MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta
Katedra geografie
PŘÍRODOVĚDNÁ VYCHÁZKA V MODELOVÉ OBLASTI TŘEBOŇSKO
Diplomová práce
Brno 2007
Vedoucí diplomové práce:
Autor diplomové práce:
Doc. RNDr. Svatopluk Novák, CSc.
Hana Cepáková
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
………………………………………. Hana Cepáková
Poděkování:
Děkuji tímto panu Doc. RNDr. Svatopluku Novákovi, CSc. za odborné vedení, poskytování cenných rad a připomínek při sestavování této práce.
Anotace Hana Cepáková: Přírodovědná vycházka v modelové oblasti Třeboňsko, diplomová práce, MU 2007. Teoretická část se zabývá vyučovacími metodami, charakteristikou RVP, klíčovými kompetencemi a podáním uceleného vlastivědného pohledu na Třeboňsko, spojeného se zajímavostmi, které se týkají historie, architektury památek, vědeckými ústavy, úspěchy Třeboňských olympioniků, vznikem názvů rybníků a výrazným rysem této oblasti, což je chov kaprů. V praktické části žáci poznávají ohrožené druhy rostlin a živočichů, seznamují se s ochranou přírody, naučí se rozlišovat rezervaci a krajinu, a pracují s mapou, lupou, buzolou v CHKO Třeboňsko.
Annotation Hana Cepáková: Nature excursion in dimensional territory from Třeboňsko, diploma work, MU 2007. The theoretical part of the diploma thesis is focused on teaching methods, RVP, key competence and integrated view on Třeboň`s region. I concern about history of the area, sights, scientific institutes (institutions), success of the Třeboň`s Olympians, origin of the pond`s names and of course carp farming. In the practical part of the thesis pupils can find out endangered species of plants and animals. They will learn basic rules of the environmental potection, distinguishing nature reserve and other country and working with map, magnifying glass, compass in Třeboň`s natural reserve.
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Úvod............................................................................................................................4 Cíl a metody diplomové práce ....................................................................................5 Vymezení pojmů region, regionalismus, regionální prvky.........................................6 Výukové metody .......................................................................................................10 4.1 Metody slovní ..................................................................................................10 4.2 Metody praktických prací ................................................................................13 4.3 Metody demonstrační.......................................................................................14 4.4 Aktivizující výukové metody...........................................................................15 4.5 Vycházka – organizační forma výuky..............................................................16 5. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání ...............................................19 5.1 Charakteristika rámcově vzdělávacího programu............................................19 5.1.1 Principy rámcově vzdělávacího programu...........................................19 5.1.2 Cíle RVP v základním vzdělávání .......................................................20 5.2 Klíčové kompetence.........................................................................................20 5.3 Průřezová témata..............................................................................................22 5.4 Vzdělávací oblasti ............................................................................................24 5.4.1 Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět...................................................24 6. Geografická charakteristika regionu .........................................................................30 6.1 Geografická poloha ..........................................................................................30 6.2 Fyzicko geografický charakter regionu............................................................30 6.2.1 Geologie a geomorfologie....................................................................31 6.2.2 Půdy .....................................................................................................33 6.2.3 Podnebí.................................................................................................35 6.2.4 Vodstvo ................................................................................................37 6.2.5 Fauna Třeboňska .................................................................................43 6.2.6 Flora Třeboňska ...................................................................................44 6.2.7 Ochrana přírody ...................................................................................46 6.3 Socioekonomická charakteristika regionu .......................................................48 6.3.1 Historický vývoj regionu......................................................................48 6.3.2 Obyvatelstvo a sídla .............................................................................50 6.3.3 Výrobní sféra........................................................................................53 6.3.4 Nevýrobní sféra....................................................................................61 6.3.5 Komunikace .........................................................................................70 6.3.6 Služby...................................................................................................71 6.3.7 Zajímavosti...........................................................................................72 7. Vlastivědná vycházka................................................................................................79 Příprava na vyučovací hodinu pro 4. ročník ZŠ...............................................79 Vycházka do CHKO Losí blato – celodenní výlet...........................................79 Realizace vycházky..........................................................................................80 8. Závěr .........................................................................................................................87 9. Resumé......................................................................................................................89 10. Seznam použité literatury..........................................................................................90 11. Přílohy.......................................................................................................................92 Pracovní list č. l................................................................................................92 Pracovní list č. 2...............................................................................................93 Pracovní list č. 3...............................................................................................94
1.
ÚVOD Při rozhodování o volbě tématu diplomové práce mi pomohla má 20letá praxe
v mateřské škole a 5letá praxe v základní škole. Učila jsem na vesnici a většinu činností s dětmi jsem přenášela ven do zahrady a okolní přírody (lesů, luk, řeky Lužnice). Vycházka dětem umožnila přímé pozorování, aktivní účast, tvořivost, pobyt na čerstvém vzduchu, pohybové vyžití s přírodními překážkami. Nenásilně a zajímavě poznávaly zákonitosti přírody, učily se ji chápat a chránit, seznamovaly se s chodem obce a tím si vytvářely kladný vztah k místu kde žily. Děti byly aktivní a zaujaté a většinou se jim nechtělo zpět do třídy. Na základní škole je vycházka prvkem prvouky, přírodovědy a vlastivědy. Vždy byla oživením vyučování. Často však byl její obsah omezen na holá fakta, data, informace o objektech, které se v místě školy nacházejí. Učení žáků bylo především pamětné, aktivním činitelem byl učitel, který žákům sděloval vybrané informace. Nová koncepce „Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání“ přináší velké změny a možnosti na 1. stupni škol. Vytváří prostor pro smysluplné učení. Klade důraz na rozvoj žákovi osobnosti, aktivity, samostatnosti a tvořivosti. To vše se promítá i do vycházky. Vycházka jako organizační forma výuky je rozdělena do několika druhů. Podle prostředí, obsahu a zařazení. Pro svou diplomovou práci jsem zvolila monotematickou vycházku do CHKO Losí blato se zaměřením na opakování a prohloubení učiva o ochraně přírody.
-4-
2.
CÍL A METODY DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo vypracovat ucelený vlastivědný pohled
na Třeboňsko,vypracovat a realizovat vycházku v oblasti CHKO. Přiblížit pedagogům fyzicko-geografickou a socioekonomickou charakteristiku oblasti, její specifika, bohatou
historii
včetně
rybníkářství,
architekturu,
lázeňství
a
další
oblasti
společenského a kulturního života. Práce je koncipována tak, aby ji mohli pedagogičtí pracovníci využít při výuce.
Při zpracování mé diplomové práce jsem prostudovala značné množství dostupné literatury. Důležité informace a fakta jsem uspořádala a srovnala v ucelený soubor. Použila jsem metodu analýzy knižních zdrojů, metodu srovnávání a syntézy, metodu geografické analýzy, analýzy archivních záznamů, statistické metody, kartografické metody a analýzy propagačních materiálů. Jako podklad mi sloužily, kromě uvedené literatury, fotografické materiály.
-5-
3.
VYMEZENÍ POJMŮ REGION, REGIONALISMUS,
REGIONÁLNÍ PRVKY Mnohá slova v češtině mají základ v latinském jazyku. Patří sem také latinský kořen reg, který můžeme najít ve výrazech reg-ion, reg-ionální, reg-ionalismus, reg-ionalizace. Podle latinských slovníků je význam slova rego uváděn jako: vésti, říditi, spravovati, ovládati. Výraz regio je uváděn jako směr, hraniční čára, hranice, světová strana, kraj, krajina, země, čtvrť, prostora, obor. (Pražák, Novotný, Sedláček,1980) Výraz regio ve skutečnosti souvisel s vymezením určitého okrsku, což byla územně ohraničená oblast pro život a činnost vesnice.Postupem času se význam pojmu regio měnil. Všeobecná encyklopedie Diderot (Praha, 1999, 6. svazek) uvádí pojem region jako část zemského povrchu s určitými typickými znaky. Existují dva základní druhy regionu: a) fyzickogeografický je vymezen na základě fyzickogeografických znaků (reliéfu, klimatu, půd, vodstva apod.) b) sociálněgeografický vymezený na základě relativně uzavřených prostorových vztahů. Existuje celá řada podtypů, např. regiony klimatické, pracovní, administrativní. Podle velikosti se regiony dělí na mikro-, mezo- a makroregiony.
Regionalismus (od latinského regio = kraj, krajina) rozumíme studium charakteristických rysů a zvláštností jednoho kraje, jedné oblasti a také snahu zachovat, popřípadě i pěstovat, rozvíjet
a využívat jich cílevědomou prací k rozvoji oblasti
v rámci vyššího, nadřazeného celku. Slovem regionalismus se často označuje i jednotlivý regionální jev. (Cuřín, 1973, str. 5). Každý kraj je svým způsobem rozmanitý a osobitý, je také součástí nějakého nadřazeného zeměpisného celku. Proto regionální studium musí být spjato se studiem národního celku. Musí vycházet z vývoje národa, jeho kultury duchovní i hmotné. Při regionálním zkoumání poznáme lépe nejen region, ale i národ. Čím kulturnější je národ tím je větší různorodost.
-6-
Geografický regionalismus - každý kraj má své přírodní krásy a bohatství, geografický reliéf, např. Jižní Čechy s rybníky, Severní Čechy s pohořím, Jižní Morava s nížinami. Ekonomický regionalismus a hospodářský – zde se promítají problémy oblastí pohraničních , nížinných, horských, průmyslových apod. Existuje i regionalismus kulturní – protože každý kraj má typickou architekturu, zvyky, nářečí nebo řečové zvláštnosti, písně apod.
Regionální prvky jsou „dokladem společenskoekonomického dění a spolu s přírodními jevy blíže charakterizují a dokumentují zvláštnosti určité oblasti.“ (František Povolný, 1968). Členíme je na: •
geografické – patří sem složení půd, vodstvo, výskyt rostlin a živočichů, geomorfologické útvary, chráněné lokality, aj.,
•
ekonomické – informují o ekonomickém rozvoji oblasti
•
sociální – sociální odlišnosti mezi průmyslovými a zemědělskými oblastmi
•
populační – zahrnují hustotu osídlení, katastrální plány, mapy okresů apod.
•
komunikační a kulturní – které podávají svědectví o
mezilidských vztazích,
o historii národní a lidové kultury Z jiného hlediska bychom mohli regionální prvky členit do tří skupin, a to na prvky týkající se historie, současnosti a budoucnosti obce a regionu. Historie zachycuje dějiny obce, první písemné zmínky o obci, důležité historické události, osobnosti kraje, průmysl, školství, zemědělství a kulturu z historického hlediska, lidové tradice apod. Současnost ukazuje současný stav průmyslu, zemědělství, školství, kultury, nerostného bohatství, stav životního prostředí, počet obyvatel, živočišstvo atd. Budoucnost se zabývá plány rozvoje obce, výstavby, dopravy, zlepšování životního prostředí, záchrany a ochrany ohrožených rostlin a živočichů atd. (Fabiánová,1996, str. 25).
-7-
Regionalismus a škola Jak se odráží regionalismus ve školním vyučování? Je pochopitelné, že škola jako celonárodní instituce není a ani nemůže být definována podle jednotlivých oblastí. Proto se regionální historie, kultura apod. nemohou stát hlavní náplní školního vzdělávání a výchovy a jsou spíše na okraji zájmu. V učebnicích a plánech se objevují jen ty regionální fakty, které nějakým způsobem ovlivnily celonárodní kulturu, dějiny atd., nebo které jsou významnými, i když místními projevy vývoje celonárodního (například chodské povstání, charakter lidové písně, lidové divadlo, rybníkářství typické pro náš region Třeboňska, apod.). Regionální prvky a krajové jevy jsou součástí celonárodního vývoje, a proto mohou sloužit jako motivační, výchozí nebo doplňující materiál při školní výuce. Krajové jevy se zpravidla váží i k osobním zkušenostem a znalostem žáků, jsou proto názornější a žákům bližší. Jejich využití je tedy speciálním případem postupu od blízkého k vzdálenému,
od
známého
k neznámému,
od
konkrétního
k abstraktnímu,
od zvláštního k obecnému. Proto se regionální prvky stávají prostředkem výchovy. Zvláštní hodnotu mají ve výchově k lásce k vlasti, vlastenectví může vyrůstat jen z poznání kultury a vývoje národa, z vědomí svébytnosti národa a jeho místa ve světě a z jeho pokrokových tradic. Základní cesta k této výchově začíná nejpřirozeněji v rodině, v rodné obci, v rodném kraji. Vede od poznání domova k poznání vlasti a světa, k vědomí sounáležitosti k jistému společenství. Měla by ovšem vyústit k vědomí odpovědnosti za toto společenství, k aktivní účasti na jeho životě. (Cuřín,1973, str. 8). Jsem přesvědčena, že cokoli co souvisí s poznáváním svého regionu je značným přínosem jak pro učitele, tak pro děti. Děti zajímavým a nezvyklým způsobem poznávají krásy a zákonitosti přírody ve svém okolí, historii svého kraje. Pohybují se v jim známém prostředí a objevují mnoho nového, dosud nepoznaného, vlastním praktickým přičiněním. Vychází z konkrétního, což je velkou předností. Je pravda, že dnešní vymoženosti doby dokáží velmi rychle, přehledně, snad i zajímavě informovat o všem možném. Ale ani nejlepší encyklopedie, pořad na DVD, videu,v televizi nebo internet nedokáží nahradit přímé pozorování, prožívání, zkoumání skutečností a zákonitostí vývoje přírody, historie apod. Vždyť kolem mnohých památek, výtvorů lidských i přírodních chodíme denně bez povšimnutí nebo hlubšího zamyšlení,
-8-
bereme je jako samozřejmost. Mnohdy nevíme proč zde jsou, kdo je vybudoval, kdy a jak došlo k přeměně, proč vznikají chráněné oblasti, kdo byli ti významní lidé, podle kterých jsou pojmenované ulice, náměstí, rybníky, apod. v našem regionu. Kde se zde vzala rašelina, která pomáhá léčit v našich lázních nemocné lidi? Proč k nám míří v létě tolik turistů z domova i ze zahraničí za přírodou, klidem a zdravým ovzduším? Poznávání regionálních prvků při vycházkách hravou a zajímavou formou vede děti k uvědomování si zákonitostí přírody, vztahů mezi lidmi, poznávání důsledků a vlivu lidí na přírodu a opačně přírody na lidi, a okolí. Poznají lépe jaké rostliny a živočichové se zde vyskytují. Mohou také vyjádřit co se jim nelíbí, co by ony udělaly jinak a proč. Jsou tak vtaženy aktivně se podílet na ochraně přírody, ovzduší, památek, udržování čistoty svého okolí, třídění odpadu apod. Stávají se spoluautory zkoumání a objevování a učitel se stává jejich partnerem.
-9-
4.
VÝUKOVÉ METODY Rozhodujícím prostředkem k dosahování cílů v každé uvědomělé činnosti
je výběr vhodných metod a jejich dokonalé ovládání. Metodu výuky lze vymezit jako “… koordinovaný systém vyučovacích činností učitele a aktivit žáků, který je zaměřen na dosažení výchovně vzdělávacích cílů.“ (Fabiánková, 1996, str. 27) Je nutná aktivita učitele, ale i žáka. Pro splnění cíle mé diplomové práce jsem měla možnost vybrat z několika druhů metod, které žáky vybaví návyky pro tvořivé učební činnosti. Zaměřuji se na používané metody v předmětech prvouka, přírodověda a vlastivěda, které můžeme rozdělit do následujících skupin:
4.1 Metody slovní Monologické a) Vyprávění b) Popis c) Vysvětlování Dialogické
a) rozhovor b) beseda c) dramatizace
Vyprávění patří do skupiny monologických slovních metod. Učitel seznamuje žáky s různými událostmi, přírodními a společenskými jevy a procesy, které není možno bezprostředně pozorovat. Je to převážně jednosměrný proud informací od učitele k žákům, i když není vyloučen ze strany žáků dotaz, žádost nebo doplnění příběhu. K dosažení optimálního účinku vyprávění je nutná srozumitelnost, výstižnost a názornost.
Popis je nutný spojovat s bezprostřední demonstrací popisovaného předmětu nebo jevu. Pro osvojení a zapamatování popisovaných skutečností je nutné zachovávat určitý systém. Např. od podstatných znaků k vedlejším znakům apod. Kombinuje se s metodou přímé práce s popisovaným předmětem, přírodninami.
- 10 -
Vysvětlování následuje většinou po popisu. Osvětluje vztahy a souvislosti mezi jevy nebo určité funkce.
Rozhovor patří k prastarým a stále nepostradatelným metodám.Existuje mnoho variant. Motivační rozhovor vzbuzuje zájem a aktivitu žáků. Vyvozovací rozhovor sděluje nové poznatky, jeho prostřednictvím jsou vyzdviženy podstatné znaky, jejich vzájemné souvislosti podmíněnost. Rozhovor opakovací upevňuje vědomosti. Prověřovacím rozhovorem zjišťujeme, jak žáci učivo pochopili a zvládli.Improvizovaný rozhovor se používá pokud musí učitel reagovat na neočekávanou situaci. Rozhovor je tedy verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí mezi dvěma nebo více osobami na dané téma. Podstatným prvkem každého rozhovoru je otázka, která
vede
žáka
k přemýšlení,
prohloubení
vědomostí,
k novému
poznání
a k intenzivnímu přemýšlení.
Druhy otázek: a) Zjišťovací – zjišťují fakta (např. Kdo vybudoval rybník Svět?) b) Ověřovací – ověřují co si žáci zapamatovali (Jak se původně jmenoval rybník Svět?) c) Problémové – Proč se začaly stavět rybníky? d) Na posouzení situace – Jak by to dopadlo, kdybychom nechránili přírodu? e) Otázky na pozorování – Jak vypadá nedotknutá příroda a jak ta, kterou člověk přetvořil? f) Rozhodovací – Patří borovice blatka do nejvyššího rostlinného patra?
Existují také otázky, které nejsou příliš vhodné, např.: a) Otázky nejasné – Co víte o Losím blatu? b) Sugestivní – Líbí se vám okolní příroda? c) Řetězové – nejasnou formulaci otázky je nutné znovu opakovat, měnit nebo doplňovat.
- 11 -
Další uplatnění metody rozhovoru jsou: 1. Rozhovor sokratovský – Vyvozování závěru na základě úsudku, zkušeností a pozorování. V prvouce používán jen zřídka, neboť klade velké nároky na abstrakci. 2. Rozhovor heuristický – zdůrazňuje objevování a zkoumání.Žákům jsou kladeny otázky a oni na základě manipulace s předměty dospívají samostatně k pochopení jevů 3. Metoda dialogu – mluvčí se vzájemně oslovují, jsou si rovnocennými partnery. 4. Metoda řízeného rozhovoru – obsah a cíle výukové komunikace určuje učitel, žáci odpovídají na zadané otázky. 5. Žákovský rozhovor – žáci zpracovávají a hodnotí své vlastní zkušenosti a představy k dané problematice. (Maňák, Švec, 2003) (Fabiánová,1996)
Beseda náročná metoda nevhodná pro 1. ročník základní školy. Žáci musí znát předem téma, aby si mohli připravit otázky. Patří mezi vyučovací metody, pokud probíhá v rámci vyučovací hodiny. Mezi vyučovací formy ji řadíme, pokud ji realizujeme mimo pravidelnou výuku.
Dramatizace je náročná na přípravu pro učitele. Žáci předvádějí určitou událost, příběh (v obchodě, u kadeřníka…), řeší konfliktní situace, Tato metoda rozvíjí tvůrčí schopnosti žáků, vede k týmové práci, učí citovosti k problémům jiných lidí. U žáků rozvíjí neverbální komunikační schopnosti a žáci se učí kontrolovat své vlastní jednání. Dramatická výchova je chápána „jako systém aktivního sociálně uměleckého učení, využívající
základní
principy
a
postupy
dramatu
a
divadla
k plnění
výchovně-vzdělávacích cílů.“ (Maňák, Švec, 2003)
Ve svých vycházkách jsem použila všechny výše uvedené slovní výukové metody, s výjimkou besedy. Metodu vysvětlování jsem využila hlavně u zadání úkolů a objasňování neznámých pojmů. Při vyprávění se žáci dozvěděli o významu CHKO. Metoda popisu mi sloužila pro přiblížení přírody. Nejčastěji používanou metodou byl rozhovor, žáci byli nuceni bezprostředně reagovat na otázky spolupracovat s učitelem.
- 12 -
4.2 Metody praktických prací Tyto metody se též nazývají metody bezprostředního pozorování věcí a jevů. Rozvíjejí aktivitu žáka, a proto patří k nejúčinnějším vyučovacím metodám. a) Pozorování b) Pokus c) Laboratorní práce d) Práce v koutku přírody a na školním pozemku
Pozorování rozdělujeme podle délky na krátkodobé např. na vycházkách a dlouhodobé např. změny v přírodě, růst rostlin apod. Při pozorování musíme vždy vytyčit objekt pozorování a usměrňovat jej, aby žáci nebyli odváděni od podstaty věci. Na závěr je nutné výsledky shrnout. Pro opakovaná pozorování slouží kolekce přírodnin, herbáře rostlin apod., které zhotovili žáci sami. Při práci s kolekcemi žáci zároveň porovnávají, třídí, hodnotí a tím rozvíjejí logické myšlení, učí se přesnosti a systematičnosti.
Pokus je spojen s pozorováním, liší se od něho tím, že při něm měníme podmínky přírodního děje a můžeme ho kdykoli opakovat. Předností pokusu je, že žáci mohou poznat probíhající děje vlastním pozorováním. Demonstrační pokusy provádí sám učitel a doplňuje jej popisem a vysvětlováním probíhajícího děje. Frontální pokusy pracují všichni žáci společně nebo skupinky žáků podle pokynů učitele. Krátkodobé pokusy probíhají v jedné vyučovací hodině a učitel je uzavře poučkou. Dlouhodobé pokusy vyžadují přesné zápisy (datum zahájení pokusu, měření, výsledky měření, náčrty, celkové výsledky, závěr). Žáci si při pokusech mají uvědomit např., že člověk může přírodní podmínky měnit ( řízkováním rozmnožovat rostliny, rychlení rozkvětu dřevin apod.)
Laboratorní práce jsou činnosti, které žáci provádějí v rámci pokusů. V 1. a 2. ročníku se provádějí tzv. morfologická cvičení. Žáci si s jejich pomocí vytváří elementární povědomí o zákonitostech přírody a o tom, že člověk může do přírodního - 13 -
dění zasahovat. Zkoumají jadřince, pecky, semena, rozčleňují rostlinné tělo. Při tom používají jednoduché nástroje. Od 3. ročníku můžeme hovořit o laboratorní práci. Žáci například zkoumají složení půd, změny látek v přírodě. Při pokusech se žáci učí přesnosti, pečlivosti, vytrvalosti a bezpečnosti. Důležité je i ekologické hledisko (nemučit živočichy, neničit chráněné rostliny).
Práce v koutku živé přírody a na školním pozemku. Žáci jsou vedeni ke správnému vztahu k přírodě. Pečují o rostliny a živočichy. Rozvíjí se i estetická výchova ( akvárium, květinová výzdoba třídy…). Na pozemku se učí zároveň zacházet s různými nástroji a nářadím. V koutku přírody se mohou provádět i jednoduché pokusy, např. s klíčením rostlin. Ve vycházkách jsem použila metodu dlouhodobého pozorování a ve velké míře metodu krátkodobého pozorování.
4.3 Metody demonstrační Každá demonstrační metoda musí být provázena slovem, žáci musí být aktivní, nesmí jen pasivně sledovat učitele. Tyto metody se zařazují do výuky pokud není možné přímé pozorování. Demonstrujeme objekty živé i neživé přírody. Mezi demonstrační pomůcky patří obraz, vycpanina, skutečné ovoce, model, fotografie, didaktická technika, pořady v televizi.
Jak metody praktických prací, tak demonstrační metody jsou na 1. stupni ZŠ velmi důležité, protože umožňují žákům vytvářet si představy, rozvíjejí žákovo vnímání a pozornost.
Při vycházkách jsem využila z demonstračních pomůcek: diapozitivy a obrázky živočichů a rostlin a dále živé živočichy (hmyz) a rostliny v přírodě CHKO.
- 14 -
4.4 Aktivizující výukové metody Aktivizující výukové metody jsou vymezovány „jako postupy, které vedou výuku tak, aby se výchovně – vzdělávacích cílů dosahovalo hlavně na základě vlastní učební práce žáků, přičemž důraz se klade na myšlení a řešení problémů.“ Stávají se velkým přínosem pro rozvoj žáka se zaměřením na jeho myšlenkovou a charakterovou samostatnost, zodpovědnost a tvořivost. (Maňák, Švec, 2003) Umožňují: •
rozvíjet samostatnost, aktivitu a tvořivost žáků
•
rozvíjet učební schopnosti žáků a podněcují pozitivní stránky stylu učení
•
rozvíjet učební dovednosti a návyky Metoda diskuse navazuje na metodu rozhovoru. Učitel se žákem komunikují
a vyměňují si názory na dané téma, uvádějí pro svá tvrzení argumenty, a tím společně docházejí k řešení daného problému.
Heuristické metody vedou k samostatnosti, podporují hledání, objevování, pátrání. Dominantou této metody je objevování. Učitel využívá např. problémových otázek, které žáky motivují a pomáhají jim osvojit si potřebné vědomosti a dovednosti. Velmi efektivní je metoda řešení problémů – problémová výuka. Jedná se o učení pokusem a omylem, při kterých se žáci učí z vlastních neúspěchů a úspěchů.
Při inscenačních metodách probíhá sociální učení v modelových situacích. Patří sem též dramatická výchova. Jde o simulaci nějaké události, v níž se řeší problém v kombinaci s hraním rolí. Umožňuje žákům pochopit mezilidské vztahy.
Metoda hraní rolí a dramatická výchova jsou oblíbené u pedagogů a hlavně u žáků, kterým umožňují snazší a hlubší porozumění učivu. Žáci hrají jiné osoby, řeší problémové situace, konflikty mezi lidmi to vše na základě vlastních zkušeností, pocitů.
Didaktické hry jsou významnou vyučovací metodou.“ Již od dob Komenského si učitelé stále více uvědomovali, že výchova musí vycházet ze zájmu dítěte a stupně jeho vývoje.K připoutání pozornosti žáků a k rozvíjení jejich schopností a znalostí - 15 -
je možno využívat her. Didaktické hra mají vždy výchovně vzdělávací cíl, k jehož plnění by mělo docházet převážně prostřednictvím vlastní činnosti žáků, proto patří k metodám aktivizujícím. Žáci si didaktickou hrou osvojují určité vědomosti a zároveň jsou plněny i určité výchovné cíle. Každé řešení problému by se měl učitel na 1. stupni ZŠ snažit převést na formu hry. Klade to velké nároky na přípravu učitele, ale odměnou je vysoká aktivita a motivace žáků. Nejvíce se zde sbližuje hra a učení.“ (Fabiánková, 1996, str. 34)
Aktivizující metody se v poslední době dostávají stále častěji do výuky. Jejich vlivem nabývá výuka hravého charakteru v závislosti na věku žáků. Pro učitele znamenají větší nároky na přípravu, ale odměnou jsou nové zážitky, radost, touha po vědění a nadšení žáků.
I tyto metody jsem ve vycházkách využila. Žáci vyhledávali rostliny a živočichy, pokoušeli se je podle klíče správně pojmenovat, hledali rozdíly pod lupou, sledovali chování mravenců a vyvozovali co vyplývá z jejich chování.
4.5 Vycházka – organizační forma výuky Vycházka se řadí mezi jednu z organizačních forem výuky. Je typická hlavně pro přírodovědu. Je spojována s různými činnostmi, pozorováními a záznamy o okolním světě. Má velký poznávací a výchovný význam. Žáci mají možnost přímo pozorovat a zkoumat svět kolem sebe, poznávají kulturu a sociální poměry společenských vrstev, učí se chápat souvislosti. Toto vše jsem realizovala v praktické části mé diplomové práci. „Vycházka a exkurze je taková organizační forma vyučování, která se uskutečňuje v přírodním, výrobním anebo jiném společenském prostředí, kde žáci rozdílnými metodami získávají poznatky o předmětech, jevech anebo procesech v jejich přirozených situacích.“ (Velikanič,1967, str. 276) Jednotlivé vycházky se od sebe liší především obsahem, cílem, místem a prostředím apod.
- 16 -
Druhy vycházek: Podle prostředí - žáci poznávají běžné přírodní prostředí /les, rybník, park/
Podle obsahu - monotematické - žáci poznávají jeden problém /chráněnou oblast/ - polytematické - žáci hledají souvislosti - integrované - jsou využívány mezipředmětové vztahy, obsahy jiných předmětů jsou součástí cílů vycházky.
Podle zařazování do vyučovacího procesu - úvodní - motivace k nové látce - závěrečné - opakování a prohlubování učiva - uprostřed - doplnění a konkretizace poznatků
Vycházka většinou probíhá v rámci jedné vyučovací jednotky (45 minut), ale lze také spojit několik vyučovacích hodin a udělat delší vycházku se společnou tématikou např. přírodovědnou nebo uskutečnit celodenní školní akci. Její příprava je náročnější než na vyučovací hodinu základního typu.
Body pro zdárný průběh vycházky podle F. Hradila (Fabiánová, 1996): •
učitel určí trasu vycházky a sám si ji projde,
•
v souladu s osnovami a učebním plánem předmětu stanoví vzdělávací a výchovné cíle,
•
stanoví předem, které nové pojmy budou na vycházce ujasněny,
•
určí jak budou žáci oblečeni, jejich výstroj, dobu konání a dobu návratu,
•
před vycházkou oznámí jaké úkoly budou plnit, uvede pomůcky, které budou používat, upozorní na jevy, které budou pozorovat, určí metodiku práce žáků,
•
během vycházky kontroluje, provádí instruktáž k úkolům,
•
ukončí vycházku zhodnocením a shrnutím výsledků činnosti žáků,
•
určí jak a které materiály a záznamy budou použity v dalším vyučování,
•
uloží získaný materiál, pomůcky.
- 17 -
Dříve hrála podstatnou roli fakta a informace, která se žáci učili zpaměti a zpětně je reprodukovali. Dnes se používají fakta a informace jako materiál, s kterým pracují, zkoumají ho, hledají souvislosti a podobnosti. Pozitivní je, že při vycházce mají žáci volnost pohybu a nesedí v lavicích. Formou her a soutěží poznají mnoho nového a prohloubí již známé poznatky.Také využívání např. pracovních listů je pro žáky zajímavé, srozumitelné, silně motivující Geoffrey Petty (1996) vycházky charakterizuje jako „vyučovací metodu, z níž si žáci nejvíce pamatují; zároveň jsou užitečné pro vztah učitele a žáka – za předpokladu, že jsou dobře naplánované. Motivují žáky a umožňují, aby do učení a vyučování vstoupil skutečný svět.“ „Výchovně lze vycházky využít zvláště pro formování estetického cítění, lásky k vlasti i pro plnění úkolů ekologické výchovy. Vycházka dává možnost pro maximální využití regionálních prvků ve výuce.“ (Fabiánková, 1996, str. 39)
- 18 -
5.
RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ Vydal
Výzkumný ústav pedagogický v Praze spolu s Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy ČR v roce 2205.
5.1 Charakteristika rámcově vzdělávacího programu Tento dokument navazuje na dosavadní programy používané v základní škole. Rámcový vzdělávací program /dále RVP/ uvádí zásady, podle kterých má škola zpracovávat vlastní vzdělávací program. RVP je pro školy východiskem pro tvorbu učebního plánu, pro formulaci vlastních dlouhodobých cílů i pro návrh konkrétního způsobu jejich realizace. Tento dokument neobsahuje učební osnovy, ale stanovuje v obsahu vzdělávání nezbytné učivo vedoucí k získání dovedností, vědomostí, hodnot a postojů.
5.1.1 Principy rámcově vzdělávacího programu
„Vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání žáků,
specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci dosáhnout na konci základního vzdělávání,
zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata,
podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod, forem výuky a využití všech podpůrných opatření ve shodě s individuálními potřebami žáků.“
- 19 -
5.1.2 Cíle RVP v základním vzdělávání Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situaci blízké životu a na praktické jednání. Základní vzdělávání vyžaduje podnětné prostředí, které stimuluje nejschopnější žáky, povzbuzuje méně nadané, chrání a podporuje žáky nejslabší a zajišťuje, aby se každé dítě prostřednictvím výuky přizpůsobené individuálním potřebám optimálně vyvíjelo v souladu s vlastními předpoklady pro vzdělávání. Přátelská a vstřícná atmosféra vybízí žáky ke studiu, práci a činnosti podle jejich zájmu a poskytuje jim prostor a čas k aktivnímu učení a plnému rozvinutí jejich osobnosti. Žákům musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. Dále je cílem umožnit žákům „naučit se učit“ a motivovat je pro celoživotní učení, podporovat je v tvořivém myšlení, logickém uvažování, a aktivní komunikaci. Podpořit v žácích jejich zdravé sebevědomí, aby se projevovali jako svobodné, ale i zodpovědné osobnosti. Nezanedbatelné je vytváření pozitivního vztahu ke svému zdraví i zdraví svých blízkých, k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem a kulturám. „Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby neprolínají, jsou multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivita a činnosti, které ve škole probíhají.“
5.2 Klíčové kompetence V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení kompetence k řešení problémů kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní - 20 -
Kompetence k učení vedou žáky: •
k vlastní organizaci svého vzdělávání
•
k hledání vlastních způsobů a metod studia
•
žáci si vytváří pozitivní vztah k učení
•
žáci dokáží samostatně vyhledávat informace, používat je, propojovat a následně vyvozovat závěry.
Kompetence k řešení problémů směřují žáky k tomu, aby: •
dokázali samostatně řešit problém
•
dokázali vnímat různé problémové situace kolem nich
•
dokázali najít způsob řešení
•
uměli si ho obhájit a nést za něj zodpovědnost
Kompetence komunikativní učí žáky: •
správně formulovat a vyjadřovat své myšlenky
•
umět naslouchat a porozumět druhým
•
využívat informační a komunikační prostředky
•
porozumět textům a jiným záznamům
Kompetence sociální a personální vedou žáky: •
ke kolektivní spolupráci s ostatními ve skupině
•
k vytváření příjemné atmosféry
•
k schopnosti diskutovat s ostatním a dokázat přijmout názor druhého
Kompetence občanské učí především: •
respektovat druhé - jejich názory, vnitřní hodnoty a schopnost vcítit se do situace druhých
•
respektovat a chránit naše tradice , kulturní a historické dědictví
•
nebýt lhostejní k životnímu prostředí a snažit se jej chránit
Kompetence pracovní směřují žáky: •
k bezpečnému používání materiálů, nástrojů a vybavení
•
k snaze
hodnotit
své
výsledky
nejen
z hlediska
kvality,
funkčnosti,
ale i z hlediska ochrany zdraví svého i druhých a ochrany životního prostředí •
k využívání získaných znalostí a dovedností ve vlastním životě
•
žáci by se měli umět orientovat v základech potřebných pro podnikání
- 21 -
5.3 Průřezová témata „Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. Škola musí do vzdělávání na 1. i na 2. stupni zařadit všechna průřezová témata uvedená v RVP ZV. Všechna průřezová témata však nemusí být zastoupena v každém ročníku.“ Přínos těchto témat je v oblasti vědomostní, dovedností a schopností, ale i v oblasti postojů a hodnot. Okruhy průřezových témat jsou spojeny s několika vzdělávacími oblastmi. V popředí mého zájmu je vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, protože je podstatou mé diplomové práce. V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato témata: Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální výchova Mediální výchova Osobnostní a sociální výchova akceptuje formativní prvky, je praktická a má každodenní využití v běžném životě. Smyslem je pomáhat každému žákovi utvářet praktické životní dovednosti, hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě i k dalším lidem. „Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci
a
k udržení
psychického
zdraví
–
psychohygieně,
komunikaci,
mezilidským vztahům.“
Výchova demokratického občana má dát žákům do života správné hodnoty jako je spravedlnost, tolerance, odpovědnost atd., povědomí o svých právech a povinnostech, orientovat se v pojmu demokracie a demokratické uspořádání společnosti. To vše - 22 -
hlavně na základě prožitků a zkušeností s možností vyjádřit svůj názor,aktivně se podílet na demokratickém způsobu řešení problémů,a na rozhodnutích skupiny nebo třídy. Toto téma má vazbu především na vzdělávací oblast Člověk a společnost. „Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se uplatňuje v tématech zaměřených na vztah k domovu a vlasti.
Cílem tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je vychovat budoucí evropské občany jako zodpovědné a tvořivé osobnosti, kterým není lhostejná budoucnost. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se vychází hlavně ze zkušeností a poznatků žáků z běžného života, z událostí v rodině, obci či nejbližším okolí.
Multikulturní výchova prolíná všemi vzdělávacími oblastmi. Umožňuje žákům poznávat rozmanitost jiných kultur a správně jim porozumět. Dotýká se mezilidských vztahů ve škole i mimo ni. Vzájemné poznávání spolužáků z jiných sociálních a kulturních oblastí vede k toleranci a k odstraňování předsudků vůči neznámému.
Environmentální výchova vede jedince k pochopení vztahů člověka a životního prostředí. Žáci sledují vliv člověka na přírodu a okolní prostředí při přímém pozorování, učí se citlivě vnímat a hodnotit důsledky práce lidí na okolí. Upevňují návyky k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí v každodenním životě. Environmentální výchova vede žáky k aktivní účasti na utváření a ochraně životního prostředí.
Mediální výchova přibližuje základní poznatky a dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média mají stále větší vliv na chování jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Proto je důležité umět využít dostupné informace. „Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií /o jejich historii, struktuře, fungování/, jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace.“
- 23 -
5.4 Vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí.
Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním
vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory např. Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace), Člověk a svět práce (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova). Vzdělávací oblasti jsou vymezeny Charakteristickou vzdělávací oblastí, vyjadřující postavení a význam vzdělávací oblasti v základním vzdělávání, na ni navazuje Cílové zaměření vzdělávací oblasti, která má vést žáka k dosažení klíčových kompetencí. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů (včetně doplňujících vzdělávacích oborů) je tvořen očekávanými výstupy a učivem. Každá škola jej rozdělí do vyučovacích předmětů. Na prvním stupni je vzdělávací obsah členěn na 1. období (1. až 3. ročník) a 2. období (4. až 5. ročník). Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou ověřitelné a využitelné v běžném životě. Na konci 3. ročníku
(1. období)
jsou orientační /nezávazné/ a na konci
5. ročníku (2. období) a 9. ročníku jsou závazné.
5.4.1 Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jako jediná koncipována v RVP ZV pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět navazuje na poznatky, které žáci získali v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci, jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti – utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa. Dále se učí vnímat lidi a vztahy mezi nimi, vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty druhých. Aby žáky tato oblast obohatila je velmi důležitá vlastí zkušenost a prožitek z různých konkrétních nebo modelových situací. Významný je i osobní příklad učitel. Tato vzdělávací oblast směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že si žáci vytváří správné pracovní návyky, učí se vzájemně komunikovat, tolerovat - 24 -
se navzájem, chápat rozdíly mezi lidmi, utváří si ohleduplný vztah k přírodě a aktivně ji chránit, poznávat podstaty zdraví i příčin nemocí. Dále by měli umět přijímat nové informace a dobře se v nich orientovat.
Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je členěna do pěti tématických okruhů: Místo, kde žijeme Lidé kolem nás Lidé a čas Rozmanitost přírody Člověk a jeho zdraví V diplomové práci se zaměřuji hlavně na tématické okruhy týkající se problematiky přírody, její ochrany a částečně historické tématiky.
Místo, kde žiji Očekávané výstupy – 1. období Žák rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině. Pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě). Očekávané výstupy – 2. období Žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu. Určí světové strany v přírodě i podle mapy a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě. Vyhledává typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení,hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického. Ostatním zprostředkuje zážitky, zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích.
Učivo pro 1. stupeň •
domov – orientace v místě bydliště
•
škola – okolí školy, bezpečná cesta do školy
•
obec (město), místní krajina – její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť
- 25 -
•
okolní krajina (místní oblast,region) – zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině, rozšíření půd, rostlinstva a živočichů, vliv krajiny na život lidí, působení lidí na krajinu a životní prostředí, orientační body a linie, světové strany
•
regiony ČR – surovinové zdroje, výroba, služby a obchod
•
naše vlast – domov, krajina, národ
Lidé kolem nás Očekávané výstupy - 1. období Žák odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností. Projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem a nedostatkům.
Očekávané výstupy – 2. období Vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě). Poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města). Obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky.
Učivo pro 1. stupeň •
základní globální problémy – významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti, nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí
•
chování lidí – vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie
•
vlastnictví – soukromé, veřejné, osobní, společné
Lidé a čas Očekávané výstupy – 1. období Žák pojmenuje některé historické události regionu. Uplatňuje elementární poznatky o činnostech člověka, na příkladech porovnává minulost a přítomnost. Rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
- 26 -
Očekávané výstupy – 2. období Žák rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. Srovnává a hodnotí práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik. Zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, kulturních památek. Učivo pro 1. stupeň •
orientace v čase a časový řád – určování času, dějiny jako časový sled událostí, roční období
•
současnost a minulost v našem životě – proměny způsobu života
•
regionální památky – péče o památky, lidé a obory zkoumající minulost
•
báje, mýty, pověsti – minulost kraje a předků, domov, vlast, rodný kraj
Rozmanitost přírody Očekávané výstupy - 1. období Žák pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích. Roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě. Určuje společné a rozdílné vlastnosti u skupiny známých látek. Očekávané výstupy – 2. období Objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody činností člověka. Vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních dob. Zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí. Porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy.
- 27 -
Zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí a zdraví člověka podporovat nebo poškozovat. Založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu.
Učivo pro 1. stupeň •
látky a jejich vlastnosti – třídění látek, změny látek a skupenství, vlastnosti, porovnávání látek a měření veličin s praktickým užíváním základních jednotek
•
voda, vzduch – výskyt, vlastnosti a formy vody, oběh vody v přírodě, vlastnosti, složení, proudění vzduchu, význam pro život
•
nerosty a horniny, půda – některé hospodářsky významné horniny a nerosty, zvětrávání,vznik půdy a její význam.
•
Vesmír a Země – den a noc, roční období
•
rostliny, houby, živočichové – znaky života, životní potřeby a projevy, průběh a způsob života, výživa, stavba těla u některých nejznámějších druhů, význam v přírodě pro člověka
•
životní podmínky – rozmanitost podmínek života na Zemi, význam ovzduší, vodstva, půd, rostlinstva a živočišstva na Zemi, podnebí, počasí
•
rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy, základní společenstva
•
ohleduplné chování k přírodě a ochrana příroda – odpovědnost lidí, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné pohromy a ekologické katastrofy
- 28 -
Člověk a jeho zdraví Očekávané výstupy - 1. období Žák dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. Uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle, projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví. Uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu. Reaguje adekvátně na pokyny dospělých. Očekávané výstupy - 2. období Žák uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou. Uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví. Učivo pro 1. stupeň •
osobní bezpečí – bezpečné chování v rizikovém prostředí, bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce cyklisty
•
péče o zdraví, zdravá výživa – denní režim, pitný režim, pohybový režim, zdravá strava, úrazová zábrana
(Rámcově vzdělávací program, 2005)
- 29 -
6.
GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA REGIONU
6.1 Geografická poloha Třeboňsko se rozkládá v jihovýchodní části jižních Čech při hranicích s Rakouskem cca 25 km od města České Budějovice mezi 48°10´N a 48°51´N. Podstatná část této oblasti okrajově zasahuje do okresů Tábor a České Budějovice. Průměrná nadmořská výška Třeboňské pánve se pohybuje okolo 410 až 470 . n. m., nejvyšší kvóta dosahuje výšky 550 m n. m. Město Třeboň leží 433 m n. m., na území okresu Jindřichův Hradec.
6.2 Fyzicko geografický charakter regionu Fyzická geografie je velice obsáhlý a široký pojem, která se zabývá fyzicko geografickou sférou a jejími jednotlivými složkami. Pro lepší seznámení s regionem Třeboňska je potřebné se zmínit aspoň o těch základních složkách krajinné sféry, mezi které patří geologie a geomorfologie, půdy, podnebí, vodstvo, rostlinstvo a živočišstvo a v neposlední řadě je velice důležitá a v současné době aktuální otázka ochrany přírody. - 30 -
6.2.1 Geologie a geomorfologie Krajina, po které chodíme, se nám jeví jako relativně stálá. Po celý lidský život zůstávají hory na svých místech a řeky nemění svá koryta. Ve skutečnosti je však utváření zemského povrchu výslednicí dlouhého, miliony let trvajícího vývoje a geologické procesy, které krajině daly vzniknout, probíhají neustále.
Plochý, málo zvlněný reliéf třeboňské krajiny je výsledkem dlouhého geomorfologického vývoje. Vznikl saxonskými tektonickými pohyby, kdy došlo k usazování svrchnokřídových hornin, které tvoří většinu jejich výplně. Opakovaným usazováním, zdvihy a poklesy podél zlomů v zemské kůře, vznikla v třeboňských usazených horninách pestrá mozaika vrstev, spočívajících na podloží starých krystalických hornin. Rozrušené horniny se splavovaly z masivu nejstaršího krystalinika do mělkých jezer.Tektonickou činností se usazené horniny později rozlámaly v kry,
- 31 -
které se podél zlomů zdvihaly a později znovu klesaly do různých nadmořských výšek a byly pak zaplaveny novou soustavou jezer. Tam se opět usazovaly splavované horniny, až se nakonec zformovala téměř plochá, málo členitá tzv. parovina v nadmořské výšce 400 – 500 m n. m. Nejvýznamnějšími horninami Třeboňska jsou jílové druhohorní usazeniny tzv.souvrství klikovského, dosahující mocnosti až 350 m. Toto souvrství je rozšířeno v celé třeboňské pánvi. V okolí Lipnice je překryto třetihorním souvrstvím lipnickým, které obsahuje jemné kaolinické písky a malířské hlinky. Třetihorní souvrství mydlovarské je složeno z jílů, písků, rozsivkových jílů a křemeliny, ale obsahují i vrstvy nejmladšího uhlí – lignitu. V areálu nových třeboňských lázní Aurora se vyskytuje bentonit, u Břilic ložisko křemeliny. Nejmladším třetihorním ložiskem je souvrství ledenické, typicky vyvinuté u Borovan, ale nachází se také u Lipnice a Hrachoviště. Je významné svým obsahem žáruvzdorných modravě šedých kaolinických jílů, které se užívá pro účely hutní a slévárenské. Na východě navazují druhohorní a třetihorní usazené horniny na staré žulové a rulové kristalinikum Českomoravské
vysočiny.
Krystalinikum
na
Třeboňsku
je
tvořeno
tvrdými
muskoviticko – biotickými dvojslídnými žulami a granodiority. Krystalinikum zasahuje do Třeboňské pánve od Nové Bystřice a Jindřichova Hradce až ke Stráži nad Nežárkou a Stříbřeci, Novosedlům a Lutové , a od Chlumu do Halámek a Klikova až k rakouské hranici. Tvrdé horniny vytvářejí pahorkatý terén a na vrcholech vycházejí na povrch jako obnažená, značně denudovaná skaliska. Druhohorní i třetihorní usazeniny Třeboňské pánve svědčí o dřívějších rozsáhlých vodních plochách na tomto území. Pískové a jílové usazeniny obsahují pozůstatky subtropického rostlinstva, které kdysi vybujelo na místech, kde voda poklesla. Třetihorní období se vyznačovalo bouřlivou tektonickou činností a při jedné takové tektonické poruše se protrhla Vídeňská pánev a do jihočeských sladkovodních jezer pronikala voda z tehdejšího tzv. Vídeňského moře, která zde vytvořila nová slaná a brakická jezera, propojená četnými řekami, které v té době směřovaly převážně k jihu, kde se vlévaly do Vídeňského moře.
- 32 -
6.2.2 Půdy Základem půd jsou povrchové mateční horniny.Postupem času se pevné horniny rozpadají mechanickým zvětráváním až na jemné částice, které snadno podléhají chemickému rozkladu. Zvětráváním vzniká zvětralinový plášť, který se vlivem biosféry pozvolna
přeměňuje v půdu schopnou uživit rostliny. Podstatu půdní hmoty tvoří
minerální podíl (v našich podmínkách asi 95 % celkového objemu ) a podíl organický (1 až 5% podle půdního typu). Soubor ústrojných látek je nahromaděn převážně v povrchové vrstvě půdy a tvoří humus, složený z živočišných a rostlinných zbytků, jež jsou v různém stadiu rozkladu. Tato povrchová vrstva prodělává vlivem půdotvorných činitelů v čase proces, během kterého mění svou mechanickou stavbu i fyzikální vlastnosti a pedochemickými pochody vznikají genetické půdní typy (např. černozem). Jsou –li některé části půdního profilu trvale nebo přechodně pod vlivem spodní vody, vznikají půdy typu půd glejových a oglejoných. Na tvorbě třeboňských půd se uplatňovaly především nezpevněné druhohorní až třetihorní usazeniny. Jen nepatrně jsou zde zastoupeny půdy vznikající pozvolným zvětráváním pevných hornin. Ovlivnění těchto půd člověkem bylo jen krátkodobé,takže půdy dosud nesou zřetelný charakter svého vzniku. Třeboňsko má z celého našeho státu nejvíc půd, které jsou pod vlivem hladiny spodní nebo povrchové vody. Největší plošné celky na Třeboňsku jsou půdami organogenními, které se tvořily přeměnou organických usazenin (rašelinišť). Velké procento půd na Třeboňsku je podzolováno, nebo jsou to pravé podzoly. Také jsou zde zastoupeny extrémně lehké půdy (písčité) s velkým provzdušněním a špatnou retencí živin a půdní vláhy. Hnědozemě Vznikaly
zvětráváním
pevných
krystalických
hornin
a
nacházejí
se jen na východním okraji Třeboňska, v místech, kde se pánev stýká s předhůřím Českomoravské vysočiny. Nejsou příliš hluboké, mají větší obsah kaménků, dobře udržují vlhkost a přes kyselý charakter a nedostatek vápna jsou vhodné pro rostlinou výrobu. Podobné hnědé půdy, již na třetihorních usazeninách, jsou v malé rozloze rozptýleny po celé pánvi, především v její východní části. Tyto půdy jsou však lehčí a hůře udržují vláhu. Třetí typ hnědozemě leží na štěrkopíscích a vátých píscích podél větších toků – Lužnice a Nežárky. Jsou to půdy zase kyselé a velmi lehké, písčité, s pravidelným obsahem oblázků, pro Třeboňsko tak typických. Půdy na vátých píscích
- 33 -
(v okolí Vlkova ) nemají oblázkový charakter, jsou velice propustné a na vyšších terasách neudrží vláhu. Podzoly Ve vlhčí jihovýchodní části Třeboňska jsou rozšířené podzolované hnědé půdy a pravé podzoly, s živinami vyluhovanými do spodních vrstev. V menších proláklinách jsou podzoly pod vlivem stálé hladiny podzemní vody často oglejené. Jsou to půdy hlinito-písčité, na spodu písčité, a pouze glejové podzoly bývají převlhčené. Oglejené půdy Tyto druhy půdy jsou rozšířeny v západní polovině Třeboňské pánve v rovinném nebo mírně propadlém reliéfu. V bezodtokých prohlubeninách jsou dočasně nebo trvale pod vlivem stojaté povrchové vody. Jsou tvořeny těžkými usazeninami křídového a třetihorního období, se značným podílem jílů. Vysoká hladina podzemní vody i sezónní hromadění vody povrchové, působí jejich podmáčenost. V téže části území jsou roztroušeny podobné oglejené, ale i lehčí hlinitopísčité půdy, které mají jen v hlubších vrstvách větší podíl jílu, který zadržuje vodu. Nivní půdy V nivách Lužnice a Nežárky jsou na nánosech rozvodněných toků rozšířeny typické nivní půdy-půdy hlinitopísčité až hlinité, s poměrně příznivými podmínkami půdní vláhy. Ve větších proláklinách v blízkosti vodních toků se z aluviálních náplavů vytvořily půdy glejové, někdy zrašelinělé s obsahem organických usazenin. Jsou to půdy poměrně těžké, s větším obsahem jílu a vysokou hladinou podzemní vody, která přispívá k vytváření rašeliny. Rašelinné půdy Tvořily se na hlubokých i mělčích rašelinných usazeninách a jsou uloženy pod trvalým drnem luk nebo rašelinných lesů. Typickým příkladem rašelinných půd jsou plochy Mokrých luk u Třeboně a lesní revíry Zámecký, Barbora, Cep a další.
- 34 -
6.2.3 Podnebí Pokud chceme vystihnout klimatické poměry Třeboňska, musíme se zmínit o větším územním celku a tím jsou Jižní Čechy, jehož nedílnou součástí oblast Třeboně je. Jihočeský kraj leží v oblasti mírného pásu a má podnebí přechodného středoevropského typu, v němž přece jenom mírně převažuje vliv oceánu nad pevninou. Čím více se dostáváme od východu na západ, tím jsou zde patrnější vlivy podnebí přímořského, protože převládající západní větry přinášejí mnoho vlhkého vzduchu a tím i srážek, zmenšují výkyvy teplot mezi létem a zimou. Délka slunečního svitu a počet slunečních dní je u nás nižší, zato jsou četnější mlhy a oblačnost. Vedle zeměpisné polohy a vzdálenosti od moře je z místních vlivů rozhodující nadmořská výška a poměrně velká reliéfová členitost kraje, kdy s nadmořskou výškou zpravidla ubývá teplota a přibývají srážky. Výrazným znakem je proměnlivost a nestálost počasí, která je způsobena celkovým rozložením a rychlými změnami tlaku vzduchu v Evropě a z toho plynoucími vzdušnými proudy, které k nám přinášejí různé vlivy počasí.
Z hlediska „ klimatické rajonizace“ patří většina území Třeboňska do mírně teplé oblasti, pro níž je charakteristický častý výskyt inversních situací s bezvětřím, kdy dochází zejména v chladnější části roku k delším obdobím se stagnací vzdušných mas v pánvi, při kterých se rovněž vyskytují časté mlhy. Pro Třeboňsko je charakteristické velké množství rybníků, jenž byly v minulosti vytvořeny a dodnes ovlivňují do určité míry podnebí této lokality, především její teplotu a srážky. - 35 -
Průměrné roční, letní, červencové a lednové teploty Hodnoty průměrné roční teploty kolísají v jižních Čechách od 3,2°C do 8°C, přičemž nejnižší roční izoterma 4°C obepíná nejjihozápadnější cíp Jihočeského kraje v pramenné oblasti Vltavy a roční
izoterma 5°C zaujímá oblast Šumavy
a Novohradských hor. Rozsáhlé vodní plochy rybníků na Třeboňsku působí jako tepelný akumulátor, který zvyšuje teplotu vzduchu zvečera a zrána , takže denní průměry tu pak jsou vyšší než v jiné oblasti o stejné nadmořské výšce, ale bez vodních ploch.. V třeboňské lokalitě je průměrná teplota léta 16,5 °C, zatímco jiné oblasti v jižních Čechách o stejné nadmořské výšce mají tuto teplotu až o 1 °C nižší. Průměrná roční teplota ve střední části Třeboňska je 8 °C, průměrná teplota v červenci je 18 °C a průměrná teplota v lednu je -2,8 °C.
Roční úhrny srážek V Jihočeském kraji přibývá srážek od severu k jihu a nejdeštivější je jihozápadní šumavské pohraničí (1000 – 1500 mm). Naopak nejsušší oblastí jižních Čech je západní a severozápadní oblast kraje v prostoru Strakonice – Milevsko (509 mm). Rozsáhlé rybníky na Třeboňsku mají vliv na zesílení srážek na předělových kopcích mezi pánví Českobudějovickou a Třeboňskou a v oblasti Jindřichohradecka na kopcích, oddělujících povodí Lužnice od Nežárky.Tento nárůst srážek v těchto lokalitách pravděpodobně způsobují v teplé roční době vanoucí západní větry, které při přechodu přes velké rybníky do sebe vsáknou velké množství vlhkosti, kterou pak opět ztrácí při výstupu na kopce vyčnívající nad pánvemi. Vlivem i této skutečnosti dosahují průměrné roční srážky na Třeboňsku hodnoty 651 mm.
- 36 -
6.2.4 Vodstvo Mezi významné zdroje přírodního bohatství třeboňské krajiny patří tekoucí vody. Jsou zastoupeny řekami Lužnicí a Nežárkou, říčkami Dračicí a Stropnicí. V západní části území teče Spolský potok, Branenský potok. Umělé toky jsou zastoupeny Štěpánkovou Zlatou stokou, která protéká více něž polovinou podélné osy Třeboňska a Krčínovou Novou řekou spojující vodní předěl Lužnice a Nežárky. Třeboňsko patří do povodí Vltavy. Bohatá je síť lesních kanálů a stok, které odvodňují lesy přes Mokré louky do Rožmberka.Voda je čistá, tmavě hnědá, nejbohatší na vodu je Podřezanská stoka. Protože mají tyto stoky nepatrný spád, jsou zanášeny lesním odpadem a rašelinnou zeminou a jen obtížně se čistí. To se také neblaze projevilo při povodních 2002. Další kanály a stoky slouží k vypouštění a napájení rybníků 465 rybníků Třeboňska o celkové rozloze 7448 ha. Území Jihočeského kraje se z větší části skládá z nepropustných hornin ruly, žuly a svory. Má proto převážně podzemní vody. Daleko menší oblast propustných třetihorních sedimentů představuje proto hlavní nádrž podzemní vody. Nejznámější jsou však rybníky. Aby mohli naši předkové lesnatou a močálovitou třeboňskou pánev učinit obyvatelnou museli ji nejprve odvodnit. Káceli lesy a budovali rybníky. Neméně významný byl chov ryb. V 16. století bylo v Čechách víc než 20 000 rybníků, které dávaly vrchnosti větší výnosy než zemědělská půda.
- 37 -
Nejvýznamnější vody Třeboňska Když se řekne Třeboňsko každému se vybaví rybníky, rybníčky, stoky, kanály,řeky…samá voda. Naši předkové nám zanechali unikátní vodní díla, která se využívají k chovu ryb, rekreaci nebo k vodním sportům. Mezi nejznámější patří :
Nová řeka – umělý vodní kanál dlouhý 13 km. Odvádí vody z řeky Lužnice do Nežárky a tím chrání při povodních hráz Rožmberka před protržením. Byl budován současně s Rožmberkem Jakubem Krčínem. Začíná na dnešním Rozvodí, kde důmyslným technickým zařízením je přebytečná voda z Lužnice odváděna touto Novou řekou do řeky Nežárky. Pro napájení Vitmanovské rybniční soustavy a Rožmberka voda protéká rezervací Stará řeka do Rožmberka.
Lužnice – pramení v Dolním Rakousku a v Českých Velenicích vtéká na naše území. Přes Halámky, Suchdol a Majdalenu se klikatí a bohatě meandruje.V této části se rovněž nachází přes 500 trvale zvodnělých tůní a starých meandrů. (Je to nejkrásnější a nejdobrodružnější část pro sjíždění na kanoích). Od Rozvodí pokračuje rezervací lužního lesa až k Holičkám. Za Starou Hlínou je přehrazena hrází rybníka Rožmberk 2,5 km dlouhou. Dále je její koryto regulována až do Veselí, kde se spojuje s Nežárkou.
- 38 -
Zlatá stoka – nejznamenitější vodohospodářské dílo.Š.Netolický vhodně využil přírodních podmínek, vedl stoku tak, aby naháněla a vypouštěla všechny hlavní rybníky v Třeboňské pánvi. Od roku 1621 se toto unikátní vodní dílo nazývá Zlatá stoka. Začíná v obci Majdalena u jezu Pilaře. Celkem zásobuje rybníky o ploše 2 689 ha v celé Třeboňské pánvi.Je dlouhá 45,2 km. Její celkový absolutní spád činí 32,5 m. Dlouho držela primát nejdelší umělé stoky ve střední Evropě. Její koryto vede rašeliništi, místy nad úrovní terénu, jinde zaříznuté hlouběji do podloží. Dále vede poli a loukami a opět slatinovými močály. Nikde neztrácelo řečiště potřebný spád. Výškový rozdíl mezi hrdlem U Pilaře a ústím před Veselím činí pouze 31 metrů! (Dykyjová,2000). Stavba Zlaté stoky trvala 10 let a byla zakončena v roce 1518
Nežárka – historicky zvaná Včelnice, přivádí vody z moravského pomezí Vysočiny. U Stráže přijímá vodu z Nové řeky a protéká rozsáhlým polesím Jemčiny. Ve Veselí se vlévá do Lužnice.
- 39 -
Rybník SVĚT – původně spojený s rybníkem Opatovickým a Cirkvičným o rozloze větší než dnešní Rožmberk.Při jeho stavbě byly zatopeny Dvorce a obyvatelé se museli přesídlit do osady Odměny (nové místo dostali za odměnu – odtud název). Svět (původně nazvaný Nevděk)byl dokončen v roce 1574. Později byl znovu přepažen hrází na rybníky Svět a Opatovický. Jeho katastrální plocha je 215 ha a vodní plocha 201 ha. Dnes se využívá pro chov ryb (hlavně kaprů), rekreaci, koupání, vodní sporty i sportovní rybaření.
- 40 -
Rybník ROŽMBERK – nazýván „Jihočeským mořem“je největší český rybník o katastrální rozloze 721 ha, vodní ploše 489 ha, jeho hráz je dlouhá 2430 m, až 10 m vysoká a u paty 55 m široká. Vybudoval jej Jakub Krčín v letech 1584-90. Původní myšlenka postavit velký rybník v údolí Lužnice pocházela však z hlavy Štěpánka Netolického. Rybník měl původně rozlohu asi 1060 ha,zaplavoval louky až k okrajům Třeboně tzv. Mokrá luka. Jeho hladina pohlcovala i dnešní Vítek u Nové Hlíny a sahala až na Holičky. Rybám se však daří v mělčích vodách a tak byla hladina snížena. Druhým důvodem pro zmenšení Rožmberka byla nutná objížďka z J. Hradce do Č. Budějovic přes Lomnici. V důsledku toho se Třeboni vyhýbali obchodníci. Byl postaven most mezi Starou a Novou Hlínou, vznikl rybník Vítek.
Rožmberk 1590
„Když se tehdy v r. 1590 začal rybník napouštět, jeho mohutná hráz tak velké množství vody nevydržela a v jednom místě praskla. Krčín neztratil hlavu, okamžitě poslal na stavbu 1600 lidí a po dvou týdnech se jim podařilo trhlinu zacelit. Hráz pak ještě osadili čtyřmi řadami dubů, jejich kořeny ji zpevňují dodnes a stromy a jsou chráněnou památkou.“ (Průvodce, 2006, str. 61)
- 41 -
Dnes je Rožmberk výhradně chovným rybníkem.
Třeboňská pánev
- 42 -
6.2.5 Fauna Třeboňska V rákosí hnízdí stále více labutí velkých, rákosníků bukačů. Na
písčitých
ostrůvcích hnízdí kolonie rybáka obecného K nejvýznamnějším druhům z ptačí říše patří orel mořský (asi 10 párů). Na Mokrých lukách bylo objeveno hnízdiště kolihy velké. V oblasti Veselských pískoven se vyskytuje dudek chocholatý, ledňáček říční, ropucha obecná, ropucha krátkonohá, rosnička zelená, blatnice česneková, moudivláček luční. Čáp černý hnízdí v okolí Jemčiny. V suchém písku můžeme objevit různý hmyz – zemní včely (pískorypky a kutilky),
mravenci. K zachovaným původním druhům
přibyla i řada nových, které žijí v různých biotopech kulturní krajiny. Jsou to například vodní ptáci - husy, volavky, potápky. V důsledku
přemnožení kormorána velkého a volavky popelavé dochází
k ostrým střetům mezi rybáři a ochranáři. Dalším problémem je vypouštění velkého počtu kachen divokých (20 000 ročně). Ohrožují volně žijící kachnu divokou a potravně konkurují ostatním vodním ptákům Také prosperující populace vydry říční je příčinou častých sporů. V hlubokých lesích dosud žije jezevec (dříve škodná) a los evropský. V roce 1968 byl zcela zrušen pro špatný zdravotní stav a škody působené v lesích chov jelenů.I dnes myslivost stavy evropského jelena snižuje. Vyskytuje se zde zvěř srnčí, zajíci, divočáci. Ve 4 bažantnicích prosperuje umělý chov bažantů. Z ptačí říše je častěji slyšet než vidět datel černý, žluva šedá a strakapoud prostřední. Z nočních ptáků zde hnízdí sýc rousný, lelek lesní,kulíšek V parcích se daří veverkám, které návštěvníci s oblibou krmí. Na zámku se chovají pávi, kteří jsou ozdobou mnohých fotografií a pohlednic. „Okolo Třeboně, pasou se tam koně…“ zpívá se ve známé písničce. Tento pomocník v hospodářství našich předků z naší oblasti téměř zmizel. V posledních letech se vzmáhá na různých farmách (Obora, Dvorce) chov jezdeckých koní a slova písničky se opět naplňují.
- 43 -
6.2.6 Flora Třeboňska Květena rašelinišť Na Třeboňsku roste 224 druhů mechů a 38 rašeliníků (ze světového počtu 42 popsaných).Vysoká hladina podzemní vody vyhovuje borovici blatce, která má tmavý až černý kmen. Podrost tvoří suchopýr, rojovník bahenní (silně aromatický), borůvka, brusina, vlochyně (borůvka bažinná), klikva, vřes, kapraď hřebenitá aj.
Suchopýr pochvatý
Rojovník bahenní
Pobřežní rostliny Na březích rybníků roste orobinec úzkolistý (jeho zralé květenství se mění v hnědé „doutníky“), kamyšník přímořský, zevar vzpřímený, puškvorec obecný aj. Nejrozšířenější je rákos obecný (vysoké až 4 m). Zajímavá je pobřežní tráva zbloch vodní, která se dříve kosila pro krmení dobytka. Svými kořeny zpevňují a korunami zastiňují hráze rybníků vzrostlé staleté duby. Některá jejich torza jsou prořezávána , aby byla bezpečná, a ponechávána na svých místech, protože poskytují domov různému hmyzu, ptákům a drobným hlodavcům. Na hladinách jsou ozdobou rostliny kořenící v bahně jako např. bílé lekníny, žluté stulíky a blatouchy, růžové rdesno, 5 vzácných druhů hmyzožravých bublinatek aj.
- 44 -
Na podmáčených loukách roste ďáblík bahenní (květ podobný kalám), vachta trojlistá (hořký jetel) a velmi vzácná žebratka bahenní. Na ostřicových loukách a nekosených výtopách se rozšířily ostřicové trávy a běžné druhy trav, kosatec a zběhlík bahenní. V důsledku hnojení, postřiků, vysoušení zcela vymizely orchideje. Protože se většina podmáčených ploch nekosí, rozšířily se náletové vlhkomilné dřeviny – vrby, olše, osiky a krušina. Nejrozšířenější lesní dřevinou je borovice lesní (25 000 ha) a smrk (17 000 ha). Dub letní a buk byly původními dřevinami Třeboňska. Dnes je nalezneme v říčních údolích řeky Lužnice a Nežárky. Společně s jilmem a lípou v přírodní rezervaci Stará a Nová řeka. Z dříve rozšířené jedle se zachovaly jen poslední dlouhověké stromy.
- 45 -
6.2.7 Ochrana přírody Chráněná krajinná oblast Třeboňsko byla vyhlášena roku 1979. Od roku 1977 je zařazena do mezinárodního systému biosférických rezervací OSN pro vědu, výchovu a kulturu UNESCO. Její rozloha je přibližně 700 km2. Podstatnou část tvoří mělká pánev vyplněná usazeninami různého stáří od konce druhohor až po dnešek. Do východního okraje zasahuje pásmo vyvřelých hornin, a proto zde má krajina mírně zvlněný, kopcovitý charakter. Nadmořská výška je 410-470 m n. m. Nejvyšší bod na východě dosahuje až 550 m n. m., 300 km2 zaujímají lesy, převážně kulturní porosty. 80 km2 vodní plochy, hlavně rybníky. Zbytek, to je 320 km2 připadá na tzv. kulturní krajinu, pole, louky, komunikace a lidská sídla. (Správa CHKO,1990)
CHKO Třeboňsko je krajina umělá, od středověku přetvářená člověkem, dodnes je ve stádiu druhotné biologické rovnováhy. Přesto se podařilo zachovat zde žijící druhy, vyskytující se po okrajích umělých jezer (rybníků…). Nejcennější části Třeboňska jsou chráněny v rezervacích. Jsou to oblasti se zvýšeným ochranným režimem. Největší rezervace Stará řeka – představuje původní meandrující tok řeky. Další rezervace
Velký a Malý Tisý –jsou rybníky s členitými břehy porostlými
rákosinami. Je významným tahovým shromaždištěm vodních ptáků.
- 46 -
Červené blato
a Losí blato (můžeme zde spatřit losa) – významná vrchovištní
rašeliniště s rozsáhlými porosty borovice blatky, podrostem rojovníku bahenního, suchopýru, borůvky, vlochyně, vřesu. V mechovém patře jsou zastoupeny chladnomilné mechy a 6 druhů rašeliníků.
Rašeliniště Borovice blatka
Také fauna je velmi rozmanitá. Můžeme zde vidět čápa černého, kulíška (nejmenší evropská sova) ,losa i rysa ostrovida. 28 druhů vážek např. šídlo rašelinné, téměř 600 druhů motýlů z nichž nejnápadnější je píďalka borůvková. Právě Losí blato u Mirochova jsem si vybrala pro přírodovědnou vycházku v rámci mé diplomové práce.
- 47 -
6.3 Socioekonomická charakteristika regionu 6.3.1 Historický vývoj regionu
Etymologie názvu města O tom, jak se město Třeboň vyvíjelo svědčí mnohé památky. O vzniku etymologického názvu moc velké důkazy nejsou. Původ názvu, který se za staletí upravoval, se objevuje kolem roku 1250. Vznikl z osobního jména významného místního usedlíka. Je možné, že to bylo jméno přivlastňovací, ohraničující majetek – Třeboňův, nebo lichotná zkratka dvojčlenného jména Třebomysl nebo Třebohost. (Užívané tvary: Trebon, Trzebonye, Trziebon, v roce 1423 Třeboň).
Z historie Třeboně
Počátky města sahají do poloviny 12. století. Osadu uprostřed hlubokých lesů dostal od krále Vít z Prčic z rodu Vítkovů. V roce 1341 se Třeboň poprvé označuje jako - 48 -
město. V roce 1366 se bratři Oldřich a Jan z Rožmberka stávají jejími vlastníky. Za jejich éry nabylo město významu a bohatství. Bratři zakládají augustiánský klášter. Znakem Rožmberků byla červená pětilistá růže na stříbrném podkladu. Emblém pětilisté růže najdeme vytesán do kamenů nad hradbami města, nad portály zámku, na okenním mřížoví a barevných freskách chrámových nebo na výšivkách rouch. Koncem 14. stol. Bylo město opevněno zděnými hradbami a příkopem. Protože bylo obklopeno bažinami stalo se takřka nedobytným.Roku 1376 mu bylo uděleno Právo měst královských. Rožmberkové se přimluvili u Karla IV., aby městu určil výsadu na dovoz dvou vozů soli týdně. V roce 1384 založili před Svinenskou branou, na místě dnešního rybníka Svět, špitál pro 17 chudých. Velký rozmach nastal na přelomu 16. a 17. století za vlády Viléma a Petra Voka u Rožmberka. Petr Vok rozšiřoval celý zámek, který se stal od 5.4.1602 jeho sídlem, neboť pro dluhy musel prodat rodné sídlo v Krumlově. Do Třeboně převezl i rodový archiv. Jakub Krčín z Jelčan vedl celé rožmberské panství. Jeho hospodářské reformy v oblasti rybníkářství zasáhly město a jeho nejbližší okolí. Posmrti Petra Voka, posledního člena rodu, připadlo panství Švanberkům. Tím rozmach města končí. Švanberkové stáli na straně odbojných stavů. Po bitvě na Bílé hoře se Třebn ubránila náporu císařských vojsk, ale v r. 1622 se vzdala a Třeboňsko bylo vypleněno. Úpadek a utrpení městu přinesla třicetiletá válka (1618 – 1658), mnoho požárů a v roce 1640 morová nákaza. Za zásluhy získal Třeboň v roce 1660 Jan Adolf I. Schwanzenberg. Požáry značně
narušily
tvář
města.
Přestavba
probíhala
již
v duchu
barokním.
Schwanzenbergové nepodporovali rozvoj výroby , s výjimkou pivovarnictví. Soustředili se na
lesnictví, zemědělství a rybníkářství. Zásluhou Josefa Šusty, ředitele
schwanzenberského velkostatku a rybáře světové pověsti, nastala v polovině 19. století doba příznivá pro rybníkářství. Na rybnících úspěšně zavedl chov jiných ryb, například marén, a doplnil rybniční soustavu o 36 dalších rybníků. V roce 1855 byl zřízen samostatný třeboňský okres. Okresní úřad spojoval správu soudní a politickou. Schwanzenbergové byli pány Třeboně až do dvacátého století. Po skončení války byl Schwanzenbergů zkonfiskován majetek a objekty byly prohlášena za státní památku. Koncem 19. století vznikly v Třeboni první lázně, využívající jako léčivý zdroj rašelinu, těženou v blízkém okolí. Také došlo k přestavbám měšťanských domů, rušení - 49 -
loubí a městského opevnění K intenzivnímu rozkvětu přispěla výstavba důležitých komunikací, zejména železnice z Veselí do Českých Velenic s návazností na Vídeň, otevřená v roce1871. Po vzniku samostatného československého státu si Třeboň udržela svůj dosavadní charakter správního, obchodního, převážně zemědělského a poměrně chudého okresu. Rozvoj městské komunity brzdil nedostatek pracovních příležitostí, neboť jediným skutečným průmyslovým podnikem zde byl schwanzenberský pivovar. V padesátých letech sem pronikl první větší průmysl. Vznikl velkozávod Otavan, se zaměřením na výrobu konfekce, který dal hodně pracovních příležitostí ženám. Byla dokončena velkovýkrmna prasat Gigant, založeny podniky Jihočeské státní lesy, Zemědělské meliorační sdružení, Státní rybářství a Okresní stavební podnik. Rozvinulo se také školství a vědecké ústavy např. Střední ekonomická škola, Gymnázium, Střední odborné učiliště zemědělské a rybářské, Mikrobiologický ústav ČSAV, Botanický ústav ČSAV. V roce 1960 byl zrušen okres, město obdrželo lázeňský statut, v roce 1977 se stalo centrem Biosférické rezervace UNESCO a od roku 1979 je sídlem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Historické centrum bylo v roce 1978 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. V současnosti je významným lázeňským městem a obchodním, společenským a turistickým centrem jižních Čech.
6.3.2 Obyvatelstvo a sídla V roce 1945 měla Třeboň 4 800 obyvatel. O dvacet let později jejich počet vzrostl na 5 458. V roce 1980 zde žilo 8 877 obyvatel. V současné době samotná Třeboň má 7 379 obyvatel, když k tomu přičteme obyvatelstvo obcí, které nyní k Třeboni patří, zvýší se celkový počet na 8 858 obyvatel. Tento počet se v letních měsících zvyšuje o polovinu díky turistům.
Obce patřící k Třeboni s počty obyvatel k 20.3.2007: Stará Hlína
257
Nová Hlína
118
Branná
340
Přeseka
122
Břidlice
769
Holičky
128
Třeboň I
604
Třeboň II
6520
- 50 -
Statistika - věkové složení Třeboně k 26.3.2007: Věková kategorie
Muži
Ženy
Celkem
0-4
210
198
408
5-24
997
960
1957
25-64
2481
2609
5090
65-100
572
830
1402
Celkem
4260
4597
8857
Tabulka změn počtů domů a obyvatel: Počet
Počet
Rok
obyvatel
domů
1795
1704
197
1840
3319
292
1880
5819
neuvedeno
1890
5138
426
1900
5941
neuvedeno
1910
5278
507
1921
5016
neuvedeno
Materiály zjištěny na matrice a ve Státním archivu v Třeboni.(viz literatura)
Třeboňská V 16. století,
močálová
velkou
měrou
krajina
dlouho
v důsledky
odolávala
budování
středověké
rybníků,
začalo
kolonizaci. docházet
k významným hospodářským i sídlištním změnám. Velký počet vesnic musel ustoupit rybníkům a dalším stavbám. V našem státě není žádná tak velká oblast jako Třeboňsko, kde by došlo k tak velké likvidaci selských domů. Podepsaly se na nich i války husitské a třicetiletá válka. V těch dobách byly celé vesnice vypalovány a ničeny. Při obnově vesnic nahradily jihočeskou architekturu, dřevěné roubené domky, stavby z kamene, vápna a cihel. Jeden typ vesnic byl stavěn podél komunikace, která v prostoru obce tvořila širokou náves – např. obec Novosedlí nad Nežárkou. Třeboň je druhým typem. Usedlosti byly postavené kolem náměstí (tržiště)do podlouhlého tvaru a středem vedla komunikace. Jihočeská gotika nebo renesance jsou nazývané stavby feudálních sídel, kostelů a domů zámožných měšťanů. Na venkově se stavěly panské mlýny, ohrady hřbitovů, farní budovy, špýchary, stavení bohatých sedláků atd. Zděné domy - 51 -
s barokními štíty se na Třeboňsku dochovaly až do 19. století. Štíty byly zdobeny plastickou výzdobou bíle natřenou. Motivem byla příroda – kytičky v květináčích, věnečky, ptáčci nebo kovářské a zemědělské náčiní, které napovídalo kdo v domě bydlí (kovář…) Ukázkou selského baroka jsou domy č. 10 a 11 v Husově ulici ze 17. a 18. století. Jsou prostšího vzhledu. Typické pro Třeboň jsou bašty nebo baštýrny, což jsou hospodářské statky rybničního hospodářství na březích rybníků. Baštýř, který je obýval se staral o přidělené rybníky, stoky apod. Ojedinělou stavbou jsou volně uspořádané dřevěné roubené seníky na rašeliništních Mokrých lukách. V létě se do nich ukládalo seno, v zimě po zamrznutí půdy se mohlo svážet do hospodářství. Dnes jsou prohlášeny kulturní památkou. Na některých rozcestích, často i přímo v obcích jsou dosud zachována jihočeská boží muka. Jsou to zděné kapličky nebo kamenné sloupy s malinkou stříškou (kapličkou) na vrcholu. Většinou z období baroka a rokoka. V druhé polovině 19. stol došlo v Třeboni a okolí k velkým přestavbám. Na měšťanských domech se rušilo loubí, přistavovala se patra, předělávala okna…Rušilo se i městské opevnění. Rybníčky „návesáky“ byly přetvořeny na betonové hasičské nádrže. Na návsích vyrostly kulturní domy, které jsou jako pěst na oko a ničí necitlivě původní ráz. Také panelové výstavbě na Budějovickém předměstí musela ustoupit původní stavení, která měla charakter vesnických chalup. Celé Budějovické předměstí se proměnilo v panelákové sídliště Hliník (název podle zde těžené cihlářské hlíny). Bytová výstavba pokračovala ve směru na Prahu. Vznikla zde vilová čtvrť a činžovní podniková a družstevní výstavba. Majetnější obyvatelé si stavěli vilky také na Kopečku. V roce 1976 bylo historické jádro Třeboně vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Ale až po roce 1989 se začaly domy na náměstí opravovat a uvádět do původní podoby. Celé náměstí bylo nově vydlážděno a tím z centra zmizel nevzhledný asfalt. Pro seniory byly postaveny dva domy s pečovatelskou službou a zrekonstruován Domov důchodců. Pro mládež byl nově přestavěn Dům dětí a mládeže, kde mohou trávit svůj volný čas. Také na vesnicích se mnohé obrátilo k lepšímu.Stavení přestala chátrat, ploty padat a na pastvinách se opět začal pást dobytek a koně.
- 52 -
6.3.3 Výrobní sféra Třeboň je krásné starobylé město uprostřed jedinečné přírody. Je významným jihočeským střediskem zemědělství, lesnictví, rybářství, oděvního průmyslu, školství a lázeňství.
Zemědělství Půda bylo po dlouhá staletí jediným způsobem obživy. Třeboňské půdy však nebyly dlouhou dobu pro polní hospodářství příznivé. Měly nedostatek vápníku, draslíku, hořčíku, fosforu a dalších živin.Byly často podmáčené, hlinito-písčité tedy málo úrodné. Většina půdy byly pastviny pro dobytek
a koně a louky. Proto
se zakládaly ovčíny, prasata se vyháněla na žaludy do doubí. Pro nedostatek píce byly dokonce snižovány stavy dobytka. Po zrušení roboty 1848 jsou zaznamenány první větší úspěchy. Agronom František Horský zkoušel střídat hlubokou a mělkou orbu, úspěšně pěstoval semeno jetele, zaváděl pěstování olejnin, stepní ukrajinské pšenice i cukrovky. Začal také s chovem plemenného dobytka. Po únoru 1948 bylo rozhodnuto vybudovat velkovýkrmnu prasat „Gigant.“ Tento rozsáhlý projekt byl vybudován převážně brigádnickou prací během několika měsíců. V roce 1950 byl osazen první pavilon prasaty. Gigant se stal prvním zemědělským velkopodnikem, s průmyslovou výrobou vepřového masa v jižních Čechách. Zároveň tím byly dány podmínky pro rozvoj zemědělství na Třeboňsku. Závod se stal zemědělským kombinátem s vlastními opravárenskými dílnami, autodopravou, stavební správou a moderní a specializovanou živočišnou výrobou. Pro zúrodnění Třeboňské pánve byl vypracován projekt odvodňovacích prací. Došlo k rozsáhlým melioračním a rekultivačním pracím, které přispěly k zvýšení výnosů obilovin, pícnin, okopanin a ostatních plodin na polích Velkovýkrmen Třeboň. V roce 1960 bylo odvodněno 4 600 ha a rekultivováno 5 100 ha půdy. Tím se vytvořily podmínky pro velkoplošné hospodaření, k zlepšování půdního fondu a zvyšování půdních výnosů. Po roce 1989 vzniklo Agrico, s.r.o. dodavatel stájové techniky pro chovatele prasat. Zabývá se vývojem, projektováním, výrobou, montáží a servisem stájové techniky. - 53 -
Průmysl PO 1. světové válce jediný průmysl v Třeboni představovaly pivovar, který byl i nadále majetkem knížete, pila, která přešla do majetku Státních lesů a cihelna. Teprve po skončení druhé světové války se v Třeboni začal průmysl rozvíjet. Bylo zde málo pracovních příležitostí a tak představitelé města usilovali o průmyslový podnik, který by zaměstnal nejen občany města, ale i okolí. V roce 1950 zde byl založen národní podnik Otavan Třeboň. Textilní podnik měl 6 závodů: Třeboň, Tábor Soběslav, J. Hradec, Volyně a Husinec. Třeboňský závod patřil co do rozsahu a objemu výroby mezi největší .90 % zaměstnanců tvořily ženy. Nejprve se zde šila jen pracovní konfekce, pracovní pláště a obleky.S novou technikou a nabytými zkušenostmi se výroba měnila a v roce 1975 vyráběl závod výhradně konfekci vycházkovou, kterou vyvážel i za hranice.V roce 1991 byl ustanoven Otavan Třeboň akciovou společností. V roce 2004 byla výroba zrušena a v Třeboni zůstalo jen podnikové ředitelství a vývoj. Výrobní závod je pouze v e Slavonicích a v Bulharsku. Je výrobcem uniforem, a celé kolekce pánského a dámského oblečení pro hotely a restaurační zařízení.
Péče o pracovníky vedla k vybudování závodní jídelny, mateřské školy, jeslí, zdravotního střediska pro zaměstnance podniku. Tím vzrostl opět počet pracovních příležitostí. Od roku 1962 bylo otevřeno odborné učiliště pro tříletý učební obor „pánský krejčí“.
- 54 -
Zestátněním dopravy vznikl v Třeboni vedle železniční dopravy v roce 1949 závod Československá automobilová doprava (ČSAD). Zajišťoval pravidelné autobusové linky, dálkovou autobusovou linku z Třeboně do Prahy a nákladní dopravu. Zaměstnání zde našli hlavně muži. Po sloučení dvou firem z Třeboně a Lišova v roce 1948
vznikl Stavební
podnik. Postupně se do něho začleňovaly menší řemeslnické dílny, hlavně truhlářské, klempířské apod. Do podniku byla začleněna i bývalá třeboňská cihelna. Později byl přejmenován na Okresní stavební podnik. Postupně rozšiřoval vybavení, skladovací prostory, provozní budovy i vozový park. Po roce 1989 byl opět přejmenován tentokrát na Stavcent a funguje dodnes. Významný pro další rozvoj města byl vznik Komunálních služeb. Zlepšovala se životní úroveň obyvatelstva. Byly zde soustředěny různé služby jako kadeřnictví, prádelna, čistírna, čalounictví, sedlářství, sklenářství, opravna obuvi, krejčovská dílna, zámečnictví, knihařství, zahradnictví apod. Dnes podnik již neexistuje. Strojní závod (dnes PTR Metal, s.r.o.) ve svých počátcích vznikl pro potřeby oprav a údržbu strojů používaných v lesním hospodářství. Rozmach mechanizace prací v lese změnil náplň práce závodu. Od údržby přešel na výrobu nových strojů a zařízení pro lesní hospodářství. Hlavně pro dopravu a přibližování dřeva. Začaly se vyrábět traktory v lesnické úpravě s radiovým ovládáním navijáků, sázecí stroje pro pěstební činnost (500 za rok), odkorňovací stroje. V současné době se vyrábí přepravní palety a v omezeném množství traktory pro přibližování dřeva v lese. Nástupnickou organizací je akciová společnost.
Rybníkářství Třeboňská krajina byla svou specifičností a povahou půd předurčena pro stavbu rybníků. Část rybníků je pozůstatkem jezer, některé vznikaly při osidlování krajiny vysušováním. Nejvíce jich bylo vybudováno za éry Š. Netolického, J. Krčína a M. Rutarda v 16. století. Se stavbou rybníků úzce souvisí i chov ryb.
- 55 -
Zakládání rybníků Prvním stavitelem vodních nádrží byla příroda sama. Na prameništích, v zátokách, meandrech toků a podobně. V každé době přicházeli prospektoři a zakládali první nádrže – stavy. Pro plavení rud a dřeva bylo totiž potřeba nadržovat mnoho vody. Klášterní řády, z vůle panovníků nebo vladařů panství, prováděly kolonizaci našeho území. Jejich mniši uměli vybrat vhodná místa pro kláštery, pastviny, ale i pro své rybníky. V těch chovali ryby, které mohli konzumovat, např. Cisterciáci, pouze v neděli. O účelnosti zakládání rybníků pro chov ryb svědčí jejich rozšiřování i mimo sídla řádů (ve Zlaté Koruně 1263, Vyšším Brodě 1292, Břevnově). Mezi tehdejší vodní velikány patřila jezera, z nichž postupem času vznikaly jedny z našich prvních a zároveň největších rybníků – Doksanský (Máchovo jezero), Jordán v Táboře, Dvořiště u Lomnice nad Lužnicí, Vajgar v J. Hradci. Naši předkové si rychle osvojili dovednost v zakládání rybníků. Prosluli tím natolik, že své umění šířili do Slezka, Polska a Uher.
Významní rybníkáři Třeboňska Rybníky, jak je známe dnes, byly vybudovány v 16. století, zejména díky bohatému rodu Rožmberků a jejich stavitelům. •
Štěpánek Netolický (? – 1538 nebo 1539) Původně myslivec, který asistoval při stavbě Velkého Tisého. Protože
se osvědčil jmenoval ho Petr Vok porybným a od té doby se plně věnuje rybníkářství.V roce 1506 vytvořil důmyslný plán třeboňské rybniční soustavy, systém stok a rybníků. Znal dokonale krajinu a její vody a z těchto znalostí vycházel. Rybníky stavěl mělké, teplé, které neoslňovaly velikostí a mohutností hrází, ale bohatou úrodností. Neměl k dispozici geologický průzkum, stroje, nivelační zařízení. Přesto mu bylo jasné, že rozvoj rybníkářství by mohla umožnit stoka s mírně tekoucí vodou, která by napojila pánev „živou“ vodou z řeky Lužnice a spojila rybníky v ucelenou vodohospodářskou soustavu. A tak započala v roce 1508 stavba „Strúhy“ nebo „Příkopu.“ Kromě rybníka Velký Tisý a povodí Zlaté stoky vybudoval, po Rožmberku rybník s největší vodní plochou na Třeboňsku, Horusický. Dále větší i menší rybníky: Jamský u Branné, Jílovický a navrhl doplnění novohradské vodní soustavy. Jeho - 56 -
snahou bylo doplnit síť velkých rybníků o malé a střední nádrže pro třístupňový chov kapří násady. Štěpánkův projekt byl finančně velmi náročný a snad proto nebyl celý realizován. Dokončil ho až Krčín. O desítky let později. •
Mikuláš Rutard z Malešova (? – po 1576) Působil ve východních Čechách na pernštejnském panství, později v jižních
Čechách ve službách majitelů chlumeckého panství Krajířů z Krajku.
Mapa krajířovských rybníků na Chlumecku z 1. pol. 16. stol.
Š. Netolický Rutarda zasvětil do rybníkářského řemesla. Z rožmberských služeb byl však vyštván regentem Krčínem. Stavěl rybníky hlavně na Chlumecku a v okolí Lutové. Jeho prvním rybníkem byl Kanclíř. Dále vybudoval Hejtman a Staňkovský rybník, který je nejhlubší v ČR (zadržuje větší množství vody než Rožmberk). •
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604) Jakub Krčín byl český šlechtic. Od roku 1562 krumlovský purkrabí a od roku
1569 regent rožmberského panství. Jal se dokončit skvělý Štěpánkův projekt. Kromě rybníků zakládal nové dvory, ovčíny a pivovary. Vystavba rybníků se zřizovala na močálech nebo půdách nevyužitelných pro polní hospodářství. Pokud se musela zatápět již zkultivovaná půda, vrchnost dávala - 57 -
jejím majitelům náhradu. Tohoto pravidla se však Krčín nedržel. Při výměře prvního velkého rybníka v Třeboni zabíral zkultivovanou půdu, kde byly panské, měšťanské a klášterní pozemky, štěpnice, zelinářské zahrady a sady, obytná stavení, chlévy a stodoly. Setkal se proto s odporem.Druhým důvodem k nespokojenosti měšťanstva byla obava z povodní. Vždyť tento velký rybník je u samých bran města.V důsledku toho nazval tento rybník Nevděk. Po čtvrté výlovu v roce 1583 již používá Krčín názvu Svět. K oddělení rybníků Opatovického a Světa došlo až v roce 1611 po velké vodě. Byl postaven dlouhý most a obyvatelé Romanina měli tímto snazší přístup do Třeboně. Krčín nenechal na pokoji ani Štěpánkovu Zlatou stoku, a přeložil ji z jihozápadního okraje města, kde obtékala hradby, na severovýchod, což Štěpánek původně navrhoval. •
Josef Šusta (1835 – 1914) V Třeboni pracoval nejprve na zvelebení polního hospodářství. V druhé
polovině 19. století nastala opět doba příznivá pro rybníkářství také zásluhou Josefa Šusty, ředitele schwanzenberského velkostatku. Šusta věnoval mnoho let studiu obsahu kapřích vnitřností a zkoumal, co je vlastně potravou kaprů. Jeho kniha „Výživa kapra a jeho družiny rybničné“ má vysokou vědeckou úroveň. Byla přeložena do několika světových jazyků a dodnes nebyla překonána. Sepsal 12 vědeckých titulů z nichž čerpáme dodnes. Na rybnících úspěšně zavedl chov jiných ryb, například marén, a rozšířil rybniční soustavu o 36 dalších rybníků ve výměře 413 ha.
Rybářství Rybářství je jedno z nejstarších zaměstnání člověka. Rybářství Třeboň, a.s. je největším rybářským producentem v celé „rybníkářské“ Evropě. Hospodaří na 7 442 ha rybníků. 414 ha je využíváno k rekreačnímu rybolovu. Ke konzumaci se chová hlavně kapr (95%), dále lín, candát,štika, sumec, amur a okoun. Ročně se vyprodukuje 2 500 až 2 700 tun konzumních ryb. Vedlejším produktem je chov kachen a hus na menších rybnících.
- 58 -
Přehled největších jihočeských rybníků: Název
Katastrální Vodní Objem vody Maximální Nadmořská výška plocha
plocha v mil. m3
hloubka hladiny v metrech
1. Rožmberk
677
489
5,860
6,9
423
2.
493
450
6,627
6,6
383
3. Horusický
439
415
4,115
9,0
414
4.
395
337
6,720
9,6
438
5. Velký Tisý
339
317
4,830
6,9
428
6. Záblatský
319
305
3,450
6,8
420
7. Staňkovský
273
241
neuvedeno
18,0
470
8.
263
235
13,680
6,5
405
9. Velká Holná
244
220
4,400
9,3
455
10.
214
201
3,620
5,2
430
Bezdrev
Dvořiště
Dehtář
Svět
Lesnictví Třeboňská krajina je pokryta vodními plochami, zemědělskou půdou a lesními komplexy. Lesy zabírají dosud 51 % celé rozlohy chráněné oblasti. Celková výměra lesní plochy je 36 000 ha. Přes polovinu jsou zastoupeny borovicí a zbytek lesních porostů zaujímá smrk. Z původních přírodních lesů Třeboňska se zachovaly jen zbytky a osamělé dlouhověké jedle, buky a duby, které nalezneme v říčních údolích řeky Lužnice a Nežárky. Jilmy a lípy v přírodní rezervaci Stará a Nová řeka. V roce 1945 vznikly Státní lesy Třeboň, z kterých byly vytvořena v roce 1952 dva specifické závody těžební a pěstební. V roce 1992 byl založen státní podnik Lesy České republiky (LČR). Podnik sídlí v Hradci Králové má 80 lesních správ a 5 lesních závodů. Hlavní náplní je hospodaření ve státních lesích a správa drobných vodních toků. Zejména po povodních 2002 vzrostl význam péče o vodní toky.Odstranění povodňových škod stálo nemalé finanční prostředky. Dále se investuje i do obnovy a údržby lesních cest, které slouží zároveň turistice a cykloturistice. Významnou součástí je také péče o ochranu přírody, Pěstební a šlechtitelská stanice Vlčí luka. V současné době je zde Lesní správa Třeboň.
Těžba štěrkopísků V roce 1962 začala v oblasti Halámek velkoplošná těžba štěrkopísků. Bylo objeveno jedno z největších ložisek živcových štěrkopísků v našem státě.
- 59 -
Živcové valouny obsahují 40% draselných a z části sodných živců. Živcový štěrk se třídí od ostatních štěrkopísků, které se využívají ve stavebním průmyslu, zatímco vzácnější živcová surovina je vyhrazena účelům keramickým (keramická dílna Klikov), sklářským (sklárny Chlum u Třeboně, v současnosti po více než 60leté tradici zrušeny) a slévárenským. (Dykyjová, 2000, str. 12).
Koncem osmdesátých let představovala těžba štěrkopísků na Třeboňsku 15% celorepublikové těžby a hrozil, v důsledku těžby, vznik velké vodní plochy a tím by zmizel zcela meandrující tok řeky Lužnice. Po roce 1989 došlo se stagnaci ve velkém stavebnictví a těžba se utlumila. V důsledku těžby vznikly velké pískovny v Majdaleně, Suhdole nad Lužnicí, Tušti, Cepu a Halámkách. Některé jsou využívány ke koupání a rekreaci. V posledních letech dochází ve zvýšené míře k rekultivaci těžeben štěrkopísku. Nejproblematičtější ložiska štěrkopísku v nivě Lužnice (Halámky, Majdalena, Holičky) byla převedena mezi zásoby vázané. Jsou to naleziště, která leží pod vyhlášenými rezervacemi a pod souvislými lesními celky. S otvírkou nových rozsáhlejších dobývacích prostorů nelze v nejbližší době počítat. (Dykyjová, 2000, str. 12)
Těžba rašeliny Jak se tvořila rašelina? Pozvolným rozkladem rostlinných zbytků za nepřístupu vzduchu. Tvořila se hlavně v chladném podnebí na jílovitých a dobře pomokřených místech. Považuje se za jakousi nejmladší formu „uhlí“. Tvorba rašeliny je zdlouhavý proces. Za jeden rok se vytvoří 1 mm rašeliny. Část rašeliny se těží, jak je níže uvedena, pro potřeby lázní zhruba od roku 1882, kdy první lázně vznikly. Další část pro výrobu průmyslových kompostů. Podle některých údajů se jenom na Třeboňsku vytěžilo již více než 50 miliónů tun rašeliny (Borkovice, Hrdlořezy, Branná, Hranice, Příbraz atd.) převážně právě pro výrobu průmyslových kompostů. (Dykyjová, 2000, str. 18). Rekultivace vytěžených ploch je velmi nákladná. V posledních letech objem těžby poklesl na 30 %. Odtěžují se již narušené lokality a dále je těžba povolena jen na vybraných lokalitách například v Branné odkud se vyváží hlavně do Německa.
- 60 -
6.3.4 Nevýrobní sféra Lázeňství V okolí Třeboně jsou bohatá ložiska rašeliny, která se dlouho využívala jako palivo „borky“ hlavně v pivovaru a v domácnostech. Léčivých účinků slatiny využil učitel a kronikář města Václav Hucek, který v roce 1882 založil lázně na pravém břehu Zlaté stoky v těsné blízkosti náměstí. Soukromé lázně nazval Bertiny podle své nemocné dcery, která se v nich léčila. „Bertiny slatinné lázně“ však po čase zanikly. Až v roce 1939 obec Třeboň lázně koupila, rekonstruovala a znovu obnovila. V současné době jsou v Třeboni dva lázeňské domy. Lázně Berta přímo u historického centra a Aurora na břehu rybníka Svět uprostřed rozsáhlého parku. Oba jsou majetkem města. Obyvatelé zde našli mnoho pracovních příležitostí. V obou domech je vlastní bazén., tělocvičnu, fitnesscentrum, saunu, solárium. V Auroře byl v loňském roce postaven tobogán, který využívá hlavně mládež. Bazény jsou přístupné veřejnosti. Lůžková kapacita lázní je pro velký zájem nedostačující, a proto se využívá privátního ubytování a penzionů, které je smluvně zajištěno a nachází se v blízkosti obou lázeňských domů. V lázních se léčí poruchy pohybového aparátu, revmatické choroby, poúrazové a pooperační stavy a neurologická onemocnění. Léčí se pomocí slatinných a uhličitých procedur, vodoléčby, leaserové techniky, fyzioterapie, parafinových zábalů, plynových injekcí, akupunktury atd. Vedle klasických léčebných pobytů nabízejí lázně i relaxační a rekondiční pobyty. Léčebné účinky jsou také násobeny kvalitním přírodním prostředím regionu. 1. března 1960 byl Třeboni udělen statut lázeňského města a zároveň zrušen okres.
Rekreace Třeboňsko je kraj, který v naší republice svou specifičností nemá obdoby. Největším pokladem jsou rybníky, dále pískovny, borové lesy, rašeliniště, louky a samozřejmě památky. Na své si zde přijdou milovníci přírody, historie i aktivního odpočinku. Rybníky a pískovny jsou využívány ke koupání, vodním sportů, rybaření. Lesy, hráze, okolní vesničky, řeky, paseky a obory nabízí pěší turistiku, cykloturistiku, jízdu na koních nebo sjíždění řek. Také sběr lesních plodů, hlavně borůvek a hub, ale
- 61 -
je velmi rozšířen nejen mezi domácím obyvatelstvem, ale i mezi návštěvníky TřeboŇska. Ke koupání a vodním sportům jsou využívány hlavně v blízkosti města rybníky Svět a Opatovický, u kterého jsou dva autokempy a rybníky Hejtman a Staňkovský poblíž Chlumu u Třeboně. V letním období na rybníce Svět jezdí motorová loď, která spojuje hráz v těsné blízkosti centra s protilehlým břehem, kde se nachází anglický park, Schwanzenberská hrobka a druhé koupaliště Ostende.V zimě na rybnících místní obyvatelé bruslí. Sportovní rybáři si mohou zachytat na Světě, Hejtmanu, Staňkovském rabníku a na Kanclíři. Čistá vada láká ke koupání stále více návštěvníků na pískovnách, které jsou v okolí Třeboně. Koupání zde však není povoleno. Každý rok se vydávají stovky vodáků na kanoích, kajacích a jiných plavidlech na sjíždění řeky Lužnice. Plavba začíná v Suchdole nad Lužnicí a pokračuje přes jez Pilař, kde začíná po levé straně Zlatá stoka, až k tábořišti v Majdaleně. Pod Majdalenou pokračuje řečiště v přírodním stavu s často padlými stromy a jinými překážkami zpestřuje vodákům plavbu. Od Rozvodí se mohou dále vydat po Staré řece do rybníka Rožmberk nebo sjíždět Novou řeku až do řeky Nežárky s cílem ve Veselí nad Lužnicí. I milovníci pěší turistiky a procházek si v Třeboni a okolí přijdou na své. Odpočinek, relaxaci, klid naleznou při procházkách v parcích, po hrázích rybníků, po lesních a polních cestách, které vedou k nespočtu kapliček a lesních samot nebo do malebných vesniček. Nejznámější je naučná stezka Okolo Světa, která byla rekonstruována v roce 1997. Začíná u lázní Aurora, je dlouhá 12 km, vede kolem rybníku Svět a má 16 zastávek. Zastávky seznamují turisty s historií a současností oblasti, se zdejší faunou a flórou, s ekologickými vztahy v CHKO Třeboňsko a v biosférické rezervaci UNESCO. Vede většinou po pěšinách a lesních cestách. Dá se absolvovat také na kolech a při příznivých sněhových podmínkách i na běžkách. Velice oblíbená je Stezka zdraví Hrádeček. Tvoří ji uzavřený 3 770 m dlouhý okruh začínající za Hradeckou bránou proti proudu Zlaté stoky. Nachází se v těsné blízkosti Třeboně v lokalitě Mokrých luk a lesu Hrádeček. Po jejím obvodu je rozmístěno 12 stanovišť, na kterých si mohou dospělí i děti prověřit své fyzické schopnosti. Cviky jsou popsány na informačních tabulkách. Je zde například provazový žebřík zavěšený na starém vzrostlém dubu, překážková dráha z dřevěných klád, kladina, provazová houpačka, žebřiny, pískové doskočiště, hrazda apod. Stezka je využívána ve velké míře i zdejšími školami a rodiče s dětmi zde nachází zajímavou náplň víkendů. - 62 -
Naučná stezka Rožmberk začíná i končí opět v Třeboni. Vede kolem největšího rybníka, který má rozlohu 420 ha. Je dlouhá 22 km, vhodná i pro cyklisty. Na 12 panelech informuji o rybníkářství, faunou a flórou. Rožmberk je vlastně přehradou ne řece Lužnici. Na hrázi rostou mohutné staleté duby, v jejichž dutinách hnízdí různé druhy ptáků. Na vodní hladině můžeme vidět kachny, volavky, bahňáky, husy a v zimě dokonce mořské orly. V posledních letech se stalo Třeboňsko oblíbeným místem cykloturistuky. Celá oblast je pokryta hustou sítí značených pěších a cyklistických cest. Jízdní kolo si lze půjčit v několika půjčovnách. Cyklistická naučná stezka Okolo Třeboně je dlouhá 39 km a má 22 zastávek s informačními tabulemi. Začíná na hrázi rybníka Svět, pokračuje po hrázi rybníka Opatovického a dále k rašeliništi Spálená borkovna, kde se těží rašelina pro potřeby lázní. Dále protíná Zlatou stoku, vede po hrázích rybníků Nový a Starý Kanclíř a dále do obcí Lutová, Stříbřec a Stará Hlína. Pak již míří k rybníku Rožmberk a kolem Nové Hlíny se vrací do Třeboně. Stezka je vedena po hrázích, polních a lesních cestách a málo frekventovaných asfaltových silnicích III.třídy. Celá je obklopena krásnou přírodou.
Školství V současnosti je stav školských zařízení následující: Tři mateřské školy, dvě základní školy, Základní škola praktická, Gymnázium, Obchodní akademie, Střední odborné učiliště rybářské, Odborné učiliště rybářské, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Základní umělecká škola, Dům dětí a mládeže. Čtyři domovy mládeže z nichž dva jsou umístěny v zámku, jeden v prostorách bývalého kláštera a domov mládeže oděvní školy je v novém pavilonu (byl postaven již pro ubytovací účely). Všechny se v letních měsících využívají jako turistické ubytovny. Jsou moderně nově, vybaveny. O toto levné ubytování je velký zájem.
Budova 1. ZŠ stojící v blízkosti Budějovické brány byla vystavěna v letech 1895-1898 a byla určená pro obecnou školu chlapeckou. Dívky v té době navštěvovaly školu klášterní nebo soukromou. V roce 1927 byly obě školy sloučeny. Škola má rekonstruovanou tělocvičnu, byl postaven nový pavilon se čtyřmi třídami a zrcadlovým sálem. Jak se město rozrůstalo, zvyšoval se i počet obyvatel, přibývalo dětí. Nastal problém kam umístit narůstající počty tříd. Některé třídy základní devítileté školy - 63 -
a školní družiny byly přestěhovány do zámku. Bylo to dočasné řešení. 2. ZŠ byla umístěna v budově původně okresního hejtmanství. Začala fungovat 1. září 1960. I tato škola byla rozšířena o nový pavilon, kam byl umístěn celý první stupeň. V těsné blízkosti školy je nová tělocvična propojena s budovou školy spojovací nadzemní tunelem. V témže roce byla zřízena 3. ZŠ v budově gymnázia . Měla 9 tříd a zbývající 4 třídy gymnázia byly v třetím patře.
Gymnázium bylo otevřeno 1. října 1868. Bylo to státní nižší reálné gymnázium. Novou budovu však dostalo až 20. září 1906. K rozsáhlým úpravám v budově došlo v letech
1929
–
31.
Na
střechu
budovy
byla
přistavěna
astronomická
pozorovatelna.V roce 1941 byla budova zabrána německým vojskem, v roce 1945 - 46 Rudou armádou. Vyučovalo se v Lomnici nad Lužnicí. Až ve školním roce 1946 - 47 bylo opět zahájeno vyučování v původní budově. V září 1990 byly třídy ZŠ sloučeny a přesunuty na 2. ZŠ. Gymnázium je osmileté a čtyřleté. Od 2.6.1995 je školou přidruženou k UNESCO. Od roku 1998 má vlastní tělocvičnu. Obchodní akademie - v roce 1967 byla založena Střední ekonomická škola ekonomiky služeb SŠES. Svým zaměřením byla jediná v jižních Čechách. Učebny byly vybudovány v prostorách bývalé budovy okresního soudu. Zároveň se školou vznikl v pronajatých prostorách třeboňského zámku domov mládeže. Ve školním roce 1980 - 1981 byla změněna koncepce výuky i název školy . Střední ekonomická škola byla zaměřena na obchod a služby, trvale byli přijímáni nejlepší žáci ze široké oblasti prakticky celých jižních Čech. 3. října 1986 byla slavnostně otevřena nová přístavba školy, která umožnila rekonstruovat části původní budovy zvláště pro potřeby učeben výpočetní techniky, jazykové a další odborné učebny. Od r.1990 došlo změně zaměření a názvu školy na Obchodní akademie. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště nabízí odborné i maturitní obory. Tato škola vznikla v lednu 2006 sloučením SPŠ , ISŠ sklářské a zemědělského učiliště. Pro žáky, kteří těžko zvládali základní školu byla zřízena Zvláštní škole. Sídlila v budově bývalého okresu společně se ZŠ. V roce 1996 byla přesunuta do nových prostor k tomu účelu zbudovaných z bývalého Nového dvora v komplexu škol. Má vlastní tělocvičnu a nové materiální vybavení.
- 64 -
K 1.1. 2002 došlo ke sloučení ZvŠ Třeboň a ZvŠ Rapšach. Od roku 2006 se jmenuje
Základní
škola
praktická,
Třeboň.
Poskytuje
vzdělání
žákům
se zdravotním postižením a základy vzdělání pro žáky s hlubším mentálním postižením. Jsou zařazeni v 10 třídách pro žáky se zdravotním postižením a v jedné třídě pro žáky s hlubším mentálním postižením (bývalá pomocná škola). 1. září 1949 byl zahájen školní rok v hudební škole. Dnes Základní umělecká škola vyučuje žáky na různé hudební nástroje, zpěvu a tancům, podílí se na kulturním dění ve městě. vystupuje v lázních Aurora a dělá výchovné koncerty. Pro využívání volného času dětí a mládeže byl založen v roce 1960 Dům dětí. Stojí v blízkosti ostatních škol. Jeho rekonstrukce proběhla v roce 1993, nyní se jmenuje Dům dětí a mládeže (DDM). Činnost DDM:
1. pravidelná – různé kroužky 2. příležitostná – akce o víkendech, rukodělná dopoledne 3. prázdninová – letní tábor, akce během ostatních prázdnin
Do Domu dětí chodí i mateřské školy na kroužky a maminky s malými dětmi do baby clubu každé úterý dopoledne.
Kultura a společenský život Občané i návštěvníci Třeboně žijí také bohatým kulturním životem. Různé výstavy mohou po celý rok shlédnout ve Výstavní síni Pod Věží, v Zámecké galerii a Galerii U Míšků.. Milovníci historie mohou navštívit Schwanzenberskou hrobku a prohlídkové trasy v zámku nejen v sezoně, ale v určitých dnech i mimo ni . Velmi zajímavá je trvalá expozice „Třeboňsko – krajina a lidé“ umístěná v zámku se vstupem ze zámeckého parku. Návštěvníky seznamuje s lázeňstvím, rybníkářstvím, chráněnými oblastmi i biosférickou rezervací Třeboňska. Ve videosálu mohou shlédnout filmy o přírodě i historii Třeboňska Pro milovníky divadla vybudovali naši předkové v roce 1833 divadlo J.K.Tyla, který zde hostoval a bydlel v roce 1852. Dokonce v Třeboni vznikl roku 1902 Spolek ochotníků, který s přestávkami existoval do roku 1967. V divadle hostují divadelní soubory z celé republiky. Třeboňští občané mají stálé předplatné na vybraných 10 představení . Po celý rok se zde konají, krom divadelních představení, také koncerty a společenské akce Při rekonstrukci divadla byl 1.11. 2003 znovu založen ochotnický spolek Kajetán, který hraje již čtvrtou sezónu. Návštěvníci mohou shlédnout jeho
- 65 -
repertoár i v letních měsících za příznivého počasí na nádvoří zámku. Spolek hostoval také v Českých Budějovicích na Malé scéně a měl velký úspěch. Hlavně pro dětské diváky vzniklo loutkové divadlo. První zmínky sahají do roku 1921. Hrálo se vždy v neděli v hostinci. V roce 1922 zde hrál i Matěj Kopecký. Divadlo se stěhovalo v létě do koutku na Tyršově cvičišti. Od roku 1953 má stálou scénu v bývalém klášteře. Je činné dodnes a v zimních měsících obšťastňuje malé i velké diváky. Pro milovníky vážné hudby se pořádají koncerty v kostele, Schwanzenberské hrobce, divadle, v Kongresovém centru i na lázních. Promenádní koncerty se konají v zámeckém a lázeňském parku.. Třeboň má svůj vlastní Třeboňský symfonický orchestr a pěvecký soubor Poslav – Ozvěna. V orchestru hrají učitelé, studenti i ostatní hudebně vzdělaní občané. V letech 1997-1998 učinkovalo při Gymnáziu pěvecké dívčí trio, které se dokonce zúčastnilo festivalu Smetanova Litomyšl. 30 let oslavili Pištci pod vedením manželů Šimečkových, kteří pravidelně v létě vystupují na nádvoří zámku, v hrobce a po celý rok v lázních. Repertoár Pištců je složen skladeb české i evropské gotiky, jihočeských lidových písní a dokonce i jazzových evergreenů (Ježka, Beatles). Za dlouholetou existenci souboru se v něm vystřídalo mnoho malých hudebníků. „Zásobárnu“ malých hráčů vychovává M. Šimečková v Písklatech, kde je učí hrát na různé flétny. V. Šimeček vede soubor, vybírá repertoár, doprovází na kytaru a různé instrumentální nástroje. V Třeboni existuje 40 neziskových organizací což dokazuje jak jsou občané aktivní ve svém volném čase.Vybrala jsem pouze průřez. Dlouholetou tradici má Sbor dobrovolných hasičů. Podnětem k zřízení hasičského spolku byl požár na předměstí Třeboně a tak městská rada schválila jeho založení. 22.5.1873 se konala první schůze, do spolku se přihlásilo 96 mužů. Sbor získal od města čtyřkolovou stříkačku, posunovací žebřík a možnost využít koní z Nového dvora pro jízdu k požárům. Pomáhal také likvidovat následky protržení hráze rybníka Svět. Svou přípravu poprvé hasiči zúročily při požáru kůlny v Novém Dvoře. Požár uhasili během necelé čtvrt hodiny. Většinou
hasili požáry okolních lesů, seníků,
hostince… V roce 1910 byl vybudován městský vodovod, což znamenalo dostatečný a pohotový zdroj vody po celé trase potrubí. Sbor pracuje dodnes. Členská základna je 30 členů. Po zřízení profesionálního sboru hasičů 1992 provádí dobrovolní hasiči pravidelné preventivní prohlídky komínů obytných domů a pořádají každoročně
- 66 -
hasičský bál. Hašení požárů se již neúčastní. Vedou mladé požárníky z řad mládeže a účastní se soutěží. V nové zbrojnici jim byla v roce 2000 přidělena klubovna Kynologický klub je navštěvován milovníky psů. Na věku psovoda ani psa nezáleží. Jsou vítána všechna plemena i kříženci. V základním výcviku se učí psi základům poslušnosti a ovladatelnosti. Ve skupině Agility ve zdolávání překážek. Dále jsou rozděleni na psy ochranáře a záchranáře. Zvláštní skupina je canisterapeutické sdružení „Halík“. Jsou to cvičení psi s mírnou povahou. Jezdí se s nimi do domova důchodců a ústavů pro postižené, kteří se s nimi mazlí, hrají apod. Hlavním záměrem je cvičit pejsky pro radost, aby byli vychovaní, poslušní a neútočili na lidi a jiné psy. Oddíl mladých ochranářů přírody Volavky (starší dorost) a Malý vydry (mladší dorost) jsou zaměřeny na přírodu. Učí se ji pozorovat, poznávat a chránit. Například se učí kroužkovat ptáky, pitvají uhynulá zvířata, vyrábí ptačí budky, pozorují páření žab, pomáhají při sčítání orlů, čistění jalovcové rezervace od ostružiní apod. Připravují se na soutěž „Zlatý list“, dělají vícedenní výlety do přírody, jezdí na letní tábory. Připravují přírodovědné otázky do soutěže u příležitosti Dne Země. Jejich činnost trvá již pět let pod vedením V. Bartošky. Klub Mája nemá stálou členskou základnu a jsou v něm pouze ženy. Vznikl z původního Hnutí žen v roce 1995. Akce klubu: Burza dětského ošacení a sportovních potřeb Květinkový bál Maškarní ples pro děti (společně s pivovarem) Dětský den (společně s Domem dětí) Mikulášská nadílka (společně s kinem Světozor) Velikonoční a vánoční výstavy Třeboňští Baráčníci mají také letitou tradici. V čele stojí rychtář (rychtářka) a členové se oslovují tetičko, strýčku. Nosí krásné kroje, mají svou klubovnu, která byla po povodních 2002 konečně rekonstruována. U této příležitosti uspořádali Baráčníci Den otevřených dveří s ukázkou praporů, krojů, kroniky a zahájili ji zatančením „České besedy“. Činnost Baráčníků:
Vepřové hody, Masopustní a jiné zábavy Návštěva sesterských žup na valných hromadách Výlety na kolech, pečení buřtů Stavění májky klasickým ručním způsobem - 67 -
Informační a kulturní středisko se sídlem na náměstí T.G.Masaryka zajišťuje kulturní i sportovní akce, ubytování apod., podává informace ve 4 jazycích po celý rok. Mezi pravidelné kulturní akce Třeboně patří: Květen:
ANIFEST – mezinárodní festival animovaných filmů
Červen:
mezinárodní festival dechových hudeb
Červenec
Okolo Třeboně – folkový festival Pocta Emě Destinnové – festival klasické hudby Historické slavnosti Jakuba Krčína Lázeňská Třeboň – zábavná prezentace lázní
Srpen:
Čochtanova Třeboň Zpátky do Třeboně – folkový festival Divadelní Třeboň
Prosinec:
Třeboňský advent – vánoční výstavy, živý betlém, vánoční trh, troubení z věže, speciální prohlídky zámku
Červen – srpen
probíhají každých 14 dní na náměstí jarmarky. koncerty komorních souborů promenádní koncerty
Celoročně:
Abonentní koncerty (letos již X. ročník)
Po celý rok se něco děje. Promítají se ekologické filmy, dělají se přednášky na různá zajímavá témata. Pro mladší generaci jsou diskotéky a taneční zábavy, taneční kurzy. Starší generace si ráda zatancuje na plesech v kongresovém centru nebo na lázních. Dobře občanům slouží Městská knihovna s internetem pro stálé čtenáře zdarma a internetová kavárna Knihovna organizuje školení PC pro seniory i ostatní zájemce.
Sport Třeboňská tělovýchova má bohatou a slavnou tradici. Třeboň žije sportem stále a obyvatelé i návštěvníci si mohou vybrat z mnoha různých sportů. Již zmíněná cykloturistika, která je v posledních letech v popředí zájmu, byla první tělovýchovnou organizací v Třeboni. Tehdy se jí říkalo cyklistika a klub, který byl založen 1884 se nazýval Klub cyklistů třeboňských. Bylo to pouhé 4 roky po sestrojení prvního jízdního kola v Anglii.
- 68 -
Okolní rybníky, hlavně Svět, daly podnět ke vzniku dalšího sportovního odvětví veslování. V témže roce vznikl veslařský klub SK Třeboň. Rovná dráha 2,5 km a 120 m široká na Světě umožňuje od roku 1937 pořádat mezinárodní veslařské závody. Začátkem července se stále konají přebory a mistrovství ČR ve veslování juniorů s mezinárodní účastí. Na břehu rybníku Svět byla vybudována nová veslařská loděnice. Ta původní byla na ostrově Světa. Také oddíl jachtingu si vybudoval loděnici na jižním břehu rybníka Svět a slouží dodnes. ˇČlenové dosahují dobrých výsledků a účastní se každoročně přeborů ČR. Svého času se na Světě provozoval vodní motorismus Po roce 1944 se začala v Třeboni hrát Česká házená. V roce 1973 byla obnovena dívčí házená. Dodnes má házená několik oddílů, kde trénují malí házenkáři, dorostenci i muži. K tomu účelu slouží sportovní hala a Tyršův stadión. Oblíbená je odbíjená dnes zvaná volejbal. Trénuje zde několik amatérských družstev, Pro tyto účely slouží v zimních měsících pět tělocvičen, které jsou v Třeboni, sportovní hala a v létě si každý může zahrát na Tyršovo stadionu. Velmi oblíbený je tenis. Zájemci trénují v nafukovací hale u lázní Berta nebo na kurtech u Světa a na Tyršovo stadionu, který je bezplatně přístupný a využívaný milovníky sportu. Ze zimních sportů byl založen oddíl ledního hokeje. Pro tyto účely byla využívána zamrzlá vodní hladina. Protože se rozvíjelo i rekreační bruslení bylo vybudováno přírodní hokejové hřiště u Tyršova stadionu. V současnosti se plánuje vybudování zimního stadionu. Bohatou tradici má i fotbal. Známý fotbalista Karel Poborský pochází z Třeboně. Dříve hráli fotbal hlavně studenti gymnázia v areálu Doubí, který dodnes slouží pro různá soustředění sportovců. Leží na břehu rybníku Opatovický poblíž Obory, kde se chovají závodní koně. Sportovních oddílů soustředěných v TJ Třeboň je mnoho, stále přibývají a o každém se nelze zmiňovat. Například stolní tenis, nohejbal, badminton, box, judo, taekwon-do, florbal, hokejbal apod.
- 69 -
6.3.5 Komunikace K rozkvětu města přispěla výstavba důležitých komunikací. V roce 1871 byla otevřena železnice z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic s návazností na Vídeň. V blízkosti
centra
je
dodnes
železniční
zastávka
Třeboň-lázně,
která
byla
zmodernizována včetně vybudování bezbariérového přístupu. Vlakové nádraží je severně ve směru na Prahu poměrně daleko od centra, zhruba 20 minut chůze. Hlavní dopravní tepna vedoucí z Rakouska přes historické centrum směrem na Prahu byla odkloněna v roce 1979 vybudováním přeložky. Tato komunikace první třídy vede přes Mokrá luka a její výstavba byla velmi náročná jak finančně tak technicky. Centrum tak bylo osvobozeno od nákladní a autobusové dopravy, který ničila památky, ovzduší a narušovala vzhled historického centra. Zároveň byla odkloněna komunikace na České Budějovice dále od lázní Aurora mimo vilovou výstavbu. Před pěti lety byl vybudován kruhový objezd protínající Táboritskou ulici . Tím byla zvýšena bezpečnost motoristů i chodců, protože v tomto místě je hustý provoz. Obyvatelé sídliště U Francouzů se bezpečněji dostanou do centra a na předměstí města. Velkým problémem stále zůstává komunikace po hrázi rybníka Svět, která vede do Nových Hradů a je nejbližší spojnicí. Hráz nebyla stavěna pro těžká auta, která dopravují dřevo, rašelinu a hlavně Dobrou vodu. Nákladní i vzrůstající osobní automobilovou dopravou je velmi poškozována. Při povodních 2002 byla nebezpečně narušena a hrozilo její protrhnutí. V důsledku toho se uvažuje o výstavbě přeložky mezi částí Třeboně-Kopečkem a Brannou přes Mokrá luka, což by nenávratně narušilo ráz krajiny. V loňském roce bylo otevřeno nové autobusové nádraží v Jiráskově ulici. Přímé autobusové spojení je s Č. Budějovicemi a J. Hradcem kam značná část obyvatel jezdí do zaměstnání. Také do Prahy a Brna jsou vypravovány přímé spoje. Unikátní je městská hromadná doprava spojující jednotlivé části Třeboně s okolními vesnicemi, která je na rozdíl od jiných měst zdarma. Velmi oblíbeným dopravním prostředkem obyvatel Třeboně jsou kola. Jezdí na nich do škol, do zaměstnání, na nákupy… po celý rok.
- 70 -
6.3.6 Služby K uspokojení potřeb občanů slouží tři supermarkety, obchodní dům Bílý beránek na náměstí s pekárnou, pekárna Adolf, pět bankovních domů, nespočet pohostinských zařízení, několik hotelů a cukráren. Majitelé domů pronajímají prodejní prostory ve velké míře vietnamským obchodníkům. Je zde také záchranná služba, několik dentistů a pediatrů. Praktičtí a odborní lékaři jsou převážně soustředěni na Poliklinice. Občanům nabízí své služby tři lékárny a optiky. Nejbližší nemocnice je v Českých Budějovicích (24 km), spádová pak v Jindřichově Hradci (30 km). Pro starší občany byly vybudovány tři Domy s pečovatelskou službou a zcela zásadní rekonstrukcí prošel Domov důchodců. Veřejná prádelna a čistírna slouží nejen občanům, ale také všem ubytovacím zařízením ve městě a okolí. Motoristům jsou k dispozici autoopravny a tři čerpací stanice. Obchodní domy Plus, Penny, Tempo, které byly vybudovány na okraji severní části města, usnadňují nákupy a zároveň ztěžují obchodní činnost soukromých podnikatelů v centru města.
- 71 -
6.3.7 Zajímavosti Náměstí T.G.Masaryka a radniční věž V centru městské rezervace je protáhlé náměstí obklopené měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty a loubím, které je téměř po celém obvodu. Nejvýznamnějším objektem je stará radnice, z jejíž 31 metrů vysoké věže je krásný výhled do okolní krajiny. Renesanční podobu si zachoval nejcennější dům „U Bílého koníčka“ z roku 1544, který patřil Štěpánku Netolickému, s loubím a bohatě členěnou atikou, která je ukončena věžičkami a cimbuřím. V horní části jsou střílny. V současné době je zde hotel. Do náměstí vybíhá i jedno křídlo zámku a vstupuje se do něho městskými branami, které byly součástí opevnění. Je to na východní straně brána Hradecká, na jižní Svinenská, nedaleko ní Novohradská (vlevo od ní Pivovar Regent), v sousedství zámku směrem na západ brána Budějovická. Na straně Budějovické brány je při hradbách zámecký park, na opačné straně historického centra protéká pod hradbami Zlatá stoka. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna, v její blízkosti pak barokní mariánský sloup.
Zámek Neodmyslitelnou součástí Třeboně je zámek rozprostírající se na jihozápadní straně historického centra. Nejdříve zde stával panský dvorec, změněný na tvrz a později na kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Vilém z Rožmberka nechal budovy přestavět na renesanční zámek.Velkorysých úprav a rozšíření se celá areál dočkal především za Petra Voka v letech 1599 – 1611. Vnější nádvoří je obohaceno barokními dostavbami hospodářských a správních budov, které nechal provést rod Schwanzenbergů.Uprostřed vnějšího nádvoří se nachází kamenná kašna s hlavou Turka, jemuž havran vyklovává oči. Připomíná vítězství Adolfa Schwanzenberka nad Turky u Rábu. Byla zhotovena podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera. Většinu fasád zdobí sgrafita. Do areálu zámku se vstupuje z náměstí severní zámeckou branou. Vstupní průčelí čtyřkřídlého zámku oživuje třípatrová hranolová věž. Architektonickou ozdobou vnitřního
nádvoří
je
jednopatrová
trojdílná
spočívajícími na masivních čtyřbokých pilířích.
- 72 -
arkáda
s půlkruhovými
oblouky
V letech 1586 – 88 tady pod ochranu Viléma z Rožmberka pobýval alchymista John Dee a v roce 1588 zde bádal Edward Kelly. Celé pravé křídlo hlavní budovy je věnováno dvěma samostatným historickým expozicím,
dokumentujícím
držení
zámku
oběma
významnými
jihočeskými
šlechtickými rody, Rožmberky a Schwanzenbergy. Návštěvníci mohou shlédnou expozici nazvanou „ Rožmberské renesanční interiéry“ a „Soukromá schwanzenberská apartmá z konce 19. stol.“ Z interiérů je nejzajímavější renesanční Rožmberský sál vyzdobený malbami Tomáše Třebochovského, který pokryl stěny malovaným karmínovým závěsem se vzorem granátového jablka a nad něj umístil pás s 32 znaky a jmény dvořanů Petra Voka z Rožmberka. Další trasa nás přivede do konírny k expozici jezdectví a chovu psů. Zajímavými exponáty jsou zde především bruselské gobelíny. Psí kuchyně a kasematy s prohlídkou dobových mučících nástrojů v mučírně a zajímavým výkladem jsou dokladem toho, že na Třeboni pobýval také kat.
Státní oblastní archiv O rozlehlosti zámku vypovídá počet místností, kterých je zhruba 120. Je zde umístěn Státní oblastní archiv jehož depozitář zaujímá větší část zámku.Třeboňský archiv je jeden z nejvýznamnějších u nás. V roce 1602 byl na zámek přemístěn rožmberský
archiv
z Českého
Krumlova.
Postupně
zaplnil
24
místností
až po tzv. Dlouhou chodbu.Po 2. světové válce byl převzat státem a dále rozšiřován. Řada archiválií je uznána za kulturní památku. Nejstarší uložená listina je z roku 1184. Čerpali z něho čeští historikové – od B. Balbína a G. Dobnera až k F. Palckému. Významným kronikářem na Třeboni byl Václav Březan jehož duch se dle pověsti prochází po Dlouhé chodbě.
Zámecký park Zámecký park založil Petr Vok z Rožmberka. Původní zahrada nebyla velká. Když Jakub Krčín vybudoval rybník Svět a před městem zdvihl jeho hráz, nechal Petr Vok zavést močál na západní straně a výrazně zahradu rozšířil. Na počátku 19. stol. byla zahrada rozšířena až pod hráz Světa. Nyní zde roste mnoho vzácných dřevin, tisů, rododendronů a klidné prostředí láká obyvatele a návštěvníky města k odpočinku. Park dnes navazuje na severu na městský
- 73 -
park, který se napojuje na zeleň Starých lázní. Je pěstován v nenásilném anglickém stylu a krásně zapadá do zdejšího okolí. V posledních letech byl poškozen několika povodněmi, v loňském roce silnou sněhovou pokrývkou a letos v lednu orkánem. Povodeň v roce 2002 zničila značnou část rododendronů, zahynul i krásný liliovník tulipánokvětý – pýcha parku. Silná sněhová peřina poškodila ořešák jasnolistý, vichřice vyvrátila a polámala buky, duby, platany. V roce 2004 bylo obnoveno jezírko s fontánkou, kolem kterého byl vysázen živý plot z buků a nové lavičky skýtají pěkné posezení. Další ozdobou je altánek, v popředí s květinovými záhony,ve kterém se v letních měsících konají koncerty. Zámecký park je významnou spojnicí předměstí s centrem města.(Bohužel ve velké míře využívanou i neukázněnými cyklisty).
Opevnění Zámek je obklopen nejen nádherném parkem, ale také hradbami. Hradební zdi s baštami Stará a Nová katovna byly dělostřelecké, původně spojeny podzemními chodbami. Jak název napovídá přebýval v nich kat.V dnešní době jsou přebudovány na ubytovny pro zaměstnance památek. V další z bašt sídlí Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Do centra se prochází branami. Novohradskou a Svinenskou vyzdobenou renesančními obloučkovými štíty, které byly od dříve odděleny vodním příkopem, jenž se částečně dochoval v zámeckém parku. Dnes se Novohradskou branou dostaneme na Trocnovské náměstí , po projití Svinenské brány na Žižkovo náměstí a dále ulicí Petra Voka na hlavní náměstí, které je,jak bylo výše uvedeno, přístupné dalšími dvěma branami Budějovickou a Hradeckou.
Děkanský kostel a augustiniánský klášter Děkanský kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí se nachází v blízkosti náměstí a je součástí souboru budov někdejšího augustiniánského kláštera ze 14. století. Kostel je zajímavý svým architektonickým řešením.Neobvyklé je dvoulodí – oproti typické trojlodní dispozici. Umělecky ceněné jsou desky z hlavního oltáře, dílo Mistra třeboňského (vrcholné dílo české gotické malby), dvě plastiky ze skupiny Kalvárie a opuková socha Madony s děťátkem z roku 1450 (jako jediný originál zůstala umístěna v kostele). Křížová chodba kláštera, na severní straně kostela, se uchovala téměř neporušena. - 74 -
Kostel s náměstím T.G.Masaryka spojuje Březinova ulice. Domy mají loubí a renesanční nebo barokní, krásně zdobené štíty.
Třeboňský pivovar Jednu stranu Trocnovského náměstí ohraničuje areál barokního pivovaru Regent. Je to původně rožmberská zbrojnice přestavěná počátkem 18. stol. na panský schwanzenberský pivovar. Stále se rozšiřoval jak rostla poptávka po pivu. Pivo Regent se vaří tradiční technologií výhradně z přírodních surovin. Ze sladovnického ječmene se dělá slad a z něho se vaří tzv. mladina. Ta zraje v tancích 90 dnů a ochucuje se chmelem. Na přípravu piva je třeba asi 95% ječmene a 5% chmelu. Pro zájemce se dělají prohlídky s ochutnávkou.
Divadlo Josefa Kajetána Tyla Bylo vybudováno v zadním traktu radnice v místech bývalé sladovny a jeho stavba trvala jeden rok 1832-33.Patří k nejstarším měšťanským divadlům v Čechách. V hledišti visí lustr z buguoyských skláren na Novohradsku.Stěny a strop vyzdobil malíř z Písku V. Skála, hlavní oponu vymaloval výjevem příchodu Apolla s družinou do města. Opona pochází z roku 1872.Empírové divadlo bylo zrekonstruována v roce 1960 a 2003.
Domek J.K.Tyla Stojí v sousedství Bertiných lázní u Zlaté stoky. Při učinkování v Třeboni v něm J.K.Tyl bydlel.
Schwanzenberská hrobka Hrobka se nachází v parku na jihovýchodní straně rybníka Svět. Je postavena podle návrhu knížecího stavitele F. D. Deworetzkého. Je to dvoupodlažní budova v novogotickém slohu s monumentálním schodištěm. Nachází se pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda neprosakovala základem stavby, byl okolo ní zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a hluboký 2 metry. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje suché prostředí hrobky. Stavba trvala tři roky. 29. července 1877 hrobku slavnostně vysvětil bratr knížete Jana Adolfa II., pražský arcibiskup Bedřich Schwanzenberg. Oltář v kapli jezhotoven z bílého pískovce, sádry a astrijského mramoru. V samotné hrobce - 75 -
pod kaplí, se nachází umělecky cenný mramorový sarkofág, který vytvořil Alexandr Trippel. Schwarzenberská hrobka je jednou z architektonicky nejpozoruhodnějších památkových staveb jižních Čech.
Chov kapra a princip jeho chovu Na přelomu 14. a 15. století rychle přibývá rybníků, protože chov ryb, hlavně kaprů, je velmi výhodný. Rozšiřuje se čilý obchod s rybami z držav Rožmberků a pánů z Hradce nejen doma, ale také v cizině. Odbytiště nacházejí ve Vídni, Pasově, Magdeburgu… Češi chovem ryb, za vlády Karla IV. prosluli. Z doby Karla IV. vypravuje kronikář Beneš z Weitmille, že císař po návratu z Francie nařídil kromě zakládání rybníků i jejich nasazování také cizími rybami - candáty a parmami (1366). A jak se ryby chovají? Dodnes je uznáván a používán Dubraviův způsob vytírání (rozmnožování) ryb v třecích (trdelních) rybnících. Nejprve se zvolí malá mělká nádrž (rybník) s písečným nebo travnatým dnem, protože jikra kapra, když padne do bahna se nevylíhne, ale udusí se. Tomuto rybníku se říká třecí. Po výtěru se sloví a plůdek se dává do plůdkových malých rybníků. Tam zůstane do podzimu, pak se opět sloví a převeze do velkých rybníků komorových, v nichž přezimuje. Na jaře se dá do plůdkových výtažníků a přes zimu do komorových rybníků. V té době se říká kaprům násada. Třetím rokem se vysadí do tzv. hlavních rybníků. Tam dosáhnou do podzimu hmotnosti 1,5 – 3,- kg a rybníky se sloví. Ryby se přikrmují rostlinnými krmivy (hrách, lupina, krmné směsi). (Hule, 2000, str. 13) Stručněji řečeno: “Kapr se má v jedné nádrži líhnout, ve druhé vyrůstat a do třetí zapadnouti.“ Proto bylo nutné zakládat různě velké rybníky. K chovu určení kapři, mezi rybáři zvaní trdla, se vzájemným třecím dotykem těl oplodňují. Samec mlíčňák, samice jikrnačka se třou v dubnu nebo v květnu. Podle teploty vody Vlahá voda povzbuzuje pohlavní podrážděnost kapra.
- 76 -
Potrava kapra Potravu tvoří červi z bahna, komáři a mouchy z povrchu hladiny. Proto při procházce kolem rybníka slyšíme často mlaskání. To se kapr „pase“ na hmyzu.
Rybníčky Třeboně Traduje se, že mezi první rybníky patřily „návesáky“ – návesní rybníky. Měly mnohostrannou funkci. Počínaje meliorací přilehlého území a konče dostatkem vody pro hašení požárů. Z toho důvodu se historici domnívají, že první rybníky, (podle umístění, nikoli podle vlastnictví), byly rybníčky na území samotného města. Některé zanikly již dávno, jiné ustoupily potřebám města později. Rybník Klobouček postavil v roce 1525 Štěpánek Netolický jako součást opevnění města. Prostíral se pod Budějovickou branou v místě dnešního městského parku. Zrušen byl před třicetiletou válkou. Rybník Špitálský, původně Březský, byl pod hřbitovem. Po 1. světové válce byl předělán na park. Rybník Cihelný ležel severně od hřbitova na místě vybraného ložiska hlíny pro panskou cihelnu. Roku 1966 byl upraven na požární nádrž, která časem zanikla. Mezi obyvateli města byl však nazýván „Rybníček“ a posledním zachovalým ve městě. Dnes na jeho místě stojí bytovky Daskabát.
O jménech rybníků Rybníky mají různé a zajímavé názvy. Jejich původ je většinou neznámý. Mnoho jmen je odvozeno od charakteru dna rybníků: Blato, Mekký, Škaredý, Trávičný, Strakatý. Jiná mají jména ženská : Henrieta, Antonie. Nebo jsou odvozena z rybního cechu: Baštýř, Pěšák, Fišmistr. U některých si nevíme rady: Toto, Vales, Káro. Opatovický dostal jméno po obci, která byla při jeho budování zaplavena. Nevděk později Svět. Jeho původní název Nevděk zvolil Krčín v důsledku problémů, které měl se stavbou tohoto rybníka. Nespočet rybníků se nacházelo v okolí Třeboně.: Břilická rybniční soustava, městské rybníky U Víta, rybník Hradeček, který byl přeměněn na louky. Byl zrušen roku 1779 a dva roky poté z jeho hráze byla odebírána zemina na knížecí komposty. Byla velice úrodná. - 77 -
Historická epizoda podle níž vznikl název rybníku Podřezaný. Rybník patřil klášteru a jmenoval se Lipnický. Klášter při něm zřídil mlýn. Vznikl spor mezi panstvím a klášterem, že vodou od mlýna je vytápěna Zlatá stoka. Spor vyvrcholil tím, že Třeboňský hejtman dal mlýn zdemolovat – podřezat, protože jeho stavba byla celá dřevěná. Odtud vznikl název Podřezaný. (Hule, 2000, str. 130) Voda v tomto rybníce je neobvykle hnědá, rašelinou zabarvená. Chataři kolem rybníka si vytvořili jinou legendu. V rybníce byl někdo podřezán a proto je voda jeho krví zabarvena.
Vědecké ústavy Příroda na Třeboňsku je rozmanitá a jedinečná a proto bylo Třeboňsko zařazeno v roce 1977 do sítě biosférických rezervací UNESCO a v roce 1979 vyhlášeno Chráněnou krajinnou oblastí. Její rozloha je 700 km2. Laboratoře Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR jsou umístěny v bývalém Opatovickém mlýně ze 17. století poblíž Třeboně u Obory, pod hrází Opatovického rybníka. Na pracovišti o rozloze 1,3 ha se vyskytuje mnoho rostlinných a živočišných druhů. Výzkumný program je zaměřen na studium fotosyntetických mikroorganismů, zelených řas, sinic a fotosyntetických bakterií. (www.alga.cz) Botanický ústav Akademie věd ČR se zabývá vědeckým výzkumem vegetace na úrovni organismů, populací, společenstev a ekosystémů. Byl založen 1.1.1962, od roku 1969 je správcem Průhonického parku, sídlí za branami města východním směrem.(www.butbn.cas.cz.)
Třeboňští olympionici Z veslařské líhně vzešla medailová čtyřka s kormidelníkem, která na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 získala zlatou medaili.Veslaři Jiří Havlis, Stanislav Lusk, Karel Mejta, Jan Jindra a kormidelník Koranda vyhráli s naprostou převahou před loděmi Švýcarska, Ameriky a Anglie. O rok později vyhráli Mistrovství Evropy. Dalším úspěšným olympionikem je Václav Vochozka, který ve dvojskifu (Vochozka, Pecka) obsadil třetí místo na olympiádách v Montrealu 1976, i v Moskvě 1980. Nejčerstvější veslařský úspěch je z Poháru ČR juniorek 2007 na trenažérech, kde Hanka Janátová obsadila 3. a Blanka Šindlerová 7.místo
- 78 -
7.
VLASTIVĚDNÁ VYCHÁZKA
Příprava na vyučovací hodinu pro 4. ročník ZŠ Vycházka do CHKO Losí blato – celodenní výlet ŠVP ZV Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět
Tématický okruh: Lidé a čas, rozmanitost přírody
Učivo: Ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, rovnováha přírody, vztahy mezi organismy.
Průřezové téma: Environmentální výchova
Výchovně vzdělávací cíl:
Seznámení s biosferickou rezervací, ochrana přírody,
poznávání ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Organizační pokyny:
Sraz žáků před školou v 7.45 h. Odjezd od Tyršova stadionu autobusem v 8.00 h. na Hajnici u Mirochova. Předpokládaný návrat v 16.00 h. k Tyršovo stadionu.
Mezipředmětové vztahy:
Přírodověda – rozšíření znalostí, pobyt v přírodě, turistika. Tělesná výchova – orientace v prostoru, zdolávání přírodních překážek. Ekologie – ochrana přírody. Historie – seznámení s regionem Hajnice a Losí blato. Vlastivěda – práce s mapou a buzolou Pracovní výchova – formování krajiny.
- 79 -
Program:
Seznámení s historií a významem Hajnice. Poučení o CHKO a chování v ní. Svačina z vlastních zásob, vaření čaje. Vycházka do přírody – Losí blato. Plnění úkolů jednotlivých stanovišť. Oběd v přírodě z vlastních zdrojů. Plnění dalších úkolů. Návrat na Hajnici. Vyhodnocení soutěží a celé vycházky. Odjezd autobusem do Třeboně.
Povinné vybavení žáků:
Terénní oděv (dlouhé kalhoty nebo tepláky). Plná obuv (ne sandály). Holínky v případě deště. Pláštěnka. Batůžek do terénu. Repelentní přípravek. Zápisník, tužku, pastelky. Jídlo, pití v plastové uzavírací láhvi. Nevozit s sebou - šperky, nože, zápalky
Realizace vycházky I. ÚVOD Vyrazili jsme v 8.00 autobusem a v 8.30 jsme byli na terénní stanici Hajnice. Žáci si prohlédli nejbližší okolí a přemístili se do klubovny.
1. Přednáška o historii Hajnice: Původní vojenský objekt sloužil útvaru Pohraniční stráže (PS) jako pěchotní střelnice. Až do roku 1989 se terénní stanice Hajnice nacházela v hraničním pásmu, do kterého měla veřejnost zakázán přístup. Hraniční pásmo bylo několik set metrů až několik kilometrů široké. Ochranu státní hranice zde prováděla PS. Zátarasy lidově „dráty“ lemovaly celou státní hranici s Rakouskem a bývalou NSR. Dráty tvořily dva od sebe oddělené vysoké ploty, každý z cca 15 řad ostnatého drátu nad sebou a několika horizontálními řadami drátu umístěného napříč.
- 80 -
Mezi byl prostor 10 metrů široký, kde byly vykáceny stromy, vytrhány pařezy, půda překryta vrstvou písku a tento prostor byl udržován bez vegetace. Aby vznikl dobře kontrolovatelný prostor. Paradoxním a nechtěným důsledkem nepřístupnosti hraničního pásma bylo uchování relativně nedotčené přírody. Lesní porosty jsou zde mimořádně souvislé a©mají polopřirozený charakter. Nejsou zde žádné stavby ani další negativní vlivy. Na©některých lokalitách však můžeme občas spatřit i lokální odumírání nebo zpomalený růst dřevin v důsledku nevhodného obsahu živin (používání herbicidů).
2. CHKO: Chráněná krajinná oblast je krajina téměř bez vlivu člověka. Člověk zde má zakázanou veškerou činnost, která by poškodila krajinu, ohrozila živočichy a rostliny. Pravidla
chování
v
CHKO:
Neplašit
zvěř,
netrhat
rostliny,
chodit
po vyznačených stezkách, nerozdělávat oheň, neodhazovat odpadky, netábořit. Přednáška byla obohacena diafilmy fauny a flóry Losího blata, kterou budou mít možnost žáci vidět při vycházce.
3. Seznámení s cílem: Žáci posvačili, oblékli si pláštěnky (bylo deštivo), batůžky. Byli seznámeni s cílem – poznávat ohrožené druhy rostlin a živočichů, chránit přírodu, rozlišovat rezervaci a krajinu kulturní. Dostali do družstev lupy, mapy oblasti, buzoly, lahvičky, misky a vyrazili jsme na vycházku Losím blatem.
1. úkol:
Rozdělit se do skupin a vymyslet si pro skupinu název.
Realizace:
Vytvořili 5 skupin (3 dívčí, 2 chlapecké), názvy skupin – Dubníci, Jeleni, Rybníkáři, Berušky, Včely.
2. úkol:
Pomocí kompasu a mapy určit světové strany, směr naší trasy je jih.
Realizace:
Skupiny pracovaly samostatně. Půjdeme vlevo. Berušky měly potíže.
Závěr:
Nutná pomoc při práci s mapou a kompasem.
3. úkol:
Po celou vycházku zapisujte co je typické pro CHKO Losí blato. Využijte toho co uvidíte a co nového se dozvíte.
Získané body skupin za splnění úkolů jsem si průběžně zapisovala. - 81 -
II.
HLAVNÍ ČÁST
První stanoviště
Úkol:
Velký balvan
Pod kameny, v lesní hrabance, na větvičkách…hledáme půdní živočichy. Pomocí lupy a klíče určíme objevené živočichy.
Realizace.
Štětečkem žáci přenesli nalezené živočichy do misky, pozorovali pod lupou a pomocí klíče určovali.
Závěr:
Žáci s velkým citem zacházeli s hmyzem . Šikovní byli při určování. Nalezli – mravence, pavouka, stonožku, stinku, škvora, slimáka.
Pokračujeme dál a hledáme nějaký listnatý strom. (Jsou zde jehličnany, narazíme na jeřáb ptačí)
Druhé stanoviště:
Úkol:
Pravěk
Pod lupou si prohlédneme plavuň, která zde roste. Potom škrtněte v pracovním listě, co jste nenašli.
Realizace.
Skupiny objevily dva druhy plavuní (plavuň pučivá a vidlačka), a se zájmem je zkoumaly.V pracovním listě měly škrtnout pukléřku islandskou.
Závěr.
Berušky nalezly jen jeden druh, Rybníkáři začali moc hlučet.
Třetí stanoviště:
Úkol:
Stále pravěk
Všímejte si rostlin, které zde naleznete a pokuste se některé určit. Dále na pracovním listě zařaďte do příslušných pater.
Realizace:
Žáci se rozhlíželi, ukazovali a určovali co vidí. Vyplňovali pracovní list.
Závěry:
Našli kapraď, borovici blatku (má černý kmen), borůvku, vřes, dub, smrk, mech, bleduli brusinu, přesličku. Upozornila jsem je na jahodník, vraní oko čtyřlisté, maliník, pomněnku, modřín. Připomněli jsme si rozdíl v patrech.(mechové x bylinné, bylinné x keřové, keřové x stromové).
Cestou hledáme žlutou květinu. ( Dubníci našli jako první pryskyřník). - 82 -
Čtvrté stanoviště
Úkol:
Mraveniště
Najděte v okolí mraveniště určete podle něho sever. Pomocí čeho ještě v přírodě můžeme urči světové strany? Sledujte činnost mravenců. Využijte lupu.
Realizace.
Chlapci našli mraveniště téměř současně. Skupiny odpovídaly postupně, tak aby ostatní soupeři neslyšeli. Zaujatě sledovali hemžení v mraveništi.
Závěr.
Sever určili všichni bez problémů (mraveniště je na sever strmější), vzpomněli si na lišejník (na severní straně), letokruhy na pařezu (severně jsou hustší). Berušky první upozornily na stezky v mraveništi, Včelky věděly, že je v mraveništi královna, dělnice, ostatní vzpomněli trubce.
Páté stanoviště
Úkol:
Vyvrácený smrk
Viděli jste jak se mravenci dotýkali tykadly. Jednotlivá družstva si stoupnou proti sobě na kmen smrku a budou se na něm míjet. Smí se dotýkat rukama (jako tykadly), ale nesmí spadnout.
Realizace:
Družstva se prostřídala všechna, žákům šlo vyhýbání dobře.
Závěr:
Některé dívky byly zpočátku bojácné a chlapci, kteří dělali ramena (celkem tři) spadli. Potěšilo mě, že nikdo schválně nikoho neshodil a neposmíval se méně odvážným.
Úkol:
Proč se tak velký smrk vyvrátil? Odhadněte výšku.
Realizace:
Žáci vyslovovali své názory – byl starý, nemocný, silný vítr… Odhady 43, 40, 46, 48 m.
Závěry:
Rybníkáři a Berušky správně určili, že má mělké kořeny. Prakticky odkrokovali délku smrku. Vyšlo 42 m.
Pokračujeme dál a protože je chladno zaběháme si po lesní cestě. Počítám do 10 a vy se schovejte. (Místo je vhodné – klády, silné kmeny, prohlubně…).
- 83 -
Šesté stanoviště
Úkol:
U jezírka
Každé družstvo nabere trochu vody z jezírka. Kde se tady vzala voda? Vysvětlete koloběh vody v přírodě. Můžete při vysvětlování kreslit. Vyplňte pracovní list.
Realizace:
Nabrali do uzavíracích lahví vodu. Připravili si na papírech koloběh vody. Vyplnili skupenství vody.
Závěry:
Koloběh zvládli dobře. Voda, vypařování, kondenzace, déšť (sníh), voda na povrchu (v rybníce), vsakování pod povrch.
Pauza na svačinu s odpočinkem na kládách. Hledejte cestou stopy losa. (Je zde k vidění trus a okousané keříky)
Sedmé stanoviště
Na losí stezce
Úkol:
Rozhlédněte se objevujte živočichy a rostliny mokřad.
Realizace.
Opatrně žáci hledali a upozorňovali na rostliny a živočichy. Některé uměli pojmenovat s jinými jsem jim pomohla.
Závěry:
Viděli múru, vážky, pavouka, dokonce píďalku. Našli okousané větvičky od losa.(Je velmi plachý a tak ho málokdo spatří). Poznali suchopýr, rašeliník, brusinku, opilku. Určili
jsme společně rojovník (omamně
voní), klikvu (má červené plody). Z fauny zde ještě žije sýkora parukářka, sova - kulíšek, ještěrka,čáp černý, zmije obecná, zajíc.
Osmé stanoviště
Rozcestí
Úkol:
Podle kompasu a mapy určete směr další cesty – sever.
Realizace:
Skupiny se pokusily zorientovat mapy.
Závěry:
Berušky se snažily marně, spíše se nesnažily.
Cestou hledejte hranici rezervace. (Je označena kamenem se státním znakem). Musí být pozorní je zarostlý v trávě mezi stromy.
- 84 -
Deváté stanoviště
Rašelina
Úkol:
Určete druh zeminy, která zde je a popište ji.
Realizace:
Žáci si osahali typickou zeminu blat.
Závěry:
Poznali rašelinu. Je černá, lehká, sypká. Rybníkáři dodali, že se používá na hnojení a léčení. Řekli jsme si, že vznikla z mechu a rašeliníku bez přístupu vzduchu. Za rok přiroste o1 mm.
Všichni na povel vyskočíme několikrát za sebou. Co se stane? Zem se hýbala a voda v odvodňovacím kanálu se rozhýbala.
Desáté stanoviště
Před Hajnicí
1. úkol:
Najdete zde lišejník? (roste tu pukléřka islandská)
Realizace:
Horlivě hledali a našli na kmenu borovice.
Závěry:
Utrhla jsem kousek a kdo chtěl mohl si líznout (je velmi hořká). Skoro všichni byli zvědaví a ochutnali.
2. úkol:
Porovnejte vodu z vodovodu a tu z jezírka.
Realizace:
Sledovali rozdíly zrakem a čichem.
Závěry:
Voda z vodovodu je čirá, páchne po chlóru. Z jezírka je tmavá, zbarvená rašelinou a není cítit.
Jedenácté stanoviště: Klubovna
1. úkol:
Zakroužkujte v pracovním listě jaké bylo dnes počasí.
Realizace:
Skupiny pracovaly samostatně.
Závěry:
Skupiny se shodly na počasí – déšť, zataženo, chladno, bezvětří.
- 85 -
III: ZÁVĚR: Odevzdali vyplněné pracovní listy. Během sčítání bodů se žáci občerstvili, paní učitelka uvařila pro všechny čaj. Vyhodnocení družstev:
Zhodnotili jsme
1. místo
Dubníci
68 bodů
2. místo
Včely
66 bodů
3. místo
Jeleni
59 bodů
4. místo
Berušky
57 bodů
5. místo
Rybníkáři
54 bodů
práci žáků na vycházce, zopakovali si co všechno viděli
a dělali, co nám výlet dal, z čeho jsme se poučili, co jsme si uvědomili. Všichni žáci byli pochváleni za vzorné chování. Původně plánovaný závěr venku – stavba pravěku z přírodního materiálu podle fantazie žáků - musel být vypuštěn pro déšť. Celkem jsme ušli 5 km. Počasí bylo studené a deštivé. Přesto se všem líbilo. Žáci byli aktivní, pozorní, chovali se ohleduplně k přírodě i sami k sobě. Sami vyhledávali zvláštnosti CHKO a ani necítili únavu. Do Třeboně jsme dorazili s menším zpožděním, protože autobus pro nás přijel o trochu později. V této praktické části diplomové práce jsem vyzdvihla charakteristické rysy regionu „Losí blato“ jako jsou: druhy půd, živočichů, rostlin a možnosti výskytu vody v přírodě ( např. rašeliniště, z živočišné říše los, kterého se nám nepodařilo uvidět, ale našli jsme jeho trus a jím okousané větvičky a život mraveniště pod lupou, z rostlinné říše především plavuň pučivá a vidlačka, pukléřka islandská). Dále jsem se zabývala orientací v mapě a krajině, odhadem velikosti padlého smrku, porovnáváním vody z rašeliniště s vodou užitkovou, zkoumáním a určováním živočišných druhů podle klíče.
- 86 -
8.
ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce bylo vypracování a realizace vycházky pro žáky
4. ročníku ZŠ v oblasti CHKO Losí blato, při které si měli zajímavou formou upevnit a prohloubit své znalosti a poznatky o přírodě v regionu. Vypracovat ucelený, vlastivědný pohled na Třeboňsko, přiblížit fyzicko-geografickou a socioekonomickou charakteristiku oblasti, její historii, architekturu, společenský a kulturní život. V teoretické části jsem nejprve provedla obecnou charakteristiku jednotlivých typů vycházek, jejich rozdělení a vyučovacích metod, které lze při vycházce využít. Dále jsem charakterizovala Rámcově vzdělávací program a jeho využití při výuce na prvním stupni základní školy.Vymezila jsem pojmy region, regionalismus a škola, regionální prvky. Snažila jsem se přiblížit výrobní a nevýrobní sféru, rybníkářství, lázeňství, historii, památky, architekturu, kulturu a sport, chráněnou krajinnou oblast Třeboňsko tak, abych podala ucelený a co nejširší pohled na tento region s jeho specifiky a zvláštnostmi. Zahrnula jsem i některé zajímavosti z
vědy, sportu, kultury
a v neposlední řadě z rybníkářství a s ním spojený chov kapra. Při přípravě vycházky jsem vycházela z učiva, které žáci probrali v hodinách prvouky a vlastivědy. Příprava spočívala v seznámení s prostředím Losího blata, v terénním průzkumu s výběrem vhodných stanovišť, tvorbě úkolů, výběru pomůcek, organizaci celé vycházky včetně nutného vybavení. Snažila jsem se využít mezipředmětových vztahů, zejména vlastivědy, přírodovědy, ekologické, výtvarné a tělesné výchovy. Vycházku jsem přizpůsobila náročností i délkou trvání věkovým zvláštnostem žáků. Realizovaná
vycházka
trvala
pět
vyučovacích
hodin.
Žáci
pracovali
ve skupinách, které získávaly na jednotlivých stanovištích body, a tím mezi sebou skupiny soutěžily.
Učební úkoly byly zaměřeny na zopakování a prohloubení
probraného učiva s využitím aktivizujících výukových metod. Činnosti, které se v úkolech vyskytují, jsou zaměřeny hlavně na práci s kompasem a mapou, klíčem na určování živočichů a lupou, orientaci v krajině, praktické poznávání chráněné oblasti a ztvárnění krajiny z přírodního materiálu. Během vycházky žáci aktivně pracovali, soutěžili, získávali informace, objevovali, tvořili. Úkoly jednotlivých stanovišť je zaujaly, nikdo se nenudil. Osvědčila - 87 -
se mi skupinová výuková metoda. Nechala jsem volně vytvořit skupiny, což se však neukázalo jako dobrý způsob. Vzniklo pět skupin po čtyřech žácích, tři chlapecké a dvě dívčí, ve kterých nebylo rovnoměrné zastoupení prospěchově lepších a slabších žáků, aktivních a pasivních. Mezi skupinami byly velké rozdíly ve znalostech. Proto bych doporučovala při tvorbě skupin přihlížet nejen k vzájemným vztahům, ale také ke znalostem a aktivitě jednotlivých žáků. To by také vedlo k většímu sblížení těch dětí, kteří spolu nemají blízké a kamarádské vztahy. Tento nedostatek pramenil hlavně z toho, že jsem žáky znala pouze ze souvislé praxe, a ne blíže. Přesto byli žáci aktivní, i ti, kteří jsou většinou pasivnější, a nemají tolik odvahy, se nakonec s chutí zhostili svých úkolů. Vycházka, i přes nepřízeň počasí (pršelo a bylo chladno), proběhla podle mých představ. Menší problémy, které se vyskytly např. špatná volba obuvi, neoblečená pláštěnka, hlučné chování, jsme okamžitě vyřešili.Věděla jsem, a v praxi si ověřila, že vycházka je náročnou organizační formou na přípravu i realizaci. Pro žáky i pro pedagogy je však zpestřením a přínosem. Kromě významu
poznávacího
a výchovného má význam také ekologický, estetický, mravní. Bezprostřední zkušenost vyvolává u žáků větší zájem o společenské a přírodní dění, podporuje všímání si jevů a zákonitostí, podněcuje k opakovaným návštěvám daného prostředí, třeba s rodiči, působí na žáky emotivně. Určitě by měla mít pevné místo i v ostatních předmětech, nejen ve vlastivědě, prvouce a přírodovědě, protože přímý kontakt s osvojovaným učivem pomáhá žákům lépe učivo zvládnout a trvaleji si ho zapamatovat.
- 88 -
9.
RESUMÉ Ve své diplomové práci jsem vypracovala ucelený vlastivědný pohled na oblast
Třeboňsko. Vytvořila jsem a zrealizovala vycházku do chráněné krajinné oblasti Losí blato. V teoretické části jsem se zabývala pojmy region, regionalismus, regionální prvek a jeho využití ve výuce. Dále jsem obecně charakterizovala výukové metody a Rámcově vzdělávací program s využitím ve vycházkách. Nejobsáhlejší částí je ucelený pohled na Třeboňsko a jeho zajímavosti. V praktické části jsem zrealizovala vycházku do chráněné krajinné oblasti Losí blato v okolí Hajnice.
RESUME I worked out the whole geographical view of Třeboň’s region and I prepared and realized the walking through the protect scenic area “Losí blato” in my diploma work. I explained the conceptions of region, particularism, regional aspect and their using in teaching. I decribed the common teaching methods and RVP in the walkings. My the broadest part is Třeboň’s region and their interests. I realized the walking through the protect scenic area “Losí blato” in the surroudings Hajnice in my practital part.
- 89 -
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDRÝSKA, Jiří. Rybářství a jeho tradice. 1. vydání. Praha: 1987. CUŘÍN, František. Regionální prvky ve vyučování českému jazyku. Praha: SPN, 1973. ČIHAŘ, Jiří, MALÝ, Jiří. Sladkovodní ryby. Praha: Státní zem. nakladatelství Atria, 1978. DYKYJOVÁ, Dagmar. Třeboňsko. Třeboň: Carpio, 2000. FABIÁNKOVÁ, B. Prvouka v 1. – 3. ročníku ZŠ. Brno: Paido, 1996. FABIÁNKOVÁ, B., HORKÁ, H. Náměty do prvouky. Brno: Paido, 1996. ISNB 80-05931-26-5. GEODÉZIE ČS a.s. Školní atlas ČR. Praha: Kartografické nakladatelství, 1999. HOKR, Vl. a kol. Pamětí Vitorazska. Herbia spol. s r.o., 2003. HULE, M., ZEMAN, Marek. Průvodce lázeňského hosta Třeboní. Třeboň: Carpio, 2006. HULE, Miroslav. Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk. Třeboň: Carpio, 2004. HULE, Miroslav. Rybníkářství na Třeboňsku. Třeboň: Carpio, 2000. CHÁBERA, St., ŠABATOVÁ, Emilíe. Přehledy hydrografie jižních Čech. České Budějovice: Rozpravy Ped. fakulty, 1966. JÁCHYM, J., SKUHRAVÝ, V. a kol. Jižní Čechy. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1982. KOL. AUTORŮ. 600 let města Třeboně. Třeboň: 1976. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 2003. ISBN 80-210-3123-9. MAŇÁK, J. a kol. ISBN 80-210-1549-7.
Alternativní
metody
a
postupy.
Brno:
Paido,
1997.
MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: MU, 1997. ISBN 80-7315-039-5. MATOUŠ, František. Třeboň. Praha: Odeon, 1972. NEKOVÁŘ, František. Některé zvláštnosti jihočeského klimatu I. část. České Budějovice: Rozpravy Ped. fakulta, 1966. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7.
- 90 -
POVOLNÝ, F. O regionalismu. Brno: Sborník KKS, 1968. PSÍKOVÁ, J. Třeboň – městská památková rezervace – Průvodce. Třeboň: MěNV, 1990. ŠTIKOVÁ V., TABÁČKOVÁ J. Vlastivěda 4. Brno: Nová škola, 2006. ŠVEC, Rudolf, NEKOVÁŘ, Fr., VOJTĚCH, Stanislav. Zeměpisný obraz jihočeského kraje – Přírodní poměry III. České Budějovice: Rozpravy Ped. fakulty, 1969. ŠVEC, Rudolf, NEKOVÁŘ, Fr., VOJTĚCH, Stanislav. Zeměpisný obraz jihočeského kraje – Přírodní poměry II. České Budějovice: Rozpravy Ped. fakulty, 1967. URBAN, František. Chráněná území jihočeského kraje. České Budějovice: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1979. VALIŠ, J., ĎUROVIČ, V. Geologie pro základní školy. Praha: SPN, 1983. VELIKANIČ, J. Organizační formy vyučovania na školách I. a II. cyklu. Bratislava: SPN, 1967, I – 523. VOTRUBEC, Ctibor. Lidská sídla, jejich typy a rozmístění ve světě. Praha: Akademie, 1980.
Státní archiv Třeboň FILIP, Václav. Obyvatelstvo 1795. Jindřichův Hradec: Archiv města Třeboně, 1976, str. 6. HUBKA, Antonín. Soukromá sčítání lidu r. 1900. Praha: 1906, str. 105. SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt. Budweiser Kreis (Obyvatelstvo 1840). Prag: 1841, str. 77. STATISTICKÝ ÚŘAD. Předběžné výsledky sčítání lidu z 15. 2. 1921. Praha: 1921. ZAVADIL J. Antonín. Obyvatelstvo měst a městeček v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Kutná hora: 1891 – K. Šulce, str. 7.
INFORMAČNÍ PROSPEKTY města Třeboň a CHKO Třeboňsko ZÁZNAMY MATRIKY obce Třeboně
INTERNETOVÉ STRÁNKY obce Třeboň; dostupné z www.alga.cz www.butbn.cas.cz www.trebon.cz www.zustrebon.cz INTERNETOVÉ STRÁNKY seznamu; dostupné z www.mapy.cz - 91 -
11.
PŘÍLOHY
Pracovní list č. l
VYŠŠI ROSTLINY
Plavuně, přesličky a kapradiny mají, na rozdíl od mechů a řas, pravé kořeny. Patří mezi vyšší rostliny. V době druhohor rostly v lesích stromovité plavíme, přesličky a kapradiny. Jejich zbytky se staletími přeměnily v kamenné uhlí. Úkol: Prohlédněte si pod lupou plavuň. Škrtněte, kterou jste v okolí nenašli.
Pukléřka islandská je lišejník. Je to léčivá rostlina, která se používá v lékařství. Úkol: Prohlédněte si ji pod lipou. Pak malý kousek utrhněte a rozkousejte. Jak chutná?
Pukléřka islandská chutná:
- 92 -
Pracovní list č. 2
LESNÍ PATRA
V lese rozlišujeme několik pater: mechové, bylinné, keřové a stromové. Úkol: Spojte rostliny s jednotlivými patry čarou.
dub lesní
stromové patro
bledule jarní borovice blatka vřes obecný
keřové patro
kapraď osténkatá pomněnka lesní bělomech sivý
bylinné patro
bez hroznatý rojovník bahenní maliník
mechové patro
jahodník obecný přeslička lesní
- 93 -
Pracovní list č. 3
VODA V KRAJINĚ
Voda je nejen v řekách, rybnících, rašeliništích, potocích, ale také v rostlinách, živočiších a tedy i v člověku. Život bez vody není možný. Úkol: Dokresli do obrázku šipky tak, aby naznačovaly oběh vody.
Úkol: V jakých skupenstvích se voda v přírodě vyskytuje? oda je
Úkol: Jak se jmenuje největší rybník na Třeboňsku? _______________________ Jak se nazývá okolní rašeliniště?
______________________
Které vodní toky a nádrže jsou v okolní krajině? Vhodná slova podtrhni. Potok – rybník – moře – řeka – studánka jezero – přehradní nádrže
- 94 -
- 95 -
:
- 96 -
- 97 -
