MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Magazín pro mladé ve veřejnoprávním rozhlasu Koncept pořadu a pilotní díl na základě předchozích průzkumů (Diplomová Práce)

Jarmila Paličková

Vedoucí práce: UČO: Obor: Brno, leden 2009

Mgr. Jan Hanák 231140 Mediální a komunikační studia

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Hradci Králové 27. prosince 2008

jméno ………………

2

Úvodem bych chtěla poděkovat všem, kdo přispěli ke vzniku této diplomové práce. Zejména děkuji vedoucímu mé diplomové práce, panu Mgr. Janu Hanákovi, ale také panu Mgr. Vítu Kouřilovi a Mgr. Kateřině Škařupové za odborné vedení a cenné rady a podněty ke zpracování a obsahu práce. Dále patří mé díky všem účastníkům mého výzkumu a dalším, kdo se různými způsoby podíleli – Janu Tomšovskému, Mgr. Jiřímu Kánskému a Tomáši Mackovi – za ochotu a trpělivou spolupráci. A samozřejmě děkuji i mým blízkým a přátelům, kteří mi byli oporou.

3

Obsah OBSAH .................................................................................................................................................... 4 ÚVOD....................................................................................................................................................... 7 CÍLE A METODA PRÁCE ................................................................................................................... 9 1. RÁDIO – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ............................................................................. 11 1.1. HISTORIE RÁDIA OD VYNÁLEZU K MASOVÉMU MÉDIU .................................................................. 11 1.1.1. Příchod duálního systému ................................................................................................... 12 1.2. RÁDIO V MEDIÁLNÍM KONTEXTU .................................................................................................. 14 1.2.1 Rádio „masové“ ................................................................................................................... 14 1.2.2. Rádio „intimní“ ................................................................................................................... 16 1.3. DIGITALIZACE .............................................................................................................................. 17 1.3.1. Digitalizace a mladý posluchač ........................................................................................... 17 1.4. FORMÁTY ROZHLASOVÝCH STANIC .............................................................................................. 19 1.4.1. Dělení formátů ..................................................................................................................... 20 2. RÁDIO A VEŘEJNÁ SLUŽBA ....................................................................................................... 22 2.1. VEŘEJNÁ SLUŽBA ......................................................................................................................... 22 2.2. DUÁLNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE .......................................................................................... 23 2.3. VEŘEJNOPRÁVNÍ ROZHLAS V ČESKÉ REPUBLICE .......................................................................... 25 2.3.1. Charakteristika veřejnoprávnosti ........................................................................................ 25 2.3.2. Různé druhy pojetí veřejnoprávního vysílání ve světě ......................................................... 26 2.3.3. Financování rozhlasu, vliv inzerentů a práva koncesionáře ............................................... 27 2.3.4. Úkoly a funkce veřejnoprávního rozhlasu v ČR .................................................................. 28 2.3.5. Plní Český rozhlas své veřejnoprávní funkce a závazky? .................................................... 30 2.4. KOMERČNÍ RÁDIO ........................................................................................................................ 31 3. ČESKÝ ROZHLAS .......................................................................................................................... 34 3.1. SOUČASNÁ STRUKTURA ČESKÉHO ROZHLASU .............................................................................. 34 3.1.1. Stanice ČRo ......................................................................................................................... 34 3.2. OD ŠKOLSKÉHO ROZHLASU K RÁDIU WAVE ................................................................................. 37 3.2.1. Od rozhlasových počátků do roku 1939 .............................................................................. 38 3.2.2. Období let 1939 - 1949 ........................................................................................................ 39 3.2.3. Období let 1949 - 1959 ........................................................................................................ 39 3.2.4. Období let 1959 - 1968 ........................................................................................................ 40 3.2.5. Období let 1968 - 1989 ........................................................................................................ 41 3.2.6. Období let 1990 – 2008 ....................................................................................................... 42 3.2.6.1. Rádio Wave .................................................................................................................................. 43 3.2.6.2. Pořady pro mladé na ČRo ............................................................................................................ 45

4. ČESKÝ ROZHLAS HRADEC KRÁLOVÉ ................................................................................... 47

4

4.1. ROLE REGIONÁLNÍ STANICE ČESKÉHO ROZHLASU ........................................................................ 47 4.2. ČESKÝ ROZHLAS HRADEC KRÁLOVÉ OD ZALOŽENÍ PO SOUČASNOST ........................................... 48 4.3. KRÁLOVÉHRADECKÝ ROZHLAS DNES ........................................................................................... 50 4.3.1. Publikum ČRo Hradec Králové ........................................................................................... 50 4.3.2. Vztah ČRo HK k mladému posluchači ................................................................................. 51 5.1. PUBLIKUM V ŠIRŠÍM KONTEXTU ................................................................................................... 53 5.2. CO ŘÍDÍ NÁŠ VÝBĚR MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ? ................................................................................. 55 5.3 ROZHLASOVÝ POSLUCHAČ ............................................................................................................ 56 5.4. PUBLIKUM ČESKÉHO ROZHLASU .................................................................................................. 57 6. MLÁDEŽ ........................................................................................................................................... 60 6.1. MLÁDEŽ JAKO FENOMÉN .............................................................................................................. 60 6.2. AKTIVNÍ MLÁDEŽ ......................................................................................................................... 61 6.3. SUBKULTURNÍ MLÁDEŽ – POPMUSIC - RÁDIO................................................................................ 62 7. KVALITATIVNÍ VÝZKUM NA CÍLOVÉM PUBLIKU - OHNISKOVÁ SKUPINA .............. 65 7.1. FOCUS GROUP JAKO METODA KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU .......................................................... 65 7.2. PŘÍPRAVNÁ FÁZE VÝZKUMU CÍLOVÉHO PUBLIKA ......................................................................... 66 7.2.1. Základní soubor ................................................................................................................... 67 7.2.2. Výběrový soubor .................................................................................................................. 67 7.2.3. Moderátor diskuze ............................................................................................................... 68 7.3. PRŮBĚH OHNISKOVÉ SKUPINY ...................................................................................................... 69 7.4. ZÁVĚRY OHNISKOVÉ SKUPINY ...................................................................................................... 70 7.4.1. Soulad kolem prvního tématu .............................................................................................. 70 7.4.2. Diskuze o náplni pořadu ...................................................................................................... 71 7.4.3. Hudební rozkol .................................................................................................................... 72 7.4.5. Propagace pořadu ............................................................................................................... 73 8. PILOTNÍ DÍL POŘADU PRO MLADÉ NA ČRO HK ................................................................. 75 8.1. TYP POŘADU ................................................................................................................................ 75 8.2. ČASOVÉ UMÍSTĚNÍ A DÉLKA POŘADU ........................................................................................... 77 8.3. NÁZEV ......................................................................................................................................... 78 8.4. TECHNIKA .................................................................................................................................... 78 8.3. JEDNOTLIVÉ SLOŽKY MAGAZÍNU .................................................................................................. 78 8.3.1. Moderátor ............................................................................................................................ 78 8.3.1.1. Moderátorské vstupy v Hradecké paletě ...................................................................................... 79

8.3.2. Hudba .................................................................................................................................. 81 8.3.3. Jingly ................................................................................................................................... 81 8.4. Rozhovor ................................................................................................................................. 83 8.4.1. Osobnost .............................................................................................................................. 83 8.4.2. Realizace nahrávání ............................................................................................................ 84

5

8.4.3. Ruchy ................................................................................................................................... 84 8.4.5. Hudba rozhovoru ................................................................................................................. 84 8.4.6. Dramaturgie rozhovoru ....................................................................................................... 85 8.5. PROPAGACE MAGAZÍNU ............................................................................................................... 86 ZÁVĚR .................................................................................................................................................. 88 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ........................................................................................... 90 JMENNÝ REJSTŘÍK........................................................................................................................... 94 VĚCNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................................................. 95 SUMMARY ........................................................................................................................................... 98 ANOTACE ............................................................................................................................................ 99 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................ 100 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ, TABULEK ................................................................................... 122

6

Úvod Pakliže chce dnes mladý člověk v České republice poslouchat analogové rádio, má k dispozici velkou spoustu rádií komerčních nebo stanice veřejnoprávního rozhlasu. To může na první pohled vypadat jako široká škála výběru, ovšem pouze v případě, že dotyčný holduje komerčnímu stylu „středněproudé“ hudby nebo naopak informačnímu toku prokládanému opět „středněproudou“ hudbou. Když si z analogové nabídky nevybere, uchýlí se s největší pravděpodobností k nepřebernému množství rádií internetových či k oblíbenému CD. V devadesátých letech dvacátého století vstoupila na český trh komerční rádia. Český rozhlas s nástupem demokracie upustil od dřívějších vysílacích schémat, která byla ovšem kromě komunistické ideologie bohatá také na vysílání pro děti a mládež. Mladá generace se sice s chutí vrhla na příval (donedávna) zakázané zahraniční hudby komerčních rádií, ale u Českého rozhlasu se od této doby začal prohlubovat dluh vůči mladým posluchačům. Za osmnáct let od tohoto „přerodu“ se situace vyvinula tak, že komerčních rádií je publikum přesycené, Český rozhlas nabízí mládeži pořadů hrstku navíc s nulovou propagací, takže se velkou měrou míjejí účinkem.V roce 2006 spustila vysílání dlouho očekávaná stanice pro mladé – ČRo 4 rádio Wave. Postavení této stanice je však čím dál více nejisté, o čemž svědčí například ukončení jejího analogového vysílání v srpnu 2008. Od té doby vysílá pouze digitálně a na internetu. Publikum Českého rozhlasu ale velkou měrou tvoří lidé ve věkových kategoriích nad 40 a zejména nad 50 let. Počty mladých posluchačů se pohybují naopak na nejnižších hodnotách a tento trend se navíc stále prohlubuje. Taková je situace v době, kdy plánuji a píši svoji diplomovou práci. Rozhlasová tématika je mi velmi blízká, už proto, že za sebou mám čtyři roky za mikrofonem rádia Černá hora a zejména AZ rádia Brno. Své praktické zkušenosti chci využít v této závěrečné práci a to tím, že je skloubím s teoretickými a pokusím se zmapovat postavení mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu a nabídnout možnosti zlepšení v konkrétní lokalitě – v Hradci Králové. Nejprve nastíním teoretický rámec a to z pohledu rozhlasu – jako média, jako poskytovatele veřejné služby a to i v historické perspektivě. Následně obrátím pozornost na stranu publika, mládeže jakožto i konkrétních jedinců, kteří poslouží jako vzorek mého kvalitativního výzkumu.

7

Výsledkem mých teoretických a výzkumných snah je praktický příklad řešení – pilotní díl magazínu pro mládež zasazený do kontextu ČRo HK. Ten je druhou částí této práce.

8

Cíle a metoda práce „Jak smysluplně vyrobit program pro mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu.“ To je klíčová otázka, kterou si kladu jako základní kámen své diplomové práce. Výsledkem mých snah má být praktická ukázka konkrétního pořadu (zasazená do lokálních souvislostí) stojící na teoretickém základu. Abych došla odpovědi na danou otázku, stanovila jsem si dva cíle, kterých chci dosáhnout: Zaprvé chci zjistit, jaké je postavení skupiny posluchačů (věkové kategorie cca 15-25 let)1 veřejnoprávního rozhlasu v České republice a to jak v plošném měřítku Českého rozhlasu jako celku, tak v konkrétní lokalitě – v Hradci Králové. Druhým mým cílem je navrhnout případné možnosti zlepšení situace v dané lokalitě. Za tímto účelem hodlám vyrobit praktickou ukázku, dílčí pořad, který by mohl být potenciální součástí vysílání ČRo HK. Hlavními metodami, které ve své práci použiji bude analýza pramenů a literatury, rozhovor s ředitelem ČRo Hradec Králové, ohnisková skupina jako kvalitativní výzkum cílového publika a následně výroba vlastního pilotního dílu pořadu. V tom se bude kloubit dramaturgie, scénáristika, střih či moderování. Pokud jde o teoretickou část, budu nahlížet obě strany mediální komunikace – veřejnoprávní rozhlas jako poskytovatele i mládež jako příjemce. Nejprve rádio představím v širších souvislostech. Zasadím je do kontextu mediální teorie. Nastíním určité etapy vývoje tohoto média, které měly vliv na postavení mladého posluchače – například pokud jde o nástup duálního systému nebo digitalizaci. Médium veřejné služby má navíc ve srovnání s médii komerčními jistá specifika, která jsou pro tuto práci stěžejní. Proto se zaměřím na veřejnou službu obecně i na veřejnoprávní rozhlas jako poskytovatele služby. I tato témata budou nahlížena se záměrem zjistit, jak ovlivňují roli mladého posluchače. Mým záměrem je, představit danou problematiku jak v obecném měřítku Českého rozhlasu, tak i z pohledu lokální stanice ČRo. Nemám ambice vytvářet „celoplošné“ řešení situace. Pokusím se ale použít obecné aspekty a skloubit je s lokálními (královéhradeckými) a

1

Bílá kniha Evropské komise charakterizuje mládí jako období mezi 15. až 25. rokem života v souladu s rozhodnutím, které přijaly Parlament a Rada ve vztahu k programu „Mládež“ (Bílá kniha Evropské komise 2001: 4, zdroj: http://www.msmt.cz/).

9

na tomto vzorku demonstrovat možnosti řešení. V této etapě udělám rozhovor na dané téma s ředitelem ČRo HK. Abych zjistila, jaký program by byl pro danou cílovou skupinu vhodný, prozkoumám nejprve literaturu ohledně publika a mládeže, čímž chci získat obecnou představu. Následně hodlám provést kvalitativní výzkum cílového publika metodou ohniskové skupiny a dojít tak ke konkrétnějším závěrům. Tento výzkum nemá být univerzálním v kontextu Českého rozhlasu. Spíš má být zdrojem názorů a námětů pro druhou – praktickou část mé práce. Praktická část – pilotní díl pořadu pro mládež na ČRo HK – se bude skládat z vlastní audio nahrávky a z textové části. V té vysvětlím jak pořad vznikl – co vedlo k jeho konkrétnímu obsahu i formě. Popíši také vlastní proces výroby. Mým záměrem je, aby tento pořad mohl vystupovat jako samostatný celek bez dalších doplňujících informací, aby zněl jako svébytná část rozhlasového vysílání. V kontextu mé diplomové práce však bude nedílnou částí celku. Má být postavený na teoretické části. Má být jejím výsledkem.

10

1. Rádio – základní charakteristika Tacchi: “Radio is what it is at given time, in a given context of use and meaningfulness” (Tacchi 2007: 292).

V první kapitole své diplomové práce se zaměřím na určité aspekty rozhlasu jako média, které mají nastínit hrubý rámec dalších témat, kterým se budu následně v textu věnovat blíže. Zmíním určité body historie rádia, načrtnu jakou pozici rádio zaujímá v mediální teorii, pozastavím se nad digitalizací a nakonec nad rozdělením rozhlasových formátů a samozřejmě také nad tím, jak více či méně tyto aspekty ovlivňují postavení mladého posluchače.

1.1. Historie rádia od vynálezu k masovému médiu Rádio je dnes pro mnohé z nás věcí každodenní rutiny - „krabička na kuchyňské lince“nebo pár tlačítek na palubní desce auta, které po stisknutí vydávají zvuky jako mluvené slovo nebo hudba. Zároveň je ale tento nenápadný společník mocným sociologickým činitelem. Ve zhruba stoleté historii rádia si můžeme povšimnout několika klíčových událostí a změn, které přispěly k dnešní podobě tohoto média. Ve své práci nastíním některé z těchto vývojových etap a přihlédnu také k tomu, jak například ovlivnily pozici mládeže jako skupiny posluchačů. „Rádio2, též rozhlas3 je prostředek masové komunikace založený na akustickoauditivním principu, šířící pořady slovesné, hudební a smíšené, zpravodajské, publicistické, vzdělávací, umělecké a zábavné pro masové auditorium i specifické skupiny posluchačů, například pro děti, ženy, sportovní fanoušky, motoristy“ (Halada, Osvaldová 1999: 160). Rozhlas je prostředek elektronické masové komunikace a dnes na kraji třetího tisíciletí je

2

Rádio – z latinského radius = paprsek, poloměr kruhu, okruh (www.cotoje.cz). Předchůdcem a synonymem pojmu rozhlas je výraz rádio. Slovo rozhlas použil v roce 1924 redaktor deníku Národní listy J.D. Richard Durdil, který v článku Rozhlas (20.5. 1924) navrhl používat toto slovo místo dosud běžných (a často nepřesně užívaných) termínů rádio, bezdrátový telegraf (resp. radiotelegraf), bezdrátový telefon (resp. Radiotelefon) a broadcasting. „Je vidět, že stanice přijaté zprávy nebo hudbu skutečně rozhlásí všem, a proto je jistě oprávněno, navrhujeme-li pro její funkci název rozhlas,“ uvedl J.D. Richard (http://www.radioservis-as.cz). 3

11

masově rozšířen4. Je to ovšem médium poměrně mladé. Jeho počátky lze datovat na přelom devatenáctého a dvacátého století. Příchod rádia předznamenává několik předchozích vynálezů a objevů. Technicky navazoval na vývoj spojovacích prostředků jako telegraf a telefon a je spojen se jmény vynálezců Guglielma Marconiho, Waldemara Poulsena, A.S. Popova, Reginalda A. Fessedena a dalšími.5 Pravidelné rozhlasové vysílání pro veřejnost zahájila jako první na světě americká stanice KDKA Westinghousovy společnosti v East Pittsburghu 2. listopadu 1920 (vyhlášením výsledků prezidentských voleb).6 Prvorepublikové Československo se provozovatele nové technologie dočkalo 7. července 1923, když začala vysílat soukromá akciová společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, záhy přejmenovaná na Radiojournal.7 Chápání rádia jako prostředku veřejného sdělování se však od samých počátků lišilo, zejména pak vznikla otázka, zda má být rozhlasové vysílání zařazeno do soukromého sektoru, nebo jestli má spadat pod pravomoci a financování státní či veřejné. „Při zavádění pravidelného rozhlasového vysílání (USA 1920, Velká Británie 1922, Československá republika 1923) se uplatnil výlučně soukromý kapitál. V Evropě státy sice od počátku vydávaly povolení (licenci), ale samy vstoupily do tohoto podnikání až po jisté době – v ČSR v roce 1925 – a posléze jej na řadu desetiletí ovládly, kdežto v USA takový vývoj neproběhl a rozhlasové a posléze i televizní vysílání zůstalo čistě komerční záležitostí“ (Musil 2003: 26). Po druhé světové válce vyvstal rozhlasu konkurent v podobě rozmáhající se nové technologie – televize. Dřívější monopol na posluchače rozhlasu skončil. „Rádio záhy spíše doprovázelo než poutalo, používalo se na různých místech bytu a po nástupu televize si podrželo roli doprovodu běžných činností (také mimo byt) čili zvukové kulisy“ (Musil 2003: 25).

1.1.1. Příchod duálního systému8 Otázka po zařazení rozhlasu do sféry veřejné či soukromé se objevila znovu v šedesátých letech a zasáhla prakticky celou Evropu. Jedním z důvodů byl technický pokrok, který přinesl další frekvenční pásma a tím rozšířil pole působnosti rozhlasového vysílání.

4

Rozhlasové přijímače byly po desetiletí vyráběny ve velkém množství. Potvrzuje to zpráva UNESCO, která říká, že v roce 1991 bylo těchto spotřebičů na světě přes 2 miliardy. Například v USA připadají na jednoho obyvatele téměř 2 radiopřijímače. 330 miliónů je jich pak prodáno každý rok po celém světě (Fossi 2005: 44). 5 „Marconi radio používal pouze k přenosu telegrafních kódů, ale ne hlasu. To se změnilo na Štědrý večer roku 1906, kdy R. Fesseden pomocí radia přenesl lidský hlas “ (http://www.fi.muni.cz). 6 Zdroj: (http://www.oldradio.com) 7 Vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ze skautského stanu ve Kbelích (Patzaková 1935: 19). 8 systém duální, též smíšený – mediální systém, v němž vedle sebe v oblasti rozhlasového a televizního vysílání existují média soukromá a média veřejné služby (jak je tomu například v ČR) (Reifová 2004: 247).

12

Neméně důležitou roli sehrála ale i pirátská rádia, která začala postupně podkopávat postavení licencovaných vysílatelů. Některé pirátské stanice postupem času zanikly, jiné, jako například Radio Caroline9, po řadě let vystoupily z ilegality a pokračují ve vysílání s oficiální licencí. Dalším hybatelem rozhlasového vysílání byly také politické změny. V důsledku technického rozvoje (objevení dalších frekvenčních pásem, vzniku kabelového a satelitního vysílání) a politického vývoje (tendence k deregulaci a celkovému protržnímu zaměření společnosti, v devadesátých letech 20. století sehrál důležitou roli také pád komunismu) začalo v Evropě od sedmdesátých let 20. stol. docházet ke změnám vysílacích systémů (Reifová 2004: 218). V evropských zemích začal postupně fungovat takzvaný duální systém komerčních10 stanic a médií veřejné služby11. Jak popisuje Musil, v jednotlivých (zejména evropských) zemích trval zrod duálního systému různě dlouhou dobu a také výsledky přerodu byly různé. V Československu a dalších zemích sovětského bloku byla ale situace specifická. Rozhlas byl v těchto státech střední a východní Evropy nástrojem politické propagandy12 a diskuze o duálním systému byla plně odvislá od změny politického režimu13. Na svou příležitost si tak musela počkat až na přelom osmdesátých a devadesátých let. V postkomunistických zemích byl vývoj ve většině případů

9

Sedmadvacetiletý irský obchodník Ronan O´Rahilly byl nespokojený s tím, že se nehrála hudba nových kapel, které objevil a jejichž alba vydával pod svým sic malým ale vlastním labelem. Koupil proto vysloužilou zpravodajskou loď námořnictva Mi Amigo. Tu zakotvil v mezinárodních vodách nedaleko Anglie a koncem března 1964 zazněl lodní zvon této lodi (slavný signál, kterým se program identifikuje) poprvé v éteru. Hned po zazvonění zvonu začala hrát hudba, která 24 hodin denně znamenala revoluci Beatnické generace. Jako první zazněla píseň Can´t buy me Love od Beatles. Skupiny jako Status Quo nebo Rolling Stones se proslavily právě na Radiu Caroline. Jedním z populárních DJs, který tady působil v začátcích Caroliny, byl například Johnnie Walker. Loď Mi Amigo se v roce 1980 potopila. Z moře se vysílalo až do roku 1990. Plavidlo Ross Revenge, které potopenou Mi Amigo nahradilo, je stále srdcem stanice, ale už nekotví v mezinárodních nýbrž v britských vodách nedaleko Queensburoughu v hrabství Kent. V současnosti se z ní vysílá jen při speciálních příležitostech a to pouze na omezenou dobu. Loď je ale stále udržována fanoušky stanice. Nyní je vysílání odbavováno z moderně vybaveného studia v Maidstonu (http://www.radiotv.cz). 10 Protipólem vysílání veřejné služby je komerční vysílání, typické např. pro USA. Vysílání je předmětem soukromého podnikání a je financováno převážně placenou reklamou. Má ale některé shodné rysy s vysíláním veřejnoprávním - zákon americkým komerčním vysílatelům ukládá určité prvky vysílání – dokumentární tvorbu, naučné pořady atp. (http://earlyradiohistory.us/). 11 Za prototyp vysílání veřejné služby bývá považována britská stanice BBC, která vznikla v prosince 1922 jako soukromá společnost převážně výrobců rozhlasového zařízení. Roku 1927 byla BBC transformována do podoby rozhlasu veřejné služby s tím, že systém fungoval na třech hlavních principech: rozhlasové vysílání je monopolem, je financováno licenčními (posluchačskými) poplatky a je spravováno nezávislou veřejnou korporací. Vysílání má sloužit veřejnosti. BBC je odpovědná parlamentu, ale je autonomní v oblasti programu, organizace, správy a financí (http://www.britannica.com). 12 1) Leden 1948 - na programové konferenci byla formulována programová linie rozhlasu: „Rozhlas je státní institucí, která bude oddaně sloužit tomu, co prospívá československému pracujícímu lidu, hmotnému a kulturnímu rozvoji republiky a šťastné budoucnosti země“ (Spitzová-Köpplová 2003: 64). 13 1.1. 1989 – Od tohoto dne byl Český rozhlas samostatným právním subjektem. - 20.11. 1989 – Konalo se protestní shromáždění v rozhlase – ve studiu 2. 27.11. 1989 – Československý rozhlas se připojil ke generální stávce. Všechny okruhy Československého rozhlasu přerušily na čtvrt hodiny vysílání. 29.11. 1989 – Byl odvolán ústřední ředitel Československého rozhlasu Karel Kvapil (Spitzová-Köpplová 2003: 94- 95).

13

velmi rychlý. Již v prosinci 1989 se v ČSSR objevily první soukromé rozhlasové stanice (Musil 2003: 27-29). Nástup duálního systému víceméně ukotvil debatu o rozhlasovém (i televizním) vysílání. Například v řadě evropských zemí je dnes situace taková, že komerční a veřejnoprávní vysílání fungují paralelně a jsou ukotveny v právním řádu toho kterého státu14. Příchod komerčních rádií v Československu znamenal ale ještě další změny – tyto nové stanice hrající převážně zahraniční hudbu přilákaly velkou spoustu mladých posluchačů, kteří lačnili po do té doby nedostupné světové hudební produkci. S nástupem duálního systému se (nejen) u nás začal prosazovat trend, že mladší generace tíhnou ke komerčnímu vysílání, kdežto starší jsou spíše věrné veřejnoprávnímu rozhlasu. Této problematice se blíže budu věnovat v kapitolách 5.6. a 5.7. V devadesátých letech také začalo rapidně ubývat programu pro mladé posluchače na ČRo a často zmiňovaným důvodem je, že mládeži tvoří dostatečnou nabídku komerční sektor, což blíže rozvedu v kapitole 3.3.

1.2. Rádio v mediálním kontextu 1.2.1 Rádio „masové“ Rozhlas je nástroj mezilidské komunikace, který je potenciálně dostupný všem příslušníkům určité společnosti. Podle McQuailovy typologie mezilidské komunikace tak patří na vrchol tzv. pyramidy komunikace mezi komunikační procesy celospolečenské. Ty jsou podmíněné existencí masových médií a tedy mediální komunikace15. Jedním z hlavních rysů masové komunikace je nepoměr v komunikační aktivitě mezi podavatelem a příjemcem. Příjemce se sice může sám aktivně zapojit do mediální komunikace ať už dopisem redakci, telefonátem do živého vysílání nebo tím, že se stane přímo předmětem mediální zprávy, ale četnost těchto „aktivních vstupů“ do masové komunikace je ve velké menšině. Naopak spíše vzniká dojem, že masová komunikace je až na

14

Situace v CSR - Byly připravovány legislativní podmínky pro novou situaci v oblasti elektronických médií. Výsledkem této práce byl u nás zákon 14 - Byly připravovány legislativní podmínky pro novou situaci v oblasti elektronických médií. Výsledkem této práce byl u nás zákon č. 468/91, kterým byly v roce 1991 stanoveny podmínky provozování rozhlasového a televizního vysílání. Zákon zavádí duální systém, založený na paralelní existenci privátního rozhlasového i televizního vysílání jako jedné složky systému a veřejnoprávních subjektů jako složky druhé. Regulační role v celé oblasti rozhlasového a televizního vysílání byla svěřena zákonem 103/92 Radě ČR pro vysílání (Musil 2003: 29- 30). 15 McQuail uspořádal tuto typologii do tzv. pyramidy komunikace, v níž intrapersonální tvoří základnu a celospolečenská vrchol, aby upozornil na dvě skutečnosti: 1) z hlediska složitosti komunikačních procesů je celospolečenská (a tedy i mediální¨komunikace nejkomplexnější; 2) z hlediska četnosti komunikačních procesů má člověk nejvíc zkušeností i intrapersonální komunikací, zatímco případů celospolečenské komunikace je nejméně (McQuail 2007: 27).

14

výjimky jednosměrná (Jirák, Köpplová 2007: 21). Thompson o tomto jednosměrném toku informací mluví jako o kvaziinterakci, což je sociální interakce poznamenaná oddělením interakčních rámců produkce a percepce.16 „V případě zprostředkované kvaziinterakce jsou symbolická sdělení produkována pro neurčitou řadu potenciálních příjemců. Kvaziinterakce je svou povahou monologická v tom smyslu, že v ní převládá jednosměrný tok komunikace“ (Thompson 2004: 72). Tyto jednosměrné informace navíc získávají celosvětový rozměr vlivem globalizace. Zpravodajské agentury zásobují média v nejrůznějších koutech celého světa stejnými či jen lehce pozměněnými informacemi. Upravují svoje produkty tak, aby byly srozumitelné bez ohledu na rozdílnost kultur. Tok globálních informací, kde se stírají lokální nuance, vede k přetváření lokálních kultur17, které pak pod tlakem globalizace ztrácejí svoji jedinečnost a přibližují se k univerzálnímu vzorci (Jirák, Köpplová 2007: 192). Této uniformity například často využívají programoví tvůrci rádií, když „nasazují“ univerzální formáty rádií na různé trhy a publika18. Trend postupující globální kultury ale není vždy přijímán bez výhrad. Zejména mladí lidé z různých koutů světa se často zapojují do tzv. antiglobalizačních hnutí. Jde o seskupení lidí, kteří se různými způsoby a různou měrou vyjadřují proti převládajícímu způsobu „západního“ života. Především jde o apel vůči globálnímu kapitalismu, potřebu ochrany lokálních kultur a podnikání nebo podporu rozvoje samosprávné demokracie v různých částech světa. Tato forma protestu je výhradně symbolická a i jednotlivé skupiny „protestujících“ se vzájemně liší svými ideologiemi a postoji. Společný jmenovatel antiglobalizačních hnutí je protest coby forma veřejného (sebe-)vyjádření a interakce (Marada 2003: 107-109).

16

Gidens o tomto problému mluví pod pojmem časoprostorové rozpojení a upozorňuje na fakt, že je důležité, aby si příjemce byl toho to “posunu” vědom, jinak může dojít k nepochopení sdělení (Gidens 1998: 21). 17 „Lidé doslova na celém světě mohou sledovat a sledují tytéž události v „reálném čase“: olympijské hry, mistrovství světa, předávání oscarů a významné historické události. A navíc, kamkoli cestujeme, vítají nás tam stejné kulturní statky – v hudbě, filmu, televizi“ (Grossberg, Wartella, Whitney 1998: 398). 18 V “programování” radii je čím dál více znát postupující amerikanizace, která ničí formátovou pestrost. Místo různorodosti převládá kalkul a standardizace. V rozhlasovém trhu nejde o muziku, ale o obchod jehož je muzika pouhým prostředníkem. Strategie je důležitější než znalost muziky. Navíc dalším, kdo diktuje hudební vkus a trend jsou hudební vydavatelství, s nimiž rádia často úzce spolupracují (Ahlkvist 2001: 340-351).

15

Mládež proto často tíhne k vytváření subkultur19 a komunit (s čímž často souvisí i tvorba vlastních „alternativních“ médií), ve kterých místo masovosti dostává slovo originalita, tvůrčí přístup, intimita. Tomuto tématu se budu blíže věnovat v kapitole 6.

1.2.2. Rádio „intimní“ Navzdory globalizaci a masovosti médií si rozhlas uchovává jistá specifika, která mu zaručuje technologie i například postavení v rámci širšího spektra médií. Hendy se zaměřuje na funkce, které rozhlas plní ve vztahu ke konkrétnímu posluchači. Všímá si skutečnosti, že přesto, že většina posluchačů se věnuje poslechu rádia převážně o samotě a publikum je atomizované, vznikají jakési posluchačské komunity20. Kromě tvorby komunit přiděluje Hendy rozhlasu ještě další funkce. Rozhlas nekonečným produkováním nejrůznějších „show“ pro své příjemce vytváří pseudorealitu. Rozhlas vedle toho zabezpečuje informovanost a do jisté míry únik z izolace. Na druhou stranu ales prohlubuje pocit odcizení vytvořený globálními aspekty pomíjivosti, mobility a společenské vykořeněnosti (Hendy 2000: 120–130, 149–150). McLuhan vidí sílu rozhlasu v jeho intimitě. Jedním z účinků, který měla televize na rozhlas, byla jeho transformace ze zábavního média do jakési nervové soustavy. McLuhan považuje rozhlas za „kmenový buben“, médium, které apeluje na lidskou tribální podstatu, která je v dnešním člověku už sice potlačena pod nánosem modernity, ale rozhlas dokáže tyto skryté kořeny znovu oživit. „Podprahové hlubiny rozhlasu jsou nabity rezonujícími ozvěnami kmenových trub a starobylých bubnů. Přichází k nám se zdánlivou přímostí osobního kontaktu, která je soukromá a intimní, zatímco v naléhavější rovině je vskutku podprahovou dozvukovou komorou s magickou schopností zahrát vzdálené a zapomenuté akordy“ (McLuhan 1991: 276-279).

19

“Subkultura mládeže – typ subkultury vázaný na specifické způsoby chování mládeže, na její sklon k určitým hodnotovým preferencím, akceptování či zavrhování určitých norem, životní styl odrážející podmínky života. Subkultura mládeže lze smysluplně vymezit a pochopit pouze ve srovnání s hodnotami, chováním a životním způsobem dospělých v jedné a téže společnosti. Většinou se předpokládá, že s.m. vzniká tam, kde se historicky a situačně zvýrazní odlišnosti životní filozofie a životní styl mladých natolik, že vytvoří specifický kulturní vzor chování“ (Velký sociologický slovník p/ž 1996: 1248). 20 Rozhlasové publikum je podle Hendyho značně atomizované. Rozhlas tyto jednotlivé a navzájem si neznámé osobnosti spojuje do pomyslné komunity prožívající společnou zkušenost a nabízí jím dočasný únik z každodenní reality. Vznik a velikost komunity jsou podmíněny obsahem rozhlasového signálu a zaměřením příslušné stanice. Některá rádia tak mohou svým posluchačům nabídnou určitý pocit odlišnosti. Posluchači také nejčastěji spojují své preference se stanicí na rozdíl od televizních diváků, kteří se přiklánějí k jednotlivým pořadům (Hendy 2000: 120 – 130).

16

Jedinečnost rádia – v té původní analogové formě – si uvědomují i mladí lidé. Navzdory novým „horkým“ možnostem zejména internetu si přejí zachovat tuto „chladnou“21 formu komunikace o čemž svědčí například průzkum Tacchiové (viz. kapitola 6.3.).

1.3. Digitalizace Rozvoj elektronických technologií (např. mikroprocesorů) předurčil další vývoj komunikace, a tím je digitalizace (Thompson 2004: 132). Digitalizace elektronických médií má zaručit kvalitnější příjem obrazu a zvuku rozhlasu a televize a znásobenou nabídku kanálů. Tato pestrost má být dále cestou k intimitě s posluchačem (divákem) – tentokrát zaručenou „programem na míru“. Zdali to tak ovšem bude, se ukáže až v praxi. Zatím to jsou pouze prognózy některých propagátorů tohoto směru. Digitalizace je důležitým tématem i v případě postavení mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu v ČR.

1.3.1. Digitalizace a mladý posluchač „Digitalizace je převod vybraných měřitelných fyzikálních veličin digitalizovaného objektu do numerických hodnot, jejich kódování a uložení za účelem pozdějšího vygenerování jiných fyzikálních veličin s cílem umožnit pozdějšímu uživateli fyziologické vjemy nahrazující přímé vnímaní originálu.“22 V praxi vysílacích médií to znamená, že původní analogová informace je převedena do binárního kódu. Digitalizace v tištěných médiích už defakto proběhla, protože prakticky veškeré procesy, které se dříve prováděly na psacím stroji, kreslícím prkně a dalších pomůckách, dnes dělá výpočetní technika. Veškeré texty, obrázky, grafy, ale i videa a zvuky mají multimediální podobu, tzn. že jsou zapsány pomocí dvojkové soustavy (Halada, Osvaldová 1999: 46). V rozhlase a televizi (v ČR) digitalizace dosud proběhla v rovině výroby, záznamu, zpracování zvuku i obrazu. Digitalizace vysílání se zatím potýká s řadou problémů (příjemce je například nucen zakoupit digitální přijímač, či přídavné zařízení, které by konvertovalo digitální signál do přijímače stávajícího) a přechod na digitální vysílání tak řeší každý

21

“Média horká a chladná – pojmová dvojice, zavedená McLuhanem v roce 1964, aniž by autor oba pojmy definoval přesným a vyčerpávajícím způsobem. Jedná se o typickou poznávací a rozlišovací metaforu, kde je terminologie ze subjektivní psychologie cítění aplikována na sociální a mediální vědy“ (Reifová 2004: 132). Každé nové médium je horké jen do chvíle, než ho nahradí médium ještě novější. „Zpočátku vyvolávala elektrická technologie obavy. Nyní vyvolává spíše nudu“ (McLuhan 1991: 37). 22 Zdroj: http://www.aipberoun.cz

17

provozovat elektronického média individuálně, například mezi prvními v České republice byla televize Prima a program Kabel plus23. Zjednodušeně řečeno - výhody24 digitalizace jsou takové, že díky této nové technologii bude možný výběr z mnohem většího počtu kanálů a ve větší kvalitě. „Na jedné vlně bude moci vysílat až osm různých stanic. Podstatně se tím rozšíří počet možných rozhlasových kanálů a také se ušetří za jejich distribuci. Předpokládaný posluchač v informační společnosti bude požadovat informace tak říkajíc na tělo“ (Punčochář in K možnostem a úskalím 2004: 9). I když se první vážné zmínky o digitalizace v Evropě datují do roku 199725, o kompletním přechodu z analogového na digitální vysílání26 ještě ani dnes nemůže být řeč a o tom, jak rychlý tento vývoj bude se dá stále jenom spekulovat27. Každopádně už dnes se mluví o digitalizaci jako o cestě pro menšinového posluchače, který si bude moci vybrat program podle své chuti. „Výběr bude vcelku neomezený, navíc posluchač nebo divák bude moci přímo, tedy interaktivně, komunikovat s médiem, které si vybral, a s dalšími spotřebiteli. V neposlední řadě bude mít možnost sestavovat si program podle vlastní vůle“ (Fleischman in Navrátil, ed. 2006: 9). Pokud jde o Český rozhlas, tak ten momentálně spoléhá na to, že mu digitalizace zajistí kontakt s mladým posluchačem – zejména prostřednictvím ČRo4 rádia Wave, které bylo staženo z analogového vysílání a od září 2008 vysílá pouze po internetu a digitálně (viz. kapitola 3.3.). Jak ale naznačují další závěry, digitalizace v rozhlasovém vysílání nepředstavuje pro příjemce tak velké výhody jako digitalizace TV. Nedá se proto spoléhat na to, že si lidé ve větším měřítku pořídí digitální přijímače, které jim umožní poslech i digitálních rádií. Rozhodně ne v dohledné době. Pořizovací cena přijímačů je stále příliš vysoká a analogové

23

Digitálně, prostřednictvím družice Kopernikus DFS2, šíří svůj signál od ledna 1997 po cele České republice televizní stanice Prima, TV Galaxie, TV Hallmark, ČRo (Radiožurnál, Vltava, Praha) (Duspiva, 2004, 19-20). 24 Digitální rozhlas dovoluje použít tzv. Jednofrekvenční uspořádání, kde může celá soustava vysílačů pracovat na jediném kmitočtu. Přitom se signály jednotlivých vysílačů vzájemně neruší, nýbrž doplňují a vytvářejí tak při vhodném počtu vysílačů souvislé pokrytí s kvalitním příjmem i v rychle jedoucím vozidle a v členitém terénu. (Musil 2003: 151). 25 V červenci 1997 (14.-25.7.) proběhlo v Chesteru zasedání CEPT (European Conference of Postal and Telecommunications Administrations), kde byla přijata „Vícestranná koordinační dohoda o technických podmínkách, koordinačních principech a postupech pro zavádění zemské digitální televize“.Mezinárodní smlouvu podepsala i Česká republika (http://www.digizone.cz/). 26 T-DAB – Terestrial Digital Audio Broadcasting, čili pozemský digitální rozhlas, DVB-T – Terestrial Digital Videa Broadcasting, čili digitální televize (Musil 2003: 150, 153). 27 Termín vypínání analogového rozhlasového vysílání dosud nebyl určen a pokud by k němu mělo dojít, nepočítá se s ním většinou dříve, než v roce 2020 (http://www.rozhlas.cz).

18

vysílání „dostačující“ momentálním potřebám. Navíc ve srovnání s digitalizací televize se technologie v rozhlasovém vysílání nezavádí zdaleka tak rychle28, takže v nejbližších letech (cca 10 a možná i více) se nedá počítat s nějakou radikální změnou. A i v době, kdy se digitální rozhlasové vysílání začne uplatňovat v ČR silněji, bude analogové fungovat zároveň (možná i několik let), což je další důvod, proč se nedá očekávat radikální přechod posluchačů na digitální poslech (Duspiva 2004: 101-106). „Pokud by soukromá média zaměřená na mladšího posluchače byly jen v digitálu nebo na internetu, byl by to vyrovnaný souboj. Takhle to není. Český rozhlas podle mého názoru přichází o poměrně slušné publikum a možná i dobré jméno u dané cílové skupiny. Díky legislativě je nucen udělat úplně paradoxní krok - místo, aby rozšířil Wave na celé území ČR, ho naopak tlumí. Je to škoda, protože tolik adorovaný digitál není spása. Osobně si neumím představit kampaň, která by mě přinutila koupit si digitální přijímač jen kvůli tomu, že moje oblíbené rádio již nenajdu v FM pásmu.“ Těmito slovy reagoval na ukončení ČRo 4 rádia Wave ředitel slovenského veřejnoprávního rádia pro mladé Dušan Vančo.29 Více o rádiu Wave v kapitole 3.

Další vlivy digitalizace se patrně projeví i ve formátech rádií. Je pravděpodobné, že znásobením nabídky a pestrosti výběru vzniknou formáty zcela nové a možná, že pro mnohé digitální

rozhlasové

stanice

přestane

být

formátové

zařazení

vůbec

dostačující

charakteristikou. Současná analogová rádia ale tohoto „škatulkování“ stále využívají, a proto i já stručně nastíním, co pojem „formát“ v rozhlasových souvislostech znamená.

1.4. Formáty rozhlasových stanic Orientaci v rozhlasové síti slouží rozřazení jednotlivých stanic podle formátů. Slovem formát v souvislosti s rozhlasovým vysíláním rozumíme mnohovýznamový termín, který slouží k popisu vlastností programu z vnějšího nebo vnitřního hlediska. Jde o zobecněné

28

Oproti poměrně aktivně se připravující televizní sféře se v digitálním rozhlasovém vysílání nedá v nejbližším období očekávat převratný rozvoj. Komerční rádia se k digitalizaci rozhlasového vysílání téměř vůbec nevyjadřují, trh je dostatečně zahuštěn a probíhá spíše vlastnická a obchodní koncentrace. Prostor české republiky je celkem nasycen rozhlasovými formáty a další výrazné zvýšení počtu programů a formátů by znamenalo jen „naředění“ reklamního trhu vyhrazeného pro rádia (Duspiva 2004: 54). 29 Zdroj: http://www.radiotv.cz/

19

pojmenování, jehož výchozím prvkem je oslovení cílové skupiny posluchačů specifickou programovou strukturou zaměřenou podle jejich preferencí (Vlček, 233). Jde tak o charakteristiku vysílání jako celku, ale i jednotlivých částí jako je žánrové složení hudebního playlistu, poměr hudby a mluveného slova, četnost a délka zpráv atp. Zkrátka pod konkrétním formátem rádia si lze představit cílovou skupinu, například posluchače do třiceti let, který tíhne ke středněproudé hudbě a vystačí si s minimem zpravodajství30. U formátového zařazení jde o zobecněnou charakteristiku, která často nevystihuje program daného rádia přesně, a proto dochází i ke křížení formátových označení nebo k zavedení nového označení. „Například Radiožurnál představuje jako celek kombinovaný formát AC31 a News32“ (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 15). První zmínky o formátech rádií se datují do sedmdesátých let v USA. Protože se ale rozhlasový trh vyvíjí a mění a stejně tak i posluchačské preference, vyvíjí se i charakteristiky formátů. „Čas od času jsou přeformulovány. Americký výzkum poslechovosti jich v roce 2003 vyjmenovává celkem 47, mnohé z nich jsou však jen specificky americké. Naopak, v Evropě najdeme formáty, které americký trh nezná“ (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 15). Navíc sociologické výzkumy ukazují, že s každou novou generací posluchačů vznikají stále fragmentarizovanější specializované vkusové okruhy, jimž formátové řazení nestačí. Často jde taky o velmi malá publika se zcela specifickým vkusem, zejména hudebním. Dá se předpokládat, že situaci ještě více zkomplikuje digitální rozhlasové vysílání (a ještě mnohem komplikovanější situace je na internetu), které umožní vznik nepřeberného množství dalších rozhlasových stanic se specifickým programem33.

1.4.1. Dělení formátů Hlavní dva ukazatele, podle kterých se formáty rozhlasových stanic dělí jsou mluvené slovo a hudba. V případě mluveného slova je určující převažující druh projevu –

30

Tyto cílové skupiny nijak nemusejí odrážet stávající socioekonomickou strukturu společnosti a mohou mít zcela odlišné demografické i socioekonomické charakteristiky, do kterých se promítají specifické zájmy a hodnotové preference (Burton,Jirák 2001: 333). 31 AC (Adult Contemporary) Nejširší hudební formát, oslovující publikum od 20 do 45 let. Skládá se popových a softrockových skladeb nových i ze skladeb zlatého fondu. AC stanice mívají v playlistu 400-1800 aktivních skladeb. Mluvené slovo může tvořit až 8% hodiny (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 18). 32 (All) News – kompletní čtyřiadvacetihodinový zpravodajský servis připomíná systém, jímž vysílá televize CNN. Obvykle je vytvářen systémem rolling news, tj. Čtvrt nebo půlhodinovými bloky, v nichž se část komponentů při každém opakování obměňuje (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 16 ). 33 Se vznikem digitálních terestrických vysílání a internetových rádií mohou a už vznikají pro tyto posluchačské segmenty další úžeji specifikované rozhlasové formáty, např. keltský pop, new age, meditační stanice atd. Existují už stanice, kde si může posluchač zhruba naprogramovat svůj vlastní stylový box. V terestrickém vysílání pro tak úzké výběry není šance (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 24).

20

zpravodajství, publicistika, talk show, zpravodajské relace, diskusní pořady s posluchači atd. Hlavní dělení formátů mluveného slova jsou News/Talk, All News a All Talk a smíšené All Format, Variety a Full Service. V případě dělení podle hudby je výběr formátů mnohem širší a je odvislý od hudebních žánrů a jejich skladby podle stáří písní a cílí na konkrétní věkovou skupinu posluchačstva34. Hlavní dělení v hudebních formátech je: CHR (Contemporary Hit Radio), AOR (Adult Orientated Rock), AC (Adult Contemporary), Mainstream Rock, Soft Rock, Classic Rock, Classic Country, EL (Easy Listening), Classic. Kompletní přehled formátů rozhlasových stanic podle mluveného slova i hudby i jejich charakteristika je v příloze této diplomové práce – příloha P1. Na českém rozhlasovém trhu35 jsou nejzastoupenějšími hudebními formáty různé odnože CHR a AC (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 17-19).

34

Hudební formáty rozdělujeme podle poměru starých a novějších skladeb, díky němuž by měl formát oslovovat jasně danou cílovou skupinu. Je obecně známo, že děti začínají svou vlastní stanici ladit kolem dvanáctého roku věku. Nejmladší cílová skupina nemá většinou zájem o starší písničky, nemá hudební paměť. Chce být co nejvíce „in“ a zajímá ji jen nejnovější hudební produkce. S přibývajícím věkem ubývá zájmu o novější hudbu a nastupuje prvek pamětnický. Ve věku nad padesát let v našich poměrech už zájem o populární hudbu klesá úplně (Vlček in Navrátil, ed. 2006: 17). 35 Tématice rozhlasových formátů se věnuji dále v kapitole 2.4.

21

2. Rádio a veřejná služba V této kapitole se budu věnovat pojmům jako je veřejná služba, veřejný sektor, veřejný zájem či veřejnoprávní vysílání. Pro ilustraci situace na českém rozhlasovém trhu jsou to pojmy poměrně klíčové, i když jejich definice není prakticky nikdy zcela výstižná a definitivní. Naopak jsou předmětem neustálé politické debaty. Ve druhé polovině této kapitoly se zaměřím na to, jak vymezení českého veřejnoprávního rozhlasového vysílání souvisí s mladým posluchačem a zda ČRo tyto závazky plní či ne. Aby bylo jasné zasazení mediální a zejména pak rozhlasové tématiky do kontextu českého mediálního trhu, začnu kapitolu objasněním pojmu „veřejná služba“.

2.1. Veřejná služba36 Josef Štogr ve svém pojednání Povaha veřejné služby a model veřejné služby tento pojem charakterizuje slovy: „Služby, které definujeme velmi obecně a vágně jako služby, poskytované každému za předem daných a státem garantovaných podmínek, služby, ze kterých nemůže být někdo vyloučen, a služby, které někdy (ne vždy) mohou být poskytovány za cenu, která je nižší než vynaložené náklady, a nebo cenu, která nezahrnuje přiměřený zisk“37. Právník Aleš Rozehnal v knize Mediální právo veřejnou službu spíše než vymezením definuje parafrází – podle práv a povinností, které poskytovatel veřejné služby má. Odvolává se právě na fakt, že daný pojem je velmi těžce uchopitelný a jeho pojetí se neustále proměňuje38.V evropských podmínkách se vyskytuje obdobná debata pod označením „public service“39. Veřejnoprávní rozhlas není zdaleka jedinou veřejnou službou. Ba naopak, spadá do široké škály služeb, které mají společný jmenovatel, kterým je právě služba veřejnosti. Označení „veřejný“ signalizuje jak vymezení služby dostupné celé populaci daného státu, tak zároveň tvoří protipól sektoru soukromému. Mezi veřejným a soukromým sektorem jsou

36

Koncept veřejné služby je duální: zahrnuje organizace poskytující služby i samotné služby, které ve veřejném zájmu zajišťují. Povinnosti spojené s veřejnou službou může stát uložit organizaci, která poskytuje služby například v letecké, silniční a železniční dopravě či v energetice, a to na národní i regionální úrovni (http://ec.europa.eu). 37 Zdroj: (http://nett.aid.cz,) 38 Obsah je však vymezen vágně a spíše v určitých programových cílech než v jednoznačných normách přikazujících či zakazujících určité chování. Nebylo by však zřejmě účelné, aby byl obsah veřejné služby právními normami striktně vymezen, neboť se může (a často k tomu dochází) v průběhu času měnit (Rozehnal 2004: 43). 39 Často dochází k záměně pojmů veřejná služba a veřejný sektor. Tyto pojmy se liší z hlediska fungování, statusu, vlastnictví a “klientely” (http://ec.europa.eu).

22

takové odlišnosti, které přímo předurčují veřejné orgány k produkci veřejně prospěšných služeb - lidé přistupují k produkci veřejných statků jako k něčemu, za co nemusí platit (nebo alespoň ne přímo, platba probíhá formou daní). V této oblasti nefunguje trh, protože právo, zvyky a etika nenutí k uzavření kontraktu (Benčo 2005: 27-36). V případě rozhlasu je situace financí komplikovanější kvůli koncesionářským poplatkům, ale tomu se budu věnovat níže. Služba veřejnosti také znamená, že daný orgán není možné privatizovat (Benčo 2005: 38). Veřejné služby v České republice jsou dále rozdělené podle typu na správní činnosti, finanční podpory a věcné veřejné služby. Veřejnoprávní rozhlasové vysílání spadá pod věcné veřejné služby, konkrétně do informačních služeb. Další věcné služby jsou sociální služby, zdravotnictví, školství, zaměstnanost, kultura, doprava, obrana, vnitřní věci, spoje, životní prostředí a služby technické infrastruktury.40 Všechny veřejné služby v České republice jsou určeny celé populaci bez rozdílu. Jejich právní rámec stanoví ústava, zákon o obcích, zákon o krajích a dále speciální zákony a prováděcí předpisy (v případě rozhlasu například Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání či Zákon o duálním systému). Uživateli veřejných služeb jsou občané a fyzické osoby pobývající legálně na území ČR. Financování veřejných služeb jde ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, podílejí se uživatelé veřejných služeb (částečně i úplně), z úhrad prokazatelných ztrát (zpoplatnění služby pro koncového uživatele, která nepokryje náklady vynaložené na službu) či ze sponzorského financování. Evropská komise vyjmenovává principy veřejných služeb v Chartě veřejných služeb: „kontinuita služby; kvalita; bezpečnost dodávky; rovný přístup; dostupné ceny; sociální, kulturní a ekologická přijatelnost.“41

2.2. Duální systém v České republice Jak již bylo zmíněno v první kapitole této práce, duální systém je: „Mediální systém, v němž vedle sebe v oblasti rozhlasového a televizního vysílání existují média soukromá a média veřejné služby“ (Reifová 2004: 247). Pro pochopení situace na českém mediálním trhu je pojem duálního systému nevyhnutelný, protože jde o klíč, který udává poměr sil mezi soukromými a veřejnoprávními vysílateli. A zejména pokud jde o mladého posluchače, tak je toto téma velmi důležité. Zdůvodnění, že mládež má dost „svých komerčních“ rádií, kterým

40

Celkový přehled veřejných služeb je v příloze této práce – příloha P2. Idea charty veřejných služeb je založena na úvaze, že by měl existovat nástroj shrnující základní práva a principy upravující poskytování služeb uživatelům. Zdroj: http://ec.europa.eu. 41

23

veřejnoprávní vysílání nemůže konkurovat, je totiž často uváděno, když se objeví námitky, proč ČRo nabízí mládeži málo kvalitního (analogového) programu (tomuto tématu se budu věnovat níže v této kapitole a také v kapitole 3). O českém duálním systému se dá mluvit až od pádu komunismu, konkrétně pak od 30.10. 1991, kdy Federální shromáždění ČSFR přijalo zákon č. 468/1991 Sb42., o provozování rozhlasového a televizního vysílání43. Dotyčný zákon platil do roku 2001, kdy ho nahradil zákon č. 231/2001 Sb., který sleduje rozdělení na veřejnoprávní a soukromé vysílatele na základě typu oprávnění k vysílání. „Zákon tedy rozlišuje provozovatele vysílání, kteří toto vysílání provozují na základě zvláštních právních předpisů, kterými jsou zmíněny zákon č 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a kteří jsou nazýváni jako provozovatelé vysílání ze zákona, a provozovatele, kteří toto vysílání provozují na základě licence udělené podle předmětného zákona, a kteří jsou nazýváni provozovatelé vysílání s licencí“ (Rozehnal 2004: 44). Nástup duálního systému znamenal pro do té doby neochvějnou pozici veřejnoprávního vysílání zásadní změny. S příchodem konkurence jak rozhlasu tak televizi vyvstala nutnost bojovat o posluchače a vyrovnávat se s neustálou debatou o funkci, potřebě a právoplatnosti veřejného vysílání a potvrzovat tak svůj nárok na tuto službu44.

42

Šlo o první zásadní legislativní normu, která umožnila formování duálního systém elektronických médií,kdy vedle médií veřejné služby existují i média soukromá (případně komerční). Zákon mimo jiné vymezil základní pojmy běžné v duálním systému: rozhlasové a televizní vysílání, program, pořad, lokální program, reklama, sponzorování atd. Zákon byl v květnu 2001 nahrazen zákonem č 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (Spitzová-Köpplová 2003: 103). 43 Tzv. vysílací zákon, který zakotvuje ztv. Duální princip vysílání v ČR (paralelní existenci soukromých, licencovaných provozovatelů vysílání a provozovatelů „ze zákona“, zřízených pro poskytování služby veřejnosti), upravuje povinnosti vysílatelů, stanovuje podmínky udělování, kontroly a odebírání licencí a určuje některé aspekty chování audiovizuálních médií (kupříkladu objem reklamy) (Burton, Jirák 2001: 130). 44 „Období emancipace vysílání veřejné služby bylo v jistém smyslu dovršeno 4. evropskou ministerskou konferencí o mediální politice, pořádanou Radou Evropy v Praze 7.-8.12. 1994. V jedné z resolucí se účastnické státy zavazují přijmout na politické úrovni opatření k zajištění ochrany a dalšího rozvoje vysílání veřejné služby; bylo zřejmě cítit, že dosud zdánlivě neotřesitelná role může být ohrožena. Nicméně do zlaté éry tohoto vysílání se počítají ještě téměř celá devadesátá léta. Nástup komerčního vysílání se markantně projevil na sledovanosti – zejména v oblasti televize. Od poloviny 90. let je pokles share televizního vysílání veřejné služby výrazný v Evropě jako celku a dosahuje řádu desítek relevantních procent z původních hodnot. Po r. 2000 se pokles zastavuje a zřejmě bylo dosaženo nového rovnovážného stavu, v němž veřejnoprávní vysílání z hlediska ukazatele sledovanosti uhájilo svou existenci“ (Musil 2003: 31).

24

2.3. Veřejnoprávní rozhlas v České republice 2.3.1. Charakteristika veřejnoprávnosti Pojem „veřejnoprávní“ má spoustu různých definic od právních až po „lidovou formu“. Já na tomto místě své diplomové práce uvedu jednu, která se mi zdá nejvýstižnější je svým způsobem lidová a zároveň oficiální. Jde o výrok doktora Wernera Rumphorsta (z roku 1998) – ředitele právního odboru Evropské vysílací unie (EBU) a slouží jako jakýsi modelový zákon o veřejnoprávním vysílání, proto také citaci uvádím celou. Rumphorst na otázku, co je veřejnoprávní vysílání odpovídá: „Je to vysílání pro veřejnost, financované veřejností a kontrolované veřejností, přičemž veřejností je veškerá populace země či regionu, jíž má veřejný vysílatel sloužit. Veřejností jsou všechny skupiny a části společnosti: bohatí a chudí, staří a mladí i ti mezi tím, vzdělaní i méně vzdělaní, lidé se specifickými kulturními, náboženskými vědeckými, sportovními, společenskými, ekonomickými či jinými zájmy; veřejnost je také společnost jako celek. Ačkoli veřejnoprávní médium nemůže uspokojovat každou vteřinou vysílání každého, program veřejnoprávního vysílání musí sloužit celé společnosti. Veřejnoprávní vysílání není vysílání pro vládu, parlament, prezidenta, politickou stranu či církev, ani žádnou jinou soukromou skupinu či akcionáře. Vysílání musí být nezávislé a sloužit zájmům populace, obyvatelům, lidem spíše jako občanům než jako spotřebitelům“ (Rumphosrt in Havel in Navrátil, ed. 2006: 12). Určitým bodům této charakteristiky (financování, role posluchače atp.) se budu věnovat v následujících podkapitolách této kapitoly. Nejdřív se ale podívejme na jeden z problémů, který se v souvislosti s veřejnoprávním vysíláním objevuje, a tím je jeho oddělení od státní moci, protože i když jde podle výše uvedené citace o službu veřejnosti jako celku a ne vykonavatele politické vůle, jsou zde stále vazby, které tuto část charakteristiky lehce podkopávají45. Jsou to nakonec političtí činitelé, kdo rozhodují o mediálních zákonech či jmenují členy Rady rozhlasu. Do neustálé debaty o

45

Pojem veřejnoprávní získává další významy. Jedním z nich je odlišení veřejnoprávních vysílatelů od vysílatelů státních. Jejich vymezení spočívá ve vymezení obsahu jejich vysílání a zejména pak jejich vztahu k různým složkám státní moci na jedné straně a veřejnosti na straně druhé. Hranice mezi státními a veřejnoprávními vysilateli však stále zůstává velmi neostrá, neboť moc zákonodárná vždy bude byť nepřímo ovlivňovat jmenování vedoucích představitelů veřejnoprávních médií, jakož i jejich rozpočet (Rozehnal 2004: 42).

25

veřejnoprávním vysílání se tak stále mísí i snahy o co největší nezávislost této mediální sféry na moci státu46. Jak bylo uvedeno výše, veřejnoprávní vysílání spadá také do širšího vymezení – veřejné služby. Rozehnal v knize Mediální právo v této souvislosti uvádí, že účelnější než striktní vymezení tak mnohovýznamových a těžce uchopitelných pojmů jako je veřejnoprávní vysílání a veřejná služba, je cesta přes vlastní samoregulativa. „Ta budou veřejnou službu vymezovat, a hlavně se obsah veřejné služby naplní sám v praxi poskytovanými službami“ (Rozehnal 2004: 43).

2.3.2. Různé druhy pojetí veřejnoprávního vysílání ve světě Názory na funkci a podobu veřejnoprávních médií se liší nejen v rámci České republiky, ale i v širším například evropském kontextu. Však také už v roce 1950 byla založena Evropská vysílací unie (European Broadcasting Union – EBU), aby vytvořila jakýsi mezinárodní prostor (pro státy evropské, středomořské, asijské i africké)47 pro debatu o rozhlasovém a televizním vysílání. Dnes se můžeme setkat s několika modely pojetí vysílání veřejné služby. Liší se v ukotvení v zákoně daného státu, případně speciálním statusem médií veřejné služby a také v tom, kdo tento status schvaluje – parlament, regulační orgán či obě instituce. Jedním z modelových způsobů legislativního ukotvení veřejnoprávního vysílání je smlouva státu s vybranými provozovateli vysílání veřejné služby. Například britská BBC se kromě této smlouvy opírá ještě o Chartu BBC48. Jde o model nejstarší, přesto ale jeden z nejplastičtějších49. Další model, typický pro americký trh stojí na smlouvě o vysílací licenci. Jde o komerční způsob zřízení, který ale zároveň provozovateli ukládá velmi specifické povinnosti vysílání, které jsou typické pro veřejnoprávní vysílatele (například nutnost vysílání naučných

46

„Snaha je též vidět z návrhů na to, aby výše tzv. koncesionářských poplatků nebyla vázána na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, ale aby byl zakotven určitý mechanismus jejich automatického zvyšování (např. V závislosti na inflaci)“ (Rozehnal 2004: 42). 47 V roce 1993 rozšířené i o evropské členy bývalé organizace OIRT, včetně ČR (Musil 2003: 32). 48 Myšlenka veřejné služby zakotvená v Královské chartě BBC, stanovující povinnost šíření objektivních a vyvážených informací, kritickou reflexi hodnot demokratické společnosti, nutnost vzdělávání posluchačů a zprostředkovávání nejlepších kulturních i zábavných programů se později stala jedním ze základních pilířů existence smíšeného (duálního) systému rozhlasového a televizního vysílání. (Moravec 2003: 414-415 in Ješutová, 2003). 49 Model BBC je nejstarším typem uspořádání, ale je prokazatelné, že tento model se šíří a v románských zemích už dnes převládá. Umožňuje totiž daleko větší flexibilitu, poněvadž je možné uzavřít pro různé úkoly veřejné služby smlouvy s různými provozovateli vysílání (Musil 2003: 33).

26

a dokumentárních pořadů). Veřejnoprávní vysílatel je tak nahrazen komerčním, který ale zastupuje i funkce veřejnoprávního vysílání.

2.3.3. Financování rozhlasu, vliv inzerentů a práva koncesionáře Média mají k dispozici několik druhů financování. Jedním z kriterií, které určují, jakých zdrojů může dané médium využít je to, jestli jde o médium soukromé či veřejnoprávní. Příjmy médiím plynou z reklamy – tzn. z prodeje reklamní plochy či vysílacího času inzerentům, z vlastní hospodářské činnosti (např. prodeje audio či video produktů), ze státního rozpočtu nebo v případě tištěných médií z prodeje vlastního produktu. Dalším zdrojem příjmů jsou také koncesionářské50 poplatky, které jsou ale dostupné pouze vysílatelům ze zákona a představují hlavní zdroj příjmu daných médií. Výše koncesionářských poplatků je zpravidla stanovena zákonem a poplatník jej platí za to, že se v jeho domácnosti vyskytují funkční přijímače rozhlasového či televizního signálu. (Jirák, Köpplová 2007: 75). Koncesionářské poplatky ale nejsou jediným finančním zdrojem veřejnoprávních médií v České republice. Tato média stojí na financování vícezdrojovém, takže vedle hlavního příjmu z koncesionářských poplatků získávají veřejnoprávní vysílatelé peníze ještě z prodeje reklamy a vlastní hospodářské činnosti. V roce 2007 získal Český rozhlas na koncesionářských poplatcích 1 870 113 000,- korun, na prodeji reklamy 51 239 000,- Kč a například ze sponzoringu 75 399 000,- Kč. Hospodaření ČRo skončilo v roce 2007 ziskem 140,3 milionu korun51. V případě koncesionářských poplatků mluví Burton a Jirák o solidární platbě za službu, jež je považována za všeobecně prospěšnou, třebaže ji ne všichni plátci musí nutně využívat (Burton, Jirák 2001: 98). Vliv inzerentů ale není na mediálním trhu ničím neobvyklým. Zvlášť v případě médií, která jsou závislá zejména na příjmu z reklamy. Gans upozorňuje, že pakliže se prokáže přílišná blízkost (zejména zpravodajských) médií a inzerentů, hrozí oběma stranám ztráta důvěryhodnosti52.

50

Koncesionář – (z lat. concedo = přistupovat, podrobit se, povolit) – nepřesný název pro evidovaného držitele rozhlasového nebo televizního přijímače, jenž platí rozhlasový a televizní poplatek…. Samotný termín vznikl ve 20. letech, kdy státním monopolem byla nejen vysílací, ale také příjmová stránka bezdrátové komunikace a kdy každý majitel rozhlasového přijímače musel žádat stát o koncesi, tj. o oprávnění k příjmu (Halada, Osvaldová 1999: 94). 51 Přehled základních výsledků hospodaření Českého rozhlasu za rok 2007 je v příloze této práce – příloha P3. 52 Obecně se zdá, že nepatřičnému nátlaku mohou nejlépe odolávat ekonomicky silná a „elitní“ média, stejně jako média podporovaná vyváženými zdroji příjmů (tedy z plateb od předplatitelů i od inzerentů nebo, zejména v Evropě, z koncesionářských poplatků a současně z inzerce) (Gans 1979: 214).

27

Ohledně financování médií veřejné služby vzniká ale ještě jedna zásadní sporná otázka a tou jsou vliv a práva posluchače. Tím, že se koncesionář podílí na financování veřejnoprávního média, které má sloužit veřejnému (takže i jeho osobnímu) prospěchu a zájmu, dostává do rukou i právo zasahovat do fungování tohoto média. Ladislav Jakl vyjádřil tuto zásadu jasně a výstižně: „Kdo platí, ten ať poroučí“ (Jakl in Hraše in K možnostem a úskalím 2004: 10). Je ale důležité, najít „správnou střední cestu“ pro komunikaci s posluchačem, protože jak naznačil Karel Čapek už v roce 1926, nelze se v každou chvíli vysílání zavděčit vkusu každého jednotlivého člověka. „Nežádejme na radiožurnálu, aby vyhověl tomu nebo onomu gustu, které si chce naporoučet hudbu jako roštěnku v hospodě“ (Čapek in Hraše in K možnostem a úskalím 2004: 11). Vyjít vstříc každému konkrétnímu požadavku posluchačů není ale možné ani žádoucí. Přehlížet publikum a jeho názory a žádosti, ale veřejnoprávní vysílatel nemůže také. Jak upozorňuje Musil, bez komunikace s posluchačem by veřejnoprávní média ztratila svou právoplatnost. „Protože je vysílání veřejné služby vždy financováno částečně nebo (častěji) převážně z veřejných prostředků, má společnost právo uplatňovat na toto vysílání speciální nároky, v nějakém smyslu vyšší než na komerční vysílání; pokud by takové nároky nebyly uplatňovány, neměla by veřejná služba smysl“ (Musil 2003: 34). V následující podkapitole se zaměřím na úkoly a funkce veřejnoprávního vysílání, které má vytvářet optimální a vyváženou nabídku pro veřejnost v celé její mnohovrstevnatosti – zejména pak, dle hlavního směřování mé diplomové práce, ve vztahu k mladému posluchači.

2.3.4. Úkoly a funkce veřejnoprávního rozhlasu v ČR Jak bylo popsáno výše, veřejnoprávní vysílatel je poskytovatelem veřejné služby. Má uspokojovat zájmy a potřeby celé společnosti co možná nejrovnoměrněji bez protěžování některých zájmových či např. politických skupin. Zároveň ale musí brát v potaz názory a požadavky svých posluchačů. Skloubit tyto a další nároky na tvorbu veřejnoprávního programu může být poměrně náročné a matoucí. Pojďme se proto podívat, jaké funkce veřejnoprávnímu vysílateli ukládá česká legislativa a například také funkce, které vtiskává rozhlasu jako médiu funkcionalistická teorie médií.

28

Harold Lasswell jako první chápal společnost jako vyvíjející se systém složený z řady vzájemně provázaných subsystémů, kde má komunikace určité „funkce“.53 Každý subsystém nějakým způsobem přispívá ke stabilitě a kontinuitě celku. Funkcionalistický přístup se snaží vyložit existenci a „poslání“ médií jako společenských institucí z hlediska „potřeb“, které má společnost i jednotlivec (Jirák, Köpplová 2007: 44). Médiím přisuzuje Lasswell (a následně Wright a Mendelsohn) pět funkcí: informování, socializaci, kontinuitu, zábavu a získávání. O tom, že Český rozhlas informuje o platných mocenských poměrech či o převládajících kulturních vzorcích, že vytváří konsenzus, je prostředkem rozptýlení a uvolnění, nebo že agituje například pro politicky významné cíle asi není pochyb. Níže se ale pozastavím nad funkcí „kontinuita“. V plnění této funkce má dle mého názoru Český rozhlas poměrně mezery. V bližší charakteristice se můžeme dočíst, že kromě převládajících kulturních vzorců, do funkce „kontinuita“ spadá i „objevování subkultur a nových směrů ve vývoji kultury“ (Jirák, Köpplová 2007: 44). A pokud jde o sféru subkultur a nových směrů, je často ztělesňována zejména mládeží. Jak se pokusím ukázat níže na situaci rádia Wave (kapitola 3), subkultury a nové směry jsou na Českém rozhlase spíše potlačovány. O tom, do jakých konkrétnějších obrysů rozvádí funkce rozhlasu legislativa České republiky píše Rozehnal.54 „Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině“ (Rozehnal, 2004, 45). Vzhledem k tomu, že se ve své diplomové práci chci věnovat zejména rozhlasové tvorbě pro mládež, zaměřím se i tímto přehledem zákonů o rozhlase hlavně na body, které se k této skupině posluchačstva vztahují. V zákoně č 484/1991 Sb. o Českém rozhlase pod výčtem hlavních úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání pod bodem e) se lze dočíst, že jde zejména o: „Výrobu a vysílání zejména zpravodajských, publicistických dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavních a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež“ (Rozehnal 2004: 77).

53

( McQuail 2007: 65) Kompletní výčet povinností provozovatele vysílání je v příloze této práce – příloha P4.

54

29

2.3.5. Plní Český rozhlas své veřejnoprávní funkce a závazky? Na to, zda rozhlas plní zákonem dané úkoly, případně na to zda komerční rádio neporušuje licenční podmínky dohlíží Rada pro televizní a rozhlasové vysílání55 a v případě Českého rozhlasu ještě Rada Českého rozhlasu56 (ta má být také jakousi „prodlouženou rukou posluchačstva“ v předkládání návrhů a požadavků). Jak je ale vidět z následujícího příkladu, ani zákon ale nemusí být dost silný a dozorčí orgány dost neústupné. Hraše v pojednání Tlustá čára za minulostí a současný rozhlas upozorňuje na případ, kdy z ČRo v roce 1998 odešla do důchodu redaktorka Jarmila Lakosilová a tím skončila i programová řada Souvislosti (vzdělávací pořad s cykly např. o české historii, filozofii, významných osobnostech jako např. TGM apod.). Zdůvodněním konce pořadu bylo, že „v jeho dokonalosti nemůže nikdo pokračovat“ (Hraše in K možnostem a úskalím 2004: 12). Jak vysvětluje Hraše dále, nešlo pouze o drobnou programovou změnu. „Rada Českého rozhlasu totiž v roce 1998 v rozporu s úkolem, který rozhlasu dává zákon, souhlasila s potlačením vzdělávacích pořadů pod záminkou, že rozhlas má posluchače vzdělávat nenásilně celkovou úrovní. Nad zákonným úkolem zvítězila podvědomá či vědomá představa, že vzdělávání je bolševický relikt“. Mě v této souvislosti napadá, zda mladého posluchače Českého rozhlasu nestíhá podobný osud. Například redaktor ČRo Jan Punčochář v pojednání o nadcházející digitalizaci a budoucnosti rozhlasu říká: „Především považuji za absurdní, aby rozhlas veřejné služby šířil obsahy, které dokáže levněji a lépe vyrábět soukromý sektor. Mám na mysli zejména obsahy zábavné, ale také nekomentovanou hudbu středního proudu“ (Punčochář in K možnostem a úskalím 2004: 9). Nechci tím říci, že by ČRo měl kopírovat styl komerčních rádií a opírat program o středněproudou hudbu a zábavní pořady, spíš že by se měl snažit cílit i na mladšího posluchače propracovanou programovou nabídkou, která by ale byla stylově bližší i mladé generaci57. A také Václav Hradecký (vedoucí oddělení výzkumu Českého rozhlasu) uvádí

55

Sankcemi za porušení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, které může Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložit, jsou pokuty, odnětí licence a zrušení registrace. Sankci v podobě odnětí licence a zrušení registrace pojmově není možno uložit provozovatelům ze zákona (Rozehnal 2004: 81). 56 Rada Českého rozhlasu je orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. Má devět členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politickém, sociální a kulturní názorové proudy. Členové Rady Českého rozhlasu jsou voleni na funkční období 6 let (Rozehnal 2004: 102-103). 57 Jak naznačují závěry průzkum vzorku mladých posluchačů ze sedmé kapitoly této práce, i mladí jsou už často přesyceni komerčními hitovými rádii a uvítali by hodnotnější rozhlasový program, který by byl dělaný s citem pro jejich potřeby a vkus.

30

poměrně alarmující čísla týkající se posluchačské obce58, která vedou k zamyšlení, jestli by se naopak skladba současného programu ČRo neměla přehodnotit. „V období let 2000 až 2003, tedy v průběhu čtyř let, ubylo přibližně šest set tisíc posluchačů. To znamená zhruba kolem sto šedesáti tisíc na rok“ (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 13). A dá se předpokládat, že ani budoucí vývoj posluchačstva Českého rozhlasu nebude právě příznivý, ba naopak. Důvod je možné vidět právě v návyku. Tak jako je současný posluchač zvyklý poslouchat ČRo třeba i po dlouhá léta, je mladý posluchač zvyklý poslouchat zejména komerční rádia. A tak jako dnešní padesátiletý posluchač „vyrostl“ na poslechu ČRo a zůstal mu věrný, „vyroste“ nejspíš i dnešní dítě například na Evropě 2 či na Frekvenci 1. „Odhad budoucnosti souvisí s tím, jak se vyvíjí posluchačské návyky v mladších věkových kategoriích. Zde výzkum nepřináší příliš dobré zprávy (…). (dle výzkumů z roku 2003) (…) klesl poslech rádia v dětské populaci ze zhruba pětačtyřiceti procent na jednu třetinu (…). Rozhlas veřejné služby má jistě budoucnost, ale utváření současného rozhlasového publika ukazuje, že o ni v současných podmínkách neumí efektivně pečovat“ (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 14-15). V podobném duchu o postoji k mladému (a dětskému) posluchači mluví i programový ředitel ČRo Josef Havel. Dle jeho slov tkví hlavní problém ČRo v neochotě ke změně k potřebám vyvíjející se společnosti59. A to je možná hlavní otázkou - zda ČRo má (a chce) mladému posluchači co nabídnout, zda mu v současné době vůbec nabízí důvod k poslechu. Nebo jestli jen nespoléhá na to, že několika pořady roztroušenými po různých okruzích s prakticky nulovou propagací splní závazek vůči této skupině posluchačů ovšem bez ohledu na to, zda dotyčný posluchač o daných pořadech vůbec ví, a zda tyto pořady skutečně uspokojují rozhlasové nároky současného mladého posluchače.

2.4. Komerční rádio Přesto, že pozornost této práce je zaměřená zejména na veřejnoprávní rozhlas a jeho funkce a posluchače, nastíním i situaci českých komerčních rádií, aby bylo jasné, v čem spočívají hlavní rozdíly a specifika i tohoto média.

58

“Publikum veřejnoprávního rozhlasu je výrazně starší než publikum komerčních stanic, což do značné míry souvisí s tím, že to jsou posluchači, které váže k rozhlasu osobní celoživotní zkušenost. Souvisí to i s tím, že veřejnoprávní rozhlas nevytvořil stanici, která by se snažila zasáhnout i mladší publikum (pozn. Tato publikace byla vydána před založením stanice Wave), to znamená vytvořit program, který by odpovídal zvlášť po hudební stránce věku mladšího publika“ (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 14). 59 “Objeví-li se ve výzkumech, že veřejnoprávní stanice ztrácejí obyčejné a hlavně mladé posluchače, argumentuje se tím, že veřejnoprávnost znamená hlavně „tradici, kultivovanost a kulturnost“. To vše může vést k „veřejnoprávnímu sektářství“, jež je zástěrkou nechuti ke změnám a dynamizaci programu, zástěrkou nezájmu a neochoty přizpůsobit se stále se měnícím potřebám veřejnosti“ (Havel in Navrátil, ed. 2006: 14).

31

Hlavní rozdíl mezi veřejným a komerčním vysílatelem je ten, že komerční poskytovatel provozuje soukromou televizi či rádio za účelem zisku. Ivan Langer záhy s příchodem kapitalismu v roce 1989 pojmenoval mediální působení obchodní činností, jejímž cílem je vydělat peníze a světem byznysu, jehož hnacím motorem je být úspěšnější (Hraše in K možnostem úskalím 2006: 11). Soukromé rádio tak není vysílatelem ze zákona jako je tomu v případě veřejnoprávního rozhlasu, ale je provozovatelem vysílání s licencí60. Licenci navíc lze provozovateli vysílání odebrat v případě hrubého porušení licenčních podmínek. Licence se uděluje na dobu určitou a to v případě rozhlasového vysílání nejdéle na osm let, v případě televizního vysílání nejdéle na dobu dvanácti let. V současné době podle posledního měření Radio Projektu působí na českém rozhlasovém trhu osm stanic celoplošných z čehož je pět veřejnoprávních (ČRo 1 Radiožurnál, ČRo 2 Praha, ČRo 3 Vltava, ČRo 6 a Programová síť BBC) a tři stanice komerční (Rádio Impuls, Frekvence 1 a Evropa 2). Dalších 77 stanic je lokálních či regionálních. Z toho jedenáct je regionálních studií Českého rozhlasu a dalších 66 představují rádia soukromá.61 Podle posledních průzkumů je v České republice zhruba 8 822 00062 lidí ve věku od dvanácti do sedmdesáti devíti let – což je skupina obyvatel, na kterou jsou zaměřeny rozhlasové výzkumy. Hradecký uvádí, že přibližně devadesát procent z těchto lidí se věnuje poslechu rozhlasu alespoň občas a pravidelných posluchačů rádia je u nás kolem sedmdesáti procent, což činí přibližně šest a půl milionu lidí (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 13). Posluchačů veřejnoprávních stanic je v současnosti 1 702 00063, takže komerční stanice poslouchá cca 4 800 000 lidí. Tři nejposlouchanější stanice v ČR jsou soukromé, na čtvrtém místě je Český rozhlas 1. Rádio Impuls v současné době denně ladí 1 125 000 posluchačů, Evropa 2 vykazuje denní poslechovost 850 000 lidí, Frekvence 1 je na třetím místě s 813 000 posluchači a ČRo 1 Radiožurál má denní poslechovost 750 000.64 V příloze této práce je graf podílů na trhu rozhlasových stanic – příloha P5. Co se týče formátů komerčních stanic, tak český trh má poněkud omezené možnosti, takže například ve srovnání s velkými rozhlasovými trhy Německa, Anglie, USA a dalších zemí (kde se mohou vyskytovat menšinová rádia například pro různá etnika) se v České 60

Na tuto licenci je právní nárok (Rozehnal 2004: 44). Zákonné znění licence je v příloze této práce – příloha P6. Zdroj: http://www.median.cz 62 Viz. emailová korespondence s PhDr. Václavem Hradeckým, který odkazuje na zdroj: RADIO PROJEKT SKMO, realizace MEDIAN, STEM/MARK, Období 1.4. - 30.9. 2008. 63 Zdroj: http://www.median.cz 64 Zdroj: http://www.radiotv.cz/poslechovost/ 61

32

republice setkáváme pouze s omezeným výčtem. Navíc formáty se vzájemně překrývají a nelze prakticky u žádného rádio zcela přesně určit, že spadá pouze do jednoho konkrétního. Nejvíce zastoupeným formátem rádia je u nás tzv. Hot AC (neboli „žhavá“ forma Adult Contemporary), cílovou skupinou jsou lidé ve věku 18 až 40 let. Tento formát má větší zastoupení nejnovějších hitů než AC65 a zařazuje je do playlistu dříve než čistá AC rádia. Formát Hot AC se v Česku vyskytuje nejčastěji a hrají jej i rádia, která se nesprávně označují CHR.66 Ovšem jak uvádí Radek Dresler67, „česká rádia jsou díky slabému trhu a velkému množství provozovatelů silně uniformní (…). Zjednodušeně lze říct, že se naše rádia dělí na mladá (různé druhy AC pro cílovou skupinu 15 - 45 let) a stará (Soft Rock, Oldies, Melodie, Country pro cílovou skupinu 30 - 60 let). Oproti médiím veřejné služby čerpají komerční rádia zisk téměř výhradně z prodeje reklamy. Rádia prodávají vysílací čas jako například tiskoviny nabízejí plochu papíru. O získávání inzerentů se v rádiích starají jejich vlastní obchodní oddělení, ale zároveň většina rádií spolupracuje se zástupci, kteří reklamu prodávají plošně a dosazují ji do rádií. Mezi největší tuzemské společnosti zastupující rádia na trhu patří MMS (Media Marketing Services), jež zastupuje přes 50 stanic, Regio Radio Music a Arbomedia. V porovnání s publikem českých veřejnoprávních stanic je posluchačstvo většiny komerčních (zvláště pak hitových) rádií spíše mladší – od 12 do 40 let. Václav Hradecký rozděluje rozhlasové publikum také podle hodnotové orientace. Uvádí, že veřejnoprávní vysílání vyhledávají spíše lidé více intelektuálně zaměření nebo méně materialističtí, oproti tomu „privátní rádia poslouchají daleko více lidé s konzumní orientací“ (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 14). Jak ale nastíním v kapitole 6, tento trend je mládeži vnucován často i navzdory tomu, zda tito lidé sami ke konzumnímu způsobu života tíhnou nebo ne.

65

“Nejmasovější nenáročný formát založený na popové muzice s výjimečnými přesahy do softrocku nebo velmi lehké taneční hudby. Středně široký playlist postavený na největších hitech posledních deseti až dvaceti let, nové hity jsou zařazovány opatrně s několikatýdenním zpožděním proti rádiím CHR. AC formát se svými odnožemi oslovuje široké vrstvy posluchačů a díky tomu se v průzkumech poslechovosti obvykle vyskytuje na nejvyšších příčkách.” Cílová skupina 25 – 50 let. (http://www.radiotv.cz) 66 Zdroj: http://www.radiotv.cz 67 Na internetové stránce www.radiotv.cz

33

3. Český rozhlas Pozornost ve své diplomové práci upírám na veřejnoprávní rozhlasové vysílání v ČR a na vztah těchto poskytovatelů k mládeži coby skupině uživatelů. Proto se na následujících stránkách zaměřím na jediného poskytovatele dané služby, kterým je Český rozhlas. Ten je institucí, která píše svou historii od roku 1923 (do roku 1992 pod názvem Československý rozhlas). Za 85 let své existence zaznamenal ČRo řadu zlomových situací, které ovlivnily život jeho i celého českého (a slovenského) národa. Nemám v úmyslu popisovat tuto historii komplexně. Zaměřím se zejména na vývoj programu pro mládež (a děti). I z toho jsou ovšem politické souvislosti, které stojí v pozadí četných programových změn, zřejmé. Nejprve ale představím Český rozhlas v dnešní podobě.

3.1. Současná struktura Českého rozhlasu Dnes – v roce 2008 vysílá Český rozhlas na rovných dvaceti stanicích. Generálním ředitelem68 je už od roku 1999 (1.9.) Ing. Václav Kasík. Důležitou složkou českého veřejnoprávního rozhlasového vysílání je také devítičlenná Rada Českého rozhlasu. Její členové69 jsou voleni Poslaneckou sněmovnou (na šestileté období, vždy po dvou letech se volí třetina). Rada ČRo je ale nezávislý orgán a to jak na politických stranách, tak na Českém rozhlasu jako takovém. „Rada ČRo je ve smyslu zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu v platném znění orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu“.70 Z dvaceti stanic rozhlasu, jsou čtyři celoplošné – Český rozhlas 1 Radiožurnál, ČRo 2 Praha, ČRo 3 Vltava a Čro 6. Tyto čtyři celoplošné stanice a dalších jedenáct regionálních vysílá analogově. Pět okruhů Českého rozhlasu vysílá digitálně a prostřednictvím internetu.

3.1.1. Stanice ČRo Ředitelem ČRo 1 Radiožurnálu je Alexander Pícha. V internetovém profilu stanice se lze dočíst heslo: „Vaše zpravodajství. Vaše rádio“, a také slova „spolehlivost, důvěryhodnost,

68

„Statutárním orgánem Českého rozhlasu je generální ředitel. Ze své činnosti je generální ředitel odpovědný Radě Českého rozhlasu a má právo se zúčastňovat jejích jednání. Generálního ředitele jmenuje Rada Českého rozhlasu (…). Na základě výběrového řízení na funkční období 6 let“ (Rozehnal 2004: 78-79). 69 Současní členové: JUDr. Ladislav Jíša místopředseda, Ing. Jiří Florianpředseda Rady ČRo, Mgr., MgA. Dana Jaklová místopředsedkyně a tisková mluvčí, Mgr. Pavel Hazuka, Mgr. Maria Ptáčková, Tomáš Ratiborský, Mgr. Antonín Zelenka, Mgr. Bohuš Zoubek (http://www-ext.rozhlas.cz/rada/portal/). 70 Zdroj: http://www-ext.rozhlas.cz/rada/portal/

34

prestiž“.71 Z mluveného projevu zabírá největší podíl zpravodajství, hudební playlist se skládá z české i zahraniční produkce.72 ČRo 2 Praha na svých stránkách hlásá: „Chceme být důvěryhodnou stanicí, na kterou se můžete spolehnout. Stanicí, která se snaží stát na Vaší straně. Stanicí, která chce být Vaší jistotou v okolním moři nejistoty.“73 Ředitelem ČRo 2 je Jiří Vejvoda. Jde o stanici, která se soustřeďuje na dokument, reportáž, četbu, hry pro děti i pro dospělé, pohádky, zábavu natáčenou před publikem, najdeme i vysílání o vědě, o víře či pro seniory.74 Vltava, čili ČRo 3 je kulturní stanicí. Největší procento dramatických, literárních, hudebních a jinak zaměřených rozhlasových pořadů vzniká právě na Vltavě. Posluchači této stanice jsou spíše rozhlasoví „fajnšmekři“ než masové publikum. Zpravodajství je v menšině. Hudební výběr osloví zejména náročného posluchače, jde převážně o vážnou hudbu a jazz.75 Ředitel ČRo 3 je Lukáš Hurník. Ředitelský post Českého rozhlasu 6 náleží Petru Duhanovi. Jde o celoplošnou analyticko-publicistickou stanici. Od šesti hodin večer, vás tak v její společnosti čeká šest hodin komentářů, analýz, diskusí a jiných zajímavých pořadů komentující politicky, ekonomicky, historicky, nábožensky a jinak důležité události z České republiky i z celé Evropy76. Regionálních stanic má Český rozhlas 11 - ČRo Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Regina, Region Středočeský kraj, Region Vysočina a ČRo Sever. Podle Ruzbeho Oweyssiho (intendanta regionálního vysílání) byl rok 2007 pro regionální vysílání Českého rozhlasu zásadní hlavně programovou novinkou – společným nočním programem, na kterém se podílejí všechny regionální stanice. „Jde o typické syndikované vysílání, které se sice fyzicky odbavuje z Brna, ale rovnoprávně se na něm podílejí všechny stanice. Dominantou regionální noci je kontaktní „Noční linka“ –

71

Zdroj: http://www.rozhlas.cz Struktura programu Radiožurnálu v roce 2007 - 23 % - zpravodajství, 17 % - publicistika, 4 % - sport, 6 %kultura, 3 % - doprava a motorismus, 2 % - národnostní vysílání, 1 % - náboženské vysílání, 44 % - hudba (Ročenka ČRo 2007. zdroj: http://media.rozhlas.cz). 73 Zdroj: http://www.rozhlas.cz/praha/portal 74 Struktura programu ČRo 2 Praha - 42 % - hudba, 24 % - publicistika, 11 % - zábavné pořady, 10 % zpravodajství, 7 % - dokument, 7 % - pořady pro děti, 4% - literární a dramatické pořady (Ročenka ČRo 2007, zdroj: http://media.rozhlas.cz). 75 Struktura programu ČRo 3 Vltava - 47,1 % - vážná hudba, 9,7 % - jazz, 7,0 % - alternativní hudba, 9,0 % četby, 1,2 % - poezie, 2,7 % - ostatní slovesné pořady, 2,7 % - hry a ostatní dramatické pořady, 4,5 % - pořady pro děti a mládež (slovesné i hudební), 11 % - publicistika a dokument, 2,3 % - zpravodajství, 2,8 % - ostatní složky programu (Ročenka ČRo 2007, zdroj: http://media.rozhlas.cz). 76 Struktura programu ČRo 6 - 10 % - zprávy, 25 % - aktuální publicistika, 45 % - analytická publicistika, 10 % - náboženské pořady, 10 % - jiné (Ročenka ČRo 2007, zdroj: http://media.rozhlas.cz). 72

35

v živých rozhovorech s posluchači se v ní postupně střídají ti nejlepší moderátoři, které v regionech máme.“77 Specifikem regionálního vysílání je ale zejména místní ukotvenost a blízkost danému regionu, takže kromě informací obecného charakteru dostává posluchač ještě ryze lokální zpravodajství (i osobnosti, kulturu atp.) Regionální vysílání má poměrně stabilní postavení na českém rozhlasovém trhu78. ČRo Hradec Králové (kam bude směřovaný pilotní díl pořadu pro mladé, a který je druhou částí této diplomové práce) se budu věnovat níže v kapitole čtvrté. Pět stanic ČRo nemá vysílání analogové, ale digitální a internetové. Do této pětice patří – Rádio Česko, Český rozhlas D-dur, ČRo Leonardo, ČRo7 Rádio Praha a ČRo4 – rádio Wave. „Rádio Česko je analytickou zpravodajsko-publicistikou stanicí s nulovým podílem hudby. Vysílá denně od 8 do 11 a od 13 do 16 hodin.“79 Šéfredaktorka Hana Hikelová ale mluví ještě o analogovém vysílání na stanici BBC80. Digitální a internetová stanice D-dur je jakousi odnoží analogové Vltavy. Nejen ředitel Lukáš Hurník, ale i část redakčního týmu je společná oběma stanicím. Program stojí na klasické hudbě pouze s doplňujícím komentářem. Cílovou skupinou jsou milovníci vážné hudby, ale i posluchač, který je přesycený běžnou komerční produkcí.81 Český rozhlas Leonardo je koncipovaný jako populárně naučná a vzdělávací stanice. Necelá polovina programu je převzatá od dalších stanic ČRo82. Rádio Praha (ČRo7) má dle mého soudu nejasné vymezení. Na internetu ani v Ročence se nelze dočíst nějakou bližší charakteristiku této stanice. Ředitel Miroslav Krupička uvádí, že jde o „vesměs zpravodajsky zaměřené vysílání“.83 Strukturu programu či alespoň informace, o jaké „vesměs zpravodajské vysílání“ jde, už neudává. Zjevné odlišení od ostatních stanic ČRo je cizojazyčné vysílání, které je možno poslouchat prostřednictvím podcastu na adrese http://www.radio.cz/cz.

77

Zdroj: Ročenka ČRo 2007 http://media.rozhlas.cz. „V uplynulém roce (2007) naladilo některou regionální stanici Českého rozhlasu denně přes 600 tisíc a alespoň jednou týdně více než milion posluchačů, což představuje kolem 8% rozhlasového trhu v České republice“ (Ročenka 2007 http://media.rozhlas.cz ). 79 Zdroj: Ročenka ČRo2007 http://media.rozhlas.cz. 80 „Snažíme se navázat na tradici české BBC a po posílení zahraničního zpravodajství a publicistiky v roce 2006 jsme se v roce 2007 zaměřili hlavně na zkvalitnění vysílání o světových událostech http://media.rozhlas.cz. 81 Zdroj: Ročenka ČRo2007 http://media.rozhlas.cz. 82 Podíl vlastníc pořadů činil 59 % vysílacího času, zbytek představovaly tematicky odpovídající pořady dalších stanic Českého rozhlasu http://media.rozhlas.cz. 83 Zdroj: Ročenka ČRo2007 http://media.rozhlas.cz. 78

36

Rozhlasová stanice, která je pro tuto diplomovou práci zvláště důležitá je ČRo 4 – rádio Wave. Jde o stanici pro mladé posluchače, která na svých stránkách hlásá, že je: „Speciální stanice Českého rozhlasu určená především aktivním mladým lidem, kteří se zajímají o aktuální dění jak u nás, tak i ve světě“.84 Dále se dočteme, že se jejím prostřednictvím setkáme s nekomerční, netradiční a zajímavou muzikou. Program má také co nabídnout sportovcům, umělecky zaměřeným jedincům, nejdůležitější je ale pestrý hudební program doplněný výkladem odborníků ve „svém“ hudebním žánru. Wave začal vysílat 13.1. 2006. Místo upevňování pozice na českém rozhlasovém trhu, je ale jeho situace čím dál více nejistá (viz. níže).

3.2. Od Školského rozhlasu k rádiu Wave Postavení ČRo a potažmo i mladého posluchače po celou dobu života této instituce ovlivňovaly politické souvislosti. V dobách míru a větší politické stability (např. ve dvacátých a třicátých letech 20. stol.) vzkvétal rozhlas i jeho programová skladba včetně programu pro děti a mládež. Od příchodu druhé světové války až do nástupu demokracie se musel Český rozhlas vypořádávat s různě silným politickým nátlakem a cenzurou. S nástupem kapitalismu v devadesátých letech se situace změnila znovu. V závislosti na politických změnách se měnilo i postavení mladého posluchače. Od počátků rozhlasového vysílání u nás ve 20. letech byl na tuto skupinu posluchačů brán zřetel a trval v různých obměnách až do začátku 90. let. Etapa komunistické nadvlády se sice vyznačovala silně výchovným, budovatelským stylem programu, ale vysílání pro děti a mládež mělo své jisté místo v programové nabídce a některé pořady byly kvalitní navzdory politickému nátlaku. Od pádu komunismu a počátku demokratické, tržní politiky je postavení mládeže v rámci veřejnoprávního rozhlasového vysílání velmi nejisté. V této podkapitole se zaměřím na pořady pro dětského a mladého posluchače na Českém (i Československém) rozhlase. Nastíním historický vývoj tohoto druhu vysílání. Spíš než o detailní výčet všech pořadů pro mládež za celou pětaosmdesátiletou historii ČRo se pokusím přiblížit vztah rozhlasu k této skupině posluchačů. A vzhledem k tomu, že mladý a dětský posluchač byl často nahlížen podobným způsobem a některé pořady neměly jasně vymezenou věkovou hranici cílového posluchače a často se tak překrývaly či na sebe navazovaly, budu uvádět pořady pro obě skupiny.

84

Zdroj: www.wave.cz.

37

3.2.1. Od rozhlasových počátků do roku 1939 Na dětského posluchače bylo myšleno už od samého počátku rozhlasového vysílání u nás. Už v roce 1925 vznikly první pořady pro děti85. Tím prvním byl Strýček Václav, kdy Jan Vavřík alias strýček Václav vedl dětské besídky. V knize Prvních deset let Československého rozhlasu na straně 89 stojí: „Výchovný program, který rozhlas provádí v těchto prvých letech s nadšením i vírou v lepší duševní síly a schopnosti člověkovy, rozšiřuje úměrně také péči o dítě. Je si tu vědom zvlášť velké odpovědnosti a proto iniciativně získává zájem pedagogů, pracujících v tomto oboru.“ Záhy ale přijde mnohem širší zapojení rozhlasu do života dětí a mládeže86. Jen rok po prvním dětském rozhlasovém pořadu přichází Školský rozhlas87 (1926). Záměr byl didaktický – rozhlasem žákům zprostředkovat informace a osobnosti, které by jinak byly těžce dostupné a učinit tak zajímavou formou – vyprávěním. Rozhlasová přednáška se tak stala součástí vysílání (Patzaková 1935: 463). Sobotní pořad Půlhodinky pro mládež usilovaly o poučení „soustavnějším způsobem“ a obsahem je zejména literatura a hudba a osobnosti s těmito oblastmi kultury spjaté88. Roku 1927 vzniká rozhlasový školský odbor. Školský rozhlas se sice poprvé objevil už v roce 1926, ale pravidelnou součástí vysílání se stal až roku 193289. Vysílání pro děti a mládež od třicátých až do padesátých let je spojeno zejména s Jindřichem Hellerem. Tento pedagog a průkopník školského rozhlasu se zasloužil o vysílání pro děti od mateřských škol až po mládež90.

85

“1.9. 1925 bylo zahájeno pravidelné vysílání pro děti (strýček Václav)” (Spitzová-Köpplová 2003: 18). E. Svoboda in Prvních deset let Československého rozhlasu uvádí: „Možná, že v budoucnosti bude hráti rozhlas velkou úlohu ve školách, při hromadném vyučování. Prozatím však nejsou naše přijímací stanice tak dokonalé, aby jich mohlo býti použito pro veřejný poslech ve školách“ (Patzaková 1935: 91). 87 “Rozhlas pro děti všímá si dětí ve dvou věkových skupinách a zastihne tedy mládež v celém trvání národní školy. Jde o to, aby byl v úzké souvislosti s osnovami, aby přinášel nové podněty a vhodným způsobem zpestřoval a doplňoval školní látku. V našem školském rozhlase soustředíme pozornost na dvě skupiny předmětů, tj. na vlastivědu v širším slova smyslu, tj. dějepis, zeměpis a přírodní vědy, a na uměleckou výchovu. Zdánlivě suchá látka může být oživena, dostane-li se jí dobrého literárního zpracování a objeví-li se jako doprovod živých událostí“ (Patzaková 1935: 469). 88 „Půlhodinky přinášejí i prvé pokusy o rozhlasová pásma a rozhlasové montáže pro mládež“ (Patzaková 1935: 463). 89 “…v souvislosti s vysíláním bylo rozhodnuto o radiofikaci škol: v polovině roku 1938 bylo vybaveno rozhlasovým zařízením v Čechách 46% škol a na Moravě 40%. Střední školy byly ve vybavení ještě dál, ale nikdy neposlouchaly tak soustavně jako školy národní” (Ješutová 2003: 129). 90 “Týdenní rozvrh vysílání pro děti a mládež ve školním i mimoškolním čase dosáhl osmi hodin, to je víc nežli nejsilnější odborný rozhlas – zemědělský” (Ješutová 2003: 129). 86

38

3.2.2. Období let 1939 - 1949 Během druhé světové války (1939 – 1945) je rozhlasová tvorba pod protektorátním dohledem. Pokrok či výrazné nové prvky nejen ve vysílání pro děti a mládež se neobjevují. Spíše skomírají pořady, které vznikly ještě před válkou. Ovšem záhy po válce se znovunabytou svobodou se do rozhlasového vysílání navrací invence. I mladý posluchač dostává na výběr z nových programových prvků. Původní Školský rozhlas zůstává, i když podoba a zejména obsah se liší od prvotních záměrů – prvotní zaměření vlastivědné a umělecké nahrazuje komunistická ideologie (Ješutová 2003: 221). Vysílání pro školy se navíc stratifikovalo na pořady pro mateřské školy, nižší stupeň obecných škol, nižší stupeň odborných škol, měšťanské a nižší střední školy, vyšší školy střední a školy odborné, v roce 1947 byl navíc zaveden rozhlas pro zimní rolnické školy. Od školního roku 1948/49 se stal navíc poslech školského rozhlasu pro první dva stupně škol povinným91. Mezi hlavní programové typy mezi lety 1945 – 1949 patřily sobotní hry pro mládež, nedělní pohádky, besídky pro nejmenší, večerní pohádky a večerní pořady pro dospělejší mládež.

3.2.3. Období let 1949 - 1959 S nástupem totality v roce 1949 a souvisejícími politicko-společenskými změnami se i do rozhlasového vysílání promítají převažující politické tendence. Vysílání pro děti a mládež bylo naštěstí poměrně málo zasaženo vlnou čistek personálních i programových. Navíc této části vysílání dominují tři významné rozhlasové osobnosti – Dr. Jindřich Heller, Dr. Josef Kolář a Miloslav Disman. Ti se od samého počátku Školského rozhlasu snažili o profesionalitu daného rozhlasového odvětví. Organizačně má mladého posluchače na starosti HRDM neboli Hlavní redakce pro děti a mládež92. Jako poslední ze specializovaných skupin vznikla redakce pro mládež. Vedla ji Dagmar Maxová a šlo o publicistické pořady pro posluchače ve věku 15 – 25 let. „Redakce pro mládež byla zprvu úzce spjata s aktivitami Svazu mládeže a také názvy hlavních pořadů odpovídaly tehdejší frazeologii: Mládí republiky

91

„Pořady školského rozhlasu poslouchal v roce 1945 milion posluchačů na deseti tisíci škol“ (Ješutová 2003: 223). 92 Ta se dále dělí na - redakci vysílání pro školy, redakci pionýrskou (zaměřenou na děti od 6 do 14 let), redakci vysílání pro mládež (cílová skupina 15 – 30). Dále působily dvě redakce umělecké – literární redakce pro mládež a hudební redakce pro mládež. V polovině padesátých let vznikla navíc vzdělávací redakce pro mládež (Ješutová 2003: 246).

39

a Mladé směně“ (Ješutová 2003: 271).93 Jedním z pořadů, který spadá do této doby byl Mikrofon mladých94 či Podvečer s písničkou.

3.2.4. Období let 1959 - 1968 Léta 1959 – 1968 se i v rozhlasové tvorbě pro mládež nesou ve znamení pokroku, uvolnění, renesance a nových nadějí a možností. HRDM dětem a mladému posluchači nabízí pestrou programovou skladbu od pořadů pro nejmenší (hry a pohádky pro děti), přes hudebně a literárně vzdělávací pořady pro děti, školské vysílání, Hovory s rodiči, pořady věnované vědě a technice, vysílání pro vojáky až po publicistiku v redakci pro mládež a v Pionýrské jitřence. S uvolňujícím se politickým tlakem (po odhalení zločinů Stalinismu) se navíc redaktoři začali odvažovat k ústupkům od stranické ideologie. „Redaktoři Pionýrské jitřenky se na jedné ze svých porad slavnostně zavázali, že už nikdy nebudou do dětí ládovat politické poučky a že budou vysílat pro všechny děti, nejen pro pionýry, a to nedidakticky, nepřipomínat školu a přikázaná dogmatu“ (Ješutová 2003: 313). Navíc, na počátku 60. let došlo ke změně vysílacího schématu, vznikly tzv. bloky95. Z pořadů dané doby jmenujme Vysílejte s námi (řešila se v něm témata, která děti zajímala – převážně problémy sociální, školní, rodinné atd.), Dobrou noc, děti! (s ústřední figurkou skřítka Hajaji), Večery po neděli, Mikrofon mladých, Podvečer s písničkou (který vznikl už v druhé polovině 50. let) či pořad Meteor (z redakce vědy a techniky pro mládež, častým tématem byla ekologie). Novinkou a také nejvýraznějším prvkem vysílání pro mládež byl pořad Mikrofórum. Prvotní myšlenkou byla hudba: „Evidentní byla snaha přetáhnout mládež od poslechu zahraničních hudebních stanic, a tak v roce 1965 na pokyn stranických ideologů vznikl v redakci pro mládež nový pořad – Mikrofórum“ (Ješutová 2003: 315). Nešlo ale pouze o průlom v muzice, ale i v projevu – každý den, představovalo dvouhodinové Mikrofórum nějakého hosta. Šlo o osobnosti z umění, vědy, techniky, cestovatele atp. a dotyčný host spolu s moderátorem pořadu uváděl hudbu, mluvil o různých tématech nejen ze svého oboru a na konci pořadu odpovídal na telefonické dotazy posluchačů. S blížícím se rokem 1968 se

93

“Ostatně sám Svaz mládeže musel revidovat svou strnulou praxi svazáckých schůzí, brigád a recitačních souborů a pokoušel se získávat mládež napodobováním skautských táborů a her.“ Už v roce 1954 přišel pořad U táborového ohně a rozhlas rozesílal rozmnožené písně každému, kdo o ně požádal (Ješutová 2003: 272). 94 Začal se vysílat v dubnu 1958 (Spitzová-Köpplová 2003: 74). 95 Například v září 1960 vznikl blok pro mládež „Večer po neděli“ (Spitzová-Köpplová 2003: 75).

40

témata stále více stáčela k palčivým politickým otázkám a Mikrofórum se tak stávalo předmětem ostrých střetů jeho tvůrců a stranických odpůrců.96

3.2.5. Období let 1968 - 1989 Po srpnu 1968 nastaly v programu Československého rozhlasu dramatické úpravy a škrty. Zájem o dětského a mladého posluchače přetrval, ale priority se změnily – pořady se z velké části vrátily ke komunistické rétorice. „…důraz byl kladen především na věkové kategorie tzv. dospívající mládež. Na vnímatele ve věkové kategorii cca 15-20 (ale i více) let byly soustředěny četné pořady, které měly za cíl nejen bavit, ale i vychovávat v duchu vládnoucí ideologie“ (Ješutová 2003: 386). Velká většina programu byly vysílána ze záznamu, až v polovině 70. let se vracejí i „živé“ pořady. Mikrofórum bylo po sovětské okupaci staženo z programu, obnovení se dočkalo začátkem roku 196997, roku 1987 bylo navíc rozšířeno o Noční linku Mikrofóra. Na programu zůstal i Meteor, ale přibyly další zajímavé pořady – Listárna (tématika mezilidských vztahů) a z hudebních novinek šlo o Start, Toulky za písničkou a Metronom. V 70. letech patřily mezi důležité pořady pro mládež Mládežnický pondělník, Kontakt a Vysílá studio mladých (vysílalo se v pondělí od 19:00 do 23:00 hod a na této rozsáhlé ploše se tým autorů věnoval široké škále témat pro různé sociální a zájmové skupiny). Velká naděje pro mladého posluchače rozhlasu svitla 4.9. 1989, kdy začala vysílat stanice E+M – okruh Československého rozhlasu určený mladým98. Ve vysílání byla dominantní hudba, která byla cílená na posluchače se specifičtějším hudebním vkusem než jaký nabízí střední proud. Podíl slova byl výrazně menší než u ostatních okruhů Československého rozhlasu a převážně se jednalo o komentáře k písním. „…vítaným zvykem se staly i monotematické bloky, vždy zasvěceně uvedené, mapující rozmanité stylové oblasti od metalu po nezávislou scénu, od vážné hudby po folk či country“ (Ješutová 2003: 417). V rádiu E+M by se dala spatřovat „starší sestra“ dnešního rádia Wave. Ovšem radost mladých

96

“V lednu 1968 byl ve vysílání spisovatel Jan Procházka. Zdánlivě běžný rozhovor o literární tvorbě. Až na konci otázka: Kterého politika v naší historii považujete za politika s čistým štítem? Odpověď: Tomáše G. Masaryka…! To bylo poprvé, co se ve vysílání projevil tak ,strašný’ názor. Byla bouře – volali straničtí tajemníci ne do rozhlasu, ale přímo na ÚV KSČ. A ústřední ředitel Miloš Marko svolal inkviziční poradu, sepisoval se protokol a vydalo se tvrdé poučení redaktorům, kdože to Masaryk byl…“ (Ješutová 2003: 315). 97 „Pořad si zachoval formu zpravodajského deníku určeného mládeži (připravovalo ho v té době Ústřední vysílání politického zpravodajství a publicistiky)“ (Ješutová 2003: 386). 98 E+M vzniklo spojením českého Rádia Mikrofórum a slovenského Rádia Elán. „20.11. 1989 stanice E+M vysílala jako první rozhlasová stanice zprávy o událostech 17.11“ (Spitzová-Köpplová 2003: 94).

41

posluchačů na počátku devadesátých let netrvala dlouho. Zánik stanice E+M přišel už 31. prosince 1990.

3.2.6. Období let 1990 – 2008 Už od počátku devadesátých let se mladý posluchače Českého rozhlasu nachází v neustále nejistotě, zda s ním veřejnoprávní rozhlasové vysílání počítá či ne. Tak jak byl od počátku české rozhlasové historie nedílnou součástí posluchačstva a programoví tvůrci pro děti i mládež vytvářeli pestrou nabídku pořadů, na přelomu tisíciletí se situace změnila. Od roku 1989, kdy se Československý rozhlas stal nezávislým na moci státu a programová skladba se stala opravdu veřejnou volbou a ne stranickým diktátem, přetrvává jakási bezmoc a rozpaky, jak naložit se skupinou posluchačů cca do třiceti let. Tato situace trvá v různých nuancích dodnes.99 Po zániku rádia E+M vyvstala mládeži nová naděje v podobě Rádia Mikrofórum, které navázalo na svého předchůdce 7. října 1991 jako okruh pro mladé. Vedoucí redakce Richard Medek upozorňoval na charakter této stanice, který měl oslovovat zejména mládež, která netouží po komerční hudbě100. Rádio mikrofórum vysílalo sice každý den pouze čtyři hodiny (16:00 – 20:00), ale i na této ploše se nacházel zajímavý program – publicistika i hudba ve specializovaných pořadech dle žánru101. Bohužel i Rádio Mikrofórum bylo odsouzeno k brzkému konci – přišel 31.12. 1992. Důvodem bylo přerozdělování vysílacích sítí po rozpadu Československa. V roce 1994 se o stanici pro mladé na Českém rozhlase začalo mluvit v nových souvislostech. Alexandr Pícha, tou dobou šéfredaktor ČRo1 Radiožurnálu (a pozdější

99

Takto se vyjadřoval Richard Medek k situaci mladého posluchač v roce 2005: „Rád bych snad jenom v této souvislosti zdůraznil, že zvláštní dluh ze strany Českého rozhlasu chápu ve směru k mladému posluchači, kterého systematicky už více než 12 let ČRo neoslovuje (od zrušení Rádia Mikrofórum, které spolu se slovenským Rádiem Elán vysílalo na VKV 8 hodin denně) a nechal si tak utéct téměř celou jednu generaci posluchačů, která v současné nabídce o to hůř bude hledat cestu k ČRo. Z dlouhodobého hlediska je trend poslechovosti prakticky všech stanic ČRo sestupný a toto může být jedna z nepřímých příčin. Věkovou skupinu cca 15 – 30 let Český rozhlas svým vysíláním téměř neoslovuje, ačkoliv jsou to také koncesionáři a ačkoliv to odporuje jeho veřejnoprávnímu poslání. Jsem proto přesvědčen, že přes veškerou progresivitu digitální technologie je nutné hledat i analogové možnosti částečného pokrytí signálu stanice pro mladého posluchače a je mi také jasné, že uchycení stanice a získání dostatečné posluchačské základny v současné konkurenci bude nesmírně obtížné (www.radiotv.cz). 100 “ …stanice by měla být obsahem i formou zaměřena především na mladší věkovou kategorii posluchačů (přibližně mezi patnácti a třiceti lety). Vysílání nemělo sloužit pouze ke kulisovému poslechu a jeho programové schéma se mělo odlišovat od komerčních stanic orientací na zájmového posluchače v oblasti publicistiky i v oblasti hudební” (Ješutová 2003: 417). 101 Publicistický pořad – Magazín Mikrofóra, kontaktní pořad Mikromix, specializované pořady o různých hudebních žánrech – Radioparta, Nezávislá scéna, Gung-Ho, Poste restante pop a Mikforórum uvádí (Ješutová 2003: 417).

42

kandidát na generálního ředitele ČRo) přišel s návrhem vysílacího okruhu pro mladého posluchače a zároveň s návrhem, aby na Radiožurnálu ubylo hudební produkce a stala se z něj ryze informační stanice. Tou dobou se ale žádný zásadní posun vpřed – k uskutečnění rádia nekonal102 i když Vlastimil Ježek (tehdejší generální ředitel) v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas přiznal: „Původně jsme chtěli začít s vysíláním Čtyřky 24. prosince 1995. Do dnešního dne však nemáme dokončen projekt optimalizace vysílacích stanic a já přece nemohu dopustit, aby Čtyřka vysílala na úkor ostatních stanic. To prostě nejde“ (Ješutová 2003: 431). Proti spuštění veřejnoprávní stanice pro mladé se v polovině devadesátých let postavili i někteří provozovatelé soukromých rádií jako například Michel Fleischmann ředitel Frekvence 1 a Evropy 2103. Další vlnu nadějí vzedmul Václav Kasík v roce 1999, když byl zvolen do funkce generálního ředitele. Od nástupu do této funkce mluvil o spuštění ČRo4 jako o jedné ze svých priorit. Ovšem ani v tomto případě nenastal pokrok a až ve chvíli, kdy se šestileté funkční období Václavu Kasíkovi blížilo ke konci, přišla řeč na okruh pro mladé znovu104. V té době už byla ale debata kolem stanice pro mladé silně zmedializovaná a zpolitizovaná a začaly se ozývat hlasy veřejnosti po jejím spuštění. Jedním z nejsilnějších projevů byla petice, se kterou v roce 2004 přišel David Špringl105. 3.2.6.1. Rádio Wave Sliby Václava Kasíka na zřízení veřejnoprávní stanice pro mladé se naplnily 13. ledna 2006 kdy spustil vysílání ČRo4 – rádio Wave. Přesně o půlnoci se z frekvence 100,7 FM, která do té doby patřila ČRo Region, stala domovská stanice rádia Wave. Tato stanice vstupovala do éteru s předzvěstí hudební „alternativy“ všech směrů. „Radio Wave chce totiž

102

“Iniciátorem myšlenky stanice pro mladé posluchače byl v roce 1994 tehdejší šéfredaktor Radiožurnálu Alexandr Pícha a získal pro ni generálního ředitele Vlastimila Ježka. Pícha zpracoval analýzu na Grémium ČRo, v průběhu Ježkova funkčního období (1993 - 1999) bylo rádio připraveno ke spuštění. Nestalo se tak. Podle generální ředitele se tehdy nepodařilo získat volné kmitočty, ze stejného důvodu nebylo rádio pro mladé spuštěno ani v roce 2001” (http://www.rozhlas.cz). 103 „Již tak špatně žijící sektor privátních lokálních a regionálních hudebních stanic bude totálně zničen v okamžiku, když by začal ČRo4 vysílat“ (Ješutová 2003: 431). 104 „Problém ČRo 4“ přišel na přetřes až těsně před loňskou volbou generálního ředitele Českého rozhlasu. Václav Kasík obhajoval funkci proti dvěma podřízeným z rozhlasu: šéfovi okruhu ČRo Region Richardu Medkovi a řediteli ČRo 1 – Radiožurnálu Alexandru Píchovi. Tehdy radní omlátili projekt stanice pro mladé Kasíkovi o hlavu, protože ho nasliboval už při svém prvním zvolení v roce 1999. Aby byl zvolen ředitelem celého rozhlasu i tentokrát, musel slíbit jisté záruky“ (http://www.reflex.cz). 105 Znění petice je v příloze této práce – příloha P7. V elektronické podobě je petice spolu s výčtem možností jak řešit přerozdělení kmitočtů na adrese http://cro4.php5.cz/.

43

oslovit především hip-hopem, r´n´b, kytarovou hudbou, punkem, metalem, či hardcorem. Důraz přitom chce klást na široký prostor pro domácí produkci.“106 I když to byl pokrok oproti předchozímu stavu, ani po spuštění vysílání se nedá mluvit o komplexním řešení situace, protože analogový signál byl dostupný pouze v Praze a v některých částech Středočeského kraje. Posluchači ze vzdálenějších lokalit byli odkázáni na digitální či internetové vysílání. Tak jako tak, se vznikem rádia Wave nejeden mladý posluchač doufal, že teď si už konečně i on v programu veřejnoprávního rozhlasu bude moci vybrat, a že teď už mu „jeho“ veřejnoprávní stanici nikdo nevezme, ovšem tři roky existence rádia Wave mají spíš sestupnou tendenci. Místo upevňování pozice se rádio potýká s neustálými potížemi – finanční problémy, spory o frekvenci, které vyústily ukončení analogového vysílání (srpen 2008) a Wave tak skomírá pouze v digitálním a internetovém vysílání. Zdá se ale, že ani to ještě není vše – v současné době totiž probíhá spor o to, zda má veřejnoprávní stanice pro mladé vůbec „právo na život“. Ostrá debata na toto téma se rozhořela 23. října 2008 při jednání Rady Českého rozhlasu107. Programový ředitel Richard Medek108 se mimo jiné nechal slyšet: „Já bych byl zastáncem toho, aby, pokud by mělo existovat rádio pro mladé, aby to byla mainstreamová záležitost, která bude mít dopad na širokospektrální skupinu mladých lidí, převážně studujících, středoškoláků a vysokoškoláků. Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle.“109 Předsedkyně Rady ČRo Dana Jaklová shrnuje spor slovy: „Takže já myslím, že opravdu je to na zevrubnou diskusi, a já se na ni těším a jsem ráda, že jsme se konečně dobrali k tomuto bodu, na zevrubnou diskusi, zda stanice pro mladé v této podobě může v médiu veřejné služby fungovat. Co je stanice pro mladé a co je vysílání pro mladé. A jakou roli by mělo mít médium veřejné služby ve vztahu k této mládeži.“110 Jaké jsou konkrétní příčiny, které vedou členy Rady rozhlasu (i programového ředitele a další) k těmto závěrům by bylo patrně na mnohem hlubší nejspíš politické pojednání. Do toho se pouštět nehodlám, protože se k tomu necítím být kompetentní. Spíše bych chtěla na

106

Zdroj: http://www.muzikus.cz Tuto debatu odstartovala poměrně banální věc – jediná píseň ve vysílání rádia Wave. 5.září 2008 se ve vysílání objevila píseň skupiny Primal Scream s názvem Swastika Eyes. Na http://www.blisty.cz je kompletní přepis z jednání Rady na toto téma. 108 Je to ten samý Richard Medek, který už v roce 1991 sliboval mladému posluchači alternativu oproti komerčnímu sektoru prostřednictvím Rádia Mikrofórum. Teď o lidech „alternativního“ zaměření mluví jako o někom, kdo není budoucností národa. 109 Zdroj: http://www.blisty.cz 110 Zdroj: http://www.blisty.cz 107

44

situaci rádia Wave demonstrovat, jak se ČRo i Rada ČRo (a potažmo i RRTV) staví k mladému posluchači veřejnoprávního rozhlasu. Zda je rádio Wave alternativní protizákonně či porušuje kodex je také diskutabilní, každopádně například slovenské veřejnoprávní (analogové) rádio FM má programovou skladbu velmi podobnou (ne-li ještě „alternativnější“111) s Wave a na rozdíl od české stanice, která je možná na pokraji zániku, je slovenská na vrcholu. „Slovenská stanice pro mladé (…) patří mezi vysoce sledovaná rádia, týdně si ji naladí kolem 80 tisíc posluchačů. Má podobný charakter jako Český rozhlas 4 - Radio Wave - nabízí neoposlouchanou, alternativní hudbu, rozhovory se specifickými umělci nebo reportáže z adrenalinových akcí.“112 Kolegové ze zmíněné slovenské stanice sledují vývoj dění kolem rádia Wave a její ředitel Dušan Vančo například přispěchal s pomocí odvrátit stažení Wavu z analogového vysílání, když poslal otevřený dopis vedení ČRo a tiskovým agenturám. „Český rozhlas musí mít ve své nabídce stanici pro mladé, kteří by se hlásili k Českému rozhlasu… Znemožněním nejjednoduššího způsobu příjmu rozhlas nenávratně ztrácí schopnost reagovat na potřeby nejmladší generace. Služba veřejnosti budovat prostor pro šíření kulturních hodnot a vzdělávání je zejména pro mladší generaci velmi důležitá.“113 Bohužel ani pomoc úspěšného slovenského kolegy nezabránila ukončení analogového vysílání rádia Wave. Ukončené analogového vysílání a obavy o osud vysílání digitálního a internetového – taková je pozice ČRo4 rádia Wave na konci roku 2008 (po třech letech existence). 3.2.6.2. Pořady pro mladé na ČRo Pomineme-li digitální rádio Wave, které svým programem může oslovit široké spektrum mladých posluchačů, na ostatních analogových okruzích ČRo je v tomto ohledu nabídka velmi chudá. Na celoplošných stanicích, tzn. na Radiožurnálu, ČRo2 Praha a ČRo3

111

“Hudobný formát Rádia_FM je Alternative/UC (Urban Contemporary). Je charakteristický vysokým podielom aktuálnej nemainstreamovej hudby vo vysielaní, vyhýba sa bežnej popovej hudbe, ktorú ponúkajú privátni vysielatelia. Alternative/UC sa dá inými slovami opísať aj ako vysielanie novej hudby, a to nielen zahraničnej, ale predovšetkým slovenskej, ktorú domáce komerčné rádiá ignorujú. Typickými interprétmi formátu Alternative/UC sú napríklad Air, Radiohead, Lavagance, Hooverphonic, Mando Diao, Babyshambles, The Prodigy, Portishead, Jose Gonsales, Badly Drawn Boy, Pendulum, Arctic Monkeys, The Killers, Diego, Swan Bride, Morrisey, The Sex Pistols, Basement Jaxx, Saint Germain, Koop, Chemical Brothers, Amon Tobin, Massive Attack, Coldcut, Leftfield, Underworld, Maximo Park a pod. (…) detailne mapujeme okrajové žánre ako worldmusic, indie rock, hip-hop, funk, nujazz, progressive, trance, rock, metal, minimal či drum'n'bass. Alternatívnej hudbe sa nevyhýbame ani počas dňa, je pevnou súčasťou našich playlistov” (http://www.rockfmradio.sk/info). 112 Zdroj: http://zpravy.idnes.cz 113 Zdroj: http://zpravy.idnes.cz

45

Vltava je pořadů, které by mohly oslovit i mladé posluchače doslova hrstka. A ty, které jsou, nemají prakticky žádnou propagaci, takže se z velké části míjejí účinkem. Na ČRo 1 Radiožurnálu je pořadem, který může oslovit i mladého posluchače jeden ze sobotního večera – hudební pořad Naživo114 (od 20:05). Na ČRo2 Praha může zase mládež zaujmout pořad Meteor – populárně vědecký magazín vysílaný v sobotu v 8:10 (repríza pondělí 00:05). Dále na Praze v sobotu od 11:05 běží pořad Tobogan, který nabízí přímé přenosy z Divadla U Hasičů, představuje zajímavé osobnosti či přináší kulturní servis. Ovšem asi nejzajímavějším prvkem rozhlasového programu, který by mohl zaujmout nejednoho mladého posluchače (širokého spektra zájmů) je pořad Čajovna. Ten vysílá Vltava každý den od 19 do 20 hodin a jde o jakýsi cyklus pořadů, které připravuje mnohačlenný tým tvůrců. Každý den je tak zaměřen určitým směrem (na určitý hudební žánr, divadlo, film, téma atp.) Autoři jsou navíc většinou sami aktivními tvůrci (muzikanty, herci, výtvarníky, případně teoretiky…), takže se posluchač setká se zasvěceným výkladem, zajímavými hosty a muzikou. „Čajovna je velmi zdařilý nápad. Vytváří ji team lidí, kteří vědí, co chtějí sdělit a také vědí jak. Témata pořadů, která spadají pod Čajovnu, mohou být pro mladé lidi aktuální, užitečná i zábavná, nehledě na to, že i hudební složka je vyvážená s citem pro věc“ (Matoušková in K možnostem a úskalím 2004: 22). Bohužel i tyto pořady, seč zdařilé mají jeden velký nedostatek – prakticky nulovou propagaci.115 Digitální rádio Wave, které už má navíc nejistou i tuto poslední formu vysílání, a několik ojedinělých pořadů roztroušených po třech celoplošných stanicích – taková je současná nabídka pro mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu.

114

„55minutový hudební pořad, ve kterém vystupují známé i méně známé české i zahraniční skupiny a interpreti.“ (http://www.rozhlas.cz) 115 Například o existence pořadu Čajovna neměl ponětí ani jeden z osmi respondentů mého výzkumu (ohniskové skupiny). Tomuto výzkumu je věnována kapitolu 7.

46

4. Český rozhlas Hradec Králové Jedním z cílů mé diplomové práce je navrhnout pořad pro mladé posluchače v Hradci Králové, který by byl určený na tamní veřejnoprávní rozhlas. Proto je nezbytné nastínit i situaci této stanice – jak se vyvíjela v průběhu let, jakou má pozici dnes a také jaký je její vztah ke kategorii posluchačů cca 15 až 25 let.

4.1. Role regionální stanice116 Českého rozhlasu Než se dostanu přímo k ČRo Hradec Králové, zaměřím se na regionální stanice rozhlasu obecně. V této podkapitole vyjdu z příspěvku Mgr. Libora Soukupa, šéfredaktora ČRo České Budějovice, Role současné regionální stanice, který je uveřejněn v publikaci K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás (2004). Soukup shrnuje funkce, které by mělo zastávat regionální vysílání. Vystihuje problematické body vysílání (dle mého soudu nejen regionálních stanic ČRo) zejména pokud jde o menšinové skupiny posluchačů, což v případě královéhradadecké stanice znamená i mládeže. Proto jeho slova použiji i ve své práci. Libor Soukup shrnuje svoji úvahu do pěti hlavních bodů – programový „full service“ malé regionální stanice; role zdroje regionálních námětů, příspěvků, pořadů; zvuková paměť kraje; role podporovatele menšinových aktivit a role vyrovnávání se s nízkou poslechovostí. Soukup upozorňuje na fakt, že přesto, že je regionální stanice spjatá s regionem a tudíž by měla poskytovat informace vážící se k dané lokalitě, měla by zároveň tyto informace zasazovat i do širšího kontextu a samozřejmě klást vysoké nároky na profesionalitu a personální složení týmu. Zároveň by regionální stanice měly poskytovat prostor lokálním tvůrcům a interpretům, objevovat zajímavé osobnosti, které mají co nabídnout posluchačům daného kraje a případně i celoplošných stanic. Právě proto, že jsou součástí regionu, mají možnost přijít s novými náměty, na které by celoplošné stanice stěží přišly kvůli svému širokému záběru. Důležitým úkolem regionální stanice je vytvářet zvukový archiv. Rozhlasové archivy a fonotéky jsou zásobárnami současných i historických nahrávek hudebníků, orchestrů, hlasů, dokumentů, lokálních kapel a dalšího cenného materiálu. Regionální stanice by proto měla využít svého potenciálu vytvořit a nashromáždit tento materiál, který je spjatý s daným krajem. Velký důraz klade Soukup na „programovou 116

Program regionálního rozhlasu zpravidla obsahuje ve zpravodajství, publicistice a dalších žánrech pořady věnované problematice příslušného regionu, a vychází tím vstříc specifickým poslechovým potřebám jeho posluchačů (Halada, Osvaldová 1999: 163).

47

podporu menšinových aktivit jdoucí napříč spektrem společenského a kulturního života. „Politická i finanční nezávislost prostoru veřejné služby je předurčena k objevování a upozorňování na alternativní postoje a názory (…). Regionální studia zde opět mají výhodu subjektů, které znají svou oblast a své publikum“ (Soukup in K možnostem a úskalím 2004: 30). Libor Soukup ale upozorňuje i na fakt, že většina regionálních stanic se potýká s nízkou poslechovostí, což bývá často příčinou útoků komerčního sektoru toužícího po kmitočtech rozhlasu. Navzdory těmto komplikacím by regionální stanice neměly zapomínat na své veřejnoprávní poslání a snažit se vytvářet kvalitní program. „Regionální studia by při současném rozložení rozhlasové sítě rozhodně neměla hrát pouze úlohu jakýchsi chrličů lokálních zpráv a výrobců dvouminutových rozhovorů, ani roli producenta laciné zábavy šířené v nekonečné smyčce „proudového“ způsobu vysílání. Mým cílem bylo podtrhnout zde význam tvorby vyváženého, žánrově bohatého a dramaturgicky promyšleného regionálního programu, zdůraznit význam regionálního rozhlasového studia jako zástupce důležité kulturní instituce, která v zemi působí a připomenout důležitost regionální produkce pro tvorbu stanic dosahem celoplošných117“ (Soukup in K možnostem a úskalím 2004: 31). Český rozhlas České Budějovice, jehož je Mgr. Libor Soukup šéfredaktorem (od roku 1998) je jednou z regionálních stanic rozhlasu s nejvyšší poslechovostí – podle posledního měření Radio Projektu stojí tato stanice na třetím místě (za ČRo Brno a ČRo Plzeň) s týdenní poslechovostí 152 tisíc118 posluchačů.

4.2. Český rozhlas Hradec Králové od založení po současnost Historie královéhradeckého vysílání se píše od roku 1945 – 5. května se ozvalo veřejné české vysílání německé šifrovací vysílačky wehrmachtu. Oficiální zahájení vysílání z Královéhradecka a Pardubicka bylo zahájeno 26. srpna 1945.119 V roce 1960 došlo ke sloučení hradeckého a pardubického kraje a s tím zaniklo pardubické studio a vysílání dvou stanic se sloučilo pod jedno hradecké. 117

Ruzbeh Oweyssi, intendant regionálního vysílání uvádí, že rok 2007 byl pro regionální vysílání příznivý. “Regionální vysílání naplňovalo koncepci veřejné služby, jejíž jedinečnost tkví ve snaze být posluchačům co nejblíže, být jim co nejužitečnější, znát jejich hodnotový žebříček a tyto hodnoty s nimi sdílet, naslouchat jim a komunikovat s nimi vlídným, ale současně profesionálním způsobem, zcela odlišným od komerčního přístupu” (Oweyssi in Ročenka CRo, 2007, http://media.rozhlas.cz). 118 http://www.radiotv.cz/poslechovost/ 119 Kuriozitou hradeckého studia byla radiostanice, šlo o zařízení určené pro ponorkové loďstvo a třebaže byl tento přístroj považován za nouzovou variantu, sloužil až do roku 1983 (Ješutová 2003: 515).

48

Třebaže byl hradecký rozhlas pouze lokální, v průběhu let jím prošla řada významných osobností. V šedesátých letech to byl například Jaroslav Andrejs, který sbíral a zapisoval lidovou a hudební tvorbu Podkrkonoší a Podorlicka a mimo jiné to byl právě on, kdo natočil první snímky Heleny Vondráčkové a Marty Kubišové. Díky Janu Šimíčkovi je zase v archivu hradeckého rozhlasu množství nahrávek komorní a symfonické hudby. Královéhradecký rozhlas stál například u zrodu pardubické konzervatoře. Z dotyčného rozhlasového studia vzešli také skvělí mistři zvuku jako Jaroslav Gyorgy, Dobroslav Kubík, Jiří Václavíček a další. V dramatických okamžicích srpna roku 1968 bylo královéhradecké rozhlasové studio důležitým informátorem a organizátorem protiokupačních aktivit120. Normalizační sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro hradecký rozhlas dobou četných změn personálních i programových. Navzdory politickému tlaku a kontrole bylo studio velmi produktivní a zásobovalo bohatým programem i celostátní okruhy. „Dramaturg (a povětšinou také autor v jedné osobě) připravil za měsíc až dvacet hodin slovesné tvorby“ (Ješutová 2003: 516). Velké popularitě se v té době těšil pětačtyřicetiminutový multižánrový sobotní pořad Minuty před nedělí, který se odehrával v duchu „publicistika s humorem, humor s publicistikou“ (Ješutová 2003: 516). Připravoval ho Bohuslav Forman. V osmdesátých letech stál také hradecký rozhlas u zrodu pořadu Zelená vlna. Významné osobnosti té doby byly například režisér Pavel Krejčí, který v královéhradeckém studiu režíroval více než 2500 pořadů, autor scénické hudby Karel Cón či Jan Jirásek, pozdější dvojnásobný držitel Českého lva za hudbu k filmům. „Rok 1990 byl rokem zásadních personálních, organizačních i programových změn. Do čela studia si zaměstnanci zvolili nového ředitele Petra Haše, který se snažil v programové oblasti hledat novou koncepci zpravodajství a publicistiky“ (Ješutová 2003: 518). V devadesátých letech vznikly okresní redakce v Lanškrouně, Jičíně, Náchodě a Havlíčkově Brodě. Do programu se zařadilo moderované Dobré jitro a Dopolední Habaděj. K 31. prosinci 1993 byl ukončen přechod na stereofonní vysílání. Od roku 1996 začalo platit nové programové schéma dvanáctihodinového moderovaného vysílání. Důležitým mezníkem byl také rok 1999, kdy se královéhradecké vysílání přesunulo z Fuchsovy vily do nové budovy České národní banky v Havlíčkově ulici121. Roku 2002 se po dlouhých letech oddělilo pardubické vysílání. Vzniklo samostatné pardubické studio a začaly tak fungovat dvě

120

HK studio patřilo mezi několik dalších, které dokázaly uhájit vysílání déle než vinohradské studio v Praze. 21. srpna vysílalo ze sedmi různých stanovišť (Ješutová 2003: 515). 121 „31.12. 1998 proběhlo zkušební vysílání z prostoru nového sídla Českého rozhlasu Hradec Králové“ (Spitzová-Köpplová 2003: 149).

49

nezávislé stanice. Rok 2002 znamenal ale i citelnou ztrátu – v srpnu zemřel po těžké nemoci ředitel Petr Haš. Od roku 2003 až doposud stojí v čele ČRo Hradec Králové Mgr. Jiří Kánský.

4.3. Královéhradecký rozhlas dnes S ředitelem Českého rozhlasu Hradec Králové Jiřím Kánským jsem si smluvila schůzku122 na 30.10. 2008, abych se ho zeptala, jak se profiluje hradecké vysílání, na které skupiny posluchačů zejména cílí a jaký zaujímá postoj k mladému posluchači. Poznatky, které jsem nabyla při rozhovoru pro mě měly zásadní váhu, když jsem připravovala výzkum publika (viz. ohnisková skupina, kapitola 7) a následně také pilotní díl pořadu pro mládež, který je směřovaný na danou stanici.

4.3.1. Publikum ČRo Hradec Králové Podle posledního měření Radio Projektu123 dosahoval královéhradecký rozhlas týdenní poslechovosti 80 tisíc. Jiří Kánský mi v rozhovoru sdělil, že drtivou většinu těchto posluchačů tvoří skupiny nad padesát a zejména pak nad šedesát let124 – jejich vkusu je proto také věnována největší část programu stanice. A jak vyplývá z měření Radio Projektu, počty posluchačů od 12 do 29ti let (dle měřených kategorií) se pohybují v řádu stovek. Ředitel jako důvod tohoto faktu uvedl, že je trh (nejen ve Východních Čechách) rozparcelován mezi komerční a veřejný sektor, takže nejen královéhradecký rozhlas „vítězí“ nad privátními stanicemi v počtech posluchačů nad 40 a zejména pak nad 50 let a naopak soukromá rádia mají početnější posluchačstvo do 29ti let. Na mou otázku, proč se stanice více nesnaží zaujmout početnou skupinu mladých lidí zhruba od 15ti do 25ti let125 vhodným programem, mi Jiří Kánský odpověděl: „Ve chvíli, kdy bychom do programu zakomponovali víc věcí pro kategorii 15-25, tak ztratíme ty kategorie 50-60, 60-70, které jsou pro nás zase velmi silné (…).“ (Viz rozhovor s Jiřím Kánským v příloze této práce).

122

Přepis rozhovoru je v příloze této práce – příloha P8. První a druhé čtvrtletí roku 2008 http://www.radiotv.cz/poslechovost/ 124 Radio Projekt, 2008 2.-3. kvartál (1.4.-30.9.2008) OA 20.11. 2008, 11:23:33 Projekce na jednotlivce, váženo, údaje v tisících, rádia včera – ČroHK: kategorie 12-19 let - 1, kategorie 20-29 let - 2, kategorie 30-39 let - 1, kategorie 40-49 let - 3, kategorie 50-59 let - 12, kategorie 60-69 let - 17, kategorie 70-79 let - 11. celkem 47 tisíc (viz. elektronická korespondence s Václavem Hradeckým, zdroj: RADIO PROJEKT SKMO, realizace MEDIAN, STEM/MARK, Období 1.4. - 30.9. 2008. 125 Hradec Králové je silně středoškolské a vysokoškolské město a podle statistických průzkumů bylo v roce 2006 z celkového počtu 549 643 obyvatel Královéhradeckého kraje 34 630 ve věku 15-19 let, 36 697 ve věku 20-24 let a 42 754 ve věku 25-29 let. Tabulka složení populace Královéhradeckého kraje je v příloze této práce – příloha P9. 123

50

4.3.2. Vztah ČRo HK k mladému posluchači Podle slov Jiřího Kánského nemá stanice v současné chvíli pořad, který by mířil přímo na skupinu posluchačů ve věkové kategorii 15-25 let. Lze najít spíš prvky vysílání, které mohou zaujmout i posluchače v této věkové skupině, třebaže na ně nejsou primárně cíleny. Jde o hudební pořady Novinky hudebních vydavatelství126, Hudba ze zapadlých vesnic127 a Pódia východních Čech.128 Nehudební pořad, který by mohl oslovit zejména ženy a to i ve věku 15 – 25 let je nedělní Šarm, magazín o životním stylu (móda, zdravá výživa atp.), který se vysílá v neděli od 11 do 12 hodin dopoledne. Na mou otázku, zda stanice měla nějaký pořad pro mládež v minulosti – například pořad lifestylový, či nějaký magazín pro mládež mi Jiří Kánský odpověděl, že od roku 2003, kdy se stal ředitelem žádný takovýto konkrétní pořad ČRo HK nevysílal. Vyskytují se příležitostné cykly, jejichž některé dílčí pořady mohou oslovit i mladého posluchače. Například v posledním roce sobotní Radioklub. Jeden z pořadů, jehož hosty bylo několik učitelů a studentů z Univerzity Hradec Králové (Katedry českého jazyka a literatury), byl věnován českému jazyku a podle slov Jiřího Kánského studentstvo velmi zaujal. Pravidelný program pro mladé posluchače ale stanice za dobu působení Jiřího Kánského neuvedla. Dále ředitel zmínil několik pořadů z celoplošných stanic rozhlasu, které jsou určeny mladým posluchačům a mohou tak zaplnit „regionální mezery“. Jde například o Čajovnu, kterou vysílá ČRo 3 Vltava každý večer (o Čajovně jsem už psala výše), či Domino, které je určeno spíš školní mládeži nebo Meteor z ČRo 2 Praha. „Ale myslím si, že třeba i Rádio Leonardo což je taky digitální stanice, ale že ta výběrem témat zaujme hodně lidí v kategorii 15-25.“ (viz. rozhovor s Jiřím Kánským v příloze této práce)

Dále jsem se ptala na výhled do budoucna. Zda se ČRo HK nechystá nabídnout mladému posluchači něco více konkrétního, cíleného přímo na něho a oslovit tak posluchače, kteří jsou odkázáni převážně na komerční rádia. Jiří Kánský odpověděl, že zejména pořadem Hudba ze zapadlých vesnic s týdenní periodicitou si stanice dělá jakousi „sondu“. „Teď právě si ověřujeme, jak ta věková kategorie reaguje na tyhle pořady, jestli je přitáhneme (…) a

126

Jak napovídá název, tak Tomáš Katschner v tomto pořadu představuje hudební novinky, singly a zajímavé projekty. Pořad je vysílán každý čtvrtek od 19:10 hodin (http://www.rozhlas.cz/hradec/). 127 Autor Jiří Moravčík v pořadu uvádí netradiční hudbu – například i etnickou z celého světa. (viz. rozhovor s Jiřím Kánským.) 128 V pořadu zaznívá hudba od rocku, folku, popu až po klasiku a to zejména záznamy koncertů ve Východních Čechách. Pořad se vysílá v sobotu večer od 20:00 (http://www.rozhlas.cz/hradec/).

51

nevylučuji, že do budoucna by byl skutečně specifický pořad.“ (viz. rozhovor s Jiřím Kánským)

52

5. Publikum V předešlých kapitolách jsem se zabývala rozhlasovou a potažmo mediální sférou převážně ze strany tvůrců mediálních obsahů. Na následujících stránkách zaměřím pozornost na opačnou stranu mediálního trhu – do řad příjemců. Popíšu některé pohledy na publikum, nastíním důvody proč lidé vyhledávají mediální obsahy a co řídí jejich výběr a v závěru zaměřím pozornost na publikum rozhlasové a to i Českého rozhlasu a samozřejmě nezapomenu ani na mládež.

5.1. Publikum v širším kontextu Je-li dnes – na počátku třetího tisíciletí řeč o médiích, zpravidla jsou tím myšlena média masová (masová komunikace), která stojí na vrcholu pomyslné pyramidy komunikace – v rámci komunikace celospolečenské. Tato masová média a jejich masová publika jsou často spojována s pojmy jako „nízká kultura“ či „nízký vkus“. A to zejména proto, že jejich cílem je uspokojit co nejširší „masy129“ příjemců standardizovaným obsahem (McQuail 1997: 12,13). Irena Reifová charakterizuje publikum jako soubor jedinců, kteří soustavně nebo příležitostně užívají média. Liší se stupněm aktivity jako formy odstupu od médií a také různými způsoby recepce, tvorbou vlastního výběru a užití mediálních obsahů“ (Reifová 2004:197). Lze tedy říct, že bez ohledu na individuální přístup k médiím, je publikum souborem jedinců, kteří přijímají mediované obsahy. Tento rys je obecný pro všechna publika bez ohledu na časoprostorové rozdíly. Další jednotlivosti náležící publiku se s postupem času (i prostorově) liší a vyvíjejí. Jak ale upozorňují někteří badatelé, jakákoli klasifikace publika je sporná, protože jde o skupinu charakterizovatelnou pouze přibližně a například McQuail polemizuje i s tím, zda je termín „publikum“ ještě vůbec funkční. Je totiž příliš velká roztříštěnost komunikace a individualizace médií a na druhé straně příliš různých „variant příjemců“a jeden pojem pro všechny už možná není teoreticky upotřebitelný (McQuail 2007: 355). Na druhou stranu výstižnější termín zatím není a mediální tvůrci se neobejdou bez alespoň přibližné charakteristiky svých příjemců. Navíc, jak upozorňuje Alasuutari, i sami příjemci mediálních sdělení se sami považují za publikum (Alasuutari 1999: 7).

129

Masa byla považována za produkt nové moderní industriální městské společnosti, zejména pro svou velikost, anonymitu a nezakořeněnost. Jde o velký počet anonymních jednotlivců, kteří mají společný předmět zájmu, ale nespojuje je žádná organizace, stabilní struktura, pravidla nebo vůdce (McQuail 1997: 7).

53

Jelikož jsou média do velké míry obchodem, velikost publika je hodnotou, kterou mediální organizace nabízejí inzerentům130. Proto potřebují média poznat velikost a charakter svých publik. Výzkum mediálního publika se ubírá dvěma hlavními směry – kvantitativního a kvalitativního výzkumu. McQuail ale upozorňuje, že převedením příjemce v pouhou směnnou hodnotu dochází k manipulaci. „Vztah podavatele a příjemce se v tomto ohledu mění na určitý kalkul (…). Ignoruje vztahy mezi jednotlivými příjemci a upřednostňuje jejich socioekonomická kritéria; média se pak studují zejména z hlediska jejich konzumace než percepce“ (McQuail 1997: 9). Jak uvedu v následující kapitole 6, například mladí lidé namítají, že jim média vnucují konzumní postoje bez ohledu na to, jestli oni sami k nim inklinují nebo ne. Studium mediálního publika se počítá od 40. let dvacátého století a bývá spojováno se jménem Paula Felixe Lazarsfelda131 a dále pak s představiteli Frankfurtské školy (Theodor Adorno, Max Horkheimer, Herbert Marcuse a další). Paul Felix Lazarsfeld osobně ale přispěl komunikačnímu výzkumu zásadní měrou zejména metodologicky, když zavedl postupy, které se ve výzkumu médií a jejich publika používají dodnes. Patří mezi ně například dotazovací techniky, kombinování kvalitativních a kvantitativních metod výzkumu, sekundární analýza a použití programového analyzátoru, panelová metoda (dotazování stejné skupiny respondentů), zavedení tzv. focus groups a další (Jeřábek 2006: 27-64). Focus group neboli ohnisková skupina je obzvlášť důležitá pro tuto práci, protože ji použiji jako metodu výzkumu potenciálního cílového publika pro vytvoření pilotního dílu rozhlasového pořadu pro mládež (viz. kapitola 7). V průběhu let se výzkum mediálního publika proměňoval a měnily se i názory na publikum jako takové – zejména pokud jde o aktivitu publika při přijímání mediovaných obsahů. Navzdory těmto změnám, zkoumané veličiny zůstávají relativně stabilní. Jde zejména o sociodemografické činitele, jako je výše příjmu, vzdělání, místo bydliště, věk, pohlaví, nově se objevují i další zkoumané jevy jako například životní styl, vkus či různé psychologické proměnné.

130

„Vždyť prodej předpokládané pozornosti publika je základem podnikání v mediální sféře“ (Burton, Jirák 2001: 321). 131 Lazarsfeld zorganizoval první evropský výzkum rozhlasového publika (s názvem RAVAG) na přelomu let 1931 a 1932 - šlo o výzkum poslechu rakouského rozhlasu a reakcí posluchačů na uspořádání programu, který zahrnoval více než sto tisíc dotázaných (Jeřábek 2006: 65-70).

54

5.2. Co řídí náš výběr mediálních sdělení? Jednou ze základních otázek většiny komunikačních výzkumů je, proč lidé vůbec přijímají mediální obsahy. Behaviorální tradice výzkumu publika tvrdí (podobně jako funkcionalista H. Lasswell), že užíváním médií si jedinec uspokojuje některé z široké škály svých potřeb – potřebu informací, zábavy, společnosti, vyplnění času, získávání základny pro sociální kontakt, získávání struktury pro běžnou denní činnost, únik od problémů a starostí a spoustu dalších (McQuail 2007: 328). Pakliže se člověk rozhodne zapnout televizi nebo rádio, otevřít noviny nebo spustit internetový vyhledavač, nastává další otázka – co řídí jeho výběr konkrétních obsahů? Faktory, které popsali Webster a Wakshlag se sice vztahují k jejich průzkumu televizního publika, ale myslím, že na rozhlasového posluchače jdou uplatnit také. Tyto faktory řídící výběr se dají rozdělit do dvou skupin – na faktory na straně publika (obecné sociální a kulturní okolnosti, dostupnost, zvyky, obsahové preference, vkus a zájmy, povědomí o alternativách a kontext sledování) a proměnné na straně médií (zaměření na určité sociodemografické skupiny, žánrové zaměření, předběžné propagace a načasování a rozvržení) (Webster, Wakshlag 1983 in McQuail 2007: 334). Tyto dvě skupiny faktorů se navíc vzájemně kombinují a doplňují a vytvářejí tak situaci konkrétní pro každého jednotlivce v daný okamžik. Mě v této souvislosti napadá příklad mladého českého posluchače rádia – když se skloubí výše uvedené faktory, může to vysvětlit, proč naladí spíše komerční rádio než veřejnoprávní stanici. Takový člověk má pravděpodobně potřebu zábavy, či vyplnění volného času, analogové rozhlasové vysílání mu je s velkou pravděpodobností také dostupné a preferuje například „mladou“ muziku. Když se ale rozhodne zapnout rádio, nastává „problém“ – z reproduktorů nechá proudit buď „hitovou komerci“ nebo veřejnoprávní vysílání, které je ovšem zacílené zejména na věkové kategorie 40 a více let132. Pakliže by se dotyčný posluchač rozhodl zapnout rádio ve večerních hodinách, alternativu by mohl znamenat pořad Čajovna na ČRo3 Vltava, ale tady zase hraje roli faktor na straně média „předběžná propagace“, zda o existenci tohoto pořadu dotyčný vůbec ví. Skloubením těchto (a případně dalších) faktorů dojde mladý posluchač s největší pravděpodobností k tomu, že si

132

Všechny české veřejnoprávní stanice poslouchá cca 30 tisíc lidí ve věku 12-19 let, 100 tisíc lidí ve věku 20-29 let, ale např. 385 tisíc lidí ve věku 50-59 let nebo 450 tisíc lidí věku 60-69 let. (viz. emailová korespondence s Václavem Hradeckým – zdroj RADIO PROJEKT SKMO, realizace MEDIAN, STEM/MARK, Období 1.4. 30.9. 2008.

55

naladí rádio komerční (o tom, že to většina mladých lidí v ČR činí, svědčí čísla ze závěru této kapitoly, či z poznámky č.132). Samozřejmě jsou další varianty, že si daný člověk pustí např. CD dle vlastního výběru, případně naladí některé z tisíců internetových rádií, ale to už by bylo zase na jinou diskuzi. Já jsem na tomto příkladu chtěla demonstrovat, jaké možnosti má mladý posluchač, když volí mezi komerčním a veřejnoprávním rádiem.133

5.3 Rozhlasový posluchač Většina lidí poslouchá rozhlas raději o samotě než ve skupině přátel či příbuzných. Nicméně i za tohoto předpokladu si je každý jednotlivec vědom vzdálené přítomnosti ostatních posluchačů (Hendy 2000: 120-130).134 Rádio je navíc typem média, jehož publikum se může lišit v míře pozornosti, kterou věnuje sdělení. Zaměření poslechu tak lze rozdělit na poslech informační (posluchač si nejvíce všímá jmen, dat, fakt a časových údajů – orientuje se na získávání informací), dimenzionální poslech (více soustředěný poslech se zapojením vlastní invence – např. u hudby, dramatu nebo sportovních přenosů), asociativní poslech (vysílanou hudbu si posluchač spojí s konkrétní zkušeností, kterou zažil) a poslech kulisový (pomyslný protipól soustředěnému poslechu) je převažující formou vnímání rozhlasového vysílání (Hendy 2000: 131-132). A právě v souvislosti s kulisovým poslechem mluví o rádiu i Lull, když rozhlas zařazuje do „strukturního“ užívání médií135 - „slouží jako kulisa, která lidem poskytuje společnost a usměrňuje vzorce jejich činnosti a hovoru“ (Lull 1982 in McQuail 2007: 339, 340). V případě publika „mého potenciálního pořadu“, by šlo o publikum „vnitřní“ (část publika, která se vztahuje pouze ke konkrétnímu pořadu, rubrice či typu obsahu). Podle typologie formování publika by byl asi nejvýstižnější „soubor založený na uspokojení“ (typově podobní jednotlivci sdílejí shodné potřeby a volí podobný mediální obsah) případně by se tento typ mohl také prolínat se „skupinou fanoušků neboli kulturou vkusu“ (množina

133

Alasuutari upozorňuje na další zajímavý fakt, který usměrňuje naše mediální preference, a sice, že typ mediálních obsahů, které přijímáme, naznačuje, jací jsme lidé, jaké máme zájmy, hodnoty a postoje. A v případě, že se budeme s někým bavit o mediálních sděleních, odhalíme svoje (nejen) mediální preference. Tento psychologicko sociologický motiv tak může vést k tomu, že si jedinec vybere obsahy, které by si za jiných okolností pravděpodobně nevybral. Což může být důvodem toho, že se dotyčný jedinec bude snažit „vypadat chytřejší“, a proto zamlčí, že sleduje mýdlové opery nebo poslouchá Evropu 2 (Alasuutari 1999: 16). 134 I když dnes už to v případě rádia nemusí být nutností – díky internetu a zejména podcastu nemusí nutně platit jednota času, kdy je konkrétní pořad vysílán a posluchači ho v tu samou chvíli poslouchají. Určité části vysílání rádií, které jsou uložené na internetu lze poslouchat i zpětně v libovolný čas. 135 Jedna z kategorií sociálního užívání médií. J. Lull jich stanovil pět – strukturní, vztahové, přidružené nebo vyhýbání se, sociální učení a kompetenci / nadvládu (McQuail 2007: 339).

56

lidí, která je víceméně shodná s existující sociální skupinou – etnická menšina, lokální komunita atp.) – to patrně podle zaměření jednotlivých dílů pořadu (McQuail 2007: 221).

5.4. Publikum Českého rozhlasu Nejvýznamnější zdroj dat o poslechovosti rádií v České republice poskytuje průzkum sdělovacích prostředků – Media Projekt, zaměřuje se na výzkumy publika širokého spektra médií – elektronických i tištěných. Výsledky jsou publikovány vždy čtvrtletně a obsahují informace o recepci médií za poslední půlrok. V průběhu 14ti let existence Media Projektu se na výzkumu podílely různé společnosti –GfK Praha, STEM/MARK, SKMO, nejčastěji ale bývá Media Projekt spojován se společností Median, která provádí tento průzkum dodnes. Median se zabývá i dalšími výzkumy, ale ty směřované na média nesou označení Media Projekt a v případě rozhlasu pak Radio Projekt (až do roku 2006 ale probíhal výzkum rozhlasových posluchačů i tištěných médií souběžně a pod jedním označením Media Projekt). Historicky první oficiální průzkum byl zveřejněn 23.6. 1994136. V devadesátých letech prováděla podobné průzkumy médií i agentura AISA137. Od roku 1994 prošel Media Projekt řadou změn, zejména pak v metodologii výzkumu – liší se způsob dotazování, velikost vzorku publika i sledované veličiny. Od roku 2006 je výzkum založený na CATI138 technice dotazování. „Vzhledem k nerovnoměrné telefonizaci české populace je Radio Projekt doplněn daty z výzkumu MML139 pro domácnosti bez telefonu. Roční vzorek populace zůstal stejný – 30 000 respondentů. 28 tisíc z nich realizátoři oslovují telefonicky, zbytek je doplněn podle MML“ (Hankusová 2006: 110). Výsledkem čtvrtletních výzkumů Media Projektu je souhrnná tabulka poslechovosti v (tisících posluchačů) od celoplošných až po regionální stanice a to s hodnotami týdenní i denní poslechovosti všech stanic. Nejposlouchanější celoplošnou rozhlasovou stanicí v prvním a druhém čtvrtletí roku 2008 tak byl Impuls, který si za týden naladilo 2 185 000 lidí, následuje

136

“Byl zveřejněn oficiální průzkum sledovanosti rozhlasových stanic „Media Projekt ‘94“. Výsledky z února až dubna 1994 ukázaly, že nejposlouchanější stanice je ČRo-Radiožurnál a Praha, dále Frekvence 1 a na čtvrtém místě Rádio Alfa“ (Spitzová-Köpplová 2003: 120). 137 V letech 1994-1997 a 2000 se zabývala výzkumem image celoplošných rozhlasových stanic z hlediska vlastností, tzn. spolehlivosti, objektivity, serióznosti apod. a podle programových profilů. „Český rozhlas opakovaně veřejnost i posluchači vnímali jako vysoce profesionální instituce s kvalitním programem a aktuálními,spolehlivými a užitečnými informacemi. Jako negativa instituce označili tradiční styl s nižší dynamikou vysílání a tedy větší vhodnost jednotlivých okruhů pro starší posluchače (Hankusová 2006: 104). 138 Computer Assisted Telephone Interview (Telefonické dotazování s podporou počítače) (http://www.cati.cz/studio.htm). 139 “Jedná se o kontinuální výzkum na 15.000 respondentech ročně, sběr dat probíhá kombinací metod face-toface a samovyplňování dotazníku respondentem” (http://www.mediaguru.cz/medialni-slovnik/25/1374.html).

57

ho Evropa 2 s 1653 000 posluchačů, Frekvence 1 dosáhla týdenní poslechovosti 1 569 000 lidí a na čtvrté pozici je ČRo1 Radiožurnál s rovným 1 300 000 posluchačů. Měření Media Projektu ale nejsou jediným zdrojem dat o publiku, který má k dispozici Český rozhlas140. Většina komerčních rádií v ČR je odkázána výhradně na tento zdroj a také narozdíl od veřejnoprávního rozhlasu klade větší důraz na číselné hodnoty poslechovosti. ČRo má k dispozici navíc svoje vlastní oddělení výzkumu. Toto oddělení je tříčlenné, jeho vedoucím je PhDr. Václav Hradecký. Výzkumy ČRo vycházejí i z výsledků Media Projektu. Ty ale slouží spíš jako podkladový materiál pro vlastní zejména kvalitativní výzkumy ČRo, které jsou určeny výhradně k internímu využití. „V rámci Českého rozhlasu je možné se setkat s výzkumnými studiemi zabývajícími se všemi stanicemi instituce a současně se specializovanými výzkumy prováděnými pouze pro jednotlivé okruhy“ (Hankusová 2006: 111). Václav Hradecký poměrně podrobně charakterizoval posluchačskou obec Českého rozhlasu: „Publikum rozhlasu veřejné služby se odlišuje od publika privátních rádií. Největší rozdíl můžeme sledovat ve věku posluchačů. Když porovnáme jednotlivé věkové skupiny, jak jsou zastoupeny v populaci a jak jsou zastoupeny v publiku veřejno-právního rozhlasu, pak se jejich podíl vyrovnává v kategorii nad padesát let a výrazně převyšuje u posluchačů nad šedesát a sedmdesát let“ (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 14). Dále Hradecký upozorňuje, že nejen věk, ale i například hodnotové orientace lidí ovlivňují jejich inklinaci k veřejnoprávnímu rozhlasu či komerčním rádiím. Tvrdí, že k privátním stanicím tíhnou daleko víc lidé konzumně orientovaní, naopak k poslechu ČRo lidé s více intelektuálním nebo méně materialistickým systémem hodnot. Jde také často o lidi s vyšším vzděláním, ve vedoucích pozicích, s větší mírou zodpovědnosti. Nejsilnější posluchačská skupina (nejen ČRo, ale i komerčních rádií) je ve věku od třiceti do čtyřiceti let. Naopak nejslabší skupinou jsou děti a mládež od 12ti do 19ti let. ČRo v posledních letech zaznamenává také silný odliv dětského a mladého posluchače zejména ke komerční konkurenci (Hradecký in K možnostem a úskalím 2004: 14). Řada badatelů si klade otázku, na čí straně vlastně výzkumy stojí – na straně médií nebo publika? McQuail píše, že prvotní výzkumy poukazovaly na úspěchy mediálního managementu, novější výzkumy se staví spíš na stranu publika (McQuail 1997: 23).

140

„K úvahám nad výsledky Media Projektu dochází hlavně v případě, že v několika měřeních za sebou ukáže trvalejší trend například v poklesu posluchačů, který je následně nutné podpořit dalšími výzkumy“ (Hankusová 2006: 111).

58

V souvislosti s Českým rozhlasem se k této otázce vyjadřuje i Moravec, když reaguje na charakteristiku publika ČRo přednesenou Hradeckým (viz. výše) a upozorňuje na to, že výsledků výzkumu se dá použít různými způsoby. „(…) zda náhodou tak, jak se pracuje s výzkumy v Českém rozhlase, to není posilování statu quo, spíše zdůvodnění, proč musíme být povrchní, protože nejsme schopni na základě kvalitativních výzkumů posunout program141“ (Moravec in K možnostem a úskalím 2004: 17). Ve své diplomové práci se pokusím poukázat právě na to, jak by se tento vzájemný vztah veřejnoprávního rozhlasu a mladého posluchače dal zlepšit. Na konkrétním příkladu – pilotním dílu pořadu pro mládež koncipovaném pro ČRo Hradec Králové – ukážu jak by se dal udělat program, který by mohl tohoto posluchače uspokojit. Na požadavky a názory potenciálního posluchačstva se zeptám přímo těchto lidí osobně – provedu kvalitativní výzkum formou ohniskové skupiny (kapitola 7). Než se ale zaměřím na konkrétní jedince, představím mládež v širších obrysech.

141

Ang upozorňuje, že mediální organizace nemají zájem na poznání svého publika, pouze potřebují prokázat, že jsou schopny oslovit publikum určité velikosti a popsatelného složení (…). Stejně tak z výsledků těchto měření nelze vyčíst nic o vztahu publika k nabízeným mediálním produktům (zamlčený předpoklad, že dívající se divák je spokojený divák, protože jinak by přece „přepnul jinam“, neobstojí tváří v tvář poznatkům o diváckých návycích – vždyť při volbě z omezené nabídky si nakonec náruživý divák některý z programů vybere, aniž by s ním byl nutně spokojený (Ang 1991: 26).

59

6. Mládež Na následujících stránkách se zaměřím na mládež - cílovou skupinu, jíž je určen pilotní díl pořadu, který je druhou částí této diplomové práce. Nejdříve stručně přiblížím pojem „mládež“, jeho historii i proměny v čase, různé pohledy na mládež a mládí, poté nastíním snahu mladých lidí zapojovat se do veřejného života a také odezvy, se kterými se tyto snahy setkávají a v závěru se zaměřím na vztah mládeže k popmusic a subkulturám a potažmo rozhlasovému trhu.

6.1. Mládež jako fenomén Pojem mládež je poměrně „mladý“. V západní společnosti se dá najít až od osvícenství.142 Byl to Jean-Jacques Rousseau, kdo poprvé použil termín „druhé narození“ – čili mládí. Nástup industrializace v Evropě, povinná školní docházka, vojenská služba, placená námezdní práce a další okolnosti s touto dobou spojené vedly k tomu, že rozdělení lidského života na dětství a dospělost přestalo být dostačující. Do té doby děti dostatečně staré na práci představovaly pracovní sílu a s tím bylo spojené chápání lidského vývoje, kdy člověk jednoduše „dospíval dřív“. Až od dvacátého století se mládež bere jako konkrétní skupina, která potřebuje charakteristický přístup.143 Mládí začalo být spojováno s modernitou, jako nositel pokroku a „současných hodnot – soudobý manifest mládí. Ve dvacátém století se mládež a s ní spojená kultura mladých stala metaforou pro modernitu a následně pro postmodernitu144 (France 2007: 24-27). Dnes se sociologové převážně shodují, že mládež je pojem, který se časoprostorově liší a neustále se vyvíjí v závislosti na působení globalizace i lokálních změn. Robinson píše, že mládež jako skupina se neustále rozpíná na obě strany (Robinson 1986: 34). Mládí je doba plná zmatků a zákazů (alkohol, sex, řidičské oprávnění, volební právo…), které naopak podporují chuť mladých stát se těmi „plnohodnotnými“ dospělými (Robinson 1986: 39). V mládí má člověk na dosah „úspěch“ i „prohru“ a je velmi snadné sklouznout na jednu nebo

142

V řadě kmenových společností je doba mládí stále neznámá a na dítě se od určitého věku začíná pohlížet jako na dospělého. Průběh života je brán jako přechod z dětství do dospělosti, to „mezi“ je jen čas procvičování dovedností (Robinson 1986: 38). 143 O ukotvení mládeže jako skupiny i jako pojmu se zasloužil zejména G.S. Hall, který o mládí popsal jako období psychologického zmatku a tlaku, období, které potřebuje zvláštní pozornost. (France 2007: 24-27) 144 Definic postmodernismu je mnoho, já uvedu jednu podle Fredrika Jamesona: “(…) rozpornou koexistenci výsledků dvou provázaných bojů, které pramení v šedesátých letech. “Postmoderna znamená přijetí diference a oslavu heterogennosti uvnitř drtivě kapitalistického systému” (Bartens, Natoli 2005: 7,8).

60

na druhou stranu. Proto je třeba mládí chránit a nenásilně vést. Mladí totiž nejsou sociálně zformovaní jedinci (France 2007: 24-27). V posledních několika desetiletích je mládež často spojována s popmusic. Identifikace a interakce velké většiny mladých lidí probíhá právě prostřednictvím popmusic. Tato propojenost se dá sledovat silně od padesátých let, kdy se začala prosazovat generace poválečného babyboomu a rock’n’roll145. Hudba je z velké většiny primárně určená mládeži (například texty písní jsou zpravidla o mladých). Na druhé straně sami mladí jsou často zároveň tvůrci popmusic, takže provázanost se ještě zvětšuje. Interakce mládeže a popmusic je zásadní pro zkoumání globálního vývoje a kulturní distribuce (Robinson 1986: 34).

6.2. Aktivní mládež Mládež je skupina, pro kterou je charakteristická vysoká míra mimoškolních či mimopracovních aktivit, ať už jde o nejrůznější kroužky, hobby či zábavu146. Zároveň si ale tito lidé uvědomují svoji nejistou pozici v rámci politicko-kulturní diskuze, a proto svou aktivitu často směřují do subkultur, kde mají mnohem větší jistotu, že běh věcí mohou ovlivnit. Bílá kniha147, kterou vydala Evropská komise roku 2001 se zabývá několika klíčovými tématy, které současná mladá evropská generace považuje za problematické (mládež je v Bílé knize vymezena jako skupina ve věku od 15ti do 25ti let148). Společným jmenovatelem těchto problémů je, že se mladí lidé cítí být diskriminováni v otázkách, které se jich konkrétně týkají. Proto se do politického dění zapojují čím dál méně, přesto, že by se chtěli aktivně podílet. „Mladí věnují méně energie než dříve aktivitám běžných politických a sociálních struktur. Většina z nich se v podstatě chce podílet na životě společnosti a ovlivňovat její rozhodnutí“ (Bílá kniha Evropské komise 2001: 8). Jeden ze závěrů Bílé knihy se týká kultury. Mladí lidé se cítí být obětí konzumu a komerce, která kulturu mladých spíš ničí, než aby jí prospívala. „Ruka trhu“ se tak snaží

145

Rock’n‘roll byl pojítkem mezi hudbou, tancem, módou, jídlem, filmem. Všechno bylo propojené a všechno dávalo smysl. Tato vlna mladé kultury šla i napříč věkovými skupinami a etniky – nebylo pro ni rozhodující jenom to, že ji poslouchají „náctiletí“, znamenalo to mnohem víc – životní styl, názor (Robinson 1986, 37). 146 Od 50. let se začal prosazovat trend mládí = zábava (Robinson 1986: 39). 147 „(…) měla ukázat cestu pro novou evropskou spolupráci v oblasti politiky mládeže. (…) Základ této Bílé knihy tvoří konzultace, které probíhaly od května 2000 do března 2001 a jichž se účastnili mladí lidé z nejrůznějších prostředí, organizace mládeže, vědecká společenství, odpovědní političtí činitelé a správní orgány. Z hlediska rozsahu, trvání a širokého zastoupení osob z nejrůznějších prostředí, jakož i mnohotvárnosti výsledků se jednalo o zcela ojedinělou akci v Evropě.“ Všechny odkazy na Bílou knihu Evropské komise pocházejí ze zdroje http://www.msmt.cz/mladez/bila-knihaevropske-komise-o-mladezi. 148 Tato publikace považuje mládí za období mezi 15. až 25. rokem života v souladu s rozhodnutím, které přijaly Parlament a Rada ve vztahu k programu „Mládež“ (Bílá kniha Evropské komise 2001: 4).

61

ovlivnit spotřební chování mladých lidí, nutí je stát se co nejdříve finančně nezávislými, aby se co nejrychleji stali konzumenty. „Ve stejnou dobu, kdy splývají hranice mezi kulturou mládeže a dospělých, vznikají nové pohyblivé a často také nově utvářené formy kultury – proměnlivé kultury mládeže a hybridní formy. Mladí vycházejí z toho, že nové kulturní vzory nebudou svázány tak pevně s věkem jako je tomu dnes. Přesto je nadále důležité umožnit mladým lidem, aby mohli vytvářet svou kulturu a propůjčit jí vlastní výraz“ (Bílá kniha Evropské komise 2001: 47). Pro současnou realitu je charakteristická na jedné straně vzrůstající uniformita životního stylu mládeže (hudba, oblečení atd.) a na druhé straně rostoucí polarizace z hlediska budoucích šancí. Tato polarizace zvyšuje již tak velké napětí mezi generacemi, pohlavími, etnickými skupinami a oblastmi s rozdílnými úrovněmi (Bílá kniha Evropské komise 2001: 43). Podle Aclanda mezigenerační střet vzniká dvěma různými pohledy na jednu stejnou věc například skateparky nebo grafity. Mládež se snaží urvat kousek prostoru pro svoji vlastní aktivitu, kdežto dospělí to považují za rebélii (Acland in Campbell 2004: 31-35).

6.3. Subkulturní mládež – popmusic - rádio Jedním z nejčastějších prostředků, jímž se mládež snaží dát najevo svůj nesouhlas s převládající politikou a kulturou, je – jak jsem již zmínila – popmusic. Zejména okrajové hudební žánry a subkultury a komunity kolem nich utvořené jsou častými „místy“, kam mládež vkládá svou aktivitu a protestuje tak proti převládající kultuře (Marada 2003: 114, 115).149 Subkultury mládeže (hudební i jiné) bývají často znázorňovány jako problémové, ale zároveň jako „šik“ a „cool“. A i když primárně stojí mimo status quo, řada prvků subkultur se postupem času začlení do mainstreamu (například, když módní „emo“ vlna náctiletých z počátku 21. století převzala prvky původního punku a emocoru 80. let 20. století). To vede k ideologické neutralizaci opozitních skupin. Hlavní roli v tomto sbližování a prolínání hrají média (Wilson, Atkinson 2005: 278). Subkultury jako punkeři, metalisti, hiphopeři a další se sdružují kolem svého hudebního „středobodu“ a i když se sami vyvíjejí, jádro zůstává a sami sebe a svou kulturu považují za mladou. Důležitý je ale také střet oficiální kultury a subkultur – například BBC versus pirátská rádia, hudební časopisy versus fanouškovské ziny, módní

149

“Mládí ve smyslu mladistvosti zde není definováno ani tak askriptivní vlastností (věkem), dosahuje se ho spíše výkonem, tj. jistým způsobem sociálního jednání. Je v tomto ohledu otevřenou kategorií, do níž kulturní forma protestu takříkajíc zjednává přístup. Metafora mládí a dospělosti tak skrze kulturní formu protestu získává sociální účinnost” (Marada 2003: 116).

62

trendy oblékání versus hippie odívání z výprodejů. Subkultury mládeže mají často potřebu vlastních mikromédií, protože oficiální média je buď opěvují nebo kritizují a pokřivují tak jejich obraz (Wilson, Atkinson 2005: 279). Protože mládež je skupinou lidí, která má relativně hodně volného času, klade se velký důraz na jeho využití. Významný podíl volnočasových aktivit mládeže zabírá popmusic – ať už pasivně (poslech) nebo aktivně (tvorba). V hudebním trhu je internacionalizace a globalizace znát opravdu silně – 70% veškeré světové hudební produkce pochází jenom od čtyř firem150. Tito giganti tak v podstatě ovládají hudební dění a vkus po celém světě. Zbylých 30% ale situaci poměrně „komplikuje“, protože jde často o lokální velmi populární interprety, kteří někdy vydávají i bez prostřednictví vydavatelství (nezávislé scény) a ovlivňují tak i dění v mainstreamu. Robinson tak mluví o dvou typech produkce popmusic – „core“ (z jádra) a „periferal“ (okrajové). Zejména pak pro okrajovou popmusic je důležitý lokální kulturní kontext (Robinson 1986: 37). Tento lokální kontext, který proniká nejprve do místních subkultur, může následně ovlivnit i vzdálenější kulturní dění. Popmusic je tak nositelem kultury v širším slova smyslu. Mocným prostředkem, který dokáže subkultury štěpit a naopak vytvářet nové významy, je internet (Wilson, Atkinson 2005: 305). Tak jako hudební průmysl stojí z velké části na masové konzumaci, rozhlasový trh tento trend velkou měrou kopíruje. Proto také vedle řady rádií komerčních vznikají rádia okrajová, pirátská a komunitní151 (často vysílající pouze internetově, protože nezískají licenci na analogové vysílání), která se soustřeďují právě na oněch 30% okrajové hudební produkce a jejího publika. Tacchi upozorňuje, že v „postupující šedi“ komerčních rádií představují tato okrajová rádia možnost slyšet opravdu kvalitní hudbu a ne pouhý hudební kalkul (Tacchi 2000: 291). „Rozumové řízení rádií se v důsledku institucionalizace posunulo od hudebního 150

Universal, Sony BMG, EMI a Warner Music (www.ifpi.com). Hlavní charakteristikou komunitního rádia je, že je děláno lidmi, kteří jsou zároveň jeho publikem – nefunguje jako zdroj zisku, ale naopak jako spojovací prvek “komunity”. Ta tím, že si takové radio vytvoří a provozuje jej, dělá něco pro sebe – jako komunitu a ne jako jednotlivce (Fleming 33). Jedním příkladem komunitního rádia, které ovšem vzniklo poněkud netradičně – bylo založeno místní radou regionu Severní Adelaidy, je australské Guerilla Radio. Vzniklo na podkladu studie z let 2003-2005, ze které vyplynulo, že daná lokalita je problematická – vysoká nezaměstnanost, nízká vzdělanost obyvatel, spousta matek samoživitelek atp. místní rada proto nechala skupinu mladých lidí založit komunitní rádio, na jehož chod sice dohlížel pověřený profesionál, ale do jeho chodu zasahoval minimálně. Tento projekt stál na předpokladu, že mládež má muziku jako středobd svého života a strategie s ní spojené může využít v praxi. Mladí si tak prostřednictvím vysílání řešili problémy spojené s danou lokalitou, pouštěli muziku mimo jiné místních kapel a zároveň se touto aktivitou začleňovali do společnosti – považovali se za revolucionáře (proto také název Guerilla Radio). Rádio bylo jejich prostorem pro seberealizaci, prostorem alternativní kultury. Po víc než roce vysílání se rádio rozpadlo kvůli osobním neshodám a vyčerpání „lokálních témat“, přesto byl tento projekt pro region přínosem – dodal mládeži sebedůvěru (a zúčastněným i dávku profesionality) do nových aktivit (Baker in Popular Music and Society 2007). 151

63

vkusu k hudebnímu průmyslu“ (Ahlkvist 2001: 354). Většina výzkumů se soustředí hlavně na produkci kultury, ale už nevidí interpretaci. Podle Ahlkvista by ale správná strategie programování rádia měla stát na interpretativních praktikách a na znalosti kulturního prostředí, ze a do kterého vchází (Ahlkvins 2001: 354). Tuto myšlenku potvrzuje také Tacchi, když říká, že rádio se vyvíjí časově i prostorově, není žádný „univerzální rádioprostor“ a nelze nasazovat univerzální šablony rádií do jedinečné kultury (Tacchi 2000: 293). O tom, že i sami mladí chtějí změnu v pojetí rádií, svědčí i výzkum Tacchiové v Bristolu. Mladí lidé podle ní chtějí analogové rádio zachovat, ale uvítali by jeho změnu navzdory možnostem nových technologií – zejména pak internetu. Rádio by mělo zůstat v analogové formě, ale v jiné podobě – mělo by „znít jinak“. Naproti tomu od internetu a internetových rádií si mladí posluchači slibují zase úplně odlišnou nabídku, kterou může zajistit právě rozdílná technologie (Tacchi 2000: 294). Na tomto místě se vrátím k Bílé knize Evropské komise. „Je na veřejných institucích, aby překlenuly propast mezi potřebou mládeže se vyjádřit na jedné straně a metodami a strukturami, které nabízejí naše společnosti, na straně druhé. V opačném případě riskujeme u mladých lidí "občanský deficit" anebo u nich povzbudíme důvody k protestu“ (Bílá kniha Evropské komise, 2001: 8). Dle mého názoru, je rozhlas veřejné služby přesně jednou z těch institucí, která by měla naslouchat mladému posluchači, jeho požadavkům a přáním a vytvářet pro něho kvalitní protipól komerčnímu sektoru. To však s jeho participací a ne za jeho zády. Mládež je totiž budoucností těchto institucí. Mým cílem je vytvořit pilotní díl rozhlasového pořadu pro tuto skupinu, proto se zeptám těchto lidí osobně na jejich názory a návrhy, jak by takový pořad měl vypadat.

64

7. Kvalitativní výzkum na cílovém publiku - ohnisková skupina Na tomto místě své diplomové práce se dostávám k výzkumu cílového publika. Do této chvíle jsem popsala a interpretovala literaturu ohledně rozhlasu, veřejnoprávního média a jeho vztahu k publiku (včetně mládeže), mluvila jsem s ředitelem Českého rozhlasu Hradec Králové o programové nabídce stanice mladému posluchači. Následně jsem si utvořila vlastní hrubou představu pořadu, který by královéhradecké mládí mohl zaujmout. Zbývá zjistit pohled z druhé strany – jak se dívá hradecká mládež na tamní (nejen) veřejnoprávní vysílání a jak by si představovala rozhlasový pořad, který by byl určený přímo pro ni (případně, jestli by vůbec poslouchala i tento „ideální“ pořad). Pro získání odpovědí na výše popsané otázky jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu – focus group neboli ohniskovou skupinu. Tuto metodu jsem vybrala proto, že mi umožnila osobní setkání s potenciálním cílovým publikem a zprostředkovala mi názory těchto lidí na problematiku rozhlasového vysílání pro mládež, a to v souvislostech a vzájemné konzultaci více lidí. Cílem mé diplomové práce není provést hloubkový výzkum mládeže ve vztahu k rádiu. Chtěla bych dojít k určitým styčným bodům, které se těmto lidem jeví jako problematické a také získat návrhy řešení a to zejména ve vztahu k potenciálnímu pořadu. Uvědomuji si, že vybraný vzorek respondentů není dostatečně velký, aby se dal zobecnit k širší aplikaci. Mým cílem je reflektovat určité problematické aspekty veřejnoprávního rozhlasového vysílání pro mládež a navrhnout způsoby řešení v konkrétní lokalitě. Pro moje účely poslouží výzkum jako zdroj názorů a námětů při tvorbě pilotního dílu pořadu pro mládež, který je druhou (praktickou) částí této práce. V kapitole věnované ohniskové skupině popíšu metodu samotnou i průběh a závěry té, kterou jsem provedla já.

7.1. Focus group jako metoda kvalitativního výzkumu Jako metoda kvalitativního výzkumu jsou ohniskové skupiny především skupinovým rozhovorem – nikoli ovšem ve smyslu výměny otázek badatele a odpovědí respondenta. Namísto toho se v tomto typu výzkumu spoléhá na interakci uvnitř skupiny, jež je vyvolána tématy, která jsou předkládána badatelem a obvykle i moderátorem v jedné osobě. 65

„Charakteristickým znakem ohniskových skupin je explicitní užívání skupinové interakce k získání údajů a vhledů, které by bez interakce, již nacházíme ve skupině byly těžko přístupné“ (Morgan 2001: 13,14).152 Důležitou roli v ohniskové skupině hraje moderátor, který řídí tok diskuze. „Interview se provádí najedou ve skupině šesti až osmi lidí s cílem probrat určité téma a trvá asi hodinu a půl. Účastníci interview tvoří obvykle poměrně homogenní skupinu. Mají reflektovat otázku, kterou jim položí tazatel. Slyší odpovědi ostatních, reagují na ně a doplňují své odpovědi. Není nutné, aby se ve skupině dosáhlo souhlasu, ale ani to, aby se došlo k rozporům“ (Hendl 2005: 183). Výhodou této metody je, že při skupinové diskuzi se uvolňují zábrany jednotlivých účastníků, kteří v interakci snáze projeví vlastní názory a postoje běžného života. Naopak výtky, se kterými se kvalitativní výzkum potýká jsou, že jeho výsledky představují sbírku subjektivních dojmů. „Pro jeho pružný a nestrukturovaný charakter ho lze – na rozdíl od kvantitativního výzkumu – těžko replikovat. Protože pracuje s omezeným počtem jedinců a obvykle na jednom místě, vznikají také obtíže se zobecňováním výsledků“ (Hendl 2005: 52). Nespornými výhodami kvalitativního přístupu je získání hloubkového popisu případů. „Citlivě zohledňuje působení kontextu, lokální situaci a podmínky“ (Hendl 2005: 53).

7.2. Přípravná fáze výzkumu cílového publika Při plánování ohniskové skupiny je důležité předem si rozmyslet řadu otázek, jak bude sběr dat probíhat. To znamená, kdo se bude skupiny účastnit, zda se účastníci budou vzájemně znát či ne, jaká bude míra moderátorské angažovanosti, jak velká skupina bude a případně, kolik ohniskových skupin bude v celém projektu (Morgan 2001: 47). Nejnáročnější částí přípravné fáze výzkumu se ukázalo vlastní zajištění účastníků. Sehnat deset lidí, kteří se mají v jeden den dostavit na jedno místo se ukázalo jako velmi problematické. Ohniskovou skupinu jsem začala plánovat 6. 10. 2008. Termín realizace jsem stanovila na neděli 1.11. od 13:00 hodin. Během čtyř týdnů, které předcházely vlastní ohniskové skupině doznal seznam lidí, kteří se měli dostavit, značných změn. Nicméně i přes průvodní obtíže se výzkum povedlo realizovat a výsledná skupina účastníků se nijak zásadně neodchýlila od pestrosti představované různými typy lidí, kterou jsem původně zamýšlela.

152

Tato metoda bývá často spojována s Paulem Felixem Lazarsfeldem, který ji od třicátých let začal aplikovat na výzkum rozhlasových posluchačů. Své uplatnění ale našla jak v sociologických výzkumech, tak například v marketingových (Morgan 2001: 15).

66

7.2.1. Základní soubor Pilotní díl pořadu pro mladé na ČRo HK bude cílit zejména na lidi ve věku 15-25 let. Do základního souboru tedy spadají všichni lidé daného věku s místní příslušností k Hradci Králové a potažmo k dosahu signálu vysílače (to znamená přibližně rozlohu Východních Čech s přesahy viz. obrázek). Místní příslušností v tomto případě myslím lidi, kteří v tomto místě mají trvalé bydliště i ty, kdo žijí v dané lokalitě pouze přechodně – např. studenty, lidi dojíždějící za prací atp.

Obr. 1 - Mapa pokrytí signálem vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové, 90,5 - 95,3 - 96,5 FM153

7.2.2. Výběrový soubor Původně jsem zamýšlela skupinu o deseti lidech – pět dívek, pět chlapců. Dva z oslovených respondentů se ovšem nedostavili, takže výsledný výběrový soubor tvořilo osm lidí po čtyřech dívkách a čtyřech chlapcích. Výběr probíhal metodou snowball sampling154 a účelovým výběrem155. Při určování vzorku jsem zvažovala také strukturu skupiny. Vzhledem k omezeným možnostem svého výzkumu (proto, že jsem prováděla pouze jednu metodu a na jedné skupině), chtěla jsem získat pestrost alespoň uvnitř vzorku. Proto jsem účelový výběr156 směřovala tak, aby účastníci představovali co nejširší paletu věku (v rámci dané kategorie), škol, které navštěvují a zájmů. To znamená lidi od spodní hranice patnácti let základní školy po horní hranici pětadvaceti let (vysoké školy) a zástupce středních škol jsem zase chtěla vybrat pestře

153

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/hradec/vysilace/ „Technika sněhové koule spočívá ve výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny“ (www.tf.jcu.cz). 155 “Účelový výběr je založen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a co je možné pozorovat. Při použití účelového výzkumu musí výzkumník jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu reprezentuje“ (www.tf.jcu.cz). 156 Při účelovém výběru jsem hledala mezi svými bližšími i vzdálenějšími kamarády a známými a hledala jsem tak různé typy lidí. 154

67

z pohledu oborů – od gymnázia po učiliště (což se ve výsledku nepovedlo úplně, zástupce učiliště se nedostavil). V otázce, zda se mají jednotliví účastníci vzájemně znát či ne jsem byla přikloněná názoru, aby se znali alespoň po skupinkách či po dvojicích – aby je zábrany před naprosto cizími lidmi nesvazovaly ve vyjadřování.157 V této fázi se prosadila metoda snowball sampling, kdy někteří z respondentů doporučili své kamarády. Ve výsledku se tak vždy nejméně dva lidé vzájemně znali. Diskuze se účastnily čtyři dívky: Katka 15 let, žákyně 9. třídy základní školy Iva 17 let, studentka Střední odborné školy integrované (2. ročník) Veronika 18 let, studentka Gymnázia J.K. Tyla (3. ročník) Alena 23 let, studentka Karlovy univerzity. Čtveřici chlapců tvořili: Michal J. 16 let, student Gymnázia Bohuslava Balbína (2. ročník) Mirek 17 let, student Průmyslové školy a zároveň Konzervatoře Pardubice (1. ročník). Pavel 18 let, student Střední průmyslové školy stavební (4. ročník) Michal Š. 24 let, student Masarykovy univerzity. Všichni zúčastnění mají trvalé bydliště v Hradci Králové. Průměrný věk ve skupině byl 18,5 let.

7.2.3. Moderátor diskuze Role moderátora či tazatele ve výzkumu jsem se chopila já osobně. Promýšlela jsem ovšem, jakou měrou zasahovat do toku diskuze. Nechtěla jsem respondenty příliš ovlivňovat nadbytečným vysvětlováním situace. Spíše jsem se klonila k názoru téma zpočátku uvést, naznačit téma debaty, ale dále už vstupovat co nejméně a spíše nechat prostor respondentům a jejich vlastním názorům a zkušenostem. Rozhodla jsem se proto pro metodu „trychtýře“, kdy je moderátor zpočátku zejména posluchačem s občasným nadnesením další otázky a ke konci se zapojuje aktivněji, aby tok diskuze usměrnil ke konkrétnějším závěrům (Morgan 2001: 17). Navzdory svému původnímu záměru jsem ale vstupovala při vlastní realizaci výzkumu do debaty více, a to i v počátcích, protože hovor mladých rozverných lidí často sklouzával do

157

Tento krok se myslím ukázal jako rozumný, protože při vlastní realizaci ohniskové skupiny se všichni velmi rychle uvolnili a byli schopní navzájem volně komunikovat.

68

velmi humorných a uvolněných rovin, takže bylo místy nutné připomenou téma či otázku a debatu usměrnit.

7.3. Průběh ohniskové skupiny Jak jsem psala výše, výzkum jsem stanovila na neděli 1.11. 2008 od 13:15 do cca 15:15 hodin. Místo konání bylo u mě doma. Přesto, že jsem se všech respondentů ptala už během předešlých telefonických rozhovorů, zeptala jsem se ještě jednou, zda někomu z přítomných vadí, že je debata natáčena na kameru pro mé další možnosti zpracování. Nikdo ze zúčastněných neměl proti videozáznamu výtky. V úvodu diskuze jsem stručně představila sebe, výzkumnou metodu a její cíle a také mé další záměry s výsledky výzkumu. Poté jsem účastníky vybídla, aby se také stručně představili. Následovala první („zahřívací“) otázka diskuze: „Rádio – co se vám vybaví pod tímto pojmem?“ V řízení debaty jsem postupovala podle předem připraveného průvodce. Jak píše Morgan, tento průvodce je pouze jakýsi flexibilní scénář, ne striktní plán a moderátor se ho při diskuzi drží pouze tak, aby nenarušil přirozený tok skupinové interakce (Morgan 2001: 16). Při práci na předešlých kapitolách své diplomové práce jsem si utvořila představu výsledného pořadu – nebo spíš jednotlivé body koncepce, ze kterých by se pořad mohl skládat. Šlo by o nemainstreamovou hudbu (různých žánrů), lokální kulturu (včetně nízkorozpočtových a okrajových akcí) a nosným prvkem by mohl být host (nějaká zajímavá osobnost z Královéhradecka nejlépe z věkové skupiny 15-25 let, výrazná ve svém „oboru“). Na této hrubé koncepci jsem následně stavěla otázky ohniskové skupiny. Diskuse se měla týkat dvou hlavních témat: „Jaký máte obecně vztah k rádiu“? A „jak by měl vypadat „ideální“ rozhlasový pořad pro mladé v HK?“ Pod těmito dvěma hlavními tématy se skrývalo několik dílčích otázek. K prvnímu tématu se vztahovaly čtyři otázky: 1) Co se vám vybaví pod pojmem „rádio“? 2) Posloucháte internetová rádia? 3) Co se vám vybaví, když se řekne Český rozhlas Hradec Králové? 4) Poslouchali byste pořad na ČRo HK, který by vás zaujal?

69

Pořadu se týkaly další čtyři otázky. 1) Zajímají vás výrazné osobnosti vašeho regionu? 2) Co by mělo být náplní pořadu (kromě muziky)? 3) Jak by měl být pořad dlouhý a kdy by se měl vysílat? 4) Jaká by se v něm měla hrát muzika?

7.4. Závěry ohniskové skupiny Během téměř tří hodin, po které trvala ohnisková skupina, účastníci stihli prodebatovat všechny výše uvedené otázky a zároveň dojít svým způsobem ke shodě o podobě pořadu. I když se tato podoba místy lišila od mé vlastní původní vize.

7.4.1. Soulad kolem prvního tématu První diskutované téma ohniskové skupiny – „jaký máte obecně vztah k rádiu“ nevyvolávalo žádné větší rozpory a aktéři se poměrně rychle shodli, že jim v rádiu vadí: •

reklama

•

časté opakování stejných písní

•

hloupé moderátorské vstupy

•

podbízivost a „vlezlost“ zejména komerčních rádií.

Všichni zúčastnění jsou alespoň příležitostnými posluchači rádia. Pět uvedlo, že poslouchají velmi zřídka. Pouze dva (Veronika, Mirek) uvedli, že poslouchají rádio pravidelně – zejména ráno, ovšem spíše jenom jako kulisu: „Já mám rádio jako budík“ (Mirek). Mezi stanicemi, které dotazovaní ladí nejčastěji, figuruje rádio Černá hora, Evropa 2, ale také vysílání BBC kombinované s rádiem Česko – Michal J., Michal Š. a Katka uvedli, že tuto stanici ladí hlavně kvůli poslechu angličtiny. „Já to poslouchám v autě. Zajedno kvůli zprávám a hlavně kvůli naposlouchání angličtiny“ (Mihal Š.). V otázce internetových rádií

70

čtyři z dotazovaných uvedli, že poslouchají rádio Last FM158 a jedna respondentka ABrádio159. O Českém rozhlasu Hradec Králové měli prakticky všichni účastníci jen velmi málo informací. Šest z respondentů ho neposlouchá vůbec. Dva uvedli, že už vysílání někdy slyšeli – „jo, já poslouchám, když tam mamka zajde vyprávět o floristice“ (Michal J.), „já to občas zaslechnu u babičky, ona poslouchá hlavně písničky na přání“ (Iva). Naopak na otázku, zda by poslouchali pořad na ČRoHK, který by je zaujal odpověděli jednotně, že ano, pakliže by o takovém pořadu věděli a měli čas k poslechu, případně by uvítali formu podcastu (Michal Š, Alena).

7.4.2. Diskuze o náplni pořadu Diskuze kolem druhého tématu týkajícího se vlastního pořadu už tak hladký průběh neměla. Jak jsem předpokládala, jako největší problém se ukázala muzika, která nakonec celou původní koncepci rozbila a rozdrobila. Nejdřív se ale zaměřím na prvky, na kterých se respondenti větší či menší měrou shodli. V otázce náplně pořadu panovala shoda kolem kultury, hosta a dále respondenti vymysleli, že by pořad mohl obsahovat informace užitečné pro studenty. Respondenti by uvítali, kdyby se prostřednictvím pořadu dozvěděli o netradiční kultuře v Hradci Králové a okolí, která je v kulturních přehledech často přehlížena nebo se jí dostává jen velmi málo pozornosti. „Mohly by se tam představovat artový filmy“ (Katka). Účastníci také navrhovali, aby některé kulturní akce byly přiblíženy více do hloubky– například aktuální představení Klicperova divadla, festivaly art kina Centrál, koncerty v nízkoprahových zařízeních a podobně. S těmito názory se ztotožňovalo 7 účastníků. Pavel naopak zastával názor, že „má své zdroje informací o kultuře, která ho zajímá“. V otázce „hosta pořadu“ panoval jednoznačný soulad všech zúčastněných. Respondenti

by

uvítali,

kdyby

se

ve

vysílání

objevovaly

zajímavé

osobnosti

z Královéhradecka a z jejich věkové skupiny. „Třeba už proto, že bych mohla některé z nich znát“ (Alena). Z výběru osobností aktéři jmenovali hudebníky, sportovce, vědce, ale i například studenty Univerzity Hradec Králové, kteří jsou nějakým způsobem výrazní.

158

Last.fm je typem webu 2.0. “Last.fm je v současné době nejznámější a nejpoužívanější sociální webovou službou zaměřenou na poslech, hodnocení a doporučování hudby. Dnešní podoba Last.fm vznikla v srpnu 2005 sloučením dvou původně nezávislých (ale téměř od začátku spolupracujících) projektů: last.fm a Audioscrobbler” (http://zbiejczuk.com). 159 ABrádio je portál, který sdružuje internetové vysílání českých analogových i internetových rádií a také nabízí možnost vytvořit si rádio vlastní (www.abradio.cz).

71

Dále zaznívaly nové návrhy samotných respondentů – jako například „seznamka“ (Michal J.). To ale ostatní účastníci buď nepodpořili (dva) nebo přímo zamítli (také dva). Veroničin návrh, který se naopak setkal s ohlasem, byl, aby se v pořadu vyskytovaly informace pro studenty. „Třeba zajímavosti o novejch oborech (…), že by to třeba přišel představit nějakej konkrétní student“ (Veronika). „Nebo i nějaký perličky – jako třeba recepty na studentský jídla, takový ty rychlovky“ (Iva). V tomto tématu respondenti nedošli k obecnějším závěrům, ale shodli se, že studentstvo by informace tohoto druhu mohly zajímat. V otázce délky pořadu, frekvence a času jeho vysílání se ozývaly zpočátku zcela odlišné názory – Veronika a Mirek prosazovali variantu půl hodiny ráno někdy v pracovním týdnu a ostatní razili názor půl hodinu až hodinu v týdnu večer, někdy v čase od šesté do deváté. Jasná shoda panovala v týdenní frekvenci vysílání.

7.4.3. Hudební rozkol Zcela zásadní rozkol ale nastal v otázce muziky, která by se měla v pořadu vysílat. Na jednu stranu se všech osm účastníků shodlo, že by mělo jít o písně, které neuslyší v největší rotaci na komerčních rádiích, takže určitě hudbu nemainstreamovou. Každý zúčastněný si ale svoji „alternativu“ představoval jinak. V debatě o hudbě se vydělily jakési dva tábory, kdy jedni byli ochotni přijmout širší spektrum alternativy s myšlenkou, že „přesto, že hiphop není můj šálek čaje, tak ho skousnu, protože se tak setkám s něčím, co bych si normálně nepustila a když to bude vyvážený i jinýma žánrama, tak si tam najdu i to svoje“ (Veronika). Toto „tolerantnější“ křídlo tvořila Veronika, Iva a Pavel. Naproti tomu oba Michalové, Alena, Katka a Mirek zastávali myšlenku, že „nebudu poslouchat půl hodiny muziky, která se mi nelíbí jen proto, abych slyšela jednu dobrou písničku, na to prostě čas nemám“ (Alena). Tato diskuze navíc vnesla do hovoru další téma – komu by měl být pořad vlastně určený, co nejširšímu publiku nebo spíš menší, ale stálé komunitě, která by se kolem pořadu vytvořila? S postupem času začal nabírat na síle názor, že by jednotlivé díly mohly být žánrově odlišené a jejich publikum by se soustředilo i kolem internetové podcastové formy pořadu. „Chceš chytit konkrétního člověka, kterej to bude v danej čas poslouchat nebo spíš, že budou lidi, který budou o tom pořadu vědět a stáhnou si to z netu. To máš jako s Krausem, i když na něj nekoukáš třeba přímo v pátek v televizi, tak se ne to koukneš dodatečně na netu. Jestli takhle neudělat komunitu kolem toho pořadu, i když nebude oslovovat široký masy, tak si spíš najde posluchače a začneš se pohybovat v prostředí ČRo“ (Michal Š.).

72

Myšlenka pořadů odlišených podle hudebních žánrů se následně zalíbila i původně „tolerantnímu křídlu“. Ale vyvstal další problém: „Jak často by to mělo bejt? Kdyby to bylo jednou za tejden, tak já nebudu měsíc čekat na ten svůj“ (Pavel). A následně přišla Alena s průlomovým nápadem, který se okamžitě zalíbil všem: „Co kdyby bylo 5 základních žánrů, který by se opakovaly v tejdnu?“ Respondenti poměrně rychle zformulovali koncepci pořadu s četností pěti vysílání za týden od pondělí do pátku zaměřených podle „široce pojatých žánrů“ – spíš podle nálady hudby než podle konkrétních žánrů, protože tomuto vymezení by zdaleka čtyři či pět týdenních pořadů nestačilo. Například jeden díl zaměřený na tvrdou muziku (rock, metal, hardcore, punk …), další na taneční rytmy (hiphop, techno, break dance…), třetí by mohly být například jazzové odnože (jazz, funky …) a tak podobně. S touto „revolucí“ v diskuzi bylo nutné přeformulovat i body, na kterých se účastníci do té doby již shodli. Aby byl pětkrát do týdne v pořadu host a kulturní přehled (z velké většiny asi stejných kulturních akcí) se rázem jevilo jako těžkopádné, takže respondenti došli k závěru, že „by mohly být žánrový pořady čtyři a jeden obecně kulturní s hostem“ (Mirek). To bylo výsledné usnesení, se kterým všichni debatéři větší či menší měrou souhlasili. Čtyři „žánrové“ půlhodinové hudební pořady, které by představovaly zajímavosti a novinky v daných žánrech a jeden hodinový kulturně informační s hostem například ve středu či ve čtvrtek. Optimální čas vysílání od osmé hodiny večer. Ale zároveň poskytnout na internet podcastovou formu pořadu.

7.4.5. Propagace pořadu Poslední téma, na které už bohužel respondentům nezbylo dost času (debata se z původně zamýšlených dvou hodin protáhla víc než na tři a někteří už spěchali za dalšími aktivitami) a možná také sil (protože debata kolem hudby pořadu byla poměrně vypjatá a náročná), byla propagace. Respondenti si nicméně uvědomovali, že ČRo HK není typickou stanicí, kterou by vyhledávali mladí lidé, a proto existence pořadu pro mládež by bylo třeba nějakým způsobem oznámit a zpropagovat. V tomto tématu už nevznikly žádné ucelenější závěry, spíš od jednotlivých členů skupiny zaznívaly různé návrhy. Plakáty (ve školách, v klubech atp.), billboardy, zvuková reklama na autě jezdícím hradeckými ulicemi, či propagace přes internetové stránky často vyhledávané mládeží (bandzone.cz, ticketpro.cz a další).

73

Takový byl výsledek mého výzkumu potenciálního publika rozhlasového pořadu pro mladé na Českém rozhlasu Hradec Králové. Dále s ním budu pracovat při tvorbě pilotního dílu, takže některé z výše popsaných návrhů dostanou konkrétní podobu, jiné (jako například usnesení kolem žánrové hudební náplně) zůstanou pouze v této teoretické rovině. Následující kapitola se vztahuje k pilotnímu dílu pořadu. Ten převádí závěry ohniskové skupiny i předchozích kapitol do konkrétní, praktické podoby.

74

8. Pilotní díl pořadu pro mladé na ČRo HK Při tvorbě vlastního pilotního dílu jsem vycházela ze závěrů ohniskové skupiny, předchozích zjištění týkajících se mládeže, publika a samozřejmě beru v potaz i skutečnost, že pořad by byl určen do vysílání rozhlasu veřejné služby. S tím dále souvisí i situace v dané lokalitě – královéhradeckém regionu - kterou beru na zřetel také. Další fakt, který při tvorbě zohledňuji je, že výsledné audio je částí diplomové práce, takže i tomu podřizuji kritéria – zejména pokud jde o délku pořadu.

V kapitole o mládeži a ve výzkumu cílového publika jsem zjistila, že tito lidé mají zájem o nemainstreamovou hudbu, kulturu (zejména nízkorozpočtovou) a v tomto případě zejména lokální. Vzhledem k tomu, že jde z velké části o studenty, zajímají je praktické informace ohledně studia a budoucích šancí a také by rádi poznali zajímavé osobnosti daného regionu. Pokud jde o závěr ohniskové skupiny vytvořit čtyři žánrové hudební pořady do týdne, tak to uvádím pouze jako výsledek výzkumu, se kterým dále pracovat nebudu (z technickovýrobních důvodů). Spíše se podržím návrhu respondentů, aby tyto žánrové pořady doplňoval pořad pátý „informační“ – s hostem a lokálními informacemi a kulturou, který se mi pro moje účely jeví jako nejvhodnější. Co se týče „organizačních“ věcí jako je například umístění pořadu v týdenním schématu ČRo HK, nebo jeho propagace, vyjdu z požadavku respondentů, aby byl pořad umístěn ve večerním čase a návrhy propagace také níže rozvedu. V mém podání jde o pořad vyrobený předem (předtočený), přesto jsem se při výrobě snažila, aby výsledek zněl jako program vysílaný „naživo“. Pokud by se takový pořad skutečně vysílal v rozhlase, živá forma vysílání i s případnými předtočenými prvky (rozhovor, pozvánky atp.) by byla určitě lepší než záznam. Například proto, aby byla možná případná interakce posluchačů prostřednictvím telefonátů, sms, emailů.

8.1. Typ pořadu160

160

“Pořad - obsahově i formálně uzavřený, relativně samostatný a časově ohraničený prvek vysílání (segment), který je v rozhlasovém programu vymezen zpravidla slovně (ohlášením, odhlášením), hudebním nebo jiným akustickým signálem (znělkou, časovým znamením, gongem, pauzou atp.) nebo skladebně (např. žánrovým či

75

Ze skloubení výše uvedených zjištění a požadavků posluchačů jsem vyrobila půlhodinový pořad se čtyřmi písněmi (+ dalších pět zní jako podkres rozhovoru), šesti jingly (úvodní a závěrečná znělka a čtyři předěly navozující téma), šesti moderátorskými vstupy (z čehož je jeden informační rozhovor) a jedním rozhovorem (portrétnímu interwiev)161. Přesná struktura magazínu je: -

úvodní znělka

-

úvodní moderátorský vstup

-

první píseň (Queens of the Stone Age)

-

jingle

-

druhý moderátorský vstup (informace pro studenty)

-

druhá píseň (Morcheeba)

-

třetí vstup formou předtočeného rozhovoru o filmovém festivalu

-

třetí píseň (Manau)

-

jingle

-

čtvrtý vstup kulturně-informační

-

jingle

-

portrétní interwiev s královéhradeckou osobností (to má svou vlastní vnitřní strukturu, které se budu věnovat konkrétně níže)

-

pátý vstup o královéhradecké kapele Pavilon M2

-

jingle

-

čtvrtá píseň (HK kapela Pavilon M2)

-

šestý vstup závěrečný

-

závěrečná znělka.

Z hlediska obsahu a funkce tak jde o pořad polytematický smíšený (Perkner 1987: 48). Nejvýstižněji ale myslím pořad charakterizuje termín „magazín“. „Pestrý složený rozhlasový pořad, v němž jsou spojeny obvykle průvodním slovem moderátora tematicky, žánrově, slovesně a hudebně různorodé příspěvky do kompozičně uceleného tvaru (např. Meteor,

tematickým odlišením). Je základní jednotkou rozhlasového programu, který tvoří nadřazenou kategorii k pojmu rozhlasový pořad – v běžné řeči se oba termíny nesprávně používají jako synonyma” (Maršík 1999: 20). 161 Cílem portrétního interwiev je představit osobnost partnera s důrazem na emocionální, jedinečné psychologické charakteristiky (Perkner 1982: 108).

76

Sportovní magazín). Vysílá se většinou s pravidelnou perioditou, často obsahuje stálé rubriky. Svojí kompozicí založenou zpravidla na střídání krátkých aktuálních publicistických příspěvků a informací s hudbou, odpovídá dynamickému životnímu rytmu současného rozhlasového posluchače a respektuje tendence k tzv. kulisovému poslechu (tj. poslechu při vykonávání jiné činnosti)“ (Maršík 1999: 18). V případě mého magazínu by šlo o týdenní periodicitu.

8.2. Časové umístění a délka pořadu Respondenti ohniskové skupiny se shodli, že optimální čas vysílání daného pořadu by byly dny v pracovním týdnu ve večerních hodinách. Pokud by šlo o zmiňovaný „informační“ pořad a ne „žánrový“, navrhli středu či čtvrtek – zejména proto, že kulturní informace v pořadu zmiňované by se velkou měrou týkaly víkendových akcí. Umístění do večerních hodin by bylo vhodné také proto, že tato doba je zpravidla v rozhlase vyhrazena inovativním prvkům, okrajovým skupinám posluchačů. Jak uvádí Fleming, večerní vysílání je směřováno zpravidla na lidi, kteří nesedí u televize, jsou to spíš „menšinoví“ posluchači se zájmem o konkrétní typ vysílání. Rozhlasové večery jsou často mnohem víc novátorské než denní, jak ukázal John Peel už od počátků Rádia 1, když stanovil kult představování nové muziky posluchačům. Večer je považován za čas, kdy mohou být testovány nové formáty, čas, ve kterém vstupují do éteru moderátoři začátečníci (Fleming 2002: 49). Večerní vysílání je často přehlíženo programovými tvůrci (kteří kladou důraz zejména na ranní a dopolední špičku), na druhou stranu jsou lidé večer „opravdovými posluchači“. Zpravidla už nejsou ve spěchu jako během dne, kdy zaslechnou sotva pár slov zpráv, ale jsou více soustředění a nerušení a jsou rádi, že jim rádio dělá společníka (Fleming 2002: 49). Právě do tohoto času směřuji svůj pilotní díl magazínu pro mladé – na středeční večer od 20 do 20:30 hodin. Konkrétní den, na který by pak byl pořad určený je 13. listopad 2008 a informace v něm uváděné se týkají zejména věcí, které proběhnou v následujících sedmi dnech. Délkou pořadu jsem zvolila půlhodinu. Pokud by šlo o skutečně vysílaný pořad, myslím, že by v tomto případě byla lepší hodinová stopáž (stejně tak, jak navrhovali respondenti výzkumu), ale vzhledem k tomu, že by velkou část zabírala muzika (písně o celé délce), zvolila jsem jakýsi kompromis, kdy na půlhodinové délce je nastíněno, co by se

77

posléze dalo prohloubit a rozvinout i do delšího času. Já jsem kvůli časové úspoře zkrátila délku písní.

8.3. Název Název pořadu byl jedním z největších problémů, které jsem v souvislosti s tvorbou magazínu řešila. V této věci jsem se řídila zejména svým vlastním úsudkem, i když jsem průběžné návrhy „testovala na okolí“. Měla jsem už vytipovaný obsah a strukturu magazínu a měla jsem představu o cílovém publiku a chtěla jsem tyto aspekty skloubit. Mojí vizí bylo, aby název vyjadřoval pestrost (obsahovou i formální), kterou jsem chtěla magazínu vtisknout, aby pokud možno „zněl mladě“ a v ideálním případě odkazoval na danou lokalitu – aby bylo jasné, že informace a kultura se týkají zejména Královéhradecka. Po dlouhých týdnech přemítání a diskuzí s přáteli zvítězil návrh Hradecká Paleta.

8.4. Technika Pro vlastní výrobu magazínu měla nosnou roli samozřejmě také nahrávací a záznamová technika, se kterou jsem pracovala. Hardware: mikrofon (LEM 20), počítač (Asus A3H), zvuková karta do PC (Creative SB Audigy), sluchátka (Koss UR 40), kytara (Gibson Les Paul Custom), elektronické bicí (Ion iED05), baskytara (Fender), multiefekt (Zoom 9150). Software: Sound Forge 8.0, Acoustica, Addictive Drums, Fruity Loops.

8.3. Jednotlivé složky magazínu Následující podkapitoly budou zaměřeny na části, ze kterých se magazín skládá, tzn. moderátorské vstupy, hudba, jingly a rozhovor – ten vystupuje jako jakýsi samostatný celek s vlastní muzikou v podkresu, ruchy a otázkami, takže tomu se budu věnovat samostatně. V příloze práce je bodový rozpis pořadu s kompletním zněním moderátorských vstupů – příloha P10.

8.3.1. Moderátor „Jsou zosobněním rádia, jsou osobnostmi, se kterými se ztotožňujeme a navazujeme spojení“, říká Crisell, když mluví o „hlasech stanice“ (Crisell in Fleming 2002: 63). V případě pilotního dílu mého magazínu budu oním „hlasem“ já osobně.

78

Jak ukazuje Chris Hughes, moderátor (též označovaný jako referent, spíkr či jinak) má mnoho podob v jeden okamžik. Když mluví například mladý muž, dívky k němu romanticky vzhlížejí, starší ženy v něm vidí syna a muži by s ním chtěli „zajít na skleničku“ (Hughes in Fleming 2002: 63). Moderátor je víc než pouhý hlas mezi písničkami, je zosobněním stanice, „nositelem značky rádia“ a je na něm, aby vytvořil pouto s publikem. „Učí“ posluchače poslouchat právě danou stanici a dává jim důvod poslouchat v následujících okamžicích – to je jeho hlavní poslání (Fleming 2002: 63,64). Dobrého moderátora nedělá improvizace (jak si často lidé myslí), ale naopak tvrdá příprava a také psaný text vstupů (McCoy 1999: 69, 70). A psaní pro rádio je zcela odlišné od psaní například pro noviny. Liší se typ zpráv (ne všechno, co se dá napsat do novin lze použít i pro rozhlas či televizi), liší se forma informování (posluchač se nemůže v textu vrátit, takže je nutné zprávu formulovat tak, aby ji pochopil napoprvé – tzn. jednoduše, stručně, výstižně) a pokud jde o strukturu rozhlasových příspěvků, tak neplatí jako např. u novin forma obrácené pyramidy (na začátku nosná informace, která se dále rozvíjí), ale metoda „dramatické jednoty“, která má tři části – vyvrcholení, příčinu, účinek (Malette 1991: 121-128). Přesto, že moderátor vychází z psané přípravy, je nezbytné, aby do éteru vycházela slova, která budou znít jako projev mluvený až hovorový (ovšem ne ve smyslu slangu nebo nedbalosti). Spíše jde o to, aby byl projev přirozený, se správnou artikulací, akcentací, znějící jako rozhovor, který vede moderátor s posluchačem. V případě regionálních stanic hraje roli také spjatost moderátora s lokalitou, znalost místa a místních souvislostí, která umocňuje pouto s posluchačem.

8.3.1.1. Moderátorské vstupy v Hradecké paletě Na následujících řádcích se zaměřím na jednotlivé moderátorské vstupy na jejich obsah i formu. Vzhledem k tomu, že pořad je myšlený na večer 13. listopadu 2008, všechny informace se týkají věcí, které se konají tou dobou nebo proběhnou v následujících dnech. Vstup první Úvodní vstup magazínu je jakýmsi výčtem obsahu celého pořadu. Zdravím posluchače a nastiňuji témata, která budou rozebrána, významnou osobnost, která bude představena,

79

královéhradeckou kapelu, o níž bude řeč a popřeji posluchačům příjemný poslech. V závěru nechybí avízo první písně. Vstup druhý Obsahem tohoto vstupu je výzkum vysokých škol European Student Barometr 2009. Informace je určena studentům středních a vysokých škol, kteří se chtějí dozvědět o možnostech vzdělávání v ČR i v Evropě, o postavení jednotlivých univerzit tím, že se zapojí do tohoto výzkumu. Tuto informaci jsem zařadila na začátek pořadu proto, aby navodila pocit, že magazín se týká zejména mladých lidí. Odkazuji také na Univerzitu Hradec Králové, čímž chci informaci provázat s lokalitou. Vstup třetí Třetí vstup se týká kulturní akce, která je hlouběji představena. Jde o Festival francouzského filmu, který se má uskutečnit v královéhradeckém kině Centrál od 20. do 26. listopadu. Aby byla informace autentičtější, domluvila jsem si návštěvu u pana Leoše Kučery – ředitele kina Centrál, se kterým jsem v pondělí 1. prosince natočila krátkou pozvánku na tento festival. Tu jsem následně sestříhala a sestavila do moderátorského vstupu, takže ten má ve výsledku formu rozhovoru. Vstup čtvrtý Tento moderátorský vstup se týká královéhradeckého kulturního dění v širších obrysech a to zejména akcí a míst, která jsou hojně navštěvována mladými lidmi. Nastiňuji čtyři kulturní akce, které se v HK uskuteční během následujících sedmi dní (do vysílání příštího dílu magazínu). Vybrala jsem pozvánku divadelní, dvě hudební a jednu na výstavu. V závěru odkazuji na internetový portál, kde mají posluchači možnost najít výčet dalších akcí a avizuji obsah magazínu v následujících chvílích, kdy má přijít rozhovor s hradeckou osobností. Vstup pátý V úvodu vstupu pátého, to znamená po rozhovoru s hostem, se ještě k danému člověku vracím, když odkazuji na jeho internetové stránky. Vlastní obsah tohoto vstupu se ale týká místní kapely Pavilon M2, která obnovuje působnost. Zmiňuji se o důvodech jejich odmlky a také o jejích dalších záměrech s tím, že odkazuji na nejbližší koncert a pouštím píseň jako ukázku. Vstup šestý 80

Šestý vstup je závěrečný. Do doznívající písně nastiňuji některé věcí, o kterých bude řeč v příštím magazínu, loučím se a přeji posluchačům příjemný večer.

8.3.2. Hudba V magazínu zní celkem devět písní. Ani jedna ovšem nezazní celá, ale jsou zkrácené na různé délky (kdyby byly celé, nezůstalo by dost prostoru pro ostatní obsah). Písně, které vystupují samostatně jsou zkrácené přibližně na délku dvou minut (aby zazněly alespoň dva refrény každé písně). Pokud jde o hudbu v rozhovoru s „hradeckou osobností“, té se budu věnovat podrobněji přímo u popisu rozhovoru. Písně jsem vybírala podle žánru – všechny jsou spíše „alternativního“ typu. Žánrově sahají od stoner rocku po francouzský hiphop. Stoner rock (Queens of the Stone Age: Little Sister), trip hop (Morcheeba: Charango), francouzský hiphop s keltskými prvky (Manau: Panique Celtique) a indie rock (královéhradecká kapela Pavilon M2: Similar Colour Like Steel). Tyto žánry jsem zvolila proto, že nejsou příliš extrémní (např. příliš tvrdé) a zároveň písně nezní „typicky rádiově“. V celém magazínu zaznívá devět písní (včetně těch v rozhovoru s HK osobností). Šest písní má mužský vokál, dvě ženský vokál (Morcheeba, Guano Apes) a jedna je pouze instrumentální. Podle druhu zpěvu jsem písně rozmístila tak, aby vynikly oba ženské zpěvy – Morcheeba zaznívá jako druhá píseň v pořadí na cca 4. – 6. minutu pořadu. Druhý ženský vokál zní jako podkres rozhovoru s HK osobností a to je přibližně od 21. minuty. Dalším kritériem rozmístění písní bylo také to, že kapela Manou je francouzská a píseň má také francouzský text. Proto jsem tuto píseň umístila za vstup o Festivalu francouzského filmu, aby tak podtrhla náladu tématu. A pokud jde o výběr konkrétních písní od daných kapel, tak jsem se zaměřovala zejména na to, že je budu zkracovat. Proto jsem vybírala takové, které půjdou zkrátit ve vhodný čas aniž by to neznělo příliš násilně. A také jsem zohledňovala intra (předehra - než nastoupí zpěv, či hlavní melodický motiv) a outra (instrumentální závěr) písní, která lze využít pro začátek či konec moderátorského vstupu.

8.3.3. Jingly Pojmem jingle myslím znělku či zvukový předěl. Nesetkala jsem se ani v praxi ani v literatuře s českým ekvivalentem – termín znělka sice naznačuje, co anglické slovo jingle

81

znamená, ale není to překlad zcela výstižný. Souhrnně se jingly v rádiu označují termínem „grafika“162 nebo také zvukový obal. Já budu termín jingle používat v širokém slova smyslu, třebaže jednotlivé jingly, které se vyskytují v mém magazínu by se daly zařadit do určitých konkrétnějších charakteristik. Domnívám se ale, že není nutné přesně popisovat každý jingle zvlášť, jako spíš vysvětlit, jakou mají v pořadu funkci. Jingle je nositelem značky a image rádia – stanice, potažmo konkrétního pořadu. Jeho funkcí je také „spojit nespojitelné“ – například dvě odlišné písně (tempem, žánrem, náladou…) nebo navodit moderátorský vstup. Proto mají také rádia zpravidla velkou zásobu různých typů těchto zvukových předělů, aby mohla použít nejvhodnější pro danou část vysílání (Fleming 2002: 57). Jingly se také liší podle formátu stanice – například rádio „News/talk“ se bude profilovat jiným druhem grafiky než rádio „Hot AC“. Například britské Rádio 1 se vyznačuje jingly postavenými na elektronické muzice a úderným „beatem“, což má být předznamenáním toho, že posluchači jsou zejména mladí lidí od 15 do 25 let. Jiné stanice mohou používat jingly například symfonické nebo zpívané. Společným rysem všech jinglů je ale to, že se mají vrýt do posluchačova podvědomí a přispět tak k „návyku na danou stanici“ a to zejména častým výskytem ve vysílání (Fleming 2002: 57). Jingly, které jsem vyrobila163 pro svůj magazín mají znít „mladě“, ale zároveň ne příliš agresivně – aby se líbily mladému posluchači a zároveň je mohl tolerovat i „většinový“ posluchač ČRo HK (to znamená lidé nad 50 let). Jingly v Hradecké paletě jsou instrumentální – nahrané na elektrickou kytaru, baskytaru a elektronické bicí. K tomu je doplněn mužský hlas se slogany, které obsahují nosné informace o pořadu. V úvodní a závěrečné znělce je název pořadu, čas jeho vysílání a mé jméno coby moderátorky. Plus jsem přidala jakýsi vysvětlující dovětek - „pro všechny mladé duchem“, aby bylo jasné, o jaký druh pořadu jde164. Úvodní znělka tak obsahuje text: „Hradecká paleta Jarmily Paličkové. Středeční půlhodina pro všechny mladé duchem.“ A

162

Původ tohoto poměrně zavádějícího pojmu se mi nepovedlo objasnit. Vždy jsem se setkala pouze s jeho použitím. Pro příklad, kde se tento termín vyskytuje jsou stránky http://www.radiotv.cz. 163 Respektive mi multiinstrumentalista Tomáš Macek nahrál na kytaru, baskytaru a bicí to, co jsme společně vymysleli. 164 A zároveň jsem nechtěla použít pouze označení „pro mládež“, což by mohlo naznačovat, že lidé z ostatních věkových kategorií jsou z poslechu vyloučeni.

82

v závěrečná znělka zní slova: „Hradecká paleta Jarmily Paličkové. Každou středu večer od osmi do půl deváté na Českém rozhlase Hradec Králové.“ Kromě počáteční a konečné znělky jsou ještě uvnitř magazínu další čtyři jingly, které slouží jako předěly k navození nového tématu. Základní hudební motiv jinglů je shodný, liší se pouze rozvedením do délky – to podle délky sloganu. Slogany těchto vnitřních jinglů odkazují k jednotlivým rubrikám magazínu, které jsou myšlené jako rubriky víceméně stálé – „Hradecká muzika“, „Hradecká osobnost“, „Kam v Hradci vyrazit“ a jeden univerzální pro širší spektrum informací pouze s názvem pořadu „Hradecká paleta“.

8.4. Rozhovor165 Největší ucelenou část magazínu tvoří dokumentární či portrétní rozhovor. V pořadu zní od 14. do 26. minuty. Celková délka rozhovoru je 12 minut a 33 vteřin. Spadá do rubriky „Hradecká osobnost“.

8.4.1. Osobnost Osobností v Hradecké paletě je Jan Tomšovský – šestinásobný mistr ČR v jízdě na vertikální rampě na skateboardu. Je to také šestadvacetiletý rodák z HK. Když jsem promýšlela koncepci pořadu, věděla jsem, že osobností, která bude mladé lidi zajímat, by měl být někdo této věkové kategorii blízký a samozřejmě spjatý s lokalitou. Zároveň jsem měla představu, aby to byl člověk, který bude výjimečný ve „svém oboru“. A vzhledem k ostatním částem magazínu, což je lokální kultura, hudba a informace pro studenty, jsem chtěla pořad vyvážit i jiným obsahem – ideální se mi jevil sport, či nějaká pohybová aktivita. Mezi prvními nápady mě nejvíce zaujala myšlenka skateboardingu, což je sport a zábava mládeží velmi blízká a také velmi populární. Následně jsem zjistila, že z Hradce Králové je jistý „Spider“ – mistr republiky ve skateboardingu. Kontaktovala jsem ho, vysvětlila mu svůj záměr a on souhlasil s rozhovorem.

165

Rozhovor je žánrem i metodou, kterou používá každý rozhlasový žurnalista při tvorbě kteréhokoli rozhlasového žánru. „Rozhovor jako žánr spadá jak do sféry zpravodajské, tak do sféry publicistické, a to do publicistiky analytické tak dokumentárně zobrazovací. (…). Rozhovor posiluje autentičnost a validitu sdělovaných informací; působí i tím, že prezentuje dotazovanou osobu v bližších, leckdy emocionálně působících rysech“ (Perkner 1982: 91).

83

8.4.2. Realizace nahrávání S Janem Tomšovským jsem si domluvila schůzku na 18. listopadu v 18:00 do hudební zkušebny166. To je ideální místo na nahrávání – vybavené potřebnou nahrávací technikou i odhlučněním. Dle rad Fleming, jsem dostatečně dopředu než přišel host nachystala vše pro nahrávání – počítač, mikrofon uchycený do stojanu (také jsem vyzkoušela vhodnou úroveň hlasitosti a vzdálenost mikrofonu od úst mluvčího) a další drobnosti (Fleming 2002: 132). Vlastní nahrávání proběhlo nad očekávání dobře jak po obsahové tak po formální stránce167. Na svého hosta jsem měla připravených 45 otázek. Týkaly se dvou oblastí – skateboardingu a další životní náplně kromě skateboardingu. Natáčení trvalo zhruba hodinu a dvacet minut a vzešlo z něho necelých 60 minut materiálu. Z těch jsem ve výsledku použila cca 7 minut.

8.4.3. Ruchy Aby byl rozhovor plastičtější a dokumentárnější, je slovo podbarveno ruchy. Jde zejména o zvuky skateboardu a to jak z vertikální rampy, tak ze skateparku či z ulice. Tyto ruchy jsem nahrála 17.-20. listopadu na vertikální rampě Jana Tomšovského a v královéhradeckém skateparku. Další zvuky – skateboardové i jiné jsem vyhledala z internetu168.

8.4.5. Hudba rozhovoru Důležitým stavebním prvkem rozhovoru je hudba. Ta funguje jako podkres, ale také jako „tvůrce nálady“ a zároveň předznamenává nová témata hovoru. Ze sedmi minut projevu pana Tomšovského jsem chtěla vyrobit cca dvanáctiminutový rozhovor. Ruchy, hudba a mé (velmi řídké) otázky – to jsou další zvuky, které v rozhovoru zaznívají. Písní je pět: Limp Bizkit - Take a Look Around, Kurayamino Mix - Clubbed to Death, Drowning Pool – Bodies (mix verze), Guano Apes - Lords of the Boards, Perfect Circle –

166

Která je vybavená pro zkoušky rockové kapely. Pana Tomšovského jsem osobně neznala, takže jsem netušila jak bude schopný se vyjadřovat, jestli bude ochotný se se mnou – naprostý laikem v tématech snowboardingu – vůbec bavit. Navzdory mým obavám se ale ukázalo, že jde o člověka, který rozhovor nedělá zdaleka poprvé. Navíc, i když pan Tomšovský věděl, že jde o rozhovor pouze „cvičného charakteru“, postavil se k tomu ochotně a profesionálně. Což si myslím velkou měrou přispělo k celkovému výsledku nahrávání. 168 Konkrétně na stránce http://www.freesound.org 167

84

Magdalena. Žádná nezní celá, spíše jsou všechny zkrácené na různě dlouhé délky a některé ještě upravené do smyček (Guano Apes, Perfect Circle). Hudbu rozhovoru jsem volila podle toho, jak ladí s tématikou skateboardingu – rychlého, dynamického sportu - takže většina písní je rocková a svižná. Konkrétní písně jsem vybírala tak, aby ladily s náladou slovního projevu a také podle toho, o čem jsou texty písní (např. Guano Apes jsou tzv. skatepunkovou kapelou a text písně Lords of the Boards je o snowboardingu – tato píseň zaznívá ve chvíli, kdy J. Tomšovský mluví o snowboardu).

8.4.6. Dramaturgie rozhovoru Jak píše Mrkvička, každý příběh stojí buď na situaci nebo na postavě. Příběh „Hradecké osobnosti“ v mém pořadu stojí na postavě. „Jestliže je námětem postava, pak to autora zavazuje k tomu, aby o ní co nejvíce vypověděl, či aby o ní co nejvíce odhalil. (…).A především, zavazuje k tomu, aby postavu nechal růst, aby na konci byla postava jiná než na začátku příběhu, aby ji příběh změnil“ (Mrkvička 1996: 4). Já sice netvořím divadelní či rozhlasovou hru, abych mohla postavu libovolně utvářet, ale slova Mrkvičky jsem se snažila použít tak, aby postava mého rozhovoru měla jakýsi vývoj. Konkrétně jsem chtěla, aby bylo jasné, že osoba přesto, že věnuje veškerý čas a síly skateboardingu, má praktický pohled na život a je schopná nadhledu. Stavba rozhovoru tak odpovídá metodě, kdy je na začátku zajímavý detail, byť ne nejdůležitější a pak následuje postup vyprávěcí (Perkner 1982: 99). „Příběh“ se odvíjí od pěti témat – představení osoby, začátky kariéry profesionálního skateboardisty, úspěchy a kariéra, co dělá dotazovaný kromě skateboardingu a výhled do budoucna. Tato dějová stavba je provázána s hudebním podkresem. Mým cílem bylo, aby se dynamika a nálada slova a hudby vzájemně dokreslovala. Takže umístění a střih písní je postavený tak, aby se např. prolínaly refrény (které už nejsou ztlumené v podkresu, ale vystupují jako dominantní) s mluveným projevem. Z tohoto pohledu jsem komponovala také ruchy. Například zvuky skateboardu jsem postříhala tak, aby seděly do rytmu řeči a hudby. Co se týče mých vstupů do rozhovoru, jsou záměrně velmi řídké. Na začátku uvádím a představuji osobnost, ale dál už nechávám tomuto aktérovi co největší prostor, aby se posluchač soustředil co nejvíce na něho samotného. „Dialogická podstata se dokonce uplatňuje i tehdy, jsou-li dodatečně otázky vypuštěny, pokud je při poslechu patrné, že partner reaguje na „neslyšitelnou“ osobu redaktora. (…). Nepochybně tento efekt spoluúčasti,

85

partnerství působí na posluchače pozitivně. Vnější forma dialogu tu neexistuje, podstata však trvá“ (Perkner 1982: 96). V případě mého rozhovoru nechybí otázky úplně, ale je jich pouze sedm a to v místech, kde by bez lehkého nástinu nebylo úplně jasné, o čem Jan Tomšovský mluví. V příloze práce je seznam otázek – příloha P11.

8.5. Propagace magazínu Dosud jsem se věnovala magazínu jako takovému. Nastínila jsem, proč jsem zvolila jeho konkrétní podobu a tu jsem charakterizovala blíže podle jednotlivých složek, ze kterých se pořad skládá. Aby byl ale takový pořad posluchačsky úspěšný, je třeba jej dostat do povědomí lidí. Tím spíš, že ČRo HK není stanicí, kterou by mladí lidé od 15 do 25 let měli mezi svými favoritními rádii a tudíž je pravděpodobné, že by o pořadu pro mládež ani nevěděli. McCoy uvádí, že komunikační prostředek jako je rádio se nejlépe dostává do povědomí komunikací. „Jít mezi lidi (do hospod, obchodů, klubů…), do míst, kde se lidé sdružují. Tam poslouchat a hledat náměty pro vysílání a také právě tam dát vědět o sobě – o rádiu. A jak píše McCoy dále, nejvhodnější metodou k nalezení optimálního způsobu propagace je brainstorming. Často z něho vzejdou vhodné myšlenky a formulace, které tak jako mezi lidmi vznikly, se přiblíží dalším lidem prostřednictvím reklamy (McCoy 1999:132-136). Brainstorming na téma propagace magazínu jsem použila při výzkumu ohniskové skupiny a dále ještě při dalších příležitostech setkání s lidmi. V otázce, jaké by byly vhodné formy propagace magazínu pro mládež na ČRo HK se tak zformulovaly hlavní rysy. Zejména by bylo vhodné využít faktu, že se mládež hojně srocuje – ve školách, zájmových kroužcích, kolem uměleckých projektů, v nízkoprahových centrech, v klubech. Dále tito lidé často vyhledávají podobná místa – prodejny (oblečení, hudebnin, sportovního vybavení…), kulturní instituce a místa (divadla, kina, kluby, diskotéky, festivaly…) a také určité konkrétní restaurace. Těchto „shromaždišť“ by šlo využít například k letákové či plakátové kampani (samozřejmě po domluvě s provozovateli daných firem, akcí či lokalit). S tím by mohla souviset také vzájemná propagace těchto institucí a (případné) webové stránky magazínu – např. formou banneru. Důležitým místem propagace by měly být ale zejména školy. Jak se shodli respondenti ohniskové skupiny, školní nástěnky a reklamní plochy jsou velmi frekventovaným místem, kde studenti hledají různé druhy „nabídky a poptávky“ (kterou si tvoří vzájemně a zároveň ji znásobují např. kulturní instituce, které poskytují aktuální programy atp.). Tudíž by tyto

86

plochy mohly být vhodným místem pro propagační plakáty magazínu. A co se týče škol, tak další formu propagace by mohly představovat například letákové kampaně v jejich nejbližším okolí. Samozřejmě existují další možnosti jako reklama v novinách nebo promo akce formou billboardů a mnohé další. Není ale mým záměrem vyjmenovat všechny možnosti, jako spíše ukázat ty, které by byly vhodné přímo v tomto případě, tzn. v propagaci rozhlasového magazínu pro mládež na lokální stanici.

Představila jsem magazín pro mladé a v předchozích kapitolách také poznatky, které vedly k jeho vzniku. Pakliže čtenář došel až na toto místo, doporučila bych mu (pokud tak již neučinil), si Hradeckou paletu poslechnout. Tak získá celkový dojem z mé diplomové práce.

87

Závěr Tato práce si kladla základní otázku: „Jak smysluplně vyrobit program pro mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu zasazenou do regionálního vysílání?“ Za tímto účelem jsem si vytýčila dva dílčí cíle – prozkoumat postavení daného posluchače i situaci na straně poskytovatele – ČRo. Zadruhé jsem si předsevzala navrhnout a vyrobit praktickou ukázku možného zlepšení situace ve vybrané lokalitě – Hradci Králové. Při dosahování prvního cíle jsem zjistila řadu věcí, které objasnily vztah mládeže a Českého rozhlasu. Jde například o statut veřejnoprávního poskytovatele, který ČRo zavazuje vytvářet vyváženou nabídku pro všechny skupiny a vrstvy obyvatel (koncesionářů). Hlavní roli ve výběru mladého českého posluchače však hrají komerční rádia. Zjistila jsem také, že v debatě o mládeži je často skloňovaným tématem digitalizace jako možnost řešení neuspokojivé současné situace. Výsledky těchto nadějí jsou ale přinejmenším v dohledné době poměrně nejisté. Poukázala jsem také na neochotu ke změně a snahu vyjít vstříc stále se měnícím potřebám populace na straně ČRo, která je dle mého názoru hlavním problémem v situaci (nejen) mladého posluchače. Nastínila jsem také tendence masových médií přepočítávat publikum na číselné hodnoty, které vedou k dalšímu zmasovění tím, že záměrně cílí na nejsilnější skupiny příjemců což v případě ČRo znamená potvrzování stávajícího statu quo. Na straně publika jsem objevila také důležité věci – například faktory, které řídí výběr jednotlivých mediálních sdělení a jak může skloubení těchto faktorů vést k současnému stavu, kdy drtivá většina mladých posluchačů dává přednost komerčním rádiím či se ubírá zcela jinou cestou – k možnostem internetu, subkultur. U mládeže jsem došla také důvodů, které vedou tyto lidi k zakládání subkultur. Upozornila jsem na odpor ke konzumnímu stylu života, který jim je vnucován nezřídka proti jejich vlastnímu přesvědčení. Dalších závěrů jsem dosáhla kvalitativním výzkumem potenciálního publika mého pořadu. Respondenti mi poskytli své názory na současnou situaci rozhlasového vysílání u nás a také náměty pro tvorbu pilotního dílu pořadu pro mládež. Skloubením těchto závěrů a dalších poznatků práce jsem došla ke koncepci daného pořadu, který jsem následně také vyrobila. Což je výsledek mého směřování za druhým cílem mé práce. Pokud jde o další využití poznatků a závěrů mé diplomové práce, zájem o ně projevil ředitel ČRo HK. 88

Pro hlubší pochopení vzájemného vztahu mládeže a poskytovatele veřejnoprávního rozhlasového vysílání v ČR bych navrhla další kvalitativní i kvantitativní šetření s cílem zjistit jak by se situace dala řešit komplexně – tzn. aby mládež nebyla okrajovou skupinou posluchačů. Zároveň se ale domnívám, že ČRo má určité výzkumy na toto téma a že hlavní problém nespočívá v tom, „vědět jak“, ale v převedení slova v realitu.

89

Seznam literatury a pramenů Použitá literatura 1. ACLAD, C.,R., 2004, Fresh Contact: Global Culture and the Concept of Generation, pp. 31-52 in American Youth Cultures, ed. by N. Cambpell, Edinburgh, Edinburgh University Press 2. AHKLKVIST, J.A., 2001, Programming Philosophies and the Rationalization of Music Radio, http://mcs.sagepub.com (26.2. 2007) 3. ALASUUTARI, P., 1999, Rethinking the media audience : The New Agenda, London, SAGE Publications 4. ANG, I., 1991, Desperately seeking the audience, London ; : New York :.Routledge BAKER, S., 2007, Young People and Community Radio in the Northern Region of Adelaide, South Australia in Popular Music and Society, Vol. 30, No. 5., December pp.575-590 5. BARTENS, H., 2005, NATOLI, J.:Encyklopedie postmodernity, Brno, , Barrister & Principál 6. BENČO, J., 2005, Verejný sektor a verejné služby, Kunovice, Evropský polytechnický institute, s.r.o. 7. BURTON, G.; JIRÁK, J., 2001, Úvod do studia médií, Brno, Barrister & Principal 8. DUSPIVA, Z., 2004. Digitalizace jako budoucnost elektronických médií, Praha, Votobia 9. FLEISCHMAN, M., 2006, Úvaha o duálním systému, s. 7-11 in in Čtrnáct kapitol o rozhlase ed. by K. Navrátil, Literární akademie, soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého 10. FISKE, J., 1992, The Cultural Economy of Fandom, in L. Lewis, The Adoring Audience, pp. 30-49, London: Routledge 11. FLEMING, C., 2002, The radio handbook, London, Routledge 12. FOSSI, M., 2005, Quality Cultures in Finnish and US Commercial Radio. Tampere University Press 13. FRANCE, A., 2007, Understanding Youth in Late Modernity, Open University Press 14. GANS, H.,J., 2004, Deciding What’s News, http://books.google.com/books?id=bWpFtVJlAD0C&printsec=frontcover&dq=Decidi ng+What%27s+news&lr=&hl=cs#PPA214,M1 (19.10. 2008) 15. GIDENS, A., 1998, Důsledky modernity, Praha, Sociologické nakladatelství 16. GROSSBERG, L., WARTELLA, E., WHITNEY, D.C., 1998 Media Making. Mass Media in Popular Culture, Thousand Oaks – London, Sage 17. HALADA, J.; Osvaldová, B., 1999, Encyklopedie praktické žurnalistiky, Praha, Libri 18. HANKUSOVÁ, V., 2006, Vývoj výzkumu rozhlasových posluchačů v Československu a v České republice, Praha, Karolinum 19. HAVEL, J., 2006, Studie veřejnoprávnosti, s. 12-14 in Čtrnáct kapitol o rozhlase ed. by K. Navrátil, Literární akademie soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého 20. HENDL, J., 2005, Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace, Praha, Portál 21. HENDY, D., 2000, Radio in the Global Age. Polity Press, Cambridge

90

22. HRADECKÝ, V., 2004, Rozhlasové publikum na prahu 21. století, s. 13-15 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK 23. HRAŠE J., 2004, Tlustá čára za minulostí a současný rozhlas, s 10-13 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK, (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úskalím”) 24. JEŘÁBEK, H., 2006, Paul Lazarsfeld’s Research Metodology: biography, methods, famous projects. in Prague, Charles University, The Karolinum Press 25. JEŠUTOVÁ, E., 2003, Od mikrofonu k posluchačům, Praha, Český rozhlas 26. LEWIS, G.H., 1981, Taste Cultures and Their Composition: Towards a New Theoretical Perspective, in Katz, E., Szecsko, T.,(eds), Mass Media and Social Change, pp. 201-217. Newbury Park, CA, and London: Sage Publications 54 27. JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B., 2007, Média a společnost, Praha, Portál 28. MAKOVIČKA, D., 1996, Televizní příběh, Brno, Divadelní fakulta JAMU 29. MALETTE, M.F., 1991, Příručka pro novináře střední a východní Evropy, Praha, Lidové noviny 30. MARADA, R., 2003, Kultura protestu a politizace každodennosti, Brno, Centrum pro stadium demokracie a kultury 31. MARŠÍK, J., 1999, Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby, Praha, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu 32. MATOUŠKOVÁ, S., 2006, ČRo 4 – chybí a jinde se moc „nevaří“, s. 22 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úsklalím”) 33. McCOY, Q., 1999, A Guide to Creative Radio Programming, San Francisco, Backbeat Books 34. McLUHAN, M., 1991, Jak rozumět médiím, Praha, Odeon 35. McQUAIL, D., 1997, Audience Analysis, Thousand Oaks, SAGE Publications 36. McQUAIL, D., 2007, Úvod do teorie masové komunikace, Praha, Portál 37. MORAVEC, V., 2003, Od státního rozhlasu k rozhlasu veřejné služby, s. 414-415 in E. JEŠUTOVÁ, Od mikrofonu k posluchačům, Praha, Český rozhlas 38. MORAVEC, V., 2004 Loajalita veřejnosti k myšlence veřejné služby a situace v ČR na začátku tisíciletí, s. 4-7 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úsklalím”) 39. MORAVEC, V., 2004 in Diskuse, s. 17-18 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úsklalím”) 40. MORGAN, D.L., 2001, Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu , Tišnov : Sdružení SCAN ; Brno : Psychologický ústav Akademie věd ; Boskovice : Albert 41. MUSIL, J., 2003, Elektronická media v informační společnosti, Praha, Votobia 42. PATZAKOVÁ, A.J., 1935, Prvních deset let Československého rozhlasu, Praha, Radiojournal 43. PERKNER, S., 1987, Program pro zájmové útvary redakční, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 44. PERKNER, S., 1986, Teorie a praxe rozhlasové žurnalistiky, Praha, Novinář 45. PERKNER, S., 1982, Žánry rozhlasové žurnalistiky, Praha, Univerzita Karlova

91

46. PUNČOCHÁŘ, J., 2004, Český rozhlas v informační společnosti, s. 8-10 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úsklalím”) 47. REIFOVÁ, I., 2004, Slovník mediální komunikace, Praha, Portál 48. ROBINSON, D.C., 1986, Youth and Popular Music: A Theoretical Rationale for an International Study, http://gaz.sagepub.com (27.2. 2007) 49. ROZEHNAL, A., 2004, Mediální právo, Plzeň, A. Čeněk 50. SOUKUP, L., 2004, Role současné regionální stanice, s. 28-31 in K možnostem a úskalím současného rozhlasového vysílání u nás, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Katedry žurnalistiky FSV UK (v textu je tato publikace uváděna pod zkratkou “K možnostem a úsklalím”) 51. SPITZOVÁ-Köpplová, B., 2003, Dějiny českých médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo, Praha, Univerzita Karlova, Karolinum 52. TACCHI, J., 2000, The Need For Radio Theory in the Digital Age https://ics.sagepub.com (27.2. 2007) 53. THOMPSON, J.B., 2004, Média a modernita : Sociální teorie médií, Praha, Univerzita Karlova, Karolinum 54. Velký sociologický slovník, 1996, Praha, Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum 55. VLČEK, J.: Formáty rozhlasových stanic www.apsv.cz/doc/rada98/c25.doc (23.10. 2008) 56. VLČEK, J., 2006, Rozhlasové formáty, s. 15-24 in Čtrnáct kapitol o rozhlase ed. by K. Navrátil, Literární akademie soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého 57. WILSON, B.; ATKINSON M., 2005, Rave and Straightedge, The Virtual and the Real, Exploring Online ad Offline Experiances in Canadian Youth Subcultures http://yas.sagepub.com/ (26.2. 2007) Použité internetové zdroje 1.

http://www.msmt.cz/mladez/bila-kniha-evropske-komise-o-mladezi

2. 3. 4.

http://www.radioservis-as.cz/archiv06/1006/10slysi.htm http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xrambous_index.htm http://www.oldradio.com/archives/stations/ccs/kdka.htm

5.

http://www.radiotv.cz/clanky/2891/radio-caroline---pirat-v-eteru-na-mori.html

6.

http://www.radiotv.cz/radio-clanky/5349/digital-neni-spasa--radio-wave-by-melo-zustat-i-vanalogu.html http://www.radiotv.cz/poslechovost/

7. 8.

http://www.radiotv.cz/clanky/896/maly-lexikon-rozhlasovych-formatu.html www.radiotv.cz/radio-clanky/3202/richard-medek--soucasny-pohled-na-cesky-rozhlas-v-obdobi-prechodu-nadigitalni-vysilani-.html 10. http://www.radiotv.cz/spolecne-diskuse.html?id_diskuse=7096

9.

11. http://cs.wikipedia.org/wiki/Koncesion%C3%A1%C5%99sk%C3%BD_poplatek 12. http://earlyradiohistory.us/ 13. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/80543/broadcasting/25243/Additional-Reading

14. http://www.aipberoun.cz/clanky/digitalizace_co_tim_myslite.pdf 15. http://www.digizone.cz/clanky/strucna-historie-digitalizace-v-ceske-republice 16. www.cotoje.cz/hledani.aspx?Vyroci=&VCem=&ObrazkyOtto=&OttoSlovnik=&OborMalaA=&OborMalaB=&Ob orMalaC=&ObrazkyMala=&OborUnivA=&OborUnivB=&OborUnivC=&UnivLinky=&ObrazkyUniv=&Tvar=&S tr=1&Kniha=universum&Id=089085&Kup=&Vyraz=r%E1dio&KdeHledat=otto&KdeHledat=malacs&KdeHledat =universum

92

17. http://www.rozhlas.cz/digital/cesko/_zprava/475542

18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/about/ http://media.rozhlas.cz/_binary/00734577.pdf

http://www.rozhlas.cz/praha/portal http://www.rozhlas.cz/digital/cro/_zprava/215795 http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/porady/_porad/1339 http://www.rozhlas.cz/hradec/porady?let=N http://www.rozhlas.cz/hradec/vysilace/

http://www-ext.rozhlas.cz/rada/portal/

26. www.abradio.cz

27. http://www.rockfmradio.sk/info 28. www.wave.cz 29. http://cro4.php5.cz/ 30. http://www.rrtv.cz/cz/static/zakony/pdf/231-2001.pdf

31. http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_178_cs.htm

32. http://nett.aid.cz/admin/documents/povahaversluzby.pdf 33. http://fse1.ujep.cz/materialy/KFU_huncova_UFNO0708kusova.pdf 34. http://www.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_num ber1=231/2001&PC_8411_p=12&PC_8411_l=231/2001&PC_8411_ps=50 35. www.ifpi.com 36. http://www.muzikus.cz/publicistika/Radio-Wave-zahajuje-vysilani-Budovatelskymihymnami~13~leden~2006/ 37. http://www.reflex.cz/Clanek22394.html 38. http://www.blisty.cz/2008/10/24/art43438.html 41 39. http://www.tyden.cz/rubriky/media/poslechovost-rozhlasu.html

40. http://zpravy.idnes.cz/nenicte-radio-wave-vyzval-reditel-slovenske-stanice-pro-mlade-p69/media.asp?c=A080812_114845_media_pei 41. 42. 43. 44.

www.tf.jcu.cz/cz_lmenu/katedry/pedag/getfile.php?filenamex=kvantkval http://zbiejczuk.com/web20/06-last-fm.html http://www.freesound.org/samplesViewSingle.php?id=17701 http://www.czso.cz/xh/edicniplan.nsf/p/13-5229-07

Další zdroje Osobní rozhovor s Mgr. Jiřím Kánským (30.10. 2008) Emailová korespondence s PhDr. Václavem Hradeckým (listopad 2008)

93

Jmenný rejstřík 1. AHLKVIST……………………………………………………………………..15, 64 2. ALASUUTARI…………………………………………………………………...53, 56 3. BURTON…………………………………………………………………20, 24, 27, 54 4. FLEMING……………………………………………………………..77, 78, 79, 82,84 5. HAVEL…………………………………………………………………………...25, 31 6. HENDY…………………………………………………………………………..16, 56 7. JEŠUTOVÁ…………………………………………………………..39, 40, 41, 43, 49 8. JIRÁK………………………………………………………………………...15, 27, 29 9. KÁNSKÝ…………………………………………………………………………52, 93 10. KASÍK…………………………………………………………………………..43, 113 11. KÖPPLOVÁ ……………………………………...……...15, 27, 29, 38, 40, 41, 49, 57 12. MARADA………………………………………………………………………...15, 62 13. MARŠÍK………………………………………………………………………….77, 76 14. McQUAIL…………………………………………………….14, 53, 54, 55, 56, 57, 58 15. MEDEK…………………………………………………………………………..42, 44 16. MORAVEC……………………………………………………………………….59, 26 17. MORGAN…………………………………………………………………….66, 68, 69 18. MUSIL………………………………………………………..12, 13, 14, 28, 18, 24, 26 19. PERKNER……………………………………………………………..……..76, 85, 86 20. REIFOVÁ……………………………………………………..………12, 17 13, 23, 53 21. ROBINSON……………………………………………………………..……60, 61, 63 22. ROZEHNAL………………………………………………………...22, 24, 26, 29, 108 23. TACCHI………………………………………………………………….11, 60, 63, 64 24. THOMPSON………………………………………………………..……………15, 17 25. TOMŠOVSKÝ………………………………………………….83, 84 85, 86, 117, 119 26. VANČO…………………………………………………………………………..19, 45 27. VLČEK……………………………………………………………………….20, 21, 98

94

Věcný rejstřík A Analogové ......... 7, 17, 18, 19, 36, 42, 45, 55, 63, 64

Mládí .........................................................39, 60, 62 Moderátor...................................... 66, 68, 69, 78, 79 Muzika .......................................... 15, 70, 71, 77, 83

Č N ČRo .... 7, 8, 9, 10, 14, 18, 19, 22, 24, 27, 30, 32, 34, 35, 36, 37, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 51, 57, 58, 59, 67, 69, 72, 73, 75, 82, 86, 88, 89 D Digitální .......... 17, 18, 19, 20, 36, 42, 44, 45, 46, 51 Duální systém............................................13, 14, 23 F Formát ........................................... 19, 20, 21, 33, 45 H Hudba . 11, 13, 20, 35, 38, 40, 41, 42, 51, 61, 62, 78, 81, 83, 84

Nahrávání ............................................................. 84 O Ohnisková skupina .......................... 9, 50, 54, 65, 70 P Pilotní díl................. 8, 10, 36, 50, 60, 64, 67, 75, 77 Popmusic .............................................60, 61, 62, 63 Pořad .... 9, 10, 24, 30, 38, 40, 41, 42, 46, 47, 49, 51, 52, 55, 56, 64, 65, 69, 70, 71, 72, 75, 76, 77, 79, 83, 86 Poslechovost .............................................32, 48, 50 Posluchač . 17, 18, 20, 31, 36, 37, 39, 42, 44, 46, 55, 56, 79, 82, 85

I Program 9, 10, 13, 18, 20, 24, 25, 30, 31, 36, 37, 38, Internet ........................................................... 63, 73 J

42, 47, 48, 51, 59, 75, 88 Propagace ...................................... 55, 73, 75, 86, 87 Publikum .... 7, 16, 19, 20, 28, 31, 33, 35, 48, 50, 53,

Jingle .........................................................76, 81, 82 K Komerční.... 7, 12, 13, 14, 19, 24, 26, 28, 30, 31, 32, 33, 36, 42, 50, 51, 55, 56, 58, 88 Komunitní ............................................................ 63 L Licence ......................................................24, 30, 32

54, 56, 57, 58, 59, 72, 88 R Rádio 7, 9, 11, 12, 14, 16, 19, 22, 30, 31, 32, 33, 34, 36, 37, 42, 43, 44, 45, 46, 51, 55, 56, 57, 62, 63, 64, 69, 70, 71, 77, 79, 82, 86 Rozhlas... 7, 9, 11, 13, 14, 16, 18, 19, 22, 25, 27, 29, 30, 31, 32, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 42, 43, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 56, 57, 58, 64, 67, 69, 79

M Magazín................. 42, 46, 51, 76, 77, 78, 80, 82, 87 Mainstream .......................................................... 21 Médium ............................... 9, 12, 16, 17, 25, 27, 44

Rozhovor .... 9, 10, 41, 50, 51, 52, 75, 76, 78, 79, 80, 83, 84 Ruchy ........................................................78, 84, 85 S

Mládež 7, 8, 9, 10, 16, 23, 29, 34, 35, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 46, 50, 51, 53, 54, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 73, 82, 86, 87, 88, 89

Střih ...................................................................... 85 Subkultura ............................................................ 16

Mladí ............... 15, 17, 25, 30, 54, 61, 64, 73, 82, 86

95

V Veřejnoprávní .. 9, 14, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 30, 31, 33, 34, 42, 43, 44, 45, 47, 48, 55, 65 Vstup ............................................. 76, 79, 80, 81, 82 Vysílání .. 7, 9, 10, 12, 13, 14, 17, 18, 19, 20, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 55, 56, 57, 63, 65, 67, 70, 71, 72, 73, 75, 77, 80, 82, 86, 88, 89 W Wave ..... 7, 18, 19, 29, 31, 36, 37, 41, 43, 44, 45, 46 Z Zákon ...................................... 13, 14, 23, 24, 25, 30

96

Summary The thesis consists of two parts - theoretical and practical. An author is interested in the position of a young listener of the public radio station Cesky rozhlas with the aim of making a proposal of how to improve the given situation at the specific location (Hradec Kralove). The author deals with the fact that the specific group of listeners, youngs between the ages of 15 - 25, has very uncertain position in terms of the public radio broadcasting.

Firstly, she investigates given situation from the station's point of view, e.g. she defines the radio stations from the perspective of the media theory, she addresses the issue of public service in the Czech republic and consequently focuses on the Cesky rozhlas radio station as the sole provider of the czech public radio broadcasting. She deals with all that having in mind the group of young listeners.

Secondly, the thesis pursues an accepter - audience of the medium, youngs as a specific group. The author carries out qualitative research of target audience based on the previous findings.

Together with results of the research, the conclusion of theoratical part of thesis is used to provide a baseline for the practical part. The practical part is represented by the pilot episode of program for young listeners, which is put into scope of the Cesky rozhlas Hradec Kralove radio station. The program is based on the theoretic part of the thesis. However, it can be understand as a independent and complex feature in terms of radio brodcasting.

98

Anotace Práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. Autorka se zaměřuje na postavení mladého posluchače veřejnoprávního rozhlasu v České republice s cílem navrhnout možnosti zlepšení této situace v konkrétní lokalitě (Hradci Králové). Autorka se zabývá faktem, že skupina koncesionářů - mladí posluchači v kategorii cca 15-25 let mají v rámci veřejnoprávního rozhlasového vysílání nejistou pozici. Zkoumá situaci jak ze strany rozhlasu – tzn. že nejprve zasazuje rádio do širších obrysů mediální teorie, zaměřuje se na problematiku veřejné služby v ČR a následně se věnuje Českému rozhlasu jako jedinému poskytovateli veřejnoprávního vysílání. To vše s ohledem na skupinu mladých posluchačů. Na druhé straně se práce zaměřuje na příjemce – mediální publikum, mládež jako specifickou skupinu a na základě předchozích zjištění autorka provádí kvalitativní výzkum cílového publika. Závěry teoretické části práce spolu se závěry výzkumu jsou podkladem pro druhou – praktickou část. Tou je pilotní díl magazínu pro mládež zasazený do kontextu Českého rozhlasu Hradec Králové. Daný pořad vychází z textové části diplomové práce, ale v případném rozhlasovém vysílání může být chápán jako samostatný a komplexní prvek.

99

Přílohy P1 Rozhlasové formáty Zdroj: Vlček in Navrátil, ed. 2006: 15-24

1) Formáty mluveného slova All News Kompletní čtyřiadvacetihodinový zpravodajský servis připomíná systém, jíž vysílá televize CNN, která byla z těchto rozhlasových formátů původně odvozena. Obvykle je vytvářen systémem rolling news, tj. čtvrt. Nebo půlhodinovými bloky, v nichž se část komponentů při každém opakování proměňuje. V zemích, kde nejsou v rozhlasovém vysílání povinné zpravodajské relace, bává oblíbeným doplňkem některého hudebního formátu. ATS je proto velmi malé. All Sports Sportovní varianta All News, velmi často spojována s tipy a sázkařskými reportážemi. Její podíl na trhu v USA je 2,3%. Educational Různé americké stanice s výchovnými a vzdělávacími programy. Obvykle nejsou komerční, ale public, tj. veřejné, fungující ze sbírek. Občas jsou prý využívány v nedostupných horských oblastech místo škol. Jejich podíl na americkém trhu je zanedbatelný. V Evropě jejich funkci přejímají některé veřejnoprávní stanice. Talk/Personality Stanice postavené pouze na diskuzích nebo na dialozích s posluchači. Typický americký formát s podílem na trhu asi 2,1%. Část je vznešeně označován za jeden z pilířů americké demokracie – jeho podstatou jsou společenské a politické diskuse s akcentem na lokální problematiku. Religious Náboženské programy a církevní vysílání. Znovu velmi rozvinuté v USA, a to buď jak program některé specializované církve, nebo několika církví. Existují i stanice, které jsou otevřeny všem církvím. Nábožensky orientované stanice nepatří sice k nejposlouchanějším, ale dohromady dávají asi 2,9%. V Evropě do této kategorie patří vatikánské vysílání v různých jazycích. Toto náboženské vysílání bývá někdy kombinováno s hudbou. V USA je to většinou gospel nebo bělošské duchovní písně, v Evropě s klasikou, folkem nebo folkrockem.

100

Syndikované programy Některá americká rádia vysílají jen hudební proud a programy mluveného slova kupují od společností, které produkují různé rubriky, ranní show, talk show, hitparády, zpravodajské relace apod. takové pořady jsou obvykle distribuovány satelitem.

2) Hudební formáty CHR (Contemporary Hit Radio) Formát CHR je určen pro nejmladší cílovou skupinu 12-19 let s přesahem až k věku 25 let. Je sestaven z nejnovější hudební produkce, typické CHR rádio má jen minimum skladeb starších než jeden rok, ale v určité omezené míře se může objevit i produkce posledních tří let. Tomu odpovídá i množství skladeb v rotacích – taková rádia hrají maximálně 400 skladeb, přičemž největší rotace se (v našich podmínkách) opakuje po třech a půl hodinách. V zahraničí jsou známé i stanice, které rotují pouze současnou hitparádovou produkci a hrají jen několik desítek písní. Stanice CHR mají jen velmi omezené množství mluveného slova (obvykle velmi hovorového), ne více než 3% v denních hodinách. Občas mají poměrně rozvinuté ranní show. Typickými rádii CHR jsou např. Bonton Rádio DJ, Fajn, Life, Agara. CHR Dance (Rhythm) CHR formát s důrazem, na taneční a diskotékovou hudbu. V českých poměrech to znamená větší akcent na rychle proměnnou německou a skandinávskou diskotékovou produkci, známou z CD edic Taneční liga. V našich poměrech se tento formát objevuje na některých stanicích ve speciálních večerních programech, např. Extravaganza na Evropě 2. CHR Pop CHR formát s důrazem na písňovou formu. Jeho základem byly v posledních letech chlapecké bandy (Blue, Westlife) a dívčí vokální soubory (Atomic Kitten, Sugababes). Je tu i prostor pro domácí tvorbu (Black Milk, Bohuš Matuš, Leoš Mareš a další hvězdy nejmladší generace). Toto je v nejrůznějších podobách nejběžnější česká forma CHR. AC (Adult Contemporary) Nejširší hudební formát oslovující publikum od 20 do 45 let. Skládá se z popových a soft rockových skladeb nových i skladeb zlatého fondu. Podle toho, na kterou podskupinu z tohoto širokého záběru útočí, se mění poměr starých a nových skladeb. AC stanice mívají v playlistu 400 – 1800 aktivních skladeb. Moderování ve většině AC formátů je úsporné, ale ne tak omezené jako u CHR. Mluvené slovo může tvořit až 8% hodiny. Větší práce je věnována zpravodajství. U vyšších věkových skupin se dbá i na kultivovanost projevu. Řada stanic kombinuje hudební AC formát s formáty mluveného slova – výsledkem jsou pak níže uvedené všeobecné formáty. Hot AC Svou dynamikou a agresivitou je na hraně CHR. Jádro cílové skupiny je 20-25 let. Vysoký podíl nových skladeb a skladeb starších ne jednoho roku. Minimálně skladeb před rokem 2000, které obsazují jen 1-2 pozice v hodině. V rotacích je zhruba 400-600 skladeb. Zprávy 101

ne delší než 1 minuta, mluvené slovo včetně zpravodajství tvoří zhruba 5 minut v denních časech. Typickými stanicemi tohoto druhu jsou u nás např. Vysočina, Černá Hora, moravské stanice typu Kiss atd. Modern AC Vyrovnaný formát, který má v hodině zhruba polovinu skladeb starších než jeden rok. Jeho „zlatý fond“ může zasahovat hluboko do devadesátých let. V rotacích je 600-800 skladeb, moderátorské vstupy jsou podobné jako u Hot AC. Novinky se nasazují opatrněji a až o několik týdnů později po CHR a Hot AC. V ČR je tento formát velice oblíben, protože oslovuje komerčně atraktivní dvacetileté a dokonce i posluchačsky aktivní třicátníky. Soft AC Formát, v němž skladby zlatého fondu, a to i s možným přesahem do osmdesátých let – oslovuje už usazenější posluchače nad 25 let. V tomto formátu se pohybuje řada rádií typu full service. Zpravodajství na těchto stanicích je zhruba dvouminutové. V Čechách Soft AC formátů ale ubývá – většina těchto stanic přešla na konci devadesátých let k AC Gold. AC Gold V podstatě jde o formát oldies s dominující vrstvou hudby z osmdesátých let, menšími přesahy do let devadesátých a jen s jednou nebo dvěma pozicemi v hodině, které obsazují vhodné a už osvědčené skladby mladší než jeden rok. Cílové skupina je 30-35 let, ale v posledních letech, kdy vzniká určitá nespokojenost s moderní hudební produkcí u dvacetiletých, se rozšiřuje vliv goldových formátů na mladší populaci. Typickou AC Gold stanicí je ostravský Čas. Oldies Oldies představují speciální popové a pop rockové formáty, úzce specializované na hudbu jiného hudebního období. Hrají poměrně málo skladeb (do 600 aktivních). Vynechávají novinky, i když jde o nové hity jinak hraných interpretů. V českých podmínkách není většina těchto formátů běžná, v USA tvoří subžánry Oldis dohromady 7% trhu. 70’s Hudba sedmdesátých let se zacílením na posluchače 45-55 let. 80’s Hudba osmdesátých let se zacílením na posluchače 35-50 let. Vzhledem k nedávnému retro boomu popu osmdesátých let byla nějaký čas schopna oslovit i mladší publikum. Classic Hits Mix největších a nejoblíbenějších (tj. klasických) hitů starší hudby 70.-90. let se zacílením na posluchače mezi 25-50 roky, zvláště pak ženy. Většina vlastností je podobná jako u AC Gold. Rhytmic Oldies Specifický americký formát, specializovaný na disko 70. a 80. let. tj. od ABBY po Madonnu. 102

Adult Standards Specifický hudební formát, který zasahuje hudební žánry, určené spíše jako zvukové a náladotvorné kulisy do různých prostředí (hosté, restaurace apod.). V USA tvoří podíl podobných stanic 2,1%, u nás se podobné stanice nevyskytují. EZ/BM (Easy listening /Beautiful Music) Neagresivní většinou instrumentální hudba může být zaměřena směrem k romantickému popu, swingu, filmové hudbě nebo na hudbu smyčcových orchestrů.cílovou skupinou jsou spíše starší generace. V osmdesátých legech se o podobný pokusil na jedné své VKV Československý rozhlas. Stanice Melodie však brzy zanikla. MOR (Middle Of The Road) Pop šedesátých a sedmdesátých let bez příměsi rocku a taneční hudby. Postaven většinou na velkých hlasech (Frank Sinatra, Andy Williams, Barbra Streisand aj.). Nostalgie Hudba šedesátých let pro cílovou skupinu 50+. Protože tato cílová skupina dává v rádiu přednost mluvenému slovu, jde o hodně okrajový formát. Rock Rockový formát je v našich oblastech jedním z nejatraktivnějších speciálních hudebních formátů. I podle výzkumů hudebního vkusu z konce devadesátých let mu dává přednost zhruba 5-8% posluchačů. Ve výsledcích Mediaprojektu mají čtyři česká rocková rádia dohromady asi 2% trhu. V USA mají rockové formáty od poloviny devadesátých let sestupný trend, ale stále tvoří 8,4% celkového trhu. Aktive Rock Tzv. aktivní rock je CHR variantou rockové hudby, tedy rockem pro teenagery. Dnes by jej tvořil playlist složený nejspíše z numetalu, punku a dalších nových žánrů. Platí pro něj stejná pravidla jako pro CHR. U nás a v Evropě vůbec podobné stanice neexistují. New Rock Rock devadesátých let a současnosti, obdoba Hot AC a Modern AC. Mohl by jej tvořit mix, v němž by dominovaly skupiny Metallica, R.E.M., Pearl Jam, ale také Offspring, Green Day a možná klasické metalové skupiny 80. let. Typickou new rockovou stanicí je AZ Zlín. Classic Rock Rockový formát se základem ze sedmdesátých a osmdesátých let, tedy hlavně hard rock a heavy metal. Může hrát všechno od Led Zeppelin a Deep Pyrole po R.E.M., i když se devadesátým letům a současnosti vyhýbá. Typickým rádiem tohoto typu je pražský Beat. Ostravský a brněnský Hey! je na půl cesty mezi modern rockem a classic rockem. V USA je z rockových formátů nejúspěšnější se 4,4% podílu na celkovém trhu. AOR (Album Orientated Rock) 103

Typický americký rockový formát ze 70. let. není vystaven na singlových hitech, ale na dlouhých rockových, art rockových a hard rockových skladbách, které jsou známy z dlouhohrajících desek. Základem tohoto formátu jsou skladby Led Zeppelin, Yes, Who, Pink Floyd a dalších kapel, které zpravidla překračují obvyklou délku tříminutových rádiových písní. Stanice tohoto typu existují v největších amerických městech a mají 2,3% trhu. Country Formát country je v USA zhruba stejně úspěšný jako formát Rock. Jeho podíl na trhu se pohybuje okolo 8,5 %. Bývá považován za specificky americký, kromě USA se mu daří je v Čechách. Pokusy zavést podobné formáty v Anglii a Německu v 90. letech neuspěly. Velký ohlas v ČR je vykládán tradicí trampské hudby z třicátých a padesátých let a poměrně bezproblémovými osudy country v socialistické kulturní diktatuře sedmdesátých let. V Čechách najdeme čistě countryová rádia v Plzně (Karolina), v Praze (Country), v Ústí n. Labem (Labe). Jejich podíl tvoří dohromady cca 2,7% trhu a oslovují posluchače nad 40 let. Urban Pod názvem Urban se skrývají rádia, orientovaná na černou taneční hudbu – hip hop, new R&B, soul, černý rap a další směry. Těmto stanicím se daří v USA (9,7% trhu), v menší míře také v Anglii a Francii. Obvykle jsou uváděny tři typy stanic – Urban Contemporary (obdoba CHR), Urban AC a Urban Oldies, které hrají černou taneční hudbu 70. a 80. let. Alternative Alternativní rádia jsou doménou trhů s velkým množstvím rozhlasových stanic. Nabízejí obvykle módní nové hudební žánry pro intelektuálnější okruh posluchačů, jimž nevyhovují ostatní formáty. V devadesátých letech to byly různé experimentální druhy kytarového rocku, dnes je to většinou taneční elektronika nebo její fúze s rockem. cílová skupina je většinou mezi hranicí CHR a Hot A (20-25 let). V Praze představuje alternativní formát Rádio 1. V USA zabírají alternativní stanice 5% trhu, v Praze patří Rádio 1 k nejméně sledovaným. Zvláštním typem alternativních rádií jsou v USA stanice formátu AAA (Album Adul Alternative), která hrají exkluzivní výběr neznámých skladeb málo známých interpretů. Mají blízko k různým kolejním rádiím. Jazz Jazzová rádia patřila v 60. letech k velmi oblíbeným privátním stanicím, ale v průběhu 80. let úplně ustoupila. V Evropě se s výjimkou londýnského Jazz FM většinou přesunula na vlny rádií veřejné sužby. V Čechách najdeme některé půlhodinové a hodinové formáty na ČRo3 Vltava a někdy i na pražském Rádiu Classic. Classic Klasická hudba je komerčně velmi špatně využitelná, a proto se jí jako samostatnému formátu příliš nedaří. Přesto v řadě evropských zemí existují vedle veřejnoprávních vysílání s určitým podílem vážné hudby také nenákladně provozované komerční stanice s klasikou. Podle různých průzkumů je potenciál posluchačů takové stanice ve většině evropských zemí stejný – asi 3%. Jejich podíl na trhu však nepřekračuje víc než 1%, a to je v podobě publika nad 50-

104

60 let. V Praze má Rádio Classic podíl na trhu 0?5%, což je v celostátním měřítku nevyčíslitelně blízko nule. Ethnic Další z formátů, blízkých evropským rádiím veřejné služby nebo alternativním stanicím. V USA (ale dnes v menší míře také například ve Francii nebo Anglii) mají ovšem etnická rádia jiný význam – jsou to vysílání pro národnostní menšiny. Christian Rádia, specializovaná na křesťanskou hudbu jsou další americkou specialitou. Americké výzkumy rozeznávají několik druhů těchto rádií: Gospel (tradiční černá hudba), Southern Gospel (jižanská fúze country a černé církevní hudby), Contemporary Christian (moderní pop, rock a hip hop s křesťanskou náplní) a Contemporary Inspirational (hudba s duchovní tématikou, ne nezbytně spojena s náboženstvím).

3) Všeobecné rozhlasové formáty Variety V českých podmínkách tomu odpovídá ČRo2-Praha nebo v modernější a chudší formě komerční Frekvence 1. Provoz těchto stanic je velmi nákladný. Variety kombinuje zpravodajství, publicistiku, zábavu, hudbu, někdy i vzdělávací pořady a uměleckou tvorbu (rozhlasové seriály, četbu literárních textu apod.). cílová skupina je nad 40 let, u veřejnoprávních stanic ještě o něco starší. Full Service Velmi neurčitý termín blízký Variety. Obvykle je používán tehdy, když jde o stanici, která mezi všemi formáty akcentuje zpravodajství a publicistiku. Klasickými full servisovými stanicemi u nás jsou tedy Radiožurnál a Impuls. Obvykle jsou však označovány jako NEJS/AC.

105

P2 Přehled veřejných služeb Zdroj: Kůsová, H.: Veřejné služby a jejich standardizace fse1.ujep.cz/materialy/KFU_huncova_UFNO0708kusova.pdf (12.10. 2008)

Obr. 2 Rozdělení veřejných služeb v ČR

106

Obr. 3 – Věcné veřejné služby

107

P3: Výsledky hospodaření Českého rozhlasu v roce 2007 Zdroj: http://media.rozhlas.cz/_binary/00734577.pdf

Obr. 4 - Výsledky hospodaření Českého rozhlasu v roce 2007

108

P4: Hlavní úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání Zdroj: Rozehnal 2004: 76-77 Český rozhlas je zřízen zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Český rozhlas je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československého rozhlasu. Český rozhlas vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se k plnění povinností. Stát neodpovídá za závazky Českého rozhlasu a ten neodpovídá za závazky státu. Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů na celém území České republiky a do zahraničí. Tuto službu veřejnosti označujeme jako veřejnou službu v oblasti rozhlasového vysílání.

a) b) c)

d) e)

Hlavní koly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnosti, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti, rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin, výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavních a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

109

P5: Výsledky za rozhlasové stanice: 2. čtvrtletí a 3. čtvrtletí 2008 Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/media/poslechovost-rozhlasu.html

Graf 1 – Rozhlasové stanice – odhady podílů na trhu

110

Graf 2 – Odhad poslechovosti rozhlasu – Královéhradecký kraj

111

P6: Licence k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání Zdroj: http://www.rrtv.cz/cz/static/zakony/pdf/231-2001.pdf § 12 Licence (1) Licenci uděluje Rada v řízení o udělení licence (dále jen "licenční řízení"). Licence opravňuje provozovatele vysílání k rozhlasovému a televiznímu vysílání a k šíření teletextu v analogovém televizním vysílání v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy. Licence vstupuje v platnost dnem, kdy rozhodnutí Rady nabylo právní moci s výjimkou případu podle § 18 odst. 2. (2) Samostatnou licenci k vysílání teletextu v analogovém televizním vysílání a k poskytování služeb přímo souvisejících s programem v digitálním vysílání nelze udělit. (3) Rada je oprávněna vydat licenci k vysílání šířenému prostřednictvím a) vysílačů, b) družic a kabelových systémů. (4) Na udělení licence není právní nárok, pokud není dále stanoveno jinak. (5) Licence se uděluje na dobu určitou, a to nejdéle na dobu a) 8 let k rozhlasovému vysílání, b) 12 let k televiznímu vysílání. (6) Provozovatel rozhlasového vysílání s licencí je povinen zahájit vysílání nejdéle do 180 dnů a provozovatel televizního vysílání s licencí do 360 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence, nestanoví-li zákon jinak. (7) Licence je nepřevoditelná na jinou osobu. (8) Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti licence prodlouží. Dobu platnosti licence lze prodloužit jedenkrát, a to u rozhlasového vysílání o dobu 8 let a u televizního vysílání o dobu 12 let. Na žádost provozovatele vysílání s licencí může Rada prodloužit dobu platnosti licence i o kratší dobu. (9) V žádosti o prodloužení licence může provozovatel vysílání s licencí zároveň požádat o souhlas se změnou právní formy společnosti; Rada žádosti vyhoví, půjde-li o změnu na akciovou společnost s akciemi znějícími na jméno. (10) Provozovatel vysílání s licencí může písemně požádat Radu o prodloužení doby platnosti licence, na základě které vysílá. Tato žádost musí být Radě doručena a) u celoplošného rozhlasového vysílání v období od počátku 36. do konce 30. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence, b) u celoplošného televizního vysílání v období od počátku 48. do konce 42. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence, c) u místního rozhlasového nebo televizního vysílání v období od počátku 36. do konce 30. měsíce před pozbytím platnosti stávající licence. (11) Rada platnost licence neprodlouží v případě, že žadatel nesplňuje podmínky podle § 13 odst. 3 nebo došlo-li ke změně plánu využití kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové či televizní vysílání z důvodu plnění mezinárodní smlouvy týkající se koordinace kmitočtů a tato změna by podstatným způsobem znemožnila vysílání provozovatele vysílání s licencí; pokud změna plánu využití kmitočtového spektra není podstatná, Rada platnost licence neprodlouží v této části. 112

(12) Rada dále platnost licence neprodlouží v případě, že provozovateli vysílání s licencí byla opakovaně pravomocným rozhodnutím uložena sankce za závažné porušení následujících povinností: a) zařadil do vysílání pořady, které propagují válku nebo líčí krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, b) zařadil do vysílání pořady, které podněcovaly k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, c) zařadil do vysílání pořady, které bezdůvodně zobrazují osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost, d) zařadil do vysílání podprahová sdělení, e) zařadil do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, f) převedl bez předchozího souhlasu Rady na třetí osoby podíl ve společnosti provozovatele vysílání s licencí, a porušil tak povinnost uvedenou v § 21 odst. 6 a 7. (13) Prodloužení doby platnosti licence Radou podle odstavce 8 má stejné právní účinky jako rozhodnutí Rady o udělení licence. Ustanovení odstavce 8 tím není dotčeno.

P7: Petice za zprovoznění Českého rozhlasu 4 Zdroj: http://cro4.php5.cz/ V souladu se zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, my níže podepsaní, 1. Žádáme o přerozdělení síťových kmitočtů Českého rozhlasu, takovým způsobem, který bude umožňovat prostor pro uvolnění kmitočtů k vysílacímu okruhu pro mladé ČRo 4. Vyjadřujeme nesouhlas s činností. resp. nečinností ČRo v řešení této otázky. 2. Z důvodů nevyvážené programové nabídky veřejnoprávního rozhlasu ČRo vůči mladé a střední generaci požadujeme zprovoznění okruhu ČRo 4 pro mladé jako pro zanedbanou cílovou skupinu posluchačů, která je povinna platit koncesionářské poplatky. Petici adresujeme ministerstvu České republiky a na vědomí oběma komorám Parlamentu České republiky a žádáme je, aby uložili Českému rozhlasu povinnost zřídit tuto veřejnoprávní stanici.

113

P8: Přepis rozhovoru s ředitelem ČRo Hradec Králové Mgr. Jiřím Kánským 30.10. 2008 Má ČRo HK v programu něco co by mohlo oslovit mladého posluchače (skupina cca 15-25 let)? Jeden pořad, který je tak trochu specifický a je cílený na ženy, ale je tak dobře dělaný, že i ženy ve věku, který jste zmiňovala, a i podle ohlasů, soutěží, anketních lístků a hlasování, které vyplňují svědčí o tom, že to zaujímá i mladé ženy. Každou neděli mezi 11 a 12. hodinou dopoledne je pořad, který se jmenuje Šarm a je to týdenník o zdravém životním stylu. Takže tam se probírá móda, zdravá životní výživa a všechno, co ženy tak zajímá. A dále máme pořady Novinky hudebních vydavatelství a Z pódií Východních Čech, které jsou o hudbě. Představují hudební novinky a druhý zmíněný hraje i hudbu živou – z koncertů nejrůznějších žánrů. Takže pořady pro mladé 15-25 jsou postaveny na hudbě. A co třeba něco lifestylového pro tuto skupinu posluchačů? Přímo cíleného na tuto věkovou kategorii? Pravidelný pořad ne, čas od času máme v rámci různých cyklů našich pořadů pořad, kam pozveme třeba studenty z vysoké školy, kteří se vyjadřují k nějakému tématu. Co si tak vybavím narychlo, tak v posledním roce, tak sobotní pořad Radioklub. Jedna sobota byla věnována českému jazyku, byli tam profesoři z Katedry českého jazyka a literatury a několik studentů, i lidé mohli volat, posluchači mohli volat dotazy. Takže jsou pořady, kam zveme mladé v téhle věkové kategorii, o které jste hovořila – vysokoškoláky. Neplánujete nějak pravidelný pořad? Jeden z pravidelných pořadů, co mám i takhle na univerzitě, který sledují mladí lidé, je pořad, který se jmenuje Hezky česky. Ale uznávám, že je to velmi specifické, že to asi všechny mladé nezaujme, že to spíš zajímá studenty zdejší univerzity, vím, že se mně na ten pořad ptali, nebo se ptali, kde si to můžou stáhnout, nebo jestli to nebude v nějaké rozšířenější verzi. Ale konkrétní pořad pro kategorii 15-26 let nebo pravidelný pořad v tuto chvíli nepřipravujeme. A jak to vypadalo s pořady pro mládež na zdejším rozhlase v minulosti? No, já jsem tady od prvního května 2003, takže 5 let. A s výjimkou těch pořadů, které jsem vám teď jmenoval speciální pořad pro věkovou kategorii 15-26?…ne. Jak tato situace souvisí s rádiem Wave. Jednou z prvotních vizí bylo, že se zavede jedna stanice pro mladé a tím se vyřeší společný problém? To rádio začalo vysílat 13. ledna 2006, takže to už je přes dva a půl roku, přesně jak jste to před chvílí vystihla, protože rozhlas cítil a cítí, že ta mezera nebo jak to nazvat, nebo že téhle cílové skupině není až tak věnována pozornost ve veřejnoprávním rádiu, tak z toho důvodu, také generální ředitel už v době, kdy poprvé byl zvolen do funkce Václav Kasík, tak měl ve svém programu, že rozjede vysílání pro mladé. A to vlastně se naplnilo v tom roce 2006, ovšem vzhledem k dalším legislativním problémům, asi jste to sledovala, tak rádio Wave vysílá pořád, ale teď od prvního září už ne analogově, tak se nedá naladit běžně na běžných radiopřijímačích, ale muselo přejít do digitálního vysílání a samozřejmě je v internetovém vysílání. Ale stejně na druhou stranu, ani to analogové vysílání nebylo celoplošné, takže ta situace taky nebyly vyřešená kompletně. To už je zase složitější věc koordinace kmitočtů, protože v České republice je v současné době kolem 70ti rádií, které vysílají i v pásmu FM a ten éter už je tak nabitý, ty frekvence už jsou tak rozebrány, že pokud by ta Wave nebo jakákoli jiná stanice se měla stát celoplošnou, 114

tak z celoplošného hlediska pro toto doposud není, protože ta koordinace kmitočtů je tak náročná, že kdyby to rozhlas chtěl udělat, tak by se zase musel zbavit, musel by ochudit buď Radiožurnál nebo Prahu nebo Vltavu, které to celoplošné pokrytí mají, takže to je zase spíš problém z technického hlediska. Ještě abych odpověděl na tu vaši otázku nebo ji doplnil, tak těch 15-26 let celoplošně kromě toho Wavu ještě další pořad myslím že Vltava ještě jeden velmi dobrý pořad Čajovna. Praha má ještě i Domino, ale to je spíš i pro školní mládež, ale zasahuje to i do … tak to je Domino nebo ten Meteor. Ale myslím si, že třeba i Rádio Leonardo což je taky digitální stanice, ale že ta výběrem tématů zaujme hodně lidí v kategorii 15-26. Ještě zpátky do HK – je to silně středoškolské a i vysokoškolské město, takže případné posluchačstvo v této skupině by bylo. Ale tito lidé jsou převážně odkázáni na komerční rádia. Není to škoda, že se nesnažíte zaujmout i tuto skupinu a přenecháváte ji komerční konkurenci? Tak my se je snažíme získat těmi pořady, o kterých jsem vám pře chvílí říkal, ale je to složitější věc. Ten trh je nejen tady ve Východních Čechách, ale v celé republice je nějakým způsobem rozdělen a my každé čtvrtletí dostáváme výstupy od agentur, které zpracovávají výzkumy a tam vidíme přesně počty tisíců posluchačů a vidíme kolik je mužů, kolik je žen podle věkových kategorií a nebudu zastírat to, že jak my tady v HK, tak většina regionálních stanic rozhlasu vítězí nad těmi komerčními stanicemi nad 40 let. Když se podíváte na kategorie 12-19, 19-29, tak tam vítězí Evropa 2 a podobná rádia. Kategorie 19-29, tam je tady v regionu hodně Černá hora. A není to spíš tím, že vy jim nemáte co nabídnou, než že by všichni tihle lidi šli ke komerci dobrovolně? Tyhle „děti“ už ne.. ty už jsou na tyhle stanice zvyklý od svýho dětství, ty se k nám dostanou spíš už přes svou babičku nebo maminku. A my v okamžiku, kdy bychom se vrhli na tadytu kategorii nějak přehnaně moc (nechci tvrdit, že do budoucna nebude něco víc než tadyty pořady, které jsem vám jmenoval), ale ve chvíli, kdy bychom do programu zakomponovali víc věcí pro kategorii 15-26, tak ztratíme ty kategorie 50-60, 60-70, které jsou pro nás zase velmi silné a (teď vám to říkám tak mezi 4ma očima), a budou mi chodit dopisy od starších lidí, co to tam pouštíte strašného, vždyť ty mladý maj rádií dost a vy jste byli taková naše poslední oáza, kde my jsme si poslechli ty naše písničky. A je to velmi složitá věc. Ale přece jeden pořad, řekněme půl hodinový až hodinový třeba jednou za týden by přece neodradit stálého posluchače a naopak pro mladé by mohl být výzvou? My v tomhle směru se snažíme jít cestou, že pro tyhle posluchače nabízíme ty pořady spíš hudební a ve večerním čase, protože je nám jasný že je to kategorie, která přes den je ve škole, je v zaměstnání a neměli by čas si někde sednout a půl hodiny poslouchat i když teď už mají možnost si to potom stáhnout z internetu nebo využít podcast nebo využít podobné věci. Ale teď třeba rozjíždíme sérii pořadů, která je na tuhle věkovou kategorii taky zaměřena a ten pořad se jmenuje Hudba ze zapadlých vesnic, autorem je Jiří Moravčík a tam je vlastně i etnická muzika z celého světa a podobně jako ten pořad Tomáše Kačnera Novinky hudebních vydavatelství je také ve večerním čase… takže teď právě si ověřujeme, jak ta věková kategorie reaguje na tyhle pořady, jestli je přitáhneme tím jak jste to teď naznačila, tam ta týdenní periodicita a nevylučuju, že do budoucna by byl skutečně specifický pořad. Zatím se jim věnujeme v těchto pořadech – Novinky hudebních vydavatelství, hudba ze zapadlých vesnic a Pódia Východních Čech.

115

P9: Složení obyvatel v Královéhradeckém kraji Zdroj: http://www.czso.cz/xh/edicniplan.nsf/p/13-5229-07 OBYVATELSTVO

POPULATION

3-2. Složení obyvatelstva podle pohlaví a věku (stav k 31. 12.) Age distribution of the population: by sex and age, 31 December 2004

2005

Celkem v tom ve věku: 0 1-4 5-9 10 - 14 15 - 19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49 50 - 54 55 - 59 60 - 64 65 - 69 70 - 74 75 - 79 80 - 84 85 - 89 90 - 94 95 a více Průměrný věk Index stáří

Celkem v tom ve věku: 0 - 14 15 - 64 65 a více Průměrný věk Index stáří

Celkem v tom ve věku: 0 - 14 15 - 64 65 a více Průměrný věk Index stáří

547 296 5 162 19 827 25 038 32 731 35 051 36 977 46 713 43 201 35 535 34 078 37 036 42 598 41 281 31 346 22 419 22 325 18 414 12 114 3 265 1 867 318 40,1 97,5

266 518 42 750 191 889 31 879 38,4 74,6

280 778 40 008 191 927 48 843 41,6 122,1

548 368 By age: 5 407 20 077 24 704 31 206 34 602 36 645 45 083 45 188 36 129 35 188 35 102 42 006 42 740 32 638 23 218 21 372 18 721 12 539 3 809 1 670 324 40,3 100,3 Muži Males 267 522 By age: 42 089 193 083 32 350 38,7 76,9 ŽenyFemales 280 846 By age: 39 305 192 238 49 303 41,9 125,4

549 643 5 481 20 544 24 663 29 141 34 630 36 697 42 754 47 019 37 372 35 915 33 504 41 336 42 572 35 196 24 116 20 816 18 754 12 693 4 642 1 453 345 40,6 103,7

2006 Total 0 1-4 5-9 10 - 14 15 - 19 20 - 24 25 - 29 30 - 34 35 - 39 40 - 44 45 - 49 50 - 54 55 - 59 60 - 64 65 - 69 70 - 74 75 - 79 80 - 84 85 - 89 90 - 94 95+ Mean age Dependency ratio (65+/0 - 14)

268 588

Total

41 202 194 400 32 986 38,9 80,1

0 - 14 15 - 64 65+ Mean age Dependency ratio (65+/0 - 14)

281 055

Total

38 627 192 595 49 833 42,1 129,0

0 - 14 15 - 64 65+ Mean age Dependency ratio (65+/0 - 14)

Tabulka 1 – Složení obyvatel v Královéhradeckém kraji

116

P10: Bodový scénář magazínu Hradecká paleta Úvodní znělka 1. Dobrý večer milí posluchači, vítám vás u poslechu Hradecké palety. V té dnešní s datem 13. listopadu si posvítíme na výzkum vysokých škol, což by mohlo zajímat jak vysoko tak středoškoláky. Samozřejmě mám pozvánku na některé zajímavé hradecké kulturní akce.. blíže se podíváme třeba na Festival francouzského filmu… zástupci hradecké muziky budou dnes také zajímaví – na scénu se totiž vrací kapela PavilonM2 a nesmím zapomenout ani na dnešní osobnost.. dobrý pozor byste měli dávat hlavně vy, kdo se zajímáte o skateboarding.. představím vám totiž člověka, který toho na prkně s kolečkama umí opravdu hodně.. je to mistr vertikální rampy! Máme toho spoustu, takže jdeme na to! Ještě jednou příjemný poslech přeju a tady už máte

Queens of the Stone Age! Jingle: HK paleta 2. jestli jste na vysoké škole nebo se na ni teprve chystáte, tak pro vás mám jednu praktickou informaci.. European student barometr 2009. to je každoroční studentský online výzkum, který umožňuje studentům z celé Evropy vyjádřit své názory na vzdělávání. ať už jde o placené studium na vysokých školách, studium v zahraničí, co by jim měla univerzita nabízet a umožňovat například na poli výzkumu nebo spolupráci s firmami, jak připravuje studenty na výkon profese jak teoreticky tak prakticky.. a následně, jaké mají studenti představy o zaměstnání, zaměstnavateli, profesním růstu a tak dále. Výzkumu se účastní 22 evropských zemí a 550 univerzit a potom, co dotazník vyplníte, můžete nahlédnout do schématu, jak si které školy stojí. Takže budete mít představu vy, jak je na tom například vaše univerzita nebo ta, na kterou se teprve chcete hlásit.. a naopak školy mohou díky této zpětné vazbě od studentů zapracovat na zlepšení případných nedostatků… takže jestli zrovna sedíte u internetu … podívejte se na stránku univerzity Hradec Králové – www.uhk.cz v novinkách najdete European student barometr 2009 a můžete se zrovna zapojit.. ..a aby vám to šlo lépe, pustím vám k tomu do uší Morcheebu!

Morcheeba: Charango 3. Do kina centrál zavítá Festival francouzského filmu! Jestli máte rádi francii, francouzštinu a zejména francouzskou kinematografii, tak se jí budete moci nabažit plnými doušky. Hradec Králové je jedním z osmi českých měst, kde bude k vidění nová francouzská filmová tvorba. Ale zeptejme se přímo pana Leoše Kučery – ředitele kina centrál, jak se festival do hradce dostal a také co je zajímavého na letošním ročníku. Audio: úvod + Mezi zdmi a Veřejný nepřítel Takže k vidění je film Mezi zdmi – vítěz letošního festivalu v cannes. Ten pojednává o problémové střední škole, kde mladý francouzštinář vštěpuje studentům myšlenky demokracie

117

velmi svérázným způsobem jazykových hříček… a oba díly gangsterského snímku veřejný nepřítel číslo 1. To jsou oboje taková dost „náročná“ témata.. najdeme v přehlídce i něco řekněme „lehčího“? Audio: Prosté srdce, Zamilovaná zvířata Děkujeme panu Kučerovi a já ještě doplním, že v rámci festivalu francouzského filmu, bude v Centrálu k vidění sedm snímků – již zmíněné – mezi zdmi, veřejný nepřítel č.1, prosté srdce, zamilovaná zvířata a dále eldorádo, podzimní zahrady a mlčení Lorny. Festival francouzského filmu v Centrálu proběhne od čtvrtka 20. do středy 26. listopadu, tak si ho nenechte ujít! Za okamžik se podíváme na další části hradeckého kulturní menu, ale nejdřív ještě jeden závan z Franci, tentokrát takový skočný… od party Manau!

Manau: Panique Celtique Jingle: kam v HK vyrazit 4. Před chvílí jsme byli v kině, teď se mrkneme co by se dalo v Hradci podniknout jiného.. vybrala jsem něco z divadla, výstavu i muziku.. takže: Klicperovo divadlo před několika týdny uvedlo premiéru Shakespearova Perikla. Jestli byste chtěli vidět tyrského krále, který putuje světem, hledá štěstí a nakonec troskotá na pustém ostrově, nenechte si ujít hru Periklés v Klicperově divadle například ve středu 19. listopadu od 19ti hodin. Pastvu pro oko nabízí výstava František Kupka – hvězda na scéně. K vidění je v galerii moderního umění až do 30.listopadu, ale v úterý 18. proběhne od pěti hodin komentovaná prohlídka, kde se například dozvíte, proč je Kupka nejdražším českým malířem. Za muzikou můžete vyrazit třeba do AC klubu na Heyrovského kolejích v pátek 14. listopadu a to na kapely AirFare (což jsou pohrobci bývalé hradecké Laviny) a 2face. A nebo na Klídekfest. Kapely Deexs, Pavilon M2, Goro, The Mood, divadlo LS Věk a dejejská afterparty – to vše vás čeká v nízkoprahovém centru Klídek v Malšovicích v sobotu 15. listopadu od 18ti hodin.. Mimochodem o kapele Pavilon M2 bude za chvíli ještě řeč. Další kulturní informace najdete například na www.hradeckralove.org Teď už se ale vypravíme do světa volných kalhot a obrácených kšiltovek… asi tušíte, že půjde o slibovaný skateboarding.. ale pozor, tenhle se provozuje vrcholově a dokonce jako povolání!

Jingle: hk osobnost Jan Tomšovský rozhovor 5) Kdybyste o Honzovi Tomšovském chtěli vědět víc, hledejte na jeho stránkách www.jantomsosky.com... 118

My už ale míříme za muzikou. Královéhradecká hudební scéna se může pyšnit jedním čerstvým comebackem – kapela Pavilon M2 se po dvou letech nečinnosti vrací. Už to skoro vypadalo, že je s tímhle zajímavým uskupením konec, když partu před dvěma lety opustil bubeník Zbyněk. naštěstí zbylí členové během uplynulých dvou let nezaháleli – našli náhradu za chybějícího bubeníka a posléze i za basáka Yorgina, který se ke kapele už taky nevrátil. Každopádně, od letošního podzimu funguje Pavilon M2 znovu, i když v lehce pozměněné sestavě. Další dobrou zprávou je, že pánové už stihli složit novou muziku a plánují koncerty. Ten hradecký se uskuteční za pár dní – v sobotu 15. listopadu na Klídekfestu - v nízkoprahovém centru Klídek v Malšovicích. A tady je ochutnávka starší písně PavilonuM2 – Similar colour Like Steel

Jinle: hk muzika Pavilon M2: Similar Colour like Steel ..do outra: A to je z dnešní hradecké palety vše. Do příště se můžete těšit třeba na mladou kytarovou virtuózku Petru Poláčkovou nebo na hradecký hudební projekt Dva.. Já se pro dnešek loučím.. přeju vám příjemný večer…

Závěrečná znělka

119

P11: Otázky k rozhovoru s Janem Tomšovským

O něm – širší souvislosti 1. Kolik ti je? 2. Jak dlouho jezdíš? 3. Co děláš, když zrovna nestojíš na skateboardu? 4. Co škola, práce, co jsi stihnul kromě skateboardingu? 5. Je něco, cos díky skateboardingu získal – osobní kontakty, možnost cestovat, pracovní nabídky…? 6. Co tvoje rodina, přátelé, přítelkyně? Nevadí jim, že trávíš spoustu času na rampě, místo toho, abys byl s nimi nebo třeba dělal něco jiného nebo tě naopak podporují? 7. Až budeš mít třeba jednou syna, který domů přinese skateboard, co mu na to řekneš? 8. Patří ke skateboardingu taky nějaké filozofie? Nějaké životní zásady, životní styl? Volné kalhoty, kšiltovka s rovným kšiltem dozadu…? 9. Měl jsi někdy nějaké slabší období, žes toho chtěl nechat? 10. Jak jsi přišel k přezdívce Spider? 11. Našla jsem na internetu, že máš firmu na výrobu skateboardů? Platí to ještě? 12. Bereš to ještě jako zálibu, nebo už je to spíš životní rutina – někdo večer kouká na televizi, ty jdeš na rampu.. 13. Máš nějaký fanclub? Skateboarding je pro mládež dost populární věc, nemáš nějaké obdivovatele a následníky.. a samozřejmě i fanynky? 14. Asi většina kluků se v pubertě prohání na skateboardu, ale taky většina z nich toho dřív nebo později nechá. Co byl pro tebe impuls pokračovat, že se z mladistvé zábavy stala takřka profese? 15. Dovedeš si představit život bez skateboardu? 16. Jak dlouho se taková věc dá provozovat na téhle vrcholové úrovni, do kolika let? 17. A až jednou zjistíš, že už na to nemáš, přemýšlel jsi o tom, co pak? Skateboarding 18. Jak ses ke skateboardingu dostal? 19. Co považuješ za svůj největší úspěch? 20. Máš nějaké vzory? 21. Mam bys to ještě chtěl dotáhnout? 22. Jak často trénuješ? 23. Jak se dá ale naučit takhle jezdit? Teď máš tři roky vlastní rampu, ale kdes trénoval předtím? 24. Jak se učíš nové kousky? Na skateboarding asi není žádná učebnice nebo trenér, 25. jak objevuješ nové pohyby, skoky, triky? 26. Máš na rampě nějakou svojí osobní specialitu, něco co ti opravdu jde? 27. Jsi pětinásobný mistr České republiky v jízdě na vertikální rampě, co musí umět člověk s tímhle titulem? 28. Jaká je třeba u nás ve skateboardingu konkurence? 29. A situace v zahraničí? 30. Každý sport něco stojí, na kolik tak přijde skateboarding na vrcholové úrovni, co je k tomu potřeba? Například vybavení. 31. Máš nějakého sponzora? 120

32. Co ti sponzoring poskytuje? 33. Takže se dá říct, že tě skateboard živí? Sponzoring + skateboardová firma…? 34. Jaké jsou druhy jízdy na skateboardu – vertikální rampa, zábradlí, streetstyle…? 35. Zkoušel jsi i jiné druhy skateboardingu než jen rampu? 36. Úrazy – měls někdy nějaký? 37. A nevzniknou potom psychické zábrany, které ti brání po úrazu znova vstoupit na rampu? 38. Na jakou hudbu rád jezdíš? 39. Na co myslíš, když se zhoupneš s hrany a řítíš se dolů? 40. Máš nad U rampou konstrukci a na ní plachtu, takže je v podstatě krytá, ale nevytápěná? 36. Jak se dá jezdit třeba v zimě? 41. A co příbuzné disciplíny - třeba snawboard, s tím si taky rozumíš? 42. A co vlastně podle tebe skateboarding je – životní styl, zábava, nebo je to sport? 43. Kdybys ještě zasvětil laika trochu do historie skateboardingu. Kdy a kde vlastně tenhle fenomén vzniknul? Vlastní vertikální rampa: 44. Je pravda, že sis sám s kamarádem postavil vlastní vertikální rampu? 45. Proč? 46. Jak se taková věc staví? (materiál, časová náročnost…) 47. Jaké má rozměry?

121

Seznam obrázků, grafů, tabulek SEZNAM OBRÁZKŮ OBR. 1 - MAPA POKRYTÍ SIGNÁLEM VYSÍLÁNÍ ČESKÉHO ROZHLASU HRADEC KRÁLOVÉ, 90,5 - 95,3 - 96,5 FM.... 67 OBR. 2 - ROZDĚLENÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB V ČR ................................................................................................... 106 OBR. 3 – VĚCNÉ VEŘEJNÉ SLUŽBY ....................................................................................................................... 107 OBR. 4 - VÝSLEDKY HOSPODAŘENÍ ČESKÉHO ROZHLASU V ROCE 2007 ............................................................... 108

SEZNAM GRAFŮ GRAF 1 – ROZHLASOVÉ STANICE – ODHADY PODÍLŮ NA TRHU............................................................................. 110 GRAF 2 – ODHAD POSLECHOVOSTI ROZHLASU – KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ ....................................................... 111

SEZNAM TABULEK TABULKA 1 – SLOŽENÍ OBYVATEL V KRÁLOVÉHRADECKÉM KRAJI ..................................................................... 116

122