MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství
Jitka Vlková
Psychické a fyzické zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Marie Macková
BRNO 2007
1
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.
V Brně 30.3. 2007
2
Děkuji vedoucí bakalářské práce PhDr. Marii Mackové za odborné vedení, za její rady a připomínky, které mi při zpracování bakalářské práce poskytla a za její čas, který mi věnovala. Rovněž děkuji všem respondentům za spolupráci při vyplnění dotazníků. Cenné informace, které jsem takto získala, byly při zpracování mé práce nenahraditelné.
3
OBSAH ÚVOD............................................................................................................................. 5 1 CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY................................................................. 7 1.1 Cíle práce ............................................................................................................. 7 1.2 Pracovní hypotézy................................................................................................ 7 2 GERIATRICKÝ PACIENT ....................................................................................... 8 3 FORMY PÉČE O SENIORY ................................................................................... 13 4 PSYCHICKÁ A FYZICKÁ ZÁTĚŽ........................................................................ 16 4.1 Stres a zátěž ....................................................................................................... 16 4.2 Fyzická zátěž...................................................................................................... 18 4.2.1 Fyzická zátěž u sester ................................................................................. 18 4.3 Psychická zátěž .................................................................................................. 20 4.3.1 Psychická zátěž u sester.............................................................................. 22 4.4 Specifika zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty............................. 26 5 METODIKA PRÁCE ............................................................................................... 27 6 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA................................................ 32 7 DISKUSE.................................................................................................................. 50 7. 1 Zhodnocení dosažených výsledků .................................................................... 50 7. 2 Diskuse............................................................................................................... 53 8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ.......................................... 55 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 56 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ.................................................. 58 ANOTACE ................................................................................................................... 61 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 62 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ................................................................................ 63 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 65 SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE ........................................................................... 66
4
ÚVOD Již šest let pracuji na oddělení následné péče v nemocnici v Uherském Hradišti, proto je mi vybrané téma: „Psychické a fyzické zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty,“ velmi blízké. Sestry na těchto odděleních jsou denně konfrontovány s konečností života a s trápením, které tento konec provází. Pacienti jsou zde většinou ležící, případně obtížně pohybliví, vyžadují pomoc v základních oblastech sebepéče (hygiena, výživa, vyprazdňování,...). Často trpí chronickou bolestí, která špatně reaguje na léčbu. Složitá bývá i jejich sociální situace. Psychický stav je poznamenán stářím a všemi jeho negativními důsledky i špatným zdravotním stavem. Sestry musí při ošetřování těchto nemocných vynaložit velké fyzické i psychické úsilí. Při pomalu postupujícím zlepšování jejich stavu mohou pociťovat monotonii a malou návratnost energie, kterou do svých pacientů investovaly. Velký podíl činností, které se týkají základní sebeobsluhy pacientů, může u sester navozovat pocit nízké odbornosti, ztrátu dosavadních znalostí a dovedností. Často se podceňuje psychická náročnost sester pracujících se seniory. Přitom řada pacientů trpí depresemi, apatií a sociální izolací. Každá sestra ví, jak je někdy těžké přimět tyto pacienty k rozhovoru, který by nebyl jen povrchní. Obtížné je najít něco, na co by se pacient mohl těšit, něco, co by tento den odlišovalo od jiných. Sestry by měly předávat nemocným pozitivní energii, motivovat je a přimět k co nejvíce aktivitám. K tomu ale potřebuje vlastní duševní pohodu, energii, ze které by mohla rozdávat. Ve skladbě geriatrických nemocných je vždy určitý podíl pacientů v pokročilém stadiu demence, neklidných a agresivních. Je u nich vyšší riziko úrazů, někdy jsou velmi hluční, neustále vyžadují přítomnost sestry, ošetřovatelské výkony u nich zaberou mnohem více času, je nutná jejich neustálá kontrola. Jejich ošetřování vyžaduje velkou míru trpělivosti i sebeovládání sester. Příbuzní dlouhodobě nemocných pacientů jsou ve srovnání s jinými odděleními mnohem častěji nespokojeni s péčí a dávají svoji nespokojenost najevo. Spolupráce s nimi je někdy velmi obtížná. Např. nemocnému by nejvíce prospěli, kdyby jej v době návštěv aktivovali, pomohli mu při pohybu (rehabilitace, procházka), k tomu však dochází málokdy.Umírání a smrt jsou u starých lidí přirozené. Přitom je ale potřeba vzít v úvahu, že sestry si při
5
dlouhodobé péči alespoň k některým z nich vytvořily bližší vztah. Smrt některých svých pacientů mohou prožívat velmi těžce.
6
1 CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY
1.1 Cíle práce 1. Zjistit nejčastější příčiny fyzické a psychické zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty.
2. Zjistit rozdíly fyzické a psychické zátěže sester pracujících na odděleních následné péče, v domovech důchodců a v domácí péči (charitě).
1.2 Pracovní hypotézy 1. Domnívám se, že nejčastější příčinou fyzické zátěže bude péče o imobilního pacienta.
2. Domnívám se, že nejčastější příčinou psychické zátěže bude časový stres.
3. Předkládám, že míra pracovní zátěže bude vyšší u sester pracujících v domácí péči (charitě).
4. Předpokládám, že s rostoucí délkou praxe budou sestry udávat vyšší míru pracovní zátěže.
5. Předpokládám, že dle Meisterovy metody hodnocení pracovní zátěže bude zátěž sester dosahovat stupně č.2 .
7
2 GERIATRICKÝ PACIENT Věda o stárnutí a stáří se nazývá gerontologie (z řeckého gerón – starý člověk, logos – věda) . Má tři hlavní části: 1. Gerontologie teoretická – vytváří teoretický základ pro praktickou činnost kolem starého člověka. 2. Gerontologie klinická – zabývá se komplexním posuzováním starého člověka, hlavně však v nemoci. Ta část, která se orientuje na zvláštnosti chorob ve stáří se nazývá geriatrie či geriatrická medicína. 3. Gerontologie sociální – orientuje se na vzájemné vztahy mezi starou populací a společností jako celkem (Pacovský, 1990).
Stáří je přirozenou, ale poslední etapou ontogenetického vývoje. Dochází ke strukturálním a funkčním změnám, které mají převážně regresivní charakter, jsou nevratné, neopakují se. Období stáří podle Pacovského (1990) dělíme na: -
rané stáří, vyšší věk (mladí senioři): 60 – 74 let
-
pokročilý věk, vlastní stáří (senioři): 75 – 89 let
-
dlouhověkost (zralí senioři): 90 a více let
Choroby ve stáří
Přehled nejčastějších onemocnění ve stáří je uveden podle Jedličky (1991).
Choroby srdečně cévního systému – hlavně ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin, cévní mozkové příhody – patří mezi nejčastější příčiny smrti, bývají nejčastější hospitalizací starších pacientů.
Hypertenze – postihuje více než 30% populace nad 60 let věku, často jde o izolované zvýšení systolického tlaku (pružníková hypertenze). V léčbě nutno dbát na to, aby nedocházelo k náhlému poklesu TK pro nebezpečí zhoršení mozkového prokrvení.
8
Cévní mozkové příhody – průběh a prognosa další soběstačnosti je dána rozsahem mozkové nedokrevnosti, je nebezpečí následných komplikací spojených s imobilizací pacienta (pneumonie, dekubity, trombembolická nemoc).
Akutní infarkty myokardu – ve stáří častější, často s atypickým začátkem, často v popředí poruchy srdečního rytmu a známky akutního srdečního selhání.
Diabetes mellitus II. typu – nejčastěji na dietě a perorálních antidiabeticích, často s nutností přechodu na léčbu insulinem. Nutno pamatovat na možné stavy hypoglikémie po některých lécích (např. Maninil) nebo po předávkování insulinem. Důraz na dodržování časového režimu stravování v návaznosti na aplikaci insulinu.
Osteoporóza – odvápnění kostí, častěji u žen, kdy se vyvíjí plíživě již od období klimakteria. Bývá zdrojem chronických bolestí páteře a při drobných úrazech může vést ke zlomeninám (tzv. patologické faktury) nejčastěji u krčků stehenní kosti.
Choroby postihující zrak – nejčastěji šedý zákal, často s nutností operačního řešení pro zhoršování soběstačnosti.
Choroby pohybového ústrojí – nejčastěji arthrosa kyčelních a kolenních kloubů, vede ke zhoršování hybnosti a k návyku na analgetika, dnes již možnost úspěšného operačního řešení s náhradami kloubů (totální endoprotézy nosných kloubů).
Choroby respirační – nejčastěji zhoršování dušnosti při chronické obsrtrukci dýchacích cest – chronická kuřácká bronchitis, chronické astma bronchiále. V případě komplikací v popředí vývoj pneumonie s nutností včasné antibiotické léčby a hydratace.
Choroby trávícího ústrojí – někdy je funkční povahy, často se sklonem k funkční zácpě. Ve stáří častý snížený příjem bílkovin, v případě průjmových stavů nebezpečí rychlé dehydratace. Při dyspepsii spojené s hmotnostním úbytkem nutno vyšetření GIT k vyloučení maligního onemocnění.
9
Demence – klinický syndrom charakterizovaný poklesem intelektu a dalších kognitivních funkcí, která ve svém důsledku vede k tomu, že není schopen zvládat běžné každodenní aktivity. Dochází postupně ke zhoršení všech funkcí jako je paměť, myšlení, orientace, vnímání, řeči, chování, integrita osobnosti.
Deprese – jsou pro ně typické poruchy nálad (smutná nálada, neschopnost prožívat radost, ztráta zájmů, nižší motivace pro jakoukoliv aktivitu, apatie), poruchy myšlení a vnímání (snížená koncentrace, ztráta sebevědomí, pocity viny, beznaděj, přání zemřít, sebevražedné myšlenky).
Interakcí procesu stárnutí s chorobným stavem se vytvářejí různé patologické stavy, které potom charakterizují zvláštnosti chorob. Tyto zvláštnosti názorně uvádí Pacovský (1990): •
Polymorbidita, multimorbidita - znamená výskyt několika chorob u téhož jedince současně.
•
Zvláštnosti klinického obrazu chorob
- registrujeme jen část chorobných
příznaků, protože staří lidé nesignalizují své potíže jako chorobný příznak. Charakteristické jsou netypické příznaky a často také vzdálené příznaky (od jiného orgánu, např. akutní infarkt se manifestuje jako mozková příhoda). Nápadný je sklon k protrahovanému průběhu a k chronicitě. Velmi časté jsou komplikace
(např.
kvalitativní
poruchy
vědomí,
poruchy
vodního
a elektrolytového hospodářství, poruchy mikce, ztráta pocitu žízně a anorexie, sklon k trofickým defektům(dekubity) atd. •
Vzájemná podmíněnost sociální a zdravotní situace – každá choroba může změnit sociální situaci starého člověka , který je odkázán na různé formy společenské pomoci.
Podle Topinkové a Neuwirtha (1995) tvoří zvláštnosti chorob ve stáří jedno z rozhodujícíh specifik geriatrické medicíny.
10
Psychické změny ve stáří
Při fyziologickém stárnutí a stáří se kvalitativně nemění struktura osobnosti. Pro kvalitu psychiky ve stáří má větší význam osobnost člověka než kalendářní věk (Pacovský,1990). Změny nastávají: 1. V oblasti percepce -
u 90 % starých lidí se objevuje zhoršení zrakové
percepce, u 30 % sluchové percepce. Zhoršení zraku a sluchu s sebou nese omezení v pracovní i zájmové činnosti, ztrátu výkonu, ohrožení bezpečnosti a sníženou schopnost komunikace s druhými lidmi. 2. V oblasti paměti a učení – zhoršuje se zejména krátkodobá paměť, tj. starý člověk si hůře pamatuje nové události, starší vzpomínky zůstávají zachovány, ale mohou být emočně a obsahově zkresleny. V oblasti učení potřebují starší lidé víc času na naučení se úkolu a udělají při tom více chyb. 3. Inteligence měřená běžnými testy klesá. S věkem klesá psychomotorické tempo, starší lidé proto podávají horší výkon v časově limitovaných úkolech. 4. Citové prožívání – emoce u starých lidí jsou labilnější , starý člověk snadno podléhá dojetí, stahuje se více do sebe. Příliš se soustředí na své vlastní problémy. Starý člověk se špatně adaptuje na změny a nerad se rozhoduje. Změny v citovém prožívání spolu se sníženou schopností komunikovat při snížení zraku a sluchu vedou k tomu , že se starý člověk může ocitnout v sociální izolaci, trpí pocity osamělosti, méněcennosti, zbytečnosti.
Psychické změny starších lidí v kognitivní oblasti shrnuje Křivohlavý (2002) do následujících bodů: -
s rostoucím věkem rostou i obtíže lidí přijímat nové podněty
-
je oslabena schopnost tvořit nové spoje (učit se novým věcem)
-
je snížena adaptabilita (schopnost přizpůsobit se)
-
je snížena flexibilita (schopnost měnit stávající způsob života, své životní zvyky, postoje a stereotypy)
-
je zvýšena fixace (soustředění se na to, co bylo již dříve zažito)
11
Kern (1999) podotýká, že stárnutí není pouze negativní jev. Následkem větší stability, dané většími životními zkušenostmi, je starší člověk schopen dosáhnout suverenity v uvažování a ve zvládání mnoha životních problémů. Asi pět procent osob nad 65 let a dvacet procent osob nad 80 let trpí demencí (Smolík, 2001). S touto chorobou se tedy setká prakticky každá sestra, která ošetřuje geriatrické pacienty. „Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku a u něhož dochází k narušení mnoha vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, chápání, uvažování, schopnosti učení, řeči a úsudku (kognitivních funkcí). Vědomí není zastřené. Zhoršení kognitivních funkcí je obvykle provázeno, někdy také předcházeno, zhoršením kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace“ (Smolík, 2002). Práce s nemocnými postiženými demencí je pro sestru zatěžující jak psychicky, tak fyzicky. Je obtížné vysvětlit těmto nemocným např. průběh vyšetření, nespolupracují při přípravě a provádění ošetřovatelských výkonů, nedokáží dát najevo své potřeby. U neklidných nemocných je nutný trvalý dozor, zvýšená bezpečnostní opatření. Ošetřování pacientů trpících demencí klade velké nároky na profesionalitu – i při všech omezeních se musí v chování sestry projevovat úcta k lidské bytosti.
12
3 FORMY PÉČE O SENIORY
Současné formy péče o staré lidi se realizují v rodině, v resortech zdravotnictví (jednotlivá oddělení nemocnic, především následné péče, léčebny dlouhodobě nemocných, gerontopsychiatrie, agentury domácí péče) a v sociálních službách. Významně stoupá úloha občanských sdružení, církevních iniciativ a dobrovolnictví (Haškovcová, 2002).
Populaci seniorů, kteří
vyžadují péči, můžeme charakterizovat následujícími
společnými znaky:
-
vysokým věkem
-
různou mírou nesoběstačností v uspokojování základních životních potřeb
-
polymorbiditou s vysokým zastoupením psychiatrických onemocnění
-
vysokou mortalitou
(Topinková, Neuwirth, 1995)
V této práci se zabývám zátěží sester, které pracují na oddělení následné péče (ONP), v domovech důchodců (DD) a v domácí péči (DP), proto se pokusím stručně popsat práci sester v těchto zařízeních.
Oddělení následné péče
Podle vyhlášky MZ ČR č.9/1998 je cílem následné péče dosažení úplného fyzického nebo duševního zdraví chronicky nebo dlouhodoběji nemocných osob nebo co nejvýraznější zmírnění následků onemocnění, úrazů či vrozených vad (případně alespoň zpomalení progrese nebo důstojné dožití u nevyléčitelně nemocných osob). Podle Pacovského (1990) je na těchto odděleních vytvořen zvláštní léčebný režim, jehož těžiště leží v komplexní ošetřovatelské péči a v aktivizaci nemocných. Většinu nemocných na ONP představují pacienti vyššího věku, ale nacházíme zde i mladší pacienty, např. po těžkých úrazech nebo po dlouhodobé resuscitaci. ONP poskytují nemocným kvalitní diagnostickou i léčebnou péči, lépe než standardní
13
oddělení zvládají některé projevy onemocnění, např. delirantní stavy, inkontinenci, poruchy mobility. Péče akcentuje vždy funkční hledisko a rehabilitaci (Topinková, Neuwirth, 1995). Sestry na těchto odděleních se zvláště zaměřují na klienty se sníženou schopností sebeobsluhy. Důležitá je prevence vzniku dekubitů, hydratace a výživa pacienta, jeho celková rehabilitace. Pacovský (1990) zdůrazňuje, že ošetřovatelská péče musí být aktivní. To znamená, že sestra si ošetřovatelské činnosti plánuje na základě hlubšího poznání pacientů, zvláště těch, kteří nemohou projevit své potřeby.
Domácí péče (DP)
Agentury domácí péče začaly u nás vznikat po roce 1991. Je to zvláštní ambulantní péče poskytovaná pacientům v jejich vlastním sociálním prostředí. V České republice dříve DP zajišťovaly geriatrické sestry. V roce 1990 byl zrušen institut geriatrických. sester a nahrazen péčí typu home care (domácí odborná zdravotní péče, kterou provádí zkušené zdravotní sestry) a home help (domácí laická péče) (Haškovcová, 2002). DP je určena jednak pacientům, kteří jsou propuštěni z nemocnice na doléčení a rekonvalescence může probíhat v domácích podmínkách, jednak chronicky nemocným, kteří vyžadují dlouhodobou, ne však nemocniční péči. Zdravotní sestry pracující v DP na rozdíl od sester pracujících v nemocnici nebo domovech důchodců musí navštívit několik domácností denně, je u nich nutná schopnost adaptability. Musí se přesunovat v terénu, dle ročních období zvykat na klimatické podmínky, s sebou transportovat pomůcky a materiál. Je na ně vyvíjen větší psychický nátlak a stres. Často citově prožívají vše s rodinou klienta, musí si udržet profesionální nadhled, zvládat spoustu konfliktních situací (staří lidé, osamocení, problémové rodiny,...). Musí se trvale samostatně několikrát denně rozhodovat, mají stále velký pocit zodpovědnosti. Kvalifikované zdravotní sestry v domácí péči a charitě zajišťují např. aplikaci injekcí, inzulínu, odběr biologického materiálu, převazy ran různého charakteru, ošetřování stomií, nácvik sebeobsluhy a další. Zabezpečují i ošetřovatelsky velmi náročnou péči u klientů upoutaných na lůžko a o klienty v terminálním stadiu nemoci. Většina pacientů trpí pocitem osamocení, přebytečnosti a nepotřebnosti, proto je jim poskytována i pomoc v rovině sociální.
14
Domovy důchodců (DD)
Forma péče na lůžku s důrazem na sociální potřeby, je realizována v domovech důchodců, v domovech – penzionech, v domovech s pečovatelskou službou a v domovinkách. DD zajišťují komplexní péči o staré lidi, kteří nemohou nebo nechtějí žít sami ve své domácnosti. Sestry ve všech činnostech úzce spolupracují se sociálními pracovnicemi, lékaři, ergorterapeuty a dalším personálem. V DD je vysoký počet klientů upoutaných na lůžko, takže práce sester v DD je z části podobná jako na ONP. Zdravotnický personál má v DD prostor u uspokojení biologických potřeb klientů, horší to bývá s naplněním potřeb psychosociálních. V současné době v některých DD pracují geriatričtí pracovníci, kteří vypracovávají individuální plán u obyvatel DD upoutaných na lůžku. Zahrnuje nácvik sebeobsluhy, logopedii, psychoterapeutické rozhovory, cvičení na lůžku, procvičování jemné a hrubé motoriky, hry, kresbu, poslech hudby, předčítání , zpěv a další. V rámci skupinové práce realizují nejrůznější aktivity, např . besídky, procházky, různé stolní hry, rozcvičky.
15
4 PSYCHICKÁ A FYZICKÁ ZÁTĚŽ 4.1 Stres a zátěž Stres je slovo, které ztratilo jednoznačný význam. Můžeme jej definovat jako „reakci organismu na zátěžový podnět z prostředí“, nověji jako „reakci na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností tomuto požadavku vyhovět“ (Baštecká, Goldman, 2001). Jako první popsal reakci organismu na stres Hans Selye (1966). Nazval ji generální adaptační syndrom (GAS) a vymezil tři stadia, ve kterých probíhá:
-
poplachová reakce – rychlá mobilizace sil pro odvrácení stresu
-
stadium rezignace - dlouhotrvající adaptace
-
stadium vyčerpání – organismus vyčerpal energii adaptace
Selye nazývá syndrom generální, protože ho vyvolávají jen faktory působící celkově na velké jednotky organismu. Adaptační je proto, že obranyschopnost těla napomáhá vznik a udržování stavu trénovanosti, návyku. Syndromem ho nazval z toho důvodu, že jednotlivé faktory jsou tu navzájem sladěny, ba dokonce částečně navzájem závislé (Selye,1966). Původně se tedy pojmem stres označovala reakce organismu na při mimořádných situacích. Postupně se však tento výraz začal používat i pro běžné lidské činnosti, zejména v souvislosti s pracovní činností. Křivohlavý (1994) dělí příznaky stresu do tří okruhů: a) Fyziologické příznaky (např. palpitace, bolest a sevření za hrudní kostí, nechutenství, bolesti břicha, hlavy, svalové napětí v různých částech těla, exantém). b) Emocionální příznaky (rychlé změny nálady, nadměrné starosti, neschopnost projevit své pocity, zvýšená únava, neschopnost soustředit se, podrážděnost, úzkostnost). c) Behaviorální (např. sklon k častějším úrazům, zhoršená kvalita práce, zvýšená konzumace alkoholu a cigaret, popř. dalších návykových látek, nespavost, ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání se).
16
Dlouhodobě se stres může podílet na vzniku některých onemocnění. Podle Hladkého (1993) jde o:
-
peptický vřed, hypertenzi, ischemickou chorobu srdeční
-
migrény, bolesti hlavy v důsledku vertebrogenních obtíží
-
bolesti v kříži
-
exacerbaci astmatu
-
syndrom dráždivého tračníku
-
opakované výskyty herpes simplex nebo herpes zoster
-
revmatoidní artritidu
-
nádorová onemocnění
-
náhlou srdeční smrt
-
organické sexuální poruchy
-
oslabení imunitních funkcí
Pracovní zátěž, resp. pracovní stres představují určitou vyčleněnou kategorii celkové životní zátěže a stresu, spojenou s pracovními podmínkami. Hladký a Židková (1999) rozlišují podle charakteru působících podnětů tři druhy zátěže:
1. Biologická zátěž: činitelé mají fyzikální, chemickou či biologickou povahu, organismus odpovídá převážně biologicky. 2. Fyzická zátěž: organismus funguje jako zdroj energie, svalová činnost se odráží v psychickém prožívání. 3. Emoční zátěž: vyplývá ze situací a požadavků, vyvolávajících afektivní citovou odezvu.
Bartošíková (2006) rozlišuje následující kategorie pracovního stresu: -
problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí)
-
nároky související s obsahem práce (pracovní zatížení, odpovědnost)
-
organizace práce (nejasné vymezení kompetencí a odpovědnosti)
-
profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace)
-
fyzikální prostředí (hluk, prach, teplota, bezpečnost práce)
17
Dělení faktorů pracovní zátěže (stresu) je možné jen teoreticky, v praxi působí vždy souhrnně a navzájem se ovlivňují. Např. při fyzické únavě je větší nebezpečí, že se sestra dopustí chyby při ošetřování pacientů a tato chyba negativně ovlivní její psychický stav. Důležitá je i odolnost jednotlivých osobností vůči stresujícím okolnostem nebo naopak jejich náchylnost těmto vlivům podléhat (tzv. vulnerabilita osobnosti).
4.2 Fyzická zátěž Pracovní medicína zahrnuje pod pojem fyzická zátěž především svalovou práci. Zabývá se měřením energetického výdeje, přípustnými hodnotami lokální svalové zátěže a zdravotními důsledky nadměrné svalové zátěže, tj. únavou. V této práci však budou v rámci fyzické zátěže popsány i další faktory, které souvisejí s podmínkami pracovní činnosti.
4.2.1 Fyzická zátěž u sester Bartošíková (2006) specifikuje u sester tyto druhy fyzické zátěže: -
statické a dynamické zatížení (vycházející ze stání a pohybu sester při ošetřování pacientů)
- zatížení páteře, svalového a kloubního systému (při manipulaci s pacienty, u úpravy lůžek)
- kontakt s nepříjemnými podněty (otevřené rány, deformity, exkrementy, zápach)
- riziko infekce - narušení spánkového rytmu, směnový provoz - nepravidelné stravování a pitný režim - hluk, nesprávné osvětlení, vibrace, radiační záření
18
Některé z uvedených faktorů fyzické zátěže se pokusím blíže charakterizovat.
Statické a dynamické zatížení, zatížení pohybového aparátu
Zatížení sestry při práci se liší typem oddělení, zdravotním stavem nemocných počtem sester na směně i počtem pomocného zdravotnického personálu, důležitá je i organizace práce a dostupnost pomůcek snižujících fyzickou zátěž. Je zatížen zejména pohybový aparát dolních končetin, protože většinu pracovní doby sestra chodí nebo stojí. Dále je zatížena páteř a horní končetiny, později i poruchy páteře a kloubů. Pohybový aparát je ještě více zatížen tehdy, když se pohyb provádí neekonomicky, nesprávně a nekoordinovaně při zacházení s ležícími a nehybnými nemocnými. Jedním z fyzicky nejnáročnějších úkonů je polohování, které se v případě imobilních klientů provádí ve dvouhodinových intervalech. Jedna sestra, která je na noční službě sama, však nemůže poskytovat kvalitní ošetřovatelskou péči o imobilní klienty. Fyzická zátěž je významným zátěžovým faktorem pro sestry i ošetřovatelky na mnoha odděleních. Žádá si dobrou kondici, kterou ne vždy mohou sestry po práci pěstovat. Platí (Nařízení vlády č.178/2001 Sb., Vyhláška MZ 261/1997), že ženy by na pracovišti neměly zvedat více než 20 kg při občasném zvedání a přenášení, 15 kg při častém zvedání a přenášení při zvedání osob jsou přípustné hodnoty pro manipulaci s břemeny dodrženy, jestliže u pacientů (v našem případě) vážících 40 a více kg spolupracují dvě osoby za použití pomocných prostředků, např. podložek s rukojetí. Řešením by zde za ideálních podmínek byla moderní technika – zvedáky, elektricky polohovatelná lůžka, bariatrická mobilní křesla (pro obézní pacienty), což ovšem ne vždy dovoluje finanční a prostorová situace (Adamczyk, 2005). Není třeba připomínat, že nadměrná somatická zátěž negativním způsobem ovlivňuje i psychický stav zdravotnického personálu. Pečenková (2002) se domnívá, že technickému vybavení ošetřovatelské práce věnuje management nemocnic podstatně menší pozornost než technickým diagnostickým prostředkům. Pomůcky ošetřovatelské techniky jsou přitom zpravidla podstatně levnější a pro kvalitu péče o pacienty mohou mít daleko větší význam než nákladné přístroje. Narušení spánkového rytmu, směnový provoz, nepravidelný stravovací a pitný režim
19
Při práci na směny dochází k narušení biologických cirkadiánních rytmů. Hladký (1993) uvádí tři faktory, které narušují schopnost jedince vyrovnat se se směnovou prací: biologické hodiny, spánek a sociální vlivy. Biologické hodiny představují endogenní zdroje dodržování časového průběhu biologických procesů. Při směnové práci trvá přizpůsobení biologických hodin několik dnů po změně rytmu práce a odpočinku. Přitom jedinec pociťuje symptomy tzv. tryskového zpomalení, např. potíže se spánkem, nevolnost, iritabilitu, poruchy koncentrace. Sociálními vlivy se rozumí tenze v rodině (komunitě), které vznikají vzhledem k odlišnému rozvrhu práce a spánku. Spánek ve dne je celkově kratší, zkracuje se i REM fáze, zvyšuje se podíl spánku s pomalými vlnami. To je spojeno i s pocity únavy a letargie, podobnými jako při příležitostné deprivaci spánku. Také gastrointestinální potíže jsou vedle nepravidelného stravování pravděpodobně zaviněny fázovým posunem cirkadiánních funkcí, spojených se zažíváním. Bohutínská (2005) ve svém výzkumu, srovnávajícím dopady povolání na životní styl u sester u lůžka a v ambulanci, zjistila, že devět desetin sester pracujících v nepřetržitém provozu udává poruchy spánku. Únava a pocity provinění vůči rodině se objevovaly u všech respondentek.
4.3 Psychická zátěž Psychická zátěž je nespecifický faktor pracovní zátěže, který se podílí na vzniku a rozvoji nemocí z povolání a ovlivňují pracovní pohodu pracovníků. Hladký a Židková (1999) uvádí následující obecné faktory psychické zátěže: - vnucené tempo - monotonie - práce ve směnném provozu - časový tlak - ztížená sociální interakce
20
- riziko ohrožení zdraví jiných
Práce ve zdravotnictví je spojena s větší mírou stresu než většina jiných profesí. Zátěžové faktory zde můžeme rozdělit na nespecifické (časová tíseň, konflikty rolí, informační přetížení, atd.) a na specifické (kontakt s bolestí a se smrtí, jednání s konfliktními pacienty, atd.).
Stresující faktory, které působí ve zdravotnickém povolání, souhrnně uvádí Nešpor (2001) : •
kontakt s do značné míry tabuizovanými oblastmi lidské existence (bolest, soukromí pacientů, smrt)
•
emoční stavy pacientů a jejich reakce (deprese, vyčerpání, podrážděnost, hněv, apod.)
•
velká odpovědnost (morální a právní), nejistota při zodpovědné volbě optimálního léčebného postupu
•
konflikt rolí (role otce nebo matky versus nároky zdravotnické profese, terapeut versus manažer nebo podnikatel, apod.)
•
nedostatečná pozornost vlastním neřešeným problémům, které se stykem s nemocnými často aktivují
•
ostrý životní styl a malá připravenost uspokojovat vlastní psychické potřeby
•
domnělá nebo skutečná profesionální selhání prožívají zdravotníci většinou hůře než jiné profese
•
zdravotník bývá svým okolím často vnímán přes svoji profesi, což může vést k obtížnějšímu oddělování soukromého a profesionálního života
•
reálná rizika některých zdravotnických profesí (např. riziko infekce nebo napadení pacienta)
•
nutnost rozhodovat se i při neúplných informacích
•
časové i jiné nároky na průběžné vzdělávání
•
nutnost adaptovat se nové situaci a novým přístupům
•
nároky plynoucí z týmové práce a interpersonálních problémů
•
nárazový charakter práce v mnoha oborech, zdravotník bývá náhle zavalen složitými a někdy neslučitelnými úkoly, které má zvládnout v omezeném čase
21
4.3.1 Psychická zátěž u sester Pečenková, Strnad a Milka (2002) zjistili v rámci výzkumu sociální opory sester, pracujících ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, že mezi nejnáročnější zátěžové situace sestry řadí: •
kontakt s nadřízenými (např. napětí ve vztahu sestra-lékař)
•
asistence při umírání pacienta (dlouhodobé umírání, pocit bezmoci, resuscitace, smrt nemocného)
•
nedostatky v organizaci práce sester (mnoho činností najednou, nadměrná administrativa s minimální výtěžností pro sestru, nedostatek pomocného personálu a ztráta času při nekvalifikované práci)
•
kritické situace kolem poskytované péče (náhlé komplikace zdravotního stavu, chybění pomůcek v časové tísni)
Tyto zdroje psychické zátěže se v zásadě shodují s přehledem stresorů, které podle zahraničních pramenů uvádí Nešpor (2001). Podle něj považují sestry za stresující složitost své práce a okolnost, že se od nich chce v krátkém časovém úseku mnoho různých věcí, dále pak časové přetížení a péči o umírající. Podstatný vliv má i přepracovanost, nedostatečná možnost řídit vlastní práci, zmatení rolí, směnný provoz, mechaničnost práce a nevhodné chování nadřízených. Odolnost sester vůči stresu může negativně ovlivnit zkušenost s těžkou nemocí vlastních dětí, hmotný nedostatek, poddimenzované personální obsazení oddělení a nutnost jednat s nespokojenými příbuznými pacientů (Nešpor, 2001). Mezi časté zdroje psychického zatížení sester patří i interpersonální vztahy na pracovišti. Charakteristika sociálních kontaktů sestry na jejím pracovišti je rozmanitá, což vyplývá z rozdílnosti sociálních interakcí na různých úrovních – na úrovni pacienta, na úrovni spolupracovníků ve stejné pozici, na úrovni jednání s nadřízenými a na úrovni s méně kvalifikovaným personálem.
22
Vztah sestry k ostatním spolupracovnicím
Každý člověk se stává v průběhu svého života členem různých společenských skupin. Sestra pracuje v kolektivu svých spolupracovníků, který vytváří sociální skupinu s určitou pracovní atmosférou . Za skupinu se obecně považuje soubor osob, které jsou spojeny vzájemnými vztahy, vytvářejí konkrétní cíle a mají stejné potřeby (Růžička, 1986). Pracovní skupiny na ošetřovacích jednotkách mají své zvláštnosti. Jde většinou o ženské skupiny, nepracuje nikdy celá skupina pohromadě a jsou zde sestry různého věku. Uspořádání pracovního kolektivu je dáno formálními vztahy, které jsou na jedincích nezávislé a je doplněno neformální strukturou, která vychází z osobních vztahů mezi jednotlivými členy. V pracovní skupině se vytváří určitá společenská atmosféra, která určuje míru klidu, spokojenosti a pohody zúčastněných osob. Na pracovišti utvářejí společenskou atmosféru vzájemné vztahy mezi lidmi, všeobecné postoje, hodnotící stanoviska pracovního kolektivu, ale i řídící funkce nadřízených pracovníků. Nepříznivé vyústění společenské atmosféry na pracovišti spočívá v tom, že jedinec je vystaven silnému sociálnímu tlaku (je frustrován). To se projeví zejména demoralizací – pracovní apatií, lajdáctvím, neochotou spolupracovat a tendencí změnit zaměstnání. Dobré pracovní prostředí vede ke splnění cílů a očekávání a k pocitu úspěšnosti.
Vztah sestra - lékař
Také vztahy k nejbližším spolupracovníkům - lékařům mohou být komplikované. Sestry si často stěžují na nevhodné chování, nepochopení, přehlížení, chybí jim ocenění a pochvala. Zdrojem konfliktů mezi oběma profesemi může být: -
dominantní role lékařů a neochota sester tolerovat submisivní roli
-
nízký respekt lékařů k ošetřovatelství
-
nepochopení role druhého
-
vzdělání sester
-
překrývání kompetencí
-
vzájemné sledování
-
ošetřovatelství jako věda (Škrlovi, 2003)
23
V profesní vazbě sestra – lékař lze sledovat následující typy interakcí (Bártlová, 2004): 1. Bezproblémové podřízení se – tento způsob komunikace představuje tradiční interakci mezi sestrou a lékařem, sestra o ničem nerozhoduje, k ničemu se nevyjadřuje, vykazuje absolutní poslušnost. 2. Neformální skryté rozhodování – setra vykazuje respekt vůči lékařům, nenabízí přímá doporučení, ale snaží se nepřímo ovlivnit rozhodovací proces. 3. Neformální neskryté rozhodování – sestra nabízí své zkušenosti a názory, neskrývá svou roli v rozhodovacím procesu a otevřeně s lékařem komunikuje. 4. Formální neskrývané rozhodování – sestra využívá plně ošetřovatelský proces při rozhodování o léčbě pacienta.
Vztah sestry k pacientovi
Konflikty s problémovými pacienty a jejich příbuznými se jistě výrazně podílí na celkové psychické nepohodě sester. Ve vztahu mezi sestrou a pacientem rozlišujeme dva základní modely (Minibergová, Dušek, 2006). První model je orientovaný na zdravotníka a nemoc. Sestra v tomto modelu vystupuje direktivně. Nevytváří osobní vztah, ale usiluje o věcný, racionální přístup. Pacient je „objektem“ péče. Druhý model je orientovaný na pacienta. Sestra se zajímá o jeho subjektivní prožívání. Spolupráce je výsledkem vzájemné dohody mezi zdravotníkem a pacientem event. pacientovou rodinou. Druhý model klade vyšší nároky především na komunikativní schopnosti zdravotníků. Podle Honzáka (1997) je kladení otázek, naslouchání a analýza slyšeného dovednost, kterou mnoho zdravotníků postrádá. Honzák se domnívá, že zdravotníci tuto součást své práce podceňují, neboť preferují diagnostické a terapeutické postupy a zapomínají, že teprve v systematicky budovaném vztahu s pacientem se vytváří atmosféra vzájemné důvěry a spolupráce. Obtížná
je
komunikace
především
s pacienty
agresivními,
neklidnými,
negativistickými, úzkostnými a depresivními. Zatěžující je i spolupráce s těmi, kdo mají psychické funkce narušeny chorobou (demence, duševní onemocnění) nebo
24
psychoaktivními látkami. Speciální dovednosti vyžaduje komunikace s klienty se smyslovým a tělesným postižením. Podle Honzáka (1997) nejvíce problémů přináší pacienti agresivní, úzkostní, depresivní a sebestřední. Sestra musí respektovat psychické stavy nemocného a správně interpretovat jeho chování. Empatie, úcta a autentičnost by měly být z jejího jednání vždycky patrné. Zdrojem konfliktů je však často i nadřazený a neosobní přístup sester.
U angažovaných pomáhajících popisujeme dvě obecné tendence, které rušivě vstupují do vztahu ke klientům: nadbytečná kontrola a sebeobětování (Kopřiva, 1997). Nadbytečná kontrola je pracovníkem používána v dobré víře, že jde o zájem klientů. Snadno se uchýlí k časové tísni, neboť je v aktuální situaci nejrychlejším řešením. Sama o sobě však brání rozvoji autonomie. Při obětování se pro klienty pracovník si počíná tak, jako kdyby klient nebyl autonomním jedincem, ale jako kdyby závisel na jeho péči. Obětuje se pro své klienty a nadměrná péče ho oslabuje a ztrpčuje mu život.
V poslední době vystupují do popředí i stížnosti příbuzných na nedostatečnou komunikaci zdravotníků. Hlavní příčinou hněvu rodinných příslušníků pacientů je většinou nedostatek informací o svých blízkých. Ať už se jedná o slovní nebo fyzické napadení, důsledkem může být deprese, z níž vyplývá pocit bezmoci, se kterým si sestra neví rady. Slovní a fyzické násilí na sestrách má negativní vliv na jejich morálku, na to jak vykonávají svou profesi, a na jejich pracovní spokojenost. Důležitou úlohou ošetřujícího personálu je předcházet těmto stavům , prostřednictvím osvojení si vlastností jako je sebeovládání, duchapřítomnost, klid, trpělivost a taktnost.
25
4.4 Specifika zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty - úroveň fyzické náročnosti sester na geriatrickém oddělení: geriatričtí pacienti jsou pohybově omezení nebo imobilní, trpí inkontinencí a polymorbiditou. Z uvedených důvodů jsou na sestry kladené zvýšené nároky na fyzickou stránku ošetřovatelské péče.
- úroveň psychické náročnosti práce sester na geriatrickém oddělení: u některých geriatrických pacientů jsou méně či více výrazné psychické změny ve stáří, u některých jsou přítomné psychické poruchy charakteru psychiatrického onemocnění.
- na geriatrických odděleních častěji umírají pacienti jak na jiných oddělenich: doprovod umírajícího geriatrického pacienta je pro sestry zátěžovou situací.
- snížená úroveň spolupráce geriatrických pacientů se zdravotnickým personálem: sestry musí pokyny pacientům opakovat, jsou kladeny zvýšené nároky na jejich trpělivost a emoční stránku přístupu ke geriatrickým pacientům.
- perspektiva zlepšení zdravotního stavu není jasná, resp. není žádná: taková situace je pro sestru mimořádně vyčerpávající nebo opakovaně prožívá pocity vlastní neschopnosti, což má vliv na vznik syndromu vyhoření u sestry.
- náplň práce sestry představují převážně výkony zaměřené na základní ošetřovatelskou péči než na odbornou ošetřovatelskou péči ,což některé sestry po čase výrazně frustruje (Gulášová, Kyasová, 2005).
26
5 METODIKA PRÁCE Pro získání potřebných údajů pro své dotazníkové šetření jsem si zvolila metodu anonymního dotazníku. Dotazníkové šetření proběhlo v době od 11.listopadu 2006 do 5. ledna 2007 na odděleních
následné péče
nemocnice v Uherském Hradišti
a v Uherském Brodě), v domácí péči ( v našem kraji převažuje především činnost charity. Dotazníky vyplňovaly sestry z charity v Uherském Hradišti, v Uherském Brodě, v Luhačovicích, ve Zlíně a sestry z DP občanského sdružení Hvězda) a v sociálních službách (domov důchodců v Uherském Hradišti, v Nezdenicích, Luhačovicích, a dům služeb seniorům a seniorcentrum ve Zlíně pod občanským sdružením Hvězda). Vlastnímu předávání dotazníků na jednotlivá pracoviště předcházela písemná žádost hlavní sestře v nemocni v Uherském Hradišti, vedoucí domu služeb seniorům ve Zlíně a vrchním sestrám v jednotlivých DD, DP, charitách a ONP v Uherském Brodě. Dotazník je složen ze dvou částí. První část tvoří dotazník sestavený pro účely tohoto šetření, druhou část tvoří Meisterův dotazník ke zjišťování psychické zátěže. Je to standardizovaný dotazník, který se osvědčil ke zkoumání toho, jak lidi vnímají svou pracovní zátěž. Metodu a její vyhodnocení popisuje v literatuře např. Hladký, 1993 a Židková, 1999. Dotazníková metoda je způsob šetření, při kterém jsou potřebné informace od respondentů získávány písemně prostřednictvím otázek na předtištěném formuláři. Je jednou z nejčastěji používaných metod. Nedochází k přímému kontaktu mezi výzkumníkem a respondenty. Výhodou této metody je získání potřebných informací od vysokého počtu respondentů v průběhu krátké doby za podmínky zachování stejné situace a poskytnutí potřebného času k odpovědi. Podstatnou výhodou této metody je rovněž ekonomická nenáročnost. Negativní stránkou dotazníkové metody je, že nezjišťuje, jací respondenti ve skutečnosti jsou, ale vyplývá z ní, jak se sami respondenti vidí nebo jak chtějí být viděni. Odpovědi tedy mohou být zkreslené. Další negativní stránkou dotazníkového šetření může být neochota respondentů při vyplňování a vracení dotazníků. Výsledky, získané dotazníkovým šetřením jsem zpracovala do tabulek četností a grafů. V tabulkách jsou výsledky vyjádřeny pomocí absolutní četnosti (prosté číslo)
27
a relativní četnosti (%). V dotazníku dle Meistera jsem výsledky středních hodnot (aritmetických průměrů a mediánu) srovnávala se stanovenými normami. Graficky jsou výsledky zaznamenávány pomocí relativní četnosti (%), u Meisterova dotazníku pomocí aritmetických průměrů. Při osobní návštěvě výše uvedených pracovišť jsem dotazníky rozdala staničním nebo vrchním sestrám. Vysvětlila jsem jim důvod dotazníkového šetření, seznámila s druhy možných odpovědí a požádala o distribuci jednotlivým sestrám a o jeho vyplnění. Následně jsem podala informaci, kdy, kde a jakým způsobem proběhne sběr vyplněných dotazníků. Úvod dotazníku tvoří pokyny pro respondenty, jak dotazník vyplnit. První část tvoří Dotazník se 16 otázkami, Meisterův dotazník obsahuje 10 otázek. První část dotazníku tvoří demografické údaje o sledovaném souboru (otázky č . 1 – 6), jako je věk, pohlaví, vzdělání, typ pracoviště, délka praxe, rodinný stav. Druhá část je zaměřena na získání informací o fyzické zátěži respondentů (otázky č. 7 – 11) a třetí o psychické zátěži respondentů (otázky č. 12 – 16).
Použité druhy otázek Dotazník obsahuje: 1. otázky uzavřené (strukturované), a) polytomické – výběrové – ( otázky č. 1, 3, č. 5 – 7, 9, 10, 13 – 15), b) dichotomické – (otázka č. 2 pohlaví respondentů), 2. otázky polozavřené - polytomické - výběrové – otázky č. 4, 8, 12), 3. otázky otevřené (nestrukturované) – otázky č. 11 a 16. Meisterův dotazník obsahuje uzavřené škálové otázky.
MEISTEROVA METODA HODNOCENÍ PRACOVNÍ ŽÁTĚŽE
Tato metoda slouží ke zkoumání toho, jak lidé vnímají svou pracovní zátěž. Dotazník vytvořil v r. 1975 W. Meister. Hodnocení podle této metody má platnost pouze pro skupinu, protože se pracovní skupiny i při podobném charakteru práce liší sociálně psychologickými okolnostmi (motivace k práci, stabilita pracovní skupiny,
28
vztahy mezi lidmi, jednání vedoucích, podmínky v nichž je práce vykonávána). Hodnocení výsledků lze provádět za celou skupinu i u jednotlivců. Ve své práci jsem si vybrala hodnocení za skupiny podle otázek (viz. příloha dotazníku) a podle faktorů, kde jsem hodnotila rozdíly mezi odděleními následné péče, domovy důchodců a domácí péčí (charitou). Z celého souboru jsem pak rozčlenila sestry podle věku a délky praxe a každou skupinu ohodnotila.
HODNOCENÍ ZA SKUPINU PRACOVNÍKŮ
1. Vyhodnocení podle otázek V každé otázce je třeba za skupinu pracovníků vypočítat střední hodnotu, kterou v tomto případě představuje medián. V tabulce A jsou uvedeny kritické hodnoty mediánů které představují normované hodnoty, stanovené W. Meisterem pro pracovní skupinu. V těch položkách, kde zjištěný medián překračuje kritickou hodnotu, hodnotí skupina svou práci negativně a naopak, v položkách, v nichž zjištěný medián nedosahuje kritickou hodnotu, kladně.
Tab. A: Kritické hodnoty mediánů č.
otázka (zkráceně)
K
začlenění do faktoru
1
časová tíseň
3,0
I
2
malé uspokojení
2,5
II
3
vysoká odpovědnost
3,0
I
4
otupující práce
2,5
II
5
problémy a konflikty
2,5
I
6
monotonie
2,5
II
7
nervozita
3,0
III
8
přesycení
3,0
III
9
únava
3,0
III
10
dlouhodobá únosnost
2,5
III
K = kritická hodnota mediánu
29
2. Vyhodnocení podle faktorů
Faktorovou analýzou zjistil Meister tři faktory, které jsou uvedeny v tabulce B.
Tab. B: Faktory pracovní zátěže
č.
název faktoru
součet položek
maximum
I
Přetížení
1+3+5
15
II
Monotonie
2+4+6
15
III
Nespecifikovaný faktor
7 + 8 + 9 + 10
20
HS
Hrubý skór
I + II + III
50
Pro hodnocení skupin jsem použila střední hodnoty: aritmetické průměry (x) při posuzování rozdílů mezi soubory a medián (m), který jsem srovnala s kritickou hodnotou (K). Ke srovnání souboru jsem použila hodnoty uvedené v tabulce C. Jsou zde uvedeny aritmetické průměry, které slouží jako populační normy a kritické hodnoty, jejichž překročení indikuje nadměrnou zátěž v dané oblasti.
Tab. C: Aritmetické průměry, směrodatné odchylky a kritické hodnoty
faktor
x
s.d.
K
I přetížení
8,4
3,2
10
II monotonie
7,6
3,0
9
III nespecifický faktor
11,7
4,4
14
HS hrubý skór
25,0
8,1
29
x = aritmetický průměr, s.d. = směrodaná odchylka (sigma), K = kritická hodnota
Postup výpočtů je následující: Sečetla jsem se střední hodnoty (mediány) faktoru I, II, III (tj. otázky č. 1 + 3 + 5, č. 2 + 4 + 6 a č. 7 + 8 + 9 + 10). Mohou pak nastat tři případy:
30
a) Jestliže faktor I je o dva body větší než faktor II, sečtou se střední hodnoty (mediány) faktorů I + III. Podle tabulky se pak vyhodnotí stupeň a tomu odpovídající zátěžová tendence.
Součet faktorů I + II
stupeň
tendence
7 - 19
1
-
20 - 24
2
k přetížení
25 - 35
3
k přetížení
b) Je-li faktor I nejméně o dva body menší než faktor II, pak se sečtou střední hodnoty (mediány) faktorů II + III.
Součet faktorů II + III
stupeň
tendence
7 - 21
1
-
22 - 26
2
k monotonii
27 - 35
3
k monotonii
c) Činí-li rozdíl mezi faktorem I a II maximálně o dva body, pak se sečtou střední hodnoty (mediány) všech tří faktorů.
Součet faktorů I + II + III
stupeň
tendence
10 - 26
1
-
27 - 32
2
kombinace
33 - 50
3
kombinace
Klasifikace zátěže: Stupeň č.1: Zátěž, při které není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti. Stupeň č.2: Zátěž, při které může pravidelně docházet k dočasnému ovlivnění subjektivního stavu nebo výkonnosti. Stupeň č.3: Zátěž, při níž nelze vyloučit zdravotní rizika.
31
6 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Rozdala jsem 144 dotazníků, z toho na oddělení následné péče (dále jen ONP) v Uherském Hradišti 26, na ONP v Uherském Brodě 24, do domova důchodců (dále jen DD) v Uherském Hradišti 22, do DD v Nezdenicích 6, do DD v Luhačovicích 6, do DD ve Zlíně (Dům služeb seniorů Hvězda) 17, do DD ve Zlíně – Malenovicích 10, do charity (dále jen CH) v Uherském Hradišti 6, do CH v Uherském Brodě 4, do CH v Luhačovicích 5, do CH ve Zlíně 12, do DP ve Zlíně 6. Ke zpracování se vrátilo 122 vyplněných dotazníků (tj. 84,7 %) - z tohoto počtu jsem 20 (tj. 16,4 %) pro neúplnost nebo špatné vyplnění vyřadila. Z celkového počtu se 15 dotazníků (tj.10,4 %) vrátilo nevyplněných a 7 (tj. 4,8 %) se nevrátilo vůbec.
Celkem jsem zpracovala: ONP v Uherském Hradišti……......... 20 dotazníků ONP v Uherském Brodě……............ 23 dotazníků DD v Uherském. Hradišti ……......... .11 dotazníků DD v Nezdenicích.................................4 dotazníky DD v Luhačovicích.............................. 4 dotazníky DD ve Zlíně........................................ 10 dotazníků DD v Malenovicích.............................. 4 dotazníky CH v Uherském Hradišti......................4 dotazníky CH v Uherském Brodě..........................4 dotazníky CH v Luhačovicích...............................4 dotazníky CH ve Zlíně...........................................9 dotazníků DP ve Zlíně...........................................5 dotazníků celkem.............................................. 102 dotazníků
Dále jsem porovnávala ONP (43 respondentů), DD (33 respondentů) a CH + DP (26 respondentů).
32
DOTAZNÍK FYZICKÉ A PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE
1. Demografické údaje
Tabulka č. 1: Věk respondentů Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č.
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č.
Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
do 24 let 25-30 let 31-40 let 41-50 let 51 a více let
5 7 14 8 9
11,6 16,3 32,6 18,6 20,9
4 2 2 14 11
12,1 6,1 6,1 42,4 33,3
0 3 13 7 3
0,0 11,5 50,0 26,9 11,5
9 12 29 29 23
8,8 11,8 28,4 28,4 22,5
Celkem
43
100,0
33
100,0
26
100,0
102
100,0
Na ONP pracuje nejvíce sester ve věku 31 až 40 let, a to 14 (tj. 32,6 %), v DD ve věku 41 až 50 let, a to 14 (tj. 42,4 %), v CH + DP ve věku 31 až 40 let, a to 13 (tj. 50 %). V DD nepracuje žádná sestra mladší než 24 let, zatímco na ONP jich pracuje 5 (tj. 11,6 %) a v CH+DP pracují 4 sestry (tj. 12,1 %).
Vysvětlení zkratek: ONP – oddělení následné péče DD – domov důchodců CH+ DP – charita + domácí péče
Tabulka č. 2: Pohlaví respondentů
Odpovědi
Oddělení ONP
Celkem
DD
CH+DP
Abs. č.
Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
žena
42
97,7
33
100,0
26
100,0
101
99,0
muž
1
2,3
0
0,0
0
0,0
1
1,0
Celkem
43
100,0
33
100,0
26
100,0
102
100,0
Všechny respondenky z DD a CH+DP jsou ženy. Na ONP pracuje jeden muž.
33
Tabulka č. 3: Dosažené vzdělání respondentů Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č.
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
SZŠ SZŠ a PSS VZŠ VŠ
37 4 2 0
86,0 9,3 4,7 0,0
25 6 0 2
75,8 18,2 0,0 6,1
21 4 0 1
80,8 15,4 0,0 3,8
83 14 2 3
81,4 13,7 2,0 2,9
Celkem
43
100,0
33
100,0
26
100,0
102
100,0
Při dotazu na vzdělání jsem zjistila, že na všech třech pracovištích pracuje nejvíce sester se středoškolským vzděláním, a to na ONP 37 (tj. 86 %), v DD 25 (tj. 75,8 %) a v CH+DP 21 (tj. 80,8 %).
Tabulka č. 4: Typ pracoviště Oddělení Oddělení následné péče Charita a domácí péče Domov důchodců Celkem
Počet respondentů Abs. č. Rel. č. 43 33 26 102
42,2 32,4 25,5 100,0
Nejvíce respondentů je z ONP – 43, nejméně z CH + DP – 26.
34
Tabulka č. 5: Délka praxe respondentů Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. 0 – 3 roky 4-7 let 8 - 13 let 14-20 let 21 a více let Celkem
13 18 3 7 2 43
30,2 41,9 7,0 16,3 4,7 100,0
Oddělení DD Abs. č. Rel. č. 14 8 4 2 5 33
42,4 24,2 12,1 6,1 15,2 100,0
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č. 16 5 5 0 0 26
61,5 19,2 19,2 0,0 0,0 100,0
Abs. č.
Rel. č.
43 31 12 9 7 102
42,2 30,4 11,8 8,8 6,9 100,0
Při dotazu na délku praxe respondentů jsem zjistila, že na ONP pracuje nejvíce sester s praxí 4 až 7 let, a to 18 (tj. 41,9 %). V DD a CH + DP pracuje nejvíce sester s praxí 0 až 3 roky, a to v DD 14 sester (tj. 42,4 %) a v CH + DP 16 (tj. 61,5 %).
Graf č. 1: Délka praxe respondentů Délka praxe respondentů 18 16 14 12 10 Délka praxe 8 6 4 2 0
0 – 3 roky 4-7 let 8 - 13 let 14-20 let 21 a více let ONP
DD
CH+DP
Oddělení
Tabulka č. 6: Rodinný stav respondentů Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. svobodná, bezdětná svobodná s dětmi vdaná rozvedená vdova Celkem
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
9
20,9
7
21,2
0
0,0
16
15,7
1
2,3
1
3,0
0
0,0
2
2,0
27 5 1 43
62,8 11,6 2,3 100,0
16 8 1 33
48,5 24,2 3,0 100,0
22 4 0 26
84,6 15,4 0,0 100,0
65 17 2 102
63,7 16,7 2,0 100,0
35
Na všech pracovištích převažují vdané sestery. Na ONP 27 sester (tj. 62,8 %), v DD 16 sester (tj. 48,5 %) a v CH + DP 22 sester (tj. 84,6 %). V CH + DP nepracuje žádná svobodná ani rozvedená sestra.
2. Fyzická zátěž
Tabulka č. 7: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti práce respondenty Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. mírná střední vysoká velmi vysoká Celkem
0 10 20 13 43
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
0,0 23,3 46,5 30,2 100,0
0 9 19 5 33
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
0,0 27,3 57,6 15,2 100,0
0 8 13 5 26
0,0 30,8 50,0 19,2 100,0
Abs. č.
Rel. č.
0 27 52 23 102
0,0 26,5 51,0 22,5 100,0
Z těchto odpovědí vyplývá, že nejvíce sester hodnotí fyzickou náročnost své práce za vysokou, a to na ONP 20 (tj. 46,5 %), v DD 19 (tj. 57,6 %) a v CH + DP 13 (tj. 50 %). Žádná ze sester nepovažuje fyzickou náročnost své práce za mírnou a za velmi vysokou považuje nejvíce sester z ONP, a to 13 (tj. 30,2 %), za střední nejvíce sester z CH + DP, a to 8 (tj. 30,8 %).
Graf č. 2: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti respondenty Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti práce respondenty 20 15 mírná
Fyzická 10 náročnost
střední
5
vysoká velmi vysoká
0 ONP
DD
CH+DP
Oddělení
36
Tabulka č. 8: Za nejvíce fyzicky zatěžující považuji: Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. Péče o imobilního pacienta podávání stravy plnění ordinací lékaře asistence při dg. a terapeutických výkonech Transport pacienta na vyšetření péče o umírající Celkem
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
40
93,0
31
93,9
24
92,3
95
93,1
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
1
2,3
0
0,0
0
0,0
1
1,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
0
0,0
1
3,0
1
3,8
2
2,0
2
4,7
1
3,0
1
3,8
4
3,9
43
100,0
33
100,0
26
100,0
102
100,0
Z této tabulky je zřejmé, že nejvíce sester považuje za nejvíce fyzicky zatěžující péči o imobilního pacienta. Na ONP 40 sester (tj. 93 %), v DD 31 sester (tj. 93, 9 %) a v CH + DP 24 sester (tj. 92,3 %).
Tabulka č. 9: Myslíte si, že počet sester a nižšího a pomocného zdravotnického personálu na Vašem pracovišti je:
Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. plně dostačující dostačující, na hranici potřeb nedostačující výrazný deficit Celkem
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
0
0,0
0
0,0
4
15,4
4
3,9
14
32,6
9
27,3
15
57,7
38
37,3
26 3 43
60,5 7,0 100,0
21 3 33
63,6 9,1 100,0
7 0 26
26,9 0,0 100,0
54 6 102
52,9 5,9 100,0
Většina sester na ONP a v DD si myslí, že počet zdravotnického personálu na jejich pracovišti je nedostačující. A to na ONP 26 sester (tj. 60,5 %) a v DD 21 sester (tj. 63,6 %). V CH + DP je 15 sester (tj. 57,7 %) přesvědčeno, že počet personálu na
37
jejich pracovišti je dostačující na hranici potřeb. Myslí si to 15 sester (tj. 57,7 %). Z ONP a z DD si žádná sestra nemyslí, že počet personálu je plně dostačující. Sestry z CH + DP udávají výrazný deficit personálu. Z celkového počtu 102 respondentů si 54 (tj. 52,9 %) myslí, že počet personálu na jejich pracovišti je nedostačující.
Tabulka č. 10: Myslíte si, že materiálně technické vybavení Vašeho pracoviště je:
Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. plně dostačující dostačující, na hranici potřeb nedostačující výrazný deficit Celkem
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
5
11,6
3
9,1
5
19,2
13
12,7
22
51,2
20
60,6
12
46,2
54
52,9
13 3 43
30,2 7,0 100,0
8 2 33
24,2 6,1 100,0
9 0 26
34,6 0,0 100,0
30 5 102
29,4 4,9 100,0
Nejvíce respondentů udává, že materiálně technické vybavení je dostačující, na hranici potřeb, a to z ONP 22 respondentů (tj.51,2 %), z DD 20 (tj. 60,6 %) a z CH + DP 12 (tj. 46,2 %). Z CH + DP si žádná sestra nestěžuje na výrazný deficit materiálně technického vybavaní.
Otázka č. 11 vybízela ke slovnímu vyjádření, co si respondenti myslí, že by přispělo ke snížení fyzické náročnosti na jejich pracovišti. Z celkového počtu 102 respondentů na tuto otázku odpovědělo 77 sester (tj. 75,5 %). Uvedli i více příkladů, různými slovy popisovali podobné domněnky, proto lze jejich odpovědi shrnout jen slovně. ONP: Na prvním místě uváděli respondenti lepší technické a materiální vybavení, více pomůcek k polohování a mobilizaci imobilních pacientů, hlavně zvedáky a polohovací lůžka (a to 29 sester), na druhém více ošetřujícího personálu, hlavně mužského (a to 24 sester), na třetím vzájemná spolupráce s příbuznými pacientů. DD: Setry z DD stejně jako sestry z ONP na si myslí, že ke snížení fyzické náročnosti by přispělo:
1. Více personálu – celkem 18 sester.
38
2. Lepší technické a materiální vybavení, zvedáky – celkem 10 sester. Jedna respondenta uváděla jako možnost stavební úpravy, protože v 9-ti patrové budově mají pouze dva výtahy. CH + DP: Respondentky z CH + DP uváděly na prvním místě dostatek vhodných pomůcek k manipulaci s imobilními pacienty a možnost umístit více polohovacích lůžek v rodinách klientů ( a to 10 sester), na druhém více personálu, hlavně spolupráci sestry a pečovatelky u imobilního klienta (a to 8 sester), na třetím více pochopení a spolupráce s rodinou (a to 2 sestry). Jako další možnosti sestry uváděly kratší pracovní dobu, dostatek finančních prostředků, a také možnost občasného zástupu, když ke klientovi chodí každodenně.
3. Psychická zátěž
Tabulka č. 11: Kterou situaci na Vašem pracovišti považujete za nejvíce zátěžovou?
Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. konflikty se sestrami konflikty s lékaři konflikty s klienty a rodinnými příslušníky špatná organizace práce časový stres náhlé zdravotní komplikace pac. asistence při umírání jiné Celkem
Oddělení DD Abs. č. Rel. č.
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
Abs. č.
Rel. č.
3 1 19
7,0 2,3 44,2
0 0 13
0,0 0,0 39,4
0 0 9
0,0 0,0 34,6
3 1 41
2,9 1,0 40,2
0
0,0
1
3,0
0
0,0
1
1,0
9 8
20,9 18,6
10 6
30,3 18,2
14 1
53,8 3,8
33 15
32,4 14,7
3 0 43
7,0 0,0 100,0
3 0 33
9,1 0,0 100,0
1 1 26
3,8 3,8 100,0
7 1 102
6,9 1,0 100,0
Z této tabulky vyplývá, že na ONP a v DD za nejvíce zatěžující situaci na svém pracovišti považují sestry konflikty s klienty nebo jejich rodinnými příslušníky, a to na ONP 19 (tj. 44,2 %) a v DD 13 (tj. 39,4 %). Nejvíce sester z CH + DP za nejvíce zátěžovou situaci považuje časový stres, a to 14 (tj. 53,8 %). Žádná z respondentek z DD a z CH + DP si nemyslí,že nejvíce zatěžující jsou konflikty s jinými sestrami
39
nebo lékaři. Žádná sestra z ONP ani z CH + DP si nemyslí, že by na jejich pracovišti byla špatná organizace práce. Položce jiné uvedla 1 jedna sestra z CH + DP, že považuje za nejvíce zatěžující psychickou a fyzickou zátěž na pracovišti.
Graf č. 3: Nejvíce zátěžová situace
Graf č. 4: Nejvíce zátěžová situace
na ONP
v domovech důchodců
Oddělení ONP
Oddělení DD 0% 0%
7% 0% 7%
9%
2%
0%
19%
18%
40%
44% 21%
30%
0%
Graf č. 5: Nejvíce zátěžová situace v domácí péči (charitě)
4%
konflikty se sestrami
Oddělení CH+DP
4% 0%
konflikty s lékaři
4%
konflikty s klienty
35%
špatná organizace práce časový stres náhlé zdravotní komplikace pac. asistence při umírání
0% 53%
jiné
40
3%
Tabulka č. 12: Jak hodnotíte interpersonální vztahy na Vašem pracovišti?
Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. velmi dobré dobré špatné nesnesitelné Celkem
2 38 3 0 43
4,7 88,4 7,0 0,0 100,0
Oddělení DD Abs. č. Rel. č. 4 29 0 0 33
12,1 87,9 0,0 0,0 100,0
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č. 8 17 1 0 26
30,8 65,4 3,8 0,0 100,0
Abs. č.
Rel. č.
14 84 4 0 102
13,7 82,4 3,9 0,0 100,0
Nejvíce sester ze všech pracovišť hodnotí interpersonální vztahy na svém pracovišti jako dobré, a to na ONP 38 (tj. 88,4 %), v DD 29 (tj. 87,9 %) a v CH + DP 17 (tj. 65,4 %). Žádná respondentka nepovažuje vztahy na pracovišti za nesnesitelné a žádná z DD za špatné.
Tabulka č. 13: Kteří pacienti jsou pro Vás nejvíce psychicky zatěžující? Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. Dementní nespolupracující zmatení Agresivní Celkem
1 5 14 23 43
2,3 11,6 32,6 53,5 100,0
Oddělení DD Abs. č. Rel. č. 2 20 6 5 33
6,1 60,6 18,2 15,2 100,0
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č. 0 15 0 11 26
0,0 57,7 0,0 42,3 100,0
Abs. č.
Rel. č.
3 40 20 39 102
2,9 39,2 19,6 38,2 100,0
Z těchto odpovědí vyplývá, že na ONP jsou pro sestry nejvíce psychicky zatěžují agresivní pacienti, a to u 23 sester (tj. 53,5 %). V DD a CH + DP považují respondentky za nejvíce psychicky zatěžující nespolupracující pacienty, a to 20 sester (tj. 60,6 %) z DD a 15 sester (tj. 57,7 %) z CH + DP. Nejméně zatěžující z uvedeného výběru jsou dementní pacienti.
41
Tabulka č. 14: Jak hodnotíte psychickou náročnost své práce?
Odpovědi ONP Abs. č. Rel. č. mírná střední vysoká velmi vysoká Celkem
1 12 16 14 43
2,3 27,9 37,2 32,6 100,0
Oddělení DD Abs. č. Rel. č. 0 8 17 8 33
Celkem CH+DP Abs. č. Rel. č.
0,0 24,2 51,5 24,2 100,0
0 5 18 3 26
Abs. č.
Rel. č.
1 25 51 25 102
1,0 24,5 50,0 24,5 100,0
0,0 19,2 69,2 11,5 100,0
Z této položky vyplývá, že nejvíce hodnotí psychickou náročnost jako velmi vysokou sestry z ONP, a to 14 sester (tj. 32,6 %). Vysokou náročnost udává 16 sester z ONP (tj. 37,2 %), 17 z DD (tj. 51,5 %) a 18 z CH + DP (tj. 69,2 %). Jako mírnou ji nehodnotí žádná sestra z DD a CH + DP a 1 sestra (tj. 2,3 %) z ONP.
Graf č. 6: Subjektivní hodnocení psychické náročnosti respondenty 18 16 14 12 10
mírná
8
střední
6
vysoká
4
velmi vysoká
2 0 ONP
DD
CH+DP
Oddělení
Otázka č. 16 žádala po respondentech vyjádření, co by přispělo ke snížení psychické náročnosti. Z celkového počtu 102 respondentů odpovědělo 65 (tj. 63,7 %). Vzhledem k tomu, že odpovídali více možnostmi, není možné jejich odpovědi označit číselně.
42
ONP: Nejvíce sester z ONP si myslí, že ke snížení psychické náročnosti by přispělo více personálu , což by umožnilo větší klid a více se věnovat pacientům ( a to 10 sester). Na druhém místě respondenti uváděli souhru a vstřícnost kolektivu, zlepšení interpersonálních vztahů a tím větší pohodu a klid v práci (a to 8 sester). Na dalším místě (a to po 3 sestrách) uváděli vyšší platové ohodnocení, méně administrativní práce, možnost navštěvovat rehabilitaci (např. vodoléčbu, masáže), nižší stav pacientů a méně těžkých zdravotních stavů. Jako další možnosti uváděli školení v psychologii a její uplatnění, lepší organizace práce, kratší pracovní dobu, více pochopení od nadřízených a změnu oddělení. DD: Nejvíce respondentek z DD se domnívá, stejně jako na ONP, že ke snížení psychické náročnosti by pomohlo více personálu (a to 9 sester), hlavně více odborných pracovníků k vyplnění volného času klientů. Jako druhou možnost uváděly pomoc psychologa (a to 4 sestry). Dalšími možnostmi bylo: zkrácení pracovní doby, možnost delšího pracovního volna mezi službami, více času na klienty, rehabilitace pro zaměstnance, méně administrativní práce a zapojení rodinných příslušníků. CH + DP: Na prvním místě sestry z CH + DP uváděly vybírání dovolené ve větších časových úsecích několikrát ročně (a to 5 sester). Na druhém místě psaly větší pochopení a spolupráci s rodinou a klienty (a to 4 sestry). Dále si sestry myslí, že by ke snížení psychické náročnosti přispělo: lepší organizace práce, časová rezerva u klienta, méně klientů za den, více personálu, spolehlivý pracovní tým, častější mimopracovní setkávání personálu, 1x za rok víkendová relaxace s masážemi a léčebnými procedurami.
Tabulka č. 15: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti práce dle délky praxe Odpovědi
0-3 roky 4-7 let 8-13 let 14-20 let 21 a více
Zátěž mírná střední vysoká Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. 0 0 0 0 0
0,0 0,0 0,0 0,0 0,0
14 9 3 4 1
32,6 29,0 25,0 44,4 14,3
24 15 7 5 2
55,8 48,4 58,3 55,6 28,6
Celkem velmi vysoká Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. 5 7 2 0 4
11,6 22,6 16,7 0,0 57,1
43 31 12 9 7
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
Dotazníkovým šetřením jsem zjistila, že žádná sestra nepovažuje fyzickou zátěž své práce jako mírnou. Nejvíce sester s délkou praxe 0 – 20 let ji považuje za vysokou, a to 24 sester (tj. 55,8 %) s délkou praxe 0 – 3 roky, 15 sester (tj. 48,4 %)
43
s délkou praxe 4 – 7 let, 7 sester (tj. 58,3 %) s délkou praxe 8 – 13 let a 5 sester (tj. 55,6 %) s délkou praxe 14 – 20 let. Za velmi vysokou ji považuje nejvíce sester s délkou praxe 21 a více let, a to 4 sestry (tj. 57,1 %).
Tabulka č. 16: Subjektivní hodnocení psychické náročnosti práce dle délky praxe
Odpovědi mírná Abs. č. Rel. č. 0-3 roky 4-7 let 8-13 let 14-20 let 21 a více
1 0 0 0 0
2,3 0,0 0,0 0,0 0,0
Celkem Psychická náročnost střední vysoká velmi vysoká Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. 12 11 1 0 1
27,9 35,5 8,3 0,0 14,3
23 13 8 3 4
53,5 41,9 66,7 33,3 57,1
7 7 3 6 2
16,3 22,6 25,0 66,7 28,6
43 31 12 9 7
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
Dotazníkovým šetřením jsem zjistila, že žádná sestra s délkou praxe od 3 let a 1 sestra s délkou praxe 0 – 3 roky považuje psychickou náročnost své práce za mírnou. Nejvíce sester s délkou praxe 0 – 3 roky a to 23 (tj. 53 %) , s délkou praxe 4 – 7 let , a to 13 (tj. 41, 9 %), s délkou praxe 8 – 13 let, a to 8 (66,7 %) a s délkou praxe 21 a více let, a to 4 (tj. 57,1 %) ji považuje za psychicky vysokou. Nejvíce sester s délkou praxe 14 – 20 let ji považuje psychicky za velmi vysokou.
MEISTEROVA METODA HODNOCENÍ PRACOVNÍ ŽÁTĚŽE
Pro hodnocení Meisterova dotazníku jsem z uvedeného souboru jsem vyřadila muže z ONP, protože standardní hodnoty zátěže jsou jiné pro muže a jiné pro ženy. Hodnotila jsem tři soubory: 42 respondentů z ONP, 33 respondentů z DD a 26 respondentů z CH + DP.
44
1.Vyhodnocení podle otázek
Tabulka č. 17: Srovnání rozdílů jednotlivých souborů dle aritmetických průměrů Č 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Otázka(zkráceně) časová tíseň malé uspokojení vysoká odpovědnost otupující práce problémy a konflikty monotonie nervozita přesycení únava dlouhodobá únosnost
x na ONP 3,3 2,5 3,1 3,1 2,0 1,4 2,3 2,2 2,8 3,8
x v DD 4,1 1,8 3,0 2,3 1,9 1,2 2,3 2,2 2,9 3,1
x v CH + DP 3,5 1,4 2,9 1,8 1,4 1,2 1,9 2,0 2,7 3,4
x = aritmetický průměr Z uvedené tabulky a tvrzení sester z daných souborů vyplývá, že: 1. Pocit časového tlaku mají největší sestry v DD, nejmenší sestry z ONP. 2. Nejmenší uspokojení z práce mají sestry z ONP, největší sestry z CH + DP. 3. Práce psychicky nejvíce zatěžuje pro vysokou zodpovědnost sestry z ONP, nejméně z CH + DP. 4. Práce je nejméně zajímavá, duševně spíše otupující pro sestry z ONP, nejméně pro sestry z CH + DP. 5. V práci mají nejčastěji problémy a konflikty, od nichž se nemohou odpoutat ani po skončení pracovní doby, sestry z ONP, nejméně často sestry z CH + DP. 6. Větší monotonii v práci pociťují sestry z ONP, menší sestry z DD a CH + DP. 7. Více cítí rozechvělost a nervozitu z práce sestry z ONP a z DD, než sestry z CH + DP. 8. Více jsou přesyceny z práce sestry z ONP a DD, než sestry z CH + DP. 9. Největší únavu a ochablost z práce pociťují sestry z DD, nejmenší z DD + CH. 10. Práce je nejvíc psychicky náročná, že je velmi obtížné ji dělat se stejnou výkonností pro sestry z ONP , nejméně pro sestry z DD. Uvedené rozdíly v jednotlivých otázkách mezi jednotlivými soubory jsou však minimální.
45
Graf č. 7: Srovnání rozdílů jednotlivých souborů dle aritmetických průměrů
dlouhodobá únosnost
5
únava
4
přesycení
3
nervozita
2
monotonie
1
malé uspokojení vysoká odpovědnost otupující práce problémy a konflikty
časová tíseň
Srovnání rozdílů jednotlivých souborů dle aritmetických průměrů 4,5 4 3,5 3 ONP 2,5 DD 2 1,5 CH + DP 1 0,5 0
6
7
8
9
10
Tabulka č. 18: Srovnání mediánů s normou . č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Otázka (zkráceně) časová tíseň malé uspokojení vysoká odpovědnost otupující práce problémy a konflikty monotonie nervozita přesycení únava dlouhodobá únosnost
.K norma 3,0 2,5 3,0 2,5 2,5 2,5 3,0 3,0 3,0 2,5
K na ONP 3 3 3 3 2 1 2 2 3 4
K v DD 4 2 3 2 2 1 2 2 3 3
K v CH+DP 3,5 1 3 1,5 1 1 2 2 3 3
K = kritická hodnota
V těch položkách, kde zjištěný medián překračuje kritickou hodnotu, hodnotí pracovní skupina svou práci negativně a naopak, v položkách, v nichž medián nedosahuje kritickou hodnotu, kladně. Ze srovnání mediánů s kritickými hodnotami a z uvedených tvrzení vyplývá, že: Sestry z ONP negativně hodnotí časovou tíseň, malé uspokojení z práce, vysokou odpovědnost, otupující práci, únavu a dlouhodobou únosnost, kladně problémy a konflikty, monotonii, nervozitu a přesycení.
46
Pro sestry z DD a sestry z CH + DP je negativní časová tíseň, vysoká zodpovědnost, únava a dlouhodobá únosnost. Naopak pozitivní je uspokojení z práce, problémy a konflikty, monotonie, nervozita, přesycení a práce pro ně není moc otupující.
2. Vyhodnocení podle faktorů Tabulka č. 19: Průměrné hodnoty faktorů a HS u jednotlivých souborů FAKTOR Soubor
I PŘETÍŽENÍ
II MONOTONIE
III NESPECIFICKÝ FAKTOR
HS CELKOVÝ SKÓR
norma
x 8,4
K 10
x 7,6
K 9
x 11,7
K 14
x 25
K 29
ONP
8,5
9
6,7
7
11,1
10
26,6
26
DD
9,0
9
5,4
6
10,6
10
25,0
24
CH+DP
7,9
7,5
4,3
4
10,0
10
22,3
22
x = aritmetický průměr K = medián Přetížení ( I ) = součet otázek 1 + 3 + 5 Monotonie ( II ) = součet otázek 2 + 4 + 6 Nespecifický faktor ( III ) = součet otázek 7 + 8 + 9 + 10 HS (hrubý skór) = součet I + II + III
Ze srovnání aritmetických průměrů z uvedených souborů vyplývá, že největší je přetížení u sester z DD. Monotonie, nespecifický faktor a hrubý skór je nejvyšší u sester z ONP. Nejmenší přetížení, monotonie, nespecifický faktor a celkový skór je u sester pracujících v CH + DP. Největší medián hrubého skóru je na ONP (tj. 26), střední v DD (tj. 24), nejmenší v CH + DP (tj. 22). Z toho vyplývá, že pracovní největší zátěž je u sester na ONP, nejmenší v CH + DP, v žádné z položek však nepřekračuje kritickou hodnotu.
47
3. Klasifikace zátěže
Klasifikace zátěže ve třech stupních slouží ke srovnání s posouzením kategorie senzorické a mentální zátěže. Postup výpočtů při porovnání mediánů faktorů I a II uvádím v metodice práce. Na ONP je faktor I (tj. 9) o 2 body větší, než faktor II (tj. 7), proto jsem k výpočtu zátěže sečetla mediány faktorů I + II +III (tj. 9 + 7 + 10). Vyšel mi výsledek 26, tj. stupeň č. 1. V DD je faktor I (tj. 9) o 3 body větší, než faktor II (tj. 6), proto jsem sečetla mediány faktorů I + III (tj. 9 + 10). Výsledek 19 svědčí o stupni č. 1. V CH + DP je faktor I (tj. 7,5) o 3,5 větší než faktor II (tj. 4). Pro výpočet jsem sečetla mediány faktorů I + II (tj. 7,5 + 4 ). Číslo 11,5 patří do stupně č.1. U všech skupin respondentů mi vyšel stupeň zátěže č. 1, tj. zátěž, při které není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti. Jinak by asi dopadlo hodnocení jednotlivců, protože u souboru sester pracujících na ONP mi výsledek vyšel na hranici stupně č. 1, tj.
s tendencí ke kombinaci
monotonie a přetížení a u sester v DD na hranici stupně č. 1, tj. s tendencí k přetížení. U sester v CH + DP výsledek nebyl na hranici, není tedy tendence k monotonii ani přetížení.
Tabulka č. 20: Stupeň zátěže
ONP DD CH+ DP
KI 9 9 7,5
K II 7 6 4
K III 10 10 10
48
SOUČET 26 19 11,5
STUPEŇ 1 1 1
Tabulka č. 21: Průměrné hodnoty faktorů a hrubého skóru dle délky praxe
Soubor
I PŘETÍŽENÍ
délka
FAKTOR II MONOTONIE
III NESPECIFICKÝ FAKTOR
praxe
HS CELKOVÝ SKÓR
n
x 8,4
0 – 3 roky 43 8,1 4 – 7 let 31 8,4 8 – 13 let 12 8,3 14 – 20 let 9 10,4 21 a více 7 9,7 n = počet respondentů
K 10
x 7,6
K 9
x 11,7
K 14
x 25
K 29
8 9 8 11 9
5,2 5,6 6,0 8,3 6,0
5 6 6 9 6
10,2 10,3 10,7 13,7 10,9
10 10 10,5 14 10
23,6 24,4 24,9 32,4 26,5
22 25 26,5 33 25
Z uvedené tabulky vyplývá, že přetížení, monotonie, nespecifický faktor i hrubý skór roste s délkou praxe, výjimkou je však poslední skupina s délkou praxe 21 a více let, kde se zátěž snížila.
49
7 DISKUSE
7. 1 Zhodnocení dosažených výsledků Ve své práci jsem se snažila o splnění mnou vytyčených cílů a potvrzení eventuelně vyvrácení stanovených hypotéz. Sledovala jsem pracovní zátěž u tří skupin sester pracujících s geriatrickými pacienty – pracujících na odděleních následné péče, v domovech důchodců a v domácí péči (charitě).
Ve své práci jsem si stanovila dva cíle: Cíl č. 1: Zjistit nejčastější příčiny fyzické a psychické zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty. Cíl č. 2: Zjistit rozdíly fyzické a psychické zátěže sester pracujících na oddělení následné péče, domově důchodců a domácí péče (charity). Oba cíle se mi podařilo splnit. S cílem č.1 souvisí hypotéza č.1 a hypotéza č. 2. K cíli č. 2 patří otázky č. 7 -16 vyhodnocení Meisterova dotazníku.
Hypotéza č. 1: Domnívám se, že nejčastější příčinou fyzické zátěže bude péče o imobilního pacienta (otázka č. 7 – 11). Tato hypotéza se potvrdila. Subjektivně považuje asi polovina sester svou práci za vysoce fyzicky náročnou (tabulka č. 7). Za fyzicky nejvíce zatěžující považuje více než 90 % sester ošetřování imobilního pacienta (tabulka č. 8). Většina respondentů z oddělení následné péče (dále jen ONP) a domovů důchodců (dále jen DD) si myslí, že počet zdravotnického personálu na jejich pracovišti je nedostačující. Sestry z domácí péče (charity) (dále jen CH + DP) považují personální obsazení za dostačující, na hranici potřeb (tabulka č. 9). Otázka č. 11 žádala po respondentech slovní vyjádření, co by přispělo ke snížení fyzické zátěže. Výsledky odpovědí všech tří souborů byly téměř shodné. Sestry ze všech pracovišť na prvním místě uváděly lepší technické a materiální vybavení, více pomůcek k polohování imobilních pacientů (hlavně zvedáky a polohovací lůžka). Na druhém místě uváděly více ošetřujícího personálu, na ONP hlavně mužského
50
personálu, v DD dostatek odborného personálu pro vyplnění volného času klientů a v CH + DP spolupráci sestry a pečovatelky nebo rodiny v péči o imobilního klienta. Na třetí pozici se umístila větší spolupráce a pochopení rodinných příslušníků.
Hypotéza č.2: Domnívám se, že nejčastější příčinou psychické zátěže bude časový stres (otázka č. 12 – 16). Tato hypotéza se nepotvrdila.
Za nejvíce zatěžující situaci na pracovišti
považují sestry na ONP (a to 44,2 %) a v DD (a to 39,6 %) konflikty s klienty nebo jejich rodinnými příslušníky. Časový stres považují za nejvíce zatěžující sestry z CH + DP (a to 53,8 %). Časový stres za nejvíce zatěžující považuje 30,3 % sester z DD a 20,9 % sester z ONP (tabulka č. 11). Jako dobré hodnotí vztahy na pracovišti 88 % sester z ONP a DD a 65,4 % sester z CH + DP (tabulka č. 12). Za nejvíce zatěžující pacienty považuje 53,5 % sester z ONP agresivní pacienty a 60,6 % sester z DD a 57,7 % sester z CH + DP péči o nespolupracující pacienty (tabulka č. 13). Třetina sester z ONP (a to 32,6 %) hodnotí psychickou náročnost jako velmi vysokou. Sestry z CH + DP (a to 69,2 %), z DD (a to 51,5 %) a z ONP (a to 37,2 %) ji hodnotí jako vysokou (tabulka č. 14). Otázka č. 16 vybízela ke slovnímu vyjádření, co by podle jejich názoru přispělo ke snížení psychické náročnosti. Analýza výsledků je následující: ONP: 1. Více personálu. 2. Zlepšení interpersonálních vztahů – vstřícnost a souhra kolektivu, více pochopení od nadřízených. Další možnosti: vyšší platové ohodnocení, méně administrativní práce, možnost navštěvovat rehabilitaci, školení v psychologii, lepší organizace práce, změna oddělení. DD: 1. Více personálu. 2. Pomoc psychologa. Další možnosti: Zkrácení pracovní doby, méně administrativní práce a zapojení rodinných příslušníků do péče o klienty. CH + DP: 1. Vybírání dovolené ve větších časových úsecích několikrát ročně.
51
2. Pochopení a spolupráce s rodinou. Další možnosti: Lepší organizace práce, méně klientů za den, více personálu, častější mimopracovní setkávání personálu a možnost navštěvovat rehabilitaci.
Hypotéza č. 3 : Předpokládám, že míra pracovní zátěže bude vyšší u sester pracujících v domácí péči (charitě). Tato hypotéza se nepotvrdila. Z odpovědí na otázku č. 7, otázku č. 15 i z výsledků Meisterova dotazníku vyplývá, že subjektivní hodnocení pracovní zátěže je na všech třech sledovaných pracovištích přibližně stejná, největší na ONP. Liší se však příčiny zátěže. Rozdíly v subjektivním hodnocení pracovní zátěže na jednotlivých pracovištích jsou minimální. Přesto se pokusím podle Meisterova dotazníku sledovaná pracoviště popsat. Na ONP mají sestry menší pocit časového tlaku, malé uspokojení z práce a zatěžuje je vysoká zodpovědnost. Práce je pro ně málo zajímavá, spíše otupující. Mají častější problémy a konflikty, od nichž se nemohou odpoutat ani po skončení pracovní doby a pociťují větší monotonii. Je pro ně náročnější dělat práci po léta se stejnou výkonností. Sestry v DD mají větší pocit časového tlaku, více cítí rozechvělost, nervozitu a únavu, jsou více přesyceny z práce. Mají menší monotonii v práci. Sestry z CH + DP mají větší uspokojení z práce a nezatěžuje je tolik pro vysokou odpovědnost, nemají tolik konfliktů od nichž se nemohou odpoutat po skončení pracovní doby. Mají menší rozechvělost, nervozitu, únavu a ochablost a nejsou tolik přesyceny z práce.
Hypotéza č. 4: Předpokládám, že s rostoucí délkou praxe budou sestry udávat vyšší míru pracovní zátěže. Tato hypotéza se nepotvrdila. Tabulky č. 15 vyplývá, že žádná sestra nepovažuje fyzickou zátěž své práce jako mírnou. Nejvíce sester s délkou praxe 0 – 20 let ji považuje za vysokou, a to 24 sester (tj. 55,8 %) s délkou praxe 0 – 3 roky, 15 sester (tj. 48,4 %) s délkou praxe 4 – 7 let, 7 sester (tj. 58,3 %) s délkou praxe 8 – 13 let a 5 sester (tj. 55,6 %) s délkou praxe 14 – 20 let. Za velmi vysokou ji považuje nejvíce sester s délkou praxe 21 a více let, a to 4 sestry (tj. 57,1 %).
52
Dotazníkovým šetřením (tabulka č. 16) jsem zjistila, že žádná sestra s délkou praxe od 3 let a 1 sestra s délkou praxe 0 – 3 roky považuje psychickou náročnost své práce za mírnou.Nejvíce sester s délkou praxe 0 – 3 roky a to 23 (tj. 53 %) , s délkou praxe 4 – 7 let , a to 13 (tj. 41, 9 %), s délkou praxe 8 – 13 let, a to 8 (66,7 %) a s délkou praxe 21 a více let, a to 4 (tj. 57,1 %) ji považuje za psychicky vysokou. Nejvíce sester s délkou praxe 14 – 20 let ji považuje psychicky za velmi vysokou. Z tabulky č. 21 vyplývá, že přetížení, monotonie, nespecifický faktor i hrubý skór roste s délkou praxe, výjimkou je však poslední skupina s délkou praxe 21 a více let, kde se zátěž snížila.
Hypotéza č. 5: Předpokládám, že dle Meisterovy metody hodnocení pracovní zátěže bude zátěž sester dosahovat stupně č. 2.
Tato hypotéza se nepotvrdila. U všech skupin respondentů vyšel stupeň zátěže č. 1, tj. zátěž, při které není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti.
7. 2 Diskuse Za nejvíce zatěžující po fyzické stránce považují respondentky mého výzkumu péči o imobilního klienta. Toto zjištění souhlasí např. se závěry výzkumného šetření Hubačové a spol. (1999), které sledovalo fyzickou a neuropsychickou náročnost práce na oddělení geriatrie a na oddělení pro léčení dlouhodobě nemocných pacientů. Podle autorek výzkumu způsobují při práci s imobilními pacienty největší potíže zejména horizontální síly, působící na páteř ve smyslu komprese, které postupně vedou k vývoji chronických muskuloskeletálních změn. Ošetřování imobilních pacientů je podle autorek srovnatelné se středně těžkou fyzickou prací v průmyslu. Možnosti omezení fyzické zátěže
(lepší technické vybavení, lepší personální
zajištění, více pomocného personálu,...) opakovaně udávaly sestry v mnoha podobně orientovaných výzkumech (např. výzkum pracovní zátěže u sester z FN v Hradci Králové, realizovaný Pečenkovou, Strnadem a Milkou). Sestry tedy vědí, co by jejich
53
práci usnadnilo a snížení fyzické zátěže záleží na přístupu a možnostech vedení organizace.
Psychická zátěže sester podle výsledků mého šetření dosahuje stupně 1 (podle Meisterovy metody) ve všech mnou sledovaných skupinách. Tento závěr je podobný jako zjištění Židkové a kol. (2001), která také konstatuje u sester v domově důchodců, v dětském domově a v psychiatrické léčebně výši psychické zátěže v oblasti normy. I při péči o seniory, která s sebou přináší mnoho úskalí a problémů, nemusí psychická zátěž zaměstnanců přesahovat hodnoty pro běžné profese.
54
8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Návrhy na řešení zjištěných nedostatků vyplývají z mých osobních zkušeností a zkušeností dotazovaných respondentů: 1. Více personálu, aby bylo možno pracovat v klidu a aby bylo možno uspokojit potřeby klientů a nespěchat na ně.Pokud slouží 3 zdravotníci na 110 klientů, z toho 40 ležících, jak uváděla jedna respondenta z domova důchodců, není možné pracovat bez časového stresu. V domácí péči bych navrhovala možnost pečovat o imobilního klienta budˇdvě sestry nebo sestra a pečovatelka. Na noční službě by měly složit dvě sestry nebo sestra a ošetřovatel, aby se snížila námaha sestry při polohování pacientů. 2. Lepší materiální a technické vybavení oddělení a mít tuto možnost i v rodinách klientů domácí péče.Dle finančních možností zvýšit
počet pomůcek snižující
fyzickou zátěž (např. hydraulické zvedáky, polohovací lůžka) , obeznámit sestry s jejich manipulací, skutečné využití těchto pomůcek v praxi. Ani na jednom z oddělení následné péče nemáme zvedák, který by nám při péči o imobilní klienty velmi pomohl. Přitom 2/3 pacientů jsou imobilní. 3. Pomoc klinického psychologa na pracovišti jak pro pacienty, jejich rodinné příslušníky, tak i pro ošetřující personál. 4. Přednášky o komunikaci, protože na předních místech psychické zátěže uvádí sestry konflikty s klienty a jejich rodinnými příslušníky. 5.
Udržovat dobré interpersonální vztahy na pracovišti, poznat své kolegyně
i mimo pracovní činnost, pořádat různé mimopracovní akce. 6. Sestry by si měli najít vhodný způsob relaxace, rozlišit důležité věci od méně důležitých. 7. Lepší organizace práce, skupinová péče, výpomoc mezi kolegyněmi. 8. Možnost čerpat dovolenou ve větších časových úsecích několikrát ročně. 9. Nabídnout zaměstnancům poukázky na slevu např. na masáže, do bazénů, do fitcentr aj. 10. Méně administrativní práce.
55
ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na faktory psychické a fyzické zátěže, které se vyskytují v práci sester, pečujících o geriatrické klienty. Tyto faktory jsem sledovala na různých pracovištích, které se specializují na péči o seniory – na oddělení následné péče, v domovech důchodců a v domácí péči. Snažila jsem se vystihnout časté příčiny fyzické a psychické zátěže a srovnat intenzitu této zátěže v práci sester na jednotlivých pracovištích. Na základě studia relevantní literatury, osobních zkušeností i rozhovorů se sestrami jsem stanovila cíle výzkumného šetření a z nich odvodila konkrétní hypotézy. Sledovanou problematiku jsem se pokusila v širších souvislostech popsat v teoretické části práce. Její úvodní část je věnována charakteristice geriatrického pacienta jak po tělesné, tak po psychické stránce. Dále stručně charakterizuji péči o seniory na pracovištích, které jsem zařadila do výzkumu. Závěr teoretické části je věnován oblasti fyzické a psychické zátěže a jsou zdůrazněna specifika této zátěže v práci sester na geriatrických pracovištích. Pro zjištění potřebných informací jsem zvolila dotazníkovou metodu. Pracovala jsem jednak s dotazníkem vlastní konstrukce, jednak s Meisterovým dotazníkem pracovní zátěže. Vlastní dotazník zjišťoval demografické údaje i názory sester na příčiny a možnosti snížení fyzické a psychické zátěže v jejich práci. Meisterův dotazník je standartizovaná metoda, která slouží ke vnímání toho, jak lidé vnímají svou pracovní zátěž. Celkem jsem získala odpovědi 102 respondentů, z toho 42 z oddělení následné péče, 33 z domovů důchodců a 26 z domácí péče. Údaje z dotazníků jsem převedla do číselných kódů a u sledovaných položek spočítala základní statistické parametry: absolutní a relativní četnost, popř. aritmetický průměr, směrodatnou odchylku a medián. U položek Meisterova dotazníku jsem dále spočítala kritickou hodnotu, která je hranicí normy. Z aritmetického průměru jednotlivých faktorů dotazníku (monotonie, přetížení, nespecifický faktor) jsem potom určila stupeň celkového pracovního zatížení. Na závěr jsem srovnala tři sledovaná pracoviště z hlediska zjištěných hodnot. Odpovědi na volné otázky jsem seřadila podle četnosti a přehledně vyjmenovala. Pokusila jsem se také určit závislost míry pracovní zátěže na délce praxe. Rozčlenila jsem výzkumný soubor podle tohoto kritéria do pěti souborů a srovnávala jsem subjektivní hodnocení
56
psychické a fyzické náročnosti. Za fyzicky velmi vysokou ji považuje nejvíce sester s délkou praxe 21 a více let, za psychicky velmi vysokou ji považuje nejvíce sester s praxí 14 – 20 let. Závěry výzkumného šetření jsem shrnula do tabulek a grafů. Většina sester ze všech pracovišť považuje svou práci za psychicky i fyzicky náročnou, více než třetina sester z ONP ji hodnotí jako velmi náročnou. Respondentky shodně udávají, že největší fyzickou zátěž přináší péče o imobilního pacienta. Tento závěr by bylo možné doporučit další výzkumné pozornosti a to jak z hlediska podrobnější analýzy obsahu pojmu „péče o imobilního pacienta“, tak z hlediska možností zmírnění fyzické zátěže. Více než polovina dotazovaných by přivítala početnější personální obsazení pracovišť, alespoň nižším zdravotnickým personálem. Z psychických stresorů dominují konflikty s pacienty a jejich příbuznými, u sester z domácí péče časový stres. Nejvíce problémů přináší agresivní a nespolupracující klienti. Pozitivním zjištěním bylo, že na všech pracovištích velká většina sester hodnotí interpersonální vztahy jako dobré nebo velmi dobré. Z celkového vyhodnocení Meisterova dotazníku je patrné, že na všech pracovištích nepřesahuje stupeň pracovního zatížení hodnotu 1, tj. při této zátěži není pravděpodobné ovlivnění zdraví, subjektivního stavu a výkonnosti. Podrobnější analýza jednotlivých položek dotazníku ukazuje, že sestry na všech třech pracovištích se obávají, že svou práci nemohou vykonávat dlouhodobě ve stejné kvalitě. Zatímco však u sester v domácí péči a v domovech důchodců je významným faktorem zátěže časový stres, u sester na oddělení následné péče je to pocit otupělosti a nedostatečného uspokojení z práce. U sester z ONP také byla zjištěna nejvyšší tendence k pocitům přetížení a monotonie z práce. Podle modelu pracovního stresu (Hladký, 1993) je možné se domnívat, že u sester v domácí péči jsou pracovní nároky i volnost v rozhodování ve větší rovnováze než u sester na ONP. Sestry v domácí péči se mohou více samostatně rozhodovat a pracovat podle vlastního uvážení, což přispívá k nižší míře subjektivně prožívané pracovní zátěže.
57
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ADAMCZYK, Roman. Je sestra nadčlověk? Ošetřovatelství. Hradec Králové: Univerzita Karlova , 2005 , roč. 7, č. 3 – 4, s. 97 – 99. BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006. 86s. ISBN 80-7013-439-9. BÁRTLOVÁ, Sylva. Vztah sestra – lékař. Setra. Praha: Strategie. ISSN 1210-0404. 2004, roč.14, č.2, s.11. BAŠTECKÁ, Bohumila, a GOLDMANN, Petr. Základy klinické psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 436s. ISBN 80-7178-550-4. BOHUTÍNSKÁ, Marie. Profesionální stres u sester. Sestra. Praha: Mladá fronta, a. s., 2005, roč.15, č. 10, s. 16-18. GERYLOVOVÁ, Anna, a HOLČÍK, Jan. Úvod do statistiky. Text pro semináře. 2. přeprac. a doplněné vyd. Brno: MU v Brně, 2000. 31s. ISBN 80-210-2301-5. GUČKOVÁ, Mária. Fyzické a psychické zátěže sester na neurologii (bakalářská práce). Brno : Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2006. GULÁŠOVÁ, Ivica, a KYASOVÁ, Miroslava. Prieskum najvýznamejších problémov riadenia ošetrovateľského tímu na gariatrickom oddelení. Revue ošetrovatelstva a laboratórnych metodík, 2005, roč.11, č.2, s.74-80. ISSN 1212-723X. HAŠKOVCOVÁ, Helena. České ošetřovatelství 10. Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno:Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. 72s. ISBN 80-7013-363-5. HLADKÝ, Aleš. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1993. 173s. ISBN 482-101-93. HLADKÝ, Aleš, a ŽIDKOVÁ, Zdeňka. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěže. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 78s. ISBN 80-7184-890-5. HONZÁK, Radkin. Kde se stala chyba? Kaziustiky.1. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 127s. ISBN 80-85824-48-5. HUBAČOVÁ, Leona a kol. Fyzická a neuropsychická náročnost práce na oddělení geriatrie a oddělení dlouhodobě nemocných pacientů. Pracovní lékařství. Praha: česká lékařská splečnost J. E.Purkyně, roč.51, č.3, s.107-113. ISSN 0032-6291.
58
IVANOVOVÁ, Kateřina, a JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1.vyd. Olomouc: UP, 2005. 98s. ISBN 80244-0992-5. JOBÁNKOVÁ Marta a kolektiv. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 1.vyd. Praha: IDVPVZ, 2000. 203s. ISBN 80-7013-288-4. JEDLIČKA, Václav. Praktická gerontologie. 2. přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991.182 s. ISBN 80-7013-109-8. KERN, Hans a kol. Přehled psychologie. 2.vyd. Praha: Portál, 1999. 287 s. ISBN 807178-426-5. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: portál, 1997. ISBN 80-7178-150-9. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat stres. 1. vyd. Praha: Grada, 1994. 190s. ISBN 807169-121-6. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, a PEČENKOVÁ Jaroslava. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 80s. ISBN 80-247-0784-5. MINIBERGOVÁ, Lenka, a DUŠEK, Jiří. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 67s. ISBN 80-7013-436-4. NEŠPOR
Karel, a CSÉMY, Ladislav. Návyková rizika a stres u zdravotnických
profesí. Praha: Sportpropag, 2001. 360s. PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. 1. vyd. Praha: Avicenum,1990. 136s. ISBN 80-201-0076-8. PEČENKOVÁ, J., STRNAD, L., a Milka, D. Sociální opora sester. Ošetřovatelství. Teorie a praxe moderního ošetřovatelství, 2002, sv. 4, č.1, s. 29 - 34. ROZSYPALOVÁ, Marie, a HALODOVÁ, Eva. O sestrách pro sestry. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1981.128s. ISBN 08-054-81. RŮŽIČKA, Jiří. Sociální psychologie práce. 1.vyd. Praha: Institut pro výchovu vedoucích pracovníků ministerstva průmyslu ČSR , 1986. 79s. Příručka. SELYE, Hans. Život a stres. Martin: Obzor, 1966. 453s. ISBN 80-7169-121-6. SMOLÍK, Petr. Duševní a behavirální poruchy. Praha: Maxdorf, s. r. o., 2002. 506s. ISBN 80-85912-18-X.
59
ŠKRLA, Petr, a ŠKRLOVÁ, Magda. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent Orion, 2003. 1.vyd. 477 (12) s. ISBN 80-7172-8041-1. TOPINKOVÁ, Eva, a NEURWITH, Jiří. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1995. 304s. ISBN 80-7169-099-6. TUČEK, Milan, CIKRT, Miroslav, a PELCOVÁ, Daniela. Pracovní lékařství pro praxi.1.vyd. Paha: Grada Publishing, a.s.,2005.328s. ISBN 80-247-0927-9.
60
ANOTACE Příjmení a jméno autora:
Vková Jitka
Instituce:
Masarykova univerzita, lékařská fakulta
Název práce:
Psychické a fyzické zátěže sester pracujících s geriatrickými pacienty
Vedoucí práce:
PhDr. Marie Macková
Počet stran:
66
Rok obhajoby:
2007
Klíčová slova:
stres fyzická zátěž geriatrický pacient oddělaní následné péče domov důchodců domácí péče (charita)
Bakalářská práce zjišťuje nejčastější příčiny fyzické a psychické zátěže sester pracujícících s geriatrickými pacienty. Jejím obsahem je analýza psychických a fyzických faktorů působících
na uvedené sestry jako stresory. Šetření byla
provedena za pomoci kvantitativních výzkumných metod. Analýza šetření poskytuje informace
o
subjektivní
objektivní
zátěži
všeobecných
sester
pracujících
s geriatrickými pacienty. Bachelor's thesis is finding out the most common causes of physical and psychical strain of nurses working with geriatric patients. It contains the analyses of psychical and physical factors influencing the nurses as stressors. The investigation was carried out using quantitative research methods. The analysis of investigation provides information about subjective and objective strain of general nurses working with geriatric patients.
61
SEZNAM ZKRATEK Abs. č.
absolutní četnost
DD
domov důchodců
DP
domácí péče
DP + CH
domácí péče a charita
GIT
gastrointestinální trakt
HS
hrubý skór
CH
charita
K
kritická hodnota mediánu
ONP
oddělení následné péče
PPS
pomaturitní specializační studium
Rel. č.
relativní četnost
s.d.
směrodatná odchylka
SZŠ
střední zdravotnická škola
TK
krevní tlak
VŠ
vysoká škola
VZŠ
vyšší zdravotnická škola
x
aritmetický průměr
62
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tab. A: Kritické hodnoty mediánů Tab. B: Faktory pracovní zátěže Tab. C: Aritmetické průměry, směrodatné odchylky a kritické hodnoty Tab. 1: Věk respondentů Tab. 2: Pohlaví respondentů Tab. 3: Dosažené vzdělání respondentů Tab. 4: Typ pracoviště Tab. 5: Délka praxe respondentů Tab. 6: Rodinný stav respondentů Tab. 7: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti práce respondenty Tab. 8: Za nejvíce fyzicky zatěžující považuji: Tab. 9: Myslíte si, že počet sester a nižšího zdravotnického personálu na Vašem pracovišti je: Tab.10: Myslíte si, že materiálně technické vybavení Vašeho pracoviště je: Tab.11: Kterou situaci na Vašem pracovišti považujete za nejvíce zátěžovou? Tab.12: Jak hodnotíte interpersonální vztahy na Vašem pracovišti? Tab.13: Kteří pacienti jsou pro Vás nejvíce psychicky zatěžující? Tab.14: Jak hodnotíte psychickou náročnost své práce? Tab.15: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti dle délky praxe Tab.16: Subjektivní hodnocení psychické náročnosti dle délky praxe Tab.17: Srovnání rozdílů jednotlivých souborů dle aritmetických průměrů Tab.18: Srovnání mediánů s normou Tab.19: Průměrné hodnoty faktorů a hrubého skóru u jednotlivých souborů Tab.20: Stupeň zátěže Tab.21: Průměrné hodnoty faktorů a hrubého skóru dle délky praxe
63
Seznam grafů Graf 1: Subjektivní hodnocení fyzické náročnosti práce respondenty Graf 2: Délka praxe respondentů Graf 3: Nejvíce zátěžová situace na odděleních následné péče Graf 4: Nejvíce zátěžová situace v domovech důchodců Graf 5: Nejvíce zátěžová situace v charitě a domácí péči Graf 6: Subjektivní hodnocení psychické náročnosti práce respondenty Graf 7: Srovnání rozdílů jednotlivých souborů dle aritmetických průměrů
64
SEZNAM PŘÍLOH 1.
Dotazník
2.
Žádosti o povolení dotazníkové akce
65
SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE
Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována podle platných norem.
V Brně 30. března 2007
66
