MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy

ZEMANOVA KAVÁRNA V BRNĚ Původní stavba od Bohuslava Fuchse a její replika z 90. let 20. století Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Jana Vondráčková Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

Brno 2007

Zemanova kavárna v Brně

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k umístění práce v Ústřední knihovně FF MU a jejímu používání ke studijním účelům.

V Brně dne:

Jana Vondráčková

1


PODĚKOVÁNÍ

Děkuji PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za pomoc při psaní této práce. Ráda bych také poděkovala Ing. arch. Haraldu Čadílkovi a Ing. arch. Zbyňku Pechovi za odbornou konzultaci, především však za poskytnuté materiály. Stejně tak děkuji pracovníkům Muzea města Brna za možnost nahlédnout do pozůstalosti Ing. arch. Bohuslava Fuchse.

2


OBSAH úvod

4

I. Od moderny k funkcionalismu

5

I. 1. funkcionalismus

5

I. 2. evropská architektura na počátku 20. století

6

I. 3. architektura v českých zemích

7

I. 4. brněnský funkcionalismus

9

II. Brněnské kavárenství a život za první republiky

13

II. 1. Československo první republiky (1918 - 1938)

13

II. 2. Brno v době první republiky

14

II. 3. kavárenství v Brně

15

III. Bohuslav Fuchs

17

IV. Zemanova kavárna

20

IV. 1. původní stavba z roku 1926

20

IV. 1. 1. Janáčkovo divadlo

22

IV. 2. replika kavárny z roku 1995

23

IV. 2. 1. česká architektura po roce 1989

23

IV. 2. 2. fáze příprav

23

IV. 2. 3. průběh stavby

26

IV. 2. 4. současnost

31

IV. 2. 5. zhodnocení stavby a její celkový význam

31

IV. 3. srovnání původní stavby s replikou V. Problematika kopií, replik či rekonstrukcí funkcionalistických staveb V. 1. péče o funkcionalistické stavby V. 1. 1. příklady obnovy funkcionalistické architektury

33 39 40 42

V. 2. problematika obnovy moderní architektury

43

V. 3. příklady současné péče o významné stavby moderní architektury

44

V. 3. 1. kavárna ERA

44

V. 3. 2. vila Tugendhat

45

V. 3. 3. dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu

46

V. 3. 4. Müllerova vila

47

V. 3. 5. Loosova vila v Hrušovanech u Brna

47

závěr

48

resumé

50

summary

51

seznam obrázků

52

použitá literatura a další zdroje

53

obrazová příloha

56

3


ÚVOD

Tématem této práce je brněnská Zemanova kavárna jako významná ukázka funkcionalistické architektury v Brně. Její znovupostavení poukazuje na problém přístupu k architektonickým památkám moderní architektury a jejich ochraně, ať už za minulého režimu či v současné době. Nutno však říci, že právě za socialismu zanikla řada prvorepublikových kaváren i dalších architektonických památek a jejich prostory byly nenávratně změněny. Právě Zemanova kavárna byla úplně zbourána a ustoupila tak „z důvodu zájmu širší veřejnosti“ výstavbě Janáčkova divadla. Práce je vytvořena na pozadí kulturněhistorických událostí, které provázely původní stavbu i její repliku. V úvodu je toto téma zařazeno do širšího kontextu, a vlastně právě proto se práce zabývá nejen osobností Bohuslava Fuchse, přičemž se snaží vymezit jeho postavení v oblasti brněnského funkcionalismu a architektury vůbec, ale také atmosférou první republiky, kterou silně ovlivňoval kavárenský život. Po těchto úvodních kapitolách je práce věnována původní stavbě Zemanovy kavárny a jejímu osudu, okolnostem jejího vzniku a zániku. Stejně tak se zabývá i okolnostmi vzniku repliky a následně obě tyto stavby porovnává a podrobuje architektonické analýze. Závěrečná kapitola je věnována problému kopií, rekonstrukcí a replik v oblasti moderní architektury, přičemž jsou zmíněny i příklady týkající se současného Brna.

4


I. Od moderny k funkcionalismu I. 1. funkcionalismus Funkcionalismus: „způsob architektonické tvorby, kde vše je podřízeno požadovanému užitkovému provozu, tj. funkci, upotřebení praktickému, bez zřetele na ostatní složky díla.“ 1)

„Architektonický směr 20. - 50. let 20. století s těsnými vztahy k ruskému konstruktivismu a purismu. K hlavním zásadám patřily programový zřetel k účelu stavby, zjevnost konstrukce, důraz na hygienu a bydlení, typizace a proudová výstavba. Vynechány měly být všechny samoúčelné dekorativní prvky, estetické působivosti mělo být dosaženo samotnou jasností a věcností formy a přiznáním racionální konstrukce.“ 2)

Pojmenování funkcionalismus (funkcionalistická architektura) je tedy odvozeno od funkce čili účelu stavby. Primárním hlediskem v teorii tohoto architektonického konceptu se tak stávají funkční požadavky, které však nejsou striktně dány, ale je třeba je přesně formulovat a vytvářet, případně i přetvářet. Základem se stalo programové heslo „forma sleduje funkci“ 3). Šlo o racionalistickou architekturu oproštěnou od dekorativismu (podstatu stavby nemá zastínit dekorace), aplikující nové netradiční materiály a stavební způsoby s převládajícími rovnými liniemi a plochami. Důležitou se stává práce s prostorem a konstrukcí. Tyto nové tendence byly odrazem rozvoje vědy, techniky i sociálních idejí. Dalším požadavkem byla také obnova harmonických vztahů mezi člověkem a jeho prostředím, která vyvolala teoretický zájem o proměny architektury v souvislosti se změnou sociálních podmínek života lidí. Z toho vyplývá především zájem o bytovou problematiku, která se stává vůdčím oborem architektonické práce. Při tvarování funkcionalistických staveb se využívalo jednoduchých geometrických tvarů. Konstrukcí byl nejčastěji železobetonový skelet. Uplatnění si našly ploché střechy, pásová a kruhová okna, velké prosklené plochy, hladké fasády i střízlivá barevnost. Používanými materiály byly především železobeton, ocel a sklo. Typické byly stavby oddělené od země podporami. Funkcionalismus pronikl výrazně i do průmyslového výtvarnictví a zasáhl do vybavení interiérů, v nichž se opět uplatňovaly nové materiály jako linoleum, koženka, chrom a nikl, kouřové sklo, umělá hmota a lakované dřevo. Nábytek byl strohý a k jeho vytváření se užívalo také geometrických tvarů. Převládala sériová výroba na základě návrhů samotných architektů.

_____________________________________________________________________ 1) Syrový, Bohuslav: Architektura. Naučný slovník. Praha, Státní nakladatelství technické literatury 1961, s. 69. 2) autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství 2006. 3) 1895, Louis Henry Sullivan (1856 - 1924) - americký architekt, zakladatel tzv. chicagské školy

5


Manifestem nástupu funkcionalistické architektury se stala roku 1927 výstava moderního bydlení Am Weissenhof ve Stuttgartu, která podnítila vznik podobných výstav. Teoretickou a uměleckou podstatu funkcionalismu formuloval v průběhu 20. let švýcarský architekt Le Corbusier. Dalšími významnými představiteli tohoto architektonického stylu se pak kromě Le Corbusiera stali také Walter Gropius, L. Mies van der Rohe, do jisté míry i Adolf Loos a další. Zásady funkcionalismu se nejvíce ujaly v Německu, Holandsku a také Československu. Tyto země se pak staly hlavními centry funkcionalistické architektury v Evropě. Ve 30. letech pak došlo k širšímu mezinárodnímu uplatnění funkcionalismu, který se stal jednotící myšlenkou architektonické tvorby. Díky tomu je označován jako mezinárodní styl (international style).

I. 2. evropská architektura na počátku 20. století Následkem rychlého vývoje bylo umění po celé 20. století rozrůzněno do množství uměleckých směrů a škol. Výrazně ho také poznamenaly dvě světové války a následný politický vývoj. Architektura na počátku 20. století zamítala historizující slohy 19. století a přijala všechny vymoženosti techniky, nové technologie a řadu nových materiálů. Historismus nebo též eklekticismus byl vystřídán secesí, přesto ale úplně nevymizel. Secese neznamenala ve vývoji moderní architektury nijak zvlášť velký posun. Nové principy sice znala a částečně je i uplatňovala, většina secesních staveb se však jen pokusila nahradit dekorativní prvky historických slohů novými. Přesto vznikly i stavby, které usilovaly o co nejdůslednější naplnění nové architektonické koncepce. Tato díla už ale překračovala rámec tohoto stylu. Ve druhém desetiletí 20. století se objevily zajímavé tendence aplikující v architektuře estetické principy malířství a sochařství. Tak vznikla architektura německého expresionismu a českého kubismu. Přestože směřování k moderní formě, oproštěné od dekorativismu, bylo dominantním proudem meziválečné architektury, objevovaly se stále znovu různé návraty k historii. K dekoraci se navracel nový výtvarný směr Art Deco. Ve 20. letech se objevuje také purismus, jehož zásady formulovali členové nizozemské skupiny De Stijl 4), zejména architekt Jacobus Johannes Pieter Oud a výtvarník Theo van Doesburg. Puristické stavby jsou skládány z jednoduchých geometrických těles. Nejpodstatnější při tom však nejsou zřetele funkční, nýbrž výtvarné. Purismus totiž vycházel z neoplasticismu a uplatňoval stejné myšlenky jako tento výtvarný směr, jehož hlavním představitelem se stal Piet _____________________________________________________________________________ 4) Skupina De Stijl vydávala stejnojmenný časopis. Umělci se řídili dvěma hlavními zásadami: 1. úplnou abstrakcí, 2. omezením na přímku, pravý úhel a tři základní barvy - modrou, červenou a žlutou - ve spojení s barvami achromatickými - bílou, černou a šedou. Tyto zásady shrnul hlavní představitel skupiny, Piet Mondrian, pod názvem neoplasticismus. V architektuře byl hlavním představitelem Holanďan J. J. P. Oud (1890 - 1963).

6


Mondrian. Purismus tak rozpracoval abstraktní kompozici geometrických tvarů a sytých barevných ploch v prostoru. Postupně jsou formulovány všechny základní principy nové architektury. Existuje i řada staveb, které tyto principy více či méně ověřily a existují i výmluvné doklady chyb a omylů. Významný je také politický vývoj. Architekti a intelektuálové vůbec se přimykají k idejím levice, která je jim blízká svým důrazem na sociální aspekty. S touto architekturou přichází funkcionalismus. Významným centrem nové architektury byla výmarská umělecká škola Bauhaus. V jeho vedení se vystřídaly vynikající osobnosti architektury jako Walter Gropius, Mies van der Rohe, ale působila zde i řada dalších osobností výtvarného umění jako například Vasilij Kandinskij, Paul Klee a další. Zásadní význam pro vývoj středoevropské architektury na přelomu století měl Otto Wagner. Pod jeho vedením si řada architektů našla cestu k novým architektonickým formám a mnozí z jeho žáků se později sami stali vůdčími osobnostmi dalšího vývoje. Z tohoto hlediska nejvýznamnějšími z nich byli Adolf Loos a Josef Hoffmann. Brněnský rodák Adolf Loos rozvinul vlastní koncepci projektování, tzv. raumplan (prostorový plán), řešící vztahy a návaznost vnitřních prostorů domu. Loos také důsledně odmítal veškerou ornamentální výzdobu staveb (esej Ornament a zločin). Svými myšlenkami inspiroval řadu dalších architektů. Důležitou osobností v oblasti architektury se dále z Wagnerových žáků stal Josip Plečnik a především Jan Kotěra, jehož význam je zcela zásadní pro formování české moderní architektury.5)

I. 3. architektura v českých zemích Česká kultura se v první polovině 20. století rozvíjela v úzkém kontaktu s uměním západním, což dokládá také působení zahraničních architektů (např.: Le Corbusier - Zlín, Mies van der Rohe - Brno) u nás a naopak našich architektů v zahraničí. „Do roku 1939 byla její součástí i umělecká tvorba německá a židovská a vzájemné vazby, obohacování i kolize těchto tří kultur se výrazně podílely na osobitosti duchovní atmosféry Prahy jako křižovatky idejí, ale též Brna a dalších měst.“ 6) Ve druhé polovině 20. století byl vývoj v důsledku politické situace složitější. Dění v oblasti architektury bylo u nás dosti podobné jako ve světě, což bylo zapříčiněno především tím, že česká architektura v mnoha případech vycházela z té světové. Přesto se však našim architektům podařilo výrazně proniknout i do mezinárodního povědomí,

______________________________________________________________________ 5) Hájek, Václav: Architektura. Klíč k architektonickým slohům. Praha, Grada Publishing, spol. s. r. o. 2000. Odehnalová, Alena: Vybrané kapitoly z dějin kultury XX. století. Brno, Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. 2001. Syrový, Bohuslav: Architektura - svědectví dob. Přehled vývoje stavitelství a architektury. Praha, Nakladatelství technické literatury 1987. 6) autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství 2006.

7


a to zejména díky ojedinělému projevu kubismu v architektuře a také výraznými funkcionalistickými stavbami. Počátek 20. století je u nás ještě ve znamení historismu. Zároveň nastupuje secese, která se v českém prostředí rozvíjela v souvislosti s vídeňskou (někteří představitelé vídeňské secese byli původem z českých zemí a řada našich architektů studovala ve Vídni). Proto se v české secesi setkaly dvě tendence, jak ornamentální, tak funkční, racionální. Ve druhém desetiletí 20. století mladí architekti začínají hledat nové cesty pro svou tvorbu. Vznikly tak k secesi protikladné směry kubismu, expresionismu a po konci války barevný národní sloh, za jehož předchůdce lze považovat stavby vycházející z lidové architektury od slovenského tvůrce Dušana Sama Jurkoviče (např. Pustevny). Nejvýraznější ze zmíněných směrů byl však český architektonický kubismus, představující v evropské architektuře zcela svébytný architektonický projev, který nemá obdoby ani ve světě. Inspirací mu byl malířský a sochařský kubismus a jeho metoda rozkladu tvaru. Program kubistické architektury zformoval Pavel Janák (např. krematorium v Pardubicích). Paralelně se rozvíjel styl Art Deco. Základní význam pro vývoj české moderní architektury měl Otto Wagner a jeho žáci. Důležitým podnětem byla vídeňská secese směřující ke geometrickému dekoru a jednoduchým formám. Zejména dílo Josefa Hoffmanna bylo pro českou modernu významnou inspirací. Architekti mohli také navazovat na odkaz Jana Kotěry. Sledovali také dění v zahraničí, zejména Le Corbusiera, Bauhaus, holandský neoplasticismus a také ruský konstruktivismus. Meziválečné Československo se stalo jednou ze zemí, kde se dařilo avantgardní architektuře. Je to období především ve znamení purismu, konstruktivismu a funkcionalismu, tedy směrů, které si jsou vzájemně velmi blízké. Nejvíce se u nás prosadil funkcionalismus. Zásady funkcionalismu u nás formuloval v roce 1924 Klub architektů v časopise Stavba, když uveřejnil článek Náš názor na novou architekturu. Program Klubu architektů byl zaměřen na sociální podstatu architektury, která má být plně v souladu s lidovými potřebami. Patří mezi ně racionalita, ekonomičnost, sociální zřetele a ohledy na hygienu. Estetické záměry manifest výslovně odmítá. „Činnost architekta není v pojetí raného funkcionalismu uměním, nýbrž racionálním procesem, podoba stavby je výsledkem statických propočtů a měření a rozboru provozních schémat. Přesto architekti usilují o estetické ztvárnění staveb zejména dokonalostí proporcí a snahou

o harmonické zasazení do terénu.“

7)

Jinou pokrokovou

skupinou architektů byli členové Svazu moderní architektury, která byla součástí Devětsilu 8). Také v Brně vzniká skupina architektů kolem Devětsilu a časopisu Index. V české architektuře

______________________________________________________________________ 7) Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí. Moderní architektura. Praha, Levné knihy KMa 2005, s. 18. 8) Významnou osobností Devětsilu byl kritik a teoretik umění Karel Teige, který se také teoreticky zabýval architekturou. Své myšlenky shrnul v knihách Nejmenší byt a Moderní architektura v ČSR.

8


byli funkcionalismem výrazně ovlivněni Josef Fuchs, František Lydie Gahura, Karel Honzík, Josef Havlíček, Jaromír Krejcar, Evžen Linhart, Jaroslav Fragner, Vít Obrtel a Oldřich Tyl, ale i řada dalších architektů. V Brně vynikají především Bohuslav Fuchs, Emil Králík a Arnošt Wiesner. Významným centrem funkcionalismu u nás se vedle Prahy stalo zejména Brno, dále pak Zlín, Hradec Králové a Pardubice. Reprezentativní ukázkou je Veletržní palác9) v Praze postavený v letech 1925 - 1928 Oldřichem Tylem a Josefem Fuchsem10). Mimořádně cenným architektonickým a urbanistickým souborem se stal Baťův Zlín11). Moderní podobu Hradce Králové vytvořil převážně Josef Gočár. Funkcionalismus se obtížně prosazoval v boji s tradicionalismem a konservatismem, jimž byla dávána stále přednost při realizaci četných veřejných a oficiálních staveb a jeho záměry byly mnohdy deformovány. Přesto lze říci, že v době kolem roku 1925 již pevně zakotvil v československé architektuře a z hlediska vývoje nové tvorby se stal směrem vůdčím.12)

I. 4. Brněnský funkcionalismus Ve 20. století dosáhla československá architektura díky funkcionalismu světového věhlasu. Nejvíce se proslavil právě ten brněnský. Brno se stalo skutečnou metropolí moderní architektury. Zásluhu na tom měla výrazná skupina funkcionalistů, kteří zde působili: Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Emil Králík, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jan Víšek, Arnošt Wiesner a další. Jejich tvorba se z avantgardních počátků dostala na přední evropské místo. Roku 1937 se dokonce jedna z konferencí Mezinárodních kongresů moderní architektury (CIAM) konala v Brně a jejími delegáty byli též brněnští tvůrci. Počátky a rozvoj moderní architektury v Brně jsou úzce spjaty s rozvojem Brna jako moderního velkoměsta. Předpoklady pro takový vývoj byly v Brně položeny již během 19. století. Byl to především postupný, ale rychlý růst průmyslu. „Cestu k rozvoji pak otevřely zejména urbanistické důsledky tohoto vývoje: odstranění obruče městských hradeb od roku 1835, výstavba okružní reprezentační třídy v jejich prostoru podle prvního regulačního plánu z roku 1863, přestavba části historického jádra města a rozvoj dopravy (železnice od roku 1839, městská doprava od roku 1863, oboje první na území dnešního státu).“ 13)

______________________________________________________________________ 9) → dnes Národní galerie se sbírkou moderního umění 10) Josef Fuchs (1894 - 1979, Praha) byl architekt a představitel funkcionalismu. Studoval UPŠ u Josipa Plečnika a pod jeho vlivem také zprvu tvořil, později se stal stoupencem funkcionalismu. 11) Výstavba průmyslového města se uskutečnila v letech 1927 - 1940 a podíleli se na ní přední architekti naši i zahraniční. 12) Benešová, Marie: Česká architektura v proměnách dvou století 1780 - 1980. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1984. Sedláková, Radomíra - Frič, Pavel: 20. století české architektury. Praha, Titanic - Grada 2006. 13) Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav 1992, s. 3.

9


Architekturu

historizujících

slohů

vystřídala

secese,

která

se

stejně

jako

funkcionalismus v Brně zásadně projevila a zanechala nám mnoho pozoruhodných staveb. Nové proudy architektury ovlivnily brněnské prostředí dvěma směry: jednak v duchu secese z vídeňské školy Otto Wagnera, a jednak v duchu moderny z pražské školy Jana Kotěry. Navíc zde sehrálo roli i české národní uvědomění se snahou o individuální národní výraz. V tomto směru byl nejvýraznější osobností brněnské architektury Dušan Samo Jurkovič. V zásadě lze později rozeznat architekty vídeňské školy (řada brněnských architektů studovala ve Vídni), z nichž nejhodnotnější dílo vytvořil Arnošt Wiesner, od architektů školených v Praze či v Brně. Ti tvořili v duchu mezinárodního (tzv. bílého) funkcionalismu. Nejvýznamnější osobností této skupiny byl Bohuslav Fuchs. Architekti podnikaly často studijní cesty do zahraničí, kde se osobně setkávali s představiteli holandské, francouzské, německé a rakouské avantgardy. Zahraniční architekti také přímo v Brně přednášeli. V letech 1924 a 1925 se tak v Brně objevily přední osobnosti soudobé architektonické tvorby, o moderní architektuře přednášeli Theo van Doesburg, Jacobus Johannes Pieter Oud, Walter Gropius, Le Corbusier, Amédée Ozenfant, László Moholy-Nagy, ale také brněnský rodák Adolf Loos. Příznivý vliv na řešení tvůrčích otázek architektury měly také časopisy (např. Index, sborník Bytová kultura a o něco později i architektonická revue Horizont), z nichž se architekti dozvídali o dění v zahraničí a také do nich sami přispívali. Podstatná byla dále

činnost různých spolků, především Klubu výtvarných umělců Aleš,

Devětsilu, Klubu architektů a Skupiny výtvarných umělců, v nichž byla sdružena většina pokrokových architektů. Hodně architektů se soustřeďovalo v brněnských levicových organizacích. „Pokusnou laboratoří nové architektury byl nazýván odbor architektury a pozemního stavitelství na České vysoké škole technické, který se stal působením Jiřího Krohy oporou avantgardní architektury.“

14)

Řada významných architektonických soutěží pak

podněcovala a tříbila formování nových názorů. Nesporné zásluhy na počátku vývoje brněnské funkcionalistické architektury měl Jindřich Kumpošt, který byl v letech 1920 - 1925 hlavním architektem města Brna. Zde ho na Stavebním úřadě vystřídal jeho zástupce Bohuslav Fuchs. Oba se obklopili vynikajícími spolupracovníky jako byli architekti Josef Polášek, Jaroslav Grunt, Mojmír Kyselka a Oskar Poříska. Řadou projektů však byli pověřováni i externí architekti nejen z Brna. První světová válka a vznik samostatného Československa zrušily dosavadní politickou a kulturní vázanost Brna na Vídeň, což se v důsledcích projevilo i ve stavitelství. Brnu chyběly vhodné prostory pro nově vznikající úřady a četné další instituce. Díky tomu vznikla i řada výrazných děl moderní architektury v podobě veřejných staveb, jimiž se rostoucí Brno muselo

______________________________________________________________________ 14) Blažek, Karel (odp. red.): Brno v architektuře a výtvarném umění. Brno, Nakladatelství Blok 1981, s. 196.

10


rychle vybavit. Současně bylo nutno zabezpečit bydlení velkému množství lidí přicházejících sem za prací. Po sloučení Brna s předměstskými obcemi pak vznikla i potřeba nové urbanistické koncepce. V architektuře nastupujícího funkcionalismu se ústřední otázkou doby stává problematika bydlení. „Architektonické problémy bydlení, jeho nový hygienický standard a technické problémy nových materiálů a konstrukcí a zařízení interiéru se řešily zejména na úloze rodinného domu. V tomto smyslu se stala asi nejvýznamnějším článkem vývoje světové architektury vila Tugendhat […].“ 15) Pro Brno tuto proslulou vilu navrhl L. Mies van der Rohe. Výtvarné, funkční a technické myšlenky vynikaly především na vlastních domech architektů (jako například na Fuchsově halové vile na Hvězdárenské ulici, Krohově expresivním domě na ulici Sedlákově nebo na Kumpoštově domě z režných cihel na Barvičově ulici). Významným prvkem moderní architektury v Brně byly také kavárny, jenž spoluvytvářely novou podobu i společenské klima největšího moravského města: Zemanova kavárna Bohuslava Fuchse z roku 1925 v parku na Kolišti, „první důsledně funkcionalistický bílý pavilón s prosklenou průčelní stěnou, otevíranou na venkovní terasu“ 16), kavárna Josefa Špunara ERA na Zemědělské ulici (navrhl Josef Kranz), kavárna Jana Nekvapila Savoy na Běhounské ulici (Jindřich Kumpošt), kavárna Aloise Strompfa Esplanade na Rooseveltově ulici (Arnošt Wiesner). V duchu moderní architektury se v Brně stavěly i kostely. Necelý rok po světoznámé výstavě bydlení ve Stuttgartu, na níž zcela zvítězily myšlenky funkcionalismu, se v Brně uskutečnila Výstava soudobé kultury, která manifestovala proniknutí nových zásad do téměř celé oblasti činnosti lidí a stala se událostí celostátního významu. Konala se v roce 1928 u příležitosti 10. výročí vzniku samostatného státu v právě dokončeném areálu brněnského výstaviště. V jejím

rámci byla také uspořádána Výstava

moderního bydlení Nový dům (byla postavena kolonie 16 rodinných domů), která měla značný význam pro vývoj bytové architektury. „Obecná snaha architektů, průmyslových návrhářů a teoretiků uvést moderní život do souladu s již existujícími možnostmi technického a vědeckého vývoje i obnova vztahů mezi člověkem a jeho prostředím měla v relativně krátkém období první republiky dalekosáhlé důsledky i pro interiérové utváření architektury. […] Individuální řemeslnou výrobu, charakteristickou pro 19. století, vystřídalo zprůmyslnění, racionalizace, typizace a sériovost v produkci nábytku i předmětů pro každodenní potřebu. Vznikalo tak nábytkové zařízení, řešící provoz interiéru novými způsoby, a jeho typy byly navrhovány pod vlivem proměnných názorů

______________________________________________________________________ 15) Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav 1992, s. 12. 16) tamtéž

11


na prostorové funkční vztahy.“

17)

Vrcholem funkcionalistického interiéru a jeho vybavení se

stala vila Tugendhat. Na výrobě vnitřního zařízení se podílela řada firem z Brna a jeho okolí. V roce 1922 vznikly Uměleckoprůmyslové závody (UP závody) sloučením již o rok dříve spojených Uměleckořemeslných dílen Jana Vaňka v Třebíči a firmy Karel Slavíček - umělecké a nábytkové stolařství Brno s dalšími nábytkářskými podniky z Brna a Černé Hory. Staly se jedinou velkou továrnou na výrobu nábytku s cílem zvýšení úrovně bydlení. S akciovou společností spolupracovala řada našich a zahraničních architektů. UP závody vydaly také první ročník časopisu Bytová kultura. V roce 1925 odešel pro finanční obtíže Jan Vaněk z podniku, ale již rok nato založil s B. Fuchsem, J. Gruntem a S. Kučerou společnost SBS (Standard bytová společnost), zaměřenou opět na výrobu moderního bytového vybavení. Rozmach stavební činnosti vděčil také vzniku a úspěšnému rozvoji stavitelských firem, z nichž mnohé stavby nejen prováděly, ale také je i navrhovaly. Nejvíce se tyto firmy podílely na výstavbách bytů. Mezi několika desítkami stavebních podnikatelství se tak postupně ve větším měřítku prosadil například Leopold Jungmann, Stanislav Neděla, František Hrdina a dále pak Vincenc Kolbinger nebo Artur a Mořic Eislerovi.

„K nejvýznamnějším fenoménům města a jeho proměn patří bezesporu architektura. V případě města Brna jeho současnou tvář, se kterou vstupujeme i do nového tisíciletí, značně ovlivnilo poměrně krátké, pouhé dvě desetiletí trvající, ale nesmírně dynamické a plodné období, vymezené (a bohužel i omezené) oběma světovými válečnými konflikty. Toto období, v jehož středu se nachází velkolepý projekt Výstavy soudobé kultury v roce 1928 spjatý s vybudováním brněnského výstaviště, lze bez nadsázky považovat i za ‚zlatou‘ epochu brněnské architektury a jejích tvůrců. Oni i jejich dílo svým významem výrazně překračují hranice města i své doby.“ 18) Rozmach této tvorby zabrzdila německá okupace a válka, jejíž nacionalistický režim architekturu funkcionalismu ostře kritizoval.

______________________________________________________________________ 17) Kudělka, Zdeněk - Kudělková, Lenka - Chatrný, Jindřich: O nové Brno. Brněnská architektura 1919 - 1939. Katalog stálé expozice Muzea města Brna I. - textová část. Brno, Muzeum města Brna 2000, s. 61. 18) tamtéž str. 5

12


II. Brněnské kavárenství a život za první republiky II. 1. Československo první republiky (1918 - 1938) Roku 1918 vznikla oddělením od rakousko-uherské monarchie Československá republika (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus) jako důsledek první světové války. Vznik samostatného státu znamenal vyvrcholení národních snah o samostatnost a současně představoval změnu politického zřízení na demokratické. Jednou z největších obtíží nového státu byla složitá národnostní otázka.19) V rámci nově vzniklé republiky se vytvořily velké rozdíly mezi jednotlivými částmi státu. Značným problémem bylo nerovnoměrné rozložení průmyslu. České země patřily k nejvyspělejším a průmyslově nejrozvinutějším částem Rakouska-Uherska.20) Také zemědělství v českých zemích patřilo k nejproduktivnějším v celé monarchii. Jinak tomu ale bylo na Slovensku a Podkarpatské Rusi, což byly zaostalé agrární země a způsob hospodaření tu byl většinou na velice nízké úrovni. Po překonání poválečných obtíží nastalo období celkové prosperity. Stoupala životní úroveň obyvatelstva i sociální zabezpečení a jistoty vpodstatě všech vrstev. Přesto však panovaly značné rozdíly v životní úrovni obyvatel. Velké rozdíly byly také mezi životem na venkově a ve městě a samozřejmě v jednotlivých částech republiky. I přes některé nedostatky však Československo za první republiky patřilo mezi deset nejprůmyslovějších zemí světa. Bylo sedmou nejvyspělejší zemí na světě a produkovalo světově známé a uznávané značky a výrobky. Avšak „prosadit v celém světě novou, neznámou značku Made in Czechoslovakia nebylo vůbec snadné. Přesto se to podařilo [...]“ 21) Ve světě se tak zapsala obuv značky Baťa. K nejvýznamnějším strojírenským závodům pak patřily Českomoravská Kolben-Daněk a plzeňská Škodovka. Proslulá byla automobilka Laurin a Klement v Mladé Boleslavi a automobilové značky Tatra, Škoda a Praga. O vyspělosti tehdejšího československého průmyslu svědčí také vlastní výroba letadel a železniční výroba. K úpadku hospodářství došlo tak jako všude v důsledku hospodářské krize.22) Celkově byla Československá republika prosperující zemí, jejíž růst zastavil až nástup fašismu, který vyvrcholil v druhou světovou válku, a následná éra komunismu.

______________________________________________________________________ 19) Češi a Slováci, dříve utlačovaní v Rakousku-Uhersku, se nyní dostali do čela nově vzniklého státu. Němci a Maďaři naopak ztratili své nadřazené postavení. 20) 70% průmyslu R-U zůstalo u nás. V průmyslu převažovala těžba uhlí, strojírenství a spotřební průmysl (textilní, sklářský, cukrovarnický, pivovarnický, obuvnický atd.). 21) Augusta, Pavel - Honzák, František: Dějiny v obrazech: Československo 1918 - 1938. Praha, Albatros 1992, s. 28. 22) Tzv. černý pátek v říjnu 1929 - krach na newyorské burze - znamenal začátek nečekané světové hospodářské krize.

13


Ekonomické podmínky nového státu byly příznivé také pro rozvoj jednotlivých oblastí vědy a kultury. Kultura zaujímala za první republiky významnou roli v životě společnosti. Spolu se sportem se stávaly různé kulturní aktivity nezbytnou součástí životního stylu značné části občanů. Za kulturou se jezdilo do měst, ale pěstovala se i na vesnici (ochotnické divadlo, knihovny atd.). Novinkou byl biograf a rozhlas. V umělecké tvorbě ještě doznívaly předválečné proudy, postupně se však prosazovaly nové. Výrazným rysem uměleckého života byly spolky a skupiny

23)

umělců. Řada našich

umělců si vydobyla světové uznání.

II. 2. Brno v době první republiky Za Rakouska-Uherska bylo Brno nazýváno předměstím Vídně a jeho závislost na hlavním městě habsburské monarchie mu bránila v rozvoji. Už tehdy však patřilo mezi nejprůmyslovější města monarchie. Vznikem samostatné Československé republiky se Brno začalo měnit v politicko-správní, hospodářské a kulturní centrum Moravy. Díky své geografické poloze se také stalo důležitým dopravním centrem republiky. Mělo dokonale vyvinutý a organizovaný průmysl a obchod. Sloužilo i jako významné středisko vědeckovýzkumné práce. Byla zde totiž roku 1919 založena Masarykova univerzita, která měla společně s Vysokým učením technickým příznivý vliv na rozvoj vědeckého a kulturního života. Zároveň v Brně získaly své sídlo i mnohé význačné úřady a instituce. Charakter Brna byl jednoznačně průmyslový, přičemž hlavní byl strojírenský a textilní průmysl. Postupně se Brno také stává veletržním městem, tedy i místem zvýšeného cizineckého ruchu. Zprvu se na různých místech pořádají výstavní trhy (BVT). Na konci 20. let však byla započata výstavba výstaviště, vlastního areálu pro pořádání výstav a veletrhů.24) Na projektech se podílel i architekt Bohuslav Fuchs. Brno získalo za první republiky všechny potřebné předpoklady pro svůj další růst. Došlo také k rozšíření města o okolní obce. Stejně jako celá republika se však i Brno muselo vyrovnat s následky první světové války, potýkalo se sociálními nerovnostmi a národnostními rozpory. „Brno bylo až do roku 1945 dvojjazyčným městem s česko-německo-židovskou kulturní topografií.“ 25) Celkový růst Brna byl pak stejně jako všude jinde pozastaven v důsledku světové hospodářské krize a později díky druhé světové válce, kterou poté vystřídal komunismus.

______________________________________________________________________ 23) Nejznámějším byl Spolek výtvarných umělců Mánes. Mezi další patřil Devětsil, Tvrdošíjní, Osma a řada dalších. 24) S výstavbou se začalo v roce 1927 a postupně byly přistavovány nové části. První výstava se zde konala v roce 1928 → 6. května roku 1928 byla zahájena Výstava soudobé kultury v Československu. 25) Jeřábek, Miroslav: Společenský život brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. století. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XVIII., Novák František (odp. red.). Brno, Muzejní vlastivědná společnost 2005, s. 336.

14


II. 3. kavárenství v Brně Prudký rozvoj Brna se projevil mimo jiné také v rozmachu společenského života, který se zde podobně jako v jiných městech soustřeďoval do kaváren. Období první republiky je kavárenským životem přímo typické. Kavárny měly totiž v této době pro trávení volného času lidí mnohem větší význam než dnes. Byly vpodstatě centrem společenského života. Kavárnám předcházel prodej kávy v průjezdech domů poblíž továren, kde prodejci nabízeli kávu a mléko dělníkům na cestě do práce. Kolem roku 1900 už v Brně bylo skoro čtyřicet kavárenských podniků, avšak pouze málo z nich bylo v českých rukou. „Ty se z místností, zřizovaných zpočátku pro pobesedování a zábavu, rozvinuly v oblíbené podniky lépe situovaných obyvatel města, kteří sem docházeli ve všední dny, a poměrně přístupné místnosti těch, kteří přicházeli v neděli a ve svátek v rodinném kruhu.“

26)

Počet německých kavárníků převyšoval české majitele až do roku 1930. „V roce 1930 registrujeme v Brně už 70 kaváren. Čechům patřilo 37, Němcům 26 kaváren a u sedmi majitelů nelze s jistotou stanovit jejich národnost.“

27)

Za první republiky rozeznáváme kavárny zcela odlišných typů, od malých tichých kavárniček až po velké rušné kavárny s taneční hudbou. Stejně jako v obchodech, i zde platilo „náš zákazník, náš pán“. Byl nabízen široký výběr káv nejrůznějších druhů, které se dovážely z celého světa, podávaly se různé druhy čaje a čokolády. V nabídce nechyběly ani jiné nápoje jako minerálka, limonáda a z alkoholických nápojů punč, víno a lahvové pivo. V kavárnách se také podávala jídla jednoduché přípravy jako chlebíčky, vejce ve skle i na měkko, sladké pečivo, zákusky a nejrůznější cukrovinky. „Od jiných hostinských zařízení se kavárny lišily i zavírací hodinou, stanovenou Živnostenským řádem. Tou za první republiky byla v kavárnách jedna hodina po půlnoci, kdežto hostince a restaurace se zavíraly už o půlnoci. Ve dvacátých letech však do zásad Živnostenského řádu vnesly jistý nesoulad takzvané restaurační kavárny, které se začaly zřizovat právě z toho důvodu, aby majitelé hostinců získali oprávnění k pozdější zavírací době, tedy o jedné hodině po půlnoci. Zároveň majitelé kaváren začali vymáhat hostinské koncese s pravomocemi, jaké měli majitelé hostinců a restaurací, a na podkladě takové koncese zaváděli v kavárnách v poledne i večer podávání teplých jídel.“

28)

Osobitý ráz dodávalo kavárnám také jejich vybavení a zařízení místností. Obsluha byla připravena i na velký nápor zákazníků. Kavárny v mnoha případech nahrazovaly veřejné čítárny a nabízely široký výběr z českých i německých, ale také zahraničních novin i časopisů, a to

______________________________________________________________________ 26) Altman, Karel: Krčemné Brno. Brno, SNIP Brno & Doplněk 1993, s.130. 27) Adresář Velkého Brna - Adreßbuch von Groß Brünn 1930, Brno 1930. 28) Altman, Karel: Krčemné Brno. Brno, SNIP Brno & Doplněk 1993, s.127.

15


často v několika výtiscích. Tím byly kavárny považovány i za jakési vzdělávací ústavy. Byla v nich také často možnost hrát společenské hry jako šachy, domino či kulečník. Vedle toho si sem lidé chodili také poslechnout hudbu a zatancovat. Prvorepublikové kavárny měly i své typické návštěvníky. Jako vhodné prostředí pro studium se kavárny staly hojně navštěvovaným místem studentů. Jinak byly spíše záležitostí majetných vrstev, inteligence, ale zcela jistě ne dělníků. „Podle dobového tisku sem dopoledne mířili především studenti a lidé z venkova, kteří potřebovali ve městě vyřídit své záležitosti. Po obědě nastal příliv obchodníků, advokátů a úředníků, kteří po šálku kávy spěchali zpátky do práce. Odpoledne se tu setkávali mladí elegantní lidé, záhadné existence a skupinky intelektuálů a vysokoškolských studentů.“ 29) Každá kavárna měla své stálé osazenstvo, mezi něž patřily i významné osobnosti jako například Leoš Janáček, Jiří Mahen, Rudolf Těsnohlídek, Karel Čapek, Oldřich Nový nebo majitel knihkupectví Jiří Barvič. K nejvěhlasnějším brněnským prvorepublikovým kavárníkům a váženým lidem patřil Otto Biber, který pocházel ze staré německé kavárnické rodiny. K nejuznávanějším českým kavárníkům pak patřil Antonín Uřídil, jemuž patřila kavárna Bellevue. Nejprestižnější kavárnou bývala Slavia, k důležitým společenským centrům patřil Zemský dům. Kulturní a politický život německých obyvatel byl soustředěn do Německého domu. Po vzniku Masarykovy univerzity se předním intelektuálním centrem města stala Akademická kavárna, která byla pro tuto funkci předurčena již svou polohou naproti budově filozofické fakulty. Ve skupině brněnských kaváren meziválečného období zaujímají výjimečné postavení funkcionalistické kavárny Esplanade, Era, Opera a Kolbaba. Někdejší místa hlavního společenského dění nám dnes už připomínají pouze filmy pro pamětníky. Kavárenský život v Brně i jinde přerušila druhá světová válka a nenávratně ho poznamenal nástup komunismu, pro nějž představoval nepřijatelný životní styl. V kavárnách se potkávali lidé nepohodlní režimu. Až na výjimky tak byla většina kaváren zrušena a použita k jiným účelům. Původní podoba většiny z nich nebyla zachována. Zanikly tak bez náhrady jedinečné architektonické památky a ani po roce 1989, třebaže jejich původní prostory mnohdy přešly do soukromých rukou, někdy dokonce potomků původních majitelů, nebyla řada z nich obnovena a slouží k jiným účelům. To se týká především věhlasných kaváren Biber, Savoy a Bellevue. Příkladem je kavárna Savoy na rohu Běhounské ulice a Jakubského náměstí. Ve své době byla tato kavárna srovnatelná s nejlepšími světovými podniky a obsluha zde byla připravena na tisícovku hostů. „Interiéry kavárny včetně jejího vybavení byly téměř zcela znehodnoceny počátkem 50. let při její naprosto nešetrné přestavbě na prodejnu s textilem Výběr, která tam

______________________________________________________________________ 29) Juračková, Simona: Brno proslulo svými kavárnami. In: MF Dnes, 15. 9., Brno 2003, s. D/5.

16


fungovala bezmála čtyři desetiletí. Teprve v roce 1990 začalo nad někdejší kavárnou Savoy svítat, když se majitel objektu Fruta Brno rozhodl dát nájemci prodejny Textilu a oděvům Brno výpověď a zřídit v prostorách znovu kavárnu. Z nadějného záměru, který brněnská kulturní veřejnost přijala s velkým zájmem, však nakonec sešlo a prostory sloužily dál jako obchody s nejrůznějším zbožím [...]“

30)

V současné době se však vyjednává o zřízení kavárny podle

původních plánů se zahraničním investorem.

III. Bohuslav Fuchs „Fuchs projektoval architekturu téměř půl století. V podivném vývoji dospěl od protomoderních staveb přes funkcionalismus až k tvorbě monster nijak se nevymykajících z průměru socialistického stavebnictví. Přesto při celkovém poklesu kvality díla nikdy neopustil stěžejní architektonická vymezení, která v polovině dvacátých let přijal. Zůstal srostlý s hlavním funkcionalistickým proudem“

31)

* 24. 3. 1895 Všechovice † 18. 9. 1972 Brno - akademický architekt, inženýr, profesor, doktor věd, urbanista a teoretik urbanismu Obr. 1

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích u Bystřice pod Hostýnem.

Jeho základním vzděláním byla obecná škola, po níž nějakou dobu navštěvoval Gymnázium v Holešově. Následně se vyučil zedníkem a absolvoval Průmyslovou školu stavební v Brně, kde už jeho školní práce prozrazovaly inspiraci posecesní modernou. V letech 1915 - 1916 byl na praxi u různých stavebních firem. Následně odešel studovat do Prahy. „I na středoškolských a vysokoškolských studiích si přivydělával řemeslem a také malbou krajin. Obojí se mu hodilo v pozdější tvůrčí praxi.“ 32) V letech 1916 - 1919 studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho učitelem se stal Jan Kotěra, u něhož zůstal i na praxi. „Po dokončení studia na Akademii napsal prof. Kotěra svému žáku Fuchsovi do vysvědčení: Opouští školu jako umělecky výborně kvalifikovaný architekt.“

33)

V jeho ateliéru po studiích pracoval až do

______________________________________________________________________ 30) Kudělková, Lenka: Zaniklé brněnské kavárny meziválečného období. In: ERA 21, č. 3, Praha 2003, s. 46. 31) Baum, Tomáš: Muž, který ztělesňoval vše dobré i špatné z funkcionalismu. In: Lidové noviny, 16. 9., Brno 1995. 32) www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=2220&nav03=2447&nav04=2447&idosobnosti=11 33) Nový, Alois: Bohuslav Fuchs, nejvýraznější umělec české architektonické avantgardy. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 9.

17


roku 1921 „a v prvních návrzích a realizacích uplatňoval principy jeho tvorby: těžiště spatřoval v utváření funkčního prostoru, dosahovaného technickými konstruktivními prostředky, současně však dbal na uměleckou stránku architektury, jako osobité ztvárnění obsahu a vlivu přírodního či městského prostředí.“ 34) Roku 1923 přijal Fuchs nabídku pracovat na Stavebním úřadě města Brna od tehdejšího městského architekta Jindřicha Kumpošta. V Brně se pak natrvalo usadil a vytvořil své celoživotní dílo. Roku 1925 převzal po Kumpoštovi vedení oddělení na Stavebním úřadě a v této funkci setrval až do roku 1929. V jeho rané tvorbě jsou patrné vlivy kubismu, především však vycházel z neoplasticismu holandské skupiny De Stijl, záhy ho však zaujal funkcionalismus, se kterým se setkal v dobových periodikách a také na přednáškách zahraničních architektů v Brně. Změna v tvůrčí orientaci je datována kolem roku 1925. V tomto smyslu se stěžejním dílem vývojového významu

stala Zemanova kavárna v parku

na Kolišti,

která byla první

striktně

funkcionalistickou stavbou v Brně a jednou z prvních v celém Československu. V roce 1929 si Fuchs založil vlastní ateliér a působil jako samostatný projektant v Brně. V letech 1938 - 1940 přednášel na Škole umění ve Zlíně, po roce 1945 na Vysoké škole technické v Brně, kde v roce 1947 získal profesuru. V letech 1955 až 1958 zastával funkci děkana na Fakultě architektury a pozemního stavitelství 35). Pod politickým nátlakem byl však v roce 1958 nucen školu opustit. V 50. a 60. letech se Fuchs soustředil na problémy památkové péče. Podílel se na rekonstrukci některých památkových budov (Reduta, Uměleckoprůmyslové muzeum) a na asanačním plánu historického jádra města Brna. „Vzpomeňme jen na jeden z jeho výroků z roku 1966: ‚Moderní architekt má město přizpůsobit životu společnosti. Má je ochránit před dopravní dravostí a bludy povrchních ekonomů. Na druhé straně nesmí podlehnout pohodlnému staromilství a vyhnout se moderní tvorbě. Dějiny učí, že jen nejprůbojnější umělci tvořili vývoj.‘ “

36)

V Brně projektoval několik vrcholných staveb: Zemanova kavárna (1925), hotel Avion na České ulici (1927), výstavní pavilon města Brna 37) v areálu BVV (1927), Moravská banka na náměstí Svobody (1930, spolu s A. Wiesnerem), škola Vesna a domov Elišky Machové (1928 1930), Masarykův studentský domov pro 160 studentů s menzou a internátem na Cihlářské ulici (1929 - 1930), Městské lázně v Brně - Zábrdovicích (1930). Kromě toho vznikla i řada návrhů

______________________________________________________________________ 34) Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností I. A-K. Brno, Vydavatelství ANTE Brno 1998, s. 63. 35) Po roce 1956 již součástí Vysokého učení technického v Brně. 36) Kroupa, Jiří: Bohuslav Fuchs 1895 - 1972 (úvodní projev na vernisáži výstavy Domu umění, 4. 9. 1995). In: Opuscula historiae artium (řada F). Brno, Masarykova univerzita 1996, s. 134. 37) → v letech 1994 - 1996 byl pavilon rekonstruován

18


obytných budov, včetně vlastního domu na Hvězdárenské ulici. Z pozdějších projektů to byl Dům umění (1946), který byl z původního secesního pavilonu přestavěn do dnešní podoby. Fuchs se jako architekt a urbanista významně zapsal také mimo Brno (soubor hotelu Vlčice ve Frenštátě pod Radhoštěm). Řadu významných staveb vytvořil i na Slovensku (koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích, zotavovna Morava ve Vysokých Tatrách). Méně známá jsou Fuchsova díla urbanistická a jeho teoretické práce. Do let 1926 - 1927 spadá zpracování vítězného soutěžního návrhu na regulaci města Brna (spolu s J. Peňázem a F. Sklenářem), z jehož základní koncepce se vychází dodnes. Počítal mimo jiné i s odsunem osobního nádraží z centra města. Neméně důležité jsou také Fuchsovy interiéry. Významnou roli sehrál i jako designér v oblasti užitého umění. Inicioval vznik podniků na výrobu bytových doplňků: Standard bytová společnost (SBS), Dílny umělecké keramiky, Magazin AKA. Dále organizoval výstavy a sám také vystavoval u nás i v zahraničí. Ovlivňoval profil u řady časopisů: Index, Stavitel, Blok a další. Byl jednou z hlavních osobností Skupiny výtvarných umělců v Brně a zároveň i členem řady dalších spolků: Mánes, stálý delegát Mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM), člen Mezinárodního výboru pro realizaci soudobé architektury (CIRPAC), čestný dopisující člen Královského institutu britských architektů (RIBA), čestný místopředseda Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorové plánování (IFHTP) a dalších. O Fuchsově tvorbě psal s uznáním domácí i zahraniční odborný tisk a jeho dílo se stalo předmětem trvalého badatelského a publicistického zájmu. Získal také řadu titulů a ocenění. V roce 1940 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění v Praze. Roku 1966 se stal zasloužilým umělcem za celoživotní činnost v oboru architektury a v oblasti teorie a pedagogické práce, následně v roce 1968 národním umělcem. Roku 1969 převzal ve Vídni prestižní cenu Gottfrieda von Herdera 38). Bohuslav Fuchs byl také velmi společenský člověk. Měl rád výtvarné umění, jemuž se i sám věnoval, hudbu a byl i výborný tanečník. Často chodil také do divadla. Rovněž se zajímal o etnografii a muzejnictví. Byl tedy všestranně založeným člověkem. „Když se v roce 1972 Fuchsovo dílo uzavřelo, čítalo téměř sto urbanistických návrhů a na pětset architektonických projektů, z nichž přes stopadesát bylo realizováno. Jeho mimořádná osobnost dalekosáhlým ____________________________________________________________________________ 38) Cena Gottfrieda von Herdera byla zřízena v roce 1963 hamburskou nadací Alfred Toepfer Stiftung F. V. S. Na návrh nezávislého kuratoria je od roku 1964 udělována vídeňskou univerzitou. Herderovu cenu od roku 1964 obdrželo 300 osobností, jejichž mimořádný výkon v oblasti písemnictví, malířství, sochařství, hudby, architektury, etnografie, památkové péče ad. příkladně přispěl k zachování a rozmnožení evropského kulturního dědictví v intencích mírového porozumění národů. Herderova cena se stala jednou z nejprestižnějších cen v oblasti kultury a humanitních věd.

19


způsobem ovlivnila brněnskou meziválečnou architekturu, nastartovala její progresivní vývoj a posunula Brno mezi výtvarná centra evropské moderní architektury. [...]“ 39) Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Náhrobek s posmrtným odlitkem ruky navrhl jeho syn Kamil Fuchs 40) a je památkově chráněn.

IV. Zemanova kavárna IV. 1. původní stavba z roku 1926 Jak již bylo řečeno, rok 1925 se stal mezníkem brněnské architektury, ale byl také zlomový v tvorbě architekta Bohuslava Fuchse. Vytvořil totiž jednu z prvních a zároveň klíčových staveb československého funkcionalismu, Zemanovu kavárnu. V roce 1925, kdy se teprve formovaly zásady pro novou tvorbu u nás a funkcionalistická architektura k nám teprve pronikala, Fuchs tedy navrhl svoji Zemanovu kavárnu. Stavba byla situována do parku u Koliště, kde měla nahradit stávající zařízení. Na místě kavárny stával dřevěný pavilon zvaný Schopp Café Pavillon, k němuž přiléhaly provizorní plátěné přístřešky zahradní restaurace a kavárny. Navíc zde byl dvakrát týdně pořádán promenádní koncert.41) Po první světové válce převzal tento oblíbený podnik Josef Zeman a na jeho místě vybudoval Zemanovu kavárnu. Přípravou návrhu byl pověřen právě Bohuslav Fuchs, jenž se ve svém návrhu zaměřil především na prostorové řešení. Následující

rok

byla

Zemanova kavárna dokončena a na jaře uvedena do provozu. Od roku 1926 pak objekt sloužil řadu let jako kavárna. Původnímu účelu stavba sloužila až do 50. let. Po znárodnění byla za socialismu používána jako mateřská školka. Obr. 2

______________________________________________________________________ 39) www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=2220&nav03=2447&nav04=2447&idosobnosti=11 40) Ing. arch. Kamil Fuchs se svým otcem spolupracoval od 50. do počátku 70. let na významných urbanistických, architektonických a památkových projektech. Spolu s ním se zasloužil také o založení brněnské pobočky státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. 41) Místo bylo vyhledáváno nejen kvůli promenádám a koncertům, ale i kvůli tzv. povětrnostnímu pavilonu U žáby, kde během procházky mohli výletníci načerpat řadu zajímavých odborných poznatků z oboru meteorologie.

20


Koncem 50. let se s kavárnou, ještě existující stavbou, již nesetkáváme v urbanistických studiích. Zůstala zakreslena pouze v asanačním plánu historického jádra města Brna. Objevuje se však v soutěžním návrhu na úpravu dnešního Moravského náměstí

42)

a okolí budoucí

novostavby divadla z roku 1956. V návrhu od Bohuslava Fuchse (ve spolupráci se synem Kamilem a Josefem Němcem) je kavárna zakreslena,

a

vzdálenosti

od divadla, které

je

umístěno

to

blíže

ve

velké

k dnešnímu

Malinovskému náměstí, a spolu s kavárnou si nijak nekonkuruje. V Obr. 3

samotné soutěži

na

budovu

Janáčkova divadla se ale se Zemanovou kavárnou v některých návrzích příliš nepočítalo. „Vítězný soutěžní návrh, vysunující silně novostavbu divadla do parku, se svou hmotou přiblížil těsně k Zemanově kavárně.“

43)

Přesto kavárna zůstala stát až do roku 1964, kdy už byla

výstavba divadla v plném proudu. Po realizaci hrubé stavby divadelní budovy se navíc usoudilo, že by kavárna mohla zůstat na svém místě po menších terénních a sadových úpravách. Následně se vyvinulo z různých stran značné úsilí o její zachování. Sám Bohuslav Fuchs v roce 1964 předložil návrh (spíše náčrt) prokazující reálnost zapojení kavárny v prostředí sadů v sousedství nové divadelní budovy. „Hovořilo se o nutnosti uvést v soulad zamýšlenou plastickou výzdobu divadelního areálu se Zemanovou kavárnou, jednalo se hlavně o zachování příznivého pozadí pro zamýšlenou sochu Leoše Janáčka, tudíž aby nebyla v pohledu podřezána linií římsy Zemanovy kavárny v pozadí. Přesto, že tohle bylo možné řešit analogicky, jako se stalo na zadní straně divadelní budovy vyvýšením plastiky Aloise a Viléma Mrštíků, nedošlo k objektivnímu posouzení žádné studie, která by prokázala takovou možnost. Dne 7. srpna 1964 se přikročilo ke zbourání této vzácné památky moderní architektury. Objekt byl stržen až na torzo, v němž byla umístěna trafostanice. Tato troska stála zde až do roku 1965 jako živé svědectví.“ 44) Dnes už na tomto místě nezůstalo z bývalé kavárny nic a parkem se procházejí většinou nic netušící lidé o tom, že na onom místě stála jedna z nejvýznamnějších staveb nejen brněnské architektury.

______________________________________________________________________ 42) → dříve náměstí Rudé armády 43) Dvořák, Jan: K zániku některých brněnských staveb a boj o záchranu dokladů moderní architektury v Brně. In: Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci o ochraně památek moderní architektury (Brno, březen 1970), Grabmüller Jiří (odp. red.). Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1972, s. 52. 44) tamtéž

21


„Rozhodnutí o likvidaci mělo

silně politický charakter, motivovaný potlačováním

meziválečného funkcionalismu jako výrazu úspěšné architektury a celé první republiky.“ 45) Za zbourání stavby však může v prvé řadě nedostatečná památková péče, tedy skutečnost, že v 60. letech se teprve začínaly zařazovat stavby moderní architektury mezi památkově chráněné objekty. Zároveň je nutné si uvědomit, že v době výstavby Janáčkova divadla sloužila kavárna jako mateřská školka a obnovení jejího prvotního účelu nebylo nijak žádoucí pro tehdejší režim. Přesto mohla být tato stavba skvělým doplňkem okolí divadla a řada lidí by sem ráda zašla posedět před představením. Na druhé straně stáli odborníci v oblasti architektury, kteří byli pro zachování stavby a zastávali názor, že by kavárna neměla být zbourána. To, že ale nebyla památkově chráněná nahrávalo všem odpůrcům této stavby, především komunistickému režimu, který byl zaměřen jak proti kavárnám (scházeli se zde lidé nepohodlní režimu a kavárenský život byl považován za přežitek kapitalistické společnosti), tak proti funkcionalistické architektuře. K zachování stavby nepomohl ani Fuchsův návrh na zachování kavárny i při výstavbě divadla. V době zbourání kavárny byl Fuchs totiž politicky problematickou osobností. Smutné je, že na konečném rozhodnutí o zbourání kavárny se usnesli právě architekti. Původní stavba Zemanovy kavárny stála (při pohledu na Moravské náměstí) napravo (blíže ke Kolišti) od schodů Janáčkova divadla.

IV. 1. 1. Janáčkovo divadlo „Historii brněnského Janáčkova divadla netvoří jen projekt a realizace stavby z přelomu 50. a 60. let. Předcházelo jim totiž půlstoletí hledání architektonické podoby českého divadelního stánku, proměňující se během doby vlivem měnících se stylových, provozních, kulturních i politických požadavků. Mezi léty 1910 - 1958 se uskutečnilo celkem sedm architektonických soutěží, jichž se zúčastnilo více než půldruhého sta projektantů [...]“

46)

, včetně Bohuslava

Fuchse. V roce 1881 bylo založeno Družstvo pro postavení Českého národního divadla v Brně, jenž pak řídilo veškeré snahy o jeho vybudování. Divadlo mělo být původně vystaveno na nároží Žerotínova náměstí a ulice Veveří. Postupem času bylo toto staveniště shledáno nevyhovujícím a uvažovalo se o řadě dalších stavenišť. Nakonec bylo rozhodnuto o umístění tam co dnes, tedy na okraji parku u Koliště. Na nové staveniště bylo divadlo přemístěno v 50. letech. V soutěži v roce 1956 už byly návrhy situovány na nynější místo. Vítězným návrhem byl návrh kolektivu Jana Víška, který se zabýval touto tematikou již dříve, spolu s Vilémem Zavřelem a Libuší

______________________________________________________________________ 45) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 107. 46) Sedlák, Jan: Janáčkovo divadlo v Brně. Brno, Národní divadlo za podpory Jihomoravské plynárenské, a. s. (stránky ani rok vydání nejsou uvedeny)

22


Žáčkovou-Pokorovou. „Půlstoletou historii architektonických soutěží na nové divadlo v Brně uzavřela vyzvaná vnitropodniková soutěž Stavoprojektu v roce 1958. Vyzněla opět ve prospěch kolektivu Jana Víška.“ 47) Stejného roku byl projekčními pracemi na Janáčkově divadle pověřen nově zřízený ateliér Stavoprojektu Brno. Do vedení projektu byl jmenován Vilém Zavřel a pracovala na něm rovněž Libuše Žáčková-Pokorová. Jan Víšek působil pouze jako externí expert, přičemž nakonec přestal na projektu úplně pracovat. Do ateliéru byli posléze povoláni architekti Ivan Ruller a Bohuslav Písařík. Nový kolektiv zpracoval do konce roku 1963 definitivní verzi architektonického a stavebního řešení.48) V lednu 1960 započala příprava staveniště a následně vlastní stavba, která byla dokončena v červenci roku 1965. Provoz divadla byl slavnostně zahájen 2. října 1965 operou Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Současně s budovou byla provedena i úprava okolí, zejména prostoru před divadlem. Otevření nového divadla v říjnu roku 1965 se stalo velkou kulturní a společenskou událostí.

IV. 2. replika Zemanovy kavárny z roku 1995 IV. 2. 1. česká architektura po roce 1989 „Po roce 1989 se česká kultura postupně vyrovnala s předchozím obdobím ideologických zásahů, přehodnocuje se dosavadní chápání umění a doceňují se někteří dříve neuznávaní autoři.“ 49) Otevřel se prostor novým uměleckým směrům a kontaktům se světovým vývojem, zároveň se však umění stále více setkává i tvořivě vyrovnává s požadavky konzumní společnosti. Architektonické směry a architektonická tvorba se sladily se soudobými trendy. Kromě nové výstavby se intenzivně přistoupilo k památkovým rekonstrukcím, zároveň však stavební rozvoj způsobil necitlivé zásahy do krajiny a umožnil vznik nevkusných staveb tzv. podnikatelského baroka. V současné době se do architektury vrací řada principů moderní architektury první poloviny 20. století a spolu s nimi se užívají i podobné materiály a samozřejmě tvary.

IV. 2. 2. fáze příprav „Více než pětadvacet let se o kavárně jen mluvilo nebo psalo, sem tam se objevila fotografie. Pak se objevila myšlenka, která vznikla na základě touhy poznat něco, co se zdálo být navždy ztraceno. Vždyť dům byl zbořen a neexistoval. Byly tu však okolnosti, které dávaly této myšlence

______________________________________________________________________ 47) Sedlák, Jan: Janáčkovo divadlo v Brně. Brno, Národní divadlo za podpory Jihomoravské plynárenské, a. s. (stránky ani rok nejsou uvedeny) 48) V. Zavřel s L. Žáčkovou-Pokorovou navrhli interiéry divadelního sálu a jeviště, I. Ruller interiéry společenské a B. Písařík provozní části. 49) autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství 2006.

23


naději. Především zde byla nová politická situace v zemi. Byli zde pamětníci, vědělo se, kde původní objekt stával, k dispozici byl projekt uložený v archivu města.“ 50) O obnovení stavby se začalo uvažovat po roce 1989 a samotné výstavbě předcházel dlouhý proces příprav. V roce 1991 byla poprvé vyslovena myšlenka znovupostavení této architektonicky významné stavby. V čele iniciativy stáli mladí architekti Zbyněk Pech a Jana Janíková. První zásadní akcí jdoucí za zhotovením repliky byl happening nazvaný Druhé vytyčení Zemanovy kavárny. Uskutečnil se 16. listopadu roku 1991 pod záštitou Útvaru hlavního architekta 51) města Brna, radnice Brno - střed a tehdejšího primátora Václava Mencla. Aktéři happeningu pomocí kolíků a pásů vytyčili prostor kavárny a pomocí nafukovacích balónků naznačili celkovou podobu stavby, její objem. Do pomyslné kavárny pak umístili stolky a podávali kávu a čaj. Zároveň byla k prohlédnutí řada materiálů týkající se původní stavby. Veřejnost se tak mohla dozvědět, kde původní kavárna stála a jak stavba vypadala. Happening 52) byl ze strany jeho iniciátorů (především Zbyněk Pech a Jana Janíková) brán spíše jako legrace a provokace. V dalších měsících se však ukázalo, že myšlenka znovupostavení kavárny je reálná. Především se ozval investor. Přišel majitel firmy Šperlík Pavel Imriš, který chtěl stavbu zrealizovat a následně i poté vyhrál výběrové řízení. Stavba si navíc získala podporu zastupitelstva města i veřejnosti. Od té doby se začalo o stavbě vážně uvažovat a začalo se postupovat směrem k jejímu zrealizování. „Byla to doba nakloněná nápravě křivd minulých dob.“ 53) Roku 1992 bylo vypsáno veřejné výběrové řízení a prošla jím vítězně firma Šperlík, s. r. o. Následně bylo třeba vybrat také vhodné umístění repliky. „Již happening totiž ukázal, že prostorová konkurence Janáčkova divadla je příliš silná.“ 54) Pro rozhodnutí o umístění kavárny byla zpracována urbanistická studie navrhující umístění kavárny ve čtyřech lokalitách. Všechny se nacházely v prostoru parku na Kolišti. Jednalo se o původní umístění (vedle schodiště Janáčkova divadla směrem ke Kolišti), umístění pod Janáčkovým divadlem, ve středu parku na Kolišti za Domem umění a v parku na Kolišti při Jezuitské ulici. Studie také obsahovala kritéria __________________________________________________________________________________________________________ 50) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 107. 51) Post hlavního architekta v té době zastával Ing. arch. Jaroslav Josífek, který se velmi zasadil o realizaci repliky Zemanovy kavárny. 52) viz obrazová příloha str. 64 53) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 107. 54) tamtéž str. 108

24


hodnotící všechny aspekty daných lokalit. K rozhodnutí byla ustavena zvláštní komise jmenovaná městem, která nakonec doporučila umístění při Jezuitské ulici (asi 200 m od původní parcely). Na základě rozhodnutí o umístění bylo definitivně schváleno,

kde

bude replika

kavárny stát a byly provedeny další potřebné kroky k její realizaci. Nastaly však problémy s ochránci přírody kvůli zastavování městské zeleně. „Brněnští ochránci přírody (ČSOP) nesouhlasili s ‚umístěním stavby do parku‘, vzhledem

k nedostatku

Obr. 4

zeleně v Brně. Následoval protest prokurátora proti vydanému

územnímu rozhodnutí, který byl nejprve neúspěšný, následně ministerstvo hospodářství územní rozhodnutí skutečně zrušilo.“ 55) Útvar hlavního architekta jménem vedoucího útvaru Jaroslava Josífka se k námitkám ochránců přírody vyjádřil ve zprávě z 16. 2. 1993. Zpochybnil nedostatek zeleně v Brně a uvedl, že právě výstavba kavárny může být impulzem k záchraně a regeneraci parku u Koliště tak, „aby plnil nejen svoji biologickou, ale i rekreační a společenskou funkci. Přitom vlastní kavárna svou zastavěnou plochou 268 m2 má být umístěna z více než jedné třetiny na stávajících asfaltových chodnících a zbývající plocha zabraného trávníku bude nahrazena zrušením nefunkčních chodníků a zpevněných ploch v tomto parku. [...] Pro výstavbu Zemanovy kavárny není nutno asanovat jediný strom. Navíc výběru místa pro výstavbu kavárny byla věnována mimořádná pozornost a je nutné si uvědomit, že hodnota kavárny není jen v její architektuře, ale i ve způsobu jejího umístění. [...] Stavba vychází z morfologie terénu, byla pečlivě umístěna mezi stávající stromy56), a to k nejvýznamnější parkové promenádě s nástupem z bočního frekventovaného chodníku. [...] Vybrané místo pro obnovu Zemanovy kavárny má kvalitu odpovídající původnímu umístění, což vytváří pro kavárnu dobrý předpoklad stát se opět magickým místem prostoru a naopak místa, která navrhuje ČSOP toto neumožňují.“ 57) Nakonec ochránci přírody se svými námitkami neuspěli.58) Mezitím byl v průběhu roku 1992 zpracován návrh stavby a v roce 1993 začaly práce na projektu. Na základě obnoveného územního rozhodnutí bylo v roce 1993 požádáno o stavební

______________________________________________________________________ 55) Pech, Zbyněk: Replika Zemanovy kavárny. In: Architekt, č. 9, Praha 1995, s. 7. (pozn. red.) 56) viz obrazová příloha str. 65 57) zpráva ÚHA ze 16. 2. 1993 58) Spory vpodstatě nebyly nijak vyostřeny, protože aktéři na obou stranách se znali. ČSOP se na tomto příkladě mohl zviditelnit. Dnes už by stavbu v městské zeleni nikdo nepovolil. (ústní sdělení - Ing. arch. Zbyněk Pech)

25


povolení. To však bylo vydáno až v únoru roku 1994, po vleklých právních a úředních sporech. Repliku

kavárny

realizovala

firma

Stavex Brno, spol. s. r. o. Vlastní výstavba objektu započala ještě v únoru roku 1994 a po roce byla v únoru dalšího roku stavba předána majiteli. V den 100. výročí narození Bohuslava Fuchse byla 24. března slavnostně prezentována replika

Zemanovy

kavárny.

Do

běžného

provozu byla uvedena 15. dubna roku 1995. Obr. 5

IV. 2. 3. průběh stavby Replika Zemanovy kavárny byla vybudována na městském pozemku, nedaleko od původního místa. Základním podkladem pro realizaci byly dochované originální plány původní stavby uložené v Muzeu města Brna. Autorem návrhu na umístění repliky byl Ateliér ERA (Ing. arch. Zbyněk Pech a Ing. arch. Jana Janíková), který navrhl také interiér stavby. Stavební dokumentaci zpracovala firma Harald´s rekonstrukce (Ing. arch. Harald Čadílek a Ing. arch. Pavel Horníček). Vlastní realizace stavby byla v plném rozsahu financována z vlastních prostředků majitele, tedy firmy Šperlík, s. r. o. (Ing. Pavel Imriš). Firma tak chtěla navázat na svou předválečnou kavárenskou tradici. Dodavatelem stavby se stala firma Stavex Brno, spol. s. r. o., spolu s několika specializovanými subdodavateli. 59) Od počátku se o znovupostavení Zemanovy kavárny uvažovalo s cílem vytvořit repliku

60)

a na základě toho se k realizaci přistupovalo. Bylo totiž jasné, že nikdy nemůže jít o

zcela autentickou stavbu se všemi aspekty památky. „Byla tu však víra v to, že může vzniknout dílo vycházející z myšlení svého autora a dokladované projektem a fotografiemi.“ 61) Navíc byla myšlenka stavby podporována Fuchsovým synem Kamilem, s nímž byl také konzultován projekt stavby. Hlavní zásadou se stal architektonický výraz a celkové prostorové působení stavby ve vazbě na prostředí, v němž je umístěna.

______________________________________________________________________ 59) viz obrazová příloha str. 66 60) Replika je pouze blízká obměna původního díla zhotovená buď týmž autorem anebo jiným umělcem i v jiné době, ale vždy s menšími odchylkami, jež repliku odlišují od kopie. 61) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 108.

26


„Replika je v tomto případě chápána jako znovupostavení původního objektu při striktním dodržení:

- solitérního působení drobné architektonické formy ve vazbě na zeleň okolního parku, - architektonického výrazu hmotového uspořádání, - tvarování a vzhledu všech detailů fasády (úprava povrchu, barevnost, materiál, výplně otvorů a oplechování), - prostoupení interiéru a exteriéru objektu, - specifické stravovací funkce objektu, - základního jednoduchého provozního schématu, včetně nástupů do objektu, - funkce a celkového působení vnitřních prostor na veřejnost, - tvarování a vzhledu všech detailů v interiéru (výplně otvorů, kování, deštění, zabudovaný interiér, osvětlovací tělesa, zařizovací předměty atd.).“

62)

Realizace stavby vyžadovala respektování dobových předpisů, takže bylo nutné v některých částech pozměnit původní projekt architekta Bohuslava Fuchse. Přitom však bylo nutné dodržet výše uvedené zásady. Původní projekt byl navíc doplněn o nově navržený druhý suterén s klubem a „dalšími technickými provozy, které si vyžádala dnešní úroveň kavárenskostravovacího zařízení. Z hlediska metody repliky byly stanoveny dvě hlavní zásady: - vnější výraz musí být přesnou kopií původní stavby, - prostory přístupné návštěvníkovi musí být z prostorového a stavebního hlediska kopií s možností doplnění v duchu původního projektu.“

63)

Navíc byl v zahradní terase postaven hudební pavilón, který sice Bohuslav Fuchs navrhl, ale nakonec nikdy nezrealizoval. Navržený objekt repliky byl před projekčními pracemi rozdělen na tři zóny, které určují míru shody s původní stavbou: I. zóna představuje prostory, které jsou podle projektu z roku 1925 totožné s původními prostorami Zemanovy kavárny fungující v době první republiky. K celkovému působení prostor, jenž mají navodit atmosféru 20. a 30. let minulého století, byly využity všechny původní prvky, co se týká tvaru, materiálů a barevnosti. Vycházelo se z původních návrhů od Bohuslava

______________________________________________________________________ 62) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 108. 63) tamtéž

27


Fuchse. Protože se však dochovala dokumentace pouze u stavebních detailů a částečně u některých interiérových prvků, byly nedochované prvky doplněny podle dobových interiérů Fuchsových zachovaných staveb. „Jedná se o: - prostory pro veřejnost v přízemí jako jsou zádveří, přístupová chodba, hlavní sál, - schodiště do kanceláře, - hlavní schodiště do 1. suterénu, - prostory pro veřejnost v 1. suterénu jako jsou hala, předprostor WC v suterénu. Do této zóny jsou zahrnuty všechny výplně otvorů (okna a dveře) ve fasádě objektu, které s ní souvisejí.“ 64) II. zóna zahrnuje prostory, které sice nejsou stejné s původními, ale jejich působení by mělo také navodit atmosféru kavárenských prostor v období první republiky. Pro docílení tohoto účinku bylo užito stylově odpovídajících prvků nebo přímo stejných prvků jako v první zóně. Nové technologické prvky, které zde musely být nezbytně užity, jsou ve výrazu střídmé a nijak nenarušují celkový estetický dojem z funkcionalistické stavby. „Jedná se o: - prostor před výtahem, výtah a WC pro invalidy v přízemí, - prostor kanceláře a WC v prvním podlaží, - prostory WC a přípravny, telefonní místnost a schodiště do klubu v 1. suterénu, - prostor klubu v 2. suterénu.“

65)

Do III. zóny patří pomocné a technické provozy, které se neshodují s původním projektem z roku 1925 a byly nově navrženy. Do těchto prostor nemá přístup veřejnost a slouží pouze pro personál kavárny. Proto ani nemusí korespondovat s první a druhou zónou, přesto však navazují svou maximální střídmostí a funkčností na celkový estetický dojem z funkcionalistické stavby a vpodstatě splňují zásady funkcionalismu (stylově jednoduché a funkční vybavení). „Jedná se o: - prostor přípravny v přízemí, - prostory přípravny, kuchyně, cukrářské kuchyně, skladů, kotelny, chodeb a šaten zaměstnanců v 1. suterénu, - prostory skladů, technologických skladů v 2. suterénu.“ 66)

______________________________________________________________________ 64) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 109. 65) tamtéž 66) tamtéž str. 110.

28


Interiér kavárny byl také rozdělen, a to do dvou zón: - „interiér přímo související se stavbou, tzv. interiér zabudovaný, - interiér tvořený nábytkem a zařízením, tzv. interiér volný.“

67)

Podstatně méně se zachovalo podkladů pro vybavení interiéru. „Nedochovala se žádná fotografie zařízení vnitřků, a svědectví pamětníků byla rozporuplná a prakticky nepoužitelná.“ 68) Dochované fotografie znázorňovaly především lidi u nějakého dortíku a kávy, než že by na nich bylo vidět něco ze zařízení kavárny. Řada věcí však byla ve Fuchsových plánech, které byly velmi podrobně rozpracovány. Nachází se v nich například nákres stolku. V mnoha případech ale museli autoři interiéru využít prvky z jiných Fuchsových staveb ze stejné nebo nepříliš vzdálené doby. Kvůli tomu byly zdokumentovány nejrůznější interiérové prvky v různých stavbách (Masná burza 1924, hotel Avion 1927, dům Elišky Machové 1928 - 30 atd.). Následně byl z této dokumentace sestaven interiér repliky (světla - hotel Avion, kliky - Masná burza, kancelářský stůl - dům Elišky Machové).

Obr. 6

Mezi interiérovými detaily překvapí využití mosaze a mědi, které neodpovídá vžité představě o funkcionalismu, ale v rané podobě tohoto stylu se tyto kovy hojně využívaly. Navíc se tyto kovy objevovaly i v ostatních Fuchsových stavbách z této doby. Chrom a nikl se v moderní architektuře uplatnily až později.

V době vzniku repliky nebylo známo moc znovupostavených staveb moderní architektury. Podobným případem ze zahraničí byla kavárna De Unie v Rotterdamu od J. J. P. Ouda z let 1924 - 1925. Tato neoplasticistická budova se znovu postavila v 80. letech. Stejně jako Zemanova kavárna nemohla být umístěna na původní místo, ale vznikla v proluce vedlejšího bloku ve stejné Obr. 7

ulici. Zatímco ve zmíněném případě šlo o

stavbu s převážně památkovým posláním, u repliky Zemanovy kavárny

Obr. 8

______________________________________________________________________ 67) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 112. 68) Sedlák, Jan: Zemanova kavárna v Brně opět stojí. In: Umění a řemesla, č. 3, 1995, s. 62.

29


bylo nutné z důvodu soukromých investic vytvořit plně funkční objekt. „Nejedná se tedy o obnovení památky v režii státu či nadace, kde je sledován především výsledek, a prostředky se po rozhodnutí vždy najdou nebo se počká. Bylo tedy jasné, že musí vzniknout plně funkční replika, postavená v co nejkratším čase.“ 69) Složitost tohoto úkolu spočívala

především v

nutnosti splnit všechny požadavky hygienické, technické a provozní v souladu s platnými normami a neuškodit tak příliš původní stavbě, která vznikala za zcela odlišných podmínek. „Základní problém tedy tkvěl v tom, aby modernizace kavárny vyvolala jen minimální odchylky od původní podoby, a to pouze u těch částí, které nemají společenské poslání a nejsou tudíž pro návštěvníky viditelné.“ 70) Přesto si tvůrci interiéru dali záležet i na prostorech, s nimiž se běžný návštěvník nesetká. Ing. arch. Harald Čadílek při tvoření projektu stavby repliky konzultoval řadu věcí s Fuchsovým synem Kamilem.71) Ten mluvil o tom, že jeho otec často vykládal, že by později řadu věcí udělal jinak. V souvislosti s tím byla například změněna podlaha v hlavním sále, kde se původně nacházely parkety a při chození ven a dovnitř kavárny (propojení interiéru s exteriérem) by se poškozovala. Projekční a realizační práce byly poté průběžně konzultovány s členy speciální komise, složené z předních znalců brněnské meziválečné architektury a zástupce Památkového ústavu v Brně. Při samotné realizaci objektu nastaly potíže kvůli dobovým požadavkům na zkolaudování stavby. V době výstavby repliky totiž ještě přežívalo zákonodárství z minulého režimu.72) Nové byly například požadavky na požární ochranu. Budova se musela také zateplit a musel se vymyslet systém vytápění. Dříve se totiž v kavárně topívalo kamny, které stály někde v rohu a nikdo si nedělal hlavu kvůli ztrátě tepla. I tehdy byla kavárna v provozu celoročně. Díky tomu se musely do plánů Bohuslava Fuchse vměstnat nové věci a byl problém při dodržování rozměrů. To platí například pro nosné sloupy, do jejichž vnitřku se musely umístit nové technologické prvky. Fuchsova architektura byla tedy v souvislosti s požadavky na tu dnešní dost jednoduchá, na svou dobu však velmi pokroková (novátorská) a vzhledově může konkurovat řadě staveb současné architektury. Velké problémy byly poté zejména s hladkými omítkami, aby ani při pronikání světla z venčí nebyl vidět žádný hrbolek. Tehdejší konstruktivistické a funkcionalistické stavby měly totiž do detailu opracované omítky do naprosté hladkosti. Při výstavbě repliky musel být tedy pozván i štukatér, protože pro dnešní zedníky je naprosto hladký povrch problém.

______________________________________________________________________ 69) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 110. 70) Sedlák, Jan: Zemanova kavárna v Brně opět stojí. In: Umění a řemesla, č. 3, 1995, s. 63. 71) ústní sdělení - Ing. Harald Čadílek 72) V současnosti je situace uvolněnější a požadavky by byly mírnější.

30


IV. 2. 4. současnost V současné době je majitelem kavárny firma Neuer und Henzer, která objekt získala na základě veřejné dražby za 5,1 mil. korun. Původní majitel repliky, firma Šperlík, zaznamenával při provozu kavárny značné ztráty, jenž vedly až ke krachu firmy. Ta je od roku 1999 v konkurzu.73) Replika Zemanovy kavárny stojí v potenciálně velmi zajímavé části města, přesto ale měla ze začátku problém získat si klientelu, přičemž o důvodech by se dalo dlouze polemizovat. Původní majitel se hlavně snažil z kavárny udělat luxusní podnik, na což tehdy lidé asi ještě nebyli připraveni. Navíc je kavárna otevřeným prostorem, takže si zde člověk nemůže najít intimní prostředí. Kavárenství se však už dnes daří mnohem lépe, a to platí i pro Zemanovu kavárnu, která je především v letních měsících hojně navštěvovaným podnikem. Nejvíce lidí se zde ale soustředí v době obědů, kdy kavárna nabízí polední menu. Kromě běžných věcí kavárna nabízí velký výběr jídel. Jinak je možné nechat si zorganizovat firemní večírek, rodinnou oslavu apod., především se zde ale často konají různé kulturní akce jako jazzové koncerty a cestovatelské besedy.

IV. 2. 5. zhodnocení stavby a její celkový význam Rozhodnutí o obnově kavárny bylo závislé na řadě faktorů. Především bylo umožněno díky dochovaní plánované a fotografické dokumentace zničené stavby. Ve sbírkách architektury v Muzeu města Brna se totiž nachází Fuchsova pozůstalost, která mimo jiné obsahuje většinu původních plánů Zemanovy kavárny z roku 1925 a dostačující soubor fotografií, jenž umožnily upřesnit detaily a prostorové vztahy stavby. Dále záleželo na volbě místa a na výběru investora, který by chápal význam díla. Hlavní zásadou se stal architektonický výraz a celkové prostorové působení stavby ve vazbě na prostředí, v němž je umístěna. A toho bylo zajisté i docíleno, neboť stavba se svým prostředím naprosto sžila a působí jako nedílná součást parku. Zároveň se ale prokázalo, že ani sebeúplnější dokumentace nestačí k navození představy realizovaného architektonického díla. Někdy je replika Zemanovy kavárny označována jako památník architektury. Někdo by toto označení mohl považovat za přehnané, ale právě replika kavárny upozorňuje na původní stavbu, její osud a význam. Každopádně žádná fotografie nemůže nahradit skutečnou stavbu. Navíc byl vytvořen až na určité odlišnosti jakýsi model 1:1 a kavárna tak má vedle praktických a památkových stránek také studijní účel. Zejména z těchto důvodů je zajisté dobře, že replika Zemanovy kavárny vznikla, zejména pro svou čistotu tvarů a barevnou vyváženost.

______________________________________________________________________ 73) Od stejného roku je v likvidaci také firma Stavex, která byla dodavatelem znovupostavené Zemanovy kavárny.

31


Pro řadu lidí má pak znovupostavení Zemanovy kavárny ještě jeden význam. Symbolizuje návrat k demokratickému zřízení. Samotná výstavba repliky vzbudila velký zájem a jen v době jejího vzniku bylo o ní a o původním autorovi stavby napsáno kolem 150 článků, což je obdivuhodné číslo nehledě na takřka totožná sdělení v těchto článcích. Zároveň však došlo k připomenutí původní stavby a hlavně osobnosti Bohuslava Fuchse. Replika kavárny byla vlastně otevřena ke 100. výročí jeho narození a v souvislosti s tím se konala i řada dalších upomínkových akcí. I přes velký význam, který je Zemanově kavárně přikládán, nebyla nikdy prohlášena kulturní památkou. „Fuchsova Zemanova kavárna bohužel nikdy chráněnou kulturní památkou nebyla - v roce jejího zboření (1964), v době platnosti památkového zákona č. 22/1958Sb., teprve začínaly probíhat soupisy kulturně a umělecky významných objektů, které byly následně předloženy okresním kulturním a školským komisím (dále OKŠK) oprávněným svým souhlasem výše uvedené památkově hodnotné objekty opatřit státní památkovou ochranou. Poté co OKŠK soupisy schválila, byly v nich uvedené památkové objekty zapsány do Státních seznamů movitých a nemovitých kulturních památek. V současnosti, kdy stále platí památkový zákon č. 20/1987Sb., který nahradil výše jmenovaný zákon č. 22, prohlašuje umělecky a kulturně hodnotné věci za kulturní památku Ministerstvo kultury ČR na základě návrhu, který může podat kterýkoli občan ČR. Replika Zemanovy kavárny z roku 1995, která se navíc nenachází na původním místě historické stavby, nedisponuje skutečnou autentickou hodnotou, a proto za kulturní památku nebyla prohlášena (a pokud je mi známo ani navržena).“ 74) Díky tomu vyvstávají určité pochybnosti o správnosti výstavby repliky vzhledem k tomu, že majitelé nejsou nijak vázáni v souvislosti s úpravami budovy a interiéru a záleží pouze na jejich svědomí, co s kavárnou bude. Mohlo by tak vpodstatě dojít ke znehodnocení díla Bohuslava Fuchse. Po finančních obtížích původního majitele, kdy se kavárna musela dát do dražby, je však úspěchem, že objekt slouží dále jako kavárna. Chvíli dokonce hrozilo, že se ze stavby stane třeba autosalón. Nakonec se ale kavárna dostala do dobrých rukou a současný majitel působí jako člověk, který její existenci snad neohrozí. Přesto však v interiéru nastaly určité změny a zejména bezprostřední okolí stavby je v současné době nepříliš udržované.

______________________________________________________________________ 74) Aleš Homola, NPÚ, úop v Brně

32


IV. 3. srovnání původní stavby s replikou Původní Zemanova kavárna, tak jak ji navrhl Bohuslav Fuchs byla jednoúčelová nevelká stavba, jejíž autor kladl důraz v prvé řadě na prostorové řešení. „Půdorys vycházel ze vzájemného stereometrického prostoupení hranatých tvarů, které vytvářely jednotně komponovaný celek přesvědčivé logiky a ušlechtilé harmonie. Byla zrušena prostorová dualita, interiér a exteriér se navzájem prostupovaly.“

75)

Toho bylo docíleno za pomocí výsuvných

oken. Otevřená okna zasunutá do podlahy spojovala interiér s terasou, „která byla oddělena jen náznakově nízkou zídkou od okolního parku. Také zeleň byla začleněna do architektury prostředí a stromy vyrůstaly přímo z plochy kavárenské terasy.“ 76) Zemanova kavárna byla první důsledně funkcionalistická stavba v Brně. „Nebyla totiž už pouhým součtem jednotlivých, relativně samostatných částí, nýbrž celistvým a vyváženým, puristicky soudržným stavebním organismem, jehož účelná půdorysná dispozice byla navenek vyjádřena velkými, výsuvnými okny.“

77)

V projektu se odráží vliv tvorby architekta Le

Corbusiera, který na jaře roku 1925 v Brně dokonce přednášel. Zemanova kavárna byla ale prvotně zlomovým počinem zejména ve Fuchsově díle, kdy nahradila předchozí orientaci na holandskou architekturu režných

(typické

cihel).

bylo

V tomto

např. smyslu

užití se

vyvrcholením tohoto vlivu stala budova Masné burzy z roku 1924, která těsně předcházela návrh Zemanovy kavárny, kde Fuchs aplikoval zcela nové principy. Obr. 9

Novou inspiraci Fuchs načerpal z myšlenek Le Corbusiera a ruského konstruktivismu. Zásluhu na tom měly přednášky, které se v Brně konaly. Návrh kavárny vznikl krátce poté, co zde Le Corbusier přednášel. Obr. 10

Obr. 11

______________________________________________________________________ 75) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 110. 76) tamtéž 77) Kudělka, Zdeněk - Kudělková, Lenka - Chatrný, Jindřich: O nové Brno. Brněnská architektura 1919 - 1939. Katalog stálé expozice Muzea města Brna I. - textová část. Brno, Muzeum města Brna 2000, s. 21.

33


Obr. 12 Obr. 13

Inspirace tvorbou Le Corbusiera je na uvedených příkladech naprosto viditelná. Jde především o užití bílé barvy omítek, ale také o podobu oken. Tvar objektu vychází už z neoplasticismu, ale z jeho barevnosti u Zemanovy kavárny zůstaly pouze červená okna a plot. Obr. 14

Neoplasticistické uplatňování velkých barevných ploch se ale mělo projevit zejména na červeném hudebním

pavilonu,

který

nakonec

nebyl

zrealizován. Pozůstatek předchozích vlivů ve Fuchsově

tvorbě

je

tedy

patrný

až

dnes

na replice kavárny. Obr. 15

„Fuchs svůj příklon k funkcionalismu nechápal jako snahu po nápodobě módního stylu, ale po prozkoumání stavebního zadání použil všeho moderního, čím by tuto úlohu zvládl.“ 78) Usiloval tedy především o přesné uchopení architektonické úlohy a odpovídajícím způsobem k ní dodával tvar. Důležitým prvek při tom bylo světlo, čistota tvarů a barev. „Jeho snahou nebyla nápodoba stylu, a zřejmě proto se stal důležitým představitelem právě určitého stylu.“

79)

Podstatné ale je, že svou kavárnou značně předešel dobu. Na tomto místě je třeba zdůraznit především to, že dříve než Ludwig Mies van der Rohe ve vile Tugendhat užil Fuchs ve své Zemanově kavárně zasouvací okna do podlahy, což není příliš známá skutečnost.

______________________________________________________________________ 78) Kroupa, Jiří: Bohuslav Fuchs 1895 - 1972 (úvodní projev na vernisáži výstavy Domu umění, 4. 9. 1995). In: Opuscula historiae artium (řada F). Brno, Masarykova univerzita 1996, s. 133. 79) tamtéž str. 134

34


Velký význam přikládaný Zemanově kavárně v kontextu Fuchsova díla i celé československé avantgardní architektury není pouze výmyslem dnešní doby, ale vpodstatě již od roku 1930 byla kavárna pokládána ve Fuchsově tvorbě za mezník, kdy se osvobodil od cizích idejí a dosavadního pojetí a ocitl se již na půdě raného funkcionalismu, v blízkosti tvorby Le Corbusiera a jeho architektonických zásad. V tomto smyslu se o Zemanově kavárně zmiňuje již Zdeněk Rossmann ve své knize Architekt Bohuslav Fuchs 1919 - 1929, která byla vydána v roce 1930 a je přehledem architektovy tvorby za 10 let. Ryzost původní stavby potlačila přestavba 80) kavárny, kterou Fuchs provedl na přání majitele Josefa Zemana někdy v 30. letech. Odborníci se domnívají, že to bylo v roce 1937. Při této přestavbě značně utrpěl předchozí vzhled stavby. „Došlo k podstatným změnám jak v dispozičním řešení, tak k porušení čistého výrazu jednoduchých hmot. V prvé řadě se jednalo o proražení okna v hlavní fasádě a vytvoření nového hlavního vchodu, doplněného pergolou. Prostor bývalého bočního vchodu byl přestavěn a rozšířen do prostoru parku pro potřeby nových záchodů a šatny. K nejpodstatnější změně došlo v patře, kde byly dostavěny dvě místnosti a část střechy byla upravena na terasu.“ 81) Šlo o nadstavbu nad administrativní částí kavárny, která byla uzpůsobena k bydlení majitele. „Tímto zásahem dostala kavárna nový vzhled s novým rozmístěním hlavních hmot objektu. V této podobě byla v roce 1964 stržena.“ 82) „Jediná nedávno nalezená fotografie exteriéru přestavěného objektu dokládá, že v druhé stavební etapě převládaly praktické ohledy a že jí byla poněkud dotčena krystalicky čistá původní podoba.“ 83) Je na ní patrná nadstavba Zemanova bytu. Smutné je, že tyto úpravy provedl sám autor, ale pokud by to neudělal on, našel by se asi někdo jiný. Při realizaci repliky se však tato přestavba nebrala v potaz, přestože se k ní zachovaly nějaké Fuchsovy plány. Replika nám tedy znovu odhaluje původní podobu stavby s menšími úpravami interiéru.

______________________________________________________________________ 80) viz obrazová příloha ve srovnání s původní stavbou str. 56 81) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 110. 82) tamtéž str. 111. 83) Sedlák, Jan: Zemanova kavárna v Brně opět stojí. In: Umění a řemesla, č. 3, 1995, s. 61.

35


Při koncipování půdorysu vyšel Bohuslav Fuchs ze dvou navzájem prostupujících tvarů,

jenž

se

obdélníkových

vytvořily

organický

celek. Nově definovaný jednotný prostor

byl dovršen užitím široce

prosklených spojujících

zásuvných interiér

oken,

s terasou

a

parkem. Jakákoli vnějšková forma, která nevyplývala z konstrukce a funkce, byla vyloučena. Stavba tedy

Obr. 16

působila nikoliv zdobným detailem, ale celkovou harmonií prostorových, hmotných, plošných a lineárních vztahů. Tím bylo dosáhnuto estetického působení bez užití ornamentu. Jako celek byla budova kavárny začleněna do zeleně parku a stala se jeho nedílnou součástí. Fuchsova kavárna byla třípodlažní. V suterénu se nacházely sklady, chladírna, kuchyně a šatna. V přízemí byl hlavní sál kavárny pro návštěvníky, dále přípravna personálu kavárny a komunikační prostory. Do dalšího patra ještě zasahoval

ústřední

sál

a

jinak

se

v

něm nacházely kanceláře s administrativou. Zastavěná plocha objektu tvořila 260 m2 a spolu s terasou zabírala pozemek o rozloze 500 m2. Obr. 17

Autentický text věnovaný původní podobě stavby byl otištěn v lednovém čísle architektonické revue Horizont roku 1927. Vzhledem k významu tohoto textu bude následovat delší citace. „Hlavní část budovy jest ze železobetonu; náplně, část kuchyňského traktu a vstupu ze zdiva cihelného. Stropy v těchto částech betonové, pro nižší konstruktivní výšku stropů kombinované se železnými nosiči. Isolace střech škvárovým betonem, částečně i korkem; krytina z lisovaných lepenek a juty. Odpady vody litinovým potrubím středem budovy, odpadní koše z mědi. V sále jsou železná okna. Střední část hlavních pěti oken se spouští do suterénu, takže v letní době je sál přístupný přímo ze sadu. Jiná část oken se posunuje nahoru. Podlaha sálu: parkety do asfaltu, část dlažeb z litého terazza a šamotu, vnitřní schody betonové, obložené dubem. Vnější omítky vápenné nebarvené, vnitřek v tónu bílém a červeném. Okna železná natřena červeně, dřevěná bíle. Nábytek: železné stoly s mramorovými deskami, židle Thonetovy. Kancelář v patře

36


zařízena typ. nábytkem Bytové společnosti. Projektovaná veranda bude železná, částečně betonová.“ 84) Architektonicky a technicky byla pozoruhodná především pětice velkých oken hlavního sálu, kterou bylo možno ručně spouštět do podlahy a tak propojit interiér s terasou a parkem. U novostavby kavárny byla okna zdvojena, aniž by se ale nějak změnily rozměry rámů. Původní ruční ovládání oken však bylo vyměněno za elektrický pohon, stejně jako u textilních markýz. Okna výrazně prosvětlují vnitřní prostor. Obr. 18

V architektonických podmínkách pro výstavbu repliky

bylo hlavní maximálně respektovat návrh Bohuslava Fuchse z roku 1925 ve vnějším výrazu. Novostavba

měla rovněž odpovídat významu místa a náplni objektu. V interiéru došlo

sice k již zmíněným úpravám, ale venkovní vzhled stavby byl dodržen a doplněn o Fuchsem navržený hudební pavilon. Znovu se tedy v prvé řadě stalo dominantním prostorové působení. Objekt kavárny byl a opět je stavbou s železobetonovou konstrukcí. Budova má opět dvě nadzemní podlaží, ale oproti původnímu jednomu má také dvě podzemní podlaží.85) Přízemí kavárny je vpodstatě přesnou kopií původního projektu, která je doplněna pouze o výtahy a také nadzemní podlaží je kopií až na dispoziční změny v pojetí kanceláře. V podzemní části došlo k rozšíření suterénu, a to v prvé řadě o klub s odpovídajícím zázemím a sociální zařízení pro návštěvníky kavárny. Hlavní rysy a výjimečné prvky - hladké stěny, střízlivá barevnost, velká okna, pouze pravý úhel - původní stavby byly zachovány i v replice.

I přes umístění v parku kavárna není využívána pouze v létě, ale je v provozu i v zimě. Lze vstoupit nejen hlavním vchodem z Jezuitské ulice, ale také do země zasunutými okny z terasy. Opět stojí v místě, kde park klesá a je tak jednostranně orientována. Ovšem z druhé strany, z úrovně klesající mezi stromy parku, je kavárna tvarově rozmanitější. Venkovní vzhled kavárny je tedy doplněn o nové části, ale jinak odpovídá původní podobě. Nejen vzhled, avšak také užití materiálů zde zůstalo stejné.

Obr. 19

______________________________________________________________________ 84) Horizont str. 11, leden 1927, MZK 85) viz obrazová příloha str. 68

37


Změna ale nastala u barvy omítky, která je u repliky bílá, ale u původní stavby byla ponechána čistě barva omítky bez dalšího nátěru, takže byla zbarvená šedobílé či do světlešedé. Směrem do parku navazuje na objekt zahradní terasa, kde je umístěn hudební pavilon. Podle původního projektu z roku 1925 měl být vnitřek obložený dřevem a natřen neutrální barvou, aby vynikla struktura dřeva. Nakonec je však i vnitřek objektu červený. Vnitřek budovy má stěny bílé, pro dosažení vysoké kvality byla v interiéru částečně užita sádra. Bílé jsou také obklady kuchyně a sociálního zařízení, dlažby jsou ve světlých odstínech. Podlahy ve vstupních prostorách a sále kavárny jsou kryty marmoleem, v podřízených místnostech je dlažba „Venkovní dlažba v rozměrech 1×1 je provedena dodatečným prořezáním betonové mazaniny s vyspárováním elastickým tmelem.“

86)

Také

schody jsou betonové a poté obkládané dubem. „Krytina střechy je živičná, odvětrání střešního pláště atiky.

je skryto těsně pod oplechováním Veškeré

klempířské

práce

jsou

z mědi.“ 87) Okna v sále jsou ocelová, natřena červeně.

Okna

v kuchyňském

traktu

a

v administrativní části budovy jsou dřevěná, bez vodorovných příček a mají bílou barvu.

Obr. 20

Interiér stavby byl vytvořen tak, aby v

maximální možné míře navodil atmosféru první republiky. Bílé omítky jsou doplněny replikami mosazných světel. Tak jako v původní kavárně jsou i v replice umístěny kulaté kavárenské stolky, nyní však celodřevěné (v původní kavárně byly kovové stolky s mramorovou deskou), se židlemi značky Thonet. Ve výklenku z hlavního sálu jsou stoly hranaté s odlišným druhem židlí, který má stejně jako věšáky oblé tvary. Ostatní nábytek v objektu je atypický. Jako materiál bylo užito dubové dřevo. Nově vznikl bar, který se stal z provozního hlediska nezbytným. Světlý barový pult s doplňky z mosaze a mléčného skla kontrastuje s ostatním nábytkem, jenž je natřený tmavě. Klub ve druhém suterénu je zařízen úmyslně odlišným nábytkem, jenž nezapadá do doby původní stavby, ale do doby vzniku repliky kavárny. Podle potřeby je možno klub vyčlenit pro uzavřenou společnost i mimo pracovní dobu. Zařízení klubu tvoří sedací boxy, sezení u stolů a bar. Z užitých materiálů dominuje chrom a kůže.

Obr. 21

______________________________________________________________________ 86) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 111. 87) tamtéž

38


Nově se muselo udělat vytápění stavby. „Podzemní prostory, kuchyně i sál jsou větrány a vytápěny pomocí vzduchotechniky. Přívod a odvod vzduchu je řešen složitými trasami původně komínových těles a novými podzemními šachtami a kanály. Budova je vytápěna plynovou kotelnou. Topení je v sále podlahové, jinak radiátory.“ 88) Replika Zemanovy kavárny má bezbariérový přístup, takže nabízí možnost posezení i pro invalidní návštěvníky a zajišťuje jim pomocí hydraulického výtahu bezproblémový pohyb po celé budově. Přístup z terasy do kavárny je zajištěn vyrovnávací rampou, umístěnou u vchodu ze zahradní terasy. Další výtah v objektu zajišťuje zásobování kavárny. Tímto nákladní výtahem se veškeré zboží naváží do druhého suterénu. V současné době je v hlavním sále kavárny umístěn koberec a na stolech jsou ubrusy, které někdy v bílé a červené ladí s celkovou barevností kavárny a někdy naopak v barvě bílé a modré ladí s modrým kobercem. Po vzoru prvorepublikových kaváren je možné si vypůjčit časopisy nebo noviny, které jsou k dispozici k přečtení. Relativně příjemnou atmosféru prosvětlené kavárny pak dotvářejí černobílé fotografie, jenž jsou zarámované pověšeny na stěnách. Ke shlédnutí jsou dobové fotografie původní Zemanovy kavárny, ale také další Fuchsovy stavby spolu s dalšími černobílými fotografiemi různé tématiky. Nejvíce však stojí za povšimnutí fotografie dřevěného pavilonu Schopp Café, který stál na místě Zemanovy kavárny ještě předtím než ji roku 1925 Bohuslav Fuchs navrhl.

V. Problematika kopií, replik či rekonstrukcí funkcionalistických staveb Na začátek je nutné si ujasnit pojmy uvedené v názvu kapitoly. Kopií míníme nepůvodní dílo vytvořené přesným napodobením originálu. Je to napodobenina na něm závislá. K jejímu vytvoření je tedy třeba mít k dispozici originál. Replika je pouze blízká obměna původního díla zhotovená buď týmž autorem anebo jiným umělcem i v jiné době, ale vždy s menšími odchylkami, jež repliku odlišují od kopie. A konečně rekonstrukce stavby znamená opětovné, nové sestrojení či sestavení, tedy uvedení do původního stavu. Toto téma dále souvisí s tématikou památek a památkovou péčí, protože jedině něčím výjimečné stavby, jsou obnovovány. Za kulturní památku bývá prohlášena stavba, která odpovídá zákonu o památkové _____________________________________________________________________________ 88) Fuchs, Kamil - Pech, Zbyněk - Čadílek, Harald: Replika Zemanovy kavárny v Brně. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s. 111.

39


péči.89) Světově uznávané památkové dědictví je pod ochranou UNESCO. „O každé stavbě platí, že její dobrý stav závisí na pravidelné údržbě. Pravidelná údržba je nejekonomičtějším způsobem, jak ji zachovat v provozuschopném stavu. O stavebních památkách to platí dvojnásob. Žel, mnoholetá absence pravidelné údržby stavebních památek nás nyní přivádí do situace, kdy jejich stav již nevyžaduje pouhou údržbu, ale v mnoha případech rozsáhlou, a tím vysoce nákladnou sanaci.“ 90)

V. 1. péče o funkcionalistické stavby „Požadavek zahrnout moderní architekturu dvacátého století do zájmů památkové péče náleží ke snahám, které se ve světě počátkem šedesátých let začaly realizovat obecněji. [...] U nás se začaly v téže době připravovat prvé soupisy vybraných staveb z konce devatenáctého století a moderní architektury z počátku dvacátého století, které byly později zařazeny do celostátních seznamů nemovitých kulturních památek.“ 91) Následným problémem byla metodika památkové péče o architekturu 20. století a také využití těchto staveb, které často pomíjí jejich kulturní význam. Moderní architektura ještě není prověřená časem. Navíc víceméně jako běžná součást každodenního života zůstává zatím v anonymitě. To platí i o autorech, kteří ještě nejsou známí a svou prací si teprve vybojovávají své místo mezi architekty. Máme také zajisté jiný vztah k architektuře, kterou běžně využíváme, něž ke stavbám, s nimiž se setkáváme výjimečně. Je to tedy pro nás něco jiného než návštěva kostela nebo prohlídka hradu či zámku. V povědomí lidí navíc převládá mínění, že právě stáří rozhoduje o hodnotě architektonické památky. Řadu lidí tedy ani nenapadne zaobírat se stavbou moderní architektury jako památnou budovou, která by měla zůstat zachována pro další generace a tím zasluhuje i příslušnou péči. Navíc mnozí si neváží ani skutečně uznávaných památek. U funkcionalistické architektury však už známe její hodnotu, jen si ji mnozí neuvědomují a stále ji neberou v potaz. Je faktem, že mnohá díla nenávratně poznamenala II. světová válka, ale co se stalo pak? V devastaci, v některých případech skutečných skvostů

______________________________________________________________________ 89) Do široké kategorie kulturních památek jsou řazeny movité a nemovité věci, případně jejich soubory. Jde o významné doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, o projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, jejichž hodnota je revoluční, historická, umělecká, vědecká a technická. Náležejí sem i věci, které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Soubory věcí se prohlašují za kulturní památky, i když některé jejich součásti nejsou kulturními památkami. Kulturní památky hodnocené jako nejvýznamnější součást národního kulturního bohatství jsou prohlášeny za národní kulturní památky. Kulturní památky a národní kulturní památky jsou evidovány v ústředním seznamu kulturních památek. 90) Hájek, Tomáš: Zánik a vznik památkové péče. Filozofie památkové péče. Praha, Nakladatelství Epocha, s. r. o. 2005, s. 199. 91) Pechar, Josef: Architektura 20. století a památková péče. In: Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci o ochraně památek moderní architektury (Brno, březen 1970), Grabmüller Jiří (odp. red.). Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1972, s. 18.

40


moderní architektury, pokračoval u nás komunistický režim, který záměrně potlačoval jejich význam. Řada staveb tak zůstala v anonymitě, protože tomu režim chtěl. O obnově těchto budov se pak ve větší míře začalo uvažovat až po změně režimu v roce 1989, ale i přesto jsme každodenně svědky jejich další zkázy. Výchozím problémem se stalo využití cenných objektů za II. světové války, které často neodpovídalo původnímu účelu a docházelo tak k řadě nesmyslných a pro nás dnes hrůzných úprav. Následnou ránou byla „péče“ o tyto budovy za socialismu. Řada staveb byla zestátněna a odebrána původním majitelům. Zmíněné se týká například interiéru tzv. Zámečku u brněnského výstaviště od Adolfa Loose. Objekt byl využíván pro provoz restaurace, než posloužil k účelům komunistické strany. Jiné využití si zasloužila i vila továrníka Tugendhata od proslulého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Po svém ji využili Němci za války a následně sloužila za socialismu například jako tělocvična pro léčebný tělocvik pacientů Fakultní dětské nemocnice, i přestože už tehdy byla ve světových publikacích označována jako jeden z klenotů moderní architektury díky svému neobyčejnému řešení prostoru a interiéru vůbec. A jak to bylo s památkovou péčí? Protestovali památkáři proti takovýmto někdy zásadním změnám na některých stavbách? Situace byla v tomto smyslu obtížná. Teprve začínaly probíhat soupisy kulturně a umělecky významných objektů funkcionalistických staveb. Komunistický režim navíc v památkové péči viděl svého protivníka a překážku při „budování moderní socialistické společnosti“. Přesto si odborníci uvědomovali význam funkcionalismu v naší architektuře, jen nedokázali napomoct lepšímu osudu těchto staveb. Nutné je však říci, že žádné radikální změny nenastaly ani po pádu režimu, na čemž má podíl také navrácení majetku do rukou majitelů, kteří s mnoha stavbami naložili po svém. Stále tu však hraje roli nedostatečná památková péče. Sami odborníci z jejich řad totiž nemají zcela jasno, jak nakládat s moderní architekturou a výchozím bodem pro památkovou péči je samozřejmě nejprve uznání stavby památkou, a to je často zdlouhavý proces. Problém je už sám pojem památka a jeho význam. Za památku totiž považujeme stavbu, jenž předchází naší době. Památka je od slova památný, je to objekt, který něco pamatuje či připomíná. Z toho plyne po léta převládající názor, že o památnosti nějakého objektu rozhoduje především jeho stáří. Relativní mládí objektu však nemůže potlačovat skutečnost, že určitý objekt splňuje další kritéria jako významnost, vypovídací schopnosti o architektonickém stylu, vypovídání o vlastní době atd. Pro moderní architekturu je však příhodné, že dřívější stavby se nedochovali v autentickém stavu a byly často značně poškozeny, takže čím dříve se začne s památkovou péčí, tím lepší je to pro zachování objektu. Řada funkcionalistických staveb utrpěla hlavně nevhodným zacházením v průběhu let, zejména byla značně poškozena tvář interiérů mnoha

41


staveb. Nyní je důležitá soustavná péče o funkcionalistickou architekturu, která byla dlouhá léta opomíjena. Přitom sám zákon dnes ani za minulého režimu nijak nevylučuje ochranu moderní architektury. Nelze se tedy v tomto směru odvolávat na špatný zákon o památkové péči. Už v zákoně z roku 1958 byly uvedeny stejné myšlenky jako dnes. Památka je tedy zákonem charakterizována jako doklad společenského vývoje, přičemž není nikde časově omezena hranice tohoto vývoje. Dále jako doklad či projev umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života, což tedy v sobě rovněž zahrnuje i díla moderní architektury. To se týká i další části zákona, kdy je za památku považována věc nebo dílo, které má vztah k významným osobnostem a událostem dějin a kultury. Zákon skýtá i právní základ pro ochranu a zachování urbanistických souborů a komplexů moderní architektury. Je tedy zřejmé, že pravý nedostatek není v neúplnosti zákona, ale v jeho uplatňování a provádění v praxi.

V. 1. 1. příklady obnovy funkcionalistické architektury Ve 20. století vzniklo mnoho obdivuhodných staveb, bez nichž si nelze představit vývoj moderní architektury. Některé z nich však byly velmi brzy zbořeny (zvláště výstavní pavilóny) nebo byly zničeny ve II. světové válce. Tak byl například v roce 1929 po skončení Světové výstavy v Barceloně demontován pavilon Ludwiga Miese van der Rohe a jeho podstatné části byly přemístěny do Německa a tam byly za války spolu s plánovou dokumentací zničeny. Španělští architekti se však nevzdali myšlenky obnovit tuto obdivuhodnou stavbu. Dokonce tuto myšlenku od roku 1957 konzultovali s původním autorem, architektem Miesem van der Rohe. Tomu se myšlenka obnovy zamlouvala, a dokonce přislíbil i svou pomoc. Roku 1969 však zemřel. Obnovu pavilonu dále komplikovala nezbytnost užití neobyčejně vzácných a vybraných materiálů s výraznou dekorativní strukturou (světlý travertin, onyxová stěna, zelený mramor). Pavilon byl ale nakonec znovu postaven v letech 1985 - 1986 a stal se velkou turistickou atrakcí. Pro studenty dnes znamená cenné setkání s jedním z mezníků vývoje moderní architektury, které nemůže nahradit žádná fotografie původní stavby. Navíc jde o objekt schválený samotným autorem. Případem obdobného typu je i v 90. letech znovu postavený Le Corbusierův pavilon L´Esprit Nouveau v italské Bologni. Vedle takových staveb se právě postavila replika Zemanovy kavárny. Přesto není zařazena mezi památky, protože nesplňuje požadavky zákona jako například původní umístění.

Obr. 22

42


V. 2. problematika obnovy moderní architektury Rekonstrukce je zajisté plně legitimním památkářským postupem. Rozhodující je přitom stupeň předchozího poškození či zničení. „Bez této formy péče by každá historická stavba dříve nebo později zanikla. Dílčí rekonstrukci je ovšem nutno [...] omezit na prokazatelně nejmenší nezbytnou míru a dbát na to, aby obnova byla prováděna přesně těmi prostředky, jakými památka vznikla.“ 92) Druhově jiný problém představuje ovšem úplné znovupostavení zaniklých památek. Rozhodně nikdy nemůže být vytvořena přesná kopie nějaké stavby, ale pouze její replika. Oprávněnost těchto činů však zůstává zatím nezodpovězenou otázkou, k níž se každý vyjadřuje jinak. Znovupostavené památky jsou mezi odborníky i laiky přijímány s rozpaky a řadou architektů a historiků umění jsou odmítány. Stavební památka je navíc jako svědek dějin naprosto neopakovatelná, tak jako dějiny samy. Znovupostavené památky mohou proto mít svůj význam jen jako činy a díla současnosti. „Posláním památkové péče je chránit a usilovat o zachování existujících památek, ne památky z různých příčin zaniklé znovu vytvářet.“

93)

Mimo

řady odborníků se navíc objevují i názory, že není vůbec třeba obnovovat rodinné domy, vily, kavárny, školy a další budovy, když se mohou postavit jiné. Je však faktem, že i řada odborníků nesouhlasí s obnovou těchto budov, protože jejich původní význam už se nikdy nevrátí. Hlavním problémem je, že architektonické dílo není pouze vývojovým dokumentem, ale je stále živým článkem životního prostředí. Dokončená stavba je v dalším trvání jednak vystavená působení přírodních sil, a tedy přirozenému chátrání materiálu, jednak i dalšímu působení lidí, tedy úpravám, přestavbám a změnám. „Druhotné lidské působení může přinést obohacení původní stavby formou umělecky hodnotné úpravy, výbavy nebo i rozsáhlé přestavby. Hodnotný stav většiny památek není dílem jediné etapy jejich vzniku.“

94)

A toto vše znovu

postavená památka nemůže nahradit. Přesto lze nesporně zaniklou či zničenou historickou stavbu kultivovaně znovu postavit. Novostavba však nemůže vzkřísit památku v plné její hodnotě. Může maximálně představovat jakýsi její model, provedený sice zpravidla na původním místě a v měřítku 1 : 1, ale většinou z nových materiálů a novými pracovními postupy. I v případě, že je k dispozici kvalitní podrobná dokumentace a v kolika případech je kvalitní dokumentace dochována, je novostavbou pouze možné pokusit se o reprodukci vnějšího vzhledu, dispozičního uspořádání a snad nějakých detailů a doplňků, protože více informací dokumentace zpravidla nemůže poskytnout. Navíc naprostá většina památek není výsledkem jednorázové stavební akce, ale _____________________________________________________________________________ 92) kolektiv autorů: „Novostavba památky“ - nonsens nebo nevinný protimluv? Anketa a vybrané příklady. In: Zprávy památkové péče, č. 5, Brno 2004, s. 394. 93) tamtéž str. 395 94) tamtéž str. 388

43


složitějšího stavebního vývoje. To, že byly zničeny je navíc součástí jejich podstaty a historie vůbec. Důležité je také prostředí, v němž se stavba nachází a je jeho součástí. Především je důležité bezprostřední okolí. Architektura navíc není jen hmotou a určitým prostorem, ale má plnit nějaký účel, k němuž byla vybudována a v jakém byla vnímána v době vzniku a po něm. Za legitimní lze zajisté považovat stavbu repliky historického objektu v případě jeho násilného zničení, případně musela-li památka ustoupit nějakému novému zásahu, zpravidla jiné stavbě. Samozřejmou podmínkou však musí být existence dostatečné dokumentace. Ospravedlnitelné je pak určitě navrácení objektu do původního stavu po určitých nevhodných zásazích. To je případ řady památek, které byly za II. světové války a za minulého režimu užívány k jiným účelům. Zavrženíhodné jsou pak úpravy, které ruší stavební vývoj v dějinách stavby.95)

V. 3. příklady současné péče o významné stavby moderní architektury V. 3. 1. Kavárna ERA Mezi významné stavby brněnského funkcionalismu řadíme také kavárnu ERA postavenou roku 1928 podle projektu architekta Josefa Kranze. Tuto mimořádnou stavbu najdeme v Černých Polí na Zemědělské ulici. Válečné události se zásadním způsobem objektu nedotkly. Smutná historie domu počíná až rokem 1959, kdy byla kavárna odebrána původnímu majiteli, přičemž v následujících letech byl objekt prakticky neudržován. Na konci 70. let byla kavárna převedena do správy nedaleké Vysoké školy zemědělské. Vzhledem k tomu, že další provoz budovy vyžadoval rozsáhlejší úpravy a částečnou rehabilitaci již tehdy neutěšeného stavebního stavu, začali se o budovu zajímat památkáři. V roce 1977 tak byla kavárna ERA zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek a od té doby spisový archiv Památkového ústavu mapuje další osud domu. Přestože památkáři požadovali odstranění druhotných nevhodných úprav a obnovu dožilých konstrukčních prvků, nebyl další osud domu příliš nadějný. I když byla VŠZ nabídnuta možnost konzultace s odborníky na brněnskou meziválečnou architekturu (Iloš Crhonek, Zdeněk Kudělka), nebyli nakonec památkáři ani jejich experti o stavebních pracích informováni, natož k nim přizváni, přičemž úpravy pro VŠZ vyvolaly řadu dispozičních změn a značně ohrozily památkovou podstatu objektu. Následující roky jsou pak ve znamení dohadů mezi památkáři a VŠZ, která dokonce žádala o vynětí kavárny z památkového seznamu. Další zkáza domu však pokračovala i v 90. letech, přestože byl objekt vrácen potomkům původních majitelů. I přes dobrou vůli dědiců původního stavitele vedených snahou o uvedení kavárny do původního stavu, k ničemu zásadnímu nedošlo. Nepřesně formulovaný investiční záměr a zejména _____________________________________________________________________________ 95) Například v 19. století se objevovala tzv. puristická metoda, která při obnově památky odstraňovala všechny nepůvodní stavební doplňky.

44


pak neprofesionální vedení procesu památkové obnovy ze strany nových majitelů byly základními příčinami budoucího neutěšeného stavu. „Předběžný rozpočet v roce 1994 poukazuje nutnost investice minimálně 4,2 milionu Kč, se kterými pochopitelně restituenti nedisponují. Morální a stavební rehabilitace domu je tedy podpořena poměrně značnými, do té doby v privátním majitelském sektoru nevídanými finančními dotacemi. Město Brno uvolňuje ze svého rozpočtu více než 2 mil. Kč (!) a Ministerstvo kultury ČR prostřednictvím Památkového ústavu přes 50 tisíc Kč ze střešního fondu. Nová naděje domu na svou další fyzickou existenci je však přerušena špatnou zadávkou stavby nevhodné a fluktuující firmě, která po úvodním vyplacení honoráře stavbu nedokončí a uprostřed prací svůj úkol opouští. Období ve kterém se snaha o nápravu řeší i prostřednictvím stavební policie je snad nejhorším ve fyzické existenci kavárny. Dům je otevřen, není několik let vytápěn, stropní konstrukce jsou obnaženy, výztuže korodují a statika objektu je vážně ohrožena. Stavební degradace kavárny stoupá geometrickou řadou.“ 96) Roku 2002 byl pak objekt restituenty prodán novému soukromému vlastníkovi, který chtěl probudit zašlé časy kavárenského provozu. V současné době však není na stavbě žádná větší rekonstrukce patrná a objekt je i nadále v hrozném stavu. Pohled na venkovní fasádu poukazuje nanejvýš na výměnu oken. Objekt bývalé kavárny ERA je nyní (duben 2007) nabízen k pronájmu. „REAL SPEKTRUM nabízí pronájem jedné z nejznámější a nejvýznamnějších kaváren města Brna. Jedná se o kavárnu historicky spojovanou s vilou Tugendhat a nejznámější z ní je její točité schodiště, které zůstalo při hrubých rekonstrukcích zachováno. Nemovitost pro znovuzavedení kavárny potřebuje investice, které je nutno vidět a domluvit se na společném financování s majitelem a potažmo i výši nájemného.“ 97)

V. 3. 2. Vila Tugendhat Brněnský funkcionalismus má svůj mezinárodní zvuk, i když ho dosud neslyší mnozí, jimž je tato architektura součástí každodenního života a jejich bezprostředního okolí. Vlastně ani dnes si někteří lidé nedokáží opravdově vážit svého nejmladšího architektonického dědictví a nespatřují architektonické dílo třeba například v městské ulici, rodinném domu, železničním viaduktu, restauraci či kavárně. Bohužel je však nespatřují ani v dílech nesporných, která jsou mezinárodně uznávaná a vyžadují stejnou památkovou péči a ochranu jako jejich předchůdci. To dokládá i příklad vily Tugendhat. Světově proslulý architekt Ludwig Mies van der Rohe navrhl tuto stavbu roku 1928 pro manžele Tugendhatovy. Vila byla postavena v letech 1929 - 1930 v Brně Černých Polích za _____________________________________________________________________________ 96) www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=12464&sec=11308&lang=cz 97) www.realspektrum.cz

45


využití nejluxusnějších materiálů (onyxová stěna, vzácné dřeviny). Stavba je obdivována pro svůj neobyčejný interiér a důslednost, s níž byly aplikovány teoretické principy. Tak může na druhé straně na někoho působit spíše jako výstavní exponát než útulný obytný prostor. Vila je zřejmě nejslavnější naší památkou moderní architektury a je také zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Památkově cenných moderních objektů je v Brně málo a jako nejaktuálnější příklad toho, jak se s nimi zachází slouží právě vila Tugendhat. Nejcennější prvky - průkopnický interiér byl za války nacisty a po válce vandaly zpustošen a rozkraden. Za komunismu nebyl objekt našim ani zahraničním odborníkům zpřístupněn. A i v současné době vila chátrá, přestože je vypracován velmi kvalitní projekt na její rekonstrukci. Vila se tak stává obětí nesmyslných tahanic. Nejprve šlo o nespokojenost s výsledky konkursu na její restaurování z řad zúčastněných, v současné době se vedou diskuze a spory o navrácení vily Tugendhat do rukou potomků původních majitelů, kteří nehodlají nic měnit na současném využití objektu. O to hrůznější jsou nynější tahanice, když jde o památku pod záštitou UNESCO a její rekonstrukce se díky tomu stále odkládá. V tomto směru jde o velkou ostudu města Brna. O úctě k této architektonické památce také vypovídá pořad, který byl vysílán na jedné nejmenované soukromé televizi. Týkal se sporu mezi vítězným projektem a tvůrci poraženého projektu, kteří tvrdí, že by se vila dala rekonstruovat mnohem levněji. To by se určitě dala, ale k čemu by pak taková rekonstrukce byla? Tvůrci pořadu pak zmíněnou skutečnost výstižně demonstrovali. Bylo řečeno, že vzácné dřevo, které se má využít podle projektu při rekonstrukci interiéru a dá se sehnat pouze na pár místech na světě, čemuž odpovídá i cena, můžeme podle tvůrců onoho pořadu sehnat u nás v supermarketu za pár korun. Z toho

vyplývá,

že

pokud

budeme přistupovat k obnově památek tímto způsobem, nemá tato činnost absolutně žádný smysl.

V. 3. 3. Dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu „Mezi městem Utrecht v Nizozemí a městem Brnem [...] se vyvíjí od roku 1990 spolupráce, jejímž hlavním cílem je výměna znalostí a zkušeností na poli vzdělávání, obchodu, průmyslu a místní správy.“ 98) Rekonstrukce

vily

Tugendhat,

která

je

brněnským unikátem, je pro holandskou stranu obdobou domu Rietveld - Schröder v Utrechtu. Obr. 23

____________________________________________________________________________ 98) autorský kolektiv: Památková péče na Jižní Moravě. Brno, Památkový ústav 1995, s. 59.

46


Slavný dům postavil Gerrit Thomas Rietveld

99)

pro paní Schröderovou v roce 1924.

Téměř okamžitě se tato stavba stala jakýmsi manifestem ideálů skupiny De Stijl. Objekt je kompozicí geometrických prvků a základních barev - modrá, žlutá, červená, doplněných o bílou a černou - jak jsou známy z Mondrianových obrazů. Výchozím tvarem je kvádr. Truus Schröderová byla mladá žena jednoho z utrechtských advokátů, která ještě v mladém věku ovdověla. Na návrzích domu se také sama podílela, a to především v interiéru. V domě pak žila až do své smrti v roce 1985 a jejím přáním bylo, aby byl dům opraven a navrácen do původní podoby. Sama také pověřila bývalého spolupracovníka Gerrita Ritvelda, architekta Bertuse Muldera, aby dům zrekonstruoval. Práce na domě byly započaty ještě za života paní Schröderové a dům byl zrekonstruován na základě jejích vzpomínek, vzpomínek jejích dětí a za pomocí dobových fotografií. Od roku 1987 je dům otevřen veřejnosti. Dům je považován za jeden ze symbolů architektury a od roku 2000 patří na seznam památek UNESCO. Dnes je dům Rietvelda a Schröderové součástí městského muzea v Utrechtu a lze ho s průvodcem navštívit.

V. 3. 4. Müllerova vila v Praze Müllerova vila patří podobně jako brněnská vila Tugendhat k památkám funkcionalismu u nás. K Fuchsově Zemanově kavárně nás odkazuje vzhled fasád (bílé fasády s červeně orámovanými okny × se žlutě orámovanými okny). Autorem jejího projektu byl Adolf Loos, který vilu navrhl pro průmyslníka Františka Müllera. Objekt představuje Loosovo vrcholné dílo, ve kterém se mu v roce 1928 podařilo realizovat myšlenku svého raumplanu a nahradit ornament výraznými materiály jako například žilkovým mramorem. Müllerova vila už je na rozdíl od vily Tugendhat zrekonstruovaná a od roku 2000 je přístupná veřejnosti. Stala se tak vpodstatě muzeem moderní architektury a navíc jedinou Loosovou stavbou na světě, do níž má veřejnost přístup.

V. 3. 5. Loosova vila v Hrušovanech u Brna Roku 1815 vypukl v cukrovaru v Hrušovanech u Brna požár, který továrnu úplně zničil. Na zakázku pak roku 1916 vznikla nová budova cukrovaru, kterou navrhl architekt Adolf Loos. Následně si nechal ředitel podniku Viktor Bauer postavit v blízkosti hlavní budovy cukrovaru podle Loosových plánů také vilu. Šlo o první stavbu s rovnou střechou na Moravě. Stavba je chráněnou funkcionalistickou památkou. Veřejnosti však moc známá není. Vila je v současné době opuštěná a takřka před zánikem. Na špatném stavu budovy mají nyní podíl především nevyjasněné majetko-správní vztahy. _____________________________________________________________________________ 99) Rietveld nebyl školený architekt, původně byl umělecký truhlář, který se vyučil v dílně svého otce.

47


ZÁVĚR

Výsledek práce je značně ovlivněn možnostmi přístupu k potřebným materiálům, především od 20. do 70. let 20. století. Ačkoliv mě z různě zaměřených odborů Magistrátu města Brna směřovali stále na památkový ústav, o původní stavbě Zemanovy kavárny jsem zde neobjevila nic, protože objekt vlastně nikdy památkou nebyl. A nenašla jsem ani žádné podrobnosti o výstavbě Janáčkova divadla, tudíž o zbourání kavárny. Naopak k replice kavárny jsou zde uloženy důležité úřední listiny, které předcházely její výstavbě. Je v nich především patrný průběh dohadů s ochranáři přírody. V rámci shánění materiálů ke své práci jsem se mimo jiné vydala také do Archivu města Brna, kde jsem opět narazila na menší překážky. V archivu se dochovala jen malá část agendy stavebního úřadu z období první poloviny 20. století. Písemnosti stavebního úřadu byly totiž součástí ústřední městské spisovny, a proto byly i s ostatním jejím materiálem vyvezeny roku 1944 do Dělnického domu v Pozořicích. Zde byly v dubnu roku 1945 zapáleny ustupující německou armádou a podlehly zkáze. Naopak některé fondy nebyly dostupné nebo chyběly, takže moje cesta do zmiňovaného archivu se stala vpodstatě neúspěšnou. A ani v Moravském zemském archivu nebyly k dispozici potřebné části fondů. V Muzeu města Brna jsem však měla možnost vidět všechny zachované plány a fotografie k původní stavbě kavárny od Bohuslava Fuchse. Plány a nákresy byly velmi podrobné a vše bylo rozkresleno do nejmenších detailů. Reprodukce některých z nich jsem zařadila i do své práce, jejich kvalita je však zhoršena podmínkami při fotografování. K tématu Zemanovy kavárny a jejího autora jsem prošla i řadu dobových periodik (20., 30. a 60. léta 20. století): Stavba, Blok, Host do domu, Bytová kultura, ilustrovaná společenská revue Měsíc, společenská revue Salon a také Lidové noviny. Nepodařilo se mi bohužel zjistit nic zásadního, ale ujistila jsem se v tom, že architekti v těchto dobách měli dostatečný přísun informací ze zahraničí a dozvídali se o dění v cizině i u nás. Objevovaly se zde díky článkům nejen zahraničních přispívatelů informace o nových trendech v architektuře. Nejvíce informací v tomto smyslu poskytoval časopis Bytová kultura. Za neúspěch považuji, že se mi nepodařilo zjistit nějaké podrobnější informace o původním majiteli kavárny, Josefu Zemanovi. Stejně tak jsem se nedopátrala, jak tomu skutečně bylo se zbouráním Zemanovy kavárny. Setkala jsem se s řadou protichůdných myšlenek. Závěrem bych však řekla, že prvotní chybu na vzniklé situaci měla nedostatečná památková péče, která se začala příliš pozdě zajímat o funkcionalistické stavby a památky moderní architektury vůbec. Na vině je však také komunistický režim, kterému tato skutečnost přišla vhod a mohl se tak zbavit nepohodlného. Kavárnu zde nechtěl a mateřská školka vedle divadla nebyla vhodnou ani žádanou. Znovupostavení kavárny je zajisté zcela výjimečný počin, a to rozhodně i tím, že dnes

48


už v Brně není v provozu skoro žádná kavárna z první republiky. Navíc se dá říci, že replika splnila hlavní architektonické požadavky, které na ni byly kladeny. V tomto smyslu působí ve svém prostředí zcela samozřejmě, jako kdyby na tomto místě stála celou dobu a nikdy nepřestala existovat. Při srovnání některých fotografií má člověk pocit jako kdyby šlo o stejnou stavbu.100) Replika Zemanovy kavárny byla postavena podle dobové dokumentace a plní i svou původní funkci kavárny. Vlastně jedině díky dostupným plánům původní stavby a dobovým fotografiím byla umožněna její výstavba. Musela ale být přizpůsobena požadavkům na provoz kavárny v 90. letech minulého století, kdy ještě přežívalo zákonodárství z minulého režimu. Díky nedostatkům informací o interiéru je autentický pouze její venkovní vzhled, který je doplněn o hudební pavilon, avšak podle plánů Bohuslava Fuchse. Problematické je její umístění, které se liší od původního. Stavba však na svém novém místě působí tak, jako kdyby tam stála odjakživa. Nachází se nedaleko od místa původního, ale stejně jako v době vzniku stojí opět v parku obklopeném historizující architekturou. Na druhé straně působí i dnes v daném prostředí Fuchsova architektura aktuálně a nevědoucí člověk by asi neřekl, že jde o repliku kavárny z 20. let minulého století. V současnosti jsou totiž stále živé principy neofunkcionalismu a navíc je kavárna v kontrastu s okolními budovami. Dalo by se vlastně říci, že objekt se na první pohled vpodstatě nijak zvlášť nevymyká z dnešní architektonické tvorby. V souvislosti s tím bychom dnes řekli, že původní stavba kavárny musela své současníky šokovat. Pravdou ale je, že veřejnost meziválečného Brna měla pro novou architekturu mimořádné pochopení. To dokládá i fakt, že se v Brně funkcionalismu velmi dobře dařilo. Zhotovení repliky se bohužel Bohuslav Fuchs nedočkal a těžko říci, co by na tento nápad říkal. Podle svých návrhů by mohl stavbu klidně znovu zrealizovat, pravděpodobně by však v ní uplatnil svoje nově získané zkušenosti. Jako člověk, který se v Brně zasloužil o rekonstrukci mnoha staveb a zabýval se památkovou činností, by tento postup ale jistě schvaloval. Návrh na postavení repliky byl navíc konzultován s Fuchsovým synem Kamilem, který i do jisté míry ovlivnil výslednou podobu projektu. Obecně nejsem zastáncem přílišného stavění replik. Každá stavba totiž patří své době a další generace už ji vnímá jinak. Při výstavbě jsou navíc často užity nové materiály a postupy, přičemž stavba musí také odpovídat dobovým předpisům, aby mohla být vůbec zkolaudována. Na druhou stranu i když replika nemůže nikdy získat hodnotu originálu, napomáhá nám aspoň představit si, jak asi původní stavba vypadala a působila. Navíc konkrétně v případě Zemanovy kavárny šlo vlastně o rehabilitaci významné zmizelé stavby a o napravení předchozích chyb. Tento případ také celkově upozornil na problém ochrany moderní architektury. ______________________________________________________________________________________________________________ 100) viz obrazová příloha

49


RESUMÉ Tématem práce je Zemanova kavárna v Brně, dílo architekta Bohuslava Fuchse, jenž byl jednou z hlavních osobností brněnského funkcionalismu. Právě jeho Zemanova kavárna byla první striktně funkcionalistickou stavbou v Brně a jednou z prvních v celém Československu. Proto se práce v úvodních kapitolách zabývá vývojem architektury na počátku 20. století a seznamuje s hlavními zásadami funkcionalistické architektury, přičemž je také nastíněn vývoj brněnské architektury. Práce se poté věnuje postavení Bohuslava Fuchse v oblasti brněnského funkcionalismu a zmiňuje jeho nejvýznamnější díla. Dále je vykreslena atmosféra Československa v době první republiky, kdy měl společensky velký význam kavárenský život. V souvislosti s tématem práce pojednává především o kavárenství v Brně a naznačuje osudy některých brněnských kaváren z pohledu významných staveb, jejichž prostory byly za socialismu nenávratně změněny a jako kavárny zanikly. Stěžejní část práce je věnována Zemanově kavárně, její původní stavbě od Bohuslava Fuchse a následně její replice. Popisuje okolnosti vzniku a bohužel také zániku původní stavby kavárny, dále se zabývá novou stavbou Zemanovy kavárny z 90. let minulého století a jejím vymezením oproti stavbě původní. Je nastíněn dlouhý proces příprav a problémy při výstavbě repliky. Obě stavby jsou také srovnávány. Poslední kapitola pojednává o problému kopií, replik a rekonstrukcí, přičemž jsou uvedeny také příklady ze současného Brna.

50


SUMMARY The subject of this work is The Zeman Café in Brno, the significant building of Bohuslav Fuchs, one of the most famous personalities in the Czech architecture. And just his Zeman Café was the first strictly functionalistic building in Brno and also one of such first buildings in the whole Czechoslovakia. That is why the introductory chapters engage in the architectural development of the beginning of the 20th century and get to know the main principles of the functionalistic architecture and also the main events in Brno. Than the work devotes to the position of Bohuslav Fuchs in the Brno architecture and refers about the most remarkable functionalistic works of him. After that the work is about life in the Czechoslovakia in the years of the First Republic. In this way the coffee bars were the most important places where the people meet and spend their free time. This part mainly describes the social life in Brno and also the most important coffee bars as the buildings which had to compromise with the communistic regime. The fundamental part of this work deals with The Zeman Café, the original building by architect Bohuslav Fuchs and its reconstruction. The work describes circumstances of the rise of the original building and also of its extinction. Another part is about new building of this café from 1990s. Both buildings are also confronted. The last chapter attends to the problem of the copies, replicas and the reconstructions and gives examples from the contemporary Brno.

51


seznam obrázků: Obr. 1. Bohuslav Fuchs, ZDROJ: www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=2220&nav03=2447&nav04=2447&idosobnosti=11 Obr. 2. původní stavba Zemanovy kavárny, ZDROJ: Riedl, Dušan: Zemanova kavárna v Brně. Replika funkcionalistické architektury. In: Zprávy památkové péče, č. 6, Brno 1998, s. 185. Obr. 3. Soutěžní návrh na urbanistickou úpravu Moravského náměstí a okolí novostavby divadla na Kolišti v Brně (1956), ZDROJ: Crhonek, Iloš: Architekt Bohuslav Fuchs. Brno, Petrov 1995, s. 172. Obr. 4 umístění repliky Zemanovy kavárny, ZDROJ: Riedl, Dušan: Zemanova kavárna v Brně. Replika funkcionalistické architektury. In: Zprávy památkové péče, č. 6, Brno 1998, s. 184. Obr. 5 replika Zemanovy kavárny, ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA) - www.zemanka.cz Obr. 6 hotel Avion, ZDROJ: Crhonek, Iloš: Architekt Bohuslav Fuchs. Brno, Petrov 1995, s. 62. Obr. 7 původní kavárna De Unie, ZDROJ: www.e-architekt.cz/index.php?PId=1933 Obr. 8 nově postavená kavárna De Unie, ZDROJ: tamtéž Obr. 9 Masná burza, ZDROJ: Crhonek, Iloš: Architekt Bohuslav Fuchs. Brno, Petrov 1995, s. 23. Obr. 10 Vila La Roche - Jeanneret, ZDROJ: Cohen, Jean-Louis: Le Corbusier. Köln, Taschen 2005, s. 23. Obr. 11 Pavillion de l'Esprit Nouveau, ZDROJ: tamtéž str. 30 Obr. 12 Vila „Le Lac“, ZDROJ: tamtéž str. 27 Obr. 13 Vila Jeanneret - Raaf, ZDROJ: agram.saariste.nl/scripts/fcard.asp?lookforthis=11&dir=corbu&pics=cb Obr. 14 J. J. P. Oud - direktiekeet Oud-Mathenesse, Aakstraat, ZDROJ: www.architectuur.org/oud03.php Obr. 15 replika Zemanovy kavárny, ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA) - www.zemanka.cz Obr. 16 původní stavba Zemanovy kavárny, ZDROJ: reprodukce fotografie z Muzea města Brna Obr. 17 totéž Obr. 18 replika Zemanovy kavárny v roce 2007, ZDROJ: vlastní foto Obr. 19 totéž Obr. 20 totéž Obr. 21 židle (replika Zemanovy kavárny), ZDROJ: vlastní foto Obr. 22 Pavillion de l'Esprit Nouveau, ZDROJ: agram.saariste.nl/scripts/fcard.asp?lookforthis=21&dir=corbu&pics=cb Obr. 23 Dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu, ZDROJ: www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=204

52


použitá literatura: Altman, Karel: Krčemné Brno. Brno, Nakladatelství Doplněk 1993. Augusta, Pavel - Honzák, František: Dějiny v obrazech. Československo 1918 - 1938. Praha, Albatros 1992. autorský kolektiv: A-Ž Malá ilustrovaná encyklopedie. Praha, Odeon 1991. autorský kolektiv: Dějiny zemí koruny české II. Praha, Nakladatelství Paseka 1993. autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství 2006. autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 3. Památky, Lidová kultura, Sport. Praha, Ottovo nakladatelství 2006. autorský kolektiv: Památková péče na Jižní Moravě. Brno, Památkový ústav 1995. autorský kolektiv: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995. autorský kolektiv: Statistický přehled rozvoje Brna do roku 1957. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna I., Dřímal Jaroslav (odp. red.). Brno, Krajské nakladatelství 1959, s. 106 - 132. Balcárek, Pavel: Brno - významné centrum obchodu. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XII., Zřídkaveselý František (odp. red.). Brno, Muzejní vlastivědná společnost 1994, s. 143 - 157. Benešová, Marie: Česká architektura v proměnách dvou století 1780 - 1980. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1984. Blažek, Karel (odp. red.): Brno v architektuře a výtvarném umění. Brno, Nakladatelství Blok 1981. Cohen, Jean-Louis: Le Corbusier. Köln, Taschen 2005. Crhonek, Iloš: Architekt Bohuslav Fuchs. Brno, Petrov 1995. Dostál, Oldřich - Pechar, Josef - Procházka Vítězslav: Moderní architektura v Československu. Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1967. Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí. Moderní architektura. Praha, Levné knihy KMa 2005. Grabmüller, Jiří (odp. red.): Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci o ochraně památek moderní architektury (Brno, březen 1970). Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1972. Hájek, Tomáš: Zánik a vznik památkové péče. Filozofie památkové péče. Praha, Nakladatelství Epocha, s. r. o. 2005. Hájek, Václav: Architektura. Klíč k architektonickým slohům. Praha, Grada Publishing, spol. s. r. o. 2000. Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností I. A-K. Brno, Vydavatelství ANTE Brno 1998, s. 63. Janota, Oldřich (odp. red.): Slavné brněnské vily. Praha, Umělecká agentura Foibos a. s. 2006.

53


Jeřábek, Miroslav: Společenský život brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. století. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XVIII., Novák František (odp. red.). Brno, Muzejní vlastivědná společnost 2005, s. 333 - 354. Kalivoda, František: Architektonické dílo Bohuslava Fuchse v Brně. Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně 1970. Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov. Praha, SPN - Pedagogické nakladatelství, akciová společnost 2002. Koryčánek, Rostislav: Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu. Brno, Vydavatelství ERA 2003. Kroupa, Jiří: Bohuslav Fuchs 1895 - 1972 (úvodní projev na vernisáži výstavy Domu umění, 4. 9. 1995). In: Opuscula historiae artium (řada F). Brno, Masarykova univerzita 1996, s. 131 - 135. Kudělka, Zdeněk: Bohuslav Fuchs. Brno, Nakladatelství československých výtvarných umělců 1966. Kudělka, Zdeněk: Brněnská architektura 1919 - 1928. Brno, Nakladatelství Blok 1970. Kudělka, Zdeněk - Kudělková, Lenka - Chatrný, Jindřich: O nové Brno. Brněnská architektura 1919 - 1939. Katalog stálé expozice Muzea města Brna I. - textová část. Brno, Muzeum města Brna 2000. Kudělka, Zdeněk - Kudělková, Lenka - Chatrný, Jindřich: O nové Brno. Brněnská architektura 1919 - 1939. Katalog stálé expozice Muzea města Brna II. - obrazová část. Brno, Muzeum města Brna 2000. Odehnalová, Alena: Vybrané kapitoly z dějin kultury XX. století. Brno, Akademické nakladatelství CERM, s. r. o. 2001. Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav 1992. Rossmann, Zdeněk: Architekt Bohuslav Fuchs 1919 - 1929. přehled architektovy tvorby za 10 let. Bâle, service des pays, s. a. 1930. Vaculík, Jaroslav - Čapka, František: Nástin českých dějin 20. století. Brno, Masarykova univerzita v Brně - pedagogická fakulta 1999. Sarnitz, August: Adolf Loos. Köln, Taschen 2004. Sedlák, Jan: Janáčkovo divadlo v Brně. Brno, Národní divadlo za podpory Jihomoravské plynárenské, a. s. Sedlák, Jan: Náčrt dějin architektury na Moravě 1919 - 1938. In: Uměleckohistorický sborník, Sedlář Jaroslav (ed.). Brno, Nakladatelství Blok 1985, s. 67 - 99. Sedláková, Radomíra - Frič, Pavel: 20. století české architektury. Praha, Titanic - Grada 2006. Syrový, Bohuslav: Architektura. Naučný slovník. Praha, Státní nakladatelství technické literatury 1961. Syrový, Bohuslav: Architektura - svědectví dob. Přehled vývoje stavitelství a architektury. Praha, Nakladatelství technické literatury 1987.

54


internetové zdroje www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=12464&sec=11308&lang=cz www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=204 www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=2220&nav03=2447&nav04=2447&idosobnosti=11 www.hrusovanyubrna.cz www.realspektrum.cz www.roland-collection.com/rolandcollection/section/35/502B.htm www.wikipedie.cz www.zemanka.cz www.1926-zemanovakavarna.cz

články Baum, Tomáš: Muž, který ztělesňoval vše dobré i špatné z funkcionalismu. In: Lidové noviny, 16. 9., Brno 1995. Juračková, Simona: Brno proslulo svými kavárnami. In: MF Dnes, 15. 9., Brno 2003, s. D/5. kolektiv autorů: „Novostavba památky“ - nonsens nebo nevinný protimluv? Anketa a vybrané příklady. In: Zprávy památkové péče, č. 5, Brno 2004, s. 388 - 398. Kudělková, Lenka: Zaniklé brněnské kavárny meziválečného období. In: ERA 21, č. 3, Praha 2003, s. 46. Pech, Zbyněk: Replika Zemanovy kavárny. In: Architekt, č. 9, Praha 1995, s. 6 - 7. Riedl, Dušan: Zemanova kavárna v Brně. Replika funkcionalistické architektury. In: Zprávy památkové péče, č. 6, Brno 1998, s. 184 - 188. Sedlák, Jan: Zemanova kavárna v Brně opět stojí. In: Umění a řemesla, č. 3, 1995, s. 60 - 63.

další zdroje archiv Magistrátu města Brna dobová periodika konzultace s Ing. arch. Haraldem Čadílkem a Ing. arch. Zbyňkem Pechem Moravský zemský archiv Muzeum města Brna - pracoviště dějin architektury a urbanismu Památkový ústav v Brně výstava O nové Brno technická zpráva o projektu stavby repliky Zemanovy kavárny, ZDROJ: Ing. arch. Harald Čadílek

55


OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

původní stavba z roku 1925

přestavba z 30. let (jediná dochovaná fotografie, která dokazuje přestavbu kavárny)

replika kavárny z roku 1995 (pohled od severozápadu, z Jezuitské ulice)

56



replika kavárny z roku 1995 (pohled od severovýchodu, z Jezuitské ulice)

replika kavárny v roce 2007

57



replika kavárny z roku 1995 (pohled od jihovýchodu, od ulice Koliště)


58


replika kavárny z roku 1995 (pohled od jihozápadu, z ulice Za Divadlem)



59


replika kavárny z roku 1995, včetně hudebního pavilónu (pohled od jihovýchodu, od ulice Koliště)



60


interiér hlavního sálu repliky (1995)

interiér hlavního sálu repliky (1995)

interiér hlavního sálu (2007)

61


vstup do klubu (1995)

klub v suterénu kavárny (1995)

klub kavárny (1995) ZDROJE: fotografie původní stavby a její repliky z roku 1995 ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA) - www.zemanka.cz fotografie z roku 2007 ZDROJ: vlastní foto

62


umístění původní Zemanovy kavárny ve srovnání s budovou Janáčkova divadla: ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA)

Zemanova kavárna

Koliště Janáčkovo divadlo

63


pozvánka na happening Druhé vytyčení Zemanovy kavárny: ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA)

64


umístění repliky Zemanovy kavárny v parku u Koliště za Domem umění: ZDROJ: Ing. arch. Zbyněk Pech (Ateliér ERA)

Jezuitská ulice

replika

Koliště

Mahenovo divadlo

Dům umění

65


Zemanova kavárna v Brně autor původního projektu (1925): Ing. arch. Bohuslav Fuchs autor návrhu a umístění repliky (1992 - 1994): Atelier ERA (Ing. arch. Zbyněk Pech, Ing. arch. Jana Janíková) autor stavební dokumentace: Harald´s rekonstrukce (Ing. arch. Harald Čadílek a Ing. arch. Pavel Horníček) autor návrhu interiéru: Atelier ERA (Ing. arch. Zbyněk Pech, Ing. arch. Jana Janíková a Ing. arch. Jiří Fixel) investor: Šperlík, s.r.o. (Ing. Pavel Imriš) generální dodavatel: Stavex Brno, spol. s r.o. (Ing. Pavel Pokorný) dodavatel atypického interiéru: COTTO Lysice (p. Dalibor Uher) dodavatel funkční repliky spouštěcích oken: Reming, s.r.o. dodavatel pasířských prací: p. Mojmír Drag úvěrující banka: Komerční banka, a.s.

základní kámen repliky kavárny ZDROJ: vlastní foto (2007)

66


půdorys přízemí (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

půdorys přízemí repliky Zemanovy kavárny (změna je jen v prostoru přípravny, kam jsou vestavěny WC a výtah) ZDROJ: Riedl, Dušan: Zemanova kavárna v Brně. Replika funkcionalistické architektury. In: Zprávy památkové péče, č. 6, Brno 1998, s. 186.

67


příčný řez původní stavbou (nahoře) ve srovnání s příčným řezem repliky (dole) → řez sice není veden stejným místem, ale poukazuje na rozšíření nové stavby kavárny o druhý suterén, vyhrazený hospodářskému provozu a novému klubu ZDROJ: Riedl, Dušan: Zemanova kavárna v Brně. Replika funkcionalistické architektury. In: Zprávy památkové péče, č. 6, Brno 1998, s. 186.

68


pohled od severu, z ulice Jezuitská (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

pohled od západu, z ulice Za Divadlem (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

pohled od jihu, od Domu umění (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

69


původní stavba z roku 1925 ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

návrh na přestavbu kavárny z 30. let ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

umístění Zemanovy kavárny (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

70




umístění repliky Zemanovy kavárny ZDROJ: vlastní foto, tabule Park Koliště (2007)

71


hudební pavilon (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

kavárenský stolek (1925) ZDROJ: reprodukce plánu z Muzea města Brna

72

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Recommend Documents