Man ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC

Na pfielomu jara a léta 2007 pfiipravilo Muzeum

Elias Hauptner a jeho dílo

VACKOVÁ: Epitafní obrazy v pfiedbûlohorsk˘ch âechách,

umûní Olomouc v Arcidiecézním muzeu v˘stavu

Umûní XVII, 1969, s. 148–155. Tento poãet je v‰ak dnes

Ku vûãné památce. Malované renesanãní epitafy

V˘jimeãnost malífie Eliase Hauptnera bezespo-

nutné korigovat, aÈ uÏ s ohledem na to, Ïe nûkteré Vac-

v ãesk˘ch zemích, prezentující v domácích pomû-

ru spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe jde o jednu z má-

kovou uvádûné památky nelze povaÏovat za epitafy v pra-

rech poprvé fenomén renesanãního malovaného

la osobností moravského malífiství první ãtvrtiny

vém slova smyslu (uvádí napfiíklad i takzvané epitafní ol-

epitafu. Pro tuto expozici se podafiilo z ãesk˘ch

17. století, která je nejen zachytitelná v prame-

táfie), nebo proto, Ïe od té doby do‰lo devastací

zemí shromáÏdit na tfiicet malovan˘ch epitafních

nech, ale pfiedev‰ím dokumentovaná ucelen˘m

k dal‰ímu umen‰ení tohoto fondu. Jako zvlá‰tû trestu-

památníkÛ z muzejních sbírek a z církevního ma-

souborem malífiského i grafického díla. BohuÏel

hodn˘ pfiípad musíme uvést zniãení unikátního souboru

jetku, ãasto in situ dochovan˘ch v chrámov˘ch in-

aÏ do posledních let nebyly tato osobnost ani do-

ãtyfi man˘ristick˘ch epitafÛ ze 17. století z kostela Pov˘-

teriérech, pro nûÏ byly zhotoveny. Tento poãet se

chované dílo patfiiãnû zhodnoceny, a naopak dlou-

‰ení sv. KfiíÏe v Moravské Tfiebové, které byly vandalsky

mÛÏe jevit jako skromn˘, ov‰em je tfieba si uvû-

ho pfieÏívaly mnohé omyly a nepfiesné soudy, kte-

zniãeny poãátkem 90. let 20. století.

domit, Ïe na rozdíl od sousedních zemí (pfiede-

ré malífie v domácí historiografii po dlouhá léta

3 Vût‰inou se obecnû konstatuje, Ïe v kontextu morav-

v‰ím Polska, Rakouska a Nûmecka) je fond tûch-

znaãnû problematizovaly. Na poãátku stálo patr-

ského malífiství pfieÏíval aÏ do druhé poloviny 17. století

nû jedno z prvních uvedení jména Eliase Haupt-

man˘rismus, pfiiãemÏ se argumentuje právû souborem

v první fiadû historick˘mi okolnostmi, kdy jiÏ bez-

nera do umûleckohistorické literatury ve 20. le-

epitafÛ (dnes jiÏ z vût‰í ãásti zdevastovan˘m) v moravsko-

prostfiednû po Bílé hofie docházelo k odstraÀovaní

tech 20. století, kdy autor struãného hesla

tfiebovském kostele Pov˘‰ení sv. KfiíÏe, viz Ivo KRSEK,

tûchto ve vût‰inû pfiípadÛ nekatolick˘ch monu-

v Thieme-Beckerovû lexikonu mylnû zafiadil pÛso-

Zdenûk KUDùLKA, Milo‰ STEHLÍK, Josef VÁLKA: Umûní

mentÛ z kostelÛ. Zpfietrhání rodov˘ch vazeb, ex-

bení tohoto malífie do poãátku 18. století. I pfie-

baroka na Moravû a ve Slezsku, Praha 1996, s. 112.

trémnû citliv˘ materiál epitafÛ a obecná indolen-

sto, Ïe heslo správnû uvádí jeho obrazy na mû-

4 ¤ádného zhodnocení se nedoãkala osobnost Eliase

ce se pfiedev‰ím v 19. století jistû také podepsaly

dûném plechu v olomoucké dómské sakristii,

Hauptnera ani v recentní encyklopedické literatufie. Jeho

na znaãné redukci tohoto památkového fondu,

datuje je chybnû do rozmezí let 1705–1716.

jenÏ musel b˘t vzhledem k popularitû malovan˘ch

Domácí, a dokonce i lokální literatura tento omyl

tvarného umûní, ani v jejích Dodatcích, viz Andûla

epitafÛ v 16. a první polovinû 17. století nepo-

záhy pfievzala, coÏ pfietrvávalo aÏ témûfi do sou-

HOROVÁ: Nová encyklopedie ãeského v˘tvarného umûní,

chybnû mnohem vût‰í a dne‰ní stav pfiedstavuje

ãasnosti. Rozpaky pfii hodnocení Hauptnerova

Praha 1995; táÏ: Nová encyklopedie ãeského v˘tvarného

pouh˘ zlomek. O to pozoruhodnûj‰í je v‰ak do-

díla bohuÏel utvrdil v 70. letech 20. století ãlá-

umûní – Dodatky, Praha 2006.

chovan˘ soubor pûti epitafÛ a epitafních obrazÛ

nek Hanse Bruckschlegela, kter ˘ analyzoval

5 Hans VOLLMER (ed.): Allgemeines Lexikon der bilden-

olomouck˘ch kanovníkÛ, kter ˘ je zachován od

Hauptnerovu kopii Cranachova obrazu Stûtí sv.

den Künstler XVI, Leipzig 1923, s. 135.

svého vzniku in situ v takzvané kanovnické sak-

Jana Kfi titele v er fur tském Angermuseu. Autor

6 Z lexikální literatury, která na základû hesla v Thieme-

ristii pfii katedrále sv. Václava v Olomouci. Navíc

chybnû doplnil fragmentární signaturu Elias

-Beckerovi mylnû datovala tvorbu Eliase Hauptnera do

známe jejich autora, olomouckého malífie Eliase

Hauptner Pinxit. 1699 místo správného 1609, coÏ

poãátku 18. století, mÛÏeme uvést napfiíklad Komenské-

Hauptnera († 1627). Dal‰ím specifikem této sku-

ovlivnilo i domácí bádání, které je‰tû v 80. letech

ho slovník nauãn˘ V, Praha 1938, s. 51; Prokop TOMAN,

piny malovan˘ch epitafÛ je fakt, Ïe byly jednotnû

trvalo na omylu Thieme-Beckerova hesla a pova-

Prokop Hugo TOMAN: Nov˘ slovník ãeskoslovensk˘ch v˘-

zhotoveny na mûdûné, v nûkolika pfiípadech

Ïovalo dómské kanovnické epitafy pouze za „vel-

tvarn˘ch umûlcÛ 1, Praha 2000, s. 303. Z místní literatu-

ozdobnû vykrajované podloÏce, coÏ jako ucelen˘

mi kvalitnû zpracované kopie star‰ích man˘ristic-

r y se tohoto mylného soudu drÏeli zejména Josef

1

2

to památek u nás jen velmi omezen˘. To je dáno

4

5

6

7

jméno tak není uvedeno ani v Encyklopedii ãeského v˘-

soubor maleb pfiedstavuje i v ‰ir‰ím kontextu

k˘ch dûl“ z poãátku 18. století. Ve stejné dobû

KACHNÍK: Olomouck˘ metropolitní chrám sv. Václava, Olo-

stfiedoevropské malby po roce 1600 zcela uni-

v‰ak jiÏ byla na základû archivních re‰er‰í uvede-

mouc 1931, s. 47, ãi Robert SMETANA: PrÛvodce památ-

kátní jev. K hlub‰ímu poznání analyzovan˘ch ma-

na osobnost Eliase Hauptnera do správn˘ch sou-

kami v Olomouci, Olomouc 1948, s. 14. Jedním z posled-

leb pfiispûlo pfiedev‰ím jejich restaurování, které

fiadnic a prohlouben˘ prÛzkum pramenÛ tak po-

ních pfiíspûvkÛ v této fiadû je Milan Togner, viz Ivo HLOBIL,

je dokumentováno v následujících fiádcích. Pfied-

mohl získat základní informace o Ïivotû tohoto

Pavel MICHNA, Milan TOGNER: Olomouc, Praha 1984,

stavované dílo je o to pozoruhodnûj‰í, Ïe období

s. 113.

první poloviny 17. století je z hlediska dûjin mo-

7 Hans BRUCKSCHLEGEL: Cranach-Kopie im Angermuse-

ravského malífiství stále spí‰e terra incognita.

■ Poznámky

um, Neue Museumskunde, Theorie und Praxis der Muse-

Jde o jakési zvlá‰tní údobí, které jiÏ nespadá do

1 Ondfiej JAKUBEC a kol.: Ku vûãné památce. Malované

umsarbeit XVI, 1973, s. 145–148; Milan TOGNER tamtéÏ.

sfér y renesance, stejnû tak se v‰ak nezafiazuje

renesanãní epitafy v ãesk˘ch zemích, katalog v˘stavy,

do ér y baroka. Nedostateãn˘ v˘zkum a pfiede-

Muzeum umûní Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olo-

v‰ím mal˘ fond znám˘ch památek zpÛsobují, Ïe

mouc, 2007.

i v hlavních kompendiích domácích dûjin umûní je

2 Jarmila Vacková ve své studii z roku 1969 u nás doku-

tato perioda víceménû opomíjena.

126

3

mentovala na 98 malovan˘ch epitafÛ, viz Jarmila

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

1a

1b

Obr. 1a. Elias Hauptner, epitaf olomouckého probo‰ta

do moravské metropole Olomouce, kde patrnû

■ Poznámky

Jana ·ternského ze ·tern s Assumptou a sv. Janem Kfitite-

pfiedpokládal lukrativnûj‰í zakázky. Ve mûstû se

8 Bohumír INDRA: Malífii, fiezbáfii a sochafii v Olomouci

lem, 1607, olej, mûdûn˘ plech, 104 x 78 cm, Olomouc,

podruhé oÏenil a do roku 1616 patrnû spekula-

1500–1650, in: Umûní XXXI, 1983, s. 76; t˘Ï: Pfiíspûvky

katedrála sv. Václava, stav pfied restaurováním. (Foto Zde-

tivnû koupil a prodal nûkolik domÛ. V roce 1622

k biografickému slovníku v˘tvarn˘ch umûlcÛ na Moravû

nûk Sodoma, 2007)

je jako malífi uvádûn ve funkci pfiíseÏného malífi-

a ve Slezsku v 16. aÏ 18. století, in: âasopis Slezského

Obr. 1b. Elias Hauptner, epitaf olomouckého probo‰ta

sko-zlatnického cechu.

Zemfiel v Olomouci po-

zemského muzea B 47, 1998, s. 130–131; Leo‰

Jana ·ternského ze ·tern s Assumptou a sv. Janem Kfitite-

ãátkem roku 1627 a dne 25. února téhoÏ roku

MLâÁK: K dílu olomouck˘ch malífiÛ 17. století Eliá‰e

lem, 1607, olej, mûdûn˘ plech, 104 x 78 cm, Olomouc,

byla inventována jeho pozÛstalost, jeÏ byla na

Hauptnera a Dion˘sa Strausse, in: Vlastivûdn˘ vûstník

katedrála sv. Václava, stav po restaurování. (Foto Zdenûk

pomûry místních malífiÛ pomûrnû bohatá a zahr-

moravsk˘ LIV, 2002, s. 171–176.

Sodoma, 2007)

novala vedle poãtu stfiíbrn˘ch, cínov˘ch a mosaz-

9 Signaturou E.H.V.S. jsou opatfieny také nûkteré Haupt-

n˘ch pfiedmûtÛ, plátna, ‰atÛ a dal‰ího domácího

nerovy kniÏní dfievofiezy, viz Petr VOIT: Encyklopedie knihy.

zafiízení také malífiské potfieby. Vedle rÛzn˘ch ba-

Star‰í knihtisk a pfiíbuzné obory mezi polovinou 15. a po-

rev a obrazu Stûtí sv. Jana Kfi titele to byly také

ãátkem 16. století, Praha 2006, s. 234. Jinde, napfiíklad

v pravém slova smyslu lokálního malífie ãinného na severní a stfiední Moravû.

8

10

vzorníkové knihy a dal‰í grafické pfiedlohy.

11

v tisku Gratia Tricharis Ferdinandae, Olomouc 1628, se

Elias Hauptner (Haubtner, Haupner, Heipner)

Vedle tûchto informací zÛstává ov‰em hlavním

zase setkáváme se signaturou EHPS, která je interpreto-

pocházel ze ·enova (Schönau) u Nového Jiãína,

a klíãov˘m pramenem poznatkÛ dochované

vána jako Elias Hauptner Pinxit et Sculpsit, viz L. MLâÁK,

coÏ se také nejspí‰e odrazilo ve formû jeho signo-

Hauptnerovo malífiské dílo. Jde o soubor epitafÛ

cit. v pozn. 8, s. 173. Nabízí se v‰ak spí‰e moÏnost ji ãíst

9

a epitafních obrazÛ v takzvané kanovnické sakris-

jako Elias Hauptner Pictor (von) Schönau, coÏ je zpÛsob,

Zde se mûl snad narodit pfiibliÏnû kolem roku

tii olomouckého dómu sv. Václava. Skupina zahr-

kter˘m znaãil své práce ve stejné dobû napfiíklad Matou‰

1575 a prvního ‰kolení se mu dostalo v malífiské

nuje následující obrazy, jednotnû namalované na

Radou‰.

dílnû Melchiora Kocha v Novém Jiãínû. Lokální

mûdûném plechu: epitaf olomouckého probo‰ta

10 B. INDRA, cit. v pozn. 8, s. 130; Friedrich NATHER,

pomûr y jej patrnû neuspokojovaly, a proto pfie-

Jana ·ternského ze ·tern (1607), olomouckého

Vladimír SPÁâIL (ed.), Wilhelm NATHER: Die Olmützer

sídlil do Opavy, kde pokraãoval ve ‰kolení a po-

kanovníka Thomase Krencia (1610), neznámého

Häuserchronik I, Olomouc 2005, s. 438; L. MLâÁK, cit.

vání – E.H.V.S. – Elias Hauptner von Schönau.

dafiilo se mu sblíÏit se s místními aristokratick˘mi

kanovníka (?) se scénou Narození Pánû (1613),

v pozn. 8, s. 171.

kruhy. Seznámil se tak s opavsk˘m zemsk˘m hejt-

olomouckého scholastika Jana Pergera z Pergu

11 Inventáfi pozÛstalostí mû‰ÈanÛ, Státní okresní archiv

manem Albrechtem Sedlnick˘m z Choltic, do jehoÏ

(po roce 1615) a poslední patrnû epitafní obraz

v Olomouci, Archiv mûsta Olomouce, sign. 123, f. 437r.

sluÏeb mûl vstoupit. V Opavû se také 12. kvûtna

s Pannou Marií. Nûkteré z tûchto neidentifikova-

1602 v kostele sv. Jifií oÏenil s Katefiinou Karaso-

n˘ch epitafních obrazÛ snad mÛÏeme ztotoÏnit

vou z Opole. Ani prostfiedí Opavy mu v‰ak nejspí‰e

s podobn˘mi na plechu malovan˘mi pohfiebními

nevyhovovalo, a tak se v roce 1607 pfiestûhoval

památníky z poãátku 17. století, které byly pfii olo-

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

127

2a

2b

Obr. 2a. Elias Hauptner, epitaf olomouckého kanovníka

mouck˘m kanovníkem. V úhrnu by tak dokumento-

Thomase Krencia s Pannou Marií (Salus Populi Romani),

vané Hauptnerovo malífiské dílo v Olomouci zahrno-

1610, olej, mûdûn˘ plech, 110,5 x 84,5 cm, Olomouc, ka-

valo ucelen˘ soubor nûkolika kanovnick˘ch epitafÛ,

tedrála sv. Václava, stav pfied restaurováním. (Foto Zdenûk

které Hauptner jako „dvorní kapitulní malífi“ vytvofiil

Sodoma, 2007)

pfiibliÏnû v letech 1607–1615.

Obr. 2b. Elias Hauptner, epitaf olomouckého kanovníka

Památník olomouckého probo‰ta Jana ·tern-

Thomase Krencia s Pannou Marií (Salus Populi Romani),

ského ze ·tern pfiedstavuje nejstar‰í dochovan˘

1610, olej, mûdûn˘ plech, 110,5 x 84,5 cm, Olomouc, ka-

HauptnerÛv epitaf z olomouckého dómu, jenÏ je

tedrála sv. Václava, stav po restaurování. (Foto Zdenûk So-

namalován na bohatû prokrajovaném mûdûném

doma, 2007)

plechu, kdy okraje dotváfiely samotnou malbu (pfie-

Obr. 3. Hieronymus Wierix, obraz Salus Populi Romani

dev‰ím iluzivní rolwerkovou ornamentiku, ale i fi-

(Panna Marie SnûÏná) z fiímského kostela Santa Maria

gurální motivy). Jako jeden z mála je plnû signován

Maggiore, pfied rokem 1600, rytina. (Pfievzato z: Zsuzsanna

Elias Haupner Pinxit 1607. Pfiedstavuje v podstatû

van RUYVEN-ZEMAN, Marjolein LEESBEG, Jan van

klasick˘ epitaf, obsahující v‰echny typické kompo-

der STOCK: The Wierix Family V. Hollstein’s Dutsch and

nenty – zobrazení zemfielého s erbem, nápisem

Flemish Etchings, Engravings and Woodcuts 1450–1700

a také s vlastním náboÏensk˘m v˘jevem pfiímluv-

LXIII, Rotterdam 2004)

n˘ch postav Panny Marie s dítûtem a sv. Jana Kfititele. Jako pfiedloha pro tyto figury slouÏil údajnû list Crispijna de Passeho dle Sprangerovy pfiedlo-

moucké katedrále doloÏeny je‰tû zaãátkem 18. století.

3

128

12

hy. Postava sv. Jana skuteãnû odpovídá r ytinû

K tomuto v˘ãtu mÛÏeme pfiipsat

Crispijna de Passeho zachycující nedochovanou

i zmínûn˘ (epitafní?) obraz z roku 1609, kter˘ je

Sprangerovu nástûnnou malbu v fiímském kostele

uloÏen v er furtském Angermuseu. Jde o zajíma-

San Luigi dei Francesi, ale figura Panny Marie (As-

vou a zdafiilou kopii obrazu Stûtí sv. Jana Kfititele

sumpty) vychází z odli‰né pfiedlohy – z rytiny Rap-

od Lucase Cranacha st., jejíÏ originál získal v roce

haela Sadelera I, podle kresby Maartena de Vos.

1515 olomouck˘ biskup Stanislav Thurzo. Jde pfii-

Právû tûmto grafick˘m vzorÛm Hauptner vdûãil za

tom o analogickou olejomalbu na mûdûném ple-

pomûrnû sebejisté zvládnutí kompozice. Také sa-

chu, kterou dle erbu s figurou pelikána a písmeny

motná malba je provedena suverénnû ‰irok˘mi

W.P.D.P.P.A.P.O.A.B. mÛÏeme spojit s Václavem

a energick˘mi tahy ‰tûtce, které na mnoha mís-

Pilarem z Pilhu († 1630), jenÏ byl od roku 1606 olo-

tech a la prima modelují tvary.

13

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

Chronologicky druhou Hauptnerovou prací

s postavou Panny Marie. Je opût namalován na

■ Poznámky

z olomoucké katedrály je epitaf olomouckého ka-

mûdûném plechu, zpevnûném na rubové stranû

12 Z prvních dvou desetiletí 17. století jsou tak doloÏeny

novníka Thomase Krencia z roku 1610, kter˘ je

n˘tovan˘mi li‰tami. Tento obraz doposud unikal

„plechové“ epitafy olomouck˘ch kanovníkÛ Jifiího Sekery

rovnûÏ malbou na prokrajovaném plechu, jeÏ do-

pozornosti a nyní je v pomûrnû ‰patném stavu.

z Písnic († 1604) a Jana Konupky († 1616), viz Coelestin

tváfií iluzivní oltáfiní architekturu s volutov˘m ná-

Pfiesto není pochyb o tom, Ïe jej lze na základû

KYLHUFFEK: Nova et vetera Epitaphia Ecclesiae Episcopa-

stavcem. Ústfiední pole vyplÀuje polopostava

formálních charakteristik pfiipsat Hauptnerovi.

lis Sancto Wenceslao Martyri sacratae in veterique Urbe

Panny Marie s dítûtem a po stranách pfied iluziv-

V nûkter˘ch ohledech vychází zobrazení Panny Ma-

Olomucensi fundate, cum ingenti Industria summoque la-

ními nikami se nacházejí postavy sv. Tomá‰e

rie typologicky ze schématu takzvané Salus Popu-

bore, ex Monumentis novis et veteris, quantum legi pote-

a sv. Korduly. V predele je umístûna obligátní ná-

li Romani, známého nám jiÏ z epitafu Thomase

rant… excussa et collecta, 1708, Zemsk˘ archiv v Opavû,

pisová deska se zobrazením kleãícího kanovníka.

Krencia. V tomto pfiípadû mÛÏeme zváÏit, zda tato

poboãka Olomouc, fond Metropolitní kapitula Olomouc,

Centrální mariánsk˘ motiv pfiedstavuje typ zvan˘

malba nepfiedstavuje fragment epitafu olomouc-

rkp. CO 251; Metodûj ZEMEK: Náhrobky v metropolitním

Salus Populi Romani, tedy kultovní milostn˘ ob-

kého kanovníka Jifiího Seker y z Písnic († 1604),

kostele sv. Václava v Olomouci, Praha 1948, s. 13, ã. 86,

raz Panny Marie SnûÏné, jejíÏ prototyp je umístûn

kter˘ je jako obraz na plechu malovan˘ zmiÀován

87.

v fiímském kostele Santa Maria Maggiore. Krenti-

v inventáfii olomoucké katedrály je‰tû poãátkem

13 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 121–124.

Ûv epitaf dokládá na Moravû popularitu tohoto

18. století.

18

14 O. JAKUBEC: Poutní místa, poutû a milostné obrazy

14

Dokumentovan˘ soubor malífiského díla Eliase

v mecenátu a politice olomouck˘ch biskupÛ raného novo-

Hauptner mûl pfii práci na epitafu k dispozici fiadu

Hauptnera se zaslouÏil o to, Ïe jeho tvÛrce pfiestá-

vûku, in: Joanna LUBOS-KOZIE¸ et al. (ed.): Pielgrzymo-

grafik a vedle r ytin Johanna Sadelera I jeho re-

vá b˘t pouh˘m jménem, jak˘ch je v pramenech

wanie i sztuka. Góra Âwi´tej Anny i inne miejsca piel-

první poloviny 17. století celá fiada, av‰ak málo-

grzymkowe na Âlàsku, Wroc∏aw 2005, s. 307–321.

obrazu, ‰ífieného po Evropû pfiedev‰ím jezuity.

produkce vytváfiela pfiedev‰ím rodina WierixÛ.

15

V pofiadí tfietí dochovanou malbou z olomoucké-

kdy se je dafií spojit s konkrétními díly.

19

Je nic-

15 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 124–126.

ho dómu je obraz pocházející nejspí‰e z epitafu

ménû malífiskou osobností v mnohém typickou

16 TamtéÏ, s. 127–129.

neznámého kanovníka. Obdélníková deska z mû-

a exemplární. Jak jsme vidûli, Hauptnerovo dílo

17 TamtéÏ, s. 130–133.

dûného plechu zachycuje Narození Pánû, je dato-

bylo závislé na grafick˘ch pfiedlohách, sahajících

18 TamtéÏ, s. 132–133.

vaná rokem 1613 a identifikovaná iniciálami E. H.

od Albrechta Dürera pfies okruh nizozemské i stfie-

19 Bohumír INDRA: Opav‰tí malífii od poloviny 16. do prv-

MÛÏeme spekulovat, zda se v tomto pfiípadû ne-

doevropské tvorby aÏ po soudobé man˘ristické

ní poloviny 18. století, in: âasopis Slezského zemského

jedná o prameny uvádûn˘ epitaf olomouckého

umûní. Tuto metodu práce ostatnû Hauptner pou-

muzea B 29, 1980; t˘Ï: Krnov‰tí malífii od poãátku 17. do

a kromûfiíÏského kanovníka a olomouckého vikáfie

Ïíval i v oblasti kniÏního dfievofiezu.

To vãleÀuje

konce 18. století, in: âasopis Slezského zemského mu-

Jana Konupky (†1616). Dochovan˘ obraz je nepo-

jeho tvorbu do kontextu stfiedoevropského umûní,

zea B 30, 1981, s. 247–266; t˘Ï: V˘tvarní umûlci, umû-

chybnû fragmentem vût‰í epitafní struktury, která

které je‰tû do poloviny 17. století kontinuálnû na-

leãtí fiemeslníci a stavitelé v Moravské Ostravû od 16. do

ve své pÛvodní adjustaci zahrnovala i pfiipojenou

vazovalo na principy man˘rismu, v tomto teritoriu

druhé poloviny 19. století, in: Ostrava. Sborník pfiíspûvkÛ

nápisovou desku a snad i zobrazení kanovníka.

jednoznaãnû souvisejícího s rudolfinsk˘m umûním

k dûjinám a v˘stavbû mûsta 11, 1981, s. 382–427; t˘Ï:

Také v tomto pfiípadû Hauptner pouÏil grafickou

a jeho okruhem. Podobnou kontinuitu ostatnû mÛ-

Malífiské dílny a malífii ve mûstech severov˘chodní Moravy

pfiedlohu, a to dfievofiez Albrechta Dürera Naroze-

Ïeme v této dobû sledovat v celé stfiední Evropû.

a tû‰ínského Slezska od 16. století do 80. let 17. století

ní (1504), respektive jeho pozdûj‰í zrcadlovou

Elias Hauptner je v domácích pomûrech umûlcem,

I, in: âasopis Slezského zemského muzea B 39, 1990,

kterému v âechách plnû odpovídá chrudimsk˘ Ma-

s. 137–154, 216–229; t˘Ï: Pfiíspûvky k biografickému

Dal‰ím kanovnick˘m epitafem Eliase Hauptne-

tou‰ Radou‰ († 1631), jenÏ v epitafní tvorbû ob-

slovníku v˘tvarn˘ch umûlcÛ na Moravû a ve Slezsku v 16.

ra je památník olomouckého scholastika Jana

dobnû udrÏoval tradici man˘ristického umûní

aÏ 18. století, in: âasopis Slezského zemského muzea

16

verzi, snad dfievofiez Hieronyma Hopfera.

Pergera z Pergu z doby po roce 1615. Obdobnû

i v pobûlohorské dobû.

20

21

B 41, 1992, s. 234–244; 42, 1993, s. 124–146; 43,

jako pfiedchozí ·ternského a Krenciovy epitafy je

V rámci prezentovaného fondu olomouck˘ch

1994, s. 23–48; 44, 1995, s. 242–287; 46, 1997,

i tento namalován na bohatû dekorativní prokra-

epitafÛ na mûdûném plechu, které pro‰ly bûhem

s. 40–84; 47, 1998, s. 122–163; 51, 2002,

jované mûdûné podloÏce, která vytváfií prostor

pfiípravy zmínûné v˘stavy restaurováním, musíme

s. 203–245; Zora PELOU·KOVÁ: Malífii v Brnû kolem ro-

pro iluzivnû malovanou oltáfiní architekturu epita-

je‰tû uvést dal‰í pohfiební památník z olomoucké

ku 1600. Pfiíspûvek ke slovníku umûlcÛ, in: Opuscula

fu. Opût zahrnuje v‰echny standardní epitafní

katedrály, a to epitaf kromûfiíÏského kanovníka

historiae artium F 41, 1997, s. 5–29.

komponenty – obligátní nápisové pole v predele,

Antonína Franti‰ka Haupta z roku 1666. Ten byl

20 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 66.

polep‰en˘ pergerovsk˘ erb v nástavci a ústfiední

stejnû jako pfiedchozí uloÏen v dómské kanovnic-

21 K této kontinuitû rudolfinského umûní v ranû barok-

obrazové pole se Svatou rodinou a sv. Janem Kfiti-

ké sakristii a pro shodnou mûdûnou podloÏku

ním malífiství viz Michal ·KONEK: Sochafiství a malífiství v

telem, vedle kter ˘ch kleãí Jan Perger. Jako v ji-

a analogické bohaté prokrajování okrajÛ byl dlou-

Praze 1550–1650, in: Eli‰ka FUâÍKOVÁ a kol. (ed.): Ru-

n˘ch pfiípadech, i zde Hauptner pouÏil pro centrál-

ho mylnû pfiipisován rovnûÏ Eliasi Hauptnerovi.

dolf II. a Praha. Císafisk˘ dvÛr a rezidenãní mûsto jako

ní v˘jev grafickou pfiedlohu; pfiedpokládá se, Ïe jí

Pravda v‰ak je, Ïe se tímto obrazem, zhotoven˘m

kulturní a duchovní centrum stfiední Evropy, katalog v˘-

byl grafick˘ list Raphaela Sadelera podle obrazu

anonymním moravsk˘m malífiem tfietí ãtvr tiny

stavy, Správa PraÏského hradu, Praha – Lond˘n – Milán

Hanse Rottenhammera. Vzhledem ke srovnatel-

17. století, kanovník Haupt pouze snaÏil navázat

1997, s. 355–375; Josef MEDVECK¯: Obraz a slovo. Slo-

n˘m Rottenhammerov˘m pracím z doby kolem ro-

na tradici man˘ristick˘ch epitafÛ v olomoucké

vo a obraz v protestantskom umení 17. storoãia na Slo-

ku 1600 pfiedstavuje i olomoucká malba pomûrnû

katedrále, kde byl jako jeho pfiedchÛdci rovnûÏ

vensku, in: Ján BAKO· (ed.): Problémy dejín v˘tvarného

pohfiben.

umenia na Slovensku, Bratislava 2002, s. 157.

vûrné následování pfiedpokládané pfiedlohy.

17

Poslední z dochovan˘ch maleb Eliase Hauptnera z olomouckého dómu je patrnû epitafní obraz

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

129

5

6

4

Obr. 4. Elias Hauptner, obraz z epitafu neznámého ka-

pouze HauptÛv epitaf je tenãí, cca 1 mm). Je moÏ-

novníka s Narozením Pánû, 1613, olej, mûdûn˘ plech,

né, Ïe tyto mûdûné desky byly Hauptnerovu ate-

V okamÏiku pfiedání do restaurátorského ateli-

110 x 76,5 cm, Olomouc, katedrála sv. Václava. (Foto

liéru dodávány nûkterou z olomouck˘ch dílen

éru byly malby v pomûrnû ‰patném stavu, coÏ

Zdenûk Sodoma, 2007)

mûdikovcÛ, ktefií zde pÛsobili jiÏ od první polovi-

bylo zpÛsobeno jak dfiívûj‰í ne‰etrnou manipula-

Obr. 5. Albrecht Dürer, Narození Pánû, 1504, dfievofiez.

ny 15. století – v roce 1604 náleÏeli do cechu

cí, tak neodborn˘mi zásahy. Nejrozsáhlej‰í po-

(Pfievzato z: Walter L. STRAUSS (ed.): Sixteenth Century

ostruÏníkÛ, jehláfiÛ a platnéfiÛ –, nebo mohly b˘t

‰kození malby se nalézala pfii ozdobnû profieza-

German Artists. Albrecht Dürer. The Illustrated Bartsch 10,

vyrobeny mûdikovci v Brnû. V˘roba mûdûn˘ch

n˘ch okrajích, kde byla mûdûná podloÏka vÏdy

New York 1980)

desek pro malby vyÏadovala znaãnou kvalitu,

nejvíce mechanicky namáhána, dal‰í ãetné de-

Obr. 6. Hieronymus Hopfer, Narození Pánû (podle Alb-

a tak se jiÏ od konce 16. století setkáváme na-

fekty v‰ak byly patrné po celé plo‰e obrazÛ. Kro-

rechta Dürera), pfied 1520 (?), dfievofiez. (Pfievzato z: Wal-

pfiíklad v Nizozemí s praxí puncování desek, stej-

mû míst v minulosti jiÏ opravovan˘ch se na obra-

ter L. STRAUSS (ed.): Sixteenth Century German Artists.

nû jako s jejich kontrolou cechem mûditepcÛ. Ta-

zech vyskytovalo mnoÏství novûj‰ích drobn˘ch

Albrecht Dürer. The Illustrated Bartsch 10, New York

to technika byla známa jiÏ ve stfiedovûku, ale

mechanick˘ch po‰kození (vrypÛ, zásekÛ a novûji

1980)

o její popularitu se pfiiãinilo aÏ italské umûní ma-

opadan˘ch míst pfii okrajích). Napfiíklad na epita-

n˘rismu. Souvisí s malífisk˘m experimentováním

fu Jana Pergera do‰lo pfii nûkterém z pfiedcho-

Stav obrazÛ pfied restaurováním

s nejrÛznûj‰ími kamenn˘mi a kovov˘mi podloÏka-

zích ãi‰tûní k zásadnímu zeslabení nehmotn˘ch

Restaurování olomouck˘ch epitafÛ

mi (napfiíklad mramor, bfiidlice, alabastr, achát,

barevn˘ch lazur. Tato promytá místa „restaurá-

na mûdûném plechu 2004–2007

mûì), které nejen slouÏily k demonstrování umû-

tor“ plo‰nû zakryl pfiemalbou – jeho zásahy v‰ak

lecké vir tuozity, ale mûly rovnûÏ zajistit trvalou

na nûkter˘ch místech ztmavly, na jin˘ch naopak

V rámci pfiípravy stálé expozice Arcidiecézního

kvalitu tûchto maleb. Vûfiilo se, Ïe tento kvalitní

muzea v Olomouci a v˘stavy Ku vûãné památce. Ma-

materiál, na rozdíl od tradiãních materiálÛ (dfie-

lované renesanãní epitafy v ãesk˘ch zemích do‰lo

vo, plátno), zaruãí vût‰í stabilitu barev, které

■ Poznámky

v ateliéru ·árky a Petra Bergerov˘ch v letech

pevnûji pfiilnou k podkladu, a Ïe zmûny barev-

22 Hana SEIFERTOVÁ: Vûãná malba? Obrazy na kameni

2004–2007 k restaurování souboru pûti epitafÛ, te-

n˘ch vlastností malby budou lépe odolávat kli-

a na mûdi v 17. a 18. století, katalog v˘stavy, Oblastní

dy ãtyfi man˘ristick˘ch Eliase Hauptnera (Jana ·tern-

matick˘m vlivÛm a ãasu. Za iniciátora uÏívání té-

galerie v Liberci – Severoãeská galerie v˘tvarného umûní

ského, Thomase Krencia, epitafní obraz neznámého

to „vûãné“ malby povaÏoval Giorgio Vasari

v Litomûfiicích – Národní galerie v Praze 2001, s. 5,

kanovníka z roku 1613 a památník Jana Pergera)

Sebastiana Lucianiho, zvaného del Piombo,

12–17.

a ranû barokního epitafu Franti‰ka Antonína Haupta.

av‰ak o pfiednostech mûdi jako malífiské podloÏ-

V‰echny epitafy pfiedstavují olejomalby na mûdû-

ky byl pfiesvûdãen jiÏ Leonardo da Vinci.

22

n˘ch deskách o podobné tlou‰Èce (cca 1–2 mm;

130

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

7

8

Obr. 7. Elias Hauptner, epitaf olomouckého scholastika

‰kozená místa pfied pfiemalováním tmelena. Po-

mace, které o historii obrazu vypovídají nejvíce a ne-

Jana Pergera z Pergu se Svatou rodinou, po roce 1615,

vrch v‰ech obrazÛ byl pokryt nerovnomûrnou sla-

odmyslitelnû k nûmu tedy patfií? Bez ohledu na nû-

olej, mûdûn˘ plech, 112 x 85,5 cm, Olomouc, katedrála

bou vrstvou zaÏloutlého laku a v˘raznou vrstvou

které soudobé trendy je tfieba konstatovat, Ïe vos-

sv. Václava. (Foto Zdenûk Sodoma, 2007)

povrchov˘ch neãistot (vãetnû mu‰incÛ).

kové laky jsou vhodné pouze na malby temperové

Obr. 8. Elias Hauptner, obraz z epitafu neznámého ka-

Z kolekce obrazÛ vyboãoval epitafní obraz nezná-

(my‰leno na stfiedovûké deskové obrazy), ale

novníka (?) s Pannou Marií, první ãtvrtina 17. století,

mého kanovníka se scénou Narození Pánû, a to jak

i v tomto pfiípadû se doporuãuje naná‰et je aÏ na

olej, mûdûn˘ plech, 110 x 83 cm, Olomouc, katedrála

formátem, kter˘ pfiedstavuje prostá mûdûná obdél-

proschlou vrstvu damarového laku. Na olejomalby

sv. Václava. (Foto Zdenûk Sodoma, 2007)

níková deska bez vykrajovan˘ch okrajÛ, tak i sta-

by v‰ak mûl b˘t pouÏit lak leskl˘, pfiípadnû polo-

vem pfied opravou. Obraz byl totiÏ v nedávné minu-

leskl˘, kter˘ silnû lomí svûtlo a dodává malbû

losti restaurován a jeho stav bylo moÏné povaÏovat

hloubku. Jen tak zÛstane ãitelná celá kompozice.

24

ãásteãnû zprÛhlednûly, takÏe plochy pÛsobily vel-

za stabilní. Nejvût‰í problém v‰ak v souãasné dobû

mi ru‰ivû. Jednalo se pfiedev‰ím o modr˘ plá‰È

znamenaly optické zmûny novodob˘ch zásahÛ

Panny Marie na zmínûném epitafu Jana Pergera,

a pfiedev‰ím nevhodná povrchová úprava. Povrch

kde se nepÛvodní zásahy jevily jako velmi nestej-

obrazu totiÏ pokr˘vala natolik silná vrstva matného

nomûrná vrstva silnû ztmavlého (moÏná umûle za-

laku, Ïe nebylo moÏno posoudit nejen stav originál-

barveného?) laku, pod kterou prosvítala promytá

ní malby, ale ani skuteãn˘ stav dodateãn˘ch zásahÛ

originální malba. Dal‰í podobné zásahy byly dete-

(tmelÛ a retu‰í). ObtíÏnû identifikovatelná byla bo-

■ Poznámky

kovány v plo‰e plá‰tû kleãícího kanovníka. Drob-

huÏel i ãást samotné kompozice, pfiedev‰ím v tma-

23 Podrobn˘ postup spoleãnû s dokumentací je shro-

nûj‰í opravy se nacházely v inkarnátech, kde kro-

v˘ch partiích horní poloviny obrazu. V zájmu ade-

máÏdûn v pfiíslu‰né dílãí restaurátorské zprávû, viz ·árka

mû plo‰nûj‰ích pfiemaleb defektÛ bylo moÏné

kvátní prezentace malby vefiejnosti bylo tedy

a Petr BERGEROVI: Zpráva o restaurování a technologic-

23

Postup restaurování V první fázi byly obrazy prohlédnuty v UV luminiscenci.

25

Objevila se pfiitom nestejnorodá laková

Na

rozhodnuto obraz upravit, aby byl pro diváka lépe ãi-

k˘ prÛzkum dvou závûsn˘ch obrazÛ na mûdûném plechu

mnoha místech se vyskytovaly tmavé okrouhlé

teln˘. Matn˘ lak sice skryje mnoho z proveden˘ch

ze sbírek Muzea umûní v Olomouci, Píseãná 2004.

skvrnky, procházející malbou jiÏ od podkladu. Ty

zásahÛ, je v‰ak naprosto nemilosrdn˘ k estetické-

24 Bohuslav SLÁNSK¯: Technika malby II. PrÛzkum a re-

nebylo moÏné odstranit, neboÈ pocházejí z reakce

mu úãinu díla v oãích odborníka. Trend pouÏívání

staurování obrazÛ, Praha 1956, s. 245.

kovové desky, pigmentÛ a voln˘ch kyselin, které

krycích lakÛvznikl pravdûpodobnû z poloodborn˘ch

25 Ultrafialová fluorescence zaznamenává souãasn˘ stav

jsou obsaÏeny v pojidle barev a jsou typick˘m prÛ-

názorÛ rÛzn˘ch obchodníkÛ s umûním, ktefií dávají

povrchu malby, u obrazÛ pfiedev‰ím rovnomûrnost lako-

vodním jevem malby na kovové podloÏce. Velmi

pfiednost prvoplánovému pohledu laika – zákazní-

v˘ch vrstev. Tmavé skvrny zpravidla reprezentují pozdûj‰í

necitlivû byl opraven také po‰kozen˘ zlat˘ dekor,

ka, kter˘ chce vidût „hezk˘ obraz“, kompaktní a ne-

zásahy a retu‰e, dle jejich intenzity lze odvodit, zda jsou

a to souvislou vrstvou bronzu. V‰echny dodateãné

po‰kozen˘. Nejsou ale napfiíklad krakeláÏ, se‰ití

tyto zásahy na lakové vrstvû, ãi pod ní. Pokud je laková

zásahy byly barevnû odli‰né a v˘znamnû korigova-

pláten, nerovnosti podloÏky, charakter tmelÛ ãi ro-

vrstva extrémnû silná, nemusejí b˘t zásahy ve spodních

ly kolorit obrazÛ. Ani na jedné desce nebyla po-

zeznatelnost retu‰í právû ony nesmírnû cenné infor-

vrstvách vÛbec ãitelné.

vysledovat i zv˘raznûní kresebn˘ch detailÛ.

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

131

9

Obr. 9. Moravsk˘ malífi tfietí ãtvrtiny 17. století, epitaf

Podrobná prohlídka pod mikroskopem ozfiejmila

moÏno vzhledem k silné lakové vrstvû vysledovat

technologickou v˘stavbu obrazÛ – mûdûná deska

rozsah malífisk˘ch zásahÛ, které se pod vrstvou

byla s nejvût‰í pravdûpodobností opatfiena nátû-

nacházejí, ani Ïádné dal‰í údaje o stavu originá-

rem tenké olejové barvy s v˘znamnûj‰ím dílem

lu. Bylo proto rozhodnuto pfiistoupit k ãásteãné-

olejové sloÏky (coÏ byla standardní pfiíprava mûdû-

mu odstranûní lakové vrstvy tak, aby novodobé

né desky), pfiiãemÏ na tûchto deskách byla zazna-

restaurátorské zásahy zÛstaly zachovány a mohly

menána vrstva tmavo‰edé imprimitury. Kompozi-

b˘t dále posouzeny. Po prohlídce sond do lakové

ce byla následnû rozvrÏena ‰irok˘mi tahy ãernou

vrstvy bylo konstatováno, Ïe originální malba by-

barvou, na kterou byly poté naneseny aÏ ãtyfii ba-

la jiÏ dfiíve oãi‰tûna a novodobé tmely jsou po

revné vrstvy. Na nûkter˘ch místech prosvítá v kra-

men‰í úpravû vyhovující. Také retu‰e se mohly po

kelách pÛvodní zlato, které bylo poloÏeno v plát-

úpravách akceptovat, neboÈ pro samotné dílo bu-

cích i pod okolní malbu. V nûkter ˘ch defektech

de bezesporu ‰etrnûj‰í je spí‰e opticky upravit

(napfiíklad na epitafu kanovníka Krencia) bylo moÏ-

neÏ obraz znovu podrobit pÛsobení rozpou‰tûdel.

no vysledovat zbûÏné vr ypy, které se v‰ak skrze

Bylo proto rozhodnuto o dotmelení a o maximál-

dochovanou malbu opticky neprojevují. MÛÏeme

ním zeslabení nevhodn˘ch lakov˘ch vrstev, které

tedy pouze spekulovat, Ïe jde o záznam základní

by ov‰em nezasáhlo vrstvu retu‰í. Poté byl obraz

rozkresby a pomocné sítû.

opatfien pracovní tenkou damarovou lakovou me-

kromûfiíÏského kanovníka Antonína Franti‰ka Haupta

Bylo moÏné konstatovat, Ïe soudrÏnost barev-

zivrstvou, do níÏ byla provedena úprava retu‰í.

s Korunováním Panny Marie, sv. Katefiinou a sv. Antoní-

né vrstvy s mûdûnou podloÏkou je pozoruhodnû

Vût‰í plochy byly rozru‰eny ãárkovanou a teãko-

nem

plech,

dobrá, coÏ svûdãí o dokonalé technologické pfií-

vanou metodou tak, aby byl originál opticky sce-

103,5 x 80 cm, Olomouc, katedrála sv. Václava. (Foto

pravû. V místech zborcení podloÏky pfii profiezáva-

len, av‰ak aby pfii detailním pohledu nebyl za-

Zdenûk Sodoma, 2007)

n˘ch okrajích v‰ak pochopitelnû do‰lo k uvolnûní

stfien charakter a rozsah po‰kození díla.

Paduánsk˘m,

1666,

olej,

mûdûn˘

a opadání barevné vrstvy. Jde o problémy ze vzdá-

Pfied vlastní prezentací souboru epitafÛ Eliase

lenûj‰í minulosti, protoÏe tato po‰kození byla jiÏ

Hauptnera v olomouckém Arcidiecézním muzeu

vrstva (pravdûpodobnû ãásteãnû smytá pfii pfied-

pfii dfiívûj‰ích opravách malífisky pojednána.

byly dva nejdfiíve restaurované obrazy (epitafy Ja-

chozích opravách), dále pfiemalby a nepÛvodní zá-

V rámci souãasn˘ch zásahÛ byla novû uvolnûná

na Pergera a Antonína Franti‰ka Haupta) opatfie-

sahy na lakové vrstvû i pod ní. Poté byly obrazy pro-

místa upevnûna, av‰ak nerovnosti podloÏky neby-

ny vrstvou pololesklého damarového laku. Do-

hlédnuty kamerou, senzibilovanou k IR spektru,

ly nijak dále vyrovnávány, neboÈ by hrozila ztráta

sáhlo se tak Ïádoucího optického scelení celé

dal‰ích ãástí originálu.

kolekce, coÏ bylo pfii galerijní instalaci maximálnû

26

napojenou do poãítaãového systému.

Tato ãást

prÛzkumu nepfiinesla Ïádné zásadnûj‰í poznatky

V následující fázi byl proveden sondáÏní prÛ-

o zpÛsobu v˘stavby obrazÛ, defekty se jevily jako

zkum do vrstev povrchov˘ch neãistot, lakÛ a pfie-

V letech 2006–2007 tedy mohlo dojít díky pfii-

tmavé plo‰ky, pod odfiltrovan˘mi vrstvami (napfiíklad

maleb. Po jeho vyhodnocení byl povrch obrazÛ po-

spûní Muzea umûní Olomouc – Arcidiecézního mu-

pod ãerven˘mi plá‰ti) se neprojevila rozkresba ani

stupnû ãi‰tûn, poté byly hlub‰í defekty v malbû

zea Olomouc k restaurování a pfiedev‰ím prezen-

pfiípravné rozvrÏení kompozice (které je patrné aÏ

vytmeleny voskovo-pr yskyfiiãn˘m tmelem a dále

taci unikátního souboru man˘ristick˘ch epitafních

pozdûji pfii prohlídce stereomikroskopem). Dále byly

provedena retu‰ olejovo-pr yskyfiiãn˘mi barvami

maleb. Nejen pro konkrétní okolnosti vzniku toho-

obrazy prohlédnuty optivisorem (zvût‰ení 1,5–2x)

v místech plo‰nûj‰ích po‰kození technikou ãárko-

to díla, které mÛÏeme spojit s obrozen˘m protire-

a pod stereomikroskopem ve zvût‰ení 9–40x, pfii-

vanou a teãkovanou. Men‰í defekty byly pojedná-

formaãním katolick˘m mecenátem na Moravû, ale

ãemÏ byl posouzen pfiedev‰ím stav barevné vrstvy

ny napodobivû. V maximální moÏné mífie do‰lo

i pro úspû‰né autorské pfiipsání bylo moÏné více

a charakter rukopisu. Tento prÛzkum ukázal povrch

k pfiiznání po‰kození zlatého dekoru tak, aby de-

osvûtlit situaci moravského malífiství v první polo-

malby jako souhrn sebejistû nanesené barevné

fekty nepÛsobily ru‰ivû, av‰ak aby originál zÛstal

vinû 17. století. RovnûÏ technologick˘ charakter

hmoty, která v sobû nese aÏ moderní prvky. Malba,

pfii bliωím pohledu odli‰iteln˘.

tûchto epitafÛ umoÏnil restaurátorÛm pracovat na

Ïádoucí.

v dostateãném odstupu pÛsobící jako klidn˘ rene-

Po scelení v‰ech v˘jevÛ byly obrazy opatfieny

pomûrnû v˘jimeãném materiálu, s nímÏ se lze

sanãní záznam, se pfii detailním pohledu mûní

pololeskl˘m damarov˘m lakem a asi po ‰esti

v kontextu domácího malífiství kolem roku 1600

v dramatick˘ shluk skvrn a tahÛ, kde svoji roli hraje

aÏ osmi mûsících by malby mûly b˘t opatfieny zá-

setkat jen velmi vzácnû. V koneãném v˘sledku tak

i ten nejjemnûj‰í detail, bravurnû nanesen˘ na defi-

vûreãn˘m damarov˘m lakem s pfiímûsí vãelího

neobyãejnû citliv˘ a zdafiil˘ restaurátorsk˘ zásah

nitivní místo. Autor pracoval s hutnou barevnou

vosku a polymerovaného oleje. Vzhledem k pod-

umoÏnil rehabilitovat stav tûchto jedineãn˘ch epi-

pastou, kde se v reliéfu projevuje i traktace ‰tûtce,

loÏce epitafÛ, která je sice stabilní, ale pfiece je-

tafÛ a seznámit s nimi odbornou i laickou vefiej-

modelující tvary. Nejdále za‰el v tomto smûru Elias

nom v˘raznû reagující na vnûj‰í vlivy, je nutné za-

nost.

Hauptner na epitafu Thomase Krencia, kde lze pfii

chovat stejn˘ reÏim u v‰ech obrazÛ tohoto

podrobné prohlídce stereomikroskopem obdivovat

souboru, tedy maximální opatrnost pfii jakékoliv

nadãasovost a krásu barevné hmoty (belle

manipulaci, neboÈ malbu nelze proti zmûnám

■ Poznámky

matie`re). Na dal‰ích dílech je rukopis umírnûnûj‰í,

pnutí nijak ochránit a hrozí trvalá ztráta barevné

26 Infraãervené paprsky pronikající pod povrch malby

i kdyÏ stejnû kvalitní. V˘razn˘m optick˘m prvkem je

vrstvy, pfiedev‰ím v periferních oblastech.

mohou za pfiízniv˘ch okolností zobrazit urãité aspekty ma-

pfiedev‰ím drobná síÈová krakeláÏ, prozrazující uÏití

U posledního obrazu na plechu – epitafu ne-

lífiského rukopisu, pfiedev‰ím autorsk˘ch zmûn, podma-

rychleji schnoucího pojiva, a prosvítání tmavé im-

známého kanovníka se scénou Narození Pánû –

leb ãi rozkreseb, materiálovou nestejnorodost a pomáha-

primitury v drobn˘ch plo‰kách.

neohraniãeného profiezávan˘mi okraji, nebylo

jí i pfii identifikaci nûkter˘ch pigmentÛ.

132

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

10

11

12

13

Obr. 10. Mikrosnímek epitafu Jana Pergera z Pergu se zfiejm˘m po‰kozením malby a následnou pfiemalbou. (Foto Petr Berger) Obr. 11. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia s patrn˘m kvalitním rukopisem a sebejistû zpracovanou barevnou vrstvou, pod níÏ je patrná ‰iroká ‰tûtcová rozkresba. (Foto Petr Berger) Obr. 12. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia s viditeln˘mi vrypy pomocné sítû a základní rozkresby (?). (Foto Petr Berger) Obr. 13. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia. (Foto Petr Berger) Obr. 14. Detail epitafu Jana ·ternského ze ·tern bûhem sondáÏního prÛzkumu do povrchov˘ch neãistot a starého 14

laku. (Foto Petr Berger)

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 / STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

133