europa
Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě
Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky
katalogizace v knize
– národní knihovna čr
Kalevala. Česky Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě / [uspořádal, revizi překladu provedl, komentáře a poznámkový aparát napsal] Jan Čermák ; [z finského originálu … přeložil Josef Holeček, Jan Čermák]. – Vyd. 5., V nakl. Academia a v komentované podobě vyd. 1. – Praha : Academia, 2014. – 1114 s. – (Europa ; sv. 45) ISBN 978-80-200-2291-2 821.511.111-1 * 821.511.111-13 * 801.73 - Kalevala - finský epos - textová analýza - finská poezie - epická poezie - komentovaná vydání - studie 821.51 - Uraloaltajské literatury [25]
© Jan Čermák, 2014 Preface © Markéta Hejkalová, 2014 Illustrations © Finnish National Gallery, 2014 ISBN 978-80-200-2291-2
Památce Josefa Holečka (1853–1929), Jana Petra Velkoborského (1934–2012) a Harryho Järva (1921–2009)
»Tyto básně se mi velice zamlouvají – jsou literaturou tolik odlišnou od čehokoli, co zná běžný čtenář, a dokonce snad i čtenář dobře znalý méně obvyklých cestiček postranních: jsou tolik neevropské, a přece nemohly vzniknout jinde než v Evropě.« z přednášky J. R. R. Tolkiena „O Kalevale neboli Zemi hrdinů“, Oxford 1915
»Bylo to jako objevit sklípek plný lahví úžasného vína jakosti a chuti, jaké jsem dosud neokusil. Naprosto mě opojilo…« J. R. R. Tolkien o finštině v dopise W. H. Audenovi ze 7. června 1955
OBSAH Průvodce Kalevalou pro laiky (Markéta Hejkalová) Kalevala: medailon skladby Slovo úvodem Tak jsem slýchal pěvce pěti… Kalevala: text skladby Poznámky k textu Kalevala Josefa Holečka: překladatel a text Kalevala, jeden magický svět Obsah Pra-Kalevaly Obsah Staré Kalevaly Život Eliase Lönnrota v důležitých datech Významná data a události starších finských dějin Soupis dnes zastaralých a nářečních výrazů, slovních tvarů a spojení z Holečkova překladu Kalevaly Akseli Gallen-Kallela (1865–1931) Ediční poznámka Typografická poznámka (Jan Franta) Seznam zkratek a značek Prameny, literatura Rejstřík jmenný Rejstřík kalevalských osobních a místních jmen Rejstřík věcný
11 29 31 35 49 847 971 989 1021 1023 1033 1037 1047 1070 1073 1076 1079 1080 1087 1090 1097
RUNA PRVÁ Runa se počíná; v. 1–103. 122 Dcera vzduchu spouští se do moře, kde větrem a vlnami obtěžkána stává se Paní vody; v. 104–177. 122 Kachna sobě hnízdo svila a vejce snesla na koleně Paní vody; v. 178–213. 122 Vejce vypadnou z hnízda, rozbijí se na kousky a kousky promění se v zemi, slunce, měsíc a oblaka, v. 214–245. 122 Paní vody stvoří okřídlí,1 zálivy i pobřeží, hlubiny i mělčiny mořské; v. 246–281. 122 Väinämöinen narodí se z Paní vody, dlouho těká po vlnách, až konečně přistane ku břehu; v. 282–345.
1222222222222222222222222222222222222222222222222223 oje mysl sobě žádá, mozek můj mě ponabádá, abych počal píseň pěti, abych jal se vyprávěti, abych spustil píseň rodnou, zanotoval runu vhodnou; slovy ústa oplývají, hlaholy z nich vytékají, po jazyku pospíchají, brány zubů otvírají.
5
10
Přítelíčku, zlatý bratře, mládí mého tovaryši! Pojdiž, budem spolu pěti, dohromady vyprávěti, když tak náhoda nás svedla, 15 F ač nás mysl různo vedla; málokdy se potkáváme, zřídka k sobě zavítáme na chudobných těchto mezích, Severových2 sirých březích. 20 Podejme si věrné ruce, stiskněme si prsty prsty,3
1 Tj. ,výběžek pevniny‘. 2 Pohja (doslova ,Dno‘) je v K. jednak označením severu, severních končin (tedy míst, kde je slunce na „dně“ své dráhy), a jednak označením Pohjoly, severní říše soupeřící s Kalevalou (srov. též pozn. 33 k v. 2:249 na s. 71 níže). Tento druhý význam pochází povětšinou až z pera Lönnro tova – v lidové poezii, která mu byla předlohou, se rozdíl mezi ,Severem‘ a ,Pohjolou‘ zachoval. Zároveň je třeba poznamenat, že rozdíl mezi oběma významy není v K. vždy zcela jasný. – Pokud jde o metaforiku ,dna‘, někteří badatelé upozorňují rovněž na stavbu příbytků vchodem ke slunci a se „dnem“ domu na straně severní. 3 Jde o odkaz ke sta robylé technice zpěvu. Verše, povětšinou uskupené v dvojverší pomocí významového i tvaro vého paralelismu, přednášeli střídavě (a původně za dopro vodu strunného nástroje kan tele) dva zpěváci. První zpěvák (päälaulaja) přezpíval první verš, a zatímco se chystal k přednesu verše následujícího, nastoupil druhý zpěvák (puoltaja) a jeho verš v poněkud pozměněné melodii zopakoval. Traduje se, že přitom seděli na lavici proti
51 K
