Limity ochrany přírody a krajiny ovlivňující urbanizaci sídel v chráněných krajinných oblastech v České republice Limits of Nature and Landscape Protection which Affects Urbanization of Settlements in Protected Landscape Areas in the Czech Republic Ing. arch. Daniela Šovarová
Katedra urbanismu a územního plánování, Fakulta stavební ČVUT v Praze, Thákurova 7, 166 29 Praha 6 – Dejvice,
[email protected] ABSTRACT: The Czech Republic currently has about 300 levels to determine the purpose, method and conditions of border layout and land use. The need to limit the use of the results from a number of reasons, the most common reasons are aimed at protecting human health, the environment, defining the general conditions of construction and other human activities. In the protected landscape areas are conflicts of needs of nature conservation and landscape requirements and principles of spatial planning, the development of the largest settlements. ABSTRAKT: Na území České republiky v současné době platí asi 300 limitů, které určují účel, způsob, ohraničení a podmínky uspořádání a využití území. Potřeba omezit využití území vzniká z celé řady důvodů, k nejčastějším patří důvody zaměřené na ochranu zdraví lidí, životního prostředí, vymezení obecných podmínek výstavby a ostatních aktivit člověka. Na územích Chráněných krajinných oblastí jsou střety potřeb ochrany přírody a krajiny s požadavky a principy územního plánování, rozvoje sídel největší.
1 Úvod Na území České republiky zaujímají dnes vyhlášené chráněné krajinné oblasti cca 10 000 km2, tedy asi jednu osminu rozlohy státu. To lze označit za poměrně podstatnou část území. V těchto lokalitách platí kromě obecně platných limitů množství dalších omezení spojených především se zvláštní ochranou přírody a krajiny. Na těchto územích dochází ke střetům požadavků a potřeb ochrany přírody a krajiny s požadavky a principy územního plánování, rozvoje sídel a nové výstavby, které většinou sledují zcela opačné cíle. 2 Chráněné krajinné oblasti na území České republiky Podle § 25 zákona č. 114/1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny, jsou chráněné krajinné oblasti definovány jako: „Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou - 133 -
krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travnatých porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.“ [7] Na území České republiky je v současné době vyhlášeno 25 CHKO, o celkové rozloze 10 416 km2. Nejstarší CHKO na našem území je Český ráj (vyhlášený v roce 1956) a nejmladší Český les, ten byl vyhlášen v roce 2005. Dnes se uvažuje o vyhlášení dalších chráněných krajinných oblastí a také o případném rozšíření některých stávajících. Chráněné krajinné oblasti jsou dnes vyhlašovány vládou České republiky jejím nařízením, podklady pro vyhlášení jí dodává Ministerstvo životního prostředí.
obr. 1 – Mapa Chráněných krajinných oblastí na území ČR [1]
2.1 Zonace CHKO a podmínky péče v jednotlivých zónách Chráněné krajinné oblasti se zpravidla dělí na 3 - 4 zóny a není pro ně vyhlašováno ochranné pásmo. Základní ochranné podmínky v jednotlivých zónách jsou rámcově uvedeny v § 26 zákona č. 114/1992 Sb., detailněji jsou tato omezení a požadavky specifikovány vždy v rámci právního předpisu, kterým se CHKO vyhlašuje. V 1. a 2. zóně je ochrana nejpřísnější a je zde úplně zakázána nová výstavba, pro určování vlivu ochrany přírody a krajiny na urbanizaci jsou tedy zajímavé pouze zóny 3. a 4. Vliv na urbanizaci může mít i bezprostřední blízkost CHKO, která zvyšuje atraktivnost území především pro bytovou výstavbu, ale na druhou stranu nemusí klást speciální požadavky na ochranu přírody a krajiny, což může být v některých případech ovšem také v důsledku pro tyto lokality fatální a umožňovat vznik například - 134 -
satelitů rodinných domů nebo výrobních hal v přímém sousedství s chráněným krajinnými oblastmi. Jako výchozí podklad pro územně plánovací dokumentaci a především k usměrňování a ovlivňování lidské činnosti na územích CHKO a ke stanovení střednědobých a dlouhodobých úkolů ochrany přírody jsou navrhovány a schvalovány plány péče chráněných krajinných oblastí, plány péče jsou většinou vypracovávány na období 10 – 15 let, plány péče zpracovávají správy CHKO. Činnosti povolené v jednotlivých zónách CHKO: 1. zóna - JÁDROVÁ:- nejpřísnější ochrana, omezená lidská činnost a zakázané obhospodařování 2. zóna - POLOPŘIROZENÁ:- dovoleno extenzivní hospodaření 3. zóna - KULTURNÍ KRAJINA:- povoleno intenzivnější extenzivní hospodaření 4. zóna - OKRAJOVÉ OSÍDLENÍ:- dovoleno hospodaření s obecnými zásadami, zákaz skladování nebezpečných látek 2.2 Pravomoci správy CHKO Správy CHKO mají na území oblasti pravomoci státní správy, to především znamená, že jsou dotčenými orgány při všech územních a stavebních řízeních a při schvalování územně plánovací dokumentace, také vymezují regionální a lokální ÚSES, vydávají souhlas z hlediska krajinného rázu, atd. Přítomnost CHKO tedy teoreticky může výrazně ovlivňovat nejen vzhled volné krajiny, ale i jednotlivých sídel (včetně infrastruktury), pokud jsou na území chráněné krajinné oblasti, což je v Česku velmi častým jevem. Například CHKO Jizerské hory má díky přetrvávající legislativě z doby jejího vyhlášení právo vyjadřovat se k územním plánům celých obcí, pokud je alespoň část jejich katastru na území CHKO. Má tedy dnes již výjimečnou možnost ovlivňovat území i za svou hranicí, kterou v odůvodněných případech využívá (např. výstavba větrných elektráren). Správy CHKO si svou důležitou roli v rozhodovacím procesu uvědomují a snaží se s ní pracovat, takto se k ní například vyjadřuje CHKO Broumovsko ve svém plánu péče: „Po schválení zákona č.114/92 Sb. se staly správy CHKO dle § 2 a zejména dle § 44 tohoto zákona nepominutelnými účastníky územního a stavebního řízení, což má zásadní význam při prosazování zájmů ochrany přírody a krajiny. Stavební činnost má značný vliv na utváření krajiny a sídelních útvarů a bohužel je nutno konstatovat, že stavební úřady tento aspekt zatím podceňují.“ [2] 3 Skupiny limitů ovlivňujících urbanizaci Limity využití území jsou závazné podmínky realizovatelnosti záměrů vyplývajících z územního plánování. Určují účel, způsob, ohraničení a podmínky uspořádání a využití území. Stanovují nepřekročitelnou hranici nebo rozpětí pro využití a uspořádání území. Pro pořizovatele, projektanty a stavebníky jsou závazné a musí je respektovat. - 135 -
Potřeba omezit využití území vzniká z celé řady důvodů, k nejčastějším patří důvody zaměřené na ochranu zdraví lidí, životního prostředí, vymezení obecných (zejména technických) podmínek výstavby a ostatních aktivit člověka. Metodika limitů byla vypracována ing. Vladimírem Hyvnarem pro Ústav územního rozvoje. Je v ní uvedeno celkem cca 300 limitů, které byly pro účely zjištění jejich možného vlivu na urbanizaci v CHKO posouzeny z pozice toho, zda je může ovlivnit nebo vygenerovat přítomnost chráněné krajinné oblasti na řešeném území. Limity u kterých byl tento vliv vyhodnocen pozitivně, byly dále vytříděny podle pravděpodobnosti vlivu na urbanizaci. Vyhodnocenými limity využití území s největším potenciálem vlivu na urbanizaci jsou oblasti limitů Územní podmínky pro výstavbu, Doprava (pozemní komunikace a odstavné a parkovací plochy a garáže, ostatní dopravní zařízení) a Technická infrastruktura. 4 Faktory ovlivňující urbanizaci Vzhledem ke složitosti a komplexnosti celé problematiky urbanizace na územích CHKO a urbanizace obecně, je nutné tuto problematiku rozdělit do čtyř základních sfér zkoumání a to na část zaměřenou na hodnocení krajinného rázu, urbanistické a sídelní struktury celých CHKO a jednotlivých obcí, architektonického a stavebně technického stavu jednotlivých objektů a na zkoumání stavu a výhledu technické a dopravní infrastruktury. 4.1 Krajinný ráz Nejobecnější částí určenou ke zjišťování vlivu ochrany přírody a krajiny na urbanizaci je institut krajinného rázu, který ve své zákonné definici nepostihuje pouze ochranu přírodních hodnot určitého místa, ale také ochranu hodnot kulturních a historických. Svým záběrem tedy přesahuje i do limitů urbanistických a architektonických a jeho ochranu lze s výhodou použít tam, kde například památková péče nemá žádné nástroje. Pro CHKO je ochrana krajinného rázu nejdůležitějším nástrojem, protože již podle její definice ze zákona je na územích CHKO kromě přirozených ekosystémů chráněna především krajina – její reliéf, charakteristika, a také její spolupůsobení s prvky vytvořenými člověkem. § 12 zákon č.114/1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny, Definice krajinného rázu: (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. - 136 -
(2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. [7] Cíle pro ochranu krajinného rázu jsou vždy formulovány v plánech péče podobně, příkladem budiž plán péče CHKO Jeseníky: „Zachovat a zlepšovat stávající charakter krajinného rázu CHKO Jeseníky, nepřipustit zhoršování jeho přírodních a estetických hodnot docílit nastolení harmonického měřítka a vztahů v krajině, a to především postupným napravováním v minulosti narušených typických krajinných prvků ať přírodního či umělého charakteru (obnova mimolesní a sídelní zeleně, zamezení neodůvodněnému zalesňování zemědělských pozemků, údržba zemědělské krajiny, změna druhové sklady lesa, rekultivace devastovaných ploch, eliminace mnohých rušivých technických staveb z krajiny aj.). Zachovat a zlepšovat kulturní hodnotu krajinného rázu danou památkově chráněnými územími a objekty, včetně kulturních dominant v krajině.“ [3] 4.2 Urbanistická a sídelní struktura CHKO a jednotlivých obcí Vliv limitů generovaných ochranou přírody a krajiny lze samozřejmě sledovat na vývoji a změnách sídelních a urbanistických struktur jednotlivých obcích na územích CHKO anebo jejich případným porovnáním s obcemi ležícími za hranicí CHKO. Tyto obce by s ohledem na svou velikost, terén i ekonomický potenciál měli mít podobné možnosti rozvoje, které jsou ovšem v případě obcí v CHKO výrazně omezeny. Specifickým případem, který je ovšem dosti častým, je samozřejmě možnost, kdy na území CHKO leží pouze část obce. Tím je ponechána obci možnost rozvoje a případné další výstavby, která ovšem nemusí být vždy tím žádoucím směrem. 4.3 Architektonický a stavebně technický stav jednotlivých objektů, urbanistické začlenění objektů do okolí Tato část se týká jednotlivých objektů a staveb a lze ji rozčlenit na část urbanistickou a architektonickou. Správy CHKO uvádějí ve svých plánech péče případně dalších, jimi publikovaných dokumentech, věnujících se výstavbě na jejich území, různě podrobné soubory limitů a požadavků na výstavbu. 4.3.1 Urbanistické limity Požadavky jednotlivých správ uváděné v plánech péče jako urbanistické jsou ve většině CHKO podobné, jedná se především o: Harmonické začlenění do stávající urbanistické struktury Koeficienty zastavění
- 137 -
Dodržování uliční čáry, rozptýlenosti zástavby, odstupů objektů, orientace objektů na pozemku – vždy podle specifik v jednotlivých CHKO Striktní dodržování povolování nové výstavby pouze v zastavěných a zastavitelných územích obcí, dodržování územně plánovací dokumentace, etapizace rozvoje urbanistických celků s ohledem na kulturní a historické hodnoty Zákaz zahrádkářských kolonií – respektive zákaz jejich rozšiřování případně přeměn z rekreačního na trvalé bydlení, tvrdé požadavky při povolování dalších úprav, požadavky orientované především na změnu vzhledu stavby, tak aby lépe odpovídala tradiční krajové výstavbě
obr. 2 – urbanistické limity [6]
4.3.2 Architektonické limity Součástí limitů a omezení plánované výstavby jsou téměř vždy poměrně podrobné požadavky na architektonické ztvárnění objektů, které jsou vždy - 138 -
artikulovány tak, aby nová výstavba odpovídala okolní zástavbě, pokud možno nejlépe tradiční lokální venkovské architektuře. Cílem těchto limitů je zachování a obnovení rázu tradičního vesnického prostředí. „Výchozím měřítkem pro stavbu jsou stavby stejného nebo podobného způsobu užívání v jejím nejbližším okolí pokud se nejedná o stavby architektonicky problematické. Stavba svým objemem musí respektovat okolní zástavbu.“ [6] Tento přístup bohužel nemá vždy zcela žádoucí výsledky. Bezmyšlenkovité dodržování vyjmenovaných bodů často nejen ubíjí jakoukoli architektonickou tvořivost, která by mohla býti pro území přínosnou, ale nechává vzniknout objektům s kvalitou velmi pochybnou, a navíc se v důsledku spíše míjí účinkem.
obr. 3 – architektonické a objemové limit [6]
Požadavky jednotlivých správ CHKO uváděné v plánech péče jako architektonické a objemové Hmotové řešení – měřítko zástavby (podlažnost, půdorysné rozměry a poměr stran půdorysu), tvarování průčelí a šítů (poměr šířky a výšky), výška hřebene a okapové hrany, sklon a tvar střechy a její přesahy Osazení do terénu – výška podezdívky, terénní úpravy - 139 -
Umístění vstupu, orientace hřebene střechy Nepoužívání netypických prvků – francouzská okna, arkýře, balkóny a lodžie, tvarosloví vikýřů Materiálové řešení – především přírodní materiály, pokud možno lokálního původu, barevnost, střešní krytina Tvarování otvorů – poměr stran, dělení oken, symetrické umístění na fasádě Umístění komínů Oplocení, zábradlí – podezdívka, orientace planěk, materiál, barevnost Regulace specifických druhů staveb – garáže, rekreační objekty a osady, mobilní objekty, reklamní poutače a bilboardy, zahradní domky Zákaz některých druhů staveb – fotovoltaické a větrné elektrárny, vysílače Regulace vegetace sídel – ne příliš často (Blanský les, Třeboňsko) – propojení zástavby s okolní přírodou
4.4 Technická a dopravní infrastruktura Obecně lze říci, že stav technické infrastruktury je ve většině CHKO stabilizovaný. Samozřejmě se některé z nich potýkají se svými lokálními problémy, ty ale nejde v žádném případě generalizovat a shrnout jako obecné pro všechny CHKO. Řešení těchto často i závažných problémů je vzhledem k velkým finančním nárokům na jejich nápravu vždy velmi problematické a v současné ekonomické situaci v blízkém výhledu i velmi často nepravděpodobné. V případě možnosti využívání obnovitelných zdrojů energie je vždy v plánech péče na prvním místě uváděn požadavek na zachování a ochranu krajinného rázu. Nové větrné a vodní elektrárny jsou na území chráněných krajinných oblastí tedy zpravidla nežádoucí. Většinou je uvažováno s možnou obnovou malých vodních elektráren v bývalých mlýnech při dodržení stanovených minimálních průtoků ve vodotečích. Technologie pro zisk solární energie je možné instalovat opět při striktním dodržování charakteru krajinného rázu (např. umístění kolektorů na střechy budov ve sklonu shodném se sklonem střechy, umístění kolektorů do nádvorních prostor, nevytváření kolektorových polí na terénu). Spalováni biomasy vyprodukované v oblasti je také možné a dokonce vítané, ale je nutné dbát na to, aby nedocházelo k pěstování monokultur. Povolovány nejsou geograficky nepůvodní a geneticky modifikované plodiny a speciálně jsou řešeny navrhované kultury z hlediska krajinného rázu. Jediným bezproblémovým obnovitelným zdrojem se tedy zdají být tepelná čerpadla, která lze využít téměř všude na územích CHKO. Podobná situace jako v technické infrastruktuře je na územích CHKO i v infrastruktuře dopravní. Železniční síť je na celém území ČR nadstandardně rozvinuta. Jediným problémem může být v některých případech tlak na elektrifikace
- 140 -
lokálních tratí trolejovým vedením, které je z hlediska krajinotvorného nežádoucí avšak s malým ekologickým významem. V automobilové dopravě je většinou nejdůležitějším faktorem pozice CHKO na území státu. Některé oblasti jsou v koncových bodech nebo je významné dopravní trasy obcházejí a míjejí, některé naopak leží na významné tranzitní trase a tlak na dopravu přes jejich území je enormní (např. CHKO Slavkovský les, CHKO Český Ráj). Obecným problémem, který je popisován ve všech CHKO, je problém dopravy v klidu – tedy kritický nedostatek parkovacích stání. Tento problém je ovšem obecný a platí především pro všechna velká města na území celé České republiky a nelze ho přisuzovat zvýšené ochraně přírody a krajiny. Intenzita tohoto problému je ovšem na územích CHKO umocněna jejich zvýšeným turistickým potenciálem. Řešení těchto problémů je opět finančně náročné a často může být samozřejmě také ztíženo střetem s památkovou péčí nebo ochranou přírody a krajiny, co ž ovšem v turisticky vyhledávaných lokalitách není překvapivé. LITERATURA: [1] webová stránka Agentury ochrany a přírody a krajiny České republiky, http://www.ochranaprirody.cz/, (online: 31. 5. 2012) [2] Správa CHKO Broumovsko, Plán péče o CHKO Broumovsko, Správa CHKO Broumovsko, 2003 [3] Správa CHKO Jeseníky, Plán péče o CHKO Jeseníky, 2003 [4] http://oldmaps.geolab.cz, (online: 31. 5. 2012) [5] http://www.cenia.cz, (online: 31. 5. 2012) [6] Správa CHKO Český Ráj, Plán péče CHKO Český Ráj, Správa CHKO Český Ráj, 2004 [7] Zákon č. 114/1992. Sb., o ochraně přírody a krajiny
- 141 -
