Koncepce ochrany přírody a krajiny v Královéhradeckém kraji

Koncepce ochrany přírody a krajiny v Královéhradeckém kraji

Tisk pro připomínky řídícího výboru

Ing. Miloslav Šindlar konzultační a projekční kancelář v oboru revitalizace říčních systémů

V Býšti, 2003

Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 8

1.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE.........................................................................................................................13

2.

ÚVOD.................................................................................................................................................15

3.

FORMA ZPRACOVÁNÍ .................................................................................................................16

4.

VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ .............................................................................................16

5.

VYMEZENÍ BILANČNÍCH CELKŮ.............................................................................................17

6.

VODNÍ EKOSYSTÉMY ..................................................................................................................17 6.1. ANALÝZA PŘÍČIN SOUČASNÉHO STAVU ......................................................................................17 6.2. KONCEPCE ŘEŠENÍ......................................................................................................................19 6.3. METODIKA .................................................................................................................................21 6.4. DOSTUPNÁ DATA A POUŽITÉ PODKLADY ....................................................................................21 6.5. ZPRACOVÁNÍ A DOPLNĚNÍ DIGITÁLNÍCH DAT.............................................................................22 6.5.1. Kategorizace využití údolní nivy ......................................................................................22 6.5.2. Unikátní jména vodních toků digitalizované vodopisné sítě ............................................22 6.5.3. Úprava směru proudění v digitalizované vodopisné síti ..................................................23 6.5.4. Staničení všech vodních toků v digitalizované vodopisné síti ..........................................23 6.5.5. Podélný sklon v charakteristických úsecích digitalizované vodopisné sítě ......................23 6.5.6. Odhad průměrné šířky aktivní údolní nivy.......................................................................23 6.5.7. Digitalizace rybářských revírů na tocích a v nádržích ....................................................24 6.6. PROVEDENÉ ANALÝZY ...............................................................................................................24 6.6.1. Analýza potenciálu kapacity údolních niv........................................................................24 6.6.2. Retence v dílčích povodích...............................................................................................24 6.6.3. Analýza převažujících fluviálních procesů.......................................................................25 6.6.4. Potenciální rybí pásma ....................................................................................................25 6.6.5. Analýza migrační významnosti.........................................................................................25 6.6.6. Analýza migrační prostupnosi vodopisné sítě..................................................................26 6.7. VÝSLEDNÁ SYNTÉZA V OCHRANĚ A OBNOVĚ VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ ........................................26 6.7.1. Priority ochrany a obnovy migrační prostupnosi vodopisné sítě.....................................27 6.7.2. Priority ochrany a obnovy revitalizace toků a niv ...........................................................27 6.7.3. Priority ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží ..........28 6.8. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY A OBNOVY VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ ......................................29 6.8.1. Základní zásady a strategické cíle ...................................................................................29 6.8.2. Pokyny pro použití informačního systému .......................................................................31 6.8.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření ...........................................................31

7.

LESNÍ EKOSYSTÉMY, LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ.....................................................................34 7.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ......................................................................................................................34 7.2. METODIKA .................................................................................................................................35 7.3. DOSTUPNÁ DATA A POUŽITÉ PODKLADY ....................................................................................35 7.4. ANALÝZA ZÍSKANÝCH PODKLADŮ .............................................................................................35 7.4.1. Druhová skladba lesů v jednotlivých PLO.......................................................................35 7.4.2. Imisní zátěž lesů (metodika, data)....................................................................................36 7.4.3. Plošné zastoupení lesů v regionálních povodích..............................................................38 7.4.4. Lesní vegetační stupně .....................................................................................................38 7.4.5. Soubory lesních typů ........................................................................................................40 7.5. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU .................................................................................................40 7.5.1. Hodnocení vlivu lesního hospodářství na lesní ekosystémy .............................................40 7.5.2. Vliv lesního hospodaření na stanovištní a druhovou diverzitu krajinných ekosystémů ...41 7.5.3. Vliv lesního hospodaření na infiltraci a odtokové poměry území ....................................41 7.5.4. Lesní ekosystémy a imisní zatížení ...................................................................................42 7.5.5. Nespecifické klimatické vlivy ...........................................................................................43 7.6. NÁSLEDNÉ ANALÝZY V OCHRANĚ A OBNOVĚ LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ ........................................43 7.6.1. Priorita ochrany lesů a posilování přirozené skladby lesa..............................................43 7.6.2. Naléhavost řešení imisního poškození lesů ......................................................................44 7.7. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY A OBNOVY LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ .......................................44 7.7.1. Základní zásady a strategické cíle ...................................................................................44


7.7.2. Vliv lesního hospodářství na zájmy ochrany přírody a krajiny........................................44 7.7.3. Vliv lesního hospodářství na stanovištní a druhovou diverzitu krajinných ekosystémů...45 7.7.4. Vliv lesního hospodaření na infiltraci a odtokové poměry území ....................................46 7.7.5. Lesní ekosystémy v imisních oblastech ............................................................................47 7.8. LESNÍ EKOSYSTÉMY, LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ – ZÁKLADNÍ CÍLE, NÁVRH OPATŘENÍ ......................48 7.8.1. Základní cíle ....................................................................................................................48 7.8.2. Návrh opatření.................................................................................................................49 7.8.3. Pokyny pro použití informačního systému .......................................................................50 8.

ZEMĚDĚLSTVÍ ...............................................................................................................................50 8.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ......................................................................................................................50 8.2. METODIKA .................................................................................................................................51 8.3. DOSTUPNÁ DATA A POUŽITÉ PODKLADY ....................................................................................51 8.4. ANALÝZY ...................................................................................................................................51 8.4.1. Erozní zatížení území .......................................................................................................51 8.4.2. Třídy ochrany půdy na území Královéhradeckého kraje .................................................53 8.4.3. Vazba zemědělsky využívaného území s přímou vazbou na vodní toky ............................54 8.4.4. Vliv zemědělské výroby na ráz a ekosystémové funkce krajiny ........................................54 8.5. PROVEDENÉ ANALÝZY ...............................................................................................................54 8.5.1. Doporučená opatření na území ovlivněných vodní erozí .................................................55 8.5.2. Doporučená opatření na území ovlivněných větrnou erozí.............................................55 8.5.3. Prioritní území pro revitalizační opatření v degradované krajině...................................56 8.5.4. Prioritní území pro revitalizační opatření v zachovalé krajině.......................................56 8.6. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY A OBNOVY ZEMĚDĚLSKÝCH EKOSYSTÉMŮ ...........................56 8.6.1. Základní zásady a strategické cíle ...................................................................................57 8.6.2. Pokyny pro použití informačního systému .......................................................................58 8.6.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření ...........................................................58 8.6.4. Struktura potřebných doplňujících studií jako podkladů pro KPÚ..................................59 8.7. PROVÁZANOST NA ZEMĚDĚLSKOU POLITIKU KRAJE ...................................................................59

9. VÝVOJ KRAJINY, SOUČASNÝ STAV, OCHRANA KRAJINNÉHO RÁZU, STAV PŘÍRODNÍCH PARKŮ ......................................................................................................................................60 9.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ......................................................................................................................60 9.2. DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY ..................................................................................................61 9.3. VÝVOJ KRAJINY SEVEROVÝCHODNÍCH ČECH .............................................................................61 9.3.1. Úvod (s přehledem přírodních poměrů regionu) .............................................................61 9.3.2. Vývoj a proměny krajiny v regionu ..................................................................................63 9.4. ANALÝZA ZACHOVALOSTI KRAJINNÉHO RÁZU ..........................................................................71 9.5. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY ZACHOVALOSTI KRAJINNÉHO RÁZU .....................................71 9.5.1. Základní zásady a strategické cíle ...................................................................................72 9.5.2. Pokyny pro použití informačního systému .......................................................................72 9.5.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření ...........................................................72 10.

ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ, PAMÁTNÉ STROMY ......................................................73

10.1. 10.2. 10.2.1. 10.3. 10.4. 10.4.1. 10.4.2. 10.5. 10.5.1. 10.5.2. 10.5.3. 10.5.4. 10.6. 10.6.1. 10.6.2. 10.6.3.

KONCEPCE ŘEŠENÍ .................................................................................................................73 DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY..............................................................................................73 Zvláště chráněná území....................................................................................................73 ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍCH DAT ............................................................................................74 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU .............................................................................................74 Zvláště chráněná území....................................................................................................74 Památné stromy ...............................................................................................................76 PROVEDENÉ ANALÝZY...........................................................................................................78 Zastoupení CHÚ a MZCHÚ v regionálních povodích.....................................................78 Antropické zatížení jednotlivých MZCHÚ .......................................................................79 Priority snižování antropogenních vlivů na MZCHÚ ......................................................79 Prioritní území pro přehodnocení sítě reprezentativních MZCHÚ..................................80 SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ A PAMÁTNÝCH STROMŮ .80 Základní zásady a strategické cíle ...................................................................................81 Pokyny pro použití informačního systému .......................................................................81 Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření ...........................................................81


11. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ, STANOVIŠTNÍ PODMÍNKY 82 11.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ .................................................................................................................82 11.2. DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY..............................................................................................83 11.3. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU (FAUNA) ..............................................................................83 11.3.2. Informace o výskytu chráněných a ohrožených druhů v Královéhradeckém kraji.........125 11.3.3. Přehled biotopů ohrožených druhů entomofauny a zásady managementu ....................127 11.3.4. Zásady a návrhy k ochraně entomofauny v jednotlivých rezortních odvětvích .............136 11.4. K SOUČASNÉMU VÝSKYTU OBRATLOVCŮ ............................................................................148 11.4.1. Ichtyofauna Ryby a kruhoústí .......................................................................................149 11.4.2. Obojživelníci a plazi ......................................................................................................152 11.4.3. Avifauna .........................................................................................................................155 11.4.4. Savci...............................................................................................................................175 Obecná ochrana ..............................................................................................................................179 11.5. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU (BOTANIKA).......................................................................180 11.5.1. Zhodnocení současného stavu, ohrožení a ochrana vybraných biotopů .......................180 11.6. OHROŽENÍ ...........................................................................................................................201 11.6.1. Návrhy opatření .............................................................................................................205 11.7. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ 206 11.7.1. Základní zásady a strategické cíle .................................................................................207 11.7.2. Pokyny pro použití informačního systému .....................................................................207 11.7.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření .........................................................207 12.

ZHODNOCENÍ VÝSKYTU INVAZNÍCH DRUHŮ ROSTLIN ...........................................208

12.1. 12.2. 12.3. 12.4. 13.

STAV ÚZEMNÍCH SYSTÉMŮ EKOLOGICKÉ STABILITY ............................................208

13.1. 13.2. 13.3. 13.4. 13.4.1. 13.4.2. 13.5. 13.6. 13.6.1. 13.6.2. 13.6.3. 13.7. 13.7.1. 13.7.2. 13.7.3. 14.

KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................208 METODIKA ..........................................................................................................................209 DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY............................................................................................209 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY PRVKŮ ÚSES.......................................................................209 Biocentrum.....................................................................................................................209 Biokoridory ....................................................................................................................211 ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍCH DAT ..........................................................................................213 ANALÝZY ............................................................................................................................214 Antropické zatížení jednotlivých prvků ÚSES ................................................................214 Priority doplnění prvků ÚSES........................................................................................215 Priority snižování antropogenních vlivů na prvky ÚSES...............................................215 STRATEGIE, NÁVRHY OPATŘENÍ ..........................................................................................216 Základní zásady a strategické cíle .................................................................................216 Pokyny pro použití informačního systému .....................................................................216 Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření .........................................................217

OCHRANA PŘÍRODY A ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ, STAVEBNÍ ČINNOST ......................217

14.1. 14.2. 14.2.1. 14.3. 14.4. 14.5. 14.5.1. 14.5.2. 15.

KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................208 DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY............................................................................................208 ANALÝZA ............................................................................................................................208 SYNTÉZA ZÍSKANÝCH PODKLADŮ ........................................................................................208

KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................217 DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY............................................................................................218 Legislativní podklady .....................................................................................................218 ANALÝZA ............................................................................................................................219 PROBLEMATIKA STAVU ÚPD...............................................................................................221 SOUHRN PRO STRATEGII Z HLEDISKA OCHRANY PŘÍRODY A ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ ............222 Základní zásady a strategické cíle .................................................................................222 Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření ........................................................224

OCHRANA PŘÍRODY, CESTOVNÍ RUCH A REKREACE...............................................225

15.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................225 15.2. DOSTUPNÁ DATA A PODKLADY............................................................................................226 15.2.1. Prostorová data .............................................................................................................226 Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 11

15.2.2. Přehled dosud provedených analýz a koncepčních dokumentů rozvoje cestovního ruchu (zdroj: doplněná studie GaREP) ................................................................................................................226 15.3. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ...........................................................................................228 15.3.1. Regionalizace cestovního ruchu.....................................................................................229 15.3.2. Návštěvnost a ubytování v číslech..................................................................................229 15.3.3. Oblasti cestovního ruchu ...............................................................................................229 15.3.4. Formy cestovního ruchu ................................................................................................230 15.3.5. Potenciál cestovního ruchu............................................................................................230 15.4. VLIV CESTOVNÍHO RUCHU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ..............................................................231 15.4.1. Zatížení regionu návštěvností.........................................................................................231 15.4.2. 2.Ubytovací kapacity......................................................................................................231 15.4.3. Využití ubytovacích zařízení...........................................................................................232 15.4.4. Návštěvnost objektů cestovního ruchu ...........................................................................233 15.4.5. Zatížení objekty individuální rekreace ...........................................................................235 15.4.6. Zatížení krajiny dopravou probíhající v rámci cestovního ruchu ..................................236 15.4.7. Zatížení krajiny jednotlivými formami cestovního ruchu ...............................................238 15.5. SOUHRN PRO STRATEGII OCHRANY PŘÍRODY, CESTOVNÍ RUCH REKREACE...........................242 15.5.1. Základní zásady a strategické cíle .................................................................................242 15.5.2. Pokyny pro použití informačního systému .....................................................................242 15.5.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření .........................................................243 16. LEGISLATIVNÍ ZAJIŠTĚNÍ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY, MEZINÁRODNÍ SMLOUVY A ÚMLUVY ..................................................................................................................................243 16.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................243 16.2. LEGISLATIVA SOUVISEJÍCÍ S OCHRANOU PŘÍRODY V ČR .....................................................243 16.2.1. Zákony............................................................................................................................243 16.2.2. Normy ............................................................................................................................243 16.2.3. Vyhlášky .........................................................................................................................243 16.3. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY A ÚMLUVY S VAZBOU NA ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ ..................................243 17.

EKONOMICKÉ NÁSTROJE A KRAJINOTVORNÉ PROGRAMY..................................246

17.1. KONCEPCE ŘEŠENÍ ...............................................................................................................246 17.2. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ...........................................................................................246 17.2.1. Ekonomické zdroje a programy z MŽP..........................................................................246 17.2.2. Ekonomické zdroje a programy z MZe...........................................................................246 17.2.3. Ekonomické zdroje a programy z MMR.........................................................................246 17.2.4. Ekonomické zdroje a programy z fondů EU ..................................................................246 17.3. VYHODNOCENÍ DOSTUPNOSTI A VYUŽITELNOSTI DOTAČNÍCH TITULŮ A PROGRAMŮ V RÁMCI KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE ........................................................................................................................246 18.

SYSTÉM ŘÍZENÍ V OBLASTI OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY................................246

18.1. 18.2. 18.3. 18.4. 19.

KOORDINACE A INFORMOVANOST JEDNOTLIVÝCH STUPŇŮ ŘÍZENÍ ......................................246 PERIODICKÉ PRACOVNÍ SEMINÁŘE .......................................................................................247 PRACOVNÍ SKUPINY PRO SEKTOROVOU POLITIKU ................................................................247 AKTUALIZACE GEOGRAFICKÉHO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU ................................................247

ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ...........................................................248

19.1. KONCEPCE EVVO...............................................................................................................248 19.2. METODIKA ..........................................................................................................................248 19.2.1. Terminologie..................................................................................................................249 19.3. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ...........................................................................................250 19.3.1. Cílové skupiny EVVO: ...................................................................................................252 19.3.2. Financování EVVO v oblasti ochrany přírody...............................................................253 19.3.3. Institucionální zajištění EVVO v oblasti ochrany přírody .............................................253 19.3.4. Východiska, dokumenty..................................................................................................254 19.4. NÁVRHY A OPATŘENÍ ..........................................................................................................257 19.4.1. Tématické zaměření výchovných, vzdělávacích a osvětových akcí v oblasti ochrany přírody 257 19.4.2. Návrh aktualizace Koncepce EVVO kraje (konkrétních aktivit, pilotních projektů) EVVO v oblasti ochrany přírody - 2004-2006.......................................................................................................258 Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 12

19.4.3. Financování EVVO v oblasti ochrany přírody...............................................................258 19.5. PŘÍLOHY:.............................................................................................................................259 19.5.1. Naučné stezky Královéhradeckého kraje .......................................................................259 19.5.2. Doporučené www stránky s informacemi o OP v KH kraji užitečnými pro EV: .................260 20.

SHRNUTÍ A ZÁVĚR.................................................................................................................260

21.

FOTODOKUMENTACE SEGMENTŮ KRAJINY ...............................................................261

21.1. 21.2. 22.

METODIKA SBĚRU DAT ........................................................................................................261 ZPŮSOB TŘÍDĚNÍ ..................................................................................................................262

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.......................................................................................262

1. Název úkolu

Základní údaje Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje Objednavatel

Krajský úřad Královéhradeckého kraje odbor životního prostředí a krajiny Wonkova 1142 Hradec Králové

státní fond životního prostřední Řešitel

Ing. Miloslav Šindlar

konzultační a projekční kancelář v oboru revitalizace říčních systémů 533 22 Býšť 71 tel. 466 689186 mobil 602 412584 e-mail: [email protected] IČO 612 32 912 DIČ 249 – 6406261972 Pracovní skupina

Ing. Miloslav Šindlar • koordinace prací • vodní ekosystémy • zemědělské ekosystémy


• ochrana přírody a vodní hospodářství • souhrnné návrhy opatření včetně jejich priorit • kriteriální a expertní analýzy • syntéza • editor výsledné práce Mgr. Jan Zapletal • koordinace prací a subdodavatelů • zoologie • ochrana přírody a zemědělství • strukturování databází • projekty GIS v systému Arc Map 8.02 • kompilace výsledných textů a výkresů Ing. Jan Kamenický, T Mapy Hradec Králové • analýzy dat a pracovních postupů • analýzy v systému ARC/INFO Ing. Stanislav Štěnička • lesní ekosystémy • ochrana přírody a lesnictví Ing. Lea Jehličková Ing. Leona Šťovíčková Pavla Novotná Jiří Skalický • terénní průzkumy • příprava a digitální zpracování dat RNDr. Bohumír Mocek, CSc. • fauna bezobratlých • návrhy opatření RNDr. František Bárta Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 14

• avifauna, savci • návrhy opatření Roman Rozínek • obojživelníci, plazi RNDr. Vladimír Faltys • botanika • návrhy opatření

Mgr. Emil Kudrnovský • ochrana přírody, cestovní ruch a rekreace RNDr. Jiří Kulich • Enviromentální výchova a vzdělávání AOPK ČR – středisko Pardubice • legislativní zajištění ochrany, přírody a krajiny, mezinárodní smlouvy a úmluvy • vývoj krajiny, současný stav, ochrana krajinného rázu, stav přírodních parků

2.

Úvod

Cílem zadané studie je zpracování Koncepce ochrany přírody Královéhradeckého kraje. Řešená studie na základě dostupných podkladů a provedených analýz, komplexně zhodnotí současný stav přírodních složek v kraji. Součástí výstupu budou analýzy a specifikace nástrojů (organizačních a finančních apod.) nutných pro dosažení a trvalé udržení stanovených cílů. Dalším krokem jsou syntézy problematik v jednotlivých oblastech. Jejich východiskem bude specifikace cílů v oblasti ochrany přírody a krajiny v rámci zájmového území a vazeb na sousedící regiony. Zpracování základní politiky (cílů) v předmětné oblasti je provedeno v souladu s požadavkem zadavatele do tří časových úrovní; cíle dlouhodobé (s horizontem dosažení nad 10 let), cíle střednědobé s horizontem dosažení do 10-ti let) a cíle krátkodobé (aktuální). Krátkodobé cíle budou rozpracovány do konkrétních úkolů, opatření a zásad Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 15

managementu, které budou zpracovány podle jednotlivých sektorových politik (zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, územní plánování a stavební činnosti, těžba surovin, cestovní ruch a rekreace) v souladu s požadavkem zadavatele. Navrhovaná opatření budou specifikována věcně i územně v rozlišovacím měřítku správního území kraje. Opatření, přesahující svým významem definované zájmové území, budou konfrontována s koncepcemi sousedních správních jednotek (krajů). Zároveň bude zpracována rešerše návrhů opatření přesahujících ze sousedních krajů do zájmového území Královéhradeckého kraje. Jednotlivá navrhovaná opatření budou posouzena v kontextu zpracované „koncepce“ a případně zařazena do jejího rámce. Případné konfliktní situace budou řešeny mimo rámec zpracovaného materiálu.

3.

Forma zpracování

Hlavním výstupem zpracované koncepce je projekt geografického informačního systému ARC Gis 8.2., který obsahuje vytříděná a zpracovaná data z analytické části, doplňujících terénních průzkumů a informace pro zdůvodnění a aplikaci doporučených opatření. Informační systém pro ochranu přírody je postaven s přesností a použitelností danou dvěma základními faktory: •

•

Jedná se o koncepční materiál s přesností mapových podkladů maximálně 1 : 50 000, na této úrovni je postavena analytická a návrhová část, která předpokládá další doplňování pro prioritní oblasti koncepčními materiály s přesností práce v měřítku 1 : 10 000 Jedná se o návrh struktury práce orgánů ochrany přírody a krajiny, který je položen jako základ pro další rozvoj, doplňování digitálních dat, aktualizaci informací závislých na čase zpracování (např. podmínky pro dotační politiku státu a EU, legislativní prostředí, systém organizace správních procesů atd.).

Z uvedených důvodů je nutné chápat předloženou práci jako otevřený materiál, který bude průběžně aktualizován a doplňován, jeho cílem je ponechat ve všech sektorových politikách definovaný prostor a směr následujícího vývoje. Výsledky byly zpracovány v základní textové zprávě v tištěné podobě a nezbytné podklady na CD nosičích. Dále byly vytvořeny mapové výstupy. Součástí předložené koncepce jsou analýzy a syntézy výsledků provedené systémem ARC Gis 8.2.

4.

Vymezení zájmového území

Rozsah zájmového území je dán správními hranicemi Královéhradeckého kraje. Kraj leží v severovýchodní části Čech. Na severozápadě sousedí s Libereckým krajem, na západě se Středočeským krajem a na jihu s Pardubickým krajem. Severovýchodní oblast kraje je vymezena mezi státní hranicí s Polskem.


5.

Vymezení bilančních celků

Pro popis řešeného území byly v prvních analytických krocích stanoveny následující bilanční a popisné celky dle plošné hierarchie: •

Správní území Královehradeckého kraje

•

Regionální povodí doplněná hranicemi povodí dle krajinných typů (členění ČR pro potřeby krajinotvorných programů MŽP, plochy povodí 50 – 200 km2)

•

Katastrální území se statisticky zpracovanými charakteristikami

•

Detailní vymezení ploch s unikátními jevy nebo statisticky zpracovanými charakteristikami

•

Detailní vymezení linií – úseků vodních toků s unikátními jevy nebo statisticky zpracovanými charakteristikami

Pro hlavní vyjádření bilance statistického vyhodnocení sledovaných jevů byly zvoleny povodí členěná dle hranic krajinných typů. Pro statistické naplnění základními daty jsou použity podrobnější topografické prvky, viz výše.

6.

Vodní ekosystémy

6.1.

Analýza příčin současného stavu

Základní ideovou myšlenkou pro stanovení koncepce ochrany přírody a krajiny v sektoru vodních ekosystémů je ochrana a obova přirozených funkcí tekoucích vod, údolních niv a přirozených nebo umělých neproudících vod (dále používán nepřesný název stojaté vody) včetně navazujících litorálnch pásem při respektování a zlepšování protipovodňové ochrany zastavěných území. Voda, jako hlavní nosné medium, vytváří abiotické prostředí u proudících vod především fluviálními geomorfologickými procesy a periodicitou záplav údolních niv, které formují navazující biotopy. Vzledem k dlouhodobé snaze lidské společnosti maximalizovat využívání krajiny a k potřebě dostupnosti povrchové vody a kvalitní orné půdy, byly vodní toky po staletí upravovány, nivy zazemňovány plavenými hlínami a lidská sídla budována v zátopových územích. Paradoxně největší rozvoj zastavěných území v aktivních inundacích nastal v minulém století, kdy převládlo chybné přesvědčení politiků, že protipovodňová ochrana sídel je bezproblémově řešitelná dostatečně kapacitními koryty vodních toků nebo transformací povodňových průtoků velkými retenčními nádržemi. Následující dramatické úpravy koryt vodních toků, jejich zkapacitnění, napřímení, prohloubení s dopadem na zpětnou erozi ve výše ležících úsecích toku, zcela zničily nebo závažně poškodily biotopy vázané na prostředí proudící vody. Regulace průtoků proběhla dvojím směrem. Vodní díla změnila hydrogramy vodních stavů směrem po proudu, omezila v krátkých nebo delších úsecích pod hrází rozkolísanost Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 17

průtoků s negativním vlivem na přirozený vývoj bioty. V případě nadlepšování průtoků v málovodných obdobích došlo k pozitivní změně z hlediska rozvoje a udržení množství bioty, ale na úkor původnosti v lokalitě. V ostatních povodích naopak došlo k dramatické změně retenční schopnosti údolních niv, kde voda upravenými kapacitními koryty rychle odtéká bez transformačního účinku rozlivu v nivách. Další, méně významný faktor je snížení transformace povodňových průtoků v ploše povodí z hlediska změny vegetačního krytu na antropogenigivané prostředí – lesy a louky na pole a zastavěná území. Popsané významné změny v hydrologii povodí nejsou dnes číselně zaznamenány, protože uvedené procesy transformace krajiny probíhají po staletí a celoplošná monitorovací síť ČHMÚ má dnes reprezentativní monitorovací řadu 50 –ti let. Změny v hydrogramech průtokových řad především v rozsahu Q30d až Q1,5 mají zásadní vliv na fluviální korytotvorné procesy, a to i v případě, pokud zůstávají zachovány ostatní okrajové podmínky, jako je podélný sklon, zahloubení nivelety brodů (kapacita koryta) transport splavenin a šířka údolní nivy. Dalším problémem je úprava drobné vodopisné sítě v zemědělské krajině, na kterou byly a jsou navázány rozsáhlé plochy systematického odvodnění. Upravené vodní toky byly zahloubeny pro vyústění hlavníků drenáží a totálně napřímeny. Odvodění nivních stanovišť došlo k zásadní degradaci nivní vegetace z lesních společenstev na zamokřené louky s bohatou druhovou skladbou a následně na vysušené trvalé travní porosty zemědělských travních směsí nebo pravidelně obhospodařovaná pole. Tím byl zásadně omezen výskyt biotopů vázanách na vlhká nivní stanoviště (viz NATURA 2000) Současně probíhalo v lesních horských a podhorských oblastech hrazení bystřin, které především stabilizovalo podélný sklon a regulovalo - zásadně omezilo - transport splavenin do níže ležících částí povodí. Na hlavních tocích byla následovně využívána vodní enegie na mlýnech, později vodních elektrárnách, a výstavbou příčných vzdouvacích staveb (jezů a stupňů) se vytvořila velmi významná segmentace vodopisné sítě, která přerušila migrační prostupnost pro vodní živočichy (ryby a bentos), ale současně zastavila transport hrubých frakcí sedimentu. Transport sedimentu je zcela zásadní pro tvorbu biotopů ve vodním toku, především pro lososovité ryby, které potřebují mobilní štěrkové náplavy pro svoje životní cykly. Vzhledem k uvedeným faktorům je zřejmé, že biotopy výzané na štěrkové náplavy a jejich mobilitu (NATURA 2000) jsou zásadním způsobem v podmínkách ČR omezeny. V nivách meandrujících toků vznikají při přirozených fluviálních procesech odstavená ramena, která se v rámci sukcese niv postupně zazemňují a jejich význam spočívá především v postupné změně biotopů z proudící vody na terestrické ekosystémy v periodicky zaplavovaných nivách. Dynamická rovnováha v krajiné struktuře údolních niv byla dána fluviálními procesy, které vždy po určité době vývoje meandrující trasy toku protrhly meandrovu šíji a vytvořily nové odstavené rameno v první fázi sukcesního vývoje. Erozní procesy vývoje nové trasy se krátkodobě zintenzivnily (řádově 10 – 30 let) s lokálně zvýšeným podélným sklonem nivelety brodů až do obnovy relativní rovnováhy meandrující trasy, která má svoje vinutí optimální vždy dané konkrétními místními okrajovými podmínkami. Technickou stabilizací koryt v stávající trase nebo v upraveném korytě dochází z zastavení fluviálních korytotvorných procesů, které se podílely na obnově počátečních sukcesích stádií biotopů odstavených ramen včeně coelkového formování mozaiky biotopů v toku a údolní nivě. Potom je nezbytné zajistit péči o odstavená ramena, aby proces jejich sukcese byl v určitém stádiu navrácen odtěžením sedimentů do počáteční fáze. Jedná se o systematický finanční vstup energie do ekosystému, jako náhrada za poškozenou dynamiku.


Obdobná situace je u přirozených jezer a mokřadů, které se v našich podmínkách vyskytují zřídka. Jejich krajinná funkce byla nahrazena a často významně rozšířena proti přirozenému výskytu biotopů stojatých vod umělými vodními plochami nádrží, rybníků. Vodní nádrže byly a jsou zakládány většinou pro nějaký druh hospodářského vzužití, většinou pro chov ryb nebo vodní drůbeže, případně jako akumulace vody pro energetické využití nebo pro závlahy. Využití pro vodárenské účely má svoje zvláštní specifika vázaná na zajištění a ochranu kvality vody s dopaden na ochranná pásma vodních zdrojů. Teprve v současné době v rámci krajinotvorných programů dochází k novému zakládánívodních ploch a mokřadů vyloženě s cílem zadržení vody v krajině a zvýšení rozmanitosti biotopů při snaze o zvýšení ekologické rovnováhy krajiny. Pokud je umělá vodní nádrž z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny dobře koncipována, navazuje na volnou vodní hladinu litorální pásmo (hloublka cca 1 m – 0m + oblast periodického kolísání hladiny) s vodními makrofyty a další charakteristickou biotou. Takto fungující umělé vodní plochy jsou návaznosti na krajiny významnými krajinnými prvky věcně i ze zákona. Vzhledem k faktu, že procesy zazemňování jsou obdobné jako u odstavených ramen, je odbahňování vodních nádrží (do plochy cca 5 – 15 ha) strategickým zájmem ochrany přírody a krajiny, protože v rámci těchto staveb je nezbytné zajistit tokové řešení, které nepoškodí stávající přírodní hodnoty litorálních zón a podpoří požadovaný dlouhodobý kladný vliv na ekologickou rozmanitost biotopů v poškozené krajině.

6.2.

Koncepce řešení

Pro vypracování koncepce ochrany přírody a krajiny v oblasti vodních ekosystémů je klíčové definovat diferencovaný prístup podle lokalizace v území. U vodních toků a údolních niv je potřebné z pohledu strategie ochrany přírody a krajiny sledovat následující cílové členění: 1. Toky přirozené v nezastavěných územích Charakteristika: • nezastavěné území • volná aktivní niva s přirozenými geomorfologickými procesy • chráněná území z hlediska Zákona 114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny Přístup státní ochrany přírody: • absolutní přednost ochrany přírody • respektovaní všech vazeb, které mají vliv na zájmové území 2. Toky blízké přírodnímu stavu Charakteristika: • nezastavěné území • volná aktivní niva s přirozenou retencí obhospodařovaná jako louky s rozptýlenou zelení nebo dílčí plochy obhospodařované jako pole Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 19

• • •

tok neupravený, ale ovlivněný jinými úpravami toků v povodí aktivní inundační území renaturalizované úseky toků dosud biologicky nestabilizované

Přístup státní ochrany přírody: • vysoká přednost zájmů ochrany přírody • údržba a případné zásahy do toku a nivy podléhají zvláštním podmínkám • požadavek revitalizace území 3. Toky částečně upravené Charakteristika: • toky ovlivněné dílčími nebo systematickými úpravami • niva obhospodařována jako ZPF, převážně jako pole • niva limitovaná liniovými (a jinými) stavbami Přístup státní ochrany přírody: • dílčí přednost zájmů ochrany přírody • dílčí uplatňování principů revitalizací toků a obnovy funkce přirozené retence vody v nivě • vybrané úseky k revitalizaci by byly přeřazeny do kategorie 2 4. Toky upravené Charakteristika: • toky v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině nebo v zastavěném území • toky upravované a udržované převážně dnes standardními způsoby Přístup státní ochrany přírody: • zájem ochrany přírody nízký, upřednostnění jiných zájmů v území • podpora aktivního přístupu vlastníků pozemků a správců toků k revitalizaci území • v případě dílčích lokalit s uplatněním principu přírodě blízkých úprav by byly přeřazeny do kategorie 2 5. Toky umělé Charakteristika: • toky uměle vytvořené a udržované převážně standardními způsoby • v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině nebo v zastavěném území • toky umělé, ale blízké přírodnímu stavu (náhony, ap) jsou řazeny do kategorie 2 Přístup státní ochrany přírody: • zájem ochrany přírody nízký, upřednostnění jiných zájmů v území • podpora aktivního přístupu vlastníků pozemků a správců toků k revitalizaci území • v případě dílčích lokalit s uplatněním principu přírodě blízkých úprav by byly přeřazeny do kategorie 2


K uvedenému cílovému členění je potřebné dojít podrobným terénním průzkumem v úrovni měřítka mapování 1: 10 000. Na úrovni měřítka 1: 50 000 bylo možné provést pouze zpracování existujících mapových podkladů, zhodnotit existující digitální podklady a verifikovat analýzy terénními průzkumy v kalibračních lokalitách. Na této úrovni podrobnosti je zpracována kategorizace hlavní vodopisné sítě z hlediska orientačních parametrů stavu vodních a na vodu vázaných ekosystémů včetně stanovení regulativů pro způsob péče o vodní toky z hlediska cílů stanovených pro koncepci. Součástí je seznam klíčových opatření z hlediska ochrany a obnovy ekosystémů toků a jejich niv včetně obnovy přirozené retence vody v povodí. Součástí práce je také zhodnocení stavu stojatých vod (odstavených ramen, zatopených těžebních prostorů, rybníků a mokřadů) z hlediska celkové strategie v péči o ně.

6.3.

Metodika

Pro dosažení stanoveného cíle zpracovat koncepci ochrany přírody a krajiny byl zvolen postup řešení v následujících krocích: • • • • •

shromáždění dostupných digitálních dat a vyhodnocení jejich použitelnosti úprava existujících digitálních dat a analýzy základních popisných charakteristik terénní průzkumy kalibračních lokalit a zpracování fotodokumentace jako součást projektu GIS s možností dalšího doplňování analýzy vodopisné sítě z existujících dat a vyhodnocení výsledků návrhy opatření, jejich lokalizace v hodnoceném regionu a stanovení priorit

6.4.

Dostupná data a použité podklady

• Základní vodohospodářská mapa v měřítku 1 : 50 000 • Digitalizovaná data vodohospodářský)

vodopisné

sítě

1

:

50 000

(Výzkumný

ústav

• Digitalizovaná data – umístění příčných vodohospodářských staveb na tocích (Výzkumný ústav vodohospodářský) • Digitalizovaná vyhlášená zátopová území (Výzkumný ústav vodohospodářský) • Digitální model terénu v měřítku 1:50 000 (firma T Mapy, využití pro výpočet podélného sklonu toků) • Tisková forma vymezení rybích revírů • Digitální data GIS pro krajinotvorné programy MŽP, 2000 citace • Doplňující terénní průzkum Data a informace, které nebyly využity nebo nebyly v této fázi získány pro informační systém: • Mapa využití území - CORINE LC, byla vyhodnocena jako zcela nevyhovující Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 21

podklad pro svoji nepřesnost • Evidence upravenosti vodopisné sítěv digitální podobě nebyla získána, není k dispozici • Zatížení vod znečištěním – vyhodnocení vodopisné sítě, VÚV 2002 – bude zapojeno jako informativní podklad v rámci správy a aktualizace systému • Botanický a zoologický průzkum je k dispozici pouze v síťovém mapování, podrobnost mapové lokalizace je pro analýzy vodních ekosystémů nedostačující Uvedené podklady jsou zpracovány tak, aby byly využitelné pro analýzu současného stavu území a návrhy opatření dle následující metodiky.

6.5.

Zpracování a doplnění digitálních dat

Příprava dat pro analýzu vodopisné sítě byla velmi časově náročná a získané výsledky byly klíčové pro celkový popis vodopisné sítě a následující analýzy. Uvedené přípravné práce spočívaly v následujících pracovních krocích: 6.5.1. Kategorizace využití údolní nivy Pro následující anylýzy byla provedena kategorizace využití údolní nivy (nebo navazujícího údolí) v celé vodopisné síti, vymapované v měřítku 1 : 50 000. Jako podklad byla použita základní vodohospodářská mapa v měřítku 1 : 50 000. Zpřesnění digitální mapou CORINE nebylo možné, protože byly prokázány zásadní rozdíly mezi informacemi v digitálním mapovém díle, základní vodohospodářské mapě a v reálném terénu. Pro potřeby koncepce byla vyhodnocena základní vodohospodářská mapa jako dostačující. Kategorizace niv byla přiřaena digitalizovaným úsekům vodních toků, v případě změny parametrů byly segmenty dále rozčleněny. Kategorizace byla provedena dle následujícího klíče: •

Toky v místě intravilánu

•

Toky v místě lesů

•

Toky v místě inundace toků vyšších řádů

•

Toky v místě zemědělsky využívaných územích

•

Toky nevýznamné

•

Toky v místě vodních nádrží

6.5.2. Unikátní jména vodních toků digitalizované vodopisné sítě Pro následující anylýzy byla provedeno pojmenování všech vodních toků v digitalizovaném podkladu měřítka 1 : 50 000 unikátními jmény. Toky, které jsou významnější a mají svoje jméno v základní vodohospodářské mapě jsou pojmenovány těmito jmény. Pro další GIS analýzy bylo nezbytné aby všechny bezejmenné toky byly označeny unikátními jmény. Proto byl zvolen číselný kód, který se skládá vždy z čísla regionálního povodí upraveného podle krajinných typů a z pořadového čísla toku v uvedeném povodí dle


hydrologického pořadí. Pojmenováním všech vodních toků je klíčoé pro následné zpracování staničení toků a podélného sklonu v charakteristických úsecích.

6.5.3. Úprava směru proudění v digitalizované vodopisné síti Pro následující anylýzy bylo provedeno přesměrování vektorů všech segmentů digitalizovaných vodních toků vodopisné sítě ve směru proudění vody. Tento pomocný krok je nezbytný pro následné zpracování staničení toků a podélného sklonu v charakteristických úsecích.

6.5.4. Staničení všech vodních toků v digitalizované vodopisné síti Pro následující anylýzy byl proveden výpočet staničení všech úseků vodních toků. Této práci předcházelo rozdělení jednotlivých segmentů toků v místech významné změny sklonu terénu, který byl převzat z pixelů digitálního modelu terénu v měřítku 1: 50 000 (vlastník T Mapy) zapletalz. Výsledkem je informace každého úseku digitalizovaného vodního toku o jeho staničení od pramene. Z hlediska návaznosti uvedeného staničení na staničení základní vodohospodářské mapy je možné provést dopočet staničení proti ptroudu od ústí každého toku. Tato práce nebyla v rámci analýz provedena.

6.5.5. Podélný sklon v charakteristických úsecích digitalizované vodopisné sítě Pro následující anylýzy byla proveden výpočet podélného sklonu všech charakteristických úseků vodních toků z výše uvedených dat – každý segment digitalizovaného toku má informaci o směru proudění, výšku a staničení na začátku a na konci z digitálního modelu terénu. Další postup je matematickým výpočtem I = H/L*1000 [%o] I - podélný sklon

[%o]

H – výškový rozdíl

[m]

L – délka úseku

[m]

6.5.6. Odhad průměrné šířky aktivní údolní nivy Pro následující anylýzy byl proveden pro všechny toky digitalizované vodopisné sítě odhad šířky aktivní údolní nivy. Tam, kde byly digitalizována vyhlášená zátopová území, byly průměrné šířky odměřeny z těchto podkladů. Pro ostatní nivy s orientačně vyznačenými zátopovými územími v základní vodohospodářské mapě jsou tyto údaje odměřeny z mapového podkladu. U drobné vodopisné sítě, kde z mapového podkladu nebylo možné identifikovat rozlivy byla provedena expertní analýza v kalibračních lokalitách a vodním tokům byla přiřazena orientační šířka nivy v závislosti na jejich vzdálenosti od pramene a na podélném sklonu.


Vzledem velmi orientačnímu charakteru uvedených dat je nutné omezit jejich vypovídací schopnost pouze na informativní trendovou závislost, nikoliv na číselné údaje, které by byly prezentovány jako výsledky výpočtů.

6.5.7. Digitalizace rybářských revírů na tocích a v nádržích Pro doplnění popisu vodopisné sítě byly digitalizovány tiskové podklady o rybářských revírech na vodních tocích a vodních nádržích v Královehradeckém Kraji.

6.6.

Provedené analýzy

Pro získání reprezentativních výsledků analýz pro strategii koncepce ochrany přírody a krajiny chybí zásadní informace o upravenosti vodopisné sítě v digitální podobě. Doplnění této iformace je zcela nad rámec zadané koncepce a je potřebné se zabývat vymapováním stavu vodopisné sítě v podrobnějším měřítku 1 : 10 000. V závěrečných doporučeních jsou stanoveny priority pro řešení uvedeného koncepčního postupu ve vybraných oblastech. Pro získání odpovědi na zadané otázky byly z existujících dat a primárních analýz provedeny cílové syntézy. Následující analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému.

6.6.1. Analýza potenciálu kapacity údolních niv Analýza potenciálu kapacity údolních niv byla provedena kategorizací podélnéh slonu a potenciální průměrné šířky údolní nivy mimo zastavěná území. Vzájemným součte přiřazených bodových ohodnocení byl stanoven potenciál niv z hlediska jejich kapacity pro transformaci povodňových průtoků v inundačních územích. Vodní plochy a lokality biologicky významné jsou řešeny samostatně. Odborný odhad poskytne objektivní možnost výběru nejvýznamnějších bilančních povodí pro obnovu retence vody v údolních nivách. Podle uvedeného kritéria jsou úseky toků rozděleny do skupin potenciální retence (objemu m3) jejich niv. • Velmi nízká (menší než 2000) • Nízká potenciální retence (2000 –10 000) • Středně vysoká potenciální retence (10 000 – 50 000) • Vysoká potenciální retence (50 000 -100 000) • Velmi vysoká potenciální retence (více než 100 000)

6.6.2. Retence v dílčích povodích Pro získání orientačních hodnot potenciální retence vody v údolních nivách vybraných toků bude „retence na 1b.m. délky údolnice“ vynásobena délkou údolnice v úseku s markantně se neměnícími parametry. Tyto dílčí výsledky budou sumarizovány pro příslušná Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 24

dílčí povodí. Povodí budou rozčleněna do kategorií s různým retenčním potenciálem. • Nevýznamný retenční potenciál • Středně významný retenční potenciál • Velmi významný retenční potenciál Součástí výstupu je přibližný odhad (s přesností řádů) potenciální retence v regionálních povodích a odhad potenciální retence v celém řešeném území. Vzledem velmi orientačnímu charakteru uvedených dat je nutné omezit jejich vypovídací schopnost pouze na informativní trendovou závislost, nikoliv na číselné údaje, které by byly prezentovány jako výsledky výpočtů. 6.6.3. Analýza převažujících fluviálních procesů Pro základní orientaci o potenciálu převažujících fluviálních procesů jako určujícím faktoru pro utváření ekosystémů vodních toků a údolních niv byl využit podélný sklon charakteristických úseků dle nádledující tabulky: Podélný sklon úseků toků je vyšší než 20 ‰- oblast s převažujícími erozními procesy (horské toky s dominující hloubkovou erozí a minimální nivou; balvany, valouny, štěrk) Podélný sklon úseků toků je v rozpětí mezi 4-20 ‰ oblast s převažujícím transportem splavenin (podhorské toky s dominantním procesem větvení, rozvoj niv; valouny, štěrk, písek) Podélný sklon úseků toků je menší jak 4 ‰ (nížinné toky s dominantním procesem meandrování, významné nivy; štěrk, písek, plavené hlíny) Pro vyhodnocení krajinných celků byl použity jako bilanční celky regionální povodí upravené podle hranic krajinných typů. V projektu GIS jsou uvedeny vždy převažující kategorie. Jedná se o doplňující informaci pro syntézu výsledků.

6.6.4. Potenciální rybí pásma Pro analýzu potenciálních rybích pásem byla opět využita informace o podélném sklonu v charakteristických úsecích dle nádledující tabulky: Podélný sklon > 7,5 ‰ pstruhové pásmo Podélný sklon 7,5 ‰ - 3, 5 ‰ lipanové pásmo Podélný sklon 3,5‰ – 1,5‰ parmové pásmo Podélný sklon < 1,5‰ cejnové pásmo Jedná se o výslednou informativní charakteristiku pro hodnocení konkrétních lokalit při zadávání detailních studijních prací na vodních tocích. Dále je využitelný při posuzování záměrů úprav toků nebo výstavby dalších příčných vodohospodářských staveb, případně revitalizací toků a výstavby rybích přechodů. 6.6.5. Analýza migrační významnosti Analýza migrační významnosti byla zpracována rozšířením kategorizace hlavní vodopisné sítě uvedené v GIS pro krajinotvorné programy MŽP, 2000. Doplnění pro drobnou vodopisnou síť bylo provedeno podle následujícícho schematu:


Úseky místních toků a vodotečí bez významu migrační propustnosti (jedná se o toky jejichž délka je menší než 1 km Úseky jednotlivých toků významných pro zachování a obnovu lokální migrační významnosti (jedná se o toky s délkou 1-4 km) Úseky toků, které jsou propojeny do významného celku říčního systému, kde je nutno zachovat a obnovit migrační prostupnost (jedná se o toky navazující s délkou 4-10 km a navazují na nadcházející kategorii) Úseky toků strategické pro obnovu usměrné migrační prostupnosti (jedná se o páteřní toky vodopisné sítě jejichž délka je minimálně 10 km npř. Labe, Orlice) Jedná se opět o výslednou informativní charakteristiku pro hodnocení konkrétních lokalit při zadávání detailních studijních prací na vodních tocích. Dále je využitelný při posuzování záměrů úprav toků nebo výstavby dalších příčných vodohospodářských staveb, případně revitalizací toků a výstavby rybích přechodů.

6.6.6. Analýza migrační prostupnosi vodopisné sítě Analýza migrační prostupnosti vodopisné sítě byla zpracována z vyhodnocení počtu migračních bariér – příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku. - 0,00

příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku

- 0,01 – 0,35 příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku - 0,36 –0,99

příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku

- 1,00 – 9,99 příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku - 10,0 a více příčných vodohospodářských staveb na 1 km délky vodního toku Jedná se o klíčový parametr, který v kombinaci s migrační významností toků určuje priority pro budování rybích přechodů na vodopisné síti a priority v ochraně vodních toků před novými migračními bariérami.

6.7.

Výsledná syntéza v ochraně a obnově vodních ekosystémů

Výsledná syntéza koncepce v ochraně a obnově vodních a na vodu vázaných ekosystémů je dána třemi základními pohledy: • • •

Priority ochrany a obnovy migrační prostupnosi vodopisné sítě Priority ochrany a obnovy revitalizace toků a niv Priority ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod a vodních nádrží

Pro uvedené oblasti je stanovena základní koncepce konkrétních pracovních postupů.


6.7.1. Priority ochrany a obnovy migrační prostupnosi vodopisné sítě Logika hodnocení je následující: •

První priorita je dána migrační významností toku

•

Druhá priorita třídění v uvedených kategoriích je podle hustoty migračních bariér – čím méně objektů, tím vyšší priorita pro ochranu a budování nových rybích přechodů.

•

Z dosažené analýzy, která vznikla násobením atributů výše uvedených bodů vznikla následující hodnotící kritéria pro migrační významnost toků na území Kálovéhradeckého kraje

Hodnocení výsledné analýzy -

mezinárodní význam (tok Labe po Hradec Králové, toky Tiché Orlice a Divoké Orlice) strategické (do této kategorie jsou přiřazeny toky strategicky migračně významné) významné méně významné zanedbatelné (do této kategorie dále patří toky nevýznamné dle hodnocení využití nivy) Je třeba zdůraznit nutnost řešení v návaznosti na úseky toků po proudu.

6.7.2. Priority ochrany a obnovy revitalizace toků a niv Pro stanovení objektivních priorit chybí klíčový údaj o upravenosti vodních toků. Z dostupných údajů je možné zpracovat výběr prioritních úseků toků podle následujícího klíče: •

Hodnoceny byly vodní toky v nezastavěném a území mimo vzdutí vodních nádrží • Priority vybraných úseků jsou dány součtem bodové hodnoty potenciálu objemu údolních niv a lokalizací ve zvláště chráněných územích opět s bodovým ohodnocením významnosti dle stupnice: Úseky toků mimo CHÚ a přírodní parky (0) Úseky toků v CHÚ a přírodních parcích (1) Úseky toků ležících v MZCHÚ, které jsou součástí CHÚ (2) Výsledkem analýzy je rozdělení toků dle priority ochrany a obnovy revitalizace dle následující kategorizace

- zanedbatelné - méně významné - významné - strategické


Výsledkem je soubor vodních toků podle maximálního počtu dosažených bodů na 1 km délky. Prioritní toky je potřebné doplnit přesnou kategorizací dle stati 6.2. v měřítku mapování 1 : 10 000. Minimální rozsah doplňujících informací v podrobném ekologickém pasportu vodních toků je následující: • • • • • • • •

Vyhodnocení upravenosti vodního toku Vyhodnocení vlivu kvality vody Vyhodnocení geomorfologických procesů v jednotlivých úsecích vodního toku včetn chodu splavenin, stanovení lokalit s cennými biotopy na toku a v nivě Hydrobiologická a ichtyologická analýza po délce vodního toku Botanický průzkum zpřesněný na souřadnicově danné lokality Návrh na řešení migrační prostupnosti toku (rybí přechody) Kategorizaci toku dle stati 6.2. Konkrétní lokality pro obnovu ekosystémů vodních toků a retence údoních niv

6.7.3. Priority ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží Analýza evidovaných vodních ploch je provedena na základě existujících informací o zvláště chráněných územích a lokalizací nadregonálních a regionálních ÚSES. Každá vodní plocha byla bodově ohodnocena a zařazena do příslušné kategorie naléhavosti řešení dle následujícího postupu: •

Hodnotícím kritériem je lokalizace nádrže v CHÚ, nebo ÚSES dle bodové stupnice: Nádrže mimo CHÚ a přírodní parky (0) Nádrže v CHÚ a přírodních parcích (1) Nádrže v MZCHÚ, které jsou součástí CHÚ (2) Nádrž která je součástí ÚSES (1) Nádrž mimo ÚSES (0) • Dalším hodnotícím kritériem je velikost (ha) nádrže, která byla rozdělena dle následující bodové stupnice: Velikost nádrže Menší než 1ha (1) 1- 4 ha (2) 4-6 ha (3) 6-8 ha (2) Více než 8 ha (0) Rozdělení nádrží dle velikosti je dle logiky možností uplatnění revitalizace a ochrany přírody Výsledná analýza je následně vypočtena bodovým součtem výše uvedených atributů. Pro každou nádrž dostáváme určitý počet bodů, které nám specifikují prioritu ochrany a možnosti revitalizace dle následující kategorie: - prioritní - významné - méně významné Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 28

- ostatní

Podle priorit je potřebné zpracovat podrobnou pasportizaci ekologického i technického stavu ekosystémů stojatých vod a vodních nádrží, ve které budou zhodnoceny následující parametry: • • •

Botanické zhodnocení lokality, případně souřadnicové umístění existujících průzkumů Zoologické vyhodnocení lokality, případně souřadnicové umístění existujících průzkumů Zhodnocení potřeby technického řešení vodní plochy nebo nádrže, odtěžení sedimentů, úprava funkčních objektů, podmínky ochrany přírody a krajiny k provedení technického zásahu

6.8.

Souhrn pro strategii ochrany a obnovy vodních ekosystémů

Hodnocení dostupných a využitelných dat, které byly významně doplněny dle možností měřítka 1 : 50 000 umožnilo stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti ochrany vodních a na vodu vázaných ekosystémů v krajině. V popisné části informačního systému jsou uvedeny klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce, ale i konkrétních posuzovaných lokalit. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti. V návrhové části jsou analyzovány prioritní toky, nivy a vodní plochy pro podrobné zpracování cílové kategorizace a pro výběr lokalit k rozšíření ochrany nebo k revitalizaci podle doporučeného členění ve stati 6.2 V následujícím textu jsou pro strategii ochrany a obnovy vodních ekosystémů popsány: • • •

základní zásady a strategické cíle pokyny pro použití informačního systému konkrétní krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření 6.8.1. Základní zásady a strategické cíle

V oblasti ochrany vodních a na vodu vázaných ekosystémů je potřebné respektovat reálný stav středoevropské historicky formované krajiny s potřebami protipovodňové ochrany, ale současně sledovat cíl využívání dynamiky fluviálních korytotvorných procesů, rozkolísanosti průtoků v nivách a biologické rozmanitosti nádrží, mokřadů a odstavených ramen meandrujících toků pro zvyšování ekologické rovnováhy krajiny. Obecně je možné pro potřebné řešení uvést následující principy: • •

posilování přirozeného retenčního potenciálu vodních toků a jejich údolních niv (ve vazbě na protipovodňovou ochranu území) posilování infiltrace a akumulace vody v krajině - mokřady, vodní nádrže, periodické retenční prostory (ve vazbě na protipovodňovou ochranu území)


• • •

zlepšování ekosystémových parametrů upravených vodních toků (geomorfologie koryta, vazba na údolní nivy, břehové nivní porosty, migrační prostupnost, obnova potřebného transportu splavenin apod.) zlepšování ekosystémových parametrů stávajících vodních nádrží ochrana segmentů vodních toků se zachovalou geomorfologií koryta a údolní nivy

Strategickým cílem je vytvoření systému kategorizace vodopisné sítě dle stati 6.2. a jeho důsledné prosazování orgány ochrany přírody a krajiny dle doporučených pracovních postupů. Z praktického hlediska je potřebné prosazovat princip ochrany lokalit se zachovaným přírodním charakterem a přirozenou retencí údlních niv na straně jedné a prosazování revitalizací toků a niv v poškozených oblastech tam, kde jsou územní dispozice na straně druhé – princip obousměrné priority. Revitalizací toků a niv je významně zvyšována ekologická rovnováha v krajině ale současně se zvyšuje přirozená retence vody v krajině při extrémních průtocích. Tento fakt je potřebné využít při jednáních o významu uvedených staveb. U migrační prostupnosti toků jsou strategické cíle dány následujícími body: • • • •

Prioritní zajištění plné migrační prostupnosti pro mezinárodní strategické toky – Labe k ústí Orlice, Spojená, Tichá a Divoká Orlice Postupné prosazování rybích přechodů u kategorie významných toků dle stanovených priorit. Obnova přirozených biotopů proudících vod pro cílové a dílčí etapy migrací vodních živočichů (viz vazba na ochranu a revitalizaci toků) Ochrana stávajících toků před novými migračními bariérami a

Strategickým cílem k vodním tokům a údolním nivám je praktická aplikace principu diferencovaného přístupu podle základního členění území na: •

•

•

Zastavěná území – složená koryta maximálně kapacitní s přírodě blízkou kynetou (kapacita kynety cca Q15d, vinutí trasy ve vztahu k hlavní ose koryta, strídání brodů a tůní) a migračně prostupnými příčnými objekty. Takto navržená kyneta zajišťuje optimální převedení m – denních průtoků, zachovává biotopy potřebné pro vodní organizmy, zvyšuje samočisticí schopnost toku a transportuje splaveniny do níže ležících úseků toku). Nezastavěné území s volnou dispozicí v nivě - maximální snaha o obnovu přirozených rozlivů obnovou přirozených koryt kynetou (kapacita koryta cca Q15d, vinutí trasy ve vztahu k hlavní ose koryta, strídání brodů a tůní), zvýšení retence vody v nivě obnovou nivních porostů, které zvýší drsnost a odpor proudění. Každá obnovená niva plní současně funkci retenční nádrže s minimálními nároky na údržbu a zároveň při dobrém návrhu a realizaci po biologické stabilizaci dosahuje v podmínkách narušené krajiny v ČR parametrů přírodní rezervace, současně obnovuje biotopy NATURA 2000, které jsou strategickým cílem ochrany přírody a krajiny v rámci EU. Přechodové území – nezastavěné území, které je zásadním způsobem omezeno v obnově svých přirozených funkcí – např. trasy komunikací, návaznost na


zastavěná území, aj. V uvedných územích je potřebné najít kompromisní řešení pro zajištění technických a vodohospodářských potřeb při zajištění ekologicé stabilizační funkce vodního toku a údolní nivy jako významného krajinného prvku ze zákona (Zákon 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny) Pro revitalizaci koryt vodních toků je nezbytné obnovit v potřebné míře vznik, transport a akumulaci splavenin, které jsou klíčovými korytotvornými procesy vytvářejícími zdravé a funkční ekosystémy toků a niv. Jsou zcela zásadní pro životní cykly např. lososovitých ryb. Pokud se podaří obnovit rybí migraci a přirozenou obnovu rybí populace, musíme jednoznačně obnovit potřebné biotopy závislé na dynamice fluviálních korytotvotných procesů a transportu splavenin. Je nezbytné zabývat se bilancí zdrojů splavenin v povodí a pracovat s jejich řízeným transportem. U vodních nádrží, mokřadů a odstavených ramen meandrujících toků jsou strategické cíle dány následujícími body: •

•

Vodní plochy přirozeného původu (mokřady a odstavených ramen meandrujících toků) prioritně chránit před poškozováním, v případě poškození dynamiky krajinotvorných procesů, které vedou k přirozené periodické obnově počátečních stádií jejich sukcese je nezbytné připravit program náhradních opatření. Priority jsou dány mírou zachovaných přírodních hodnot a podle potřeby obnovy počátečních stádií jejich sukcese. Vodní plochy umělé – vodní nádrže, je potřebné udržovat ve funkčním stavu pravidelnou péčí (odbahňováním a opravami nebo rekonstrukcemi funkčních objektů) tak, aby jejich ekologická funkce byla zachována nebo posílena proti současnému stavu. Jedná se o funkční litorální zóny, členité břehové linie, ostrovy a bezodtoké tůně chráněné před predačním tlakem rybí obsádky. U vodních ploch s vysokým biologickým potenciálem musí být usměrněno rybí hospodářství dle pokynů biologů.

6.8.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 1. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 2. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o problematice vody v krajině. Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.

6.8.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření

6.8.3.1. Oblast ochrany a obnovy migrační prostupnosi vodopisné sítě


Krátkodobá opatření (aktuální) • • • • • •

Vytvořit pracovní skupinu pro naplňování strategie výstavby rybích přechodů Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro realizaci rybích přechodů v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Zadat studii proveditelnosti migračního zprůchodnění Labe po ústí Orlice, Spojené, Tiché a Divoké Orlice Zahájit jednání o migračním zprůchodnění Labe po ústí Orlice, Spojené, Tiché a Divoké Orlice, vyhledávat investory a prosazovat realizaci navržených rybích přechodů Zajistit metodické pokyny pro orgány ochrany přírody a krajiny na MěÚ třetího stupně pro prosazování strategie výstavby rybích přechodů a ochrany stávající migrační prostupnosti Zadat studie proveditelnosti migračního zprůchodnění strategických toků dle navržených priorit

Střednědobá opatření (dosažitelná do 10 – ti let) • • • • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro realizaci rybích přechodů v rámci kraje(zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Dokončit podstatnou část migračního zprůchodnění Labe po ústí Orlice, Spojené, Tiché a Divoké Orlice Dokončit studie proveditelnosti migračního zprůchodnění strategických toků dle navržených priorit Průběžně jednat, vyhledávat investory a prosazovat realizaci navržených rybích přechodů u strategických toků Zadat studie proveditelnosti migračního zprůchodnění významných toků dle navržených priorit Na tocích s nižší významností pro obnovu migrace zajišťovat jejich migrační zprůchodnění průběžně při opravách a rekonstrukcích jezů a stupňů

Dlouhodobá opatření (dosažitelná za více než 10 let) • • •

Dokončit studie proveditelnosti migračního zprůchodnění význaných toků dle navržených priorit Průběžně jednat, vyhledávat investory a prosazovat realizaci navržených rybích přechodů u strategických a významných toků Na tocích s nižší významností pro obnovu migrace zajišťovat jejich migrační zprůchodnění průběžně při opravách a rekonstrukcích jezů a stupňů

6.8.3.2. Oblast ochrany a obnovy revitalizace toků a niv Krátkodobá opatření (aktuální) •

Vytvořit pracovní skupinu pro naplňování strategie ochrany a obnovy revitalizace toků a niv


• • •

• •

Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy revitalizace toků a niv v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Vyhodnotit chráněná území toků a niv včetně realizovaných revitalizací toků a niv v rámci Královehradeckého kraje, sestavit soubor pozitivních a negativních zkušeností, pozitivní příklady prezentovat jako vzorové pro další postupy prací Podpořit a prosadit financování realizace pilotních projektů revitalizace, vzužít připravených projektů, např. revitalizace Hustířanky - investor ZVHS Hradec Králové, revitalizace Stěnavy mezi státní hranicí a Meziměstím – investor SCHKO Broumovsko, Pokračovat v propracování a realizaci ochranných podmínek v rámci Přírodního parku Orlice Zajistit metodické pokyny pro orgány ochrany přírody a krajiny na MěÚ třetího stupně pro prosazování strategie ochrany a obnovy revitalizace toků a niv

Střednědobá opatření (dosažitelná do 10 – ti let) • • • • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy revitalizace toků a niv v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Dokončit modelové lokality a řešení prezentovat v rámci politiky ochrany přírody a protipovodňové ochrany Královehradeckého kraje Dokončit kategorizaci toků a studie proveditelnosti ochrany a obnovy revitalizace toků a niv dle stanovených priorit v kategorii „strategické“ Průběžně jednat, vyhledávat investory a prosazovat realizaci navržených rybích přechodů u strategických toků Zadat kategorizaci toků a studie proveditelnosti ochrany a obnovy revitalizace toků a niv dle výběru ze stanovených priorit v kategorii „významné“ Na tocích s nižší významností pro ochrany a obnovy revitalizace toků a niv zajišťovat tyto činnosti průběžně na základě aktuální potřeby

Dlouhodobá opatření (dosažitelná za více než 10 let) • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy revitalizace toků a niv v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Dokončit kategorizaci toků a studie proveditelnosti ochrany a obnovy revitalizace toků a niv dle výběru ze stanovených priorit v kategorii „významné“ Na tocích s nižší významností pro ochrany a obnovy revitalizace toků a niv zajišťovat tyto činnosti průběžně na základě aktuální potřeby

6.8.3.3. Oblast ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží Krátkodobá opatření (aktuální)


• • •

• •

Vytvořit pracovní skupinu pro naplňování strategie ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Vyhodnotit chráněná území ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží včetně realizovaných revitalizací toků a niv v rámci Královehradeckého kraje, sestavit soubor pozitivních a negativních zkušeností, pozitivní příklady prezentovat jako vzorové pro další postupy prací Zajistit metodické pokyny pro orgány ochrany přírody a krajiny na MěÚ třetího stupně pro prosazování strategie ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů a vodních nádrží Zadat detailní vymapování potřeby ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů, odstavených ramen a vodních nádrží dle stanovených priorit

Střednědobá opatření (dosažitelná do 10 – ti let) • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů, odstavených ramen a vodních nádrží (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Dokončit detailní vymapování potřeby ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů, odstavených ramen a vodních nádrží dle stanovených priorit v kategorii Průběžně jednat, vyhledávat investory a prosazovat realizaci navržených opatření

Dlouhodobá opatření (dosažitelná za více než 10 let) • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro realizaci ochrany a obnovy ekosystémů stojatých vod, mokřadů, odstavených ramen a vodních nádrží (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Aktivně vyhledávat a podporovat investory u ekosystémů stojatých vod, mokřadů, odstavených ramen a vodních nádrží strategických nebo významných z hlediska ochrany přírody a krajiny

7.

Lesní ekosystémy, lesní hospodářství 7.1.

Koncepce řešení

Pro zhodnocení lesních ekosystémů, včetně posouzení jejich ekosystémových funkcí byli navrženy následující hodnotící okruhy: • Hodnocení aktuálního stavu lesních ekosystémů na území kraje, včetně forem hospodaření, z hlediska optimalizace plnění mimoprodukčních funkcí lesa • Lokalizace a definice hlavních problémových oblastí • Návrh opatření pro posilování mimoprodukčních funkcí lesa ve vazbě na problematiku ochranu přírody a krajiny Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 34

Pro analýzy bylo nutné zjistit aktuální druhovou skladbu lesa v daném území. Pro prvotní zhodnocení bylo navrženo použití mapy (klasifikace CORINE LC) poskytnuté MŽP která svou nepřesností a měřítkem dostatečně nepostihla řešený problém. Databáze ÚHÚL je zpracována pro jednotlivé Pěstební lesní oblasti, kde je uvedena druhová skladba, ale bez přesné lokalizace. Vzhledem k uvedeným skutečnostem byly provedeny pouze analýzy z dostupných dobře interpretovaných dat.

7.2.

Metodika


shromáždění dostupných digitálních dat a vyhodnocení jejich použitelnosti úprava existujících digitálních dat a analýzy základních popisných charakteristik terénní průzkumy kalibračních lokalit a zpracování fotodokumentace jako součást projektu GIS s možností dalšího doplňování analýzy z existujících dat a vyhodnocení výsledků návrhy opatření, jejich lokalizace v hodnoceném regionu a stanovení priorit

7.3.


• Rastrová mapa v měřítku 1 : 50 000 • Digitalizovaná data odopisné sítě 1 : 50 000 (Výzkumný ústav vodohospodářský) • Digitalizovaná data z databáze ÚHÚL (Výzkumný ústav vodohospodářský) • Digitální data GIS pro krajinotvorné programy MŽP, 2000 • Doplňující terénní průzkum

7.4.

Analýza získaných podkladů

Příprava dat pro analýzu lesních ekosystémů byla provedena ze systému TOPOL do formy využitelné pro analýzy v ARC GIS. Následně byly vybrány vrstvy jak pro informativní část projektu, tak pro samotné analýzy. Uvedené přípravné práce spočívaly v následujících pracovních krocích: 7.4.1. Druhová skladba lesů v jednotlivých PLO Ohledně současné druhové skladby jsou k dispozici údaje v tabelární a grafické podobě zpracované pro jednotlivé pěstební lesní oblasti. Tato data mají pouze informativní charakter a pro přesné analýzy jsou nevhodná. Zpracování z databáze ÚHÚL je uvedeno v příloze. (viz příloha)


7.4.2. Imisní zátěž lesů (metodika, data) Textová část a digitální data jsou převzaty a upraveny z databáze ÚHÚL Poškození porostů imisemi Stav poškození lesů se hodnotí podle dvojstupňového klasifikačního systému. Skládá se ze stupnice pro klasifikaci poškození jednoho stromu a ze stupnice pro klasifikaci poškození porostu. Dynamika poškozování lesních porostů imisemi je vyjadřována pomocí pásem ohrožení imisemi. Pásma ohrožení imisemi Systém pásem ohrožení byl vytvořen již koncem padesátých let VÚLHM Jíloviště – Strnady. Pásma ohrožení lesních porostů imisemi byla charakterizována roční střední hodnotou koncentrací oxidu siřičitého a celkovou životností dospělých smrkových porostů od začátku poškozování. Charakteristika pásem ohrožení koncentracemi SO2 však neplatí pro všechny lesní oblasti stejně, protože na celkovém poškozování lesa se podílí spolu s imisemi i celá řada dalších vlivů. Pásmo ohrožení je tedy nutno chápat jako území, na kterém za společného působení imisí, klimatu, orografických a stanovištních podmínek i genetických vlastností porostů, dochází ke zkracování životnosti dospělých smrkových porostů obdobným způsobem.

Charakteristika pásem ohrožení je uvedena ve vyhlášce č.78 ministerstva zemědělství ze dne 18.března 1996 o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí. (§ 1). (1) Území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi se zařazuje do pásma ohrožení lesních porostů imisemi (dále jen "pásmo ohrožení"). (2) Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů v lesním porostu. Charakteristiky stupňů poškození stromu a porostu smrku jsou uvedeny v příloze vyhlášky č.78/1976Sb. (3) Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do těchto pásem ohrožení: - do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 5 let. - do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením v příznivějších podmínkách, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 6 až 10 let. - do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 11 až 15 let. - do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty s nižším imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 16 až 20 let. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 36

Do tohoto pásma se zahrnují i takové lesní pozemky s porosty, kde je vliv imisí patrný, ale dynamiku zhoršování zdravotního stavu lesních porostů zatím nelze přesně definovat. (4) V oblastech, kde se v okruhu 2 km smrkové porosty nevyskytují, se tyto lesy zařazují do pásem ohrožení podle rychlosti rozpadu borových porostů nebo listnatých porostů, přičemž : - do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20% původního počtu stromů. - do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 10 až 20% původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 5 až 20% původního počtu stromů. - do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 2 až 10% původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 2 až 5% stromů. - do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře do 2% původního počtu stromů. Dospělým porostem je porost po ukončení výchovy. Nejvyššími pásmy ohrožení (§ 10 odstavce 2 lesního zákona 289/1995 Sb.) jsou pásma A, B. Ekologická charakteristika a vylišení pásem ohrožení v oblasti. (doplňující údaje mimo vyhlášku Mze č.78/1996 Sb.) Pásmo ohrožení A: Jde o celky s významným imisním zatížením (na př. pro exponované nadmořské výšky nad 700 m při dlouhodobé průměrné koncentraci SO2 nad 60 ug/m-3. V tomto pásmu se poškození dospělého smrkového porostu zvýší průměrně o 1 stupeň za dobu do 5 let (odpovídá životnosti porostů do 20 let). Pásmo ohrožení B: Ve stejných imisních podmínkách se liší od pásma A příznivějšími ekologickými podmínkami. Zpravidla zahrnuje polohy vyšších nadmořských výšek, nebo při nižším imisním zatížení zahrnuje extrémní lokality vysokých poloh. Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 5-10 let (odpovídá životnosti porostů 20 až 40 let). Pásmo ohrožení C: Smrkové a borové porosty v příznivějších ekologických podmínkách s nižším imisním zatížením (koncentrace SO2 nižší než 60 ug .m-3). V exponovaných lokalitách je zvýšení poškození porostů odpovídající pásmu C dosaženo při hladinách koncentrací SO2 nad 20-30 ug/m-3. Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 10 - 15 let (odpovídá životnosti porostů 40 - 60 let) Pásmo ohrožení D: Jde o vysloveně chráněné údolní polohy v různých nadmořských výškách (20 - 40 ug .m SO2) a otevřené lokality s nízkou úrovní znečištění ovzduší (odpovídá zatížení do 25 ug -3


SO2 na m-3). Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 15 - 20 let (odpovídá životnosti porostů 60 až 80 let). Mimoto se do tohoto pásma zahrnují i takové plochy, kde se nepředpokládá zkrácená životnost porostů, i když je vliv imisí patrný. Životnost porostů se uvažuje od počátku intenzivního působení imisí.

7.4.3. Plošné zastoupení lesů v regionálních povodích Plošné zastoupení lesů bylo získáno transformací a úpravou z vrstev databáze ÚHÚL. Získali jsme přesnou lokalizaci lesů v rámci Královéhradeckého kraje. Následovala analýza zjištění a přepočtu plochy lesů na plochu regionálního povodí. Výsledkem je informace o procentuálním zastoupení lesů v regionálních povodích. Zastoupení je rozděleno v regionálních povodích následovně: 0 – 5% 6 – 15% 16 – 30% 31 – 49% 50 – 85% Vrstva má následné využití jako informativní posouzení lesnatosti v daném území, včetně přihlédnutí k doplnění lesních ploch lesů a skladebních prvků ÚSES Bylo provedeno vyhodnocení vlivu lesního hospodářství na krajinné ekosystémy v zájmovém území. Věcně a místně byly definovány základní konfliktní situace lesního hospodářství ve vazbě problematiku ochrany přírody a krajiny. 7.4.4. Lesní vegetační stupně Text a digitální data jsou převzaty z databáze ÚHÚL. Lesní vegetační stupně nebyly použity v současných analýzách. Jedná se o vrstvu, která bude využita v analýze zjištění odklonu současné druhové skladby od potenciální (přirozené druhové skladby). Tato vrstva v GIS má nyní informativní charakter. Podkladem pro vymezení lesních vegetačních stupňů v ČR bylo především Zlatníkovo rozdělení, neboť klimaticky se rámec skupiny lesních typů většinou shoduje se souborem lesních typů. Doplnění a úpravu vyžadovala vegetační stupňovitost v hercynsko - sudetské oblasti podrobnějším rozdělením ve stupních přirozeného rozšíření smrku a buku, dále vyloučením přirozených borů z pravidelné stupňovitosti vzhledem k jejich specifickým půdním podmínkám, a konečně vymezení vegetačních stupňů na stanovištích ovlivněných vodou (PLÍVA 1971). Rozhodující váha pro určení stupně se klade na dřevinnou složku. Hlavními nositeli vegetační stupňovitosti jsou dřeviny: dub zimní, buk, jedle, smrk a kleč. Ustálení dřevin ve vegetačních stupních je výsledkem kompetičních vztahů mezi dřevinami v postglacionálním vývoji v existujících přírodních podmínkách a nemusí odpovídat ekologickým a produkčním optimům jednotlivých dřevin (Plíva 1971). Dřevinnou skladbou charakterizované lesní vegetační stupně jsou základními jednotkami pro nepřímé vyjádření výškového klimatu (vertikální stupňovitosti). Pro označení stupně je rozhodující skladba souborů živné řady, kde kromě výraznější diferenciace bohatých fytocenóz je i přímější závislost na výškovém klimatu (ostatní řady jsou více pod vlivem dalších faktorů) (PLÍVA 1971). II. Zonalita: Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 38

Normálním sledem vegetačních stupňů se rozumí posloupnost lesních vegetačních stupňů vzniklých pod vlivem makroklimatu se zvyšující se nadmořskou výškou od nížin do hor v území pozvolně se zvyšujícím, kde se neuplatňuje expoziční a inverzní mezoklima. Konstrukce používaného typologického systému ÚHÚL a parovinný charakter hercynské oblasti, vedou k tomu, že charakter vegetační stupňovitosti je více méně mozaikovitý či velmi členitý. V koncepci vegetační stupňovitosti se totiž nevychází z nadmořské výšky, ale především ze složení vegetace a navíc druhová skladba ve vegetačním stupni není jednotná (rozdíly půdní, reliefové, mezo a mikroklimatické). K tomu je proto zapotřebí rozlišovat při interpretaci typologické mapy a mapy lesních vegetačních stupňů následující pojmy: Zonální lesní vegetační stupeň (lvs): spojitá linie snažící se generalizovat na základě převládajících zonálních společenstvev, které se vyskytují na edafických (půdních) kategoriích: S, B, K, případně D, M, I, H, N, F Inverze lesních vegetačních stupňů (a tím i jednotlivých souborů lesních typů): uplatnění expozičního a inverzního mezoklimatu v podobě zvýšení (snížení) stupně uprostřed jiného stupně: (úzká hluboká údolí, stinné svahy, slunné svahy; Azonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se zcela pod vlivem zvláštních půdních a expozičních poměrů a vyskytujících se mozaikovitě v průřezu ostatních stupňů (lvs) a kde první číslo znamená zařazení do souboru společenstev: bory - 0; edafické (půdní) kategorie: X, R, U, L, případně Z; Intrazonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se pod vlivem zvláštních (inverzních) půdních, vodou ovlivněných poměrů a vyskytujících se uvnitř zonálních zpravidla o jeden stupeň (dolu) posunutých lvs: edafické kategorie: Q, P, O, T, G Extrazonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se zvětšiny pod vlivem zvláštních půdních a expozičních, případně jiných mezoklimatických poměrů a vyskytujících se někdy mimo normální sled vegetačních stupňů: edafické kategorie: A, C, F, Y, V, Z, M případně H, I, D, a dále jsou takto nazývány případné další odlišnosti v mapování.

tab. 4.8. Přehled lesních vegetačních stupňů a jejich klimatické charakteristiky v hercynské oblasti podává tabulka (PLÍVA 1971):tato tabulka slouží i jako vychozí zdroj pro legendu v GIS. lesní vegetační stupeň

nadmořská výška

průměrná teplota

roční srážky

vegetační doba

m n.m.

°C

mm

dny nad 10°C

>300

>8,0

<600

>165

2. bukodubový

200 - 400

7, 5 - 8, 0

600 - 650

3. dubobukový

250 - 500

6, 5 - 7, 5

650 - 700

150 - 160

100 - humidní

4. bukový

300 - 600

6, 5 - 7, 5

690 - 800

140 - 150

110 - humidní

5. jedlobukový

450 - 700

5, 5 - 6, 5

800 - 980

130 - 140

140 -perhumidní

6. smrkobukový

650 - 900

4, 5 - 5, 5

900 -1050

115 - 130

195 -perhumidní

7. bukosmrkový

900 - 1050

4, 0 - 4, 5

1050-1200

100 - 115

265 -perhumidní

8. smrkový

1050 - 1350

2, 5 - 4, 0

1200-1500

60 - 100

433 -perhumidní

9. klečový

>1350

<2, 5

>1500

<60

600 -perhumidní

1. dubový

160 - 165

Langův dešťový faktor 70 -semiaridní 80-semihumidní


0. bory

7.4.5. Soubory lesních typů Jedná se o vrstvu, která bude sloužit k rozsáhlé analýze ke zjištění odklonu současné druhové skladby od potencílní (přirozené) druhové skladby. Nyní je tato vrstva v GIS pouze informativní. Při jejím zpracování bylo vychazeno z následující metodiky: SLT jsou základními jednotkami schváleného a používaného typologického systému (příloha č. 2 k vyhl. Mze č. 83/96 Sb.). Soubor lesních typů vzniká, nebo-li je vymezen, kombinací půdní (edafické) kategorie (př.: B-bohatá) a lesního vegetačního stupně (LVS) (př.: 5 - jedlobukový) : ( př.: 5B-bohatá jedlová bučina). Edafické kategorie na základě stanovištní příbuznosti tvoří ekologické řady (PLÍVA 1971). SLT se člení na cca 1-10 lesních typů (i více). Podle vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. se pro lesnické typologické mapování ČR používá "Typologický systém ÚHÚL" (PLÍVA, PRŮŠA 1971). Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je zde lesní typ (LT). Lesní typ je definován (ZLATNÍK 1956) jako soubor přirozených a změněných biocenóz a jejich vývojových stadií včetně prostředí, tj. geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s úzkým ekologickým rozpětím pro růst dřevin. Lesní typ je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Mapovací jednotkou je příslušná geografická varianta lesního typu v přírodní lesní oblasti, popř. degradační stadium (vyžaduje - li již změnu hospodářských opatření). Tato typologická systematika navazuje na dvě předchozí typologické systematiky: stanovištní systematiku MEZERA-MRÁZ-SAMEK (používanou pro hercynskou oblast) a geobiocenologickou systematiku Zlatníka (používanou pro přirozenější karpatskou oblast a dodnes používanou na Slovensku). Informace o charakteru jednotlivých SLT a LT jsou uvedeny v příloze

7.5.

Analýza současného stavu

Bylo provedeno vyhodnocení vlivu lesního hospodářství na krajinné ekosystémy v zájmovém území. Byly definovány základní konfliktní situace lesního hospodářství ve vazbě problematiku ochrany přírody a krajiny. 7.5.1. Hodnocení vlivu lesního hospodářství na lesní ekosystémy Lesní ekosystémy v České republice jsou zásadním způsobem ovlivňovány řízenými lidskými aktivitami. Lidské zásahy do lesních ekosystému jsou prováděny dlouhodobě (po staletí), celoplošně (prakticky se nedochovaly člověkem neovlivněné lesní ekosystémy) a s ohledem na dosažení optimální struktury produkce (množství, kvalita a druhová skladba produkované dřevní hmoty). Ekologické aspekty hospodaření v lesních jsou uplatňovány teprve v moderní éře lesního hospodářství a jsou zaměřeny na ty vlivy, jejichž dopady se dotýkají bezprostředně Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 40

chráněných zájmů člověka (nejvýznamnější chráněné zájmy: funkce půdoochranná, funkce vodohospodářská). Ekologické aspekty hospodaření v lesích s dopady na stanovištní a druhovou diverzitu lesních a na ně navazujících krajinných ekosystémů nejsou zohledňovány vůbec nebo pouze v omezené míře. Základní nástroje, uplatňované v lesních hospodářských postupech, kterými jsou ovlivňovány ekosystémové charakteristiky lesních porostů: •

cílená úprava druhové skladby lesa

•

stanovení způsobu obnovy lesa (s ohledem na věkové a prostorové členění porostů)

Uvedené faktory ovlivňují zejména druhovou skladbu a věkovou a prostorovou strukturu lesních porostů. Tyto charakteristiky následně ovlivňují široké spektrum ekosystémových funkcí, které lesní ekosystémy přirozeně plní. Vliv se uplatňuje zejména v těchto charakteristikách; •

druhová diverzita stanoviště jako celku

•

odolnost lesních ekosystémů vůči biotickým a abiotickým faktorům (přirozeným i antropogenním)

•

degradace půdního prostředí lesa

•

infiltrační a retardační potenciál lesních porostů

•

půdoochranný potenciál lesních porostů 7.5.2. Vliv lesního hospodaření na stanovištní a druhovou diverzitu krajinných ekosystémů

Vliv lesního hospodaření na stanovištní a druhovou diverzitu je uplatňován zejména prostřednictvím druhové skladby a porostní struktury. Oba tyto faktory ovlivňují zásadním způsobem světlostní a mikroklimatické parametry porostů a biochemické a chemické vlastnosti svrchních půdních horizontů. Dalším určujícím faktorem je časová proměnlivost stanovištních podmínek, vyplývající z časové souslednosti intenzivních hospodářských postupů (prudká změna podmínek po odlesnění, následně intenzivní zastínění stanoviště u mladých vývojových fází porostu a jejich postupné prosvětlování). Změněné a v čase proměnlivé stanovištní charakteristiky následně ovlivňují druhovou skladbu vázaných rostlinných a živočišných společenstev. Významné dopady mohou mít zejména u rostlinných společenstev, jejichž schopnost odolávat rychlým změnám stanovištních podmínek je prakticky nulová. 7.5.3. Vliv lesního hospodaření na infiltraci a odtokové poměry území Vliv druhové a prostorové skladby lesa na infiltraci a odtokové poměry území není jednoznačně definován a je předmětem intenzivního výzkumu. Podle nejnovějších poznatků se vliv druhové skladby a struktury lesních porostů na odtokové poměry uplatňuje pouze nevýznamně. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 41

Významný vliv na odtokové charakteristiky území se může uplatňovat prostřednicvím způsobu obnovy a volby těžebních a dopravních technologií v horských a podhorských oblastech. Velkoplošné holoseče přibližované klasickými traktorovými technologiemi představují z hlediska koncetrovaného odtoku a erozního ohrožení svrchních půdních horizontů závažný problém zejména v horských oblastech poškozených imisemi. Dalším problémem, ovlivňujícím odtokové poměry území mohou být nevhodně dimenzované lesní cestní sítě v horských a podhorských polohách, na nichž dochází ke koncentrovaným odtokům a tvorbě erozních jevů. Dalším faktorem s významným vlivem na odtokové poměry v lesních porostech jsou povrchové odvodňovací sítě, budované převážně za účelem obnovy produkčních porostů u holosečných hospodářských forem. 7.5.4. Lesní ekosystémy a imisní zatížení Imisní zatížení lesních ekosystémů je v rámci Královéhradeckého kraje celoplošný fenomén. Různý druh a stupeň imisní zátěže lze doložit prakticky ve všech oblastech regionu. Imisní zátěž v regionu lze z hlediska druhu působících faktorů rozdělit do základních typů: • • •

plošná imisní zátěž s nadregionálním přesahem původem z velkých energetických a průmyslových zdrojů s dopady zejména v horských a podhorských oblastech lokální imisní zátěž z energetických a průmyslových zdrojů střední a menší velikosti plošná, případně lokálně podmíněná imisní zátěž z dopravy a ostatních zdrojů mimo energetiku a průmysl (zemědělství apod.)

Imisní ztížení se podle druhu, intenzity a délky působení na lesní ekosystémy projevuje zejména těmito způsoby: • • •

plošným odumíráním lesních porostů vlivem přímého působení polutantů (dnes již ustupující fenomén, zejména v exponovaných partiích Krkonoš a Orlických hor) akutní a chronické poškození zdravotního stavu lesních porostů degradace svrchních půdních horizontů

Zprostředkovaně se vliv imisní zátěže může projevovat jako důsledek odlesnění velkých lesních celků zejména v horských imisních oblastech: • • • •

problematická obnova lesa v důsledku velkoplošného odlesnění exponovaných horských poloh (vliv extrémního klimatu a degradace půdního profilu) zvýšená erozní zátěž na vytěžených lokalitách ve svažitých terénech specifické poruchy zdravotního stavu porostů jako důsledek výživové nerovnováhy, vyvolané změnami v půdním prostředí, případně změnami v bilancích živinových cyklů lesních porostů specifickým problémem skeletových půd v oblasti Krkonoš jsou projevy tzv. introskeletové eroze, kdy dochází po jejich odlesnění k intenzívnímu rozkladu svrchních organických půdních vrstev a k obnažování skeletového podloží, které je problematicky zalesnitelné


7.5.5. Nespecifické klimatické vlivy Jedním z klíčových problémů v období příštích 50 – 100 let bude řešení odezvy lesních ekosystému na předpokládané změny klimatu. Dle soudobých prognóz dojde s největší pravděpodobností k posunu vegetačních stupňů směrem do vyšších nadmořských výšek. Těmito změnami budou pravděpodobně nejvýrazněji ovlivněny zejména dřeviny se stanovištním optimem v chladnějších a vlhčích polohách (tj. smrk, jedle, buk), a to zejména v oblastech, které v současné době neodpovídají jejich přirozenému rozšíření.

7.6.

Následné analýzy v ochraně a obnově lesních ekosystémů

Následující analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému.

7.6.1. Priorita ochrany lesů a posilování přirozené skladby lesa . Analýza ochrany lesů je provedena na základě existujících informací o zvláště chráněných územích a lokalizací nadregonálních a regionálních ÚSES, dále na lokalizaci lesních ploch a zachování krajinného rázu. Pro stanovení analýzy bylo vycházeno z následující postupů Každá vodní plocha byla bodově ohodnocena a zařazena do příslušné kategorie naléhavosti řešení dle následujícího postupu. Byl udělán průmět lesní ploch prvky USES, CHÚ a krajinného rázu a výsledná hodnota byla sečtena a udělán průměr pro jednotlivé plochy lesa. Bodové kritéria byla určena dle následujícího postupu. p •

Hodnotícím kritériem je lokalizace nádrže v CHÚ, nebo ÚSES dle bodové stupnice:lesy Les mimo CHÚ a přírodní parky (0) Les v CHÚ a přírodních parcích (1) Les v MZCHÚ, které jsou součástí CHÚ (2) Les je součástí ÚSES (1) Les mimo ÚSES (0) •

Hodnotícím kritériem je lokalizace lesa dle zachování krajinného rázu

Les v nejzachovalejším krajinném rázu (3) Les v méně zachovalém krajinném rázu (2) Les v nejméně zachovalém krajinném rázu (1) Výsledkem jsou dány a určeny lokality s prioritou ochrany a posilováním přirozené skladby lesa dle následující legendy -Prioritní -Velmi významný -Významný Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 43

-Méně významný -Ostatní

7.6.2. Naléhavost řešení imisního poškození lesů Analýza byla vyhodnocena na základě imisního zatížení lesů v jednotlivých regionálních povodích. Určujícím parametrem je pásmo iminího zatížení a procenticky plošné zastoupení imisního zatížení lesa v regionálním povodí. Lesy ležící v imisním pásmu Aa B, byli přeřazeny kategorie naléhavosti řešení „prioritní, nebo velmi významné“ Výsledná hodnotící stupnice je následující: Prioritní

(více než 61%)

Velmi významný (31- 60% plochy) Významný

(16 – 30% plochy)

Méně významný ( 6 – 15% plochy) Ostatní

7.7.

(méně než 5% plochy)

Souhrn pro strategii ochrany a obnovy lesních ekosystémů

Hodnocení dostupných a využitelných dat, které byly významně doplněny dle možností měřítka 1 : 50 000 umožnilo stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti ochrany přírody v lesních ekosystémech. V popisné části informačního systému jsou uvedeny klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce, ale i konkrétních posuzovaných lokalit. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti. V následujícím textu jsou pro strategii ochrany a obnovy ekosystémů zemědělské krajiny popsány: • • •

základní zásady a strategické cíle pokyny pro použití informačního systému konkrétní krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření 7.7.1. Základní zásady a strategické cíle 7.7.2. Vliv lesního hospodářství na zájmy ochrany přírody a krajiny

Prioritním opatřením je dosažení optimálních vazeb mezi charakterem lesního ekosystému a konkrétním chráněným zájmem v dané lokalitě. Lze předpokládat, že na většině lokalit s chráněnými zájmy ochrany přírody a krajiny bude cílovým opatřením postupné dosažení přírodě blízkých tvarů lesních porostů s ohledem zejména na jejich druhovou skladbu a porostní strukturu. Typický střet zájmů •

druhová skladba, věková a prostorová struktura lesa a obnovní způsoby nejsou v souladu s chráněnými zájmy lokality.


Návrh opatření - principy •

postupné sbližování druhové skladby lesa s přirozeným potenciálem stanoviště

•

postupný přechod na takové obnovní způsoby, které budou směřovat výsledný tvar lesního ekosystému k tvaru blízkému přirozenému potenciálu (věkově a prostorově diferencované porostní prostředí, individuální a maloplošné obnovní způsoby)

Cílové skupiny •

lesní porosty stávající nebo nově zakládané •

ve zvláště chráněných územích

•

jako součásti systému ÚSES

•

jako součásti systému Natura 2000

•

jako součásti VKP, včetně údolních niv vodních toků

Nástroje •

plány péče

•

lesní hospodářské plány a osnovy

•

zalesňovací projekty (ve vazbě na dotační tituly MŽP a Mze) 7.7.3. Vliv lesního hospodářství na stanovištní a druhovou diverzitu krajinných ekosystémů

Prioritním opatřením je postupné zvyšování rozrůzněnosti druhové skladby lesních porostů s ohledem na přirozený potenciál stanoviště a postupné zlepšování porostní struktury (rozrůzněnosti). Uvedená opatření jsou činěna s ohledem na hospodářské zájmy. Typický střet zájmů •

preference produkčních a hospodářských ukazatelů •

monokultury hospodářsky významných dřevin

•

velkoplošné holosečné způsoby obnovy


postupné zvyšování zastoupení melioračních druhů dřevin v lesních porostech

•

postupné nahrazování hospodářských dřevin s předpokládanou vysokou citlivostí ke klimatickým změnám v pěstebních polohách, které neodpovídají jejich přirozenému rozšíření

•

postupné snižování velikosti a diferenciace obnovních prvků (s ohledem na konkrétní stanovištní a pěstební poměry)


lesní porosty stávající nebo nově zakládané mimo oblasti uvedené v předchozí kapitole

Nástroje •

lesní hospodářské plány a osnovy


•

zalesňovací projekty (ve vazbě na dotační tituly MŽP a Mze) 7.7.4. Vliv lesního hospodaření na infiltraci a odtokové poměry území

Základním opatření jsou směřována na zpomalení povrchového odtoku z lesní půdy a snížení vodní eroze lesních půd zejména v horských a podhorských oblastech a dále v oblastech přirozených pramenišť a údolních niv vodních toků. Typické střety zájmů •

nevhodně aplikované těžební, přibližovací a odvozní technologie ve svažitých terénech, způsobující zrychlený a koncentrovaný povrchový odtok v uměle vzniklých erozních rýhách a koridorech (typické pro horské imisní oblasti)

•

nevhodně trasovaná a proti koncentrovanému odtoku špatně zabezpečená síť přibližovacích linek a lesních odvozních cest

•

povrchové odvodnění lesní půdy v polohách ovlivněných vysokou hladinou spodní vody (pramenné oblasti, přirozeně podmáčené oblasti, údolní nivy vodních toků) s cílem umožnění obnovy a udržení hospodářských druhů dřevin


důsledná kontrola používaných technologií při těžbě, přibližování a odvozu dřeva, zejména u holosečných způsobů v horských a podhorských oblastech

•

důsledná sanace poškození svrchních půdních vrstev, které může potenciálně vyvolat koncentrovaný odtok a půdní erozi

•

sanace nevhodně trasovaných a proti koncentrovanému odtoku nezabezpečených lesních cest a přibližovacích koridorů

•

revize technického povrchového odvodnění lesních půd v přirozeně podmáčených svažitých polohách v horských a podhorských oblastech – technická opatření k omezení povrchového odtoku, biologická opatření k rekonstrukci druhové skladby porostů v souladu s přirozeným potenciálem stanoviště

•

revize technického povrchového odvodnění lesních půd v pramenných oblastech a v nivách vodních toků – technická opatření k omezení povrchového odtoku, biologická opatření k rekonstrukci druhové skladby porostů v souladu s přirozeným potenciálem stanoviště


obecně lesní porosty ve svažitých polohách a srážkově významných oblastech (horské a podhorské oblasti), zejména v imisních horských oblastech

•

lesní porosty v pramenných oblastech a v lokalitách s přirozeně vysoko vystupující hladinou spodní vod

•

lesní porosty v nivách vodních toků

Nástroje •

podpora výzkumu – vliv lesa na odtokové poměry území, zejména v horských a podhorských oblastech

•

úprava legislativy – posílení ochrany lesních půd proti technologiím rizikovým z hlediska půdní eroze a koncentrovaného odtoku (nadregionální přesah)


•

provádění kontrol vlivu těžby, přibližování a odvozu dřeva na poškození půdního krytu s ohledem na rizika koncentrovaného povrchového odtoku a půdní eroze na základě stávající legislativy – nápravná opatření

•

dotační podpora technických opatření k omezení negativního vlivu přibližovacích a odvozních cest na koncentrovaný povrchový odtok a půdní erozi, zejména ve srážkově významných horských a podhorských oblastech

•

dotační podpora technických opatření k omezení povrchového odtoku a půdní eroze z lesních půd v souvislosti s dříve prováděnými velkoplošnými těžbami v imisních horských oblastech

•

dotační podpora technických opatření k omezení povrchového odtoku odvodněných lesních půd v pramenných oblastech, nivách vodních toků a v oblastech s přirozeně vystupující hladinou spodní vody

•

dotační podpora na rekonstrukci druhové skladby lesních porostů prováděnou v souvislosti s technickými opatřeními k obnově přirozeného vodního režimu lesních půd 7.7.5. Lesní ekosystémy v imisních oblastech

Základní opatření směřují (1) ke snižování působících negativních vlivů imisí na stávající lesní ekosystémy a (2) k obnově v minulosti imisemi poškozených stanovišť s ohledem na problematickou obnovu a udržení obnovených lesních ekosystémů. Mezioborový předpoklad – postupné snižování objemu a škodlivosti imisní zátěže na lesní ekosystémy. Typické střety zájmů •

nevhodná druhová skladba lesních porostů v imisních oblastech (v oblasti Krkonoš a Orlických hor převážně smrkové monokultury) (vazba na kap. 7.5.2.)

•

nevhodné technologie obnovy lesa v imisních oblastech (vazba na kap. 7.5.3.) •

velkoplošné holé seče (klimatické extrémy, degradace půdního krytu po odlesnění, vznik introskeletových erozí (Krkonoše))

•

poškození půdního povrchu při těžbě a přibližování dřeva (eroze, degradace svrchních půdních vrstev, introskeletové eroze (Krkonoše))

•

poškození půdního povrchu při provádění nevhodných příprav půdy pro obnovu lesa (celoplošné přípravy)

•

lokálně nevhodná chemická příprava stanoviště (vápnění) – s ohledem na parametry konkrétního stanoviště

•

nevhodně volená druhová skladba nově zakládaných porostů (zejména introdukované druhy dřevin)

•

limitujícím faktorem obnovy lesa v imisních oblastech je v mnoha lokalitách trvalé poškozování nově zakládaných porostů lesní zvěří


omezení plošných obnovních sečí s ohledem na zajištění vhodného mikroklimatu pro obnovu imisemi postižených porostů (podsadby, podpora přirozeného zmlazení apod.) (v souladu s aktuálním stavem aplikovaného lesnického výzkumu)


•

podpora opatření k ochraně a obnově lesního půdního krytu s cílem zajistit podmínky pro přirozenou a umělou obnovu lesa – omezení eroze, introskeletové eroze, chemická a biologická příprava lesních půd (s ohledem na podmínky v konkrétních lokalitách) (v souladu s aktuálním stavem aplikovaného lesnického výzkumu)

•

podpora opatření k obnově fyzikálních, chemických a biologických parametrů lesních půd a obecně živinových cyklů v lesních porostů, narušených v důsledku působení imisí (v souladu s aktuálním stavem aplikovaného lesnického výzkumu)

•

vytváření podmínek k přirozené obnově lesa v lokalitách, jejichž stav to v současné době umožňuje, jako přírozených východisek pro plošnou obnovu lesa

•

důsledné omezování negativního vlivu zvěře na přírozenou i umělou obnovu lesa v imisních oblastech

•

druhové rekonstrukce lesních porostů zakládaných v minulosti z nepůvodních a stanovištně nevhodných druhů dřevin


obecně lesní porosty ve vazbě na pásmo ohrožení a stupeň poškození imisemi, prioritně exponované horské polohy v Krkonoších a Orlických horách a ve specifických lokalitách středních a nižších poloh

Nástroje •

podpora aplikovaného lesnického výzkumu s přihlédnutím k problematice degradace lesních půd a narušení živinových cyklů lesních ekosystémů v důsledku působení imisí a k problematice obnovy lesa v imisních oblastech

•

dotační podpora realizačních opatření k řešení problémů degradace lesních půd a narušení živinových cyklů lesních ekosystémů v důsledku působení imisí a k problematice obnovy lesa v imisních oblastech

•

dotační podpora rekonstrukce druhové skladby lesních porostů v imisních oblastech v souladu s přirozeným potenciálem stanoviště

7.8.

Lesní ekosystémy, lesní hospodářství – základní cíle, návrh opatření

7.8.1. Základní cíle Dlouhodobé cíle •

zajištění ekologické stability a plnění mimoprodukčních funkcí lesních ekosystémů ve změněných stanovištních podmínkách v důsledku předpokládaných změn klimatu

Střednědobé cíle •

řešení důsledků dlouhodobě působících imisních vlivů na obnovu a stabilitu lesních ekosystémů


•

postupná rekonstrukce druhové skladby a porostní struktury lesa s ohledem na přirozený potenciál stanoviště (ve vazbě na zajištění mimoprodukčních a produkčních funkcí lesa)

•

postupná rekonstrukce infiltračního a retardačního potenciálu lesních ekosystémů, prioritně v horských a podhorských oblastech

Krátkodobé cíle •

doplnění analytických podkladů

•

vypracování strategií a programů pro plnění střednědobých a dlouhodobých cílů

7.8.2. Návrh opatření Druhová skladba lesních porostů, druhová diverzita •

doplnění analytických podkladů - aktuální stavu druhové skladby lesa v oblasti kraje na podkladech ÚHÚL, průběžná aktualizace – zapracování do projektu GIS – podklad pro analýzy vázané na parametry hodnocení odklonu reálné druhové skladby lesa od přirozeného potenciálu stanoviště

•

vypracování strategie pro zajišťování podpory procesů, vedoucích k cílovému stavu druhové skladby lesních porostů, zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny a přípravu lesních ekosystémů na stanovištní změny, očekávané v souvislosti se změnou klimatických podmínek – stanovení cílových parametrů a nástrojů

•

aktivní ovlivňování druhové skladby lesa v procesu obnovy lesa a zakládání lesních porostů na nelesní půdě ve správních procesech a v dotačních politikách •

chráněná území, prvky ÚSES, prvky Natura 2000, imisní oblasti, údolní nivy vodních toků apod.

Infiltrační potenciál lesních porostu, odtokové poměry •

vypracování strategie pro zajišťování podpory procesů, vedoucích k zlepšování infiltračního a retardačního potenciálu lesních porostů – stanovení cílových parametrů a nástrojů

•

doplnění analytických podkladů – zjištění stavu lesních půd a sítě přibližovacích a odvozních prvků s ohledem na odtokové poměry území, prioritně v horských imisních oblastech (studie, rozšíření metodiky sběru dat ÚHÚL)

•

doplnění analytických podkladů – zjištění stavu a míry technického odvodnění lesních půd v oblastech pramenišť a v údolních nivách vodních toků (studie, rozšíření metodiky sběru dat ÚHÚL)

•

dotační podpora technických a biologických opatření k omezení povrchového odtoku a půdní eroze na lesních půdách, prioritně v horských imisních oblastech, pramenných oblastech a v údolních nivách vodních toků

•

omezování podpory pro zřizování technických prvků pro odvodňování a zrychlování povrchového odtoku na lesních půdách (důsledná diferenciace, vazba na dotační tituly)

Lesní ekosystémy v imisních oblastech Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 49

•

vypracování strategie pro zajišťování podpory procesů, vedoucích k zlepšování parametrů stanovišť s ohledem na zajištění obnovy lesa v imisních oblastech

•

dotační podpora biologických, melioračních a technických opatření vedoucích k zlepšování parametrů stanovišť s ohledem na zajištění obnovy lesa v imisních oblastech

Lesnický výzkum •

podpora aplikovaného lesnického výzkumu s prioritami; •

změna stanovištních podmínek lesních ekosystémů v důsledku předpokládaných klimatických změn

•

zvyšování infiltračního a retardačního potenciálu lesních ekosystémů, vliv lesa a hospodaření v lese na odtokové poměry území

•

ekologie lesa a obnova lesa v oblastech s narušenou ekologickou stabilitou (imisní oblasti)

7.8.3. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 3. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 4. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o ochrany ZPF, vody v krajině, ÚSES Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.

8.

Zemědělství 8.1.

Koncepce řešení

Královéhradecký kraj má díky přínivým podmínkám historickou tradici zemědělské výroby, která se vyvíjela na území mimo horské oblasti prakticky na celém území. V minulém století došlo k výraznému narušení ekologické rovnováhy krajiny vlivem intenzivní zemědělské výroby, plošným odvodněním pozemků, zcelováním polí do rozlehlých bloků orné půdy, napřímením drobných vodotečí atd. Výsledkem je narušení základních krajině ekologických funkcí v daném území. Jedním z hlavích problému je komplex navzájem působících negativních faktorů (zvýšená eroze půdy, narušený hydrologický režim krajiny, poškození krajinného rázu, ochuzení druhového bohatství rostlin a živočichů, zatížení podzemních vod polutanty z neuváženého používání pesticidů a hnojiv). Hlavní kroky pro vytvoření a znovuobnovení funkcí krajiny musí vycházet z posílení mimoprodukčních funkcí zemědělských ekosystémů a změna forem hospodaření. • Definování základních konfliktních situací s vazbou na ochranu přírody • Navržení opatření na omezení a možnou eliminaci hlavních problematických faktorů


8.2.

Metodika


shromáždění dostupných digitálních dat a vyhodnocení jejich použitelnosti úprava existujících digitálních dat a analýzy základních popisných charakteristik doplňující terénní průzkumy a zpracování fotodokumentace jako součást projektu GIS s možností dalšího doplňování analýzy dostupných dat a podkladů návrhy opatření, jejich lokalizace v hodnoceném regionu a stanovení priorit

8.3.


• Základní vodohospodářská mapa v měřítku 1 : 50 000 • Digitalizovaná data vodopisné sítě 1: 50 000 (Výzkumný ústav vodohospodářský) • Digitální data GIS pro krajinotvorné programy MŽP, 2000 Digitalizovaná vrstva katastrálních území (Krajský úřad Královéhradeckého kraje) • Digitalizovaná vrstva Třídy ohrany půd (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd ) • Potenciální erozní zatížení půd přepočtené na katastrální území v tabelární podobě (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd) • Doplňující terénní průzkum

8.4.

Analýzy

Půdní bilance – 281 tis. ha zemědělské půdy – 195 tis. ha orné půdy. Hlavní zeměměděské okresy jsou Hradec Králové a Jičín. V okrese Trutnov jsou vytvořeny dobré předpoklady pro úspěšné rozšiřování mimoprodukčních funkcí zemědělství, rozvoj agroturistiky a cestovního ruchu. 8.4.1. Erozní zatížení území Erozní zatížení území bylo zpracováno na základě dodaných materiálů z VÚMOP a digitální mapy katastrálního území. Stav vodní eroze byl zjištěn pomocí softwarové aplikace ArcGis pomocí které jsou propojena tabulková data s katastrální mapou. Na základě těchto výstupů jsou vytvořeny kategorie erozního ohrožení území. 8.4.1.1.Metodika V zájmu dalšího zpřesnění map potenciální ohroženosti půd vodní a větrnou erozí bylo v rámci řešení projektu NAZV EP 7057 „Způsoby omezení degradace půd erozí a systémy protierozní ochrany„ pokračováno ve zdokonalování původního metodického přístupu na Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 51

základě něhož byly sestaveny první mapy potenciálního ohrožení zemědělských půd naší republiky v prostředí GIS (JANEČEK – 1997). 8.4.1.2.Potenciální ohrožení vodní erozí K vymezení ohroženosti zemědělských půd vodní erozí byla opět použita modifikovaná univerzální rovnice pro výpočet průměrné dlouhodobé ztráty půdy vodní erozí dle WISCHMEIERA, SMITHE (1978) s tím, že proměnlivé faktory (R, L, C a P) byly vyjádřeny konstantně. Faktor erozivity dešťových srážek (R) byl vyjádřen průměrnou hodnotou 20 pro území České republiky. Faktoru vegetačního krytu (C) byly přisouzeny hodnoty 0,2 -0,3 odpovídající průměrné struktuře pěstovaných plodin na zemědělské půdě bez protierozních opatření, tedy při P = 1, za předpokladu průměrné délky pozemků po spádnicích 60 – 150 m, odpovídající hodnotě L-faktoru rovné 1,66 – 2,61. Relativně stabilní, ale místně proměnlivé faktory (K, S) byly určeny následovně: Faktor erodovatelnosti půdy (K) byl dle postupu ZUSKY, NĚMEČKA (1986) vztažen k jednotkám základní mapy komplexního průzkumu půd a k hlavním půdním formám bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ). Vzhledem k tomu, že kód BPEJ obsahuje i údaj o rozpětí sklonitosti půd, bylo využito této informace k určení faktoru sklonitosti (S). Součiny obou faktorů pro jednotlivé skupiny HPJ zemědělských půd byly převedeny do grafické vrstvy Arc/Info, zprůměrovány v rámci jednotlivých katastrů a pro účely mapového zpracování vyjádřeny v 6-ti kategoriích ohroženosti půdy vodní erozí. S uvážením váhy součinu relativně proměnlivých faktorů (R x L x C x P) je možné přibližně desetinásobek součinu (K x S) považovat za stupeň potenciální ohroženosti zemědělské půdy vodní erozí v rozsahu < 1,5 t . ha-1 . rok-1 do > 7,5 t . ha-1 . rok-1. Kategorie ohrožení zemědělských půd vodní erozí Kategorie

Koeficient ohrožení

Stupeň ohrožení půd

1

< 0,15

bez ohrožení

2

0,16 - 0,30

půdy náchylné

3

0,31 - 0,45

půdy mírně ohrožené

4

0,46 - 0,60

půdy ohrožené

5

0,61 - 0,75

půdy silně ohrožené

6

> 0,75

půdy nejohroženější

8.4.1.3.Potenciální ohrožení větrnou erozí Pro určení stupně potenciální ohroženosti půd větrnou erozí jsme opět využili informací a údajů z jednotné celostátní půdoznalecké databáze o BPEJ. Především bylo využito klimatické regionalizace a charakteristiky hlavních půdních jednotek, tedy faktorů, které přímo ovlivňují větrnou erozi. Klima vytvářející potenciální podmínky pro vznik větrné eroze jsme charakterizovali různým stupněm podle charakteristik jednotlivých klimatických regionů. Zemědělskou půdu v klimatických regionech (5 až 9) mírně vlhkých až chladných, vlhkých jsme považovali za půdu větrnou erozí potenciálně neohroženou. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 52

Klimatické regiony (0 – 4) a vybrané hlavní půdní jednotky určené zejména genetickým půdním typem, půdotvorným substrátem, zrnitostí, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu byly odstupňovány podle náchylnosti k větrné erozi. Potenciální ohrožení zemědělských půd větrnou erozí bylo pak vyjádřeno váženým průměrem součinů jednotlivých faktorů a plošného zastoupení jednotlivých kódů BPEJ pro každý katastr v šesti kategoriích ohroženosti. Kategorie ohrožení zemědělských půd větrnou erozí Kategorie

Koeficient ohrožení

Stupeň ohrožení půd

1

<4

bez ohrožení

2

4,1 – 7

náchylné

3

7,1 – 11

Mírně ohrožené

4

11,1 – 17

ohrožené

5

17,1 – 23

Silně ohrožené

6

> 23,1

Nejohroženější

8.4.2. Třídy ochrany půdy na území Královéhradeckého kraje Jedná se o vrstvu dodanou z Výzkumného ustavu meliorací a ochrany půd. Třídy ochrany jsou rozděleny do 5 bodové stupnice popisujících hlavní charakteristiky půd pro dané území Do 1. třídy ochrany jsou zařazeny bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, které je možno odejmout ze ZPF pouze výjimečně, a to převážně na záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu. Do 2. třídy ochrany jsou situovány zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických regionů nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně ZPF jde o půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné a s ohledem na územní plánování také jen podmíněně zastavitelné. Do 3. třídy ochrany jsou sloučeny půdy v jednotlivých klimatických regionech s průměrnou produkční schopností a středním stupněm ochrany, které je možno v územním plánování využít pro event. výstavbu. Do 4. třídy ochrany jsou sdruženy půdy s převážně podprůměrnou produkční schopností v rámci příslušných klimatických regionů s jen omezenou ochranou, využitelné i pro výstavbu. Do 5. třídy ochrany jsou zahrnuty zbývající BPEJ, které představují půdy s velmi nízkou produkční schopností a většinou jsou pro zemědělskou výrobu postradatelné. Jde většinou o půdy s nižším stupněm ochrany s výjimkou vymezených ochranných pásem a chráněných území a dalších zájmů ochrany životního prostředí. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 53

8.4.3. Vazba zemědělsky využívaného území s přímou vazbou na vodní toky Jedna se o vrstvu, která definuje z mapy 1: 50 000 zem. využívané území s vazbou na vodní toky. Data byla převzata z vrstvy Využítí nivy. 8.4.4. Vliv zemědělské výroby na ráz a ekosystémové funkce krajiny Charakter a intenzita zemědělské výroby vyplývá z přírodních podmínek, které se v čase velmi málo mění a podmínek výrazně ovlivňovaných lidmi počínaje historií a tradicemi, přes legislativu až k osobním zkušenostem a vztahům jednotlivců. Přírodní podmínky lze vyjádřit zařazením území do zemědělských výrobních typů. V území Královéhradeckého kraje jsou výrobní typy od řepařského až po horský. Řepařský výrobní typ je zastoupen převážně podtypem řepařsko-pšeničným a řepařskoječným, rozkládá se zejména v oblasti bývalého okresu Hradec Králové na celém území bývalý okres Jičín - střední a jihozápadní část bývalý okres Náchod - jihozápadní část bývalý okres Rychnov nad Kněžnou - západní část bývalý okres Trutnov – jižní část Bramborářský výrobní typ je v území zatoupen převážně podtypem bramborářskoovesným a bramborářsko-pšeničným v bývalém okrese Hradec Králové není zastoupen v bývalém okrese Jičín je v severovýchodní části v bývalém okrese Náchod je na převážné většině území v bývalém okrese Rychnov nad Kněžnou je ve střední části v bývalém okrese Trutnov je v jižní polovině Horský zemědělský výrobní typ je zastoupen převážně podtypem horských hospodářství na hlubší půdě. V Krkonoších je zastoupen i podtyp hospodářství na mělčí půdě. v bývalém okrese Hradec Králové a Jičín není zastoupen v bývalém okrese Náchod je v oblasti Broumovských stěn až po Adršpach v bývalém okrese Rychnov nad Kněžnou je v Orlických horách v bývalém okrese Trutnov je v severní polovině V současné době není ještě zcela dokončena privatizace zemědělských podniků. Většina zemědělských organizací změnila charakter a název, případně se zmenšila velikost podniku. Údaje o aktuálním stavu se nepodařilo získat ani od zemědělské správy ani od ministrestva zemědělství ani od obecních úřadů odborů a referátů životního prostředí a zemědělství. Vedle změn v majetkových poměrech a výrobních vztazích dochází i ke změnám struktury pěstovaných plodin. Došlo k výraznému omezení ploch cukrovky, mírnému omezení ploch cukrovky, obilovin a brambor a ke zvětšení ploch luskovin a technických plodin (olejniny). Živočišná výroba – stavy skotu a prasat stále klesají ve srovnání s rokem 1999, v kraji se vyrobí více hovězího a vepřového masa než je spotřeba. Pro zpracování analýzy vlivu zem. výroby na ekosystémové funkce krajiny v rámci kraje je nutné mít k dispozici údaje odpovídající měřítku zpracování.

8.5.

Provedené analýzy

Cílem provedených analýz je lokalizace území, ve kterých je potřebné řešit postupnou změnu současné situace v návaznosti na ostatní sektorové politiky. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 54

Hlavním cílem je zajistit protierozní ochanu zemědělských půd v těch územích, kde je lokalizováno v současné době riziko vodí nebo větrné roze. Vazba uvedených opatření musí být směřována na zachování, případě obnovu krajinného rázu a zvýšení ekologické rovnováhy. Území jsou dále členěna podle vhodnosti pro zemědělskou výrobu z hlediska tříd ochrany ZPF. V lokalitách s vysokým stupněm podprůměrné produkční schopností (třída 4 a 5) jsou jednoznačně upřednostňovány ekologické funkce krajiny, v lokalitách bonitně nejcennějších půd (třída 1 a 2) jsou upřednostněny produkční funkce, při zajištění protierozní ochrany ohrožených půd. Výjimkou jsou lokality v údolních nivách, kde je jednoznačně upřednostněna funkce záplavového území jednak pro obnovu ekosystémů údolních niv v návaznosti na obnovu přirozené retence vody v nivách s vlivem ny transformaci povodňových průtoků a zlepšení stupně protipovodňové ochrany. Následující analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému.

8.5.1. Doporučená opatření na území ovlivněných vodní erozí Jedná se o analýzu vzniklou na základě dat o potencionální vodní erozi v katastrálních územích a tříd ochrany půdy. Výsledky vznikly průmětem 5 tříd ochrany půdy a potencionálního erozního ohrožení v kategorii půd silně ohrožených a nejohroženějších. Třídy půdy nám všeobecně dávají přehled o možnostech prováděných revitalizačních opatření a ochrany půd v jednotlivých třídách. Výsledkem jsou tedy návrhy různých protierozních opatření na území s vysokým erozním ohrožením. Jednotlivé soubory opatření jsou uvedeny v následující legendě: Zakládání TTP lesů (půdy s třídou ochrany 4 a 5 ohrožené vodní erozí v kategorii silně ohrožená nejohrozenější) Maximální ochrana ekologické stability (půdy s třídou ochrany 3 ohrožené vodní erozí v kategorii silně ohrožená) Protierozní ochrana půd (půdy s třídou ochrany 1 a 2 vodní erozí v kategorii silně ohrožená nejohrozenější) 8.5.2. Doporučená opatření na území ovlivněných větrnou erozí Jedná se o syntézu vzniklou na základě dat o potencionální větrné erozi v katastrálních územích a tříd ochrany půdy. Princip je shodný s předešlou analýzou. Byl proveden průmět tříd ochrany půdy s větrnou erozí v kategorii půd (náchylné, mírně ohrožené, ohrožené) Výsledkem jsou území rozdělená dle vhodnosti protierozních opatření dle následující legendy: Zakládání TTP lesů (půdy s třídou ochrany 4 a 5 ohrožené větrnou erozí v kategorii náchylné, mírně ohrožená, ohrožená) Maximální ochrana ekologické stability (půdy s třídou ochrany 3 ohrožené větrnou erozí v kategorii náchylné, mírně ohrožená, ohrožená)) Protierozní ochrana půd (půdy s třídou ochrany 1 a 5 ohrožené v kategorii náchylné, mírně ohrožená, ohrožená))

větrnou erozí


Obě výše uvedené analýzy mají informativní charakter. Orientačně lokalizují problémová území z hlediska vodní a větrné eroze, včetně souhrnu hlavních opatření daných k jejich eliminaci v závislosti na třídách ochrany půdy. Analýzu lze použít jako podklad pro zadávání detailních studií, které budou konkrétně řešit erozní ohrožení terénním půzkumem daných lokalit.

8.5.3. Prioritní území pro revitalizační opatření v degradované krajině Jedná se o syntézu vzniklou na analýzách erozního ohrožení půd a zachovalosti krajinného rázu. Bodové hodnocení erozního zatížení v katastrálních územích vodní erozí a větrnou erozí bylo sečteno a násobeno bodovým hodnocením zachovalostí krajinného rázu. Výsledkem jsou území rozdělená dle naléhavosti revitalizačních opatření v degradované krajině. -

prioritní (bodové hodnocení 2-7) významné ((bodové hodnocení 8-12) méně významné (bodové hodnocení 13-16) ostatní (bodové hodnocení 17 - 24)

8.5.4. Prioritní území pro revitalizační opatření v zachovalé krajině Jedná se o syntézu vzniklou na analýzách erozního ohrožení půd a zachovalosti krajinného rázu. Bodové hodnocení erozního zatížení v katastrálních územích vodní erozí a větrnou erozí bylo sečteno a násobeno bodovým hodnocením zachovalostí krajinného rázu. Výsledkem jsou území rozdělená dle naléhavosti revitalizačních opatření v zachovalé krajině -

prioritní (bodové hodnocení 2-5) významné ((bodové hodnocení 6-9) méně významné (bodové hodnocení 10-14) ostatní (bodové hodnocení 15 - 24)

Obě výše uvedené analýzy lokalizují území s prioritami revitalizačních opatření. Druh opatření a revitalizačních zásahů má jiný charakter v degradované krajině a zachovalé krajině. Tento podklad má informativní chrarakter a jeho využitelnost je dána např. pro zadávání studií, orientační podklad pro zpracování ÚSES ,územních plánů a navazujících analýz.

8.6.

Souhrn pro strategii ochrany a obnovy zemědělských ekosystémů

Hodnocení dostupných a využitelných dat, které byly významně doplněny dle možností měřítka 1 : 50 000 umožnilo stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti ochrany přírody v zemědělských ekosystémech. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 56

V popisné části informačního systému jsou uvedeny klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce, ale i konkrétních posuzovaných lokalit. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti. V návrhové části jsou analyzována problémová území z hlediska ochrany přírody (erozní zatížení území, zemědělsky využívané území s vazbou na vodní toky) V následujícím textu jsou pro strategii ochrany a obnovy ekosystémů zemědělské krajiny popsány: • • •


Základním cílem v oblasti zemědělských ekosystémů je jejich šetrné využívání pro zem. výrobu za předpokladu dodržení a posilování jejich mimoprodukčních funkcí s hlavní vazbou na biologickou rozmanitost, krajinný ráz a hydrologický režim krajiny. Obecně je možné pro potřebné řešení uvést následující principy, které byly již popsány jako vstupní podmínky pro prováděné analýzy GIS: Hlavním cílem je zajistit protierozní ochanu zemědělských půd v těch územích, kde je lokalizováno v současné době riziko vodí nebo větrné roze. Vazba uvedených opatření musí být směřována na zachování, případě obnovu krajinného rázu a zvýšení ekologické rovnováhy. Území jsou dále členěna podle vhodnosti pro zemědělskou výrobu z hlediska tříd ochrany ZPF. V lokalitách s vysokým stupněm podprůměrné produkční schopností (třída 4 a 5) jsou jednoznačně upřednostňovány ekologické funkce krajiny, v lokalitách bonitně nejcennějších půd (třída 1 a 2) jsou upřednostněny produkční funkce, při zajištění protierozní ochrany ohrožených půd. Výjimkou jsou lokality v údolních nivách, kde je jednoznačně upřednostněna funkce záplavového území jednak pro obnovu ekosystémů údolních niv v návaznosti na obnovu přirozené retence vody v nivách s vlivem ny transformaci povodňových průtoků a zlepšení stupně protipovodňové ochrany. Sledované cíle je možné vyjádřit následujícími body: •

Posilování protierozní ochrany ZPF

•

Posilování stanovištní a druhové diverzity ZPF

•

Posilování infiltračního, retenčního a retardačního potenciálu ZPF (v přesahu na problematiku protipovodňové ochrany území)

•

Obnovu přirozené funkce údolních niv jako reliktních ekosystémů v zemědělské krajině a současně jako obnovu přirozené retence vody v krajině (zvýšení stupně protipovodňové ochrany)


8.6.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 5. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 6. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o ochrany ZPF, vody v krajině, ÚSES Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.

8.6.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření Krátkodobá opatření (aktuální) • • •

•

•

Vytvořit pracovní skupinu pro naplňování strategie péče o obnovu ekologické rovnováhy v zemědělkých ekosystémech Neprodleně projednat zapracování závěrů koncepce ochrany přírody a krajiny do zemědělské politiky, zajistit respektování stanovených potřeb při zpracování KPÚ ve spolupráci s jednotlivými Pozemkovými úřady Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro realizaci revitalizačních opatření v zemědělské krajině v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce); jednání koordinovat s prosazováním zemědělské plitiky ve vazbě na dotační politiku EU pro marginální oblasti a mimoprodukční funkce zemědělství. Zadat studie revitalizace zemědělské krajiny jako podklady pro území, kde jsou aktuálně řešeny KPÚ a v územích, která jsou vymezena ve zpracovaném informačním systémujako prioritní; projednat následnou vazbu na zpracování KPÚ. Zajistit metodické pokyny pro orgány ochrany přírody a krajiny na MěÚ třetího stupně pro prosazování strategie revitalizace zemědělské krajiny Zadat studie proveditelnosti migračního zprůchodnění strategických toků dle navržených priorit.

Střednědobá opatření (dosažitelná do 10 – ti let) •

• •

Průběžně jednat o o získání finančních prostředků pro realizaci revitalizačních opatření v zemědělské krajině v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce); jednání koordinovat s prosazováním zemědělské plitiky ve vazbě na dotační politiku EU pro marginální oblasti a mimoprodukční funkce zemědělství. Dokončit podstatnou část studií revitalizace zemědělské krajiny jako podkladů pro území, kde jsou aktuálně řešeny KPÚ a v územích, která jsou vymezena ve zpracovaném informačním systémujako prioritní Průběžně koordinovat vazby KPÚ na studie revitalizace zemědělské krajiny.


Dlouhodobá opatření (dosažitelná za více než 10 let) •

•

Průběžně jednat o o získání finančních prostředků pro realizaci revitalizačních opatření v zemědělské krajině v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce); jednání koordinovat s prosazováním zemědělské plitiky ve vazbě na dotační politiku EU pro marginální oblasti a mimoprodukční funkce zemědělství. Průběžně koordinovat vazby KPÚ na studie revitalizace zemědělské krajiny.

8.6.4. Struktura potřebných doplňujících studií jako podkladů pro KPÚ Studie revitalizace zemědělské krajiny jako podkladů pro území, kde jsou aktuálně řešeny KPÚ, je potřebné řešit v měřítku 1 : 10 000 a mus obsahovat následující části: • •

• •

Popis řešeného území - přírodní poměry Vymapování aktuálního využití území, upraveností vodopisné sítě, evidenci systematického odvodnění a výpočtu potenciálního erozního smyvu na konkrétní hony (doporučena struktura z GIS pro krajinotvorné programy MŽP – část plochy kraje je již pokryta digitalizovanými daty) Doplnění podrobných biologických průzkumů (botanika, zoologie) Návrh konkrétních opatření dlenásledující struktury: Obnova a výstavba nových vodních nádrží (opatření L2) Obnova nebo zřízení mokřadů a litorálních pásem (opatření L3) Revitalizace vodních toků (opatření L4) Revitalizace rybníků (opatření L5) Zatravnění orné půdy (opatření L7) Zřizování vsakovacích a protierozních mezí s terénními úpravami s výsadbou keřů a stromů (opatření L8) Zřizování vsakovacích a protierozních mezí bez terénních úprav s výsadbou keřů a stromů (opatření L9) Pásové pěstování plodin, změna technologií a uspořádání pozemků (opatření L10) Zalesnění zemědělské půdy (opatření L11) Ochrana území se zachovanými přírodními hodnotami (opatření L12) Biologická revitalizace degradovaných společenstev, změna druhové skladby (opatření L13) Výsadba rozptýlené zeleně (opatření L14) Obnova doprovodné zeleně podél polních cest (opatření L15) Obnova stromořadí podél silnic (opatření L16) Asanace bodových zdrojů znečištění (opatření L17)

8.7.

Provázanost na zemědělskou politiku kraje

V rámci provázanosti koncepce ochrany přírody a krajiny na koncepci zemědělské politiky kraje je potřebné zdůraznit následující body, které vzájemně provazují obě koncepce do jednotného celku, který vzájemně spolupracuje na dosažení produkční, ale ekologicky a vodohospodářsky funkční krajiny se zachovaným, případně obnoveným krajinným rázem:


Základní seznam bodů, které provazují uvedené koncepce: • •

•

•

• •

Hledat cesty k urychlení komplexních pozemkových úprav. Podporovat rozvoj diferncované zemědělské výroby v souladu se zařazením do jednotlivých oblastí podle Koncepce využití území a doporučením vývoje obce podle Prognózy územního a hospodářského rozvoje Královéhradeckého kraje 2001, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu. Vytvořit podmínky pro kompenzaci za nižší výrobu na extenzivně obdělávaných a zatravněných plochách s rozptýlenou zelení (úhradou péče o krajinu a přírodu, prvky ÚSES, interakční prvky, plochy sousedící s ÚSES, s lesem nebo s vodními plochami a vodotečemi, plochy podél cest, meze apod.) Podporovat zemědělce při vytváření ploch rozptýlené krajinné zeleně (v souladu s projekty ÚSES, komplexními pozemkovými úpravami a územně plánovací dokumentací. Podporovat aktivity zemědělců s možnostmi čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU (agroturistika, ubytování rekreantů, stravování z vlastních zdrojů, průvodcovství, napojení na speciální léčebné programy na chov zvířat, přírodu apod.). Podporovat i nezemědělské využití stávajících, ne zcela využitých zemědělských areálů a objektů. Zemědělská půda je nenahraditelnou hodnotou. Pokud nejsou některé plochy ZPF pro zemědělskou výrobu potřebné, je nutno ornou půdu zatravnit a spolu s loukami ji ošetřovat a chránit jako krajinnou zeleň tak, aby nedošlo k narušení krajinnného rázu.

9. Vývoj krajiny, současný stav, ochrana krajinného rázu, stav přírodních parků 9.1.

Koncepce řešení

Zhodnocení zachovalosti krajinného rázu na základě metodiky AOPK a navržení základních principů jeho ochrany. Zpracovávaní historického vývoje krajiny Královéhradeckého kraje. Vymezení pojmů pro potřeby koncepce ochrany přírody krajského úřadu. Oblast krajinného rázu – rozsáhlá část území s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou, která se výrazně liší od jiné oblasti ve všech charakteristikách či v některé z nich. Přírodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami, kterými jsou především geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, tak aktuálním stavem ekosystémů.


Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána způsobem využívání přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal. Hodnocení krajinného rázu je obsahové hodnocení smyslově vnímaných vlastností krajiny, jejichž obsahy jsou neseny jak estetickými, tak přírodními případně dalšími hodnotami.

9.2.

Dostupná data a podklady

Digitální data : Zachovalost krajinného rázu (zpracované AOPK Pardubice ) Přírodní parky (zpracované AOPK Pardubice) Texty: Vývoj krajiny severovýchodních Čech (Petr Rybář)

9.3.

Vývoj krajiny severovýchodních Čech

9.3.1. Úvod (s přehledem přírodních poměrů regionu) „Královéhradecký kraj, ze všech českých krajů nejrozsáhlejší, odvodil své pojmenování od předního města Hradce Králové. Představuje – jak se může pozorovatel snadno přesvědčit – svazek nebo kytici květů, s touto podobou jej můžeme srovnat. Na vrcholku kytice se rozkládají dost velké květy v čáře od Poděbrad až k pramenům Labe, snítky květů a samotná nejnižší a nejužší část svazku představuje končinu od Bohdanče až k pramenům Moravy, jež v tomto kraji pramení. Můžeme jej tedy vhodně vypodobnit obrazem rozkvetlé kytice. Poněvadž město a význačnější část kraje je majetkem královen, které dostávaly toto věno při korunovaci, vypadá to, jako by králové odevzdávali Královéhradecký kraj jako svazek květů do rukou královen. Památná a pozoruhodná místa tohoto kraje jsou tato: Hory Krkonoše a v nich zjevení zvané Rýbrcoul, prameny Labe, jež vzniká právě v těch horách. Množství drahokamů a vzácných kamenů. Jaroměř proslulá lovem mihulí. Řeky plné lososů a pstruhů. Všude nesmírný počet zvěře. Rybníky naplněné rybami.“ Tak v roce 1681 popsal půvaby a přírodní krásy Hradecka učený jezuita Bohuslav Balbín. Přestože region od té doby prošel mnoha změnami a je dnes mnohem menší než za Balbínových časů, na mapě kupodivu stále připomíná rozvinutý květ. Královéhradecký kraj podle současného administrativně-správního vymezení zahrnuje pět okresů na severovýchodě Čech: Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov (podle stavu v roce 2002 celkem 4 758 km2, 548 698 ob., 115,3 ob . km-2). V rámci České republiky má kraj největší výškové rozpětí (208–1602 m n. m.) a v jeho rámci snad nejpestřejší nabídku přírodních jevů, byť dnes mnohde jen ve fragmentech někdejšího stavu. Od rovinných luhů a lokalit teplomilné vegetace v Polabí přes pahorkatiny se sprašemi, doubravami či útvary pískovcových skalních měst až k horským svahům s porosty zakrslých bučin a subalpínskému pásmu v Krkonoších, kde mezi tundrovou flórou a faunou lze spatřit glaciální relikty a endemity. Území kraje leží v Českém masívu. Krkonoše na severu a Orlické hory na východě patří k lužické (západosudetské) geologické oblasti. Přeměněné horniny krkonošsko-jizerského Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 61

a orlicko-sněžnického krystalinika (ruly, svory, fylity, též karbonátové horniny aj.) jsou starohorního, příp. staroprvohorního stáří a místy jimi prostupují vyvřeliny. Obě hraniční pohoří odděluje vnitrosudetská pánev s komplexem prvohorních a druhohorních sedimentů s uhel-nými revíry a s křídovými kvádrovými pískovci, lemovaná vulkanickým pásmem Vraních a Javořích hor. Značnou část Královéhradecka vyplňuje část české křídové pánve s převahou jílovců a slínovců a v menším rozsahu s pískovcovými oblastmi (včetně Prachovských skal). Mezi kvartérními pokryvnými útvary rozlohou dominují štěrkopísky na terasových stupních kolem vodních toků. Následky jejich těžby dnes patří k nepřehlédnutelným zásahům do krajiny, hlavně v rovinné části regionu. Vedle pestré půdní skladby vyvinuté na rozmanitém geologickém podkladu rozhoduje o rozšíření vegetačního pokryvu – a následně i fauny – místní podnebí. Území do 300 m n. m. s červencovým průměrem teploty vzduchu nad 16 °C patří do teplé klimatické oblasti, střední polohy regionu do oblast mírně teplé a nejvyšší horské polohy do chladné oblasti (červencový průměr na Sněžce je 8,5 °C). Také o distribuci srážek víceméně rozhodují orografické vlivy, takže zatím co v nížině dosahuje úhrn srážek přibližně 600 mm ročně, na hřbetech Orlických hor je to až 1200 mm, na hřbetech Krkonoš dokonce 1600 mm. Pro horské polohy je významná dlouhodobá působnost tzv. horizontálních srážek ve formě mlhy či nízké oblačnosti, které zde společně s emisemi oxidu siřičitého ve druhé polovině 20. století významně přispěly k rozpadu lesních porostů. Je přirozené, že v pestrých ekologických podmínkách se během vývoje života v posledním geologickém období (postglaciálu – holocénu) vytvořila značně rozmanitá společenstva s více než 2000 druhy vyšších rostlin. Jejich skladba se mění zejména podle jednotlivých výškových stupňů. Celá Česká republika spadá v rámci střední Evropy do tzv. biomu opadavého listnatého lesa. Dva ze tří jeho zdejších obvodů (obvod teplomilné květeny v nižších polohách a obvod hercynské a subatlantické květeny ve středních nadmořských výškách) mají obdobnou vegetační skladbu jako v ostatních oblastech státu. Evropským unikátem je však flóra Krkonoš, řazených do fytogeografického obvodu horské květeny. V období pleistocénu, jak si později podrobněji ukážeme, stálo pohoří jako hradba ve směru postupu kontinentálního (skandinávského) ledovce, před jehož čelem ustupovala k jihu společenstva severské tundry. Populacím chladnomilných organismů pak v teplejších meziledových obdobích umožnilo přežít na krkonošských hřebenech subalpinské klima, omezující zároveň expanzi lesů na svazích hor. V podmínkách, kde červencový průměr teplot nepřesahuje 10 °C, dodnes existuje krkonošská tundra s jedinečnými glaciálními relikty, druhy přežívajícími zde z doby ledové, které jinde v Evropě rostou jen v subarktickém či arktickém pásmu (ostružiník moruška aj.) Zdejším specifickým poměrům vděčí za svůj vznik asi tři desítky krkonošských endemitů (nejznámější z nich je jeřáb krkonošský). V Krkonoších nalezneme také živočišné glaciální relikty (např. pavouka slíďáka Acantholycosa norvegica) a mezi bezobratlými i několik endemických forem (plž vřetenovka krkonošská aj.). Do přirozeného vývoje přírody a krajiny se stabilizovanými (klimaxovými) společenstvy rostlin a živočichů začala od tzv. neolitické revoluce před 7700 lety, kdy se v regionu objevil první zemědělec, trvale zasahovat lidská činnost. A to v nezanedbatelné míře – vždyť již před počátkem našeho letopočtu dosáhlo osídlení a obhospodařování krajiny v jižní části regionu rozsahu a úrovně pozdější středověké ekumeny. Podívejme se proto, jakou cestou prošlo Královéhradecko od ledových dob až k období devastací krajiny a životního prostředí, které vyvrcholilo koncem minulého století, resp. až k současným snahám o uplatňování principů trvalé udržitelnosti, signalizujícím postupný Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 62

obrat k lepšímu. Poznávání dnešní přírody a šancí jejího dalšího vývoje není možné bez historického pohledu, neboť teprve odhalení vývojových aspektů přináší odpověď na mnohá současná „proč“. Rozhodujícím faktorem pro utváření krajiny byla situace v pleistocénu (starším kvartéru-čtvrtohorách) a zejména pak v vývoj v poledovém období, holocénu. Připomeňme zde alespoň nejdůležitější fáze těchto proměn. Příroda a vlivy, které na ni působí, ovšem neznají administrativní hranice vytvořené člověkem, a proto se nemůžeme striktně držet pouze dnešního Královéhradeckého kraje, ale pojednáme o něm v širších souvislostech.

9.3.2. Vývoj a proměny krajiny v regionu

9.3.2.1. Pleistocén (starší kvartér – období ledových dob) V ledových dobách mělo území mezi čelem skandinávského ledovce a Alpami – tedy i Česká kotlina jako celek – charakter chladné stepi a ve vyšších polohách suché tundry. Klimatickými extrémy ledových a meziledových dob podmíněný postup či naopak ústup kontinentálního (skandinávského) ledovce byly příčinami opakovaných severojižních přesunů rostlinných a živočišných společenstev1. V ledových dobách se u nás vyvinula i trvale zmrzlá půda, jejíž teplota byla pod bodem mrazu, nicméně okrajová pohoří na severovýchodě Čech (Krkonoše a Králický Sněžník) byla v Čechách jedinými, kterých se pleistocénní zalednění dotýkalo přímo. Maximálního rozsahu dosahovalo před 600–2500 tisíci lety, zatím co během poslední ledové doby (würm) sahal ledovec od severu jen do středu Severoevropské nížiny. Přitom však poloha hor, táhnoucích se kolmo ke směru těchto přesunů, komplikovala plynulou proměnu druhových areálů a při ústupu ledovců k severu umožnila zanechání izolovaných populací („výsadků“) chladnomilných druhů v těchto relativně jižních oblastech. Z nejstarších fází doby kamenné (staršího a středního paleolitu v období před 200–14 tisíci lety) jsou v regionu jen jednotlivé stopy po aktivitách dávných lovců (nálezy např. ze spraší na severozápad od Hradce Králové), jejichž kořistí byl posléze vyhynulý, možná i regionálně vyhubený mamut, nosorožec či kůň, osídlující prostředí chladných stepí. Unikátní památkou na nejmladší glaciální období jsou některá rašeliniště v Adršpašských skalách na Broumovsku, která vykazují souvislou sedimentaci až do dnešní doby. Ostatní rašeliniště v regionu jsou zjevně mladší.

HOLOCÉN (MLADŠÍ KVARTÉR – POLEDOVÉ OBDOBÍ) Od chladné tundry k listnatým lesům

1

Podle tradiční tzv. alpské chronologie se v oblasti střední Evropy počítá s pěti nejvýraznějšími chladnými výkyvy (ledovými dobami), během kvartéru zde však bylo minimálně dvanáct chladných období. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 63

Zhruba před dvanácti tisíci lety skončil pleistocén a v mladším kvartéru (holocénu) začal vývoj vegetace plynule směřovat k recentním poměrům, sice ještě v rámci určitých klimatických výkyvů, nikoliv však již zvratů. Paralelně s nimi probíhala také jednotlivá období rozvoje lidské společnosti, která vždy přírodu ovlivňovala. Zdá se až neuvěřitelné, kolikrát během prehistorie byly významné úseky regionu zkultivovány; mezí tím opakovaně pustly.2) S nástupem holocénu (9700 let př. n. l.) a počátkem střední doby kamenné ještě v regionu přežívala kultura lovců a sběračů, jejichž stanoviště byla častá zejména na přesypech v Polabí. Krajina se však začínala měnit. V období zvaném preboreál se zvolna měnilo klima (stoupala teplota, se zpožděním i množství srážek) a chladná severská step postupně zarůstala lesem převážně z bříz a borovic. V období vzniku březovo-borové tajgy (s výskytem náročnějších dřevin, zejména lísky) se začínaly tvořit půdy dnešního typu. Zároveň se vznikem lesa se měnila bylinná vegetace a objevovaly se také faunistické lesní prvky (měkkýši, hmyz, ptactvo, ze savců myšice rodu Apodemus, norník rudý Clethrionomys glareolus). Většina populací chladnomilné fauny (lumíci, stáda sobů a pižmoňů se již stáhla k severu, nicméně část drobné zvířeny tohoto typu zřejmě ještě dlouho přežívala (pišťucha rodu Ochotona, hraboši Microtus gregalis, M. nivalis, M. oeconomus). Jedním z příznaků změny byl počátek nástupu hraboše polního (Microtus arvalis), který postupně vytlačoval hraboše mokřadního (Microtus agrestis). V období boreálu (před 8–10 tisíci lety) došlo k oteplení, podnebí mělo pevninský ráz se suchými léty a průměrnými ročními teplotami asi o 2 °C vyššími než dnes. Na spraších v nižších polohách vznikala stepní krajina, provázená světlými borovými porosty s lískou, zatím co společenstva chladnomilných dřevin (borovice, bříza, kleč) se posouvají do vyšších poloh.

Neolitická revoluce – počátek výrazných vlivů člověka Zhruba před osmi tisíci lety nastával atlantik (atlantikum), období teplého a vlhkého klimatického optima (v tomto ohledu nejpříznivější fáze celého holocénu). Charakterizoval jej rozvoj vysokých zapojených lesů prakticky v celém regionu (v nížinách s převahou listnatých dřevin, zejména dubu, na svazích hor se rozvíjely bučiny), přičemž bezlesí zůstalo jen na hřbetech Krkonoš a některých plošně nevýznamných stanovištích (erozní svahy, skalní terény, lavinové dráhy, mokřady na artéských vývěrech aj.) Nastala také zásadní změna ve vývoji lidské společnosti a jejích vazbách na region, kterou označujeme jako neolitickou revoluci – lovce, rybáře a sběrače nahradili zemědělci. S pří-

2

) Právě moderní vývojový pohled ukazuje, že tradiční ekologické, resp. biogeografické pojmy jako původní či přirozený výskyt druhu či společenstva, klimax (vyvážené a stabilizované společenstvo) apod. nejsou konstantními, ale dynamicky proměnlivými kategoriemi, které je nutno vztahovat nejen k danému prostoru a jeho podmínkám, ale zejména k času.


chodem prvních zemědělců během 6. tisíciletí př. n. l. se formovaly usedlé kultury a populace s dlouhodobým vlivem na přírodní prostředí – vznikla pravěká ekumena, trvale osídlená a využívaná krajina.3) Charakter středoevropské krajiny vedl k tomu, že neolitické zemědělství se do Čech šířilo od jihovýchodu právě přes východočeskou oblast – starou migrační cestou přes Litomyšlsko a Vysokomýtsko do Polabí. Další zhruba čtyři tisíce let – až do počátku našeho letopočtu, kdy bylo v podstatě dovršeno formování vegetačních výškových stupňů – probíhal v různých částech regionu souběžný, avšak zásadně odlišný vývoj přírodních poměrů. Zatím co v lidmi nedotčených vyšších polohách regionu pokračoval vývoj klimaxových společenstev (převážně lesů v přirozeném složení, které odpovídalo místním podmínkám), v nížinách a pahorkatinách vedl antropogenní tlak k nepůvodnímu zestepnění krajiny (ke vzniku kulturní stepi) a k přeměně zbylých lesů na porosty s druhotnou skladbou dřevin. První osady na Královéhradecku (lid s lineární keramikou) vznikaly na jihu regionu v prostředí tvrdých luhů s porosty dubu a jilmu a každá (podle odhadu archeologů) využívala tzv. sídelní areál asi na 60 ha pozemků, které získala vyklučením původních listnatých lesů. Jádro areálu tvořila vesnice se třemi až pěti dlouhými domy, v nichž žilo po 25–30 lidech; kromě obytné zóny tvořila areál osetá i ladem ležící půda, klučený a vykácený les, a ovšem i pohřebiště. První zemědělci ještě nevyužívali orbu – vypalovali lesy a do půdy s popelem a pařezy seli plodiny. Po dvou třech letech se půda vyčerpala a lidé vypálili další kus porostu; vždy po 10–15 letech obvykle docházelo ke stěhování sídlišť, ale zemědělci kultury vypíchané (v mladší době kamenné, pol. 5. tisíciletí př. n. l.) již celá staletí sídlili na pravém břehu Labe mezi Jaroměří a Hradcem Králové, aniž by měnili polohu svých osad. V tomto období vznikala vznikla první stabilní osídlení také ve specifickém prostředí Českého ráje – v jeskyních a pod převisy pískovcových skalních měst; v pozdní době kamenné (od poloviny 4. do počátku 2. tisíciletí př. n. l.) v tamních jeskynních dílnách již probíhalo zpracování drahých kamenů z Kozákova. Nejen pěstování plodin, ale také chov ovcí, koz, tura domácího a prasat velice poznamenal rozlohu a složení lesů (vznik tzv. pastevních lesů s omezenou obnovou porostů). Vedle klimaticky podmíněného rozvoje lesní fauny do území začaly pronikat i prvky kulturní stepi (zemědělské krajiny) – sysel, křeček, ale také kulturní plevele a jiné rostliny.

3

) Pozoruhodné je, že i po tisíciletích se v krajině uchovala řada stop po dávném osídlení, a to nejen v modelaci terénu (např. valy hradišť), ale i díky takzvaným porostovým neboli vegetačním příznakům. Všechny objekty zahloubené v pravěku nebo ve středověku pod zemský povrch (jako byly pohřební a zásobní jámy, příkopy, palisádové linie nebo obydlí-zemnice) byly totiž poté, co přestaly sloužit svému prvotnímu účelu, zasypány. Něco způsobila eroze půdy, nebo výkopy rozrušila pasoucí se zvířata či lidé, kteří tu stavěli či orali. I když po někdejších stavbách už nezbyl žádný reliéf, lze i na osetém poli po několika tisících let identifikovat např. půdorys pravěkých obranných příkopů. Ty totiž byly zaneseny humózní hlínou: v tomto prostředí se většinou drží déle voda, a tak se plodiny rostoucí nad starými příkopy zásadně liší od okolní vegetace – obilí je třeba o poznání vyšší, silnější a tmavší. Tehdy archeologové mluví o pozitivním porostovém příznaku. Naopak, když se objeví negativní vegetační příznaky – porost je slabý, rychleji žloutne a uzrává dříve než okolní vegetace – obvykle to znamená, že pod ním je ukryto staré zdivo či silnice. Odborníci objevují tyto pozůstatky po pravěkých osídleních tzv. nedestruktivní formou archeologického výzkumu – při leteckých průzkumech, kdy lze také sledovat linie starých příkopů a jam na čerstvě zoraných polích. Zvláště po dešti jsou tyto tzv. půdní příznaky velmi zřetelné – příkopy a jámy se projevují tmavšími odstíny ornice, zatímco pro staré zdivo jsou charakteristické světlejší barvy. Vzhledem k tomu, že před rokem 1989 nebyla pro vědecký výzkum (z důvodů vojenského utajení) letecká dokumentace možná, představy o pravěku naší krajiny se mohou v mnohém ještě změnit (JIRKŮ I., 2003). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 65

Suché období v mladší době kamenné na konci 5. tisíciletí př. n. l. však dočasně snížilo zemědělsko produkci a vedlo k opětovnému šíření lesů (dub, buk, jedle apod.) V klimaticky proměnlivém eneolitu (4400–2200 let př. n. l., přechod k době bronzové) se znovu posílilo a stabilizovalo zemědělské osídlení vlastního Hradecka a objevily se i trvalé zásahy do reliéfu terénu (přibývalo osad, vznikala hradiště – Hradec Králové, Veliš u Jičína; kůlové osady v mokřinách – Libišany aj.) Tehdy se již běžně používala orba primitivním rádlem v zápřahu dobytka a docházelo tak k dalšímu střetu antropogenně podmíněných společenstev s přirozeným trendem rozvoje lesní fauny a flóry. Až počátkem tohoto období, tedy asi před 6000 lety, se také počala formovat vrchovištní rašeliniště, dnes významný fenomén vrcholových poloh okrajových pohoří, především Krkonoš. Jejich vznik však přišel příliš pozdě na to, aby umožnil postglaciální konzervaci tyrfobiontních (rašeliništních) druhů typických pro subarktickou zvířenu. Jsou-li zde dnes přesto zachovány některé glaciální relikty, patří spíše k fauně tundry.

Doba bronzová – osídlení v regionu dočasně klesá V chladnějším a suchém období tzv. únětické kultury a posléze v období mohylových kultur (1900–1200 př. n. l.) postupně došlo k vylidnění většiny do té doby osídlených nižších poloh regionu a k novému rozvoji lesů. Lesní porosty se již blížily dnešní výškové stupňovitosti a vegetační skladbě, a fauna, která jejich prostředí vyhledává, dosáhla značné druhové pestrosti i hustoty.

Doba železná – nejvýraznější období pravěku i čas prvních devastací krajiny Teplý a suchý subboreál s příchodem lidu popelnicových polí (1200–400 př. n.l.), během něhož začala doba železná, byl na území dnešního Královéhradeckého kraje nejvýznamnějším úsekem pravěku. Ekumenu, pronikající na jihu regionu až na Chrudimsko, představovala populace asi 10 000 lidí asi ve 150 osadách a opevněných hradištích, provozujících zemědělství včetně chovu domácích zvířat, lov a rybolov. Suché podnebí postupně omezovalo intenzitu obhospodařování nížinných půd a obživu tehdejším obyvatelům přinášelo spíše pastevectví, pronikající i do vyšších poloh. Pastva dobytka působila ústup lesa a lesní fauna i flóra byly ochuzovány. Krajina od Pojizeří až k Polabí a v přilehlých pahorkatinách se značně podobala dnešní. Pokud jde o zvířenu, definitivně vymizely pleistocénní relikty (pišťuchy rodu Ochotona, hraboš Microtus gregalis) a výrazně se šířily prvky kulturní stepi (křeček, myšice temnopásá Apodemus agrarius). V polovině posledního tisíciletí př. n. l. bylo území pleněno vpády cizích vojenských skupin, krajina se vyklidňovala a pustla. Diverzifikaci vegetačních formací a jejich flóry i fauny (prolínání prvků kulturní stepi a lesních porostů) podporovala keltská kolonizace s těžbou nerostů, pronikající i do okrajů regionu (například na Rychnovsko, na jihu východních Čech do Železných hor, kde se těžilo zlato a železná ruda). Antropogenně podmíněným proměnám v období tzv. laténské kultury předcházel také vývoj přirozený. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 66

V klimatu chladného a vlhkého subatlantika se šířil jehličnatý les a s ním i rostlinstvo a zvířena primárně vyhledávající toto prostředí.

Doba římská a období stěhování národů – příroda se podobá současnému stavu V období na počátku našeho letopočtu mělo složení regionálního rostlinstva a zvířeny v podstatě obdobný charakter jako dnes (odmyslíme-li si některé vymizelé druhy a moderní přistěhovalce), i když mnohé druhy evidentně vykazovaly jinou hustotu a rozšíření (např. pro faunu byl typický plošný výskyt hraboše mokřadního Microtus agrestis ve vlhkých lesích). Také výšková stupňovitost vegetace již víceméně odpovídala současným poměrům, dokončen byl v podstatě i vývoj půd. 4) V polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, tj. v době stěhování národů s následným průnikem slovanských kmenů (s nadcházejícím tzv. knížecím obdobím, které geologicky spadá již do subrecentu), je dokladováno šíření nových druhů zvířeny, jako je krysa (Rattus sp.) a myš (Mus sp.) Sílící tlak člověka na krajinu podmiňoval stoupající erozi půdy ve středních a vyšších polohách a v důsledku toho zvýšenou sedimentaci hlinitých nánosů v nivních polohách. Na podmáčených stanovištích se formoval nový typ ekosystému – měkký luh s baži-nami a porosty olše, vrby a obdobných dřevin (dnes mnohdy omylem považovaný za jeden z nejpůvodnějších krajinných fenoménů). Počátky historického období – kolonizace, devastace, poté i příznivé změny v krajině Raně středověká ekumena jen pozvolna expandovala nad rámec maximálního pravěkého osídlení – tvořilo ji okolí dnešního Hradce Králové, Jičínsko včetně Českého ráje a jižní okraje dnešních okresů Náchod a Rychnov nad Kněžnou; na jihovýchodě širšího regionu šlo o vlastní Pardubicko a úseky podél zemských cest (zejména Trstenické stezky) na Svitavsku a Ústeckoorlicku. Protože charakter krajiny hraničních pohoří brzdil lidské aktivity, okrajová území regionu trvale pokrýval téměř souvislý pohraniční hvozd s typickou faunou a flórou smíšených podhorských a horských lesů. Byl postupně kolonizován až od 12. století (klášterní kolonizace na Broumovsku, na jihu Chrudimska a na části Svitavska; značná část okresu Ústí nad Orlicí pak byla kolonizována až od 13. století).

4

) Poněkud specifické poměry se však vyvíjely na jihu východních Čech v oblasti Českomoravské vrchoviny a Železných hor, kde se na rozdíl od území pod severními hraničními horami neprojevuje „vrcholový fenomén“, určující typické vertikální rozšíření rostlinstva a zvířeny. V této krajině jsou dnes – nepochybně i díky dlouhodobě působícím antropickým vlivům – jednotlivé výškové stupně posunuty o 100–200 m výše než na severu, což určuje krajinný ráz i druhové zastoupení organismů: například hranice mezi pahorkatinným a podhorským stupněm tu v kulturní krajině leží asi v 600 m n. m., v Podkrkonoší je to mezi 400–500 m n. m. Na druhé straně však poměrně drsný mikroklimat a souvislé lesní porosty na hřebenech Českomoravské vrchoviny umožňují výskyt řady horských prvků v polohách okolo 600–700 m n. m., takže tu dochází k pozoruhodnému překryvu vertikálního rozšíření druhů. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 67

Právě 13. století je v našich zemích obecně považováno za přelom v urbanizaci krajiny, kdy se osídlení v převážně rozptýlených usedlostech začalo rychle soustřeďovat ve vznikajících vesnicích a městech. Na panstvích různých šlechtických rodů vznikaly hrady a pevnosti, které v řadě případů natrvalo ovlivnily vývoj místního osídlení a obhospodařování krajiny i její vzhled. S rozvojem sídlišť pokračoval rozvoj antropocenóz s výskytem plevelů a druhů živočichů vázaných na lidské stavby: vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), jiřičky obecné (Delichon urbica), stěnice domácí (Cimex lectularius) apod. Ze 13. století (1241) jsou také první zmínky o těžbě zlata v Krkonoších, kde se intenzívní důlní činnost včetně rozsáhlé holosečné těžby lesů rozvíjela hlavně v 15. a 16. století. Také v Orlických horách byly lesy od 15. století holosečně těženy pro potřebu kutnohorských dolů, v 16. a 17. století pro rozvoj místního průmyslu (skláren, pil a hutí); postupně byl vytlačován buk a jedle a nahrazen lépe pěstovatelným smrkem ztepilým, který se v obou pohořích stal dominantní dřevinou. Za třicetileté války se mnoho obyvatel Podkrkonoší ukrývalo v horách, kde vznikla řada sídelních enkláv, hlavně při horní hranici lesa. Nad horní hranicí lesa pásli stáda i přistěhovalci z alpských zemí, hlavně horníci a dřevorubci – sklizeň sena a v nejvyšších polohách Krkonoš vyrůstající stavení byly průvodními jevy takzvaného budního hospodářství, které od 17. století výrazně snížilo horní hranici lesa. Porosty kosodřeviny musely ustoupit loukám a pastvinám. Během středověku nicméně existovala určitá rovnováha mezi původními lesními prvky (byť člověk ovlivňoval například početnost lovné zvěře) a prvky kulturní stepi (střídání úhorů a orné půdy vedle značného rozsahu luk i bažin). Období pozdního středověku (16. století) zpestřilo nabídku ekologických podmínek vodohospodářskými úpravami v centru severovýchodních Čech, a to budováním kanálů a rybníků hlavně na Novobydžovsku, Chlumecku a na Pardubicku na panství Pernštejnů. Výrazně se zvětšila plocha otevřené vodní hladiny, v jejímž dosahu nadále zůstala mokřadní stanoviště. To se příznivě projevilo i na skladbě zvířeny, zejména ptactva. (Opačným jevem byly počátky krajinných meliorací v 19. století s vysou-šením rybníků a mokřadů ve prospěch orné půdy, s regulacemi větších vodních toků apod.) Období renesance, většinou doba hospodářské prosperity, se do tvářnosti krajiny zapsalo také budováním městských a zámeckých sídel – namnoze přestavbou životnímu stylu již nevyhovujících hradů a pevností. Během baroka se objevily první snahy o rozsáhlé krajinné úpravy, například v raně barokní krajině Českého ráje Albrecht z Valdštejna uplatnil urbanistické kompozice po vzoru italského manýrismu a baroka (mnohem později je následovaly krajinné úpravy v Babiččině údolí, na Pardubicku v okolí Heřmanova Městce aj.) Toto období se projevilo i v lidové architektuře a stavitelství a v nižších a středních polohách dotvořilo typický obraz harmonické kulturní krajiny s dominantami věží barokních kostelů. Novověk – vzestup devastací prostředí Neúměrná spotřeba dřevní hmoty (stavební dříví a důlní vzpěry, palivo) přivedla na konci 18. století lesní porosty do kritického stavu, který si vyžádal zvýšená ochranářská, v 19. století pak též pěstební opatření v jejich prospěch. Od té doby lze sledovat postupný přírůstek ploch lesní i mimoletní zeleně. V 19. století naopak z krajiny ubývají rybníky, měněné v ornou půdu. Na přelomu 19. a 20. století díky počínajícím regulacím řek (střední tok Labe aj.), později i vzhledem k výstavbě několika přehrad ve východních Čechách, klesá riziko povodní, ale zvyšuje se rychlost odtoku vody z krajiny. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 68

Ve 20. století přinesla výrazné změny krajinného vzhledu především doba po 2. světové válce. Nejprve to byl odsud německého obyvatelstva ze Sudet, který vedl k výraznému snížení hustoty trvalého osídlení pohraničních pohoří. Zanikla řada samot či osad, případně se obytná stavení (chalupy) stala jen sezónně využívanými rekreačními objekty. Došlo tak ke změně zemědělských kultur – významné plochy polností se staly jen extenzívně využívanými loukami a pastvinami, vzrostlo zamokření někdejších luk a výrazně se zvýšil podíl lesa. Mnohé pozemky byly druhotně zalesněny – přirozeně náletovými dřevinami (expanze olšin v údolních nivách především Orlických hor) či monokulturními výsadbami smrku. Postupná kolektivizace zemědělství v padesátých letech započala proměny zemědělské krajiny také ve středních a nižších polohách regionu. S extrémním scelováním pozemků a s přechodem na velkoplošné hospodaření mizel nejen typický obraz členité kulturní krajiny, ale úbytek přirozených stanovišť znamenal i ústup řady rostlinných a živočišných druhů. Tyto trendy dovršily tzv. hospodářsko-technické úpravy pozemků v šedesátých až osmdesátých letech, kdy byla díky politicky motivovaným státním dotacím bezohledně ničena kostra ekologické stability krajiny. Na většině území tehdy došlo k rozsáhlým devastacím volně rostoucí zeleně, k likvidaci přirozené funkce potoků a řek, které byly regulovány či zatrubňovány, a k celkovému velkoplošnému vysoušení krajiny. Ve značné míře se začala projevovat vodní eroze orné půdy, projevila se a narůstala větrná eroze. Ekologické škody dovršila intenzívní chemizace prostředí (nadměrná aplikace umělých hnojiv či pesticidů, rostoucí znečištění vod a ovzduší atd.) Poslední desetiletí 20. století byla ve znamení výrazného dopadu globálně působících a přírodnímu prostředí cizích vlivů (chemizace prostředí včetně dálkového přenosu škodlivin apod.) Vedle již od padesátých let devastované zemědělské krajiny (především v nižších a středních polohách regionu) byl nejvýraznějším ukazatelem poklesu kvality prostředí stav znečištěných řek (vč. nepoživatelných ryb z Labe a dalších toků) a zejména akcelerující rozpad smrkových porostů vlivem imisního znečistění ovzduší (oxid siřičitý především z velkých tepelných elektráren na českém i polském území), který se projevil rozpadem horských lesů nejprve v Jizerských horách, poté v Krkonoších, později v Orlických horách i v řadě níže položených oblastí. Změnil se tak ráz krajiny. Pokles retenčních schopností lesních porostů potvrzuje například častější výskyt povodní (v kraji dosáhly katastrofických rozměrů v letních měsících 1997 a 1998). Změny prostředí však nemusí být vždy provázeny poklesem hustoty rostlinných či živočišných populací. Například imisní holiny na hřbetech hraničních pohoří imitují formaci chladných a vlhkých stepí (vegetačně primitivní tundry), což dokazuje například expanze hraboše mokřadního v Krkonoších.

SOUČASNOST – ZLEPŠENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ I ŘADA OTAZNÍKŮ Vzhledem k politickým a ekonomickým změnám po roce 1990 došlo k příznivému obratu některých základních ukazatelů životního prostředí, zejména k výraznému vzestupu čistoty povrchových vod (díky výstavbě kanalizací a čistíren průmyslových i komunálních odpadních vod, po útlumu zemědělství a při úsporné aplikaci agrochemikálií) a ovzduší (hlavně po odsíření velkých tepelných zdrojů – elektráren v Opatovicích n. Labem aj.) Rozvíjí se státní dotace na podporu tzv. územních systémů ekologické stability (vytváření biocenter – většinou Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 69

vodních nádrží či porostů dřevin – a biokoridorů v zemědělské a průmyslové krajině), pro stabilizaci lesních porostů se prosazuje větší podíl původních listnatých dřevin. Do vstupu České republiky do Evropské unie bude připraveno jádro nové sítě evropsky významných chráněných území Natura 2000, ze strukturálních fondů EU jsou očekávány dotace na ekologicky a environmentálně přínosné projekty atd. Zkušenosti z členských zemí unie také ukazují, že státem podporovaný útlum zemědělské výroby (včetně dočasného uvádění orné půdy do klidu a dalších opatření) může pozitivně přispět k rozvoji ekologických hodnot a stability krajinného prostředí, fauny a flóry. Globální vlivy však přinášejí i negativní změny prostředí – například od celkového oteplování Země se očekává vzestup klimatických extrémů a rozkolísanost aktuálního počasí, což může vyvolat výškový vzestup vegetačních pásem v pohraničních horách či vyšší četnost povodní v podhůří a nížině. Zatím je příliš brzo na vyhodnocení těchto změn, nicméně nelze pochybovat o tom, že krajinu severovýchodních Čech čeká další vývoj.

VÝBĚROVÁ LITERATURA: BALBÍN B., 1679–1681: Miscellanea historica Regni Bohemiae, I–III, podle čes. překladu Krásy a bohatství České země, Panorama 1986, 352 str., Praha KULICHOVÁ H. A KOL., 2002: Čítanka z východních Krkonoš, SEVER, 2. vyd., 152 str., Horní Maršov JIRKŮ I., 2003: Krajina skrývá poselství pravěku & Letecká archeologie se zrodila ve válečných časech, MFD, 8. 3. 2003, str. C/7 LOŽEK V., 1973: Příroda ve čtvrtohorách, Academia, 372 str., Praha RYBÁŘ P., 2000: Vývoj krajiny východních Čech, Pedagogické centrum, 9 str., Hradec Králové RYBÁŘ P. in MACKOVČIN P. A KOL., 2002: Chráněná území České republiky, sv. V., Královéhradecko, AOPaK Brno, str. 9–12, 48–152, Praha VOKOLEK V., 1993: Počátky osídlení východních Čech, Muzeum vých. Čech, 120 str., Hradec Král. SOUKUPOVÁ L. A KOL., 1997: Krkonošská tundra, Správa KRNAP, 19 str., Vrchlabí


9.4.

Analýza zachovalosti krajinného rázu

Území je rozčleněno do tří stupňů dochovalosti krajiny z hlediska přírodní a kulturní charakteristiky dané oblasti. V oblastech krajinného rázu byly hodnoceny smyslové vlastnosti krajinného rázu. Z některých lokalit byla pořízena fotodokumentace která vypovídá o charakteru jednotlivých oblastí zachovalosti krajinného rázu. Výsledné členění zachovalosti krajinného rázu je dle následující legendy: -

nejmenší zachovalost menší zachovalost největší zachovalost

Digitální vrstva zachovalosti krajinného rázu bude sloužit jako podklad pro řízení vedená úřadem ve věcech terénních úprav a staveb, které by krajinný ráz mohly ovlivnit.Dále je informační vrstva použitelná pro následné analýzy. Dalším podkladem je digitální vrstva přírodních parků. Jedním ze základních poslání přírodních parků je ochrana území z hlediska krajinného rázu. Z tohoto pohledu je třeba připomenout, že v přehledu území dělených podle působnosti obcí s rozšířenou působností jsou uvedeny oblasti vhodné pro detailní vymezení přírodního parku s možností ochrany krajinného rázu v dané oblasti.Vrstva přírodních parků byla použita pro následné analýzy. Popsané analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému. Pro řešení územně plánovací dokumentace slouží dochovalost krajiny s následujícím cílem • • • • •

vymezení zastavitelných a nezastavitelných území včetně regulativů pro nezbytné účelové objekty navržení rekreačních využití vesnických sídel bez nových staveb mimo zastavěná území řešení realizací sítí a energovodů s ohledem na krajinný reliéf ochránit strukturu kultur včetně členitosti hraniční linie pozemků připouštět úpravu toků jen v nezbytných případech (s přihlédnutím k předchozímu bodu) a přírodě blízkým způsobem

9.5.

Souhrn pro strategii ochrany zachovalosti krajinného rázu

Hodnocení dostupných a využitelných dat, které byly zpracovány umožňuje s možností měřítka 1 : 50 000 stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti ochrany krajinného rázu V popisné části informačního systému jsou uvedeny klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti.


V následujícím textu jsou pro strategii ochrany krajinného rázu popsány: • • •


Cílem ochrany krajinného rázu je ochrana nejen zvláště chráněných území (ZCHÚ) a vyjmenovaných druhů rostlin a živočichů. Cílem je aktivně přispívat k péči o území také z hlediska ochrany území jako celku pro zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot. Krajina je zákonem definována jako “část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky” (§ písm.k zák.114/92 Sb – dále jen zákon). Podle zákona (definice krajiny) je reliéf až na vyjímky výtvorem přírodních procesů, ekosystémy zpravidla výsledkem interakcí přírody a člověka a civilizační prvky výtvorem lidských generací. Institut krajinného rázu by měl odrážet snahu orgánů ochrany přírody aktivně se podílet na změnách krajiny vyvolaných lidskou činností. Tato snaha je veřejným zájmem, neboť regulace těchto změn je v souladu s ustanovením čl.35 ústavní listiny základních práv a svobod. (cit. “Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem”)

9.5.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 7. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 8. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti ochrany přírody,ekologie krajiny, ÚSES Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.


Zajištění informačního systému s možností volného přístupu pro veřejnost Zadání studií na možnosti doplnění vzniku přírodních parků v místech nejvyšší krajinné zachovalosti Zadání studií ohledně vyhodnocení území z hlediska přítomnosti estetických a přírodních hodnot krajiny ve stávajících parcích. Na jejich základě formulovat zásady ochrany krajinného rázu v konkrétních lokalitách


• • •

Zajištení podpory výchovy vedoucí k ochraně krajinného rázu ve spolupráci s orgány státní správy a organizacemi EVVO Zahájit jednání o získání finančních prostředků v rámci podpory aktivit spojené s podporou a zvýšením zachovalosti krajinného rázu (studie, koncepce, realizační práce) Připravit jednotnou metodiku zahrnující základní pokyny pro zvyšování krajinné heterogenity a ochranu krajinného rázu (využitelnost pro orgány státní správy, zpracovatele územních plánů)

Střednědobá dlohodobá opatření (dosažitelná do 10 – ti a více let) • • • • •

Průběžné doplňování informačního systému s možností volného přístupu pro veřejnost Dokončení zadaných studií a na jejich základě připravit projekty pro realizaci konkrétních opatření (vyhlášení nových přírodních parků, nebo zrušení stávajících parků) Dokončení studií vyhodnocujících území z hlediska přítomnosti estetických a přírodních hodnot krajiny ve stávajících parcích. Na jejich základě formulovat zásady ochrany Průběžné zajišťovníní podpory výchovy vedoucí k ochraně krajinného rázu ve spolupráci s orgány státní správy a organizacemi EVVO Průběžně jednat o získání finančních prostředků v rámci podpory aktivit spojené s podporou a zvýšením zachovalosti krajinného rázu (studie, koncepce, realizační práce)

10. Zvláště chráněná území, památné stromy 10.1. Koncepce řešení Zpracování rešerše a přehledné mapy současných CHÚ v zájmovém území. Na základě analýz antropického zatížení jednotlivých chráněných území navržení priorit ochrany, včetně stanovení návrhů opatření. Dále zpracování analýzy na přehodnocení sítě reprezentativních MZCHÚ v jednotlivých regionálních povodích a na jejím základě stanovení priorit revize. Zpracování aktuální rešerše památných stromů z a lokalizace památných stromů dostupných podkladů, včetně stanovení základních piorit z hlediska ochrany přírody.

10.2. Dostupná data a podklady 10.2.1. Zvláště chráněná území • Maloplošná chráněná území a velkoplošná chráněná území v digitální podobě zpracovaná AOPK Pardubice a MŽP • Památné stromy v digitální a tabelární formě zpracovaná AOPK Pardubice Jednotlivé plány péče CHÚ • Databáze VKP v tabelární a digitální podobě zpracovaná ÚHÚL a AOPK Pardubice • Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M., a kol (2002): Královéhradecko. In: Mackovčin a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek V.Agentura ochrany přírody a krajiny Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 73

10.3. Zpracování digitálních dat Pro hodnocení analýz byla jako základní informační vrstva použita data digitální vrsta maloplošných a velkoplošných chráněných území poskytnutých Krajským úřadem Královéhradeckého kraje Na základě těchto podkladů byly zpracovány následné analýzy. Databáze VKP a její digitální zpracování nebyla pro neúplnost dat pro GIS použita.

10.4. Analýza současného stavu 10.4.1. Zvláště chráněná území Na území Královéhradeckého kraje se nacházejí všechny kategorie chráněných území přírody dle zákona 114/92. Zastoupen je jeden národní park (KRNAP), tři chráněné krajinné oblasti (CHKO Orlické hory, Broumovsko, Český ráj). Dále se zde nachází 4 národní přírodní rezervace (NPR), 34 přírodních rezervací (PR), 1 národní přírodní památka (NPP), 59 přírodních památek (PP) a 6 přírodních parků. Bližší popis jednotlivých chráněných území je uveden v příloze. 10.4.1.1.Chráněná území přírody na území bývalého okresu Hradec Králové Na území bývalého okresu Hradec Králové se nachází 10 přírodních památek, 3 přírodní rezervace a jeden přírodní park, které svým charakterem reprezentují zachovalé biotopy: niva přirozené řeky, lesní porosty s přirozenou skladbou, slatiniště v inundaci vodních nádrží, výslunné opukové stráně, popřípadě podchycují přirozenou sukcesi. K ochraně je navržena i jediná lokalita s výskytem rdestu dlouholistého (Potamogeton praleongus) v ČR, v mrtvém rameni Orlice u Stříbrného rybníka, která má status přechodně chráněné plochy. PP Bělečský písník

PP Pamětník

PR Bludy

PP Černá stráň

PP Roudnička a Datlík

PR Hoříněveská bažantnice

PP Na bahně

PP Sítovka

PR Trotina

PP Na Plachtě

PP U císařské studánky

Přírodní park Orlice

PP Orlice

PP U sítovky

Přechodně chráněná plocha mrtvé rameno Orlice u Stříbrného rybníka

10.4.1.2.Chráněná území přírody v bývalém okrese Jičín Na území okresu bylo doposud zřízeno celkem 36 chráněných území, z nichž 34 patří mezi maloplošná chráněná území (PP, PR) 1 CHKO Český ráj a 1 přírodní park. Lokality reprezentují zdejší vysokou diverzitu krajiny: pískovcová města, přirozená lesní společenstva, geologické jevy, rybníky s navazujícími slatinnými loukami, slatiny a rašeliniště. PP Bělohradská bažantnice

PP Nad Blatinou

PP Veselský háj a rybník

PP Byšičky

PP Novopacký vodopád

PP Zebín

PP Cidlinský hřbet

PP Oborská luka

PP Žlunické polesí


PP Dubolka

PP Ostruženské rybníky

PR Kamenná hůra

PP Farářova louka

PP Rybník Jíkovec

PR Kováčská bažantnice

PP Homolka

PP Rybník Kojetín

PR Miletínská bažantnice

PP Hřídelecká hůra

PP Rybník Mordýř

PR Prachovské skály

PP Chyjická stráň

PP Rybník Vražda

PR Úlibická bažantnice

PP Kalské údolí

PP Stav

CHKO Český ráj

PP Kazatelna

PP Strž ve Supné

Přírodní park Sýkornice

PP Křižánky

PP Svatá Anna

PP Libunecké rašeliniště

PP Údolí Bystřice

PP Na víně

PP Údolí Javorky

10.4.1.3.Chráněná území přírody v bývalém okrese Náchod V bývalém okrese Náchod bylo zřízeno 14 chráněných území, toho 6 maloplošných chráněných území leží v CHKO Broumovsko. Výše uvedená území reprezentují charakteristické typy biotopů: údolí řek, přirozené lesy, rašelinné louky a slatiny. K ochraně se též navrhuje nádrž Rozkoš, údolí Olešanky nad Novým Hrádkem louka u Dlouhého.

PP Louky v České Čermné

PR Peklo

NPR Adršpašsko-teplické skály

PP Rašelina

PR Šestajovická stráň

NPR Broumovské stěny

PP Borek

PR Zbytka

CHKO Broumovsko

PP Kočičí skály

PR Ostaš

údolní nádrž Rozkoš

PR Dubno

PR Křížová cesta

údolí Olešanky nad Novým Hrádkem

NPP Babičinno údolí

louka u Dlouhého

10.4.1.4.Chráněná území přírody v bývalém okrese Rychnov nad Kněžnou Na území okresu Rychnov nad Kněžnou se v současné době nachází 36 chráněných území přírody a 2 přírodní parky. Mimo oblasti CHKO Orlické hory bylo vyhlášeno 14 maloplošných chráněných území. CHKO byla zřízena v roce 1969 a její ochranný režim spočívá v dosažení souladu mezi přírodními a krajinnými hodnotami. V mchú jsou zastoupeny charakteristické biotopy pro dané území (niva Orlice, přirozené lesní společenstva, rybníky se slatinnými loukami atd.)


PP Broumarské slatiny

PR Kostelecký zámecký

PR Pod Vrchmezím

PP Na Hadovně

PR Modlivý důl

PR Pod Zakletým

PP Orlice

PR Skalecký háj

PR Neratovské louky

PP U Černoblatské louky

PR U Houkvice

PR Rašeliniště Kačerov

PP U Čtvrtečkova mlýna

PR Ve slatinské stráni

PR Sedloňovský vrch

PP U Glorietu

PR Zámělský borek

PR Trčkovská louka

PP Vodní tůň

PR Bedřichovka

PR Zemská louka

PR Černý důl

NPR Bukačka

PP Sfinga

PR Hořečky

NPR Trčkov

PP U Kunštátské kaple

PR Hraniční louka

CHKO Orlické hory

PP Velká louka

PR Jelení lázeň

Přírodní park Les Včelný

PR Chropotínský háj

PR Komáří vrch

Přírodní park Orlice

PP Rašeliniště Pětirozcestím

pod

Přírodní park; 6 Národní přírodní památka 1

Národní park; 1

CHKO; 3 Národní přírodní rezervace 4

Přírodní rezervace 34 Přírodní památka 59

Zastoupení chráněných území přírody v Královéhradeckém kraji

10.4.2. Památné stromy Ke 30.6. 2003 bylo na území Královéhradeckého kraje registrováno 216 památných Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 76

stromů. Největší podíl výskytu je zaznamenán v bývalém okrese Hradec Králové (76), následuje bývalý okres Rychnov nad Kněžnou se 44 stromy. Zbývající okresy mají prakticky přibližně stejný počet památných stromů 22-24. Ve velkoplošných chráněných územích se nachází celkem 27 stromů.Z tohoto počtu se v CHKO Orlické hory nachází 14 stromů, na území CHKO Broumovsko 10 stromů a NP Krkonoše 3 stromy. Bližší lokalizace a popis jednotlivých památných stromů pochází z databáze AOPK Pardubice. V současné době je zpracovávána a digitalizovaná doplněná databáze památných stromů, která bude k dispozici v roce 2004. Aktuální tabulková databáze je uvedena v příloze.

Graf: Početní zastoupení památných stromů na území Královéhradeckého kraje v bývalých okresech a velkoplošných chráněných územích. KRNAP; 3 CHKO Broumovsko; 10 CHKO Orlické hory; 14 Hradec Králové ; 77

Trutnov; 23

Rychnov nad Kněžnou; 44 Jičín; 23 Náchod; 22

Mezi památnými stromy na území kraje se vyskytuje celkem 24 druhů. Dominantním druhem je dub letní (Quercus robur) a lípa malolistá (Tilia .Jednotlivé zastoupení viz následující tabulka. Tab.: Druhová skladba památných stromů na území Královéhradeckého kraje Druh

Počet

Druh

Počet

Lípa malolistá

70

Dub zimní

1

Dub letní

65

Topol černý

1

Lípa velkolistá

18

Jinan dvoulaločný

1


Jasan ztepilý

16

Jilm vaz

1

Buk lesní

11

Jilm horský

1

Borovice lesní

5

Jírovec maďal

1

Javor klen

4

Kaštanovník jedlý

1

Javor babyka

2

Dřezovec trojtrný

1

Platan javorolistý

2

Bříza bělokorá

1

Hrušeň planá

2

Jasan americký

1

Tis obecný

2

Javor břek

1

Trnovník akát

1

Habr obecný

1

Pravděpodobně nejstarší památné stromy se nacházejí v kú Miletín okres Jičín (dub letní, 600 let) a v kú Probluz okres Hradec Králové (dub letní, 600 let). Další starý strom (lípa malolistá , 500 let)se vyskytuje v kú Hoříněves okres Hradec Králové.

10.5. Provedené analýzy Následující analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému. 10.5.1. Zastoupení CHÚ a MZCHÚ v regionálních povodích Navržená analýza výchází z procentuálního plošného zastoupení jednotlivých CHÚ a MZCHÚ v regionálních povodích. Analýza byla provedena na základě digitální vrstvy velkoplošných a maloplošných chráněných území a regionálních povodí. Výsledkem jsou regionální povodí rozdělená dle plošného zastoupení chráněných území dle následující legendy: Zastoupení CHÚ v regionálních povodích Zanedbatelné (0 – 1% plošného zastoupení) Malé (2 – 5 % plošného zastoupení) Střední (6 – 20% plošného zastoupení) Významné (21 – 50% plošného zastoupení) Velmi významné (63 – 87% plošného zastoupení) Zastoupení MZCHÚ v regionálních povodích Zanedbatelné (0% plošného zastoupení) Malé (1– 3 plošného zastoupení) Střední (4 – 9% plošného zastoupení) Významné (10 – 19% plošného zastoupení) Velmi významné (20 – 23% plošného zastoupení) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 78

Výsledky analýzy mají informativní charakter a jsou dále použitelná pro následné analýzy. 10.5.2. Antropické zatížení jednotlivých MZCHÚ Pro získání orientačního přehledu o současném stavu a ohrožení jednotlivých MZCHÚ všech kategorií na území Královéhradeckého kraje byla zpracována analýza“Hodnocení antropického vlivu na jednotlivé MZCHÚ“ Pro zpracování byly použity informace a digitální vrstvy zatížení se zaměřením na: • zatížení krajiny návštěvností • zatížení krajiny silniční dopravou • zatížení krajiny železniční dopravou • zatížení krajiny objekty individuální rekreace Výsledné získání informací o zatížení jednotlivých MZCHÚ bylo následně získáno průnikem výše uvedených digitálních vrstev s digitální vrstvou prvků MZCHÚ. Získali jsme zatížení prvků MZCHÚ jednotlivými antropickými činiteli. Pro každé MZCHÚ byla navržená čtyřbodová škála hodnocení zatížení vycházející z hodnocení uvedené v kap. Cestovní ruch a rekreace. -

Malé Zvýšené Vysoké Extrémní

Soupis jednotlivých analýz: • • • •

Zatížení MZCHÚ silniční dopravou Zatížení MZCHÚ železniční dopravou Zatížení MZCHÚ návštěvností Zatížení MZCHÚ objekty individuální rekreace

10.5.3. Priority snižování antropogenních vlivů na MZCHÚ Principem analýzy bylo posouzení akumulovaného antropogenního zatížení jednotlivých MZCHÚ a stanovení priorit pro jednotlivé kategorie chránšných území dle zákona 114/92. Akumulovaný vliv zatížení byl zjištěn bodovým součtem forem jednotlivých zatížení z analýzy uvedené v kap. Antropické zatížení jednotlivých MZCHÚ. Výsledky analýzy jsou uvedeny dle následující legendy: .1. NPR prioritní 1.2. NPR významné 1.3. NPR udržení současného stavu 2.1. NPP prioritní Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 79

3.1. PR prioritní 3.2. PR významný 3.3. PR udržení současného stavu 4.1. PP prioritní 4.2. PP významné 4.3. PP udržení současného stavu Výsledkem jsou definovaná jednotlivá maloplošná chráněná území, které jsou ohrožena vybranými druhy akumulovaného antropického zatížení. Na základě výsledků analýzy problémy jsou stanoveny priority, které orientačně umožní stanovit následné kroky v ochraně a managementu. Výsledky analýzy dále mohou sloužit k zadání studií a prací řešící konkrétní maloplošná chráněná území. 10.5.4. Prioritní území pro přehodnocení sítě reprezentativních MZCHÚ Pro zpracování analýzy byla použita vrstva zastoupení maloplošných chráněných území v regionálních povodích a vrstva zachovalosti krajinného rázu. Předpokladem hodnocení je zda současný stav MZCHÚ ležících na území s nejméně zachovalým krajinným rázem odpovídá požadavkům na zachovalost biotopu a zda vyhovuje z hlediska ochrany přírody. Jedním z možných parametrů pro obecné zhodnocení je využití zachovalosti krajinného rázu. Principem analýzy bylo vyhodnocení zastoupení MZCHÚ v regionálním povodí na základě zachovalosti krajinného rázu. Území s vysokým podílem chráněných území a nejméně zachovalým krajinným rázem je tedy prioritní pro následnou revizi sítě MZCHÚ. Hodnocení vychází bodového součtu zachovalosti krajinného rázu (tři stupně) a hodnocení zastoupení MZCHÚ v regionálních povodích (pět stupňů) a je rozděleno dle následující legendy: -

prioritní velmi významné významné ostatní

Dosažené výsledky analýzy jsou použitelné pro zadávaní studií a prací na řešení konkrétních chráněných území dle priorit, dále na zpracování plánů péče.

10.6. Souhrn pro strategii ochrany zvláště chráněných území a památných stromů Hodnocení dostupných a využitelných dat, které byly významně doplněny dle možností měřítka 1 : 50 000 umožnilo stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti ochrany přírody u zvláště chráněných území a památných stromů V popisné části informačního systému jsou uvedeny klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce, ale i konkrétních posuzovaných lokalit. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti.


V návrhové části jsou analyzovány hlavní probémy z hlediska ochrany přírody (antropické zatížení jednotlivých MZCHÚ, revize stávajících MZCHÚ) V následujícím textu jsou pro strategii ochrany a obnovy ekosystémů zemědělské krajiny popsány: • • •

základní zásady a strategické cíle pokyny pro použití informačního systému konkrétní krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření

10.6.1. Základní zásady a strategické cíle Základním cílem v oblasti ochrany zvláště chráněných území a památných stromů je zajištění komplexní ochrany stávajících chráněných území a vyhlášených památných stromů v krajině. Ochrana musí být zajištěna na všech úrovních (orgány ochrany přírody, NGO, jednotlivci) Dalším z prioritních cílů je navrhování nových přírodovědecky nebo esteticky velmi významných území a zajistit jim status zaručující jejich ochranu dle platné legislativy. Sledované cíle je možné vyjádřit následujícími body: •

Vytvoření reprezentativní soustavy MZCHÚ

•

Důsledna ochrana stávajících CHÚ

•

Propojení stávajících CHÚ se soustavou NATURA 2000

10.6.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 9. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 10. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o ochraně přírody, stávající legislativy. Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.


Navržení jednotného aktuálního informačního systému MZCHÚ, památných stromů a registrovaných VKP přístupného pro orgány státní správy, zpracovatele územních plánů atd. (zajištění jeho kompatibility s AOPK) Zajištění digitalizace a zpřístupnění aktuálních podkladů souvisejících se změnami MZCHÚ a památných stromů Připravit jednotné metodické pokyny pro inventarizační průzkumy fauny a flóry, stávajících a navrhovaných MZCHÚ včetně priorit jejich aktualizace v plánech péče


• • • •

Zadat studie a práce na revizi a doplnění reprezentativní soustavy MZCHÚ dle navržených priorit (pro vyhlašování nových MZCHÚ možnost použít data a podklady z kap. Zvláště chránené druhy rostlin a živočichů) Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro terénní průzkumy inventarizace, zajištění managementu, (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce Na základě analýzy zadat studie které budou místně řešit problémové MZCHÚ z hlediska jejich antropického zatížení Implementace MZCHÚ s výsledky soustavy Natura 2000

Střednědobá opatření (dosažitelná do 10 – ti let) • • • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro terénní průzkumy inventarizace, zajištění managementu (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) možnosti získání dotací z EU Průběžná aktualizace vytvořeného jednotného informačního systému Postupné dokončování studií zabývající se revizí reprezentativní soustavy MZCHÚ a na jejich základě zajistit funkční management Postupné dokončování studií zabývající se antropickým zatížením a na jejich základě vyvodit konkrétní doporučení a opatření v dané lokalitě Dokončení chybějících inventarizačních průzkumů rostlin a živočichů. Dle navržené metodiky průběžně zajišťovat stálou aktualizaci inventarizačních a terénních průzkumů.

Dlouhodobá opatření (dosažitelná za více než 10 let) • • • •

Průběžně jednat o získání finančních prostředků pro terénní průzkumy inventarizace, zajištění managementu (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) možnosti získání dotací z EU Průběžná aktualizace vytvořeného jednotného informačního systému Průběžná aktualizace plánů péče Průběžné zajišťování inventarizačních průzkumů dle navržené metodiky

11. Zvláště chráněné druhy stanovištní podmínky

rostlin

a

živočichů,

11.1. Koncepce řešení Pro potřeby zpracování koncepce ochrany přírody byla shromážděna reprezentativní Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 82

databáze vybraných druhů rostlin a živočichů, která je napojena na prostředí Arc GIS. Databáze je otevřený systém do kterého lze libovolně doplňovat aktuální údaje z dalších databází,nebo terénních průzkumů. Zvláštní zřetel byl brán na druhy chráněné. Kategorie ochrany ohrožených organismů dle vyhlášky 395/92, Červených knih a zařazení do kat. NATURA jsou uvedeny u každého organismu. Principy obecné a druhové ochrany jsou uvedeny pro vybrané druhy zpracovávaných skupin organismů.

11.2. Dostupná data a podklady • • • • •

Kvadrátové mapování v digitální podobě (AOPK Pardubice) Textové a tabulkové zpracování bezobratlých (Muzeum Východních Čech, B. Mocek a kol.) Textové zpracování savců a avifauny (F. Bárta) Tabulkové zpracování plazů a obojživelníků (R. Rozínek) Tabulkové a textové zpracování rostlin (V. Faltys)

11.3. Analýza současného stavu (fauna) Královéhradecký kraj zaujímá severovýchodní část České republiky. K nejvýznamnějším faktorům rozšíření obratlovců patří vegetační kryt a nadmořská výška. Zvířena kraje patří v převážné míře do oblasti středoevropských lesů, pouze nejvyšší partie Orlických hor a především Krkonoše patří ke zvířena horské. V oblasti Krkonoš pak s prvky tundrovými, resp. Se zbytky glaciálních reliktů. V rámci přidružování a přístupu k EU bude v rámci programu NATURA 2000 přeřazeno z již stávajících zvláště chráněných území, převážná většina, do těchto lokalit. V rámci programu NATURA 2000 jsou již známé Oblasti výskytu ptactva, v souladu se směrnicí EU o ochraně ptáků. Na území kraje jsou to: Krkonoše, Orlické Záhoří, Broumovsko a z části zasahují Rožďálovické rybníky a Žehuň. Obě posledně jmenované oblasti pak především zvláště chráněnými území – přírodní památkou Kojetín a přírodní rezervací Bludy. Kriticky ohrožené Silně ohrožené Ohrožené druhy druhy druhy 1 6 36 hmyz 7 1 1 bezobratlí 5 7 4 obojživelníci 1 5 1 plazi 1 1 5 ryby 26 51 29 ptáci 4 6 5 savci Počet ohrožených druhů organismů podle zákona 114/92 sb. V Královéhradeckém kraji v dopsud zpracované databázi Bezobratlí Předpokládá se zpracování údajů o druzích hmyzu uvedených v příloze Vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. V Královéhradeckém kraji se jedná podle současných znalostí o druhy Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 83

uvedené v seznamu, kde jsou zahrnuty druhy, které se v regionu vyskytují nebo vyskytovaly a některé druhy nalezené v blízkosti hranic regionu, u nichž je výskyt pravděpodobný. Protože seznam druhů vyhlášky 395/92 Sb. zpracován pro celé území ČR včetně zcela odlišných bioregionů (panonská a karpatská oblast) je zpracování koncepce ochrany přírody Královéhoradeckého kraje vhodnou příležitostí doplnit seznam o druhy významné z regionálního hlediska. Jedná se o zejména druhy, které jsou ohroženy v rámci regionu a jsou bioindikačně významné a jsou vázány na biotopy, které jsou obecně ohroženy a mizí. U každého druhu (eventuelně skupiny druhů) budou zpracovány údaje o historickém a současném výskytu v regionu, stručná ekologická charakteristika, stanovištní nároky a z toho vyplývající možnosti ochrany, včetně konkrétních návrhů pro resorty zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství aj. 1. Ochrana entomofauny Ochrana entomofauny a bezobratlých obecně byla a je spíše na okraji zájmu orgánů ochrany přírody, kde byl hlavní důraz kladen na ochranu vyšších rostlin a obratlovců. Důvodem je velké množství druhů, často s málo známou biologií, obtížnost jejich rozlišení a celkově nízký společenský zájem o ekonomicky indiferentní druhy bezobratlých. Snahy o ochranu bezobratlých se v minulosti soustředily na několik nápadných druhů, které byly zařazeny mezi chráněné ve vyhlášce MŠK č. 80/1965. Územní ochrana byla postavena na konzervativním principu, který nepočítal s aktivním managementem chráněných území. Výsledkem tohoto vývoje byl pokračující úbytek až vymírání velké části druhového spektra entomofauny ( např. vyhynutí českých populací jasoně dymnivkového).

9.3.1. Analýza současného stavu - hmyz Současná legislativní ochrana fauny vychází především ze zákona 114/92 Sb. a prováděcí vyhlášky 395/92 Sb. Výběr druhů a stupeň ohrožení v těchto materiálech jsou provedeny z celkového pohledu ČR, (vč. panonských druhů) a proto plně nezohledňuje regionální specifika. Pojetí čistě druhové ochrany u bezobratlých je překonané. Význam má pouze v případech přímé destrukce jedinců ze zištných nebo vandalských důvodů apod. Základní informace a podklady k ochraně některých bezobratlých byly v roce 1992 publikovány v 3. svazku Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR (ŠKAPEC a kol.. 1992), která se stala důležitým argumentem ochrany přírody a sehrává roli popularizační a osvětou, avšak nemá legislativní platnost. V posledních 5 letech ČR, jako kandidátská země EU, dokončuje proces slaďování právních norem se státy EU i v oblasti ochrany přírody. Z pohledu ochrany bezobratlých je závazná Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (HORA 1998), kde v přílohách II a IV jsou uvedeny druhy zahrnuté do programu NATURA 2000. Právní ochrana bezobratlých dozná pravděpodobně určitých změn v souvislosti s novelizací stávajících zákonů (sladění národní legislativy s ES). Celostátně jsou připravovány nové Červené seznamy fauny, které více využívají moderní poznatky o biologii ohrožených druhů. Jejich právní účinnost zatím není stanovena. V tabulkách jsou uvedeny druhy, podléhající zákonné ochraně v ČR ( tab. 1.1.2.) a druhy zahrnuté v programu NATURA 2000 (tab. 1.1.3.) a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji.


Přehled druhů uvedených Královéhradeckém kraji

ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v

Taxon cikáda viničná (Tibicen haematodes) chrobák Bolbelasmus unicornis chrobák pečlivý (Copris lunaris) jasoň červenooký (Parnassius apollo) jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) kobylka sága (Saga pedo) krasec Capnodis tenebrionis krasec Eurythyrea quercus krasec Sphaenoptera antiqua krasec uherský (Anthaxia hungarica) kudlanka nábožná (Mantis religiosa) modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) modrásek hořcový (Maculinea alcon)

ČR KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO

KH kraj (+) (+) ? (+) + (+) ?

pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) ploskoroh (Ascalaphus spp.) roháček Ceruchus chrysomelinus střevlík zlatý (Carabus auratus) střevlík Carabus clathratus střevlík Carabus hungaricus střevlík Carabus menetriesi střevlík Carabus nitens tesařík alpský (Rosalia alpina) tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri) tesařík Megopis scabricornis hnědásek osikový (Euphydryas maturna)

KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO

(+) (+) (+) ? (+) ?

chroust ochmýřený (Anoxia pilosa) kovařík Ludius ferrugineus krajník Calosoma auropunctatum martináč hrušňový (Saturnia pyri) okáč skalní (Hipparchia briseis)

SO SO SO SO SO

+ + (+) ?

pačmelák cizopasný (Psythirus rufipes) páchník hnědý (Osmoderma eremita) potápník široký (Dytiscus latissimus) přástevník mařinkový (Eucharia casta) přástevník svízelový (Claetis maculosa) střevlík Carabus scabriusculus střevlík Carabus variolosus stužkonoska vrbová (Catocala electa) tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) tesařík zavalitý (Ergates faber) tesařík Tragosoma depsarium zdobenec Gnorimus nobilis zdobenec Gnorimus variabilis zlatohlávek chlupatý (Tropinota hirta) zubokřídlec dubový (Marumba quercus) žluťásek borůvkový (Colias palaeno) batolec červený (Apatura ilia) batolec duhový (Apatura iris) bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) bělopásek jednořadý (Limenitis reducta) bělopásek topolový (Limenitis populi) číhalka pospolitá (Atherix ibis)

SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO O O O O O O

+ + (+) (+) + + (+) + + + + +

Poznámka

pouze historický výskyt pouze nedoložený historický výskyt pouze historický výskyt, možnost záletu?

pouze nedoložený historický výskyt, možnost nálezu

pouze historický výskyt

pouze historický výskyt pouze zavlečený, ověřit možný výskyt

historický výskyt pravděpodobný, ale nedoložený, možnost recentního výskytu syn. Elater ferrugineus pouze nepůvodní výskyt, závleky syn. Chazara briseis, pouze historický výskyt

pouze historický výskyt jediný historický údaj

historický výskyt, možnost záletu


čmelák Bombus spp. drabčík huňatý (Emus hirtus) chrobák ozbrojený (Odontaeus armiger) chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) chroust mlynařík (Polyphylla fullo)

O O O O O

+ (+) ? + (+) ?

kovařík Lacon querceus kovařík Lacon lepidopterus kovařík Lacon punctatus kozlíček jilmový (Saperda punctata) krajník hnědý (Calosoma inquisitor) krajník pižmový (Calosoma sycophanta) krasec měďák (Chalcophora mariana) lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) majka Meloe (Proscarabaeus) autumnalis majka obecná (Meloe (Proscabaeus) proscarabaeus) majka fialová (Meloe (Proscarabaeus) violaceus) majka ( Meloe (Lampromeloe) cavensis majka duhová (Meloe (Lampromeloe) variegatus) majka Meloe (Meloegonius) cicatrisosus majka Meloe (Meloegonius) rufiventris majka Meloe (Coelomeloe) tuccius majka Meloe (Listromeloe) hungarus majka Meloe (Micromeloe) decorus

O O O O O O O O O O O O O O O O O O

+ + (+) + + + -? -?

majka Meloe (Micromeloe) uralensis majka Meloe (Eurymeloe) brevicollis majka Meloe (Eurymeloe) rugosus majka Meloe (Eurymeloe) scabriusculus mravenec – Formica spp. můra Phragmitiphila nexa nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia) prskavec větší (Brachinus crepitans) prskavec Brachinus ganglbaueri advena prskavec Brachinus psophia prskavec menší (Brachinus explodens) roháč obecný (Lucanus cervus) střevlík Carabus arcensis střevlík Carabus irregularis střevlík Carabus obsoletus střevlík Carabus problematicus střevlík Carabus scheidleri střevlík Ulrichův (Carabus ullrichi) svižník Cicindela arenaria svižník polní (Cicindela campestris) svižník Cicindela germanica svižník Cicindela littoralis svižník Cicindela soluta svižník Cicindela sylvatica svižník Cicindela sylvicola šídlo rašelinné (Aeschna subarctica) zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) zdobenec Trichius rosaceus zdobenec Trichius sexualis zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa) zlatohlávek Oxythyrea funesta

O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O

+ + + + + + + (+) ? + + + + + + + + + + + (+) + + -? + + + + -?

v kraji cca 20 druhů historický výskyt, možnost nálezu

chybí novější pravděpodobný

nálezy,

výskyt

historický výskyt syn. Hyles euphorbiae

v minulosti pravděpodobný výskyt

ve středním Polabí se vyskytuje, výskyt pravděpodobný

více druhů, přesné informace chybí jediný nález

historický výskyt, sporné recentní zálety

historický výskyt

Krkonoše ?

syn. Cetonischema aeruginosa recentní šíření, možnost nálezu


Přehled druhů uvedených v přílohách II, IV Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC, které se vyskytují v Královéhradeckém kraji Taxon tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus)

NATURA NAT II, IV. NAT II, IV.

potápník Graphoderus bilineatus roháč obecný (Lucanus cervus) páchník hnědý (Osmoderma eremita) tesařík alpský (Rosalia alpina)

NAT II, IV NAT II NAT II, IV. NAT II, IV

přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) bourovec trnkový (Eriogaster catax) hnědásek osikový (Euphydryas maturna)

NAT II

KH kraj Poznámka (+) jediný historický údaj ? výskyt v blízkém okolí: střední Polabí a niva Loučné, možnost nálezu (+) historický výskyt + + (+) ? pouze zavlečený, ověřit možný výskyt (+) historický výskyt

NAT II, IV NAT II, IV

(+) (+) ?

okáč jílkový (Lopinga achine) modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) modrásek bahenní (Maculinea nausithous) modrásek očkovaný (Maculinea teleius) jasoň červenooký (Parnassius apollo) jasoň dymnivkový (Parassius mnemosyne)

NAT IV NAT IV NAT II, IV NAT II, IV NAT IV NAT IV

(+) + + + (+) (+)

lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina) vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia)

NAT IV NAT II, IV NAT II, IV

+ + +

historický výskyt historický výskyt, možnost výskytu vzhledem přítomnosti na Kolínsku historický výskyt

pouze historický výskyt pouze historický výskyt, možnost záletu?

+ - současný výskyt v Královéhradeckém kraji (+) – historický výskyt v Královéhradeckém kraji ? – sporný nebo potenciální výskyt (komentář v poznámce) O – ohrožený, KO - kriticky ohrožený, SO – silně ohrožený (kategorie dle Vyhlášky 395/1992 sb.) NAT II, IV – druh je uveden v II. nebo IV. příloze Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC syn. – synonymum Taxony ve Vyhlášce uvedené jako rody jsou rozepsány do druhové úrovně (kromě r. Bombus a Formica)


Přehled dalších ohrožených a bioindikačně významných druhů, jejichž mapování, monitoring a ochrana jsou v Královéhradeckém kraji žádoucí bráněnka červená - Clitellaria ephippium (FABRICIUS, 1775) drabčík sršňový - Velleius dilatatus (FABRICIUS, 1787) dřevožrout - Pycnomerus terebrans (OLIVIER, 1790) hnojník - Psammodius asper (FABRICIUS, 1775) kovařík - Ampedus brunnicornis GERMAR, 1844 kovařík - Danosoma fasciata (LINNAEUS, 1758) kovařík - Diacanthous undulatus (DE GEER, 1774) kovařík - Hemicrepidius (Crepidophorus) mutilatus (ROSENHAUER, 1847) kovařík - Ischnodes sanguinicollis (PANZER, 1793) kovařík - Reitterelater dubius PLATIA et CATE, 1990 kovařík - Stenagostus rhombeus (OLIVIER, 1790) kozlíček hvozdník - Monochamus sartor (FABRICIUS, 1787) kozlíček vrbový - Lamia textor (LINNAEUS, 1758) krasec třešňový - Anthaxia (s.str.) candens (PANZER, 1787) květomil - Allecula rhenana BACH, 1856 lenec - Melandrya caraboides (LINNAEUS, 1761) lesák rumělkový - Cucujus cinnaberinus (SCOPOLI, 1763) - (NAT II, IV). lesklice horská - Somatochlora alpestris (SELYS, 1840 lesklice skvrnitá - Somatochlora flavomaculata (LINDEN,1825) modrásek hořcový - Maculinea alcon (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) (§ KO ) mravkolev - Myrmeleon bore (TJEDER, 1941) můra - Polymixis xanthomista (HÜBNER, 1819) nosatec - Coniocleonus nebulosus (LINNAEUS, 1758) nosatec - Coniocleonus turbatus (FAHRAEUS, 1842) nosatec - Minyops carinatus (LINNAEUS, 1767) okáč bělopásný - Hipparchia hermione (LINNAEUS, 1764) okáč metlicový - Hipparchia semele (LINNAEUS, 1758) okáč ovsový - Minois dryas (SCOPOLI, 1763) okáč stříbrooký - Coenonympha tullia (MÜLLER, 1764) osenice - Rhyacia lucipeta (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) pabourovec jestřábníkový - Lemonia dumi (LINNAEUS, 1761) pabourovec pampeliškový - Lemonia taraxaci (DENIS et SCHIFF., 1775) páskovec dvouzubý - Cordulegaster bidentatus SELYS, 1854 páskovec kroužkovaný Cordulergaster boltoni (DONOVAN, 1807) pestrokrovečník - Aporthopleura sanguinicollis (FABRICIUS, 1787) potápník - Cybister lateralimarginalis (DE GEER, 1774) potápník široký - Dytiscus latissimus – (§ SO ) přástevník pryšcový - Ammobiota festiva (HUFNAGEL, 1766) přástevník užankový - Hyphoraia aulica (LINNAEUS, 1758) roháček - Aesalus scarabaeoides (PANZER, 1794) smutník jílkový - Penthophera morio (LINNAEUS, 1767) strumičník zlatooký - Osmylus fulvicephalus (SCOPOLI, 1761) střevlíček - Chlaenius (Chlaeniellus) tristis (SCHALLER, 1783) střevlíček - Chlaenius (Chlaenites) spoliatus (ROSSI, 1790) střevlíček - Patrobus australis J.SAHLBERG, 1875 šídlo rašelinné - Aeschna subarctica WALKER, 1908 - (§ O) tesařík - Brachyleptura tesserula (CHARPENTIER, 1825) tesařík - Pachyta lamed (LINNAEUS, 1758) tesařík - Pedostrangalia pubescens (FABRICIUS, 1787) tesařík - Rhamnusium bicolor bicolor (SCHRANK, 1781) tesařík - Xylotrechus pantherinus (SAVENIUS, 1825) vážka čárkovaná - Leucorrhinia dubia (LINDEN, 1824) vřetenuška ligrusová - Zygaena carniolica (SCOPOLI, 1763) vřetenuška mokřadní - Zygaena trifolii (ESPER, 1783) zelenáček - Jordanita globulariae (HÜBNER, 1793)

11.3.1.1. Charakteristika jednotlivých ohrožených taxonů: Druhy jsou uvedeny v abecedním pořadí podle českých názvů, pokud jsou české Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 88

názvy shodné, podle latinských jmen. Čísla jsou shodná s kódy druhů v databázi. Bez čísel jsou druhy, u nichž chybí spolehlivé faunistické údaje nebo není účelné je rozepisovat, a proto nejsou v databázi. Komentovány jsou některé druhy, jejichž výskyt na území Královéhradeckého kraje nebyl zatím prokázán, ale vyskytují se v nejbližším okolí (text typově menším písmem). 1. batolec červený - Apatura ilia (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) - (§ O) Nápadný, esteticky působivý druh („barvoměnka červená“), jehož rozšíření v ČR hodnotí BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002) jako plošné, s výjimkou odlesněné krajiny a intenzivně obhospodařovaných zemědělských celků. Zpravidla nevystupuje nad 600 m m.m. Na území východních Čech (Královéhradecký i Pardubický kraj) je však zřejmě mnohem méně rozšířen než ve středních, severních a jižních Čechách a na území Moravy (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002, síťová mapa rozšíření). Housenky se vyvíjejí na osikách (Populus tremula), topolech černých (Populus nigra) a vrbě jívě (Salix caprea). Principy ochrany: Druh je chráněn především z estetických důvodů. Není příliš ohrožený a nevyžaduje cílený specifický management (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Žádoucí je citlivý přístup k rozptýlené zeleni ve volné krajině. V lesních celcích je žádoucí ponechávání spontánně rostoucích „měkkých dřevin“ v lesních pláštích, podél komunikací a v průsecích. 2. batolec duhový - Apatura iris (LINNAEUS, 1758) - (§ O) Nápadný, esteticky působivý druh („barvoměnka duhová“), v ČR plošně rozšířený s výjimkou zcela odlesněné krajiny a velkých, intenzivně obhospodařovaných zemědělských celků. V Královéhradeckém kraji se vyskytuje jednotlivě od nížin po horská údolí. Vývoj na vrbách, především na vrbě jívě (Salix caprea), vrbě popelavé (Salix cinerea), vrbě ušaté (Salix aurita) a vrbě křehké (Salix fragilis). Principy ochrany: Druh je chráněn především z estetických důvodů. Není příliš ohrožený a nevyžaduje cílený specifický management (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Žádoucí je citlivý přístup k rozptýlené zeleni ve volné krajině. V lesních celcích je žádoucí ponechávání spontánně rostoucích „měkkých dřevin“ v lesních pláštích, podél komunikací a v průsecích. 3. bělopásek dvouřadý - Limenitis camilla (LINNAEUS, 1764) - (§ O) Velmi lokální druh přirozených listnatých lesů v teplejších polohách, s vývojem na zimolezech. Zřejmě nejvitálnější a nejpočetnější populace v Královéhradeckém kraji byla zjištěna v r. 1999 v PR Dubno u České Skalice, kde se vyvíjí na zimolezu pýřitém (Lonicera xylosteum). V rámci lesní části rezervace zde zřejmě preferuje poněkud prosvětlené listnaté porosty s bohatým výskytem zimolezu. Dospělí motýli zde byli zastiženi mimo zapojený porost – na čerstvé pasece uprostřed lesního komplexu a na jižním okraji lesa. Motýli byli pozorováni, jak sají z vlhkých, rozrytých a rozježděných míst. Principy ochrany: Pro zachování tohoto druhu je žádoucí zachovat prosvětlené lesní partie s výskytem zimolezu, nezahušťovat tyto porosty novou výsadbou, případně odstraňovat nálet konkurenčních dřevin (jasan). Při případných těžbách postupovat šetrně vůči porostům zimolezu. Pravděpodobně je pro tento druh výhodný i výskyt čerstvých antropogenních disturbancí v lesních porostech (cesty a průseky s rozježděnými kalužemi, paseky) a světliny po padlých stromech.


4. bělopásek topolový - Limenitis populi (LINNAEUS, 1758) - (§ O) Nápadný velký motýl, jehož výskyt na území ČR je hodnocen jako celoplošný (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Vývoj na topolu osice (Populus tremula) a topolu černém (Populus nigra), a to vždy v ekotonu rostoucích mladých živných rostlinách (do výšky cca 3 m) (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Principy ochrany: Druh je chráněn především z estetických důvodů. BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002) jej nepovažují za ohrožený. Pro jeho výskyt je nutné zachovávat místa s mladými porosty živných rostlin (podél vodních toků, v lesních pláštích, průsecích apod. 5. bourovec trnkový - Eriogaster catax (LINNAEUS, 1758) - (NAT II, IV) V ČR velmi vzácný lesostepní druh, z Čech jsou známy pouze historické údaje o jeho výskytu, recentní nálezy však chybějí (NOVÁK, LIŠKA et al. 1997), pro území Královéhradeckého kraje uvádí pouze jediný historický údaj STERNECK (1929): „Lhota pod Hořičkou u České Skalice“. Principy ochrany: Ochrana tohoto druhu nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 6. bráněnka červená - Clitellaria ephippium (FABRICIUS, 1775) Je vzácným typizačním druhem starých lužních porostů Vyvíjí se v hnijících látkách, také u mravenců rodu Lasius, kteří osidlují staré duté stromy. Výskyt: V regionu je vyskytuje lokálně v místech zachovalých lesních porostů. Příčiny ohrožení a ochrana: Likvidace starých stromů s hostitelskými druhy mravenců je hlavní příčinou ohrožení druhu. Ochrana spočívá v důsledné ochraně stanovišť, včetně fragmentů lužního lesa se starými stromy a významných břehových porostů. 7. číhalka pospolná - Atherix ibis (FABRICIIUS, 1798) - (O) Larvy se vyvíjejí v tekoucí vodě všech typů od nížin po horské oblasti. Významný bioindikátor vodního znečištění . Uveden v příloze vyhlášky 395/92 Sb. v kategorii ohrožený. Druh je zařazen do Červené knihy ohrožených a vzácných živočichů (ZELENÝ, 1992), v kategorii E- ohrožený (endangered). Výskyt: V regionu registrován na více lokalitách na základě odchytu larev, výskyt imag je doložen však ojediněle: Metuje u Nového Města n.M. (Krčín). Příčiny ohrožení a ochrana: Příčinou ohrožení je téměř výhradně znečištění vod chemickými látkami, negativní vliv má i acidifikace vodních toků kyselými dešti. čmelák - Bombus spp. - (§ O) Rod Bombus se uveden v příloze vyhlášky 395/92 Sb. v kategorii ohrožený Legislativní ochrana všech druhů rodu Bombus v kategorii ohrožený je zdůvodněna jejich užitečností při opylování rostlin. Výskyt: V regionu nebyl systematický průzkum druhové skladby prováděn, existují pouze údaje staré 30 let (ZEMAN 1972), týkající se Hradecka a Orlických hor. Zjistil 20 druhů čmeláků, z nichž např. B. jonellus z Orlických hor a B. muscorum z okolí Hradce Králové jsou ojediněle se vyskytující i v rámci Čech. Příčiny ohrožení a ochrana: Pro většinu druhů je hlavní příčinou úbytku mizení vhodných biotopů pro zakládání hnízd (meze, nevyužité plochy apod.) a získávání potravy. Přímé ohrožení představuje aplikace agrochemikálií a vypalování trávy v jarním období. Kromě ochrany stanovišť před negativními vlivy lze uplatnit i aktivní ochranu zakládáním kolonií v specielních úlech. Metodika chovu čmeláků je poměrně dobře propracovaná. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 90

8. drabčík huňatý - Emus hirtus (LINNAEUS, 1758) - (§ O) V současnosti v Čechách velmi vzácný a lokální druh, který ustoupil zejména v důsledku zániku pastvy hovězího dobytka a tradičního venkovského hospodaření. Predátor, napadající larvy hmyzu (zejména dvoukřídlých) v exkrementech, v hnoji, pod hnijícími vegetabiliemi a na mršinách (cf. SMETANA 1958). V Královéhradeckém kraji nebyl zřejmě ani v minulosti příliš hojný. Doklady jsou známy pouze z Hradce Králové (SMETANA 1958) a z Benátek u Skuhrova nad Bělou, nález z r.1967 (JELÍNEK 2001). Principy ochrany: Podpora pastvinářství, v tomto případě především pastva hovězího dobytka. 9. drabčík sršňový - Velleius dilatatus (FABRICIUS, 1787) Lokální, relativně vzácný druh. Dravé larvy v substrátu z odpadu ze sršního hnízda loví larvy jiného hmyzu, především dvoukřídlých. V poslední dekádě 20. století byl v Královéhradeckém kraji tento druh nalézán poněkud častěji než v předchozích desetiletích. Tento fakt může být důsledkem zvýšené početnosti hostitelských sršní v důsledku teplejších a sušších létech. Příklady nálezů v období 1990 – 2000: Hradec Králové – hráze Orlice, sršní hnízdo (Mikát leg. et observ.), Hradec Králové – Malšovice, na světlo (Mikát, leg.), Hradec Králové-Dehetník, Týniště nad Orlicí a Náchod Podlipí ( JELÍNEK 2001). Principy ochrany: Ochrana je možná pouze za předpokladu zachování dostatečného množství dutých stromů, vhodných pro hnízda sršní. 9a. dřevožrout - Pycnomerus terebrans (OLIVIER, 1790) Vzácný druh, hodnocený jako tzv. „pralesní relikt“, cf. např. BURAKOWSKI, MROCZKOWSKI et STEFANSKA (1986), nalézaný např. na starých listnatých stromech v do červena ztrouchnivělém dřevě, obsazeném mravenci Lasius brunneus. Ve východních Čechách zatím jen velmi ojedinělé nálezy, z Královéhradeckého kraje je znám dosud jediný nález: Hradec Králové –Třebeš, luhy jižně od Fakultní nemocnice, ve starém, dutém solitérním dubu (1994, Mikát leg.). Principy ochrany: Chránit staré, duté stromy ve volné krajině, v lesních porostech i v intravilánech obcí (parky, stromořadí, nábřeží). Ponechávat např. i stojící, z bezpečnostních důvodů upravená torza starých stromů. hnědásek osikový - Euphydryas maturna (LINNAEUS, 1758) - (§ SO, NAT II, IV) Jde o jednoho z nejohroženějších, vymírajících druhů motýlů. Vývoj housenek probíhá zprvu především (u středočeských populací výhradně) na nízkých jasanech do 4 m výšky, nejprve ve společných hnízdech, na podzim se rozlézají a na jaře pokračují ve vývoji, při čemž na území ČR není známa živná rostlina (vše podle BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002).. Z území Královéhradeckého kraje uvádějí BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002, síťová mapa) starší nález ze čtverce 5761 („Dolní Poorličí“ – bez bližších údajů a uvedení zdroje). Pokud lze údaj považovat za věrohodný, jde o jediný, navíc historický doklad o výskytu na území kraje. Recentně jsou však doložené populace na Kolínsku (PR Domanovický les, Žiželický les, lesy u Radovesnice) (Zámečník 2003, pers. comm.), přítomnost druhu v jihozápadní části Královéhradeckého kraje (Chlumecko) není tudíž vyloučena (nálezy zalétlých jedinců jsou velmi pravděpodobné). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 91

Principy ochrany: V současnosti je velmi intenzivně studována jediná přežívající populace v Čechách na Kolínsku, nacházející se jen cca 5 km jz. od hranic Královéhradeckého kraje. Zásady aktivního managementu směřujícího k zajištění přežití tohoto druhu, shrnují BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002). Jako záhladní podmínku k záchraně postulují návrat k výmladkovému hospodaření v lesních chráněných územích. V hospodářských lesích hospodařit tak, aby byla v porostech přítomna mozaika malých lesních světlin, pasek a kotlíků v různých sukcesních stádiích. Zajistit a podporovat mladý, osluněný jasanový nálet do výšky stromků cca 4 m. Pokud by byl na území Královéhradeckého kraje zjištěn výskyt tohoto druhu, měla by se stát i zde jeho ochrana prioritní záležitostí. Poznámka: Na pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje („Choťovice“ - NPR Žehuňská obora) se vyskytoval stepní druh hnědásek černýšový (Melitaea aurelia) (cf. ZÁMEČNÍK 2003). Přes velmi intenzívní výzkum v posledních letech (2000-2003) se jej zde nepodařilo prokázat a pravděpodobně zde vyhynul. Management v jeho prospěch by se předpokládal v PR Bludy blokování sukcesního vývoje vegetace, sečení, rozrušování drnu a v ideálním případě řízenou pastvu ovcí nebo koz. 10. hnojník - Psammodius asper (FABRICIUS, 1775) Obligátní psamobiont, tj. druh vázaný na substrát tvořený jemným pískem. V minulosti mnohem více rozšířený, zejména podél velkých řek, po jejich regulaci byl zejména v Čechách zaznamenán silný úbytek. V Čechách jsou v současnosti známy pouze dvě populace: východočeská v nivě řeky Orlice u Krňovic (KRÁL et VITNER 1996a) a středočeská na středním Labi. Pro Královéhradecký kraj velmi významný druh, jemuž určitou ochranu poskytuje ochranný režim Přírodního parku Orlice. Principy ochrany: Ochrana nejen tohoto druhu, ale i další litorální a psamofilní entomofauny, vázané na písčité břehy řek, by měla spočívat v ponechání vybraných úseků řeky Orlice samovolnému vývoji s erozívní i sedimentární procesy (písečné kosy, lavice, obnažené břehy). Pokud by byl tento druh nalezen i na jiných místech (Metuje, Labe), měly by být i tyto lokality evidovány a podle možnosti územně chráněny. 11. chrobák ozbrojený - Odonteus armiger (SCOPOLI, 1772) - (§ O ) Poměrně vzácný, skrytě žijící brouk s noční aktivitou imag, v noci přilétá k umělému osvětlení. Vývoj probíhá nejčastěji v podzemních houbách. V Královéhradeckém kraji je největší koncentrace nálezů soustředěna do oblasti Podorlicka, většina údajů byla získána metodikou odchytu u světelného zdroje. Principy ochrany: Vzhledem ke skrytému způsobu života a nálezům u světelných zdrojů nelze většinou přesně lokalizovat místa vývoje, což snižuje bioindikační hodnotu většiny nálezů. V krajině s mozaikou zachovalých lesních porostů, pastvin a luk patrně nepatří k existenčně ohroženým druhům. Určitým rizikem pro v noci létající brouky bude zřejmě jejich pozitivní fototaxe, tj. přílety ke světelným zdrojům a osvětleným objektům na okrajích obcí nebo ve volné krajině (osvětlení čerpacích stanic, motorestů, sportovišť). Tito brouci, stejně jako množství dalšího hmyzu, mohou být likvidováni na chodnících pod osvětlením procházejícími lidmi nebo hmyzožravými predátory (ježek, ropuchy, ráno ptáci). Vhodnost osvětlení objektů mimo intravilán by mělo být posuzováno i z těchto důvodů. 12. chrobák pečlivý - Copris lunaris (LINNAEUS, 1758) - (§ KO) Koprofágní druh, závislý na pastvě. Z území Královéhradeckého je znám jediný starý Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 92

publikovaný údaj o výskytu: Hradec Králové (TESAŘ 1957) a s největší pravděpodobností zde již dávno vyhynul. V ČR velmi lokální a vzácný, v Čechách se v současnosti vyskytuje pouze v Českém středohoří, na Moravě na jihu a jihovýchodě země. Principy ochrany: Na území Královéhradeckého kraje vyhynul, opětovný výskyt je málo pravděpodobný. Přežívající jiné, zejména nelesní druhy koprofágní fauny, mohou být podporovány a chráněny podporou pastvy, ale i rozvojem chovu introdukovaných kopytníků (exotičtí jeleni, mufloni) v nelesních obůrkách, provozem a rozvojem hřebčínů a jezdeckých areálů apod. 13. chroust mlynařík - Polyphylla fullo (LINNAEUS, 1758) - (§ O ) Význačný brouk písčin a světlých borových porostů, rostoucích na písčitém podloží, v písčité půdě probíhá i několikaletý vývoj larev. V Královéhradeckém kraji pochází nejvíce nálezů z okolí Hradce Králové (50.–60. léta 20. století). Nálezy z pozdější doby již nejsou k dispozici. Přesto jeho výskyt i v současné době nelze vyloučit, neboť se dosud lokálně vyskytuje v sousedním Pardubickém kraji. Principy ochrany: Nezalesňovat osluněné písčité plochy na okrajích lesů, ponechávat bez zalesnění vybrané plochy v pískovnách. Určitým rizikem je i pozitivní fototaxe, tj. přílet brouků ke světelným zdrojům (viz komentář u chrobáka ozbrojeného), která by mohla decimovat již oslabené populace. jasoň červenooký - Parnassius apollo (LINNAEUS, 1758) (§ KO, NAT IV) Celoevropsky ohrožený a vymírající druh, vázaný na otevřené biotopy s nesouvislým vegetačním krytem, ať už přirozené (osluněné skalnaté stráně a skalní výchozy), nebo podmíněné antropicky - pastvou a jinými disturbancemi (zářezy komunikací apod.). Vývoj na různých druzích rozchodníků (Sedum spp.). V Čechách vymřelý druh s posledními nálezy v Podkrkonoší (20. léta 20. století, některé údaje zřejmě ne zcela věrohodné). BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002, síťová mapa) uvádějí z území Královéhradeckého kraje (jižní úpatí Krkonoš) historický výskyt ve třech čtvercích síťového mapování (5359, 5360, 5461), při čemž pramen, z něhož pravděpodobně čerpají (STERNECK 1929), všechny údaje zpochybňuje. Přijme-li se Sterneckův erudovaný a kritický názor, nebyl tento druh na území Královéhradeckého kraje nikdy doložen. Principy ochrany: Z území Královéhradeckého kraje existují jen staré, nedoložené údaje, ochrana, introdukce resp. reintrodukce se nepředpokládají. 14. jasoň dymnivkový - Parnassius mnemosyne (LINNAEUS, 1758) - (§ KO, NAT. IV) Živnými rostlinami housenek jsou různé druhy dymvivek (Corydalis spp.), u nás hlavně dymnivka plná (Corydalis solida) a dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), nejistý je vývoj na dymnivce duté (Corydalis cava) (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Vývoj housenek je možný jen na lesních světlinách, světlých pařezinách, pastevních lesích a v ekotonech, převedení lesů do zapojených vysokokmenných tvarů druh není schopen přežít. Výskyt: Z území Královéhradeckého kraje byl tento druh znám především z jihovýchodních Krkonoš, kde se hojně vyskytoval na jižních svazích Rýchor (STERNECK 1929) a u Žacléře (STERNECK 1929). Ve sbírce MHK jsou konkrétní doklady z okolí nádraží ve Svobodě nad Úpou z roku 1928. Z území CHKO Broumovsko je uveden v síťové mapě bez konkrétní lokality (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Z oblasti Orlických hor a Podorlicka je publikován jediný konkrétní nález (Poříčí u Liberka, 1953) (ROTTER et KAČÍREK 1984). Na západ od území Královéhradeckého kraje se v 1. polovině 20. století nacházela oblast početného výskytu ve středním Polabí: Poděbradsko, Nymbursko, okolí Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 93

Velkého Oseka (STERNECK 1929). Vyhynutím těchto středočeských populací v 90. letech 20. století zanikl výskyt tohoto druhu v Čechách. V rámci ČR se dosud vyskytuje např. v Pomoraví (CHKO Litovelské Pomoraví) a na více lokalitách v jižní polovině Moravy (od NP Podyjí po Bílé Karpaty a Beskydy). Nejbližší recentní nálezy (vzhledem k území Královéhradeckého kraje) však pocházejí z polské části Javořích hor (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002, síťová mapa rozšíření), pouze několik kilometrů od českých hranic.Výskyt nebo zálet do CHKO Broumovsko není tudíž zcela vyloučen. Principy ochrany: Pokud by byl tento druh nově zjištěn v CHKO Broumovsko (případně na dalších lokalitách v regionu), bylo by prioritním úkolem Správy CHKO a všech složek ochrany přírody zajistit územní ochranu s cíleným managementem. Ten v zásadě spočívá v prosvětlení lesních porostů s výskytem dymnivek (zásah a způsob provedení by bylo nutno předem konzultovat se specialisty). Populace by měla mít v době výskytu imag zajištěnu strážní službu. 15. klínatka rohatá - Ophiogomphus cecilia (FOURCROY, 1785) - (NAT. II, IV) Larvy klínatky rohaté jsou životem vázány na písčitá dna proudných úseků řek a potoků i vyšší obsah kyslíku a je i čistší. Vývoj je víceletý, asi 3 až 4letý. Důležitá je přítomnost nezabahněných a vegetací nezarostlých míst se slabými nánosy naplaveného detritu. Stanoviště splňující tato kritéria se nacházejí jen ve zcela přirozených starých stabilních korytech řek nebo v úsecích, kde řeka eroduje v blízkosti jezů, pod nimiž vznikají písečné náplavy. Výskyt: Druh má západosibiřský typ rozšíření a dnes již velmi ostrůvkovitý výskyt v Evropě. V ČR vzácný druh, centrum výskytu v jižních Čechách (Třeboňsko), severních Čechách (Českolipsko) a východním Polabí. Významné početné populace žijí v úseku Orlice od Hradce Králové po Třebechovice, hojnější výskyt byl též registrován na dolním toku Metuje u Jaroměře, v úseku Labe od obce Žireč po Jaroměř a v povodí Olešenky v Orlických horách. Území výskytu v Přírodním parku Orlice a dolní tok Metuje u Jaroměře jsou ve výběru pro vyhlášení území SAC (perspektivní území výskytu - pSCI). Stupeň ohrožení: V okolních středoevropských státech je vesměs uváděna jako vyhynulá nebo ohrožená vymizením. Podle novějšího návrhu červeného seznamu vážek (HANEL & ZELENÝ 1999) je zařazen v kategorii ohrožený druh (endagered). Je dále zařazen do přílohy II aIV Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť (druhy vyžadující vyhlášení zvláštních území ochrany) a proto byl zahrnut v ČR do systému NATURA 2000. V současné době jsou vytipována perspektivní území výskytu pSCI (potential Sites of Community Interest) pro Evropskou komisi. Příčiny ohrožení: Za hlavní příčinu ústupu této vážky lze jednoznačně označit regulaci menších toků (zejména regulace koryt, zpevňování břehů), a znečišťování tekoucích vod, na které velmi citlivě reaguje. Negativní vliv má i likvidace břehových porostů a nadměrné vysazování ryb. Ochrana: Zachování a ochrana přirozených úseků vodotečí, ochrana vody před znečištěním. Při budování jezů, opravách mostů apod., i jiných úpravách (revitalizacích) toků vytvářet proudné písčité úseky bez vegetace, které jsou vhodné k osídlení larvami. 16. kovařík - Ampedus brunnicornis GERMAR, 1844 Lokální a bioindikačně důležitý druh zachovalých lesních porostů (lužní lesy, doubravy), vývoj v trouchnivém dřevě v dutinách kmenů, především dubů. V Královéhradeckém kraji leží největší koncentrace nálezů v území bývalých obor mezi Třebechovicemi a Týništěm nad Orlicí, další nálezy byly zaznamenány na Jičínsku (Kopidlno, Jičín), Chlumecku a v okolí Dobřenic. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 94

Principy ochrany: V rámci kraje je prioritním územím pro ochranu nejen tohoto druhu, ale pro veškerou arborikolní entomofaunu, areál bývalých obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí. Bylo by velmi žádoucí rozšířit územní ochranu v rámci tohoto území (propojit stávající MCHÚ, chránit aleje, skupiny i jednotlivé prastaré duby v tomto území). Zásadním způsobem změnit lesnické hospodaření, které postupně směřuje k likvidaci celého komplexu zdejší unikátní a reliktní entomofauny. Žádoucí by byla územní ochrana zachovalých lesních porostů v oboře v Kopidlně. V ostatních dubových porostech ponechávat vybrané jednotlivé stromy nebo jejich skupiny až do stádia rozpadu. 17. kovařík - Danosoma fasciata (LINNAEUS, 1758) Eurosibiřský druh starých jehličnatých lesů pahorkatin a horských oblastí, v ČR lokální a stále vzácnější (LAIBNER 2000). Vývoj karnivorních larev probíhá v trouchnivém dřevě pahýlů a ležících kmenů smrků a jedlí. ČECHOVSKÝ (1990) zjistil vývoj larev též v osluněných, neodkorněných smrkových pařezech s počínající bílou hnilobou, společně s larvami tesaříků (Corymbia rubra, Arhopalus rusticus, Asemum striatum), V Královéhradeckém kraji je velmi vzácný a lokální v podhorských a horských lesích, z CHKO Orlické hory publikoval dva nálezy LAIBNER (1977), z CHKO Broumovko pochází jediný nález z r. 2000 z okolí Božanova (HAMET, MERTLÍK et VANCL 2003). Principy ochrany: Zajištění funkční územní ochrany starých jehličnatých porostů v podhorských a horských oblastech, pro vybrané porosty prosadit režim samovolného vývoje. 18. kovařík - Diacanthous undulatus (DE GEER, 1774) Holarktický druh starých jehličnatých lesů horských oblastí, v ČR lokální a stále vzácnější (LAIBNER 2000). Vývoj larev probíhá v kůře, pod kůrou a v trouchnivém dřevě smrků, vzácně i buků. V Královéhradeckém kraji se vyskytuje v CHKO Orlické hory (LAIBNER 1977), výskyt byl potvrzen i novými nálezy (Deštné v Orlických horách, 2003, Mikát leg.). Principy ochrany: Zajištění funkční územní ochrany starých jehličnatých porostů v podhorských a horských oblastech, pro vybrané porosty prosadit režim samovolného vývoje. Jedním z území, kde by bylo žádoucí zajistit úplnou územní ochranu (nejen) pro tento druh, jsou zachovalé lesní porosty mezi NPR Bukačka, Šerlišským mlýnem a Masarykovou chatou na Šerlichu. Území navazuje na NPR Bukačka, od které se výrazně liší příznivou jihozápadní expozicí a větším vertikálním rozpětím (800-1000 m). 19. kovařík - Hemicrepidius (Crepidophorus) mutilatus (ROSENHAUER, 1847) Pravděpodobně středoevropský, stenoekní, skrytě žijící druh s vývojem v dutinách listnatých stromů v zachovalých lesích nížin a pahorkatin, příp. v parcích apod. (cf. LAIBNER 2000). Vývoj probíhá ve vlhkém trouchnivém dřevě, dospělí brouci aktivují převážně večer. V Královéhradeckém kraji velmi vzácný a velmi lokální s několika nálezy v okolí Chlumce nad Cidlinou a Týniště nad Orlicí. Principy ochrany: V lesních porostech i mimo les zachovávat a chránit staré, duté stromy. 20. kovařík - Ischnodes sanguinicollis (PANZER, 1793) Jediným, dnes už historickým údajem o výskytu tohoto druhu na území Královéhradeckého kraje je Roubalův nález v Opočně (ROUBAL 1924), jako údaj Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 95

„Třebechovická tabule“ jej opakuje LAIBNER (2000) Principy ochrany: V lesních porostech i mimo les zachovávat a chránit staré, duté stromy. 21. kovařík - Lacon querceus (HERBST, 1784) - (§ O ) Velmi lokální a vzácný druh starých dubových porostů. Vývoj probíhá ve starých dubech, při čemž názory na potřebnou kvalitu trouchu nebo trouchnivého dřeva se liší (ČECHOVSKÝ 1990, LAIBNER 2000). V Královéhradeckém kraji je relativně velké množství nálezů známo z Dolního Poorličí, z lesních komplexů mezi Třebechovicemi pod Orebem a okolím Týniště nad Orlicí (většinou Mertlík leg. et observ.). Početný výskyt tohoto druhu ve starých dubech svědčí o mimořádných hodnotách tohoto území. Principy ochrany: V rámci kraje je prioritním územím pro ochranu nejen tohoto druhu, ale pro veškerou arborikolní entomofaunu, areál bývalých obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí. Bylo by velmi žádoucí rozšířit územní ochranu v rámci tohoto území (propojit stávající MCHÚ, chránit aleje, skupiny i jednotlivé prastaré duby v tomto území). Zásadním způsobem změnit lesnické hospodaření, které postupně směřuje k likvidaci celého komplexu zdejší unikátní a reliktní entomofauny. Žádoucí by byla územní ochrana zachovalých lesních porostů v oboře v Kopidlně. V ostatních dubových porostech ponechávat vybrané jednotlivé stromy nebo jejich skupiny až do stádia rozpadu. 22. kovařík - Reitterelater dubius PLATIA et CATE, 1990 Velmi vzácný, reliktní druh (z Čech jsou dosud známy pouze 4 lokality výskytu) lužních lesů, včetně pravidelně zaplavovaných území, a listnatých lesů pahorkatin. Obývá vlhké zapojené porosty i teplejší prosluněné lesy a solitérní stromy. Byl nalezen v dutinách kmenů dubů, buků, lip a topolů. Larvy prodělávají svůj vývoj ve vlhké směsi jemného trouchu a exkrementů larev zlatohlávků (Cetonischema aeruginosa) nebo páchníků (Osmoderma eremita). Vývoj za příhodných podmínek dokončí i v dutinách padlých kmenů a větví odlomených z kmene. V Královéhradeckém kraji byl zjištěn pouze dvakrát (Týniště nad Orlicí, Bědovice). Principy ochrany: V rámci Královéhradeckého kraje byl zjištěn pouze v areálu bývalých obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí, který je prioritním územím pro ochranu pro veškerou arborikolní entomofaunu. Bylo by velmi žádoucí rozšířit územní ochranu v rámci tohoto území (propojit stávající MCHÚ, chránit aleje, skupiny i jednotlivé prastaré duby v tomto území). Zásadním způsobem změnit lesnické hospodaření, které postupně směřuje k likvidaci celého komplexu zdejší unikátní a reliktní entomofauny. V ostatních dubových porostech ponechávat vybrané jednotlivé stromy nebo jejich skupiny až do stádia rozpadu. 23. kovařík - Stenagostus rhombeus (OLIVIER, 1790) Lokální a vzácný druh původních lesních porostů. Na území Královéhradeckého kraje (Chlumecko, okolí Hradce Králové a Týniště nad Orlicí) je jeho výskyt registrován relativně krátkou dobu (od 90 let 20. stol.), populace navazující na výskyt v Královéhradeckém kraji byly zjištěny i v krajích sousedních (NPR Žehuňská obora, PR Buky u Vysokého Chvojna) Principy ochrany: V lesních porostech zachovávat vybrané staré stromy, včetně odumírajících jedinců a zbytků. Preferovat výběrovou těžbu před holosečemi. 24. kovařík rezavý - Elater ferrugineus LINNAEUS, 1758 - (§ SO) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 96

Vývoj v dutých listnatých stromech v porostech, skupinách stromů i solitérách V Královéhradeckém kraji vzácný a velmi lokální druh. Většina dosud známých nálezů je koncentrována do oblasti Podorlicka, především do okolí Týniště nad Orlicí a Petrovic, další nálezy jsou známy z Opočna a Mochova. Ojedinělý výskyt je doložen z Jičína. Karnivorní larva se vyvíjí v dutých listnatých stromech v humózní substanci, zpracované larvami zlatohlávků a páchníků (LAIBNER 2000). Principy ochrany: Nekompromisní ochrana dutých stromů v lesních porostech i mimo les (stromořadí, parky). Zajistit uzemní ochranu v hlavní oblasti výskytu v Královéhradeckém kraji, tj. v areálu lesů v Dolním Poorličí (Třebechovicko, Týnišťsko). 25. kozlíček hvozdník - Monochamus sartor (FABRICIUS, 1787) V českých zemích lokální a vzácný, vymírající druh. SLÁMA (1998) pro území ČR z období po 2. světové válce uvádí výskyt pouze ze Šumavy a Novohradských hor. Vyskytuje se zpravidla pouze v původních podhorských a horských smrkových porostech, vývoj larev probíhá v oslabených nebo padlých stromech (SLÁMA 1998). Nález Z.Vancla (Teplice nad Metují, 1979) považuje Sláma za neúmyslné zavlečení. Nové recentní nálezy z CHKO Broumovsko z let 2001-2003 však dokládají autochtonní výskyt tohoto reliktního a bioindikačně významného druhu v Královéhradeckém kraji (cf. HAMET et VANCL 2003). Principy ochrany: V NPR Adršpašsko-teplické skály radikálním způsobem přehodnotit hlavní účel ochrany tohoto území, která dosud akcentuje spíše neživou přírodu (geomorfologie). Radikálně přehodnotit lesnické hospodaření. Ve vybraných porostech zajistit bezzásahové zóny, směřovat tyto porosty k samovolnému vývoji. Pokud bude zjištěn výskyt tohoto druhu mimo MCHÚ, je nutné chránit i jednotlivé stromy, skupiny stromů nebo i torza (zlomy). Nesmí se opakovat situace, kdy byl smrk z okraje NPR, osídlený tímto druhem, poražen a odvezen na pilu (!) k dolíhnutí dospělých brouků (Hamet 2003, pers. comm.). V odůvodněných případech (kolize stromů, ochrana majetku nebo obyvatel) je možné po pokácení tyto stromy přemístit přímo do porostů v rezervaci. Vzhledem k tomu, že zřejmě kromě Šumavy a Novohradských hor je CHKO Broumovsko jediným místem přežívání tohoto druhu na území ČR, měla by se jeho ochrana stát pro Královéhradecký kraj jednou z ochranářských priorit. 26. kozlíček vrbový - Lamia textor (LINNAEUS, 1758) V současnosti v rámci celé ČR lokální, řídký až velmi vzácný druh s výskytem především podél vodních toků (SLÁMA 1998). Obývá břehové a lužní porosty, vyvíjí se zejména v dolních a kořenových partiích žijících živných stromů, jimiž jsou vrby a topoly. V minulosti učebnicový „škůdce“ v porostech vrb, pěstovaných „na hlavu“ pro výrobu košíkářského zboží. V důsledku likvidace vrboven a pokračujícímu trendu likvidace jednotlivých starých stromů (vrb a topolů) při regulacích a údržbách břehů vodních toků tento druh silně ustupuje. V Královéhradeckém kraji je jeho výskyt vymapován prakticky pouze podél řek Labe a Orlice (SLÁMA 1998 – síťová mapa, bez konkrétních nalezišť), mimo to byl nalezen i v nivě Metuje (Nové Město na Metují – Krčín, 1996). V letech 1992 – 1998 byl opakovaně nalézán na levém břehu Labe jižně od Hradce Králové (Vysoká nad Labem). Principy ochrany: Zajistit ochranu hodnotných úseků niv a lužních porostů podél vodotečí, zabránit nesmyslnému kácení starých stromů na březích. 27. krajník hnědý - Calosoma (s.str.) inquisitor (LINNAEUS, 1758) - (§ O) Predátor pronásledující housenky motýlů (např. obaleče dubového), početnost silně kolísá podle výskytu housenek. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 97

V Královéhradeckém kraji se vyskytuje většinou jednotlivě a nehojně v dubových porostech v teplejších částech regionu, výjimečně početný výskyt byl pozorován v červnu 1996 v dubových porostech u Vysoké nad Labem (tisíce larev). Principy ochrany: Zásadním předpokladem je vyloučení velkoplošné aplikace insekticidů v lesních porostech. 28. krajník pižmový - Calosoma (s.str.) sycophanta (LINNAEUS, 1758) - (§ O ) Predátor potravně vázaný na housenky motýlů. Početný výskyt, zejména v teplejších oblastech ČR, býval podmíněn např. přemnožením bekyně velkohlavé. Při chemických postřicích proti přemnoženým „škůdcům“ v 50. a 60. letech 20. století zahynulo obrovské množství krajníků. Z území Královéhradeckého kraje je jeho výskyt publikován nebo doložen z Jičínska, Chlumecka a okolí Hradce Králové. Podle dochovaných údajů lze usuzovat, že zde nepatřil k příliš hojným druhům. V posledních několik desetiletích zde již nebyl pozorován. Principy ochrany: V současnosti je tento druh v Královéhradeckém kraji nezvěstný. Územní ochrana je i v případě opětovného nálezu problematická (díky dobrým migračním schopnostem je tento druh schopen překonávat velké vzdálenosti a migrovat za zdroji potravy). Zásadním předpokladem k přežití v místech jeho (byť dočasného) výskytu je vyloučení velkoplošné aplikace insekticidů v lesních porostech. 29. krasec třešňový - Anthaxia (s.str.) candens (PANZER, 1787) Nápadný, pestře zbarvený druh. Larvy se vyvíjejí pod kůrou višní a třešní, méně často dalších ovocných dřevin, preferují osluněné části stromů. Nejčastějším biotopem jsou staré, neobhospodařované třešňové sady a aleje. Z Královéhradeckého kraje je dosud znám pouze z ojedinělých nalezišť, poněkud častěji nalézaný je v Pardubickém a Středočeském kraji (Kunětické hora, NPR Žehuňská obora, PP Báň). Principy ochrany: Je velmi žádoucí zinventarizovat a z hlediska výskytu tohoto druhu prozkoumat staré třešňové sady v teplejších oblastech regionu. Toto zkoumání provádět pokud možno šetrnými metodami, maximálně šetřit staré stromy (někde postačí registrovat výletové otvory, případně mrtvé, suché nedolíhlé jedince) V případě doloženého výskytu vyhlásit ochranu zjištěných lokalit. Zajistit dosadbu ovocných dřevin, zajistit vhodný management (blokovat zarůstání starých sadů ruderální a succesní vegetací. Výskyt tohoto druhu v Královéhradeckém kraji (vzhledem k nejistým nálezům v Polsku – cf. BURAKOWSKI, MROCZKOWSKI et STEFANSKA 1985) leží na okraji celkového rozšíření druhu, a ochrana by měla být z tohoto důvodu i kulturní a prestižní záležitostí kraje. 30. květomil - Allecula rhenana BACH, 1856 Středoevropský druh vázaný na staré duté listnaté dřeviny (např. buky, duby, topoly a jilmy), kde se vyvíjí v trouchu nebo v trouchnivém dřevě. Dospělí brouci jsou aktivní večer a v noci. Lze jej považovat za reliktní druh zachovalých listnatých porostů. V Královéhradeckém kraji byl dosud nalezen pouze v zbytcích porostů lužního typu na pravém i levém břehu Labe jižně od Hradce Králové (okolí Vysoké nad Labem), kde je vázán na staré duté topoly. V posledním desetiletí jsou staré a duté stromy, zejména topoly, zřejmě programově likvidovány správcem toku (Povodí Labe). Likvidují se tak vhodná stanoviště nejen pro tento druh, ale i pro další tamní ohroženou, na staré stromy vázanou entomofaunu (tesařík Rhamnusium bicolor, kozlíček vrbový, zlatohlávek skvostný, bráněnka Clitellaria ephippium). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 98

Principy ochrany: Ochrana zbytků lužních porostů, zejména v labské nivě jižně od Hradce Králové. Zamezit vcelku bezdůvodnému kácení starých topolů v těchto luzích a na labských březích, kde případná kolize stromu absolutně neohrožuje majetek ani obyvatelstvo (děje se tak zřejmě z důvodů technokratické estetiky nebo „nutnosti“ proinvestovat státní prostředky a vykázat činnost). Bylo by žádoucí obnovit územní ochranu porostů v prostoru meandru „Polabiny“ na hranicích Královéhradeckého a Pardubického kraje, kde leží jedno z doložených míst výskytu tohoto druh a další ohrožené entomofauny. Obecným principem je, stejně jako u ostatních arborikolních a dutinových druhů, ponechávat staré a duté stromy na všech vhodných místech. 31. lenec - Melandrya caraboides (LINNAEUS, 1761) Eurosibiřský arborikolní druh, v Královéhradeckém kraji jediný dosud zjištěný zástupce rodu Melandrya (v ČR se vyskytují 3 druhy). Larvy žijí v rozkládajícím se, ale ještě dosti tvrdém dřevě listnatých dřevin. V Královéhradeckém kraji byl tento druh zatím zjištěn pouze v okolí Nového Města nad Metují (Nové Město nad Metují – Krčín, starý třešňový sad, PR Zbytka u Bohuslavic nad Metují, lužní les. Tento druh lze považovat za reliktní druh původních listnatých porostů. Principy ochrany: V lesních porostech ponechávat skupiny starých stromů, vybrané porosty v rámci MCHÚ směřovat k samovolnému vývoji. Chránit staré sady a staré stromy a jejich torza i mimo lesní porosty (podél komunikací, na březích apod. místech). lesák rumělkový - Cucujus cinnaberinus (SCOPOLI, 1763) - (NAT II, IV). V Čechách velmi lokální a vzácný arborikolní druh, žijící pod kůrou, především listnatých dřevin. Dravé larvy napadají larvy a kukly jiného podkorního hmyzu (např. larvy červenáčků Pyrochroa coccinea). Z Královéhradeckého kraje chybí údaje o výskytu, vzhledem k recentním nálezům ve středním Polabí (Šťourač leg.) a v Pardubickém kraji (povodí Loučné, 2003, Mocek et Mikát leg.) není jeho výskyt ani v Královéhradeckém kraji vyloučen. Principy ochrany: V případě nálezu vyhlásit na příslušné lokalitě účinnou územní ochranu, s režimem řízeným ve prospěch tohoto druhu. Zabránit bezdůvodnému kácení odumírajících nebo odumřelých stromů v lužních porostech a na březích řek (niva Labe a Orlice). 32. lesklice horská - Somatochlora alpestris (SELYS, 1840) Boreoalpinní druh - výskyt ve vyšších a vysokých středoevropských pohořích, souvislý areál se pak táhne ze severní Evropy přes Sibiř po Japonsko. Vývoj v kyselých rašelinných vodách, i v malých rašelinných jezírcích. Výskyt: Publikované údaje do roku 1995 z území bývalého Československa shrnul HOLUŠA (1995, 1997), který uvádí i nálezy z Krkonoš, Slavkovského lesa, moravské části Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. V regionu je doložena zatím jediná, nepočetná a zřejmě zmenšující se populace na rašeliništi Jelení Lázeň v Orlických horách. Příčiny ohrožení a ochrana: Stejné jako u šídla rašelinného. 33. lesklice skvrnitá - Somatochlora flavomaculata (LINDEN,1825) Teplomilný vzácný druh, který chybí v horských oblastech. Eurosibiřský areál s centrem ve střední části Evropy. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 99

Výskyt: Výskyt v bývalém Československu shrnul HOLUŠA (1995, 1997). Z Čech byly publikováno do roku 1997 jen několik údajů. Registrované nálezy v regionu jsou lokalizovány ve východním Polabí od Chlumecké tabule po jihozápadní okraj Podorličí, v rozmezí nadmořské výšky 200 - 300m. Ohrožení spočívá v zmenšení možností pro vývoj v důsledku odvodňování přirozených biotopů. 34. lišaj pryšcový - Hyles euphorbiae (LINNAEUS, 1758) - (§ O ) V současnosti vzácný stepní druh, vývoj probíhá především na pryšci chvojce (Euphorbia cyparissias). V devadesátých letech 20. století došlo v určitých oblastech Čech k mírné zvýšení početnosti výskytu (např. v pražském okolí), opakovaný výskyt (housenky i imaga) byl pozorován např. v bývalých vojenských výcvikových prostorech (Bělá pod Bezdězem, 20002002, Fiala et Mikát observ.). Z území Královéhradeckého kraje je jeho nehojný a lokální výskyt monitorován do cca poloviny 20. století (řada publikovaných i nepublikovaných nálezů). V druhé polovině 20. století došlo k jeho dramatickému úbytku, v posledních 2 desetiletích 20. století prakticky bez dokladů. V současnosti jsou známy pouze ojedinělé nálezy: Hradec Králové – PP Na Plachtě a Lovčice – PR Bludy (Mikát leg.). Přítomnost tohoto druhu na území kraje je v současnosti na hranici pozorovatelnosti. V současnosti nemá zde tento druh trvalé populace a další vývoj v rámci Královéhradeckého kraje těžko odhadnout. Principy ochrany: Evidence a údržba sítě nelesních lokalit (vojenská cvičiště, pastviny, zářezy a pásy podél komunikací, motokrosové areály, hipodromy) celoplošně na území celého kraje. Vhodný management nelesních CHÚ cílený na zachování „stepního“ charakteru, včetně disturbancí (rozrušování zapojeného drnu, maloplošné vypalování apod.). 35. lišaj pupalkový - Proserpinus proserpina (PALLAS, 1772) - (NAT. IV) Esteticky pozoruhodný noční motýl s velmi kolísající početností výskytu. Tento relativně vzácný druh se vyvíjí např. na vrbce úzkolisté (Chamerion angustifolium), pupalkách (Oenothera spp.) a kypreji obecném (Lythrum salicaria) na výslunných místech, často druhotných – lesní okraje, ruderály, pískovny a lomy. Z Královéhradeckého kraje jej STERNECK (1929) uvádí ze tří lokalit: Janské Lázně, Trutnov a Hradec Králové, v oblasti Orlických hor a Podorlicka jej nalezl až MARŠÍK (1995): Náchod – Bražec (relativně početný výskyt,11 imag, několik housenek na staveništi ČOV) a Nové Město nad Metují. V devadesátých letech m.s. byl zjištěn opět v Hradci Králové v PP Na Plachtě (MIKÁT et MARŠÍK 1997) a ve Vysoké nad Labem v r. 1997 (Mikát leg.). Velmi pozoruhodný je nález dospělé housenky na hřebeni Orlických hor (Malá Deštná, 930 m, 1997, Mikátová leg.), dokládající schopnost osídlovat i hřebenové imisní holiny. Principy ochrany: Kromě územní ochrany stávajících maloplošných chráněných území stepního a lesostepního charakteru je pro tento druh důležitá i mozaika výslunných, poloruderálních, případně disturbovaných biotopů ve volné krajině (pískovny, lomy, železniční a silniční náspy).


36. majka - Meloe (Eurymeloe) rugosus MARSHAM, 1802 - (§ O) 37. majka fialová - Meloe (Proscarabaeus) violaceus MARSHAM, 1802 - (§ O) 38. majka obecná - Meloe (Proscarabaeus) proscarabaeus LINNAEUS, 1758 - (§ O) majka - Meloe (Eurymeloe) brevicollis PANZER, 1793 - (§ O) majka - Meloe (Eurymeloe) scabriusculus - (§ O) Bionomie majek rodu Meloe je u všech druhů obdobná. Vývoj probíhá především u samotářských včel. Vývoj v moderních úlech včely medonosné (dříve při primitivním včelaření v netěsných úlech běžný) je velmi ztížený. Majky mají zpravidla velmi rozsáhlé areály rozšíření, což je dáno schopností pasivní migrace 1. vývojového stádia (tzv. triungulina), které se přichytává na povrch potenciálních hostitelů a nechá se jimi přenášet na různě velkou vzdálenost do hnízd. Majky jsou ohroženy především úbytkem hostitelských druhů blanokřídlých a úbytkem a zánikem vhodných stanovišť. Ze 14 druhů majek známých z území ČR je na území Královéhradeckého kraje doložen výskyt pěti uvedených druhů. Nedoložený, ale velmi pravděpodobný byl historický výskyt majky duhové (Meloe variegatus), jejíž nejbližší doložený nález pochází z Čeperky (Pardubický kraj). Očekávat lze naopak nové nálezy dalšího druhu Meloe decorus, vyskytujícího se recentně na Kolínsku. V současnosti jsou v Královéhradeckém kraji známy recentní nálezy především u majky fialové (Meloe violaceus), těžiště jejího výskytu se přesunulo z nižších poloh do horských oblastí, včetně hřebenových a vrcholových partií Krkonoš a Orlických hor. Ojediněle byl nalezen druh Meloe rugosus (Hradec Králové – PP Na Plachtě, Trutnov – Dolce). Doklady a literární údaje o výskytu příbuzných a vlivem konfuze determinační literatury zaměňovaných druhů Meloe brevicollis a Meloe scabriusculus je třeba posuzovat rezervovaně a bude nutné provést revizi všech dostupných dokladů. Principy ochrany: Územní ochrana stávajících ploch stepního charakteru, plošné zajištění mozaiky nelesních stanovišť v krajině. Velmi důležitá jsou pro výskyt kolonií hostitelských včel obnažená místa bez vegetace a zejména kolmé hlinité nebo pískové stěny v terénních zářezech, hliništích a pískovnách. Majka fialová zřejmě v současnosti využívá rozsáhlých, v důsledku imisí nově odlesněných území v horských oblastech. Zde by měla (nejen pro tento druh) platit zásada nezalesňovat veškeré takto vzniklé plochy. 39. martináč hrušňový - Saturnia pyri (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) - (§ SO) Střední Evropou prochází severní hranice druhového rozšíření, v ČR je jeho přirozený výskyt udáván z jižní poloviny Moravy. Nálezy z Čech (především ze středního Polabí) jsou předmětem diskusí o autochtonnosti výskytu (u většiny těchto nálezů se jedná zřejmě o zavlečení nebo vypouštění chovaných jedinců). V Královéhradeckém kraji není přirozený výskyt pravděpodobný, přestože jsou i zde doloženy starší i novější nálezy (Hradec Králové – u areálu bývalého Gumokovu, Kostelec nad Orlicí). ROTTER et KAČÍREK (1984) se zmiňují o pokusech o neúspěšném vysazení tohoto druhu v roce 1932 na Rychnovsku (Rychnov nad Kněžnou, Kostelec nad Orlicí).Vzhledem k poměrně snadnému chovu v zajetí je možnost dalších ojedinělých nálezů velmi pravděpodobné. Principy ochrany: Z hlediska moderních přístupů k ochraně stanovišť a společenstev nemá tento druh příliš velký bioindikační význam, oprávněně chráněn je spíše z kulturních a estetických důvodů. Pro Královéhradecký kraj nepřichází vzhledem k charakteru výskytu v úvahu. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 101

40. modrásek bahenní - Maculinea nausithous (BERGSTRÄSSER, 1779) - (NAT. II, IV) Je to myrmekofilní druh, do čtvrtého instaru probíhá vývoj housenek v květenstvích totenu lékařského (Sanguisorba officinalis), po té jsou adoptovány mravenci, hlavním hostitelským mravencem je Myrmica rubra (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Ve srovnámí s příbuzným druhem Maculinea teleius je modrásek bahenní schopen osídlovat širší spektrum biotopů (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002), což souvisí s ekologicky více plastickým a odolnějším druhem hostitelského mravence. Základní přehled o rozšíření v rámci ČR včetně Královéhradeckého kraje podává síťová mapa rozšíření (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Podobně jako u druhu M.teleius je oblast Podorličí jedním z nejvýznamnějších areálů v rámci celé ČR, které druh recentně obývá. Modrásek bahenní obývá různé typy vlhkých lučních stanovišť s výskytem totenu lékařského. Pripcipy ochrany: Zachování dostatečného množství vlhkých lučních stanovišť (principy managementu viz u druhu Maculiea teleius). Je žádoucí věnovat pozornost i populacím, žijícím na takových stanovištích, jako jsou příkopy, hráze vodotečí, zahrady apod. místa. 41. modrásek černoskvrnný - Maculinea arion (LINNAEUS, 1758) - (§ KO, NAT. IV) Jde o xerothermofilní druh s výskytem na spásaných vřesovištích, pastvinách a nízkostébelných stepních porostů s výskytem živných rostlin, především mateřídoušek (Thymus spp.). Housenky 4. instaru jsou adoptovány mravenci (Myrmica sabuleti, Myrmica scabrinodis) (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Výskyt: V rámci ČR je v současnosti hodnocen jako vymírající, kriticky ohrožený druh, při čemž ještě STERNECK (1929) tvrdí, že je druh „ in ganz Böhmen verbreitet … und recht häufig …“ a (s odkazem na jiné prameny) nepovažuje za nutné z území Čech uvádět výčet nalezišť. Síťovou mapu rozšíření (bez konkrétních lokalit) prezentují BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002), v území Královéhradeckého kraje je vyznačen výskyt v 5 čtvercích s posledním pozorováním v období 1951-1980 a z 1 čtverce (5361) s posledním pozorováním v období 1995-2001. Principy ochrany: Podle nejnovějších výsledků mapovacího programu (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002) se v Královéhradeckém kraji tento druh v současnosti nachází v jediném čtverci síťového mapování (5361, bez udání konkrétní lokality). Je nutné zjistit konkrétní místo výskytu a původní zdroj publikované informace. V případě ověřeného výskytu zajistit územní ochranu na této lokalitě s odpovídajícím managementem. Obecnými zásadami ochrany je udržování pastvin s plochami s velmi nízkého (3 cm) a řídkého drnu (podmínky pro přežití kolonií hlavního hostitelského mravence Myrmica sabuleti) a početnými trsy mateřídoušek. Nejvhodnější je pastva ovcí nebo koz. Obnovu pastvin je možno zahájit řízeným vypalováním nebo rozrušením příliš přerostlé a zapojené vegetace rozježděním vozidly, pouze však v zimním období (nejlépe za holomrazů). modrásek hořcový - Maculinea alcon (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) (§ KO ) Na území Královéhradeckého kraje se v současnosti nevyskytuje. Z Podkrkonoší (nebo z Krkonoš?) jej bez bližší lokalizace uvádí OBENBERGER (1952), z okolí Trutnova („Altenbuch“) jej uvádí STERNECK (1929). Tyto obecné a historické údaje nebyly zahrnuty do mapy rozšíření (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002, síťová mapa). Nejbližší recentní výskyt je znám z Pardubického kraje (PP Boršov u Litětin – FALTYSOVÁ, BÁRTA et al. 2002), nálezy (zálety) v Královéhradeckém kraji nejsou zcela vyloučeny. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 102

Principy ochrany: V případě zjištěného výskytu chránit luční porosty s výskytem hořce hořepníku, konzultovat a provádět vhodný management (sečení). 42. modrásek očkovaný - Maculinea teleius (BERGSTRÄSSER, 1779) - (NAT. II, IV) Je to myrmekofilní druh, do čtvrtého instaru probíhá vývoj housenek v květenstvích totenu lékařského (Sanguisorba officinalis), po té jsou adoptovány mravenci, hlavním hostitelským mravencem je Myrmica scabrinodis (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Výskyt tohoto modráska je limitován ekologickými nároky hostitelského mravence, který nemůže přežívat v trvale zamokřených místech, ale i na strojově sečených, zcela rovných lučních stanovištích (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Základní přehled o rozšíření v rámci ČR včetně Královéhradeckého kraje podává síťová mapa rozšíření (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Podle tohoto materiálu patří oblast mezi Hradcem Králové a Orlickými horami k nejvýznamnějším areálům výskytu v rámci celé ČR. Modrásek očkovaný obývá tradičně obhospodařované, vlhké louky. Principy ochrany: Zachovat co největší množství vyhovujících lučních stanovišť a zajistit odpovídající management: Luční porosty kosit jednou za rok (optimální způsob je ruční kosení) mimo dobu výskytu dospělců. Vhodné období je do poloviny června, eventuálně na podzim, pokud není v tomto období možné louky pokosit, je lepší sekání odložit na následující sezónu. V místech, kde se kosení provádí i z jiných důvodů (např. botanicky odůvodněný management) ponechávat mozaiku neposekaných ploch (např. 20-30% z celkové plochy). Vyloučit přehnojování lokalit a pokud možno eliminovat velkoplošné aplikace agrochemikálií v jejich dosahu. mravenec - Formica ssp. - (§ O) Charakteristika: Vyhláškou MŽP č. 395/92 Sb., jsou mravenci rodu Formica zařazeni mezi zvláště chráněné živočichy v kategorii ohrožený druh. Toto vymezení není,vzhledem k různě chápanému taxomomickému pojetí rodu Formica, zcela jasné. Všeobecně je rozumí pod rodem Formica tzv. lesní mravenci obývající typická kupovitá hnízda z rostlinných zbytků (jehličí, úlomků stébel a listí, větviček atd.) a hlíny uvnitř lesních porostů, podél lesních cest a na lesních mýtinách. Některé druhy podrodů Coptoformica, Raptiformica a Seviformica přímo předcházejí usídlení lesních mravenců, u nichž je jedním z přirozených způsobů zakládání hnízd dočasný sociální parazitizmus samic. Důvodem k ochraně mravenců rodu Formica není pouze snižování početnosti jejich populací a jejich zmizení z mnoha oblastí, kde se přirozeně vyskytovali, ale podstatný je též hospodářský přínos lesních mravenců jako významných prvků biologické ochrany lesa (snižují riziko gradace škůdců). Významně ovlivňují populační dynamiku mnoha druhů bezobratlých ale i obratlovců, pro které jsou důležitým zdrojem potravy zvláště v obdobích nouze. Kromě zásadního postavení v potravním řetězci lesní mravenci značně ovlivňují i toky živin (přemisťování půdy a rostlinných částí), dekompoziční procesy a výskyt mnoha rostlin (diseminace, živiny). Výskyt v regionu: V roce 1982 byl vyhlášen celosvazový odborný program Českého svazu ochránců přírody na záchranu lesních mravenců - Akce Formica . V rámci Akce Formica proběhla v osmdesátých letech celostátní inventarizace lesních mravenců. Její výsledky byly využity pro některé záchranné transfery, komplexně nebyly publikovány a existují jen ve formě rukopisu. Naše znalosti o momentálním stavu populací lesních mravenců v ČR i regionu jsou opět chudé a útržkovité. V ČR jsou z lesních mravenců zastoupeny druhy F. aquilonia Yarrow, 1955, F. lugubris Zetterstedt, 1840, F. polyctena Foerster, 1850, F. pratensis Retzius, 1783, F. rufa Linnaeus, 1758 a Formica truncorum Fabricius, 1804. Další druhy z jiných podrodů jsou Formica (Coptoformica) exsecta, Formica (Coptoformica) pressilabris, Formica (Raptiformica) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 103

sanguinea, a 7 druhů podrodu Serviformica. Druhy s boreoalpinním areálem Formica aquilonia a F. lugubris v regionu nebyly dosud zjištěny. Formica polyctena. V rámci celostátní inventarizace v 80. letech byl nalézán zcela nejhojněji (asi 60% všech hnízd), přesto nelze jeho populaci zdaleka považovat za stabilní. U nás i v sousedních zemích je zaznamenáván jejich setrvalý úbytek. Je považován za významný prvek biologické ochrany lesů a z lesních mravenců je z tohoto hlediska nejužitečnější. Tvoří velké komplexy hnízd (často několika set), kromě jehličnatých porostů se často vyskytuje i v porostech listnatých, hlavně dubových Formica (Formica) pratensis. V ČR se vyskytuje do 1000 m n. m. , v nížinách a pahorkatinách, hlavně na otevřených stanovištích - spíše než v lesích bývá na loukách, mezích, úhorech a podobně. Formica (Formica) rufa. Je rozšířen po celém území naší republiky v nížinách a pahorkatinách . Podle výsledků celostátní inventarizace lesních mravenců byla hnízda F. rufa na druhém místě co do zastoupení (20%) a jsou pro ní typické jehličnaté lesy nižších poloh .. Hnízda se vyskytují podél prosvětlených lesních okrajů i uvnitř porostů. Formica (Formica) truncorum. Rozšířen po celém našem území, avšak většinou nehojně. Obývá u nás pahorkatiny zpravidla do 800 m n. m., místy i výše než 1000 m n. m. Málokdy staví kupy typické pro lesní mravence a uniká tak pozornosti. Při podrobnějším průzkumu bývá nalézán poměrně často. Příčiny ohrožení: Obecně lesní mravence ohrožuje v ČR řada přírodních i antropogenních faktorů. Z přírodních především poškozování mravenišť živočichy (divoká prasata, lišky, mnoho druhů ptáků - především žluny, a další), zarůstání mravenišť rostlinami, parazitace (zaplísněním materiálu hnízda [nejčastěji valů, plísňovým napadením mravenců, myrmekofilními živočichy...). Většinu antropogenních faktorů lze charakterizovat jako "současný způsob hospodaření v lesích" a "celkové narušení životního prostředí. V důsledku činnosti člověka lesní mravence poškozuje: a) holosečný způsob obnovy porostů (dochází k náhlé změně charakteru stanoviště a snížení potravní nabídky, uvnitř větších komplexů mravenišť mohou tyto jevy vést k úhynu postižených rodinných rojů) b) malá prostupnost a rozmanitost lesních biotopů způsobená existencí velkých stejnověkých bloků lesa c) izolovanost dílčí populací způsobená jejich úbytkem v minulosti (nedostatečný přísun pohlavních jedinců, genetická eroze) d) aplikace insekticidů při ochraně lesa (především zamezují osídlení mladých porostů mravenci, protože kromě přímého působení likvidují jejich hostitelské druhy a kořist) e) chemizace prostředí, které může mít negativní vliv na plodnost samic i jejich životnost a na nabídku potravy f) imisní poškození porostů vedoucí k mizení biotopů vhodných pro lesní mravence, k ochuzování nabídky potravy a ruderalizaci stanovišť g) přímé poškozování mravenišť při těžbě a přibližování dřeva h) nevhodná likvidace klestu (pálení ve vegetační sezóně, vytváření protažených hromad při okrajích mýtin) i) vandalismus, sběr kukel chovateli atp. Je třeba předpokládat, že uvedené negativní antropogenní faktory se sčítají a oslabení hnízd vede k jejich zvýšené citlivosti vůči faktorům biotickým. Možnosti ochrany: Osídlení lesů lesními mravenci je ostrůvkovité, jednotlivé populace jsou izolované a hrozí tedy eroze genofondu.Tento stav může zlepšit pouze opětovné Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 104

migrační propojení dílčích populací (pomocí okřídlených pohlavních jedinců). Cílem by měla být síť vzájemně propojených výskytišť lesních mravenců. K tomu bude nutné prosazovat přírodě blízké hospodaření v lesích, aby se zlepšily celkové podmínky pro lesní mravence. Navrhovaná opatření: a) Zmapování výskytu lesních mravenců b) Důsledná ochrana místních center výskytu lesních mravenců - komplexů mravenišť. Krátkodobým cílem je zamezení jejich úbytku a antropogennímu narušování jejich funkcí. Významná bude osvěta a prosazování jemnějších způsobů hospodaření v lesích. c) Přímé ovlivňování výskytu lesních mravenců lze doporučit pouze při záchranném odsunu mravenišť (z míst holosečné obnovy uvnitř komplexů mravenišť, v důsledku stavby atp.) a při posilování zóny šíření pohlavními jedinci (do mravenišť téhož druhu, hostitelů nebo i volně), ve zvláštních případech i oddělky. d) Teprve po stabilizaci současných místních populací bude možné přistoupit k případným reintrodukcím lesních mravenců do oblastí silně zasažených imisemi. Preferována by měla být reintrodukce pomocí místních pohlavních jedinců než mravenišť - jde o způsob méně násilný, neoslabující mateřská hnízda, použitelný na větších plochách, který vede k přirozenému rozmístění hnízd na lokalitách. 43. mravkolev - Myrmeleon bore (TJEDER, 1941) Je vázaný na rozsáhlé nezarostlé volné písečné plochy. Larvy tvoří lapací jamky na volné ploše náplavů velkých řek a dun v místech nezastíněných vegetací. Není schopen se vyvíjet a žít na malých omezených písečných lokalitách. Ve většině zemí Evropy je ohrožen nebo blízko vyhynutí. Druh je zařazen do Červené knihy ohrožených a vzácných živočichů (ZELENÝ, 1992), v kategorii E- ohrožený (endangered). Výskyt: V ČR žije prakticky v antropicky vytvořených stanovištích. Hlavní oblastí výskytu jsou písky v okolí železničních tratí a vojenských prostorech na jihovýchodní Moravě, ve východních Čechách v rozsáhlých pískovnách a na odtěžených pískových dunách. V Královéhradeckém kraji doložen výskyt v pískovně Rašovice – Lípa n. Orlicí (KAČÍREK 1995) Příčiny ohrožení a ochrana: Zalesňování pískových lokalit, vč. lesní rekultivace vytěžených ploch. Vhodné rozsáhlé písčité náplavy velkých řek se v našich podmínkách prakticky nevyskytují. Druh lze ochránit pouze na "druhotných" stanovištích. Přehodnotit přístup k rekultivacím štěrkopískoven a míst těžby vátých písků, nezalesňovat plošně a ponechat plochy volného písku , kde je nutno tlumit následnou sukcesi. Opatření podporuje i další psamofilní ohrožené druhy bezobratlých. 44. můra - Phragmitiphila nexa (HÜBNER, 1808) - (§ O ) Bioindikačně i faunisticky jde o velmi významný mokřadní druh, v Čechách byl dosud znám pouze z mokřadu Černiš u Českých Budějovic, odkud byl publikován v r. 1933 a kde je až do současnosti hojný (JAROŠ et SPITZER 1987). Na Moravě je znám především z lokalit na jihovýchodě země a též z ojedinělých nálezů na Znojemsku. Jediný nález v rámci Královéhradeckého kraje pochází z Bolehoště (5762) z roku 1980 (světelný lapač, doklad v Národním muzeu Praha) (MIKÁT, MARŠÍK et KAČÍREK (2003). Uvedený ojedinělý nález z Královéhradecka by bylo velmi žádoucí ověřit dalšími údaji a v případě nálezu zajistit ochranu místní populace. Principy ochrany: Z jediného, byť faunisticky velmi významného nálezu nelze doložit trvalou přítomnost tohoto druhu v Královéhradeckém kraji. Pokud by byl výskyt opakovaně ověřen, je třeba zajistit územní ochranu lokalit s výskytem. tohoto druhu.


45. můra - Polymixis xanthomista (HÜBNER, 1819) Významný petrofilní druh (vázaný na skalní biotopy). Ze severní poloviny Královéhradeckého kraje (z Krkonoš a Podkrkonoší existuje více starších údajů (cf. např. STERNECK 1929, OBENBERGER 1952, HRUBÝ 1959), novější nález z Teplic nad Metují – Bučnice uvádějí MIKÁT, MARŠÍK et KAČÍREK (2003). Principy ochrany: Tato můra je jako petrofilní druh vázaná na skalnaté biotopy. Tam, kde přirozená skalnatá stanoviště chybí nebo jsou z různých důvodů nevhodná, lze předpokládat, že vhodným náhradním biotopem budou prostory kamenolomů. Pro tento druh je žádoucí zachovávat tyto prostory s co největším rozsahem nestržených lomových stěn, nerekultivovat lomy zavážením a zalesňováním. 46. nosatec - Coniocleonus nebulosus (LINNAEUS, 1758) 47. nosatec - Coniocleonus turbatus (FAHRAEUS, 1842) Velmi lokální a vzácné reliktní bezkřídlé terrikolní druhy. Dospělí brouci žijí epigeicky na písčinách s řídkou, nezapojenou bylinnou vegetací. Vývoj se předpokládá v písčité půdě na koříncích rostlin. V Královéhradeckém kraji jsou oba druhy známy pouze z PP Na Plachtě v Hradci Králové, kde je zatím zaručena územní ochrana a management území. Výskyt v dalších oblastech s písčitým nebo štěrkopískovým podložím (dolní Poorličí, oblast Prachovských skal, Broumovsko) je nutné ověřit. Principy ochrany: Jde o druhy reliktního charakteru s vyhraněnými nároky na stanoviště. Pro případná další naleziště (mimo PP Na Plachtě) by bylo žádoucí vyhlásit územní ochranu a zajistit plán péče s cílem zachovat rozvolněnou písčinu se sporadickou vegetací. 48. nosatec - Minyops carinatus (LINNAEUS, 1767) Terrikolní, v celých Čechách zřejmě vymírající druh. Jedinou jeho v současnosti známou lokalitou v Královéhradeckém kraji je vrch Milíř u Vysoké nad Labem (1996, Mikát leg.), nálezy na dalších lokalitách obdobného rázu, na zbytcích bezlesých stanovišť xerothermního charakteru nejsou dosud vyloučeny. Principy ochrany: Jde o bezkřídlý druh reliktního charakteru, jehož výskyt dokládá hodnotu a dlouhodobou kontinuitu konkrétních bezlesých stanovišť. Je velmi žádoucí vyhlásit pro jeho jedinou recentní lokalitu v Královéhradeckém kraji (Milíř u Vysoké nad Labem) územní ochranu a zajistit její management, tj. udržení zbytku bezlesého xerothermního stanoviště na stráni nad obcí (včetně likvidace části křovin a borovic). Uvedená opatření by měla zajistit přežití nejen tohoto druhu, ale i dalších, dosud se zde vyskytujících druhů stepní entomofauny. 49. nosorožík kapucínek - Oryctes nasicornis (LINNAEUS, 1758 - (§ O) Původně lesní druh s vývojem v trouchnivém, v humus rozloženém dřevě listnatých stromů a jejich zbytků. Ve volné přírodě je dnes velmi vzácný. V Královéhradeckém kraji převládají různě početné synantropní populace, žijící v různých organických látkách, jako jsou např. substráty ve sklenících, komposty, humózní zahradní prsť, odpadky z dřevovýroby, staré hromady pilin, staré stohy apod.. V Královéhradeckém kraji je tento druh široce rozšířený, početné populace byly zjištěny např. ve Vrchlabí (zahradnictví), v Týništi nad Orlicí (pila) a v Hradci Králové – Březhradě (skleníky). Dospělí brouci jsou aktivní v noci, přítomnost druhu zpravidla uniká pozornosti. Principy ochrany: Volně žijící populace indikují území se zachovalým přírodním prostředím, ta by se měla chránit formou územní ochrany. Zákonná ochrana se vztahuje i na synantropní populace, a to především z estetických a Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 106

kulturních důvodů. Je-li nutné z provozních nebo hygienických důvodů likvidovat substrát s výskytem larev, je žádoucí zařídit přemístění alespoň části materiálu s vývojovými stádii na vhodné náhradní stanoviště v co nejbližším okolí. 50. okáč bělopásný - Hipparchia hermione (LINNAEUS, 1764) Celoevropsky ustupující druh, vyskytující na suchých, skalnatých nebo písčitých stanovištích (světlé borové porosty, osluněné průseky, světliny apod. stanoviště. Vývoj probíhá na různých druzích kostřav (Festuca spp.) V Královéhradeckém kraji je doložen z více lokalit v území, které je ohraničeno Vysokou nad Labem a Hradcem Králové na západě, a Týništěm nad Orlicí a Česticemi na východě (oblast borových porostů na písčitém nebo štěrkopískovém podloží). Poslední publikované nálezy pocházejí z konce 70. let min. století (ROTTER et KAČÍREK 1985). Recentní nález z roku 2001 (Bědovice, L.Roudný leg.) potvrdil předpoklad přežití v tomto regionu až do současnosti. V uvedeném území tvořily populace tohoto druhu zřejmě metapopulaci, která byla značně izolovaná od ostatních míst výskytu v ČR (viz BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002, síťová mapa). Principy ochrany: Bylo by velmi žádoucí vymapovat místa současného výskytu tohoto okáče v uvedené oblasti a realizovat management na jeho podporu: Nezalesňovat vybrané plochy vytěžených pískovem. Prosvětlit vybrané porosty, např. podél komunikací, pod elektrovody. Vhodné by bylo i lokální rozrušování vegetace a sešlap (jízda na koni). BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002) uvádějí jako základní podmínku k přežití tohoto druhu cílenou změnu v lesním hospodaření: prosvětlení lesních porostů a jejich následné pěstování jako tzv. střední lesy nebo pařeziny. 51. okáč jílkový - Lopinga achine (SCOPOLI, 1763) - (NAT. IV) Kriticky ohrožený, vymírající druh světlých lesů, v Čechách vyhynulý. V Královéhradeckém kraji doložen pouze jeho historický výskyt v nejteplejší, jižní části kraje: Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové (STERNECK 1929), Vysoká nad Labem, r.1945 a 1947 (KOMÁREK 1950), hojnější výskyt v lesích mezi Dobřenicemi a Chlumcem nad Cidlinou, v návaznosti na lokality ležící dnes v Pardubickém kraji (KOMÁREK 1950). Z Komárkových údajů je ve sbírce MHK doložen jediný ex. (ZÁMEČNÍK 2003). Další Komárkem publikovaná lokalita „Choťovice“ (KOMÁREK 1950) patří spíš již do Středočeskému kraje (NPR Žehuňská obora) a jen relativně malá část kraji Královéhradeckému (PR Bludy). Principy ochrany: Pro záchranu tohoto druhu v ČR je nutná okamžitá zásadní změna hospodaření v lesích: prosvětlení porostů, vytvořit hustou síť lesních světlin, návrat k lesním tvarům typu pařezin, lesní pastva - BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002), tato opatření se týkají v současnosti pouze lokalit s recentním výskytem, tj. jižní Moravy. Ochrana tohoto druh nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 52. okáč metlicový - Hipparchia semele (LINNAEUS, 1758) Xerothermní druh skalnatých nebo kamenitých strání, písčin, pastvin, stepních trávníků a osluněných lesních okrajů, vývoj na více druzích trav. V Královéhradeckém kraji byl doložen jeho historický výskyt z řady lokalit, z devadesátých let 20. století jsou však k dispozici už jen ojedinělé nálezy: Hradec KrálovéPP Na Plachtě ( MIKÁT et MARŠÍK 1997) a Vysoká nad Labem, pískovna, r.1997 (Mocek observ.). V devadesátých letech žila velmi početná populace okáče metlicového na popílkových deponiích Opatovické elektrárny mezi obcemi Dříteč a Bukovina v Pardubickém Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 107

kraji (MOCEK 1995) a je možné, že zálety jednotlivých jedinců dotovala okolní krajinu. Principy ochrany: Jako druh ranných stádií xerothermních stanovišť je tento okáč po ukončení pastvy ohrožen jejich postupným zárůstem nebo jejich přímou likvidací (rozorání, zástavba, zalesňování). Ochrana v rámci těchto stanovišť je možná pouze při uplatnění razantního managementu, blokujícího zarůstání stanovišť vyšší bylinnou vegetací: nejvhodnější je pastva (žádoucí by bylo zřejmě i lokální „přepasení“ až na holé podloží). Možnosti ochrany se nabízejí i v provozovaných bezlesých vojenských výcvikových prostorech, hipodromech, cyklokrosových a motokrosových areálech (při činnostech blokujících sukcesi), a v opuštěných lomech a pískovnách. 53. okáč ovsový - Minois dryas (SCOPOLI, 1763) Eurosibiřský druh lesostepí, křovinatých stanovišť a řídkých listnatých lesů se světlinami. Vývoj se předpokládá na více druzích trav, v ČR nejsou živné rostliny přesně známy, preferuje stepní porosty v pozdnějších sukcesních stádiích (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). V Královéhradeckém kraji je jeho starší výskyt doložen především z nejteplejších oblastí: Chlumecko, okolí Hradce Králové (Vysoká nad Labem) s přesahem na lokality ležící v Pardubickém kraji (Stéblová, Bohdaneč). V současnosti je však pravidelně pozorován pouze v západní části tohoto areálu (Chlumecko), zejména v PR Bludy, v návaznosti na přilehlé území s velmi početným výskytem ve Středočeském kraji (PP Báň, NPR Žehuňská obora, Žehuň). Principy ochrany: Pro výskyt tohoto druhu v Královéhradeckém kraji je rozhodující stav populací v komplexu lokalit v okolí Žehuňského rybníka (NPR Žehuňská obora, PR Bludy, PP Báň, stráně nad Žehuňským rybníkem, přestože většina těchto ploch již leží ve Středočeském kraji. Jedině dostatečně velký spojitý areál (nikoli izolované maloplošné lokality) zajistí přežívání početné a vitální populace (cf. BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). V PR Bludy je žádoucí udržovat stepní a lesostepní vegetaci v různých sukcesních fázích (obnažené plochy, krátkostébelná a dlouhostébelná bylinná společenstva). Je třeba provádět mozaikovité kosení a blokování náletu dřevin. Péči o stanoviště tohoto druhu by bylo vhodné koordinovat s orgány ochrany přírody Středočeského kraje, které mají ve správě sousedící lokality. Bylo by žádoucí prověřit recentní výskyt tohoto druhu i na dalších lokalitách na Chlumecku a zajistit jejich ochranu. 54. okáč skalní - Chazara briseis (LINNAEUS, 1764) - (§ SO) Charakteristický druh xerothermních, především kamenitých a skalnatých strání, případně písčitých stanovišť, vývoj na travách: Sesleria albicans, Festuca ovina, Festuca pallens, Bromopsis erecta (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Vzhledem ke geologickému a geomorfologickému charakteru většiny území Královéhradeckého kraje nebyl zde tento motýl zřejmě ani v minulosti příliš plošně rozšířený a hojný. Historický výskyt je doložen na nemnoha lokalitách: Jaroměř – Josefov, vojenské cvičiště (D.Číp, pers. comm.); Vysoká nad Labem, 1948, Komárek leg. (ZÁMEČNÍK 2003) a Rychnov nad Kněžnou, 1949, Balcar leg. (ROTTER et KAČÍREK 1984). Principy ochrany: V Královéhradeckém kraji lze tento druh považovat za vyhynulý v důsledku změn na jeho stanovištích (ukončení pastvy, zárůst a zalesňování i přímý zánik stepních a skalnatých lokalit). 55. okáč stříbrooký - Coenonympha tullia (MÜLLER, 1764) V ČR vymírající tyrfofilní druh, s vývojem na suchopýru pochvatém (Eriophorum vaginatum), příp. na suchopýru širolistém (Eriophorum latifolium). Výskytem vázaný na Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 108

rašeliniště a rašelinné louky. Velmi staré údaje o výskytu v Královéhradeckém kraji uvádí uvádí STERNECK (1929): Janské Lázně, Sobotka, údaje z Podorlicka (Kačerov, Dobřany) publikovali ROTTER et KAČÍREK (1984). Principy ochrany: V Královéhradeckém kraji s největší pravděpodobností vyhynulý druh, vzhledem k celkovému trendu v celé ČR je jeho opětovný výskyt nepravděpodobný. Pokud by zde přesto byla objevena dosud latentně přežívající populace, bylo by nutné zpracovat okamžitý záchranný program. Vzhledem k specifickým ekologickým nárokům (blíže viz BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002) provádět následný speciální management pod odborným dohledem. 56. osenice - Rhyacia lucipeta (DENIS et SCHIFFERMÜLLER, 1775) V minulosti více rozšířený a častější, v současnosti v rámci celé ČR velmi lokální a vzácný druh, s recentními nálezy např. v Českém středohoří, v Moravském krasu a na Českomoravské vysočině (Jihlava). Z Královéhradeckého kraje existuje více starších literárních údajů, především z oblasti Krkonoš a Podkrkonoší (rekapitulace literárních údajů viz MIKÁT, MARŠÍK et KAČÍREK 2003). Titíž autoři publikovali i jediný recentní nález pro Královéhradecko: Broumov – Rožmitál z r. 2001 (vyprahlý, kamenitý úhor na horní hraně melafyrového kamenolomu, Mikát leg.). Toto stanoviště odpovídá ekologickým nároků tohoto tzv. xeromontánního druhu (kamenité, skalnaté biotopy včetně vyšších poloh). Principy ochrany: Tato můra patří k druhům, pro které jsou funční nebo nerekultivované kamenolomy s uměle vzniklými a udržovanými stanovišti typu skalní stepi důležitým (a mnohde jediným) vhodným biotopem. 57. otakárek fenyklový - Papilio machaon LINNAEUS, 1758 - (§ O ) V současnosti plošně rozšířený druh s vývojem především na miříkovitých rostlinách (Apiaceae). Vyskytuje se na nelesních, přirozených i antropicky silně ovlivněných biotopech (housenky jsou běžně nalézány i v zeleninových zahrádkách a na záhonech v intravilánech), stoupá i do 1100 m m n.m. (Rýchory, Mikát obsev.). Imaga jsou často soustředěna na určitých, zpravidla vyvýšených místech (hill-toping), někdy i na izolovaných, mírně vyvýšených elevacích v zemědělské krajině (Osice – vrch Skupice, 28.7.1999 – desítky imag, Mikát pozor.). V lesních komplexech zpravidla jen ojedinělý výskyt na lesních pasekách a podél komunikací). Principy ochrany: Druh bez zásadního bioindikačního a ochranářského významu, oprávněná pozornost je mu věnována především z estetických a kulturních důvodů, v současnosti je poměrně hojný na přirozených i druhotných nelesních stanovištích včetně intravilánů obcí). Zajišťovat speciální opatření pro druhovou ochranu není z těchto důvodů nutné. 58. otakárek ovocný - Iphiclides podalirius (LINNAEUS, 1758) - (§ O) Tento nápadný a esteticky působivý druh byl v minulosti v Královéhradeckém kraji rozšířen v nižších a středních polohách v otevřené krajině, mimo větší lesní komplexy a pohraniční horské oblasti. Přesto byla jeho početnost zřejmě vždy nižší a rozšíření více ostrůvkovité než v krajinách geomorfologicky členitějších a majících poněkud teplejší a „kontinentálněji“ laděné klima (severní a střední Čechy včetně pražského okolí, jižní polovina Moravy). Citelný úbytek, vedoucí až k vymizení druhu v regionu, lze pozorovat zhruba od poloviny 20. století. Ještě např. HRUBÝ (1959) uvádí (byť ojedinělý) výskyt z 10 lokalit z oblasti Dvora Králové nad Labem. Z Hradce Králové jej publikoval KOMÁREK (1950), pozorování v Novém Bydžově uvádí P.Bílek (pers. comm.). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 109

Jediný současný výskyt na území Královéhradeckého kraje uvádějí BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002, síťová mapa) z okolí Hradce Králové, bez udání podrobností. Pokud je údaj věrohodný, lze jej s velkou pravděpodobností interpretovat jako ojedinělý zálet nebo únik (či záměrné vysazení) z chovu. Vývoj housenek probíhá na hlozích (Crataegus spp.) a slivoních (Prunus spp.), včetně kultivarů (BENEŠ, KONVIČKA et all. 2002). Principy ochrany: Na území Královéhradeckého kraje v současnosti zřejmě nežijí trvalé populace. Vzhledem ke klimatickým trendům (suchá, teplá léta) lze však očekávat možnost opětovného trvalého výskytu v blízké budoucnosti. Druh ohrožuje zavedení intenzivního hospodaření do sadovnictví, chemizace, zánik nebo likvidace lesostepních stanovišť (křovinaté stráně, výslunné lesní pláště pod.). Pro ochranu tohoto druhu je zásadním předpokladem ochrana lesostepních stanovišť s rozptýlenými křovinami a omezení chemizace v zemědělství. 59. pabourovec jestřábníkový - Lemonia dumi (LINNAEUS, 1761) V rámci celé ČR silně ubývající druh s podzimní aktivitou imag. Jeho biotopem jsou výslunné stráně, louky a obdobná stanoviště. Sporadické historické lokality z území Královéhradeckého kraje uvádí STERNECK (1929): Vrchlabí, Kostelec nad Orlicí, Hradec Králové. Nálezy z přelomu 40. a 50. let m.s. publikovali KOMÁREK (1950): Spyta na Náchodsku a Blešno, ROTTER et KAČÍREK (1984): Jahodov u Vamberka a HRUBÝ (1959): okolí Dvora Králové nad Labem. Nepublikovaný zůstal Komárkův nález z vrchu Dehetník u Svinar z r.1949. Poslední lokalitou, kde se v rámci Královéhradeckého kraje tento druh udržel, byl vrch Milíř nad Vysokou nad Labem (do r. 1976, Mikát leg.). V Královéhradeckém kraji je zřejmě nezvěstný již několik desetiletí, nelze však vyloučit jeho recentní výskyt na vhodných lokalitách, zejména v méně prozkoumaných oblastech (Broumovsko, Jičínsko). Principy ochrany: Kombinace územní ochrany a vhodného managementu na výslunných travnatých stráních a lučních porostech (blokování zarůstu dřevinami, extenzívní pastva, sečení, šetrné obhospodařování s vyloučením aplikací agrochemikálií. 60. pabourovec pampeliškový - Lemonia taraxaci (DENIS et SCHIFF., 1775) V rámci celé ČR silně ubývající druh s pozdně letní a podzimní aktivitou imag a obdobnými nároky jako druh předchozí. Několik historických údajů uvádí STERNECK (1929): Janské Lázně, Vrchlabí, Kuks, Česká Skalice, Hradec Králové. Ze tří lokalit v okolí Dvora Králové nad Labem jej publikoval HRUBÝ (1959). Z CHKO Orlické hory ojedinělý nález publikovali ROTTER et KAČÍREK (1984). V Královéhradeckém kraji je v současnosti rovněž nezvěstný (zřejmě již několik desetiletí) a jeho případné nálezy lze předpokládat spíš v méně prozkoumaných oblastech kraje (Broumovsko, Jičínsko). Principy ochrany: Odborné jako u předchozího druhu: Kombinace územní ochrany a vhodného managementu na výslunných travnatých stráních a lučních porostech (blokování zárůstu dřevinami, extenzívní pastva, sečení, šetrné obhospodařování s vyloučením aplikací agrochemikálií. pačmelák cizopasný - Psythirus rupestris (FABRICIUS, 1793) - (§ SO) Jediný z 10 druhů cizopasných pačmeláků, kteřý je jmenovitě uveden v příloze vyhlášky 395/92 Sb. v kategorii silně ohrožený (pod chybným názvem Psythirus rufipes). Vývojem jsou pačmeláci vývojem vázáni na čmeláky rodu Bombus a jako hnízdní parazité jsou ohroženi ještě více než jejich hostitelé. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 110

Výskyt: Aktuální informace z regionu chybí, v 80. letech bylo na Hradecku a v Orlických horách zjištěno 7 druhů (ZEMAN 1981) pačmeláků. Příčiny ohrožení a ochrana: Příčiny ohrožení pačmeláků jsou shodné s důvody úbytku populací čmeláků: úbytek vhodných biotopů, chemizace prostředí, vypalování trávy. 61. páchník hnědý - Osmoderma eremita (SCOPOLI, 1763) - (§ SO, NAT. II, IV) Saproxylofágní druh s několikaletým vývojem ve vlhčím trouchu dutých listnatých stromů (duby, lípy, vrby, ovocné dřeviny). Původně druh listnatých lesů, odkud vlivem lesnického hospodaření, zaměřeného především na produkci dřeva, většinou vymizel. V současnosti se vyskytuje především ve starých oborách, na hrázích, ve stromořadích, parcích apod. stanovištích. Výskyt: V Královéhradeckém kraji je výskyt (včetně současných nálezů) doložen z především z Jičínska (Jičín, Kopidlno), Chlumecka (např. Chlumec nad Cidlinou – zámecký park), Hradecka (včetně nálezů v intravilánu města) a obory v Opočně. Nejvíce nálezů je však známo (stejně jako u řady dalších „dutinových“ druhů) v oblasti dolního Poorličí, tj. z lesních komplexů a obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a okolím Týniště nad Orlicí. Zde je výskyt jeho vázán především na staleté duté duby, rostoucí na bývalých hrázích, podél lesních cest apod. V dutinách vyplněných substrátem, zpracovaným larvami páchníků (případně zlatohlávků), se vyskytují ohrožené druhy kovaříků, např. Reitterelater dubius a Elater ferrugineus. Principy ochrany: Vzhledem k tomu, že jde o prioritní druh programu NATURA 2000, měly by být hlavní oblasti jeho výskytu v Královéhradeckém kraji zařazeny mezi území chráněná v rámci tohoto programu (SAC, v minimální variantě alespoň jeho hlavní oblast výskytu v dolním Poorličí). Hlavní obecnou zásadou ochrany tohoto druhu je ponechávání starých dutých stromů v oborách, alejích a parcích. V místech, kde hrozí kolize starých stromů (ohrožení majetku nebo obyvatel), je žádoucí provádět šetrné úpravy stromů (odborné ořezání větví, snížení těžiště kmene, částečné zastřešení dutin). Nepřípustné je vybírání trouchu a chemická konzervace dutin. V lesních porostech je žádoucí nastartovat procesy směřující k jejich věkové rozrůzněnosti včetně ponechávání vybraných starých dutých stromů v porostu. 62. páskovec dvouzubý - Cordulegaster bidentatus SELYS, 1854 63. páskovec kroužkovaný Cordulergaster boltoni (DONOVAN, 1807) C. bidentatus žije u čistých podhorských a horských potoků a pramenišť, C. boltoni žije spíše v pahorkatinách a nížinách a upřednostňuje lesní zastíněné potoky. Oba druhy jsou vázány na chladné vody potoků a prameniště. Potok musí mít trvale proudící vodu s písečným dnem a detritem, nutná je rozmanitost dna potoků a říček (střídání pískových lavic, prohlubní a mělčin). Výskyt: Silné populace C. boltoni jsou v regionu u lesních potoků v komplexu Novohradeckých lesů (Stříbrný potok, malé vodoteče např. ve Vysoké n.L. ). Situace v ostatních částí kraje není známa (Jičínsko, Podkrkonoší, monitoring nebyl prováděn. C. bidentatus je doložen z Orlických hor, Broumovska a PP Peklo. Vhodných stanovišť v horských a podhorských oblastech bude asi více, avšak podrobnější průzkum nebyl proveden. Stupeň ohrožení: U nás, podobně jako v ostatních evropských státech, jde o ubývající potenciálně ohrožené druhy. C. boltoni je zařazen v Červené knize ohrožených živočichů v kategorii E (ZELENÝ 1992) a v návrhu červeného seznamu vážek (HANEL & ZELENÝ 1999) je zařazen v kategorii silně ohrožený druh (critically endagered). Příčiny ohrožení: Jako příčiny ohrožení se uvádějí (mimo přímou likvidaci stanovišť a Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 111

znečištění vody) zejména regulace toků, pokles spodních vod, a změny skladby břehových porostů s následkem přílišného zastínění míst vývoje. Ochrana: Zachování a ochrana přirozených úseků vodotečí, ochrana vody před znečištěním. 64. pestrokrovečník - Aporthopleura sanguinicollis (FABRICIUS, 1787) V Královéhradeckém kraji velmi vzácný, pouze dvakrát nalezený druh (okolí Týniště nad Orlicí, Voda leg. a Hradec Králové, městské lesy, 2000, Mikát leg.) Recentně byl tento druh nalezen i těsně za hranicemi Královéhradeckého kraje (NPR Žehuňská obora – Mikát, Mocek leg., Vysoké Chvojno – Prouza leg.). Jeho vývoj probíhá ve starých odumírajících i mrtvých stromech v návaznosti na přítomnost larev červotoče Xestobium rufovillosum, jejichž predátorem jsou larvy tohoto pestrokrovečníka. Poznatky a podrobnosti o ekologii a vývoji publikoval KADĚRA (2003) na základě svých pozorování v jihomoravských lužních lesích. Principy ochrany: Pro přežití tohoto stenoekního, bioindikačně důležitého i esteticky pozoruhodného brouka je nutné ponechávat vytipované skupiny starých stromů (dubů) i přes dosažení mýtního věku, a to nejen ve vyhlášených MCHÚ, ale i v hospodářsky zařízených porostech. Ochrana tohoto druhu zajistí i „deštník“ pro další náročné arborikolní druhy hmyzu zjištěné na stejných nalezištích. Tento druh byl opakovaně pozorován na kládách, dočasně složených poblíž míst výskytu (samice zde pravděpodobně kladou vajíčka). Na takto deponovaných a následně odvezených „lapácích“ může docházet k likvidaci významné části místní populace. Z tohoto důvodu by byl velmi žádoucí včasný odvoz vytěženého dřeva (nejpozději po poloviny května, tj. před dobou výskytu dospělých brouků) z lesních porostů. 65. potápník - Cybister lateralimarginalis (DE GEER, 1774) Nápadný, termofilní a limnofilní druh, preferující větší, zároveň však teplé a prosluněné vodní nádrže. V severní a střední Evropě je na výrazném ústupu a v rozsáhlých oblastech vymizel. Recentní nález z roku 2000 z Hejtmánkovic (CHKO Broumovsko) je v současnosti jediným nejen pro území Královéhradeckého kraje, ale i pro území celých Čech (HAMET et al. 2002). Principy ochrany: Recentní nález v CHKO Broumovsko je sice jediný, přesto však nelze vyloučit trvalý výskyt tohoto druhu v donedávna entomologicky málo známé oblasti Broumovské kotliny. Ve spolupráci s CHKO by bylo vhodné monitorovat stav rybníků v této oblasti s cílem zachovat, případně rozšířit síť středně velkých rybníků s extenzívním chovem ryb. Při úpravách (odbahňování) ponechávat bez zásahu alespoň část litorálu a mírný sklon dna u břehů. 66. potápník - Graphoderus bilineatus (DE GEER, 1774) (NAT II, IV) V České republice byl historický, byť sporadický výskyt doložen z celého území, po roce 1960 jsou z území ČR známy pouze dva nálezy z jižních Čech. Jeho hlavním stanovištěm byly zejména hluboké nádrže a různá jezera s hustou vodní vegetací, pravděpodobně především neobhospodařované menší rybníky a nádrže. Jako druh značně citlivý na kvalitu vodních biotopů (eutrofizace, splachy agrochemikálií a hnojiv) začal v druhé polovině 20. století ustupovat z mnoha území v celém areálu svého rozšíření. Z Královéhradeckého kraje je známo několik nálezů z přelomu 40. a 50. let 20. století (Hradec Králové, Nový Hradec Králové, Blešno, údaj „Bělč“ je nejistý (snad Běleč nad Orlicí?) Principy ochrany: V Královéhradeckém kraji je v současnosti výskyt tohoto druhu spíše Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 112

nepravděpodobný. Pokud by byl oproti tomuto předpokladu opět nalezen, bylo by nutné zajistit územní ochranu jím obývané vodní nádrže, omezit nebo zrušit chov býložravých ryb, zajistit a kontrolovat čistotu vody. potápník široký - Dytiscus latissimus – (§ SO ) Západopalearktický druh s areálem od střední a severní Evropy po západní Sibiř.V ČR byl tento druh poměrně hojný do padesátých let tohoto století, zejména v jižních Čechách, po roce 1970 však druh nebyl na území ČR nalezen. Na území Královéhradeckého nebyl jeho výskyt nikdy věrohodně doložen, ve sbírce MHK jsou dva exempláře (samec a samice) s dubiózní etiketou „Orlicko“, jejichž regionální příslušnost je sporná. Potápník široký je druhem větších vodních nádrží, larva se specializuje na lov larev jepic, imaga jsou nespecializovaní dravci. Principy ochrany: Ochrana tohoto druh nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 67. prskavec menší - Brachinus (Brachynolomus) explodens DUFTSCHMID, 1812 (§ O) 68. prskavec větší - Brachinus (s.str.) crepitans (LINNAEUS, 1758) - (§ O) Oba druhy žijí na stanovištích stepního charakteru (včetně polních biotopů) na nezastíněných, suchých až polovlhkých stanovištích (HŮRKA 1996), na některých lokalitách se vyskytují společně (vrch Milíř u Vysoké nad Labem). V Královéhradeckém regionu je jejich současné rozšíření známo nedostatečně, předpokládá se výskyt spíše v teplejších polohách na zbytcích stepních biotopů se slínovým podkladem. Principy ochrany: Prakticky stejné zásady jako o jiných epigeických stepních druhů: zachovat stávající zbytky lokalit se stepní vegetací s managementem směřujícím proti samovolnému zarůstání. Ve stepních trávnících udržovat plochy bez zapojené vegetace. V polních biotopech omezit užívání agrochemikálií na nezbytné minimum. 69. přástevník kostivalový - Callimorpha quadripunctaria (PODA, 1761) - (NAT. II ) Lesostepní polyfágní druh, v rámci ČR s velmi nerovnoměrných rozšířením. Jediný historický údaj z území Královéhradeckého kraje (Nové Město nad Metují), který publikoval STERNECK (1929), nelze již s odstupem doby zodpovědně posoudit. Z novější doby další údaje o výskytu chybějí. Nejbližší recentní náhodný nález publikoval Šumpich z území Pardubického kraje (Ratajské rybníky u Hlinska, 1993-1994, cf. ŠUMPICH 2001). Principy ochrany: Ochrana tohoto druh nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 70. přástevník pryšcový - Ammobiota festiva (HUFNAGEL, 1766) Polyfágní, ve střední Evropě vymírající druh, žijící na výslunných stanovištích (suché stepní lokality na písčitém nebo skalnatém podkladu, pastviny). Druh považovaný za vyhynulý na celém území ČR, rovněž z Královéhradeckého kraje je doložen už jen pouze jeho historický výskyt, poslední nález pochází z roku 1952 (Nový Hradec Králové, J.Winter leg., doklad ve sbírce MHK, je možné, že se tento nález týká tehdejšího vojenského cvičiště a dnes území PP Na Plachtě). Příčiny vymírání nejsou zcela jasné (nejde pravděpodobně pouze o antropické vlivy). Principy ochrany: V ČR vyhynulý druh. Žádoucí by bylo shromáždit veškeré doklady o jeho zaniklém regionálním výskytu (prověřit staré, nikdy nepublikované materiály ze školních sbírek, sbírky a kartotéky soukromých badatelů apod.). 71. přástevník užankový - Hyphoraia aulica (LINNAEUS, 1758) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 113

V Královéhradeckém kraji vzácný a málo známý druh (cf. HRUBÝ 1959, MIKÁT et MARŠÍK 1997), i v současnosti je velmi vzácný a pouze ojediněle nalézaný. Osídluje stanoviště stepního charakteru, písčiny, osluněné lesní okraje a lesní palouky. Polyfágní, přezimující housenky žijí na řadě různých rostlin. Poslední (a zřejmě jediné recentní) údaje o výskytu tohoto druhu v celých východních Čechách pocházejí z okolí Hradce Králové: PP Na Plachtě (MIKÁT et MARŠÍK 1997) a Nový Hradec Králové (2002, městské lesy, lesní světlina – Mikát observ.) Principy ochrany: Ochrana a vhodný management nelesních stepních a lučních stanovišť. Cílené zakládání a udržování, příp. šetrné obhospodařování výslunných lesních palouků. 72. roháč obecný - Lucanus cervus (LINNAEUS, 1958) - (§ O, NAT. II ) Atraktivní, vzhledově pozoruhodný druh, největší evropský brouk. Typický druh zachovalých dubových lesů, při čemž nemusí vždy jít o porosty s mohutnými duby, např. některé jihomoravské lokality s početným výskytem roháčů (např. v okolí Kobylí) jsou nízké porosty typu výmladkových pařezin, ovšem s dostatkem trouchnivého dřeva. Vývoj v našich podmínkách trvá 3 – 5 let, hlavní živnými dřevinami jsou různé druhy dubů, vývoj však byl zjištěn v mnoha dalších listnáčích. V Královéhradeckém kraji jsou doklady o jeho výskytu z mnoha lokalit v nižších a středních polohách. Mnohé těchto z údajů však spíše zachycují historický výskyt než současné rozšíření. Z padesátých let 20. stol. existuje např. více dokladů z Nového Hradce Králové, kde je v současné době výskyt roháče pod hranicí pozorovatelnosti, nezanikl-li zcela. Jedinou širší oblastí výskytu, kde je tento druh pravidelně pozorován, je okolí Chlumce nad Cidlinou (dubové porosty mezi Převýšovem, Chlumcem nad Cidlinou a Olešnici u Chlumce nad Cidlinou. Tato oblast výskytu navazuje na velmi početnou středočeskou populaci v NPR Žehuňská obora a spolu s ní má v rámci celých Čech nadregionální význam. Např. v Převýšově není, vhledem k tamnímu zřejmě početnému výskytu, povážován místními obyvateli za živočicha hodného ochrany a byl pozorován případ, jak byly živými imagy roháčů přikrmovány slepice (Mertlík, pers. comm.). Naproti tomu z jinak z entomologicky velmi bohatých lesních porostů v okolí Týniště nad Orlicí je k dispozici jediný starší údaj (ROUBAL 1941). Principy ochrany: Prosadit území výskytu roháče na Chlumecku mezi lokality sítě SAC podle zásad programu NATURA 2000. Ve vybraných lesních porostech na Chlumecku s početným výskytem roháče zavést výběrové lesní hospodaření, s ponecháváním skupin starých stromů (vč. torz a jejich zbytků) v porostech až do stádia rozpadu. Tentýž princip prosazovat (nejen s ohledem na tohoto brouka) v pokud možno co nejširším měřítku, prosazovat tyto zásady do LHP. 73. roháček - Aesalus scarabaeoides (PANZER, 1794) Nejmenší evropský druh z čeledi roháčovitých, žijící v zachovalých listnatých porostech teplejších oblastí. Vývoj probíhá nejčastěji v do červena trouchnivějících dubových kmenech a pařezech. V Královéhradeckém kraji jsou dosud zjištěn ve dvou lokalitách (Vysoká nad Labem (1996, Mikát leg.) a Mlýnec (2003, Mertlík leg.), výskyt na dalších lokalitách nutno doložit. Principy ochrany: V místech výskytu zajistit vhodný lesnický management: výběrové hospodaření s cílem zachovat věkovou rozmanitost porostů, s vyznačením a ponecháním vybraných starých stromů nebo jejich torz v porostech.


74. roháček - Ceruchus chrysomelinus (HOCHENWARTH, 1785) - (§, KO) Z území Královéhradeckého kraje jsou známy pouze historické nálezy. BALTHASAR (1956) uvádí jako místo výskytu Orlické hory (bez bližší lokality), POLÁČEK (1977) uvádí jediný konkrétní údaj z r. 1953 z Deštného v Orlických horách (pravděpodobně vlastní nález). Přestože během posledních 15 let probíhá v CHKO Orlické hory intenzívní entomologický výzkum (Národní muzeum Praha, Muzeum východních Čech v Hradci Králové), druh nebyl nalezen a lze jej s velkou pravděpodobností považovat v Orlických horách za nezvěstný. Principy ochrany: Možnost přežití až do současnosti (pod hladinou pozorovatelnosti) nelze dosud vyloučit ve fragmentech přírodě blízkých jedlobukových porostů v zaříznutých erozivních údolích v nižších partiích CHKO Orlické hory (údolí Bělé, údolí Zdobnice a Říčky) a vně CHKO v relativně blízké PR Peklo (údolí Metuje a Olešenky) Vzhledem k menší prozkoumanosti entomofauny v CHKO Broumovsko nelze vyloučit ani možnost nálezu v tomto regionu. Tento druh lze považovat za pralesní relikt prioritního významu a v případě nových nálezů by bylo třeba zajistit trvalou a účinnou ochranu lokalit s režimem samovolného vývoje. 75. smutník jílkový - Penthophera morio (LINNAEUS, 1767) Charakteristický motýl teplých travnatých stanovišť. V Čechách probíhá severozápadní hranice jeho celkového rozšíření a druh je zde velmi lokální a vzácný. Je to navíc motýl s omezenými migračními schopnostmi (samice mají rudimentární křídla a jsou zcela neschopné letu), jeho přítomnost na lokalitě má vysokou bioindikační hodnotu. Z Královéhradeckého kraje jsou známy dva starší nálezy (Lukavec u Hořic, Dvůr Králové nad Labem - Údolíčko (dnes území ZOO a safari) (KOMÁREK 1950, HRUBÝ 1959) a recentní nález z okolí Solnice (KAČÍREK 2003). Principy ochrany: Žádoucí by byla územní ochrana jediné známé současné lokality v Královéhradeckém kraji (např. vyhlášení VKP) a vhodný management, tj. udržování nezarostlé travnaté suché stráňky v místě výskytu a jejího okolí. Evidovat veškeré další nálezy, vytvořit a udržovat mozaiku stanovišť stepního charakteru ve volné krajině. 76. strumičník zlatooký - Osmylus fulvicephalus (SCOPOLI, 1761) Bioindikační vzácný druh. Larvy žijí v čistých tekoucích horských a podhorských potocích. Výskyt: Významné populace žijí v čistých lesních potocích v areálu Novohradeckých lesů, doložen je výskyt v Orlických horách a Podorlicku. Lokálně se vyskytuje i v dalších oblastech, zejména v Podkrkonoší. Podrobný monitoring nebyl prováděn. Příčiny ohrožení a ochrana: Je ohrožen zejména znečištěním vody, a to jak chemikáliemi, tak změnou saprobity. Stanoviště mizí i v důsledku regulací a meliorací, neboť neosidluje toky s nepřirozenými prefabrikovanými břehy (vyžaduje písčité nánosy a litorál). Ochrana spočívá v důsledné ochraně stanovišť. Při revitalizačních projektech malých vodních toků je třeba zachovat nebo obnovit litorály a podporovat různorodost proudných poměrů v korytě. 77. střevlíček - Chlaenius (Chlaeniellus) tristis (SCHALLER, 1783) V ČR druh s ojedinělými nálezy (HŮRKA 1996), v rámci východních Čech (tj. i na území Královéhradeckého kraje) velmi vzácný a sporadicky nalézaný druh. Žije na nezastíněných nebo částečně zastíněných březích vod a močálů (HŮRKA 1996). V Královéhradeckém kraji je známo několik novějších nálezů: PP Na Plachtě v Hradci Králové (MIKÁT et HÁJEK 1999), Potštejn – Pilský rybník (Hájek leg.), subrecentní nález z Adršpachu z r. 1977 publikovali HAMET et VANCL (2003b). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 115

Principy ochrany: Zachovat a udržovat mozaiku mokřadů a různých typů vodních stanovišť s členitými břehy, v těchto místech blokovat sukcesi směřující k zárůstu dřevinami. 78. střevlíček - Chlaenius (Chlaenites) spoliatus (ROSSI, 1790) V Čechách velmi vzácný druh žijící na nezastíněných, rostlinami porostlých březích vod a močálů (HŮRKA 1996), v Královéhradeckém regionu je znám pouze jediný recentní nález z PP Na Plachtě v Hradci Králové (MIKÁT et HÁJEK 1999). Principy ochrany: Zachovat a udržovat mozaiku mokřadů a různých typů vodních stanovišť s členitými břehy, v těchto místech blokovat sukcesi směřující k zárůstu dřevinami. Takto udržovaná stanoviště jsou zajišťují existenci mnoha dalších mokřadních nebo litorálních druhů epigeické i fytofágní entomofauny. 79. střevlíček - Patrobus australis J.SAHLBERG, 1875 Druh rozšířený v severní polovině Evropy (HŮRKA 1996), v Čechách velmi vzácný a velmi lokální (jeho výskyt byl zde publikován až v roce 1991). V ČR se vyskytuje v nížinách na mikroklimaticky a stanovištně vhodných místech, na velmi vlhkých, nezastíněných nebo polozastíněných stanovištích s kyselou půdní reakcí. Pro své vyhraněné nároky a omezenou schopnost migrace je považován za druh reliktní. Z území Královéhradeckého kraje jsou uveřejněny nálezy zatím pouze ze dvou lokalit: PP Na Plachtě v Hradci Králové (MIKÁT, FREMUTH et PROUZA 1997) a PR Úlibická bažantnice (FALTYSOVÁ et al. 2002). Principy ochrany: Zachovat a udržovat mozaiku mokřadů a vodních ploch v lokalitách s kyselou půdní reakcí (zrašelinělé půdy, vlhká vřesoviště), v těchto místech blokovat sukcesi směřující k zárůstu dřevinami. 80. střevlík - Carabus (Eucarabus) arcensis arcensis HERBST, 1784 - (§ O ) Euroasijský druh, v Čechách (vč. Královéhradeckého kraje) se vyskytuje nominátní poddruh. Epigeický predátor, žijící na nelesních stanovištích (louky, pastviny, vřesoviště, rašeliniště) i v lesích. Principy ochrany: Populace, které žijí mimo lesní biotopy, mohou být ohroženy např. zástavbou a intenzivním zemědělstvím (přímé ničení biotopů, pesticidy). Může jim prospět současné omezování intenzivní zemědělské výroby (zatravnění orné půdy, pastviny). Populace žijící v lesích nejsou přímo ohroženy (mohou přežívat i v hospodářských lesích). Při vodohospodářských úpravách mohou být ohroženy některé početné lokální populace, jejichž výskyt je v hospodářských lesích koncentrován do úživnějších, vlhčích míst (nivy podél lesních toků, lesní mokřiny). 81. střevlík - Carabus (Mesocarabus) problematicus problematicus HERBST, 1786 - (§ O) V ČR druh s ojedinělým, lokálně hojným výskytem. Epigeický predátor, žijící na lesních stanovištích pahorkatin a hor (HŮRKA 1996). V Královéhradeckém kraji je početněji doložen především z Jičínska. Principy ochrany: Šetrné hospodaření v lesních porostech v místech výskytu s vyloučením velkoplošných chemických zásahů. 82. střevlík lesklý Carabus (Hemicarabus) nitens LINNAEUS, 1758 - (§ KO) Druh otevřené krajiny – písčin, pastvin, vřesovišť a rašelinišť. V Královéhradeckém kraji je doložen z několika lokalit nižších a středních poloh: Hořice v Podkrkonoší, Trutnov, Rokytnice v Orlických horách (RYBÁŘ a kol., 1989). Nejpočetněji a relativně dlouhodobě Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 116

(1954 – 1967) byl jeho výskyt sledován na vojenském cvičišti v Hradci Králové na území současné PP Na Plachtě (MIKÁT, FREMUTH et PROUZA 1997). Principy ochrany: V Královéhradeckém kraji (jakož i téměř v celé ČR s výjimkou krušnohorských rašelinišť) lze tento druh považovat za pravděpodobně vyhynulý. V případě, že by v kraji byla objevena lokalita s výskytem tohoto druhu, byla by žádoucí její územní ochrana a vhodný management (rozrušení přerostlé vegetace a pastva – viz např. u druhu Maculinea arion) 83. střevlík - Carabus (Platycarabus) irregularis FABRICIUS, 1792 - (§ O) Reliktní druh, indikátor původních lesních porostů. V Čechách (vč. Královéhradeckého kraje) se vyskytuje nominátní poddruh Carabus irregularis irregularis (HŮRKA 1996). Epigeický predátor, v Královéhradeckém kraji známý pouze z PR Peklo, kde je v údolí Metuje opakovaně zjišťovaný jeho recentní výskyt (Resl observ.; Mikát observ., 2003). Principy ochrany: Druh byl na území Královéhradeckého kraje zjištěn pouze v PR Peklo, kde by měl mít statut prioritního druhu při stanovování zásad ochranářského managementu i lesního hospodaření. Vyžaduje trvalou přítomnost ležících a na zemi trouchnivějících padlých kmenů, které hromadně využívá pro přezimování a aestivaci. Velký podíl porostů v PR Peklo by měl být nasměrován k samovolnému vývoji. V hospodářských porostech by bylo žádoucí ponechávat alespoň místně skupiny starých stromů vč. padlých kmenů. 84. střevlík Scheidlerův - Carabus (Eucarabus) scheidleri PANZER, 1799 - (§ O ) Epigeický predátor, žijící na lesních i nelesních stanovištích (polní biotopy, louky, pastviny). V Královéhradeckém kraji s nerovnoměrným výskytem v nižších a středních polohách. V severovýchodních Čechách (vč. Královéhradeckého kraje) se vyskytuje poddruh Carabus scheidleri helleri GANGLB. (HŮRKA 1996). Principy ochrany: Nížinné populace žijící mimo lesní biotopy jsou ohroženy především intenzivním zemědělstvím (přímé ničení biotopů, pesticidy), kterým může prospět současné omezování intenzivní zemědělské výroby (zatravnění orné půdy, pastviny). 85. střevlík Ullrichův - Carabus ullrichi ullrichi GERMAR, 1824 - (§ O ) V severovýchodních Čechách (vč. Královéhradeckého kraje) se vyskytuje nominátní poddruh Carabus ullrichi ullrichi GERMAR (HŮRKA 1996). Epigeický predátor, v Královéhradeckém kraji žije lokálně především na teplejších vlhkých lokalitách lužního charakteru na slínovitém podloží (vyhýbá se např. rozsáhlým oblastem borových lesů na štěrkopískovém podloží na Hradecku a Týnišťsku). Tato preference vápnitého podloží není absolutní, jak dokládají např. mnohé nálezy z pískovcových oblastí v CHKO Broumovsko. Principy ochrany: Tento druh se zejména ve východní polovině Královéhradeckého kraje vyskytuje na mnoha lokalitách a na různých typech stanovišť a speciální managementové zásahy zde nejsou nutné. Některé lokality s početnými populacemi jsou chráněny v MCHÚ (PR Dubno, PR Zbytka). V západní polovině kraje (Chlumecko, Jičínsko) však může být situace odlišná (pro nedostatek informací nelze vyhodnotit). 86. stužkonoska vrbová - Catocala electa (VIEWEG, 1790) - (§ SO) Typický druh lužních lesů, vývoj housenek probíhá na listech různých druhů vrb (Salix spp.). V Královéhradeckém kraji byl tento druh zřejmě vždy velmi lokální a vzácný. STERNECK (1929) neuvádí z tohoto území ani jeden nález. Ve sbírkách MHK jsou doklady z Jaroměře (r. 1908) a Nového Hradce Králové (5861) z r. 1956 (Winter leg.). V posledních Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 117

50 letech nebyla tato stužkonoska v Královéhradeckém kraji nalezena a pravděpodobně zde vyhynula. Principy ochrany: V rámci celé ČR (zejména však v Čechách) mizející druh, při čemž příčiny toho jevu zřejmě nejsou dostatečně známy. Vzhledem k tomu, že na území Královéhradeckého kraje nebyl již téměř padesát let zastižen, lze jej na tomto území považovat za druh v současnosti nezvěstný. Ochrana případných (latentně přežívajících) populací by měla obecně spočívat v ochraně pobřežních a lužních porostů, zejména bez velkoplošných aplikací pesticidů. 87. svižník - Cicindela (Cylindera) germanica LINNAEUS, 1758 - (§ O) Z Královéhradeckého kraje je historický výskyt tohoto druhu doložen na lokalitách s hlinitým podložím po obvodu Polabské nížiny (viz RYBÁŘ a kol.) i ve středních polohách. Zřejmě jediný recentní výskyt byl zjištěn zcela nedávno: Jaroměř – Josefov (vojenské cvičiště – Mikát observ., 2002, ověřeno D.Číp, 2003). Druh je velmi ohrožen ubýváním vhodných biotopů - krátkostébelných, místy vylysalých trávníků (pastviny) a podobných stanovišť v teplejších oblastech kraje. Nevyskytuje se v oblastech s písčitým substrátem. Principy ochrany: Obecným předpokladem pro přítomnost a ochranu tohoto druhu je dostatek vhodných stanovišť. Ochrana je možná pouze při uplatnění razantního managementu, blokujícího zarůstání stanovišť vyšší bylinnou vegetací: nejvhodnější je pastva (žádoucí by bylo zřejmě i lokální „přepasení“ až na holé podloží), eventuálně řízené činnosti v bezlesých vojenských výcvikových prostorech, hipodromech, cyklokrosových a motokrosových areálech, pokud by byl tento druh v těchto místech zjištěn). 88. svižník - Cicindela (Eugrapha) arenaria viennensis SCHRANK, 1781 - (§ O) Ve východních Čechách jsou známy čtyři lokality s výskytem tohoto druhu, z toho dvě leží v Královéhradeckém kraji (HAMET, MOCEK et SPÍŠEK 1999). Jedná se o antropogenně vzniklé lokality, s ruderální vegetací řídce porůstající substrát: Náchod – odkaliště popílku městské elekrárny směrem na Dolní Radechovou a Radvanice – údolí potoka Jívka, odkaliště bývalého dolu „Bohumír“ (HAMET, MOCEK et SPÍŠEK 1999). Principy ochrany: Na příkladu tohoto druhu lze doložit nutnost přehodnotit ochranářský pohled na význam umělých, antropogenně podmíněných stanovišť. I v těchto biotopech by bylo žádoucí provádět ve zdůvodněných případech managementové práce směřující k zajištění přežití cílových druhů (blokovat sukcesní procesy, zamezit zapojení vegetace a vytvoření kompaktního drnu). 89. svižník - Cicindela (Lophyridia) littoralis nemoralis OLIVIER, 1790 - (§ O) Z území Královéhradeckého kraje je znám jediný nález z roku 1947: Hradec Králové – plovárna na Orlici (SMETANA 1950, KOPECKÝ et PROUZA 2001) Principy ochrany: Ochrana tohoto druhu zřejmě nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 90. svižník - Cicindela (s.str.) sylvicola DEJEAN in LATR. et DEJEAN, 1822 - (§ O) 91. svižník lesní - Cicindela (s.str.) sylvatica sylvatica LINNAEUS, 1758 - (§ O) Druhy písčin a světlých borových porostů na písčitém podloží, v Královéhradeckém kraji na vhodných stanovištích ojedinělý až hojný výskyt. Principy ochrany: Tyto druhy přežívají v i intenzivně obhospodařovaných borových monokulturách, pokud jsou v porostech osluněné písčité světliny, paseky a lesní cesty. 92. svižník polní - Cicindela (s.str.) campestris LINNAEUS, 1758 - (§ O) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 118

Epigeický predátor, preferující hlinitý substrát, na vhodných nelesních stanovištích (polní cesty a okraje polí, hliniště, výslunné stráně, pastviny, disturbované plochy vojenských výcvikových prostorů, motokrosové areály) vcelku běžný druh. Principy ochrany: Druhu nehrozí bezprostřední ohrožení, dostatečné by mělo být šetrné obhospodařování krajiny (s vyloučením intenzivní, velkoplošné chemizace), s vytvořenou mozaikou nelesních, krátkostébelných trávníků s plochami bez zapojené vegetace. šídlo rašelinné - Aeschna subarctica WALKER, 1908 - (§ O) Holoarktický druh rozšířen kolem polárního kruhu. Boeoalpinní druh, ve střední Evropě disjunktivní výskyt na horských rašeliništích. Vývoj v kyselých rašelinných vodách, i v malých rašelinných jezírcích. Výskyt: V ČR jsou hlavní populace zejména na Šumavě. Z regionu nejsou publikovány recentní údaje. Pravděpodobný výskyt je na rašeliništích v Krkonoších, eventuelně v inverzních polohách na Broumovsku (Vlčí rokle). Stupeň ohrožení: Podle vyhlášky 395/92 S. je zařazena v kategorii "ohrožený" druh. Je zařazen v Červené knize ohrožených živočichů v kategorii E (ZELENÝ 1992), v návrhu červeného seznamu vážek (HANEL & ZELENÝ 1999) je zařazen v kategorii silně ohrožený druh (critically endagered). Příčiny ohrožení: Mizení rašelinišť zazemňováním a antropickými vlivy (změna vodního režimu – odvodňování lesních lokalit v okolí rašelinišť, těžba rašeliny, zalesňování apod.). Ochrana: Zachování rašelinišť, neovlivňovat vodní režim lokalit a jejich okolí. 93. tesařík - Brachyleptura tesserula (CHARPENTIER, 1825) V ČR velmi lokální a vzácný druh, v Čechách byl zjištěn pouze na několika lokalitách ve východních Čechách (Dolní Poorličí, Holicko), v Královéhradeckém kraji jsou to naleziště Třebechovice pod Orebem a Krňovice (SLÁMA 1998). Bionomické údaje o vývoji larev a živných rostlinách nejsou dosud známé, SLÁMA (1998) předpokládá vývoj v jedlích, uváděny jsou i listnaté stromy, zejména buk. Imaga žijí a vyhledávají se nejčastěji na květenstvích mrkvovitých rostlin. Principy ochrany: Východočeská oblast je pravděpodobně reliktní, daleko na západ vysunuté území výskytu tohoto druhu, který v ČR žije nejblíže v Beskydech. Bylo by žádoucí zjistit další novější údaje o výskytu v Královéhradeckém kraji i v přilehlých lesních komplexech v Pardubickém kraji. Pokud by byl doložen recentní výskyt, bylo by žádoucí přistoupit k územní ochraně těchto lokalit. Lesnický a ochranářský management by měl směřovat k preferenci předpokládaných živných dřevin (buk, jedle) a k věkové rozrůzněnosti porostů, včetně ponechání vybraných starých stromů a torz v porostech. Velmi žádoucí je přítomnost lesních palouků a světlin s kvetoucími bylinami v místech výskytu tohoto druhu. 94. tesařík - Pachyta lamed (LINNAEUS, 1758) Výskytem je vázán na smrkové lesy vyšších poloh s původním výskytem smrku. Vývoj probíhá nejčastěji v kořenech krátce před tím odumřelých, přednostně volně stojících smrcích (SLÁMA V ČR velmi vzácný a velmi lokální druh (novější nálezy jsou známy pouze ze severních a jižních Čech, z Královéhradeckého kraje byl donedávna znám pouze z několika nálezů z Krkonoš (SLÁMA 1998), recentní ojedinělý nález v CHKO Broumovsko (Skály, 1996, leg. Klouček) byl publikován zcela nedávno (HAMET et VANCL 2003b). 1998). Principy ochrany: Ochrana reliktních a přírodě blízkých, věkově rozrůzněných smrkových porostů v režimu samovolného vývoje. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 119

95. tesařík - Pedostrangalia pubescens (FABRICIUS, 1787) V rámci ČR zřejmě vymírající druh (SLÁMA 1998), v současnosti je nalézán pouze v severním pohraniční Čech (pás území od NP Českosaské Švýcarsko po CHKO Broumovsko). Vývoj spolehlivě zjištěn pouze v borovicích v odumřelém, vlhkém dřevě (SLÁMA 1998) Starší a subrecentní údaje z Královéhradecka shrnuje SLÁMA (1998), v CHKO Broumovsko je lokálně nalézán i v současnosti, ojediněle byl zde zaznamenán i relativně početný výskyt (HAMET et VANCL 2003b). Principy ochrany: Ochrana reliktních borů a přírodě blízkých borových porostů v CHKO Broumovsko v porostech ponechaných samovolnému vývoji, což by na území NPR Adršpašsko-teplické skály a NPR Broumovské stěny měl být režim aplikovaný na většinu území těchto CHÚ. 96. tesařík - Rhamnusium bicolor bicolor (SCHRANK, 1781) Lokální, relativně vzácný a postupně ubývající druh. V Čechách je nejvíce rozšířen v dolním Povltaví (okolí Prahy), v Polabí a Poorličí (SLÁMA 1998, síťová mapa). Vývoj probíhá ve zcela odumřelém, vlhkém dřevě ještě žijících starých, často dutých listnatých stromů. Nejčastěji je nalézán ve starých stromořadích, na hrázích a v parcích, což platí i pro území Královéhradeckého kraje. Druh je ohrožený především kácením, eventuelně konzervací starých stromů (SLÁMA 1998). V intravilánu Hradce Králové byla v posledním desetiletí zlikvidována většina sledovaných stromů s výskytem tohoto druhu. Principy ochrany: Zajistit ochranu lužních a břehových porostů. V parcích, podél komunikací a vodotečí zabránit nesmyslnému kácení starých stromů v místech, kde tyto stromy přímo neohrožují majetek ani obyvatelstvo a jsou likvidovány z důvodů technokratické estetiky (náhrada „nemocných“ starých stromů výsadbou nových stejnověkých výsadeb). 97. tesařík - Xylotrechus pantherinus (SAVENIUS, 1825) Velmi lokální a přehlížený druh, vývojem vázaný na vrbu jívu (Salix caprea). Vyvíjí se v živém dřevě hostitelské rostliny, dává přednost částečně oslabeným jedincům, ať už jsou oslabeny žírem jiných druhů hmyzu, nebo poškozeny mechanicky, např. v kamenolomech nebo olamováním „kočiček“ (SLÁMA 1998). SLÁMA 1998 jej v rámci celé ČR nepovažuje přes relativní velkou vzácnost za druh ohrožený. V Královéhradeckém kraji je dosud znám pouze z jediné lokality: Hradec Králové - PP Na Plachtě (MIKÁT, FREMUTH et PROUZA 1997, SLÁMA 1998). Principy ochrany: V Královéhradeckém kraji je jediná jeho známá lokalita již územně chráněna (PP Na Plachtě), předpoklad širšího rozšíření je třeba ověřit. Jako případná další místa výskytu přicházejí do úvahy např. funkční i opuštěné vojenské výcvikové prostory, opuštěné pastviny, zpustlá místa v intravilánech, industriálních zónách a podél tratí, zarůstající kamenolomy a pískovny s výskytem porostů jívy. Ochranou vybraných porostů jívy by měla být zajištěna případná místa výskytu nejen tohoto druhu, ale i další pro region významné entomofauny (např. krasci Lampra dives a Agrilus guerini i mnohé další druhy). 98. tesařík alpský - Rosalia alpina (LINNAEUS, 1758) - (§ KO, NAT II, IV) Druh bukových porostů pralesního charakteru, vývoj v odumřelém bukovém dřevě. SLÁMA (1998) neuvádí z území Královéhradeckého kraje ani historické nálezy – místa výskytu a s nimi i tento druh zde byla zničena dříve, než mohl být výskyt zdokumentován. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 120

Příležitostné údaje o jeho výskytu (např. údaje lesního personálu v CHKO Broumovsko – Hamet, pers.comm.) by bylo žádoucí ověřit a doložit a místa výskytu nekompromisně chránit. Ojedinělý publikovaný nález (Dobřenice, 1953) (SLÁMA 1998) lze hodnotit jako neúmyslné zavlečení. Principy ochrany: V případě zjištěného výskytu chránit bukové porosty, nejlépe s režimem samovolného vývoje, z těchto porostů neodstraňovat zlomy, „přestárlé a nemocné“ stromy, neumisťovat v blízkosti těchto porostů svozy a skládky bukového dřeva po při lesních těžbách (působí jako atraktivní „lapáky“, do nichž samice přednostně kladou vajíčka). 99. tesařík obrovský - Cerambyx cerdo LINNAEUS, 1758 - (§ SO, NAT. II., IV.) Jeden z největších evropských brouků, svým vývojem vázaný především na staré duby. Larvy se vyvíjejí zpočátku pod kůrou, později ve dřevě dubů, pro vývoj jsou upřednostňovány solitérní nebo osluněné stromy. V ČR se v současnosti vyskytuje především v jižních Čechách a na jižní Moravě. Z Královéhradeckého kraje je uveden jediný nepřímý údaj o výskytu: Zvíkov u Boharyně (dub s požerky, dnes již neexistující strom, J.Sobota observ.), tentýž údaj cituje bez uvedených podrobností SLÁMA (1998). V současnosti je tento druh na území Královéhradeckého kraje s největší pravděpodobností vyhynulý, zřejmě neexistují ani staré dokladové exempláře z tohoto území a též ani doklady nepřímé (staré stromy s požerky). Principy ochrany: Ochrana tohoto druh nepřichází (vzhledem k výše uvedeným faktům) v současné době pro Královéhradecký kraj v úvahu. 100. vážka čárkovaná - Leucorrhinia dubia (LINDEN, 1824) Eurosibiřské rozšíření, boreo-montánní druh. Ve střední a jižní Evropě hlavně v horských lokalitách do 2000 m, na severu až daleko za polární kruh, na východ až po řeku Ob. Tyrfobiont, který se vyvíjí v rašelinných jezírcích a tůních. Výskyt: V ČR je L. dubia vázána úzce na podhorská a horská rašeliniště nebo zrašelinělá slatiniště s kyselou vodou. V regionu se vyskytuje na rašeliništích v Krkonoších (v Orl. horách nebyl výskyt prokázán), významná je stabilní a velmi početná populace u Černého jezírka v Jiráskových skalách na Broumovsku. Dále osidluje i kyselé vody na druhotných stanovištích v Podkrkonoší (Jívka-odkaliště dolu Bohumír). Zajímavé jsou údaje z nížinné části regionu. V návrhu Červeného seznamu Odonat ČR (HANEL & ZELENÝ 1999) je zařazen v kategorii ohrožený druh (endagered). Příčiny ohrožení: Mizení rašelinišť a kyselých vod u zrašelinělých míst - zazemňováním i antropickými vlivy (změna vodního režimu – odvodňování lesních lokalit v okolí rašelinišť, těžba rašeliny, zalesňování apod.). Ochrana: Zachování rašelinišť, neovlivňovat vodní režim lokalit a jejich okolí. 101. vážka jasnoskvrnná - Leucorrhinia pectoralis (CHARPENT. 1825) - (NAT.II,IV ) Druh je úzce vázán na kyselé vody slatinišť a rašelinišť. Osidluje mělké stojaté vody s bohatými porosty slatiništních rostlin, zejména bahnité mokřady s pobřežní vegetací, rašeliniště, slatiniště, lesní rybníčky a močály. Výskyt: V ČR se vyskytuje místně na slatinných jezírkách a rašeliništích, spíše ve vrchovinách, výjimečně i v nížinách, nejvíce lokalit je registrováno v rozmezí 400 – 500 m n.m. V současné době je doložen výskyt stabilních populací na území PP Na Plachtě (MOCEK 1997) a v komplexu Novohradeckých lesů (Běleč n. Orlicí – bývalá letecká střelnice). Obě lokality jsou navrženy v užším výběru pro vyhlášení území SAC. Pravděpodobný je i výskyt Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 121

na rašelinných a mokřadních rašelinných biotopech v Podorlicku, Podkrkonoší a Českém ráji. Stupeň ohrožení: Celoevropsky ohrožený druh, v některých zemích vymizelý nebo klasifikovaný jako blízko vyhubení (TOL & VERDONK 1988). Druh je zařazen do Červené knihy ohrožených a vzácných živočichů (ZELENÝ, 1992), v kategorii E- ohrožený (endangered). Podle novějšího návrhu červeného seznamu vážek (HANEL & ZELENÝ 1999) je zařazen v kategorii potencionálně ohrožený druh. Je dále zařazen do přílohy II a IV Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť (druhy vyžadující vyhlášení zvláštních území ochrany) a proto byl zahrnut v ČR do systému NATURA 2000. V současné době jsou vytipována perspektivní území výskytu pSCI (potential Sites of Community Interest) pro Evropskou komisi. Příčiny ohrožení: Těžba a vysoušení rašelinišť. Změna vodního režimu mokřadů – meliorace slatinišť a jejich přeměna na luční porosty, odvodnění nebo zavezení drobných vegetací zarůstajících depresí, likvidace litorálních stanovišť rybníků. Znečišťování vody a intenzívní chov ryb. Ochrana: Ochrana spočívá v uchování mokřadních biotopů a jejich údržbě. 102. vřetenuška ligrusová - Zygaena carniolica (SCOPOLI, 1763) Pestrý a nápadný druh výslunných stepních stanovišť, vývoj na vikvovitých rostlinách (Onobrychis viciifolia, Lotus corniculatus, Dorycnium spp.) (BĚLÍN 1999). V minulosti v teplejších oblastech východních Čech velmi rozšířený a lokálně velmi hojný druh, jak o tom svědčí publikované práce i dochovaný materiál královéhradeckého entomologa O.Komárka, který tuto vřetenušku z více aspektů podrobněji studoval (stovky dokladů ve sbírce MHK – viz ZÁMEČNÍK 2003). Od poloviny 20. století došlo k drastickému úbytku lokalit a snížení početnosti výskytu. V současnosti je v rámci Královéhradeckého kraje jeho výskyt pozorován pouze na jediné lokalitě na jihozápadním okraji kraje, na stepních stráních v PR Bludy (Mikát observ.), přežívat může i na zbytcích xerothermních lokalit na Jičínsku. Principy ochrany: Obecným principem je péče o zbytky stepních stanovišť v teplejších polohách Královéhradeckého kraje a vytvoření mozaiky nelesních biotopů a biokoridorů v krajině. Pro přežití vřetenušky ligrusové (ale pro celou řadu dalších xerothermních druhů hmyzu) má v Královéhradckém kraji zásadní význam území PR Bludy, navazující na obdobná stanoviště ve středočeském kraji. V PR Bludy je nutné provádět management směřující k udržení stepního bezlesí (vyřezávání náletových dřevin, sekání vegetace). Bude zde zřejmě nutné provádět disturbanční zásahy (vedoucí k rozvolnění drnu a částečnému obnažení substrátu) a též řízené mozaikovité vypalování. Ideálním druhem managementu pro toto území by byla řízená pastva ovcí nebo koz. Žádoucí by byla koordinace spolupráce s orgány ochrany přírody Středočeského kraje, neboť PR Bludy tvoří pouze menší část komplexu na sebe navazujících xerothemních bezlesých stanovišť (PP Báň, NPR Žehuňská obora), důležitých pro přežití významné stepní a lesostepní fauny. Ohrožené a ustupující jsou i další druhy vřetenušek, téměř všem druhům této čeledi je třeba věnovat ochranářskou pozornost a péči. 103. vřetenuška mokřadní - Zygaena trifolii (ESPER, 1783) Na rozdíl od většiny ostatních, v.m. xerofilních druhů vřetenušek je tento druh vázán na vlhké louky, kde se vyvíjí na štírovnících (Lotus uliginosus, Lotus corniculatus). V rámci Královéhradeckého kraje jeho výskyt doložen z poměrně malého počtu lokalit: okolí Hradce Králové (starší nálezy, viz ZÁMEČNÍK 2003), Dvora Králové nad Labem (HRUBÝ 1959) a Podorlicka: Křivice (ROTTER et KAČÍREK 1985). Recentní nálezy však nejsou k dispozici a druh zde pravděpodobně vymřel nebo vymírá. Příčinou tohoto stavu jsou Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 122

změny hospodaření v lučních porostech, meliorace, přehnojování, též však přímý úbytek stanovišť v důsledku zalesňování, ruderalizace a samovolné sukcece. Principy ochrany: Pro potenciální přežívajívající populace zajistit extenzivní, maloplošné obhospodařování vlhčích luk, zejména v podhůří (odstranění náletu dřevin, sečení). Tím se zároveň zlepší existenční podmínky pro celou řadu dalších motýlů vlhkých podhorských luk, např. ohniváčka modrolesklého a ohniváčka modrolemého a perleťovce kopřivového. 104. zdobenec - Trichius rosaceus (VOËT, 1769) - (§ O) Z Královéhradeckého kraje jsou známy jedině nálezy z intravilánu Hradce Králové (5760) (KRÁL et VITNER 1996b). Jedná se o 3 ex., které v roce 1993 a 1994 nalezl J.Mertlík na kvetoucích astrovitých u nádraží ČD. Vývoj larev mohl probíhat v trouchu starých ovocných stromů v nedalekých zahradách. Principy ochrany: Vzhledem k velmi ojedinělým nálezům (pouze intravilán v Hradci Králové) lze doporučit analogické zásady, jako u jiných, obdobně žijícím druhů: neodstraňovat veškeré staré stromy ze zahrad, parků stromořadí apod. míst. V lesních porostech ponechávat vybrané stromy nebo skupiny stromů až do stádia rozpadu. 105. zdobenec - Trichius sexualis BEDEL, 1906 - (§ O) Z Královéhradeckého kraje jsou známy jedině nálezy z intravilánu Hradce Králové (5760) (KRÁL et VITNER 1996b). Jedná se o 2 ex., které v roce 1993 nalezl J.Mertlík (společně s předcházejícím druhem) na kvetoucích astrovitých u nádraží ČD. Tyto nálezy zároveň potvrdily přítomnost druhu Trichius sexualis v Čechách (KRÁL et VITNER 1996b). Vývoj larev mohl probíhat v trouchu starých ovocných stromů v nedalekých zahradách. Principy ochrany: Vzhledem k velmi ojedinělým nálezům (pouze intravilán v Hradci Králové) lze doporučit analogické zásady, jako u jiných, obdobně žijících druhů: neodstraňovat veškeré staré stromy ze zahrad, parků stromořadí apod. míst. V lesních porostech ponechávat vybrané stromy nebo skupiny stromů až do stádia rozpadu. 106. zdobenec skvrnitý - Trichius fasciatus (LINNAEUS, 1758) - (§ O) V rámci Královéhradeckého se druh vyskytuje ojediněle až vzácně zejména ve středních polohách (zóna bukových lesů), především CHKO Broumovsko a CHKO Orlické hory. Larvy se vyvíjejí v trouchnivém dřevě listnatých stromů, imaga jsou florikolní (zaletují na kvetoucí rostliny). Principy ochrany: Zajistit územní ochranu zbytků zachovalých bukových porostů, především v CHKO Broumovsko a CHKO Orlické hory. V rámci MCHÚ stanovit dostatečně rozsáhlé plochy určené k samovolnému vývoji. V běžných hospodářských lesích ponechávat stromy nebo skupiny stromů až do stádia rozpadu. 107. zdobenec zelenavý - Gnorimus nobilis (LINNAEUS, 1758) - (§ SO) Nápadný druh horských a podhorských listnatých lesů. Larvy se vyvíjejí v trouchnivém dřevě různých listnatých dřevin, především však buků. Dospělí brouci se koncentrují na lesních světlinách a loukách, kde navštěvují vyšší kvetoucí byliny (udatna, tužebník, miříkovité aj.). V Královéhradeckém kraji se vyskytuje jednotlivě až hojně v podhorských oblastech (početný výskyt byl pozorován např. v PR Peklo na Náchodsku, Mikát observ.), ojediněle je nalézán i v okolí Hradce Králové (PP Na Plachtě, Malšova Lhota, Vysoká nad Labem). Principy ochrany: Prioritní pro tento druh je ochrana podhorských bukových porostů, s vybranými místy určenými k samovolnému vývoji, v běžných hospodářských lesích s ponechanými stromy nebo skupinami stromů až do stádia rozpadu. Velmi žádoucí je Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 123

přítomnost lesních luk a světlin, alespoň část dne osluněných, s kvetoucími bylinami (udatna, tužebník jilmolistý, miříkovité aj.), kam zaletují dospělí brouci za účelem obživy a rozmnožovování. 108. zelenáček - Jordanita globulariae (HÜBNER, 1793) V ČR nehojný a lokální motýl z čeledi vřetenuškovitých. Obývá suché stepní stráně, suché louky louky a lesní okraje, s vývojem na více živných rostlinách: Cymbalada spp., Acosta spp., Calcitrapa spp., Jacea spp., Cyanus spp., Globularia spp., Plantago spp. (BĚLÍN 1999). V rámci Královéhradeckého kraje je jeho výskyt dosud znám pouze z jediné lokality na jihozápadním okraji kraje: Lovčice - PR Bludy (2000-2003, Mikát, Zámečník, vlastní data), kde žije na nejvyprahlejších místech k jihu skloněné stráně s nízkou a nezapojenou vegetací. Principy ochrany: Na jediné dosud známé lokalitě v Královéhradeckém kraji (PR Bludy) je nutno udržovat v co největším rozsahu bezlesí a provádět vhodný management (vyřezávání dřevin, rozrušování vyšší bylinné vegetace, řízené vypalování). Pokud by tento druh byl nalezen na dalších lokalitách v bezprostřední blízkosti (např. zářezy železniční trati a její okolí mezi stanicemi Převýšov a Choťovice, byla by žádoucí ochrana těchto území a obdobný aktivní management. 109. zlatohlávek huňatý - Tropinota hirta (PODA, 1761) - (§ SO) Jarní druh bezlesých, teplejších stanovišť. Vývoj probíhá v půdě, larvy ožírají ohnívající kořínky rostlin (BALTHASAR 1956), dospělí brouci žijí na jaře na květech, nejčastěji v květenství smetanek (Taraxacum spp.). V rámci Královéhradeckého kraje (a obdobně i na území celých Čech) byl během 2. poloviny 20. století zaznamenán drastický úbytek početnosti: z „jednoho z nejobecnějších jarních brouků“ (BALTHASAR 1956) se stal druh „silně ohrožený“ podle Vyhlášky MŽP ČR 395/92, s výskytem na hranici pozorovatelnosti. K opětovnému mírnému zvýšení početnosti došlo lokálně v devadesátých letech m.s.. Na území Královéhradeckého kraje byl zřejmě (do 50. let m.s.) široce rozšířen v Polabí (Chlumecko, Hradecko). V současnosti jsou známy ojedinělé nálezy z okolí Hradce Králové, pouze na jediné lokalitě (Hradec Králové – Březhrad, sídliště a písčiny u masokombinátu) je jeho výskyt početný. Principy ochrany: Ochrana a management výslunných bezlesých stanovišť (xerothemní trávníky, písčiny) včetně evidence a ochrany zdánlivě bezcenných míst (spontánně vzniklá hřiště a plácky, pískovny, hliniště, krosové dráhy) na okrajích obcí. Je žádoucí chránit tyto lokality před zábory, zástavbou i před intenzivními „okrašlovacími“ snahami (pokusy o parkovou úpravu apod.). Kromě zlatohlávka huňatého mohou na takovýchto lokalitách přežívat i další ohrožené druhy entomofauny (svižníkovití a střevlíkovití brouci, majky, velké množství druhů samotářských včel, kutilek apod.). Praktická ukázka „samovolného managementu“ takových stanovišť se nachází v sídlišti u areálu masokombinátu v Hradci Králové – Březhradě, mezi obytnými domy a v jejich okolí. Jde o nízké, nekultivované suché trávníky na písčitém podloží, vylysalé a sešlapávané (a zřejmě občas nepravidelně sekané). V době výskytu dospělých zlatohlávků zde hojně kvetou nízké, sešlapané a zakrslé smetanky (Taraxacum sp.), s krátkými lodyhami, ale s bohatými úbory, v nichž probíhá žír i páření zlatohlávků (Mikát observ., 1998-2001). 110. zlatohlávek skvostný - Cetonischema aeruginosa (DRURY, 1770) - (§ O) Lokální a dosti vzácný druh zachovalých listnatých lesů, především doubrav v teplých oblastech. Larvy se vyvíjejí v trouchu v sušších dutinách kmenů a silnějších větví. Tento druh preferuje osluněné stromy na okrajích porostů nebo solitéry. Nejčastější živnými dřevinami Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 124

jsou duby, vývoj může probíhat např. i v topolech, vrbách nebo ovocných stromech. V Královéhradeckém kraji se vyskytuje poměrně vzácně a lokálně, v posledním desetiletí se zřejmě jeho početnost poněkud zvýšila, což lze pozorovat i v sousedních oblastech Středočeského a Pardubického kraje (NPR Žehuňská obora, Přeloučsko). V Hradci Králové byl nalezen i v centru města (duté vrby na Eliščině nábřeží). Principy ochrany: Obdobně jako např. u páchníka hnědého musí být hlavní obecnou zásadou ochrany tohoto druhu ponechávání starých dutých stromů v v lesních porostech, oborách, alejích a parcích. V místech, kde hrozí kolize starých stromů (ohrožení majetku nebo obyvatel), je žádoucí provádět šetrné úpravy stromů (odborné ořezání větví, snížení těžiště kmene, částečné zastřešení dutin). Nepřípustné je vybírání trouchu a chemická konzervace dutin. V lesních porostech je žádoucí nastartovat procesy směřující k jejich věkové rozrůzněnosti včetně ponechávání vybraných starých dutých stromů, zejména osluněných stromů na okrajích porostů. 111. žluťásek borůvkový - Colias palaeno (LINNAEUS, 1761) - (§ O) Tyrfofilní druh, monofág s vývojem na vlochyni bahenní (Vaccinium uliginosum). V rámci ČR ohrožený druh, v současnosti přežívající jen na šumavských a krušnohorských rašeliništích. V Královéhradeckém kraji jsou známy jen ojedinělé starší nálezy: Dvůr Králové nad Labem, pravděpodobně ojedinělý zálet (HRUBÝ 1959), ze čtverce 5664 v CHKO Orlické hory jej uvádějí BENEŠ, KONVIČKA et all. (2002, síťová mapa). V těsné blízkosti hranic ČR se recentně vyskytuje na polských rašeliništích v Bystřických horách: rašeliniště Topielisko (Kačírek pers. comm.) a tak případné nové zálety a ojedinělé nálezy v CHKO Orlické hory nelze vyloučit. Jeho trvalý výskyt na miniaturních rašeliništích v hřebenových partiích Orlických hor (PR Jelení lázeň, PP U Kunštátské kaple) není pravděpodobný. Principy ochrany: Na území Královéhradeckého kraje se trvale nevyskytuje a opatření k aktivní ochraně se z tohoto důvodu nepředpokládají. Územní ochrana Síť maloplošných chráněných území regionu byla postupně vyhlášena na základě botanických poznatků, hlavním důvodem ochrany lokalit bývají jednotlivé druhy rostlin, méně již celá společenstva. Početnou kategorii maloplošných CHÚ tvoří geomorfologické a geologické útvary. Pokud jsou deklarovány zoologické důvody ochrany, jde většinou obratlovce. V Královéhradeckém kraji se nenachází maloplošné CHÚ, kde je hlavním motivem přímo ochrana bezobratlých. 11.3.2. Informace o výskytu chráněných a ohrožených druhů v Královéhradeckém kraji. 11.3.2.1. Současný stav Pro účinnou ochranu bezobratlých je nutné mít co neúplnější aktuální informace o výskytu chráněných, ohrožených a biondikačních druhů. Vzhledem k velkému množství druhů které se vyskytují na území regionu (odhadem 20 – 30 000 druhů hmyzu), je práce s informacemi ztížená a závislá na odborných specialistech. Mnoho forem žije nenápadně a skrytě a jejich výskyt lze doložit pouze specielními metodami po dlouhodobém sledování lokalit. Z těchto důvodů jsou aktuální poznatky nedostatečné a neutříděné. Pokus o podchycení poznatků o výskytu chráněných rostlinných a živočišných druhů východních Čech učinil v roce 1979 autorský kolektiv pod vedením Rybáře a Procházky Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 125

(RYBÁŘ, PROCHÁZKA a kol. 1979). Entomologické údaje v této publikaci jsou však velmi stručné a neúplné. S ohledem na vzácné a ohrožené druhy byl prováděn výběr a zpracování hesel do odborně – popularizačního díla "Od Krkonoš po Vysočinu" (RYBÁŘ a kol. 1989). V 90.letech 20. století byla řada faunistických poznatků publikována formou časopiseckých studií v regionálních přírodovědeckých časopisech (např. Acta musei Reginaehradecensis, Práce a studie – Východočeský přírodovědný sborník, Panorama) nebo v celostátních odborných periodikách (např. Klapalekiana). Informace o výskytu fauny bezobratlých ve zvláště chráněných územích Králové hradeckého kraje byly publikovány v rámci edice Chráněná území ČR – Královéhradecko (FALTYSOVÁ, MACKOVČIN, SEDLÁČEK a kol. 2002). Zdrojem informací, kromě publikovaných údajů jsou i entomologické sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové, jiných regionálních muzeí (Rychnov n. Kn., Jičín, Nové Město n. M.) a členů České entomologické společnosti. Relativně nejlépe je známa entomofauna okolí Hradce Králové, dolního Poorličí a Orlických hor, méně již Náchodska. Poměrně málo aktuálních údajů je z okolí Nového Bydžova, Jičínska a Trutnovska. Entomofauna Krkonoš je samostatně zkoumána v rámci činnosti Správy KRNAP. 11.3.2.2. Databáze chráněných a ohrožených druhů Databáze obsahuje dostupné údaje o všech druzích hmyzu, chráněných podle prováděcí Vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 zákona 114/92 Sb., které byly na území Královéhradeckého kraje zjištěny (zcela pochybné a nejisté údaje nebyly akceptovány). Do databáze byly dále zahrnuty všechny druhy uvedené ve „Směrnici Rady č.92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“, které jsou uvedeny v přílohách v Přílohách II a IV., pokud se vyskytují nebo vyskytovaly na území Královéhradeckého kraje. Databáze je doplněna o další ohrožené a bioindikačně významné druhy, jejichž mapování, monitoring a ochrana jsou v Královéhradeckém kraji žádoucí. Zařazeno je i několik celoevropsky ohrožených několik druhů, kde jsou z Královéhradeckého kraje k dispozici pouze historické nálezy, neboť i tyto druhy je žádoucí evidovat pro úplné vyhodnocení změn, kterými příroda regionu prochází. Zdrojem byly sbírkové materiály Muzea východních Čech v Hradci Králové, terénní poznámky a dílčí databáze pracovníků muzea. Byly vyexcerpovány dostupné literární údaje. Pro účely této databáze poskytlo své údaje několik členů České společnosti entomologické. Jsou to především MUDr. Alois Hamet, CSc. (Hradec Králové), PaeDr. Antonín Kačírek (Solnice) a Josef Mertlik (Opatovice nad Labem).

11.3.2.3. Institucionální a odborné zajištění ochrany entomofauny V Královéhradeckém kraji je institucionální zajištění ochrany entomofauny nedostatečné. Chybí odborný garant, který by byl schopen současné potřeby a znalosti o ochraně entomofauny aplikovat do praxe. Zatím není zřízeno samostatné středisko AOPK pro Královéhradecký kraj. Na odborném pracovišti státní ochrany přírody, tj. AOPK ČR, středisko Pardubice, v jehož působnosti je zatím i území Královéhradeckého kraje, nebyla a není funkce entomologa zřízena. Odborný pracovník se zaměřením na ochranu bezobratlých není též ani na pracovištích CHKO. Málo početní odborní pracovníci – entomologové v Královéhradeckém kraji působí pouze mimo resort ochrany přírody (muzea, Univerzita HK).


11.3.3. Přehled biotopů ohrožených druhů entomofauny a zásady managementu 11.3.3.1.Příčiny ohrožení hmyzu Účinná ochrana hmyzu (a bezobratlých obecně) se musí odvíjet od ochrany jejich biotopů a důsledné péče o jejich stanoviště bez rozdílu, zda jde o zvláště chráněná území nebo tzv. volnou krajinu. Převážně praktikovaná ochrana biotopů je orientovaná botanicky. Takto zaměřená praxe nedostatečně respektuje zvláštnosti bezobratlých, kde většina ohrožených druhů má velmi specifické nároky na prostředí. V intenzívně obhospodařované krajině převažují vysoce produktivní stanoviště ve středních sukcesních stádiích (lesy jsou těženy dříve, než stačí zestárnout, raně sukcesní biotopy zanikají naopak samovolným vývojem a v souvislosti se změnami ve způsobu hospodaření). Většina ohrožených druhů bezobratlých žije právě v biotopech charakteristických pro počáteční a koncovou fázi vývoje ekosystémů. Mladá sukcesní stadia biotopů ( xerotermní trávníky, pasekové formace, řídké lesy apod.) nebo na azonální stanoviště (rašeliniště, písky, skály) se vytvářela v nedotčené přírodě v mozaice ploch a jsou časově nestabilní, proto je jejich existence v dnešní kulturní krajině závislá především na činnosti člověka. Ochrana organizmů na ně vázaných závisí proto v našich podmínkách na aktivních lidských zásazích do prostředí . Tyto druhy využívají často více typů prostředí současně a jejich populace vyžadují relativně rozsáhlé plochy biotopů, které jsou různorodě strukturované. Ochrana populací musí být kompromisem mezi maloplošným přístupem, jak je uplatňován u rostlin a globálním přístupem, který bere v potaz rozmístění vhodných biotopů v prostoru desítek čtverečních kilometrů a jejich trvání v čase (tento princip je uplatňován např. u ochrany ptactva). Lesní reliktní druhy klimaxových stanovišť mohou naopak trvale přežívat pouze v dostatečně velkých, hospodářskou činností co nejméně dotčených územích s režimem podřízeným jejich ochraně (např. lesní CHÚ ponechaná samovolnému vývoji bez hospodářských zásahů).

11.3.3.2.Nelesní stanoviště 11.3.3.2.1.Xerotermní až mezofilní stanoviště Charakteristika: Xerotermní bezlesí by v Královéhradeckém kraji bez lidských zásahů za současných klimatických podmínek prakticky neexistovalo. Výjimkou jsou nepatrné plošky vázané na skalní nebo říční fenomén (skalní výchozy). Dočasné a nestabilní bezlesé plochy by vznikaly po velkoplošných požárech s půdní následnou erozí. Mozaika menších světlin s náběhem k určité rozvolněnosti by se vyskytovala v lesích teplejších poloh (doubravy a dubohabřiny) v důsledku vývoje lesních porostů (stádium rozpadu), vlivem klimatických jevů (polomy, vývraty) a činností velkých kopytníků. Fauna bezlesých xerotermních stanovišť se na území Královéhradeckého kraje mohla více rozšířit v důsledku antropogenního odlesnění krajiny, při čemž optimální podmínky měla zřejmě od vrcholného středověku do 1. poloviny 19. století. Po té dochází k postupného zhoršování podmínek pro její existenci (urbanizace, postupné zanikání pastvin, počínající meliorace apod., zalesňování, „okrašlování neplodných míst“ apod.). Rizikové faktory: Katastrofální úbytek vhodných stanovišť a zároveň počínající chemizace se projevily v padesátých a šedesátých letech 20. století. V nížinné části regionu tou dobou prakticky mizí např. majky (Meloe spp.), okáč skalní (Chazara briseis), lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae) a přástevník pryšcový (Arctia festiva). Během 70. – 90. let se přesouvá tento trend i do středních poloh, z krajiny postupně ustupují např. vřetenušky (Zygaena spp.), pabourovci (Lemonia spp.), většina modrásků (Lycaenidae), okáč metlicový (Hipparchia semele), zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), samotářské včely a mnoho dalších Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 127

druhů a skupin. Stav v regionu: V současnosti jsou náročnější druhy této složky entomofauny omezeny na relativně malé fragmenty krajiny. Jednak jsou to travnatá stanoviště zpravidla s více-méně jižní expozicí (staré prořídlé sady, bývalé louky a pastviny, různě široké, výslunné lemy na okrajích lesů), nebo stanoviště různým způsobem narušená (zářezy komunikací, vojenské prostory, krosové areály, slínoviště, pískovny a kamenolomy), kde je lidskou činností tlumena sukcese. Územní ochrana nelesní, xerotermní entomofauny je v rámci Královéhradeckého kraje zajištěna pouze v šesti MCHÚ: PR Bludy, PP Na Plachtě (částečně), PP Dubolka, PP Zebín, PP Na víně, PR Zámělský borek (částečně). Stávajícím ZCHÚ je třeba věnovat zvýšenou pozornost, zejména dlouhodobě provádět cílený management a monitoring stavu. Zároveň doporučujeme provést mapování vhodných bezlesých xerotermích stanovišť. Plochy jevící se jako perspektivní evidovat a provést alespoň orientační průzkum entomofauny. Bude se jednat hlavně o plochy ve vojenských výcvikových prostorech, okrajové areály obcí, staré sady, zářezy a náspy podél železničních a silničních komunikací, lomy, hliniště a postagrární lada. Tuto evidenci je třeba provádět z pohledu současného ev. potenciálního výskytu ohrožené entomofauny. Orientační terénní výzkum doporučujeme organizovat formou grantu Královéhradeckého kraje. Zatím známé potenciální plochy perspektivní pro územní ochranu entomofauny: Vojenské cvičiště Josefov, vrch Vinice u Brodu nad Labem, vrch Milíř u Vysoké nad Labem, stráně u Račic nad Trotinou, Hradec Králové – Svinary: vrch Dehetník (zářez trati), vrch Na Hřibech u Výravy, zářezy žel. trati mezi Převýšovem a PR Bludy, motokrosový areál mezi Šárovcovou Lhotou a Lázněmi Bělohrad, stráně u Konecchlumí). Návrhy a doporučení: Tento typ nelesních biotopů se v našich podmínkách neobejde bez aktivních zásahů, které napodobují tradiční způsob hospodaření a přírodní procesy (eroze, požáry, vývraty atd.). Jde v současnosti o nejohroženější stanoviště (plošný úbytek v krajině, degradace). Proto je nutno pečovat standardními metodami o xerotermní a nelesní stanoviště (kosení, vyřezávání dřevin). Udržovat mozaiku bylinné a křovinné vegetace, nedopustit zapojení křovin a přerůstání stromy. Specifickými požadavky managementu z hlediska entomofauny je vhodné načasování zásahu (nesekat bylinné porosty v době výskytu citlivých vývojových stádií na vegetaci), neprovádět zásah najednou na celé ploše, doporučuje se mozaikovité sečení. Pro řadu terikolních druhů jsou žádoucí i zásahy narušující souvislý drnový porost (narušení drnu sešlapem, bránami, vojenskou technikou apod.). Řízené vypalování lze doporučit za předpokladu, že je prováděno na omezených plochách v době vegetačního klidu (holomrazů). Ideální údržbu těchto lokalit zajišťuje pastva omezeného množství domácích zvířat (ovce, kozy). V posledních letech se bezlesé plochy využívají k sportovním a rekreačním aktivitám (paintball, motokrosová cvičiště, kluby vojenské historie, parkurová cvičiště a hipodromy apod.). Touto činností je blokována spontánní sukcese, která by vedla k zarůstání a zániku bezlesých stanovišť. Orgány ochrany přírody by se neměly těmto aktivitám bránit, neboť ve vhodných lokalitách a za stanovených podmínek přispívají k zvýšení příležitostí k přežití druhů těchto stanovišť. Doporučuje se spolupráce s provozovateli těchto aktivit, zejména místními samosprávami. 11.3.3.2.2. Písčiny a pískovny Charakteristika: Tato stanoviště se v regionu nacházejí přirozeně na naplavených substrátech řek (především v dolním Poorličí) a v dosahu pískovcových skalních měst Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 128

(Prachovské skály, CHKO Broumovsko). Písčitý substrát je v současnosti téměř vždy obnažen a uvolněn v důsledku antropogenních vlivů (těžba písku a štěrkopísku, lesní těžba a orba, pásy podél komunikací, sešlap v turistických oblastech (skalní města), dříve i pastva). Písčité biotopy mají specifickou entomofaunu (samotářské včely, kutilky, svižníkovití a střevlíkovití brouci (Carabidae, Cicindelidae), nosatci rodu Coniocleonus, okáč bělopásný, mravkolvi. Stav v regionu: V současnosti je tento typ stanoviště územně chráněn pouze v PP Na Plachtě. Některé potenciální lokality, na které by se měla zaměřit ochrana psamofilní entomofauny: Krňovice (Marokánka), Rašovice, Pamětník, Borohrádek,, pískovny mezi Roudnicí a Novým Městem u Chlumce n. Cidlinou. Návrhy a doporučení: Přehodnotit přístup k rekultivacím štěrkopískoven a míst těžby písků, nezalesňovat plošně a ponechat plochy volného písku, kde je nutno tlumit následnou sukcesi. Pro podporu druhů žijících v řídkých lesích (okáči, svižníci aj.) udržovat mozaiku lesních světlin (např. u nově vytvořených pasek, lesních cest, lesních lemech apod.). Vhodnými místy k plošnému rozšíření vhodných stanovišť se zastoupením menších pískových nebo písčitohlinitých enkláv jsou ochranná pásma elektrovodů (spolupráce s rozvodnými závody). Ověření výskytu a příp. záchranný program doporučujeme pro metapopulace okáče bělopásného (Hipparchia hermione) v území mezi Třebechovicemi p. O. a Týništěm n. O. 11.3.3.2.3. Lomy, hliniště a zemníky Charakteristika: Vzhledem ke geologickým, geomorfologickým a klimatickým podmínkám Královéhradeckého kraje mají tato stanoviště pro ochranu nelesní entomofauny zásadní význam. Jde o plošně relativně rozsáhlá bezlesá území, která po postupném zániku pastvy, přeměně tradičních vesnických návesních prostranství, zástavbě příměstských volných ploch (hlinité a písčité ruderály, extenzívně vysekávané příkopy a meze apod.) představují důležitá místa výskytu ohrožených druhů. Kromě xerofilních druhů obývajících nízké bylinné porosty na skeletových půdách mají lomy specifickou fauny vázanou původně na skalní stepi a skalní výchozy, včetně petrofilních druhů (např. můry Polymixis xathomista, Rhyacia lucipeta). Stav v regionu: Skalní stanoviště jsou územně chráněna v PR Prachovské skály a CHKO Broumovsko, drobnější skalní výchozy jsou zastoupeny např. v PP Zebín, PP Hřídelecká hůra, PP Dubolka. Perspektivní pro ochranu fauny skalních biotopů jsou např. lomy v Rožmitále na Broumovsku, Deštenský Špičák, pískovcové lomy na Hořicku a malé opukové lomy v Podorlicku, hliniště a cihelny na Novobydžovsku. Návrhy a doporučení: Současná praxe v rekultivačních projektech zohledňuje zejména požadavky báňského zákona a je většinou zcela v rozporu s požadavky ochrany bezobratlých. Je nutné přehodnotit způsob provádění rekultivací. Terénní úpravy lomových stěn, opětovné překrytí vytěžených prostor zeminou a cílené nebo spontánní zalesnění má za následek zánik biotopů, které se v přírodní podobě v Královéhradeckém kraji již téměř nevyskytují. Zemědělské a lesnické rekultivace jsou investičně náročné a vynaložené prostředky by bylo možno účelně využít pro mnohem méně nákladná opatření k vybudování náhradních stanovišť skalních stepí, xerofilních a mezofilních trávníků ev. mokřadů. Z hlediska ochrany nelesních druhů entomofauny je zpravidla žádoucí zachovat těžební prostor po ukončení těžby spontánnímu přírodnímu vývoji, v co „nejsyrovějším“ stavu. Doporučuje se proto poskytnout maximální prostor pro samovolnou sukcesi , vyloučit rekultivaci. Stanoviště nezavážet zeminou (ani odpadem!), nezalesňovat a nezatravňovat. Chránit, případně zvýšit heterogenitu reliéfu - nezarovnávat povrchy výsypek, v lomech ponechat terasy etáží a kolmé lomové stěny. Zamezit vyrovnávání dna lomů, ponechat, Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 129

případně prohloubit stávající vodní plochy. Nebránit se omezenému rekreačnímu využití (např. formou adrenalinových sportů), neboť touto činností se udržuje mozaika různorodých malých ploch ranně sukcesních stádií (sešlapávané trávníky, skeletové chudé půdy, sutě apod.). Vhodné lokality (biologicky a legislativně perspektivní) vytipovat k reintrodukcím vymírajících druhů a záchranným transferům. 11.3.3.2.4. Vlhké louky a mokřady Charakteristika: Jedná se o bylinné porosty v nižších a středních polohách, zejména v nivách řek a potoků, na březích rybníků apod. Typizačními a ochranářsky významnými druhy jsou např. modrásci r. Maculinea (M. teleius, M. nausithous, a zřejmě v regionu vyhynulý M. alcon), ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), zřejmě vyhynulý okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), vřetenuška Zygaena trifolii. a mnoho dalších druhů hmyzu. Tyto biotopy jsou v Královéhradeckém kraji relativně dosti rozšířené, avšak mnoho významných lokalit již zaniklo zejména v důsledku odvodňování a meliorací. Rizikové faktory: Hlavní příčinou zániku a nežádoucí přeměny vlhkých luk a mokřadů, která je nevhodná pro většinu ohrožených druhů entomofauny, byly v minulosti meliorace a přeměna v ornou půdu. V současné době tento trend pominul, avšak se změnou způsobu hospodaření (nesečení luk) dochází k ruderalizaci a zarůstání, mnohdy i k cílenému zalesňování. K ruderalizaci dochází i v důsledku přehnojování (vyvážení kejdy a fekálních odpadů). Degradace mnohých lokalit je způsobena i v souvislosti s výkonem myslivosti (výsadby nevhodných dřevin pro kryt pernaté zvěře, eutrofizace v důsledku přikrmování). K poškození a nevratným škodám dochází i z důvodů neodborného odbahňování rybníků (deponie bahna a vyhrnutí valů zeminy). Mokřadní stanoviště jsou ohrožena i při budování revitalizačních a protipovodňových nádrží na potocích. Stav v regionu: V rámci Královéhradeckého kraje jsou tato stanoviště relativně dobře pokryta sítí chráněných území. Vlhké louky jsou např. chráněny v maloplošných CHÚ na území Přírodního parku Orlice, v PP Roudnička a Datlík, PP Pamětník, PR Dubno, PR Zbytka, PP Oborská luka, PP Libunecké rašeliniště a dalších CHÚ na Jičínsku. Množství mokřadních lokalit leží v CHKO Orlické hory (Velká louka, Trčkovská louka, Ošerovské louky apod.) a CHKO Broumovsko (mokřadní louky u Jetřichova, Řeřišný u Machova) Většina mokřadních biotopů je poměrně dobře podchycena jako VKP. Důvody evidence a ochrany jsou však v převážné míře botanické (orchideové louky, kosatec sibiřský) a většinou zcela chybí informace o entomofauně. Doporučujeme provést postupné průzkumy nejvýznamnějších mokřadních lokalit a z pohledu potenciálního výskytu fauny hmyzu vyhledávat a podchytit i takové lokality, kde botanický důvod nemusí být rozhodující. Návrhy a doporučení: Vlhké a mokřadní louky je nutno udržovat sečením, a to 1x za rok. Z hlediska fauny bezobratlých je nutné kosení provádět v době, která musí být podřízena existenčním požadavkům druhů entomofauny, vyskytujících se na lokalitě Například pro modrásky rodu Maculinea je nutné provést sečení do poloviny června, aby byla zajištěna regenerace a vykvetení živných rostlin (toten lékařský). Kosení by mělo být mozaikovité, s ponecháním pásů a ploch nesečené vegetace (doporučuje se nekosit každoročně cca 30% plochy). Je žádoucí odstranění posekané vegetace, proto je vyloučeno používat k ošetření ploch mulčovač. Nepoškozovat mikroreliéf (drnové bulty s mraveništi, terénní nerovnosti), proto se doporučuje ruční sečení. Obdobný management je vhodný i pro vlhké horské louky, kde k jejich údržbě přispívá i občasná sezónní pastva (podzimní období) . Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 130

11.3.3.2.5.Rašeliniště a slatiny Charakteristika: Jedná se trvale podmáčené biotopy s vysokou hladinou spodní vody porostlá charakteristickou vegetací s dominujícím rašeliníkem. Entomofauna je chudá, ale unikátní. Podstatnou část tvoří tyrfobionti s řadou glaciálních reliktů. Typizačními druhy jsou např. lesklice horská, vážka čárkovaná. Stav v regionu: Významné rašeliništní biotopy se v Královéhradeckém kraji nacházejí především Krkonoších, několik menších v Orlických horách a inverzních polohách skalních měst na Broumovsku. Fauna krkonošských rašelinišť vrchovištního typu je poměrně dobře známa a její ochrana je dostatečně zajištěna, neboť patří většinou do I. zóny KRNAP. Z Orlických hor (PR Jelení Lázeň, U Kunštátské kaple) a Broumovska (Vlčí rokle, Jeřichov) jsou údaje sporé. Rašelinné biotopy v lesích, a eutrofních mokřadech (rašelinné louky, zrašelinělé břehy rybníků a slepých ramen, zazeměné olšiny) jsou podchyceny nedostatečně, ač zde mohou přežívat populace ohrožených druhů. Ani u těch, které jsou součástí maloplošných CHÚ nejsou uspokojivé informace o entomofauně. Rizikové faktory: Drobné rašelinné biotopy jsou ohroženy zněnou vodního režimu, zazemňováním a zalesňováním. V imisních horských oblastech je rizikovým faktorem též letecké vápnění. Návrhy a doporučení: Provést mapování drobných rašelinných enkláv v mokřadech a navrhnout způsob jejich ochrany. Blokovat sukcesi podobně jako u vlhkých luk (sečení, event. odstraňování náletových dřevin), odumírající stromy na vrchovištích naopak ponechat samovolnému rozkladu, nezalesňovat lagy. V okolí rašeliništních lokalit zrušit odvodňovací kanály lesnických meliorací. Na vhodných lokalitách (dle konkrétní situace) se doporučuje vytvořit drobné tůňky a terénní deprese (nejlépe v zimním období pomocí výbušnin). 11.3.3.3. Vodní biotopy Charakteristika: Vodoteče různého charakteru mají pro zachování biodiverzity entomofauny nezastupitelný význam. Prioritními lokalitami s výskytem ohrožených druhů jsou vodní toky s původním nebo málo pozměněným korytem a břehy. Ochranářsky důležité jsou druhy vyvíjející se ve vodě např. klínatka rohatá, zařazená v programu Natura 2000, oba naše druhy páskovců, strumičník zlatooký, chráněná číhalka pospolitá apod. Dále jsou to druhy žijící na úzce specializovaných stanovištích podmíněných činností řek a potoků např. na písečných a bahnitých náplavech, štěrkových lavicích, břehových nátržích aj. Ze stojatých vod jsou pro regionální faunu bezobratlých nejdůležitější slepá ramena a tůně v inundačních územích řek, rybníky, drobné nádrže přírodního charakteru a zavodnělé plochy po těžbě štěrkopísku (písníky). Typizačními druhy jsou např. vodomil černý, potápník široký a lesklice žlutoskvrnná. Výše uvedené taxony plní roli tzv. "deštníkových" a indikačních druhů, jejichž prostřednictvím lze chránit i mnoho dalších méně nápadných, avšak stejně ohrožených forem. Stav v regionu: Z pohledu ochrany bezobratlých žijících v tekoucích vodách jsou důležitá CHÚ: Přírodní park Orlice, PP Orlice, PR Peklo, PR Zemská brána, PP Údolí Bystřice, PP Údolí Javorky, NPR Babiččino údolí. Stojaté vody a rybníky jsou chráněny např v PP Roudnička a Datlík, PP Na Plachtě, rybníky na Jičínsku (např. PP Byšičky, PP Ostruženské rybníky) slepá ramena Labe (PR Trotina) a Orlice (PP Vodní tůň, PP Orlice, Přírodní park Orlice). Síť chráněných území je poměrně dostatečná, avšak plány péče o vodní biotopy postrádají informace a kritéria ochrany bezobratlých (snad s výjimkou raků a vodních mlžů). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 131

Z pohledu výskytu vodní entomofauny se jeví jako území s výrazně nadregionálním významem střední a dolní tok Orlice (v přibližném rozsahu nynějšího Přírodního parku Orlice), které je i vytipováno jako potenciální území SAC. Chybí aktuální informace o entomofauně v malých nížinných vodotečích, jejichž fauna je z celostátního hlediska silně ohrožena. Rizikové faktory: Příčinou zániku většiny lokalit a vyhynutí některých druhů bezobratlých nebo jejich kritické ohrožení bylo způsobeno zásadními změnami vodního režimu velkých řek (regulace v 20.až 60. letech 20. století) a znečištěním povrchových vod, které vrcholilo v 80. letech 20. století. Drobné nížinné potoky byly nejvíce postiženy regulacemi (narovnávání toku, převedení do podzemního potrubí, přeměna na vybetonované kanály) a chemizací v zemědělství; v regionu většinou vhodné biotopy tohoto typu zanikly. Fauna vodotečí je kromě znečištění vody ohrožena likvidací přirozených úseků toků a necitlivými úpravami. Často bývají technické zásahy i v přímém rozporu s revitalizačními deklarovanými cíli. V poslední době jsou potenciální rizika i v protipovodňových opatřeních, nezohledňujících zájmy ochrany přírody. Pro druhy vázané na stojaté vody spočívá ohrožení především v podstatném zmenšení ploch vhodných pro jejich vývoj. Rozpad sítě drobných vodních lokalit (zavážení slepých ramen, návesních rybníčků) znemožňuje citlivým druhům trvalé přežití populací, neboť jde o často tzv. stopující druhy, vyhledávající v krajině vhodné biotopy k vývoji. Nebezpečí hrozí i v přirozeném zazemňování tůní (včetně těch v CHÚ), příčinou je neexistence periodických povodní a péče málo zohledňující nároky bezobratlých Faunu bezobratlých ohrožují metody intenzivního rybníkářství, farmy vodní drůbeže a v poslední době chov kachen pro myslivecké účely (bývají i na plochách vybudovaných z revitalizačních důvodů). Přímý i nepřímý negativní vliv mohou mít indrodukované vodních organizmy (býložravé ryby, cizí druhy raků a měkkýšů. Návrhy a doporučení: Chránit a neupravovat úseky s přirozenými koryty řek a potoků, zachovat ve vybraných místech přirozené říční fenomény - meandry, písčité a bahnité nánosy, strmé a erodované břehy, přírodní prahy apod. Nechat přírodnímu vývoji vybrané lokality v inundačním území řek, případně obnovit režim periodických přirozených záplav. Při budování jezů, opravách mostů apod., i jiných úpravách (revitalizacích) toků vytvářet proudné písčité úseky bez vegetace, které jsou vhodné k osídlení ohroženými druhy (klínatka rohatá, páskovci apod.). Při projektování protipovodňových staveb a úprav požadovat hodnocení vlivu na entomofaunu. V odůvodněných případech respektovat prioritu ochrany entomofauny. U stojatých vod je žádoucí zachování litorálů a submerzní vegetace, úseků s přirozenými členitými břehy, doporučuje se budování relativně izolovaných zátok a samostatných tůní. Monitorovat vliv introdukovaných býložravých ryb a zavlečených druhů (cizí druhy raků a vodních měkkýšů) na vodní entomofaunu. Doporučuje se usilovat o zřízení velkoplošného CHÚ (Dolní Poorličí) s začleněním významných lesních celků v povodí (viz kapitola nížinné listnaté lesy). Po podrobném mapování by bylo třeba doplnit síť maloplošných CHÚ o zachovalý drobný nížinný potok nebo alespoň o některé jeho úseky s přírodním charakterem a ohroženou specifickou faunou (např. šidélka rodu Coenagrion). 11.3.3.4. Lesní stanoviště 11.3.3.4.1. Nížinné listnaté lesy (lužní lesy, doubravy, dubohabřiny) Charakteristika: Doubravy a dubohabřiny a v okolí řek lužní lesy představují v našich Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 132

podmínkách klimaxové stadium nižších poloh (do 400 - 500 m n. m.) . Od neolitu byly soustavně mýceny a do dnešní doby se dochovaly v místech, která byla pro zemědělství méně atraktivní. Většina porostů jsou dnes hospodářské lesy s pozměněnou druhovou skladbou (preference jehličnanů), absencí z lesnického pohledu starých a přestárlých porostů. V tomto typu prostředí jsou ochranářsky nejdůležitější (neohroženější) druhy vázané na staré a odumírající stromy s dutinami a stromovými houbami. Jde většinou o "pralesní relikty", které trvale nemohou přežít v hospodářských lesích, kde chybí koncové stádium vývoje lesa (ve stádiu odumírání a rozpadu). Patří sem druhy brouků chráněné vyhláškou i prioritní druhy zahrnuté do programu NATURA 2000. Některé nejnáročnější druhy těchto lesních stanovišť již jsou v regionu vyhubeny (tesařík obrovský, kovaříci Ampedus quadrisignatus a Limoniscus violaceus, zdobenec Gnorimus variabilis). V regionu se dosud vyskytují reliktní druhy vázané na dutiny, např. páchník hnědý, zlatohlávek skvostný, kovařík rezavý, kovaříci Reitterelater dubius a Ampedus brunnicornis. Nadregionální význam mají populace roháče obecného na Chlumecku. Stav v regionu: Z pohledu ochrany přírody jsou nejzachovalejší porosty v bývalých a současných oborách, přírodně koncipovaných parcích a ve fragmentech na hrázích (často zrušených) rybníků a podél vodních toků. V Královéhradeckém kraji je tento typ lesních stanovišť chráněn v těchto CHÚ: PR Dubno, PR Zbytka, PP Císařská studánka, PR U Houkvice, PP U Glorietu, PR Chropotínský háj, PR Hoříněveská bažantnice, PP Černá stráň, PR Kovačská bažantnice, PP Bělohradská bažantnice, PR Kostelecký zámecký park, PR Vřešťovská bažantnice. Výběr i způsob ochrany CHÚ tohoto typu je většinou opět motivován botanickými důvody (výskyt vzácných lesních druhů, zejména "jarního aspektu", lilie zlatohlavá, střevíčník pantoflíček atd.) a zoologické informace i následná péče ze zoologického hlediska jsou soustředěny na ptactvo. Nejcennější dosud nechráněná území jsou: Obora v Kopidlně a přilehlý park, obora Luhy u Chlumce nad Cidlinou, okolí Hrádku u Nechanic, les Víno, lesy v okolí Chlumce nad Cidlinou fragmenty porostů královéhradeckých městských lesích a u Vysoké nad Labem, jihovýchodně od Třebechovic p. Orebem, obora v Opočně, bažantnice Mochov. Prioritním územím z hlediska ochrany lesní entomofauny je celý areál bývalých obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí s největším množstvím reliktních a bioindikačně významných arborikolních druhů (páchník hnědý, kovařík rezavý, kovaříci Reitterelater dubius, Ampedus brunnicornis a Lacon querceus). Rizikové faktory: Současný způsob hospodaření v lesích: Odstraňování padlých a "nemocných" starých stromů jako potenciálního zdroje " nákazy produkčního lesa houbovými chorobami a škůdci. Holosečný způsob těžby. Přetrvávající nevhodná druhová struktura lesů a nových výsadeb (i když došlo k jistému pozitivnímu vývoji). V přezvěřených oborách nedostatečná přirozená obnova dřevin (absence středních a mladších stádií lesa) a degradace bylinného podrostu. Návrhy a doporučení: Obecně zvýšit výskyt odumřelého dřeva v lesích, zejména silných a solitérních dubů, lip, jasanů a v lužních lesích i olší, vrb, topolů. Zabezpečit výskyt dožívajících a odumřelých jednotlivých stromů nebo maloplošných fragmentů přestárlého lesa, rozptýleně po celé ploše i mimo chráněná území. Ponechávat stojící a padlé odumřelé stromy s dutinami, suchými větvemi a xylofágními houbami. Porosty směřovat k věkové diverzitě. Upřednostňovat těžbu výběrovou metodou a obnovu kotlíkovou metodou. Staré původně soliterní exempláře stromů zachovat a upravit podmínky pro výskyt specializovaných druhů prosvětlením dorůstajících porostů v okolí. Neprovádět holosečný způsob těžby. Zajišťovat včasný odvoz vytěženého dřeva z lesa (do konce dubna), jinak působí klády jako atraktivní "lapáky". (Do dřeva na skládkách kladou vajíčka samice arboricolních druhů, larvy těchto druhů jsou atakovány velkým Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 133

množstvím parazitického hmyzu). Jako naléhavá organizační opatření doporučujeme: V CHÚ přehodnotit plány péče s ohledem na výskyt arborikolní a mykoxylofágní fauny. V dosud nechráněných lokalitách s prokázaným výskytem reliktních druhů zajistit územní ochranu a upravit lesní hospodaření . V Královéhradeckém kraji leží největší koncentrace nálezů reliktních arborikolníchh druhů v území bývalých obor mezi Třebechovicemi a Týništěm nad Orlicí. Bylo by velmi žádoucí rozšířit územní ochranu v rámci tohoto území (propojit stávající MCHÚ, chránit aleje, skupiny i jednotlivé prastaré duby v tomto území). Zásadním způsobem zde změnit lesnické hospodaření, které postupně směřuje k likvidaci celého komplexu zdejší unikátní a reliktní entomofauny. Podobně žádoucí je též územní ochrana zachovalých lesních porostů v oboře v Kopidlně. 11.3.3.4.2. Soliterní stromy v parcích, na hrázích, stromořadí, staré ovocné sady Náhradní stanoviště pro arborikolní druhy jsou i dřeviny rostoucí mimo les (solitérní stromy v parcích, na hrázích, stromořadích a starých ovocných sadech). Návrhy a doporučení: Při rekonstrukcích a sadovnických úpravách parků a alejí zohledňovat i zoologická kriteria (výskyt entomofauny, příp. ptáků a netopýrů). Vyžadovat nejen dendrologické, ale i zoologické posudky. Maximálně šetřit tyto stromy, i v případech, kdy nejsou zvláště chráněny (památné stromy). Tam, kde jsou dendrologické úpravy nutné z důvodů zajištění bezpečnosti majetku nebo ochrany zdraví obyvatel, uplatňovat metody šetrné k fauně (snížení těžiště, zastřešení dutin bez chemické konzervace). Obdobným způsobem postupovat při obnově starých ovocných sadů (např. na obecních pozemcích na okrajích obcí, podél silnic). 11.3.3.4.3. Světlé lesy, paseky Řada ohrožených denních motýlů (např. hnědásek osikový, jasoň dymnivkový, pestrobarvec petrklíčový, perleťovec fialkový, bělopásek dvouřadý) ale i další světlomilná entomofauna je vázána na řídké otevřené struktury porostů. V původní nedotčené krajině přežívaly tyto druhy díky dynamice přírodních procesů, kterou zajišťovaly pády starých stromů, sesuvy svahů, lesní požáry, velká zvěř a přirozené kalamity. V hospodářských lesích jsou podobné podmínky zajištěny pouze cílenými zásahy a ještě v nedávné minulosti i způsobem hospodaření formou nízkých a středních lesů a pařezin nebo lesní pastvou. Návrhy a doporučení: Náhradní řešení ochrany entomofauny světlých pařezin a pastevních s lesů spočívá v celkovém prosvětlení porostů v prioritních lokalitách výskytu chráněných a ohrožených druhů. Doporučené formy: Zachování a rozšíření lemů lesních cest a průseků, alespoň 5 m na každé straně cest se hospodařením blížit středním tvarům lesa (malá hustota zápoje, různé věkové kategorie stromů, mýcení mozaikovitě na malých plochách po 10 – 15 letech, občasné sečení přerostlé vegetace nebo přepasení). Při těžbách postupovat šetrně vůči živným rostlinám (např. porostům zimolezu v lokalitách bělopáska dvouřadého). Zachovávat co nejčlenitější lemy a ekotony mezi pasekami a vzrostlým lesem. Využít ochranných pásem elektrovodů k simulaci pařezinového lesa (pravidelné mýcení s odstraňováním dřevní hmoty, neosazovat plantážemi vánočních jehličnanů). Doporučuje se i podpora čerstvých antropogenních disturbancí (cesty a průseky s rozježděnými kalužemi, paseky) a světliny po padlých stromech. Při zjištění výskytu prioritních druhů jasoně dymnivkového a hnědáska osikového (kteří v regionu žily v minulosti a dodnes přežívají v těsné blízkosti území kraje) je nutné vyhlásit Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 134

územní ochranu a neprodleně zajistit výše uvedený management. 11.3.3.4.4. Bučiny a jedlobučiny Charakteristika: Bučiny různého typu jsou potenciálním klimaxovým stadiem vegetace, který zaujímal značnou část regionu (podhůří až horské oblasti do 1000 m n.m.) Tyto porosty byly redukovány od dob kolonizace podhorských oblastí ve středověku. Postupně došlo téměř k úplné změně druhové skladby dřevin. Z porostů téměř vymizela jedle, převážná část byla přeměněna na produkční smrčiny. Zbytky přirozených bučin se do současnosti dochovaly v nepřístupných terénech (prudké svahy, zaříznutá údolí). Typickými představiteli ohrožené entomofauny vázané na bukové a jedlobukové lesy jsou zdobenec zelenavý, zdobenec skvrnitý, střevlík Carabus irregularis a v regionu nyní nezvěstný roháček Ceruchus chrysomelinus. Rizikové faktory: Nevhodné změny porostní druhové skladby a věkové struktury, t.j. těžba reliktních porostů a jejich přeměna na smrčiny, případně stejnověké bukové porosty. Důležitým negativním faktorem je úbytek jedle z porostů. Přirozenou obnovu a to i v CHÚ ztěžují vysoké stavy jelení zvěře. Nevhodné je dále používání těžké mechanizace ve svahových terénech (eroze) a odstraňování padlých a "nemocných" starých stromů jako potenciálního zdroje nákazy lesa houbovými chorobami a škůdci. Stav v regionu: Většina větších celků se v Královéhradeckém regionu leží ve velkoplošných CHÚ: NPR Bukačka, NPR Trčkov, PR Černý důl, PR Sedloňovský vrch (CHKO Orlické hory), NPR Broumovské stěny – fragmenty bučin (CHKO Broumovsko). Mimo území CHKO jsou bučiny a jedlobučiny chráněny pouze v PR Peklo, PR Modlivý důl, PR Kamenná hůra. Z hlediska entomofauny se jeví jako významné tyto další lokality: Porosty v Antoniině údolí mezi Skuhrovem a Jedlovou, porosty v údolích Zdobnice a Říčky nad a pod soutokem (Julinčino údolí, Pěčín), (pouze část leží v CHKO Orlické hory), širší okolí Deštného v Orlických horách, Bobří vrch a menší zachovalé porosty v roklinových polohách a svazích Policka v CHKO Broumovsko, okolí hradního vrchu Potštejn. Doporučuje se zajistit těmto lokalitám územní ochranu formou maloplošných zvláště chráněných území. V podhorských oblastech (zejména v méně přístupných polohách) lze předpokládat vhodná stanoviště pro bezobratlé i v menších fragmentech, které nemusí být botanicky významné. Bylo by žádoucí provést postupný evidenci a průzkum entomofauny těchto území. Návrhy a doporučení: Co největší část reliktních zachovalých porostů ponechat samovolnému vývoji (netěžit ani neodstraňovat odumřelé dřevo). V ostatních lesních porostech zvyšovat podíl listnáčů (buk, javor klen) a jedle bělokoré. Porosty směřovat k věkové diverzitě. Obecně zvýšit výskyt odumřelého dřeva: vybrané dožívající a odumřelé stromy ponechat v porostech rozptýleně celé ploše i v hospodářských lesích a mimo chráněná území. Omezit holoseče, upřednostňovat těžbu výběrovou metodou. Snížit stavy jelení zvěře. Pro nechráněná prioritní území s prokázaným výskytem reliktních druhů entomofauny zajistit územní ochranu a upravit zde lesní hospodaření. Jedná se o porosty v Antoniině údolí mezi Skuhrovem a Jedlovou, porosty v údolích Zdobnice a Říčky nad a pod soutokem (Julinčino údolí, Pěčín), z nichž pouze části leží v CHKO Orlické hory . Hodnotné porosty se dále nacházejí mezi Šerlichem a NPR Bukačka. 11.3.3.4.5. Horské lesy


Charakteristika: Přirozené horské (montánní) smrkové lesy se v Královéhradeckém kraji nacházely především v Krkonoších. Menší porosty se nacházely v hřebenových partiích Orlických hor a v inverzních polohách (kaňonovitá údolí řek, skalní města). Podporou smrku v hospodářských lesích se entomofauna vázaná na smrky rozšířila i do dalších oblastí. V smrkových monokulturách však chybí původní druhy vázané na klimaxové smrčiny. Ohroženými druhy jsou např. tesařík Pachyta lamed, kozlíček hvozdník (Monochamus sartor) a kovaříci Danosoma fasciata a Diacanthous undulatus. V jeřábových smrčinách jsou typickými druhy např. můra běloskvrnka jeřábová (Trichosea ludifica) a mandelinka Gonioctena intermedia. Stav v regionu: Entomofauna reliktních smrkových porostů není většinou ( kromě Krkonoš ) hlavním předmětem ochrany. Částečně je zajištěna v některých CHÚ, např. NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, NPR Bukačka, PR Trčkov. Rizikové faktory: Rozpad a oslabení smrkových porostů v důsledku imisí, kalamitní přemnožení lýkožrouta smrkového, obaleče modřínového a následné chemické zásahy. Fauna reliktních smrčin je ohrožena také těžbou imisních porostů a likvidací přestárlých porostů z důvodů prevence proti kůrovci. Ponechávání vytěženého dřeva na skládkách v lesích v době výskytu imag ohrožených druhů a jeho chemická ochrana, která je toxická pro lesní entomofaunu. Návrhy a doporučení: Zabezpečit přísnou ochranu reliktních a přírodě blízkých a věkově rozrůzněných smrkových porostů v režimu samovolného vývoje (zejména v MCHÚ). V porostech plošně ponechávat vybrané jedince nebo skupiny stromů, včetně odumírajících exemplářů a torz. Zajišťovat včasný odvoz vytěženého dřeva z lesa, jinak působí klády jako atraktivní "lapáky. Omezit používání chemických prostředků k ošetření klád. Z hlediska zvýšení biodiverzity bezobratlých by bylo žádoucí ponechat alespoň část imisních holin pomalému samovolnému vývoji. Jak ukazují některé nálezy z hřebenových partií Orlických hor, dochází v současnosti k šíření některých nelesních druhů do těchto oblastí (Meloe violaceus, Proserpinus proserpina, včetně záletů teplomilných druhů a migrantů – můry Eustrotia candidula, Protoschinia scutosa). Vhledem k současným nálezům se jeví jako prioritní zachování reliktních jehličnatých porostů v NPR Adršpaško-teplické skály a NPR Broumovské stěny. Management zde přizpůsobit (pořídit) výskytu ohrožené entomofauny (nyní je hlavním kritériem ochrana geomorfologických a krajinářských fenoménů). 11.3.4. Zásady a návrhy k ochraně entomofauny v jednotlivých rezortních odvětvích Jsou uvedeny stručné návrhy činností, opatření a doporučení z pohledu ochrany entomofauny podle rezortních odvětví nebo institucí. 11.3.4.1. Zemědělství Podporovat převod orné půdy na trvalé travní porosty. Nepodporovat zalesňování "nevyužitých" zemědělských ploch, tj. stepních trávníků, xerotermních strání, starých sadů a mokřadů. Evidovat drobné biotopy na okrajích obcí a měst i v polích, které mají význam jako "nášlapné kameny" pro šíření druhů mezi vzdálenějšími lokalitami. Chránit je před zemědělskou exploatací, ale i ruderalizací. Na perspektivních stanovištích provádět management vedoucí k vytvoření mozaiky bylinné a křovinné vegetace. Pro řadu terikolních druhů jsou žádoucí i zásahy narušující souvislý drnový porost (narušení drnu, řízené vypalování) . Udržovat široké bezlesé okraje polních cest. Podporovat pravidelné sečení co největšího množství lučních porostů. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 136

Ideální údržbu těchto lučních zajišťuje pastva omezeného množství domácích zvířat (ovce, kozy). Krajské orgány by měly v zájmu ochrany stepních druhů podporovat pastvu, a to nejen ve středních a podhorských polohách, ale i v teplých rovinatých oblastech. Jedná se chov a pastvu koz a ovcí, a to i v malém měřítku všude tam, kde bude obyvatelstvem projeven zájem. Malá stáda, eventuálně i jednotlivá zvířata by mohla být nabízena složkám ochrany přírody k udržování nelesních biotopů včetně chráněných území. V posledních letech se bezlesé plochy využívají k sportovním a rekreačním aktivitám (paintball, motokrosová cvičiště, kluby vojenské historie, parkurová cvičiště a hipodromy apod.). Touto činností je blokována spontánní sukcese, která by vedla k zarůstání a zániku bezlesých stanovišť. Orgány ochrany přírody by se neměly těmto aktivitám bránit, neboť ve vhodných lokalitách a za stanovených podmínek přispívají k zvýšení příležitostí k přežití druhů těchto stanovišť. Doporučuje se spolupráce s provozovateli těchto aktivit, zejména místními samosprávami. Při rekonstrukcích a úpravách ovocných sadů a výsadeb podle komunikací zohledňovat i zoologická kriteria. Podporovat výsadbu dlouhověkých vysokokmenů, zejména tradičních krajových odrůd. Ponechávat vybrané staré stromy a jejich torza. Zvážit rizika pěstování geneticky modifikovaných plodin pro autochtonní druhy entomofauny. 11.3.4.2. Myslivost Snížení stavů jelení zvěře v horských oblastech. Budování mysliveckých zařízení (krmelce, zásypy, újediště) a remízů ve VKP a volné krajině konzultovat s orgány ochrany přírody. V přírodě hodnotných územích nezavádět nově oborový chov zvěře.

11.3.4.3.Rybářství Omezit vysazování nepůvodních býložravých ryb v přírodě blízkých lokalitách (tůně, slepá ramena, malé rybníky, přirozené úseky řek), aby nedocházelo k nadměrné likvidaci submerzní a litorální vegetace. Z toho hlediska posuzovat cíle revitalizačních projektů.

11.3.4.4.Lesní hospodářství Zvyšovat postupně podíl lesů s přirozenou dřevinnou skladbou. Porosty směřovat k věkové diverzitě. Obecně zvýšit výskyt odumřelého dřeva v lesích. Zabezpečit výskyt dožívajících a odumřelých stromů maloplošně i jednotlivě, avšak rozptýleně po celé ploše i mimo chráněná území. Ponechávat stojící a padlé odumřelé stromy s dutinami, suchými větvemi a xylofágními houbami. Vybraná území ponechat jako bezzásahová k samovolnému vývoji (zejména lesní CHÚ, ale i další reliktní porosty mimo CHÚ). Neprovádět holosečný způsob těžby, upřednostňovat těžbu výběrovou metodou a obnovu kotlíkovou metodou. Staré původně soliterní exempláře zachovat a upravit podmínky pro výskyt specializovaných druhů prosvětlením dorůstajících porostů v okolí. Zajišťovat včasný odvoz vytěženého dřeva z lesa jinak působí klády jako atraktivní "lapáky". Ve vybraných lokalitách obnovit porostní tvary nízkého a středního lesa. Udržovat široké květnaté okraje lesních cest a široké lesní lemy. Pro podporu druhů žijících v řídkých lesích Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 137

(okáči, svižníci aj.) udržovat mozaiku lesních světlin (např. u nově vytvořených pasek, lesních cest, lesních lemech apod.). Nezalesňovat lesní louky a mokřady. Upustit od lesnických meliorací, zejména v okolí mokřadních lokalit a rašelinišť. Neregulovat a nenapřimovat lesní vodoteče. V CHÚ přehodnotit plány péče s ohledem na výskyt arborikolní a mykoxylofágní fauny. V dosud nechráněných lokalitách s prokázaným výskytem reliktních druhů zajistit územní ochranu a upravit lesní hospodaření (zohlednit v LHP). Jako naléhavá organizační opatření doporučujeme rozšířit územní ochranu lesních druhů o tato území: porosty v bývalých oborách mezi Třebechovicemi a Týništěm nad Orlicí, obora v Kopidlně, porosty v Antoniině údolí mezi Skuhrovem a Jedlovou, v údolích Zdobnice a Říčky nad a pod soutokem (Julinčino údolí, Pěčín), širší okolí Deštného v Orlických horách. Vhledem k současným nálezům se jeví jako prioritní zachování reliktních jehličnatých porostů v NPR Adršpaško-teplické skály a NPR Broumovské stěny. Management zde přizpůsobit (pořídit) výskytu ohrožené entomofauny (nyní je hlavním kritériem ochrana geomorfologických a krajinářských fenoménů). Z hlediska zvýšení biodiverzity bezobratlých by bylo žádoucí ponechat alespoň část imisních holí pomalému samovolnému vývoji. Jak ukazují některé nálezy z hřebenových partií Orlických hor, dochází v současnosti k šíření některých zvláště chráněných a ohrožených nelesních druhů do těchto oblastí. 11.3.4.5. Spolupráce s Lesy České republiky s. p. Ochrana biodiverzity včetně entomofauny je deklarována a do konkrétních opatření rozpracována v Programu 2000 – Zajištění cílů veřejného zájmu u LČR (MORÁVEK a kol. 1999). Krajské orgány ochrany přírody by měly požadovat reaalizaci tohoto koncepčního materiálu v praxi. Uvádíme některé vybrané doslovné citace z výše uvedeného materiálu, týkající se entomofauny: - cíleně ponechávat přiměřený podíl stromů přirozenému odumírání a rozpadu při dodržování principů ochrany lesa - cíleně ponechávat samovolnému vývoji ostrůvky (fragmenty) přestárlého lesa na vhodných místech ve zvláště chráněných územích a na plochách zvláštních biotopů v rozloze, která bude dohodnuta mezi správcem lesa a orgánem ochrany přírody - na vhodných místech ponechávat část vyřezané biomasy včetně silnější hmoty k vývoji něškodících druhů hmyzu, obojživelníků, plazů atd. - zachování či obnova ochranářsky významných historických forem obhospodařováním, např. pařezin či středních lesů na sesuvných územích, hlavatých vrb na hrázích rybníků, smluvní kosení rašelinných a slatinných luk - při všech hospodářských činnostech v lese včetně obnovy porostů v maximální míře zachovávat stávající porostní plášť a veškeré neškodící keře v lesních okrajích 11.3.4.6.Těžební průmysl Vzhledem ke geologickým, geomorfologickým a klimatickým podmínkám Královéhradeckého kraje mají vytěžené plochy v pískovnách, cihelnách a lomech pro ochranu nelesní entomofauny zásadní význam. Současná praxe v rekultivačních projektech zohledňuje zejména požadavky báňského zákona a je většinou v rozporu s požadavky ochrany bezobratlých. Je nutné přehodnotit přístup k rekultivacím. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 138

V štěrkopískovnách a pískovnách nezalesňovat plošně a ponechat plochy volného písku, kde je nutno tlumit následnou sukcesi. V cihelnách ponechat kolmé hlinité stěny a morfologicky rozrůzněný povrch - jde o vhodná náhradní stanoviště pro blanokřídlý hmyz a další ohrožené druhy na ně vázané, např. majky. Nebránit omezeným sportovním rekreačním aktivitám, zejména takového druhu, které brzdí sukcesi (dochází k narušování drnu, sešlapu, obnažování písčitého a hlinitého podloží ). V lomech je zpravidla žádoucí zachovat těžební prostor po ukončení těžby spontánnímu přírodnímu vývoji, v co „nejsyrovějším“ stavu. Doporučuje se proto poskytnout maximální prostor pro samovolnou sukcesi, vyloučit rekultivaci. Stanoviště nezavážet zeminou (ani odpadem!), nezalesňovat a nezatravňovat. Chránit, případně zvýšit heretogenitu reliéfu nezarovnávat povrchy výsypek, v lomech ponechat terasy etáží a kolmé lomové stěny. Zamezit vyrovnávání dna lomů, ponechat, případně prohloubit stávající vodní plochy. V lomech se nebránit se omezenému rekreačnímu využití (např. formou adrenalinových sportů), neboť touto činností se udržuje mozaika různorodých malých ploch ranně sukcesních stádií (sešlapávané trávníky, skeletové chudé půdy, sutě apod.). Vhodné lokality (biologicky a legislativně perspektivní) vytipovat k reintrodukcím vymírajících druhů a záchranným transferům. 11.3.4.7. Spolupráce s energetikou a rozvodnými podniky Využít ochranných pásem elektrovodů k rozšíření nelesních a ranně sukcesních stádií společenstev (pravidelné mýcení s odstraňováním dřevní hmoty). Podle šířky těchto koridorů, směru, expozice, vlastností substrátu apod. udržovat pod nimi vhodné podmínky nelesní druhy, druhy lesních světlin a lesních plášťů. Neosazovat plošně např. plantážemi vánočních jehličnanů. Projednat se správci možnost využití některých starších deponií elektrárenských popílků k simulaci bezlesých stanovišť (písčiny, hliniště). Ponechat při úpravách těchto území část samovolnému vývoji, v odůvodněných případech ovlivňovat stav aktivními zásahy, kde bude prioritou ochrana entomofauny.

11.3.4.8. Spolupráce s rezortem dopravy Požadovat, aby v přípravné fázi projektování nových a úprav stávajících komunikací bylo součástí biologických posudků EIA vždy hodnocení vlivu na faunu bezobratlých. Podle konkrétní situace využít nové stavby komunikací (dálnice, obchvaty, náspy a zářezy) k tvorbě nových raně sukcesních a azoálních stanovišť a propojení existujících lokalit migračními koridory. Z hlediska ochrany entomofauny není vhodné plošné osazování dřevinami, zejména nepůvodními. Pokud možno ponechat alespoň některé části bez zpevnění (dláždění). Doporučují se vhodné zásahy – občasné sekání s odvozem posekané hmoty . Minimalizovat světelné znečištění podél komunikací ve volné krajině. Při projektování nových staveb (komunikací, odpočinkových míst a benzínových čerpacích stanic) odclonit světelné zdroje, používat odpovídající typy svítidel (preference žlutých sodíkových světel se směrovým účinkem). Zmapovat všechny stávajících významných úseků podél železničních tratí (rozsáhlejší zářezy tratí a náspy se „stepní“ vegetací apod.). Plochy jevící se jako perspektivní evidovat a provést alespoň orientační průzkum entomofauny. Tuto činnost doporučuje řešit např. formou grantového projektu Královéhradeckého kraje. Podobně je třeba zaměřit pozornost (mapování a monitoring entomofauny) na zrušená i dosud provozovaná letiště, neboť jde o rozsáhlé bezlesé plochy, často s charakterem xerotermních trávníků. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 139

11.3.4.9. Rekreace, turistika a sport Pro management stanovišť s raně sukcesními společenstvy lze doporučit využití rekreačních a sportovních aktivit (viz lomy, pískovny). Některé areály (přírodní motokrosové dráhy, hipodromy, kempingy, přírodní koupaliště, cyklotrasy) fungují jako náhradní stanoviště pro druhy bezlesé krajiny (svižníci, modrásci apod.). Doporučujeme v konkrétních případech navázat spolupráci orgánů ochrany přírody s majiteli a provozovateli a dohodnout podmínky provozu zohledňující výskyt entomofauny. Problematické z pohledu ochrany entomofauny jsou projekty golfových hřišť s mechanicko-chemickou údržbou trávníků. 11.3.4.10. Vodní hospodářství Chránit a neupravovat úseky s přirozenými koryty řek a potoků, zachovat ve vybraných místech přirozené říční fenomény - meandry, písčité a bahnité nánosy, strmé a erodované břehy, přírodní prahy apod. Nechat přírodnímu vývoji vybrané lokality v inundačním území řek. Ve vybraných místech učinit opatření pro zachování nebo obnovu režimu periodických přirozených záplav, případně simulaci záplavami umělými (obnova systému kanálů, hrázek, stavidel). Při projektování protipovodňových staveb a úprav požadovat hodnocení vlivu na entomofaunu. V odůvodněných případech respektovat prioritu ochrany entomofauny. Omezit kácení břehových porostů , ze zásahů vyloučit lokality s výskytem významné entomofauny. Žádoucí je ponechávání starých stromů, včetně odumírajících a stojících torz kmenů. Zlepšit spolupráci správců povodí s orgány ochrany přírody. Při úpravách rybníků a vodních nádrží – odbahňování, revitalizace požadovat, aby součástí projektu byla opatření zohledňující ochranu bezobratlých Obecně je žádoucí zachování litorálů a submerzní vegetace, úseků s přirozenými členitými břehy, budování relativně izolovaných zátok a samostatných tůní. Revitalizační projekty posuzovat především z hlediska ochrany přírody, po realizaci díla musí jednoznačně dojít k zlepšení přírodních hodnot území , včetně vhodných podmínek pro entomofaunu. Podmínky využívaní a provozu, podřízené cílům ochrany přírody stanovit v manipulačních řádech. Z toho pohledu jsou rizikové projekty v přírodě blízkých a relativně zachovalých lokalitách (zánik mokřadů, lužních porostů, vlhkých luk). 11.3.4.11. Spolupráce s armádou V provozovaných vojenských prostorech vznikají v důsledku simulace vojenských operací disturbance, směřující k zvětšení členitosti mikroreliéfu a blokující spontánní vývoj vegetace. Zvýšenou členitost mikroreliéfu představují např. široké rozježděné cesty, trychtýře v dopadištích munice, plochy a pásy zákopů. Podle hydrologických poměrů dochází k dočasnému (sezónnímu) nebo trvalému zatopení ploch. Spontánní vývoj vegetace je blokován mechanicky (provozem vozidel, střelbou), během cvičení dochází k plošným požárům vegetace. V provozovaných vojenských prostorech tak vzniká rozmanitá škála nelesních stanovišť, např. obnažené písčiny, krátkokostébelné trávníky, vřesoviště a mokřady. V zájmu ochrany nelesních ekosystémů (a na ně vázané entomofauny) je žádoucí udržet v provozu vojenské výcvikové prostory. V zaniklých a armádou nevyužívaných prostorách zajistit náhradní management blokující sukcesi.


11.3.4.12. Obce a města Parky: V parcích ponechávat a udržovat vybrané staré stromy s výskytem nebo potenciálním výskytem ohrožených druhů entomofauny (kovaříci, tesaříci, zlatohlávci, páchník hnědý). Promyšlenou dosadbou udržovat kontinuitu jejich výskytu. Podporovat různorodou věkovou strukturu stromů v alejích a parcích. Při rekonstrukcích a sadovnických úpravách parků a alejí zohledňovat i zoologická kriteria (výskyt entomolofauny, příp. ptáků a netopýrů). Vyžadovat nejen denrologické, ale i zoologické posudky. Maximálně šetřit stromy, i v případech, kdy nejsou zvláště chráněny (památné stromy). Tam, kde jsou dedrologické úpravy nutné z důvodů zajištění bezpečnosti majetku nebo ochrany zdraví obyvatel uplatňovat metody šetrné k fauně (snížení těžiště, zastřešení dutin bez chemické konzervace). Obdobným způsobem postupovat při obnově starých ovocných sadů (např. na obecních pozemcích na okrajích obcí, podél silnic). Z hlediska výskytu entomofauny nejsou vhodné a žádoucí intenzívní parkové úpravy veřejných prostranství, hlavně vesnických tradičních návsí s přírodními trávníky a nezpevněnými plochami. Na vhodných místech (např. lemech cest, příkopech) dle místních podmínek vysévat místo chudých trávníků luční směsi s nektaronosnými rostlinami atraktivními pro hmyz (motýli, blanokřídlí). V parcích upřednostňovat v živých plotech a výsadbách domácí druhy dřevin. Evidovat a chránit i malé vodní plochy v obcích, např. zbytky návesních rybníků. Podle místních podmínek usilovat o jejich rehabilitaci a zachování přírodního charakteru (zprůtočnění, extenzívní využívání). Světlo: Minimalizovat světelné znečištění, zejména u velkých nákupních center, parkovišť apod. Používat odpovídající typy svítidel: preferovat žlutá sodíkových světla se směrovým účinkem, nepoužívat výbojkové reflektory, které způsobují koncentraci a usmrcení velkého množství v noci aktivního hmyzu. Ze stejných důvodů se nedoporučuje trvalé nasvěcování krajinných dominant (hrady, zámky, kostely, další architekura), zejména ve volné krajině a na okrajích obcí. 11.3.4.13. Ochrana přírody 11.3.4.13.1. Institucionální a odborné zajištění Protože je Královéhradeckém kraji je institucionální zajištění ochrany entomofauny nedostatečné a chybí odborný garant, který by byl schopen současné potřeby a znalosti o ochraně entomofauny aplikovat do praxe, doporučuje se zřízení regionálního pracoviště AOPK ČR v Královéhradeckém kraji. Ochrany entomofauny vyžaduje pracovat s velice širokým spektrem rychle se vyvíjejících informací a týká se řádově desítek tisíc druhů. Z těchto důvodů je žádoucí personálně zajistit na takovém pracovišti činnost alespoň dvou odborných pracovníků se zaměřením na ochranu bezobratlých. Pro účinnou ochranu bezobratlých je nutné mít co neúplnější aktuální informace o výskytu chráněných, ohrožených a biondikačních druhů. Ucelená databáze o výskytu entomofauny regionu s pohledu ochrany přírody dosud není v žádné z institucí zpracována. Doporučuje se systematické budování informační databáze o ochranářsky významných druzích entomofauny. Základem by měly být informace zpracované v souvislosti s předkládanou koncepcí ochrany přírody Královéhradeckého kraje. Tento informační zdroj by měl být otevřený pro další doplňování a aktualizaci a přístupný pro odborné instituce a správní orgány. Funkčnost a využitelnost takto koncipované práce s informacemi je možno zajistit pouze stanovením garanta, který data bude spravovat.


11.3.4.13.2. Organizační a tématické náměty pro rezort ochrany přírody Podporovat faunistický průzkum regionu z pohledu ochrany entomofauny. Vyhlašovat témata grantových projektů Královéhradeckého kraje, týkající se mapování ohrožených a chráněných druhů, vyhledávání perspektivních dosud nechráněných stanovišť významných pro entomofaunu. Formou grantových pobídek a soutěží řešit i případný monitoring a management vybraných lokalit, zpracování plánů záchrany ev. reintrodukce konkrétních druhů. S přepokládanými změnami v legislativě (novela Zákona 114/92, začlenění evropských norem a výsledků programu NATURA 2000 do národní legislativy, návrhy nových Červených seznamů) reagovat na tyto změny i na regionální úrovni. Prosadit moderní poznatky o ochraně bezobratlých do praxe na regionální úrovni. Přehodnotit systém ochrany biodiverzity z pohledu entomofauny podle těchto zásad: - druhovou ochranu chápat jako ochranu populací a vždy spojovat s aktivní ochranou jejich stanovišť - vytipovat další, dosud nechráněná stanoviště významná pro ochranu ohrožené entomofauny, zajištit péče o ně - cílem by mělo být vybudování sítě stanovišť k záchraně a zvýšení početnosti nejohroženějších druhů - v maloplošných ZCHÚ přehodnotit a doplnit plány péče o opatření zajišťující též ochranu entomofauny - zajistit soustavný monitoring nejdůležitějších populací ohrožených druhů v regionu - zpracovat plány záchrany a ochrany vybraných druhů významných z nadregionálního i regionálního hlediska Zajistit legislativní ochranu územím, která jsou z hlediska výskytu fauny bezobratlých prioritní: - usilovat o zřízení CHKO Poorličí, zahrnující nivu Orlice v minimálním rozsahu současného Přírodního parku Orlice a areál bývalých obor mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí. - nelesní lokality: Vojenské cvičiště Josefov, vrch Vinice u Brodu nad Labem, vrch Milíř u Vysoké nad Labem, stráně u Račic nad Trotinou, Hradec Králové – Svinary: vrch Dehetník (zářez trati), vrch Na Hřibech u Výravy, zářezy žel. trati mezi Převýšovem a PR Bludy, motokrosový areál mezi Šárovcovou Lhotou a Lázněmi Bělohrad, stráně u Konecchlumí. - lesní lokality: Obora v Kopidlně a přilehlý park, obora Luhy u Chlumce nad Cidlinou, okolí Hrádku u Nechanic, les Víno, lesy v okolí Chlumce nad Cidlinou fragmenty porostů královéhradeckých městských lesích a u Vysoké nad Labem, jihovýchodně od Třebechovic p. Orebem, obora v Opočně, bažantnice Mochov, porosty v Antoniině údolí mezi Skuhrovem a Jedlovou, porosty v údolích Zdobnice a Říčky nad a pod soutokem (Julinčino údolí, Pěčín), (pouze část leží v CHKO Orlické hory), širší okolí Deštného v Orlických horách, Bobří vrch a menší zachovalé porosty v roklinových polohách a svazích Policka v CHKO Broumovsko, okolí hradního vrchu Potštejn. - některé potenciální lokality, na které by se měla zaměřit ochrana psamofilní entomofauny: Krňovice (Marokánka), Rašovice, Pamětník, Borohrádek,, pískovny mezi Roudnicí a Novým Městem u Chlumce n. Cidlinou. Ověření výskytu a příp. záchranný program doporučujeme pro metapopulace okáče bělopásného (Hipparchia hermione) v území mezi Třebechovicemi p. O. a Týništěm n. O. - perspektivní pro ochranu fauny skalních biotopů jsou např. lomy v Rožmitále na Broumovsku, Deštenský Špičák, pískovcové lomy na Hořicku a malé opukové lomy v Podorlicku, hliniště a cihelny na Novobydžovsku.


Literatura BALTHASAR, V. (1956): Fauna ČSR 8. Brouci listorozí – Lamellicornia I. Nakladatelství ČSAV, Praha, 286 pp. BENEŠ, J. KONVIČKA et all. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. / Butterflies of the Czech Republic: Distribution and conservation I, II. SOM, Praha, 857 pp. BURAKOWSKI, B., MROCZKOWSKI M., & STEFANSKA J. (1985): Katalog fauny Polski, Cz. 23, T. 10, Chrzaszcze - Coleoptera (Buprestoidea, Elateroidea i Cantharoidea). PWN, Warszawa, 400 pp. BURAKOWSKI, B., MROCZKOWSKI M., & STEFANSKA J. (1986): Katalog fauny Polski, Cz. 23, T. 13, Chrzaszcze - Coleoptera (Cucujoidea, czesc 2). PWN, Warszawa, 278 pp. BĚLÍN, V. (1999): Motýli České a Slovenské republiky aktivní ve dne. Tagfalter, Widderchen und Glasflügler der Tschechischen und Slowakischen Republik. Kabourek, Zlín, 95 pp, 43 pll. ČECHOVSKÝ, P. (1990): Poznámky k bionomii některých kovaříků (Coleoptera, Elateridae). Zprávy Čs. Spol. Entomol. ČSAV 26: 136-145. ČÍP, D. & JANEČKOVÁ, A. (2002): Monitoring rozšíření a početnosti vážek Velkého Jaroměřska v roce 2001-2002. Organizace ZO ČSOP 46/04 Jaroměř. CD – ROM. FALTYSOVÁ, H., BÁRTA, F. a kol,. (2002): Pardubicko. – In : MACKOVČIN P.& SEDLÁČEK M. [eds.], Chráněná území ČR, svazek IV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 316 pp. FALTYSOVÁ, H., MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. a kol. (2002): Královéhradecko. – In: MACKOVČIN P.& SEDLÁČEK M. [eds.], Chráněná území ČR, svazek V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 410 pp. HAMET, A., MERTLÍK, J. et VANCL, Z. (2003): Kovaříkovití (Coleoptera, Elateridae) CHKO BROUMOVSKO. Elateridae in the Protected Landscape Area Broumovsko. Acta Musei Reginaehradecensis, S.A. 29: 89-94. HAMET, A., MOCEK, B. et SPÍŠEK, J. (1999): Výskyt Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 (Coleoptera: Carabidae, Cicindelinae) ve východních Čechách. Acta Musei Reginaehradecensis, S.A. 27: 125-127. HAMET, A. et VANCL, Z. (2003a): Výsledky faunistického průzkumu brouků tribu Cicindelini, Carabini a Cychrini v CHKO Broumovsko. Faunistic research results of beetles tribes Cicindelini, Carabini, Cychrini in the Protected Landscape Area Broumovsko. Acta Musei Reginaehradecensis, S.A. 29: 83-87. HAMET, A. et VANCL, Z. (2003b): Inventarizační průzkum brouků čeledi Carabidae (střevlíkovití), Cerambycidae (tesaříkovití), Chrysomelidae (mandelinkovití) a Curculionidae (nosatcovití) na území Adršpašsko-teplických skal a Broumovských stěn. Zpráva pro Správu CHKO Broumovsko. Ms., depon. na SCHKO Broumovsko, Police nad Metují. HAMET, A., VANCL, Z., BOUKAL, M., TRÁVNÍČEK, D. et JEZIORSKI, P. (2002): Vodní brouci CHKO Broumovsko (Coleoptera: Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helephoridae, Spercheidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Elmidae, Dryopidae, Heteroceridae). Water beetles of the Broumovsko Protected Landscape Area (Coleoptera: Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helephoridae, Spercheidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Elmidae, Dryopidae, Heteroceridae). - Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 7: 223-276. HANEL, L. & ZELENÝ, J. (1999): Červený seznam vážek České republiky – verze 1999. - Sborník z mezinárodního semináře „Vážky 1999“, ČSOP Vlašim: 77-81. HOLUŠA, O. (1996): Výskyt vážky čárkované na území ČR a SR a barevné formy jejich samic. - Živa , 44: 173. HOLUŠA, O. (1997): Nové znalosti o rozšíření vážek rodu Somatochlora na území Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 143

bývalého Československa (Odonata, Corduliidae). – Klaplekiana, 33: 23-28. HRUBÝ, K. (1959): Motýlí fauna Dvora Králové nad Labem a nejbližšího okolí (Die Schmetterlingsfauna von Königinhof/Elbe und Umgebung). Acta Musei Reginaehradecensis, S.A. 3: 217-294. HŮRKA, K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics (Carabidae České a Slovenské republiky). Kabourek, Zlín, 565 pp. (in Czech and English). JAROŠ, J., et SPITZER, K. (1987): Motýlí fauna (Lepidoptera) mokřadu Černiš v jižních Čechách. (The Lepidoptera of Černiš wetland in South Bohemia). Jihočeské muzeum, České Budějovice, 42 pp. JELÍNEK, J. (ed.) (1993): Check-list of Czechoslovak Insects IV (Coleoptera) (Seznam československých brouků). Folia Heyrovskyana, Suppl. 1, 3-172. JELÍNEK, J. (2001): Drabčíci podčeledi Staphylininae (Coleoptera: Staphylinidae), tribu Staphylinini a Quediini Orlických hor a Podorlicka. Acta Musei Reginaehradecensis S.A., 28: 189-206. KAČÍREK, A. (1994): Stužkonosky rodů Catocala SCHR. a Ephesia HB. v Orlických horách a Podorlicku. Orlické hory a Podorlicko 7: 13-22, Rychnov nad Kněžnou. KAČÍREK, A. (1995): Nové a zajímavé nálezy mravkolvů v České republice (Neuroptera, Myrmeleontidae). - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 24: 67-70. KAČÍREK, A. (2003): Další nález smutníka jílkového – Penthophera morio (L.) (Lepidoptera, Lymantriidae) ve východních Čechách. Acta Musei Reginaehradecensis S.A., 29: 134. KADĚRA, M. (2003): K etologii kriticky ohroženého pestrokrovečníka. Živa 51: 126. KOMÁREK, O. (1950): Příspěvek k motýlí fauně severovýchodních Čech s popisem dvou nových odchylek. Časopis Československé společnosti entomologické 47: 41-45. KOPECKÝ, T. et PROUZA, J. (2001): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) Dolního Poorličí. Acta Musei Reginaehradecensis S.A, 28:143-188. KRÁL, D. et VITNER, J. (1996a): Distribution of Psamodius species in Bohemia, Moravia and Slovakia (Coleoptera: Scarabaeidae). Klapalekiana 32: 59-70. KRÁL, D. et VITNER, J. (1996b): Faunistic records from the Czech republic – 43 Coleoptera: Scarabaeidae. Klapalekiana 32: 134. LAIBNER, S. (1975): Rozšíření druhů rodu Lacon Laporte, 1836 (Col., Elateridae) v Československu a stavba jejich samčích kopulačních orgánů. Práce a Studie – Přír. 6-7:153168. Pardubice. LAIBNER, S. (1977): Kovaříkovití brouci. In: ROČEK, Z. (ed.): Příroda Orlických hor a Podorlicka. SZN, Praha: 481-495. LAIBNER, S. (2000): Elateridae of the Czech and Slovak Republics (Elateridae České a Slovenské republiky). Kabourek, Zlín, 292 pp. (in English and Czech). LAŠTŮVKA, Z. (ed.) (1998): Seznam motýlů České a Slovenské republiky (Checklist of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republics) (Lepidoptera). Konvoj, Brno, 118 pp. MARŠÍK, L. (1995): Pozorování lišaje pupalkového - Proserpinus proserpina (Pall.) na Náchodsku. Panorama 3: 24, Dobré. MIKÁT, M., FREMUTH, J. et PROUZA, J. (1997): Příspěvek k poznání fauny brouků (Coleoptera) navrhovaného chráněného území „Na Plachtě“ v Hradci Králové. (Contribution to the knowledge of fauna of beetles [Coleoptera] of protected area Na Plachtě [Eastern Bohemia, Czech republic] ). Acta Musei Reginaehradecensis S.A., 25: 93-154 (in Czech, English abstr.). MIKÁT, M. et HÁJEK, J. (1999): Druhý příspěvek k poznání fauny brouků (Coleoptera) přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis S.A, 27: 129149. MIKÁT, M., et MARŠÍK, L. (1997): Příspěvek k poznání fauny motýlů (Lepidoptera) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 144

navrhovaného chráněného území "Na Plachtě" v Hradci Králové. (A contribution to the knowledge of fauna of butterfies (Lepidoptera) of protected area "Na Plachtě" [Hradec Králové, Czech Republic]. Acta Musei Reginaehradecensis S.A. 25: 163-192. MIKÁT, M., MARŠÍK, L. et KAČÍREK, A. (2003): Nové a zajímavé nálezy můrovitých (Lepidoptera, Noctuidae) z východních Čech. Some new and interesting records of the noctuids (Lepidoptera, Noctuidae) in East Bohemia. Acta Musei Reginaehradecensis S.A. 29: 95-102. MOCEK, B. (1997): Fauna vážek (Odonata) lokality Hradec Králové - "Na Plachtě" (východní Čechy, Česká republika). - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 25: 79-88. MOCEK, B. (1998): Příspěvek k poznání vážek (Odonata) východních Čech s uvedením druhu Crocothemis erythraea (Brullé, 1832). - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 26: 2737. MOCEK, B. (1999): Současný stav výzkumu vážek (Odonata) v regionu východních Čech. - Sborník z mezinárodního semináře „Vážky 1999“, ČSOP Vlašim: 17-46. MORÁVEK, F. & kol. (1999): Program 2000. Zajištění cílů veřejného zájmu u LČR. Nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce v Kostelci nad Černými lesy . Hradec Králové 1999. 63 str. NOVÁK, I., LIŠKA, J., et all. (1997): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. (Catalogue of the Bohemian Lepidoptera). Klapalekiana 33 (Suppl.): 1-159. OBENBERGER, J. (1952): Krkonoše a jejich zvířena. Přírodovědné vydavatelství, Praha, 290 pp. POLÁČEK, K. (1977): Listorozí brouci. In: ROČEK, Z. (ed.): Příroda Orlických hor a Podorlicka. SZN, Praha: 525-536. ROTTER, M., KAČÍREK, A. (1984): Motýli Orlických hor - I. Die Schmetterlinge Adlergebirgen und Unteradlergebirgen - I. Práce a studie 15: 101-116, Pardubice. ROUBAL, J. (1924): O význačných kovařících. Časopis Čs. Spol. Entomologické 21: 9495 ROUBAL, J. (1934): Koleopterologický náčrt z okolí Opočna. Věda přírodní 15: 21-23. ROUBAL, J. (1941): Příspěvek k poznání Častolovické obory u Týniště n.O. Krása našeho domova 33 – zvláštní otisk: 1-3. ROUBAL, J. (1942):Koleopterologická studie z povodí Zdobnice mezi Slatinou n./Z. a Vamberkem ve východních Čechách., jako příspěvek krásy našeho domova. Příroda 35: 105111, 153-154, 178-183. RYBÁŘ, P., PROCHÁZKA, F. a kol. (1979): Chráněné druhy rostlin a živočichů Východočeského kraje. Práce a studie – Suppl. 1. 174 pp. Pardubice SAMŠIŇÁK, K. (1968): Josef Šulc a jeho sbírka brouků. Sobotka 1968: 105-131, Osvětová beseda v Sobotce, Sobotka. SLÁMA, M.E.F. (1998): Tesaříkovití - Cerambycidae České a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). (Bockkäfer Coleoptera - Cerambycidae der Tschechischen Republik und der Slowakischen Republik). Publisher Milan Sláma, Krhanice, 383 pp. (in Czech and German ) SMETANA, A. (1950): Několik zajímavých nálezů brouků z Čech. Časopis Československé společnosti entomologické 47: 57-58. SMETANA, A. (1958): Drabčíkovití - Staphylinidae I, Staphylininae (Brouci Coleoptera). Fauna ČSR 12. NČSAV, Praha, 435 pp. (in Czech, Russian and German summ.). SOBOTA, J. (1982): Některé nové nálezy tesaříků pro Čechy (Coleoptera, Cerambycidae). Zprávy Čs. spol. entomologické ČSAV 18: 11-12. SOFFNER, J. (1960): Schmetterlinge aus dem Riesengebirge. Zeitschr. Wien. Ent. Ges., 45: 70-91. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 145

STERNECK, J, (1929): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Selbstverlag, Karlsbad, 297 pp.. ŠUMPICH, J. (2001): Motýli Železných hor. Železné hory, Sborník prací, 11: 1-265, Nasavrky. TESAŘ, Z. (1957): Fauna ČSR 11. Brouci listorozí – Lamellicornia II. Nakladatelství ČSAV, Praha, 325 pp. TOL, van J. & VERDONK M., J. (1988): The protection of dragonflies (Odonata) and their biotopes. European Committee for the Corservation of Nature and Natural Resourches. – Strasbourg, 182 pp. TYKAČ, J. (1949): Zvířena. In: Přírodní poměry severovýchodních Čech. Trutnov. VRABEC, V. (2003): Rozšíření druhu Meloe rugosus (Coleoptera: Meloidae) v ČR. Zoologické dny Brno 2003. Sborník abstraktů z konference 13.-14. února 2003: 101. Brno. ZÁMEČNÍK, J. (2003): Faunistické údaje z kartotéky a sbírky motýlů (Lepidoptera: Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) Oldřicha Komárka v přírodovědeckém oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis S.A. 29: 103134. ZELENÝ, J. (1992): Vážky. In: ŠKAPEC a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR - 3 Bezobratlí. Příroda Bratislava pp. 63 - 66. ZEMAN, V. (1972): Příspěvek k poznání čmeláků (Hym. Apidae, Bombinae) v severovýchodních Čechách. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 13: 117-122. ZEMAN, V. (1981): Příspěvek k poznání pačmeláků - Psithyrus Lepeletier 1832 (Hymenoptera: Apidae, Bombinae) severoýchodních Čech. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 16: 213-217.


Přehled druhů uvedených ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji Taxon Listonoh jarní Lepidurus apus Listonoh letní Triops cancriformis Perlorodka říční Margaritana margaritana Rak kamenáč (Astacus torrentium Rak říční Astacus fluviatilis Roháček Ceruchus chrysomelinus Štír kýlnatý Euscorpius carpathicus Velevrub malířský Unio pictorium Žábronožky Anostraca spp. Škeble rybničná Anodonta cygnea Rak bahenní Astacus leptodactylus

ČR KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO O

KH kraj + + + + + ? + + + +

Poznámka

Charakteristika jednotlivých ohrožených taxonů: Listonoh jarní (Lepidurus apus) Biotop – jarní periodické vody, výskyt často se žábronožkou. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou, také detritem. Výskyt Na Plachtě, pravděpodobný výskyt zaplavované louky Polabí pod Hradcem Králové. Listonoh letní (Triops cancriformis) Biotop – letní periodické vody, výskyt často se žábronožkou. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou, také detritem. Výskyt: Na Plachtě Žábronožka letní ( Brachipus schaefferi) Biotop – periodické vody, výskyt od května do října v nížinách. . Žábronožka sněžní ( Siphonophanes grubii) Výskyt: PP Plachta. Velevrub malířský (Unio pictorium) Vyskytuje se na území Královéhradeckého kraje. Biotop vodní toky od menších potoků až po největší řeky, kanály, odstavná ramena a tůně, vodní nádrže, pískovny a vzácně i rybníky. Silný výskyt v nadmořské výšce nálezů 150-250m. Rozšíření je koncentrováno do niv větších řek. Nejběžnější druh ze všech tří druhů rodu Unio. Nejlépe odolává antropogenním vlivům. Škeble rybničná (Anodonta cygnea) Vyskytuje se na území Královéhradeckého kraje. Biotop stojaté bahnité vody, odstavená ramena, tůně a pískovny, rybníky, často také větší řeky a kanály v nižších a středních polohách. Silný výskyt v nadmořské výšce nálezů 150-250m. Příčiny ohrožení s největší pravděpodobností znečistění, vodohospodářské zásahy a intenzivní hospodaření na rybnících (eutrofizace, pravidelné vypouštění). Ochranu významnějších a perspektivních lokalit by bylo vhodné doplnit i o specialní Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 147

ochranářská opatření (např přenosy populací v odbahňovaných a čistěných kanálech a rybnících, vysazování do pískoven v oblasti původního výskytu, které jsou vhodnými náhradními lokalitami.

Rak říční (Astacus fluviatilis) Náročný na čistotu vody. Pozorování Biřička, Bartošovice v Orlických horách 2003. Pozorování Úpice Česká Skalice, Zlatý potok u Dobrušky, Tichá Orlice, Labe Vrchlabí, Velké Svatoňovice nádrž Podmoky, nádrž Rozkoš, rybník Špinka, Hronov Pivovarský rybník, rybník Biřička Hradec Králové, Datlík a Cikán Hradec Králové, rybník Roudnička – Hradec Králové. Důvod ochrany: citlivý indikátor znečistění vod. Rak kamenáč ( Astacus torrentium) Biotop: náročný na čistou vodu. Pozorování Luční potok Hostinné nad Labem. (1982) Důvod ochrany: citlivý indikátor znečistění vod. Rak bahenní (Astacus leptodactylus) Biotop – méně náročný na čistou vodu. Pozorování rybníky u Kopidlna. (1982) Důvod ochrany: citlivý indikátor znečistění vod.

Literatura: Beran L.2002: Vodní měkkýši České republiky - rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti. Supplementum 10/2002, 258 pp. Hartman P., Přikryl I., Štědronský E.: Hydrobiologie. Informatorium Praha 1998 Mokřady 2000. Sborník z konference uspořádané 13. – 15. 9 2000 v Olomouci při příležitosti 10. výročí CHKO Litovelské Pomoraví

11.4. K současnému výskytu obratlovců V rámci kraje se projevuje pronikání horských druhů do nižších poloh, což je způsobeno především migrací podél vodních toků, které v okrajových pohořích pramení a stékají do vnitrozemí. Sem patří výskyt rejska horského v Přírodní rezervaci Peklo u Nového Města nad Metují, výskyt čolka horského a ještěrky živorodé v místech bývalé střelnice u Bělče nad Orlicí. Naopak v nejvyšších partiích kraje je výskyt druhů horských a tundrových. Právě v Krkonoších pravidelně hnízdí linduška horská, pěvuška podhorní, bělořit šedý, slavík modráček tundrový a v posledních letech i opakovaně zaznamenávaný výskyt kulíka hnědého. Jiným jevem je pronikání lesních druhů až do blízkosti krajského města, což je umožněno rozsáhlými lesními komplexy Novohradeckých lesů. Tak bylo zjištěno hnízdění kulíška nejmenšího, strakapouda prostředního i krkavce velkého. V posledních letech proniká do měst mnoho druhů, které původně nebyli pravidelně zjišťovány, nebo se jednalo o druhy lesní. V roce 2002 tak bylo zjištěno vyhnízdění strakapouda jižního přímo v Hradci Králové. Obecně je třeba upozornit na obecnou ochranu druhů, a to všech, před jejich vyhynutím. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 148

Tím nejsou dotčeny zásahy proti škůdcům, či obdělávání pozemků. Je zde však třeba u některých druhů, které se zdají lokálně přemnožení (spíše se jedná o krátkodobá shromaždiště), zvažovat zásah v širších souvislostech.

11.4.1. Ichtyofauna Ryby a kruhoústí Zařazení podle vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Přehled druhů ryb uvedených ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji Taxon Drsek menší ( Zingel streber) Drsek větší (Zingel zingel) Hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri) Mihule potoční (Lampetra planeri) Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae) Sekavčík horský (Sabanejewia aurata) Ostrucha křivočará (Pelecus cultratus) Ouklejka pruhovaná ( Alburnoides bipunctatus) Sekavec písečný (Cobitis taenia) Cejn perleťový (Abramis sapa) Jelec jesen (Leuciscus idus) Ježdík žlutý (Gymnocephalus schraester) Kapr obecný – sazan (Cyprinus carpio) Mník jednovousý (Lota lota) Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) Plotice lesklá (Rutilus Pius) Střevle potoční (Phoxinus phoxinus)

ČR KO KO KO KO KO KO SO SO SO O O O O O O O O O

Vranka obecná (Cottuss gobio) Vranka pruhoploutvá

O

(Cottus poecilopus)

KH kraj + + + + + + +

Poznámka

-

Tab. 1.1.3. Přehled druhů ryb uvedených v příloze II Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC, které se vyskytují v Královéhradeckém kraji Taxon Mihule potoční (Lampetra planeri) Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae) Losos obecný (Salmo salar)

KH kraj Poznámka + Historický výskyt – Labe Bílá Třemešná 1914 -1932

Bolen dravý (Aspius aspius) Hrouzek běloploutvý (Gobio albipunctatus) Hořavka duhová (Rhodeus sericeus) Sekavec písečný (Cobitis taenia) Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) Sekavčík horský (Sabanejewia aurata) Drsek větší (Zingel zingel) Vranka obecná (Cottuss gobio)

+ + + + +

Bolen dravý (Aspius aspius) - ( NAT II) Dosahuje délky až 1 m a hmotnosti 15 kg, obvykle 600- 800 mm a 6-8 kg).Biotop – rovinné řeky, údolní nádrže, jezera i stojaté vody. Potrava v mládí – drobní živočichové, v dospělosti loví ryby, žáby, vodní ptáky a drobné savce. Hořavka duhová (Rhodeus sericeus) - ( NAT II) Dosahuje velikosti 50 - 60 mm až 80 mm. Biotop stojaté a pomalu tekoucí vody, mrtvá Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 149

ramena, tůně a rybníky, kde žijí škeble a velevrubi. Potrava rostlinný a živočišný plankton, části rostlin, drobní živočichové. Jelec jesen (Leuciscus idus) - (§ O) Dosahuje velikosti 500 mm, hmotnosti 2,5 kg, zřídka 1 m a 8 kg. Pomaleji tekoucí vody, dolní toky větších řek, jezera a přehrady. Potěr se živí rostlinným a živočišným planktonem. Dospělí jedinci požírají červy, korýše, larvy hmyzu, loví i jiné ryby. Mihule potoční (Lampetra planeri) - (§ KO, NAT II) Dosahuje velikosti 190 mm, neparazituje na jiných druzích ryb. Larvy žijí 3 – 5 let, živí se řasami a drobnými živočichy a je citlivá na znečistění a pokles obsahu kyslíku. Její výskyt v kraji je ostrůvkovitý a je vázaný na menší toky s písčitohlinitým dnem. V minulosti byla mnohem hojnější a ještě v 70-tých letech bylo možno vidět v období rozmnožování i mnoho set kusů v některých místech (Bystřice u Miletína). V posledních letech je známa z přírodní památky Údolí Bystřice, z Broumovska a Podkrkonoší. Mník jednovousý (Lota lota) - (§ O) Dorůstá až 1,2 m a 24 kg. U nás zpravidla 50 – 80 cm a hmotnost 1 - 2 kg, výjimečně 5 kg. Biotop chladné a čisté vody výskyt ve všech rybích pásmech od pramenů po spodní části velkých řek. Potrava: drobní živočichové, v dospělosti potěr. Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) - (§ O, NAT II) Dosahuje délky 250 – 350 mm a hmotnosti 150 g, biotop – nížinné stojaté pomalu tekoucí vody. Dokáže přežívat v bahnitých, přehřátých a často vysychajících vodách. Potrava bezobratlí živočichové dna. Sekavec písečný (Cobitis taenia) - (§ SO, NAT II) Dosahuje délky 80 – 120 mm, biotop čisté stojaté nebo mírně tekoucí vody s písčitým, hlinitým, jílovitým a zřídka s kamenitým dnem s řídkým zárostem vegetace. Potrava: drobní živočichové dna, řasy. Ohrožení je způsobeno především znečistěním vod. Střevle potoční (Phoxinus phoxinus) - (§ O) Dosahuje velikosti 90 -130 mm, biotop potoky a horní toky řek s písčitým nebo kamenitým dnem, horská jezera. Vranka obecná (Cottuss gobio) - (§ O, NAT II) Dosahuje velikosti 150 mm, biotop – horské a podhorské toky, mělké úseky s členitým a kamenitým dnem. Kyslíkem bohaté vody. Potrava: drobní živočichové dna, hmyz spadlý na hladinu. Introdukované druhy: Hlavatka podunajská (Hucho hucho) Délka 1,3 m, hmotnost 25 kg, vzácně 1,8 m a 60 kg.Biotop chladné, prokysličené, rychle proudící toky. Potrava: ryby všech druhů. Vysazována na Divoké Orlici. Výskyt: Orlice, Labe. Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) Délka až 400 mm, hmotnost 1,6 kg, vzácně 3 kg. Proudomilná říční ryba. Biotop: proudící vody lipanového a parmového pásma. Potrava: řasy a sinice na pevném podloží. Výskyt 2002: Labe , Úpa , Orlice . Vysazována na Divoké Orlici. Slunečnice pestrá (Lepomis Gibbosus) Délka až 200 mm. Biotop - stojaté a pomalu tekoucí vody bohaté na pobřežní vegetaci. Potrava : bezobratlí živočichové. Pozorování Biřička 2003, Písník Třebeš 1998.


V kraji je ohroženo asi 70% vyskytujících se druhů ryb. Tento stav je způsoben především úbytkem trdlišť, úpravami toků – regulace toků, bagrování nánosů – úbytek trdlišť, výstavbou malých vodních elektráren. Nejsou ohroženy ty, které jsou pravidelně vysazovány: pstruh obecný potoční, lipan podhorní, štika obecná, candát obecný, sumec velký, úhoř říční, bolen dravý, kapr obecný. Dále nejsou ohrožny ryby eurytropní – plotice, jelec tloušť.

Hlavní faktory ovlivňující rybí společenstva v tocích Zhoršení kvality prostředí • zkrácení hlavního toku a zmenšení jeho plochy • jednotvárná hloubka vody s nedostatkem mělkých litorálních biotopů vhodných pro reprodukci a odrůstání plůdku • snížení různorodosti (heterogenity) prostředí • zhoršení nebo úplné přerušení biologické kontinuity toku, zejména přerušení migračních cest pro ryby v důsledku výstavby jezů a podobných objektů • snížení množství a kvality úkrytů • likvidace inundační oblasti, izolace hlavního toku od většiny zbytků bývalých ramen

Změna průtokového režimu • • • • •

změněné extrémní hodnoty průtoků (co do průtočného množství a frekvence minimálních a maximálních průtoků) jednotvárná hloubka vody s nedostatkem mělkých litorálních biotopů vhodných pro reprodukci a odrůstání plůdku zvýšená maximální rychlost proudu snížená minimální rychlost proudu snížená diverzita rychlosti proudu v mikrohabitu Hlavní faktory ovlivňující rybí společenstva ve stojatých vodách

• •

eutrofizace vodních nádrží redukce biotopů vhodných pro reprodukci a odrůstání plůdku Literatura:

Lohniský K.: Změny rozšíření a druhové skladby ichtyofauny východních Čech v posledních letech. Zpravodaj KVMČ 1984 Hanel L.: Přehled lokalit s výskytem mihulí (Cyclostomata, petromyzontidae) na území České republiky. Bulletin Lampetra I, ZOČSOP Vlašim 1993 Hanel L. Doplňky k výskytu mihule potoční (lampetra planeri) v České republice. Bulletin Lampetra II, ZOČSOP Vlašim 1996 Terofal F.: Sladkovodní ryby v evropských vodách. Ikar Praha 1997 Baruš V., Oliva O.: Mihulovci Petromyzontes a Ryby Osteichthyes. (1), (2). Academia Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 151

Praha 1995 Adámek Z. a kol.: Rybářství ve volných vodách. Victoria Publishing a.s. Praha. 1995 Rybářský řád a popisy rybářských revírů. Český rybářský svaz. Východočeský územní svaz Hradec Králové. Rybářský řád platný pro rok 2003 Lusk S. :Rybářství a úpravy vodních toků. Hydroprojekt Brno, 1990 Lusk S., Baruš V., Vostradovský J.: Ryby v našich vodách. Academia Praha 1983 Hejný S., a kol.:Rostliny vod a pobřeží. East West Publishing Praha, 2000 Biodiverzita ichtyofauny České republiky (II). Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno 1998 Biodiverzita ichtyofauny České republiky (IV). Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno 2002 Konference Orlice 2000 , Sborník. Jablonné nad Orlicí 2000 Just a kol.: Revitalizace vodního prostředí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha 2003

11.4.2. Obojživelníci a plazi Přehled druhů obojživelníků a plazů uvedených ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji Taxon Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) Čolek velký (Triturus cristatus) Čolek karpatský ( Triturus montandoni) Čolek hranatý ( Triturus helveticus) Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) Skokan menší (krátkonohý) (Rana lessonae) Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) Ještěrka zelená (Lacerta viridis) Užovka stromová ( Elaphe longissima) Zmije obecná (Vipera berus) Želva bahenní (Emys orbicularis) Čolek horský (Triturus alpestris) Čolek obecný (Triturus vulgaris) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan rašelinný (Rana arvalis) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Skokan zelený (Rana esculenta) Ještěrka obecná (Lacerta agilis) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) Slepýš křehký (Anguis fragilis) Užovka hladká (Coronella austriaca) Užovka podplamatá (Natrix tessellata) Kuňka ohnivá (Bombina bombina) Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) Ropucha zelená (Bufo viridis) Ropucha obecná (Bufo bufo) Užovka obojková (Natrix natrix)

ČR KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO O O O O O

KH kraj + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

Poznámka

Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) – (§ KO) Druh vyžadující nížinné polohy s písčitým, až hlinitopísčitým podkladem. Její výskyt je Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 152

znám z okresu Hradec Králové (PP Bělečský písník, PP Na Plachtě) a z okresu Jičín. Pro svůj skrytý způsob uniká pozornosti, ale lze jí zjistit při jarní migraci do míst rozmnožování, nebo v době vývoje - její pulci jsou nápadní svoji velikostí. Čolek velký (Triturus cristatus) – (§ KO) Výskyt v kraji je ostrůvkovitý v nížinné části kraje. Jeho početnost není na žádné lokalitě velká. Vyskytuje se např. v PR Peklo u Nového Města nad Metují, ale i v PP Na Plachtě. Vzhledem k tomu, že jej lze nalézt i v menších vodních plochách je jeho plošné zjišťování složité. Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) – (§ KO) Spolehlivě jsou dnes známá pouze dvě naleziště, a to PP Na Plachtě a v CHKO Broumovsko. Tento druh je vázán na písčitý podklad, který je však ve většině míst těžen (např. na Broumovsku se druh vyskytuje v opuštěné části pískovny), nebo tato místa byla rekultivována (v těsné blízkosti hranic kraje např. popílkoviště u Dřítče). Jedná se o druh celkově nenápadný, a tak mohl v několika případech uniknout pozornosti – právě v místech starších těžeben. Skokan menší (krátkonohý) (Rana lessonae) – (§ KO) Spolehlivě je znám ze dvou chráněných území – PP Na Plachtě a PP Rybník Mordýř. Pro svoji složitější determinovatelnost je možné, že některá zjištění jsou uváděna pod druhem skokan zelený. Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) – (§ KO) Znám je z několika míst nížinné části kraje. Z Rychnovska je udáván z PR U Houkvice. Zmije obecná (Vipera berus) – (§ KO) Ostrůvkovitě se vyskytuje po celém území kraje. Nově není doložen výskyt pouze z oblasti Chlumecka a Jaroměřska. Nejnižší lokalitou v kraji je zřejmě PP Na Plachtě. Počet lokalit s jejím výskytem mírně stoupá s nadmořskou výškou. Čolek horský (Triturus alpestris) – (§ SO) Svým výskytem je vázán na menší vodní plochy ležící nad 400 metrů nad mořem. Sestupuje však i níže. např. až do PP Plachta u Hradce Králové. Čolek obecný (Triturus vulgaris) – (§ SO) Typicky nížinný druh, který zcela výjimečně přestupuje hranici 300 metrů nad mořem. Jeho výskyt je dnes více vázán na malé vodní plochy a zahradní jezírka než intenzivně hospodářsky využívané rybníky. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – (§ SO) Patří k druhům, které se vyskytují převážně ve východní části podhůří Orlických hor. V ostatních částech kraje je výskyt řídký až ojedinělý.Svým rozmnožovacím cyklem jsou vázáni na stojaté až mírně tekoucí vody v listnatých porostech. Jsou známi z Jičínska, Rychnovka, Náchodska a Hradecka (např.i z Černožic nad Labem- nález v roce 1975). Rosnička zelená (Hyla arborea) – (§ SO) Vyskytuje se do nadm. výšky cca 300 metrů nad mořem v menších vodních plochách. Její přítomnost prozradí noční hlas samců více než nálezy vajíček. Skokan rašelinný (Rana arvalis) – (§ SO) Je velmi vzácně se vyskytujícím se druhem. Byl zjištěn např. na Jičínsku, Rychnovsku a Trutovsku. Skokan štíhlý (Rana dalmatina) – (§ SO) Vzácně se vyskytující se druh od nížin do cca 600 metrů nad mořem. Skokan zelený (Rana esculenta) - (§ SO) Vyskytuje se v nížinách až do 800 m n.m., biotop větší stojaté nebo pomalu tekoucí vody, močály. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) - (§ SO) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 153

Z původně běžně rozšířeného druhu zůstalo ostrůvkovité rozšíření vlivem chemizace zemědělské výroby, žije od nížin po střední polohy do 600 – 650 m n.m., obývá suché a slunné biotopy – meze, náspy cest, železniční náspy, břehy potoků, pískovny, zahrady, rumiště. Zimuje hlavně v děrách v zemi, pod kořeny stromů a keřů. Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - (§ SO) Nejhojnější je v pásmu 400 – 1200 m n.m., vyskytuje s ena okrajích lesů, na rašeliništích a vlhkých podmáčených místech, na pasekách po polomech a těžbě, je vejcoživorodá. Slepýš křehký (Anguis fragilis) - (§ SO) Nejpočetnější populace jsou od 400 do 700 m n.m., obývá paseky, okraje lesů, polí, luk, rašeliniště, lomy, rumiště. Zimuje obvykle hromadně v hloubce okolo 50 cm., je vejcoživorodý. Užovka hladká (Coronella austriaca) - (§ SO) Obývá teplejší oblasti, výslunné stráně porostlé keři, sutě, paseky, kraje lesů od nížin do 600 m n.m., potravou jsou ještěrky, slepýši, mláďata na zemi hnízdících ptáků, myšovití hlodavci. Zimuje v děrách, ve skalních rozsedlinách, pod kořeny stromů a keřů. Užovka podplamatá (Natrix tessellata) - (§ SO) Žije podél větších řek a potoků, je více vázaná na vodu než užovka obojková. Živí se obojživelníky a drobnými rybkami. V případě posledních 6 jmenovaných druhů se jedná o poměrně běžné taxony, které se lze nalézt v poměrně hojném počtu na vhodných biotopech, proto u nich není zaregistrována lokalizace. Kuňka ohnivá (obecná) (Bombina bombina) - (§ O) Nížinný druh žáby, výskyt do 250 m n.m., vyjimečně 400 m n.m., zimuje na souši v děrách, ve štěrbinách, pod kameny. Mimo zimní období je vždy ve vodě. Veškeré nálezy lokalit se starším datem nálezu potřebují revizi, na mnoha místech už bude asi vyhynulá. Jedná se o druh, který spolu s ropuchou krátkonohou (Bufo calamita) nejvíce mizí i z míst, kde se dříve vyskytoval zcela masově. Proto je její zařazení do nejmírnější kategorie O (ohrožený druh) nevhodné. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – (§ O) Obývá střední a vyšší polohy do 1000m n.n., žije v periodických kalužích., zimuje na souši. Ropucha zelená (Bufo viridis) – (§ O) Obývá téměř celé území od nížin do 1000 m n.m., někdy je aktivní po celý rok – pozorování v zemních kanálech s teplovodním potrubím. K páření vyhledává stálou vodní plochu i periodické tůňky. Ropucha obecná (Bufo bufo) – (§ O) Žije téměř po celém území, zimuje v děrách, pod kameny, v lidských příbytcích. Páření na stojatých vodách. Živí se slimáky, žížalami, členovci. Užovka obojková (Natrix natrix) – (§ O) Je naším nejhojnějším hadem, výskyt od nejnižších poloh do 800m n. m., žije všude tam, kde není příliš znečistěná voda – v lomech, potocích řekách a rybnících. Zimuje na souši. Živí se obojživelníky, drobnými rybkami, myšovitými hlodavci.


11.4.3. Avifauna Přehled druhů ptáků uvedených ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji Taxon Břehouš černoocasý (Limosa limosa) Bukač velký (Botaurus stelarius) Bukáček malý (Ixobrychus minutus)Drop velký (Otis tarda) Dytlík úhorní (Burhinus oedicnemus) Chřástal malý (Porzana parva Jeřáb popelavý (Grus grus) Koliha velká (Numenius arquata) Kolpík bílý (Platalea leucorodia) Kulík hnědý (Endromias morinellus Luňák červený (Milvus milvus) Luňák hnědý (Milvus migrans) Mandelík hajní ( Coracias garullus Morčák malý (Mergus mergasnser), Orel křiklavý (Aquila chrysaetos pomarina) Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Orel skalní (Aquila chrysaetos) Orlovec říční (Pandion haliaeeetus) Ostralka štíhlá ( Anas acuta) Polák malý (Aythya nyroca) Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) Puštík bělavý ( Strix uralensis) Raroh velký (Falco cherrug) Rybák černý (Chlidonias niger) Skalník zpěvný ( Monticola saxatilis) Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Strnad luční (Miliaria calandra) Strnad zahradní (Emberiza hortulana) Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) Tetřev hlušec (Tetrao urugallus) Vodouš rudonohý (Tringa totanus) Volavka červená (Ardea purpurea) Výreček malý (Otus scopus) Zedníček skalní ( Tichodroma muraria) Bekasina otavní (Gallinago gallinago) Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) Čáp černý (Ciconia nigra) Čírka modrá (Anas querquedula) Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) Drozd cvrčala (Turdus iliacus) Dřemlík tundrový (Falco columbarius) Dudek chocholatý (Upupa epops) Hohol severní (Bucephala clangula) Holub doupňák (Columba oenas) Chřástal kropenatý (Porzana porzana) Chřástal polní (Crex crex Chřástal vodní (Rallus aquaticus) Jeřábek lesní (Tetrastes bonasa) Kalous pustovka (Asio flammeus) Kavka obecná (Corvus monedula) Konipas luční (Motacilla flava) Kos horský (Turdus torquata)

ČR KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO

KH kraj + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + ? + + + + + + + + + + + + +

Poznámka


Krahujec obecný (Accipiter nisus) Krutihlav obecný (Jynx torquilla) Křepelka polní (Coturnix coturnix) Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Kvakoš noční ( Nycticorax nycticorax) Ledňáček říční (Alcedo atthis) Lejsek malý (Ficedula parva) Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) Linduška horská (Anthus spinoletta) Linduška úhorní ( Anthus spinoletta) Lžičák pestrý (Anas clypeata) Moták lužní (Circus pygargus) Moták pilich (Circus cyaneus) Ostříž lesní (Falco subbuteo) Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) Pěvuška podhorní (Prunella collaris Pisík obecný (Actitis hypoleucos Potápka rudokrká (Podiceps grisegena) Racek černohlavý (Larus melanocephalus) Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus Rybák obecný (Sterna hirundo) Skřivan lesní (Lullula arborea) Slavík modráček středoevropský (Luscinia cyanecula) Slavík tmavý (Luscinia luscinia) Sova pálená (Tyto alba) Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) Sýc rousný (Aegolius funereus) Sýček obecný (Athene noctua) Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) Ťuhýk menší (Lanius minor´) Ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) Včelojed lesní (Penis apivorus) Vlha pestrá (Merops apiaster) Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) Volavka bílá (Egretta alba) Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) Žluva hajní (Oriolus oriolus) Bekasína větší ( Gallinago media) Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) Břehule říční (Riparia riparia) Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) Čáp bílý (Ciconia ciconia) Čírka obecná (Anas crecca) Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) Chocholouš obecný (Galerida cristata) Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Kopřivka obecná (Anas strepera) Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) Koroptev polní (Perdix perdix) Krkavec velký (Corvus corax) Lejsek šedý (Muscticapa striata) Moták pochop (Circus aeruginosus) Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) Potápka malá (Podiceps cristatus)

SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO svecica SO

+ + + + + + + + + + + + + + + + ? + + + + +

SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +


Potápka roháč (Podiceps cristatus) Rorýs obecný (Apus apus) Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) Sluka lesní (Scolopax rusticola) Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Ťuhýk obecný (Lanius collurio) Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) Výr velký (Bubo bubo)

O O O O O O O O O

+ + + + + + + + +

Břehouš černoocasý (Limosa limosa) – (§ KO) Od 70. let minulého století není již hnízdním druhem v kraji. Posledním stálým hnízdištěm byla před napuštěním přehrady oblast Rozkoše na vlhkých loukách pod Spytou. Dnes je pouze druhem protahujícím s pravidelným zástihem na bahnitých březích Rozkoše a dalších rybníků, nebo nepravidelně i u periodických vodních ploch na loukách a polích. Pozorování 2003: 25.5. ryb. Říha, Lužec (HK). Bukač velký (Botaurus stelarius) – (§ KO) Druh vyžadující rákosinové porosty u rybníků v nížinné části kraje. Jako hnízdící nebyl zjištěn na Rychnovsku, Náchodsku a Trutnovsku. Hnízdí v západní části Hradecka (Novobydžovsko a Chlumecko) a ve střední části a jihu Jičínska, 2001 PP Rybník Kojetín. Principy ochrany: zamezit vyhrnování a vysekávání litorálních porostů (zejména na rybnících Bučice, Lohovský, Zrcadlo, Pustý a Krčský). Zajistit vyšší průhlednost vody a vývoj rákosinných porostů (regulovat velikost rybích obsádek). Zamezit zarůstání okolí rybníků keři a stromy. Při odbahňování rybníků, ponechat část rákosin, svahovat dno s možností tvorby litorálu a opětovného nárůstu rákosin. Vypouštění rybníků a odbahňování, kde hnízdí provádět v mimohnízdní době. Bukáček malý (Ixobrychus minutus) – (§ KO) Druh vyžadující rákosinové porosty u rybníků v nížinné části kraje obdobně jako u druhu předchozího, avšak může hnízdit i v plošně malých rákosinách (např. v roce 2002 zahnízdil na lemu rákosu v pískovně u Ruseka – extrémní stanoviště). Pozorování 2002 PP Rybník Kojetín. Principy ochrany: zamezit vyhrnování a vysekávání litorálních porostů zajistit vyšší průhlednost vody a vývoj rákosinných porostů (regulovat velikost rybích obsádek) zamezit zarůstání okolí rybníků keři a stromy Chřástal malý (Porzana parva) -(§ KO) Výskyt: hnízdění PP rybník Kojetín. Druh okrajů rákosin a podmáčených luk. Velmi vzácný hnízdič. Principy ochrany: zamezit vyhrnování a vysekávání litorálních porostů kosení provádět až po vyhnízdění, tj. po 1.8. zajistit vyšší průhlednost vody a vývoj rákosinných porostů (regulovat velikost rybích obsádek) zamezit zarůstání okolí rybníků keři a stromy Jeřáb popelavý (Grus grus) – (§ KO)


V minulosti byl zjištěn pouze za tahu. Pozorování 2001 PP rybník Kojetín, na konci roku 2002 byl zjištěn na polích u Jesenice (Diviš in verb.). Hnízdí na rozhraní s krajem Středočeským u Kopidlna - Rožďálovicko. V době hnízdění nerušit přímo na hnízdišti. Zásahy v lokalitě (kosení rákosin, travin) provádět po vyhnízdění a po odborném vyhodnocení dopadu opatření. Hospodaření na rybnících není dotčeno. Principy ochrany: v době hnízdění nerušit přímo na hnízdišti. - u rybníků Pilský, Bučice, Lohovský a zejména Horní ryb. provádět omezování litorálních porostů (kosení rákosin, travin) jen po konzultacích a po odborném vyhodnocení dopadu opatření - zachování rákosových porostů a podmáčených ploch v širším okolí mokřadů a rybníků - zamezit zalesňování vybraných partií v sousedství hnízdních lokalit (vodění nevzletných mláďat za potravou), - na polích v blízkosti hnízdišť jeřábů udržovat tradiční osevní postupy (obilí, kukuřice, řepka, případně brambory), včetně udržení strnišť po sklizni až do odletu ptáků, tj. do druhé poloviny září - snižování stavů černé zvěře, zejména v rákosových porostech - hospodaření na rybnících není dotčeno Koliha velká (Numenius arquata) – (§ KO) V kraji nehnízdí, ale pravidelně protahuje. Pozorování: Rozkoš. Pro možné hnízdění jsou nutné podmáčené louky většího rozsahu. Kolpík bílý (Platalea leucorodia) – (§ KO) Patří k velmi vzácným zatoulancům v kraji. Hnízdění nezjištěno. Výskyt u větších vodních ploch. Prozatím bez dopadu na hospodaření – v případě zahnízdění ochrana místa hnízdiště. Kulík hnědý (Endromias morinellus) – (§ KO) Jeho výskyt je vázán na nejvyšší partie Krkonoš, kde v minulém století hnízdil. V současné době se jedná o druh se sporadicky prokázaným hnízděním (2000 a 2002) v národním parku. V roce 1999 zjištěno hnízdění v PP Dubno a Zbytka. V době tahu bývá společně s čejkami na polích. Ohrožen snad jen nedovoleným lovem, což platí obecně pro většinu „atraktivních“ druhů, které ještě nejsou v soukr. sbírkách. Luňák červený (Milvus milvus) (§ KO) Patří k druhům migrujícím krajem, s možným hnízděním v oblasti Novobydžovska, avšak dosud nepotvrzeným. Biotop staré listnaté lesy. Pozorován v r. 1998 – Tuřín u Slavětína, Vírava u Hradce Králové. Pozorování v r. 2001 Bišík u Teplic nad Metují, Dobruška, Opočno, Slaný okr. Náchod, PP Rybník Kojetín. Principy ochrany: v místech s předpokladem hnízdění omezit po dobu duben až červenec těžbu dřeva. Luňák hnědý (Milvus migrans) - (§ KO) Patří k druhům migrujícím krajem. S možným hnízděním v oblasti Novobydžovska, avšak dosud nepotvrzeným. Biotop staré listnaté lesy. Luňák hnědý v r. 1998 – Teplice nad Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 158

Metují, 2001 PP Rybník Kojetín. Principy ochrany: červenec těžbu dřeva.

v místech s předpokladem hnízdění omezit po dobu duben až

Morčák malý (Mergus mergasnser) - (§ KO) Tažný druh, pozorování na nezamrzajících vodách – občas Labe, Rozkoš. Ostralka štíhlá (Anas acuta) – (§ KO) Patří k pravidelně protahujícím druhům. Orel křiklavý (Aquila chrysaetos pomarina) – (§ KO) Druh, který patří ke vzácným zatoulancům v kraji, novodobě hnízdění neprokázáno. Zaletuje na Broumovsko a do Krkonoš z polské strany. Pozorování - 10.8. 2003 ryb.Zrcadlo, Mlýnec (JC) Nejblížší hnízdiště za hranicí v Polsku. Orel mořský (Haliaeetus albicilla) - (§ KO) Pozorování pouze při tahu jaro, podzim. 2000 – Rozkoš – 2 ks, 2001 Rozkoš 3 ks, 2001 Broumovské Stěny, Nečasský rybník okr. Jičín, Broumar – Opočno. Hnízdění od roku 1999 severní úpatí Krkonoš (Polsko). Principy ochrany: pokud hnízdí - snad při západní straně kraje směrem na Ralsko, tak ochrana hnízdiště, omezení těžby dřeva již od ledna, kdy ptáci obsazují hnízdiště. Orel skalní (Aquila chrysaetos) – (§ KO) Druh, který patří ke vzácným zatoulancům v kraji, novodobě hnízdění neprokázáno. Zaletuje na Broumovsko a do Krkonoš z polské strany. Orlovec říční (Pandion haliaeeetus) – (§ KO) Patří k pravidelně migrujícím druhům, se zastávkou u větších vodních ploch, kde se může soustředit více jedinců, o to do 5 kusů Pozorování Rozkoš 2000, Tuří u Slavětína 1998, Špinka u Olešnice 2000, Křovice okr. Rychnov 2000, Česká Čermná 2000. Pozorování v r. 2003: 21.9. ryb.Ostruženský, Ostružno (JC), 12.8. ryb.Zrcadlo, Mlýnec (JC), 27.4. a 16.5. ryb.Říha, Lužec (HK) Ostralka štíhlá ( Anas acuta) -(§ KO) Tažný druh se zastávkou na větších vodních plochách. Polák malý (Aythya nyroca) – (§ KO) Pravidelně protahující druh, jehož hnízdění je předpokládáno, avšak v posledním desetiletí nedoloženo i když bylo pozorováno v roce 1998 na rybníce Malý Karlov. Principy ochrany: Ochrana hnízdišť je stejná jako pro ostatní druhy vodních ptáků, hnízdících v rákosinách, tj. včasné načerpávání vodních ploch a prudké nezvyšování hladiny. Snižování je možné, zvýšení však pozvolné do 20 cm. Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) – (§ KO) Je vzácným zatoulancem v letním období. Rybák černý (Chlidonias niger) – (§ KO) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 159

Patří k pravidelně protahujícím druhům k vidění u všech větších vodních ploch v kraji. Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) – (§ KO) Hnízdí v nejvyšších partiích Krkonoš. Může být jinde zastižen za tahu, ale v tomto případě není ohrožen zásahy a hospodařením. Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – (§ KO) Zcela výjimečně protahuje. Uměle je dnes vysazován na Broumovsku. Přirozeně hnízdí v počtu 1 páru v Krkonoších. Principy ochrany: Pro úspěšné hnízdění je nutný klid na hnízdištích. Strnad luční (Miliaria calandra) – (§ KO) Hnízdní druh na okrajích vojenských prostorů a cvičišť, u skládek, na tělesech tratí a silnic, roztroušeně v nížinné části. v posledních letech se jako hnízdní druh mírně rozšířil. Byl zjištěn u Kojetína (Jičínsko), Josefov (Jaroměřsko), PR Bludy, u Pamětníka. Principy ochrany: V době hnízdění dochází při údržbě ploch k vysekávání hnízd. Při chybějící údržbě naopak plochy zarůstají. Pokud by měl být řízen management těchto ploch, tak posunutím seče přímo v místech snůšek a vyřezávání náletů. Ponechání okrajů k vysemenění drobných travin. Strnad zahradní (Emberiza hortulana) - (§ KO) Pravidelně protahující druh, prozatím hnízdění nepotvrzeno. Principy ochrany: Obdobná opatření jako druh předchozí.

Tetřev hlušec (Tetrao urugallus) - (§ KO) Zbytková populace hnízdí v Krkonoších, kde je umístěna (u Rýchor) i odchovna pro tento druh. Hlavní důvod početního ústupu – 19. století intenzivní lov, vysoká návštěvnost území – téměř nepřetržité rušení ptáků, mizení vhodných biotopů velkoplošným odumíráním horských smrčin vlivem emisí. Principy ochrany: Pro úspěšné hnízdění je nutný klid na hnízdištích. Vodouš rudonohý (Tringa totanus) – (§ KO) Patří k pravidelně protahujícím druhům v kraji, v současné době nehnízdí. Pro možné hnízdění jsou nutné podmáčené louky většího rozsahu, hnízdil před napuštěním Rozkoše na vlhkých loukách pod Spytou. Dnes na tahu občas na bahnitých březích Rozkoše a dalších rybníků, nebo v polích a loukách u louží. Volavka červená (Ardea purpurea) – (§ KO) Patří ke vzácným zatoulancům. Hnízdění nezjištěno. Bekasina otavní (Gallinago gallinago) – (§ SO) Druh hnízdící na podmáčených loukách, zcela ojediněle.


Principy ochrany: Sekání těchto míst až se zpožděním po15.7. Lze použít dotačního titulu z PPK nebo připravovaných agroprogramů. Vzhledem k tomu, že však dnes je celkově vzácným hnízdičem, je většina hnízdních lokalit v již chráněných územích. Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – (§ SO) Zcela ojediněle hnízdí v Krkonoších, jinak územím kraje pouze protahuje. Pozorování 1998 Červená Třemešná. Principy ochrany: pokud vůbec v kraji hnízdí, tak na holých skalnatých sutích v Krkonoších. Mimo místa hnízdění není lidskými aktivitami ohrožen. Čáp černý (Ciconia nigra) – (§ SO) Hnízdí v lesích, převážně listnatých a smíšených. Hnízdění pozorováno v Plasnici okr. Rychnov nad Kněžnou 2001, další pozorování při přeletech v r. 2000 Třtice, Česká Skalice, Náchod, v roce 2001 údolí Kněžné nad Lukavicemi, Ledce. Principy ochrany: v období hnízdění je nutné utlumit těžbu dřeva. Pokud dojde k razantnímu zásahu v blízkosti hnízdiště i mimo hnízdění, tak často hnízdo opouští a přesídlí na jiné místo. Čírka modrá (Anas querquedula) -(§ SO) Principy ochrany: stejná opatření jako u jiných kachnovitých, které mohou ojediněle zahnízdit. Drozd cvrčala (Turdus iliacus) – (§ SO) Druh pravidelně krajem protahující ojediněle i zimuje spolu s kvíčalou obecnou. V jarním období je možné zastihnout početná hejna do poloviny měsíce dubna. Dřemlík tundrový (Falco columbarius) – (§ SO) Ojediněle zimuje. Dudek chocholatý (Upupa epops) – (§ SO) Ojediněle hnízdí ve starých dutých stromech. Preferuje okraje listnatých lesů a skupin stromů v nížinné části. Principy ochrany: Ochrana hnízdišť spočívá v ponechání těchto stromů, a dodržení období kácení zeleně rostoucí mimo les. Hohol severní (Bucephala clangula) – (§ SO) Ojediněle zahnízdí v dutině stromu. Častěji protahuje. Principy ochrany: V době hnízdění se vyhýbat kácení stromů s dutinami, kde lze předpokládat jeho hnízdění, stejně tak zde mohou hnízdit další vzácné druhy (sýc, kulíšek). Holub doupňák (Columba oenas)- (§ SO) Hnízdění zjištěno 1999 PP Dubno.


Principy ochrany: ochrana doupných stromů v listnatých porostech. Kácení v těchto lesích provádět mimo období hnízdění. Chřástal kropenatý (Porzana porzana) – (§ SO) Hnízdí na podmáčených loukách. Principy ochrany: Kosení těchto luk až po 15.8., Většina míst, kde hnízdí je již dnes v ZCHÚ, nebo to jsou podmáčené ostřicové louky u rybníků. Chřástal polní (Crex crex) – (§ SO) Druh především vyšších poloh, kde vyhledává louky se stařinou, tj.travinou, která nebyla v předešlém roce sklizena. Hojně hnízdí v okraji Krkonoš, Vraních hor, pozorování 1997 – Hořičky, 1998 Zbečník,. Principy ochrany: Ochrana spočívá v ponechání nesklizených pásů až do července. Možno zde použít dotační titul z Agroprogramů, nebo PPK. Chřástal vodní (Rallus aquaticus) – (§ SO) Nejhojnější z chřástalů, hnízdí v podmáčených rákosinách. Principy ochrany: citlivá úprava při odbahňování a ne unáhlenou manipulací vody směrem vzhůru. Jeřábek lesní (Tetrastes bonasa) – (§ SO) Velmi vzácný druh, sporadicky se vyskytující v okrajových pohořích. Náchylný k vyrušování. Principy ochrany: Obtížná ochrana v době hnízdění – hnízda se velmi nesnadno vyhledávají. Kalous pustovka (Asio flammeus) – (§ SO) V posledních letech pravidelně zimující druh v malé početnosti na loukách se stařinou a dostatkem potravy – hraboši. Kavka obecná (Corvus monedula) – (§ SO) Druh, který pravidelně hnízdí. Značná část populace přesídlila do měst. Pouze část zůstala v pískovcových skalních městech a již zřejmě neexistuje hnízdiště v lesních dutinách. Principy ochrany: ohrožení je především při opravách střech domů a ucpáváním komínů a dutin, kde hnízdí. Praktická ochrana tkví v problematickém ponechání přístupných komínů a otvorů pod římsami. S úspěchem lze vyvěšovat ptačí budky. V HK fungují. Konipas luční (Motacilla flava) – (§ SO) Pouze pár hnízdních lokalit je na podmáčených kosených loukách.


Principy ochrany: ohrožení je v podobě první sklizně na hnízdních lokalitách. Opět lze posunout sklizeň, nebo se vyhnout místům s umístěním hnízd – náročné je však hnízda vyhledávat. Kos horský (Turdus torquata) – (§ SO) Hnízdní druh horských smrčin. Pozorování 2001 Šerlich. Principy ochrany: ohrožení pouze těžbou v hnízdištích. Krahujec obecný (Accipiter nisus) – (§ SO) Hnízdí v cca 30 letých porostech jehličnatých dřevin. Principy ochrany: citlivě tak přistupovat k pěstebním zásahům v hnízdních lokalitách – posun mimo dobu hnízdění. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) – (§ SO) Druh vzácně hnízdící cca do 400 metrů nad mořem. Vyhledává staré sady, kde v dutinách hnízdí. Častěji je tak v okolí menších sídel se sady. Principy ochrany: ochrana tkví opět v ochraně doupných stromů a kácení v období vegetačního klidu. Křepelka polní (Coturnix coturnix) – (§ SO) Druh hnízdící v nížinné části kraje. Principy ochrany: ohrožen pouze agrotechnickými opatřeními, které však lze obtížně aplikovat – neaplikovat postřiky a zásahy do půdy v těsné blízkosti hnízda. Snižování početnosti intenzifikací zemědělské výroby, vysoký lov ve Středomoří za podzimního tahu. Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – (§ SO) Lesní druh, smrkových porostů. Patří k nemnoha ptačím druhům, jehož početnost se v posledních letech zvýšila. Byl zjištěn u Pecky, ve Vraních horách, Jestřebích horách, Peklo u Náchoda, v NPR Babiččino údolí i u Hradce Králové. Pozorování 2000 Adršpach, Teplice nad Metují Principy ochrany: Opět ochrana dutin s hnízdem – nekácet v době hnízdění. Kvakoš noční ( Nycticorax nycticorax) – (§ SO) Velmi vzácný zatoulanec – v poslední době pozorován asi 4x. Ledňáček říční (Alcedo atthis) – (§ SO) Patří k pravidelně hnízdícím druhům nížinné a pahorkatinné části kraje. Chybí v pramenných horských oblastech.


Principy ochrany: ohrožen úpravou hlinitých svahů nad toky. Ochrana v citlivé úpravě pevnosti toku s ponecháním hlinitých svahů. Lejsek malý (Ficedula parva) – (§ SO) Vzácný hnízdič listnatých lesů. Principy ochrany: Ochrana spočívá v ochraně doupných stromů, kácení v těchto lesích mimo období hnízdění. Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – (§ SO) Velmi vzácný hnízdič v nížinných (převážně borových) lesích. Principy ochrany: Ochrana značně problematická – hnízdí na zemi, a tak lze snadno snůšku zničit jak predátorem, tak nevšímavým návštěvníkem lesa Linduška horská (Anthus spinoletta) - (§ SO) Pravidelně hnízdí jen v nejvyšších partiích Krkokoš. Lžičák pestrý (Anas clypeata) –(§ SO) Pravidelně protahující druh. Moták lužní (Circus pygargus) – (§ SO) Sporadicky hnízdí v nížinné části kraje. Pozorování hnízdění 2003 Smiřice, Černožice, 1990 Říkov – Velký Třebešov, 2000 Václavice, 2001 Dobruška. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízd před zničením v období kosení. Stačí ponechat místa s hnízdy bez ošetření a navrátit se až po vyhnízdění, tj. v srpnu. Moták pilich (Circus cyaneus) – (§ SO) Pravidelný, nepočetný zimní host. Ostříž lesní (Falco subbuteo) – (§ SO) Sporadicky hnízdí po celém území, vyšší koncentrace v Krkonoších – 3 až 4 páry. Ochrana spočívá v ochraně hnízdišť v době hnízdění – posunutí doby mýcení v hnízdních porostech. Hnízdí ostrůvkovitě v podhůří hor až v horách. V roce 2001 u Malých Svatoňovic a 2 až 3 páry v Krkonoších. Pozorování 2000 Dobruška, Nahořany okr. Náchod, Pec pod Sněžkou, Trutnov, Studénka okr. Náchod, Česká Skalice, Náchod Dražec. Ve Žďárkách okr. Náchod – hnízdo. Principy ochrany: Ochrana spočívá v ochraně hnízdišť v době hnízdění – posunutí doby mýcení v hnízdních porostech. Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) – (§ SO)


Hnízdí na teplých svazích s rozptýleným porostem trnitých keřů, např. PP Bludy. Je celkově vzácná. Principy ochrany: Idelním managementem těchto ploch je pastva. Jinak při odstraňování náletů ponechat alespoň část keřů – význam i pro další druhy např. ťuhýk obecný. Pěvuška podhorní (Prunella collaris) – (§ SO) Druh horských poloh – Krkonoše Pisík obecný (Actitis hypoleucos) – (§ SO) Hnízdí roztroušeně podél toků, kde se nacházejí písčité náplavy s trsy trav ve kterých ukrývá hnízda. Pravidelně hnízdí podél Orlice. Hnízdí ojediněle i v povodí Labe, Metuje a Cidliny. Principy ochrany: Ohrožení spočívá v rušení na hnízdech, při vodní turistice a rybářství. Ochrana hnízdišť je možná osvětou. Potápka rudokrká (Podiceps grisegena) - (§ SO) Hnízdění nezjištěno dle atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. Sporadicky hnízdní na některých rybnících. Větší kolonie v počtu až 15 párů vytváří jen v blízkosti racčích kolonií (určitá koexistence). Principy ochrany: Vzhledem k úbytku racčích hnízdišť, však ubývá i tento druh. Ochrana tkví ve včasném napuštění rybníků a ponechání zaplaveného pásma rákosin, kde si obdobně jako další druhy zakládá hnízda. Racek černohlavý (Larus melanocephalus) – (§ SO) Protahující druh, hnízdící v kraji od počátku letopočtu na přehradě Rozkoš, s podezřením na hnízdění v roce 2002 na Rozkoši. Principy ochrany: Ochrana tkví v nerušení hnízdiště. Hnízdí v blízkosti, resp. v kolonii racka chechtavého. V případě Rozkoše je tato kolonie na konci dělící hráze, kam směřují neukáznění návštěvníci. Postačilo by vybudovat zábranu na dělící hrázi a lidem osvětou vysvětlit co svým počínáním způsobují. Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) – (§ SO) Hnízdí na rybnících nižších poloh, kde rákosové a orobincové porosty zasahují do vodní plochy. Hnízda zakládá v porostu nad vodní hladinou. Principy ochrany: Ochrana tkví v nekosení rákosu a orobince v době hnízdění. Rybák obecný (Sterna hirundo) – (§ SO) Pravidelně protahující druh Skřivan lesní (Lullula arborea) – (§ SO) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 165

Vzácně hnízdí v nížinných jehličnatých až smíšených lesích. Principy ochrany: Ochrana je problematická s ohledem na obtížnost nálezu hnízd. V místech výskytu by se měla posunout těžba do období mimo hnízdní období. Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) – (§ SO) Hnízdí na přechodu rákosin a ostřicových porostů v blízkosti obnaženého bahenního povrchu, např. čerstvě vyčištěné otevřené povrchové kanály, prošlapané pěšiny aj. Principy ochrany: Ochrana tkví v omezení vstupu do hnízdních lokalit v době hnízdění (hnízdí na zemi-možnost rozšlapání snůšek). Ponechání části vzrostlých starých porostůsekání obrok. Údržba obnažených bahen. Hnízdí v severozápadní části kraje, jinak územím pravidelně protahuje porosty podél toků, a to již koncem března a v dubnu, na podzim pak koncem srpna a v září. Slavík tmavý (Luscinia luscinia) – (§ SO) Jediné hnízdění bylo prokázáno nedaleko Starého Plesu v roce 1999. Druh krajem pouze protahuje. Sova pálená (Tyto alba) – (§ SO) Hnízdiště ubývají, v závislosti na opravách střech a starých kostelů – utěsnění vstupních otvorů. Určitou náhradou jsou budky umísťované do zemědělských staveb (seníků) a na další vhodná místa. Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) – (§ SO) Ojediněle hnízdní druh. Hnízdění prokázáno pouze v Hradci Králové – Lipka 2001. Principy ochrany: Ochrana jeho hnízdní dutiny v době hnízdění (nekácet). Sýc rousný (Aegolius funereus) – (§ SO) Druh mírně přibývající. Hnízdí v horských a podhorských rozsáhlejších lesích. Zjištěn i v Novohradeckých lesích. Hnízda v dutinách po datlech černých, tedy v listnatých porostech. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně doupných stromů. Zásahy v porostech mimo dobu hnízdění. Občas přijímá i vyvěšené budky. Sýček obecný (Athene noctua) – (§ SO) Druh dříve hojný, dnes vzácný. Hnízdil v dutinách roztroušené zeleně (hlavaté vrby aj.). Dnes i na budovách. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízdišť, což je problém při opravě budov. Jinak ojediněle (v Německu odzkoušeno) přijímá budky, zavěšené pod střechami. Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) – (§ SO) druh rozlehlých rákosových porostů. V kraji hnízdí ojediněle. Kraj leží na severní hranici rozšíření tohoto druhu. Jeho výskyt je vázán na rozlehlé rákosiny u nížinných rybníků. Těžiště výskytu je v okolí Kopidlna (ryb. Mlýnec, Zrcadlo, Pilský, ojediněle na Hradecku – ryb.Třesický).


Principy ochrany: Ochrana tkví v zajištění klidu v porostech rákosin – obdobně pro všechny rákosové druhy. Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) – (§ SO) Dnes pouze v oblasti Krkonoš. Pozorování 2000 Pec pod Sněžkou. Početnost ubývá v závislosti na úbytku potravy a častým rušením. Jediný z tetřevovitých ptáků, který pozitivně reaguje na odumírání lesních porostů a vznik rozsáhlých imisních holin zarůstajících pionýrskými dřevinami. Početnost populace mírně vzrostla v období 1989 -1998. Srovnatelné počty tokajících samců v 60. a 90. letech ukazují na dlouhodobě stabilní populaci v Krkonoších. Principy ochrany: Ochrana tkví v zajištění klidu na hnízdištích a tokaništích a zajištění dostatku potravy na vlhkých loukách (klikva, borůvka). Druh ohrožen zarůstáním (zalesňováním) mokrých lučních enkláv. Včelojed lesní (Penis apivorus) - (§ SO) Řídce hnízdí po celém regionu v nížině až podhůří. Pozorování 2000 Veselice okr. Náchod, PR Dubno. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízdišť – netěžit stromy s hnízdy a v jejich blízkosti v době hnízdění. Vlha pestrá (Merops apiaster) – (§ SO) Pouze jediné hnízdění v posledním období u Týniště nad Orlicí. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízdišť před vytěžením v době hnízdění. Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) – (§ SO) Hnízdí ve starých hnízdech po drozdovitých. Hnízdění prokázáno pouze na několika místech v kraji. Pro možné hnízdění jsou nutné podmáčené louky většího rozsahu. Hnízdil před napuštěním Rozkoše na vlhkých loukách pod Spytou. Dnes na tahu občas na bahnitých březích Rozkoše a dalších rybníků, nebo v polích a loukách u louží. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně stromů s hnízdem a šetrným zásahům u vodotečí, kde lze předpokládat mladé, nevzletné ptáky.

Volavka bílá (Egretta alba) – (§ SO) Prozatím v kraji nehnízdí. Pravidelně se vyskytuje i v početnějších hejnech od července do října. Pravidelně protahující druh Jednotlivé kusy je možno zastihnout i na menších rybnících. Pozorování Domkov – Rozkoš 1998. Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) – (§ SO) Výjimečný zatoulanec. Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) – (§ SO) Kachna s prokázaným hnízděním v posledním desetiletí. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 167

Principy ochrany: Ochrana spočívá v obdobném opatření jako u jiných druhů vodních ptáků – manipulace s hladinou, včasné napouštění, ponechání zaplavených porostů rákosin a ostřic. Žluva hajní (Oriolus oriolus) – (§ SO) Druh hnízdící ve vzrostlých listnatých alejích podél toků a na okrajích listnatých lesů v nížinné části kraje. Hnízdiště jen výjimečně překračují hranici 300 metrů nad mořem. Výskyt pozorován v r. 1999 PP Dubno a Zbytka. Principy ochrany: Ochrana tkví v nekácení hnízdních stromů v době hnízdění. 11.4.3.1. Ohrožené druhy Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) – (§ O) Vzácný hnízdič v nížinných částech kraje. Principy ochrany: V místech s hnízdem posunout seč, tak aby nedošlo ke zničení hnízda. Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) – (§ O) Hnízdí v místech vlhkých luk. Nebezpečí je v zarůstání těchto míst a jejich převod na lesní pozemky a zalesnění. Principy ochrany: V místech hnízdišť posunout seč do období po vyhnízdění. Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) – (§ O) Zimní host. Břehule říční (Riparia riparia) – (§ O) Druh hnízdící v nížinné části kraje v kolmých hlinitých i hlinitopísčitých a písčitých březích. Často v pískovnách. Ohrožení stabilně probíhající těžbou a následnou rekultivací stěn sesvahováním. Principy ochrany: Ochrana – ponechat část stěny břehu pro hnízdění a pak odtěžit. Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) – (§ O) Druh hnízdící ve větších rákosinách v nížinné části kraje. Principy ochrany: Ochrana jen obecná – nekosit rákosiny v době hnízdění. Čáp bílý (Ciconia ciconia) (§ O) Výskyt: Holohlavy, Bělečko, Třebechovice, Týniště nad Orlicí, Veselice, Dvůr Králové, Starý Ples. Ohrožení: Zarůstání stromových hnízd, likvidace podložek a komínů, výstavba vyšších objektů v sousedství. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 168

Principy ochrany: ochrana hnízdišť, úprava hnízd –snižování naneseného materiálu a odstraňování případných náletů bránících hnízdění. Včasné plánování přenosu hnízd, plánování výstavby v sousedství, ořez sromových hnízd před příletem. V případě nutnosti lze provézt náhradu stávajících hnízd. Doporučujeme poradu s odborníky, kteří přenos dělali. Do vzdálenosti 50 až 100m doporučuji přenášet mláďata. Čírka obecná (Anas crecca) – (§ O) Vyjímečný hnízdič. Principy ochrany: ochrana jako ostatní vodní ptáci. Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) – (§ O) Po nárůstu populace v polovině 90-tých let, dochází ke stagnaci počtů. Druh vlhkých luk. Principy ochrany: Ochrana obdobná jako u bramborníčka, s tím, že lze kosit již dřívehnízdí v keřích, bramborníček na zemi. Oba druhy se často vyskytují spolu. Chocholouš obecný (Galerida cristata) – (§ O) Hnízdí na ruderálních a nízkostébelných trávnících, často v blízkosti nových staveb, pak mizí. Ohrožení: Ve městě ohrožení venčením psů, touláním psů a koček. Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) – (§ O) Ochrana hnízd, stejně jako včelojed. Principy ochrany: Důsledně dbát povolovacích výjimek k výběru mláďat a odstřelu v bažantnicích. Kopřivka obecná (Anas strepera) (§ O) Vzácný hnízdič. Principy ochrany: Opatření stejná jako u ostatních vodních ptáků. Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) (§ O) Na Hradecku hnízdní lokalita nenalezena, početní stav závisí na vyhnízdění na jezerech v PLR. Pozorování při tahu na rybníku Broumar 2000 a 2001, Vrchlabí rybník u letiště 1991. Principy ochrany: – prozatím není v kraji hnízdní populace. V případě hnízdění pak uplatnit zákon o náhradách škod. V případě povolení odstřelu dbát důsledně udělené výjimky (kdo provede, kdy, kolik, kam dá odstřelené jedince apod.). Koroptev polní (Perdix perdix) – (§ O)


Druh vyskytující se v malých počtech v nížinné a podhorské části kraje. Pro zdárný růst populace potřebuje krátkostébelné trávníky. Dnes hnízdní např. na náspech silnic a železnic, kde se pravidelně provádí pouze 1 seč a zůstávají semenné trávníky s dostatkem hmyzu. Principy ochrany: V případě reintrodukce dbát etologie druhu – vypouštět skupinky až v březnu. Jinak udržovat meze s omezením hnojení. Možnost využití PPK a Agroprogramů. Krkavec velký (Corvus corax) – (§ O) nárůst populace do konce 90-tých let se zřejmě zastavil. Principy ochrany: Ochrana druhu tkví v ochraně hnízd při hnízdění a těžbě dřeva. Lejsek šedý (Muscticapa striata) – (§ O) Druh hnízdící v lidských sídlech. V polodutinách staveb a pod krovy. Výskyt pozorován v r. 1999 v PP Dubno a Zbytka. Principy ochrany: při opravě budov ponechávat uměle štěrbiny, kde tento druh může hnízdit, podložky pod krovy aj. Moták pochop (Circus aeruginosus) – (§ O) Druh hnízdící v rákosinách a dnes i v lánech obilí. Ochrana hnízdišť před vysekáním. Často může být zaměněn s motákem lužním.Vyskytuje se na větších rybnících do 500 mn.m., početní stavy zůstávají na úrovni 80. let. Principy ochrany: s motákem lužním.

Ochrana hnízdišť před vysekáním. Často může být zaměněn

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) – (§ O) Druh nížinné až podhorské části kraje. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízd před výřezem solitérů na kterých je staví v době hnízdění. Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) – (§ O) Hnízdí v nížině až podhůří. Pozorován v r. 2003 – Šerlich. Principy ochrany: Ochrana tkví v ochraně hnízdišť – netěžit stromy s hnízdy a v blízkosti v době hnízdění. Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) -(§ O) Principy ochrany: stejné jako u vodních ptáků. Potápka malá (Podiceps cristatus) -(§ O) Principy ochrany: stejné jako u vodních ptáků Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 170

Potápka roháč (Podiceps cristatus) (§ O) Principy ochrany: stejné jako u vodních ptáků Rorýs obecný (Apus apus) (§ O) Druh hnízdící pod římsami vysokých budov a ve štěrbinách (větrací otvory). Ohrožení je při opravách budov a utěsnění těchto otvorů. Principy ochrany: V Nizozemí s úspěchem používají jako náhradu hnízdní budky. Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – (§ O) Hnízdí v nížinné části okresu, v keřích a okrajích lesů, alespoň trochu vlhkých. Suchým stráním se vyhýbá. Výskyt pozorován v r. 1999 v PP Dubno. Principy ochrany: Ochrana spočívá v nevyřezávání náletů v době hnízdění. Sluka lesní (Scolopax rusticola) - (§ O) Druh ojediněle hnízdící ve vlhčích lesích po celém území. Častěji protahuje. Hnízda jsou ohrožena při těžbě dřeva a při pěstební činnosti – vyžínání v pasekách. Principy ochrany: ochrana hnízd. Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) (§ O) Druh nižších poloh, listnatých a smíšených lesů. Pozorován v r. 2000 – Týniště nad Orlicí, v r. 1999 v PP Dubno. Principy ochrany: Ochrana stejná jako u datla černého a ostatních dutinohnízdičů. Ťuhýk obecný (Lanius collurio) – (§ O) Hnízdí v trnitých keřích, jak na teplých stráních, tak podél cest a po okrajích lesů. Výskyt pozorován v r. 1999 v PP Zbytka. Principy ochrany: Ohrožení je především v době hnízdění spočívající v odstraňování náletových keřů. Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) – (§ O) Sporadicky hnízdí v horské a podhorské části kraje. Principy ochrany: Ochrana spočívá v ochraně hnízd (může hnízdit i ve starých zahradách). Častěji zimuje i v nížinné části kraje. Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) -(§ O) Principy ochrany: – ochrana spočívá v ochraně hnízdišť a ochraně hnízd při nástřicích desinfekce a nátěrech v kravínech. Neucpávat vletové otvory do stájí a chlévů. Hnízda, pokud je třeba je odstranit, tak v mimohnízdní době. Výr velký (Bubo bubo) – (§ O) Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 171

Druh rozšiřující areál. Hnízdí dnes i na zemi, pod vývraty a občas i v hnízdech po větších dravcích. Principy ochrany: Ochrana je především před návštěvami, které jsou kritické v období inkubace vajíček.

Druhy uvedené v příloze II. Směrnice o stanovištích podle Soustavy chráněných území Natura 2000 Žluna šedá (Picus canus)- (NAT II) Hnízdí ve stromových dutinách, lesy, parky a zahrady v nižších a středních polohách. Hnízdění zjištěno v PP Dubno 1999) Datel černý (Dryocopus martius) - (NAT II) Hnízdí ve stromových dutinách, lesy smíšené, jehličnaté a listnaté. Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) - (NAT II) Hnízdí ve starších listnatých a smíšených lesích. Početnost je stabilní. Obecná ochrana ptáků Hlavní ohrožující vlivy: U druhů hnízdících na zemi – predátoři (psi, kočky) -ohrožení hnízdišť pojezdy vozidel a techniky, - antropogenní sešlap U vodních druhů – manipulace s hladinou, - chovné rybníky s vysokou obsádkou (voda bez planktonu a korýšů nutných pro zdárný vývoj mladých ptáků -chybějící mokré lemy rákosin a vlhkých luk Synantropní druhy – opravy staveb v době hnízdění, - likvidace hnízdních možností. V budoucnu očekávané zvýšení chemizace v intenzivních zemědělských oblastech může přinést pokles výskytu některých druhů, především z řad druhů živících se hmyzem. Lze očekávat ústup těchto druhů do refugií, kde bude přísnější ochrana (ZCHÚ, prvky ÚSES, ochranná pásma vodárenských zdrojů a pod), nebo na místa kde budou podporovány Agroprogramy v souladu s trvale udržitelným životem – použití biologických predátorů v likvidaci „škůdců“, snížení přísunu chemických látek ve vztahu na zlepšení kvality potravin s negat.efektem mírného snížení produkce, zvýšení podílu víceletých plodin aj. Obecně napomáhá osvěta mezi veřejností, praktické úkázky opatření. Ochranu je třeba zaměřit na místa, která jsou tahovou zastávkou – Rozkoš – pro různé druhy ptáků. Orlovec říční, bahňáci, kolihy, ústřičník, kameňák, jespák. Tato místa je třeba chránit též jako hnízdní lokality. U racka chechtavého došlo k významnému úbytku hnízdních kolonií obsažených na ostrovech a hrázi Rozkoš, ohrožených návštěvností turistů a jejich rušením. Navržené ptačí oblasti Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 172

Krkonoše Oblast ochrany: Krkonošský národní park + ochranné pásmo, mokřad mezinárodního významu Krkonošská rašeliniště, 12 MZCHÚ: PP Boberská stráň, PP Černohorská rašelina, PP Herlíkovické štoly,, PP Klínový potok, PP Labská soutěska, PP Lom Strážné, PP Mechové jezírko, PP Prameny Labe, PP Prameny Úpy, PP Rýchory, PP Slunečná stráň, PP V bažinkách. Rozloha 39727 ha Na základě výskytu významných druhů ptáků se mezi ornitologicky nejvýznamnější oblasti Krkonoš řadí alpínské vrcholy, ledovcové kary, subarktická rašeliniště na hřebenech a mozaika lučních biotopů v oblasti Rýchor a jejich podhůří. V rašeliništích je jediná populace slavíka modráčka tundrového ČR, izolovaná populace pěvušky podhorní, největší v ČR populace lindušky horské, vzácným druhem je kulík hnědý a sokol stěhovavý. Louky a pastviny jsou vhodnými stanovišti chřástala polního. Běžným druhem je tetřívek obecný, vzácným druhem je čáp černý. V Oblasti bylo zjištěno 250 hnízdících a migrujících druhů, v době jarního a podzimního tahu protahuje řada druhů ve vysoké početnosti. Druhy pro které je oblast navržena: čáp černý, tetřívek obecn, chřástal polní, sýc rousný, datel černý, slavík modráček tundrový, lejsek malý, včelojed lesní, luňák hnědý, luňák červený, moták pilich, sokol stěhovavý, tetřev hlušec, jeřábek lesní,kulík hnědý, výr velký, kulíšek nejmenší, lelek lesní,ledňáček říční,žluna šedá, skřivan lesní, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný, bekasína otavní, linduška horská, pěvuška podhorní, kos horský. Rožďalovické rybníky Oblast tvoří volá soustava rybníků malé až střední velikosti v lesnaté oblasti na rozhraní Nymburska a Jičínska rozloha 6115 ha. V oblasti se vyskytuje 33 druhů vláště chráněné druhy, a 40 druhů zařazených jako druhy významné pro Českou republiku. Oblast je významná pro druhy hnízdící v rákosinách jeřába popelavého, moták pochop hnízdí na všech rybnících, pravidelně hnízdí orel mořský, luňák hnědý, luňák červený. Oblast je významné tahové stanoviště vodních ptáků (3000 – 4000 kusů) a dravců (luňáci, motáci, ostříž lesní, orel mořský, orlovec říční). Pro protahující husy lokalita nabízí vhodné prostředí pro odpočinek až do zámrazu. Druhy pro které je oblast navržena: moták pochop, jeřáb popelavý, bukač velký, bukáček malý, čáp černý, čáp bílý, včelojed lesní, luňák hnědý, luŇák červený, orel mořský, moták lužní, chřástal kropenatý, chřástal malý, chřástal polní, lelek lesní, ledňáček říční, žluna šedá, datel černý, strakapoud prostřední, slavík modráček, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný, rákosník velký, cvrčilka slavíková. Žehuň Centrem navržené ptačí oblasti jsou dvě národní přírodní rezervace Žehuňský rybník a Žehuňská obora, PP Báň, PP Bludy, rozlohy 1996 ha. Území je významné jako hnízdiště 131 ptačích druhů, je důležité pro tah vodních ptáků a dravců., Bylo zde zaznamenáno 259 druhů ptáků. V době podzimního tahu a zimního zimování se v oblasti vyskytuje až 8000 vodních ptáků, při jarním tahu je to kolem 3000 kusů. Hejna tvoří především kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, lyska černá, nejpočetnější z husí je husa polní. Mezi vzácnné protahující nebo zimující druhy patří potáplice severní, potáplice malá,, volavka bílá, kolpík bílý, rybák černý, rybák bahenní, rybák velkozobý, husa běločelá. Druhy, pro které je oblast je navržena: bukáček malý, chřástal kropenatý, bukač velký, včelojed lesní, luňák červený, orel mořský, moták pilich, moták pochop, chřástal malý, chřástal polní, kalous pustovka, lelek lesní, ledňáček říční, žluna šedá, drozd černý, slavík modráček, pěnice vlašská, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný, strnad zahradní, rákosník velký. Broumovsko Oblast zahrnuje všechny významné výzanmné pískovcové celky v CHKO Broumovsko – NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, PR Křížová cesta, PR Ostaš, PP Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 173

Borek, PP Kočičí skály, rozloha území je 9126 ha. Nejvýznamnější je výskyt výra velkého – tradiční hnízdiště v údolách Metuje. Druhy, pro které je oblast je navržena: výr velký, čáp černý, včelojed lesní, sokol stěhovavý, chřástal polní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, žluna šedá, datel černý, skřivan lesní, lejsek malý, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný. Orlické Záhoří Oblast leží v CHKO Orlické hory, zahrnuje 2 MZCHÚ PR Bedřichovka a PR Trčkovská skála. Oblast je ovlivněna zemědělským hospodařením - orná půda je přeměněna na trvalé travní porosty střídavě spásané a kosené. Stanoviště je zařazeno do regionálních mokřadů, které se budou ještě rozšiřovat. Druhy, pro které je oblast je navržena: chřástal polní, ťuhýk obecný, čáp černý. Hlavní ohrožující faktory • eutrofizace rybníků, vysoká rybí obsádka, udržování rybníků na vysoké vodě a následně rozpad litorálních rákosin • manipulace s vodní hladinou rybníků v době hnízdění • hnojení rybníků a přilehlých luk kejdou • omezení sečení luk v okolí rybníků a řek, zarůstání nálety dřevin • rušení lovem vodních ptáků, nezákonný odstřel hus a kachen, rušení protahujících a zimujících vodních ptáků • rušení turistikou a rekreací – nelegální provozování windsurfingu a jachtingu, pronikání do oblasti na terénních kolech • predace - zvýšená početnost prasete divokého, liška obecná kočka domácí • rušení lesními pracemi • těžba dřeva potenciální faktory • rozvoj turistického ruchu, budování rekreačních center • výstavba soukromých objektů v blízkosti rybníků • obnovování meliorací • možný střet s rozvojem dopravní infrastruktury prioritní opatření • snižovat eutrofizaci rybníků • optimalizovat velikost a složení rybí obsádky rybníků • snížit výšky vodní hladiny na rybnících • zakázat používání herbicidů na rybnících a vysekávání litorálních porostů • udržovat ostrůvky na rybnících • zamezení vylévání kejdy do rybníka • zajistit pravidelné kosení luk • zamezit zarůstání litorálních porostů stromy a keři • omezit postup terestrických rákosin • podporovat rozvoj mokřadů, které vznikají na loukách a pastvinách v důsledku nefunkčnosti meliorací • zvážit možnost odstranění zatrubnění vodotečí z minulého století • zajistit informovanost návštěvníků o významu území – obnovit, vybudovat nové naučné stezky • omezit těžbu dřeva, nenahrazovat doubravy jehličnatými porosty • snižovat stavy prasete divokého Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 174

Prameny ornitologické literatury jsou značně obsáhlé od celostátních publikací např. Sylvia, Zprávy ČSO, regionální Zpravodaj MOS, Prunella, Panurus. Zároveň existuje pravidlo, o publikování pouze 1x nikoli duplicitně. Uceleně lze brát výsledky hnízdního mapování, které končí v roce 2003. Výsledky budou teprve zpracovány a i přes snahu je získat nebyly poskytnuty z důvodu roztříštěnosti, surovosti dat a autorskému zákonu. Doporučujeme, aby po vydání uceleného mapování byla data doplněna a v případě konkretizace některých míst kontaktovat jednotlivé mapovatele. Výsledky hnízdního mapování dokládají vhodnost území pro reprodukci druhu v Královéhradeckém kraji. Zástihy druhů na tahu a zimování pak rozšiřuje počet druhů v kraji pro které je nutná specialní ochrana (nerušení na shromaždištích, odpočívadlech aj.). Literatura: Panurus 10: 2000: Lemberk – ornitol. pozorování Panurus 11: Srovnání ornitocenóz čtyř lužních lesů ve Východních Čechách 2001 Lemberk Flousek J., Gramsz B.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš 1999 Správa Krkonošského národního parku Vrchlabí Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989 Kolektiv autorů: Velká kniha živočichů hmyz . ryby . obojživelníci . plazi . ptáci . savci. Príroda a.s. Bratislava 1997 11.4.4. Savci Přehled druhů savců uvedených ve Vyhlášce 395/1992 a jejich výskyt v Královéhradeckém kraji Taxon Bobr evropský (Castor faber) Kočka divoká (Felix silvestris) Medvěd hnědý (Ursus arctos) Plch zahradní (Eliomys quercinus) Sysel obecný (Citellus citellus) Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Los evropský (Alces alces) Myšivka horská (Sicista betulina) Netopýr černý (Barbastella barbastellus) Netopýr parkový - (Pipistrellus nathusii) Netopýr stromový (Nyctalus leisleri) Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) Netopýr velký (Myotis myotis) Netopýr ostrouchý (Myotis blythi oxygnathus Rejsek horský (Sorex alpinus) Rys ostrovid ( Lynx lynx) Vydra říční (Lutra lutra) Bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon Křeček polní (Cricetus cricetus) Netopýr Brandtův (Myotis brandti) Netopýr brvitý (Myotis emarginatus) Netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) Netopýr pestrý (Vespertilio murinus) Plch lesní (Dryomys nitedula)

ČR KO KO KO KO KO KO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO SO O O O O O O O

KH kraj + + + + + + + + + + + + + -

Poznámka

historický výskyt

historický výskyt


Plch velký (Glis glis) Tchoř stepní (Putorius eversmanni) Veverka obecná (Sciurus vulgaris) Kamzík horský (Rupicapra pupicapra Hrabošík podzemní (Pitymysis subterraneus) Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)

O O O -

+ + + + +

11.4.4.1. Kriticky ohrožené druhy Bobr evropský (Castor faber) – patřil v dávné minulosti k pravidelně se vyskytujícím druhům. Dnes je výskyt bobra vázán pouze na horní tok Orlice u Orlického Záhoří. Principy ochrany: Specifická ochrana spočívá v citlivé údržbě břehů toku a při pročišťování koryta a pobřežních porostů – jednorázově, krátce. Kočka divoká (Felix silvestris) Výjimečné pozorování. Medvěd hnědý (Ursus arctos) Pozorování Broumovsko. Plch zahradní (Eliomys quercinus) – pokud je vůbec na území kraje, tak v místech větších jehličnatých až smíšených lesích s dostatkem dutin k úkrytům a nabídkou potravy. Ucelené informace chybí. Výskyt v posledních letech neprokázán. Sysel obecný (Citellus citellus) – byl v celém kraji vyhuben v 70-tých letech minulého století. Dnes patří v kraji k druhům nezvěstným. Poslední lokalita výskytu PP Na Plachtě v místech vojenského cvičiště u Hradce Králové. Vyžaduje nízké suché trávníky s hlubokou půdou kde hrabe nory. Trávníky je nutno vyřezávat od náletů a vysokých travin. Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – patří k pravidelně se vyskytujícím druhům v kraji . Soupis zimovišť je ze sčítání v roce 2001: pevnost Josefov, štola v Babí u Náchoda, pevnost Dobrošov, sklepy zámku v Kostelci n.Orl., sklepy zámku Opočno, sklepení hradu Kost. Ohrožení: početné zimní kolonie jsou známé a dnes chráněné před vstupem a rušením. Nebezpečí tepla od svíček, otevřených ohňů a přímým dotykem. Letní kolonie jsou většinou na půdách. Zde je nebezpečí v přímém rušení, oprava půd a ucpávání vletových otvorů. Principy ochrany: vletové otvory přímo v taškách, ponechání štěrbin, tak velkých aby vrápenec mohl, avšak holub a jiné již nikoli. Před trusem lze pokládat folii (blíže viz stánky www.natura.cz - patřící AOPK). Oprava střech v období mimo výskyt kolonií, tj. od září do dubna. Nezakrývat zimní vletové otvory a neměnit klima zimovišť – nové otvory v podzemí aj. 11.4.4.2. Silně ohrožené druhy Los evropský (Alces alces) – v posledních letech nebyl výskyt zaznamenán. Ojediněle pozorováni jsou pouze jedinci za migrace a potulek bez vztahu k lokalitě. Ohrožení: Nebezpečí pouze v pevném přehrazení tahové cesty (např. oplocený koridor železnice aj.) obtížně realizovatelné přechody. Netopýr černý (Barbastella barbastellus) – soupis zimovišť v roce 2001: pevnost Josefov, štola Portál (Sněžné v Orl.h.), pevnost Dobrošov, štola Babí u Náchoda, zámecké sklepy Opočno, zámecké sklepy Kostelec n.Orl., Přehrada Bílá Třemešná. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 176

Principy ochrany: netopýr černý, stejně jako ostatní netopýři – obdobná opatření jako u vrápence malého. Netopýr velký (Myotis myotis) - soupis zimovišť v roce 2001: štola Portál (Sněžné v O.h.), pevnost Dobrošov, pevnost Josefov. Principy ochrany: stejně jako ostatní netopýři – obdobná opatření jako u vrápence malého. Rejsek horský (Sorex alpinus) – druh středních a vyšších poloh severní a východní části kraje, výskyt ve vyšších polohách v okrajích vlhkých lesů a loukách, v blízkosti vodotečí. Rozšířen v horských a podhorských oblastech kraje, výskyt ve vrcholových partiích Krkonoš, Adršpach, Broumovské Stěny. Zřejmě nejníže byl prozatím zjištěn v PR Peklo u Nového Města nad Metují. 2002 Královéhradecko chráněná území v ČR. Principy ochrany: Speciální ochrana není možná, ochrana spočívá v ochraně biotopu. Rys ostrovid ( Lynx lynx) – výjimečný zatoulanec. Vydra říční (Lutra lutra) – druh v posledních letech pronikající do kraje především z jihu přes povodí Labe a Orlice. Zastižena byla na Orlici, Bělé, Dědině, Metuji, Úpě a Labi u Hradce Králové a na Stěnavě. Principy ochrany: ochrana tkví v ochraně břehů, kde vyhrabává nory, uvědoměním si ochrany, nikoli lovu, propagace zákona o náhradě škod způsobených vybranými druhy živočichů. V projektové dokumentaci dbát na podchodové lávky pod mostky. 11.4.4.3. Ohrožené druhy Bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon) – z minulosti existuje několik nepotvrzených nálezů z jihozápadní části kraje. Dnes nezvěstná. Křeček polní (Cricetus cricetus) – výskyt druhu v nížinné části kraje – PR Bludy. V posledních letech je mírně početně na vzestupu. Přehled lokalit (v závorce rok publikování): Miletín (1976), Lanžov (1976), Rasošky (1998), Rožnov (1998), Nechanice (1975), Nový Bydžov (1976), Kukleny (1981), Předměřice (1976), Lochenice (1992), Sendražice (1992,1998), Rusek (1976), Skalice u Jaroměře (1998), Librantice (1998), Dobruška (1975), České Meziřičí (1976), Rychnov n.Kněž (1976). Příčinou početního vzestupu je změna technologií na polích, pěstování víceletých pícnin a trvalé louky. Žije pouze v nížinné části okresu. Principy ochrany: speciální ochrana obtížná. Netopýr Brandtův (Myotis brandti) – soupis zimovišť s výskytem tohoto druhu je ze sčítání v roce 2001: štola Portál (Sněžné v Or.h.). V dalších třech zimovištích byl v minulosti zjištěn sporadicky. Principy ochrany: obdobná opatření jako u vrápence malého.


Netopýr brvitý (Myotis emarginatus) – soupis zimovišť s výskytem tohoto druhu je ze sčítání v roce 2001: štola Portál (Sněžné v Or.h.). Principy ochrany: obdobná opatření jako u vrápence malého. Plch lesní (Dryomys nitedula) Výskyt v posledních letech neprokázán, pozorování údolí Zdobnice 1967. Plch velký (Glis glis) – dnešní rozšíření ostrůvkovité od nížin s úbytkem do podhůří. Žije v v listnatých až smíšených lesích, v parcích a zahradách. Zimuje ve štěrbinách, chatách i ptačích budkách. Pozorování: Velká Úpa, Rýchorská bouda, Adršpach, Chvaleč - Teplice nad Metují, Božanov, Kunčina Ves, Peklo Nové město nad Metují. Principy ochrany: Speciální ochrana tkví jen v totálním neodtsranění zdrojů potravy a doupných stomů. Veverka obecná (Sciurus vulgaris) Plošné rozšíření po celém kraji, menší výskyt jihozápadně od Hradce Králové. Principy ochrany: druh relativně hojný i v parcích a větších zahradách. Speciální opatření pro jeho početnost nejsou v současné době nutná. Kamzík horský (Rupicapra pupicapra) Vyjmečný zástih. Hrabošík podzemní (Pitymysis subterraneus) Pozorování: Hoříněveská bažantnice, Lochenice, Peklo nad Metují. Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) Pozorování: Rýchorský Důl, Horní Mísečky, údolí Bílého Labe, Růžová hora, Horní Albeřice, Hříběcí boudy - Strážný vrch, Dívčí Lávky, Růžový důl, Kalná Voda, Hostinné, Starý Sedloňov, Chvaleč Teplice nad Metují, Dolní Teplice, Božanov, Peklo – Sedloňov, NPR Bukačka, Malá Deštná, Nový Hradec Králové, Anenská Huť, Zdobnice, Luisino údolí, Orlické Záhoří, Uhřínov, Běleč nad Orlicí, Olešnice, Popelov, Včelý – Rychnov, Julinčino údolí Bartošovice, Hanička. Literatura: Bobek, M., Peške, L., Šimek, J., Pojer, F. & Lagarde, F., 2001: Hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) na území České republiky v roce 2000. Zprávy ČSO, 52: 10-12. Obratlovci Královéhradeckého kraje

Seznam zimovišť letounů v kraji, mimo území národního parku a CHKO, kde v roce 2001, byl zjištěn alespoň jeden zástupce letounů.: pevnost Josefov, štola v Babí u Náchoda, hráz přehrady Bílá Třemešná, pevnost Dobrošov, bunkry v okolí Náchoda, štola Portál (Sněžné v O.h.), Vraní hory, sklepení zámku Opočno, sklepení zámku v Kostelci n. Orl., sklepení hradu Kost, další významná zimoviště jsou v Knapu. U letounů je jejich letní výskyt závislý na intenzitě mapování a vybavenosti detektory.


Obecná ochrana • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Ochrana zimovišť letounů Malé vodní plochy budovat mimo komunikace. Údržba hnízdišť – oprava hnízd čápa bílého (snižování hnízd, náhradní Hnízda, umělé podložky aj. Pravidelný monitoring, resp. Mapování ohrožených a chráněných druhů – využití NGO. Dobudování sítě ZCHÚ v návaznosti na lokality NATURA 2001 Ochrana, údržba a doplňování prvků ÚSES. Ekol.výchova a osvěta – informovatelnost obyvatel a návštěvníků. Využití Agoenviro programů pro zemědělce. Pravidelný monitoring a mapování výskytu druhů. Dobudování sítě Zvláště chráněných území – např. přechodně chráněnou plochu Rozkoš překlasifikovat na ZCHÚ. Přehodnotit návrhy přírodních parků (Pometují) Ekologická daň do rozpočtu kraje pro potřeby ochrany přírody. V územním plánování již ve fázi záměru zahrnout poznatky, stav a požadavky ochrany přírody a krajiny. Ve sporných případech požadovat tzv. „svot analýzu“. Nástroje: Sněm nevládních organizací. Zapojení Vysokých a podobně středních škol. Vzkříšení akcí – zasaď strom.Poznej Královéhradecký kraj a podobně. Vyhlásit přírodní park Pometují (zachovalá udolní niva). Zmapování kritických míst přechodu obojživelníků přes komunikace – budování náhradních stanovišť – malé vodní plochy. Osvěta a výchova – Vztah Homo sapiens a okolní krajiny. Více propagace, terénních ukázek a exkurzí.

Literatura: Anděra M.,Beneš B.2001: Atlas rozšíření savců v České republice. IV.Hlodavci (Rodentia) – část 1, Národní muzeum. Praha Kol.:2001: VESPERTILIO 5. Mezinárodní chiropterologický časopis. Sčítání netopýrů v zimovištích ČR. ČESON. Praha Faltysová H.,Mackovčin P.,Sedláček M a kol. (2002): Královéhradecko. In.Mackovčin P. a Sedláček M.(eds.): Chráněná území ČR, svazek V. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. 410 pp. Bobek, M., Peške, L., Šimek, J., Pojer, F. & Lagarde, F., 2001: Hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) na území České republiky v roce 2000. Zprávy ČSO, 52: 10-12.


11.5. Analýza současného stavu (botanika) 11.5.1. Zhodnocení současného stavu, ohrožení a ochrana vybraných biotopů

11.5.1.1.V Vodní toky a nádrže Ze zhruba 70 druhů v historické době udávaných vodních makrofyt dokáže při rybničním hospodaření přežít méně než 20%, z nichž některé do naši původní květeny nepatří (vodní mor kanadský, řečanka přímořská). Mizí i druhy v nedávné době, před 20 lety, ještě hojné (např.úzkolisté rdesty). Další ranou do zbytkového ekosystému makrofyt jsou nadměrné stavy nepůvodních býložravých ryb (amura bílého a tolstolobika), které po likvidaci vodních rostlin decimují i pobřežní vegetaci. V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Přirozeně eutrofní až mezotrofní stojaté až mírně tekoucí vody s nenarušenou vodní vegetací jsou dnes v oblasti od nížiny po podhůří na Hradecku vzácností. Rybniční hospodaření zasáhlo i menší rybníky a hladina živin ve většině rybníků dosáhla takové hodnoty, že existenci vodních rostlin striktně vázaných na oligotrofní prostředí prakticky vylučuje. O něco lépe vyznívá situace na slepých ramenech a umělých nádržích (zpravidla po těžbě štěrkopísků). Zde nedochází zpravidla k nadměrnému hnojení a dokrmování ryb, často jsou však i zde vysazovány nepůvodní býložravé ryby. Pro vegetaci je podstatná hladina živin a čistota vody. Rekreační využití zejména zatopených písníků zde nehraje podstatnou roli. Důležitým faktorem je, aby tyto plochy měly alespoň menší část břehů s mělčím litorálem. Důležitá je ochrana vodních nádrží se zachovalou vegetací, na kterých je nutno podřídit extenzivní hospodaření potřebám ochrany přírody. Jedná e zejména o drobné lesní rybníky a slepá ramena a tůně mimo dosah civilizačního tlaku. V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Situaci lze popsat obdobně jako v předchozí kapitole. Mělké vody se nacházejí zejména v zazemněných slepých ramenech a zarůstajících rybnících, na které je vyvoláván tlak k odbahnění. Každou odbahňovací akci revitalizačního charakteru je nutno posuzovat individuelně, navíc botanikem s vysokou erudicí, zejména proto, že složení vodní i pobřežní vegetace se může během krátké doby zcela změnit. Navíc jsou takové lokality významné zoologicky (žáby, čolci, případně žábronožky a listonozi aj.)


V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Lokality této kategorie jsou velmi vzácné. Jde především o rašelinné tůňky, případně o periodické vody po vyšších srážkách v depresích Činností člověka vznikají umělé biotopy podél železnic, kde dochází i zrašelinění břehů. Přežívají zde bublinatky, hvězdoše aj. V aridní krajině mají nesporný význam zoologický.

V4 Makrofytní vegetace vodních toků Složení vegetace je (kromě čistoty vody) závislé na síle vodního proudu a výšky vodního sloupce. V horních a středních tocích přežívá jen několik druhů lakušníků, případně hvězdošů a několik indikačních mechorostů(zdrojovky). V dolních tocích v mírně tekoucí vodě se u Hradce Králové vyskytuje vzácný rdest uzlinatý, kdysi i rdest dlouholistý (dnes snad ještě přežívající ve slepém rameni u Malšovic). Vyskytují se zde vzácně druhy s těžištěm rozšíření ve slepých ramenech (stulík žlutý, kdysi lekníny) a vzplývavé formy bahenních rostlin (šmel okoličnatý, zevar jednoduchý). Regulované toky s omezenou samočistící schopností jsou často zcela bez vegetace, často chybí i břehový doprovod hygrofyt, které se nemají na kamenných a betonových březích kde uchytit. Unikátním ekosystémem je téměř přirozený meandrující tok spojené Orlice mezi Týništěm nad Orlicí a předměstím Hradce Králové. V5 Vegetace parožnatek V území není výskyt podstatný. Výskyt jen v maloplošném rozsahu. Ohrožení je vyšší než uoligotrofních tůní.

V6 Vegetace šídlatek V regionu se nevyskytují. Nejbližší lokalitou je Velký Stav na Polské straně Krkonoš.

11.5.1.2.M Mokřady a mokřadní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod


Těžiště výskytu rákosin je v okolí rybníků od nížin do podhůří, místy na zazemňujících se slepých ramenech a jejich okolí, jen výjimečně při dolních tocích řek, v zěmědělské krajině i v okolí melioračních kanálů. Hustě zapojené porosty jsou druhově velmi chudé, mají víc než botanický význam jako prostředí pro ptactvo (nocoviště vlaštovek, hnízdiště rákosníků, bukačů aj.). Pestřejší jsou okraje rákosin, jak od vodní hladiny tak na rozmezí ostřicového pásma, kde je vegetace druhově bohatší. Z ohrožených druhů je na nezapojené rákosiny vázán pryskyřník velký, rozpuk jizlivý, sevlák potoční aj.).

M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Druhově ochuzená varianta tohoto stanoviště byla na Hradecku v minulosti zřejmě častější. Dnes jsou tato stanoviště přeměněna na ornou půdu. Jedinou velmi významnou lokalitou výskytu slanomilných rákosin a průvodních subhalofilních společenstev je prostor mezi obcí Dolní Rokytňany a železniční tratí (Jičínsko). Většina plochy je v současnosti zorněna, ale kolem necitlivě zahloubeného rybníka (nezávisle na rybníce) jsou větší plochy rákosin a zejména výskyt jediné lokality komonice zubaté a dalších vzácných subhalofilních druhů opravňuje podstatnou část lokality územně chránit (od r.1983 lokalita v evidenci ochrany přírody).

M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Zazemněná slepá ramena, zaplavovaná území, silně zabahnělé okraje rybníků, dna periodických kanálů aj. Významné je kolísání vodní hladiny. Vyskytuje se většinou maloplošně od nížiny do podhůří a je z hlediska zemědělské výroby často místem střetů se zájmy ochrany přírody. Je zde vyvíjen i tlak na revitalizační akce. Tento biotop je těžištěm výskytu řady kriticky a silně v regionu ohrožených druhů mokřadních rostlin (lakušníky, úpory, prustka obecná aj.). Tento biotop je ohrožen změnou hydrologického režimu, absencí pravidelných záplav v nivách velkých řek a vysoušením. Lokality může zničit neuvážená rekultivace (revitalizace).

M1.4 Říční rákosiny Vegetace na písčitých a štěrkovitých náplavech dolních toků řek, místy i na hlinitých náplavech a lavicích v meandrujících úsecích toků. Charakteristické jsou krátkodobé opakované záplavy. Dominantními druhy jsou chrastice rákosovitá a ostřice banátská. Z ostatních druhů se uplatňují vzrůstově mohutnější byliny, v rozvolněných porostech se mohou vyskytovat jednoleté byliny (dvouzubce, rdesna, vrbovky) i bažinné vytrvalé byliny (žabník jitrocelový, rukev obojživelná aj.). Často se zde šíří invazní neofyty (netýkavka žlaznatá, třapatka dřípatá). Ochranu této vegetace řeší revitalizace říčních toků. Tento biotop je ohrožen změnou hydrologického režimu a invazí nitrofilních a invazních druhů rostlin.


M1.5 Pobřežní vegetace potoků Tento biotop se nachází v podhůří Hradecka, místy i v nížině. V porostech převažují trávy doplněné širokolistými vytrvalými bylinami. Pro rozvoj vegetace jsou potřebné náplavy v korytech potoků. V nížině je tento biotop uměle vytvořen člověkem v kanálech, příkopech i náplavech dolních toků řek. Na Rychnovsku je u potoků významný výskyt vzácné potočnice lékařské (Čestice, Častolovice), na celém území jsou typickými druhy např. potočník vzpřímený, rozrazil drchničkovitý a potoční aj. Optimálně vyvinutá společenstva mohou být ohrožena regulací, silnou eutrofizací a šířením neofytů (dvouzubec listenatý, netýkavka žlaznatá).

M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů Nejčastější výskyt na zazemněných ramenech bez dřevinného patra či na okrajích olšin. Biotop postupně do biotopu olšin během sukcese přechází. Typickými druhy jsou zde ďáblík bahenní, vachta třílistá, zábělník bahenní, z běžných druhů ostřice nedošáchor či lilek potměchuť. Zničení biotopu způsobí změna vodního režimu a eutrofizace.

M1.7 Vegetace vysokých ostřic Porosty vysokých ostřic jsou vázány na mokřady, především mělčiny rybníků, podmáčené sníženiny v loukách, zaplavované říční a potoční nivy. Vyskytují se od nížin do podhorského, zcela výjimečně až do horského stupně. Tyto porosty mohou mít střední až velmi vysokou druhovou diverzitu a v optimálním stavu jsou zásobárnou řady vzácných a ohrožených druhů rostlin. Mají i vysoký význam zoologický.

Ostatní Mimo definovaný seznam biotopů Natura 2000 se na území Hradecka vyskytují do tohoto systému nezařaditelné velké plochy rákosin u obce Pilníkov. Vzhledem k rozsahu a biologickému významu zasluhují územní ochranu.

M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin Tato vegetace je v dnešní krajině téměř zcela závislá na činnosti člověka, samozřejmě ovlivněná aktuálními srážkami ve vegetačním období. M2.1 Vegetace letněných rybníků


Je vázaná na rybniční oblasti. Diaspory často přenáší vodní ptáci. V době letnění nebo krátkodobého přísušku se často po řadě let vyvine jednovrstevný porost jednoletých rostlin. Některé druhy mohou vytvořit početné populace. Porosty jsou doprovázené i terestrickými formami obojživelných a vodních druhů. Z nejvýznamnějších druhů se na letněných dnech vyskytuje blatěnka vodní, úpory, ostřice šáchorovitá, šáchor hnědý, bahnička vejčitá, zeměžluč sličná aj. Mezi druhy obnažených den patří i druhy považované za vyhynulé či nezvěstné- výskyt může být náhodný a pokud není proveden botanický průzkum, není výskyt zaznamenán. Záchraně této vegetace poslouží alespoň u vybraných rybníků pravidelné letnění a při odbahnění ponechání alespoň malé části bahna jako zdroje diaspor. Často se tato vegetace rozvíjí i na malém pruhu obnaženého břehu v době nedostatku srážek. Druhotný, ale přechodný výskyt druhů obnažených den může být i v místě vyvezení bahnitého substrátu (např. v r.1982 při sadových úpravách v Lázních Bělohradu).

M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků Dnes je tato vegetace velmi vzácná. Na Hradecku se vyskytuje jen na malých plochách a je z hlediska botanického sice významná, ale z hlediska ochranářského pro efemernost výskytu jen zajímavá. V případě výskytu vzácných druhů doporučit extenzivní obhospodařování části vlhkého pole či rybníka na písčitém substrátu. Většinu vzácných jednoletých druhů lze však velmi snadno kultivovat.

M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí Biotop vázaný na jižní Moravu, avšak i na Hradecku se mohou vyskytnout porosty druhovému složení blízké, ale bez hlavních diagnostických druhů.

M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Na mělkých pobřežních zónách rybníků a v pískovnách, nebo naperiodicky zaplavovaných substrátech se může v ochuzené formě tatovegetace objevuje. Její územní ochrana je opět sporná. M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace Výskyt jen v omezené míře po velkých povodních. Náplavy jsou v průběhu krátké doby odstraňovány v rámciprotipovodňových opatření, takže jejich výskyt je jen efemerní. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 184

M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní Třtina pobřežní se velmi vzácně vyskytuje na středním toku Divoké Orlice, bývá nalezena většinou na netypických stanovištích, nikoli nanáplavech. Vymezení ploch těchto náplavů je obtížné, neboť jsouv krátké době odstraňovány v rámci protipovodňových úprav. M5 Devětsilové lemy horských potoků V podhůří dosti často. V Krkonoších často dominuje významný druh devětsil Kablíkové. M6 Bahnité říční náplavy Vyskytují se převážně v neregulovaných částech toků a v přilehlých částech slepých ramen, při katastrofálních záplavách i mimo tok v široké oblasti říční nivy. Jsou projevem přirozeného vývoje morfologie říčního toku během povodňových vln. Obecně jsou chápány jako zcela negativní jev, který, nebude-li odstraněn, může způsobit národohospodářské ztráty i ztráty na soukromém majetku a životech Z botanického hlediska jsou osidlovány pionýrskými porosty jednoletých bylin (dvouzubce, merlíky, rdesna), postupem času víceletými druhy lesními, lučními či druhy rákosin (chrastice rákosovitá, rákos, ostřice banátská). Postupně zde klíčí semena vrb a topolů, které tento náplav zpevňují. Náplavy jsou likvidovány při napřimování a prohlubování toků a zpevňování břehů, průběžně při protipovodňových úpravách.

M7 Bylinné lemy nížinných řek Vysokobylinná vegetace osidlující zaplavované nivy potoků a řek. Na Hradecku je v typické formě dosti vzácná a bohužel často narušená invazními druhy (křídlatky, netýkavka žlaznatá, třapatka dřípená aj.). Tato vegetace je ohrožena neuváženou regulací vodních toků. Ochranu by měla zajistit revitalizace říčních systémů.

11.5.1.3.R Prameniště a rašeliniště R1 Prameniště Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 185

Prameniště jsou většinou omezena na nepatrné plochy kolem vlastního pramene, místy vytváří pás podél nejhořejšího toku s bahnitou půdou a postupně přechází do biotopu olšin. Liší se podle výskytu v bezlesí či lesním porostu, a typem substrátu, z něhož vyvěrají. Na minerálně bohatých substrátech s vysokým obsahem vápence vznikají srážením hydrouhličitanu vápenatého vápenné inkrustace - pěnovce. Na tyto prameny bývají vázaná vápnitá slatiniště a minerlně bohaté nivní louky. Nejběžnějším typem pramenišť na našem území jsou lesní prameniště bez tvorby pěnovců. Botanicky nejhodnotnějším biotopem jsou luční pěnovcová prameniště, na kterých se často vyskytují velmi vzácné druhy rostlin včetně orchidejí. V typické formě jsou však vzácná a často narušovaná. Typické příklady lesních pramenišť najdeme např. v NPR Babiččino údolí, kde jsou vyvinuty travertinové kaskády. Nejzachovalejší jsou naopak subalpinská prameniště, která se vyskytují mimo frekventované turistické oblasti (s výjimkou významných pramenů, např.Labe nebo Cidliny). Prameniště jsou často narušována nevhodnými zásahy, např. umístěním studní. V nedávné minulosti byly zachycovány do drenáží během rekultivačních a odvodňovacích akcí

R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2 Slatinná a přechodová rašeliniště Velmi ohrožené biotopy, v minulosti soustavně ničeny během rekultivací. Patří mezi botanicky významné lokality. R2.1 Vápnitá slatiniště Biotop s výskytem řady vymírajících kriticky ohrožených druhů rostlin, často vázané na pramenné vývěry s vysokým obsahem hydrouhličitanu vápenatého, případně dalších iontů. Ochrana těchto stanovišť je bezprostředně nutná, neboť i v sousedství těchto lokalit bývají druhově cenné luční porosty a další pestrá mozaika maloplošných biotopů. Časté jsou nově vznikající vápnité sedimenty jezerní křídy a dalších vápnitých sedimentů (pěnovcetravertiny). Na tento soubor biotopů připadá největší podíl vyhynulých a kriticky ohrožených druhů rostlin na Hradecku. Příkladem je Přírodní rezervace Zbytka, která byla po mnoha letech sporů vyhlášena, byť již v narušené podobě. Přesto jde o nejvýznamnější botanické a přírodovědecky nejhodnotnější území na Hradecku mimo KRNAP. Tato stanoviště jsou ohrožena povrchovým odvodněním, snížením hladiny spodní vody či čerpáním pitné vody z podloží. Fatální důsledky má i kosení těžkou mechanizací a zalesnění.


R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Druhově chudší než vápnitá slatiniště, přesto botanicky velmi významná. Vyskytují se na Hradecku spíše mimo Českou křídovou tabuli ve vyšších polohách. Jde o plochá či mírně vyklenutá ostřicovo- mechová rašeliniště s bohatě vyvinutým mechovým patrem a různě zapojeným bylinným patrem. Kdysi byla roztroušena po většině území, důsledkem důsledné unifikace krajiny velkoplošnými melioracemi jsou v typické formě vzácná. Jsou ohrožena odvodněním, narušitelná těžkou mechanizací a zalesňováním.

R2.3 Přechodová rašeliniště Svahová či údolní rašeliniště s dominujícími druhy rašeliníků a šáchorovitými rostlinami. Místy se vyskytují keříčky borůvky, brusinky či klikva, často se vyskytuje rosnatka okrouhlolistá. Těžiště výskytu je ve vyšších polohách Orlických hor, místy v Krkonoších (kde však převažují rašeliniště vrchovištní). Jsou ohrožena spontánním zarůstáním dřevinami, odvodňováním, zalesňováním. Snadno mohou být narušena těžkou mechanizací a druhová struktura může být silně narušena vlivem splachů z okolních polí.

R3 Vrchoviště Vrchovištní rašeliniště se vyskytují v horských oblastech Krkonoš a Orlických hor. Vyznačují se vyklenutým povrchem. Povrch je členěn na vyvýšené bulty a zvodnělé sníženiny - šlenky a jezírka. Na tvorbě humolitu - rašelinného ložiska se podílejí především rašeliníky, které jsou dominantní složkou vegetace. Z cévnatých rostlin se zde vyskytuje jen několik specificky vázaných druhů šáchorovitých rostlin (suchopýry a ostřice), místy rosnatka okrouhlolistá a keříčky (borůvka, brusinka, klikva, vlochyně, šicha, vřes). V nejvýše položených vrchovištích vstupuje do vrchoviště kleč, ostružiník moruška aj. Vrchovištní rašeliniště se vyvíjí na lokalitách stovky let, o čemž svědčí mohutná vrstva humolitu rašeliny. V Krkonoších nebyla rašelina velkoplošně těžena, jako např. v jihočeských pánvích a na Šumavě. Přirozený vývoj vrchoviště je ovlivňován vodním režimem. Negativní vliv má i přísun vápence z cest či leteckého práškování. Lokalitu lze snadno zničit odvodněním. R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 187

R3.3 Vrchovištní šlenky R3.4 Degradovaná vrchoviště

11.5.1.4.S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin Vzhledem k vzácnosti vápenců na Hradecku je tento biotop omezen na Rýchory - oblast kolem Horních Albeřic.

S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Biotop na Hradecku vázaný na oblast skalních měst Prachovské skály a přilehlá část Českého ráje a Adršpašsko-Teplické skály. Jde o druhově chudá společenstva, prakticky bez možného ohrožení. Další biotopy nejsou na Hradecku ochranářsky významné. S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským

S3 Jeskyně Vlastních krasových jeskyní je na Hradecku vzhledem ke vzácnosti vápenců málo. Jedná se především o Albeřický kras a některé drobné jeskyně v Podkrkonoší. Významné jsou jeskyně pseudokrasové, většinou puklinové v opukách a jeskynní prostory v pískovcových skalních městech. V dutinách na Broumovsku jsou nejvýznačnějším jevem kořenové stalaknity smrků.

11.5.1.5.A Alpinské bezlesí Výskyt všech biotopů alpinského bezlesí je na Hradecku vázán pouze na vrcholové partie Krkonoš. Jsou součástí 1.pásma ochrany Krkonošského národního parku. Jejich ochrana je zajištěna zákazem vstupu a vyloučením vlivů turistiky s výjimkou značených cest. Jednotlivé biotopy jsou v různé míře ovlivňovány dálkovými přenosy škodlivin- imisemi. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 188

Některé nejcitlivější druhy rostlin ustoupují díky jim, dnes vyhynulé druhy byly v minulosti vyhubeny nadměrným sběrem do herbářů (jestřábník Purkyňův, rozrazil nízký). Některé druhy byly téměř vyhubeny sběrem pro léčitelské účely

Celková destrukce těchto stanovišť může nastat při existenci KRNAP pouze za předpokladu velkých klimatických změn. Vrcholové partie Krkonoš jsou pravidelně monitorovány a současný režim ochrany těchto unikátních rostlinných společenstev s řadou endemických, tj.pouze zde na zeměkouli se vyskytujících druhů rostlin zaručuje jejich zachování. Narušení může způsobovat šíření nitrofilních plevelů kolem horských bud, případně pronikání invazních druhů podél cest (pcháč rolní, šťovík dlouholistý aj.).

A1 Alpínské trávníky A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová výležiska A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8 Subalpínské listnaté křoviny A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny

11.5.1.6.T Sekundární trávníky a vřesoviště


Všechna bezlesí na Hradecku vznikla s výjimkou subalpinského pásma Krkonoš činností člověka v prehistorické a historické době. Louka je tedy výtvorem člověka a musí být lidskou činností obhospodařována. Pokud nejsou louky koseny či spásány, v krátké době jsou obohaceny náletem a sukcesí se zpětně navrátí s lesnímu společenstvu klimaxového typu. Nejcitlivější jsou lužní a nivní louky, které v krátké době zarůstají náletem vrb, olší a osik, ve vyšších polohách je proces pomalejší. Proto opuštěné horské louky ztrácení díky neobhospodařování svou druhovou strukturu a celá řada vzácnějších druhů, citlivých na vyšší konkurenci agresivnějších druhů, ustupuje. Příkladem mohou být prakticky všechny druhy hořečků.

T1 Louky a pastviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným, srhou říznačkou, lipnicí luční a medyňkem vlnatým. Do tohoto biotopu patří i podhorské louky s mezofilními trávami nižšího vzrůstu (psineček obecný, kostřava červená, trojštět žlutavý, tomka vonná). Hojné jsou z dvouděložných bylin např. kakost luční, bolševník obecný, pastinák setý, jetel luční, škarda dvouletá, chrastavec rolní a další. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročnš kosené, příležitostně přepásané. Ohroženy jsou přehnojováním, doséváním hybridními kultivary trav, ruderalizací a hlavně ponecháním ladem. Bez kosení brzy zarůstají náletem a degradují. T1.2 Horské trojštětové louky Středně vysoké louky s dominantním trojštětem žlutavým, psinečkem obecným, tomkou vonnou, kostřavou červenou a montánními bylinami (rdesno hadí kořen, pcháč různolistý, kakost lesní, knotovka červená, řeřišničník Hallerův, v Krkonoších hořec tolitovitý, mochna zlatá, celík zlatobýl aj. Vyskytují se v horských oblastech od nadmořských výšek 600m až po horní hranici lesa. Jsou roztroušeny kolem horských sídel v Krkonoších a Orlických horách. Ohroženy jsou přehnojováním a pokud nejsou pravidelně koseny či přepásány, následně zarůstají náletem a ruderálními druhy. T1.3 Poháňkové pastviny Krátkostébelné pastviny, často narušované. Jsou vícekrát za rok kosené, dominantními druhy je poháňka hřebenitá, psineček obecný, srha říznačka, kostřava luční a červená, jílek vytrvalý, lipnice obecná a trojštět žlutavý. Z dvouděložných roslin se zde vyskytuje řebříček obecný, kmín kořenný, sedmikrása chudobka, jetel luční a plazivý aj. Jsou roztroušeny po celém území. Ohroženy jsou převodem na jetelotravní směsky, přehnojováním, nadměrným vypásáním a dosevem hybridních kultivarů trav. T1.4 Aluviální psárkové louky Zapojené luční porosty s dominantní psárkou luční, psinečkem výběžkatým, metlicí Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 190

trsnatou, medyňkem vlnatým a dvouděložnými vlhkomilnými bylinami, např.kohoutkem lučním, krabilicí zápašnou a hlíznatou, popencem břečťanovitým, mochnou plazivou, pryskyřníkem prudkým a plazivým, a ruderálními druhy, např. kopřivou dvoudomou a šťovíkem tupolistým. Jsou to čerstvé vlhké louky v zaplavovaných částech říčních a potočních náplavů na hlubokých, živinami dobře zásobených půdách. Jsou jednou ročně koseny. Jsou rozšířeny po celém území. Při upuštění hospodaření rychle zarůstají nitrofilními druhy. Ohroženy jsou změnou vodního režimu a převodem na trvalé travní porosty s dosevem hybridních kultivarů trav. T1.5 Vlhké pcháčové louky Druhově cenné a bohaté vlhké až podmáčené louky, vyskytující se od nížin až po podhorského pásma. Dominantní je z trav lipnice bahenní a luční, psineček psí, kostřava luční a červená. dále řada druhů ostřic, sítin, skřípina lesní. Z dalších bylin druhy pcháčů, rdesno hadí kořen, blatouch bahenní, ocún jesenní, děhel lesní, z vzácných a chráněných druhů upolín obecný a kosatec sibiřský. Často se vyskytují s mozaikou dalších typů podmáčenách a slatinných luk. Vyskytují se v údolí potoků a řek, často na prameništích. Vyžadují vysokou hladinu spodní vody, ale nesnášejí trvalé zaplavení ani vysychání. Pravidelně jsou jednou až dvakrát ročně koseny. Dříve se vyskytovaly po celém území, ale byly cíleně odvodňovány a rekultivovány. Zachovaly se zejména v kolinním a submontánním stupni. Jsou ohroženy odvodněním a jsou-li ponechány ladem, zarůstají vysokobylinnou vegetací, často s dominantními tužebníky, a následně náletem dřevin. T1.6 Vlhká tužebníková lada Vysokobylinná vegetace na vlhkých půdách dobře zásobených živinami, rostoucí podél potoků a na svahových prameništích od nížin do podhůří. Mohou být dočasně zaplavované. Vznikají z ladem ponechaných pcháčových luk, se kterými často tvoří mozaiku. Dominantními druhy jsou tužebníky, dále zde roste kakost bahenní a druhy psárkových a pcháčových luk. Ze vzácných a chráněných druhů se může vyskytovat upolín obecný, kosatec sibiřský, rozrazil dlouholistý aj. Jsou ohroženy odvodňováním, regulací toků, náletem a dosadbami olší.

T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Nejcennější biotop podmáčených luk, často navazující na prameniště, slatiniště, zrašelinělé a pcháčové louky. Extenzivně obhospodařované střídavě vlhké nekosené (nebo jednou ročně kosené) louky na oglejených půdách s kolísající hladinou podzemní vody. Zásoby živin chudší až středně bohaté. Lokality se nachází na vyšších terasách údolních niv potoků a řek a často v podmáčených svahových polohách. Převládá bezkolenec rákosovitý, z trav se dále vyskytují metlice trsnatá, kostřava luční a červená, medyněk vlnatý, lipnice luční a obecná, z ostatních bylin bukvice lékařská, svízel severní, koromáč olešníkový, olešník kmínolistý, čertkus luční, pcháče, kohoutek luční, krvavec toten i druhy smilkových luk. Na tomto biotopu se vyskytuje celá řada vzácných a chráněných druhů rostlin, např. několik druhů orchidejí, hladýš pruský, kosatec sibiřský, Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 191

upolín obecný a vzácné druhy ostřic. Tato společenstva jsou ohrožena eutrofizací v důsledku hnojení, intenzivní pastvou a rozšlapání dobytkem, odvodňováním a ponecháním ladem. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd Rozšíření tohoto biotopu není dosud známé. Na Hradecku se vyskytuje od nížiny do podhůří. Vlhké až střídavě vlhké glejové půdy s kolísající hladinou spodní vody. Často prameniště, svahové polohy a sesuvy. Středně vysoké travinobylinné porosty se sítinami, ostřicemi a druhy, které snáší mechanické narušování. Častý výskyt zvláště chráněných druhů.

T2 Smilkové trávníky T2.1 Subalpínské smilkové trávníky Primární smilkové louky se vyskytují po obvodech karů. Tyto porosty jsou vzhledem k poměrně krátké vegetační době a ustálenému druhovému složení společenstvem nevyžadujícím pravidelné lidské zásahy. Mohou být narušeny zarůstáním nebo výsadbami kleče. Druhotné smilkové trávníky vznikly v historické době díky budnímu pasteveckému hospodaření v Krkonoších. Zánikem hospodaření degradují a řada vzácných druhů je potlačována agresivními druhy trav. T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy Uměle vytvořené trávníky tvořící náhradní vegetaci po horských třtinových smrčinách a acidofilních bučinách. Pokud jsou obhospodařovány standartním způsobem, vyskytují se v nich mnohé vzácné druhy horské i subalpinské květeny. Po několika letech po zániku hospodaření degradují a jejich druhové bohatství zaniká. T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Platí zásady lučního či pastevního hospodaření. Pokud nejsou koseny či spásány, jejich ochranářský význam zaniká.

T3 Suché trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Opuštěné čedičové a melafyrové lomy na Jičínsku představují ostrůvky této vegetace. Většina lokalit je z přírodovědeckých důvodů zařazena mezi lokality v evidenci ochrany přírody. Příkladem jsou lokality Trosky, Dubolka aj.


T3.3 Úzkolisté suché trávníky V regionu se vyskytují v nejteplejších oblastech na Jičínsku a jsou vyvinuty v ochuzené formě. Strukturou a ochranářským významem (výskyt orchidejí) blízké T3.4.

T3.4 Širokolisté suché trávníky V typické formě se vyskytují na slínovcových svazích - tzv. opukových stráních. Dominantními druhy je válečka prapořitá a sveřep vzpřímený. Kromě významných xerofilních a teplomilných druhů se v těchto biotopech vyskytuje řada druhů orchidejí, dále např. jalovec. Tento biotop zaniká díky zalesňování domácími dřevinami, v horším případě nepůvodními dřevinami - akátem, borovicí černou, vejmutovkou aj. Vybrané opukové stráně nutno chránit a provádět na nich simulované hospodaření. Nutné odstraňování náletových dřevin. Možná je i pastva ovcí. V regionu se vyskytují okrajově a jsou vyvinuty v netypické formě:

T3.5 Acidofilní suché trávníky Tento biotop se vyskytuje jen okrajově v netypické a okrajové formě.

11.5.1.7.T4 Lesní lemy Lesní lemy jako významné ekotonové společenstvo zaniká vlivem hospodaření nebo je alespoň omezována ve své šířce. Proto logicky ustupují všechny druhy rostlin vázané na lesní lemy. Rapidní ústup zaznamenávají diagnostické druhy, např. kakost krvavý, jetel alpínský, bělozářka větvitá, mírně ustupuje i jetel prostřední, dobromysl, jehlice trnitá aj. V minulosti byla pole přiorávána těsně k lesnímu okraji a tato společenstva byla soustavně ničena. Dnes řada druhů přežívá na zbylých opukových (ale i silikátových) stráních, v okolí lesních pasek a mezích. Ochranářsky jsou díky malé rozloze a nemožnosti parcelního vymezení neochranitelné, pokud nejsou součástí většího chráněného celku. Jedná se o biotopy s velkým druhovým bohatstvím, kde se mísí druhy lesní, stepní, luční i druhy plevelné. Podle soustavy Natura 2000 je dělíme na :

T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy


T5 Trávníky písčin a mělkých půd V regionu se nevyskytují na podstatně velkých plochách. Trávníky písčin jsou hojnější na Pardubicku, na Hradecko jen mírně zasahují. V typických formách se vyskytují kolem Třebechovic pod Orebem, Týniště n.Orl., Borohrádku, Zdelova a Kostelce n.Orl. Nově vznikají kolem pískoven (Kosičky) a v bývalých vojenských prostorech (Na Plachtě). Vyskytuje se zde řada vzácných druhů, z nichž nejcennější je kozinec písečný.

T5.1 Jednoletá vegetace písčin Typicky vyvinutá na píscích v Dolním Poorličí a fagmentárně i jinde. Místy maloplošně v lemech borových lesů na píscích, na okrajích a plošinách Českého ráje aj. Jde o snadno narušitelný biotop, často degradovaný ruderálními druhy. Nejcennější biotopy vyžadují neustálé narušování povrchu půdy, odstraňování dřevin a buřeně. T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem nachovým Na rozhraní Pardubicka a Hradecka. V typické formě na písčínách od Hradce Králové ke Kostelci nad Orlicí - kolem Borohrádku, Šachova, Zdelova aj. Ostatní biotopy nejsou v Hradeckém regionu velkoplošně zastoupeny, nebo logicky chybí (T5.4):

T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd T6 Vegetace efemér a sukulentů V regionu se vyskytují na nepatrných plochách a jsou součástí kontaktních suchých trávníků, na teráskách skal, v lemových společenstvech, druhotně na narušovaných místech. Jednotlivé druhy se na Hradecku vyskytují např. na okrajích polí, narušených příkopech a skalkách poměrně často. Ochrana možná jen v kontextu s mozaikou okolních společenstev.

T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska


V regionu se typická slaniska nevyskytují. Významná je subhalofilní lokalita u Dolních Rokytňan, na které dosud rostou významné druhy indikující zasolené půdy (viz M1.2).

T8 Nížinná až horská vřesoviště T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin Jedná se o sekundární vegetaci vzniklou po odlesnění. Na Hradecku je vyvinuta jen fragmetárně na místě borovin, odtěžených písčin, v lesních lemech a silikátových lomech. Primární maloplošná vřesoviště lze nalézt na okrajích skalních měst, kde často přechází do biotopu T8.3.

T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště V území nejčastější biotop vřesovištní vegetace. Vznikají po odlesnění na místech acidofilních bučin, borů a horských smrčin, na opuštěných a ochuzených pastvinách a sekundárních lokalitách (haldy, opuštěné pískovny aj.). V nejvyšších polohách Krkonoš často navazují na smilkové horské trávníky (T2.3) a rašeliniště. Fragmentárně se vyskytují na okrajích lesů, pasekách i okrajích cest v prosvětlených lesích. Tato společenstva jsou poškozována imisemi (hlavně dusíkem z atmosferických spadů) a zarůstáním stromy a keři. Při absenci pastvy často zarůstají travními porosty a zanikají. Celkově lze pozorovat nízkou vitalitu vřesu na všech typech stanovišť.

T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin Typicky je vyvinutá na skalách pískovcových skalních měst, kde se vyskytuje v mozaice s často sekundární brusnicovou vegetací. V Adršpašsko-Teplických skalách se na tomto biotopu vyskytuje šicha a rojovník bahenní. Nejdokonaleji vyvinuté biotopy jsou územně chráněny.

11.5.1.8.K Křoviny K1 Mokřadní vrbiny Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 195

K2 Vrbové křoviny podél vodních toků K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Zapojené či rozvolněné porosty vrb na březích vodních toků. Tato společenstva přirozeně zpevňují břehy a jsou přizpůsobena mechanickému působení silného vodního proudu. Mají výraznou protierozní funkci. Dominují v nich nížší druhy vrb, především vrba trojmužná a košíkářská, ve stromovém patře se objevuje vrba křehká, často uměle vysazovaná. Na řadě lokalit plynule přechází do biotopů údolních jasanovo-olšových luhů. V nížinách se v typické formě vyskytují poměrně zřídka, neboť jsou tyto porosty narušovány lidskou činností a vyskytují se více méně na nepřístupných místech. Jsou narušovány regulacemi toků, vysekáváním a výsadbami dřevin, často nepůvodními (kanadské topoly). V podhorských polohách jsou častější.

K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů Typicky vyvinuté jsou pouze v oblasti Beskyd. Po fyzikální stránce mohou některé náplavy na Hradecku odpovídat, ale z hlediska druhového složení chybí všechny diagnostické druhy. K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny V agrární krajině je tento biotop vázán na sekundární stanoviště podél polních cest, v lesních lemech a mezích. Velkoplošně se vyskytují zřídka. Byly buď vysekány nebo zalesněny. Nově vznikají na opuštěných pastvinách a v druhotném nepřirozeném složení jsou vysazovány kolem silnic jako protihluková stěna K4 Nízké xerofilní křoviny V regionu se v typických formách nevyskytují. K tomuto biotopu lze snad přiřadit sekundární křoviny na skalních substrátech v opuštěných lomech.

11.5.1.9.L lesy L1 Mokřadní olšiny Společenstva mokřadních olšin jsou na Hradecku častá mimo agrárně přeměněnou Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 196

krajinu (zde pouze fragmentárně). Nejtypičtěji jsou vyvinuté např. v Týnišťské oboře (kde jsou územně chráněné), v dolním Poorličí aj.

L2 Lužní lesy L2.1 Horské olšiny s olší šedou Na Hradecku jsou indikovány v horském pásmu Krkonoš a Orlických hor podél bystřin s prudce tekoucí vodou, méně často v podhůří. Jsou ohroženy lesotechnickými melioracemi, vysekáváním dřevin a změnou vodního režimu v území. L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy Nejrozšířenější lužní dřevinné společenstvo na Hradecku, vznikající od horských poloh až k širokým nivám dolních toků řek, kde navazuje na tvrdé (L2.3) a měkké luhy nížinných řek V přirozené druhové struktuře se vyskytují ve větších lesních celcích, v nižších polohách jsou omezeny jen na úzké pruhy podél řek nebo smýceny a nahrazeny často nepůvodními dřevinami, většinou kanadskými topoly. Jsou ohroženy zejména změnou vodního režimu, výsadbami monokultur a regulacemi toků. L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek Na Hradecku se tvrdé luhy v typické formě vyskytují podél toku Labe od Jaroměře a podél spojené Orlice. Jsou však často přeměněny výsadbami hybridních topolů, případně jsou na jejich místech monokultury dřevin a jsou indikovány typickým bylinným patrem. Často jsou zachovány kolem slepých ramen. Jsou narušovány regulacemi řek. Jejich zachovámí by měla řešit citlivá revitalizace říčních systémů. L2.4 Měkké luhy nížinných řek Podle soustavy Natura 2000 není toto nížinné společenstvo na Hradecku zastoupeno. Některé luhy lze k tomuto typu biotopu přiřadit, zejména luhy kolem spojené Orlice. Záleží na interpretaci. Chybí zde diagnostický druh topol bílý, který je na Hradecku místy vysazován, ale nevyskytuje se zde přirozeně. L3 Dubohabřiny Na Hradecku jsou zastoupeny pouze : L3.1 Hercynské dubohabřiny Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 197

Podle geobotanické rekonstrukce jde o nejrozšířenější lesní typ v území. Kdysi pokrývaly většinu území Hradecka od nížiny do podhůří. Jde o listnaté lesy s dominujícím habrem, dubem letním a zimním a s příměsí lip. Vyskytovaly se na nejrůznějších typech podloží, včetně mírně zamokřených půd. Na chudších substrátech mohou plynule přecházet v acidofilní doubravy (L7.1), směrem do vyšších poloh a na svažitém terénu k bučinám. Jsou v typické formě rozšířeny v celém území, ale velké plochy byly přeměněny na monokultury smrku, případně borovice. L4 Suťové lesy Vyskytují se na strmých svazích a hlubokých říčních údolích zejména v Podorličí a podhůří Orlických hor, méně v Podkrkonoších a Náchodsku. Nejlépe jsou vyvinuty na Divoké Orlici u Potštejna, na Metuji u Kozínku a Police nad Metují a na většině přítoků pravobřežních přítoků Orlice. Na nepřístupných místech se zachovala přirozená struktura a byly zařazeny do kategorie lesů ochranných. Bývají však často poškozeny při větrných kalamitách druhová skladba není při nových výsadbách zachována. Mají zcela typické bylinné a keřové patro a hostí celou řadu vzácných a ohrožených druhů, včetně zvláště chráněných (lilie zlatohlavá, střevičník pantoflíček, měsíčnice vytrvalá aj.). L5 Bučiny Lesy s dominantním bukem lesním a příměsí mezofilních listnáčů: javorů a lip, z jehličnanů je častá jedle bílá a smrk ztepilý. Často byly z ekonomických důvodů přeměňovány na smrkové monokultury, ale fragmenty i větší celky přirozených typických bučin jsou na Hradecku zachovány, zejména v podhůří. Z důvodů imisního zatížení odumřela většina jedlí. Dnes při stále snižované imisní zátěži populace jedlí začínají opět prosperovat. L5.1 Květnaté bučiny Květnaté bučiny pokrývaly kdysi podstatnou část plochy podhůří Krkonoš a Orlických hor, místy i pahorkatin. Ke svému rozvoji potřebují živinami bohatší substráty a hlubší půdy. Typické bylinné patro je rozvinuto zejména v časně jarním aspektu, před vyrašením buku. Ochrana květnatých bučin je závislá na lesním hospodaření. Kdysi byly velké plochy bučin vykáceny zejména pro sklářský průmysl a dalčí odvětví, a následně přeměněny v monokultury smrku, případně borovic. L5.2 Horské klenové bučiny Jsou vyvinuty v nejvyšších polohách Krkonoš, Orlických hor a v Javořích horách. Mají obdobné druhové složení jako suťové lesy, ale s příměsí horských lesních druhů. Významné je zastoupení klenu a smrku. V typických formách jsou dosti vzácné. Jsou územně chráněny v KRNAPu a v CHKO Orlické hory a Broumovsko. L5.3 Vápnomilné bučiny Vzhledem k vzácnosti vápenců na Hradecku jsou i vápnomilné bučiny vzácné. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 198

Vyskytují se pouze v Podorličí na vápnitých slínovcích, v nejtypičtější podobě v PR Slatinská stráň, a na dalších lokalitách pouze fragmentárně. Oplývají bohatým bylinným porostem s častým výskytem druhů orchidejí. L5.4 Acidofilní bučiny Nejrozšířenější typ bučin na minerálně chudých substrátech. Mají velmi chudé bylinné patro, tvořené zhruba desítkou druhů bylin. V typické formě jsou rozšířeny na řadě lokalit na Hradecku. L6 Teplomilné doubravy V regionu je zastoupen pouze jediný typ teplomilných doubrav, a to: L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Tyto druhově velmi bohaté doubravy se vyskytují zejména na Orlických opukách a v západní části kraje, na Novobydžovsku a Kopidlnsku. Většina typicky vyvinutých lokalit je v registraci ochrany přírody, nebo mají územní ochranu. Jsou ohrožovány výsadbami monokultur borovice, místy i smrku, a invazí nepůvodních dřevin, zejména akátu. Většinou jsou přezvěřené a bylinné patro je narušováno činností černé zvěře. L7 Acidofilní doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy Světlé doubravy s dominantním dubem (letním i zimním), příměsí bříz a borovice. V bylinném patře dominuje metlička křivolaká, kostřava ovčí a bika bělavá a chlupatá a lipnice hajní. Borůvka a vřes jsou zastoupeny jen místy. Vyskytují se na minerálně chudých substrátech mezi Hradcem Králové, Novým Bydžovam a Jičínem, místy i v Novohradeckých lesích. Ohroženy mohou být přeměnou na borové či smrkové monokultury. L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Porosty jsou tvořeny dominantním dubem letním s příměsí břízy, borovice a osiky. V keřovém patře je častá krušina olšová. V podrostu bývá dominantní bezkolenec rákosovitý, ostřice třeslicovitá, v mělkých terénních sníženinách provázené některými vlhkomilnými druhy, např. vrbinou obecnou. Na Hradecku se vyskytují v Podorličí, Nechanicku a Novobydžovsku. Na vlhčích místech přecházejí v rašelinné březiny, se zastoupením obou druhů bříz. Ohroženy mohou být přeměnou na borové či smrkové monokultury, a nešetrnými lesotechnickými melioracemi. L7.3 Subkontinentální borové doubravy Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 199

Světlé, druhově chudé porosty s dominantní borovicí lesní a dubem zimním, místy i dubem letním. Častá je příměs bříza jeřábu, v keřovém patře je častá krušina olšová a vrba ušatá. V podrostu bývá dominantní borůvka a brusinka, na prosvětlených místech vřes. Časté jsou kapradiny, např. hasivka orličí a kapraď osténkatá, z trav bývá dominantní metlička křivolaká. Vyskytují se na štěrkopískových terasách v Poorličí a okrajích Chvojnovské plošiny u Třebechovic pod Orebem, Týniště nad Orlicí, Borohrádku, Zdelova, Kostelce nad Orlicí aj. Kdysi se v nich hojněji vyskytovaly vzácnější druhy rostlin, jako zimozel okoličnatý, dnes vyhynulý nebo dnes velmi vzácně plavuník zploštělý nebo Zeillerův. Na lesních lemech jsou často vytvořena společenstva jednoletých a víceletých druhů písčin. Ohroženy mohou být převodem na čisté borové monokultury.

L8 Suché bory L8.1 Boreokontinentální bory V přirozené formě nejsou prakticky zjistitelné, jsou nahrazeny borovými monokulturami, případně borovými doubravami či nevhodnými monokulturami smrku. Přirozenější charakter mají v okolí pískovcových skalních měst a maloplošně na skalních ostrožnách. Mohou být narušeny cizorodými výsadbami, v poslední době i zmlazováním vejmutovky, zejména ve skalních městech. L8.2 Lesostepní bory V regionu se podle soustavy Natura 2000 nevyskytují. Není vyloučen výskyt v České křídové tabuli na Z okraji Hradecka. Jejich indikace je však setřena existencí borových kultur.

L9 Smrčiny L9.1 Horské třtinové smrčiny Původní třtinové smrčiny mají těžiště výskytu v Krkonoších, Broumovsku a Orlických horách. Vyskytují se od hranice bučin po horní hranici lesa, kterou tvoří. V nižších polohách většinou zanikly smrkovým hospodařením. Jedná se druhově chudé porosty, často s uplatněním druhů bučin a montánních druhů bylin. Typické porosty jsou zachovány v KRNAPu. Často jsou však poškozovány imisemi a kůrovcem. L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny Existence podmáčených smrčin je závislá na zamokření terénu, blízkost pramenišť a vrchovišť. Výskyt ve vyšších polohách Krkonoš, Orlických hor a Sudetského mezihoří. Rašelinné smrčiny jsou prioritním stanovištěm soustavy Natura 2000. Většina lokalit leží na území KRNAP či CHKO. Ohroženy mohou být odvodněním (lesotechnickými melioracemi), v imisně zatížených oblastech mohou být poškozeny kůrovcovými kalamitami. Většinou jsou schopny samovolné obnovy. L9.3 Horské papratkové smrčiny Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 200

Vyskytují se v Krkonoších v nadm.výškách mezi 1100-1300m n.m. a vnejvyšších polohách Orlických hor. Jsou ohroženy imisemi a kůrovcovými kalamitami, ale nejsou intenzivně hospodářsky využívány, neboť leží na území KRNAP a v rámci rezervací CHKO Orlické hory. Jejich existence zaniká po kalamitních těžbách smrku.

L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny V regionu se vyskytují v Poorličí a Východním Polabí. V typické formě na Třebechovicku, na Chvojnovské plošině, u Číčové a Borohrádku, v Týnišťské oboře a Jaroměřsku. V ochuzené formě byla chráněna v dnes zrušené rezervaci Častovec. Rašelinné březiny zanikají lesotechnickými melioracemi a odvodněním. Po vyschnutí jsou měněny v borové monokultury. Pro jejich zachování je nutné zachování existujícího vodního režimu.

11.6. Ohrožení Příčiny vymírání rostlinných druhů V průběhu prehistorického vývoje rostlinstva docházelo k vymírání celých skupin vegetace v závislosti na změnách klimatu na Zemi. Tyto změny byly podle našich časových měřítek nesmírně pomalé. Na zemském povrchu však probíhaly i kataklysmatické změny, které mohly vyvolat vymření rostlinstva a živočišstva na určitém území. Ve většině případů, například v dobách ledových a meziledových docházelo k ochlazování i oteplování pozvolna, takže rostlinstvo mohlo poznenáhlu ustupovat k jihu, či naopak se šířit k severu. V našich podmínkách však na rozdíl od Severní Ameriky, kde se táhnou pohoří poledníkovým směrem, bránila migraci pohoří táhnoucí se od západu k východu, a stala se tak zásadní geomorfologickou překážkou. Proto je v Evropských podmínkách mnohem menší druhová diverzita primitivnějších skupin rostlinstva a nacházíme zde jen několik druhů, které označujeme jako třetihorní relikty, tj. druhy, které přežily opakovaná zalednění Evropy. Ve stejných klimatických podmínkách Severní Ameriky roste např. desetinásobné množství druhů jehličnatých dřevin. Nejnázornějším příkladem je vymření celých skupin permských a karbonských kapraďorostů a nahosemenných rostlin, jejichž pozůstatkem je dnes těžené kamenné uhlí. A právě tyto rostliny a dřeviny nepřímo způsobily tu nejzásadnější katastrofu současné doby. Karbonské pralesy rostly miliony let a navíc i v jiném ovzduší, ve kterém se nacházelo po sopečné činnosti mnohem větší množství síry než dnes. A právě tato síra společně s dalšími produkty spalování uhlí je tou zásadní příčinou, vyvolávající z historického pohledu katastrofickou bilanci ve složení genofondu, kterou dnes zaznamenávají Červené knihy a Černé a Červené seznamy nejen u nás, ale i v okolních státech. Současné složení vzduchu se vyvíjelo díky asimilujícím rostlinám a podle našeho vyměřeného času se zdá být poměr kyslíku a dusíku stabilní. Jiná situace nastává v Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 201

koncentraci oxidů uhlíku a síry. Pokud by tento trend pokračoval nadále, ohrozilo by to přímo i nepřímo existenci většiny současných rostlinných a živočišných druhů na Zemi, člověka z toho nevyjímaje. A právě rostliny jsou indikátorem, který ještě před kataklysmatickou vizí postupně upozorňuje, že opravdu hrozí scénář, který další generace lidstva v žádném případě nepotěší. Proto je nutno provádět opatření v energetice a ostatním průmyslu, a pokusit se tento trend zbrzdit. Zásadní příčiny vymírání rostlinných druhů v současnosti 1) imisní zatížení Zásadní činitel, který omezuje nejen asimilaci zelených rostlin, ale některé zplodiny způsobují nekrózy na listech, a snižují produkci semen a biomasy nejen planých rostlin, ale i kulturních plodin. Pro rostliny, které mají složitější vazby na ostatní organismy se negativní účinky násobí. Je známo, že okyselení prostředí po spadu oxidů síry a dusíku způsobují fatální destrukci půdní mykoflóry. Celá řada rostlin včetně nejdůležitějších hospodářských dřevin žije v symbióze s houbovým myceliem. Zánik této vzájemně prospěšné spolupráce mezi organismy se projeví na obou stranách, a rostliny, na existenci houbového organismu přímo závislé, následně vymírají. Jde o převážnou většinu našich orchidejí, rostliny hořcovité, hruštičkovité atd. Tyto druhy lze jen velmi obtížně kultivovat. Vyžadují specifické podmínky a nároky některých druhů nejsou známy. 2) změny vodního režimu v krajině Odvodnění krajiny pro umožnění zemědělské výroby a především velkoplošné odvodnění a náhradní rekultivace, dokončené před 15 lety způsobily nenávratné změny v krajině a v genofondu. Dnes se naše krajina zatím jen mírně ozdravuje, provádí se revitalizační akce, ale obnovit rozvrácený vodní režim mokrých luk, slatinišť a rašelinišť od nížin do podhůří nelze provést v krátkém období. Velkoplošné rekultivace a odvodnění způsobily u většiny mokřadních druhů snížení početnosti populací. 3) urbanizace krajiny a devastace těžebním průmyslem Výstavba a povrchová těžba je činitelem, který nenávratně ničí původní flóru. Proto jednou ze součástí procesu EIA je botanický průzkum a stanovení, jak významně akce ovlivní flóru a ekosystémy. Nedochází proto k tak závažným devastacím jako v dobách totality. 4) zemědělství a změny v technologii Při počátcích primitivního zemědělství na našem území byla květena obohacena o řadu archeofytů, které sem byly zavlečeny osivem z okolních zemí a staly se průvodcem kultur. Agrotechnika v té době používaná je dokázala omezit, nikoliv však vyhubit. Dnešní agrotechnika používá celý soubor herbicidů a pesticidů, jejichž působením zcela zanikla běžná plevelová vegetace a desítky druhů (nejen archeofytů) se dostaly do situace silného až kritického ohrožení. Většinu těchto druhů lze snadno kultivovat. 5) rybniční hospodaření a znečistění vodních toků Současné rybniční hospodaření způsobilo totální destrukci společenstev vodních rostlin. Z původních cca 70 druhů vodních makrofyt dnes úspěšněji přežívá zhruba jedna desetina. Ostatní druhy jsou zařazeny do různých kategorií Červeného seznamu, některé již zcela vymřely. Tento ústup nastal v uplynulých 20-30 letech. Na Hradecku vyhynul plavín štítnatý, Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 202

kotvice plovoucí, růžkatec potopený, prakticky z přirozených lokalit vymizely oba druhy leknínů atd. Čistota vodních toků se za poslední desetiletí výrazně zlepšila. Hrozí však nebezpečí, že po katastrofálních povodních zvítězí snaha definitivně zlikvidovat přirozené vodní toky a vystavět další přehradní nádrže. Naopak výstavba suchých i mokrých poldrů může druhovou diverzitu zvyšovat. 6) změny ve složení lesů Naší krajině velmi uškodila tzv. smrková mánie, při které byly místo bučin a doubrav sázeny smrkové monokultury. V současnosti jsou výsadby v ochranářsky významných lokalitách řízeny, ale hrozí nebezpečí umělého zalesňování dosud nechráněných lokalit vzácné vegetace na jinak nevyužitelných pozemcích, např. na opukových stráních. Lužní lesy byly ohroženy topolovou mánií v 50.letech, kdy se nejen do větrolamů, ale i do lužních poloh sázely hybridní kanadské topoly, které, pokud nebyly včas smýceny, se nyní rozlamují a rozpadají. Jde o rychle rostoucí krátkověké dřeviny, jejichž hospodářské využití je omezeno. 7) turistika a rekreace Může způsobit rozšlapání vzácné vegetace v turisticky atraktivních lokalitách. Příkladem je Studniční sedlo v Krkonoších a následné ohrožení lokality biky klasnaté. Může dojít k sesuvům v místě zkracování turistických chodníčků v horách a na svazích. Na březích nádrží dochází k destrukci břehových porostů. Nejvzácnější plochy vegetace jsou ošetřeny zákazem vstupu (1.zóny NP a NPR) nebo vstupem pouze po značených cestách. 8) sběr rostlin pro léčivé účinky a další využití Řada populací byla nekontrolovaným sběrem drog oslabena. Jedná se především o nápadné a vzácné druhy, např. prha arnika, rosnatka okrouhlolistá, hořce atd. Jde rozhodně o destruktivnější činnost, než utržení nápadných rostlin do vázy. 9) sběr do herbářů Sběrem do herbářů byly prokazatelně před sto lety vyhubeny dva druhy v Krkonoších. Nekontrolovaným sběrem mohou být populace vzácných druhů oslabeny. V současnosti neexistují botanické burzy, které by stimulovaly botanické podnikavce k drancování vzácných lokalit, na rozdíl od entomologů a některých dalších zoologických oborů. 10) invazní druhy Některé nově zavlečené druhy se mohou velmi rychle šířit a způsobit destrukci přirozených společenstev. Pokud jde o druhy ohrožující zdraví člověka (bolševník velkolepý), je hubení a likvidace v zájmu více rezortů a je úspěšné. V případě dalších druhů lze orgánům státní správy obtížněji vysvětlovat, proč je nutno finančně podpořit likvidaci rostlinného vetřelce, a může dojít k prodlení. Tyto druhy nemají na našem území parazity a ani predátory, takže nastává fenomén známý jako "králík v Austrálii". Záměrné vysazování cizorodých druhů do přírody je zákonem omezeno, ale povinnost hubení invazních druhů v současných zákonech chybí. Navíc Evropská unie (údajně) nezná pojem karanténní druh, a tam hrozí hlavní nebezpečí prodlení. Jako příklady kromě bolševníku velkolepého jsou křídlatky, třapatky a americké Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 203

hvězdnice a slunečnice. V poslední době se šíří oblíbená pnoucí letničky - štětinec laločnatý, který se již na Hradecku úspěšně šíří ze skládek do okolí vodních toků. Ne všechny zavlečené druhy mohou být invazní, ale je nutno tuto situaci sledovat. 11) genové manipulace Podle hypotéz hrozí nebezpečí, že se geneticky upravená plodina vykříží s příbuzným planým druhem, a negativně ovlivní životaschopnost populace druhů. Může nastat i opačný případ. Je možno vyšlechtit (a geneticky upravit) druhy trav, které budou mít nízký vzrůst a v lokalitách městských trávníků se ušetří za kosení. Varováním může být hypotéza, že vykřížením s neupravenými jedinci či příbuznými druhy a následným nekontrolovatelným rozšířením do okolí může poklesnout produkce biomasy na pastvinách a produkčních oblastech. 12) přirozené podmínky Lokality vzácných druhů mohou být zničeny přírodní katastrofou, jakou jsou například mury, laviny a sesuvy. Tak byly poškozeny některé lokality v Obřím dole v Krkonoších. Vnitřní příčiny pro jednotlivé druhy rostlin 1) stárnutí druhu Druh nebo taxonomická skupina, která byla v optimu např. v druhohorách, nemá již takovou ekologickou plasticitu a je více zranitelná během změn v krajině. Příklady : některé plavuně, kapraďorosty, uvádí se i jedle bílá. 2) snížená početnost populace a izolace populací Čím více jedinců druhu je na lokalitě, tím lépe populace prosperuje a vyvíjí se. U každého druhu je určitý mezní počet jedinců, pod kterým dochází k zániku na lokalitě.. Pokud je tento trend na dalších lokalitách v okolí, a neexistuje kontakt těchto populací, druh je v tomto území odsouzen k zániku. 3) vzácnost Druhy, které nebyly nikdy hojné, nemusí být na lokalitách ohrožené. Vzhledem k tomu, že z různých příčin může dojít k likvidaci jedné z malého počtu lokalit, je tento fakt brán v úvahu při tvorbě Červeného seznamu. 4) druh na okraji areálu Týká se to druhů, jejichž centrum rozšíření leží mimo náš region a jedna či několik okrajových lokalit leží v našem území.. Zde se druh chová podstatně odlišně, než v centru rozšíření, neboť roste v hraničních podmínkách. Jsou však známy opačně případy, kdy se mírnými změnami klimatu může šířit. 5) hybridizace Některé populace blízce příbuzných druhů mohou vytvořit hybridní roje, ve kterém může vzácnější z druhů prakticky zaniknout. Příkladem je ústup vrbovky tmavé, která se kříží s invazní vrbovkou žláznatou. 6) úzká ekologická amplituda


Druhy vázané na úzce definovatelné podmínky jsou mnohem citlivější na jakékoliv změny klimatu, vodního režimu, sukcesi aj. 7) poškození okusem a predátory Příkladem je zánik jediné populace koniklece jarního v Obřím dole v Krkonoších. Rostliny byly poškozovány okusem a květy poškozeny. Druh přežívá v záchranné kultuře. Podobné problémy jsou i na Třeboňsku, kde koniklec jarní chrání klíckou proti okusu (tzv.klec na koniklec).

11.6.1. Návrhy opatření 1) územní ochrana Územní ochrana je praxi nejdostupnějším způsobem, jak ochránit danou lokalitu. Bez řízených zásahů však ochrana často selhává a proto jsou zpracovávány pro jednotlivé lokality plány péče. V minulosti byla řada území znehodnocena tím, že byly ponechávány tzv. přirozenému vývoji. 2) management Je nutný zejména v lokalitách, na kterých hrozí rychlý sukcesní vývoj a tím zánik fenoménu ochrany. Lokality vzniklé lidskou činností (louky, rybníky, lesy) vyžadují řízené zásahy, hospodaření v rámci schválených plánů péče. Často jde o simulaci podmínek, za kterých byla lokalita vyhlášena (např. simulace "vojenské" činnosti v bývalých cvičištích armády na lokalitě Plachta u Hradce Králové). 3) druhová ochrana V příloze č.II Vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č.395/1992 Sb. [seznam zvláště chráněných druhů rostlin a hub] jsou ve třech kategoriích ohroženosti vyjmenovány druhy rostlin a hub, na které se vztahuje závazná ochrana. Tato vyhláška je zásadně využívána při stavebním řízení, při terénních průzkumech procesech EIA atd. V běžné praxi v naší ekologicky negramotné populaci není akceptována, zejména proto, že kromě několika nejnápadnějších druhů neexistuje dostupná literatura, ve které jsou tyto druhy vyobrazeny. 4) záchranný přesun Tento donedávna využívaný postup lze použít jen pro některé druhy. Pokud není akce podpořena zkušenostmi v kultivaci, bývá neúspěšná a zbytečná. Lze přenést např. cibule bledulí, ale pokud nejsou vytvořeny podmínky, přenos např. orchidejí na náhradní stanoviště má zanedbatelný úspěch. Záchranný přenos byl využíván v dobách totality, kdy šlo o jedinou možnost, jak populaci druhu zachránit, neboť z politických důvodů nebylo jiné řešení. 5) záchranné pěstování Týká se především druhů rostlin, které nelze územně chránit. Jde o polní plevele, či druhy přechodných stanovišť, kde dochází k rychlé sukcesi. Botanický ústav ČAV v Třeboni úspěšně kultivuje vodní rostliny. V Královéhradeckém kraji se tato činnost nejlépe daří firmě Planta Naturalis v Markvarticích u Sobotky. I když kultivace vzácných druhů není hlavní náplní činnosti firmy, jsou schopni kultivovat zdánlivě nepěstovatelné druhy rostlin a jejich zkušeností je nutno využít pro záchranu genofondu v kraji.


6) semenné banky Tuto činnost provádí specializované instituce a jde o princip dlouhodobého uchování semen nejen planých rostlin, ale též kulturních odrůd ve speciální úpravě. Využívá KRNAP, Pražská botanická zahrada, Výzkumný ústav zemědělský v Ruzyni aj.). 7) výchova Podle současných zkušeností v porovnáním se situací před cca 30 lety prakticky zanikly botanické kroužky a dnešní stav znalostí učitelů a následně žactva lze považovat za katastrofální. Existují samozřejmě výjimky a botanickým průzkumem se na různém stupni erudice zabývá v kraji několik desítek lidí. Česká botanická společnost při ČAV disponuje zhruba tisícovkou členů, z nichž však ne všichni jsou flóristé nebo se nezabývají terénním průzkumem. Je nutno podporovat veškeré možné aktivity v ekologické výchově tak, aby se v naší populaci udrželo ekologické vědomí nebo alespoň podvědomí. Současná situace v Královéhradeckém kraji Vzhledem ke krátké době existence Královéhradeckého kraje nejsou zatím k dispozici přesnější údaje o počtech vymizelých, kriticky či jinak ohrožených druzích rostlin. Poslední statistika pro území bývalého Východočeského kraje byla publikována v roce 1995 (Faltys 1995). Z přibližného počtu 1800 domácích druhů rostlin na území bývalého Východočeského kraje zcela vyhynulo 79 a 118 je považováno za nezvěstné, kriticky a silně je dále ohroženo více než 300 druhů. Vzhledem ke skutečnosti, že výzkum tří nejpočetnějších rodů (jestřábníky, pampelišky a ostružiníky) je teprve v počátcích, nelze zatím stanovit přesný počet druhů, které se v Královéhradeckém kraji vyskytují. Navíc se objevují nově zavlékané a zplaňující druhy.

11.7. Souhrn pro strategii ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Na základě dostupných údajů z dostupných databází a jejich následném zpracování do GIS neumožnilo adekvátně zpracovat v rámci krajského měřítka analýzy z přesnou vypovídající hodnotou. Z dostupných dat byla proto zpracována otevřená databáze v GIS, která umožňuje průběžné doplňování daty a podklady pro každodenní použitelnost v praxi. v potřebné podrobnosti. V popisné části informačního systému jsou uvedeny chráněné druhy rostlin a živočichů podle vyhlášky 395/92, Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR, programu Natura včetně uvedení jejich ekologie. Obdobným způsobem jsou zpracovány významné indikační druhy v rámci Královéhradeckého kraje. Dále jsou u jednotlivých druhů, nebo skupin organismů uvedeny hlavní faktory ohrožující jejich výskyt a možnosti jejich ochrany. V následujícím textu jsou pro strategii ochrany a obnovy ekosystémů zemědělské krajiny popsány: Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 206

• • •

základní zásady a strategické cíle pokyny pro použití informačního systému konkrétní krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření

11.7.1. Základní zásady a strategické cíle Základní cíle v oblasti ochrany chráněných druhů rostlin a živočichů jsou definovány v zákoně 114/1992 Sb. a prováděcí vyhlášky 395/92 Sb. Konkrétní cíle a opatření jsou zpracovány v jednotlivých pro jednotlivé skupiny organismů. Sledované cíle je možné vyjádřit následujícími body: •

Vytvoření funkční databáze rostlin a živočichů

•

Zajištění spolupráce mezi státní správou, AOPK, Muzea, NGO, jednotlivci při předávání informací, podkladů

11.7.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 11. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku kvadrátového mapování, popřípadě pomocí souřadnic XY 12. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o ochraně přírodya a jednotlivých skupin organismů, stávající legislativy. Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.

11.7.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření Krátkodobá opatření (aktuální) • • • • •

•

Navržení jednotného aktuálního informačního systému vycházející z funkční databáze rostlin a živočichů s možností volného přístupu pro veřejnost. Navržení jednotné metodiky pro zpracování výstupů terénních a inventarizačních průzkumů. Preferovat lokalizace nálezů v souřadnicích XY (podpora systémů umožňující doplnění databáze) Shromáždění údajů o výskytu, biologii a ochraně ohrožených druhů (aktuální stav) Vytvoření pracovní skupiny, která bude mít na starosti koordinaci při zajišťování a třídění zjištěných botanických a zoologických dat v rámci kraje Zahájit jednaní o možnosti získání finančních prostředků pro terénní a inventarizační průzkumy, zadávání studií a grantů, popřípadě na realizační práce a výkupy pozemků s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živoichů Implementace dat a podkladů z programu Natura 2000


Střednědobá a dlouhodobá opatřní (dosažitelná do 10 – ti a více let) • • •

•

Vytvoření jednotného informačního systému Průběžné doplňování databází informačního systému Průběžné jednaní o možnosti získání finančních prostředků pro terénní a inventarizační průzkumy, zadávání studií a grantů, popřípadě na realizační práce, popřípadě na realizační práce a výkupy pozemků s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Na základě výsledků průzkumů zadávat konkrétní studie na vyhlášení, nebo revizi maloplošných chráněných, zpracovat a realizovat záchranné programy ohrožených druhů rostlin a živočichů

12. Zhodnocení výskytu invazních druhů rostlin Kapitola je ve fázi dokončení a bude kompletně předána koncem ledna

12.1. Koncepce řešení 12.2. Dostupná data a podklady 12.3. Analýza 12.4. Syntéza získaných podkladů

13. Stav územních systémů ekologické stability 13.1. Koncepce řešení Na základě dostupných podkladů a dat bude zpracována aktuální rešerše a přehledná mapa současného stavu územního systému ekologické stability v rozsahu regionální a vyšší úrovně. V podkladu budou rovněž zahrnuty prvky návrhové (nefunkční). S ohledem na vyhodnocení analýz aktuálního stavu jednotlivých prvků ÚSES a stavu krajiny budou stanoveny priority návrhů doplnění celého systému. Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen územní systém ekologické stability - ÚSES) je zákonem č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana ÚSES je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se mají podílet vlastníci pozemků, obce i stát / dále viz zák.č.114/1992 Sb. § 3 písm. a), § 4 odst. 1, § 59/.


Pro dosažení stanoveného cíle zpracovat koncepci ochrany přírody a krajiny byl zvolen postup řešení v následujících krocích:

13.2. Metodika • • • •

shromáždění dostupných digitálních dat a vyhodnocení jejich použitelnosti úprava existujících digitálních dat a analýzy základních popisných charakteristik analýzy vodopisné sítě z existujících dat a vyhodnocení výsledků návrhy opatření, jejich lokalizace v hodnoceném regionu a stanovení priorit

13.3. Dostupná data a podklady • Digitální vrstva Nadregionální a regionální ÚSES ČR (územně-technický podklad - ÚTP )- (zpracovala Ing.Ludmila Bínová,CSc., Společnost pro životní prostředí,s.r.o.,Brno 1996) • Gigitální vrstva ÚSES a databáze ÚHÚL • Digitální data GIS pro krajinotvorné programy MŽP, 2000 • VÚC Královéhradeckého kraje • Doplňující terénní průzkum ÚSES jsou tvořeny biocentry a biokoridory a v případě místních ÚSES také interakčními prvky.

13.4. Základní charakteristiky prvků ÚSES 13.4.1. Biocentrum Biocentrum je definováno prováděcí vyhl. č.395/1992 Sb. k zákonu č.114/1992 Sb. v § 1 jako biotop /viz zák.č.114/1992 Sb. § 3 písm. i)/ nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (dále výklady k jednotlivým pojmům viz zák.č.114/1992 Sb. §3). Nadregionální biocentra Reprezentativní nadregionální biocentrum reprezentuje typický soubor ekosystémů daného bioregionu a umožňuje přežití organismů k těmto ekosystémům náležejících. Unikátní nadregionální biocentrum zahrnuje významné specifické ekosystémy. Nadregionální biocentra jsou v ÚTP jednoznačně lokalizována a mají vymezeny dva typy hranic - hranici jednoznačnou a hranici k upřesnění. (Z důvodů reprezentativnosti mohou být do biocentra zahrnuta také náhradní společenstva, v některých případech i silně antropicky pozměněné plochy (např. orná půda), které trvalými stanovištními podmínkami odpovídají chybějícím ekosystémům.) Nadregionální biocentra lze upřesňovat jen při zachování: • •

minimální rozlohy reprezentativního biocentra (1000 ha), plné reprezentativnosti biocentra pro příslušný bioregion, Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 209

• •

hranic všech jádrových území, jednoznačné hranice biocentra.

Upřesňováním nadregionálních biocenter rozumíme jejich převedení do měřítka zpracovávané dokumentace, vylišení jádrového území nadregionálního biocentra, úpravu hranice typu „k upřesnění“ u reprezentativního biocentra při • •

zachování jeho reprezentativnosti, dodržení minimálního parametru 1000 ha plochy,

úpravu hranice unikátního biocentra s ohledem na • •

aktuální stav ekosystémů, rozsah území s biotickými podmínkami, které k vzniku unikátních ekosystémů vedly. (Rozloha unikátních biocenter se stanoví individuálně, minimální parametr stanoven není.)

V rámci zpracování ÚPD nebo oborových dokumentací bude docházet k upřesňování převedením do měřítka zpracování. Ostatní způsoby upřesňování jsou vyhrazeny Ministerstvem životního prostředí pověřenému správci NR ÚSES, který postupuje podle pro tento účel schválené metodiky (Metodika dokumentace nadregionálních biocenter). Pro účel zpracování navazujících dokumentací je vhodné si vyžádat výsledky tohoto upřesňování.

Regionální biocentra Reprezentativní regionální biocentrum reprezentuje ekosystémy typické pro daný typ biochory. Kontaktní regionální biocentrum umožňuje kontakt reprezentativních ekosystémů. Unikátní biocentrum zahrnuje významné specifické ekosystémy. Reprezentativní regionální biocentra lze upřesňovat při zachování: •

reprezentativnosti pro příslušný typ biochory (tj. musí být zachovány cílové ekosystémy);

•

minimální rozlohy biocentra (dle typu cílových ekosystémů) (tj. vymezené biocentrum nesmí být menší než stanoví Rukověť).

Upřesňováním regionálních biocenter rozumíme tyto úpravy prováděné při zachování obou výše uvedených základních podmínek: Biocentrum vymezené (typ 10 dle databáze ÚTP) - úprava hranice biocentra. Biocentrum k vymezení čili prostor pro vymezení biocentra (typ 20) a Biocentrum k založení čili prostor pro založení biocentra (typ 30) - lokalizace biocentra ve vymezeném prostoru při respektování typů biochor.


Biocentrum k doplnění (typ 70) - vymezení biocentra v trase osy NRBK nebo RBK při respektování: • •

typu ekosystémů biokoridoru nebo osy; maximální vzdálenosti sousedních biocenter. (Jde o biocentra v ÚTP schematicky vyjádřená grafickou značkou, která je třeba doplnit z důvodu dodržení maximální vzdálenosti mezi biocentry na biokoridoru. K jejich lokalizaci zpracovatel ÚTP neměl dostatečné informace.) 13.4.2. Biokoridory

Biokoridor je definován prováděcí vyhl. č.395/1992 Sb. k zákonu č.114/1992 Sb. jako území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Kromě toho mohou biokoridory příznivě ovlivňovat rozsáhlé plochy ekologicky nestabilních antropogenně pozměněných ekosystémů, jako jsou např. monokultury stanovištně nepůvodních lesních dřevin. Interakční prvek je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Jedná se o lokality zabezpečující dílčí, avšak základní funkce organismů. Často plní v krajině i další funkce (protierozní, krajinotvornou, estetickou). Plochy se vymezují v minimálním územním rozsahu, který už nelze dále snižovat, neboť menší biocentrum a užší nebo delší biokoridor by ohrozily ekologickou stabilitu a biologickou rozmanitost řešeného území. Nadregionální biokoridory Nadregionální biokoridory (NRBK) propojují nadregionální biocentra a zajišťují migraci organismů po nadregionálně významných migračních trasách. Jsou složeny z os a ochranných zón těchto os. Typy os NRBK jsou rozlišeny dle migrujících společenstev na vodní, nivní, mezofilní hájové, mezofilní bukové, teplomilné, horské a borové. Osa NRBK má prostorové parametry složeného regionálního biokoridoru příslušného typu a jsou do ní vložena regionální biocentra v maximální vzdálenosti 8 km. Cílové ekosystémy vložených biocenter odpovídají typu osy. (Vodní NRBK plní zároveň funkci nadregionálního biocentra. Prostorový parametr jeho osy (šířka) je dán velikostí vodního toku, ochranná zóna se nevylišuje. Trasy os NRBK je možné upřesňovat při zachování: • • • • •

počtu os daného biokoridoru, typu osy (tj. podmínek pro migraci daného typu společenstva), cílových ekosystémů vložených biocenter, prostorových parametrů osy (minimální šířka, maximální délka), souvislosti osy (kontinuity systému).

Ochranné zóny os NRBK Maximální šíře ochranné zóny činí 2 km na každou stranu od osy NRBK. Skutečná šíře zóny musí být upravena (tj. obvykle zúžena) v následných dokumentacích podle konkrétních geomorfologických a ekologických podmínek daného území.


Účelem ochranných zón je podpora koridorového efektu. To znamená, že všechny prvky regionálních a místních ÚSES, významné krajinné prvky a společenstva s vyšším stupněm ekologické stability („kostra ekologické stability“) nacházející se v zóně jsou chápány jako součást nadregionálního biokoridoru. Podpora koridorového efektu v ochranných zónách se realizuje jako zvýšený zájem příslušného orgánu ochrany přírody v tomto území, uplatňovaný v rámci platných právních předpisů. Upřesňováním nadregionálních biokoridorů rozumíme převedení jejich os a ochranných zón do měřítka zpracovávané dokumentace; vychýlení trasy osy NRBK pokud je respektován typ osy, prostorové parametry a spojitost osy; vložení regionálního biocentra do osy NRBK, pokud úpravou její trasy došlo k překročení maximální vzdálenosti vložených biocenter (8 km); úprava (zúžení) ochranné zóny NRBK podle konkrétních geomorfologických a ekologických podmínek daného území. Regionální biokoridory Regionální biokoridory (RBK) propojují regionální biocentra a zajišťují migraci organismů po regionálně významných migračních trasách. Při upřesňování regionálních biokoridorů je nutno respektovat: • • • •

cílový typ ekosystémů, jejichž migraci biokoridor zajišťuje (biokoridor musí umožňovat migraci cílových typů ekosystémů biocenter, která propojuje vhodné podmínky pro migraci (tj. zohlednit přírodní bariéry a řešit bariéry antropické); minimální parametr dle typu ekosystému (tj. biokoridor nesmí být zúžen pod minimální šíři pro danou formaci); kontinuitu systému (tj. žádané propojení biocenter a maximální délku možného přerušení).

Upřesňováním regionálních biokoridorů rozumíme tyto úpravy prováděné při zachování čtyř výše uvedených základních podmínek: • Biokoridor vymezený (BKP typ 40) - úpravy hranice biokoridoru. • Biokoridor k vymezení čili prostor pro vymezení biokoridoru (BKP typ 50) - lokalizace biokoridoru ve vymezeném prostoru. • Směr propojení biokoridorem (BKL typ 60) - vymezení biokoridoru v chybějícím úseku. Upřesňováním regionálních biokoridorů rozumíme také tyto úpravy:


• vychýlení trasy biokoridoru nebo její alternativní vedení mezi dvěma biocentry při zachování čtyř výše uvedených základních podmínek; • vložení nových regionálních biocenter do trasy biokoridoru, došlo-li úpravou trasy k překročení maximální vzdálenosti regionálních biocenter (8 km). Doplněná biocentra musí vytvářet podmínky pro trvalou existenci cílových typů ekosystémů migrujících daným biokoridorem.

PŘEHLED MINIMÁLNÍCH PARAMETRÚ PRVKÚ ÚSES Minimální plocha Minimální délka Úroveň ÚSES biocentra v ha biokoridoru v m nadregionální 1000 není doporučena regionální 10 – 40 8000 (dle les.veget.stupně) místní 3 2000

Minimální šířka biokoridoru v m 40 + ochranná zóna 40 15

Dokumentaci ÚSES lze pro účely rozdělit na generel, územně technické podklady (ÚTP), plány a projekty. Generel ÚSES – je odvětvový generel závazný jen pro orgány ochrany přírody. Účelem generelu je především příprava podkladů pro tvorbu plánů a projektů ÚSES Územně technický podklad (ÚTP) – slouží zejména pro zpracování územně plánovací dokumentace (ÚPD). Pro tvorbu oblastního plánu rozvoje lesa (OPRL) je využíván ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR. Jde o mapové dílo doplněné textovou a tabulkovou částí, pořízené MMR ve spolupráci s MŽP k 1.7. 1997 (vydala Společnost pro životní prostředí, spol.s.r.o. v Brně). V OPRL je ÚTP součástí mapy ÚSES jako tzv. vrstvy MSES s příslušnou databází. Plán ÚSES – je materiál obsahující mapový zákres existujících a navržených biocenter a biokoridorů, tabulkovou a popisovou část a návrh rámcových opatření k zachování a zlepšení ÚSES. Projekt ÚSES – zabezpečuje realizační proces určité skladebné části ÚSES k cílovému funkčnímu stavu.

13.5. Zpracování digitálních dat Pro hodnocení prvků ÚSES byla použita jako základní informační podklad digitální vrstva UTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR pořízených MMR ve spolupráci s MŽP. Data poskytla AOPK Pardubice. Na základě těchto podkladů byly zpracovány následné analýzy. Další dostupná data a databáze z ÚHÚL byla zpracována pro území Královéhradeckého kraje, ale v dalších analýzách nebyla použita.


13.6. Analýzy Následující analýzy slouží k výběru lokalit prioritních území dle atributových tabulek jednotlivých vrstev zpracovaného informačního systému.

13.6.1. Antropické zatížení jednotlivých prvků ÚSES Pro získání orientačního přehledu o současném stavu a ohrožení prvků ÚSES všech kategorií na území Královéhradeckého kraje byla zpracována analýza“Hodnocení antropického vlivu na jednotlivé prvky USES“ Pro zpracování byly použity informace a digitální vrstvy zatížení se zaměřením na: • zatížení krajiny návštěvností • zatížení krajiny silniční dopravou • zatížení krajiny železniční dopravou • zatížení krajiny objekty individuální rekreace Výsledné získání informací o zatížení jednotlivých prvků ÚSES bylo následně získáno průnikem výše uvedených digitálních vrstev s digitální vrstvou prvků ÚSES. Získali jsme zatížení prvků ÚSES jednotlivými antropickými činiteli. Pro každý prvek ÚSES byla navržená pětistupňová škála hodnocení zatížení vycházející z hodnocení uvedené v kap. Cestovní ruch a rekreace. - Zanedbatelné - Malé - Zvýšené - Vysoké - Extrémní Soupis jednotlivých analýz: Zatížení prvků ÚSES silniční dopravou • Zatížení regionálních biokoridorů silniční dopravou • Zatížení nadregionálních biokoridorů silniční dopravou • Zatížení regionálních biocenter silniční dopravou • Zatížení regionálních biocenter silniční dopravou Zatížení prvků ÚSES železniční dopravou • Zatížení regionálních biokoridorů železniční dopravou • Zatížení nadregionálních biokoridorů železniční dopravou • Zatížení regionálních biocenter železniční dopravou • Zatížení regionálních biocenter železniční dopravou Zatížení prvků ÚSES návštěvností • Zatížení regionálních biokoridorů návštěvností Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 214

• Zatížení nadregionálních biokoridorů návštěvností • Zatížení regionálních biocenter železniční návštěvností • Zatížení regionálních biocenter železniční návštěvností Zatížení prvků ÚSES objekty individuální rekreace • Zatížení regionálních biokoridorů návštěvností • Zatížení nadregionálních biokoridorů návštěvností • Zatížení regionálních biocenter železniční návštěvností • Zatížení regionálních biocenter železniční návštěvností

13.6.2. Priority doplnění prvků ÚSES Navržená analýza výchází z procentuálního zastoupení jednotlivých prvků ÚSES v regionálních povodích. Analýza proběhla s pomocí digitální vrstvy ÚSES a regionálních povodí. Výsledkem jsou regionální povodí rozdělená na priority doplnění prvků ÚSES dle následující legendy. Prioritní (0 – 9% plošného zastoupení) Velmi významné (10 – 24% plošného zastoupení) Významné (25 – 42% plošného zastoupení) Méně významné (43 – 62% plošného zastoupení) Zachování a ochrana současného stavu (63 – 87% plošného zastoupení) Výsledky analýzy poměrně signifikantně ukazují na místa v kraji, kde je prioritně nutné se zabývat doplněním prvků ÚSES, včetně dalšími krajině-ekologickými aspekty. Jedná se hlavně o území s vysokým procentem zemědělsky obdělávané půdy v území viz projekt GIS .

13.6.3. Priority snižování antropogenních vlivů na prvky ÚSES Principem analýzy bylo posouzení akumulovaného antropogenního zatížení jednotlivých prvků ÚSES a jejich funkčního postavení vzhledem ke chráněným územím. Akumulovaný vliv zatížení byl zjištěn bodovým součtem forem jednotlivých zatížení z analýzy uvedené v kap. Antropické zatížení jednotlivých prvků ÚSES. Dále prvky ÚSES které jsou součástí MZCHÚ jsou ohodnoceny 2 body a prvky ležící mimo chráněné oblasti mají 1 bod. Pro zřetelnou interpretaci dosažených výsledků byla vytvořena třístupňová škála hodnocení: -Zachování současného stavu -Významný -Prioritní Výsledkem jsou definované jednotlivé prvky ÚSES, které jsou ohroženy vybranými druhy akumulovaného antropického zatížení. Dále je u jednotlivých prvků dáno stanovení priorit při následném snižování antr. vlivu, nebo zachování a posilování jejich součaého stavu. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 215

Soupis jednotlivých analýz: • Priority snižování antropogenních vlivů na nadregionální biocentra • Priority snižování antropogenních vlivů na nadregionální biocentra • Priority snižování antropogenních vlivů na regionální biokoridory

13.7. Strategie, návrhy opatření Hodnocení dostupných a využitelných dat a podkladů dle možností měřítka 1 : 50 000 umožnilo stanovit konkrétní závěry pro koncepční rozhodování v oblasti územních systémů ekologické stabilityv krajině. V popisné části informačního systému jsou uvedeny metodiky a popis jednotlivých prvků ÚSES a klíčové informace pro praktické využití při rozhodování orgánů státní správy na úrovni koncepce, ale i konkrétních posuzovaných lokalit. Informační systém v prostředí GIS je určen pro následné doplňování a aktualizaci, aby byl použitelný pro každodenní praxi v potřebné podrobnosti. V návrhové části jsou analyzovány obecné cíle a z nich navazující konkrétní návrhy a opatření. V následujícím textu jsou pro strategii ÚSES popsány: • • •


V oblasti problematiky územního systému ekologické stability musíme vycházet z krajinně ekologických aspektů. Základní principy vymezení ÚSES, včetně legislativních ustanovení jsou dány zákonem 114/1992 Sb. a metodikami pro zpracovatele ÚSES na všech úrovních. Hlavní cíl vyplývá z principů zachování a podpory ekologické rovnováhy krajiny. (zvyšování heterogenity a biodiverzity krajiny, migrační prostupnosti krajiny, ochrana reprezentativních ekosystémů atd). Obecně je možné pro potřebné řešení uvést následující principy: • • •

Ochrana všech stávajích prvků ekologické stability a vhodných lokalit pro založení a doplnění chybějících prvků Zpracování prostorově funkčního vymezení prvků ÚSES regionálního a nadregionálního významu Zajištění jednotnosti a návaznosti zpracovaných podkladů ÚSES všech územně – správních jednotek

13.7.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 1. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 216

2. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. 13.7.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření Krátkodobá opatření (aktuální) • •

• • • •

Zpracovat prostorově funkční vymezení prvků ÚSES na území dle zjištěných priorit (analýza „Priority doplnění prvků ÚSES“) jedná se o území převážne s vysokým podílem zemědělsky obdělávané půdy Na základě analýz („Priority snižování antropogenních vlivů na prvky ÚSES) zadat studie na zpracování konkrétních opatření a ochrany jednotlivých prvků. Prioritně řešit území s prvky ÚSES mimo CHÚ a v narušené krajině. Navrhovat prvky ÚSES prioritně v územích s možností jejich rychlé realizace (obce, města) Zahájit jednání o získání finančních prostředků pro ÚSES v rámci kraje (zdroje pro koncepční, projekční i realizační práce) Doplnění chybějící dokumentace a plánů péče prvků ÚSES (nadregionálního a regionálního významu) Vytvoření informačního systému o ÚSES a zajištění jeho aktualizace, včetně možnosti jeho zpřístupnění pro orgány státní správy a veřejnost Vytvoření pracovní skupiny zabývající se sjednocením dostupných dat a podkladů ÚSES v rámci kraje a navazujících regionů pro vytvoření jednotného podkladu pro další zpracovatele (ÚPD, ÚP VÚC)

Střednědobá a dlohodobá opatření •

Zajištění digitalizace sjednocených podkladů ÚSES do vektorové podoby, včetně napojení na informační systém

•

Dokončení studiía prací zabývající se vymezením a doplněním chybějících prvků ÚSES, včetně plánů péče a dokumentace Dokončit studie proveditelnosti migračního zprůchodnění strategických toků dle navržených priorit Na základě dokončených studií zadat konkrétní projekty pro realizaci prvků USES v území dle navržených priorit

• •

14. Ochrana přírody a územní plánování, stavební činnost 14.1. Koncepce řešení Bylo provedeno vyhodnocení územně plánovacích podkladů na rozlišovací úrovni správního území kraje a analyzovány konfliktní situace územního plánování v problematice Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 217

ochrany přírody a krajiny. Zvláštní zřetel byl kladen na problematiku liniových staveb krajského, celostátního a nadnárodního významu, na problematiku průmyslových zón a na problematiku územního plánování v zátopových oblastech. Potřeba omezení využití území vycházející kromě jiného z konkrétního důvodu obecné potřeby ochrany životního prostředí, resp. ochrany přírody a krajiny - stanoví limity využití území - reguluje funkční a prostorové uspořádání území.

14.2. Dostupná data a podklady • • • • •

Pro zpracování analýzy na základě které bude možno stanovit konfliktní situace ochrany přírody a územního plánování resp. stavební činnosti budou shromážděny následující dokumenty : všechny dostupné územní plány velkých územních celků řešící území Královehradeckého kraje (resp. jeho části) Prognóza územního hospodářského rozvoje kraje Koncepční dokumenty mikroregionů a svazků obcí Limity využití území

14.2.1. Legislativní podklady Jedním z nástrojů ochrany přírody a krajiny je institut územního plánování vycházející ze stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., v platném znění) a prováděcí vyhlášky č. 135/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 570/2002 Sb. Pořizovatelem ÚPD dle stavebního zákona mohou být tyto orgány územního plánování : - obce, - obce s rozšířenou působností, - kraje, - Ministerstvo pro místní rozvoj, - Ministerstvo obrany.

Ve stavebním zákoně je zakotvena povinnost pořizovatele, aby vyrozuměl dotčené orgány státní správy (DOSS) (tedy i orgánů chránící zájmy přírody a krajiny) o zahájení projednání všech fází ÚPD (§20 odst. 3 - zadání, §21 odst. 2 - koncept, § 22 odst. 2 - návrh). DOSS ve stanovené lhůtě může uplatnit své stanovisko. Splnění požadavků DOSS je zajištěno ve fázi : - zadání § 20, odst. 3 – návrh zadání musí být s DOSS, který uplatní stanovisko ve stanovené lhůtě dohodnut, - konceptu § 21, odst. 5 – souborné stanovisko, které je vyhodnocením projednávání konceptu, musí být dohodnuto s DOSS, který uplatní stanovisko ve stanovené lhůtě, - návrhu § 22, odst. 2 – návrh musí pořizovatel s DOSS, který uplatní stanovisko ve stanovené lhůtě, dohodnout. Po legislativní stránce tedy existují dostatečné nástroje pro uplatňování zásad ochrany přírody a krajiny v průběhu pořizování ÚPD.


14.3. Analýza Hlavním cílem analýzy je konkretizace a lokalizace střetů zájmů územního plánování a ochrany přírody. K dané problematice je vhodné přistupovat ze dvou hledisek. Z časového hlediska je možno stav členit na stávající a návrhový, který je řešen v koncepčních dokumentech. Z hlediska tématického vstupují do analýzy tři oblasti a to průmysl, lidské zdroje (rekreace a cestovní ruch) a liniové stavby V první fázi analýzy je nutno z dostupných územních plánů velkých územních celků a dalších koncepčních materiálů provést výběr lokalit a liniových staveb svým významem dosahujícím alespoň úrovně kraje. Následující část analýzy spočívá v konfrontaci vybraných prvků v první fázi s otázkou ochrany životního prostředí. Výsledkem je definování vhodných, nevhodných popřípadě výjimečně vhodných lokalit z hlediska vlivu na životní prostředí. Tím vznikne prostor pro hledání vhodného modelu řešení situace a možnost řešení problému z obecnějšího hlediska. Limity využití území (tzn. zejména limity zatížení území z hlediska složek životního prostředí a zachování ekologické stability) je možno rozdělit do dvou stupňů. V první řadě se jedná o limity, které jsou odvozeny z obecně platných předpisů – zákonů, vyhlášek, ČSN a jiných norem. Jsou pro pořizovatele závazné a musí je respektovat, tedy obecně platné limity. Druhý stupeň tvoří limity, které navrhuje zpracovatel ÜPD dokumentu podle požadavků zadávacího dokumentu nebo jinak vyjádřených požadavků pořizovatele, případně podle vlastního názoru. Tyto limity vycházejí z konkrétních podmínek řešeného území. Stávají se závazným regulativem teprve okamžikem schválení ÚPD. Do této skupiny limitů budou patřit i limity vyplývající z požadavků zadávacího dokumentu, ale i z vlastností toho kterého konkrétního území.

Využití území je tedy regulováno závaznou částí ÚP dokumentace a to na několika úrovních : - na úrovni ÚP VÚC se jedná zejména o regulaci umístění staveb dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu, vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability, limity využití území nadmístního významu, vymezení koridorů a ploch pro veřejně prospěšné stavby - na úrovni ÚPO jde o regulaci konkrétnějšího charakteru na úrovni urbanistické koncepce, funkčního vymezení ploch a jejich uspořádání, vymezení zastavitelného území, …. - na úrovni RP jde o regulaci na úrovni jednotlivých pozemků v rámci plošného a prostorového uspořádání. Limity využití území vycházející z příslušných předpisů a směrnic souvisejících s ochranou přírody a krajiny : Tabulka limitů Oblast zájmu limit Ochrana krajinného rázu obecně Ochrana památek

národní kulturní památky městské památkové rezervace městské památkové zóny vesnické památkové rezervace vesnické památkové zóny

legislativní opora zákon č. 114/1992 Sb. vyhláška č. 395/1992 Sb. zákon č. 20/1987 Sb.


Ochrana přírody

Ochrana vody

Ochrana nerostných surovin

Ochrana půdy Ochrana lesa

krajinné památkové zóny ochranná pásma zóna archeologického zájmu zvláště chráněná území národní park chráněné krajinné oblasti národní přírodní rezervace národní přírodní památky přírodní rezervace přírodní památky přírodní parky nadregionální a regionální ÚSES navržený v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb. chráněná oblast přirozené akumulace vod ochranná pásma vodních zdrojů podzemních i povrchových ochranná pásma zdrojů léčivých vod vyhlášená chráněná ložisková území dobývací prostory výhradní ložiska nevýhradní ložiska prognózní ložiska půda s třídou ochrany I. a II.

zákon č. 114/1992 Sb. vyhláška č. 395/1992 Sb.

zákon č. 254/2001 Sb

zákon č. 366/2000 Sb. zákon č. 439/1992 Sb.

zákon č. 334/1992 Sb. vyhláška č. 546/2002 Sb. zákon č. 289/1995 Sb.

mimoprodukční kategorie lesů vybrané kategorie ochranných lesů lesy zvláštního určení hospodářské lesy Bezpečnostní a ochranná ochranná pásma silniční sítě, železnice, zákon č. 13/1997 Sb. pásma technické letiště a dopravní vybavenosti infrastruktury ochranná pásma letišť zákon č. 49/1997 Sb. ochranná pásma elektrického vedení zákon č. 458/2000 Sb. vyhláška 153/1961 Sb. ochranná pásma telekomunikačních zákon č. 151/2000 Sb. zařízení ochranná pásma vodovodních řadů a zákon č. 274/2001 Sb. kanalizačních stok ochranná a bezpečnostní pásma zákon č. 458/2000 Sb. plynovodů a plynárenských zařízení ochranná pásma tepelné energie zákon č. 458/2000 Sb. Ochrana před záplavami záplavová území vodních toků zákon č. 254/2001 Sb. Ochrana zemského poddolovaná území zákon č. 62/1988 Sb povrchu sesuvy a svahové deformace Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 220

Ochrana zdravých životních podmínek Území zvláštních zájmů

Stavební uzávěry

radonové riziko

zákon č 18/1997, v platném znění vyhláška č. 307/2002 ochrana státní hranice zákon č. 312/2001 Sb. ochrana zájmů Armády ČR zákon č. 222/1999 Sb ochrana zájmů policie ČR Zákon č. 2/1969 Sb. zvláštní zájmy mimo Armádu ČR zákon č. 239/2000 Sb. civilní ochrana, integrovaný záchranný zákon č. 240/2000 Sb. systém ... zákon č. 12/2002 Sb. vyhláška č. 380/2002 Sb. vyhlášené stavební uzávěry zákon č. 50/1976 Sb., nadmístního významu v platném znění

14.4. Problematika stavu ÚPD Území královehradeckého kraje je řešeno v několika ÚPN VÚC, které jsou v různé fázi rozpracovanosti a na různé kvalitativní úrovni. Z celkového počtu jsou pouze dva dokumenty schváleny a tedy právně zakotveny. Kvalita dokumentů je závislá nejen na způsobu zpracování (klasickou – digitální formou) ale také na zpracovateli díla. Celkově lze stav územně plánovací dokumentace na úrovni kraje charakterizovat jako značně nesourodý a vyžadující pořízení jediného dokumentu pro celé správní území kraje odpovídající současně platné legislativě a trendům s prioritou trvale udržitelného rozvoje území. ÚPD v Královehradeckém kraji Stav ÚP VÚC na území Královehradeckého kraje Název Stav Datum pořízení dokumentu rozpracovanosti poslední verze ÚP VÚC schválen 1994 Krkonoše ÚP VÚC návrh 2001 Orlické hory a dopracování podhůří ÚP VÚC návrh 2002 Trutnovsko stanovisko Náchodsko NOÚP ÚP VÚC návrh 1998 Adršpašsko Broumovsko ÚP VÚC schválen 1988 Hradeckopardubické SRA ÚP VÚC schválen 1997 Hradeckopardubické SRA I. ÚP VÚC Schválen 2001 Hradecko-

Způsob zpracování klasická

Měřítko hlavního výkresu 1 : 25 000

CAD

1 : 25 000

klasická

1 : 50 000

klasická

1 : 25 000

klasická

1 : 50 000

klasická

1 : 50 000

klasická

1 : 50 000


pardubické SRA II. ÚP VÚC Jičín

zadání

2003

CAD?

?

14.5. Souhrn pro strategii z hlediska ochrany přírody a územního plánování 14.5.1. Základní zásady a strategické cíle Zásady a regulativy pro využití a uspořádání území vycházejí z urbanistické koncepce stanovené územními plány na regionální úrovni, které jsou průměty územních aspektů strategických cílů rozvoje daného území. Musí vycházet ze strategií rozvoje krajů, programů rozvoje mikroregionů, územních plánů VÚC a obcí a dále také koncepcí nadregionálního a nadnárodního významu. Z hlediska koncepce ochrany přírody a krajiny je prioritní uplatňování zásad zachování a rozvíjení přírodního prostředí a jeho jednotlivých složek : - zvláště chráněná území přírody - ostatních chráněných území přírody - územní systémy ekologické stability - území s kvalitním ZPF (bonitace) - pozemků určených k plnění funkce lesa (PUPFL) - povrchové a podzemní vody - ovzduší Ve volné krajině je pak zejména nutno stanovit obecně : - zásady pro umisťování infrastrukturní sítě regionálního a nadregionálního významu - zásady pro budování průmyslových a jiných komerčních zón - limity zatížení krajiny v rekreačně exponovaných oblastech - zásady pro využití zátopových území

infrastruktura • z hlediska trasy zachování prvků ÚSES a chráněných území přírody volit trasy mimo tyto prvky, v případě kolize volit trasu s minimálními dopady na prvky SES • z hlediska možného znečišťování přírodního prostředí nutno brát ohled na druh sítě (liniové dopravní stavby, vrchní vedení el. energie, podzemní sítě) • z hlediska negativního působení na některé složky přírody (záření, vibrace, hluk,...) • z hlediska vlivu na PUPFL • z hlediska vlivu na možné znečištění podzemních a povrchových vod a půdy v případě havárie průmysl • z hlediska přednostní návaznosti na urbanizované území Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 222

• • • • • • • •

z hlediska nároků na zvláštní dopravní systémy z hlediska nároku na odnětí ZPF (třída ochrany půdy, plocha záboru, dočasnost x trvalost) z hlediska množství a koncentrace emisí a dopadů na okolí v závislosti na technologii, druhu výroby včetně ekologických opatření potřeby průmyslové a pitné vody z hlediska nebezpečí havárií v souvislosti se znečišťováním vod a půdy z hlediska odpadového hospodářství z hlediska podpory ekologicky šetrného podnikatelského záměru z hlediska vlivu na PUPFL

rekreace • z hlediska únosnosti krajiny a její samoobnovitelné schopnosti • z hlediska vyloučení rekreace z nejcennějších části přírody a krajiny • z hlediska rozvoje forem vysoce kvalitního a udržitelného cestovního ruchu, postaveného na principu důkladného porozumění ekosystémům a v té souvislosti také počtu návštěvníků, který je daná oblast schopna unést inundační území • z hlediska snahy snižování podílu orné půdy jako způsobu využití zemědělské půdy v zátopových oblastech • z hlediska vymístění a zákazu umisťování staveb s možným ohrožením přírodního prostředí (průmyslové zóny, skládky odpadů, ...) • z hlediska podpory přirozené retence a akumulační schopnosti volné krajiny v zátopových oblastech • hledisko zachování (nezhoršování) odtokových poměrů při návrhu zástavby v území ZPF + PUPFL • z hlediska přizpůsobení bloků vně půdy rázi krajiny a ekologickým požadavkem na zpřístupnění krajiny • z hlediska biodiverzity zemědělské krajiny • z hlediska ochrany okrajových partií polí • z hlediska podpory zatravnění a zalesnění na pozemcích silně ohraoženýách vodní erozí • z hlediska ochrany prvků rozptýlené trvalé zeleně v zájmu protierozní ochrany, prostupnosti krajiny, estetických a jiných aspektů • z hlediska přednostního umisťování staveb v návaznosti na zastavěná území • z hlediska umísťování staveb na pozemky PUPFL • z hlediska ochrany nejkvalitnějších půd (tř. ochrany I. - III.) • z hlediska trvale udržitelného obhospodařování lesů, jako významného krajinného prvku a nenahraditelné složky životního prostředí, zaměřené na podporu všech funkcí lesa.


14.5.2. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření Doporučená opatření byla zpracována prozatím bez časové dferenciace. • Pořídit kvalitní a aktuální ÚTP v jednotlivých oblastech (infrastruktura, ochrana přírody a další funkční složky území), z nichž by mohly čerpat kvalitní plánovací dokumenty. • Zpracovat ÚPN VÚC pro celé správní území kraje odpovídající současně platné legislativě a trendům s prioritou trvale udržitelného rozvoje území - návaznost na zpracované ÚTP • Zajistit zpracování, resp. revizi lokálních ÚSES pro celé území kraje, mnohde není zpracován, jinde prvky nenavazují. Zajistit návaznost všech územně správních jednotek. • Zajistit prostředky pro komplexní pozemkové úpravy. Jejich absence brání podrobnějšímu řešení krajiny, prvků ÚSES a návrhu pozemků vhodných k zatravnění a zalesnění na úrovni územních plánů obcí. • Zpracovat povodňové plány a tím získat kvalitní dokument pro rozhodování v území. • Stanovení a vyhlášení zátopových území v etravilánu i intravilánu na všech tocích dokument s právmí vymahatelností. • V případě nutnosti rozšiřování infrastrukturní sítě upřednostnit posílení stávající sítě před budováním nové. • Rozvojové plochy řešit v několika alternativách s vyhodnocením důsledků dopadu na ochranu přírody a krajiny. • Zamezit plošné redukci území se zvýšenou estetickou (krajinářskou) hodnotou. Zamezit rozšiřování ploch se sníženou estetickou hodnotou. Z urbanistického hlediska podpořit využívání rezerv v rámci současně zastavěných území za pomoci nových programů, které pomohou městům řešit problémy, které brání ve využití těchto území (nevyřešené vlastnické a restituční vztahy problém např. chátrajících výrobních areálů apod.). Tím dojde k omezování expanze měst do volné krajiny. • Podporovat specifický charakter a ráz obce či regionu. Zasazovat se o jeho ochranu a podporovat informovanost a výchovu občanů v tomto směru. Podporovat výchovu vedoucí k ochraně krajinného rázu. Motivovat jak orgány státní správy tak samotné občany k větší aktivitě směřující k prohloubení zájmu o území. • Zajistit odbornost orgánů a dohled nad fungováním a důsledným uplatňováním požadavků vyplývajících z příslušných předpisů. • Provázanost složek orgánů státní správy (i jednotlivé odbory úřadů) • Zvýšit počet akcí a objem finančních prostředků v rámci krajinotvorných programů MŽP, Mze a SFŽP.

Opatření týkající se povodní (ve vztahu k územnímu plánování - regulativy) • v záplavovém území je nepřípustná výstavba škol, nemocnic, zdravotních a sociálních zařízení a všech ostatních staveb, které by mohly při záplavách ohrozit životní prostředí (skládky, čerpací stanice, průmyslové areály ....). Toto pokud možno respektovat i v území, které je známo jako záplavové ačkoliv jako takové nebylo stanoveno. • v inundačních územích a v těsné blízkosti vodních toků nelze navrhovat novou výstavbu obytných, občanských, výrobních a skladovacích objektů bez stanovení Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 224

ochranných protipovodňových opatření. • komunikace, mosty, liniové stavby a další objekty technické infrastruktury, které nelze umístit jinam, musí být umístěny tak, aby v případě záplavy byla zajištěna jejich funkčnost. • v zastavěném a zastavitelném území podporovat takové regulativy, aby nedošlo ke zvýšení podílu zpevněných ploch, což by mělo za následek zvýšení celkového odtoku povrchových vod a zhoršení odtokových poměrů níže na toku. • na plochách ohrožených sesuvem půdy nelze obecně navrhovat výstavbu (možno pouze za podmínek stanovených MŽP) Opatření týkající se povodní lesních pozemků Jedním z hlavních cílů urbanismu a urbanistických návrhů rozvoje určitého území je optimalizace funkcí v území. V neurbanizovaném území v Hradeckém kraji (platí obecně, situace bude třeba jiná v CHKO apod.) jednoznačně převládá zemědělská, zejména orná půda. Nedostatečná prostupnost krajiny, nedostatek krajinné zeleně, podprůměrné zastoupení lesní půdy. Z toho vyplývá – více tlačit na zalesňování. Mohla by být na krajské úrovni zpracovaná studie poměru zastoupení lesů, orné půdy a ostatních pozemků, v souvislosti se současnou i výhledovou potřebou orné půdy z hlediska hospodářského (podpora zalesňování jako trvalá i dočasná forma útlumu zemědělství a nadbytku výměry orné půdy). Z té by mohlo vzejít doporučení pro zpracovatele územních plánů třeba v procentuálně doporučené výměře pro návrh zalesnění v závislosti poloze řešeného území a doporučení typů území vhodných k zalesnění. Opatření týkající se zpracování povodňových plánů obcí Obce mají povinnost z vodního zákona (254/2001 Sb.) pro své správní území (zastavěné) vyhotovit povodňový plán. Na území mimo zpracovává povodňový plán správce toku (povodí Labe). Financování těchto dokumentů je plně na obcích, což při již tak velkém finančním zatížení není ku prospěchu věci. Doporučujeme otázky jejich financování řešit koncepčně na úrovni kraje po konzultaci se správcem toku (například formou grantů nebo dalších motivujících prvků).

15. Ochrana přírody, cestovní ruch a rekreace 15.1. Koncepce řešení Základní koncepcí této etapy práce je vyhodnocení vlivu cestovního ruchu a rekreace na krajinné ekosystémy v zájmovém území. Součástí výstupů je rámcová rešerše stávající úrovně zatížení cestovním ruchem v jednotlivých územích kraje v závislosti na jednotlivých formách, potenciálu a současného stavu cestovního ruchu. Jednotlivá hodnocení budou vztažena ke kraji jako celku, k jednotlivým turistickým oblastem kraje i k větším územním celkům vzhledem k širším územním vazbám. Na základě provedených analýz a syntéz budou navrženy opatření v oblasti cestovního ruchu a rekreace, která umožní vytvořit podmínky pro zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území se zřetelem na životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek. Výsledky analýz zatížení jednotlivých segmentů krajiny cestovním ruchem a rekreací Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 225

byly následně použity v navazujících analýzách řešící (ÚSES, Chráněná území)

15.2. Dostupná data a podklady 15.2.1. Prostorová data • kulturní a přírodní zajímavosti • průběh cyklistických a turist. tras • naučné stezky • vodácky zajímavé vodní toky • komunikace • členění marketingových turistických regionů (Česká centrála cestovního ruchu) • podrobná data atraktivních oblastí cestovního ruchu • CHKO, NP, přírodní parky • frekvence dopravy (počty přepravených cestujících - osobní, říční, železniční, letecká, lanovky, vleky) • frekvence na cyklostezkách, pěší turisté, vodáckých trasách • návštěvnost významných památek, měst • ubytovací kapacity a její využití v posledních pěti letech • Prognóza územního a hospodářského rozvoje Královéhradeckého kraje 15.2.2. Přehled dosud provedených analýz a koncepčních dokumentů rozvoje cestovního ruchu (zdroj: doplněná studie GaREP) 15.2.2.1. Programové a koncepční dokumenty státní politiky cestovního ruchu V průběhu posledních čtyřech letech vznikly významné koncepční a programové dokumenty v rámci státní regionální politiky, které deklarují ochotu a snahu státu veřejně podporovat oblast cestovního ruchu. Ze základních dokumentů je nutné uvést zejména: • Analýza příjezdového cestovního ruchu (1992 – 2001). Praha, ČCCR, 2002 • Kompendium statistik cestovního ruchu v ČR 2002. Praha, ČCCR, 2003 • Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR. Praha, MMR, 1999 • Konzultační dokument sektoru cestovní ruch. Praha, MMR, 1999 • Národní rozvojový plán ČR na období 2000-2006. Praha, MMR, 2000, 2001 • Program obnovy venkova. Praha, MMR, 1998-2002 • Program PHARE CBC • Sektorový operační plán cestovního ruchu a lázeňství. Praha, MMR, 2002 • Společný regionální operační program Regionů NUTS II na období 2003-2006. Praha DHV, 2002 • Státní program podpory CR. Praha, MMR, 2000, 2001 • Strategie regionálního rozvoje ČR. Praha, MMR, 1999 • Vliv členství ČR v EU na cestovní ruch. Praha, ČCCR, 2002 • Výsledky studie o příjezdovém cestovním ruchu do ČR. Praha, ČCCR, 2002 • Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje Z tohoto výčtu lze věnovat pozornost dvěma základním dokumentům, které mohou výrazně ovlivnit opatření, aktivity a přípravu projektů v cestovním ruchu na úrovni Královéhradeckého kraje a tedy ovlivnit i jeho životní prostředí. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 226

Sektorový operační program (SOP) cestovního ruchu a lázeňství se definuje základní priority a opatření. První prioritou je Podpora budování služeb pro cestovní ruch, pro kterou jsou dána opatření na zkvalitnění společných služeb pro cestovní ruch a lázeňství a rozvoj informačních systémů v cestovním ruchu. Druhou prioritou je Podpora tvorby produktů cestovního ruchu s opatřeními podporující marketing cestovního ruchu, vznik nových produktů cestovního ruchu, hmotné investice do ucelených produktů cestovního ruchu a lázeňství a podporující obnovu, údržbu a využití kulturně-historických a technických památek a přírodních atraktivit pro cestovní ruch nadregionálního významu. Společný regionální operační program (dále SROP) – význam cestovního ruchu je zde vyjádřen jeho zařazením mezi priority, konkrétně jde o prioritu č. 6 „Rozvoj cestovního ruchu v obcích a regionech“. Dokument je komplementární se SOP Cestovní ruch a lázeňství, který je orientován na aktivity, které mají nadregionální charakter, zatímco SROP obsahuje aktivity spojené s tvorbou regionálních produktů cestovního ruchu, podporou rozvoje drobných a malých podniků v cestovním ruchu a podporou investic pro realizaci infrastruktury cestovního ruchu na regionální úrovni a rekonstrukci technických a kulturních památek v obcích a regionech. Globálním cílem priority č. 6 „Rozvoj cestovního ruchu v obcích a regionech“ je zvýšit podíl cestovního ruchu na hospodářské prosperitě regionů, zvýšit objem přímých investic pro rozvoj cestovního ruchu a vytvářet nové pracovní příležitosti. Tento cíl má být dosažen prostřednictvím dílčích cílů: • zlepšení turistické nabídky a úrovně služeb v cestovním ruchu v regionech, • zvýšení domácí a zahraniční návštěvnosti regionů, • vytváření nových atraktivit, produktů a podniků v cestovním ruchu na regionální úrovni, • zvýšení úrovně aktivního podnikání v cestovním ruchu, • aktivní využití historického, kulturního a přírodního bohatství regionů, • zvýšení životní úrovně místního obyvatelstva.

15.2.2.2. Programové a koncepční dokumenty politiky cestovního ruchu regionální úrovně Mezi základní dokumenty v oblasti regionální problematiky cestovního ruchu patří v Královéhradeckém kraji následující materiály: • Návrh Programu rozvoje Královéhradeckého kraje. RRA Východní Čechy, BergmanGroup Praha, 2000 • Jung, Č.: Koncepce rozvoje cestovního ruchu Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, Krajský úřad Královéhradeckého kraje • Prognóza územního a hospodářského rozvoje Královéhradeckého kraje. SURPMO, inženýrská a projektová společnost, a.s., Hradec Králové 2001 • Program rozvoje cestovního ruchu turistické oblasti Krkonoše. GaREP, spol. s r.o., Brno, 2003 • Program rozvoje územního obvodu Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, KÚ • Regionální operační program NUTS II Severovýchod. Hradec Králové, RŘMV 2000, aktualizace ARR Liberec 2001 • Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje. RRA Východní Čechy, spol. s r.o., BergmanGroup Praha, DHV ČR Ostrava, spol. s r.o., Hradec Králové 2000 Ve všech dokumentech je akcentován význam a potenciální možnosti rozvoje cestovního ruchu v prostoru Královéhradeckého kraje. Navržené strategické cíle, priority a rozvojová Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 227

opatření jsou přitom v souladu s dokumenty státní politiky podpory cestovního ruchu. Informace k vybraným dokumentům: Návrh Programu rozvoje Královéhradeckého kraje Cestovní ruch je v tomto dokumentu chápán jako významný faktor hospodářského rozvoje kraje, podpora jeho rozvoje je vyjádřena v dílčím cíli A. „Využití regionálních specifických výhod a rozvojových možností k oživení hospodářství a rozvoji nových ekonomických aktivit a přitažení zahraničních investic do regionu“. Mezi výrazná a rychle rostoucí odvětví regionálního hospodářství je přitom řazen cestovní ruch. Proto bude podpora směřovat i k využití regionálního potenciálu a přírodně-historických památek ke zvýšení celkové úrovně cestovního ruchu. V rámci dílčího cíle A, kterému odpovídá problémový okruh A. „Ekonomický rozvoj, podpora podnikání“, je formulováno následující opatření týkající se cestovního ruchu: č. A.3.: Vytvoření programové nabídky v cestovním ruchu v regionu Cíle opatření: • zvýšení návštěvnosti regionu a prodloužení návštěvnické sezóny, • nová pracovní místa ve službách, • zvýšení podílu cizinců na počtu návštěvníků regionu, • rozšíření návštěvnosti turistů mimo nejvytíženější turistická střediska

Z uvedených dokumentů vyplývá snaha o zlepšení turistické nabídky a úrovně služeb v cestovním ruchu v regionech, o vytváření nových atraktivit, produktů a podniků v cestovním ruchu, ale zejména snaha o zvýšení domácí a zahraniční návštěvnosti regionů či o prodloužení návštěvnické sezóny, která na jednu stranu přispívá k rozvoji regionu, ale na stranu druhou může narušit jeho životní prostředí. Za oboustranně kladnou snahu lze označit snahu o rozšíření návštěvnosti turistů mimo nejvytíženější turistická střediska.

15.3. Analýza současného stavu Cestovní ruch v Královéhradeckém kraji je podmíněn přírodními a kulturně-historickými hodnotami. Intenzita cestovního ruchu v kraji v posledních letech roste vzhledem k dostupnosti regionu z významných sídel (včetně Prahy) a vzhledem k přímé vazbě na Polsko a širší vazby na Německo. Analýza aktuálního stavu cestovního ruchu a rekreace v kraji je proto žádoucí nejen v regionu, ale i současně s ohledem na širší územní vazby. Analýzy jsou provedeny dle koncepce řešení na základě dostupných dat. Královéhradecký kraj uspokojuje každého návštěvníka širokou nabídkou turistických produktů. Pro jednotlivé formy cestovního ruchu nabízí nejenom krásnou přírodu a zdravé životní prostředí nížinného, podhorského i horského charakteru, ale i atraktivní turistické cíle, jež jsou výsledkem staleté tradice osídlení tohoto kraje.


15.3.1. Regionalizace cestovního ruchu V rámci cestovního ruchu je území České republiky rozděleno Českou centrálou cestovního ruchu (ČCCR) na tzv. turistické regiony ČR (dříve Marketingové turistické regiony), jejichž vymezení neodpovídá vymezení krajů. Do Královéhradeckého kraje zasahují tři turistické regiony: Český ráj (sdílen s Libereckým a Středočeským krajem), Krkonoše (nově vyčleněný turistický region z TR Český sever, sdílen s krajem Libereckým) a Východní Čechy (sdílen s krajem Pardubickým). Pro každý z těchto turistických regionů je zpracováván Program rozvoje cestovního ruchu turistického regionu.

15.3.2. Návštěvnost a ubytování v číslech Intenzita cestovního ruchu v kraji v posledních letech roste vzhledem k dostupnosti regionu z významných sídel (včetně Prahy) a vzhledem k přímé vazbě na Polsko a nepřímé na Německo. Počet zahraničních turistů v registrovaných ubytovacích zařízeních se postupně zvyšuje a v roce 2001 činil cca 300 tis., což je 32 % z celkového počtu ubytovaných. Největší nárůst byl zaznamenán počátkem 90. let, postupně dochází ke stabilizovanému trendu s mírnými výkyvy. Převažují turisté ze sousedních zemí – z Německa (39 %), z Polska (8,5 %), a dále turisté z Nizozemí (7 %). Úměrně tomu se zvyšuje lůžková kapacita, která je po Praze největší v ČR (cca 52 tis. lůžek v roce 2001). Počet ubytovacích zařízení stoupl za poslední dekádu přibližně čtyřnásobně a v roce 2001 dosáhl počtu 1 562. Průměrná délka pobytu, kterou turista stráví v kraji dosáhla v roce 2001 hodnoty 4,5 dne.

15.3.3. Oblasti cestovního ruchu Mezi turisticky atraktivní oblasti Královéhradeckého kraje patří oblasti chráněných území, oblasti letní rekreace vázané na vodní plochy, oblasti regionálního významu využívané zejména pro krátkodobou rekreaci a ostatní lokální cíle významné pro cestovní ruch. Intenzita cestovního ruchu a zatížení životního prostředí je v jednotlivých částech chráněných území různá v závislosti na atraktivnosti objektů cestovního ruchu. V rámci území kraje lze proto vymezit kromě oblastí cestovního ruchu i centra cestovního ruchu – nadregionálního nebo regionálního významu. Chráněná území disponují v cestovním ruchu zejména svým přírodním potenciálem a členitým terénem, patří mezi oblasti celostátního významu. Krkonoše a Orlické hory jsou využívány v letním období pro turistiku a v zimním období pro zimní sporty, na jejich území dochází ke zvýšené intenzitě cestovního ruchu v lokálních střediscích (Špindlerův Mlýn, Deštná v Orlických horách). Český ráj a Broumovsko jsou využívány v letním období pro turistiku a horolezectví. Český ráj navíc disponuje kulturním potenciálem historických památek vyskytujících se na jeho území. Na území Královéhradeckého kraje jsou pro letní rekreaci využívány vodní plochy Rozkoš a Velký Vřešťov, které svou plochou umožňují provozování většího množství sportovních aktivit. Dalšími rekreačně využívanými vodními plochami v kraji jsou Jinolické rybníky, rybníky u Červeného Kostelce a Doksy u Trutnova. Mezi oblasti regionálního významu s převahou přírodního potenciálu patří Jestřebí hory a Žacléřsko a dále oblasti s kombinovaným potenciálem, kdy atraktivita dané oblasti je podpořena přírodním i kulturně-historickým potenciálem – Babiččino údolí, Dobrošov, Jičínsko, Novopacko a Královédvorsko. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 229

Ostatní území kraje již nejsou pro cestovní ruch plošně přitažlivé, přesto jsou v něm zastoupeny některé turisticky významné cíle (většinou památkové objekty), mezi které patří: MPR Josefov, Hradec Králové, Hořice, Třebechovice pod Orebem, zámky Hrádek u Nechanic a Chlumec nad Cidlinou.

15.3.4. Formy cestovního ruchu Cestovní ruch a rekreace jsou v Královéhradeckém kraji formovány v několika podobách. Nejvýznamnějšími formami cestovního ruchu jsou pěší turistika, cykloturistika a zimní turistika. Mezi další provozované formy cestovního ruchu patří rekreační a sportovní plavba, závěsné létání a paragliding, rekreace u vody, horolezectví, sportovní myslivost a rybolov, kulturní akce, sportovní akce, církevní akce, veletrhy a tematické trhy, lázně a příhraniční cestovní ruch, venkovská turistika. Značené turistické pěší trasy tvoří na celém území kraje dostačující síť, která umožňuje poznání všech zajímavých míst kraje. Turisticky značené cesty spravuje Klub českých turistů (KČT). Síť turistických tras je doplněna o naučné stezky, které spravuje většinou místní organizace. Hustota tras vzrůstá v turisticky atraktivních oblastech a s ní i počet turistů, tedy frekvence cestovního ruchu. Intenzita této formy cestovního ruchu není pravidelně sledovaným jevem, vychází pouze z odhadů v několika frekventovaných místech. Proto zatížení životního prostředí je možné stanovit pouze za základě těchto odhadů a hustoty sítě turistických tras. Cykloturistika jako forma trávení volného času zaznamenala během posledních osmi let obrovský rozmach. Její stále vzrůstající obliba podnítila vytvoření sítě cyklistických tras či přímo výstavbu nových cyklostezek. K páteřní síti „celorepublikových“ tras se přimykají v jednotlivých regionech vedlejší, doplňkové či naučné cyklistické trasy. Stejně jako u pěší turistiky zatížení životního prostředí je možné stanovit pouze za základě odhadů frekvence a hustoty sítě cyklistických tras. Lyžařské zimní aktivity (sjezdové lyžování a lyžařská turistika) se soustřeďují do 4 základních oblastí kraje – Krkonoše, Orlické hory, Jestřebí hory a Žacléřsko. V ostatních místech kraje jsou tyto aktivity časově limitované a jejich význam je místní, omezený na krátkodobou rekreaci obyvatel z okolí (např. Zvičina u Dvora Králové nad Labem). Zatížení je možné stanovit na základě plochy sjezdových drah, kapacity vleků a hustoty sítě lyžařských tras. Vodáctví v kraji nemá tak masový charakter na jako v Jihočeském kraji. Tato aktivita je vázána na splavnost jednotlivých úseků vodních toků, které jsou většinou splavné na jaře nebo při velkých deštích. Mezi stále splavné patří pouze úseky na Labi a Orlici. Sportovní plavba motorových a bezmotorových člunů je povolena pouze v lokalitě Velký Vřešťov. Ke stálé formě rekreování patří objekty druhého bydlení, jejichž shlukování a kapacita ovlivňuje kvalitu životního prostředí (zejména druhotně). Ostatní formy cestovního ruchu jsou vázány zejména na lokální objekty cestovního ruchu a jejich podíl na zatížení životního prostředí je dán návštěvností těchto aktivit. Koncentrace velkého počtu lidí zatěžuje ŽP zejména druhotně přes intenzivní dopravu a odpady apod.

15.3.5. Potenciál cestovního ruchu Atraktivita Královéhradeckého kraje vyplývající z množství přírodních, kulturních a historických památek a dalších příležitostí, skrývá značný potenciál a možnosti jeho využití Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 230

do budoucna. Území kraje nabízí z tohoto pohledu širokou škálu možných rekreačních aktivit, které v současné době nejsou plně využity. S potenciálem jednotlivých obcí kraje je třeba počítat do budoucna, jelikož lze u nich předpokládat možný rozvoj cestovního ruchu. A tedy i riziko zatížení životního prostředí stoupá v regionech s vyšším potenciálem (viz obr. 3).

Dle hodnocení současného stavu cestovního ruchu Královéhradeckého kraje jsou dány oblasti a centra cestovního ruchu, u kterých lze předpokládat největší riziko zatížení životního prostředí cestovním ruchem. Následující analýzy se budou zaměřovat zejména na tyto oblasti a také na oblasti se zatím nevyužitým potenciálem. Vedle pozitivních přínosů se objevily první signály ohrožení z přílišné koncentrace nebo nevhodné lokalizace aktivit cestovního ruchu v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny i cestovního ruchu. Přímé ohrožení životního prostředí cestovním ruchem hrozí zejména v narušení půdního pokryvu a následné erozi, v přenosu geneticky nepůvodních druhů vegetace, v narušení migrace a rozšíření živočišných druhů frekvencí či vznikem nových komunikací. V některých případech však daleko větší riziko přinášejí nepřímá ohrožení životního prostředí přes rekreační zařízení a dopravu. Přesně kvantifikovatelné údaje o vlivu cestovního ruchu na životní prostředí doposud neexistují.

15.4. Vliv cestovního ruchu na životní prostředí V turisticky atraktivních oblastech Královéhradeckého kraje, které čelí vysokému počtu návštěvníků, je postupně budována moderní základní turistická infrastruktura, která má nahradit nedostatečnou a zastaralou původní infrastrukturu. Cestovní ruch je v současné době koncentrován do několika nejvýznamnějších center, která musí čelit vysoké zátěží, jež není v souladu s ochranou životního prostředí a limity rozvoje, a vede k významným střetům zájmů.

15.4.1. Zatížení regionu návštěvností Intenzita cestovního ruchu v kraji v posledních letech roste vzhledem k dostupnosti regionu z významných sídel (včetně Prahy) a vzhledem k přímé vazbě na Polsko a nepřímé na Německo. Model zatížení krajiny cestovním ruchem je možné vytvořit na základě aktuálních údajů o kapacitě a využití ubytovacích zařízení, o celkovém počtu obyvatel sídel regionu a o návštěvností objektů a lokalit cestovního ruchu v kraji.

15.4.2. 2.Ubytovací kapacity Zjistit skutečné ubytovací kapacity v obcích a městech kraje je prakticky nemožné vzhledem k neexitující ohlašovací povinnosti fyzických a právnických osob o stavu vybavenosti a poskytovaných služeb, navíc tyto podrobné údaje Český statistický úřad nesděluje. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 231

V roce 2002 bylo v České republice cca 524,8 tis. lůžek v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu. Z nich bylo přibližně 52 tis. lokalizováno v Královéhradeckém kraji (2. místo po Praze). Rozhodující část lůžek (cca 35 tis.) v rámci ubytovacích kapacit kraje se nachází v turistické oblasti Krkonoše, ve které je koncentrace turistických lůžek přibližně osmkrát vyšší než koncentrace obyvatelstva a v přepočtu na obyvatele dosahuje nejvyšší hodnoty mezi všemi regiony České republiky (na 1 000 obyvatel připadá přibližně 306 lůžek v ubytovacích zařízeních, v úhrnu České republiky dosahuje tento ukazatel hodnoty 55,7 lůžek, v úhrnu Královéhradeckého kraje pak 108,3 lůžek). Podobně významné postavení cestovního ruchu lze dokumentovat také srovnáním prostřednictvím rozlohy území okresů. Koncentrace turistických lůžek na km2 se v okrese Trutnov pohybuje kolem 32,2, v úhrnu České republiky dosahuje tento ukazatel hodnoty 7,2 lůžek/km2, v úhrnu Královéhradeckého kraje pak 12,5 lůžek/km2. Tato územní koncentrace je po Praze a okrese Jablonec nad Nisou nejvyšší mezi okresy České republiky. Počet ubytovacích zařízení stoupl v Královéhradeckém kraji za poslední dekádu přibližně čtyřnásobně a v roce 2001 dosáhl počtu 1 618, v okrese Trutnov 1 094 zařízení. Přesné údaje o kapacitě ubytování (kromě regionu Krkonoše) jsou k dispozici pouze na úrovni bývalých okresů, odhadem lze však říci, že lůžková kapacita žádného jiného střediska v kraji nepřesahuje hranici 3 000 lůžek. Vybavenost ostatních regionů kraje je v tomto ohledu o minimálně o stupeň níže než v Krkonoších. Mezi centra cestovního ruchu s lůžkovou kapacitou přesahující hranici 800 lůžek lze zařadit krajské město Hradec Králové a obce v regionech vhodných pro dlouhodobější rekreaci – tj. centra cestovního ruchu v Krkonoších (viz obr. 2), Orlických horách a Českém ráji.

15.4.3. Využití ubytovacích zařízení Podle počtu lůžek a průměrné počtu přenocování (hodnota 3,8 dne), kterou turista strávil v kraji v roce 2002, lze teoreticky vypočítat maximální možné využití ubytovacích kapacit Královéhradecké kraje. Výsledná hodnota 4,9 mil. ubytovaných návštěvníků je přibližně pětinásobek skutečného počtu ubytovaných návštěvníků kraje (910 tis.), reálná hodnota je dána sezónností jednotlivých středisek. Samotný okres Trutnov navštívilo přes 600 tis. hostu. Významné postavení zaujímají z hlediska lůžkových kapacit i realizované návštěvnosti největší turistická centra Krkonoš – např. Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou se umístily v posledních 3 letech mezi 6 nejnavštěvovanějších turistických středisek v České republice. Počet zahraničních turistů v registrovaných ubytovacích zařízeních se postupně zvyšuje a v roce 2002 činil cca 320 tis., což je 35 % z celkového počtu ubytovaných. Největší nárůst byl zaznamenán počátkem 90. let, postupně dochází ke stabilizovanému trendu s mírnými výkyvy. Převažují turisté ze sousedních zemí – z Německa (62 %), z Polska (11 %), a dále turisté z Nizozemí (8 %). Charakter návštěvnosti Královéhradeckého kraje je díky přírodním podmínkám příznivě vyrovnaný v oblastech Krkonoš a Orlických hor. Na první čtvrtletí v Krkonoších připadá přibližně 27 % ubytovaných hostů, na druhé čtvrtletí 24 %, na třetí (letní sezóna) 32 % a na čtvrté čtvrtletí 17 %. V ostatních oblastech kraje, které nejsou využívány pro zimní


sporty a jsou vázány letní rekreaci a na kulturní památky a akce, je hlavní nápor návštěvnosti v letních měsících (cca 78 % návštěvníků). Výjimka Hradec Králové vyrovnaný stav celý rok.

15.4.4. Návštěvnost objektů cestovního ruchu Návštěvnost objektů cestovního ruchu lze sledovat většinou pouze z údajů objektů zpřístupněných za určité vstupné, návštěvnost ostatních lokalit lze určit pouze odhadem nebo z výsledků lokálních sčítacích akcí. Mezi základní objekty cestovního ruchu v České republice patří památkové objekty (hrady, zámky, kláštery, kostely, zříceniny, mlýny, věže apod.), kulturní objekty (muzea, galerie, hvězdárny, divadla), sportovní objekty (bazény, koupaliště), přírodní objekty a lokality (Adršpašské skály) a ostatní (ZOO). Památkové objekty Památkové objekty jsou obecně ve správě Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu, ústředních orgánů jiných resortů, dalších ústředních orgánů, dalších orgánů státní správy, obcí a měst, občanských sdružení dle zákona č.83/90 Sb., obecně prospěšných společností, církve, podnikatelů a jiných subjektů. V roce 2002 navštívilo 19 evidovaných památek v Královéhradeckém kraji (8,15 % stavu v ČR, 5.místo mezi kraji) cca 667,5 tis. návštěvníků (7 % návštěvníků památek v ČR, 7. místo mezi kraji). Největší návštěvnost v kraji měl v r. 2002 státní zámek Ratibořice (131 tis.), dále hrad Kost (70 tis.) a státní zámek Hrádek u Nechanic (51 tis.). Tab. 1 Přehled o zpřístupněných památkových objektech a jejich návštěvnosti v jednotlivých okresech Královéhradeckého kraje v roce 2002 (dle IPOS - Ministerstvo kultury) Okres

Počet objektů Návštěvnost

Jednotlivé objekty (Z – zámek, H – hrad)

Hradec Králové

2

65 347

Jičín

5

200 869

Z Dětenice, Z Humprecht, H Kost, H Pecka, Valdická brána v Jičíně

Náchod

6

244 518

Vojenská pevnost Bouda, klášter Broumov, Z Náchod, Z Nové Město nad Metují, Z Ratibořice

Rychnov nad Kněžnou

5

121 171

Z Častolovice, Z Doudleby nad Orlicí, Z Opočno, H Potštejn, Z Rychnov nad Kněžnou

Trutnov

1

40 139

Z Hrádek u Nechanic, Z Karlova Koruna

Z Kuks

Památkové objekty jsou navíc stále častěji vtahovány do společenského a kulturního života obcí a měst. Pořádají se zde nejen drobné kulturní programy (tanec, hraní hudební skladby v dobovém oděvu, šerm, scénky ze života na zámku apod.) v rámci prohlídek, ale i výstavy, koncerty, divadelní představení apod. Jejich počet se během posledních let zvýšil v rámci ČR z 5,6 tis. v r. 1998 na 13,5 tis. v r. 2002, tj. o 140,7 %. Vzestupnou tendenci má i počet návštěvníků těchto akcí, a to z 1,9 mil. v r. 1998 na 2,6 mil. v r. 2002.


V Královéhradeckém kraji se konalo v r. 2002 dle údajů IPOS Ministerstva kultury ČR 545 kulturních akcí, které navštívilo cca 134,7 tis. návštěvníků. Kulturní objekty V Královéhradeckém kraji existuje 6 galerií, 25 muzeí a 13 poboček, 10 památníků. V roce 2002 bylo k dispozici v těchto objektech 87 expozic a bylo upořádáno 180 výstav, které navštívilo 395 202 hostů. Dále bylo uspořádáno 478 přednášek a jiných kulturně výchovných akcí, které navštívilo dalších 78 851 lidí. Největší návštěvnost v kraji má dle počtu návštěvníků expozic a výstav Krkonošské muzeum Vrchlabí (67 049), Okresní muzeum Náchod (55 403) a Třebechovické muzeum betlémů (53 267). Galerie - Galerie moderního umění v Hradci Králové s počtem (21 985) a Okresní muzeum a galerie v Jičíně 10 756 (ostatní galerie mají méně než 5000 návštěvníků). Dle počtu návštěvníků kulturně výchovných akcí – Třebechovické muzeum betlémů (13 260) a Okresní muzeum a galerie Jičín (5 601). Největší divadelní návštěvnost má divadlo DRAK v Hradci Králové 84 590 hostů a Klicperovo divadlo 68 819 hostů. Vysokou návštěvností se pyšní i hvězdárny v kraji – Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové (62 238) a Hvězdárna v Úpici (11 918). Zajímavostí je soukromá hvězdárna ve Rtyni v Podkrkonoší (160 hostů). Ostatní Mezi ostatní objekty patří sportovní objekty, přírodní objekty (lokality) a ostatní. Mezi nejnavštěvovanější objekty cestovního ruchu tohoto typu se sledovatelnou návštěvností patří Adršpašské skály s roční návštěvností 250 000, ale zejména Zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem jejíž roční návštěvnost 520 000 je nejvyšší v celém kraji. Souhrn Celkové zatížení krajiny intenzitou cestovního ruchu (resp. koncentrací lidí účastnících se cestovního ruchu) lze stanovit z hodnot: i) ii) iii)

využití ubytovacích kapacit; sledované návštěvnosti lokalit a objektů cestovního ruchu; odhadnuté návštěvnosti v nesledovaných lokalitách.

Největší zatížení vykazují zejména oblasti tradičních center cestovního ruchu. Na území Královéhradeckého kraje dle intenzity cestovního ruchu vyčnívají nad běžným průměrem tradiční oblasti Krkonoše, Orlické hory a jižní část Českého ráje. Plošně menšími ale stejné intenzity jsou oblasti Adršpašsko-Teplicko, Náchodsko, Královédvorsko a město Hradec Králové. V oblasti Krkonoš dochází k extrémní koncentraci v Peci pod Sněžkou (se severní částí obce – Sněžka), dále Špindlerův Mlýn, branou do Krkonoš je Vrchlabí a mezi tato sídla lze zařadit i Jánské lázně (díky lanovce na Černou horu a lázním). Z několika zdrojích se uvádí roční návštěvnost Krkonoš 6 mil. V oblasti Orlických hor lze pouze odhadnout extrémní koncentrace návštěvníků v oblastech známých středisek Deštné a Říčky, které ovšem svým objemem nedosahují středisek v Krkonoších. Na rozdíl od ostatních přirozených oblastí se zvyšuje zatížení v těchto oblastech koncentrací návštěvníků také v zimní sezóně.


Český ráj zasahuje jen částečně na území kraje, ale právě jedněmi ze svých nejnavštěvovanějších lokalit – hrad Kost, Prachovské skály a Jičín. V oblasti AdršpašskoTeplické je extrémní zatížení dáno zejména návštěvností v Adršpašských skalách. Na Náchodsku je nejzatíženější částí Babiččino údolí, zejména v okolí Ratibořic. Na Královédvorsku je jednoznačně největším tahounem zoologická zahrada a zámek Kuks s Braunovým Betlémem. Tyto čtyři oblasti jsou typické svou letní sezónností, v zimním období návštěvnost klesá téměř až na nulovou hodnotu (výjimkou je zimní provoz zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem, ale vzhledem k celkové návštěvnosti nezpůsobuje výraznou zátěž území). Poslední oblastí je krajské město Hradec Králové a jeho okolí, zcela plní funkci kulturního, sportovního a administrativního centra kraje. Návštěvnost vyplývající z cestovního ruchu je rovnoměrně rozložena celoročně s mírným navýšením v letní sezóně. Na základě papírově známých skutečností hodnot jednotlivých jevů byly stanoveny čtyři základní stupně zatížení (viz obr. 5) – malé (do 20 tis. návštěvníků), zvýšené (20 – 70 tis. návšt.), vysoké (70 – 200 tis. návštěvníků) a extrémní (nad 200 tis. návštěvníků). Největší váha byla kladena na vyčíslitelné údaje sledovatelné návštěvnosti, ostatní hodnoty zatížení stanoveny syntézou regionálních informací a odhadů návštěvnosti.

15.4.5. Zatížení objekty individuální rekreace Mezi objekty individuální rekreace (tzv. objekty druhého bydlení) se řadí soukromé chaty, chalupy, zahradní domky a chaty užívané nekomerčně jen jejich vlastníky, případně nejbližšími rodinnými příslušníky. Vysokým počtem objektů druhého bydlení zaujímá ČR v Evropě přední postavení. Hodnotit zatížení krajiny tímto typem rekreace lze z údajů o počtu objektů druhého bydlení a z údajů o trvalém bydlišti majitele (za předpokladu, že z místa trvalého bydliště dojíždí). Data o počtu objektů druhého bydlení byla naposledy zjišťována při SLDB v roce 1991 (zdroj ČSÚ), při kterém se kromě klasických chat, chalup a rekreačních domků sledovaly také byty v rekreačních chalupách nevyčleněných z bytového fondu. Tato statistika je však zatížena mnoha metodickými nepřesnostmi, proto tyto údaje musíme brát se značnou rezervou (zejména ve městech). Mezi obce s největším počtem objektů druhého bydlení patří Hradec Králové (2289), Pec pod Sněžkou (346), Náchod (308), Červený Kostelec, Deštné v Orlických horách, Trutnov a Stará Paka (nad 240 objektů). Hradec Králové vyčnívá svým počtem z důvodu velkého počtu chat v zahrádkářských koloniích, a dále se tento údaj vztahuje k poměrně velkému území. Proto za reprezentativnější hodnoty lze považovat počet objektů druhého bydlení v jednotlivých obcích na 1 km2 plochy obce (viz obr. 6). Po této úpravě se Hradec Králově posunul až na třetí místo za Meziměstí (44 objektů na 1 km2) a Lhotu pod Hořičkami (24 objektů na 1 km2). Z analýzy lze vysledovat lokality s největší hustotou rekreačních objektů – západní cíp kraje (začínající Český ráj), Podzvičinsko, Babiččino údolí a okolí, severní podhůří Orlických hor, Hradec Králové a okolí Meziměstí. V tomto srovnání nepatří oblast Krkonoš k dominantním, vzhledem k velké rozloze a poměrně dlouhodobé ochraně národního parku (vzhledem k ostatním obcím kraje). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 235

Strukturu vlastnických vztahů k objektům individuální rekreace lze naposledy zjistit ze SLDB v roce 1971. Tyto údaje jsou vhodné ke zjištění směrů a případné intenzity pohybu za rekreací, bohužel vzhledem ke staří dat je analyzování tohoto způsobu zatížení ŽP neaktuální. Obecně platí, že podíl majitelů s trvalým bydlištěm ve velkých městech stoupá s atraktivitou území (např. v Krkonoších mělo více než dvě pětiny majitelů trvalé bydliště v Praze).

Zatížení území Královéhradeckého kraje individuální rekreací bylo stanoveno na základě hustoty objektů druhého bydlení v jednotlivých obcích do čtyř kategorií (viz obr. 7) – malé (do 2 objektů na 1 km2), zvýšené (2 - 7 objektů na 1 km2), vysoké ( 7 – 20 objektů na 1 km2), extrémní (nad 20 objektů na 1 km2). Jednotlivé areály vznikly interpolací hodnot, okrajových oblastech kraje v důsledku chybějících hodnot došlo ke zkreslení, přesto lze tyto areály použít dále k celkovému hodnocení vlivu cestovního ruchu na ŽP.

15.4.6. Zatížení krajiny dopravou probíhající v rámci cestovního ruchu Královéhradecký kraj zatím není zpřístupněn žádným v evropském měřítku významným dopravním tahem, přesto je jeho dostupnost umožněna několika silnicemi I. třídy a železničními tratěmi, díky nimž sídla kraje disponují přímým spojením s Prahou, Pardubicemi, Olomouci a dalšími sídly České republiky, které zároveň představují hlavní zdroj účastníků cestovního ruchu. Velmi důležitým faktorem je také kontaktní poloha na státní hranici s Polskem. Mezi základní formy dopravy, které se vyskytují na zkoumaném území, patří silniční, železniční a letecká doprava. Jako formu dopravy lze označit také prvky turistické dopravní infrastruktury, do které náleží cyklostezky, značené trasy, lanovky, vleky apod. – podrobná charakteristika těchto turistických forem dopravy je součástí následujících analýz zatížení krajiny jednotlivými formami cestovního ruchu. Silniční doprava Vzhledem ke vzrůstající automobilizaci v ČR a zvyšujícím se podílu přepravovaného zboží a osob motorovými vozidly má silniční doprava největší podíl na zatížení krajiny ze všech forem dopravy – hlukem, vibracemi, zplodinami či odříznutím migrace. V Královéhradeckém kraji jsou nejvýznamnějšími komunikacemi silnice I. třídy o celkové délce 415,5 km – jako důležité průtahové komunikace slouží silnice č. E442 ve směru SZ – JV a silnice č. E67 ve směru Z – SV. Síť těchto komunikací je doplněna silnicemi II. třídy o celkové délce cca 879 km. Celková hustota sítě silnic I. a II. třídy činí 27 km/100km2. Síť komunikací je dále zahuštěna silnicemi III. třídy a místními komunikacemi, jejichž význam je však vzhledem velikosti zkoumaného území již menší a lze jejich vliv na zatížení krajiny zanedbat.


Charakterizovat zatížení území dopravou je možné z hodnot frekvence dopravy na jednotlivých úsecích silnic. Takové šetření provádí Ředitelství silnic a dálnic České republiky každých pět let pod názvem „Sčítání dopravy na dálniční a silniční síti“, poslední bylo pro zkoumané území provedeno v roce 2000. K jednotlivým úsekům silnic jsou k dispozici údaje celoročního průměru frekvence dopravy za 24 h (celkové i frekvence dle typu vozidla). Co by dále mohlo zpřesnit vliv dopravy v cestovním ruchu na zatížení krajiny a co bohužel není součástí zmíněného sčítání je frekvence dopravy v pracovních dnech, víkendech a svátcích či o prázdninách, a počet přepravených osob. K charakterizování vlivu pohybu účastníků cestovního ruchu pomocí motorových vozidel byly vybrány údaje o frekvenci osobních automobilů a autobusů (viz obr. 8). Z těchto hodnot nelze určit jaký podíl činí doprava cestovního ruchu, proto pro zjednodušení předpokládáme, že je poměr dopravy cestovního ruchu k ostatním funkcím dopravy stejný na všech úsecích zájmového území. Obr. 9 Zatížení krajiny silniční dopravou probíhající v rámci cestovního ruchu Zatížení území Královéhradeckého kraje intenzitou dopravy za účelem cestovního ruchu bylo stanoveno z frekvence osobních automobilů a autobusů za 24 hodin na jednotlivých úsecích silnic I. a II. třídy do čtyř kategorií (viz obr. 9) – malé (do 1 000 vozidel), zvýšené (1 - 5 tis. vozidel), vysoké ( 5 – 10 tis. vozidel), extrémní (nad 10 000 vozidel). Vzhledem k růstu intenzity provozu a počtu vozidel bude zatížení krajiny dopravou stále vzrůstat. Přispívají k tomu i záměry rozvoje silniční sítě - nejvýznamnějším v Královéhradeckém kraji je záměr dokončení dálnice D 11. Ta by měla vést z Prahy do Hradce Králové (úsek do Poděbrad je již hotový) a potom přes Jaroměř do Trutnova a dále do Polska. Z Jaroměře je dále uvažována výstavba rychlostní komunikace, státní hranici by R 11 měla překračovat někde v prostoru stávajícího hraničního přechodu Královec – Lubawka (dle Návrhu rozvoje dopravních sítí v ČR z roku 1999). Dále se uvažuje o úpravách na silnici č. I/14, která tvoří příhraniční tangenciální spojení Ústecka, Děčínska, Českolipska, Liberecka a Semilska až po Trutnov (dle Národního rozvojového plánu ČR), kde kromě jiného roste i rekreační zátěž směřující ze SRN do Krkonoš. Tyto záměry však zcela jistě přispějí k podstatnému zlepšení dopravní dostupnosti center a lokalit cestovního ruchu na severu a východě kraje. Železniční doprava Ve srovnání s ostatními kraji nepatří železniční síť k nejvýznamnějším - žádná železniční trať v oblasti není zařazena mezi národní koridory. Nejvýznamnějším železničním uzlem území je Hradec Králové, z nějž radiálně vychází pět železničních tratí různého charakteru a významu. Železniční síť v kraji o délce 619 km je poměrně rovnoměrně rozložena Hustota sítě dosahuje hodnoty 13 km na 100 km2. Elektrifikovány jsou pouze tratě v jižní rovinaté části kraje o délce 97 km. V turisticky atraktivních regionech horských oblastí jsou tratě vedeny pouze podhůřími, do centrálních středisek (Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Deštné v Orlických horách apod.) nezajíždí. Potenciál využití železnice pro cestovní ruch v turisticky atraktivních oblastech je velký, brzdí jej však malá podpora vládní politiky a situace Českých drah. Přitom


plné využití železnice by v některých oblastech kraje mohlo snížit frekvenci silniční dopravy a tedy zatížení krajiny. Zatížení krajiny využitím železnice při cestovním ruchu lze hodnotit dle frekvence osobních vlaků na jednotlivých tratích či počtem přepravených cestujících. Tyto hodnoty však Českými drahami nebyly poskytnuty. Zatížení území Královéhradeckého kraje intenzitou železniční dopravy za účelem cestovního ruchu bylo stanoveno z frekvence spojů určených pro přepravu osob z jízdního řádu pro období 14.-20.7.2003, kdy byla minimalizována doprava ve školním roce. Z hodnot frekvence spojů v jednotlivých dnech byly vypočteny hodnoty průměrné denní intenzity osobní železniční přepravy za jednotlivé úseky železniční sítě. Zatížení železniční dopravou bylo rozděleno do čtyř kategorií– malé (do 20 spojů denně), zvýšené (20 – 40 spojů), vysoké ( 40 – 70 spojů), extrémní (nad 70 spojů denně). Dle záměrů rozvoje železniční sítě nejsou kromě běžných údržbových prací známy akce, které by měly vést ke zlepšení stavu drážní infrastruktury v kraji. Letecká doprava Letecká doprava představuje v rámci cestovního ruchu Královéhradeckého kraje pouze doplňkovou funkci, přestože letecké spojení představuje nejrychlejší způsob přepravy cestujících. Na území kraje nejsou letiště vnitrostátního významu, nejbližší civilní letiště je otevřeno v Pardubicích. Jedinou formu letecké dopravy zde představuje sportovní a komerčního létání vyhlídkových letů, které však pro svou malou intenzitu nepředstavuje kromě občasného zatížení hlukem výraznou hrozbu pro životní prostředí kraje (letiště Vrchlabí, Žireč, Hradec Králové, Jičín a další). Vyhlídkové lety směřují zejména do oblasti Krkonoš a Orlických hor. V letošním roce Armáda ČR převedla letiště v Hradci Králové do rukou města, o jeho dalším osudu se jedná. Pro hlavní střediska cestovního ruchu je důležitá letecká záchranná služba, pro jejíž provoz se v záměrech uvažuje o zřizování helioportů.

15.4.7. Zatížení krajiny jednotlivými formami cestovního ruchu Zatížení krajiny cestovním ruchem je dáno kumulací návštěvníků v sídlech (daná návštěvností sídel a lokalit cestovního ruchu, využitím ubytovacích kapacit a dle počtu objektů druhého bydlení) a jejich pohybem mezi těmito sídly či objekty cestovního ruchu. Předcházející kapitoly byly proto zaměřeny na bodové zatížení jednotlivých sídel v Královéhradeckém kraji (dále kraj) a liniové zatížení dopravou probíhající v rámci cestovního ruchu. Mezi nejvýznamnější formy cestovního ruchu, které byly hodnoceny ve zkoumaném území, patří pěší turistika, cykloturistika, vodní turistika, sjezdové zimní sporty a lyžařská turistika. Ostatní formy cestovního ruchu (kongresová turistika, kulturní a sportovní akce, veletrhy, venkovská turistika, lázně) byly zahrnuty již v analýze návštěvnosti jednotlivých objektů cestovního ruchu, nejsou proto uvedeny v následujícím textu. Horolezectví, paragliding, sportovní myslivost a rybolov nejsou zahrnuty do této analýzy vzhledem k chybějícím údajům. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 238

Pěší turistika Značené turistické pěší trasy tvoří na celém území kraje dostačující síť, která umožňuje poznání všech zajímavých míst kraje. Turisticky značené cesty spravuje Klub českých turistů (KČT). Intenzita této formy cestovního ruchu není pravidelně sledovaným jevem, vychází pouze z odhadů v několika frekventovaných místech. Obr. 12 Zatížení krajiny pěší turistikou V současné době je v České republice označeno celkem 38 500 km pěších tras (dle KČT), z toho v Královéhradeckém kraji je označeno cca 2 980 km tras. Celková hustota sítě turistických tras v kraji činí přibližně 62,5 km/100 km2. Obecně platí, že je hustší v turisticky atraktivnějších oblastech. Lze říci, že síť značených turistických tras pro pěší je na celém území kraje dostačující. Dle Prognózy rozvoje Královéhradeckého kraje je doporučeno doplnit stávající síť o naučené stezky, zejména na Broumovsku a Žacléřsku, v Orlických a Jestřebích horách. Intenzita pěší turistiky je maximální v letním období a kulminuje zejména v červenci a srpnu. Dostupné údaje o průměrné denní frekvenci pěších turistů se vztahují pouze k několika lokalitám (frekvence turistů z Růžové hory směrem na Sněžku dosahuje v letním období hodnot až 2 – 3 tis. osob za den) a vzájemně jsou těžko srovnatelné. Proto stanovení komplexního zatížení krajiny předpokládejme, že frekvence pěších turistů je přímo úměrná hustotě turistických tras. Zatížení území kraje pěší turistikou bylo stanoveno z hustoty turistických tras do čtyř kategorií– náhodné (0 km/100 km2), malé (1 – 50 km/100 km2), zvýšené ( 51 – 150 km/100 km2), vysoké (nad 150 km/100 km2). Největší hustota turistických tras (viz obr. 12), resp. největší potenciální zátěž pěší turistikou, je v oblasti Prachovských skal na Jičínsku, na jižním hřebenu Krkonoš, v oblasti Adršpašsko-Teplických skal, v okolí Rtyně v Podkrkonoší, Broumovské stěny, na jih od Náchoda a v severní části Orlických hor. Cykloturistika Cykloturistika jako forma trávení volného času zaznamenala během posledních osmi let obrovský rozmach. Její stále vzrůstající obliba podnítila vytvoření sítě cyklistických tras či přímo výstavbu nových cyklostezek. K páteřní síti „celorepublikových“ tras se přimykají v jednotlivých regionech vedlejší, doplňkové či naučné cyklistické trasy. Stejně jako u pěší turistiky zatížení životního prostředí je možné stanovit pouze za základě hustoty sítě cyklistických tras. V současné době je v České republice označeno celkem 20 500 km cyklistických tras (dle KČT), z toho v Královéhradeckém kraji je označeno cca 1 800 km tras. Celková hustota sítě cyklistických tras v kraji činí přibližně 37,8 km/100 km2. Názor, že je tato síť hustší v turisticky atraktivnějších oblastech, platí výrazně pouze v Krkonoších, oproti turistickým trasám je výrazně hustší v okolí měst. Plánovaná síť registrovaných cyklistických tras není na území kraje zcela hotova – vyznačení v terénu je provedeno zatím jen v okresech Náchod, Jičín a Trutnov. Ve zbylém území kraje je stanovení a následné postupné vyznačování tras zatím ve stadiu příprav. Intenzita cykloturistiky je maximální v letním období a kulminuje zejména v červenci a srpnu. Dostupné údaje o průměrné denní frekvenci cyklistů se vztahují pouze ke Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 239

komunikacím, na kterých bylo provedeno plánované Sčítání frekvence dopravy 2001 Ředitelstvím silnic a dálnic, nebo k trasám probíhajícím centry větších měst. Tyto údaje nejsou dostačující pro stanovení celkového zatížení kraje touto formou cestovního ruchu. Proto pro stanovení komplexního zatížení krajiny předpokládejme, že frekvence cykloturistů je přímo úměrná hustotě současných cyklistických tras, i když síť není zatím kompletní. Zatížení území kraje cykloturistikou bylo stanoveno z hustoty cyklistických tras do čtyř kategorií– náhodné (0 km/100 km2), malé (1 – 50 km/100 km2), zvýšené ( 51 – 150 km/100 km2), vysoké (nad 150 km/100 km2). Největší hustota cyklistických tras je patrná v oblasti jižního hřbetu Krkonoš, dále v okolí Broumovských stěn i na jihovýchod od Hradce Králové se hodnota pohybuje okolo 150 km/100 km2. Zimní sporty Lyžařské zimní aktivity (sjezdové lyžování a lyžařská turistika) se soustřeďují do 4 základních oblastí kraje – Krkonoše, Orlické hory, Jestřebí hory a Žacléřsko. V ostatních místech kraje jsou tyto aktivity časově limitované a jejich význam je místní, časově omezený na krátkodobou rekreaci obyvatel z okolí (např. Zvičina u Dvora Králové nad Labem). Zatížení je možné stanovit na základě plochy sjezdových drah, kapacity vleků a hustoty sítě lyžařských tras. Pro lyžařskou turistiku jsou využívány často některé značené turistické trasy, v horských oblastech je pro tyto aktivity využíváno speciálních značených zimních turistických tras. Oba typy tras bývají ve vyšších partiích značeny tyčemi a většinou se navzájem prolínají. Kromě toho je v okolí každého střediska upravován autonomní systém místních běžeckých stop a okruhů, případně i závodních a standardních běžeckých tratí. Možnou zátěž krajiny lyžařskou turistikou lze tedy odvodit ze zátěže dané hustotou značených turistických tras (viz obr. 12). Největší zátěž se projevuje v horských oblastech, kde vzhledem ke sněhovým podmínkám se jedná o časově delší období (tj. v oblastech nad 600 m n.m. cca 4 měsíce). Zatížení území kraje zimními lyžařskými sporty bylo stanoveno na základě jejich intenzity dané hustotou tras, kapacitou sjezdovek a nadmořskou výškou do čtyř kategorií (viz obr. 14) – náhodné (oblasti pod 600 m n.m., jev nezjištěn), malé (místní lokality zimních sportů), zvýšené (nad 600 m n.m., kapacita vleků v sídle přes 1000 osob/hod), vysoké (nad 600 m n.m., kapacita vleků v sídle nad 5000 osob/hod). Největší zatížení dané kapacitou vleků má Špindlerův Mlýn, která se pohybuje ve dvou lokalitách Svatý Petr a Medvědín téměř na hodnotě 17 000 osob/hod. Ostatní střediska Pec pod Sněžkou a Jánské lázně mají celkovou kapacitu vleků přes 8 000 osob/hod, Deštné v Orlických horách téměř 6 000 osob/hod. Vodní turistika a sporty Vodáctví v kraji nemá tak masový charakter na jako v Jihočeském kraji. Tato aktivita je vázána na splavnost jednotlivých úseků vodních toků, které jsou většinou splavné na jaře nebo při velkých deštích, a také vzhledem k velké četnosti jezů na tocích nejsou tak využívány. Zatížení krajiny touto aktivitou je nízké, má pouze liniový charakter. Mezi vodácky zajímavé vodní toky (viz obr. 15) v kraji patří (od západu) Cidlina s Javorkou, Labe s, Úpa, Metuje, Orlice (Divoká, Tichá) a její přítoky (Dědina se Zlatým potokem, Bělá s Kněžnou, Zdobnice). Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 240

Sportovní plavba motorových a bezmotorových člunů je povolena pouze v lokalitě Velký Vřešťov a Rozkoš. Ostatní formy Ostatní formy cestovního ruchu jsou vázány na vybavenost objektu cestovního ruchu či turistického střediska a jeho okolí ostatní sportovní infrastrukturou, která rozšiřuje spektrum možných aktivit. Řadíme k ní bazény, koupaliště, atletické a zimní stadiony, sportovní haly, tělocvičny a hřiště pro různé hry (tenis, volejbal, basketbal, nohejbal, squash apod.), bowling a fitness centra, golfová hřiště, paraglyding atd. Podíl těchto forem cestovního ruchu a rekreace na zatížení životního prostředí je dán návštěvností (viz kap.2) těchto objektů (kromě paraglidingu a horolezectví). Koncentrace velkého počtu lidí zatěžuje ŽP zejména druhotně přes intenzivní dopravu a odpady apod.

Použité podklady: Analýza příjezdového cestovního ruchu (1992 – 2001). Praha, ČCCR, 2002 Bína, J. a kol.: Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR. Brno, Ústav územního rozvoje, 2001, 22 s. Cestovní ruch a Evropská unie. Praha, VŠE, 2000, 174 s. Kompendium statistik cestovního ruchu v ČR 2002. Praha, ČCCR, 2003, 39 s. Koncepce rozvoje cestovního ruchu Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, KÚ, 2002 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR (na období 2002 – 2007). Praha, MMR, 2002 Památkové lokality, územní plánování a cestovní ruch. Brno, Ústav územního rozvoje, 2002 Plán péče CHKO Broumovsko. Plán péče CHKO Český ráj. Plán péče CHKO Orlické hory. Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo. KRNAP, 2001 Prognóza územního a hospodářského rozvoje Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, KÚ, 2001 Program rozvoje územního obvodu Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, KÚ Statistická ročenka ČR 2001. Praha, ČSÚ, 2002, Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje. Hradec Králové, KARR, 1999 Vliv členství ČR v EU na cestovní ruch. Praha, ČCCR, 2002 Výsledky studie o příjezdovém cestovním ruchu do ČR. Praha, ČCCR, 2002, 12 s.


15.5. Souhrn pro strategii ochrany přírody, cestovní ruch rekreace 15.5.1. Základní zásady a strategické cíle Celkový vliv cestovního ruchu na životní prostředí je možné charakterizovat jako zatížení vyvolané pobytem (přítomností) osob účastnících se cestovního ruchu a jejich pohybem za účelem cestovního ruchu a rekreace. Souhrnné zhodnocení vlivu cestovního ruchu na životní prostředí Královéhradeckého kraje lze provést na základě předchozích výsledků. Zatížení vyvolané pobytem (přítomností) osob účastnících se cestovního ruchu bylo stanoveno průnikem hodnot zatížení návštěvností a zatížení objekty individuální rekreace. Větší váha byla kladena na zatížení návštěvností. Zatížení území kraje bylo stanoveno do pěti kategorií– zanedbatelné, malé, zvýšené, vysoké a extrémní. Největší zatížení přítomností či pobytem účastníků cestovního ruchu a rekreace je v tradičních centrech cestovního ruchu a jejich okolí. Obecně vysoké zatížení je v těchto oblastech – Krkonoše a Orlické hory, Adršpašsko-Teplicko, Český ráj, v okolí města Náchod s Babiččiným údolím, Královédvorsko a okolí Hradce Králové. Zatížení vyvolané pohybem návštěvníků za účelem cestovního ruchu a rekreace bylo stanoveno průnikem hodnot ze zatížení dopravou (silnice a železnice) a ze zatížení významnými formami cestovního ruchu (pěší turistika, cykloturistika, zimní sporty). Zatížení území kraje pohybem bylo stanoveno do pěti kategorií– zanedbatelné, malé, zvýšené, vysoké a extrémní zatížení. Největší zatížení pohybem účastníků cestovního ruchu a rekreace je v oblasti Krkonoš směrem do hlavních středisek a zejména na Náchodsku. Obecně vysoké zatížení je v těchto oblastech – Krkonoše a Orlické hory, v okolí města Náchod směrem k Jaroměři. Vhledem k neexistujícím metodikám a zejména nedostatku reálných informací o cestovním ruchu je hodnocení jeho vlivu na životní prostředí založeno většinou na předpokládaných situacích cestovního ruchu v jednotlivých oblastech kraje a na modelování jejich možného stavu dle „zázemí“ jednotlivých činností spojených s cestovním ruchem. Hodnocení vlivu cestovního ruchu a rekreace na životní prostředí bylo provedeno z dostupných údajů pouze z globálního hlediska. Přesnější hodnocení tohoto vlivu vyžaduje ucelenější a podrobnější časoprostorové informace, které nejsou k dispozici.

15.5.2. Pokyny pro použití informačního systému Informační systém je určen pro dva základí cíle: 13. Vymezení oblastí pro zadání doplňujících prací, které upřesní informační systém v měřítku mapovní 1 : 10 000 a stanoví plány konkrétních akcí. 14. Informační podklad pro kvalifikované rozhodování při běžné praxi posuzování jednotlivých případů. K využití jsou potřebné základní znalosti o ochraně přírody, cestovním ruch. Při složitých případech nebo v identifikovaných citlivých oblastech je potřebné vždy přizvat specialisty v dotčených oborech.


15.5.3. Krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření Opatření týkající se vlivu jednotlivých forem turistiky a cestovního ruchu na ochranu přírody je nutné řešit v vycházejí z obecných principů. Další upřesňující specifikace budou zapracovány po jejich dodání od subdodavatele. • • • •

Přehodnocení současných aktivit a podpora šetrných forem turistiky v problémových lokalitách na základě výsledků analýz Při plánování nových stezek, tur. areálů atd. prioritně preferovat zájmy ochrany přírody nad ostatními zájmy V problémových lokalitách zapracovat do plánů péče možnosti usměrňování turistické návštěvnosti Vytvoření meziresortní skupiny pro řešení vzniklých problémů zahrnující (orgány státní správy, NGO, )

16. Legislativní zajištění ochrany přírody a krajiny, mezinárodní smlouvy a úmluvy 16.1. Koncepce řešení Zpracování podrobné rešerše stávajících tuzemských legislativních a správních norem s přímými vazbami na problematiku ochrany přírody a krajiny v zájmovém území, včetně základního vyhodnocení účinnosti těchto norem v oblasti ochrany přírody a krajiny.Vzhledem k měnící se legislativě bude konečné zpracování této kapitoly zapracováno do finální podoby v březnu. Zpracování podrobné rešerše stávajících mezinárodních smluv a úmluv, jejichž účastníkem je Česká republika, které mají vazbu na problematiku ochrany přírody a krajiny v zájmovém území.

16.2. Legislativa související s ochranou přírody v ČR Kompletní zpracovní této kapitoly bude provedeno s aktualizovanými daty před finálním odevzdáním Koncepce ochrany přírody a krajiny. 16.2.1. Zákony 16.2.2. Normy 16.2.3. Vyhlášky

16.3. Mezinárodní smlouvy a úmluvy s vazbou na zájmové území Úmluva o biologické rozmanitosti - program OSN pro ŽP - příloha I. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 243

- příloha II. Bernská úmluva - úmluva o ochraně evropské fauny a flory - kapitola I – všeobecná ustanovení - kapitola II – ochrana stanovišť - kapitola III – ochrana druhů - kapitola IV – zvláštní opatření pro stěhovavé druhy - kapitola V – doplňující ustanovení - kapitola VI – stálý výbor - kapitola VII – pozměňovací návrhy - kapitola VIII – řešení sporů - kapitola IX – závěrečné ustanovení směrnice rady č, 92/43/EEC (směrnice o stanovištích) - směrnice rady č. 92/43/EHC - definice - ochrana přírodních stanovišť a stanovišť druhů - ochrana druhů - podávání zpráv - výzkum - postup při změnách příloh - výbor - doplňující ustanovení - závěrečná ustanovení směrnice rady č. 79/409/EEC (směrnice o ptácích) - směrnice rady 79/409/EHC úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví sdělení ministerstva zahraničních věcí - definice kulturního a přírodního dědictví - národní a mezinárodní ochrana kulturního a přírodního dědictví - mezivládní výbor pro ochranu světového kulturního a přírodního dědictví - fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví - podmínky a opatření pro mezinárodní pomoc - vzdělávací programy - zprávy Ramsarská úmluva (úmluva o mokřadech) - úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva - protokol o změně úmluvy o mokřadech Bonnská úmluva (úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů) Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin Dohoda o mezinárodní komisi pro ochranu Labe Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 244

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer Protokol o vodě a zdraví k úmluvě o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států Protokol k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států o dlouhodobém financování kooperativního programu Protokol k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států o snížení emisí síry Protokol k úmluvě o dálkovém zněčišťování ovzduší přecházejícím hranice států o dalším snížení emisí síry Protokol k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší o snižování emisí oxidů dusíku Protokol k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší o omezení emisí těkavých organických látek Protokol o těžkých kovech k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší Protokol persistentních organických polutantech k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší Protokol o omezování acicifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší Úmluva o ochraně ozónové vrsty. Protokol o látkách, které porušují ozónovou vrstvu Změny a dodatek k Montrealskému protokolu Dodatek k Montrealskému protokolu o látkách, které porušují ozónovou vrstvu Rámcová úmluva ke změně klimatu Stockholmská úmluva o persistentních organ. polutantech


17. Ekonomické nástroje a krajinotvorné programy 17.1. Koncepce řešení Zpracování rámcová rešerše ekonomických nástrojů, ovlivňujících přímo či nepřímo problematiku ochrany přírody a krajiny v zájmovém území. Základní důraz bude kladen na formy financování prostřednictví programů MŽP ČR (Krajinotvorné programy Státní fondu životního prostředí, Programy - revitalizace říčních systémů, - péče o krajinu, - drobných vodohospodářských akcí). Ekonomické nástroje budou hodnoceny rovněž v kontextu politik zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství a místní rozvoj. Budou analyzovány finanční nástroje, ovlivňující problematiku ochrany přírody a krajiny.

17.2. Analýza současného stavu Kompletní zpracování této kapitoly bude provedeno s aktualizovanými daty před finálním dokončením Koncepce ochrany a přírody 17.2.1. Ekonomické zdroje a programy z MŽP 17.2.2. Ekonomické zdroje a programy z MZe 17.2.3. Ekonomické zdroje a programy z MMR 17.2.4. Ekonomické zdroje a programy z fondů EU

17.3. Vyhodnocení dostupnosti a využitelnosti dotačních titulů a programů v rámci Královéhradeckého kraje

18. Systém řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny Současný systém řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny je dán legislativním rámcem ČR a není účelné analyzovat jeho stávající celostátní funkčnost, protože na úrovni kraje je možné ovlivnit pouze jeho regionální praktické doplnění. Z výše uvedených textů je možné zobecnit návrhy na doplnění systému řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny, které je plně v kompetenci Krajského úřadu.

18.1. Koordinace a informovanost jednotlivých stupňů řízení V rámci působnosti kraje je nezbytné zajistit koordinaci pracovních přístupů mezi jednotlivými složkami na úrovni •

státní správy


• • • • •

speciálních orgánů ochrany přírody (Správy NP a CHKO, inspekce životního prostředí, AOPK apod.) samosprávy (úroveň obec - kraj) podpůrné prvky samosprávného systému (výbory, komise apod.) rozpočtové, příspěvkové a ostatní organizace státu a obcí, jejichž aktivity mají přímý dopad na problematiku ochrany přírody a krajiny (správy LPF, správy vodních toků apod.) nevládní sektor (možnosti uplatnění NGO v předmětné oblasti)

Z uvedených důvodů je potřebné pro všechny uvedené složky zajistit po odsouhlasení koncepce ochrany přírody a krajiny zpracování metodických pokynů a rozšíření možnosti používat zpracovaný geografický informační systém, které zajistí sjednocení přístupu a následného doplňování informací pro účelné a efektivní naplňování odsouhlasených strategií.

18.2. Periodické pracovní semináře Dalším významným prvkem jsou periodické pracovní semináře, které umožní výměnu zkušeností a informací včetně koordinace postupů. Krajský úřad by měl sehrát přirozenou autoritu v danném procesu koordinace činností, včetně organizačního zajištění těchto seminářů.

18.3. Pracovní skupiny pro sektorovou politiku Klíčovým prvkem pro cílevědomé prosazování odsouhlasených strategií ochrany přírody a krajiny v jednotlivých sektorových politikách je jmenování pracovních skupin s interními i externími odborníky pro dannou odbornost, které budou prosazovat další kroky k úspěšné realizaci navrhovaných opatření a k dosažení potřebných cílů.

18.4. Aktualizace geografického informačního systému Závěrečným doporučením pro optimalizaci systému řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny je zajištění procesu stálého doplnování a aktualizace geografického informačního systému, který zajišťuje propojení na informovanost o území při každodenní praxi a stálé napojení na nové poznatky. Informační systém je nutné udržovat v konzistentním celku, aby nedocházelo k duplicitám pořizování dat, k ztrátě nebo chybné interpretaci existujících informací.


19. Enviromentální výchova a vzdělávání 19.1. Koncepce EVVO • Přispívá k celkovému systému EVVO v kraji a tím i ke zvýšení ekologického povědomí a ekologicky odpovědnějšího chování obyvatel (= příspěvek k naplňování Koncepce EVVO) • Přispívá k lepší ochraně přírodního prostředí ze strany různých cílových skupin obyvatel kraje (= příspěvek k naplňování Koncepce ochrany přírody) 1. Systematické vzdělávání pedagogických pracovníků (ucelená nabídka kurzů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (seznámení ředitelů škol s problematikou, základní kurz EVVO, specializované semináře pro jednotlivé aprobace, pedagogický klub pro hlubší zájemce o EVVO). Na této úrovni je nutná úzká spolupráce Pedagogického centra Hradec Králové, pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, středisek ekologické výchovy a dalších organizací s akreditovanými programy EVVO pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.) 2. Podpora projektů EVVO ve školách, nevládních neziskových organizacích, obcích (podpora je možná zejména prostřednictvím vypsaných grantů ve smyslu grantových zásad Královéhradeckého kraje, popřípadě jiných rozpočtových položek kraje, nefinanční formou. Granty budou zaměřeny na podporu školní i mimoškolní EVVO, procesu MA 21, osvětu veřejnosti apod.) 3. Síť specializovaných zařízení pro EVVO–středisek ekologické výchovy (podpora vzniku a rozvoje středisek ekologické výchovy - optimálně alespoň jednoho v dosahu každého stávajícího okresního města ( 5 středisek ), případně v dalších místech, kde budou ke vzniku vhodné podmínky ( cca 1O středisek). 4. Konkrétní modelové aktivity EVVO (realizace a propagace výukových programů pro školy, školních ekologických projektů, osvětových akcí pro veřejnost, procesů Místní agendy 21 apod.)

19.2. Metodika •

Kompilace údajů z již existujících souborů dat

•

Excerpce údajů z existujících dokumentů a studií

•

Doplnění dalších jednotlivých/dílčích údajů z dalších zdrojů

•

Vytvoření databáze subjektů s potenciálem pro EVVO

•

Oslovení všech podchycených institucí s potenciálem pro EVVO v kraji – dotazníkem s cílem upřesnění a aktualizace kontaktních údajů

zmapování silných stránek (aktivit, spoluprací) a slabých stránek (potřeb) EVVO •

Konzultace, osobní návštěvy v institucích s potenciálem pro EVVO – zaměřené na mapování aktivit a potřeb


•

Kulaté stoly zaměřené na mapování aktivit a potřeb v jednotlivých regionech kraje

•

Zpracování analýzy a návrhu dotvoření systému EVVO

19.2.1. Terminologie V celém textu bude z praktických důvodů používána zkratka EVVO (Ekologická – příp.environmentální - výchova, vzdělávání a osvěta) – s výjimkou doslovných citací jiných materiálů a ustálených termínů či názvů institucí. Jde však o terminologicky složitou a teprve se ustalující oblast, v historii i současnosti se lze setkat s různými příbuznými názvy. Tyto rozmanité názvy pokrývají zhruba tutéž oblast výchovy a vzdělávání, ale vyjadřují různé akcenty: •

výchova k ochraně přírody

•

výchova k ochraně (a tvorbě) životního prostředí /k péči o životní prostředí

•

ekologická výchova (vzdělávání a osvěta)

•

environmentální výchova (vzdělávání a osvěta)

•

výchova (a vzdělávání) k udržitelnému způsobu života/v oblasti udržitelného rozvoje/životu

•

globální výchova

V souvislosti se zaměřením koncepce na ochranu přírody je potřebné věnovat se zejména termínu výchova k ochraně přírody (srov. anglické Conservation Education, či holandské Natuureducatie). Je ze všech uvedených termínů nejstarší, do běžného použití se dostal již v 60. letech minulého století. To naznačuje, že celá oblast EVVO je historicky zakotvena právě ve výchově k ochraně přírody, i když je dnes chápána šířeji než jen ochrana druhů a území. V současné době se lze nejčastěji setkat s názvy: Environmentální výchova (a vzdělávání) – zdůrazňuje zaměření na celé (přírodní i umělé) životní prostředí (člověka), zdůrazňuje odlišnost od pouhé „výuky ekologie“. Termín je použit např. ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Ekologická výchova (a vzdělávání) – zdůrazňuje zaměření na vztah člověka a prostředí, tedy („v polemice“ s předchozím názvem) nikoli jen na poznání okolí obklopujícího člověka (= životního prostředí). Zdůrazňuje tedy celostní (holistické) pojetí, lze ji odvodit od „ekologie člověka“ (sociální/humánní ekologie), aplikovaného oboru zkoumajícího vztah člověka a jeho prostředí. Termín je použit např. v zákoně 114/1992, v zákoně 29/1984, tradičně se objevuje v názvech specializovaných pracovišť – středisek ekologické výchovy. Výchova (a vzdělávání) k udržitelnému způsobu života /v oblasti udržitelného rozvoje/ – zdůrazňuje vyvážený důraz na kvalitní životní prostředí, ekonomický a sociální rozvoj, na dlouhodobou udržitelnost, implicitně je v současném chápání pojmu „udržitelný rozvoj“ zahrnuta např. i široká účast a zapojení veřejnosti v rozhodování. Další komentář viz Koncepce EVVO v Královéhradeckém kraji a Analýza a návrh dotvoření systému EVVO v Královéhradeckém kraji.


19.3. Analýza současného stavu Formy a metody (typy akcí a aktivit) EVVO v oblasti ochrany přírody Přehled forem a metod: •

Naučné stezky, panely v terénu V celé ČR jde o tradiční a oblíbenou formu EVVO v ochraně přírody. Přehled o naučných stezkách v kraji přitom nebyl souhrnně a podrobně zpracován a publikován. Ani na celostátní úrovni neposkytují orgány odpovědné za ochranu přírody veřejnosti (MŽP, AOPK, SCHKO ČR ani ČEÚ) ucelené informace o síti těchto zařízení. Jediným veřejným zdrojem informací, kde jsou zahrnuty i NS z Královéhradeckého kraje je internetová stránka provozovaná nevládní organizací Šternberkovo přírodovědné muzeum – www.stezka.cz. Z Královéhradeckého kraje jsou uvedeny vybrané stezky v příloze. Ani tento seznam však není zcela vyčerpávající.

•

Návštěvnická střediska velkoplošných CHÚ. Návštěvnickými středisky je vybavena správa KRNAP a zčásti správa CHKO Český ráj. V CHKO by byla taková zařízení z hlediska EVVO velmi potřebná, ale správy na ně zatím nemají dostatečné prostředky.

• Exkurze s průvodcem, pozorování přírody (viz Den ptactva ve Vrchlabí) Tématické výukové programy středisek ekologické výchovy pro školy V kraji dnes působí několik organizací, které nabízejí tématické programy o životním prostředí a o přírodě školám. Jde o tyto organizace: Středisko ekologické výchovy SEVER Horní Maršov Středisko ekologické výchovy SEVER Hradec Králové DDM Ulita Broumov Středisko environmentální vzdělanosti RUCE Křinice Oddělení EV Správy KRNAP společně s DDM Pelíšek Vrchlabí KSEV Rýchorská bouda Zoo Dvůr Králové Několik dalších organizací o započetí takové činnosti uvažuje (ZO ČSOP Křižánky, A Rocha Česká Skalice, některé ZŠ). • Výukové ekologické projekty. Ve vztahu k tématu ochrany přírody a krajiny jsou zajímavé některé školní ekologické projekty sdružení Tereza, střediska SEVER (Škola pro udržitelný život) Správy KRNAP (Školní zahrady), muzea jičín (Cestička do školy)… •

Začlenění tématu ochrany přírody a krajiny do výuky ve školách, věnujících se EV Téma ochrany přírody je součástí celostátních vzdělávacích programů pro základní i střední školství. V kraji působí některé specializované střední školy: SŠ a VOŠ obnovy venkova Hořice SZeŠ a VOŠ Kostelec nad Orlicí SLŠ a VOŠ Trutnov •

Péče o přírodní areály (např. na pozemcích a v okolí škol)

•

Výstavy. Tradičně se tématu přírody a krajiny věnuje ve svých stálých i dočasných expozicích zejména Krkonošské muzeum ve Vrchlabí a Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Řada organizací pořádá kvalitní


příležitostné výstavy (výstavy o krajině - Společnost pro záchranu Babiččina údolí, výstavy o obnovitelných zdrojích (len, dřevo…) – středisko SEVER a ZO ČSOP Na Plachtě) •

Příležitostné akce, kampaně. Řada organizací pořádá příležitostné akce typu Den parků, Den ptactva, Den Země…

•

Audiovizuální programy. Některé organizace působící v kraji produkují audiovizuální programy o ochraně přírody a krajiny – TRAVEX Hradec Králové, Správa KRNAP, Zoo Dvůr Králové…

•

Aktivity umožňující aktivní zapojení veřejnosti: Nejkrásnější strom, Sčítání vrabců…

•

Biozemědělství ve vztahu k osvětě, cestovnímu ruchu ekoturistika)

•

Návštěvy specializovaných zařízení – např. Záchranné stanice a stanice pro handicapované živočichy

•

Publikační činnost, včetně elektronických médií. Na internetu v současné době nejsou dostupné ucelené informace o přírodě a krajině KH kraje, o zařízeních typu naučných stezek, návštěvnických středisek apod. Ani celostátní instituce (MŽP, ČEÚ, AOPK, SCHKO ČR) na svých webových stránkách nenabízejí podobný přehled Významné z hlediska osvěty veřejnosti je, že některé organizace vydávají kvalitní regionálně zaměřené publikace věnované přírodě a krajině (publikace o krajině Broumovska Čítanka z východních Krkonoš)

(agroturistika,

Silné stránky: •

Síť naučných stezek

•

Tradice institucí (Správa KRNAP, Správa CHKO Český ráj, NNO)

•

Nadprůměrná kumulace přírodních a krajinných hodnot v rámci ČR

Pozn.: Velmi významné je, že na území kraje leží jak nejstarší CHKO v ČR – Český ráj (dnes navrhovaná do seznamu Světového dědictví UNESCO) a nejstarší národní park v ČR s početným odborným personálem a dlouhou historií aktivit a zařízení pro EVVO. Zejména v období od 70. let po 1. polovinu 90. let patřila Správa KRNAP k celorepublikově nejvýznamnějším a nejznámějším ohniskům EVVO. Mimoto zde působí další dvě správy CHKO – Broumovsko a Orlické hory. Činnost v EVVO zatím nevyvíjí s výjimkou publikační činnosti Agentura pro ochranu přírody v Pardubicích, do jejíž působnosti území kraje spadá. Slabé stránky: •

popisnost a malá atraktivita značné části materiálů (publikace, panely naučných stezek)

•

špatná srozumitelnost (příliš odborný jazyk), neosobnost


•

ad hoc působení /vs. dlouhodobost, systematičnost

•

reaktivnost (vs. proaktivnost)

Některé principy pro výběr forem a metod •

výběr forem a metod adekvátních tématu, problému a cílové skupiny („šitých na míru“), soulad obsahu a formy – tedy nikoli dle náhodného nápadu (častý negativní příklad: panel naučné stezky zaměřený na téma, které v daném terénu nelze pozorovat)

•

upřednostňování inetraktivních/aktivizujících metod a forem

•

stručná, jasná, bohatě ilustrovaná sdělení spíše než dlouhé odborné popisy

•

využití synergického efektu více metod a forem a dlouhodobého působení (kampaně) 19.3.1. Cílové skupiny EVVO:

Z hlediska EVVO, resp. výchovy k ochraně přírody, je účelné rozlišit zejména tyto cílové skupiny: •

Široká veřejnost – nejšířeji definovaná cílová skupina, která sice zahrnuje i všechny dále uvedené, ale navíc i ty pro něž není možno stanovit detailněji specifické nástroje. Pro potřeby EVVO v ochraně přírody může být účelné ji dále rozlišit dle konkrétního regionu - viz velmi rozdílné zkušenosti s dopady ochrany přírody a tedy i rozdílný vztah k ochraně přírody u obyvatel obcí na území CHKO či NP, obyvatel venkova mimo velkoplošná chraněná území či u obyvatel velkoměsta. Typickými nástroji jsou zde hromadné sdělovací prostředky (včetně obecních), informační letáky, různé kampaně, informační a osvětové akce.

•

Děti a mládež - EVVO u nich lze uplatňovat nejsnáze a nejúčinněji, neboť jsou zapojeny v cíleném, systematickém a intenzivním výchovně-vzdělávacím procesu, který se dotýká celé populace, hlavní nástroje působení zde jsou „škola“ a „volnočasové aktivity“

•

Pedagogičtí pracovníci – mají strategický význam jako „šiřitelé“ EVVO primárně vůči dětem a mládeži, ale zprostředkovaně i vůči široké veřejnosti, hlavní nástroje působení zde jsou pregraduální příprava na SŠ, VOŠ a VŠ a další vzdělávání pedagogických pracovníků

•

Specifické zájmové a profesní skupiny – lze vymezit stovky takových specifických skupin (navíc různě široce definovaných) a přiřadit k nim odpovídající nástroje působení. Zde je možno uvést jen několik příkladů zajímavých z hlediska EVVO a zároveň ilustrujících možnou pestrost skupin: o pracovníci v zemědělství – nástroje např. akce Agrárních komor, zemědělské SŠ a VŠ o pracovníci v ekologickém zemědělství – nástroje: např. tisk a akce svazu ProBio, Bionoviny o pracovníci v průmyslu - profesní svazy o pracovníci v podnicích podnikajích v sektoru životního prosředí (odpady, vody, úspory energií


o pracovníci v podnicích s nadprůměrným standardem ochrany životního prostředí (držitelé ISO 14000, EMS/EMAS, výrobci ekologicky šetrných výrobků) o členové zájmových spolků a svazů o členové zájmových spolků a svazů zaměřených na přírodu (rybáři, myslivci, včelaři, zahrádkáři) – odborné a „hobby“ časopisy a pořady v TV a rozhlase o členové ekologicky zaměřených NNO o rodiče (zejména matky) s malými dětmi – nástroje: mateřská centra, čekárny dětských lékařů, poradny, speciální časopisy, rubriky a časopisy o Tvůrci veřejného mínění a povědomí – pracovníci médií, vůdčí osobnosti církví a NNO, představitelé a pracovníci veřejné správy o Pro plánování konkrétních programů EVVO je důležité vnímat, že se tyto cílové skupiny navzájem překrývají a ovlivňují a že při volbě nástrojů (metod, forem, aktivit) je často účelná jejich kombinace pro dosažení synergického efektu. Zároveň ale platí, že čím úžeji cílovou skupinu vymezíme, tím přesnější nástroje k jejímu oslovení můžeme volit.

19.3.2. Financování EVVO v oblasti ochrany přírody Základní systém financování EVVO v kraji ze rozpočtu Královéhradeckého kraje byl na úseku životního prostředí již vytvořen a funguje. Zahrnuje tyto základní finanční nástroje: • granty • příspěvky • zakázky • rozpočty zřizovaných organizací Financování EVVO probíhá v Královéhradeckém kraji zejména prostřednictvím úseku životního prostředí a zemědělství. V r.2003 poskytl Královéhradecký kraj prostřednictvím grantů 0,7 mil. Kč na EVVO a prostřednictvím zakázek a příspěvků téměř 1,4 mil.Kč. Financování EVVO v kraji je vícezdrojové. Kromě rozpočtu kraje jsou v současné době využívány (a i v budoucnu budou hrát roli) tyto zdroje: • EU (příležitostně - např. CBC PHARE) • Státní rozpočet (pravidelně - dotace, zakázky, rozpočty orgánů a organizací ochrany přírody) • Městské a obecní rozpočty (nepříliš rozvinuto) • Nadační a obdobné zdroje (poměrně častý zdroj fianncí pro EVVO) • Firemní sponzoring (nepříliš rozvinuto, s výjimkou Lesů ČR, s.p.) • Dary jednotlivých osob a členské příspěvky (jen velmi malý objem prostředků)

19.3.3. Institucionální zajištění EVVO v oblasti ochrany přírody •

Kraj a krajský úřad a jimi zřizované instituce (Muzeum východních Čech, VčZoo…)

•

AOPK

•

Správy velkoplošných CHÚ. V kraji existují 3 správy CHKO, správa národního parku, včetně jeho specializovaných složek (muzea, informační střediska, Krkonošské středisko ekologické výchovy, redakce časopisu Krkonoše Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 253

•

NNO věnující se EVVO a OP. V kraji funguje ke dvaceti NNO, jejichž činnost je alespoň zčásti zaměřena na výchovu a vzdělávání ve vztahu k ochraně přírody a krajiny. Jde nejčastěji o občanská sdružení, ale také obecně prospěšné společnosti a nadační fondy. Řada z nich vyvíjí činnost jen příležitostně, jen několik jich má celoroční systematickou činnost (střediska ekologické výchovy, některé organizace ČSOP). Jsou nerovnoměrně rozmístěny (velmi málo jich působí na Rychnovsku).

•

Školy věnující se EV + zejména školy realizující projekty zaměřené na péči o přírodní areály v okolí školy (zahrady, parky, …) V kraji je cca 100 základních škol zapojených v sítích ekologické výchovy (zejména síť M.R.K.E.V. koordinovaná střediskem SEVER), jen velmi málo z nich však realizuje dlouhodobější programy a projekty přímo zaměřené na ochranu přírody a krajiny

•

Specializované SŠ V kraji existuje několik škol, které se alespoň zčásti profilují na péči o krajinu (rekrutují se ze škol zemědělských, zahradnických a lesnických)

•

Vysoké školy Aktivity ve výchově a vzdělávání v oblasti ochrany přírody a krajiny má Pedagogická fakulta UHK a zčásti také Farmaceutická fakulta UK (viz zahrada léčivých rostlin)

•

Biozemědělství ve vztahu k osvětě, cestovnímu ruchu. V kraji působí několik ekofarem, několik jich poskytuje i agroturistické služby, jediná z nich má i programy zaměřené přímo na výchovu a vzdělávání (farma Kout ve Fořtu)

•

Záchranné stanice a stanice pro handicapované živočichy. V kraji jsou provozovány dvě stanice pro handicapované živočichy, které mají potenciál pro výchovu a vzdělávání v oblasti ochrany přírody,zatím kvůli omezeným kapacitám využívaný jen příležitostně

•

Muzea aj. kulturní a osvětové instituce. Významnou roli ve výchově a vzdělávání v oblasti ochrany přírody a krajiny hrají některá muzea (Hradec Králové, Jičín, Vrchlabí) Přeshraniční spolupráce – partnerské organizace v PL. Na polské straně existuje několik partnerů aktivních ve výchově a vzdělávání v oblasti ochrany přírody a krajiny hrají některá muzea – správa NP Karkonosze, několik NNO, akademické instituce

•

19.3.4. Východiska, dokumenty Koncepce ochrany přírody reaguje v této části na současnou situaci v EVVO (popsána v Analýze a návrhu dotvoření systému EVVO v Královéhradeckém kraji a v ochraně přírodního prostředí v kraji a na již schválené dokumenty kraje, které se této oblasti věnují. Koncepce uvedené dokumenty konkretizuje pro oblast EVVO zaměřené na ochranu přírody. Jde zejména o tyto dokumenty: 19.3.4.1.Celostátní dokumenty Státní program ochrany přírody Státní program a akční plány EVVO V roce 2000 byl usnesením vlády č.1048/2000 schválen Státní program EVVO a Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 254

současně i akční plán EVVO na léta 2001-2003. V říjnu 2003 byl rovněž vládním usnesením (č.991/2003) schválen nový Akční plán EVVO na léta 2004-2006.Nově přijatý akční plán mj. formuluje tyto úkoly důležité ve vztahu k ochraně přírody a krajiny: •

Vypracovat a schválit koncepce EVVO pro národní parky a správy chráněných krajinných oblastí v podobě materiálů, které respektují SP EVVO v ČR (včetně Akčního plánu) a jednotlivé krajské koncepce EVVO. Termín: 30. červen 2004 Odpovídá: ředitelé správ národních parků, ředitel Správy chráněných krajinných oblastí České republiky (dále jen „Správa CHKO ČR“) Spolupráce: ministr životního prostředí, ředitel Českého ekologického ústavu

•

V oblasti efektivní práce s veřejností, vzdělávání a osvěty vytvořit systém vzdělávání pro zaměstnance a pracovníky institucí v resortu MŽP, jejichž součástí činnosti je práce s veřejností (prioritně např. správy velkoplošných chráněných území, územní orgány, které budou projednávat systém Natura 2000 atp.). Termín: do 31. prosince 2004 Odpovídá: ministr životního prostředí Spolupráce: ředitelé: správ národních parků, Správy CHKO ČR, SFŽP ČR, Českého hydrometeorologického ústavu, Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, České geologické služby, České geologické služby Geofondu, Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, České inspekce životního prostředí, Výzkumného ústavu vodohospodářského Tomáše G. Masaryka, Českého ekologického ústavu

•

Na centrální Správě CHKO ČR i správách jednotlivých CHKO zřídit pracovní místa pro vzdělávání, osvětu a komunikaci s veřejností. Termín: do konce roku 2004 a dále trvale Odpovídá: ministr životního prostředí Spolupráce: ředitel Správy CHKO ČR a ředitelé správ národních parků 19.3.4.2.

Krajské dokumenty

•

Program rozvoje kraje

•

Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání

•

Koncepce EVVO

•

Koncepce odpadového hospodářství

Vůči schválené koncepci EVVO je podprogram v analogickém postavení jako příslušné části (zaměřené na EVVO) v jiných sektorových koncepcích a programech (např. koncepce ochrany přírody, ochrany ovzduší) – tedy vychází z toho, že: -

základní infrastrukturu systému EVVO v kraji vytváří Koncepce EVVO tento specifický podprogram pak upřesňuje konkrétní témata, akce a nástroje (včetně financování) pro oblast odpadového hospodářství tento specifický podprogram zároveň přináší doporučení pro příští aktualizaci Koncepce EVVO


Dalším relevantími dokumenty jsou např. Koncepce a program odpadového hospodářství, které oblast EVVO rozpracovávají pro jiný sektor obdobně jako Koncepce ochrany přírody. Stručný přehled cílů a opatření k EVVO v hlavních souvisejících dokumentech Královéhradecký kraj: Program rozvoje kraje pokrývá uspokojivě oblast EVVO v rámci priority D. Ekologie krajiny a ochrana území (zahrnuje samostatné opatření „D. 1. 2. Zvyšování povědomí obyvatel kraje o životním prostředí v duchu Agendy 21“ a aktivitu k jeho naplnění „d.1.11. Vytváření systémů ekologické výchovy a vzdělávání v souladu s místními Agendami 21“. Problematiky EVVO se však explicitně nedotýká v další relevantní prioritě – B. Lidské zdroje (implicitně se EVVO týkají některé stanovené dílčí cíle – B.1.3. systém rozvoje celoživotního vzdělávání, B.1.5. vytvoření široké nabídky volnočasových aktivit - a navazující aktivity). Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání uvádí pro oblast EVVO mj., že koncepce rozvoje základního školství Královéhradeckého kraje k základním školám zřizovaným obcí bude prosazovat mj. základní cíl „Zásadní centrální podpora environmentální výchovy na ZŠ především prostřednictvím grantů, výchovu chápat jako integrující prvek vzdělávání (negativní vymezení - ne nový předmět)“. Obdobně i pro oblast gymnaziálního vzdělávání je stanoven cíl „Podporovat formou grantů environmentální výchovu jako prvek integrující předmětovou strukturu ve vzdělávání.“ V oblasti školských služeb věnuje Dlouhodobý záměr poměrně rozsáhlou pozornost střediskům ekologické výchovy: Pro potřeby dlouhodobého záměru se bude jako oblast služeb chápat činnost institucí, které zajišťují specializované vzdělávací programy, projekty a pomůcky pro všechny výchovně vzdělávací instituce (liší se od zájmové činnosti mimo vyučování). Královéhradecký kraj není zřizovatelem těchto zařízení, ale použije svých nástrojů ke zvětšení prostoru spolupráce. Mezi typické modely, které takto fungují patří např. SEVER Horní Maršov, SEVER Hradec Králové, CVČ Ulita Broumov. STŘEDISKA EKOLOGICKÉ VÝCHOVY – institucionálně tyto organizace již existují a ambice Královéhradeckého kraje se budou orientovat na propojení s výchovně vzdělávací soustavou, a to bez rozdílu zřizovatele. Obecně ekologická výchova předpokládá změny didaktických metod ve školách. Problematika ekologické výchovy bude vedle systémových změn ve způsobu financování středisek orientována na afektivní a zkušenostní složku vzdělávacího procesu. Cesty ke zvýšení účinnosti ekologické výchovy jako speciální služby pro výchovně vzdělávací soustavy Královéhradecký kraj vidí především v grantové politice a využíváním integrovaného informačního systému. Dosavadní stav spolupráce chápe jako počáteční hledání alespoň nějakých cest.

Od schválení Koncepce EVVO v dubnu 2002 bylo dosaženo zejména těchto výsledků: •

vytvoření pracovního místa pro EVVO na odboru ŽP KÚ


•

podpora aktivit formou grantových programů k EVVO

•

vznik a setkávání krajského Poradního sboru pro EVVO

•

vznik nových pracovišť pro EVVO (SEVER Hradec Králové, RUCE Křinice)

Od roku 2000 se v kraji každoročně koná krajská konference EVVO „KaPraDí“ (Konzultace a praktické dílny), kterou ve spolupráci s krajem, Pedagogickým centrem a jinými organizacemi pořádá středisko SEVER. V rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v oblasti EVVO svoji aktivitu rozvíjí Pedagogické centrum PC) Hradec Králové se svými regionálními pobočkami a středisko SEVER. Významnou se jeví započatá spolupráce v oblasti EVVO mezi krajem, PC a střediskem SEVER.

19.4. Návrhy a opatření 19.4.1. Tématické zaměření výchovných, vzdělávacích a osvětových akcí v oblasti ochrany přírody Některé principy pro tématické zaměření: •

výběr témat dle analýzy problému a cílové skupiny („šitých na míru“) – tedy nikoli dle náhodného nápadu

•

výběr srozumitelných a atraktivních komunikačních témat

•

možnost zapojení – výběr témat umožňujících aktivní účast

•

„méně je někdy více“ – dlouhodobější zaměření na méně vybraných témat spíše než snaha vysvětlit všechno o všem

Některá aktuální témata: •

Natura 2000 (EU)

•

Vztah místních obyvatel k chráněným územím

•

Akce typu „Krajina našeho domova“

•

Vlajkové fenomény (akce typu strom/pták roku, typické zvíře, typická krajina, využití zařazení CHKO Český ráj do Světového kulturního dědictví) Funkce krajiny – vodohospodářská, půdoochranná apod. Péče o krajinu a její funkce, obnova venkova ÚSES

• •


19.4.2. Návrh aktualizace Koncepce EVVO kraje (konkrétních aktivit, pilotních projektů) EVVO v oblasti ochrany přírody - 2004-2006 Doporučená opatření: Formulovat okruhy a témata a kritéria projektů pro grantovou podporu a příspěvky Královéhradeckého kraje: Aktuální okruhy a témata: • podpora výukových programů, vzdělávacích projektů a tvorby pomůcek na aktuální témata výchovy a vzdělávání v oblasti ochrany přírody a krajiny • podpora infrastruktury pro šetrnou turistiku a její využití pro výchovu a osvětu včetně naučných stezek, vycházkových tras, ekoagroturistiky, informačních a návštěvnických středisek • pozemkové spolky • propagace Natury 2000… Kritéria: • regionální zaměření • výběr forem a metod adekvátních tématu, problému a cílové skupiny („šitých na míru“), soulad obsahu a formy – tedy nikoli dle náhodného nápadu (častý negativní příklad: panel naučné stezky zaměřený na téma, které v daném terénu nelze pozorovat) • upřednostňování inetraktivních/aktivizujících metod a forem • upřednostňování přímého kontaktu s přírodním prostředím, práce v terénu • stručná, jasná, bohatě ilustrovaná sdělení spíše než dlouhé odborné popisy • využití synergického efektu více metod a forem a dlouhodobého působení (kampaně) • • • • •

Propagovat vzdělávací zařízení v OPK (např.publikace o NS a jiných terénních zařízeních – viz Liberecký či Olomoucký kraj, o nabídkách ekoagroturistiky – viz publikace Pro-Bio) Personální posílení správ CHKO a NP v oblasti výchovy a komunikace s veřejností Začlenění výchovy a komunikace s veřejností do činnosti AOPK Tipy k přeshraniční spolupráci (např.spol. publikace) Veřejně dostupné informace o přírodě a krajině KH kraje (webové stránky, publikace)

19.4.3. Financování EVVO v oblasti ochrany přírody Z hlediska cílů koncepce ochrany přírody by měl být systém financování EVVO v kraji doplněn a rozšířen. Kromě zdrojů na úseku životního prostředí by pro EVVO ve vztahu k ochraně přírody a krajiny měly být využity i zdroje v oblasti: školství a mládeže cestovního ruchu regionálního rozvoje Doporučuje se rozšířit tento systém finanční podpory EVVO v kraji zvýšením objemu financí (s přihlédnutím k nově definovaným aktuálním tématům v oblasti ochrany přírody a Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 258

krajiny – např. Natura 2000, péče o krajinu a její funkce. Dále se doporučuje: •

směrovat programy grantového řízení kraje i přímou podporu kraje (zakázky a příspěvky): na systematické dlouhodobé činnosti v EVVO na aktuální témata EVVO v obalsti ochrany přírody a krajiny •

oddělit zakázky na systematické činnosti vyplývající z koncepce EVVO a z koncepce ochrany přírody a granty na jednorázové aktivity

•

iniciovat grantovou podporu měst a obcí (např. spolufinanocváním projektů v jejich územní působnosti za předpokladu jejich vlastního podílu)

19.5. Přílohy: 19.5.1. Naučné stezky Královéhradeckého kraje Název/CHKO či NP/okres: Babiččino údolí, Náchod Ekologická naučná stezka DDM Déčko Náchod, Náchod Dědictví doby ledové (česko-polská naučná stezka), Krkonoše, Trutnov Hruboskalsko, CHKO Český ráj, Semily Chlum, Hradec Králové Josefa Vavrouška v Teplických skalách, CHKO Broumovsko, Náchod Krkonošská cyklistická naučná stezka, KRNAP, Trutnov Náchod - Vysokov - Václavice 1866, Náchod Nové Dvory – Babí, Trutnov Okolím Deštného, Rychnov nad Kněžnou Pevnost Dobrošov, Náchod Po hřebeni Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou Prachovské skály, Jičín Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 259

Proč chodit daleko?, Náchod Stezka Josefa Vavrouška v Teplických skalách, Náchod Stezka Lesů ČR v Deštném v Orlických horách, CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou Svíb, Hradec Králové Teplickým skalním městem, CHKO Broumovsko, Náchod Údolí Plakánek, CHKO Český ráj, Jičín Vycházková trasa Aichelburg, Krkonoše, Trutnov Zemská brána, Rychnov nad Kněžnou Další informace o jednotlivých NS (včetně map s trasami části z nich): Šternberkovo přírodovědné muzeum http://www.stezka.cz Kontaktní adresa: Šternberkovo přírodovědné muzeum, Karel Drábek, Litevská 2577, Kladno, PSČ 272 01 19.5.2. Doporučené www stránky s informacemi o OP v KH kraji užitečnými pro EV: www.aopk.cz www.schkocr.cz www.env.cz www.ceu.cz/edu/is/evvo/ www.stezka.cz krajská databáze EVVO: http://www.kr-kralovehradecky.cz/dokument/rozvoj/prk/kocepce_prehled.htm www.sever.ecn.cz www.krnap.cz

20. Shrnutí a závěr Koncepce ochrany přírody a krajiny je celkově zpracována jako otevřený systém, který vytyčil základní směry a principy pro dosažení ekologicky vyvážené krajiny s reprezentativní sítí chráněných území při současné harmonizaci s ostatními zájmy na obhospodařování a využívání krajiny. Systém navrhovaných opatření vychází ze shromáždění, doplnění a analýz datových zdrojů, které byly vyhodnoceny jako použitelné pro stanovený cíl z veklého souboru všech dostupných informací. Informace o prioritních opatřeních jsou uvedeny v projektu GIS, systému ARC GIS 8.2 , grafickém zobrazení a v atributových tabulkách. Dále jsou Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 260

v sektorových politikách doplněny popisnými informacemi pro každodenní pracovní proces při výkonu státní správy. Klíčovým opatřením pro vlastní realizaci je návrh organizačních nástrojů v rámci působnosti Krajského úřadu, které by během následujících 10 – ti let měly významně posunout postavení sektoru ochrany přírody a krajiny do souladu s ostatními zájmy v krajině při dosažení prvních konkrétních výsledků v realizaci navrhovaných opatření. Nedílnou součástí je postupné doplňování a aktualizace informačního systému, který dnes analyzoval mimo jiné také datové oblasti, ve kterých neexistují potřebná data a jejich pořízení je dlouhodobý a pracově rozsáhlý proces. Praktickou a uživatelsky příjemnou součástí informačního systému je založená databáze fotodokumentace, která je provázána na konkrétní lokality v mapě 1 : 50 000 a je určena k průběžnému doplňování z terénních šetření. V současné době obsahuje více než 2000 lokalizovaných a popsaných snímků v hlavních okruzích sektorových politik. Koncepce ochrany přírody a krajiny je určena jako nástroj pro dynamické doplňování a rozvoj detailníc řešení, při zachování základních vytyčených principů.

21. Fotodokumentace segmentů krajiny 21.1. Metodika sběru dat Cílem fotodokumentace bylo doplnění textové části obrazovou složkou. Výběr lokalit byl proveden podle předpokládaného regionálního významu a podle způsobu využití a poškození krajiny. Použitá metoda je formou hypertextových odkazů s vazbou na softwarové prostředí ARC GIS 8.2 Výhodou je jeho aplikovatelnost na úřadech státní správy včetně jeho iteraktivního doplňování dalšími dokumenty. K výběru lokalit vodních toků byla použita vodohospodářská mapa 1: 50000, základní topografické mapy 1:10 000, 1:50 000, dále tématické mapy, digitální rastrová mapa 1:50 000 poskytnutá Krajským úřadem Hradec Králové. Na základě provedených analýz bylo provedeno terénní šetření vybraných úseků a provedena fotodokumentace. Výběr lokalit vodních nádrží a rybníků byl proveden z vodohospodářské mapy v měřítku 1: 50000, ze základní topografické mapy 1:10000, dále byly použity tématické mapy a podklady v digitální formě poskytnuté Krajským úřadem Hradec Králové. Na základě provedených analýz bylo provedeno terénní šetření vybraných lokalit Královéhradeckého kraje a provedena fotodokumentace. K výběru lokalit charakterizujících krajinný ráz byly použity základní topografické mapy 1:10 000, dále byly využity tématické mapy a výstupy digitální formy vodohospodářské mapy poskytnuté Krajským úřadem Hradec Králové. Na základě provedených analýz bylo provedeno terénní šetření vybraných lokalit Královéhradeckého kraje a provedena fotodokumentace. Výběr byl proveden zvláště z hlediska charakterizujícího využití krajiny, způsob hospodaření – zalesnění, pole, rekreační využití. Dále byla dokumentována místa poškozená činností člověka – těžba písku a jiných surovin, skládky. Tato data doplňují textovou část zpracovanou AOPK Pardubice. Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje ,Ing. Šindlar a kol., 2003, strana 261

K výběru lokalit chráněných území byly, základní topografické mapy 1:10000 a 1:50 000 dále byly využity tématické mapy a CHÚ v digitální formě poskytnuté Krajským úřadem Hradec Králové. Na základě provedených analýz bylo provedeno terénní šetření vybraných lokalit Královéhradeckého kraje a provedena fotodokumentace. Tato data mohou být průběžně doplňována o nové údaje navrhovaných chráněných území, významných krajinných prvků.

21.2. Způsob třídění Třídění jednotlivých fotografií bylo provedeno podle regionálního povodí. Při řazení fotografií k jednotlivým lokalitám byla využita tato kriteria: 1.

vodní toky – označení v mapě - kroužek světle modrá barva vodní toky – regionální povodí– ID toku – pohled po proudu, proti proudu, popis

2.

nádrže – označení v mapě - kroužek tmavě modrá barva nádrže – regionální povodí – rybníky, poldry, ostatní – název, popis

3.

krajinný ráz - označení v mapě - kroužek červená barva krajinný ráz – regionální povodí – název – popis

4.

chráněná území - označení v mapě - kroužek zelená barva chráněná území - regionální povodí - NPR, PR, PP, NPP,VKP

22. Seznam použitých zkratek


Koncepce ochrany přírody a krajiny v Královéhradeckém kraji

Recommend Documents