FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 13
KAPITOLA 1
❦ Reverenda Jacksona Wildea střelili do hlavy, srdce a varlat. Právě to považoval Cassidy za důležitý záchytný bod. „Sakra, to je ale bordel.“ Poznámku soudní lékařky považoval Cassidy za eufemismus. Odhadoval, že vražednou zbraní byla pistole – osmatřicítka s velice krátkou hlavní. Výstřel zblízka. Pachatel chtěl svou oběť zcela jistě zabít. Tkáň se rozstříkla na čelo postele i po prostěradlech. Matrace byla prosáklá krví, jež vytvořila pod tělem kaluž. Tělo samo však, až na ničivý účinek kulek, nebylo zmasakrováno ani roztrháno. Bylo to příšerné, ale Cassidy už viděl mnohem horší věci. Co však činilo tuto vražednou scénu obzvlášť zapeklitou, to byla totožnost oběti. Cassidy zaslechl šokující zprávu z rádia svého automobilu, právě když bojoval s ranní dopravní špičkou. Okamžitě provedl zakázanou otáčku ve tvaru písmene „u“, byť neměl nejmenší důvod hnát se na místo vraždy bez úředního pověření. Policisté, kteří střežili hotel Fairmont, ho poznali a automaticky usoudili, že oficiálně zastupuje státního návladního. Nikdo se nepozastavil nad tím, že se objevil v sedmém patře v apartmá San Louis. Bylo přecpáno vyšetřovateli, kteří ve své dychtivosti nalézt nějaké důkazy je spíš ničili. Cassidy přistoupil k soudní lékařce. „Co si o tom myslíte, Elvie?“ Doktorka Elvira Dupuisová byla statná žena s šedivými vlasy a vzhledem připomínala spíš muže. Její sexuální život byl neustálým terčem drbů, nikdo z pomlouvajících však nehovořil z vlastní zkušenosti. Někteří lidé měli Elvie rádi, ale většina jí pohrdala. O její profesionální způsobilosti ovšem nikdo nepochyboval. 13
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 14
Cassidy býval rád, když vystupovala u soudu jako svědkyně obžaloby. Mohl počítat s tím, že její odpovědi budou přímé a jednoznačné. Když skládala přísahu na Bibli, vypadala upřímně. Vždycky také měla hluboký vliv na porotce. Než odpověděla na Cassidyho otázku, posunula si patoložka, žena středního věku, brýle tak, že na její hranaté tváři vypadaly ještě hranatěji. „Můj první odhad je, že zemřel po výstřelu do hlavy. Kulka zničila většinu jeho mozku. Rána v hrudi je moc vpravo, než aby zasáhla srdce, i když jako smrtelnou ránu ji nemůžu vyloučit, dokud neotevřu hrudník. Výstřel do koulí by ho pravděpodobně nezabil, aspoň ne okamžitě.“ Podívala se na zástupce státního návladního a uličnicky se zašklebila. „Ale je po čertech jasný, že pro jeho milostný život by to byla osudná rána.“ Cassidym trhlo hluboké porozumění. „Zajímalo by mě, který z výstřelů byl první.“ „To nevím.“ „Mně se zdá, že ten do hlavy.“ „Proč?“ „Pokud by přežil ránu do hrudníku, nemohl by se hýbat.“ „Krvácel by z plic. A dál?“ „A kdyby mi někdo střílel do rozkroku, reflexivně bych se ho pokusil chránit.“ „Takže byste zemřel s rukama ve smrtelné křeči na koulích, pane Cassidy.“ „Tak nějak.“ Potřásla hlavou. „Wildeovy paže ležely po stranách. Žádné stopy po zápase nebo jakémkoli odporu. Řekla bych, že se s tím, kdo ho odbouchnul, ať už to byl kdokoliv, cítil naprosto uvolněně. Možná spal. Neviděl ho přicházet.“ „To oběti málokdy vidí,“ zamumlal Cassidy. „Kdy odhadujete, že se to stalo?“ Zvedla pravou ruku oběti a otáčela zápěstním kloubem, zkoumajíc tak posmrtnou ztuhlost. „O půlnoci. Možná dřív.“ Položila ruku zpátky na prostěradlo a zeptala se: „Můžu ho teď dostat?“ 14
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 15
Cassidy věnoval mrtvému tělu celkový pohled. „To bych byl rád.“ „Dohlédnu, abyste dostal pitevní protokol, jakmile skončím. Nevolejte mi a neotravujte dřív, než s tím budu hotová, jinak to bude trvat ještě déle.“ Doktorka Dupuisová předpokládala, že Cassidy povede vyšetřování tohoto případu. Cassidy se až dosud nezmínil, že není případem pověřen. Byla to jenom záležitost času. Tenhle případ dostane. Ustoupil stranou, aby uvolnil místo soudnímu týmu, a začal s prohlídkou hotelové ložnice. Věci na nočním stolku už byly poprášeny kvůli otiskům. Jemný černý film ulpěl na všem. Různé předměty byly opatrně uloženy do jednotlivých plastikových sáčků a označeny štítky. Loupež jako motiv se dala vyloučit. Mezi věcmi na nočním stolku byly hodinky Rolex. Policejní fotograf dělal snímky. Další policista v chirurgických rukavicích lezl po čtyřech, zkoumal koberec a hledal vlákna. „Už jste povolili vstup novinářům?“ „Ne,“ odpověděl muž na koberci. „Držte je venku co nejdéle a všechno důležité si nechte pro sebe. Naše kancelář připraví nějaké prohlášení později, až budeme znát fakta.“ Policista přijal instrukce přikývnutím. Cassidy opustil kriminalisty v jejich pilné práci a vešel do salonu apartmá. Husté závěsy byly zataženy přes obě stěny s okny a místnost vypadala tmavě a bezútěšně navzdory zařízení v pastelových barvách a v bílé. V rohu, na sametové pohovce broskvové barvy se choulila mladá žena, hlavu měla skloněnou a obličej zabořený v dlaních. Neovladatelně vzlykala. Vedle ní seděl mladý muž. Vypadal nervózně, dokonce vyděšeně, jak se ji marně pokoušel utišit. Kriminalisté už je vyslýchali. Howard Glenn byl na oddělení víc než dvacet let. Byl to samotář a mezi svými 15
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 16
kolegy nebyl zvlášť oblíben. Jeho vzhled nepřitahoval ani kamarády, ani mu nepomáhal navazovat přátelství. Byl ošuntělý a rozcuchaný, kouřil jednu camelku bez filtru za druhou a celkově vypadal, jako by patřil do filmového hororu ze čtyřicátých let. Ale pokud šlo o dodržování zákona, byl velmi uznáván pro své neústupné metody ve vyšetřování. Když Cassidy přistoupil blíž, Glenn vzhlédl a řekl: „Ahoj, Cassidy. Dostal ses sem rychle. Poslal tě Crowder?“ Anthony Crowder byl státním návladním v Orleans Parish a byl to Cassidyho šéf. Cassidy se vyhnul odpovědi tím, že kývl směrem k páru na pohovce. „Co jsou zač?“ „Nekoukáš na televizi?“ „Na náboženský programy ne. Jejich show jsem nikdy neviděl.“ Glenn pootočil hlavu a řekl koutkem úst tak, že to slyšel jen Cassidy: „To je špatný. Tenhle je teda zrušenej.“ Cassidy se ohlédl přes rameno zpátky do ložnice, kde Elvie Dupuisová dohlížela na přepravu zahaleného těla z postele na nosítka. „Ti si teda piš.“ „Tohle je evangelistova žena Ariel Wildeová,“ informoval ho Glenn. „A jeho syn Joshua.“ Mladý muž pohlédl na Cassidyho. Cassidy mu podal pravici. „Zástupce státního návladního Cassidy.“ Joshua Wilde stiskl Cassidyho ruku. Stisk byl dost pevný, ale Joshuova ruka byla měkká, hladká a pěstěná, fyzickou práci neznala. Joshua měl výrazné hnědé oči a dlouhé, popelavě hnědé vlasy se mu na temeni vlnily. Byl hezký, téměř krásný. Kdyby se narodil před sto či dvěma sty lety na jiném kontinentě, navštěvoval by módní salony a pletl by se do romantické poezie. Cassidy pochyboval, že Joshua vůbec kdy hrál baseball, tábořil venku nebo se s klukama honil za merunou. Joshuův hlas byl kultivovaný a tak jižanský jako soudek Jacka Danielse. „Najděte zrůdu, která to otci udělala, pane Cassidy.“ 16
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 17
„To mám v úmyslu.“ „A postavte ho co nejdřív před soud.“ „Ho? Jste si jistý, že vašeho otce zabil muž, pane Wilde?“ Joshua Wilde byl zmaten. „To vůbec ne. Jenom jsem myslel… Použil jsem mužský rod v obecném významu.“ „Takže by to mohla být i žena.“ Až dosud vdova na seznámení nereagovala, neboť stále plakala do rozcupovaného papírového kapesníčku. Najednou si Ariel Wildeová hodila své světlé rovné vlasy přes ramena a upřela na Cassidyho divoký, fanatický pohled. V její tváři nebylo víc barvy než na bílé štukové lampě na konci stolu, ale měla nádherné modré oči, zdůrazněné výjimečně dlouhými řasami a třpytem čerstvých slz. „Tak tímhle způsobem řešíte vraždy, pane… Jakže se jmenujete?“ „Cassidy.“ „Řešíte zločiny tím, že lidi chytáte za slovíčka?“ „Někdy ano.“ „Nejste o nic lepší než tenhle detektiv.“ Opovržlivě se ušklíbla na Howarda Glenna. „Místo aby šel po vrahovi, vyslýchá Joshe a mě.“ Cassidy si vyměnil s Glennem výmluvný pohled. Detektiv pokrčil rameny a mlčky souhlasil s Cassidyho vstupem do výslechu. „Než můžeme jít po vrahovi, paní Wildeová,“ vysvětlil, „musíme naprosto přesně vědět, co se stalo vašemu manželovi.“ Mávla rukou směrem ke krví prosáklému lůžku ve vedlejším pokoji a zaječela: „Copak není dost zřejmé, co se stalo?“ „Ne vždy.“ „My to tedy nevíme,“ zakvílela teatrálně, než si přitiskla papírový kapesníček k bezbarvým rtům. „Kdybychom věděli, že měl být minulou noc zavražděn, myslíte, že bychom ho nechali v apartmá samotného?“ „Takže vy dva jste nechali reverenda Jacksona včera večer samotného. Kde jste byli?“ Cassidy usedl na okraj 17
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 18
pohovky. Dobře si prohlédl ženu i jejího nevlastního syna. Oba vypadali, že jim ještě není třicet. „Byli jsme v mém apartmá. Zkoušeli jsme,“ odpověděl Joshua Wilde. „Zkoušeli?“ „Paní Wildeová zpívá při všech jejich bohoslužbách a v televizním programu,“ doplnil Glenn. „Tady pan Wilde hraje na klavír.“ To bylo od Jacksona šikovné, mít svůj úřad jako rodinný podnik, pomyslel si Cassidy. Slyšel už kdysi žlučovité názory televizních kazatelů a na šíření tohoto stereotypu nespatřoval nic, co by stálo za to. Zeptal se: „Kde je vaše apartmá, pane Wilde?“ „Dál tudy halou. Táta rezervoval všechny pokoje v tomhle patře.“ „Proč?“ „Je to zvyk. Zaručuje nám to soukromí. Tátovi příznivci jdou často kamkoliv, jen aby se k němu dostali blíž. Táta a Ariel bydleli v tomhle apartmá. Já jsem si vzal hned druhé největší, aby se tam mohlo nastěhovat piano.“ Cassidy se obrátil k ženě. „Tohle apartmá má dvě ložnice. Proč jste nespala se svým manželem?“ Paní Wildeová opovržlivě odfrkla. „Tamten už se mě na to ptal,“ řekla a střelila po detektivu Glennovi přezíravým pohledem. „Včera večer jsem se vrátila pozdě a nechtěla jsem manžela rušit. Byl vyčerpaný, proto jsem spala v jiné ložnici.“ „Kdy jste přišla?“ „Nevzpomínám si.“ Cassidy se podíval zvědavě na Joshe. „Všiml jste si, kdy odešla z vašeho pokoje?“ „Obávám se, že ne. Pozdě.“ „Po půlnoci?“ „Mnohem později.“ Prozatím to Cassidy nechal být. „Mluvila jste se svým manželem, když jste se vrátila, paní Wildeová?“ 18
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 19
„Ne.“ Šla jste ho políbit na dobrou noc?“ „Ne. Vešla jsem do ložnice přímo dveřmi z haly. Měla jsem se na něho podívat,“ řekla plačtivě. „Ale myslela jsem, že klidně spí.“ Cassidy se podíval na Glenna a upřeným pohledem ho varoval, aby se zdržel své ironické poznámky. Místo toho detektiv řekl: „Bohužel, paní Wildeová našla tělo svého manžela teprve dnes ráno.“ „Když neodpovídal na telefonické buzení,“ řekla zlomeným hlasem. Zmuchlaným papírovým kapesníčkem si osušila kapičku pod nosem. „Když si pomyslím, že tam byl… mrtvý po celou tu dobu… zatímco já spala ve vedlejším pokoji…“ Téměř v mdlobách se zhroutila na rameno svého nevlastního syna. Objal ji a něco jí tiše šeptal do vlasů. „Myslím, že je to prozatím vše.“ Cassidy povstal. Glenn ho pomalu následoval ke dveřím. „Tak trochu to smrdí, co?“ „No, nevím,“ řekl Cassidy. „Je to až moc pravdivý na to, aby to byla lež.“ Glenn nepříjemně funěl, když lovil další camelku z pomačkané krabičky, kterou vytáhl z kapsičky u košile. „Děláš si ze mě prdel, viď? Vždyť je to jasný. Ti dva jsou do sebe udělaní a kazatele odbouchli, aby jim nepřekážel.“ „Možná že jo,“ řekl Cassidy neutrálně, „možná že ne.“ Glenn ho upřeně pozoroval, zatímco si zapaloval cigaretu. „Takovej hezoun jako ty by se nezbláznil do těch krásnejch modrejch očí, co, Cassidy? A všechny ty slzy? Kruci, než ses sem dostal, nahlas se spolu modlili.“ Zhluboka potáhl z camelky. „Přece si vážně nemyslíš, že mluví pravdu?“ „Jasně že jim věřím.“ Když Cassidy procházel dveřmi, ohlédl se přes rameno a dodal: „Asi tak jako věřím, že se dá čurat v hurikánu.“ Sjel dolů výtahem a dveře se otevřely do pěkné vřavy. 19
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 20
Hala hotelu Fairmont se svými matnými černými stěnami, rudým sametovým nábytkem a ozdobami ve tvaru zlatého listí, obvykle vzor vybraného vkusu a přepychu, byla mezi hotely starou dámou. Ale dnes ráno se zde hemžilo plno otrávených a naštvaných lidí. Policie se snažila ignorovat útočné reportéry, kteří byli celí žhaví na fakta kolem vraždy Jacksona Wildea. Hoteloví hosté, které policie shromáždila a vyslýchala v tanečním sále, byli nyní postupně propouštěni. Zdálo se, že váhají s odchodem, aniž předtím dají najevo své pobouření. Hotelový personál byl také vyslýchán, ale stále se snažil uklidnit své rozladěné klienty. Cassidy si prorážel cestu hlučným davem. Zaslechl nějakou ženu, jak se s výrazným středozápadním přízvukem odhaduje, že v hotelu je psychopat a že všichni jsou odsouzeni k tomu, aby byli zmasakrováni ve svých postelích. Nějaký muž téměř fistulkou křičel, že „oni“ o tom ještě uslyší, i když nebylo jasné, koho tím míní. Když přívrženci reverenda Jacksona Wildea slyšeli o skonu svého vůdce, přispěli ke zmatku tím, že se shromáždili v hale a učinili z ní svou dočasnou svatyni. Hodně a hlasitě kvíleli, organizovali spontánní modlitební shromáždění, pěli chvalozpěvy a přivolávali hněv Všemohoucího na toho, kdo zavraždil televizního kazatele. Cestou k východu do University Street se Cassidy snažil vyhnout místním sdělovacím prostředkům, ale marně. Obklopili ho reportéři. „Pane Cassidy, viděl jste –“ „Neviděl.“ „Pane Cassidy, byl –“ „Bez komentáře.“ „Pane Cassidy –“ „Později.“ Podařilo se mu mezi nimi projít, přičemž uhýbal kamerám, odstrkoval napřažené mikrofony a z opatrnosti odmítal říci cokoliv, dokud ho státní návladní Crowder nepověří vyšetřováním Wildeova případu. 20
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 21
A Crowder to nejspíš udělá. Ne, nelze to pouze předpokládat. On to musí udělat. Cassidy chtěl tento případ. Úplně cítil, jakou má na něj chuť. Navíc, on ho potřeboval. Yasmine vykročila z automatických dveří mezinárodního letiště v New Orleansu jako pávice. Nosič, vedle její výjimečné výšky téměř trpasličí a zcela oslepený jejíma nohama a krátkou koženou minisukní, se plahočil za jejím vozíkem se dvěma kufry. Po zatroubení klaksonu Yasmine spatřila Claiřin LeBaron, parkující u obrubníku tak, jak bylo domluveno. Nosič uložil kufry do zavazadlového prostoru, který Claire odemkla tlačítkem na palubní desce, dostal spropitné a Yasmine vklouzla na přední sedadlo. Na okamžik se blýskla hnědá stehna a zavanul parfém s vůní gardénií. „Dobré ráno,“ řekla Claire. „Jaký byl let?“ „Už jsi slyšela o Jacksonu Wildeovi?“ Claire Laurentová se ohlédla přes levé rameno a odvážně se zařadila do chaotického proudu hazardních řidičů autobusů a taxíků, kteří na letišti nabírali a vysazovali cestující. „Co provedl tentokrát?“ „Tys to neslyšela?“ vydechla Yasmine. „Proboha, Claire, cos dělala dnes ráno?“ „Probírala jsem účty a… Proč?“ „To jsi neviděla žádné zprávy v televizi? Neposlouchala rádio?“ Yasmine si všimla, že v autě hraje kazeta. „Schválně jsem se celý týden vyhýbala zprávám. Nechtěla jsem, aby máti viděla Jacksona Wildea, jak se do nás strefuje, když je teď ve městě. Mimochodem, dostali jsme další pozvání k debatnímu stolu, což jsem odmítla.“ Yasmine užasle zírala na svou nejlepší přítelkyni a obchodní společnici. „Tak ty to opravdu nevíš.“ „A co?“ zeptala se Claire se smíchem. „Zase útočí na Francouzské hedvábí? Copak řekl tentokrát? Že shoří21
FRANCOUZSKE HEDVABI.qxd
21.7.2011
13:27
StrÆnka 22
me v pekelném ohni? Že přispíváme ke korupci morálky v Americe pornografickým předváděním lidského těla?“ Yasmine odložila velké sluneční brýle, které nosila, když nechtěla, aby ji někdo poznal, a upřela na Claire tygří oči, jež celé desetiletí zdobily obálky bezpočtu módních časopisů. „Reverend Jackson Wilde už o tobě nikdy nic neřekne, Claire. Už nebude špinit Francouzské hedvábí ani náš katalog. Už neudělá ani ťuk, má milá,“ řekla, zabíhajíc do jazyka svého dětství. „Už zmlkl navždy. Je mrtvý.“ „Mrtvý?“ Claire zabrzdila tak prudce, že je to hodilo dopředu. „Mrtvější než tejden starej nebožtík, jak říkávala moje máma.“ Claire na ni zírala, bílá jako stěna, a nevěřícně opakovala: „Mrtvý?“ „Zdá se, že kázal, až se ucho utrhlo. Někoho nasral natolik, že ho ten někdo zabil.“ Claire si nervózně olízla rty. „To myslíš, že ho zavraždili, Yasmine?“ Zuřivý řidič na ně zatroubil. Další na ně udělal sprosté gesto, když je míjel. Claire sundala nohu z brzdového pedálu a přidala plyn. Auto sebou škublo. „Co je s tebou? Myslela jsem, že budeš jásat. Chceš, abych řídila?“ „Ne. Ne, jsem v pořádku.“ „Nevypadáš dobře. Vlastně vypadáš jako smrt.“ „Měla jsem divokou noc.“ „S Mary Catherine?“ Claire zavrtěla hlavou. „Měla jsem zlé sny a budila jsem se.“ „Jaké sny?“ „Ale, to nic není. Yasmine, víš to o Jacksonu Wildeovi určitě?“ „Zaslechla jsem to na letišti, když jsem čekala na zavazadla. U Avise v krámě měli televizi. Lidi se shlukli kolem. Zeptala jsem se, co se děje, čekala jsem něco jako explozi 22
