Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny
KREATIVNÍ DESTRUKCE V PODMÍNKÁCH ČESKÉ EKONOMIKY PŘÍPAD HOSPODÁŘSKÉ KRIZE KONCE 90. LET
diplomová práce
Autor: Bc. Lukáš Vobořil Vedoucí práce: Ing. Zdenka Johnson Rok: 2014
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Lukáš Vobořil V Praze, dne 13. 8. 2014
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych co nejsrdečněji poděkovat mé rodině, jež mě v průběhu celého studia nesmírně podporovala a umožnila mi dostat se až k obhajobě této práce. Velmi bych chtěl také poděkovat celému kolektivu Národohospodářské fakulty, který mi pomohl pochopit ekonomické souvislosti lidského života a rozšířit mé vzdělání, a zvláště pak členům KHD, kteří mi mnohokrát vyšli vstříc, když jsem kvůli studiu medicíny, které je mým životním posláním, potřeboval s čímkoliv pomoci. Nakonec, ale ne v poslední řadě bych chtěl poděkovat své snoubence, jež při mně celé ty roky stála, bez jejíž pomoci bych tuto cestu nikdy nezvládl a kvůli níž a díky jíž mohu své studium dokončit. Děkuji.
ABSTRAKT Využitím statistických metod a metod makroekonomické analýzy se podařilo prokázat, že Schumpeterova teorie kreativní destrukce je funkční nejen jako teoretický model, ale že je aplikovatelná i na reálnou ekonomiku. Za pomoci těchto metod se podařilo prokázat, že v průběhu měnové a hospodářské krize v letech 1997 a následujících působila kreativní destrukce na ekonomiku České republiky významnou měrou a že díky kreativní destrukci se česká ekonomika přeměnila do efektivnější a výkonnější podoby, což jí umožnilo rychlejší růst po odeznění krizových let, a krize tak skrze kreativní destrukci přispěla ke zlepšení stavu celého českého hospodářství. Toto zefektivnění se podařilo prokázat i při srovnání s ekonomikou Slovenské republiky jako referenčním vzorkem, kde však díky absenci hospodářské krize nepůsobila kreativní destrukce tak silně jako v ekonomice české.
KLÍČOVÁ SLOVA Schumpeter, kreativní destrukce, krize, Československo, měnová krize 1997
JEL KLASIFIKACE B23, C12, E01, E10, F43, N10, N14, O11, O41, Y4
ABSTRACT By using statistical methods and methods of macroeconomic analysis it has been proved that Schumpeter’s theory of the creative destruction works not only as a theoretical model but it holds true even in real economics. With these methods it has been proved that during the currency and economic crisis in the 1997 and following the creative destruction was present in Czech economy and that it has changed the economy to be more effective and more productive than it was before which has helped to reach steeper growth rate afterwards. This means that the crisis through the creative destruction in fact has improved a condition of the whole Czech economy. Such an improvement has been also proved by an international comparison with the economy of the Slovak republic where the creative destruction didn’t act so much due to an absence of economic crisis.
KEYWORDS Schumpeter, creative destruction, crisis, Czechoslovakia, currency crisis 1997
JEL CLASSIFICATION B23, C12, E01, E10, F43, N10, N14, O11, O41, Y4
OBSAH Úvod ..................................................................................................................................................................................1 1
Josef Alois Schumpeter ..................................................................................................................................4 1.1
2
3
4
Kreativní destrukce ..................................................................................................................................5
Změny v ekonomice České republiky od revoluce.............................................................................7 2.1
Porevoluční změny ...................................................................................................................................7
2.2
Měnová krize ............................................................................................................................................ 12
2.3
Vývoj ekonomiky dle národních účtů ............................................................................................ 16
2.4
Vývoj zpracovatelského průmyslu ČR ........................................................................................... 22
2.5
Vývoj v odvětvích dle OKEČ ............................................................................................................... 30
2.6
Vývoj v odvětvích dle CZ-NACE ........................................................................................................ 42
Intertemporální analýza ............................................................................................................................ 48 3.1
Souhrnné ukazatele výkonu ekonomiky....................................................................................... 50
3.2
Změny v odvětvích ................................................................................................................................. 52
3.3
Analýza produktivity výrobních faktorů ...................................................................................... 62
3.3.1
Shift-share analýza .................................................................................................................... 62
3.3.2
Rozklad růstu HDP..................................................................................................................... 66
Česko-Slovenské porovnání ..................................................................................................................... 68 4.1
Ekonomika Slovenské republiky...................................................................................................... 68
4.2
Mezistátní komparativní analýza .................................................................................................... 73
Závěr .............................................................................................................................................................................. 81 Literatura ..................................................................................................................................................................... 83 Přílohy ........................................................................................................................................................................... 85
ÚVOD
V současném stále více globalizovaném a jinak propojeném světě jsme častěji a častěji svědky situace, kdy nepříznivá ekonomická situace, vývoj či krize v jedné části světa se velmi rychle převede ve stejné podobě i do zbytku světa, což s sebou přináší neustále rostoucí riziko globálních ekonomických problémů a krizí. Nevyřešenou otázkou těchto hrozících problémů však zůstává jejich podstata, a tedy absence jasné strategie, jak se s nimi vypořádat. Zatímco pro část ekonomů je krize naprosto přirozený očistný proces, pro jinou skupinu jde čistě o poškozující průběh, kterému je nutné čelit všemi prostředky, pro zbytek pak půjde o průsečík očistného procesu, s nímž je však v určité chvíli a míře nutné bojovat, aby se minimalizovaly negativní dopady na obyvatelstvo. Pro rozřešení tohoto problému je nutné pochopit, jak ekonomická krize opravdu funguje a jaké jsou její důsledky. Jedním z významných představitelů, kteří vnímají krizi jako očistný proces, je i J. A. Schumpeter, jehož teorie kreativní destrukce si především v moderní době vydobyla značnou popularitu. K zodpovězení otázky, zda můžeme krizi vnímat opravdu jako očistný, a tedy pro budoucí vývoj výhodný, proces, je třeba nejprve zjistit, jestli teorie kreativní destrukce má oporu i v reálném světě, tedy otestovat platnost jejích předpokladů a důsledků na empirických datech. Hlavními otázkami pro tuto práci tedy jsou – působí hospodářská krize na ekonomiku jako očistný proces? Objevuje se v průběhu hospodářské krize kreativní destrukce? Lze tedy pozorovat změny, které by měly kreativní destrukci doprovázet? Tj. dochází ke zvýšené realokaci zdrojů? Dochází k růstu efektivity v odvětvích i celé ekonomice? Působí tato realokace směrem k odvětvím, u nichž dochází k růstu efektivity? Je po skončení krize ekonomika efektivnější? Produktivnější? Roste rychleji? Byl případný rychlejší růst po skončení krize způsoben faktory, které by s sebou kreativní destrukce přinést měla – např. zvýšenou produktivitu práce? Vypořádávala se ekonomika s realokací zdrojů v důsledku změn produktivity adekvátně, nebo šlo spíše o náhodný proces? Lze na rozdílu vývoje české a slovenské ekonomiky prokázat, že hospodářská krize vlivem kreativní destrukce české ekonomice pomohla, zatímco slovenské, kde hospodářská krize takovéhoto významu nebyla, ne, jestliže budeme, při jisté míře zjednodušení, obě země považovat za téměř shodné? Je mezi oběma zeměmi vidět rozdíl v adekvátnosti realokace zdrojů, které by měla kreativní destrukce přesouvat vhodněji než v případě jejího menšího/žádného působení? O prokázání platnosti kreativní destrukce na empirických datech se již některé práce pokoušely, avšak zpravidla se zaměřovaly pouze na jediné určité odvětví, které v dané době bylo zasaženo krizí, především zkoumáním fluktuace pracovních míst a počtu ekonomických subjektů v daném čase a odvětví bez širší souvislosti s vývojem zbytku hospodářství a už vůbec bez souvislosti s geoprostorovým vývojem (M. de Figueiredo, a další, 2003; Bartelsman, a další, 2004). Zásadním problémem těchto studií tedy byla jejich omezenost místem nebo jediným odvětvím. Ačkoliv totiž například automobilový průmysl v USA může mít v absolutních hodnotách stejný rozsah jako celý průmysl České republiky, stejně jako rozloha mnoha států USA překročí rozlohu bývalého Československa a ačkoliv jejich metody testování v podobě měření míry fluktuace by měly odpovídat vlivu kreativní destrukce, je zcela zřejmé, že opomenutí vlivu zbylých částí ekonomiky nebo okolních ekonomických oblastí (států) může naprosto zkreslit výsledky. Příčinnou zvýšené fluktuace v automobilovém průmyslu, i když jde o dobu, která je označována jako krize automobilového odvětví, totiž může být naopak výrazný růst v jiném odvětví, které automobilismu může být blízké, ale i vzdálené, a které prostě svým růstem způsobí realokaci 1
zdrojů směrem k sobě, což způsobí zvýšenou fluktuaci zaměstnanosti, stejně jako může způsobit problémy firmám v důsledku odlivu zdrojů, což způsobí fluktuaci i v jejich zánicích a vzniku. Ačkoliv tedy tento proces by vlastně byl kreativní destrukcí, tak z hlediska metodologického je způsob, jakým byla kreativní destrukce takto prokázána v nouzi, protože zvýšená fluktuace nebyla důsledkem zvýšené aktivity kreativní destrukce v automobilovém průmyslu ale v ekonomice jako celku, který však autoři ignorovali, protože krize neprobíhala v celé ekonomice, ale jen v jejich jednom vybraném odvětví. Stejně tak se mnohé práce pokoušely zaměřit na prokazování kreativní destrukce pouze na teoretických makroekonomických modelech, bez ověření platnosti na empirických datech, což u teorie, jež se vyskytuje v Schumpeterově knize, kde on sám kritizuje marxistickou teorii kvůli tomu, že nechápe, jak může ekonom uvěřit teorii, která jako teorie vypadá platně, ale v reálném světě její předpovědi vůbec neodpovídají, je trochu podivné (Caballero, a další, 1996; Caballero, a další, 1998; Foster, a další, 2000). Z hlediska literatury zabývající se obdobím krize a transformace České republiky je bohužel nutné konstatovat, že ačkoliv na tato témata bylo napsáno obrovské množství publikací, tak zřejmě žádná z nich se nepokoušela zjistit nic o vztahu krize a kreativní destrukce v ČR. Jejich použitelnost je proto pro práci relativně minimální, protože jsou vhodné pouze při snaze v empirických datech oddělit vliv ekonomické transformace od případného vlivu kreativní destrukce, kdy s pomocí nich lze vysvětlit příčiny a průběh transformace a krize, avšak pro zkoumání kreativní destrukce jako takové, přínos téměř nemají např. (Žídek, 2006). Omezenost množství existujících dat a krátký časový úsek kolem české měnové a následné hospodářské krize ve druhé polovině 90. let neumožňuje využití konceptu a struktury těchto již dříve provedených empirických testování, a proto jsem v této práci využil konceptu, který, troufám si tvrdit, ještě nikdy použitý nebyl, a otestoval platnost kreativní destrukce na celém hospodářství, nikoli pouze jediném odvětví, za pomoci mnoha různých nástrojů, které by měly o přítomnosti a dopadech kreativní destrukce napovídat, a následně také provedl toto zkoumání i v rámci prostorového porovnání. K dokazování byly v práci použity komparace, analogie, analýza i syntéza stejně jako mnohé statistické a matematické metody a stejně jako metody makroekonomické analýzy, od základních postupů využívající vážené průměry k zjišťování změn v rozložení odvětví, přes měření elasticity u zkoumání adekvátnosti těchto změn, dále pak testy statistických hypotéz k ověření rozdílnosti vývoje Česka a Slovenska, ale i shift-share analýza ke zjišťování změn v produktivitě výrobních faktorů, či rozklad HDP na jednotlivé složky k průkazu příčin jeho růstu. Ačkoliv tedy testování nemohla využít tak podrobná, až mikroekonomická, data jako dřívější studie, z hlediska rozsahu a množství využitých metod testování jde o dosud unikátní projekt s výrazně širším záběrem než práce dřívější. Práce dále pokračuje rozborem Schumpeterova učení a teorie kreativní destrukce, které jsou nezbytné k pochopení průběhu a důsledků, jež by měla kreativní destrukce vykazovat na empirických datech, pokud by jeho teorie byla platná. V další sekci jsou rozebrány změny struktury, výkonu a efektivity hospodářství České republiky, kdy nejprve jsou rozebrány hrubé změny, jež v ekonomice proběhly v období těsně po sametové revoluci, které jsou nezbytné pro porozumění, v jakém výchozím stavu hospodářství bylo a jaké dopady mohla mít ekonomická transformace, a tedy k oddělení těchto vlivů od vlivu kreativní destrukce. Následně je vysvětlený průběh měnové krize a její ekonomické a politické aspekty, které doplňují předchozí část o porozumění také institucionálním vlivům na předcházející vývoj hospodářství stejně jako na následný průběh hospodářské krize. Další čtyři části popisují podrobněji změny struktury i výkonu české ekonomiky z hlediska národního účetnictví následovaného rozborem zpracovatelského průmyslu, jakožto nejvýznamnější oblasti našeho hospodářství, dále pak rozborem vývoje celé ekonomiky rozdělené na jednotlivá odvětví 2
podle podrobnější klasifikace OKEČ a dokončené obdobným rozborem podle hrubší klasifikace CZ-NACE, které jsou nutným předpokladem k pochopení změn, jejichž soulad s teorií kreativní destrukce je testována v následující sekci. V sekci zabývající se praktickou analýzou teorie kreativní destrukce na empirických datech z období hospodářské krize je nejprve analyzován vývoj na makroekonomických agregátech a ukazatelích produktivity celého hospodářství, kdy je porovnán jejich vývoj před krizí s vývojem po krizi a je ověřováno, zda došlo ke zvýšení efektivity a růstu hospodářství poté, co krize skončila, což je základní předpoklad platnosti kreativní destrukce. V následující části je existence a platnost kreativní destrukce sledována na změnách, kterými prošla jednotlivá odvětví podle obou klasifikací. Nejprve jsou zjišťovány změny v produktivitě jednotlivých výrobních faktorů pro každé odvětví, které jsou porovnávány se změnami podílů těchto odvětví na hospodářství, tedy je prokazováno, že odvětví, která dosahovala zvýšení efektivity, zároveň zvyšovala svůj podíl na ekonomice, což je nezbytný předpoklad růstu výkonu a efektivity ekonomiky, a tedy také kreativní destrukce. Následně je proveden podrobný rozklad hospodářství na jednotlivá odvětví, kdy jsou obdobně zjišťovány změny v realokaci zdrojů do produktivnějších odvětví i to, zda míra realokace odpovídá míře změn produktivity jednotlivých odvětví. Platnost teorie kreativní destrukce na reálné ekonomice zjištěná v předchozích dvou částech tedy jak na národní, tak na odvětvové úrovni je v další části opět potvrzena časovou shift-share analýzou, která za pomoci změn v podílech jednotlivých odvětví na ekonomice a jejich změn produktivity dokazuje, že došlo k významné realokaci a zefektivnění hospodářství v době krize, která následně umožnila výrazný růst efektivity v pokrizovém období tak, jak předpokládá kreativní destrukce. Poslední část této sekce se poté zaměřuje na vliv produktivity práce na růst HDP, kdy dokazuje, že krize přinesla významné navýšení produktivity práce vhodnou realokací zdrojů a zefektivněním práce, a tedy také potvrdila existenci a platnost kreativní destrukce v české ekonomice v době hospodářské krize. Následně se poslední sekce testování kreativní destrukce zabývá porovnáním hospodářství české a slovenské ekonomiky. Zde je nejprve rozebrána struktura hospodářství Slovenska pro porozumění některým rozdílům mezi zeměmi, které by mohly zkreslovat interpretaci dat, a následně je provedena analýza základních makroekonomických dat, kdy jsou porovnávány tempa růstu a efektivita obou hospodářství v době před krizí a po ní, aby bylo prokázáno, že české hospodářství v době po krizi nastartovalo rychlejší růst díky vlivu kreativní destrukce, která na Slovensku působit v takové míře nemohla. Závěrečnou částí je pak opět porovnání změn ve struktuře obou ekonomik podle jednotlivých odvětví s ohledem na adekvátnost těchto změn vůči změnám v jejich efektivitě. Přestože interpretace výsledků této mezistátní komparace byla náročnější a je třeba vzít v úvahu jistou míru propojenosti obou ekonomik i jejich rozdílností, ač ne příliš velkých, i tyto výsledky nasvědčovaly tomu, že v České republice kreativní destrukce díky hospodářské krizi proběhla a pomohla jí zvýšit její efektivitu tak, jak Schumpeter předpokládal.
3
1 JOSEF ALOIS SCHUMPETER
Proces zničení staré struktury a vzniku nové, lepší provází lidstvo od nepaměti, stačí si vzpomenout na starověkého Fénixe. Pravdou však zůstává, že v ekonomii byl důsledek takového procesu dlouhou dobu spíše přehlížen a teprve s představením teorie kreativní destrukce se mu dostalo širší pozornosti. Pro správné pochopení jejího vlivu a důsledků ovšem nelze vycházet pouze z jejího popisu v daném díle, ale je potřeba alespoň v širší rovině porozumět i způsobu uvažování jejího tvůrce, Schumpetera. Ačkoliv za svého života neměl štěstí na uznání svých názorů1, po smrti se jeho názory začaly prosazovat. Dokonce i jedno z jeho nejslavnějších děl, Historie ekonomické analýzy, bylo vydáno až posmrtně (1954) a ukázalo další zajímavý rozsah jeho smýšlení. Zatímco velká část ekonomického světa považuje za nejvýznačnějšího ekonoma všech dob Adama Smithe, on do této role pasuje Turgota. Stejně tak se pouští do kritiky tehdy celosvětově uznávaných ekonomů Keynese a Ricarda, protože se dívali na ekonomiku jako na statickou jednotku, kde lze změnou jedné proměnné měnit jiné, a nikoliv jako na neustále se měnící model. Ve stejném duchu se nese i jeho další významná publikace Business Cycles (1939), kde Walrasův model a equilibrium označuje za extrémní situaci stacionárního stavu ekonomiky, ke které však nemůže dojít, protože je ekonomika neustále vrhána do víru změn způsobovanými inovacemi, se kterými podnikatelé přicházejí. Pouze při jejich vyloučení z modelu by bylo možné se k walrasiánské rovnováze dostat. Naopak on se ve svém pojetí snaží tyto změny do modelu zakomponovat s pomocí dřívějších teorií cyklů Kondratěva, Kuzněcova, Juglara a Kitchiněva a ukázat, že právě vliv podnikatelů přicházejících s inovacemi postupně hýbe s ekonomikou a dochází díky nim právě k opakováním těchto různých cyklů, které se mohou i skládat, a brání tak dosažení i ustrnutí ve walrasiánské stacionární rovnováze. Ostatně osoba podnikatele jako hybatele změn provází v podstatě celé jeho dílo a vrací se k němu i ve své zřejmě nejvýznamnější publikaci, která nese název Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942). V první části této knihy se Schumpeter pouští do polemiky s marxistickým učením, kde kritizuje jeho tvrzení právě na podkladě toho, že dle Schumpeterova názoru marxisté zcela opomíjejí dynamičnost kapitalismu a stavějí své teze na čistě stacionárním modelu, ačkoliv dynamičnost kapitalismu byla zmiňována již Weberem. Stejně tak se mu nelíbí, že jejich teorie sice jako teorie znějí platně, ovšem při porovnání s reálným historickým vývojem neodpovídají. Podivuje se proto nad tím, jak může ekonom přijímat teoretický model, který v reálném světě nedává odpovídající výsledky. Ve druhé části díla se již objevuje jeho nejvýznamnější myšlenka, tedy teorie kreativní destrukce.
Například „Nicméně, nic z toho, co Schumpeter napsal, není hodno přečtení a tyto přídavky v knize jsou asi tak stejně originální, perverzní a brilantní jako zbytek.“ (Robinson, 1951) 1
4
1.1 KREATIVNÍ DESTRUKCE
Schumpeter sám si možná ani neuvědomoval, jak významnou myšlenkou do ekonomické teorie přináší, protože teorii kreativní destrukce ve své knize věnuje nesrovnatelně méně prostoru než například polemice s marxismem. Přesto i v relativně krátkém vyjádření lze nalézt tak významné myšlenky vysvětlující, jakým způsobem funguje pokrok a vývoj v kapitalistickém hospodářství: „Otevření nových trhů, ať už cizích, nebo domácích, a vývoj organizace obchodu od řemeslnické dílny k takovým koncernům, jako je U. S. Steel, dokládá tentýž proces. Tato průmyslová mutace – mohu-li užít tohoto biologického výrazu – neustále revolucionizuje ekonomickou strukturu zevnitř, neustále boří starou a vytváří novou. Tento proces tvořivé destrukce je pro kapitalismus zásadní. Je to jeho podstata a každý kapitalistický koncern se tomu musí přizpůsobit…“ (Schumpeter, Repr. 1996) Kreativní destrukce je všeobecně vnímána jako proces, který každého účastníka trhu, každou firmu, každého podnikatele nutí přizpůsobovat se novým podmínkám, zlepšovat své služby, přicházet s novou, inovativnější a lepší nabídkou, metodou výroby a organizace firmy. Přičemž každý z nich, který tyto výzvy nedokáže přijmout a vyrovnat se s nimi, bude nahrazen těmi, kteří výzvu přijali a s inovací přišli, bez ohledu na to, jak významný podíl taková firma na trhu zaujímá či jaké je její postavení, ať již jde o podnik ve vysoce konkurenčním odvětví, nebo o monopol. „Základní pohnutka, která uvádí do pohybu kapitalistický stroj a udržuje ho v něm, vychází z nového spotřebního zboží, nových výrobních a dopravních metod, nových trhů a nových forem průmyslové organizace, které vytváří kapitalistické podnikání.“ (Schumpeter, Repr. 1996) Proces kreativní destrukce tak neustále přináší nové technologie, procesy a výrobky, které zlepšují kvalitu našeho života, umožňují nám pracovat efektivněji, a tím pomáhají vyšší výkonnosti a růstu ekonomiky. Typickým příkladem budiž doprava, která během uplynulého století volně přešla od dostavníků tažených koňmi, přes dopravu železniční parními lokomotivami, následovanou rozvojem automobilového průmyslu, až k dopravě letecké dotažené dokonce vysláním člověka na Měsíc. Možnosti přepravy nejen osob ale i zboží tak během uplynulé stovky let dosáhly neuvěřitelných změn, což se samozřejmě odrazilo v produktivitě i všech ostatních odvětví, stejně jako v kvalitě lidského života. Takovýchto paralel však můžeme najít bezpočet i v kterémkoliv jiném odvětví. Stinnou stránkou kreativní destrukce, jak je z jejího názvu patrné, je právě ona destrukce, kdy pokaždé, když vznikne něco nového, kvalitnějšího, zanikne to staré, méně efektivní. Zatímco tak, především v dlouhém období, kvalita života a efektivita práce díky kreaci v průměru významně roste, vždy dochází k postižení a ztrátám, především v krátkém období, těch, kteří byli v původní struktuře nějak zainteresováni, ať už tím, že vlastnili takovéto podniky, které pak musely trh opustit, nebo třeba jen tím, že je takovýto podnik zaměstnával.
5
Významná část prací, které se pokoušely prokázat existenci kreativní destrukce v reálné ekonomice, se právě proto výrazně zaměřovala na prokazování destruktivní části, ačkoliv samozřejmě v souvislosti s částí kreace. V zásadě tak existovaly dva přístupy, první z nich si vytvářel teoretický mikro či makroekonomický model a na změnách jeho proměnných zkoumal potenciální vliv na ekonomiku, který následně porovnával s reálnými daty (Caballero, a další, 1996; Caballero, a další, 1998), druhý si pak obvykle vybral nějaké odvětví v daném časovém horizontu, kde docházelo k výrazným změnám, a bylo tak důvodné předpokládat, že zde kreativní destrukce probíhala ve větší míře, a následně se soustředil především na fluktuaci podniků a práce, tedy snažil se především prokázat zvýšenou tvorbu a zánik pracovních míst stejně jako zvýšení tempa v zakládání a uzavíraní firem (M. de Figueiredo, a další, 2003; Bartelsman, a další, 2004), a samozřejmě také vznikaly práce, které dosavadní přístupy a metody shrnovaly a komentovaly (Foster, a další, 2000). Využití teoretického modelu s měnícími se proměnnými by v případě české ekonomiky nebylo rozumným řešením. Naše ekonomika teprve před pár lety nastoupila cestu transformace z centrálně plánované na tržní ekonomiku, a tudíž stále docházelo k významným změnám způsobovaným transformační aktivitou, jež by se daly na modelovém případě odlišit jen velmi těžko od změn způsobených zvýšenou aktivitou kreativní destrukce v období krize. Zároveň však data použitá v pracích zaměřujících se na fluktuaci firem, pracovních míst a výrobků jsou pro mou práci nedostupná vzhledem k politice CZSO2. Koneckonců sami autoři těchto prací svá data získávali rozsáhlými šetřeními mezi firmami v daném odvětví a tato šetření byla financována z výzkumných grantů významných univerzit a jiných zainteresovaných subjektů, což je v případě této práce nereálné. Je proto nutné použít jiný koncept, který by výskyt kreativní destrukce v české ekonomice dokázal poodhalit, což není nijak zásadní problém. Je třeba si uvědomit, že práce zaměřující se na fluktuaci se ve svém důsledku zaměřily pouze na prostředky, jimiž kreativní destrukce probíhá, avšak z hlediska kreativní destrukce jsou možná ještě důležitější její důsledky – kam patří právě zvýšená efektivita hospodářství daná efektivnější alokací zdrojů, a tím i životní úroveň obyvatelstva. Zatímco tedy data o nástrojích destrukce jsou v podrobnějším měřítku nedostupná, data o jejích důsledcích jsou dostupná relativně dobře. Tato práce se tedy zaměřuje na prokázání kreativní destrukce skrze prokázání jejích dopadů na hospodářství a obyvatelstvo, které bude potvrzovat i, v rámci možností dostupnými, daty o využití nástrojů kreativní destrukce.
Registr ekonomických subjektů je sice veřejná databáze, do níž jsou data vkládána a v ní aktualizována bezplatně, avšak výstupy z tohoto registru jsou zpoplatněny dle platného ceníku CZSO. 2
6
2 ZMĚNY V EKONOMICE ČESKÉ REPUBLIKY OD REVOLUCE
Zkoumání vlivu kreativní destrukce na českou ekonomiku v době krize bude probíhat z významné části za pomocí makro či mezoekonomických dat, jelikož data mikroekonomická nejsou dostupná. Je proto nezbytné tyto změny v hospodářství důsledně prostudovat a zjistit, jak a kde, případně proč, k nim docházelo. Náplní této části proto je co nejpodrobněji prostudovat vývoj v ekonomice a jejích segmentech od sametové revoluce, v závislosti na dostupnosti dat, až do let pokrizových, aby bylo zřejmé, k jakým změnám došlo, a následné analyzování tohoto vývoje bylo schopné určit, nakolik se díky krizi, a tedy díky zvýšené aktivitě kreativní destrukce, česká ekonomika měnila. V této kapitole tak nejprve bude prostudována historie vývoje ČR s důrazem na změny v ekonomice v těsně porevolučním období, následně přijde hlubší rozbor hospodářství samotného, kdy budou rozebrány změny ve významných makroekonomických agregátech, následně bude důraz zaměřen na změny v průmyslu jakožto nejvýznamnějším segmentu hospodářství ČR, poté budou prostudovány změny v rámci celé ekonomiky skrze hlubší dělení odvětvové struktury klasifikací OKEČ a na konci budou ještě znovu probrány změny v odvětvích v rámci hrubšího, ale modernějšího dělení klasifikací CZ-NACE, které budou více zaměřena na zbylá odvětví českého hospodářství, jelikož průmyslu byla věnována samostatná část.
2.1 POREVOLUČNÍ ZMĚNY
Konec roku 1989 s sebou přinesl možná největší změny od vzniku samostatného Československa. Pád totalitní vlády KSČ měl obrovské důsledky nejen pro život společnosti ale i pro změny v hospodářství, které přešlo z centrálně plánovaného na tržní princip. První porevoluční roky se nesly ve znamení těchto změn, a docházelo tak k masivním přesunům a přestavbě struktury národní ekonomiky. Tyto hospodářské změny byly doprovázeny i změnami společenskými, jež nakonec vyústily až do rozpadu Československa na samostatnou Českou a Slovenskou republiku k 1. 1. 1993. Cílem této práce není analyzovat rozsáhlé změny let těsně porevolučních, které provázely společnost, ani ty, jež se dotkly hospodářství a jeho struktury. Bez znalosti těchto vlivů však nelze nalézt dostatečné porozumění změnám, které se udály od vzniku samostatné České republiky, protože to byly právě první porevoluční roky, které nastavily kurz budoucího vývoje ekonomiky. Na tato témata bylo napsáno nespočet prací, a proto zde pouze v krátkosti a obrysech nastíním nejvýznamnější trendy, které v těchto letech probíhaly, jelikož v následném rozboru a analýze bude místy třeba se znalostí těchto změn pracovat.
7
GRAF 1 - PODÍL PRODUKCE PODLE ODVĚTVÍ NA CELKOVÉ PRODUKCI (BEZ ZOBRAZENÍ ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU) 3
Veřejná Zdravot správa a ní a obrana; sociální povinné péče sociální 4% zabezpečení 6%
Vzdělávání 3%
Administrativní a podpůr. činn. 2% Profesní, vědecké a Činnosti v tech. činn. oblasti 4% nemovitostí Peněžnictví a 7% pojišťovnictví 3% Informační a komunikační činn. 2%
Kulturní, zábav., rekreač. činn. 1%
Produkce podle odvětví 1990
Ubytování, stravování a Doprava a pohostinství skladování 2% 7%
Ostatní činnosti 2%
Zemědělství, lesnictví a rybolov 17%
Těžba a dobývání 5% Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatiz. vzduchu 4%
Stavebnictví 13%
Zásobování vodou; odpad. vodami, odpady a sanacemi Velkoobchod a 1% maloobchod;
opravy a údržba motor. vozidel 15%
ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2012. HISTORICKÁ ROČENKA NÁRODNÍCH ÚČTŮ 1990-2010. PRAHA : ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 978-80-250-2177-4.
Socialistické plánované hospodářství bylo založeno, podobně jako ve všech ostatních zemích východního bloku, především na zemědělství a těžkém průmyslu, ke kterým v kontrastu stojí zanedbávané služby a lehký spotřebitelský průmysl. Zaostalost výrobních metod ve většině podniků však umožňovala i v oblasti těžkého průmyslu prosadit se skoro jen na trzích rozvojových zemí případně bývalého východního bloku a pouze omezeně na západních trzích, a ani těžký průmysl tak nebyl dostatečně konkurenceschopný ve srovnání s metodami západního světa. Tím obtížnější situace byla v ostatních oblastech, které byly pod komunistickou vládou silně zanedbávány. Těžký průmysl navíc není typickým odvětvím dnešní doby, díky kterému by země byla schopna dosahovat výraznějšího růstu. Také nové možnosti, které se obyvatelstvu naskytly, ať už jen prostým otevřením hranic, umocnily potřebu a poptávku lidí a vynutily si dodávku tohoto nedostatkového zboží. Tím se otevřely i nové možnosti pro podnikatele, kteří do té doby nesměli v tomto směru konat žádné kroky, k nasycení poptávky.
Podíl zpracovatelského průmyslu na produkci ekonomiky dosahoval téměř 45 % v roce 1990. S ohledem na podíl menších odvětví je v grafu vynechán, aby byla přehlednější struktura zbytku hospodářství. 3
8
GRAF 2 - PODÍL PRODUKCE PODLE ODVĚTVÍ NA CELKOVÉ PRODUKCI (BEZ ZOBRAZENÍ ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU) 4
Zdravotní a sociální péče 4%
Kulturní, zábav., rekreač. činn. 1% Vzdělávání Veřejná správa a 3% obrana; povinné sociální zabezpečení Administrativní a 7% podpůr. činn. 3% Profesní, vědecké a tech. činn. 6% v oblasti Činnosti
Produkce podle odvětví 1995
nemovitostí 7% Peněžnictví a pojišťovnictví 4% Ubytování, Informační a komunikační činn. stravování a 3% pohostinství 4%
Ostatní činnosti 2%
Zemědělství, lesnictví a rybolov 6% Výroba Těžba a dobývání a 3% rozvod elektřin Zásobování vodou; y, odpad. vodami, plynu, odpady a sanacemi tepla a klimatiz 1% . Stavebnictví vzduch 16% u…
Doprava a skladování 9%
Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motor. vozidel 14%
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012)
Na jednotlivých grafech je vidět, jak dochází k postupnému přesouvání produkce z dříve tradičních oblastí plánovaného hospodářství směrem k modernějším odvětvím. Tento přesun je výrazný již v kontrastu porevolučního roku 1990 se strukturou hospodářské produkce roku 1995 a samozřejmě nadále pokračoval i v následujících letech. Ještě patrněji je tato změna vidět v následující tabulce. Mezi roky 1990 a 1995 došlo k propadu ve velikosti produkce v cenách roku 1990 v odvětví těžby a dobývání o 43 %, propad v zemědělství, lesnictví a rybolovu byl pak dokonce 59 %. Významnou měrou se propadá i samotný zpracovatelský průmysl a to o 24 % oproti roku 1990. To je jasný důsledek neefektivity výrobních metod, která po otevření trhu způsobila problémy mnoha podnikům, jelikož nedokázaly konkurovat a musely být v prvních letech po revoluci uzavřeny.
Podíl zpracovatelského průmyslu na produkci ekonomiky dosahoval téměř 35 % v roce 1995. S ohledem na podíl menších odvětví je v grafu vynechán, aby byla přehlednější struktura zbytku hospodářství. 4
9
TABULKA 1 - PRODUKCE PODLE ODVĚTVÍ
Produkce v roce:
Ceny roku 1990 1990
Ceny roku 1990 1995
Ceny roku 1995 1995
Zemědělství, lesnictví a rybolov Těžba a dobývání Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod el., plynu, tepla a klim. vzduchu Zásobování vodou; odpady a sanace Stavebnictví Velko a maloobchod; opravy a údržba motor. vozidel Doprava a skladování Ubytování, stravování a pohostinství Informační a komunikační činn. Peněžnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí Profesní, vědecké a tech. činn. Administrativní a podpůr. činn. Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení Vzdělávání Zdravotní a sociální péče Kulturní, zábav., rekreač. činn. Ostatní činnosti
138 853 44 125 656 962 33 400 9 581 104 718 122 823 59 561 14 094 15 097 21 489 55 171 33 375 15 309 50 420 25 228 35 587 11 229 18 274
57 013 25 055 499 734 66 533 13 011 144 332 128 868 82 581 35 819 31 942 37 801 61 364 57 927 31 891 62 371 31 056 35 810 11 560 14 962
141 677 62 261 1 241 839 165 334 32 332 358 664 320 238 205 215 89 009 79 376 93 935 152 489 143 948 79 250 154 991 77 173 88 989 28 726 37 180
Odvětví
Změna produkce ´90=>´95 -59 % -43 % -24 % 99 % 36 % 38 % 5% 39 % 154 % 112 % 76 % 11 % 74 % 108 % 24 % 23 % 1% 3% -18 %
POZN.: PRODUKCE V CENÁCH ROKU 1990 PRO ROK 1995 BYLA DOPOČTENA NA ZÁKLADĚ DEFLÁTORU 248,5 % PLATNÉM PRO ROK 1995 DLE HISTORICKÉ ROČENKY ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012), VLASTNÍ VÝPOČTY
Pro tento fakt svědčí i to, že v následujících letech se význam zpracovatelského průmyslu na celkové produkci opět obnovuje – což dokládají data v další části práce, tedy šlo pouze o dočasný propad a vyčištění trhu od neefektivních firem a jejich následné nahrazení modernějšími. Naopak je zřejmý výrazný nárůst podílu produkce v oblasti ubytování, stravování a pohostinství – tento sektor se během pěti let zvětšil o více než 154 % původní velikosti, a je tak jasným ukazatelem, jaký vliv na nevhodnou alokaci zdrojů mělo plánované hospodářství a omezování podnikatelské činnosti totalitní vládou. Podobně významný nárůst pozorujeme v oblasti informačních a komunikačních technologií, kde je zjevnou příčinou příliv nových moderních technologií ze západních zemí. Podobně i růst administrativních a podpůrných činností můžeme přisoudit změnám v modernějším pojetí firem podle západního stylu a především významnému přílivu zahraničního kapitálu a firem, který si vyžádal významné zvýšení administrativy.
10
Tyto obrovské přesuny zdrojů napříč celou ekonomikou si samozřejmě vyžádaly významné náklady, jež se projevily především v podobě výrazného omezení produkce napříč hospodářstvím a v konečném důsledku, mimo jiné, také velkým propadem tempa růstu do záporných hodnot. Nebyli jsme však jedinou zemí, která při transformaci dočasně ztrácela na hospodářském výkonu. Tento osud postihl všechny se transformující státy. Otázkou tak v podstatě zůstává pouze to, zda tato transformace zastaralé výroby do modernější musela přinést propad takto hluboký, nebo zda bylo možné nalézt cestu k těmto změnám, která by dokázala udržet růst či alespoň znamenala menší a kratší ztrátu výkonu. (Holub, 1998) Právě způsob provedení transformace se tak stal velmi diskutovaným tématem, u kterého se i odborníci přou o jeho kvalitě a smysluplnosti, protože takto rychlá a velká změna struktury hospodářství „nepadá na hlavu“ pouze samotnému přechodu z plánovaného hospodářství, ale výraznou měrou ji podpořily a umožnily další faktory. Společným jmenovatelem těchto faktorů byla zejména osobnost Václava Klause, tehdejšího ministra financí a předsedy vlády, jež prosadil rychlejší cestu přechodu k otevřené tržní ekonomice, než si zvolily některé další státy. Stejně tak stál za zavedením kuponové privatizace, která umožnila zřejmě nejrychlejší možný převod a přesun kapitálu z nevýkonných podniků směrem k těm výkonnějším, ačkoliv v kombinaci s nedokonalou legislativou přinesla i mnohé problémy v podobě tunelování majetku mnoha podniků, a tím i majitelů kuponových knížek. To však neznamená, že je možné považovat privatizaci za viníka všech problémů. Provedení privatizace totiž nebylo cílem samo o sobě. Cílem byla restrukturalizace celé ekonomiky do efektivnější formy a odstátnění majetku, a privatizace tak byla pouze nástrojem k jejímu dosažení. Nástrojem nutným, nikoli však postačujícím, jelikož restrukturalizace v efektivnější formu nezávisí pouze na formě a změnách vlastnictví podniků, což byl hlavní nástroj privatizace, ale i na způsobu vnitřního řízení firem, jejich struktuře a schopnosti přizpůsobení se v prostředí podléhajícím určitým tržním tlakům. (Chvojka, a další, 2000) To však byl již úkol pro podniky samotné, nikoliv pro vládní představitele, kteří těmto změnám mohli pouze nastavit obecný rámec a dát podnikům šanci tyto změny provést před tím, než budou ještě více vystaveny tlakům západních trhů. Jak je z grafů i textu patrné směr vývoje ekonomiky byl nastartován již při sametové revoluci. Největších změn se ekonomice dostalo v průběhu prvních tří let a následující roky již pokračovaly v dříve nastoupeném trendu. Z hlediska vlivu kreativní destrukce v době krize je tak potřeba si být vědom, jaký směr vývoj byl nastaven před samotnou krizí, aby bylo možné případné změny v krizových letech odlišit od již probíhajících trendů transformace.
11
2.2 MĚNOVÁ KRIZE
Významným znakem, který provázel poslední desetiletí 20. století ve světové ekonomice, byly měnové krize. Zpočátku postihly Latinskou Ameriku, odkud se následně šířily do jihovýchodní Asie a také na transformující se země bývalého východního bloku, kde měnová krize kromě Ruska dopadla také na, tehdy již samostatnou, Českou republiku. Kdyby šlo pouze o krizi měnovou, byla by situace výrazně příznivější, bohužel však se původní měnová krize v českých podmínkách následně proměnila v krizi bankovní a přerostla až do přibližně dva roky trvající hospodářské recese. Jelikož měnová krize je ústředním mezníkem celé této práce, je nezbytné, alespoň v základních souvislostech porozumět tomu, co k ní vedlo a jak probíhala, aby bylo možné ve vztahu ke kreativní destrukci hodnotit změny, jež krizi provázely. O podmínkách, které vznik měnové krize způsobily, nebo jej alespoň umožnily, není příliš pochyb. Stejně tak panuje výrazná shoda v tom, jaké indikátory zranitelnost ekonomiky a hrozbu měnové krize ukazovaly. Ačkoliv v těchto ohledech se tehdejší čelní představitelé vlády, ČNB i ekonomové shodují, výrazný nesouhlas trval a dosud trvá v tom, jak měly být problémy řešeny, a které kroky umožnily či způsobily přechod měnové krize na hospodářskou recesi. Zatímco čelní představitelé ČNB, v polemice představované především bývalým viceguvernérem ČNB Oldřichem Dědkem, obviňují českou vládu z liknavosti při řešení postupně se objevujících signálů budoucí hrozby a nestabilit (Dědek, 2000), tak naopak představitelé tehdejší vlády, především její předseda a později, dnes již bývalý, prezident Klaus, vidí hlavní příčinu přerodu měnové krize v recesi především v politice centrální banky (Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislostí, aby se na některé věci nezapomnělo, 2000). Z hlediska ekonomů se pak standardně objevují dva hlavní proudy, kdy jeden souhlasí s názory centrálních bankéřů a druhý s názory především představitelů vlády. Z hlediska ekonomických teorií je pak situace dosti nejasná, protože šlo o souhru mnoha faktorů, které tento přechod způsobily, jejichž interpretace a možná řešení jsou často protichůdná, takže konečného závěru se pravděpodobně dobrat nelze, avšak i přesto je možné prozkoumat kroky, jež provedeny byly a analyzovat možnosti alternativních řešení. V průběhu let od počátku transformace se Česká republika dostávala stále do většího rizika napadení měny vzhledem k nastavení tehdejších pravidel i s ohledem na vývoj v oblasti dovozu a vývozu. Tato situace se postupně vyostřovala, až opravdu došlo k napadení, což následně vyvolalo měnovou a hospodářskou krizi. Právě schodek na běžném účtu platební bilance, který každým rokem neustále narůstal, byl hlavním indikátorem hrozícího rizika díky vnikající vnější nerovnováze. Z hlediska transformujících se ekonomik je výskyt záporné bilance tohoto účtu v podstatě normálním jevem a dá se říci, že i jevem žádaným, protože umožňoval využití zahraničních úspor k investicím do restrukturalizace a modernizace ekonomiky, což v situaci, kdy domácí míra úspor je výrazně vyšší než v okolních vyspělejších zemích, nelze vidět jako problém nedostatečných domácích úspor, ale jako problematiku přechodu z centrálně plánované na tržní ekonomiku. V takové chvíli tedy lze předpokládat, že deficit je pouze daný časovým nesouladem mezi nutností investic – a tedy zvýšeného importu, oproti v budoucnu zvýšenému exportu po modernizaci, čímž by se naplnila teoretická sebelikvidační schopnost tohoto schodku. V podmínkách ekonomiky české se však bohužel ukazovalo, že významná část z těchto investic nemířila přímo do zlepšení exportních možností v dostatečně krátkém 12
horizontu, ale mnohdy do infrastruktury či ekologické inovace, jejichž návratnost z hlediska exportní aktivity je viditelná až v mnohem delším období. Zároveň, ač existuje možnost sebelikvidace tohoto deficitu, není tato možnost bezlimitní a při překročení určité bezpečné hladiny je výrazné riziko, že k přehřátí a nestabilitě dojde, i kdyby veškeré tyto investice mířily do blízké podpory exportu, a právě zde se objevil první nesoulad mezi pohledem ČNB a vlády. Klíč k řešení tohoto problém totiž ležel ve fiskální, tedy vládní politice, avšak vláda jej zpočátku v kombinaci s politickou stabilitou, dostatečným kreditem země v zahraničí a tím i dostatečným přílivem zahraničního kapitálu nepovažovala za problém. Následně pak, jelikož řešením by byla restriktivní politika vlády, nebyla z hlediska politického cyklu v předvolebním období ochotna ji uplatňovat. Načeš, po volbách pro změnu neměla sílu ji uplatnit díky vzniku pouze menšinové, a i přesto nesoudržné, koalice, až do okamžiku, kdy již bylo pozdě, protože „pohár přetekl“. (Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislostí, aby se na některé věci nezapomnělo, 2000) Navíc uplatnění takové politiky a přiznání, že deficity běžného účtu jsou problémem, by znamenalo zároveň přiznat, že ekonomika se potýká již při středním tempu růstu s neschopností překročit institucionální nabídková úzká hrdla, kdy nastavená pravidla pro podnikání, transformace podniků, finanční transakce či možnosti úvěrování ale i mnohá další ustanovení stále ještě bránila vyrovnání domácí nabídky s poptávkou, to by však zároveň bylo přiznání se k nevhodně prováděné transformaci, jež byla hlavní vizitkou tehdejších vládních představitelů. (Dědek, 2000) Dalšími významnými problémy, které transformaci provázely, bylo neúměrně vysoké tempo růstu mezd vůči tempu růstu produktivity práce a s ním i spojená míra inflace. I v těchto ohledech se názor vlády a centrální banky rozcházel. Zatímco vláda zde významný problém neviděla a držela se raději možnosti vyprazdňování transformačních polštářů, protože případné brždění mezd a inflace by přineslo riziko zastavení hospodářského růstu, a tedy jistou diskreditaci jí prováděné politiky, ČNB se chtěla řídit doporučením MMF a dosáhnout inflace nižší a růstu mezd odpovídajícího růstu produktivity práce. Obdobně pak na tom byla míra zadlužení podniků a množství poskytovaných úvěrů, jež výrazně překračovaly očekávání banky, avšak jejich řešení by znamenalo také restriktivní politiku a důsledné řešení mikroekonomických obtíží vniklých v důsledku nedokonalostí transformace, což však nebylo slučitelné s politikou, kterou vláda proklamovala. Tyto problémy na rozdíl od vývoje platební bilance nevedly k otevření prostoru pro měnový útok, avšak zásadně se jejich problematičnost ukázala v okamžiku odeznění útoku, kdy jejich dřívější nevyřešení spustilo bankovní krizi a hospodářskou recesi. Otázkou pak tedy zůstává, zda v případě ideálního vyřešení krize měnové se dalo následnému vývoji předejít, protože právě zde se názory vlády a ČNB rozcházejí nejvíce - tedy v tom, jak měla být měnová krize řešena a jaký měl být následný postup. V této souvislosti jsou takřka neustále zmiňovány tyto momenty – otevření peněžních toků při vstupu do OECD, restriktivní monetární politika ČNB započatá těsně po volbách 1996, neochota banky devalvovat měnu a oproti tomu provádění intervencí na volném trhu a politika ČNB vůči tuzemským bankám.
13
Z pohledu vlády tímto došlo ke ztrátě kontroly nad desítkami miliard korun, a tedy k výrazně zhoršené účinnosti měnové i fiskální politiky a k výraznému zabrzdění ekonomiky a agregátní poptávky při přenesení úrokových měr do vnitřního trhu s časovým posunem, který se synchronizoval s obdobím propadu hospodářství v důsledku měnové krize. Také zde vidí nedostatečnou podporu exportu neprovedením devalvace a naopak ztrátu několika miliard dolarů z devizových rezerv při intervencích proti útoku na měnu. A v konečném důsledku vyvolání bankovní krize a následné recese tím, že se vysoké úrokové míry přesunuly z mezibankovního trhu do podnikové sféry, což způsobilo kolaps finančně zadluženým podnikům a zástavu oběhu úvěrů a peněz, a následně i jako bumerang se tento problém vrátil k bankám, které díky tomu držely vysoké procento toxických úvěrů, jež je donutila ČNB odepsat, a tím, v kombinaci se vysokými nároky na povinné rezervy a blokováním mezibankovního trhu, de facto vyvolala jejich likvidaci. (Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislostí, aby se na některé věci nezapomnělo, 2000) Vysvětlení ČNB k těmto krokům však přináší opět jiný náhled na věc. Otevření finančního trhu světu bere jako jeden z nutných předpokladů u země, jež má ambici zařadit se mezi tehdy již výrazně globalizované evropské i světové struktury. Navíc již tehdy existoval externí trh s českou měnou v německých a rakouských bankách, takže stejně mnoho miliard korun nebylo už pod kontrolou národní banky a vnější směnitelnost existovala skrze tuzemské banky i pro nerezidenty a vymahatelnost některých regulujících prvků daných zákonem byla v praxi takřka nulová, vlastně se o ni ani nikdo moc nestaral. Intervence prováděné ČNB byly jednak dány povinností vykupovat nabízené devizy a za druhé pak ne snahou ubránit se měnovému útoku, ale systematickým ústupem z chráněných pozic kurzu zabránit následným výrazným škodám, které by přinesla rezignace na možnost intervencí, aby následně bylo možné provést systematickou změnu přechodem na volný kurz bez obav z drtivého propadu v případě nebránění jeho úrovně. Možnost devalvace byla vládě zcela jasně interpretována a kategoricky odmítnuta na základě toho, že dosavadní praxe kurzových polštářů nevedla k ničemu jinému, než „usnutí podniků na vavřínech“, protože nebyly vůbec motivovány k restrukturalizaci právě díky využívání kurzové výhody. Proto ČNB zcela odmítla jim tuto možnost dále poskytovat a rozhodla se, že pokud iniciativa k restrukturalizaci a modernizaci nepřichází z nich samých, nebude je v tomto dále podporovat a zůstane tak na nich, jak se k nové situaci postaví. V okamžiku probíhající měnové krize pak stejné kroky kategoricky odmítla na podkladě zkušeností z krize v Mexiku, kde řízená devalvace naopak vyvolala paniku a drtivý propad, a stejně tak neměla vůbec smysl u nás, jelikož očekávání trhu byla již dávno ve smyslu devalvace nastavena, takže učinit tento krok by pouze bylo spouštěcím faktorem těžkých problémů, a tedy tento spouštěč banka odmítla spekulantům poskytnout. Stejně tak nastavení úrokových měr bylo cíleno ne proti podnikům, ale aby došlo k zablokování možnosti půjčovat peníze spekulantům a banka měla větší šanci naši měnu uchránit. Následné pomalejší navracení měr k předkrizové úrovni bylo dáno neschopností vlády a ČNB se shodnout na efektivním způsobu řešení další situace, kdy banka nechtěla připustit návrat předchozích problémů v okamžiku těžké neakceschopnosti vládní politiky. Přičemž problematiku bankovní krize nevidí v nastavení pravidel a úrokových měr, ale především v těžkém selhání při provádění transformace, které vedlo k tomu, že po uplynutí těchto růstových let byl bankovní sektor zamořen toxickými aktivy, které ochotně půjčoval v dobách úvěrového boomu, a podniky zcela předlužené, přičemž tyto dluhy nevyužily k restrukturalizaci, ale jakémusi udržení se nad hladinou, takže následně nebyla šance, jak by mohly být konkurenceschopné a dluhy splácet, tedy v mikroekonomickém podkladě vzniklém v procesu transformace ekonomiky, jak ji vláda prováděla. (Dědek, 2000)
14
Je tedy zřejmé, že velká část problému vycházela z neschopnosti nalézt dohodu ve společném postupu vlády a centrální banky. Víceméně jediné, na čem se následně shodují, je fakt, že velká část z prováděných kroků byla v určitém rozsahu správná, ale jejich načasování bylo mnohdy nevhodné. Problematika nevhodnosti načasování vycházela především z nezkušenosti, protože ačkoliv jsme mohli čerpat inspiraci z průběhu krizí v ostatních státech, každá měnová krize má určitá specifika daná institucionálním rámcem, která její řešení nutně modifikují. Navíc v takovémto případě je zcela nemyslitelné, že by se o postupu mohli činitelé s ekonomy radit týdny či měsíce, aby našli nejvhodnější řešení, protože zde je to vždy otázka spíše hodin maximálně dní, což je zcela nedostačující. K dobru tak budiž především fakt, že přes všechny problémy a jejich následky zůstala Česká republika jednou z mála těch, které se s úskalím měnové krize vypořádaly bez nutnosti zahraniční pomoci a následný propad do recese byl takřka minimální proti tomu, jaký zažily ostatní napadené země. To potvrzují i zprávy z MMF a dalších významných institucí, které dopady analyzovaly. „Mezinárodní měnový fond uvádí Českou republiku mezi příklady zemí, které se dovedly úspěšně a pouze vlastními silami vypořádat se záludnostmi měnové krize.5 Tato instituce oceňuje jak techniku, s níž byl odrážen spekulační nápor, tak i rozhodnost při aplikaci širšího stabilizačního programu. Ztrátu devizových rezerv bylo možné považovat za minimální vzhledem k původnímu rozsahu vnější nerovnováhy.“ (Dědek, 2000) Navíc je nutno podotknout, že ačkoliv v letech předcházejících naše země procházela růstem a významnou transformací, tak i tyto změny přinášely mnoho špatného do institucionálního a mikroekonomického nastavení ekonomiky, a tím v konečném důsledku i do celé makroekonomiky. A jelikož do té doby nebyl žádný významný tlak, který by ke změně poměrů nutil, mohlo se stát, že se bychom se s těmito problémy potýkali ještě mnoho dalších let. Avšak nástup hospodářské krize mohl díky zvýšené aktivitě kreativní destrukce napravení těchto problémů uspíšit a nasměřovat Českou republiku na novou perspektivnější a efektivnější cestu mezi vyspělé státy, což je ostatně záměr výzkumu této práce.
Např. IMF Public Information Notice (tzv. PIN dostupný na webové stránce Fondu), kde je shrnuta diskuse nad materiálem Article IV Report v radě výkonných ředitelů počátkem r. 1998. 5
15
2.3 VÝVOJ EKONOMIKY DLE NÁRODNÍCH ÚČTŮ
HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT
Základním makroekonomickým ukazatelem výkonosti hospodářství je bezesporu HDP. Ačkoliv bez jeho očištění o inflaci je pro meziroční srovnání výkonosti nepříliš použitelný, jeho vývoj přesto dokáže jistou dynamiku naznačit, zvláště pokud je porovnán proti vývoji deflátoru cen, proto je pro hrubé znázornění uveden i zde. Po očištění do stálých cen pak slouží k přesnějšímu znázornění meziročního vývoje a k výpočtu dalších ukazatelů. Domácí produkt v hrubém i čistém měřítku po odečtení spotřeby fixního kapitálu neustále rostl od pádu komunistického režimu až do konce zobrazeného období, a to i přes probíhající výraznou transformaci v prvních porevolučních letech i navzdory měnové a ekonomické krizi v letech 1997 a 1998. Docházelo tedy k neustálé akumulaci hodnoty produktu, která dokázala předstihnout růst cenové hladiny již před krizí, ovšem nastupující krize jej opět zbrzdila a tak k trvalejšímu růstu produkce úrovně došlo až v pokrizovém období.
GRAF 3 - HDP ČR V CENÁCH ROKU 1990
800 000
700 000
600 000
500 000 1990
1992
1994
1996
HDP v cenách roku 1990
1998
2000
2002
HDP roku 1990
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012)
16
Data přináší několik zásadních informací - je z nich patrné, že přechod na tržní ekonomiku s sebou přinesl výrazný propad reálného produktu – během prvního roku došlo k propadu o téměř 10 % a následující rok se ještě prohloubil až na konečných skoro 12 %. Pouze z těchto údajů sice nelze říci, jaká část na tomto propadu připadá změně cenové hladiny, jaká snížení produkčních kapacit ekonomiky a jaká snad poškození kapitálu při revoluci. Lze však poukázat na to, jak významný tento propad byl, protože trvalo celých 6 let, než se ekonomika a její produkt dostaly alespoň zpět na úroveň předrevoluční. Navíc v okamžiku, kdy se podařilo opět dosáhnout předrevoluční úrovně, přišla měnová krize, která další růst opět zastavila, takže v konečném důsledku trvalo takřka 10 let, než po revoluci začala ekonomika Česka růst nad úroveň z dob socialismu. Není tedy tolik překvapivé, že přes veškeré přínosy v ostatních oblastech, které přechod na demokracii přinesl, nebudila revoluce tolik nadšení, kolik mohla a každý ekonomický neúspěch přinášel i významné politické turbulence obzvláště v pozdější době, kdy nadšení ze změn v ostatních oblastech vyprchávalo se změnou referenční hladiny jejich vnímání.
GRAF 4 - HDP ČR V CENÁCH ROKU 1993
1 500 000
1 400 000
1 300 000
1 200 000
1 100 000 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012)
Změnou referenčního roku na rok 1993 vidíme, že propad reálného HDP, který byl viditelný na HDP v cenách roku 1990, se zde nekoná. Naopak je patrné, že reálný HDP rostl s výjimkou let 1997 a 1998 nepřetržitě. Je tedy zřejmé, že takřka desetiletý propad HDP a životní úrovně, které obyvatelstvo pociťovalo ve srovnání s obdobím totalitního režimu, nevycházely primárně z nedostatečných nebo zničených výrobních kapacit, ale ze změn v cenových hladinách.
17
Otevření mnoha oblastí ekonomiky tržnímu prostředí způsobilo výrazný nárůst cenové hladiny, jehož výši nedokázala ani ekonomika transformující se do efektivnějšího modelu vyrovnat. Primární příčinou pociťovaného snížení životní úrovně tedy bylo výrazné podhodnocení státem řízených cen v letech předrevolučních. Dokladem toho budiž i fakt, že deflátor jen pro první porevoluční rok dosáhl hodnoty přes 143 %, v roce 1993 už dokonce přes 200 % a hranici 300 % pokořil již na přelomu let 1997 a 1998. Tento fakt samozřejmě potvrzuje i skutečnost, že socialistická ekonomika se díky podregulovaným cenám neustále nacházela v oblasti poptávky převyšující nabídku, čímž dávala za pravdu i základním ekonomickým teoriím. Známé fronty na banány, na maso nebo i čekací lhůty na automobily toho byly příkladem a zároveň důvodem i vysvětlením, proč v okamžiku otevření cen volnému trhu došlo k jejich tak výraznému růstu. Je tedy zřejmé, že ačkoliv v době krize došlo ke stagnaci a poklesu v původním růstu ekonomiky, po krizi se situace již změnila a dochází opět k významnému růstu. Tento vývoj by byl samozřejmě očekávaným znakem významného vlivu kreativní destrukce, během které by docházelo k zastavení růstu v krizovém období v důsledku destrukce firem, aby následně změna a realokace zdrojů umožnily rychlejší růstu v období po krizi, než tomu bylo v předkrizovém období. Z grafů není jednoznačně jisté, nakolik a zda vůbec ke zrychlení po krizi došlo, avšak tuto otázku bude řešit právě až analýza kreativní destrukce v následné části práce.
GRAF 5 - HDP PER CAPITA
150000 130000 110000 90000 70000 50000 1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
HDP na obyvatele v cenách roku 1990
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
HDP na obyvatele v cenách roku 1993
HDP na obyvatele v roce 1990 ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. ČESKÁ REPUBLIKA OD ROKU 1989 V ČÍSLECH. [ONLINE] 16. 5 2014. [CITACE: 18. 5 2014.] HTTP://WWW.CZSO.CZ/CSU/2014EDICNIPLAN.NSF/PUBL/320181-14N_2014., VLASTNÍ VÝPOČTY
18
ČTVRTLETNÍ UKAZATELE
Čtvrtletní ukazatele kopírují průběh účtů ročních, což je z podstaty věci logické, nicméně v rámci čtvrtletních účtů je možné vypozorovat některé změny, jež nejsou v ročním zúčtování patrné, a přesto, tím že se dotýkají období těsně před, nebo při nástupu krize, jsou významné. Proto je přidáno ještě kratší shrnutí nejvýznamnějších změn, které čtvrtletní účty přinesly, zatímco roční nikoliv. Údaje v grafickém znázornění vývoje zaměstnanosti dobře zobrazují trend neustálého poklesu celkové zaměstnanosti v české ekonomice. Společně s celkovou zaměstnaností klesal i počet zaměstnanců. To bylo samozřejmě způsobeno jednak celkovým zánikem pracovních míst, ale také přechodem ze zaměstnaneckého poměru k sebezaměstnávání, tedy podnikání, které se výrazně rozvíjelo ještě mnoho let po pádu totalitního režimu. Avšak na tomto grafu je velmi dobře patrný náhlý pokles poměru zaměstnanců vůči celkovému počtu zaměstnaných, který začal v prvních měsících roku 1997 a stabilizoval se až na konci roku 1998. Ten je naprosto zřejmým důsledkem tehdy proběhlé krize, kdy mnoho lidí bylo nuceno opustit své zaměstnanecké poměry a nezbylo jim, než se rozhodnout mezi vlastním podnikáním a nezaměstnaností.
GRAF 6 - VÝVOJ ZAMĚSTNANOSTI ČTVRTLETNĚ
5 400 000
90,00%
Vývoj zaměstnanosti
5 200 000
89,00% 88,00%
5 000 000
87,00%
4 800 000
86,00% 4 600 000
85,00%
4 400 000
84,00%
4 200 000
83,00%
4 000 000
82,00% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Zaměstnaní celkem
Zaměstnanci
Podíl zaměstnanců
Lineární (Podíl zaměstnanců)
ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. TRH PRÁCE V ČR 1993 - 2012. [ONLINE] 31. 7 2013. [CITACE: 31. 3 2014.] HTTP://WWW.CZSO.CZ/CSU/2013EDICNIPLAN.NSF/P/3103-13., VLASTNÍ VÝPOČTY
19
Zemědělský sektor stejně jako odvětví nemovitostí vykazuje očekávaný průběh. Z grafu je patrné, že došlo pouze k malému a pozvolnému růstu tohoto sektoru, což v kombinaci s rostoucí cenovou hladinou vyústilo v již zmíněné problémy tohoto sektoru. Zajímavým bodem na křivce zemědělství je třetí čtvrtletí roku 1996, kdy došlo k prudkému nárůstu jeho příspěvku k HDP, že ani během následujících let se na tuto hodnotu znovu nedostal. Tento rok byl, dle mínění zemědělců, velmi deštiví, což vedlo k velké nadúrodě především u brambor ale i dalších plodin. Z počátku tedy se zdála situace nadmíru pozitivní a výnosy rychle rostly, ovšem později, jak docházelo ke sklizním v dalších zemědělských subjektech, došlo k významnému převisu nabídky nad poptávkou (Milotice, 1997), a tím prudkému poklesu cen, obzvláště v kombinaci s tím, že brambory byly významně ovlivňovány a subvencovány zemědělskou politikou EU, do které ČR tehdy ještě nepatřila, takže možnost vývozu do těchto zemí byla minimální, a naopak takto subvencované plodiny ještě více zvyšovaly nabídku na našem trhu. (Dubec, 1999)
GRAF 7 – ZDROJE HDP V MIL. KČ PODLE ODVĚTVÍ V PRŮBĚHU LET
40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
A Zemědělství, lesnictví a rybářství
F Stavebnictví
K Peněžnictví a pojišťovnictví
L Činnosti v oblasti nemovitostí
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD)
Tak jako na ročních účtech i čtvrtletní vykazují relativně rychlý růst v odvětví stavebnictví především v první polovině tohoto období. Růstový trend byl zastaven až ke konci roku 1997, kdy dosáhl nejvyššího píku. Vysvětlení tohoto prudkého nárůstu a následného propadu, lze hledat ve finanční oblasti i státní politice. V první polovině období docházelo k masivnímu rozrůstání finančních trhů, což umožňovalo využít cizí zdroje k financování vlastního bydlení stejně jako k budování firemních nemovitostí, k tomu se navíc přidávala státní politika, která umožnila větší otevření realitního trhu, což poskytlo další prostředky a možnosti ve stavebnictví. Obzvláště stále silně probíhající transformační změny v oblasti podnikatelské a výrazný příchod zahraničního kapitálu, kterému se Česko v tomto období otevíralo, umožňovaly tak rychlý růst. 20
Obrat pak přinášel koncem roku 1997. V tomto okamžiku se již zcela zřetelně objevily znaky nastupující hospodářské krize, což zastavilo podnikatelské aktivity a v oblasti soukromé se projevily jednak nejistou budoucností, ale navíc se přidaly některé významné aféry v tomto odvětví - typicky například kauza H-system, které byly výstražným světlem pro soukromé osoby ke změně chování. Stavebnictví tak jako typické pro-cyklické odvětví reagovalo stagnací a poklesem. Peněžnictví zažívalo významný boom od převratu a ani v tomto období tomu nebylo jinak. Jen v průběhu dvou let mezi roky 1995 a 1997 narostl jeho příspěvek k HDP o 50 %. Následně je ovšem vidět významný propad během prvního pololetí roku 97. Jeho příčinnou byla samozřejmě nastupující ekonomická krize, za jejíž příčinu a viníka je peněžnictví často označován. Také je to období, kdy docházelo k velkým turbulencím na tomto trhu, jež následovaly i pády mnoha bank a jiných finančních institucí. Do problémů se v této době dostala například Moravia Banka a problémy se začaly projevovat i na IPB, která zkrachovala o tři roky později, čemuž lze bez problémů připsat na grafu znázorněný pokles v roce 2000, jelikož šlo o největší bankrot v historii České republiky6. Při sledování vývoje v oblasti obyvatelstva a jeho ekonomické struktury je patrné, že docházelo k velkým změnám, které by mohly napovídat o zrychlení kreativní destrukce. Samozřejmě hlavní analýza bude v pozdější části vycházet z analýzy číselných změn, avšak i zde na grafech se zdá být patrné, že po krizi docházelo k urychlení vývoje ve smyslu zlepšení stavu hospodářství například rychleji klesající nezaměstnaností. Patrná je i změna ve složení ekonomicky aktivního obyvatelstva mezi zaměstnanci a sebezaměstnanými, která by mohla vypovídat o změnách v rámci rozličných odvětví, jež krize přinesla, a v neposlední řadě je i patrné, že po krizi zřejmě došlo k výraznějšímu růstu HDP per capita, což by byl opět signál o zlepšení stavu hospodářství v průběhu krize díky kreativní destrukci, pokud bychom vyloučili možnost, že došlo kvůli krizi k výraznému zvýšení tempa vymíraní obyvatelstva.
Podle zprávy J.P.Morgan, která finální audit vypracovávala, byla ztráta stanovena na 67,8 miliard Kč. (Český rozhlas, 2002) 6
21
2.4 VÝVOJ ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU ČR
Průmysl byl vždy pro Českou republiku nejvýznamnějším oblastí ekonomiky. Ačkoliv jeho podíl na produkci a tvorbě HDP začal od revoluce klesat, protože uvolnění režimu umožnilo rozvoj nových oblastí, především v terciárním sektoru služeb, tak po počátečním šoku začal opět jeho podíl nabývat, s tím jak došlo k modernizaci výrobních způsobů a zboží se stalo konkurenceschopné i na západních trzích. Mnohem zásadnější změny však probíhaly v samotném složení tohoto odvětví, které významně měnily jeho ráz, a jelikož jde o nejvýznamnější odvětví ekonomiky, je vhodné se na tyto změny zaměřit podrobněji, než u jiných odvětví, kde si lze vystačit se změnami dle CZ-NACE nebo OKEČ klasifikace ve vztahu k celé ekonomice. Vývoj v samotném průmyslu pak může být dalším významným indikátorem průběhu kreativní destrukce, protože dokáže odhalit i změny na nižší úrovni než v rámci klasifikace CZ-NACE na úrovni národního hospodářství. Z hlediska tvorby HDP a tedy na růstu ekonomiky je však zajímavější graf 8. Zde vidíme typickou ukázku toho, jak dokáže změnit hospodářství vliv centrálního plánování. Ještě v roce 1993 se hutnictví a slévárenství podílelo na tvorbě HPH v průmyslu, a tedy na růstu ekonomiky z hlediska průmyslu, téměř 45 %, aby během 10 let jeho příspěvek klesl o 71 %, takže ačkoliv stále zůstalo nejvýznamnějším přispěvatelem k růstu, jeho podíl byl již jen necelých 13 %. Zároveň je zde vidět jak s nástupem krizových let došlo k akceleraci tohoto poklesu, když firmy v odvětví se musely přizpůsobit novým podmínkám. Stejný trend vidíme i v na něm navázaném odvětví tedy výrobě kovových konstrukcí a výrobků, které také bylo a zůstalo druhým nejvýznamnějším odvětvím na trhu, ačkoliv i zde došlo především v průběhu krizových let k poklesu z původních téměř 20 % na konečných necelých 12 %. Pokles čekal i na potravinářství, které kleslo z 15,6 % na 8 %, zde je však zajímavý opačný trend, kdy hlavní období poklesu bylo před nástupem krize, což lze přisuzovat nutnosti větších změn v tomto odvětví po pádu režimu, a následně pak opět po odeznění krize, kdy ztratilo zbývající 4 p. b. pravděpodobně vlivem narůstající konkurence zahraničních výrobků. Obdobný propad jako slévárenství nebo kovovýroba zažila i výroba strojů a zařízení (28), která se propadla téměř o 50 %, přičemž tento vývoj by bylo možné připsat zastaralým technologiím, které neumožňovaly konkurenci na západních trzích, a proto bylo nutné velkých investicí, které však srážely hospodářské výsledky. Největším outsiderem v tomto grafu je výroba usní (15), což bylo odvětví, které nepatří k nejvýznamnějším, ale i přesto v průběhu let dokázalo ztrácet prakticky ve všech ukazatelích. Souvislost s tím lze hledat především v konkurenci z asijských trhů, která toto odvětví stejně jako textilní průmysl obecně velmi postihovala. Naopak mezi rostoucí odvětví se kromě výroby motorových vozidel a výroby plastových výrobků přidala ještě výroba počítačů, elektroniky a optiky (26). Přestože podíl na tvorbě HPH v tomto odvětví zůstal i na konci období jen na necelá 3 % vůči celému průmyslu, dosáhlo nárůstu na více než 433 % původních hodnot. Je tedy zřejmé, že ač nepatřilo k hlavním odvětvím, došlo u něj k významnému růstu díky tomu, jak docházelo k rozšiřování potřeb firem v těchto moderních oblastech.
22
GRAF 8 - PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA TVORBĚ HPH V PRŮMYSLU
25,0%
50,0% 45,0%
20,0%
40,0% 35,0%
15,0%
30,0% 25,0%
10,0%
20,0% 15,0%
5,0%
10,0% 5,0%
0,0% 1993
1994 10
1995 15
1996 22
1997
1998 25
1999
2000
26
2001 28
2002 29
0,0% 2003 24
POZN.: HUTNICTVÍ A SLÉVÁRENSTVÍ (24) NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. DATABÁZE ROČNÍCH NÁRODNÍCH ÚČTŮ. [ONLINE] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 1. 4 2014. [CITACE: 1. 5 2014.] HTTP://APL.CZSO.CZ/PLL/ROCENKA/ROCENKA.INDEXNU, TB0001B1GC, VLASTNÍ VÝPOČTY
Nejvýznamnějším zaměstnavatelem v průmyslu byla v průběhu celého období výroba kovových konstrukcí a výrobků (25), která se podílela na cca 12 % zaměstnaných. Jen o něco méně, cca 10 % zaměstnaných, pracovalo ve výrobě potravin (10) a ve výrobě strojů a zařízení (28). Jak je však patrné, na rozdíl od výroby kovových konstrukcí docházelo ke konci období v těchto dvou odvětvích k postupnému útlumu jejich podílu, což by bylo možné připsat rostoucí konkurenci zahraničních výrobků a také nástupu dalšího odvětví, výroby motorových vozidel (29). Výroba motorových vozidel měla v Česku dosti silnou tradici v podstatě již od první republiky, nicméně s postupujícími lety vlády KSČ docházelo k neustálému zastarávání v tomto odvětví oproti západním zemím, což způsobilo silnou nekonkurenceschopnost některých našich značek po otevření trhů. Situace se však velmi rychle obrátila v okamžiku, kdy do našich podniků vstoupil zahraniční kapitál a ony se staly součástí zahraničních koncernů, což následně umožnilo využít výrobní postupy a technologie používané v západních autech. Například u Škody toto spojení s Volkswagenem umožnilo vznik Škody Octavie právě na rozhraní let 95 a 96, která se stala v podstatě nejúspěšnějším výrobkem Škody v její dosavadní historii. A díky těmto změnám pak můžeme vidět tento raketový růst v podílu na zaměstnanosti o 154 % proti roku 1993, jenž byl v celém průmyslu nejvyšší ze všech.
23
Dařilo se rozvoji ale i v jiných odvětvích – podíl výroby pryže a plastu (22) narostl o 139 % a podíl výroby nábytku (31) dokonce o 147 %. Je sice pravda, že tato odvětví ani po nárůstu nepatřila mezi hlavní zaměstnavatele, ale je dobré si ujasnit, že v našem průmyslu se růst netýkal jen automobilů, ale i dalších odvětví, která se zde začala více rozvíjet. Oproti tomu jiná odvětví zažívala spíše útlum s ohledem na zaměstnanost. To se týká například hutnictví a slévárenství (24) a nejvýrazněji pak výroby koksu a ropných produktů (19), která poklesla na pouhých 21 % původního podílu. Pokles v hutnictví není příliš překvapivý, už jen omezování výroby v Poldi Kladno, za socialismu tak významného zaměstnavatele, by mělo významný dopad na tento ukazatel.
GRAF 9 – PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA ZAMĚSTNANOSTI V PRŮMYSLU
14,0% 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% 1993
1994 10
1995 22
1996
1997 24
1998 25
1999 28
2000 29
2001
2002
31
19
2003
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) TB0001PPO, VLASTNÍ VÝPOČTY
Z hlediska podílu na produkci průmyslu jsme viděli stejné trendy jako na předchozích grafech. Tedy neustálý pokles slévárenství, průběžný pokles potravinářství s platem v průběhu krizových let, stejně jako prakticky vymizení kožedělného průmyslu. Naopak zde byl vidět strmý nárůst podílu automobilového průmyslu, který se stal nejvýznamnějším odvětvím s konečným podílem více jak 15 %, stejně jako raketový růst výroby počítačů, elektroniky a optiky v době jejich největšího nástupu, která se vypracovala z méně než 1 % podílu na téměř 7 % podíl, tedy narostla na 833 % původního. Jí podobné odvětví výroby elektrických zařízení (27) zažilo také výrazný růst avšak více rozložený na celé období, protože nebylo tolik závislé jen na nejmodernějších technologiích, ale poskytovalo i výrobky, které nacházely uplatnění před počítačovou érou. Patrný byl i zmíněný rozvoj průmyslu plastů a také stagnace v odvětvích kovovýroby a výroby strojů a zařízení, která sice nezvyšovala svůj podíl, avšak prokázala svoji významnost tím, jak si ho udržela a zůstala jedněmi z nejvýznamnějších producentů v průmyslu. 24
GRAF 10 – PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA PRODUKCI V PRŮMYSLU
18,0% 16,0% 14,0% 12,0% 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% 1993
1994 10
1995
1996
15
22
1997
1998
1999
24
25
26
2000 27
2001 28
2002
2003 29
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) TB0001P1C, VLASTNÍ VÝPOČTY
V celém průmyslu můžeme vidět relativně rychlý růst produktivity práce, která během deseti let narostla v průměru na 275 %. Nicméně ne všechna odvětví dokázala držet stejné tempo. Nejvýznamnější růst je patrný právě u výroby počítačů, která se z původního poměru necelých 30 % vůči průměru průmyslu dokázala dostat na více než 80% průměru. Dosáhla tak růstu na 825 % své vstupní hodnoty ve srovnání s 275 % procenty průmyslu jako celku. I přesto však stále produktivita práce v tomto odvětví zůstala pod průměrem celého průmyslu. Mnohem horších výsledků dosáhlo například oděvnictví (14), které na počátku mělo téměř dvojnásobnou produktivitu vůči počítačům, ale v roce 2003 stěží překročilo čtvrtinu průměru celého průmyslu. Není tedy divu, že toto odvětví výrazně ztrácelo své pozice, a vysvětlení je zcela jistě možné najít v přílivu levných oděvů z Asie, kam přesunuly výrobu i největší světové oděvní firmy. Dále je na grafu patrné, že například výroba nápojů (11) a chemická výroba (20) patřily k odvětvím, která držela krok s růstem celého průmyslu, a tak stejně jako v roce 1993, tak i v roce 2003 byla jejich produktivita práce kolem dvojnásobku průměrné. Tato odvětví tedy svojí transformaci a modernizaci zvládla dobře, což minimálně u výroby nápojů jistě nebude překvapením, protože těžko v dnešní době hledat známější ikonu České republiky, než je české pivo. Nově se zde vyskytujícím odvětvím je farmaceutický průmysl (21). Ten sice nerostl tak rychle jako průměrný průmysl, ovšem i přes obrovský tlak, kterému tento průmysl čelí vůči největším světovým farmaceutickým firmám, se dokázal udržet na více jak dvojnásobné produktivitě, než má průmysl průměrně.
25
Vzhledem k dřívějším grafům se zde trochu překvapivě prezentuje slévárenství. Jeho produktivita sice téměř nerostla, ovšem ani neklesala, takže v roce 2003 stále dosahoval téměř trojnásobku průměru průmyslu. Vysvětlení pádu tohoto odvětví v předchozích grafech tak lze nalézt porovnáním s výchozí hodnotou, kdy byla jeho produktivita více jak sedminásobná. Je tedy zřejmé, že k poklesu docházelo ne proto, že by toto odvětví se stávalo neproduktivní v absolutní hodnotě, ale protože postupně mizela jeho komparativní výhoda, což umožnilo realokovat zdroje do rostoucích odvětví. Na vedlejší ose grafu je pak vyneseno odvětví tabákového průmyslu (12), které je zcela extrémní ve srovnání s ostatními. Jeho podíl na ostatních veličinách sice není nijak zásadní, nicméně produktivita práce je zde obrovská. V roce 1993 dosahovala téměř osminásobku průměrné a v roce 2003 se dostala dokonce na téměř desetinásobek. Je tedy zřejmé, jak obrovsky výnosný je obchod s lidskou závislostí díky nízké cenové elasticitě poptávky u těchto produktů.
GRAF 11 - PRODUKTIVITA PRÁCE V KČ/PLNÝ ÚVAZEK VE VYBRANÝCH PRŮMYSLOVÝCH ODVĚTVÍCH
1400000
5000000 4500000
1200000
4000000 1000000
3500000 3000000
800000
2500000 600000
2000000 1500000
400000
1000000 200000
500000
0 1993
1994
Průmysl
1995 11
1996
1997 14
1998
1999
20
2000 21
2001 24
2002
0 2003
26
12
POZN.: TABÁKOVÝ PRŮMYSL (12) NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) TB0001B1GC A TB0001PPO, VLASTNÍ VÝPOČTY
26
Z hlediska produktivity kapitálu7 je patrné několik zajímavých trendů. Jednak rychlý propad produktivity výroby počítačů a ostatního zpracovatelského průmyslu (32) na počátku období, pravděpodobně z důvodů navýšení fixního kapitálu a vyrovnáním se se změnami v konkurenci o poptávku, takže se následně rychle zařadily k průměrné produktivitě napříč celým průmyslem. Oproti tomu je patrný vzestup produktivity u výroby strojů a zařízení, kde lze předpokládat, že původní kapitál byl modernizován novým, což umožnilo vyrábět mnohem více konkurenceschopné výrobky, a tím s sebou přineslo i růst produktivity kapitálu. Velkým extrémem je zde pak kožedělný průmysl. Jestliže z hlediska ostatních ukazatelů zažil drtivý propad, tak z hlediska produktivity jeho kapitálu se jednak držel na více než dvojnásobku průměru, aby v samotném závěru prudce vystoupal na téměř pětinásobek. Důvodem by mohla být relativně nízká potřeba modernizace kapitálu oproti jiným odvětvím, která umožnila i na starších strojích a starší technikou vyrábět stále stejně konkurenceschopné výrobky, a tak vykazovala vysokou produktivitu.
GRAF 12 - PRODUKTIVITA KAPITÁLU V KČ/KČ VE VYBRANÝCH ODVĚTVÍCHV PRŮMYSLU
10
9
9
8
8 7
7
6
6
5
5 4
4
3 3
2
2 1 1993
1 1994
1995
1996 Průmysl
1997 26
1998
1999 28
2000 32
2001
2002
0 2003
15
POZN.: KOŽEDĚLNÁ VÝROBA (15) NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) TB0001B2N, TB0001K1A A TB0001B1GA, VLASTNÍ VÝPOČTY
Vypočteno jako podíl součtu spotřeby fixního kapitálu a čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu na hrubé přidané hodnotě. 7
27
Poslední graf rozebírá produktivitu výrobních procesů, tedy podíl hrubé přidané hodnoty na produkci. Zde vidíme, že průmysl jako celek se drží relativně na stabilní hodnotě kolem 20 – 25 %, na kterou vystoupal v počátku období. Obdobný vývoj je pak pozorovatelný v potravinářství, zatímco třeba výroba počítačů naopak v období krize výrazně tuto statistiku zhoršila a stala se nejhorším odvětvím v tomto ukazateli. Příčinu této změny lze vysvětlit tím, že s rozmachem výpočetní techniky docházelo k velmi rychlému propadu jejich cen, zatímco náklady vstupů, často například v podobě drahých kovů či moderních přístrojů schopných konstruovat nejnovější součástky, se držely, případně i rostly. Opačný trend vidíme u výroby nápojů, kde naopak vstupní náklady rozvojem moderních technik a materiálu, například rozmach plastových lahví, klesly, proto dochází ke zlepšování poměru HPH vůči produkci v tomto odvětví. Mezi nejvýkonnější odvětví v tomto ohledu pak patřil farmaceutický a tabákový průmysl a slévárenství, které na konci období měly poměr přibližně kolem 40 %. Zatímco v případě farmaceutického průmyslu docházelo k jeho zlepšování, u zbylých dvou došlo k poklesu. Přesný rozbor těchto příčin by pro každý z nich znamenal samostatnou práci, proto se omezím pouze na konstatování, že v případě farmaceutického průmyslu pravděpodobně šlo o změnu v cenách vstupů díky zlevňování výrobních technologií při jejich rozšiřování, tak v případě ostatních dvou šlo zřejmě o kombinaci zvýšené konkurence pro jejich produkci spolu s rostoucím nákladem vstupů, čemuž by napovídala i patrná cykličnost průběhu jejich funkce. V případě farmaceutického průmyslu lze cykličnost vysvětlit jednoduše tím, že je cenová politika v tomto odvětví významně regulována na národní úrovni, a tedy dochází k relativně cyklickým změnám hodnoty produkce.
GRAF 13 - PODÍL HPH NA PRODUKCI V PRŮMYSLU VE VYBRANÝCH ODVĚTVÍCH
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1993
1994
1995
Průmysl
1996 10
1997 11
1998
1999 12
2000 21
2001 24
2002
2003 26
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) TB0001P1C A TB0001B1GC, VLASTNÍ VÝPOČTY
28
Z vývoje průmyslu a grafů těchto změn je zřejmé, že během let došlo jak k výraznému přesunu výrobních faktorů, tak k výrazné přestavbě rozložení průmyslu a jeho efektivity. Je tedy patrné, že Schumpeter se svojí dynamičností kapitalismu měl pravdu a jakási forma kreativní destrukce neustále probíhala. Mnoho z těchto proměn sice probíhalo již dříve a neustále, avšak je vidět, že nástup krize v mnoha oblastech tyto proměny a jejich rychlost významně umocnil, což by svědčilo pro teorii, že se kreativní destrukce v průběhu krize na českém hospodářství, nebo v tomto případě alespoň na průmyslu, významně podepsala, a že tedy pokud platí její důsledky, stal se průmysl po krizi výrazněji efektivnějším odvětvím, než byl dříve. Zbývá tedy již jen matematicky analyzovat, zda opravdu došlo k umocnění rychlosti těchto změn v době krize a zda v konečném důsledku došlo k zvýšení efektivity v této oblasti hospodářství, což by opět doložilo existenci kreativní destrukce. Tato analýza tak bude následovat v další kapitole.
29
2.5 VÝVOJ V ODVĚTVÍCH DLE OKEČ
Významné změny se po listopadovém převratu neodehrály jen v ekonomice jako celku, ale došlo k nim v každé jednotlivé části ekonomiky, někde více, někde méně. Změny v průmyslu již byly rozebrány v předcházející podkapitole, a proto je nyní na místě podívat se i na změny v rámci všech odvětví vůči celé ekonomice, které by měly v případě aktivity kreativní destrukce vykazovat podobné trendy, jako byly patrné v prvních dvou subkapitolách rozboru ekonomiky ČR, tedy v makroagregátech a průmyslu. Právě přechod od socialistického plánovaného hospodářství k tržnímu přinesl nové možnosti v mnoha oblastech podnikání a ekonomiky obecně a samozřejmě ruku v ruce s tím šlo i zhoršení podmínek v některých jiných odvětvích obzvláště těch, které hrály významnou roli i v socialistickém hospodářství, ale byly pod silným vlivem státní cenotvorby. Byly to právě změny v jednotlivých odvětvích, které následně definovaly změny hospodářství jako celku, proto je důležité, nedívat se na českou ekonomiku jen jako na homogenní celek, ale rozebrat ji na jednotlivé části a sledovat změny v nich. Nejde sice o plný přechod z makroekonomické analýzy do mikroekonomické, ale přesto zjištění jednotlivých proudů v této mezoekonomice nebo odvětvové makroekonomice přináší zásadní náhled na to, proč a jaké změny se v národním hospodářství děly. Z hlediska podílu na celkové produkci je zřejmé, že vedoucím odvětvím bylo v daném období stavebnictví, které ač s trvalou sestupnou tendencí stále udržovalo jasně nejvyšší podíl ze všech odvětví na celkové produkci. S ohledem na rozvoj realitního trhu po revoluci a silnou investiční aktivitou v průběhu těchto let nejde o neočekávaný výsledek. Zbylá odvětví, která držela nejvyšší podíly jako výroba potravin a nápojů, velkoobchod a firemní služby se stále pohybovaly přibližně kolem 5 až 6 % podílu na celkové produkci, tedy asi o 3 p. b. níže než stavebnictví. Nejzajímavějším z odvětví je však výroba dvoustopých motorových vozidel, jejíž podíl vzrostl z původních cca 2 % na více než 6 %. Z hlediska reálií je tento výsledek zcela očekáván vzhledem k tomu, jak k významnému růstu automobilového průmyslu v ČR docházelo a i nadále dochází nejen díky rozvoji Škoda Auto po přijetí do koncernu Volkswagen ale i třeba se stavbou kolínské automobilky TPCA nebo restrukturalizací autobusové výroby.
30
GRAF 14 – PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA CELKOVÉ PRODUKCI
8% 10% 7% 8% 6% 6%
5%
4%
4%
2%
3% 2% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
34 Výroba dvoustopých mot.voz.
15 Výroba potravin a nápojů
51 Velkoobchod kr.motor.vozidel
74 Služby převážně pro podniky
0% 2001
45 Stavebnictví POZN.: 45 STAVEBNICTVÍ NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2011. ARCHIVNÍ ÚDAJE DATABÁZE ROČNÍCH NÁRODNÍCH ÚČTŮ. [ONLINE] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 30. 9 2011. [CITACE: 1. 1 2014.] HTTP://APL.CZSO.CZ/PLL/ROCENKA/ROCENKA.INDEXNU?DEJARCHIV=1, VLASTNÍ VÝPOČTY
Graf podílu na vytvořené hrubé přidané hodnotě ukazuje již dříve zmiňovaná odvětví. Interpretace samotného grafu není příliš snadná, protože přítomnost odvětví zde může znamenat, že dané odvětví má vysoký podíl na produkci a proto i při jeho nepříliš vysoké efektivitě se může významně podílet i na hrubé přidané hodnotě, stejně tak však může ukazovat na vysoce efektivní odvětví, které však podíl na produkci nemusí mít velký. S pomocí předchozích grafů však lze odlišit snadněji trendy v tomto grafu zobrazené. Stavebnictví zde jistě patří díky nejvyššímu podílu na produkci. Jeho efektivita sice nedosahovala efektivity jiných odvětví, ale díky obrovskému rozvoji tohoto odvětví jako celku dokázalo přispět k růstu ekonomiky stále významnou měrou. Ze stejného důvodu zde vidíme i velkoobchod, jakožto jedno z nejproduktivnějších odvětví a služby pro firmy. Z opačného směru sem přichází právě činnost v oblasti nemovitostí a veřejná správa, které sice nemají tak vysoký podíl na produkci, ale díky významnému podílu HPH na produkci přispívají velkou měrou i k celkové přidané hodnotě ekonomiky. Poslední zobrazený, maloobchod, je typickou ukázkou odvětví stojícího na pomezí, tedy mající nemalý podíl na produkci, ačkoliv ne tak velký jako jiná odvětví, ale zároveň i významný podíl HPH na produkci, takže konečný součin dává stále zajímavý příspěvek k tvorbě HDP celého hospodářství.
31
GRAF 15 – PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA HRUBÉ PŘIDANÉ HODNOTĚ
9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
70 Činnosti v oblasti nemovitostí
45 Stavebnictví
51 Velkoobchod kr.motor.vozidel
75 Veř.správa;obrana;soc.zab.
74 Služby převážně pro podniky
52 Maloobch.,opr.sp.zb.kr.mot.v.
2001
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
GRAF 16 - PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA ZAMĚSTNANOSTI
10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
45 Stavebnictví
52 Maloobch.,opr.sp.zb.kr.mot.v.
75 Veř.správa;obrana;soc.zab.
74 Služby převážně pro podniky
80 Školství
01 Zemědělství,myslivost a čin.
2001
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
32
V podílu na zaměstnanosti je vidět významný zlom v odvětví stavebnictví a v zemědělském sektoru, kdy s vrcholem krize došlo k prudkému propadu v jejich podílu. Zde jde zcela jistě o důsledek relativně nízké náročnosti na lidský kapitál zaměstnaný v těchto oblastech, takže firmy neměly žádnou potřebu si takové zaměstnance držet v období, kdy poptávka po jejich službách znatelně klesla, jelikož pro ně není problém po zlepšení ekonomické situace opět zaměstnance sehnat. Naopak v té samé době vidíme opačný zlom ve školství a službách pro firmy. Služby pro firmy jsou pochopitelně vysvětlitelné výraznou potřebou pomoci v náročných ekonomických dobách při snaze firmu stabilizovat, restrukturalizovat a prosadit prodej jejích produktů. Obrat ve školství spočíval především ve významném rozvoji soukromých zařízení, která začala doplňovat nabídku dříve jen státního sektoru v této oblasti. Posledními jsou pak maloobchod, jehož podíl na zaměstnanosti vycházel z jeho podstaty a veřejná správa, která na tržní výkyvy nijak netrpí, dokud je stát ochoten řešit schodky rozpočtu zadlužováním. Produktivita práce se v jednotlivých odvětvích ekonomiky diametrálně lišila. Zatímco některá odvětví dosahovala v počátečních letech zkoumání pouze zlomkové produktivity práce oproti průměru v celé ekonomice, jiná jej naopak několikanásobně převyšovala. Stejně jako byly velké rozdíly v počátečních a konečných výsledcích mezi jednotlivými odvětvími, tak stejně výrazných rozdílů dosahoval i vývoj v jednotlivých odvětvích. Nejhorší produktivitu práce na jednoho pracovníka vykazovalo v roce 1995 odvětví maloobchodu a opravárenství, kde průměrná produktivita práce nedosahovala ani jedné čtvrtiny republikového průměru, a ačkoliv je patrné, že v průběhu krizových let produktivita rostla, což lze snadno vysvětlit například jistě rostoucí poptávkou po opravárenských službách v období, kdy lidé nebyli ochotni investovat do nového zboží, tak po krizi došlo opět k dalšímu úpadku, a toto odvětví tak končilo svou produktivitu přibližně na 50 % průměrné produktivity všech odvětví. Opačný trend pak lze pozorovat například v textilním průmyslu nebo výrobě dřevěných výrobků, kde naopak krize nepřispívala ke zvýšení jejich produktivity, což není zřejmě také překvapením, jelikož pokud se firmy a zaměstnanci snažili v odvětví zůstat a krizi přečkat, tak při snížení poptávky po tomto zboží v době krize nelze očekávat růst produktivity. Naopak konec krize s sebou přinesl znatelné oživení růstu produktivity práce, což by toto vysvětlení potvrzovalo.
33
GRAF 17 - ODVĚTVÍ S NEJNIŽŠÍŠÍ PRODUKTIVITOU PRÁCE V ROCE 1995 PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU
100%
300%
80%
250%
60%
200%
40%
150%
20%
100%
0%
50%
-20% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
67 Činnosti s úvěry a pojišť.
52 Maloobch.,opr.sp.zb.kr.mot.v.
17 Textilní průmysl
20 Prům.dřev.,kork.,koše,prout.zb.
0% 2001
30 Výroba kanc.strojů a počítačů POZN.: 30 VÝROBA KANCELÁŘSKÝCH STROJŮ A POČÍTAČŮ NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
Z vývoje se pak zcela vymykala odvětví výroby kancelářských strojů a úvěrová a pojišťovnická činnost. Z hlediska kancelářské a počítačové techniky šlo zcela zjevně o vliv vstupu zahraničních investic, resp. výrazného investování do firem ve snaze o modernizaci poté, co přešly pod soukromou kontrolu, takže se dalo očekávat, že na zvýšenou poptávku po těchto službách zareaguje i trh nabídkou. A tato reakce byla opravdu obrovská, zatímco v roce 1995 byla průměrná produktivita práce na 30 % průměrné, již o rok později vykazovalo odvětví produktivitu téměř 250 %, a ačkoliv v krizových letech došlo k mírnému ochlazení, i přesto je zcela patrné, že po zboží tohoto odvětví byl nebývale velký zájem daný potřebou modernizace, který mu umožnil velmi efektivní rozvoj, takže i v roce 2001 se stále pohybovala produktivita prácev rozmezí 200 – 250 % průměru. Druhým odvětvím, které zažilo výrazný rozvoj, je právě pojišťovnictví, které v nastupující krizi výrazně posílilo svou pozici a z nulové nebo dokonce záporné produktivity práce se dostalo až na 80 % republikového průměru, což je však s ohledem na právě probíhající krizi naprosto očekávatelné.
34
Na opačné straně stály na počátku odvětví v oblasti nemovitostí, cestovní kanceláře, tabákový průmysl, energetika a především ropný, uhelný a uranový průmysl. Jejich pozici lze však velmi snadno vysvětlit pouhou aplikací znalostí historických reálií. Oblast nemovitostí byla v době předrevoluční takřka zcela v rukou státu a po revoluci docházelo k relativně rychlému uvolnění pravidel pro nakládání s nimi. K tomu je třeba ještě připočíst probíhající restituční proces a je zřejmé, že se otevíral obrovský prostor v podobě poptávky po těchto službách, a tedy že bylo možné poskytnout nabídku služeb s velmi vysokou produktivitou práce. Stejně tak vytvoření soukromého podnikání otevřelo prostor pro nabídku přepravních služeb a příspěvek k produktivitě práce v oblasti cestovních kanceláří je zcela logickým důsledkem dříve uzavřených hranic, kdy nyní se jednak objevila možnost vycestovat na dovolenou pro každého, což v kombinaci s koncem prvotních těžkých let plných ekonomických obtíží při transformaci přineslo i dostatek finančních prostředků, aby lidé takovou možnost využili. V obou případech jde tedy v podstatě o poptávkový šok, který se brzy stabilizoval na racionálnější míře produktivity práce, především tedy v oblasti dopravy a cestování.
GRAF 18 - ODVĚTVÍ S NEJVYŠŠÍ PRODUKTIVITOU PRÁCE V ROCE 1995 PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU
800%
4500%
700%
4000% 3500%
600%
3000%
500%
2500% 400% 2000% 300%
1500%
200%
1000%
100% 0% 1995
500% 1996
1997
1998
1999
2000
70 Činnosti v oblasti nemovitostí
16 Zpracování tabáku
63 Pom.čin.v dopr.,čin.cest.kanc.
40 Výroba a rozvod elektř.,plynu
0% 2001
23 Koksování,zprac.ropy,uranu POZN.: 23 KOKSOVÁNÍ, ZPRACOVÁNÍ ROPY A URANU NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
35
Vysoká produktivita práce v tabákovém průmyslu není příliš překvapující. Vzhledem k tomu, že podíl kuřáků se v této době pohyboval mezi 30 a 40 % v mužské populaci a mezi 20 - 30 % v ženské populaci. (Sovinová, a další, 2003) Zajímavější je však trend, kdy před krizí dochází k relativně rychlému poklesu produktivity, aby s přicházející krizí, začala stoupat. Jisté vysvětlení lze hledat v tom, že po otevření trhů se začali prosazovat zahraniční výrobci, což v kombinaci s protitabákovou kampaní přispívalo k poklesu, který se následně zastavil v krizi s tím, že hlavními konzumenty zůstali především dlouhodobí kuřáci, kteří již byli z dob předrevolučních zvyklí na české značky cigaret, což v kombinaci s možností exportu a modernizace tabákového průmyslu opět umožnilo zvýšit produktivitu práce. Vysvětlení produktivity u energetiky by bylo zřejmě možné nalézt v tom, že jde o síťové odvětví, kde je možnost konkurence přirozeně limitována, a proto průběžná deregulace umožnila zvyšovat ceny pro firmy a domácnosti a tím dosáhnout vysokou produktivitu práce. Absolutním rekordmanem v tomto měření je však ropný, uhelný a uranový průmysl, který dosahoval takřka 40 násobné produktivity práce na jednu osobu. Zde nelze hledat jiné vysvětlení než to, že šlo o doznívání obrovské podpory do tohoto segmentu ekonomiky ze strany státu z dob předrevolučních, který se nyní setkal s možností prodávat zboží na zahraniční trhy za tržní ceny a zároveň propouštět nadbytečné pracovníky, čímž získal prostor pro tak obrovskou produktivitu práce. Je i patrné, že v okamžiku, kdy došlo k útlumu státních podpor a odvětví se muselo vypořádat s nutností nákupu surovin za tržní ceny, jeho produktivita začíná významně klesat, ačkoliv i na konci období je stále ještě více než pětinásobná oproti průměrné.
GRAF 19 - ODVĚTVÍ S NEJNIŽŠÍ PRODUKTIVITOU PRÁCE V ROCE 2001 PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU
80%
350%
70%
300% 250%
60%
200%
50%
150% 40% 100% 30%
50%
20%
0%
10% 0% 1995
-50% 1996
1997
1998
1999
2000
18 Oděv.prům.,zprac.kožešin
91 Činnosti org.společenských
19 Výr.usní,výr.brašn.,sedl.,obuvi
12 Dobývání uran. a thor. rud
-100% 2001
13 Dobývání a úprava ost. rud POZN.: 12 DOBÝVÁNÍ URANU A THORIOVÝCH RUD, 13 DOBÝVÁNÍ A ÚPRAVA OSTATNÍCH RUD NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
36
Na konci období se situaci na chvostu produktivity značně měnila. Je patrné, že dvě odvětví, tedy dobývání a úprava rud, se z původně nadprůměrné produktivity práce propadly na úplné dno, kdy jejich produktivita práce se dostává dokonce do záporných hodnot. Zde se opět vracíme k vysvětlení skrze dřívější velmi štědrou státní podporu, která s postupujícím časem od revoluce byla snižována v rámci útlumových programů, což následně vyústilo v absolutní neefektivitu těchto odvětví. Podobně nepříznivý vývoj však zastihl i odborové, profesní a podobné organizace. Zde by příčinou mohla být celková nechuť obyvatelstva se více angažovat, která porevoluční dobu po různých zklamáních provázela. Ze zpracovatelského průmyslu pak změny nejvíce zasáhly kožešnictví, obuvnictví a zpracování kůží, který se nedokázal vyrovnat s přílivem dovozu levného zboží z Asie. Dokladem tohoto vývoje budiž například vývoj ve Zlínském kraji, který byl jedním z nejvýznamnějších i právě v obuvnickém průmyslu (Loučková, a další, 2011). Naopak situace na vrcholu produktivity práce zůstávala i na konci studovaného období stejná s jedinou výjimkou, a to že rozvody energií nahradilo dobývání ropy a zemního plynu. Je tak patrné, že těmto odvětvím se podařilo buď zachytit silnou vlnu poptávky, která pomohla firmám v nich si vydobýt silnou pozici a udržet efektivitu, nebo odvětví využila výhod, které jim dává relativně nízká možnost konkurence a počáteční výrazný náskok, jako tomu je u koksování a zpracování ropy a uranu.
GRAF 20 - ODVĚTVÍ S NEJVYŠŠÍ PRODUKTIVITOU PRÁCE V ROCE 2001 PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU
800%
4500%
700%
4000% 3500%
600%
3000%
500%
2500% 400% 2000% 300%
1500%
200%
1000%
100% 0% 1995
500% 1996
1997
1998
1999
2000
70 Činnosti v oblasti nemovitostí
16 Zpracování tabáku
11 Dobývání ropy, zem.pl., čin.
63 Pom.čin.v dopr.,čin.cest.kanc.
0% 2001
23 Koksování,zprac.ropy,uranu POZN.: 23 KOKSOVÁNÍ, ZPRACOVÁNÍ ROPY A URANU NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
37
Z hlediska největšího nárůstu v produktivitě práce vidíme, že si nejlépe vedla odvětví pojišťovnictví, maloobchodu, výroby kancelářských strojů, výroba papíru a dobývání ropy a plynu. U pojišťovnictví jde především o výrazný nárůst v době na začátku krize, kdy toto odvětví takřka vzniklo a následně si svou pozici již udrželo. Maloobchodu v tomto srovnání pomohla především výchozí nepříznivá situace, takže jeho nárůst zůstal dosti významný, a to i přesto, že tato odvětví i na konci období byla stále s produktivitou pod průměrem ekonomiky. V papírenství můžeme vidět změny pravděpodobně především se zefektivněním a racionalizaci výroby po přechodu do soukromých rukou, které tomuto odvětví pomohly se dostat nad průměrné hodnoty v celé ekonomice. U těžby ropy a plynu došlo jednak k téměř zdvojnásobení produkce během těchto let, ale zároveň s tím přišlo velké zlepšení v efektivitě práce, které přineslo úspor téměř 50 % nákladů8, čímž výrazně přispělo k tomuto růstu produktivity práce. Oproti tomu výroba kancelářských strojů je naopak odvětví, které téměř vzniklo a za celé toto období zdesetinásobilo svou produkci, což v kombinaci s výraznou poptávkou v rámci inovací firem umožnilo významný růst produktivity. Tato změna však není specifická jen pro Českou republiku, stejný vývoj vykazuje i v mnoha dalších zemích, jak uvádí například práce (Bartelsman, a další, 2004).
GRAF 21 - ODVĚTVÍ S NEJVĚTŠÍM NÁRŮSTEM PRODUKTIVITY PRÁCE PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU MEZI ROKY 1995 A 2001
300%
700%
250%
600%
200%
500%
150%
400%
100%
300%
50%
200%
0%
100%
-50% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
67 Činnosti s úvěry a pojišť.
30 Výroba kanc.strojů a počítačů
52 Maloobch.,opr.sp.zb.kr.mot.v.
21 Výr.vlákniny,papíru a lepenky
0% 2001
11 Dobývání ropy, zem.pl., čin. POZN.: 11 DOBÝVÁNÍ ROPY, ZEMNÍHO PLYNU NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
Počty zaměstnaných, jejich náhrady a další náklady na mezispotřebu prodělaly výrazné změny, které vedly k výraznému zlepšení produktivity práce v tomto odvětví. (Český statistický úřad, 2011) 8
38
Negativní vývoj pak pozorujeme v odvětvích koksování a zpracování ropy a uranu, těžbě rud, vodní dopravě a pohostinství. U koksování nejde o příliš překvapivý výskyt s ohledem na již zmíněný propad, který dosáhl téměř 83 %, nicméně je nutné říci, že i přes tuto negativní bilanci vývoje zůstal na konci stále odvětvím s téměř nejvyšší produktivitou práce mezi všemi, která i tak byla více než pětinásobná oproti průměrné. Problémy dobývání a zpracování rud byly již zmíněny, jde tedy o očekávaný výsledek. Vodní doprava zažívala od počátku setrvalý sestup především díky rozvoji ostatních druhů dopravy, takže na konci období skončila na opravdu nepříznivé produktivitě práce, jen málo nad polovinou průměru. Podobně setrvalý sestup provázel i pohostinství a ubytování, které se propadlo z původních 125 % na konečných 53 % produktivity práce ve srovnání s průměrnou produktivitou v hospodářství. Propad v tomto odvětví by se dal považovat za dosti překvapivý, protože s otevřením hranic, rozvojem cestovního ruchu a rostoucí životní úrovní domácího obyvatelstva by byl spíše očekávaný rozvoj tohoto odvětví, vysvětlení je tedy třeba hledat jinde. Data za toto odvětví totiž ukazují, že docházelo k pozvolnému nárůstu na zaměstnanosti, ovšem podíl přidané hodnoty na produkci neustále výrazně klesal. Je tedy možné, že došlo ke vzniku určitého nabídkového šoku, kdy mnozí uvěřili, že mít vlastní restauraci nebo penzion není nic náročného a lze tak dobře vydělávat, a tato nabídka pak nebyla schopna najít poptávku, což vedlo ke snižování produktivity práce.
GRAF 22 - ODVĚTVÍ S NEJVĚTŠÍM POKLESEM PRODUKTIVITY PRÁCE PROTI REPUBLIKOVÉMU PRŮMĚRU MEZI ROKY 1995 A 2001
350%
4500%
300%
4000%
250%
3500%
200%
3000%
150%
2500%
100%
2000%
50%
1500%
0%
1000%
-50% -100% 1995
500% 1996
1997
1998
1999
2000
12 Dobývání uran. a thor. rud
13 Dobývání a úprava ost. rud
61 Vodní doprava
55 Pohostinství a ubytování
0% 2001
23 Koksování,zprac.ropy,uranu POZN.: 23 KOKSOVÁNÍ, ZPRACOVÁNÍ ROPY A URANU NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
39
Jak je vidět z následujícího grafu mezi nejefektivnější odvětví, měřeno podle přidané hodnoty na jednotku produkce, se řadilo opět koksování a zpracování ropy a uranu i jeho dobývání, ale také školství, vodní doprava a veřejná správa. Z grafu je také patrný výrazný pokles této efektivity u některých z nich, kdy například dobývání uranu se propadlo z původních více jak 140 % na dokonce téměř -75 %, stejně tak koksování zažilo strmý propad ze 120 % až k méně než 15 %, ale také vodní doprava, které se propadla z 80 % podílu přidané hodnoty na produkci na méně než 30 %. Oproti nim si školství i veřejná správa stále udržely velmi vysoký podíl HPH na produkci přes 60 % v celém období. Propad ve zmiňovaných odvětvích lze vysvětlit výraznou kapitálovou náročností, která pokud není pokryta dostatečně vysokým odbytem, dokáže fatálně snížit HPH. Ve srovnání s tím jsou zbylá dvě odvětví spíše vystavěna na lidském kapitálu, jehož využití, v podobě mezispotřeby, se může měnit mnohem rychleji a snadněji podle aktuálních potřeb, což s fixním kapitálem u ostatních odvětví provést nelze.
GRAF 23 - NEJVYŠŠÍ PODÍL HPH NA PRODUKCI V ROCE 1995 VE VYBRANÝCH ODVĚTVÍCH
150% 120%
125% 100%
100%
75%
80%
50% 60%
25%
40%
0% -25%
20% 0% 1995
-50% 1996
1997
1998
1999
2000
23 Koksování,zprac.ropy,uranu
61 Vodní doprava
80 Školství
75 Veř.správa;obrana;soc.zab.
ČR
12 Dobývání uran. a thor. rud
-75% 2001
POZN.: 12 DOBÝVÁNÍ URANU A THOR. RUD NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
40
GRAF 24 - NEJVYŠŠÍ PODÍL HPH NA PRODUKCI VYBRANÝCH ODVĚTVÍCH V ROCE 2001
80% 75% 70% 65% 60% 55% 50% 45% 40% 35% 1995
1996
1997
1998
1999
2000
80 Školství
71 Pronáj.str.,přístr.,i pro dom.
75 Veř.správa;obrana;soc.zab.
93 Ostatní služby
85 Zdravotnictví,veter.a soc.čin.
ČR
2001
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), VLASTNÍ VÝPOČTY
Na konci sledovaného období v roce 2001 pak lze pozorovat, že se mezi nejefektivnější odvětví přiřadily dále zdravotnictví, pronájmy automobilů a dalších přístrojů pro domácnosti a také ostatní služby, mezi něž jsou řazeny například kadeřnictví, kosmetika, pohřebnictví, prádelny a další. Přestože je u většiny z nich vypozorovatelný trend průběžného poklesu podílu HPH na produkci, je patrné, že po celé zobrazené období si udržovaly vysoce nadstandardní hodnotu v tomto ukazateli efektivity ve srovnání s průměrem ve všech odvětvích. To je dávno především tím, že hlavním společným znakem v podstatě všech z nich je náročnost především na lidský kapitál, resp. lidskou práci, tedy minimální, nebo alespoň malá, nutnost využití nelikvidního a nákladově náročného fixního kapitálu, což jistě umožňovalo lépe se vyrovnávat se změnami v průběhu krizových let. Z předcházejících grafů i textu je patrné, že celé hospodářství České republiky procházelo mohutnými změnami. Je také vidět, že mnohé z těchto změn nabraly výrazně vyšší tempo v průběhu krizových let. Vzhledem k tomu, že grafy a tím i text se zaobírají především odvětvími, kde docházelo k největším změnám, nebylo by vhodné a priori dělat závěry ohledně kreativní destrukce, proto tato bude testována až v další kapitole, nicméně zdá se, že i tato subkapitola jasně naznačuje, že k významnému vlivu kreativní destrukce došlo, protože docházelo k výraznému přesunu pracovních sil, přesunu kapitálu i ke změnám v produktivitě v mnoha oblastech ekonomiky, především pak při realokaci ze zemědělského sektoru a odvětví těžšího průmyslu k modernějšímu lehčímu průmyslu či do sektoru služeb stejně jako k růstu efektivity v mnoha moderních odvětvích.
41
2.6 VÝVOJ V ODVĚTVÍCH DLE CZ-NACE
Kromě původní, dnes již dle metodiky Eurostatu zastaralé, klasifikace OKEČ, je možné zkoumat změny také v aktuálním rozdělení odvětví dle CZ-NACE. Tento náhled pomůže i pro plynulejší přechod mezi úrovní mikro/mezoekonomiky a makroekonomiky. Tedy pomůže nastínit další možnosti zkoumání výskytu kreativní destrukce v české ekonomice, ale hlavně pomůže k oddělení vlivu transformačních změn od kreativní destrukce. Pro představu toho, jak významná je ta která část hospodářství, však není možné opomenout ani její vztah k produkci hospodářství jako celku a její vývoj. Data o vývoji produkce přinášejí obdobný obraz, který byl vidět již u vývoje domácího produktu jako celku na počátku kapitoly. Je zde vidět výrazný skok v hodnotě produkce především v prvním porevolučním roce stejně jako výrazný růst hodnoty produkce v následujících 6 - 7 letech. Stejně tak je zřejmé, že při přepočtu hodnoty produkce na ceny z roku 1990 nevidíme žádný výrazný nárůst, nýbrž mírný propad, který je opět způsobený pokřiveným trhem v období vlády KSČ, na který reagovalo hospodářství prudkým růstem cen těsně po revoluci. Opět lze pozorovat relativní stabilizaci cen a tím i fakticky rostoucí reálný produkt v období od roku 1993. Dokonce je zde patrné, že až do příchodu měnové krize v roce 1997 reálná hodnota produkce rostla ve významném tempu i přes pokračující nemalé zvyšování cenové hladiny tak, jak se pod tržní cenotvorbu dostávaly stále další odvětví ekonomiky. Z hlediska zhodnocení změny bohatství a celkové životní úrovně i vývoje hospodářství je zajímavé i srovnání vývoje produkce oproti vývoji domácího produktu – zatímco produkce mezi lety 1990 a 2003 narostla o 44,18 % při přepočtu na ceny roku 1990 a o 56,97 % na ceny roku 1993, tak reálný domácí produkt vzrostl jen o 16,79 resp. o 30,85 % (v případě HDP per capita to pak bylo 18,63 a 32,5 %). Hlavní příčinnou tohoto rozdílu bylo rychlejší tempo růstu hodnoty daného objemu produkce než tempo růstu cenové hladiny v ekonomice jako celku, což tedy ukazuje na výrazný posun v kvalitě produkce oproti dobám předrevolučním. Změny se tedy nedostavily jen v kvalitě produkce a jejím množství ale i v jejím rozdělení, jak už bylo zmíněno dříve. Můžeme tak vidět, že některá odvětví ztrácela výrazně svůj dřívější podíl na produkci, zatímco jiná spíše stagnovala a další oproti tomu významně rostla. Přičemž lze definovat základní dva faktory, které určovaly příslušnost odvětví k jednotlivým trendům. První z nich byl vliv státu, protože mnohá odvětví, jež nehrála tak významnou roli ve vyspělejších západních ekonomikách, byla plánovaným hospodářstvím protěžována, což očekávaně vedlo k oslabení jejich pozice v okamžiku přechodu na otevřené tržní hospodářství, které se více blížilo směru, jímž se ubíral západní svět. To se týkalo především na grafech zobrazených odvětví zemědělství, těžby a zdravotní a sociální péče. Naopak odvětví, která byla komunistickou mocí omezována, deformována či jinak oslabována pro změnu zažívají rozkvět jako například informační technologie, peněžnictví a vědecké činnosti, kde sice nešlo o přímé poškozování odvětví státem, naopak ten se na nich významně podílel, ale uzavřenost západnímu světu neumožňovala využití moderních metod v těchto odvětvích, a tak až otevření trhu přineslo jejich větší růst.
42
Druhým faktorem, který zasáhl, byly významné změny v technologickém vývoji, které se netýkaly jen hospodářství přecházejícího z plánovaného na tržní model, ale světové ekonomiky jako celku. Taková odvětví pak zaznamenala významný růst právě v období konce 20. století všude ve vyspělém světě. Samozřejmě tento technologický pokrok se významnou měrou promítl do všech, nebo alespoň většiny odvětví, která také těžila z jeho nových možností, ale nejvíce se tyto změny projevily právě v odvětví informačních a komunikačních technologií.
GRAF 25 - PODÍL VYBRANÝCH ODVĚTVÍ NA PRODUKCI MĚŘENO CENAMI ROK 1990
6,0%
12,0%
5,0%
10,0%
4,0%
8,0%
3,0%
6,0%
2,0%
4,0%
1,0%
2,0%
0,0% 0,0% 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Těžba a dobývání
Zdravotní a sociální péče
Informační a komunikační činnosti
Peněžnictví a pojišťovnictví
Profesní, vědecké a technické činnosti
Zemědělství, lesnictví a rybářství
POZN.: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012; ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) M000102B, M000102 A M000102D
Vidíme tedy prudkou změnu směru vývoje odvětví v prvních letech po revoluci s jejím následným ustálením a následným již relativně stabilním vývojem. Je tedy zřejmé, že změny v cenové hladině a HDP nebyly po revoluci důsledkem výrazných změn v některém z vedoucích odvětví, ale že jsou odrazem změn napříč všemi odvětvími, a že tedy v prvních letech přišel pro ekonomiku výrazný šok, který se následně kompenzoval různými způsoby. A tedy stejně jako u HDP i v jednotlivých odvětvích je výhodnější sledovat trendy až po roce 1993, kdy již odeznívá největší transformační vlna, a je tedy snadnější identifikovat změny ve vývoji v relativně ustáleném hospodářství.
43
Obdobný trend pak lze pozorovat i ve vývoji objemového indexu hrubé přidané hodnoty jednotlivých odvětví. I zde je patrný obrovský nárůst v peněžnictví, vědecké činnosti i IT oborech, kde do roku 2003 vzrostl objemový index na téměř 650% hodnot roku 1990. Naopak došlo k poklesu v oblastech těžby, stavebnictví a energetiky až na úroveň kolem 50 % hodnot roku 1990. Opět je to důkaz významných změn v hospodářství, které přišly s odchodem státu z těchto odvětví a zároveň uvolněním podmínek pro tržní síly.
GRAF 26 - HRUBÁ PŘIDANÁ HODNOTA V ODVĚTVÍCH (1990=100)
110,00
550,00
100,00
500,00
90,00
450,00 400,00
80,00
350,00
70,00
300,00
60,00
250,00
50,00
200,00
40,00
150,00
30,00
100,00 1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
Těžba
Stavebnictví
Energetika
IT
Peněžnictví
Vědecká činnost
POZN.: INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE, PENĚŽNICTVÍ A VĚDECKÁ ČINNOST NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) M000104D, VLASTNÍ VÝPOČTY
Nicméně je nutné uznat, že ne všechny roky byly pro všechna odvětví dobré či zlé. V těchto datech jde již o souhrn a zpětný pohled za celé období, ačkoliv při aktuálním pohledu se mohlo zdát, že dochází k určitému oživení či růstu i v odvětvích, která se v nyní zmiňovaném období jako celku nakonec propadla. Nyní by se proto dalo polemizovat o přínosnosti okamžité makroekonomické analýzy, kterou provedl například Hájek pro rok 1996, kde podle jeho dat docházelo k růstu i v odvětvích, která v dlouhodobém horizontu neuspěla, kdy například píše že: „Růst produktivity práce v průmyslu, stavebnictví a zemědělství není zcela v souladu s vývojem produktivity v národním hospodářství ČR. Např. v roce 1995 došlo v uvedených odvětvích k relativně významnější akceleraci, avšak zrychlení produktivity práce v národním hospodářství (reálný HDP na zaměstnanou osobu) bylo jen mírné.„ (Hájek, 1997)
44
GRAF 27 - VÝVOJ POČTU ZAMĚSTNANÝCH VE SROVNÁNÍ S ROKEM 1993
105% 95% 85% 75% 65% 55% 45% 1993
1994
1995
1996
Celkem
1997
1998
Zemědělství
1999
2000
2001
2002
2003
Těžba a dobývání
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012; ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014) M000131A
Dalším odrazem transformačních změn je vývoj zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích. I průběh v těchto oblastech ukazuje na velké změny v dříve výrazně státem ovlivňovaných odvětvích, stejně jako prudký růst v nových či deregulovaných. Největší pokles zaměstnanosti zaznamenal sektor zemědělství a těžby, což koreluje s výrazným propadem produkce a přidané hodnoty tím, jak došlo k výraznému omezení státních subvencí do těchto míst, které byly dříve odůvodňovány nutností zaměření národního hospodářství na tyto oblasti. Mezi léty 1993 a 2003 tak došlo k omezení počtu pracovních míst v zemědělství na 68 % původního počtu a u těžby a dobývání dokonce na pouhých 50 %. V tomto trendu se samozřejmě odráží i postupné snižování celkové zaměstnanosti s růstem míry nezaměstnanosti, ale i přesto podíl zaměstnanců v zemědělství k celkové zaměstnanosti za tuto dobu poklesl o 1,7 procentního bodu a u těžby o 0,9 p. b. Více než těžební oblast pokleslo už jen stavebnictví, kde je propad o 1,1 p. b., což je v přímé souvislosti s propadem hrubé přidané hodnoty a důsledkem odstoupení státu a jeho politik z těchto oblastí. Na opačné straně než tato dvě odvětví pak stojí Peněžnictví a Nemovitosti, kde naopak, jak je patrné níže, lze pozorovat silný nárůst zaměstnanosti proti původnímu stavu, což je opět typickým dokladem toho, jak po uvolnění státní kontroly došlo k rozvoji těchto odvětví. Stejně jako zaměstnanost byly v těchto odvětvích ovlivněny i mzdy a náhrady zaměstnancům. Zatímco v českém hospodářství jako celku došlo v letech 1990 až 2003 k nárůstu mezd na 367 % původních hodnot při měření v běžných cenách a náhrad zaměstnancům dokonce na 378 %, u zemědělství došlo k poklesu na 96 % u mezd a 99% u náhrad a u těžby byl nárůst jen na 139 % u mezd a 148 % u náhrad. Tato data samozřejmě nutně neimplikují těžký pokles mezd v daném sektoru, protože právě pokles celkové zaměstnanosti v nich zmírňuje dopady menšího růstu celkového vyplaceného objemu mezd a náhrad, ovšem je velmi dobrým ukazatelem přesunu prostředků vyplácených za vykonanou práci v hospodářství směrem z těchto odvětví, a tedy realokace zdrojů do výhodnějších míst. 45
Na zcela opačném pólu pak stojí již dříve zmiňované odvětví – peněžnictví, ke kterému se navíc přidává nové, a to činnost v oblasti nemovitostí. Tento nově se objevující trend je možné snadno vysvětlit tím, že oblast nemovitostí a bydlení byla v předrevolučních dobách prakticky zcela v rukou státu, takže zde nebyl prostor pro soukromou iniciativu. Tudíž uvolnění poměrů, které jak již bylo zmíněno i dříve, se projevilo obrovskou měrou právě v oblasti nemovitostí a dochází i k velkému nárůstu zájmu o toto odvětví z hlediska potenciální zaměstnanosti. Zatímco počet zaměstnanců v celé ekonomice klesl od roku 1993 na 96 % původního počtu, zaměstnanost v peněžnictví vzrostla na 132 % původní a v oblasti nemovitostí na 128 %. Trend přesunu pracovní síly z dříve prosazovaných odvětví do nově vznikajících, neregulovaných a moderních odvětví je tedy naprosto patrný. Za zmínku stojí i dříve jmenovaná odvětví IT a vědy – v IT dochází k nárůstu zaměstnanosti na 126 %, ve vědě pak na 110 %. Nižší nárůst v odvětví profesní, vědecké a technické činnosti oproti peněžnictví, nemovitostem a IT nemůže být překvapením, jelikož k práci v tomto odvětví je třeba výrazný lidský kapitál, který nelze vybudovat do měsíce, což se například o otevření záložny nebo realitní kanceláře jistě říci nedá. Navíc je nutné si přiznat, že toto odvětví stále zůstalo pod významným státním vlivem, který velkou měrou ovlivňoval nabídku zaměstnání, a teprve až v pozdějších letech dochází k výraznějšímu pronikání soukromého podnikání i do této oblasti. Naopak za určité překvapení lze považovat takto velký nárůst v informačních a telekomunikačních technologií. Je sice pravdou, že tyto technologie zažily a stále zažívají nebývalý boom, nicméně je nutné mít na paměti, že uvedený nárůst na 126 % se odehrál v letech 1993 až 2003, tedy již v dobách, kdy počítače, mobilní telefony a internet zdaleka ještě nebyly běžným vybavením domácnosti. Pokud nárůst zaměstnanosti v těchto oborech označíme za nebývale velký, potom těžko hledat vhodné označení pro růst zde vyplácených mezd. Zatímco průměrně vzrostly vyplacené mzdy v jednotlivých odvětvích na 367 % a vyplacené náhrady na 378 %, tak v IT to byl růst na 631 a 648 procent, v odvětví nemovitostí na 636 a 703 procent a v peněžnictví na těžko uvěřitelných 1847 a 1819 procent. Zjednodušeným přepočtem bychom zjistili, že pokud by zaměstnanost vzrostla na 130 % a cenová hladina na 364 %, potom pro zachování stejných příjmů pro zaměstnance by byl potřeba nárůst vyplacených mezd na cca 473 %, a tedy hodnoty 648, 703 a 1819 % zcela jasně signalizují, jak obrovskému zlepšení příjmů se zaměstnancům v těchto odvětvích dostalo, bez ohledu na to, zda v nich působili již dříve, nebo nastoupili na nově vytvořená pracovní místa.
46
GRAF 28 - VÝVOJ ZAMĚSTNANOSTI VE VYBRANÝCH ODVĚTVÍCH (1993=100%)
145% 135% 125% 115% 105% 95% 85% 1993
1994 Celkem
1995
1996
Peněžnictví
1997
1998
1999
Nemovitosti
2000
2001
IT a komunikace
2002
2003
Věda
ZDROJ: (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014), VLASTNÍ VÝPOČTY
I v tomto zobrazení po extrahování vlivu transformačních změn lze vysledovat již dříve patrný vývoj a trendy napovídající o probíhající kreativní destrukci, která přesouvala zdroje z méně efektivních odvětví do efektivnější, tedy hlavně do modernějších odvětví v sektoru služeb (např. peněžnictví nebo IT), či do odvětví, která bývala hodně limitována státními zásahy jako tomu bylo u nemovitostí. Tento vliv kreativní destrukce tedy nezbývá než podložit i analýzou v další části.
47
3 INTERTEMPORÁLNÍ ANALÝZA
V předchozích dvou kapitolách byl podrobně rozebrán vývoj české ekonomiky včetně trendů a významných či jinak zajímavých změn, které se udály v 90. letech a na začátku nového tisíciletí. V této kapitole budou získaná data a poznatky využity k otestování Schumpeterových teorií. Je třeba s pomocí statistických a matematických metod určit, zda můžeme v naší ekonomice pozorovat jeho teorii kreativní destrukce, tedy zda v průběhu krizových let přepustily slabší a méně efektivní firmy místo těm schopnějším, efektivnějším či jinak vyspělejším firmám. Testování by mělo odpovědět na otázku, zde byla kreativní destrukce pozorována v průběhu krize ve vyšší míře, a tedy zda proběhlá krize v konečném důsledku přispěla k nastartování ekonomiky a jejímu následnému růstu, poté co došlo k vyčištění trhů. Výpovědní hodnotu tohoto testování může značně omezovat několik faktorů, nejzásadnějším z nich je čas – je možné, že v dlouhodobém horizontu bychom mohli potvrdit existenci kreativní destrukce, zatímco v krátkodobém se budou výsledky jevit jako nepříznivé, tedy že v krátkém období bude krize působit stále jako brzda ekonomického rozvoje, ačkoliv v dlouhém období bychom již pozitivní přínos krize pozorovali. Vzhledem k faktorům uvedeným výše, a hlavně níže však není možné v případě české ekonomiky tento problém odstranit. Nezbývá tedy než otestovat existenci kreativní destrukce v relativně krátkém období. Dalším faktorem spojeným s časovým průběhem je nemožnost odstranění dalších vlivů, tím je myšlen především fakt, že kromě krize roku ’98 se v roce 2000 objevuje na světových trzích další krize díky bublině dot.com. Splasknutí této bubliny samozřejmě ovlivnilo i českou ekonomiku, a tak zatímco vývoj těsně před rokem 2000 může být nadhodnocen, vývoj po splasknutí může naopak být podhodnocen. Tento problém by bylo možné odstranit využitím časového úseku až po stabilizování situace na trzích, jelikož však stabilizace trvala delší dobu a stejně není možné přesně určit, kdy k ní došlo, bylo by nutné využít časové období výrazně vzdálené od české krize ’98. To by však znamenalo výraznou inkoherentnost ve vývoji trhů, a takové výsledky by po testování dost pravděpodobně byly ještě mnohem méně vypovídající. Testování na reálné ekonomice samozřejmě ani neumožňuje využití některých aproximací a dalších metod k odstranění tohoto vlivu, protože jeho přesný efekt není určitelný a výsledky by tedy byly zcela nevalidní. V tomto případě nezbývá než existenci takového problému přijmout jako fakt, a pokusit se jeho případný vliv analyzovat v další fázi výzkumu. K odstranění jeho vlivu v co nejvyšší možné míře navíc bude využita další část analýzy, tedy porovnání s ekonomikou Slovenska. Oba trhy jsou významně otevřené, a tedy lze předpokládat, že bublina je zasáhla v přibližně podobné míře. Díky tomu by se porovnání se Slovenskem mohlo stát arbitrem v případě nepřesvědčivých výsledků intertemporální analýzy samotné české ekonomiky. Posledním významným faktorem, který výsledky ovlivňuje je relativně malý časový rozsah vstupů, díky kterému je obtížné určit dlouhodobější trendy, a tedy i z dlouhodobého pohledu nevýznamná skutečnost, která se však v daném krátkém období výrazně projeví, může analýzu ovlivnit, podobně jako v již zmíněné analýze (Holub, 1998). Tento faktor je ze všech zmíněných nejméně ovlivnitelný, v podstatě absolutně neovlivnitelný z důvodů uvedených níže a nezbývá než ho respektovat.
48
Aby bylo dosaženo homogenity dat a pro testování byla využita data adekvátní, je třeba se držet základních pravidel pro makroekonomické komparace. Tím nejzásadnějším pro tuto práci je pravidlo jedné proměnné. „Ekonomické ukazatele můžeme srovnávat jak z věcného hlediska, tak dle jejich účelu v čase či prostoru. Má-li mít tato komparace smysl, pak musí být splněn předpoklad obsahové srovnatelnosti zvolených ukazatelů, přičemž zároveň nesmí být porušena zásada, … že ze tří výchozích parametrů … hodnot… ukazatele má srovnání dvou hodnot odpovídat pouze rozdílu v jediném parametru.“ (Tuleja, 2002) Toto základní pravidlo tedy omezuje možnosti komparace v rámci mezistátního srovnání Česka a Slovenska na zcela shodné veličiny ve zcela shodném čase a z hlediska intertemporální analýzy jsme omezeni na zcela odpovídající ukazatele našeho hospodářství pouze v odlišném čase bez dalších vnějších vlivů na ně. Proto se z analýzy arbitrárně vylučuji data za roky 1990, 1991 a 1992. Po pádu komunistické vlády docházelo v těchto letech k masivním transformačním změnám hospodářství díky přechodu z plánované na tržní ekonomiku, která znamenala obrovské změny v celé ekonomice a která neměla vůbec nic společného s potenciálním výkonem ekonomiky, pokud jde o porovnání výkonu před a po krizi. V daných letech navíc Česká republika byla ještě součástí Československa (v jakémkoliv jeho oficiálním názvu), takže ačkoliv mohou být dostupná data pro českou část, je nutné vzít v úvahu, že nastavení institucí bylo odlišné od institucí v období samostatné České republiky od roku 1993. Tato data by z těchto důvodů zcela znehodnotila výsledky práce. Z obdobných důvodů vylučuji také veškerá data před rokem 1990. Jednak nejsou takřka žádná oficiální dostupná a zároveň jakákoliv oficiální dostupná jsou zcela nevěrohodná kvůli manipulacím s těmito daty komunistickou stranou, jejichž skutečné hodnoty je nemožné zpětně přesně určit. Navíc, díky centrálně řízenému hospodářství jsou v tomto případě zcela nepoužitelná při mezičasovém porovnávání s daty tržního hospodářství. Z těchto důvodů ani žádná taková data nebyla a nebudou prezentována. Z intertemporální analýzy dále nepřímo vylučuji data za roky 1997, 1998 a 1999. Rok 1998 je hlavním rokem ekonomické krize, tedy milníkem pro porovnání období před krizí a po krizi. V roce 1997, především v jeho druhé části, se již začínají významně projevovat známky stagnace a nastupující krize, ovšem i první část roku není nepostižena, proto je jeho využití v rámci předkrizového období nevhodné. Z opačného důvodu je nevhodné i použití roku 1999, který byl rokem doznívající krize, kdy se teprve začala ekonomika zotavovat a mohly se v ní nastartovat se hlavní změny, takže je taktéž vyloučen, aby bylo dosaženo co nejkoherentnějších dat. Data za tyto roky budou použita pouze pro zkoumání nástrojů kreativní destrukce jako samostatné období. V analýze také nebudou využita data z let 1993 až 1995, pokud nejsou dostupná z oficiálních zdrojů Českého statistického úřadu. Ačkoliv by některá z nich bylo možné využít díky analýzám vypracovaným pro toto období jinými institucemi, jejich porovnání s daty CZSO v pokrizovém období by zcela jistě bylo inkoherentní. Z tohoto důvodu bude v případě nutnosti zkrácen časový interval porovnávaných období tak, aby byl využit nejdelší možný a zároveň interval období před krizí byl stejně dlouhý jako interval období po krizi.
49
3.1 SOUHRNNÉ UKAZATELE VÝKONU EKONOMIKY
Tabulka zobrazující změny v nejvýznamnějších ukazatelích agregovaného výkonu českého hospodářství zcela jasně potvrzuje vývoj, který byl vidět v podrobném rozboru ekonomiky, a zde tedy potvrzuje existenci kreativní destrukce v průběhu krizových let. S výjimkou absolutní hodnoty produktivity kapitálu všechny uvedené parametry ukazují na zvýšený výkon či efektivitu ekonomiky v době po skončení hospodářské krize oproti období před krizí. Takováto změna by byla zcela očekávána, pokud by v době krize proběhla kreativní destrukce ve vyšší míře, než probíhá v obdobích stabilnějších, protože by díky ní došlo ke změně ve struktuře a efektivitě hospodářství, což by se v konečném dopadu muselo projevit na zlepšení právě těchto parametrů, přičemž změny ve struktuře hospodářství budou rozebrány později.
TABULKA 2- PRŮMĚRNÁ TEMPA RŮSTU MAKROAGREGÁTŮ A PRODUKTIVITA
Ukazatel Tempo růstu HDP (index 1990) T. r. spotřeby fixního kapitálu (index 1990) T. r. čistého domácího produktu (index 1990) T. r. míry nezaměstnanosti T. r. produkce (index 1990) T. r. HDP na ekonomicky aktivního T. r. mezd vztažených na PPS T. r. produkce na zaměstnaného a cen. hl. (index 1990) Produktivita práce (ceny roku 2005; plný úvazek) T. r. produktivity práce Produktivita kapitálu T. r. produktivity kapitálu
µ před 1,032 1,039 1,03 1,085 1,036 1,033 1,035 1,005 408 614 1,035 1,824 1,003
µ po 1,034 1,013 1,04 0,975 1,055 1,037 1,053 1,050 492 379 1,053 1,787 1,283
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011; ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012; ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2013; ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014)
Průměrná tempa růstu v každém bodě překonávají výkonnost hospodářství v období před krizí. Tempo růstu HDP či HDP na ekonomicky aktivního sice vzrostlo jen o 2 promile, resp. o 4, avšak zde je třeba vzít v potaz, že jde o relativně krátký časový horizont, takže i tento nárůst již během prvních pár let po krizi je dosti zajímavý. Přepočet na ekonomicky aktivního namísto běžněji používaného přepočtu na obyvatele byl vybrán záměrně, protože, jak bylo v předešlé kapitole zmíněno, během těchto let, především těsně porevolučních, docházelo k významným změnám v rozložení ekonomicky aktivních vůči populaci i v demografické skladbě obyvatelstva, proto z hlediska posuzování efektivity ekonomiky je vhodnější pracovat s přepočtem na ekonomicky aktivní, ačkoliv z hlediska životní úrovně a státních politik by byl vhodnější přepočet na obyvatele, avšak to není tématem této práce.
50
Zvláště patrný je rozdíl ve spotřebě fixního kapitálu, kdy průměrné tempo růstu spotřeby pokleslo z průměru 3,9 % ročně na 1,3 %. Stejně tak vidíme významnou změnu v tempu růstu nezaměstnanosti, které pokleslo z 8,5 % na -2,5 %. Nezaměstnanost tedy narozdíl od let předkrizových začala klesat. Pokud k těmto faktorům ještě připočteme narůstající produktivitu práce, i přes klesající nezaměstnanost, zrychleni růstu produktivitu práce, i přes klesají spotřebu fixního kapitálu a třeba i růst mezd přepočtených na PPS je naprosto jasné, že dochází k zefektivnění ekonomiky, protože ta nyní dokáže mnohem efektivněji využívat narůstající pracovní i kapitálovou zásobu, a dokáže je tedy i lépe zaplatit. Tyto faktory jsou proto jasnou známkou zefektivnění ekonomiky, především lepšího využívání zdrojů. Zároveň vidím, že hospodářství se nejen zefektivnilo, ale stalo se i produktivnějším, takže zefektivnění neproběhlo procesem pouze odstranění neefektivních jednotek, ale jejich nahrazením lepšími a produktivnějšími, což umožnilo produkci dokonce zvyšovat, jak napovídá růstu produkce a produkce na zaměstnaného. Jediným ukazatelem, který neodpovídá předpokladu kreativní destrukce je tedy absolutní hodnota produktivity kapitálu, jež byla o 2 % větší v době před krizí než po ní. S pomocí tempa růstu této produktivity, která rostla a kreativní destrukci potvrzuje, však je možné tuto diskrepanci vysvětlit, nebo alespoň odhadnout její příčinu. Ta může vycházet z toho, že v době před krizí byl kapitál využíván odpovídajícím způsobem, avšak kreativní destrukce v období krize způsobila, že mnohý z dříve používaného kapitálu byl nyní již nevhodný v efektivnějším pojetí produkce, a proto zůstal nevyužitý po krizi, což ovšem se nemohlo dostatečně projevit na účtech kapitálu, které jsou sestavovány na základě účetních pravidel, proto mohl být kapitál i nadále započten jako aktivní, ačkoliv byl nepoužívaný, takže tento absolutní ukazatel mohl snižovat. Stejně tak v případě, že krize způsobila problémy v ekonomice, které vedly k akumulaci dlouhodobějšího kapitálu a zásob, mohly být tyto přeneseny účetně do pokrizového období, což způsobilo propad v tomto absolutním indikátoru, a tudíž není nutné brát ho jako zásadní problém, jenž by kreativní destrukci vyvracel. S vědomím toho, že působení kreativní destrukce mohlo být ovlivněno probíhající ekonomickou transformací, z uvedených dat i textu vyplývá jasný závěr: Kreativní destrukce v průběhu krize v české ekonomice působila a pomohla jí stát se efektivnější a produktivnější v období po skončení krize.
51
3.2 ZMĚNY V ODVĚTVÍCH
Kromě celkových změn v ekonomice ukazujících na její efektivnost je nutné analyzovat i změny v jejím rozložení, abychom odhalili i druhou složku kreativní destrukce, tedy realokaci zdrojů do efektivnějších odvětví. Zatímco tedy první část zkoumala, zda ekonomika po krizi vykazuje shodu s důsledky kreativní destrukce, tato část bude analyzovat, zda lze pozorovat shodu s nástroji, kterými kreativní destrukce na hospodářství působí, a tedy zda byla přítomna. Jestliže by v průběhu krize mělo dojít k nástupu efektivnějších firem v odvětví na úkor méně efektivních, je důvod očekávat i změnu v rozložení odvětví směrem od méně efektivních k efektivnějším. Takovou realokaci lez totiž předpokládat nejen v rámci daného odvětví, protože když zanikne díky kreativní destrukci neefektivní zemědělský podnik, neznamená to, že naopak musí vzniknout efektivnější zemědělský podnik na jeho místě. Tyto zdroje uvolněné ze zaniklého podniku nejsou nutně vázány v zemědělství (ačkoliv například u zemědělství a IT je skladba jejich zdrojů dosti odlišná, tato realokace probíhá napříč celou ekonomikou, kdy z pole může být výrobní hala, ze zaniklé výrobní haly můžou být kanceláře apod.), takže se mohou v konečném důsledku přesunout právě třeba do IT odvětví. A proto pokud odvětví, která jsou produktivnější, začnou do sebe přijímat zdroje z ostatních méně produktivních odvětví, je jasné, že dochází k zefektivnění struktury ekonomiky, a tedy že tato realokace ukazuje na probíhající kreativní destrukci Změny v tomto rozložení otestuji na ročních účtech za předkrizové roky 1993, 1994, 1995 a 1996 ke srovnání s pokrizovými roky 2000, 2001, 2002 a 2003 pro jednotlivá odvětví v posloupnosti 1) podíl na produkci a 2) podíl na tvorbě hrubé přidané hodnoty.
TABULKA 3 - ZMĚNY V ODVĚTVÍCH DLE CZ-NACE: POROVNÁNÍ PRŮMĚRŮ PODÍLU NA PRODUKCI A PODÍLŮ NA TVORBĚ HPH V LETECH 1993-1996 A 2000-2003 (V %)
Odvětví Ukazatel µ před A Produkce 0,043 HPH 0,045 B Produkce 0,018 HPH 0,023 C Produkce 0,344 HPH 0,234 D Produkce 0,050 HPH 0,047 E Produkce 0,011 HPH 0,010 F Produkce 0,097 HPH 0,076 G Produkce 0,094 HPH 0,106
µ po Odvětví µ před 0,028 H 0,056 0,032 0,068 0,011 I 0,024 0,012 0,031 0,379 J 0,023 0,251 0,028 0,040 K 0,028 0,031 0,04 0,01 L 0,038 0,010 0,059 0,088 M 0,043 0,065 0,045 0,090 N 0,02 0,122 0,019
µ po Odvětví µ před 0,059 O 0,046 0,074 0,068 0,022 P 0,023 0,029 0,042 0,036 Q 0,025 0,045 0,034 0,027 R 0,009 0,03 0,01 0,044 S+ 0,009 0,062 0,015 0,044 0,045 0,017 0,017
µ po 0,044 0,071 0,02 0,04 0,023 0,038 0,01 0,012 0,009 0,014
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014)
52
Z tabulky je patrné, jak už bylo zmiňováno i výše, že nejvíce postiženo bylo zemědělství, kdo dochází k patrnému propadu v jeho podílu na produkci i tvorbě HDP. Obdobně významně však byla postižena výroba a distribuce energií, kde došlo k ještě významnějšímu propadu v podílu na tvorbě HDP oproti zemědělství i vůči vlastnímu poklesu na produkci, což je známkou klesající efektivity v tomto odvětví. Kromě nich se výrazně propadá i těžba a stavebnictví, které byly taktéž již mnohokrát probírány v předchozí kapitole. Oproti tomu významný nárůst vidíme u zpracovatelského průmyslu, stejně jako u IT odvětví, ale i u obchodu či nemovitostí. Tato odvětví byla také několikrát již zmíněna. K dalším změnám samozřejmě dochází i v ostatních odvětvích, avšak tyto jsou nejvýraznější. Z hlediska výkonu ekonomiky, tedy především její efektivity, je proto důležité zjistit, zda tyto změny souvisí se změnou efektivity v daných odvětvích, tedy zda došlo k realokaci zdrojů z méně efektivních odvětví do efektivnějších, a tedy jestli právě proto došlo k takovýmto změnám v podílech na produkci a tvorbě HDP.
TABULKA 4 - ZMĚNY V ODVĚTVÍCH VE VZTAHU KE ZMĚNÁM PRODUKTIVITY
Odvětví
Podíl na produkci
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S+
+ 0 + + + 0 + 0
Podíl na HPH + 0 + + + 0 0 0 + + -
Produktivita práce9
Produktivita kapitálu10
Produktivita procesů11
Souhrnná efektivita12
0 0 + 0 + 0 0 0 + 0 -
+ 0 + + + 0 0 + 0 0 0 0 + 0 0
0 0 0 0 + 0 0 0 0 0 0 0 + 0 0
0 + + + 0 + + -
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA PODKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD)
Dle doporučení (OECD, 2001) měřeno jako podíl hrubé přidané hodnoty na jednoho zaměstnaného (přepočteného na úvazek o plné pracovní době). 9
Dle doporučení (OECD, 2001) a v návaznosti na popsané odchylky ve výsledcích měření podle (Sixta, a další, 2011) byla produktivita kapitálu počítána jako podíl hrubé přidané hodnoty na součtu spotřeby fixního kapitálu a čistého provozního přebytku. 10
11
Podíl hrubé přidané hodnoty na produkci.
12
Součin produktivity práce, produktivity kapitálu a produktivity procesů. 53
Z předchozích tabulek je zcela patrné, že se struktura hospodářství výrazně měnila i podle toho, jak se měnila produktivita práce, kapitálu i výrobního procesu v jednotlivých odvětvích. Tedy nejen, že prostor dostávaly v rámci jednotlivých odvětví efektivnější firmy, ale zároveň docházelo k realokaci zdrojů směrem k efektivnějším odvětvím. Takže je zřejmé, že zde působily síly odpovídající Schumpeterově kreativní destrukci nejen v rámci ekonomiky jako celku, ale i v rámci jednotlivých odvětví. Vidíme například vztah mezi poklesem efektivity u zemědělství, těžby, energetiky, pohostinství či administrativy, kde docházelo ke snižování efektivity ve srovnání s předkrizovým obdobím, a který byl zároveň spojen s propady těchto odvětví v rámci jejich podílu na produkci a přidané hodnotě. Naopak je zřetelný růst u dopravy, IT či zdravotnictví, což jsou odvětví, která právě v té době narůstala na významu v rámci ekonomiky, a produktivita v nich rostla a zároveň s tím rostl i podíl na produkci a HPH. I tyto výsledky tedy podle všeho svědčí pro Schumpeterovu kreativní destrukci. Z řady odpovídajících výsledků pak vystupuje zpracovatelský průmysl, činnosti v oblasti nemovitostí a vzdělávání, kde trendy v efektivitě neodpovídají přímo změnám podílů na produkci či HPH. U nemovitostí a vzdělávání lze tento nesoulad vysvětlit tím, že jde o časový nesoulad výsledků produktivity a podílů v důsledku institucionálních změn. V tomto období docházelo jednak k masivnímu rozrůstání subjektů působících na trhu nemovitostí, které se zde snažily získat ještě zbylé podíly s ohledem na to, jak výnosný tento trh byl v minulosti, když se postupně zpřístupňoval volnému obchodu bez státního omezování, což způsobilo silný propad v efektivitě tohoto odvětví. Ten byl sice následně vykompenzován zánikem mnoha těchto subjektů, jenž opět vyrovnal efektivitu do směru odpovídajícímu vývoji podílu tohoto odvětví, avšak v daném zobrazeném období, není tento trend zachycen. Opačný trend, tedy vyčišťování trhu po předchozím boomu, je patrný právě u vzdělávání, což způsobilo obrácený nesoulad vývoje podílu na produkci a HPH s efektivitou v odvětví než u nemovitostí. U zpracovatelského průmyslu pak lze usuzovat na více možností. Tou hlavní je fakt, že jde o nejvýznamnější odvětví našeho hospodářství, a jak bylo popsáno výše, docházelo v rámci něho k obrovským přesunům zdrojů a změnám v efektivitě jeho součástí. Průměrný vývoj v efektivitě se pak drží lehce v negativní bilanci proti předkrizovému období, což by odpovídalo tomu, že kreativní destrukce nestihla toto obrovské odvětví vyčistit ještě celé během krizového období, tudíž přežily i některé podniky, jež svou činnost ukončily o pár měsíců později, a tím působily negativně na výsledky efektivity. Zároveň bylo toto odvětví jedním z nejčastějších cílů zahraničních investorů, a proto je logické, že dochází k nárůstům jeho podílu na produkci a HPH s vidinou budoucího nárůstu efektivity. V konečném důsledku by tedy docházelo k rozvoji nových efektivních podniků, avšak ty dřívější méně efektivní, nestihla kreativní destrukce v zobrazeném období ještě z trhu zcela odklidit. I přesto, že v tabulce lze vidět odvětví, která ne plně korespondují s očekávanými změnami v přítomnosti kreativní destrukce, tak pokud přihlédneme k příčinám, proč tomu u těchto odvětví bylo, je možné říci, že kreativní destrukce i podle ukazatelů v této části analýzy jistě probíhala a pomáhala ekonomice.
54
ZMĚNY V ODVĚTVÍCH PODLE OKEČ
Změny v ekonomice rozdělené na základní odvětví dle CZ-NACE klasifikace ukázaly základní trendy, kterými se ubírala realokace zdrojů, a prokázaly, že díky krizi nastoupila úloha kreativní destrukce, která pomohla ekonomiku zefektivnit. CZ-NACE je však v základní struktuře dělení velmi hrubá, proto bude nyní analyzován výskyt kreativní destrukce na podrobnějších datech díky jemnějšímu členění podle dřívější klasifikace OKEČ. V první části budou analyzovány změny v odvětvích podle souhrnu změn, v druhé části se pak zaměřím na vývoj v jednotlivých odvětvích.
GRAF 29 - VÝVOJ PRODUKCE, HPH A ZAMĚSTNANOSTI VÁŽENÝ PRODUKTIVITOU PRÁCE 13
360000 340000 320000 300000 280000 260000 240000 220000 200000 180000 160000 1995
1996 Produkce
1997
1998
Hrubá přidaná hodnota
1999
2000
2001
Zaměstnanost
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY PODLE DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Vytvořeno jako suma součinů podílu odvětví na daném ukazateli (produkce/HPH/zaměstnanost) a produktivity práce v daném odvětví (HPH přepočtená na odpracovanou hodinu). 13
55
Graf vývoje váženého produktivitou práce ukazuje průběh, který je naprosto očekávaný, pokud by kreativní destrukce proběhla. Zcela jasně je zde vidět dříve klesající efektivita ve vztahu k produktivitě práce, která v okamžiku nástupu krize začala obracet směr, a tedy od začátku krize neustále docházelo k realokaci zdrojů k efektivnějším odvětvím, těm s vyšší produktivitou práce. Zároveň vidíme, že nejméně efektivnější byla alokace pracovních sil, která dosahovala nejhorších výsledků, zatímco rozdělení zdrojů podle produktivity práce z hlediska produkce a HPH, bylo výrazně lepší. Nicméně je také patrné, že právě rozdělení odpracovaných hodin se ze všech tří ukazatelů nejvíce měnilo s tím, jak se změnila produktivita práce, tedy docházelo zde k nejintenzivnější realokaci k efektivnějším odvětvím. Tento graf je dosud nejprůkaznějším grafickým znázorněním, že ke kreativní destrukci došlo a hospodářství se po krizi stávalo efektivnějším.
GRAF 30 - VÝVOJ PRODUKCE, HPH A ZAMĚSTNANOSTI VÁŽENÝ PRODUKTIVITOU KAPITÁLU
2,6 2,5 2,4 2,3 2,2 2,1 2 1,9 1,8 1995
1996 Produkce
1997
1998 Hrubá přidaná hodnota
1999
2000
2001
Zaměstnanost
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
U efektivity vážené produktivitou kapitálu vidíme obdobný vývoj jako v případě produktivity práce. V počátku před nástupem krize docházelo k výraznému zhoršování produktivity kapitálu, která s nastupující krizí zpomalila tempo. Příčinu lze hledat v tom, že firmy byly s nástupem krize nuceny zlepšit svou kapitálovou strukturu, aby byly schopné zpomalování odbytu přežít, čímž tedy docházelo ke zlepšování efektivity ekonomiky. Na konci krize je patrný prudký propad v tomto ukazateli, který je spojený s tím, jak firmy v době konce krize opět spustily na plno své provozy a snažily se zabrat pro sebe narůstající poptávku po zboží, avšak stále ještě se musely vyrovnávat s naakumulovanými zásobami kapitálu z doby krize, což se projevilo právě tímto propadem. Následoval již opět očekávaný růst v efektivitě, který opět odpovídá očekávanému vývoji pod vlivem kreativní destrukce.
56
Je tedy jasné, že i tento graf jasně napovídá o zlepšení struktury a efektivity hospodářství v důsledku kreativní destrukce v době krize, která přesouvala i kapitálové zdroje směrem k efektivnějším odvětvím, díky čemuž došlo k zastavení, nebo alespoň výraznému zpomalení, zhoršování produktivity kapitálu a po odeznění krize a zlikvidování naakumulovaných zásob již docházelo k prudkému růstu díky efektivnější ekonomice.
GRAF 31 - VÝVOJ PRODUKCE, HPH A ZAMĚSTNANOSTI VÁŽENÝ PRODUKTIVITOU PROCESŮ
0,5 0,475 0,45 0,425 0,4 0,375 0,35 1995
1996 Produkce
1997
1998
Hrubá přidaná hodnota
1999
2000
2001
Zaměstnanost
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Vývoj vážený produktivitou procesů není zcela optimálním ukazatelem vlivu kreativní destrukce na efektivitu ekonomiky, ovšem má dobrou vypovídací hodnotu o její kombinaci se změnou struktury ekonomiky. Je totiž zřejmé, že pokud by se zdroje přesouvaly například ze sektoru služeb do zpracovatelského průmyslu, bude tento ukazatel vykazovat pokles, protože ve službách je výrazně vyšší podíl hrubé přidané hodnoty na produkci, než bychom mohli očekávat u průmyslu, jehož vstupy jsou mnohem nákladnější, avšak takový vývoj by ukazoval právě na takovou probíhající změnu. U tohoto ukazatele je tedy třeba mít na zřetely, že jde o kombinaci zvyšování efektivity a změn ve struktuře hospodářství. Zobrazený graf pak dobře ilustruje vliv kreativní destrukce v době krize, kdy v předkrizovém období docházelo k prudkému poklesu, který byl spojený s restrukturalizací firem a změnami v rozložení hospodářství, což s sebou oboje přinášelo zvýšené náklady, které snižovaly podíl HPH na produkci. Následně v době krize došlo k zastavení tohoto poklesu, jelikož docházelo ke kompenzaci při přesunu zdrojů z méně efektivních firem do efektivnějších.
57
A po krizi opět ukazatel mírně poklesl tím, jak se přeživší a z dřívějších ukazatelů jasně efektivnější firmy snažily využít stavu zotavující se ekonomiky k dokončení své restrukturalizace, a tím ještě zvýšit efektivitu, což je nejlépe patrné právě na přesunech lidských zdrojů z hlediska podílu odvětví na zaměstnanosti a v delším období by takovýto vývoj byl patrný i v podílu na HPH a produkci, kde nebylo možné dosáhnout tak rychlé realokace jako v případě pracovní síly, aby byla patrna již v tomto období těsně po krizi.
GRAF 32 - VÝVOJ PRODUKCE, HPH A ZAMĚSTNANOSTI VÁŽENÝ SOUHRNNOU EFEKTIVITOU
320000 300000 280000 260000 240000 220000 200000 180000 160000 1995
1996 Produkce
1997
1998
Hrubá přidaná hodnota
1999
2000
2001
Zaměstnanost
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Složením všech předcházejících informací pak dostáváme již očekávaný výsledek o realokaci zdrojů. Je zde jasně patrné, že efektivita hospodářství v době před krizí procházela prudkým pádem, který s příchodem krize postupně začal zpomalovat. V druhé polovině krizového období, či na jejím konci, pak dochází k obratu a efektivita ekonomiky začne růst. Je tedy jasné, že právě krize přispěla skrze proces kreativní destrukce k tomu, aby došlo k významné realokaci zdrojů do efektivnějších odvětví, a tím umožnila lepší růst hospodářství. Schumpeterova teorie se tedy v praxi jasně prokazuje.
58
Pohled na změny v jednotlivých odvětvích tak, jak je znázorňuje tabulka, ukazuje, jakým směrem byly zdroje realokovány a z jakých míst. Samozřejmě nelze očekávat, že na této podrobné odvětvové úrovni bude přesun zdrojů probíhat zcela symetricky se změnami efektivity daného odvětví. Je zde velký prostor pro časový nesoulad, kdy některé odvětví mohla mít dostatečně pevné základy z dřívějších, pro ně úspěšných, let, které jim umožnily držet zdroje i v počátku či průběhu krize a teprve s postupujícím časem byla i ona dotlačena ke změnám sílícím tlakem kreativní destrukce. Mohlo to však být i naopak, tedy že odvětví se musela silněji a rychleji přizpůsobit kreativní destrukci, která na ně mohla významně působit již před vypuknutím krize, a tak mohla kreativní destrukce působit jako silný zesilovač, který naopak způsobil prudší přestřelení v realokaci zdrojů. V takto podrobném zkoumání je tedy hlavní zjistit, zda ke změnám docházelo, což předchozí grafy jasně prokázaly, a případně vysledovat odkud kam zdroje přecházely, k čemuž slouží následující tabulka. Adekvátnost změn je vhodnější sledovat na spíše střední úrovni struktury, tedy dělením dle CZ-NACE, která nepodléhá tak silně změnám jako u odvětví dělených podle klasifikace OKEČ, jelikož je koncentrovanější, což bylo provedeno již v předchozí části. Tato realokace zdrojů byla u mnoha odvětví zmíněna již v úvodních kapitolách, které se právě změnami v rozložení hospodářství a jeho výkonu zabývaly, proto zde jen již stručné shrnutí z celkového pohledu.
TABULKA 5 - REALOKACE ZDROJŮ V ODVĚTVÍCH
Odvětví ČR
01 02 05 10-14 15 16 17 18+19 20 21 22 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37
Δ Produktivita práce
Δ Produktivita kapitálu
Δ Produktivita procesů
Δ Souhrnná efektivita
116 % 121 % 129 % 112 % 93 % 112 % 83 % 155 % 73 % 142 % 186 % 101 % 78 % 180 % 120 % 88 % 92 % 108 % 611 % 137 % 143 % 107 % 181 % 114 % 85 % 101 %
96 % 83 % 86 % 154 % 124 % 92 % 108 % 88 % 97 % 90 % 92 % 85 % 122 % 89 % 93 % 158 % 88 % 122 % 136 % 97 % 85 % 97 % 110 % -32 % 92 % 111 %
90 % 102 % 113 % 97 % 94 % 111 % 97 % 114 % 73 % 102 % 104 % 102 % 76 % 145 % 104 % 81 % 85 % 90 % 175 % 107 % 69 % 79 % 97 % 85 % 76 % 119 %
101 % 101 % 125 % 167 % 108 % 115 % 88 % 156 % 51 % 130 % 178 % 87 % 73 % 233 % 117 % 112 % 69 % 118 % 1455 % 142 % 84 % 82 % 193 % -31 % 60 % 132 %
Δ Podíl na produkci
Δ Podíl na HPH
76 % 70 % 73 % 62 % 92 % 97 % 91 % 68 % 134 % 120 % 145 % 103 % 210 % 116 % 71 % 122 % 103 % 1204 % 174 % 365 % 151 % 296 % 81 % 130 % 116 %
84 % 97 % 84 % 60 % 111 % 123 % 113 % 59 % 155 % 143 % 119 % 83 % 289 % 127 % 64 % 105 % 97 % 946 % 202 % 224 % 122 % 294 % 79 % 109 % 118 % 59
TABULKA 5 – POKRAČOVÁNÍ
Odvětví
Δ Produktivita práce
Δ Produktivita kapitálu
Δ Produktivita procesů
Δ Souhrnná efektivita
Δ Podíl na produkci
40 41 45 50 51 52 55 60 61 62 63 64 65 66+67 70 71 72 73 74 75 80 85 90 92 93
87 % 65 % 80 % 48 % 153 % 210 % 45 % 95 % 18 % 186 % 52 % 163 % 142 % 92 % 68 % 137 % 104 % 63 % 76 % 97 % 88 % 67 % 63 % 83 % 75 %
118 % 99 % 97 % 99 % 71 % 82 % 135 % 94 % 601 % 126 % 113 % 96 % 98 % 45 % 105 % 118 % 111 % 111 % 112 % 92 % 115 % 91 % 143 % 74 % 98 %
86 % 73 % 86 % 98 % 112 % 137 % 66 % 95 % 49 % 115 % 74 % 81 % 119 % 78 % 82 % 86 % 85 % 87 % 79 % 89 % 102 % 84 % 73 % 89 % 92 %
88 % 47 % 67 % 47 % 121 % 237 % 39 % 84 % 53 % 268 % 43 % 127 % 166 % 32 % 59 % 138 % 99 % 61 % 68 % 79 % 103 % 51 % 66 % 55 % 68 %
79 % 88 % 75 % 65 % 109 % 131 % 71 % 83 % 22 % 175 % 88 % 143 % 98 % 122 % 83 % 113 % 164 % 61 % 94 % 95 % 83 % 69 % 96 % 91 % 81 %
Δ Podíl na HPH 70 % 72 % 70 % 70 % 151 % 201 % 52 % 99 % 9% 199 % 70 % 141 % 133 % 165 % 79 % 136 % 151 % 63 % 87 % 100 % 94 % 68 % 75 % 86 %
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Z dat je patrné, že nejvíce na změny reagoval vztah produktivity práce a podílu na hrubé přidané hodnotě, kde je průměrná elasticita 1,08, přičemž nejlépe reagujícími odvětvími byl výzkum a zdravotnictví s takřka jednotkovou elasticitou, nejhůře pak k realokaci docházelo u vodní dopravy, kde elasticita byla pouhých 0,5, tedy došlo k propadu v podílu na HPH na poloviční hodnotu než poklesla produktivita práce v tomto odvětví, a naopak největší změnu vidíme u pojišťovnictví, kde produktivita práce zůstala téměř beze změn ale jeho nárůst v podílu na HPH byl výrazný, elasticita zde tak byla dokonce 1,79.
60
O trochu méně ideálně se měnil podíl na produkci ve vztahu k produktivitě práce, kde průměrná elasticita byla 1,11. Nejlépe reagoval v podstatě veřejný sektor v podobě odvětví zdravotnictví, veřejné správy a výzkumu. Nelze sice říci, jestli díky zlepšení produktivity práce došlo bez dalších změn ke zvýšení podílu na produkci, nebo byla příčina a důsledek obrácená, je však zřejmé, že tato odvětví se pohybují v trendu, který je s produktivitou práce úzce spojen. Nejnižší elasticitu směrem k dolní hranici vykazovalo lesnictví a textilní průmysl, kde ač došlo k růstu produktivity práce, tak zároveň jejich podíl na produkci výrazně klesl, takže elasticita dosáhla hodnot jen mezi 0,5 a 0,6, což by mělo efektivitu ekonomiky jako celku snižovat, ovšem s ohledem na komparativní výhody dovozu tohoto zboží lze očekávat, že došlo spíše ke zvýšení efektivity hospodářství a zmíněný nárůst produktivity práce byl vynucenou podmínkou pro přežití alespoň některých firem, jež dokázaly zahraniční konkurenci odolat. Naopak k výraznému přestřelení dochází u výroby kancelářských zařízení, počítačů a radií a televizorů. U kancelářských zařízení a počítačů došlo k nárůstu produktivity na 611 %, ale podíl na produkci rostl na 1204 %, tedy elasticita se dostala na hodnotu 1,97, u rádií a televizorů pak při růstu produktivity na 143 % narostl podíl na produkci na 365 % s elasticitou dokonce 2,55. Příčinu této disproporce, která blokovala racionálnější realokaci zdrojů lze hledat především v zahraničních investicích, které i přes ni dávaly zahraničním firmám výhodu oproti produkci v původních západních zemích. Hůře než produktivita práce reagovala produktivita kapitálu, kde průměrná elasticita byla 1,24 ve vztahu k podílu na produkci a 1,26 ve vztahu k podílu na HPH. V případě produktivity procesů šlo o hodnoty 1,31 ve vztahu k podílu na HPH a 1,34 k podílu na produkci, což dohromady dalo průměrnou elasticitu produktivity k podílu na produkci 1,17 a k podílu na HPH 1,14. Je tedy zřejmé, že nejvýznamnější roli v udržování a zvyšování efektivity hospodářství měla produktivita práce, což s ohledem na tehdy stále ještě probíhající modernizaci kapitálu je pochopitelné. Zároveň produktivitu procesů, jež vykazovala nejméně příznivou elasticitu, je třeba vnímat jako pomocný ukazatel, jelikož i v rámci odvětví se může objevit nová činnost, která bude výrazně pomáhat růstu efektivity a výkonu hospodářství, avšak její podíl HPH na produkci bude oproti dřívějším činnostem v daném odvětví výrazněji nepříznivý a v daném období i technologicky neměnný, takže ukazatel se může zhoršit, ačkoliv k přímému poškození ekonomiky nedojde. I přes tyto faktory však průměrná elasticita kolem 1,22 za celé hospodářství je velmi dobrým indikátorem, že realokace zdrojů probíhala racionálním směrem. Z hlediska jednotlivých odvětví se se změnami souhrnné produktivity ve vztahu k podílu na produkci i HPH v průměru nejlépe vyrovnávaly doprava, potravinářství, činnosti v oblasti nemovitostí, peněžnictví, úklidové služby a vodohospodářství. Je tedy vidět, že jde o velmi rozličná odvětví, takže k adekvátní realokaci nedocházelo zdaleka jen v úzkém okruhu určité oblasti odvětví, ale napříč celým hospodářstvím. Naproti tomu nejméně adekvátně probíhaly změny u výroby dopravních zařízení a automobilů, vodní dopravy či výroba kancelářských strojů, počítačů, radií a televizorů. Zde už je vidět, že vadná realokace probíhala především v odvětvích, do kterých výraznou měrou vstupoval zahraniční kapitál, který byl později i významně lákán investičními pobídkami, takže nakonec kromě Schumpeterovi kreativní destrukce zde můžeme prokázat i učebnicový příklad nevhodného vlivu státních zásahů do efektivity tržní ekonomiky. Jak je tedy vidět na předchozích zkoumáních, kreativní destrukce probíhala a pomohla ekonomice a z této tabulky je patrné, že k realokaci docházelo v průměru velmi přijatelnou rychlostí a měrou, pokud do odvětví přestal zasahovat stát.
61
3.3 ANALÝZA PRODUKTIVITY VÝROBNÍCH FAKTORŮ
3.3.1 SHIFT-SHARE ANALÝZA
Shift-share analýza je nástroj známější a používanější spíše v regionální ekonomické analýze, kde obvykle slouží k studování změn v produktivitě práce v daném regionu vůči celé zemi, avšak lze ji využít i v odvětvové makroekonomické analýze, kde je naopak schopna při porovnání dvou období vysvětlit, co bylo příčinou změn v rozložení hospodářství a jaké tyto změny měly důsledky pro růst ekonomiky. Ačkoliv je shift-share analýza obvykle spojována se zkoumáním produktivity práce, je možné stejné principy využít i ke studiu produktivity dalších faktorů – například kapitálu. Základní rovnice rozkladu produktivity na intra-sectoral, static sectoral a dynamic sectoral efekt vychází z práce (Maudos, a další, 2008), v případě produktivity práce konkrétně:
∑ ⏟
(
Intra-sektorální efekt
)
∑( ⏟
)
Statický sektorállní efekt
∑( ⏟
)(
)
Dynamický sektorální efekt
PRODUKTIVITA PRÁCE
Z předcházejících kapitol je patrné, že produktivity práce je nejvýznamnějším faktorem růstu produktivity a efektivity ekonomiky. Tak jako je důležité, že ekonomika se postupem času stával efektivnější a produktivnější, je důležité vědět i, proč tomu tak bylo a zda můžeme i v tomto ohledu pozorovat vliv kreativní destrukce, což napoví provedená shiftshare analýza.
TABULKA 6 - SHIFT-SHARE ANALÝZA - PRODUKTIVITA PRÁCE
Období 1995 - 2001
Intra-sectoral Static sectoral Dynamic sectoral ∑ 19 822,60 6 454,04 -2 965,58 23 311,06 85 % 28 % -13 % Před krizí (roční průměr) 1 304,13 1 693,64 -745,37 2 252,40 58 % 75 % -33 % Při krizi (roční průměr) 1 233,16 928,26 -194,17 1 967,26 63 % 47 % -10 % Po krizi (roční průměr) 13 683,98 -230,69 -263,65 13 189,63 104 % -2 % -2 % ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY PODLE DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
62
Za celé uvedené období narostla efektivita hospodářství přes růst produktivity práce o více než 23 tisíc bodů, na kterých se z 85 % podílel růst intra-sektorální složky, tedy šlo především o obecný růst produktivity daný interním zlepšením v rámci jednotlivých odvětví bez vlivu strukturálních změn, tento efekt bývá nejsilnější v podstatě vždy. Více než čtvrtinou se na růstu podílel i statický sektorální efekt, vycházející ze strukturálních změn ekonomiky, a tedy z přesunu zaměstnanosti do produktivnějších odvětví hospodářství. Nejslabším, respektive dokonce negativním efektem, byl dynamický sektorální, který by měl zvyšovat efektivitu přesunem zaměstnanosti do odvětví s rychlejším tempem růstu produktivity práce. Rozklad celého období na jednotlivé úseky pak lépe ukáže vlivy v podrobnějším měřítku. V období před krizí byl růst produktivity práce ovlivňován nejvíce statickým efektem, který přinesl 75 % růstu. To je dosti neobvyklé, protože nejsilnějším efektem bývá intra-sektorální, ač ten dosahoval také významných 58 % přínosu. Nejsilněji tedy efektivitu zvyšoval přesun zaměstnanců do produktivnějších odvětví, což v případě českého hospodářství je snad i očekávané, jelikož doznívaly silné vlivy transformace, které měly za následek právě velký přesun pracovní síly, zatímco ke zvyšování efektivity vnitřními změnami nebyla jednotlivá odvětví příliš motivována kvůli stále ještě existujícím transformačním polštářům, jak již bylo uvedeno v úvodních kapitolách. Významný byl v tomto období i dynamický sektorální efekt, který však vykazoval záporné hodnoty a snižoval tak růst produktivity práce o celou jednu třetinu. Takovýto silně negativní vliv by se dal vysvětlit a očekávat s ohledem na neochotu přesunu pracovních sil do odvětví, která jsou progresivněji rostoucí, a tedy pravděpodobně mladší nebo pod silným vlivem inovace, avšak dosud z pohledu běžného občana neznámá či nejistá. V průběhu krize vidíme přesun v neprospěch statického efektu, takže hlavní růstovou silou se již stal vnitřní růst intrasektorální. Jde o očekávanou změnu v době krize, kdy firmy a tedy i celá odvětví se dostala pod tlak nutící je k vlastnímu zvýšení efektivity, zatímco přesuny zaměstnanců mezi odvětvími nemohly mít tak významný vliv. Je i patrná rostoucí ochota pracovat v rychleji rostoucích odvětví a opouštět ta zpomalující, zastaralá, která byla jistě motivována snahou získat si práci v době významně rostoucí nezaměstnanosti. Po odeznění krize a jako její důsledek vidíme obrovský nárůst produktivity práce vnitřní cestou, což je jasná známka toho, že v době krize došlo kreativní destrukcí k vytlačení neefektivních firem a odvětví, a tedy uvolnění prostoru pro modernější a efektivnější, které pak významně dokázaly dohnat ztráty produkce způsobené krizí. Zároveň vidíme, že strukturální změny, tedy statický i dynamický sektorální efekt, vykazují oba lehce záporné hodnoty, což je patrným důsledkem přesunu pracovních sil v době krize do efektivnějších odvětví, kdy tedy došlo k realokaci zdrojů a vyřazení neefektivních oblastí z hospodářství, a po skončení krize tato realokace umožnila zdroje efektivněji využít k rychlému růstu produktivity práce, tedy jde o výrazný důkaz proběhlé kreativní destrukce v době krize.
63
PRODUKTIVITA KAPITÁLU
Přestože shift-share analýza je obvykle používána jen ke sledování produktivity práce, lze ji aplikovat i na produktivitu kapitálu, který byl druhým nejvýznamnějším činitelem v růstu efektivity ekonomiky po produktivitě práce. V případě české ekonomiky došlo během období 90. let až začátku nového tisíciletí k poklesu produktivity kapitálu o přibližně 1 000 bodů, což značí, že efektivita ekonomiky z hlediska využití kapitálových zdrojů se zhoršovala. Jak je však patrné, k nejvýznamnějším poklesům docházelo v počátku uvedeného období spíše než ke konci. Zatímco před krizí klesala produktivita v průměru o téměř 250 bodů za rok, po krizi to byla již jen málo přes 80 bodů ročně. Z tabulky je tedy patrno, že krize přispěla k zlepšení vývoje produktivity kapitálu, ačkoliv ho nedokázala ještě zvrátit do růstového tempa, což lze relativně pochopit s ohledem na významně horší výchozí alokaci kapitálu v ekonomice a jeho složitější realokaci, než je tomu u pracovní síly.
TABULKA 7 - SHIFT-SHARE ANALÝZA - PRODUKTIVITA KAPITÁLU
Období 1995 - 2001
Intra-sectoral Static sectoral Dynamic sectoral ∑ -1003,31 -1 026,63 458,92 -435,60 - 102 % 46 % - 43 % -245,623 Před krizí (roční průměr) -314,59 305,02 -236,05 - 128 % 124 % - 96 % -168,59 Při krizi (roční průměr) -245,02 48,79 27,64 - 145 % 29 % 16 % -83,32 Po krizi (roční průměr) -70,21 -123,54 110,43 - 84 % - 148 % 133 % ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY PODLE DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Z hlediska shift-share analýzy je pak důležité právě rozdělení růstu produktivity, nebo v tomto případě klesání produktivity kapitálu. Z dat za celé období je patrné, že hlavní růstovou silou byl statický sektorální efekt, tedy že docházelo k významnému přesunu kapitálu do odvětví s vyšší produktivitou kapitálu, avšak dynamický sektorální efekt, tedy přesun kapitálu do odvětví s vyšším tempem růstu produktivity kapitálu, tento potenciál růstu téměř vynuloval, a navíc intra-sektorální efekt ještě výrazněji prohloubil celý pokles produktivity, je tedy patrné, že kapitál alokovaný v daných odvětvích se nedařilo využívat efektivněji, ale naopak se efektivita jeho využívání zhoršila. Nejvýznamnější pokles nastal v době před krizí, kdy právě statický sektorální efekt zmírňoval výrazné ztráty produktivity způsobené intra-sektorálním a dynamickým sektorálním efektem. Kapitál tehdy proudil především do odvětví, která již měla vybudovánu vysokou produktivitu kapitálu, avšak ta se s takovým přílivem kapitálu nedokázala dostatečně vyrovnat a využít ho, takže docházelo k vnitřnímu poklesu produktivity v takovýchto odvětvích. Navíc zde byl patrný strach investovat kapitál do rychleji se rozvíjejících odvětví, což opět efektivitu ekonomiky brzdilo.
64
V okamžiku nástupu krize se zabrzdila realokace kapitálu do již vysoce produktivních odvětví, pravděpodobně z obavy před jejich možnou stagnací a naopak byly patrné snahy investovat do potenciálně zajímavějších odvětví s vyšším tempem růstu produktivity, které skýtaly možnost vyššího zhodnocení poskytnutého kapitálu v budoucnu. Bohužel zároveň docházelo i nadále k dost významnému poklesu produktivity kapitálu ve vnitřních procesech daných odvětví. Je tedy vidět, že i zde došlo k významné změně odpovídající kreativní destrukci, kdy byl kapitál realokován z méně efektivních odvětví do absolutně i relativně produktivnějších. Po krizi následně významně ustává pokles produktivity kapitálu v intra-sektorální oblasti, je tedy vidět, že v době krize došlo k realokaci kapitálu vhodným směrem, který umožnil jeho efektivnější využívání než v době předešlé, což odpovídá očekávání při kreativní destrukci. Zároveň realokace přispěla k posílení odvětví s rychlejším růstem produktivity kapitálu, což umožnilo do budoucna efektivnější hospodářství, ačkoliv z hlediska realokace mezi odvětvími došlo k zhoršení bilance při přesunech mezi méně a více produktivními odvětvími tehdejší doby. Přestože tedy hodnocení produktivity kapitálu je do současné doby velmi ztíženo neexistující platnou metodologií, která by jednoznačně sjednocovala dané postupy, i při využití nejzákladnějšího postupu můžeme, přes jeho nedokonalost, i zde pozorovat změny, jež by za předpokladu proběhlé kreativní destrukce měly být patrny. Vývoj produktivity kapitálu tedy stejně jako vývoj produktivity práce prokazuje probíhající kreativní destrukci a její pozitivní přínos pro ekonomiku, ačkoliv výpovědní hodnota je zde nižší než u produktivity práce.
65
3.3.2 ROZKLAD RŮSTU HDP
Tak jako shift-share analýza se také rozklad růstu HDP na produktivitu práce, využití pracovní síly a demografický efekt používá především v geografickém srovnávání, avšak stejným způsobem je možné jej využít k časovému srovnání v jedné geografické lokalitě, tedy zde v ČR. Skrze tento rozklad je možné určit, jaký podíl na růstu HDP má zvyšování produktivity práce a jakou měrou se na něm podílí ostatní dva činitelé, což je vhodné při posuzování vlivu kreativní destrukce, kdy by hlavním růstovým faktorem měl být růst produktivity práce, poté co dojde jejím vlivem k efektivnější realokaci zdrojů.
GRAF 33 - ROZKLAD RŮSTU HDP
7,00% 6,00% 5,00% 4,00% 3,00% 2,00% 1,00% 0,00% -1,00%
Před krizí
Při krizi
Po krizi
1995-2001
-2,00% -3,00% Produktivita práce
Využití pracovní síly
Demografický efekt
HDP per capita
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014)
Z grafu je patrné, že v období těsně předcházejícím nástupu krize byl celkový růst HDP vyšší než v období těsně po krizi, avšak nejvýznamnější je porovnání skladby tohoto růstu. Zatímco před krizí se k růstu produktivity práce přibližně 4,25 % přidávalo ještě zvýšení díky demografickému efektu i využití pracovní síly, po krizi naopak tyto dva efekty působí významně záporně. Ve výsledku pak růst produktivity práce o 6,3 % v době po krizi byl těmito efekty snížen tak, že celkový růst HDP byl nižší než před krizí.
66
Ovšem pro posuzování vlivu kreativní destrukce neznamená nižší růst HDP těsně po krizi významný problém, je totiž naprosto patrné, že v době krize proběhlá kreativní destrukce způsobila významnou realokaci zdrojů, díky níž se po skončení krize výrazně zvýšil růst produktivity práce, zatímco demografický efekt a využití pracovní síly byly ještě významně ovlivněny právě negativními dopady, které hospodářská krize mívá, z nichž část je dozníváním vlivu destrukce. Z dlouhodobějšího hlediska je však jasné, že výrazně rostoucí produktivita práce dokáže nejen nahradit ztráty z doby krize, ale ještě přinést výhodu v rychlejším růstu díky efektivnějšímu hospodářství. I tohoto rozkladu je tedy zřejmé, že kreativní destrukce proběhla, způsobila efektivnější realokaci zdrojů a alespoň z dlouhodobějšího hlediska pomůže hospodářství k vyšší efektivitě a produktivitě, a tedy k rychlejšímu růstu ekonomiky.
67
4 ČESKO-SLOVENSKÉ POROVNÁNÍ
Druhá část této práce se zabývá srovnáním změn, jež se udály v České republice oproti změnám ve Slovenské republice. Ekonomika Slovenska zde vystupuje jakožto kontrolní vzorek vůči Česku. Obě země patří mezi malé, otevřené ekonomiky s velmi podobným hospodářským profilem a s obdobnými zahraničně-obchodními vazbami. Díky desetiletí trvajícímu sjednocení obou zemí v jednotný stát měly po rozdělení shodnou pozici i v oblasti práva a dalších institucí, takže ačkoliv i přesto najdeme nějaké rozdíly v obou ekonomikách i na počátku jejich samostatnosti, je Slovenská republika tím nejvhodnějším modelem, který lze použít. Hlavním rozdílem však zůstává, že Slovenskou republiku nepostihla měnová krize, tak jako Česko. Je sice pravdou, že i Slovensko v té době procházelo do určité míry krizí, která se na výkonosti ekonomiky promítla, ovšem v jeho případě šlo spíše o krizi politickou, která navíc skončila v hospodářské oblasti ve stejné době jako krize Česká. Díky absenci měnové krize na Slovensku bych měl být schopný prokázat odlišné změny probíhající v Česku oproti Slovensku a i jejich dynamika by se měla lišit. To vše za předpokladu, že Schumpeterovy teorie jsou platné i v realitě.
4.1 EKONOMIKA SLOVENSKÉ REPUBLIKY
Vzhledem k tomu, že ekonomika Slovenské republiky vystupuje jen v roli kontrolního vzorku, nebude podrobena tak širokému zkoumání jejího vývoje a jeho příčin. Tato část bude zaměřena především na zhodnocení významných odlišností na počátku zkoumaného období, které by mohly ovlivňovat porovnání mezi Českem a Slovenskem.
ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ A VÝKONNOST EKONOMIKY SR
Ze zobrazených dat jsou jasně viditelné některé základní odlišnosti slovenského hospodářství oproti českému. Porovnání absolutní hodnoty slovenského HDP s českým s ohledem na různou měnu nedává význam ovšem v samotném indexu jeho vývoje je patrné, že HDP Slovenska v běžných cenách rostlo rychleji, než tomu bylo u stejného ukazatele České republiky. Tento fakt lze vysvětlit jednak rychleji rostoucí cenovou hladinou na Slovensku a také rychlejším růstem slovenské ekonomiky díky konvergenci, protože ačkoliv dříve byly obě země společným státem, tak Slovensko vždy vystupovalo v roli méně ekonomicky rozvinuté oblasti a tuto vlastnost si neslo i po rozdělení. V tomto případě však nelze hledat příčinu v rychleji rostoucí cenové hladině, ta naopak více zasáhla Českou republiku. Při pohledu na druhý graf je totiž naprosto zřejmé, že během celého období se ekonomika Slovenska neustále dotahuje na ekonomiku Českou. Ze vstupní hodnoty 62 % při porovnávání HDP na hlavu přepočtené na paritu kupní síly z roku 1995 se během následujících let dotáhla až na přibližně 73 % hladiny Česka.
68
Stejně tak ukazatel vývoje HDP ve stálých cenách jasně ukazuje, že objemový růst Slovenska byl mnohem lepší než český. Zatímco v České republice bylo dlouhou dobu patrné kolísání indexu kolem 1 se střídavými poklesy a mírnými nárůsty, v případě Slovenska je vidět silné a relativně stabilní narůstání. Ve stejném smyslu se vyjadřuje i index HDP per capita. Na druhé straně však stojí ukazatel nezaměstnanosti. Ten v případě Slovenska dosahuje v celém období dvoučíselných hodnot, což je výsledek, který se v Česku neobjevuje vůbec. Lze se pouze dohadovat, zda vyšší nezaměstnanost v tomto smyslu znamená efektivnější pracovní výkon zaměstnaných, který dokáže nahradit i potenciálně vyšší náklady na sociální stát, nebo zda taková míra nezaměstnanosti už ekonomiku poškozuje.
GRAF 34- VÝVOJ EKONOMIKY SR V BĚŽNÝCH CENÁCH
120000
130 125
100000
120 80000
115
60000
110 105
40000
100 20000 0 1990
95 90 1992
1994
1996
1998
2000
2002
HDP
Produkce
HDP_i2005
Index HDP
Index Produkce
Index HDP_i2005
POZN.: INDEXY NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. SLOV STAT ON LINE. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. [ONLINE] [CITACE: 25. 3 2014.] HTTP://WWW.STATISTICS.SK/PLS/ELISW/METAINFO.EXPLORER, VLASTNÍ VÝPOČTY
69
GRAF 35 - VÝVOJ HDP PER CAPITA A NEZAMĚSTNANOSTI
120% 0,7
118% 116%
0,6
114%
0,5
112% 110%
0,4
108%
0,3
106% 0,2
104% 102% 1992
0,1 1994
1996
Index HDP per capita
1998 Nezaměstnanost
2000
2002
GDP per capita PPS SK/CZ
POZN.: NEZAMĚSTNANOST A GDP PER CAPITA PPS NA VEDLEJŠÍ OSE GRAFU ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY)
STRUKTURA HOSPODÁŘSTVÍ SR
Při pohledu na následující grafy je patrné, že i na Slovensku docházelo k podobným proměnám, které se děly v ekonomice české. Ať už jde o propad v zemědělském sektoru a těžbě nebo o růst odvětví jako IT či peněžnictví. To jen potvrzuje, že česká i slovenská ekonomika jsou opravdu velmi shodné jednotky, jejichž stav a vývoj probíhá obdobně, paralelně jedna vedle druhé a je možné využít je ke komparaci změn v nich probíhajících. Samozřejmě, tento stav byl očekávaný, a právě proto bylo Slovensko vybráno jako referenční vzorek.
70
GRAF 36 - PRODUKCE PODLE ODVĚTVÍ DLE SK-NACE
100% S+
R
Q
P
O
N
M
L
K
J
40%
I
H
30%
G
F
20%
E
D
10%
C
B
0%
A
90% 80% 70% 60% 50%
1990
1992
1995
2000
2005
ZDROJ: (ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY)
GRAF 37 - HRUBÁ PŘÍDANÁ HODNOTA PODLE ODVĚTVÍ DLE SK-NACE
100% S+
R
Q
P
O
N
M
L
K
J
40%
I
H
30%
G
F
20%
E
D
10%
C
B
90% 80% 70% 60% 50%
A
0% 1990
1992
1995
2000
2005
ZDROJ: (ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY)
71
Největším rozdílem oproti Česku je podíl zpracovatelského průmyslu, který na Slovensku byl na počátku období o téměř 6 p. b. nižší, oproti tomu pak stojí obchod, jenž naopak na Slovensku vycházel z výrazně lepší pozice než v České republice. Zatímco u nás začínal s podílem 8,5 % a skončil s podílem 8,7 %, ve slovenské ekonomice ve stejném období startoval s podílem 11 % a skončil na 11,6 %. V konečném období pak výraznější rozdíl na podílu vidíme snad pouze u obchodu a energetiky, které na Slovensku mají o 2,9 p. b. vyšší podíl než v ekonomice naší. Všechna ostatní odvětví se pak pohybují v rozdílu pod 2 p. b., ale spíš kolem nulového rozdílu maximálně do 1 p. b., je tedy zřejmé, že obě ekonomiky se ve svém rozložení velmi dobře sjednotily, a tedy že posuzování dynamiky změn podle Schumpeterových teorií bude dávat důvěryhodné výsledky.
GRAF 38 - HRUBÁ PŘÍDANÁ HODNOTA PODLE ODVĚTVÍ
10%
2%
6%
1%
1%
4%
1%
C
A
B
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
6%
1% 2%
27%
3%
7%
10% 10% 7%
1%
S+
1% 1%
ZDROJ: (ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY)
Graf přidané hodnoty pak vykazuje stejné znaky jako produkce a je tedy zřejmé, že ani zde nedochází k nějakým zásadním rozporům, mimo mírné odchylky uvedené již u souhrnu produkce. Stejné výsledky dávají i podíly jednotlivých odvětví na zaměstnanosti.
72
4.2 MEZISTÁTNÍ KOMPARATIVNÍ ANALÝZA
V této části bude následovat verifikace rozdílů a jejich změn ve složení a dynamice vývoje ekonomik České a Slovenské republiky. V prvním kroku nejprve sleduji, zda daný ukazatel ekonomiky či jeho vývoj byly v období před krizí stejné v obou zemích. Následně tento parametr prověřím stejným způsobem podle dat z období po české měnové krizi. Výsledky těchto porovnání pak budou ukazovat, zda v každém z těchto ukazatelů došlo ke změnám a jak významným, aby bylo následně možné zhodnotit odlišnost, či shodu vývoje v obou zemích. Platnost Schumpeterových teorií nevychází nutně jen z principu, že v pokrizovém období bude růst vyšší v absolutní hodnotě. Tento předpoklad by byl platný, pokud v předkrizovém by byl růst stejný. Pokud však výchozí pozice ČR bude zaostávat za Slovenskem, pak i vyrovnání tempa ukazuje na zlepšení efektivity ekonomiky, a proto výsledky budou následně interpretovány tak, jak se dělo již v předcházejících kapitolách. Stejně jako v kapitole intertemporální analýzy i zde budou z testování vynechána data z období krize, tedy let 1997, 1998 a 1999, a k porovnání budou složit pouze dva předcházející a dva následující roky, tedy roky 1995 a 1996 oproti letům 2000 a 2001. Tím bude komparace zacílena opravdu na nejužší vývoj v období těsně před začátkem krize, a bude tak snadnější určit změny, které krize přinesla.
Prvním ukazatelem je tempo růstu HDP, které velmi dobře odráží a potvrzuje kreativní destrukci. Zatímco v období před krizí rostla slovenská ekonomika v průměru o 2 p. b. rychleji, po krizi se situace zcela obrací. Česko tak v následujícím období předhonilo rychlostí růstu Slovensko, ačkoliv v průměru jen o 0,8 p. b. Nejasnost do hodnocení tohoto srovnání však přináší viditelný pokles tempa růstu v pokrizovém období u obou zemí, kdy by bylo možné namítnout, že rychlejší růst Česka je důsledkem pouze výrazného zpomalení růstu slovenské ekonomiky. Konkrétní příčinu, která by tento spor dokázala rozhodnout, však nalézt nelze, proto bude nutné data hodnotit v kontextu s ostatními zjištěními a na základě nich se pokusit formulovat konečný závěr. Tempo růstu produkce před krizí ukazuje, že v té době Česko zaostávalo za Slovenskem o více než 1 p. b., což se samozřejmě negativně projevovalo i ve zmíněném tempu růstu HDP. Po krizi se však poměr výrazně obrací. Tak jako v předcházejícím ukazateli i zde vidíme pokles v tomto tempu po krizi a zároveň ještě mohutnější pokles na slovenské straně, takže se opět nabízí stejný argument, že tento teorii podporující nález ji ve skutečnosti nepodporuje, protože vznikl problémem na slovenské straně a nikoliv růstem na české. Tomu by nasvědčoval i absolutní velikost propadu na Slovensku, kdy tempo růstu produkce ztratilo téměř 7 p. b.
73
TABULKA 8 - VÝVOJ EKONOMIKY ČR A SR
Země / Rok Tempo růstu HDP SK CZ Tempo růstu produkce SK CZ Tempo růstu HPH SK CZ Nezaměstnanost14 SK CZ GDP per capita15 SK CZ Produktivita práce16 SK CZ
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
1,081 1,067 1,057 1,044 1,000 1,014 1,035 1,062 1,045 0,992 0,998 1,017 1,042 1,031 1,092 1,081 1,066 1,070 1,002 1,012 1,024 1,099 1,050 1,041 1,025 1,009 1,061 1,070 1,052 1,040 0,983 0,998 1,019 1,045 1,032 1,078 1,075 1,058 1,029 1,003 1,005 1,049 0,035 0,034 0,042 0,057 0,079 0,079 0,074 0,131 0,113 0,119 0,126 0,164 0,188 0,193 0,762 0,781 0,755 0,726 0,717 0,710 0,730 0,472 0,494 0,511 0,520 0,505 0,502 0,523 0,324 0,335 0,323 0,322 0,324 0,332 0,351 0,261 0,272 0,278 0,288 0,294 0,293 0,298
ZDROJ: (ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY), (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014), (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012), PORDATA. EUROPE. PORDATA. [ONLINE] STATISTICKÝ ÚŘAD PORTUGALSKA. [CITACE: 2. 4 2014.] HTTP://WWW.PORDATA.PT/EN/EUROPE., VLASTNÍ VÝPOČTY
TABULKA 9 - SOUHRNNÁ TABULKA KOMPARACE
Ukazatel Tempo růstu HDP před Tempo růstu HDP po Tempo růstu produkce před Tempo růstu produkce po Tempo růstu HPH před Tempo růstu HPH po Nezaměstnanost před Nezaměstnanost po GDP per capita před GDP per capita po Produktivita práce před Produktivita práce po
µ CZ 1,054 1,036 1,075 1,066 1,046 1,038 0,035 0,077 0,772 0,720 0,329 0,342
µ SK 1,074 1,024 1,086 1,018 1,076 1,027 0,122 0,190 0,483 0,512 0,267 0,296
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY
14
Poměr nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu.
15
Poměr mezi GDP per capita (PPS) dané země a průměrem zemí EU27.
Reálná produktivita práce za jednu hodinu v eurech vyjádřená jako poměr mezi produktivitou v dané zemi a průměrnou produktivitou EU27. 16
74
Tempo růstu hrubé přidané hodnoty před krizí říká, že slovenské hospodářství rostlo v tomto ukazateli mnohem více, v průměru ročně o celé 3 p. b. Po krizi se však objevuje již výsledek, který ukazuje na převrácení rolí. Česká ekonomika v tu chvíli překonává slovenskou o více než 1 p. b. Bohužel stejně jako v předchozích dvou ukazatelích i zde se dostáváme k diskuzi, zda jde o důsledek výrazného zlepšení efektivity české ekonomiky, nebo zda je příčinou výrazný propad hospodářství Slovenska, které tentokrát ztratilo téměř 5 p. b. oproti úrovni před krizí. K vysvětlení nejistoty plynoucí z propadu ukazatelů slovenského hospodářství je možné použít data z tabulky vývoje ekonomik. Na nich je vidět, že ve slovenském hospodářství se tak jako v českém objevují známky krize. Zatímco v českém šlo o důsledek probíhající měnové krize, na Slovensku jsou tyto problémy spojovány především s krizí politickou. Jak je ovšem zřetelné stejně jako se Česká republika začala v roce 2000 již zotavovat, dělo se tak i na Slovensku. Rychlejší zotavení české ekonomiky by tedy díky tomu bylo možné opravdu připsat faktu, že v průběhu krize došlo ke změnám v ekonomice, které zvýšily její efektivitu, a proto po krizi se česká ekonomika již zdvihala rychleji, zatímco při slovenské politické krizi takovéto změny neprobíhaly. Navíc pro rychlejší napravení slovenského hospodářství oproti českému by měla hovořit i teorie konvergence, která ani zde nestačila. Tedy zdá se, že kreativní destrukce svůj vliv projevila. Následující tři ukazatele již nejsou výrazem tempa růstu, ale absolutní hodnotou dané veličiny. U všech třech byl rozdíl mezi českou a slovenskou ekonomikou výrazný, takže pro zhodnocení jejich vývoje bude nutné zaměřit se především na změny ve střední hodnotě a také na jejich vývoj, jak je popsaný v předchozí tabulce. Nezaměstnanost na Slovensku vykazuje mnohem vyšší hodnoty než v Česku. Zatímco zde se pohybuje v jednočíselné hodnotě, na Slovensku nepodkračuje dvoučíselnou. Jak už bylo řečeno, je složité hodnotit, na jaké úrovni nezaměstnanost ekonomickému vývoji prospívá a na jakém už škodí, nicméně dalo by se usuzovat, že takto vysoká, jako pozorujeme na Slovensku, už pro ekonomiku zdravá nebude. Z hlediska hodnocení dynamiky jejího vývoje vidíme, že v předkrizovém období se u obou zemí držela na stabilní úrovni – v Česku na 3 až 4 % a na Slovensku kolem 12 %. V průběhu krizových let nezaměstnanost v obou zemích stoupá, aby v pokrizových letech dosáhla v České republice 7-8 % a ve Slovenské republice cca 19 %. Interpretace je tedy obtížná, protože zatímco česká stoupla na více než dvojnásobek, slovenská vzrostla jen o necelých 60 %. Zároveň však nárůst v Česku dosáhl v absolutních hodnotách jen 4,2 p. b., kdežto na Slovensku téměř 7 p. b. Ačkoliv hodnocení tohoto parametru je nutné brát s jistou mírou rezervy, je zřejmě vhodné se i zde přiklonit na stranu Schumpetera. Nárůst v České republice byl sice mimořádně velký, ovšem s ohledem na předchozí nízkou míru nezaměstnanosti není zase tak šokující. Ve srovnání s tím slovenské hospodářství už v předkrizové době bylo pravděpodobně na hraně nezaměstnanosti, která by nepoškozovala, takže v jeho případě by očekávání byla spíše ve smyslu, že výše už nezaměstnanost stoupnout nemůže. Ovšem opak byl pravdou, a ačkoliv s ohledem na již dříve vysoký jmenovatel byl nárůst poměru o něco nižší, tak další růst a ještě v tak velké absolutní hodnotě jistě nesvědčí pro efektivnější využití ekonomických zdrojů. Je třeba mít na paměti, že pouhý nárůst nezaměstnanosti na Slovensku v období krize dosáhl takové výše, že téměř pokryl celou nezaměstnanost České republiky, a je tedy vhodnější se přiklonit na stranu efektivnějšího vypořádání se s krizí ze strany Česka.
75
GDP per capita přepočtený na paritu kupní síly je prvním ukazatelem, který na první pohled jednoznačně preferuje Slovenskou republiku. Zatímco česká ekonomika zde ztrácí více jak 6 %, tak slovenská naopak 6 % získává. Samozřejmě tuto výsadu nelze Slovensku upřít, ovšem při pohledu na tabulku vývoje můžeme vysledovat trend, který by mohl českou ekonomiku bránit. Česká republika klesla v průběhu krize z 0,781 na 0,717, tedy o více než 8 % nebo o 6.4 p. b. Slovensko oproti tomu ztrácí cca 0,6 až 1,5 p. b. v závislosti na použitých rocích, což odpovídá 1 až 3 %. Je tedy vidět, že tento ukazatel výrazněji zasáhl v době krize českou ekonomiku, a ta tedy měla obtížnější pozici na svůj návrat. Zároveň od roku 2000, kdy obě země dosáhly minima od začátku krize, se v roce 2001 dostalo Česko zpět vzhůru o 2 p. b., Slovensko v této době narostlo o 2,1 p. b. Je tedy vidět, že ačkoliv Česká republika v tomto parametru nedokázala předstihnout zotavení Slovenské republiky, tak se jí dařilo se jeho tempa alespoň držet. Posledním parametrem je produktivita práce. I ta byla v období před i po krizi v Česku vyšší než na Slovensku. Nebezpečí interpretace zde spočívá především v tom, že zatímco v průběhu krize došlo v Česku ke stagnaci v tomto ukazateli, tak Slovensko takřka neustále rostlo. Pohled na souhrnnou tabulku by tedy mohl naznačovat, že Slovenské tempo bylo zde rychlejší a odporovalo by kreativní destrukci, ovšem prozkoumání celé řady ukazuje méně dramatický vývoj. Česká republika narostla od roku 1995 do 2001 z 0,324 na 0,351, tedy o 8,3 %, zatímco Slovensko vzrostlo z 0,261 na 0,298, tedy o 14%. Je zřejmé, že Slovenská republika zlepšila svojí produktivitu práce více, pokud však vezmeme v úvahu teorii konvergence, fakt že jmenovatel pro Českou republiku je vyšší než pro Slovensko a to, že Slovensko mělo na tento svůj nárůst o dva až tři roky více než Česko, které v průběhu krize stagnovalo, můžeme i tento parametr hodnotit jako nepopírající možnost existence kreativní destrukce, protože v přepočtu na roky růstu budeme pozorovat průměrný růst Česka o 2,7 % ročně a na Slovensku přibližně o 2,4 až 2,8 % ročně.
76
ZMĚNY V ROZLOŽENÍ ODVĚTVÍ
V následujícím části budou probrány změny v rozložení ekonomiky v průběhu krize v České i Slovenské republice. Z hlediska růstu produktivity práce můžeme pozorovat v Česku i Slovensku dosti podobný vývoj mezi lety 1995 a 2000, jak už bylo zmíněno v odstavci výše. Produktivity práce na Slovensku narostla během této doby o 167 %, zatímco česká o 156 %. Na Slovensku v tomto období také docházelo k růstu podobných odvětví jako v České republice a naopak ke stagnaci odvětví, které zažívaly propad i v české ekonomice, ačkoliv jsou zde i výjimky. Nejvýraznější z těchto výjimek je zřejmě odvětví nemovitostí, které na Slovensku zvýšilo svůj podíl na hrubé přidané hodnotě o 89 p. b., zatímco v Česku ztratilo celých 133 p. b. Z hlediska podílu zaměstnaného na produkci ve srovnání s průměrným zaměstnaným v ekonomice je pak nejzřetelnější rozdíl v odvětví energetickém, kde slovenský pracovník zaostal o 76 p. b. oproti předchozímu výkonu, kdežto český naopak o 38 p. b. svůj výkon zlepšil. Zajímavé v tomto ohledu je opět také odvětví nemovitostí, kde došlo na Slovensku ke zmíněnému růstu v hrubé přidané hodnotě, ovšem v produkci ztrácí na svůj dřívější výkon 29 p. b., a zároveň český pracovník v tomto odvětví, kdy ztratil velký podíl v hrubé přidané hodnotě, tak v produkci ztrácí, sice stále výrazných, ale jen polovičních 66 p. b. Následující tabulka obsahuje souhrn změn, které se v ekonomikách České a Slovenské republiky udály. Pokud by měly platit Schumpeterovy teorie, potom by se narůstající efektivnost v odvětví měla odrazit i na jeho větším podílu na hrubé přidané hodnotě i produkci a zároveň by se mohl zvyšovat počet zaměstnaných v tomto odvětví, čímž by tedy došlo k realokaci zdrojů do efektivnějších odvětví. Lze však i předpokládat, že podobný vývoj bude probíhat průběžně v téměř všech ekonomikách, tak jak postupně zvyšují svou efektivnost, takže v ekonomice, ve které dochází k silnějším tlakům na zvýšení efektivnosti podle kreativní destrukce, by tato realokace měla být rychlejší, resp. silněji vyjádřená. K testování změn bude použit rok 2001, jakožto druhý rok po krizi, kdy by hospodářství již mělo mít šanci vyjádřit změny, které se v něm staly, a jemu analogický rok 1995, jako druhý rok před krizí. Bude porovnáno rozložení podílů mezi odvětvími hospodářství v jednotlivých ukazatelích vůči změnám v produktivitě v daném odvětví, kdy bude zjišťováno, jak silný vliv měla změna efektivity na změnu v podílech. Pod vlivem kreativní destrukce by mělo docházet k rychlejší a adekvátnější realokaci zdrojů do efektivnějších odvětví, což by se právě na tomto poměru mělo projevit. Vzhledem k tomu, že Štatistický úrad Slovenskej republiky nerevidoval starší data podle nejnovější metodiky Eurostatu, budou pro zachování porovnatelnosti dat využita starší data, která odpovídají dřívějšímu členění odvětví.
77
TABULKA 10- TABULKA ADEKVÁTNOSTI ZMĚN V ROZLOŽENÍ EKONOMIK
Odvětví17 / Ukazatel A, B - CZ - SK C - CZ - SK D - CZ - SK E - CZ - SK F - CZ - SK G - CZ - SK H - CZ - SK
ε118
ε2
ε3
0,77 0,63
0,72 0,57
0,75 0,52
0,69 0,86
0,70 0,74
0,76 1,06
1,04 1,00
1,09 1,08
1,00 1,10
0,93 1,05
1,06 2,00
1,22 2,24
0,77 1,08
0,69 0,88
0,63 0,95
0,94 0,85
0,78 0,82
0,75 0,72
1,23 1,85
1,44 1,55
2,10 3,65
Odvětví / Ukazatel I - CZ - SK J - CZ - SK K - CZ - SK L - CZ - SK M - CZ - SK N - CZ - SK O, P - CZ - SK
ε1
ε2
ε3
1,05 1,03
1,06 1,31
1,10 1,01
1,07 1,17
1,07 1,53
1,13 2,28
1,15 0,72
1,19 0,68
1,35 0,43
1,08 2,04
1,08 1,69
1,14 3,00
1,09 0,93
1,00 0,81
1,19 0,83
1,05 1,19
0,89 1,17
1,04 1,38
1,13 1,15
1,11 0,95
1,11 0,93
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY NA ZÁKLADĚ DAT (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011), ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. 1997. ŠTATISTICKÉ ROČENKY SLOVENSKEJ REPUBLIKY 1996. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, 1997. DOSTUPNÉ ONLINE: HTTP://PORTAL.STATISTICS.SK/SHOWDOC.DO?DOCID=15933., ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. 2003. ŠTATISTICKÝ ROČENKA SLOVENSKEJ REPUBLIKY 2002. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, 2003. DOSTUPNÉ ONLINE: HTTP://PORTAL.STATISTICS.SK/SHOWDOC.DO?DOCID=15929. A ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. 2006. ŠTATISTICKÝ ROČENKA SLOVENSKEJ REPUBLIKY 2005. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, 2006. DOSTUPNÉ ONLINE: HTTP://PORTAL.STATISTICS.SK/SHOWDOC.DO?DOCID=15925
17
Použité rozdělení odvětví podle kódu viz Tabulka 2 v přílohách.
Epsilon vyjadřuje elasticitu parametru vůči změnám efektivity v daném odvětví. Je dopočten jako podíl procentuální změny v daném ukazateli vůči procentuální změně průměrné produktivitě práce v daném odvětví. Pořadí ukazatelů - hrubá přidaná hodnota, produkce a zaměstnanost. 18
78
V průběhu krizových let docházelo v některých odvětvích k výrazným změnám jak v produktivitě práce, tak v jejich podílech, a naopak některá odvětví zůstala nepoznamenána či na probíhající změny příliš nereagovala. Za ideálního stavu by parametr epsilon měl v každém ukazateli pro každé odvětví stejně jako pro celou ekonomiku být roven jedné. V takovém případě hospodářství reaguje zcela adekvátní a v podstatě okamžitou realokací zdrojů z méně efektivního odvětví do více efektivních. Parametr nižší než jedna naopak znamená, že například firmy nedokázaly reflektovat propad v efektivnosti v jejich odvětví či nedocenily narůstající efektivnost v jiném odvětví, aby tam dostatečně přesunuly zdroje. Naopak ukazatel vyšší než jedna by například značil, že podnikatelé přecenili narůstající efektivnost, a ačkoliv z jejich pohledu může jít o investici do budoucna, z hlediska aktuální efektivnosti jde o řešení neefektivní, nebo že stejně tak příliš rychle opouštějí odvětví, která se začínají propadat. Z hlediska efektivity realokace zdrojů je tedy ideální mít tento parametr rovný jedné.
TABULKA 11- ELASTICITA HRUBÉ PŘIDANÉ HODNOTY
µ1
µ2
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
0,907
0,999
1,090
0,887
1,112
1,337
0,390
Method
Variance
DF
Pooled Satterwhite
Equal Unequal
26 17,17
0,158 H0 : H1 : t Value -1,00 -1,00
Pr > |t| 0,3243 0,3290
α 0,05 0,05
výsledek
H0 H0
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY
TABULKA 12- ELASTICITA PRODUKCE
µ1
µ2
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
0,868
0,991
1,113
0,880
1,128
1,376
0,429
Method
Variance
DF
Pooled Satterwhite
Equal Unequal
26 19,00
0,212 H0 : H1 : t Value -1,07 -1,07
Pr > |t| 0,2943 0,2979
α 0,05 0,05
výsledek
H0 H0
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY
79
TABULKA 13- ELASTICITA ZAMĚSTNANOSTI
µ1
µ2
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
Lower CL
Mean
Upper CL
Std. Dev
0,884
1,091
1,298
0,873
1,436
1,999
0,976
Method
Variance
DF
Pooled Satterwhite
Equal Unequal
26 16,45
0,359 H0 : H1 : t Value -1,24 -1,24
Pr > |t| 0,2253 0,2316
α 0,05 0,05
výsledek
H0 H0
ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY
Testy všech tří parametrů elasticity vyšly statisticky nevýznamné. Nelze tedy odmítnout možnost, že rozdíl v elasticitě ukazatelů mezi Českou a Slovenskou republikou je daný náhodně. Ovšem i zde se střetáváme s hlavním problémem, a tedy že množina dat, která lze pro testování použít je velmi omezená z důvodů již mnohokrát výše uvedených. Jde tedy o test pouze rozdílu ve výchozí a konečné hodnotě za 2 roky před krizí a po krizi, což statistickou významnost značně postihuje, ale z hlediska reality by využívání širších dat hodnocení naopak poškodilo, ačkoliv statisticky by mohlo přinést významnější výsledky. Ačkoliv testy jsou ze statistického hlediska nevýznamné, z hlediska interpretace jistě významné jsou. Naprosto zřetelně je vidět, že elasticita hrubé přidané hodnoty i produkce je v případě České republiky téměř rovná ideálu, tedy jedné. Elasticita zaměstnanosti vykazuje o trochu méně ideální hodnotu, což může být způsobeno výraznou obavou obyvatelstva o zaměstnání v době narůstající nezaměstnanosti v krizových letech, a tím jejich takřka absolutní neochotou opustit dobrovolně své zaměstnání. Z tohoto důvodu mohla zůstat veškerá snaha o realokaci lidských zdrojů na zaměstnavatelích, kteří ovšem mají v mnoha směrech omezené možnosti kvůli pracovnímu právu. Srovnání výsledků Česka a Slovenska však dává výrazné výsledky, protože Slovensko se nedokázalo ani v jednom z ukazatelů ani přiblížit k efektivitě realokace české ekonomiky. Vidíme jasné rozdíly, které ukazují, že slovenské hospodářství se sice snažilo přizpůsobovat vyvíjející se ekonomické situaci a měnit se podle aktuální efektivity, ovšem nedařilo se mu to ve srovnání s Českou republikou vůbec tak dobře, když každá z jeho elasticit překračuje v průměru hodnotu 1,1. Pokud odhlédneme od statistické nevýznamnosti testu, pak nezbývá než i nyní konstatovat, že Schumpeterova kreativní destrukce zde zcela jistě zapůsobila a pomohla České republice s rychlejší a efektivnější realokací zdrojů.
80
ZÁVĚR
Analyzování dat v rámci mezičasové analýzy i v rámci mezistátního srovnání přineslo relativně homogenní a přesvědčivé výsledky. Je tedy možné říci, že Schumpeterova teorie kreativní destrukce je nejen teorií, ale platí i v reálném vývoji. Podařilo se tedy prokázat, že měnová krize, která zasáhla Českou republiku v roce 1997 a působila ještě další jeden až dva roky, sice přinesla dočasnou ztrátu ekonomického výkonu a negativa s tím související, ovšem zároveň díky ní došlo k realokaci zdrojů v rámci ekonomiky z méně efektivních oblastí do oblastí efektivnějších. Ve svém důsledku tak kreativní destrukce pomohla nastartovat rychlejší růst české ekonomiky a mohla pomoci i v krátkém časovém horizontu odstranit negativní důsledky, které krize sama přinesla. Tabulky, grafy, data i následné statistické testy v rámci intertemporální analýzy ukazují, že došlo k výraznému přesunu zdrojů v rámci ekonomiky. Odvětví, která se stávala méně efektivní, začala ztrácet své podíly v rámci hospodářství, a naopak tam, kde se dařilo efektivitu práce, kapitálu či procesů zvyšovat, docházelo k růstu odvětví i jejich podílů na ekonomice, což potvrzuje existenci kreativní destrukce, která přinesla efektivnější alokaci zdrojů, protože pokud by příčinou nebyla kreativní destrukce, bylo by nutné tento přesun vysvětlit jinou teorií. V takto malé, otevřené a silně pro tržně orientované ekonomice, jakou se v té době česká ekonomika stala, však lze stěží hledat jiné vysvětlení, než že došlo k odstranění neefektivních firem v podobě destrukce, na jejichž místo nastoupili noví inovativnější a efektivnější podnikatelé a začali tvořit novou podobu ekonomiky, vzhledem k tomu, že data dávají vývoj, který by byl očekávaný, pokud by se teoretický koncept kreativní destrukce aplikoval na reálné hospodářství. Mezi kreativní destrukcí nejvíce ovlivněná odvětví a sektory ekonomiky lze zařadit výrobu motorových vozidel, počítačů a elektroniky, plastů, tabákový průmysl, finanční a pojišťovnické služby, informační technologie, zemědělství, stavebnictví, těžbu a pohostinské a hotelové služby. Zatímco u prvních šesti jmenovaných byl v průběhu krizových let patrný velký nárůst efektivity vlivem kreativní destrukce, který jim následně umožnil získat zdroje z dalších odvětví skrze jejich realokaci, u zemědělství a následujících tří jsme byli svědky nedostatečné schopnosti využít kreativní destrukci v době krize k zvýšení efektivity, což vedlo k jejich ještě většímu zaostávání, a tím i realokaci zdrojů směrem od těchto oblastí hospodářství. Mezistátní komparace pak původní domněnku v platnost Schumpeterových tezí dále posílila. Z dat bylo zcela patrné, že proběhlá měnová krize v České republice obrátila poměry stran. Zatímco před krizí Česko zaostávalo za Slovenskem v prakticky každém parametru, po krizi se Česká republika naopak dostává před Slovenskou republiku v téměř všech těchto parametrech. To je jasným důkazem, že ačkoliv krize hospodářství Česka poznamenala, tak na rozdíl od Slovenska mu dala možnost se přizpůsobit novým podmínkám a nabrat nové rychlejší tempo růstu. Následné porovnání vývoje v rámci jednotlivých odvětví vše jen potvrdilo. Jasně se ukázalo, že krizí postižené Česko se mnohem lépe vyrovnávalo se změnami efektivity v jednotlivých odvětvích a dokáže se jim mnohem adekvátněji a rychleji přizpůsobovat než Slovensko. To je další jasný důkaz, že krize uvolnila ruce změnám, a že tedy docházelo ke kreativní destrukci.
81
Nejzásadnějším problémem celé analýzy a kvality jejich výsledků je krátký rozsah testovaného období. S tímto faktorem bylo třeba již od počátku počítat, protože průběh dějinných událostí a délku jejich trvání nelze zpětně měnit, ovšem neznamená to, že bychom měli odmítnout taková období zkoumat. Reálná situace neumožnila použít jakákoliv data před rokem 1993 a data před rokem 1995 je nutné chápat mírně s nadhledem, protože stále ještě některé významné transformační změny probíhaly. Jelikož krize přišla už s rokem 1997, nezbývá než k analýze využít pouze údaje za maximálně 2 až 4 roky, přičemž z hlediska zachování homogenity dat není opět možné využívat data delší ani v období po krizi. Možností jak tuto teorii znovu a spolehlivěji otestovat by bylo najít ekonomiky, které mají delší období před krizí i po krizi, které jsou zároveň dostatečně podobné a se stejnými vazbami, a kde v jedné ke krizi došlo a v druhé ne. Vzhledem k rychlosti změn, kterou si však světová ekonomika v současnosti ubírá, lze o existenci takových dvou vhodnějších ekonomik přinejmenším pochybovat. Nezbytnou podmínkou by navíc bylo, aby existovalo dostatečné množství důvěryhodných a navzájem odpovídajících dat. To by však mohlo být problémem hlavním, protože i v této analýze bylo nutné se vypořádat s absolutně nedostatečnými statistickými daty, která Štatistický úrad Slovenskej republiky vytvořil v prvních letech po rozdělení obou zemí. Teprve od roku 1995 se mu dařilo poskytovat širší množství dat, avšak stále nedosahující ani z části rozsahu dat poskytovaných Českým statistickým úřadem. V případě Slovenska by tedy takové testování bylo výrazně jednodušší, pokud by se odehrálo až na období po roce 2000, nebo raději po roce 2005, kdy množství publikovaných informací se svým rozsahem přibližuje datům českým. Samozřejmě je nutné uznat, že výsledky České republiky mohly být, a v určité míře jistě byly, zkresleny stále probíhajícími změnami transformačního procesu, které mohly umocňovat míru kreativní destrukce. Navzdory tomuto problému stejně jako navzdory problému statistické nevýznamnosti je však třeba zopakovat, že celkovou analýzou dat se ukázalo, že ke kreativní destrukci v průběhu měnové krize v České republice došlo. Tedy že Schumpeterova teorie odpovídala vývoji reálnému.
82
LITERATURA Bartelsman, Eric, Haltiwanger, John a Scarpetta, Stefano. Microeconomic Evidence of Creative Destruction in Industrial and Developing Countries. Mimeo : University of Maryland, 2004. Caballero, Ricardo J. a Hammour, Mohamad L. On the Timing and Efficiency of Creative Destruction. The Quarterly Journal of Economics. 8 1996, Sv. 111, 3, stránky 805-852. —. The Macroeconomics of Specifity. Journal of Political Economy. 1998, Sv. 106, 4, stránky 724767. Český rozhlas. Zprávy. Český rozhlas. [Online] 31. 5 2002. [Citace: 25. 2 2014.] http://www.rozhlas.cz/zpravy/ekonomika/_zprava/37875. Český statistický úřad. Archivní údaje databáze ročních národních účtů. [Online] Český statistický úřad, 30. 9 2011. [Citace: 1. 1 2014.] http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu?dejarchiv=1. — . Česká republika od roku 1989 v číslech. [Online] 16. 5 2014. [Citace: 18. 5 2014.] http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/320181-14-n_2014. —. Český statistický úřad. Český statistický úřad. [Online] www.czso.cz. —. Databáze ročních národních účtů. [Online] Český statistický úřad, 1. 4 2014. [Citace: 1. 5 2014.] http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu. —. Historická ročenka národních účtů 1990-2010. Praha : Český statistický úřad, 2012. 978-80250-2177-4. —. Trh práce v ČR 1993 - 2012. [Online] 31. 7 2013. [Citace: 31. 3 2014.] http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/3103-13. Dědek, Oldřich. Měnový otřes '97. Výzkumné publikace ; č. 15, Praha : Sekce měnová, Česká národní banka, 2000. 80-238-5460-7. Dubec, Jiří. Zemědělství 1996-1997. Agrární www portál. [Online] Ministerstvo zemědělství ČR, 1999. [Citace: 15. 1 2014.] http://www.agris.cz/clanek/86652. Foster, Lucia, Haltiwanger, John a Krizan, C. J. Aggregate Productivity Growth: Lessons from Microeconomic Evidence. Chicago : The Chicago University Press, 2000. Hájek, Mojmír. Makroekonomická analýza české ekonomiky 1996. Politická ekonomie. Roč. 45, 1997, Sv. 3. Holub, Alois. Ekonomický růst v procesu transformace České republiky s ohledem na mezinárodní aspekty. Politická ekonomie. Roč. 46, 1998, Sv. 4. Chvojka, Petr a Zeman, Karel. Tendence dosavadního vývoje zemí střední a východní Evropy. Politická ekonomie. Roč. 48, 2000, Sv. 6.
83
Loučková, Ivana a kolektiv. Analýza zpracovatelského průmyslu ve Zlínském kraji včetně prognózy vývoje na podporu ekonomického rozvoje kraje. Zlín : Sociotrendy, 2011. dostupné online: http://khk.dgsbeta.cz/media/userfiles/Soubory/Analyza%20zprac%20prumyslu%20ZK.pdf. 978-80-904888-3-0. M. de Figueiredo, John a Kyle, Margaret K. Surviving the Gales of Creative Destruction: The Determinants of Product Turnover. Cambridge : Massachusetts Institute of Technology, 2003. Maudos, J., Pastor, J. M. a Serrano, L. Explaining the US-EU productivity growth gap: Structural change vs. intra-sectoral effect. Economic letters. 2008, Sv. 100, 2, stránky 311-313. Milotice. Kronika obce 1996. Milotice. [Online] Obecní úřad Milotice, 1997. [Citace: 15. 1 2014.] http://www.milotice.cz/informace-o-obci/kronika-obce/rok-1993-2001/1996/. OECD. Measuring Productivity; OECD Manual Measurement of aggregate and industry-level productivity growth. místo neznámé : OECD Publications, 2001. manuál. 92-64-18737-5. PORDATA. Europe. PORDATA. [Online] Statistický úřad Portugalska. [Citace: 2. 4 2014.] http://www.pordata.pt/en/Europe. Robinson, Joan. Review: Capitalism, Socialism, and Democracy. by Joseph A. Schumpeter. The Economic Journal. 1951, Sv. 61, 241, stránky 141-142. Schumpeter, Alois Joseph. Repr. Capitalism, socialism and democracy. London : Routledge, Repr. 1996. str. 437. 0-415-10762-8. Sixta, Jaroslav, Vltavská, Kristýna a Zbranek, Jaroslav. Souhrnná produktivita faktorů založená na službách práce a kapitálu. Politická ekonomie. 2011, Sv. 5, stránky 599-617. Sovinová, Hana a Csémy, Ladislav. Koření cigaret a pití alkoholu v České republice. [brožura] Praha : Státní zdravotní ústav, 2003. dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/aktuality/Koureni_20a_20Alkohol.pdf. 80-7071230-9. Štatistický úrad Slovenskej republiky. SLOV STAT on line. Štatistický úrad Slovenskej republiky. [Online] [Citace: 25. 3 2014.] http://www.statistics.sk/pls/elisw/metainfo.explorer. —. Štatistické ročenky Slovenskej republiky 1996. místo neznámé : Štatistický úrad SR, 1997. dostupné online: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=15933. —. Štatistický ročenka Slovenskej republiky 2002. místo neznámé : Štatistický úrad SR, 2003. dostupné online: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=15929. —. Štatistický ročenka Slovenskej republiky 2005. místo neznámé : Štatistický úrad SR, 2006. dostupné online: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=15925. Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislostí, aby se na některé věci nezapomnělo. Klaus, Václav. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000. 80-9027953-8. Tuleja, Pavel. Komparace ekonomické úrovně vybraných zemí střední a východní Evropy a vybraných zemí Evropské unie v letech 1993-2001 . Opava : Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2002. 80-7248-182-7. Žídek, Libor. Transformace české ekonomiky, 1989-2004. 1. Praha : C. H. Beck, 2006. str. 111/304. 80-7179-922-X.
84
PŘÍLOHY
Tabulka 1 - Rozdělení hospodářství a kódy odvětví dle CZ-NACE a SK-NACE ...................................... 87 Tabulka 2- Tabulka původní klasifikace odvětví pro mezistátní komparaci ......................................... 87 Tabulka 3 - Klasifikace odvětví dle OKEČ ............................................................................................................. 88 Tabulka 4 - Kumulativní index počtu zaměstnaných od roku 1993 .......................................................... 89 Tabulka 5 - Kumulativní index vyplacených náhrad od roku 1993 ........................................................... 90 Tabulka 6 - Produktivita práce na osobu ve stálých cenách roku 2000 .................................................. 91 Tabulka 7 - Pokračování Tabulky 6 ......................................................................................................................... 92 Tabulka 8 - Produktivita práce na odpracovanou hodinu ve stálých cenách roku 2000.................. 93 Tabulka 9 - Pokračování Tabulky 8 ......................................................................................................................... 94 Tabulka 10 - Domácí produkt ČR v běžných cenách ........................................................................................ 95 Tabulka 11 - HDP ČR v cenách roku 1990, ........................................................................................................... 95 Tabulka 12 - HDP ČR v cenách roku 1993 ............................................................................................................ 96 Tabulka 13 - HDP ČR v cenách předchozího roku ............................................................................................. 96 Tabulka 14 - Počet obyvatel ČR ................................................................................................................................ 97 Tabulka 15 - Ekonomicky aktivní obyvatelstvo ČR .......................................................................................... 97 Tabulka 16 - Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (rozpočet) .......................................................................... 98 Tabulka 17 - Pokračování tabulky 16..................................................................................................................... 99 Tabulka 18 - Podíl odvětví na zaměstnanosti v průmyslu ...........................................................................100 Tabulka 19 - Podíl odvětví na HPH průmyslu ...................................................................................................101 Tabulka 20 - Podíl odvětví na produkci průmyslu..........................................................................................102 Tabulka 21 - Podíl na spotřebě fixního kapitálu v průmyslu......................................................................103 Tabulka 22 - Produktivita práce v odvětvích v průmyslu ............................................................................104 Tabulka 23 - Produktivita kapitálu v odvětvích v průmyslu ......................................................................105 Tabulka 24 - Podíl HPH na produkci v průmyslu ............................................................................................106 Tabulka 25 - Produkce hospodářství ČR .............................................................................................................107 Tabulka 26 - Pokračování tabulky 25...................................................................................................................108 Tabulka 27 - Počet zaměstnanců v odvětvích ...................................................................................................109 Tabulka 28 - Kumulativní index průměrných mezd v odvětvích od roku 1990 .................................110 Tabulka 29 - Čtvrtletní vývoj HDP .........................................................................................................................111 Tabulka 30 - Čtvrtletní vývoj zaměstnanosti ....................................................................................................112 Tabulka 31 - Vývoj příspěvku odvětví k HDP....................................................................................................113 Tabulka 32 - Pokračování tabulky 31...................................................................................................................113 Tabulka 33 - Pokračování tabulky 31...................................................................................................................114 Tabulka 34 - Čtvrtletní vývoj mezd v jednotlivých odvětvích ....................................................................114 Tabulka 35 - Pokračování tabulky 34...................................................................................................................115 Tabulka 36 - Pokračování tabulky 34...................................................................................................................115 Tabulka 37- Čtvrtletní počty zaměstnaných v odvětvích .............................................................................116 Tabulka 38 - Pokračování tabulky 37...................................................................................................................116 Tabulka 39 - Pokračování tabulky 37...................................................................................................................117 Tabulka 40 - Pokračování tabulky 37...................................................................................................................117 Tabulka 41- Souhrnná tabulka čtvrtletního vývoje ........................................................................................118 Tabulka 42 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................119 Tabulka 43 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................120 Tabulka 44 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................121 Tabulka 45 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................122 Tabulka 46 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................123 85
Tabulka 47 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................124 Tabulka 48 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................125 Tabulka 49 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................126 Tabulka 50 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................127 Tabulka 51 - Pokračování tabulky 41...................................................................................................................128 Tabulka 52 - Dokončení tabulky 41 ......................................................................................................................129 Tabulka 53 - Změny produktivity práce vztažené ke změnám podílů odvětví ...................................130 Tabulka 54 - Tabulka změn v rozložení ekonomik .........................................................................................131 Tabulka 55 - Pokračování tabulky 53...................................................................................................................132 Tabulka 56 - Tabulka vývoje ekonomiky Slovenské republiky .................................................................133 Tabulka 57 - Souhrnná tabulka vývoje SR s ohledem na obyvatelstvo ..................................................133 Tabulka 58 - Produkce odvětví v SR .....................................................................................................................134 Tabulka 59 - Přidaná hodnota podle odvětví ....................................................................................................135 Tabulka 60 - Zaměstnanost podle odvětví .........................................................................................................136
86
