KRASOVEDY A DJIN UMNI

ŠEST ROZPRAV Z

OBORU

KRASOVEDY A DJIN UMNI. OD

Dra.

Slovo

Djiny

ii

Otakara Hostinského.

kráso vd.

umní <)

v

Náboženství a umní.

dtské svtnici.

nejstarších stopách

O

Darwin a drama.

prvotinách

umní

umní

výtvarného.

evropského.

Dr.fnÉiMJkmlý IÁKLADEM

KNltJ8allÉBPfi€tfÍÍ *& fAíUUtEUlátR

Praha, ŽitnáuJ.c. 55

n.

A A

F.

DATTLA.

ŠEST ROZPRAV Z

OBOKU

KRASOVEDY A DJIN UMNÍ. OD

Dra. Otakara TAKARA W WOSTINSKEHO,

^-^r^Cx^&'d-o<)'~fa^

NÁKLADEM

KHIH*vMW^A*M&WPIl Pralií ^náuU.55n. é

F.

DATTLA.

BH

Tiskem

drn. Ertv.

(ir/-rrr<,

v Praze,

Odhodlal jsem

se

k tomuto zvláštnímu vydání nkolika

ovšem za rznými podnty a pro rzné asopisy

statí,

psaných,

proto,

pozornost

že

se

tenáských kruh

k jistým vdeckým Jiného

nezdály

úele,

knížka tato nemá;

mi býti nespsobilými, aby

možná

co

otázkám krásného

poukazuje

krasovdy a djin umní,

toliko

aniž

k

nejširších

umní

živjšího

povzbuzení

než

se-

týkajícím.

se

interesu

ad

záhad

by rokováním

o

obrátily

vcného, z

oboru

nich chtla

látku svou na dobro vyerpati.

Rozpravy

z

„Lumíru" vyaté, zejména „Slovo o kraso-

vd" (pvodn esthetiky'

dra. Josefa

svtnici', doznaly

Úprava poslední

u

sepsané

Durdíka)

rzných

stati,

píležitosti

z

zmn

a

vydání

„Všeobecné

„Djiny umní

zevnjších, místy

i

v

dtské

rozšíení.

„Osvty" otištné, dotknula

podízenjších podrobností, pojednání pak „O prvotinách

se jen

umní

výtvarného" jest pouhé zeštní lánku („Zur Vorgeschichte der

Kunst")

ve

Stuttgartském

týdenníku

„Das Ausland"

uveejnného.

V PRAZE. V

íjnu 1877. O. #.

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

http://www.archive.org/details/estrozpravzoboruOOhost

Slovo o

krasovd.

IN

elze upíti, že

má krasovda

celkem dosti špatný kredit.

I ona ást obecenstva, která jí snad nejvíce peje, namnoze ji podceuje, ana v ní nespatuje vážnou, písnou nauku vdeckou,

Hýbrž spíše jakousi milou,

hravou zábavu, jakýsi pestrý kaleidosebe silnjší písvit povrchnosti a

skop duchaplnosti, kterému

i

mlkosti není na újmu

zkrátka to,

—

trefn je naznaeno

co

nmeckým

slovem „Schóngeisterei" a k pravé esthetice as tak se Jsou však zase mnozí, kteí na chová, jako sofistika k logice. krasovdu hledí jakoby na pouhou zbytenost, na bezcennou hraku,

—

—

jak íkáo kozí vln na plané rozumování „de lana caprina" rádi patra se dívají na velmi s umlci vali staí ímané. Zejména theorie v oboru krasovdu; je prý neplodná, jako vbec všechna

umleckém.

Má-li to býti výtkou,

psobnosti umlecké, dlužno

se

innou

této

vd naproti „plodné"

tomu rozhodn opíti. Stízlivému

pozorovateli jeví se to býti holou frásí již na první pohled.

Je-li

netvoíc nová umlecká díla, tož je „neplodným" i umní, neposkytujíc nové vdecké pravdy; a smí-li se umní honositi svou „plodností", ano nám podává krásné výtvory esthetika „neplodnou",

své,

pak

ana nám zjev. ji,

vru

týž predikát nikterak odepíti

nelze

ani esthetice,

uštduje pravé poznání podstaty krásna a jeho tisícerých

vd,

Žádati na

když u vci

té se

co jediné

umní mže

dokázati a kárati

ukazuje malomocnou, je zrovna tak rozumné,

ponvadž na ní nerostou hrušky. Nikdy nesmíme zapomenouti, že vlastní úel krasovdy je vdecký, jako úel každé jiné nauky filosofické. Krásno

jako pohrdati jabloní,

ist

umlecké

i

pírodní

zajisté je

dležitým,

zjevem tak velice zajímavým,

že

zasluhuje

pedmtem

vedoucí k poznání

podstaty

mrou,

plnou

dstojným, ba vážného prozkoumání vdeckého. i

A

a pravidel krásna

—

prozkoumání i

tak

státi se to,

podmínek jeho

nic více, nic mén. úkolem krasovdy Nehledejž tedy nikdo v esthetice sbírku recept, podle nichž by

tvoení a vnímání,

jest

1*

;

—

—

4

bylo možno, tvoiti bezúhonná díla

nikdo

laika uiniti

pes

umlecká; nehledejž v

petení by mohlo

sbírku pravidel, jichž

ze

ní také

kteréhokoliv

noc znalce vládnoucího vytíbeným vkusem. To

všechno není a nesmí býti úkolem krasovdy,

jako není

úelem

nauila dlati nové vynálezy, jako není úelem aby nás nauila skládati z neústrojných prvk

technologie, aby nás

organické luby,

Avšak proto pece byl by docela mylným náhled, že esthetika pranicím neprospívá praktickému umní. Naopak prospívá práv tím více, ím vdetjší jest sama. nás rozkládati umlecké dílo v jeho nejjednodušší prvky esthetické, jež takovýmto spsobem iní pístupnjšími bezprostednímu našemu soudu pi tvoícím umlci: autokritice. Vkusu nám tedy vlastn nepidává krasovda, ani tvrí síly; nýbrž usnaduje toliko osvdení jich v daném pípad, uí nás, dívati se na umlecké dílo, naslouchati mu nebo ísti je tak, aby nám Tím zajisté vzrstá požitek vnímatelv a co možná nic neušlo. zmenšuje se zárove práce tvrcova, jelikož by namnoze musel teprve optovanými marnými pokusy osvojiti si zkušenost, kterou tlesa ústrojná, života schopná.

:

Uí

—

mu vda

podává

by, žádati

že tyto praktické

by

vda

již

hotovou.

úinky

do

sluší

dostavují se

zde

s

drazem

samy sebou,

podotknouti,

bezdn,

aniž

esthetická potebovala po nich teprve se ohlížeti a pachtiti.

Arci musíme uznati,

vd

Žádati na esthetice více, znamenalo

na ní zázraky. Ostatn

jisté

že

valn rozšíená nechu ku

míry jest ospravedlnná.

Již

kraso-

roku 1750 poktil

Baumgarten nauku o krásnu a o umní jménem „esthetiky" její rozvoj padá tedy do doby nejenom snahám filosofickým nad míru píznivé, ale i ilým ruchem umleckým a literárním vynikající. A pece esthetika, akoliv již valn pes století stará, sotva ješt odrostla plénkám a kolébce a chystá se práv, choditi do školy a uiti se piln u vd pírodních. Pikládáme-li k výsledkm dosavadního esthetisování mítko, jakým posuzujeme pokroky jiných nauk moderních, shledáme zajisté, že je esthetika dosud pece jenom pouhou zaátenicí naproti vdám jiným. Pozorujme na p. lubu. Je tomu nco málo pes sto let, co slavný Francouz Lavoisier (1774) nezvratn dokázal, že jsou všechny kovy hmoty nesložené ili jednoduché prvky, že tudíž nikterak nelze jeden kov promniti v druhý, ímž netoliko staré alchymii, usilující se o vyrábní zlata z jiných, lacinjších kov, byl konen neodvolateln zlomen vaz pro všechnu budoucnost, ale i nové vd, na trostarý

—

skách „alchymie" vznikající,

totiž „chemii,"

získán pevný,

bezpený

!

— A te

základ. tikou,

t. j.

—

5

dn

porovnejme lubu našich

souasnou estbe-

se

uvažme, co v obou naukách objeveno

—

nezvratných a nepopiratelných, všeobecn uznaných takové

V

bží pece

a o pravdy

vd

v esthetice zrovna tak, jako v každé jiné

monografiích,

jednotlivých

nových pravd

jest

klassickou „Poetikou",

i

poínajících

rzných

v

Aristotelovou

kapitolách

stavných složen jest ovšem bohatý, neocenitelný materiál

Ony vtší

dosud jenom materiál, a nic

více.

se z tohoto nedostatku naší

vdy upímn

na vždy

vtších spis sou-

—

spisy soustavné,

avšak

pokud

a bez obalu nevyznávají

samy, jsou jenom sladkým sebeklamem jistých škol ueneckých, které domnívaly

šující,

se,

vd

všech ostatních

mohou stavti nádhernou budovu, chrám pímo je i pevy-

že

nejenom dosahující, nýbrž

kdežto vlastn nebyly ješt hotovy

namnoze neshodovaly

základy, ba kdežto stavebního,

ani

snad žádná jiná

volby staviva.

do

co

vda

takou

mrou

s

pevnými, spolehlivými

se ani co

Mimo

clo

planým frásím,

pikantnosti nebo hloubky

odným, jako práv

u stízlivých pozorovatel

arci

volby místa

nepropjila

to

a

již

esthetika

se

v roucho

—

což

jí

nemohlo pidati cti a vážnosti. Z tch a leckterých jiných píin, jichž se dalším bhem této rozpravy zde onde alespo slovem dotkneme, nabývá pesvdení,

dkladný obi*at stal konen vcí nevyhnutelnou, platnosti již i v adách esthetik samých. Jakým však má býti tento obrat? Na otázku tu možno zde arci dáti jenom odpov nejstrunjší. Pedevším jedná se o to, aby krasovda postavila se na vlastní že se

nohy,

aby nabyla samostatnosti, kterou dosud tak neprozeteln dá-

vala v šanc.

Hleme

své soustavy.

Pehojné

jen,

jakým spsobem esthetikové budovali

zkušenosti, jichž vybroušený vkus a zdravý

rozum byl v jednotlivých pípadech nabyl, toly

a odstavce,

t.

j.

rozvrhli na

rzné

kapi-

vtsnali do jistých pihrádek, shotovených

pkného, úhledného, ba na pohled i dokonalého. Než, ptejme se dále odkud vlastn pocházíval plán tchto pihrádek nebo pesnjším ponkud výrazem odkud brali esthetikové soustavu a methodu své vdy? Z vd jiných, cizích; z theoretických nauk filosofických, z metafysiky nebo z psychologie, brávali ji obydle plánu

—

:

:

ejn, nkdy odjinud, již

však

i

z historie

nebo dokonce

z theologie,

zkrátka:

nikoli však ze svého oboru vlastního, z esthetické látky,

nám píroda,

život a

umní

tak

peštde

poskytují, a z jejího

nepedpojatého, ueného prozkumu a rozboru.

prostední zkoumání

pedmtu

je

pro

Akoli tedy bez-

esthetika,

jenž

se

noí

v kouzelnou tni samy božské krásy, patrn utšenjší a lákavjší,

—

6

—

vda ta pece radji nejrznjších a škol, jen aby se tím díve domohla njaké hrdopyšné soustavy, jejíž budování na spolehlivých základech dané zkušenosti jest arci dosti pracné, kdežto pomocí pouhé spekulace velmi brzo vystavti lze nádherný než pro kteréhokoliv jiného badatele, vrhla se

do náruí theoretické

smr

filosofie

—

ze vzduchu. Tím podízena je krasovda rzným školským soustavám filosofickým, závisíc na nich jako ást namnoze jenom jako pouhý pílepek na celku a proto s nimi stojíc i klesajíc. Avšak již na samém zaátku tohoto století žádal Herbart pro krasovdu, jakožto nezbytnou podmínku jejího zdaru, úplnou samosprávu a svézákonnost a filosofii theoretické upel veškeré právo, mísiti se nepovolan do vnitních záležitostí íše esthetiky. Herbart sám nesepsal soustavné dílo o krasovd; zevrubnji spracoval jenom ástku esthetiky, objemem sice velmi pod-

palác

—

—

ízenou, ale

vle

osob

zajisté

a lidského jednání,

mravouku

ili ethiku, také praktickou

Jinak ukládal náhledy své jen tak mimochodem

zvanou.

filosofií

dležitou a dstojnou: esthetiku lidské

t. j.

na nejrznjších místech spis svých a v aforismech. Pece však stalo se to, co on napsal, bhem asu v rozvoji krasovdy initelem rozhodnjším, než mnohá úhledn vysoustruhovaná soustava esthe-

Nmecký

tická.

esthetik

Vischer

zástupce a záštity idealistického

—

na p. patil mezi nejpednjší školy Hegelovy. V úvodu

smru

ku své „Esthetice" nejvelkolepjšímu to dílu, v oboru tom sepsanému pravil ješt s plným sebevdomím, že nutnost Hegelovy „dialektické methody" a plynoucího z ní troj lenného rozdlení

—

celé soustavy

mže

esthetika jednoduše položiti co základní zákon,

„dle nynjšího stavu filosofie

obalu vyznává se Vischer,

jednohlasn uznaný"

že

vidí se. nucena,

—a

dnes? Bez

zíci se na prosto

dialektické methody,

na níž byl své monumentální dílo zbudoval, této vdy jedin od oné methody, která pírodní dovedla na nynjší stupe dokonalosti, totiž od rozumné in-

oekává zdar

a že

vdy

dukce,

tvoící teprve základ

poskytují Herbartovi filosofové školskými

pro

njakou

djiny krasovdy

—

další dedukci. arci

ne

ty,

A

tak

které píší

ty, které píše pokrauskvlé zadostiuinní za veškeré dívjší nevšímání si a podceování jeho snah. Avšak nejenom zvláštní stanovisko mimo osudné kolbišt

jící

vda sama

názory podjatí, nýbrž

— nenáhle

metafysických spekulací vykázal Herbart

naznail a to

i

opt

cestu,

krasovd; on

jíž nauka ta jediné dospeti múze

v nejrozhodnjší oposici proti

k

cíli

za druhé

svému

bžným náhledm.

—

Radit

—

—

7

na p. ve své „Encyklopedii" tomu, jenž se esthetiku

hledati

ml,

takto:

táže,

„Psychologické

kde by pravou jsou

rozbory

to,

k nimž se netoliko obrátiti, ale jež sám podnikati musí. Rozbory co ty však nezáleží v odpovdích na nejapné otázky, jako na p. i

:

as mysl,

co

co rozum,

fantasie,

mohutnost

co

citu

pi

vnímání

krásna iní; kdo ješt se zanáší takovými bájemi, pro toho pravda

zstane schována za jež

umlecké sob,

livé o

ady pedstav musí

Nýbrž

bájí.

rozplítati,

v jedno bylo setkalo, a studovati jednak jednotjednak jich spojení tak dlouho, až prvky krásna a dílo

jeho podmínky najde."*)

To vru

tak jasné, že methodu bádání

a uritji naznaiti.

esthetického nelze strunji

tedy bohatý svj materiál samostatn

prohloubati

Krasovda musí a prozpytovati,

povrchn prohrabati k vli nkolika lesklým dokladm naped již ustanovených, pedpojatých theorem, musí, jako luba iní s pedmty pírodními, rzné druhy složitého krásna pedevším rozbírati na samé jeho prvky, tyto pak bedliv a všestrann vždy jenom na zámezi sebou porovnávati, potom poádati klad tchto zkušeností bude moci konen nalézti ádný pdorys

netoliko

.

pro stavbu své soustavy.

A

.

.

aby do tetice bylo všeho dobrého,

stanovil Herbart též princip esthetiky,

t.

j.

ukázal, jakého

Nemže

ony prvky a podmínky krásna jsou.

spsobu

býti nic jednoduššího,

Všechno krásno je složeno z vtšího nebo menšího potu pedstav a jenom spsob tohoto složení, tedy vzájemné pomry a vztahy pedstav, ili

nic zetelnjšího,

forma

než onen Herbartv princip:

povaha jednotlivých pedstav samotných ili pedmtu, o esthetické zálib Nebo zajisté liší se Beethovenova sonáta od

celku, nikoliv

rozhoduje o kráse a nekráse

látka,

a nelibosti

naší.

njaké „Krachpolky" pedevším jenom tím, že jsou v obou tytéž tony hudební docela jinak seadny, sestaveny i co do jich posloupnosti (melodie)

i

co do jich

rozmr

jich

mohou

se

Zmmež

*)

co

clo

;

nco na spsobu seadní ton

nedokonalé.

u.

i

asových (rhythmus) atd. teprve na rozdílu tomto patrn zakládati všechny další rznosti obou skladeb.

zohyzdili jsme

pam,

souasnosti (harmonie)

toto

jakékoliv skladby

—

a

snad dílo bezúhonné nebo opravili jsme zase dílo

Ono iní nkdy hrá nebo zpvák, jehož opustila pak mistr, jenž prohlíží skladatelské pokusy svých

A podobn má

Sebrané spisy,

II.

se to

115.

i

v ostatních

umních

a v oboru krásy

pírodní.

Pi

básni na

p.

záleží na tom, jak jsou sestaveny

pojmy

jednotlivými slovy vyjádené, nejenom v menší skupiny (vty), ale i

v jednotný ladný celek (báse), tedy nejenom na poetické „dikci", „komposici" atd. I jesti zajisté vcí nad míru piroi na

nýbrž

zenou a blízkou, souditi,

že,

na

em

se zakládá

celk umleckých nebo pírodních, bude

A

jednotlivých ástí.

krása složitých

se zakládati

i

krása jejich

jsme býti první úlohou moderní esthetiky, aby po píklad vd pírodních složitjší celky rozkládala v jich prvky, stopujíc zákony krásy ve zjevech nejpíjelikož shledali

t. j. nejmén složitých, pisvdíme tomu zajisté bez tmito eshetickými prvky mohou býti opt jenom pomry, jenom formy, a sice formy nejjednodušší, základní. Od tchto pak postupovati zase nazpt ku zjevm vždy složitjším a vždy

stupnjších, váhání,

že

rozsáhlejším

jest

úelem

bádání krasovdeckého. Tato ovšem nejznámjší, ba možno „formalismus" zavdává aspo nejastji dalšího

stránka esthetiky Herbartovy že jedin

íci,

známou:

jest

podnt ku penáhlenému odsuzování celého tohoto smru, akoliv, jak jsme práv vidli, jest zásadou nejenom zejmou a pesnou, ale

zcela nevinnou.

i

Patrn vane

tedy

krasovdou Herbartovou zúplna

jiný duch,

než esthetickými soustavami ostatními, a smíme zajisté smle íci, že je to svží duch vdy moderní. Povážíme-li naproti tomu,

v jakémto mystickém blouznní libovala

sob

libuje esthetika,

zejména

zvuné

eení

všechno pesné bádání vcné,

zatopilo

ped onou

úctu

idealistická, jak

stízlivou,

namnoze

a dosud

prázdné kraso-

ale

musíme vru

bezohlednou dsledností

a

míti

upímnou

s níž Herbart pistupoval k ešení záhad vdeckých; matné bludiky zevnjšího lesku nedovedly svésti ho s pravé cesty. Možná, že leckterý jednotlivý náhled Herbartv bude nutno poopraviti nebo i docela zavrhnouti ale pevný základ moderní kraso-

vážností,

:

vdy

je myslitelem tím

esthetické literatue

položen pro vždy.

pedevším

tento

Ze pak

smr

i

v naší mladé

(zastoupený „Všeobecnou

esthetikou" dra. J. Durdíka) se ujal a jak se zdá,

i

dosti hluboce

již

zakoenil, budiž pokládáno za dobré znamení pro budoucnost.

na

té

Víme, že esthetika má záhady své ešiti samostatn, nezávisíc neb oné soustav theoreticko-filosofické, metafysické. Tím

eeno, že by musila povrhovati službami ostatních Ba naopak: všude tam, kde vdy ty napomáhají roz-

však není ješt

vd

vbec.

borm jeho

a nás tak o prvcích krásna,

pouují,

stává

se

t.

j.

o nejjednodušších

používání jejich

formách

výtžk pední

pákou

— bádání,

—

kdežto veškeré tchto zanedbávání tžce se mstí.

abychom

tedy záhodno,

vd

9

se

odkud odevšad

porozhlédli,

Bude

se kraso-

nabízí látka spracování hodná.

Pedevším

jest na bíledni, že pro esthetickou theorii hudby zvuku a sluchu tutéž dležitost, jako pro esthetickou malby nauka o svtle a zraku. Zde poskytují tedy materiál

má nauka theorii

o

védy pírodní, hlavn fysika a fysiologie

—

arci vedle -psychologie,

vbec krasovd koná asi podobné dležité služby, jako mathematika fysice. Ku pírodozpytu chovala se esthetika dosud píliš zdrženliv a ostýchav i nevšímala si hrub jeho nových pokrok a výtžk. Významným píkladem je Goethova nauka která

o barvách (co

rzných

svtla a stínu)

;

toliko stupních pronikajícího se na vzájem akoliv spoívala na optických základech zasta-

Newtonem nejenom vyvrácených, ale i novými, mnohoslibnými názory nahrazených, pece esthetikové se zvláštní zálibou k ní se opt a opt vraceli, dávajíce jí pednost ped naukami pesnjšími. Nco podobného spatujeme i v oboru akustiky. Že hudební zvuky jsou složeny z harmonických ton ástkových, bylo známo již v sedmnáctém století a také o záchvjích a kombinaních tonech ví se již dávno. Pece však nenapadlo krasovdu ani ve snu, aby se tchto výsledk bádání fysikalního zmocnila ve svj prospch. Nanejvýš poukazovalo se mimochodem k „pirozené harmonii" v každém hudebním zvuku obsažené, jako na ospravedlnní tvrdého troj zvuku. Ano, mnozí na slovo vzatí theoretikové hudební, a sice nejenom starší, jako Diviš Weber, nýbrž i novjší, jako Moritz Hauptmann, jali se všemožn dokazovati, že prý z ástkových ton niehož nelze vyzískati pro theorii hudby. Weber na p. tvrdil, že „spoluznní ástkových ton struny, daleko jsouc toho vzdáleno, aby náleželo k podstat nebo ku kráse zvuku, spíše jenom nedokonalostí jest, pro neslyšitelnost onch souástek ovšem neškodnou." A pední esthetikové tehdejší doby, na p. Hand, ralých,

výrok ten

s

velkou zálibou

krasovd takoka

vnutiti:

citovali.

teprve

Akustika musila výzkumy své

když Helmholtz, tedy pírodo-

sám ve svém slavném díle „O pocitech tónových" byl podal nkolik hotových mistrných kapitol o základech theorie hudby jednající, smíili se esthetikové s naukou o složenosti zvuk hudebních. Avšak na vzdor tomu všemu hrají

zpytec a nikoliv esthetik,

pomry kmitot ped Helmholtzem.

dosud mathematické esthetických, jako

tak vážnou úlohu ve spisech

— O

10

—

Helmholtzove nauce o zvuku a sluchu

jednáno

již

u nás

také

bylo

na rzných místech spsobem každému pístupným;

proto chci se zde krátce dotknouti toliko nkterých

Samo sebou rozumí

které dosud zstaly nerozešeny.

onch se,

záhad,

že kraso-

vd

nestaí, když uvádíme shodující se harmonické souástky dvou souasných zvuk jakožto píinu konsonance a drsné záchvje zase jakožto strjce dissonauce, a když z pirozené píbuznosti

zvuk odvozujeme pravidla zvukosledu pro akkordy bezprostedn sob jdoucí, jakož pro rozvod dissonauce. Tím vším uinn

po

i

Nehled ani k tomu, že celá theorie akkord spsobem valné zmny, již Helmholtz, Oettingen spsobem mnohoslibným, pozná hudebník zajisté oka-

je teprve první krok.

dozná takovýmto a

j.

zahájili

mžit, že jsou

jisté

vztahy a styky také mezi jednotlivými tony

nebo akkordy, které nesledují bezprostedn po sob, nýbrž asto i celou adou zvuk jiných od sebe jsou oddleny, že jak harmonické postupy vbec, tak

i

spsoby rozvodu dissonance asto

závisí

na vzdálenjších harmoniích, pedcházejících nebo následujících. Patrn i v tomto pípad nemohou platiti pravidla jiná, než která z fysikalních vlastností

zákon

zvuk

a z fysiologických a psychologických

a

upotebení zákon tch bude snad ponkud jiné, než pi zvukosledu bezprostedním, pímém. Stojíme zde ped mezerou v esthetické theorii hudby, již vyplniti lze toliko pispním výzkum pírodovdeckých; nebo že praktické pokyny z rzných umleckých dl abstrahované a v odborných spisech o hudební komposici jednajících obsažené, nejsou posledními, všeobecn platnými zásadami, nýbrž naopak spíše záhadami ili problémy pro bádání estbetické, je zejmo. Bží zde pak o theorii slyšení plynou,

netoliko modulatorní stavby, ale

a toto poslední

i

vlastního krásna melodického

—

dosud jen velmi zídka bylo uznáno hodným ze-

vrubného vdeckého zkoumání. Dále nesmíme pestati na objasnní v užším slova smyslu harmonické stránky moderní soustavy hu-

enharmonika hlásí se ku svému právu a ortel, nýbrž na ospravedlující výklad. Však na tom na všem ješt není dost. I rhyhmika a dynamika mají velký vliv na zvukosled, jak na jednohlasý, melodický, tak na vícehlasý, akkordický, a zkoumáním tohoto vlivu pedstupujeme ped novou, závažnou otázku: Jaký pomr jest mezi rznými živly krásna hudebního vbec? Vždy víme, že na p. téže dební:

eká

i

—

chromatika

melodii dodává jiná

zmnný

i

ne snad na odsuzující

—

harmonisace, jiný rhytmus,

dynamický pízvuk zcela nového rázu

—

již i pouhý kde nalezneme

ba

—

—

11

A otázky ty vru pravidla vdecky pesného? vždy se nám vnucují hned pi prvním kroku do esthetiky hudby, pi rozboru nejjednodušší písn prostonárodní. tená nehudebník promi mi laskav, že uvádím tyto poChtl jsem zde jen podati malý píklad, jak docela drobnosti. teba jenom stopu

nejsou plané;

jiné

musí býti vzezení moderní krasovdy u porovnání s krasodob minulých. Ne vci, o nichž jsme práv jednali a jež

vdou

budoucn

zajisté

dlužno

považovati

za pravé východisko estheti-

výmry „pvabného, jemvelebn krásného, sentimentálního,

ckého bádání o hudb, nýbrž nesíslné ného,

naivního,

velkého,

roztomilého,

obdivuhodného,

pathetického,

nádherného,

ušlechtilého,

veselého, dsného, vznešeného, smutného, K jarého, smšného a komického nebo výklady a popisy rzných v pítomnosti náhodou užívaných forem umleckých, pohlcovaly valnou ást práce a píle starších esthetik hudebních. Pro nás mají výmry a výklady ty ovšem cenu velmi podízenou. Zevrubné roztídní subjektivních dojm hudebních zstává potud marným pokusem, pokud mu vdecká psychologie neposkytuje k tomu základ nedotknutelných a o tch bohužel ješt není ani ei,

tragického,

strašného,

—

jelikož písná,

odstín

i

obsáhlá theorie nálady,

citu,

vášn

a jejich

odrd patí k nejnesnadnjším úkolm

psychologickým

naznaena

a dosud jen v nejhrubších, nejpovšechnjších rysech

mže,

kdežto

nám

rzných býti

tvary hudební podávají nevyerpatelnou zásobu

nejjemnjších podrobností a zvláštností. Rozprava pak o obvyklých

formách umleckých patí vlastn do djin hudby nebo do praktického návodu ku skládání, v soustavné esthetice však náleží první místo všeobecným zásadám,

dle nichž

ony zvláštní nahodilé

formy od mistr na slovo vzatých byly kdysi utvoeny a zdokonalovány, formy samotné stojí teprve v druhé ad, jakožto pouhé

píklady a doklady k

onm

esthetickým zásadám.

A

co zde

eeno

o esthetice hudby, platí stejn o esthetice kteréhokoliv jiného oboru, platí

vbec

o

krasovd

celé.

Pro esthetickou theorii

vdecká nauka

umní

o svtle a zraku

výtvarných je zase pírodo-

pramenem pímo neocenitelným.

Otázka harmonie barev brána v poslední

dob

zejména vzhledem

k umleckému prmyslu již asto na petes a nelze upíti, že výsledky jsou namnoze dosti utšené, tak že zdá se z této strany býti již získán

jakýsi

pevný

základ pro budoucí theorii krásna

malebného. Jak známo, valn k tomu

druhým

ne

mén

proslaveným

pispl opt

dílem,

Helmholtz svým

„fy Biologickou

optikou."

—

—

12

Zde nepustíme se do podrobností optických, nýbrž uiníme toliko mimochodem poznámku, ponkud jinam smující. Novjší bádání zjednalo platnost náhledu, že harmonie barev zakládá se toliko na

barvách „subjektivními"

zvaných,

t.

na takových, které v oku

j.

úinkování zevnjšího ili nám na p. bílá plocha psacího papíru zdá býti do fialová zbarvenou, pakli jsme práv ped tím byli upen pohlíželi na pedmt jasn žlutý, ná-

našem

povstávají, jakmile bezprostední

Je

„objektivního" dojmu pestalo.

známo, že se

ležit osvtlený.

Píinou úkaz tch

nerv následkem

delšího trvání téhož dojmu, jednak

že všechno

mrné.

jednak otupení našich

jest

ta okolnost,

i

vlastn jenom relativní ili po-

posuzování barev je

Tato kapitola theorie zraku arci není ješt prozkoumána

až na dno;

však je

tolik

nepochybno,

soulad jistých dvojic

že

nemá nic initi s kmitoty paprsk svtlových, nám vypravuje známá domnnka moderní vdy fysikalní.

barev a nelad jiných o nichž

A

jelikož

shod kmitot, i

hudebních

nezakládá

se

pímo

na

na bíledni, jakým právem smíme porovnávati

jest

barev"

„stupnici

zvuk

harmonie

i

ton",

„stupnicí

se

vnitním uspoádáním svým

velice

kteréž

ob mimo

rozcházejí.

to

Vzpomeme

se si

umla namnoze koistiti z domnlé obdoby mezi soustavami zvuk hudebních a barev malíských a „akkori k jakým dsledkm nkdy dospívala: o „intervalech" jak

však,

starší

esthetika

dech" v íši barev mluveno ne snad jenom penesen, salis

—

emuž

proti

zajisté nikdo

— nýbrž

se neozve

cum grano v hrubém,

holém smyslu doslovném a sestavovány zcela opravdov po spsobu hudby též rzné druhy „trojzvuk" dle kmitot. Než, ani tím ješt nespokojovali se esthetikové a sestavovali s barvami i rzné druhy krásna a samohlásky (jako na p. Zeising: erve,

—

prosté

pomeranovo, pvabné,

a;

krásno,

zele, humoristické,

ii;

mod,

tragické, u;

e;

žlu,

fialovo,

komické,

i;

vznešené,

o)

ba nejnovji uinil jakýsi berlínský architekt jménem Siviecianowski s vážnou tváí pokus, sestaviti se stupnicí ton hudebních netoliko adu sedmi barev vidinových, ale i tyry doby roní, dvanáct msíc, denní rozvoj

pou

celého

stupn

slunce,

stáí, smysly, ti

bylinného,

života

kesanské

ubývání tepla a

cnosti,

konen rzné

slohy stavitelské!

Vidíme

k jakýmto dobrodružným krajnostem mže nepesných spoívající a jak ne-

z toho, až

zavésti porovnávání na základech

vyhnuteln nutnou a skromnost,

jest

která

i

v oboru esthetiky ona bedlivost, stízlivost

srovnávací methodu uinila hlavní pákou po-

— kroku novovkých

vd

pírodních. Tyto sbíraly, pozorovaly, zkou-

maly pedevším jednotlivé zjevy

pedpojat

tak, že

sob

zcela

samostatn a ne-

vdeckého bádání a ne jeho základem a

vý-

zejména idealistická, pedpokládala dokonalou jednotu krásna všech obor, tudíž i jednotu

chodiskem.

Stará

mlky

umn,

veškerých

o

poznání jakékoliv jednoty v zákonech pírodních

bylo vždy výsledkem

však

—

13

esthetika,

považovala každý rozdíl za známku toliko ve-

pravé podstaty krásna se nedotýkající, a budovala na této

dlejší,

smlé domnnce svou další soustavu, odvozujíc pravidla umlecká pímo z oné pedpokládané jednoty. I proti tomuto poínání ohradil

se již

Herbart ve

„Nkterým lidem

slovy:

zevírá krásná krajina,

„ Praktické

své

když

rozhodnými

filosofii"

chce se básniti, když

se

ped

nimi ro-

hudbu; anebo mají alespo hudbu za jakýsi druh malby, malbu pak za básnictví, básnictví za nejvyšší plastiku a plastiku za jakýsi druh esthetické a blouzniti,

Takovým mlo by

filosofie.

každého jednotlivého dailo, vniknouti do

umní

se

slyší

aby se

raditi,

tak dlouho noili,

zvláštního

v

úsmv mistr

až by se jim po-

krásna veškerých

druh,

tedy

spatovati v krajin krajinu, v koncert však tšiti se koncertu,

rovnž osnov

i

v

malb

pomrm

a

odstínm

barev,

cit a povah."*) Než, vrame se k umní výtvarnému.

toliko

konen

v básnictví

situací,

o

barvy,

honositi již

nýbrž také o

mnohým pkným

tvary;

avšak

výsledkem.

Nejedná se i

zde

nm

pi

smí se

vda

Symbolické a mystické

výklady ustupují bádám' fysiologickému a psychologickému, které

uí, že jsou

to

zejména pohyby sval (oka nebo ruky), jimiž

se-

strojujeme své obrazy prostorné a že sestrojení to jest duševním

úkonem i v nejjednodušších píkladech dosti složitým. Dkladnjší prozkoumání sval oních a jich innosti prosplo zde na p.

mnohem

více,

než

celá

ada dmyslných

spekulací

o

jakémsi

mystickém „významu" jistých tvar prostorných. Že zde, jakož i v optice a akustice, stojíme na pd, která svdí pomrn pes-

nému

experimentování, jest ovšem výhoda neocenitelná. Ba} Fechner

psal již o „experimentální esthetice."

Jedna vc však byla (a ásten dosud jest) píinou stálého podceování všech tchto bádání, týkajících se smyslové stránky krásna, tedy pomr zvuk, barev, tvar atd. Zdá se totiž, že

')

VIII. 12.

— v oích mnohých

lidí

zneuctívá

zvuk

píjemného. Dissonance jena

s

—

14

ji

—

pespíliš

hudebních je

sousedství smyslná

tém

nerozlun

pocitem nepíjemnosti, spsobené drsnými záchvji

;

spo-

u oka

„pízvuk" pocit sice již mnohem slabší, pece však oko jemn vytíbeného vkusu trpí neladným sestavením barev práv tak, jako hrubým pokleskem proti symmetrii. Proto mnozí esthetikové pije

dlovali této smyslové stránce krásna úlohu nejpodízenjší, žáda-

na umleckém

jíce

díle

lahodnost smyslového zjevu skoro jakožto

jenom proto, že uskutenní a sdlení ideálních zámr umleckých bez pomoci smysl jest naprosto nemožné, i nezapomínali poukazovati s písnou tváí varujících moralist k líbeznosti smyslového dojmu co k nebezpenému skalisku, na nmž prý se vyšší smr ideální snadno rozkotati mže. Takové názory spoívají na pedsudku vdeckým snahám práv nejmén píslušném. Což na tom záleží esthetice, když krásno v jistých oborech hluboko zasahuje do svta hmotného? Vždy není to

njaké nutné

zlo,

t.

nikterak látka sama,

j.

která

cen

o

esthetické

nýbrž

rozhoduje,

jakého druhu pedstavy sklá-

fonna této látky; nejde tudíž o to, dají se v umlecké dílo, nýbrž jedin

o to, v

jakých esthetických

duchovou stránku umleckého díla jakožto „vyšší" t. j. cennjší a hodnjší nad „nižší" stránku smyslovou, to zajisté smí právem initi pedagog, moralista, tebas i kulturní historik esthetikovi to nesluší. Ano, práv smyslový obor, tedy

pomrech

to iní. Klásti

—

íše zvuk, barev a tvar zasluhuje pedevším plnou pozornost a

péi liko

esthetikovu,

jediný tento obor poskytuje

ponvadž a tudíž

nejjednodušší

tsnému

stupnjší záhady, nýbrž, díky rodními,

zárove

i

nám

neto-

psychologickému rozboru též nejpí-

nejspolehlivjší,

jeho spojení

s

vdami pí-

nejpevnjší základy.

Ostatn

práv výsledky nejnovjšího bádání zejména v oboru optiky a akustiky pouily nás, že mezi krásným a píjemným nezeje ona erná, nepestupná propast, kterou tam spatovali mnozí esthetikové. Že pokrok pírodních vd valn posloužil esthetické theorii jak hudebního tak výtvarného umní, nebude nikdo popírati; ale snad namane se za to leckomu otázka: kde nalezneme v moderní pevný, solidní základ pro theorii umní básnického? Pipomeme sob, že básník erpá svou látku pedevším jiným

vd z

pestrých

zjev

života

lidského.

bytost pírodní podroben jest stává se tedy nejenom jeho

pedmtem vd

i

lovk

tlem

tlesné

i

duší

ústrojí,

však

zajisté

jakožto

zákonm pírodním; ale

i

celý jeho život

pírodních, anthropologie, biologie, srovnávací psycho-

— logie,

do

a jakkoliv jinak

vzájem

na

sebe

v látce samé

;

—

15

chceine nazvati

zasahující.

Arci

rznými smry

obory tak krása

básnická

avšak spoívá v ní mnohá podmínka

krásných forem a seznati

dkladn

tyto

nespoívá

tch neb onch

podmínky

jest

zdar esthetické theorie básnictví velmi dležitou. Ostatn

i

vcí pro k form

umlecké mohou se vztahovati výsledky moderní vdy rozmanitým spsobem. Hlavn dlužno poukázati ku srovnávacímu jazykozpytu ovšem ve spojení se psychologií národ, jsou rozhodným initelem nejenom vzhledem k historickým známostem o povaze a podstat nejstaršího básnictví, ale i vzhledem k jeho

a bdjesloví,

které,

theorii esthetické.

poetické.

napínati

ím

Nauky

ty

pedvádjí nám skuten prvky krásy

menší je v jazyku zásoba

fantasie,

aby njaký

vyhledává pak všeliké,

nový

podstatné

i

namnoze nový výraz pomocí starých

pojmenovala;

man

podobnosti a tvoí

nahodilé, slov,

tím více musí se

slov,

pedmt

vzatých ve smyslu

neseném, metaforickém nebo synekdochovém, a

pe-

Vzpomeme

p. v.

jenom na prostonárodní názvy mnohých bylin a zvíat; jsou mezi nimi pekvapné poetické obrazy, za nž by se vru ani nejgeniálnjší básník nemusil stydti. A emu pvodn byla nauila nouze, to pstuje se pak ze záliby. Etymologie bude tedy moci poskytnouti leckterý drahocenný píspvek k seznání prvotin nejenom ei, ale i umní básnického. Druží-li se pak k nedostatku slov též nedostatek pesných pojm, vnucují se prost staré pojmy zkušenostem novým, povstává mythus ili báj, která není niím jiným, než metaforou u velkém, dsledn rozvedeným a prohlubeným obrazem básnickým, arci za vrný výraz skutenosti považovaným. A tak objevuje nám vda, která nás pouuje o vzniku a vzrstu bájí, zárove i stopy, jimiž kráí básnická fantasie, nech uvdomle v jednotlivci, nech bezdky v celku národním psobící. Na tomto míst sluší ješt uiniti zmínku o psychologické stránce nauky o umni. Je známo, že umlec jest u tvoení svém si

vázán též pravidly

obor esthetický;

vlastní

mnoze

ist

i

psychologickými, spadajícími docela

mimo

avšak nejenom obecný názor, nýbrž na-

školská krasovda tato psychologická pravidla nedoceuje

a zneuznává.

lánkování a rozvržení umleckého

stávek k odpoinutí vnímatele urených, jako

celkového trvání;

již

díla i

pomocí pe-

ustanovení jeho

šetení jakési živé rozmanitosti

a varování se

obezelé hospodaení silou dojmu a stupování jeho na píslušném míst a v píslušnou dobu; shoda mezi souasnými dojmy, jest-li více umn sdruženo ku spolenému

veškeré nudné jednotvárnosti;

— ....

dílu

tických,

to

—

16

pímo jež nám

na pravidlech esthe-

všechno nezakládá se

nýbrž spíše na pokynech,

dává psychologie, po-

A

uující o vlastnostech a mezích naší vnímavosti.

umní vbec. má duševda.

pouze o básnictví, nýbrž o jaký úkol v oboru nauky o umní platí

ovšem ne-

to

Patrno z toho, I

zde uvádím

opt i

výrok Herbartv; a sice nejenom pro trefnost výroku toho, ale proto, že myslitel ten bez odporu jest zakladatelem pesné novo-

vké

psychologie.

„Úvodu do

Pravit ve svém

je to duševní mechanismus, který

píiny, pro kterou malíi a sochai vnují

z téže

—

„Slovem:

filosofie":

mli

by všichni umlci

studovati

se studiu pitvy

ne aby se nauili tvoiti krásné, nýbrž pirozené. Nebo ten spsob pirozenosti, jenž prbh duševního mechanismu nápodobí,

jemu odpovídá a tím práv jej povzbuzuje, žádáme na každém umleckém díle pedevším jiným; a to vyjadujeme takto: umlecké dílo

má

živým býti a úinkem svým oživovati. *) 11

Jiný velký obor vdecký,

mnohý vydatný podnt, z nich slibovati celý

jest

a plný užitek,

spojení netoliko s kulturním

pisem a se zempisem,

národ, ba v

logií

týkajících

práv

i

z

obor

s

nyní nejbujnji

A

esthetika

djin umní.

djepisem všeobecným, pípadech,

to jsou

s

ale

i

bájeslovím,

nejstarší

vtšinou

vzkvétající.

mže

erpati nelze

Arci

si

nejsou v nejtsnjším

pak-li

jazykozpytem a

jistých

s geologií.

nhož

vdy

s

národo-

s

psycho-

dávnovkosti se

po výtce moderní,

Nejpounjším pro

esthetika

bude patrn studium prvního vzniku a vzrstu umní, tedy pedevším studium doby pravké ili prehistorické. Zde zajisté nalézá v pohodlných píkladech, zetelných a jasných, jednotlivé prvky esthetické o sob, nejsoucí podízenými, nkdy jen pomocí dosti nesnadného rozboru pístupnými ástmi složitjšího celku; nalézá

takoka nejprostší tvary bunk, z nichž se vyvinovaly bhem nádherné organismy umlecké nenáhle a nepemnohých tržit, spsobem zcela pirozeným dle zákon mnohotvárných sice ale podstatou neporušitelných. Neteba ostatn podotýkati, že by bylo velice pochybeno, kdybychom krasovdu nepovažovali za nic jiného, než za souhrn pravidel vytžených pímo z djin umní;

vk

tyto

jí

podávají toliko zásobu nejrozmanitjších,

posloužiti

*) I.

170.

mohou

jen

nejzajímavjších

Rovnž je na bíledni, že djiny umní opravdu všeobecné,

záhad, ovšem nevyerpatelnou.

esthetikovi srovnávací,

k nimž arci mimo

vlastní historické zkoumání pibrati musíme nejenom znalost umleckého ruchu mezi divochy dosud na nejrznjších stupních osvty stojícími, nýbrž i pozorování umleckých

pokus dtských. Kivdilo by se ostatn krasovd tvrzením, že si djin umní Než, všímání si to dlo se tak nedostaten

dosud nevšímala.

krasovda za djinami umní vždy valn pokulhávala. Hleme na p. k djinám umní eckého a ímského, jemuž pece esthetikové vnují více pozornosti, než kterémukoliv jinému. Již dávno byla objevena a prozkoumána celá ada mistrovských dl z doby nejvyššího rozkvtu hellenské plastiky, ale esthea jednostrann,

tika

že

ješt poade lpla na stanovisku

dn

Winkelmannových a

Lessingových, jimž vrcholem klassického sochaství zdáti se musila

dob pozdjších,

díla z

esthetických

spisech

zejména ímských. dosti

jak malíství tak hudby starých

výzkumm

novjším

dní píklad,

Dále je známo,

že ve

asto nalézáme pílišné nedoceování

ek,

pímo

proti

nezvratným

archeologickým. Pokud se jedná pouze o uvá-

nezáleží

mnoho na takovýchto

arci

poklescích;

avšak stávají se z nich smrtelné híchy, jakmile na základ mylných

názor historických budují se dležité theorie esthetické. Pouným pípadem je otázka polychromie klassického umní. Náhledu, že staí Rekové barvili své stavby a také mezi

esthetikové

stanovisku

pímo

a

dvody

sochy,

filolog

esthetickému úloha velmi

opírali se

nejrozhodnji

a historik

dležitá

i

pidlována

pokládalo

se to

uražení velienstva hellenského genia umleckého,

pipodobné „barbarství". A pece bylo esthetické dogma, že barva jest úhlavním nepítelem plastické nebo architektonické za

mu

suzovati

krásy tvar, odvozeno pedevším z oné

domnlé

jednobarevnosti

Zde dotýkáme se opt slabé jedné stránky bžných názor o umní: Jenom ekové a ímané mají privilej, býti vzory vkusu umleckého, mezi nimi a ostatními klassického sochaství a stavitelství!

národy troufá

starého si

vku

rozvírá se hluboká,

esth etika pekroiti.

pedsudku

jest výrok

Goethv

široká

Karakteristickým

propast, již ne-

prjevem

tohoto

„ínské, indické, egyptské starožitnosti jsou vždy jenom kuriositami; iníme dobe, když sebe a svt s nimi obeznamujeme, k mravnímu a esthetickému vzdlání však prospjí jenom málo." Jak zcela jinak, než toto velkopanské pohrdání vším, co tradicí není kolkováno, zní pozoruhodná slova, jež pronesl G. Semper ve svém znamenitém díle „O slohu" („Der Stil". I. 219.), které druhý název „Praktické esthetiky" plným :

9

A

—

—

18

právem zasluhuje práv proto, že nepedpojat a všestrann tží z pebohatého materiálu historického ve prospch krasovdy: „Mnozí obdivovatelé klassinosti, v nichž smysl pro velikost a pro rozmanitost krásna ani nepebývá od pírody, nýbrž kteí se do nadšení pro krásu vlastn teprve vstudovali, octnuli se z pedsudku a z nedostatku samostatného vkusu ve svrchovaném opovrhování tak zvaným barbarským umním, nevšímajíce si obdivu, s kterým Hellenové sami, jako Herodot, Xenofon, Ktesias, Polybios, Diodor a Strabo, pohlíželi na velikost a ladnost tchto barbarských výtvor. Souhlas hellenských spisovatel nejlepší doby o památkách Asie a Egypta mohl pouiti o jejich cen a za nedostatku vlastního úsudku ml dsledn tento rozhodí soud hellenský Avšak našinci sloužiti jako mítko pi odhadování onch dl. smýšlejí než Hellenové sami,

hellenštji

a myslí

pi tom na

jakýsi druh

pebarbarisují barbarství

zvláštního

lidožroutství,

akoliv

barbarství znaí toliko protivu, která nebyla pvodn mezi povahou eckou a neeckou, nýbrž teprve nastala, když dávno pipravovaný výkvt všeobecné vzdlanosti antického lidstva byl se

rozvinul na

pd

Hellady."

Na ukázkách práv podaných

budiž

bez odporu, že nový materiál, jehož se musí,

zstati daleko za svými

nechce-li

Patrn

nesmírný, nepehledný.

a zužitkovati jediným rázem, nastati

i

pomysliti

vbec

státi

Vysvítá z nich

esthetika zmocniti

sestrami

moderními, je

nelze také materiál ten opanovati

zejména ne jednotlivci.

na tomto poli dlení práce, bez

nesmí se

dosti.

vdecká

Musí tudíž

nhož sob nemžeme

žádný úspch, žádný pokrok. Avšak dlení práce sobeckým rozbíháním se rzných snah odborných; naopak, snahy ty musí na vzájem se podporovati, musí v pravý as podávati si ruce ku spolenému dílu. A pi provádní tohoto spoleného díla bude hlavní pákou zajisté ona již díve mimochodem dotknutá methoda, která se všude nejskvleji osvdila,

kdekoliv

pesn

a

písn

jí

bylo použito: moderní esthetika

chut a rozhodn chopiti methody srovnávací. Požadavek ten oznauje vru nejzetelnji úplnou, dkladnou reformu naší vdy. Že pak reforma „na hlav i na údech" je netoliko možná, nýbrž i nevyhnuteln nutná, jakož i že krasovda na dráhu reformy

musí

se

té již

vkroila

—

o tom,

doufám,

pesvdil

tento

zbžný, kusý

nártek, jemuž arci ješt velmi mnoho schází, aby byl skuteným

teba sebe povšechnjším obrazem moderní

esthetiky.

Náboženství

a umní.

M:nozi a

umním.

dvma

styky mezi

tím více všeho,

mže

platiti

pomru

vyhýbají se rozpravám o

Považují to za

za

vc

mezi náboženstvím

píliš choulostivou,

hledati jakési

obory duševního života, jichž jeden

co je

našich

ského. Odvolávají se

svtského,

se

straní,

pímo

za

výkvt

dob

pi tom

kdežto

ím

dále,

druhý zase

a vrchol živlu svt-

na nepopirateln smutný stav nynj-

umní

náboženského a nezídka i tvrdí, že celá tato otázka nevasnou, že je dávno odbytá a pežilá. Náhledu tomu pisvditi nelze. Otázka náboženská vbec je dnes práv

šího

stala se již

tak asová, jako jí bývala kdykoliv jindy, a dokud ona zstane na denním poádku, dotud zstane také náboženské umní vele-

vážným initelem, který lze sice zanedbávati, nikdy však odstraniti. Odkud má lid své první umlecké vzdlání, ne-li z chrámu? Stavitelství, sochaství, malíství, hudbu poznává zde dít v nejútlejším mládí, kdy teba o svtském umní vyjma prostonárodní písn hru šumaskou nemá ani a tušení, a první velkolepé dílo básnické, s jehož obsahem seznamuje se každý již ve vku dtském, hlubokým a trvalým dojmm nejpístupnjším, bývá bible. Tch, kteí svj umlecký vkus záhy vzdlávají na plodech umní svtského, je pomrn málo, zejména na venkov. Bohužel je náboženské umní valnou vtšinou jenom školou nevkusu již tato

—

—

—

—

jediná okolnost

by

mlo

staí,

aby dokázala, jak velkou dležitost

kdyby nebylo na cest neživlem náboženským a umleckým

pro celý náš rozvoj kulturní,

pravé, kdyby v

pomr

úpln

nm panoval mezi

zdravjší, pirozenjší.

Chceme-li poznati, jaký

umním, a hledíme-li za pesvdujeme se, že mezi a

vbec jest pomr mezi náboženstvím píinou na pravou podstatu obou,

tou

nimi zásadního sporu není,

že naopak

oboje zakládá se na témže principu, ba že do jisté míry je totožné.

boženství

Samo sebou

se rozumí, že zde

takoka

na mysli míti dlužno ná-

vbec, a ne nkteré urité náboženské vyznání zvláš,

— které

nám snad ponkud

dosti

—

22

blízko

a naproti

stojí

nmuž

z

píiny

té

mén

Tím

ješt budeme zde váhu klásti na to, co o svém pvodu a o podstat své uí to neb ono pidržíme se jen toho, k emu nás poukazují náboženství samo

jsme

již

pedpojatí.

;

djiny kulturní, srovnávací jazykozpyt, psychologie národ, pedevším pak rozhodující zde nauka odborná, srovnávací bájesloví. Náboženství jest zvnný esthetický názor svtový. To jest: povšechný obraz svta, který si lovk v prvotním stavu vzdlanosti sám tvoí a dále bhem století, snad i tisíciletí zdokonaluje pomocí své fantasie, pokládá pak za skutenou, vcnou pravdu, on v nj ví. Cit náboženský plyne z vdomí lovka, že jest podroben onm velkým, v nedostupné výši nad ním i nad pírodou trnícím mocnostem, ve kterých onen jeho svtový názor práv Názor ten má ti hlavní prameny: báji, která bezdn vrcholí. povstává pozorováním úkaz pírodních, mravní cit, jehož požadavky arci jsou neodolatelné, a pak úelnost, již mimovoln a dsledn vnášíme do celého ústrojí všehomíra. Nejrozsáhlejší pole a nejvíce píležitosti ku tvarm nejrznjším má ovšem pírodní názor mythický. Jakmile lovk poíná pemýšleti o úkazech pírodních, o jejich podstat a píin, když tedy stojí jaksi na prahu vdeckého bádání, jest mu po ruce jenom nevelká zkušenost: on nezná takoka niehož, než sebe sama, své vlastní nitro, své city a snahy, a s tmi porovnává pak všechny zjevy pírodní, jak žují, jiní

zase

mu

práv mže. Nkteí

prospívají,

živlové

mu

ubli-

podkládá jim tudíž zlou nebo dobrou

vli. Živlové však také na vzájem zápasí a nechf vítzí na konec

lovk spatuje se vždy v moci vítze, jemu jest, jako by byl o nho bojoval ochrance se škdcem. Fantasie odpovídá takovým spsobem na otázky, patící vlastn ped forum rozumu; dokud ten je tak nezkušený a obmezený, že nemže tyto dobrý nebo

zlý,

otázky dokonale ešiti sám, musí fantasie

velkolepé a pro

lovka

si

to arci nechati líbit,

v

píliš dležité,

než aby na dlouho mohly Stálé opakování se

výklad jenom upevuje a pouhý výplod obrazotvornosti

pedmt

mítkem,

nezvratné víry. s

Velikost

nímž k ní pistupuje

sil

lovk

on se svou máloinocností?

ve svém

lovk

spatuje ve

nadpirozených, božských,

úkaz

mní

pohrdá každým

živelních

dtském vku; zemtesení všem tom iny koí a klaní se

co jest proti vichici, proti bouce, proti pívalu, proti

bytostí velemocných,

jej

jsou zjevy pírodní píliš

zstati bez njakého uritého výkladu.

tch

když

Vždy

dopluje a nahrazuje.

i

;

—

23

-

jim, dobré mezi nimi miluje a zlých nenávidí

— ale všech

se bojí.

Takovýmto zosobováuím povstává mythus náboženský každý pírodní úkaz stává se djem, píbhem, v nmž úastují se osobnosti lovku podobné a pece zase neskonale nad nho povýšené. Nehlásí-li se již zde básnická tvoivost ducha lidského ku svému právu? A není-liž hned první pokus její korunován krásným výsledkem? Je to vru „velkolepá a peskvlá metafora", takový polytheistický názor svtový. asem arci mizí pvodní ráz mythu jeho obsah pivádí se do jakéhosi spojení s vynikajícími osob;

nostmi a událostmi,

vdomí

které

nkdy skuten

žily

a se pihodily,

významu báje nenáhle bledne. Jakmile touto cestou živel pírodní a náboženský poíná ustupovati živlu historickému, vyvinuje se z báje povst a když konen i náboženský a

i

o vlastním

historický živel již na dobro zmizely,

tak že

ped

sebou

máme

jenom volnou hru básnické fantasie, nepipoutané ani k uritým názorm pírodním a náboženským, ani k uritým postavám a historickým pak stala se z mythu již pouhá pohádka. Také ethická stránka náboženství spadá do oboru esthetického,

—

djm

pakli slova toho užíváme ve smyslu širším, krásu každého

zahrnujícím,

pomr

tedy

i

krásu

mravní,

t.

j.

dobro.

rodinných a spoleenských vzrstá jakýsi

Úcta ku

starci, jenž jest

Již cit

z

spsobu

prvotních

náboženský.

hlavou rodiny nebo kmene, matina láska

—

k dtem, svazek pátelský, závaznost pravidel spoleenských to všechno úinkuje na lovka duševn již ponkud pokroilejšího

podobnou mocí neodolatelnou, jako obrovské síly živl. I zde cítí se duch lidský podrobena jakési mocnosti jemu neznámé, totiž hlasu vyvinujícího se svdomí, a hledá pvod této mravní autority opt tam, kde byl hledal pvod velkolepých úkaz pírodních: u bytostí vyšších, nadpirozených, božských. Jako zdrcující síla fysická, tak pochází pro

dosplého

i

povznášející

práv spatuje

lovka k tomu stupni duševního rozvoje moc mravní pímo od boh, jichž píkazy

v hlase vlastního svdomí.

vyskytují hned v prvotinách zízení

Nesrovnalosti, které se

spoleenského, zejména astá

neshoda mezi zásluhou (nebo vinou) a odmnou (nebo trestem), vedou zcela pirozen k dalšímu rozšíení a prohloubení onch

názor

a pispívají tak k nenáhlému dovršení jakéhosi soustavného

mravního

ádu

svtového. Stupováním pak a soustedním mrav-

ních ideí, tedy svrchovaným idealisováním vlastností lidských, dostává se ovšem pedstavám o božství, vzniklým na základ názoru

mythického, nejvyššího posvcení, nejvtší velebnosti.

;

— Názor

—

24

k náboženství pivádí skrze poznávání

teleologický, jenž

opt momentem

úelnosti v zaízení všehoiníra, jest

mžet

esthetickým

jenom pomocí tvoivé fantasie, která se výsledk theoretickélio bádání zmocuje, aby je srovnala v jeden ladný, ústrojný, krásný celek. Patrn pedpokládá teleologie již vtší stupe vzdlanosti, ba již jakési zaátky vdy, i bývá v histopovstati

rickém rozvoji kulturním mezi posledními podnty náboženskými,

takoka jenom

utvrzujíc

rodních a mravních

inností v

pírod

to,

co na

bylo

již

základ mythických názor píPomr a rozdíl mezi pí-

vzniklo.

panující a úelností, již do ní vnáší mysl lidská,

snadno poznáme z jednoduchého píkladu.

máme

Zajisté vidíme proto,

Ty jsou tedy píinou; vidní pak a všechno, co Kdybychom oí nemli, nevidli z nho následuje, jest úinem. bychom; tolik víme s plnou jistotou. Tím však nespokojuje se fantasie ona celý ten postup od píiny k úinu pímo obrací. že

oi.

—

;

úin našeho

Jí jest

ústrojí

tohoto ústrojí, tak že tvrdí: se

totiž

pedpokládá, že díve,

úmyslu, dáti

lovku

píinou

zrakového vlastn

máme oi

proto,

existence

abychom vidli. Zde

ješt oí, muselo býti pomocí kterého by vidl, že

nežli bylo

zvláštní ústrojí,

vidní alespo co myšlenka, co zámr, díve, než oko Názor takový hledí na píinnost se stanoviska jednání lidského. Pi tomto jest ovšem pravidlem, že pedchází zámr, tudíž bylo

samo.

jest vhodným prostedkem k dosažení úele a z inu toho, jako úin z píiny, plyne konen uskutenní onoho zámru. V pírod však poznáváme jenom píinný svazek mezi skutenými zjevy, píbhy; myslící osobnost, která by mla jisté zámry (v našem pípad: dáti lovku zrak) a je také po-

z toho rodí se

pak in, jenž

rozumn zvolených prostedk (ústrojí oka) provádla, nikde nám nejeví pímo tu musí k rozumovému, theoretickému po-

mocí se

:

pidati

znání

teprve

myšlénce o

fantasie,

vdní

a

pínavost a neskromnost; jest vlastním a

vrcholem,

pedmtem

víry

míti se zdá.

se této vznešené bytosti povstává

zem,

tak

vyplniti

Tak pichází lovk k velké prozetelném tvrci svta. Ostatn hned s klanním

mezeru, kterou

jeho

slunce,

posledním

on

se

v

lovku

úelem

zvláštní jakási vy-

existence jeho

všehomíra, on sám že jest jeho

korunou, jelikož pro

msíc

i

domnívá, že

totiž

nho jenom stvoeny

a veškeré ty miliardy

svt

jsou

na nebi hvd-

Arci podobný názor na dobro podvrácen jest svdectvím moderního hvzdáství, že pomrn nepatrná zemkoule nikterak

natém. není

stedem soustavy slunení,

tím

mén

pak stedem

celé sou-

— stavy

25

—

ba že tímto posledním nazvati nelze ani slunce

svtové,

samo, které se všemi svými planetami zaujímá prostor u porovnání s ostatními veliinami astronomickými pece jenom tak neskonale

rozmry pi výpotech hvzdáských

malý, že jeho jinak ohromné

nkdy úpln zanedbati lze, pesnosti výpot tch bylo

aniž

by

to

svrchované správnosti a

v nejmenším na újmu!

Tmito temi momenty je dáno podstatné jádro, kolem nhož pak náboženství krystalisuje v nejrznjších tvarech. Esthetická povaha náboženství a tím i jeho píbuznost s umním je

se

zejmá. Jet ono vlastn velkolepou, celé svty obsahující básní, prvním skvlým inem tvrí fantasie národní. Proto podléhá také praktickému soudu o kráse a dobit, nikoliv theoretickému soudu o pravd svého obsahu. Co té neb oné soustav náboženské dává vtší nebo menší cenu, jest její esthetická hodnota, v níž zahrnuta jest ovšem i hodnota mravní; kdo s vdou, tedy theoretickým mítkem v ruce chce zkoumati dogmata, zneuznává na dobro podstatu všeho náboženství, nech již dokazuje pravdivost nebo

tchto

nepravdivost

a

historicky,

bu

o

nm

umní.

náboženství

exegeticky,

bu

vdou vda nco

Jet

voln

ženství s

„Míšení

do

vdy

theoretického

vdy

Již

—

Bakon Verulamský

stanoviska

Chtíti

té nelze

nahraditi

nikterak se neohlíží a (v 16. století) pravil

neve,

do náboženství vede k

k poblouznní."

vdou

buc

samostatného, vedle

docela svého,

nm

kriticky,

Z píiny

jako

není

nikterak

jako pojednává

bu

estheticky atd.

„nahraditi"

se rozvinujícího, po

také ohlížeti se nesmí.

trefn:

mže,

pojednávati

o básních Homerových,

také náboženství nikdy nelze

samo

Náboženství

dogmat.

vdou, ovšem vda teba o umní, na p.

míšení nábo-

náboženství reformovati

vdy znamená

tolik,

jako je

docela

niiti a zstaviti mezeru, která by tím povstala, nevyplnnou.

i

ml

by snad takový náhled býti nedstojný, prospchm náboženským, snad dokonce i mravním záhubný? Ubírá to Homerovým nebo Shakespearovým dramatm na kráse a na jejich

zpvm

nkdo jme se dokazovati, že píznamenit pedvádjí, vlastn nikdy se neudaly? Zajisté neubírá. A tak zstane i vzor cnosti, mravní ideál, vždy vzorem a ideálem stejn velebným a mocným, necht jest plodem pouhé fantasie básnické nebo zjevem skuteným. Píklad

velkém kulturním významu, když

bhy,

které se

nám

v nich tak

nezrušitelného pátelství Oresta a Pylada nebude míti ani o vlas

menší úinek na srdce lidské, když nám ten krásný

píbh

vymyšlen od zaátku

filolog

až

dokáže, že je celý

do konce,

a

mužná

—

—

26

odhodlanost Jana Nepomuckého, jenž radji utrpl smrt, než by se byl povinnostem povolání svého

zpronevil, neztratí nic na své hodným, když nás historik neodolatelnými dvody pesvdí, že Jan Nepomucký, mravní cen, nestane se píkladem

o nmž meme

vypravuje jesuitská legenda, vlastn ani nikdy

je to bajka, o

íma

se

s

pakli

o zvíatech volících

nám

nezdá se

jejímuž vlivu se však na

Když Ménenius Agrippa vypravoval odstranivšímu známou bajku o žaludku a údech

a zajisté

údy tla nikdy

A

roztržku.

nepihodila,

nemže.

tla, dosáhl svého úele, že žaludek

bží

i

vzdor tomu ubrániti z

Vzpo-

úinek na jednání lidské, ba pímo i na mravnost: níž pece nejnevzdlanjší lovk i dít již naped

ve skutenosti

že se

lidu

nežil.

které básnické formy se nejradji užívá tam, kde

si,

o nejvydatnjší

ví,

mén následování

i

nejprostší

neml podobnou

Schillerov „Fieskovi"

v

sob

krále

má

dobe pochopujeme,

vypravování

tak ohromný

nikdy býti nepirozeným,

to

íman dobe vdl,

rozpravu a podobnou

úin na

bajky

Janovany,

nýbrž naopak

velmi

prostedkem dosáhnul, Kdo by Menenia Agrippu nebo

že Fiesko zrovna tímto

co v okamžiku tom práv chtl. Fieska proto káral, že „lhali", povídajíce vci, které jsou naprosto

nemožnými,

stál by asi na tomtéž stanovisku, jako ten, kdo by nkteré náboženství odsuzoval již z té píiny, že to neb ono jeho dogmat „není pravda" a nemén i ten, kdo by se bál o mravnost lovenstva, když vda dokazuje, že zem obíhá kolem slunce, že zákony pírodní nepipouštjí žádných zázraných výminek, že

dokonalejší organismy vyvinují se z

Zvcování

obsahu,

t.

j.

mén

dokonalých a

neubírá tedy náboženskému názoru vnitní ceny ani jet pro esthetické i

pi

posouzení docela lhostejné jak

náboženství.

p.

v.

jeho za skutenou pravdu pokládání jí

nepidává;

pi umní,

tak

známkou tohoto posledního jakmile poíná mizeti pevná víra v mythus,

Karakteristickou

ovšem zstane vždycky

:

náboženský a ustupuje rázu ist umleckému, jako naopak zase mohlo by se právem íci, že básnický názor, do nhož se nkdo tak vžil, že jej považuje upímn za tratí se

i

pravdivý,

vlastní jeho ráz

t.

j.

že

jej

a sice nejenom snad

zvcuje, stal se „náboženstvím" této osoby, v peneseném, nýbrž v nejvlastnjším slova

toho smyslu.

Arci musel by pak onen básnický názor býti názorem svtovým, t. j. obsahovati celý hmotný i mravní ád všehomíra, alespo dle tendence své; nebot zde opt vyskytuje se rozdíl mezi náboženstvím a umleckým dílem, jichž obou pomr

v tomto ohledu není jiný, než

pomr

všeobsáhlého celku k jed-

;

—

—

27

k pouhé episod. Dále nepovstává náboženský názor mnohá století, ba tisíciletí spoleným dílem ducha národního, tedy ducha obecného, ne

notlivé ásti,

náhle, okamžit, nýbrž vyvinuje se po

a je

však individuelního

asu,

ani co do

pímo

zován

že první

a proto,

;

zaátek náboženství nemá

pvodu

ani co do osobnosti

uritého, bývá odvo-

od boh, co dar poskytnutý cestou nadpirozeného

Samo sebou

e

toliko ostatn rozumí, že je zde jistého o pvodu náboženského názoru vbec, ne snad o pvodu církevního zízení, které ovšem na základ onoho povstati mže teba jedním rázem, piinním jediné osobnosti. Není také nikterak zjevení.

se

zapotebí, aby náboženský názor byl jistou zevnjší formou ustálen, jak to ovšem žádáme všude tam, kde se

umleckém. Mythu staí teprve pozdji domáhá se

z

poátku

má písn

mluviti o díle

ústní podání docela beztvarné

stálých forem typických, prosou

i

veršem,

v ohledu formálním na stanovisko umlecké. Vidíme ze všeho toho, že uvedené zde rozdíly mezi nábo-

a staví se tak

ženstvím a

i

umním

mají sice

velikou

dležitost,

veliký

význam

djinách kulturních, že se však vlastního jádra náboženství, t. j. jeho esthetické stránky, hrub netýkají. Mezi obma není sporu v

zásadného, není nepátelství, pak-li se jim nevnucuje

spsobem

Naopak, djiny nás pouují, že peasto bývaly náboženství a umní ve styku nejbližším, aniž by tím nkterá obou stran byla trpla. Prvotiny umlecké innosti jsou namnoze zcela totožné s prvním osvdováním se ducha náboženMythus je vlastn pravkým básnictvím a v bohoslužb má ského.

nepirozeným, umlým.

lovk

mohutný podnt ku tvoení umleckému. z mohyly vyvinují se monumentální tvary sochaství zaíná zobrazováním božství, z chvalozpv první

zajisté

Z oltáe,

chrámu,

ze

stavitelské,

a modliteb vzrstají

formy epické,

báje

—

zkrátka:

umní

však dozajista svých

umním

umlecké formy

podání

lyrické, jako z ústního

pedstavování hry scénické pravku bylo teba snad ne výhradn, pece a

z

jeho

živého

ve všech dležitjších,

podstatnjších

momentech

náboženským. To však nevztahuje se toliko k prvo-

tinám umní, nýbrž namnoze

k stupni jeho nejvyšší dokonalosti, Zde byly všechny umny spojeny

i

jako na p. k divadlu eckému. v jedno obsáhlé

umlecké

dílo,

které bez odporu považovati dlužno

národ hellenském a pece rozkvtu, za Aischyla a Sofoklea

za vrchol celého krasoumného ruchu v i

v

dob

jeho

nejušlechtilejšího

zstala ecká tragedie v tsném

pdou

slavností Dionysových,

vdomém

z nichž

byla

spojení s náboženskou

tak

utšen

a

bujn

— vypuela.

Nejinak bylo

to

i

28

— zpv

Ze

v kesanství.

ped

žebných vyvinulo se nenáhle zcela nové,

bohoslu-

tím ani netušené

umní: hudba harmonická, t. j. vícehlasá; zárodky novovkého divadla hledati dlužno ve stedovkých hrách církevních, „mystériemi" zvaných; budovy

záhadami

chrám zstaly

po dlouhou dobu hlavními na základ tom vytvoilo sob ony

které

stavitelství,

nádherné soustavy sloh stedovkých, a ství své

výše jakožto

umní

konen

i

malí-

vévodilo

v íši

dostoupilo

náboženské.

umní

Byly tedy doby, v nichž náboženské

alespo initelem závažným a dstojným, v niem neustupujíc umní svtskému. Podívejme se však na náboženské umní našich dn; zdaliž stojí tam, kde by státi mlo a mohlo? Ze pestalo vévoditi, jest ovšem z nejedná píiny pochopitelné a pirozené; ale proto ješt nemuselo klesnouti na dobro, nemuselo se okázale straniti všeho pokroku umleckého, nemuselo se houževnat držeti vkusu již dávno pekonaného, a pozbývati následkem toho i nkdejší ceny a vážnosti své. Skoro všude v nynjším umní náboženském nalézáme bu zejmou, avšak niím neodvodnnou opposici proti umleckému smru asovému, jejž stotožují s nenávidným živlem „svtským", jako v umní výtvarném, bu z druhé strany zase skutené užívání tohoto živlu na míst nepravém a spsobem nepatiným, jako v hudb kostelní. Vzácné toliko výminky spsobeny jsou dosud chvalitebnými snahami reformaními. A pece jenom neustálý pokrok a rozvoj v souhlase s celým ostatním životem kulturním mže náboženskému umní zachovati životní sílu a zachrániti je ped oním neblahým osudem ochrnutí a skamenní, kterému kdysi propadlo umní byzantinské. krásy, nebo bylo

Jde tedy o i

pi umní

jest

to,

jinými slovy: aby se

pi

aby esthetická stránka, která

rozhodující,

pedmty

opravdu

mla

náboženství

vrch nad látkou,

ili

spsobem prostedk sou-

náboženské podávaly vždy

umleckým, s upotebením všech pokrok a asného umní svtského samo sebou se rozumí, že s upotebením pimeným a dstojným. Vždy nelze patrn látkou náboryze

—

ženskou nakládati jinak, než kteroukoliv jinou látkou poetickou; se jí dostati nejkrásnjší formy, nejvhodnjšího výrazu, nic

musí

mén. Rozdílu nebo docela protivy mezi látkou náboženskou a svtskou se stanoviska písn esthetického vlastn ani není. více, nic

Djiny

podávají

nám

také

„náboženské", stalo se

erpaná

dosti

bhem

z bájí hellenských,

píklad,

as —

dnes

již

že

to,

co kdysi bývalo

„svtským".

Látka na p.

nepovažuje se za náboženskou,

—

nýbrž naopak za velmi svtskou

pedvedení

lecké

umní

na své

její

i

—

29

;

a

um-

pece kdysi mlo snad

význam bohoslužebný! Kdyby ekové

byli

náboženské pohlíželi jinak, nežli práv se stanoviska

ryze umleckého, zdaliž by bylo možno, aby toto jejich náboženské

umní

bylo zstalo

pedmtem nejhlubší úcty pl druhého tisíciletí po

a nejvyššího obdivu

úpadku náboženství samotného? Hledí-li umlec na svou látku pedevším okem ist lidským, pak dovede nám pedstaviti skutené ideály, ne prázdná schémata, pak dovede na nás úinkovati hlubokým dojmem oné až po dnes, tedy již

krásy, jíž se

ckém, jak

koíme

ped

jak ve

chrám

dorickém,

a Michelangelovými, nebo

pi

tak v

ped

sochami Fidiášovými, tak

díly

dom

skladbách Palestrinových ; a podobné,

vlastnímu náboženskému citu nejblíže píbuzné dojmy lze jisté

docíliti

nebo

z

mrou, nech

látku vzal

z

mu

za-

báje pohanské

legendy židovské a kesanské.

Ne

umním ne k

stejnou

gothi-

Raffaelovými

sice mezi umním náboženským a svtským, avšak mezi chrámovým a svtským jest jakýsi rozdíl, vztahující se arci

látce,

nýbrž ke

spsobu

Nemají-li

jejího podání.

umlecká

úele bohoslužebného, t. j. nejsou-li k tomu urena, aby doplovala celkový dojem bud" chrámu samotného (jako sochy a malby) bud jistého významného obadu (zpvy), pak máme umdíla

lecká díla docela samostatná, absolutní, co

avšak formou svou svtská.

clo

Vzpomeme

pedstavující idyllický život „svaté rodiny" rické komposice

píbh Ježíšových

a

látky sice náboženská,

si

na rozkošné genry,

nebo na vážné histo-

skutk

apoštolských. Naproti

tomu zase umlecké dílo, jakmile se staví do rámce vtšího celku, úpln podrobiti a pispsobiti se musí požadavkm tohoto celku, musí se stylisovati. Obraz a socha bude se pak dokonale hoditi k celému slohu a rázu stavby chrámové, hudba pilne tsn k poetickým myšlénkám, na kterých se obad zakládá, a ke slovu liturgickému; než ani umní výtvarné, ani hudba nebude se pi tom musiti zíkati bohatých a skvlých prostedk umleckých, jimiž nás vládnouti nauila doba moderní. I zde mže nám býti umní starých Hellen vzorem a píkladem sochám pro slavnostní chrámy ureným neubylo zajisté ani stylisováním na kráse, ani :

krásou na velebnosti a dstojnosti dojmu. tedy

cíle

Umní

chrámové

má

nejvznešenjší; jejich plné dosažení jest ovšem nad míru

nesnadné; avšak nemožným pece se ješt nestalo, navzdor nynjšímu neutšenému úpadku umní chrámového. Nesnadnost plyne již z toho, že by každé dkladné reform bylo podstoupiti tuhý

—

mnohým posvátným zvykem,

boj s

—

30 s

mnohým

hluboce

zakoenným

pedsudkem.

Že pak obrat k lepšímu nezbytn pedpokládá, aby upímn bylo sprostedkováno jakési vyrovnání mezi umním chrámovým a svtským, jest na bíledni. Zde rozevírá se práv umní svtskému, pokud se chápe látek náboženských, pole nejširší a nej-

vdnjší. Je ono pirozeným prostedníkem mezi písným umním chrámovým ili bohoslužebným a celým ostatním svtem umleckým a proto také v pední povoláno, raziti dráhu nutné reform.

ad

dn

Nelze upíti, že se tu v umní našich vyskytuje neutšená, osudná mezera. Umní svtské vyhýbá se látkám náboženským skoro touže mrou, jakou se umní chrámové vyluuje ze vše-

obecného ruchu a pokroku umleckého. Malíi v ohlede tom jsou ovšem podnikavjší, než-li básníci a hudebníci. Bible a legenda zajisté mají alespo totéž ne-li vtší a lepší právo, býti

—

—

umní modernímu pramenem Arci nesmí si

látek,

umlec zapomenouti,

svaté knihy starých

Žid

jako na

p. djiny

politické.

že národové kesanští, osvojivše

a pijavše je za základ náboženských

názor svých, nabyli tak i plného práva, pohlížeti na jejich obsah okem svým vlastním, ne již starožidovským, ale kesanským a moderním, nesmí zapomenouti, že také celá legenda kesanská jest nám ním jiným, než pouhým úryvkem djin íše staroímské.

Umlec má

naproti látkám

svtským látkám

tm

volnost neskonale vtší, než-li na-

pímo ve služb Nech tedy tží z této volnosti, nech ony látky prodchne duchem ist lidským, svtovým, nech petvoí je bez ostýchání

proti

historickým, pak-li netvoí

chrámu.

požadavk ryze umleckých, všeobecn platných, nech spokojí vren alespo jejich ideálnímu jádru a významu, nech pi provedení použije všech prostedk a pomcek moderního umní a úspch bude rozhodný, jako pi každé jiné dstojné látce, krásné formy schopné a jí piodné. A takovým sblížením se náboženství a umní mimo chrám byla by zárove upravena pda žádoucné reform umní chrámového: na tu vru nelze ani dle

se,

zstal-li

—

dokud umní svtské nebude volnou rukou sáhati astji do oboru látek náboženských, než-li se nyní stává. Pak teprve mohlo by se také íci, že panuje mezi náboženstvím a umním

pomýšleti,

zdravý

pomr, obou dstojný.

Darwin a drama.

Darwin

a

—

drama! Mnohého snad pojme jakási tajemná,

mrazivá hrza, až bude tato

dv

slova ísti

bezprostedn

vedle

Na vzdor zvuné alliteraci odvrátí se takového sestavení od pojm, jakoby bylo ohavnou svatokrádeží spáchanou v posvátném chrám krásného umní. „Darwin a drama! úzkém

sebe, v tak

spojení.

Což není na tom dost, že Darwin ritou

posvceným názorm

samého

zatal

o

již

dosavadním, zvykem

pvodu

nejen zvíat,

ale

i

i

auto-

lovka

mohutnou, nezhojitelnou ránu, že nás lidi pivádí s nmou tváí? Musí se jeho nauka, která

v nejbližší píbuzenství

sebevdomí

a

esthetický

cit

lovka tak nemilosrdn ponižuje, ist pírodovdecké? Má se

na jiná pole, než-li jest dokonce i božské nadšení umlcovo

vnášeti

i

kováním

kaliti

a ochlazovati

— bratí-

opicemi V"

s

Takového as druhu námitky jsou bžné, ponvadž jsou pohodlné. A pece ke všem tm nákm a obavám není ani nejmenší pesvdíme se o tom alespo potud, pokud se to dopíiny týká pedmtu našeho. Nejmenší právo však má zajisté ten, kdo by Darwinovo uení chtl obehnati jakousi ínskou zdí, aby se z íše pírodní vdy nijakým spsobem nedostalo do íší sousedních, zejména aby se nedostalo do žádného, ani sebe vzdálenjšího styku s tak ideálními snahami ducha lidského, jako jest na p. krásné umní. Vždy práv to jest velkolepý význam ideí,

—

jež

anglický

druh"

r.

svtem, že jím

zpytatel

poprvé

složil

ve

1859, a které nyní již vládnou z pravd

dávno

již

však poprvé jasn a

vda, jakmile má látku

s

tušených

své

knize

„O povstání

tém veškerým vzdlaným a kuse také poznávaných,

pesn vyknutých tžiti mže každá pírodozpytem spolenou nebo alespo

Darwinovo uení vztahuje se k celému názoru svtovému, nejenom k botanice a zoologii. Již ped ním byly v rzných oborech uznány podobné zásady nyní dje se to ovšem mrou rozsáhlejší a mnohem dslednji. Tak jest na p. velká dležitost obdobnou.

—

3

—

34

—

nauky o podmínkách pibývání a ubývání jednotlivc i druh, zejména o pomru jich potu k množství poskytnuté jim potravy, pak o vzájemném zápasení, podléhání i vítzení opt jak jednotlivc, tak i celých druh atd., zkrátka nauky o nezvratných pírodních zákonech, vládnoucích každým spoleenstvem živých orga-

vdu

nism, pro

spoleenskou a národohospodáskou na

bíledni.

I snaha nejšlechetnjších lidumil, zjednati ádu spoleenskému takové základy, jimiž by se alespo pokud možno piblížil ideálu

míru a štstí, který roztoužená poetická mysl prostonárodní klade do dávnovké minulosti („rajskou" nebo „zlatou dobou" zvané) do vzdálené budoucnosti („íše tisícileté") do konin od

bu bu

bu

svta prostorn oddlených (do „elysium" nebo do „nebe"), vbec kamkoliv jinam, jenom ne do pítomného strastiplného žitohoto

vota pozemského,

—

takováto bez odporu velmi „ideální" snaha

i

piln všímati nauky Darwinovy, aby pírodní zákony, které se jeví v lidském život spoleenském, zužitkovati mohla ve svj prospch. A že jen tenkráte mžeme z pírodních zákon tžiti, pak-li je uznáváme a podrobujíce se jim také ovládáme, jest vcí

musi

si

píliš známou.

Pro nesmli bychom opírati

o nové názory,

se tedy

tam, kde se jedná o

i

umní,

Umní

uení Darivinova?

plynoucí z

jest

ovšem nejidealnjší, co lovk tvoí; avšak idealnosti té rozumný styk s vdou pírodní nepekáží ani v nejmenším, ba jest jí spíše i naprosto nutným doplkem theoretickým. Tak poskytuje píroda umlci zde podmínky jeho tvoení odtud dležitost

—

akustiky

onde zase

hudbu,

pro

pímo

optiky

jeho

pro malbu,

pedmty

—

statiky

pro

stavbu

krajináství pedpokládá

jakousi zkušebnou znalost bylinstva

i

nerost,

umní

—

aspo

figurální

pak

anatomie, fysiognomiky atd. Že pak všude tam, kde jde o dkladnou,

v skutku

vcem jest

vdeckou

theorii

umní, dlužno ke všem tmto

hledti se stanoviska nejnovjších

patrno.

Má-li

tedy

pokrok pírodozpytu,

nkteré odvtví umlecké

(jako

valná

ást umní výtvarného a básnictví) za pedmt lovka, musí se obrátiti pímo k oné vdecké nauce, která pojednává o lovku, a sice o celém

k anthropologii,

lovku,

o jeho tlesné

i

duševní povaze, to jest

arci v širším slova toho smyslu.

ást vdy pírodní, an lovk

—

:

Taf zajisté tvoí

pouhým teba s našeho stastupnm vývoje organické pírody. Vytrhnouti lovka naprosto z jeho tsné souvislosti s pírodou, znamenalo by as tolik, jako odepíti rostlin pdu, z níž jest

noviska nejvyšším a nejdokonalejším

—

—

vyrstá, v níž prospívá, do níž se

pokud podmínky a zjevy

spolené

Proto musíme

všeobecnou nauku o život ili biologii

—

lovku

i

vzíti

si

zejmo,

tudíž

Jesti

vrací.

života jsou

oba tentýž zákon.

platí pro

—

35

i

že,

zvíeti,

za východisko

a tím octnuli jsme se

u prosted onoho oboru pírodovdeckého, ve kterém se Darwin dodlal výsledk tak skvlých. Vyhnouti se jeho uení, je zde zhola nemožné. Budiž tedy v následujících ádcích položeno nkolik zcela povšechných myšlenek o tom, jak lze pravého, na pevných

již

základech

spoívajícího

náhledu nabýti

pedevším dramatického.

o

lovku

jakožto

o látce

Bží

hlavn o pehledný pdorys oné kapitoly z theorie dramata, která výhradn se zabývá jeho látkou, aby vyšetila vliv její na formu umleckou. Jenom s nevelkými zmnami mohlo by se totéž tvrditi vzhledem k ostatním odvtvím básnictví, ba i k umní výtvarnému, pokud si obírá za pedmt lovka; avšak drama stává se svou mnohostranností básnictví, a sice

—

úinkuj et na zrak vedle

dojm

na sluch, jeví se v prostoru i v ase, podává smyslových také nejabstraktnjší myšlenky píi

—

kladem zvlášt názorným, pro náš úel nad jiné vhodným. Tak asi souvisí p Barwin u s „dramatem". Potebujeme jenom trochu klidné mysli a chladné rozvahy, abychom nahlédli, že toto východisko naše není tak hrozné, jak by se na první pohled zdáti mohlo. O souvislosti tlesného ústrojí lidského s organismy zvíecími má dnešního dne již každý pesvdení nezvratné. Souvislost co do ústrojí duševního je

snad

povážlivjší, o nic hnusnjší.

nepopiratelné stopy jakéhosi,

O

mén

teba

dosti

pemýšlení, rozvažování a posuzování,

neuvdomlým „pudem" již nestaí, vzpomeme si jenom, že nalézáme hrdý aristokrat úkazy, které

lovk

zasahují

i nemáme

njších.

tak rád shlíží již

pímo

nápadná, není však o nic

tom, že se v život zvíat ukazují

zaátenického rozumného

pi

nmž

výklad pouhým

nebudiž zde šíeno slov; ale

mezi s

clo

„nmou

opovržením,

obor

i

nejvyšších,

upímné vdnosti? A nestává zejména vrná píchylnost k lovku nkdy

Arci nelze zde mluviti o

Lid,

jenž ve stálém

z blízka pozoruje,

jakousi

„dobrou"

niž

nejdstoj-

se

i

ne-

ná-

tato

obtavou? skutených záslužných ctuostech, takovým

—

spsobem píetných, jako pi jednání lidském velmi skromn vyvinuté zárodky vyššího života nikdo.

na

snad dojemné píklady lásky rodinné, ba

zištného pátelství a klonnost,

tváí",

takové duševní

styku žije

s

až

avšak

jisté,

duševního

a

neupe

pírodou a živoišstvo

ví velmi

dobe,

a „zlou"

povahu, ano, že

že lze též

u zvíete rozeznati ji

lze

do

jisté

3*

míry

—

36

—

šlechtiti nebo kaziti, jako povšechno to pohlíží jen skrze sklo na vahu dítte. lovk obyejn zvláštními pedpojatými náhledy zbarvené, považuje to za pouhý i

podobným spsobem

vychovávati,

odlesk dokonalé pírody lidské, kdežto by v tom naopak spatoprvní její zaátky a zárodky. Penáší-li tedy naivní mysl vati

ml

básnická

vdecké

v jíti

bajce

vlastnosti

lidské

práv opaným smrem

musí vyšetování

na zvíe, a stopovati

i

v íši duševní

poátk

u zvíete až k onomu stupni lovku, stojícím vdním, na obdivujeme dokonalosti, jemuž se pítomné. umním i mravností na vzdlanosti Darwin poukazuje ke dvma hlavním initelm veškerého

vývoj z nízkých, nepatrných

ruchu v živoišstvu, které ve spojení s ddiností všelikých odchylek a zvláštností jak ústrojí tlesného tak povahy duševní, jsou

píinou promny druh a tím i nenáhlého postupného vyvinování se organism dokonalejších z mén dokonalých. Oni dva initelé, na vzájem arci se pronikající, ba rzné toliko stránky

pravou

dj

pedstavující, jsou: pirozený výbr a boj tchže pírodních Píroda sama dbá totiž o to, aby se organismy stále o život. Co mén jest schopno života, co nevyhovuje dozdokonalovaly. staten požadavkm, jež mu iní celé jeho okolí, co se nemže nech je bylinou pispsobiti pomrm, k nimž jest odkázáno, to zajisté spíše zahyne, nežli individuum silnjší, nebo živoichem v tom i onom ohledu spsobilejší, života schopnjší. K dalšímu zachování a rozmnožení druhu pispívají tudíž dokonalejší jednotlivci as tak, jako se to dje následkem rozumného „výbru" pi umlém chovu zvíat. Že musí druh pirozeným výbrem práv teba ne stejn tak získati, jako plemeno výbrem umlým,

—

—

a

rychle, jest

na

bíledni.

Okolnost pak, že

slabší,

chatrnjší orga-

podmínkami života hynou, vede nás k druhému obou elných zjev, k boji o život. Kdyby nebylo nižádných pekážek, vzrstal by poet jak bylin tak zvíat donekonena; avšak nepekáží jenom jednotlivec jednotlivci, pekáží také druh druhu Nastává tuhý boj, v nmž a obmezuje další jeho množení se. ovšem udatnjší, silnjší, obratnjší vbec jakýmkoliv spsobem výhodnji organisovaný jednotlivec nebo takovýtéž celý druh vítzí. Koukol bojuje netoliko s nepízní povtrnosti a celého okolí svého,

nismy v zápasu

s

ale také s pšenicí o

pdu

a o vláhu, o vzduch a o svtlo, zvíata

Mezi bylio vodu, o bydlišt. nami jako v živoišstvu jsou též cizopáskové, kteí se hostitelm svým odmují krutým nevdkem, niíce je pozvolna, což ovšem zase mezi sebou zápasí o pastvu,

— dravci iní jedním rázem.

se

role,

zvíaty jest

i

s

—

tené"

on hájí a chrání zase

;

velikou

— aby

pevahou

sil

boji s bylinami

své zahrady a

tím výhodnji mohl pro

pronásleduje

nemilosrdn všeliké zve jemu „uži-

aby sám mohl hubiti tím vtší poet

tím vtší množství z valné

života

ou

ostatní;

zužitkovati

dravce

s

velikým

vyhlazuje steré druhy rostlin

sebe

nám

v neustálém,

úspchem vedeném konen sám lovk. On pleje

a prostedk, tudíž i

A

—

37

jisté

druhy ptactva

hmyzu .... Ruch v pírod

ásti jako urputný boj o

rzných jednotlivc

a

— aby

život, a jelikož se

druh

tisícerým

požíraly

panující jeví se

podmínky

spsobem

kižují,

jako boj všech proti všem.

A

touto

básnické? o

cestou

Ovšem.

lovku, ne

ruchu v tomto

máme

Ale

se dostati k njaké látce umlecké, nesmíme zapomenouti, že se zde jedná

kterémkoliv

o

pípad budou

zvíeti,

že

onch

vedle

proto

formy

životního

rys

všeobecných

míti

výhradn lidské znaky. Pedevším dlužno uvážiti, umlci, jenž v dramat chce pedstaviti njaký lidský dj, neže záleží na celku pírodních úkaz, v nmž jednotlivec ovšem na dobro mizí, nýbrž práv na jednotlivcích, kteí se jakožto jednoto tom boji o život, jenž livci osvdují. Nebude zde tedy i

své zvláštní,

e

panuje mezi rodou, o

o

onom

lovenstvem

zápasu se boji,

jejž

o

živly,

život

jakožto celkem a veškerou ostatní pís

bylinstvem,

rodiny, strany, národy, tedy o boji, v se individuality.

Boj ten,

se

živoišstvem,

mezi sebou svádjí

i

vlastn

nmž

lidé,

nýbrž

jednotlivci,

obou stran úastují výsledek jeho, jest ovšem z

pirozeným výbrem, elícím k utužení a zvelebení vítzných jednotlivc i celých spoleenstev, tudíž i ku prospchu lidstva vbec. Avšak pro náš pípad má znamenitou dležitost ješt jiný zvláštní spsob výbru, jejž také neiní pstitelka píroda sama ve svém velkém hospodáství, nýbrž jednotlivec lovk v kruhu nejužším, jenž však pímo, teba nevdomky, smuje ku konenému zdokonalení budoucího potomstva, tedy celého druhu: je to výbr pohlavní, abychom opt užili názvu Dancinova. I výbr ten ídí

sám

již

se silou, notlivce,

obratností,

krásou nebo jakoukoliv jinou pedností jed-

zvoleného však jednotlivcem pohlaví druhého.

Boj o život a pohlavní výbr budou tedy hlavními initeli, takoka tonami životního ruchu lidského i všude tam, kde jde o jeho zobrazení v umní dramatickém. Ovšem musí zde poesie látku ozáiti leskem svým a povznésti ji tak na výši krásy. A práv

zákony krásy žádají co nejrozhodnji, aby v

onch obou

motivech

—

—

38

nco v nejužším lovka karakteri-

bylo vedle všeobecného biologického základu také slova smyslu lidského,

t.

j.

lovka

pro

jakožto

musím

Vypodobuji-li totiž jednotlivce njakého druhu,

stického.

pedevším hledti, abych

na znaky druhové a

kladl

snad njakou všeobecnou šablonu, která by se stejn hodila

druhy

teba na

jiné,

kon, nestaí mu

ne

uinil opravdu typus uritého druhu,

toho

tak z jednotlivce

hlavní váhu

celý rod,

ele.

na celou

Zobrazuje-li

i

na

malí

pouhá postava tvernohého ssavce, také vbec (kamž patí též osel, džigetai, zebra, kvagga), nýbrž on musí na zeteli míti pímo postavu kon, musí tudíž dbáti o to, aby všechny zvláštní znaky tohoto druhu náležit vynikly. sám pak bude považován za zajisté

ne pouhá postava jednopaznehtníka

K

ím

tím krásnjšího, jest

práv konm

více

budou zjevný ony

zvláštnosti, jimiž

k

teba píbuzných zvíat

a ode všech ostatních,

k,

ím dokonalejší bude jakožto „koštjším." Podobn má se to i s lovkem. Kdyby jenom ony pudy, které a pokud je má lovk spolené se zvíetem, staly se pedmtem tvoení umleckého, na p. básnického, scházel by obrazu zrovna nevyhnuteln nutný karakteristický znak lovka a to bylo by nedostatkem a vadou podstatn se

ím

již

—

sit

liší,

jinými slovy:

venia

se stanoviska

Bude tedy v našem pípad

ryze esthetického.

aby ani boj o

zapotebí,

—

verbo

život,

ani

pohlavní výbr, nepostrádal

vedle svého všeobecného biologického základu fického znaku lidského.

Tam, kde

umlec

lovk poíná

kteréž

tvoí)

(dle

se

i

rozhodného

speci-

obecného vdomí,

povznášeti

nad

nmou

pro

tvá,

ovšem aniž by sám pestal býti živokem, tmže zákonm biologickým podrobeným, tam poíná také látka básníka dramatického. I kdyby tedy nebylo pražádných mravních, spoleenských, vbec vzdlanostních ohled, musili bychom na umní, obírajícím sob

pedmt

tak dobe žádati znaky ryzí lidskosti, nad zvíe, jako žádáme pesné a písné specifické znaky druhové pi umleckém podání každého živoicha, každé byliny. Vidíme tedy, že není v tom niehož, co by hodnotu

za

povznášející

lidskou

lovka, práv naši bytost

frivoln

pohlížíme-li

snižovalo,

i

zde,

v oboru

theorie

umní, na lovka s pírodovdeckého stanoviska Darwinova. Abychom však ani v nejmenším neuráželi, a nezadávali píinu ani k nejmenšímu nedorozumní, užívejmež vzhledem ku

lovku

i

jiných

slov

k naznaení onch dvou elných initel volili. Výbr pohlavní bude se nám

biologických, než jsme dosud

ve své ušlechtilejší lidské

form

jeviti

jakožto láska,

boj o život

— pak jakožto

eeno

:

obyejn

snaha

—

39

a sebeosvdení,

sebezáchovám

krátce

nebo-li

beze vší mravní píhany, jinak se slovem tím

sobectví, arci

spojované.

Z neúhledné smyslnosti vyrstá láska jako lepá bylina, jejíž korunu zdobí pvabný, vonný kvt isté, nezištné náklonnosti, nevyluující ani obtování vlastního života a zakládající se na uznání jakéhokoliv

spsobu hodnoty milované

na jakémsi

tedy

osoby,

esthctickém soud, ovšem v nejširším slova toho smyslu, zahrnujícím

i

ocenní mravní

pímým

duševních, a sice

A

a intelektuelní.

nejenom tlesného

eliti k uhájení

útokem,

sobectví

i

zámr

zájm

nýbrž

inn

zrovna tak, jako pouhou

vbec

obranou trpn, a stane se tak

bude

tak

bytí,

i

a

láskou k vlastní individualit,

poínajíc od nejvážnjšího a nejšlechetnjšího sebevdomí pevahy duševní

až k nejsprostší,

dva prameny,

z nichž

a idiopathické

—

bezohledné lakot a

umní

dramatické

eno, jež

dovedeme si snadno utvoiti jakési umlci iní sama látka.

umleckém

Nemá-li v

—

To

ony

sympathické

co zde bylo dosud nazna-

Uvážíme-li,

-motivy.

závisti.

váží svoje

pontí

o požadavcích,

mechanický

zcela hladký

díle nastati

postup, jenž jako jednoduchá

pímka má

ve své pravidelnosti sice

také

avšak

svou jednotvárnost

jistý

esthetický

živel,

pro

sám

musí se onm dvma motivm, lásce a sobectví, naskytovati pekážky, které spsobují píkré nebo pozvolné uchýlení se od onoho pímého smru a tím jako lámané áry (na p. hvzda) nebo kivky (kruh, elipsa), již složitjší, rozmanitjší esthetické ústrojí možným iní. Žádané pekážky ovšem nemohou ony motivy lidského jednání naprosto zrušiti a zniiti; síla pekážek musela by k tomu cíli býti u poo

sob na umlecké

rovnání se silou nale malá,

ímž

dílo

nikterak

motiv neskonale

by

zajisté vznikla

nestaí,

velká, tato poslední

nesoumrnost docela

Nastává tedy vzájemné srážení a zápasení

motiv

pak nesko-

neesthetická.

pekážkami, jako každá jiná dissonance v umní náležitým, esthetickému vkusu vyhovujícím spsobem urovnati, v ladný souzvuk „rozvésti" musí. Máme nastává

tudíž

spor ili

ped

konflikt dramatický,

s pekážkami k njakému uspokojujícímu konci,

sebou boj jednotlivce nebo jednotlivc

(jinými jednotlivci),

jenž vede

anebo jinými slovy: drama jeví malá,

se

zakonená, samostatná, arci

lepého boje

s

jenž se ovšem

všech proti

tak lidskou spoleností.

všem, jenž

nám

s tohoto stanoviska

též idealisovaná

neustále

Že boj ten nemusí

jakožto

episoda velko-

vládne jak pírodou, býti

v

dramat vždy

—

hmotným zápasem, že mže nikdy výhradn tlesným

také ale

—

eeno

—

40

nkdy výhradn

býti

o tom dle všeho, co svrchu bylo nevyhnuteln nutné karakteristice lovka jako lovka,

o

Nemá-li se však spor dramatický

mimo

zcela nezávisle

dj

—

ani pochybovati.

nelze

sil

duševním

státi toliko

sebe stojících,

nemá-li tedy dramatický

organické jednoty,

postrádati vnitní,

zevnjší srážkou

musí se

sporné

živly

spoleném bodu umleckého díla: v dramatickém rekovi. Do jeho vnitra penáší se onen soustedný spor a stává se pak bu tragickým bud komickým. Takovýmto sporem v útrob rekov ovšem nemaže býti, než spor rzných, sob se protivujících motiv, které opt vycházejí bu a sraziti alespo

setkati

z

lásky,

plyne

bu

opt

ze

v jednom

sobectví.

z toho,

že

Že motivy

sebevdomí

jest

musí býti uvdomlé, nezbytným znakem povahy ty

pak ve sporu závažné a dosažné povinnosti mravní, stává se rek tragickým, srážejí-li se však toliko zájmy malicherné, nezávazné, komickým. Ostatn v tak rozsáhlém a složitém umleckém díle, jakým jest drama, patrn nebývá jediného toliko sporu. Povstávat množstvím stýkajících se osob a zájm také množství rozmanitých dramatických spor, bu stejnorodých, t. j. vesms tragických (jako ve valné ásti tragedií) anebo vesms komických (jako ve velmi malém jenom potu veseloher a frašek), bud rznorodých, t. j. ásten tragických, ásten komických (jako v dosti znaném potu tragedií a skoro ve všech moderních veselohrách, v nichž nalézáme hojné vážné momenty, na které

lidské.

Jsou-li

bychom potebovali klásti pouze vtší váhu, aby se z nich staly momenty opravdu tragické). Neteba zajisté dokládati, že tragického nebo komického rázu dodává celému dramatu vždy hlavní, ústední spor, jenž tvoí jaksi osu celého dje a že se traginost nebo kominost tohoto sporu zakládá zase na jakosti úinných

motiv

(povinností a zájm), jakož k nimž jednání rekovo smuje,

hotový

již

spor urovnává, tedy na

zahynutím reka ili

i

na velikosti a závažnosti cíl, na spsobu, jakým se

nikoliv

p. na tom, koní-li dj fysickým

nic.

Oba zde uvedené motivy lásky a sobectví (ovšem ve smyslu svrchu vyloženém) nejsou toliko vhodnými, do oí bijícími píklady, nýbrž pímo kategoriemi, celý obor dramatických látek vyerpávajícími.

tvarech

množství

To snadnji pochopíme, vzpomeneme-li si, v jak rzných rzných stupních vývoje se jeviti mohou. Jaké

a na jak

stup

vede nás na

p. od

lásky,

která se zakládá na

—

41

—

magickém úinku neodolatelné krásy smyslné, až k nadšené, teba blouznivé lásce platonické, jejíž obtavost i v nejkrutjším sebezapení vrcholiti mže. Dále zde zajisté na lásce muže k žen nebo ženy k muži nepestaneme. Tat sama stává se bezprostedn pramenem lásky rodinné, svazky rodinné pak jsou zase základem a podmínkou všeho ádu spoleenského. Tedy i láska k rodu, ku

i

kmenu, k národu vzrstá z téhož koene. Konen lze v tutéž kategorii motiv sympathických pojmouti i ony pípady pátelství, v nichž náklonnost povstává bezprostedn z píznivého dojmu cizí osobnosti samotné, a nikoliv snad z pouhého nahodilého souhlasu

prospch, názor, snah atd., ve kterémžto posledním pípad jeví se nám vlastn jenom spolení se, jehož pvod hledati dlužno v oboru sebeosvdení a sebezáchovám'. Kladou-li se snaze, osvditi lásku skutkem, jakékoliv pekážky, nastává boj

Mže o

ješt

život"

tmito pekážkami,

s

teba

to býti

Ba, naopak:

není.

asto nejen hmotný svj

Skuteny

ale

život,

boji

v i

pedmt

—

dramata,

avšak „bojem

za lásku obtuje rek

své nejdražší zájmy duševní.

vzniká ze snahy zachovati a platným ui-

„boj o život"

sebe sama, tedy ze snahy

niti

vlastní to

na život a na smrt"

„boj

pvodn

sobecké.

Snaha

patrn

ta

nemusí se vztahovati vždy k zachování nebo osvdení nosti reka dramatického; postauje zde teba jediný úkon duševní,

celé osob-

jako na p. vle, která,

je-li

vyvinutá a

uvdomlá, jeví se Na tom,

jako neústupnost, v útoku jako vládychtivost. cílem se bere vle, zde vlastn ani nezáleží.

boj

;

avšak klade-li se

mu

i

nej-

ten zniil, zlomil, a sice ne proto,

neb ono chce, nýbrž proto, že vbec nco chce a že proti jeho vli vzpírají. V takovém pípad mže býti

práv

se jiní

žádá

nestála za vážný

odpor, nesnáší toho a podstupuje

urputnjší boj, jenom aby odpor že

lovk

Pánovitý

teba nejlhostejnjší vc, která by mu jinak nikdy

obran

v

za jakým

to

pedmtem vle

i

—

boj spsobu osvdení lásky bojem za vli, pece jenom v první

jakéhokoliv

z toho povstávající jest

ad

formou boje za (duševní) život, láska pak druhé. stojí co pouhá záminka nebo píležitost teprve v motivem jest láska, Podstatn jiným jest zápas, jehož jediným jehož jediným cílem optování této lásky. Vidíme tedy, že se oba naše základní motivy dosti urit od sebe liší, i když se tsn na tedy jenom

zvláštní

ad

vzájem

proplítají.

Jest na bíledni,

nejrozmanitjší

že sobectví

v

našem slova smyslu zahrnuje

spsoby sebeosvdení a

sebezachování,

péi

o nej-

— menší naše

statky, o

osobní zisk

práv

—

42

hmotný majetek nebo

péi

o jakýkoliv malicherný

—

zájmy mravní sem patí na p. i muedlnictví cnosti i intelektuelní muedlnictví pravdy. Dále mže se každý tchto spsob sebezáchovám' a sebeosvdení vztahovati též ke kruhm širším. Mže se jednati o existenci nebo o nadvládu rodiny, kmene, národnosti, o náboženské

pesvdení

tak, jako

církevní

obce,

vrstev spoleenských nebo

—

—

úspchy

politických

stát

o práva

stran,

To však není totožné díve bylo uvedeno jakožto šíení se lásky na širší a

co

s tím,

o

o nejvyšší

i

celých

atd.

i na národ a na vlast. Tam jednalo se o to, aby jednotlivec osvdil svou lásku k vtšímu celku, na p. k národu, zde jde o sebezáchovám' tohoto celku samého; tam byl onen

nejširší kruhy, tedy

jednotlivec vlastním

rekem a národ mohl

mimo boj, zde jest rekem stedn, co ást celku .

Tolik o motivech,

.

celý

státi

teba docela klidn'

národ a jednotlivec teprve pro-

.

které jsou vlastní látkou básníka drama-

Pouštti se do dalších podrobností bylo by podnikáním suchoparným a únavným, kdyby se neoživilo hojnými píklady

tického.

z literatury

mohly

dramatické, které by byly ovšem

i

to,

co zde podáno,

názornjším a zajímavjším. To však by vyžadovalo již podrobné a obšírné rozbory jednotlivých dramat; nebof pi složitosti a spletitosti dje, pi množství osob, zájm, motiv, spor, které bedlivjší pozorovatel najde i v sebe menší he divadelní, není vytknutí zcela jednoduchých, prhledných pípad a o to by zde hlavn bželo vcí, která by se provésti nechala nkolika strunými slovy. uiniti

—

—

Zcela krátce budiž zde ješt

zakonení dramata hledti ného.

Jest-li

boje všech

smr (i

a

zmínka o tom, jak na rozprav vyte-

dj dramatický skuten jenom

proti

tentýž

uinna

lze se stanoviska v této

všem,

úspch,

pohlavní) výbr,

dlužno který

episodou velkého

patrn oekávati na spatujeme na celku.

nm

tentýž

Pirozený

jenž jest výslednicí všeobecného boje o život

spsobuje u velkém proudu djin lovenstva nenáhlý vývoj a postup od nižšího k vyššímu, od prostšího k ústrojnjšímu, od jednotvárného k rozmanitému, tedy to, co my lidé se svého stanoviska ovšem nazýváme „zdokonalováním". Vždy i v nejdsnjší form své, v krvavém rouchu váleném, jest boj všech proti všem na vzdor vlastní ohavnosti a na vzdor smutným následkm svým pece lidstvu valn ku prospchu mohutným napínáním veškerých sil hmotných i duševních, ba v nejednom ohledu (i

o lásku),

—

—

43

poskytuje všeobecnému ruchu vzdlanostnímu

niím jiným pivykli

si

nahraditi nelze:

lidé,

sobu boje o lidský,

hojné podnty, jež

i

druhé strany zase

dávno

již

spatovati v nejkrotším, nejcivilisovanjším

sp-

v „konkurenci", hlavní záruku všelikého po-

život,

ervená ni

kroku.

a z

zla,

nám

kterouž protkán se

jeví celý život

hraje tedy úlohu dissonance dle pravidel esthetických do-

konale rozvedené: zlo nejenom dobru slouží, ale

pímo

je

rodí

i

—

pro pessimismus není v tomto vážném, ba velebném názoru místa

A

pražádného.

proto

smíme

zajisté

na

i

díle

umleckém

žádati,

aby spor, jenž jest jeho vlastní podstatou, neosvdil se na konci snad zcela bezvýsledným, zbyteným, nicotným, teba by se nám zdály býti

Budeme

k lepšímu, tknutý,

zde

ím

k

idealnjsím

a

co

to,

nkdy

právem

dramata

dokonalejšímu,

oekáváme, že vzdáleno

onde ve skutenosti jednotlivé píklady podobné.

zakonení

v

má drama ve

to býti,

t.

j.

ím

pístupno,

tsnjším rámci a stupovati není eeno, že by ti, kdož

vy-

od

nho

od

sebe

více

pozorovateli velikého celku

dovede

v jasnjší,

v

pokrok

jakýsi

a patrnji

skutenosti jest rozptýleno,

jen bystrozrakému

pírodního a djinného

hledati

tím jasnji

a sice

dramat

soustediti v menším,

živjší obraz. zastupují

Tím však

dobrý princip,

museli na konci obdržeti vždy vrch, nýbrž toliko, že úhrnná bilance

závrení jakýmkoliv spsobem má býti píznivjší, než bilance poátení, tak že dj celkem jest pokroením, ne couvnutím. Pokud bží pouze o prospchy jednajících osob, mže ono pokroení vztahovati se bu k okamžitému stavu (obrat ku štstí) bu k trvalým jejich vlastnostem (polepšení, zmoudení). Ze myšlenka, za niž rek bojuje, mže vítziti, i když bojovník sám umírá, jest patrno. Ztrácí-li však rek svj život hmotný, anižby myšlence své byl dopomohl k vítzství, bývá ovšem spor dosti asto pro okamžik rozhodnut ve prospch živlu zlého: pak básník dává

nám njakou zbyten, on

otvírá

že okamžitý

úspch

záruku, že zástupcové dobra nejsou obtováni

nám do budoucnosti zla nikoliv není

co budí v nás sympathii

a úctu,

marn,

perspektivu, která ukazuje,

koneným vítzstvím, že to, sob díve nebo pozdji

zjedná

zrovna pispním oné práv vykonané šlechetné Bez takové perspektivy byl by boj sice zevn dobojován, ale spor nebyl by harmonicky urovnán a usmíen, dozníval by krutým zlozvukem pessimismu. A básník pece má stupovati a idealisovati to, co ve skutenosti je krásného a ušlechtilého, ne platnost a sice

obti.

to,

co v ní je šeredného a ohavného.

_ —

zivá

Darwin a hrza, když

44

—

drama! Bude nás ješt pojímati tajemná, mraslova

v nejužším spojení?

ta

ísti

budeme v

nejbližším

Pesvdili jsme

Sotva.

se,

sousedství,

že cesta, na niž

jsme vkroili, nevede do esthetického pekla, do irého zapírání vší krásy a všeho ideálu, že theorie, která na látku dramatu hledí

okem „Darwinismu", nemusí výsledky svými

býti

o

nic

horší,

naopak takovouto theorií každý vážný požadavek dramatiky, pokud se tkne lovka jakožto pedmtu než-li kterákoliv jiná, že se

umleckého

díla,

níž

zajisté:

dobe

vysvtliti a odvodniti

mže. Jednu

pednost mla by však taková theorie ovšem toliko nejskromnjší pokus a nábh) spoívala by na skálopevném základ pírodní vdy

nepopiratelnou (k

zcela

zde

a to je také

dležitou

uinn

—

nco!

eoogoo*

Djiny umní

v

dtské

svtnici.

„Jakého zdokonalování je lovk schopen a jak má zapotebí vyuování, vidíme již z toho,

velice

že nvní za 60 let osvojuje

sob

celé pokolení usilovalo

pt

po

vzdlání, o

nž

se

tisíciletí."

Lichtenberg.

K,.oko

by

umlecké nazpt

to nezajímalo,

sledovati

stopy

nejstarší

innosti

praskromným prvotinám oné krásy a pvabuosti, jíž se dnes s obdivem koí vzdlaný svt? Arci není to tak docela snadné, pak-li pi tom chceme zstati na pevné, spolehlivé a nespouštti se do íše poetických báchorek, dle nichž až k

pd

umní

njaká obrnná a ozbrojená Athéna, vzešlo hlavy nadšeného lovka. Jako všude v oboru lidské vzdlanosti, jsou i zde první zaátky velmi neúhledné, nad míru primitivní a pedevším zcela prosaické. Zbytk vcných, památek a pomník zjištných, zachovala se z pravku umleckého jenom nevelká, obyejn i nesouvislá ada k tomu ješt oborem výtvarných umní obmezená. Z této hrstky pestrých kaménk nebylo by lze sestaviti ani dost malou ástku onoho v

již

slavném

hotové, jako

okamžiku

z

:

—

obrazu mosaikového, jenž by nám podal alespo jakés pontí o umlecké kultue našich pedk, kdybychom po ruce nemli osvdenou pomcku, která šastn vypluje leckterou mezeru a pervanou souvislost nahrazuje: porovnání s obdobnými velkého takés

kulturními

zjeví/

nosti,

zaíná.

O

jest

obyvatelích

došly zprávy,

tmito lidmi a ského,

v pítomnosti.

mnoho národ na nejnižším stupni vzdlaba mnozí nedospli takoka ješt ani tam, kde umní vlastn

Ješt nyní

sob onmi

že

Zem

Ohnivé

velikány,

nejkrajnjším jihu Ameriky) ani

z nichž

nehotoví.

umní

Mezi evrop-

Beethovenem, jsou ne-

ovšem

adu, která alespo celkem shodovati

historického rozvoje kulturního.

šat

kteí vévodí v íši

jako Michelangelem, Shakespearem,

síslné pechody a mezistupn, strojiti

(v

ani chýší nestaví

se

lze

bude

pibližn s

se-

postupem

Chceme-li tedy pozorovati prvotiny

— umlecké innosti posílati

do dávno

neme-li na

pítomný

nestojí co do

nepotebujeme výhradn

lidské, již

umní

vk;

minulých stav

—

48

umní

na téže

národ

u

národ

evropských.

To, co dnes nalézáme u nkterých, moderní vzdlaností a

ješt nedotknutých kmen, jako analogie

mže nám

onch pomr,

ve

fantasii

takových, kteí dosud

jako vtšina

výši,

svoji

postaí nezídka, pohled-

osvtou

v nejednom ohledu sloužiti

pedkové národ nyní

kterých

snad na vrcholí duševního rozvoje stojících žili ped stoletími, ped tisíciletími. Smíme však porovnání takové initi právem?

Smíme dle divoch národ kulturních? mírností.

svta díl posuzovati pedky evropských smíme s patinou prozetelZaátky umní mají u nejrznjších národ

cizích

—a

Zajisté, že

ností

a

prese

všechny ethnografické zvláštnosti pece úžasn mnoho po-

dobného, ano pímo spoleného. Vždy poteby a všeliké jiné pohnutky k prvnímu tvoení umleckému vedoucí jsou z valné ásti všude stejné, podstatn se nelišíce mezi sebou. Proto také na-

lézáme

tém

u všech národ

teprve postupujícím

rozvojem

tytéž

umní

základní tvary

vzrstá

jich

umlecké

a

rozmanitá ná-

rodní zvláštnost.

Avšak nemáme ani zapotebí, abychom putovali k divým Kafrm, Papum nebo Karaibm do Afriky, Austrálie a Ameriky, a odvážili se teba mezi lidožrouty; podobné porovnávající studie, jako u vzdálených dosud nevzdlaných kmen mžeme namnoze zcela pohodln a klidn konati doma, ve svém nejbližším okolí. I mezi námi žijí a ustavin žíti budou lidé, kteí celkem jsou na stupni, na nmž asi bývali naši pedkové, když se v nich vyšší duševní život teprve probouzel, lidé, jichž umlecká innost dti. Pozorujme jen opravdu jest ješt „v kolébce" jsou to postupný rozvoj dítte. Zdaliž neuzíme, že bhem nkolika let

—

:

vykonává lidstvo

asi

tutéž

cestu,

kráeti museli ne

po

které

staletí,

celí

národové,

ale tisíciletí.

ba veškeré

Jakmile dít do-

splo tak daleko, že umí dostaten užívati smysl svých, zejména pak vládnouti pohyby tla svého, poíná již initi první pokusy, jak by se sdlovalo se svým okolím. Tvoí sob samo jisté posuky a jisté zvuky, jimiž pak dsledn naznauje vždy totéž tvoí sob samo svou „e", pání, projevuje vždy tentýž cit Však záhy již mu dosti primitivní a pomrn velmi chudou. staí tato e: láskyplná mysl matina rozumí jí brzo úpln. Nenáhle ovšem musí tyto samoinné pokusy ustupovati jiné, umlé ei slovesné, která se dítti zvení vnucuje, jsouc hotovým vý-

—

a

!

— sledkem

nému

—

49

tisíciletého kulturního rozvoje národního.

Ostatn

i

správ-

piuuje se dít jen zvolna, postupn, nohou; z poátku osvojuje si jen to, co

užívání mateštiny

jako užívání rukou a

povaze jeho nejvíce hodí a taksi mluviti,

uí

líbí.

Když pak

se též ísti a psáti.

Písmo

se arci

dít nauilo

sob

as se

jaksi

nevynalezá,

nýbrž pijímá je hotové, dokonale vyvinuté, od svého uitele práv mateskou; však pece tíhnou rysy písma dtského tak, jako

e

k jakémusi „archaismu", t. j. jsou zaátenické, jako asi bývaly, když se celí národové „uili ísti a psáti" teba dle alfabetu odnkud z ciziny pineseného. Tak stávají se dti z „nemluvátek" lidmi vybroušenou, vzdlanou eí vládnoucími, toucími a píšícími. Veliký a dležitý jest i další krok od neobmezeného, naivního vení všem báchorkám a bájím až k jakémusi, teba sebe nedokonalejšímu, kritickému rozeznávání skutenosti a pravdy od pouhého výmyslu; podstatou svou je to tentýž krok, jejž vyvinující se duševní

—

život celého národa initi

v

n

musí od tvoení bájí a neoblomné víry opravdového stízlivého zkoumání a rozumování,

poátkm

k

stupn ist mythologického k stupni již ponkud vdeKrok takový vyžaduje u celých národ opt stokráte delší ckému. dobu, než u dítte, jemuž píklad, pouení, vbec celé vychování napomáhá ba ješt po dnes i miliony jinak „vzdlaných" lidí nepovznesly se nad onen mythologický stupe povry všeho druhu tedy od

—

Nejinak vyvinuje se

mravní

cit u dítte: povznáší se od neobmenenáhle k pevné mravní povaze, jako to inilo kdysi lidstvo u velkém. Zkrátka: lovk, jenž dnes stojí i

zené vlády sobeckých

pud

na výši své doby, byl snad ješt

ped nkolika

málo

co dít, na stupni, kde vlastn teprve poínal býti

desítiletími,

lovkem,

po-

nad tlesné a duševní úkony skoro ist zvíecké. Vývoj dítte až k jeho plné dosplosti je tedy jakýmsi zmenšeným

vznášeje se

obrazem

kulturního

celého

vývoje

lovenstva od prvních zárodk

vzdlanosti až na naše doby.

Tato

druhu

obdoba mezi duševním rozvojem jednotlivce a celého již leckteré zajímavé pouení; zejména

poskytnula

jazykozpyt dovedl dítte, utvoiti vývoj dítte

vd

z ní tžiti,

sob

obraceje pozornost svou k

jakousi mluvu.

nikterak

pokusm

Arci nesmíme zapomenouti, že

nemže býti zcela samostatným, volným a mu zvení mnoho vcí, k nimž by ono

neporušeným. Vnucuj e£ se

samo sotva bylo kdy dosplo vlastní silou, teba by snad ponkud pomáhalo pipravovati je a raziti jim dráhu Dje se to vycho:

váním, k

nmuž

pispívají

netoliko

rodie a uitelé, nýbrž vbec

4

— všichni vzdlaní lidé, jež

—

50

dít vídá a

slýchá, ano

veškeré výrobky

i

Ode všech

a veškerá zízení naší kultury, jimiž jest obklopeno.

—

které jinak jsou arci jediným tchto cizích zevnjších vliv prostedkem ku povznesení lovka jednotlivce od nejnižšího stupn duševního života až takoka k nejvyššímu bhem nkolika krátkých lét

—

dlužno

a

abstrahovati,

nemá-li se porovnávání prvotních

stav celého lidstva s prvotními stavy jednotlivce státi povrchním, nevdeckým. Abstrahování to arci není naprosto nemožné, avšak Jiná vc, již nev mnohých pípadech pece nad míru nesnadné. zdlouhavý tlesný rozvoj dítte jakož smíme zde pehlédnouti, jest i nedostatek osobních zkušeností, podmínných více delším trváním Tím patrn dít valn života, nežli vyšším stupnm vzdlanosti. pokulhává za divochem a za lovkem pravkým. Nežli totiž lovk ješt dospl k plnému a volnému užívání sil svých tlesných i dupestává

ševních,

býti

samorostlým díttem, jelikož se ho záhy

Konen

již

na zeteli, že zddním po rodiích mohlo se dítti dostati jistých „vrozených" schopností kulturních, které druhdy ovšem lidem na dobro scházely a zmocnilo vychování.

jen

vytrvalým

umlce

i

to

usilováním mnohých pokolení získány býti mohly.

Samo sebou nejmenší

dlužno míti

se rozumí, že

pi he

k

dtské,

ony rozmanité zevnjší vlivy bývají

níž

i

zde,

kde pozorovati

chceme

v dtské svtnici se vyvinujícího, pihlížeti musíme v první

ad.

Koho pi tom ihned nenapadá „hravost" (Spieltrieb), o níž tak krásn promluvil. Nemžeme-liž totéž, co on o he lovka vbec, íci i vzhledem ku specificky dtské hravosti ? Dít tíchiller

zajisté

„jen

tenkráte

si

když v plném

hraje,

díttem, a jen tehdy zcela jest díttem, když

dosplému vzdlanci umní, tím

slova

si

smyslu jest

hraje."

jest dítti hra:

ím

vytvoení

jest

si

no-

vého, samostatného, na skutenosti nikterak nezávislého, ideálního

svta, jemuž tvrce sáni dává zákony

vahy

své.

A

u dítte, na

dle svého

vkusu a dle po-

tento duševní proces nikde nelze pozorovati lépe, než

nž

zevnjší svt ješt nedorazí

na dosplého, a jehož tvoivá fantasie

nad ostatními úkony duševními.

Arci

s

takovou úsilou jako

má ješt rozhodnou pevahu nedostává se dítti za

druhého mocného podntu innosti umlecké: teby života. O byt, o šat, o náiní starají rodie

onoho

—

hrníství,

nejstarší

úlohu, která jim

pidlena

tkaní,

uuje

to

umní,

nehrají

tudíž

pée

to

o po-

stavitelství,

onu velikou

byla kdysi v pravku.

Ostatn nevynalezá sob dít všechny hry samo; zhusta pise jim od soudruh podobného stáí: jet zde jakási sku-

— tená

tradice ve

svt

—

51

dtském. Tato

cenu pro djepis vzdlanosti.

tradice hry

Jesti

má nkdy znanou

na bíledni, že dti, mají-li

nem

za uitele vždy jenom opt dti, jako ve he, celkem nemohou tak rychle pokraovati, jako když se nemu uí od dosplých lidí: hra zachová patrn houževnat svj prvotní ráz. Tato „konservativnost" hry dtské je vru podivuhodná; ješt dlouho zstává na témže primitivním stupni, i když svt dorostlých lidí již dávno jej byl pekonal. A povstala-li hra njaká ped mnohými vky nápodobením poínání si dosplých, zachovává teba prastarý obyej, moderní kulturou na dobro již vyhlazený. V nkterých krajinách Švýcarska udržel se jakožto hra dtská starodávný spsob rozdlávání ohn tením dvou kus deva, jako skoro v celé Evrop

v

mezi dtmi se zachovalo stílení šípem a lukem, foukakou, házení prakem a p. v., a sice i za našich dn ješt, tedy v dob, kdy každý dosplý užívá ne-li švédských zápalek, tedy pece alespo

kesací ocílky a válící mocnosti sotva se již spokojují odpažnicemi, Kruppovymi dly. A když velcí si „hrají'', také ješt

revolvery a

ttkdy zcela vážn za „krále."

stílejí

—

Dti Eskymák

z kuší, a nejlepšího

staví

si

stelce

sob

volí

malé chýšky ze snhu, rovna-

skuteným obydlím i osvtlením rybím tukem, dti australských domorodc baví se hrou „unášení nevst", nápodobujíce takto mrav všeobecný. Tyto hry ddily by se snad dlouho mezi dtmi od pokolení k pokolení i tenkráte ješt, kdyby Eskymáci pivykli jinému spsobu stavení chýší, nebo Australci jinému spsobu ženní se; pak byly by podobnými pozstatky zmizelých zjev kulturních, jako dotené práv rozdlávání ohn a stílení šípem, u nynjších dtí evropských. Odtud plyne nám ovšem tím vtší

jící se

dtských her, pokud se v nich jeví jakási innost umlecká, ve prospch nauky o prvotinách umní. Co pozorovatele umlecké innosti dtí pedevším pekvapuje, ano úžasem plní, jest zmínná již ohromná živost a plodnost dtské fantasie. Povážíme-li, že má lovk dosplý neskonale vtší zásobu právo,

tžiti z

nejrozmanitjších pedstav,

tudíž

i

neskonale vtší materiál pro

svou obrazotvornost, a že nad to jsou u tenosti kterak

mnohem

mu

slabší,

nho

smyslné dojmy sku-

než u dítte, musíme se tomu

vru

diviti,

nejnepatrnjší záminka staí, aby se svou fantasií pišlo

nhož je vytrhnouti nedovede žádný neKus deva nebo kámen pedstavuje ve he asto

do nejživjšího proudu, z dostatek illuse.

osobu, s níž se dít ve vší opravdivosti pouští do nejvážnjšího hovoru a bezhlavá loutka bývá nkdy zrovna nejoblíbenjší. Dít

4*

—

—

52

uspoádati mnohem pirozenji, pravd podobnji, avšak neiní toho. Ne snad, že by se mu nedostávalo k tomu tmi vládne nezídka mrou dostaschopnosti nebo vytrvalosti ale zdá se mu to býti zcela zbytené, ponvadž mu živá tenou

mohlo by

leccos

si

—

—

vypluje okamžit a dokonale každou mezeru, opravuje každou chybu, zakrývá každý nedostatek. Také národové spokojují fantasie

se v

umleckém pravku

když pokroili teba

nejprimitivnjšími tvary že by

tak daleko,

již

i

nco

si

tenkráte ješt,

doko-

lepšího,

nalejšího vytvoiti mohli. Jako za dob nejvyššího rozkvtu sochaství eckého pobožný prostý lid práv onch soch chrámových sob

nejvíce zaátenické,

které byly

nejvíce vážil,

umlecká cena mnohých

tak bývá

obraz

proslulých svatých

i

podnes

a soch, zejména

„zázraných," které požívají nejvtší úcty u poutník, velmi neba jsou obyejn pravým opakem všeho krásného a vkus-

patrná,

dtským i

jen tak

;

nižší stupn umní pohlížeti mu úpln porozumíme a neukivdíme

stupm

nenáhlé postupování ke

spsobem u jednotlivc theorii

Scliillerovu

má

Necht

vždy okem

musíme na

Zajisté

ného.

vyšším

dje

a sentimentálním

si

obdobným

zde známou

pojímání

svta.

necht nepostauje na

podstatné vady,

své

se zcela

Pipomeme

u národ.

naivním

o

theorie ta

i

mu. Avšak

vyznaení rzné podstaty umní starovkého a novomožno pokládati za jisté, že v historickém rozvoji celkem všude panuje jakýsi postup od naivnosti k senti-

dokonalé

vkého:

umní

tolik

mentalnosti.

Postup ten jeví se velmi jasn

i

na dítti.

„Naivnost"

znakem povahy dtské a prvním sentijest každému mentálním naladním, možno íci, jsou neodvolateln pekroeny hranice vlastní dtskosti, poíná chlapec nebo dve dospívati. Kde se však u dítte v píliš asném, útlém vku ztrácí pel naivspecifickým

nosti

a nastupuje jakási sentimentalnost,

aniž by vážnjší,

sentimentalnosti za základ sloužící pojímání života bylo již je to -

se

nco

stup jeho

umní

i nepirozeného a nezdravého podobné píklady. Ostatn jeví

nepravidelného, snad

v djinách

národ

zmínná obdobnost

podlé

od

vždy

také

pravé

možným,

i

jsou

tenkráte,

vyznaujeme

když historický rozvoj

jinými hesly: necht je to

již

umní postup

symbolického ku klasickému a romantickému dle Hegela,

nebo postup od antického k romantickému a modernímu dle Weisseho nebo kterýkoliv jiný.

nami ve velkém, potud

vcech

i

pi

Pokud obrazec takový se shoduje s djialespo v nejpodstatnjších

lze jej stopovati

vyvinujícím se dítti.

— Chceme-li se zde docela

bor umleckých, uiníme

53

—

strun

nejlépe,

rhythnus jeví svou kouzelnou moc

dotknouti jednotlivých od-

když již

zaneme hudbou;

v stáí,

vždyt

nmž

dít teba v ei, v nmž ješt

ješt nedosplo ani k nejskromnjším zaátkm neumí ani státi, ani choditi. Pronáší na p. zcela nahodilé, bezvýznamné hlásky a slabiky, uspoádané ne sice dle njaké melodie,

rhythmu a tlue pi tom hrakou, již práv „taktu" o stl nebo o podlahuZde hlásí se patrn ku svému právu velmi závažný esthetický živel, který bez odporu nazvati dlužno mezi všemi nejstarším; jet podmínn pravidelností, pi všech pohybech tla (ústrojí hlasového ne mén, než konetin) již se stanoviska ekonomie sil velice výhodnou, ba namnoze i nutnou a první stopy jakéhosi smyslu pro rhythmus nalézáme již u nkterých zvíat. Nástroje, které slouží ale

pece

dle jistého

ve zcela správném

drží v ruce,

výhradn rhythmu, tedy pedevším nástroje bicí, jsou skuten hlavními umleckými prostedky prvních stup rozvoje hudby. Záliba ve zvuku hudebním, pvodn patrn ve zvuku vbec, jevící se ustaviným jednotvárným opakováním nebo prodlužováním téhož tonu (nebo pouhého šramotu) dlouho zstává pi vlád. již dít dostalo, dohání asto celé okolí až pímo k zoufalosti. Pozdji teprve opakuje dít alespo skupení zvuk rozmanitjších, jakousi primitivní hudební frási, jejíž podkladem bývá obyejn nkolik krátkých slov; pak mžeme míti teba potšení, slyšeti na p. radostné zvolání: „tatínek už jede!" nejmén stokráte bezprostedn po sob, v téže melodické a rhythmické form, prozpvované neúnavným, pronikavým hláskem. Jsou národové, kteí ve svém umní hudebním dosud se nepovznesli podstatn nad tento stupe alespo nám to, co o Eskymácích na severu a o nkterých ernoších na jihu vypravují cestovatelé, nepodává obraz o mnoho pvabnjší. Že i zpvy našich pedk pravkých pvodn asi nebyly jiné, jest na bíledni. Dále bývá velice zajímavým pozorování prvních opravdu

První bubínek, první trubka nebo pisala,

;

pokus dtí

—

ovšem pokus samostatných, ne snad nápodobení melodií jim pedzpvovaných. Pohybují se v mezích velmi úzkých, užívajíce jenom nkolika málo stup; nápv, jenž probíhá celou oktávou, znaí již valný pokrok. Akoliv jsou pomry harmonické pirozeným základem všech umlých tvar melodických, tož vyvinuje se pece smysl pro harmonii souasných ton velmi pozd, ba dostavuje se nkdy teprve tenkráte, když jakési hudební

melodických

vychování

—

teba

jen

pomocí písní prostonárodních

—

bylo

již

—

—

54

zapoalo a tudíž samostatný rozvoj dítte ponkud porušilo. Jsou dti, které záhy prozrazují nemalé vlohy hudební, pamatujíce sob hned i nápv jen jednou slyšený a zpívajíce jej rhythmicky i melodicky správn, ano bezúhonn a pece jenom s tží rozeznávají konsonantní a disonantní souzvuky. Proto také nesmíme dosplého

—

lovka, umí

jenž

zazpívati,

harmonii

tisíc

nespozoruje,

let staré,

týe, bylo

A

mén

vždy

ek

vzdlaný lovk, intonuje ve vícehlasém zpvu (nebo nežli

tercii

kdysi doba,

stupování

;

na znamenitém stupni dokonalosti. nejenom dít, ale i mnohý dosplý, hudebn

že

modlení v kostelích a ve školách) snad-

nebo sextu, a tudíž

pak

kvintách nežli v terciích zpívá, že byla

„nemusikalním"

více rzných hlas není ješt ani hudební umní, co se rhythmu a melodie

pi spoleném zpvavém

nji kvintu

naprosto

spojení

u starých si,

vícehlasé

nazvati

kdežto

vzpomeneme-li

však i

již

hudb

avšak v

že harmonické

víme,

mu líbí, správn asto ani nejkrutší dis-

každou operní melodii, která se

si

v níž

dvou hlas v

již

theorie skladateli ale

terciích,

i

snadnji v samých

nebudeme

tomu

se

diviti,

zakazovala sice po-

dovolovala za to

soubžné

kvinty a oktávy. se týe umní výtvarného, jest patrno, že u dítte nevlastn mluviti o monumentálních dílech v pravém slova toho smyslu. Nedostávat se dítti ani patiných k tomu podnt, Avšak základní tvary, jež spatuani sil hmotných k provedení.

Co

mžeme

jeme na monumentálním umní nejnižších stup, jeví se i pi rzných hrách dtských. Nkteré primitivní konstrukce dostavují se sami sebou, zcela pirozen, když si dít ped našima oima bez cizí pomoci a beze vzoru buduje z devných špalík nebo z karet,

jako

dostavovaly,

se

když

národové, povznášející se k prvním z

ped

stoletími

stupm

a

tisíciletími

vzdlanosti, budovali

hrubých, neotesaných balvan. Zdaliž známé pomníky balvanové

(kdysi

nesprávn „keltickými" zvané, jako meuhíry, dolmevy a j. v.) hraky obrovských dtí? A úloha na p.,

nevypadají skoro jako pokrýti

—

vtší místnost deskami, nesáhajícími ode zdi až zase ke

zstává toutéž, nech se již jedná o primitivní stavbu kamennou (ovšem ped vynálezem klenutí a bez použití krovu devného) nebo o stavbu z karet nebo malých devných špalík: eší se jednoduše postupným peníváním jednotlivých desek. Porovnání taková nejsou snad zcela zbytené híky beze vší dležizdi,

tosti,

nýbrž ukazují nezvratn, že

velmi na snad, že

mohou stejn

jisté architektonické

povstati u

tvary jsou

mnohých národ, teba

— souasn

—

55

a docela samostatn, a že tudíž archeolog

musí býti

dosti

opatrným, aby ze struktivních podobností prvotních staveb nesoudil

vždy na stejný jejich pvod. Z umní figurálního nebo chceme-li: obrazného, pstuje dít

obyejn

arci

více

kreslení

než-li

plastiku.

Píina

je

patrná:

k onomu mívá celkem více píležitostí a více prostedk, než k této, ana tužka a papír již záhy bývají hrakou nad jiné oblíSamo sebou se rozumí, že z tohoto úkazu nikterak nelze benou. souditi na relativní stáí onch dvou umní ve velkém rozvoji kulturním; zdát se naopak býti mimo všechnu pochybnost, že plastika u všech národ mnohem díve dospla k jakémusi stupni dokonalosti, než malíství. Podobnost výkres dtských s prvními pokusy národ mén vzdlaných je namnoze vru pekvapující. Francouzský abbé Domenech uveejnil ped lety paížské akademii

vd

pedloženou

adu

vyobrazení, pocházejících prý od jistého nyní

Za nedlouhý

vymelého kmene indiánského.

ji/

ovšem, že byl celý fikován

—

výkresy

uený

svt,

dítte

z

pede

as

objevilo se

všemi pan abbé sám, mysti-

farmerské rodiny nmecko-ainerické!

pouhá možnost takovéhoto, teba jen doasného klamu mže býti dokladem oné znané podobnosti umleckých výkon dtského vku jednotlivc i národ: ím dále však si všímáme

Již

nám

jednotlivostí, tím zajímavjších

k

vyobrazení

lidské

(pímky, kruhy,

výsledk docházíme.

postavy.

Nejjednodušší

jsou základem výkresu;

elipsy)

nejsou o nic více karakterisovány, než-li

aby byly poznány; množství vlas,

naznauje

se

obmezeným

toliko

zub

Hleme

tvary

na p.

geometrické

jednotlivé ásti

je nevyhnuteln zapotebí, (pi stromech také lupen)

potem

jich,

jakoby obrácenou

hyperbolí, tak že se nepodává pouhý dojem celkový, jako v

umní

masy neúinkují co masy, nýbrž jenom jednotlivými representanty, takoka „deputacemi". Všechno to jsou stálé znaky umleckého zaátenictví, nech se jeví kdekoliv. Pokusy, inné s vtším potem dtí rzného stáí, ukázaly, že u nich realistickém, již vyvinutém

:

takové chyby perspektivní, které nalézáme na primitivních památ-

kách umleckých, dostavují se píliš pravideln, než aby mohly býti považovány za nahodilé, toliko nkterým národním individualitám zvlášt píslušící zbytné, obtíže

poklesky,

a ne za všeobecné

pímo

ne-

ponvadž pirozené prpravní stupn umlecké. Nejvtší pi kreslení lidské postavy spoívají na p. v tom, že jisté

ásti tla lze velmi snadno karakteristicky podati v profilu a velmi nesnadno z pedu ili „en face", kdežto o jiných zase platí pravý

— Žádný zaáteník

opak toho.

nekreslí tedy celou postavu

kombinuje oba spsoby,

56

—

—

ani

dít

ani

v profilu nebo

ímž ovšem

celé

tlo

nedosplý národ

celou jest

en face,

—

nýbrž

jakoby skrouceno.

Nos bývá, jak známo, kreslen vždy ze strany, oko pak z pedu, nech již obrys hlavy jest podán v profilu nebo en face. Také nenáhlý postup ku správnjší perspektiv obrazu dl se, alespo

vci týe, v umní starých Egypan nebo Mexikán se dje u dítte odkázaného k vlastnímu pozoronenavádného cizími pedpisy a vzory. Barva úinkuje na oko mladistvého umlce pedevším jen

co se hlavní

práv vání,

tak,

jak

svou fysiologickou jakostí, svou živlovou podstatou práv tak, jako zvuk úinkuje na jeho ucho. Pi prvních pokusech v malování užívá

dít barev

— opt v souhlasu

s

rozvojem

jen na ozdobení a oživení výkresu, dávajíc

jistým zamilovaným barvám.

Hoch, jenž

barvu žlutou nebo modrou, nedlá

nebo

lovka tmito barvami

si

umní

pi tom

ve velkém arci

—

pednost

na p. zvlášt oblíbil pražádné výitky, když kon si

Musí teprve nkolikráte upozornn na to, že není modrý, ani lovk žlutý ale potom ješt dosti asto se vrací ku své pvodní manýe, jelikož je mu z poátku ponkud nesnadné, zíci se svtlých, živých barev spektrálních a dávati pednost tonm temnjším, kalným, „lomeným". Je to skuten již dkazem jakési dosplosti, když dít poíná užívati barev dsledn k vrnému podání pirozené barvikoloruje.

k

býti

—

i

tosti

pedmtu,

starovké:

jejž vyobrazuje.

pvodn

smrem bralo se umní ist smyslová, živlová úin-

Tímtéž

byla platnou jen

i

pak vládl teba jakýsi symbolický význam její (staí Egypané na p. barvili na svých malbách lidské postavy rzn dle rzného stavu a kmene) a teprve pozd a nenáhle rozhoduje

nost barvy,

pirozenost a vrnost barvy. Leckterý národ k tomuto poslednímu stupni ani nedospl, konalil;

ba možno

i

a

jinak

umní své znan zvelebil a zdouvdomlé snahy po správnosti

íci, že vedle

perspektivy zejména zúmyslné nápodobení pirozených barev tvoí

uritou hranici mezi písmem obrazným a vlastním malístvím. Že také, co se volby a naivního pojmutí pedstavených scén týe, pozorovati lze nemalou obdobnost umní dtského s nejstaršími pokusy umleckými vbec, jest patrno. Zejména dlužno poukázati zde k jakési epické pohodlnosti a kronikáské zevrubnosti vypravování, kterou nalézáme

ního popudu, jako staroasyrských.

práv

tak u dítte kreslícího z vlast-

na umleckých památkách staroegyptských a

Vbec

ze všeho tohoto porovnávání plyne poznání,

í)<

že prvotiny

umní

rozenou vrnost, šlenkového,

nemly

obrazného

illusi,

za

úel

ani krásu ani

pi-

nýbrž pouhé ustálení jakéhosi obsahu my-

že tudíž byly více obrazným písmem,

než-li

umním

v obvyklém slova toho smyslu.

O skuteném básnickém tvoení u dítte arci nelze ani mluviti, dokud nevládne patin svým jazykem mateským. Avšak již spsob, jakým si poíná, než-li tato vláda ješt stala se dokonalou, jest nad míru zajímavý a pouný. Upotebování získané již zásoby slov k vyjádení nových pedstav, což se skoro vždy dje pomocí názorných podobností, metaforických obrat, jemný dar pozorování, jenž mívá za následek vynalezení celé ady trefných epithet osob vcí, asté vracení se jistých typických spsob eení, jako i stupování, nášení,

opakování,

podporovaná

kontrastu,

obyejn

dlo se v pravku a dje se asi spsobem, jako u dítte. nosti jazykové,

e

vbec

živá

drastinost

—

ped-

vhodnými posuky to všechno dosud u lidí mén vzdlaných tímtéž i

ím

dále však

dít pokrauje v obrat-

tím více tratí na samostatnosti vývoje svého; jet

nejdležitjším

prostedkem vychování

i

vyuování a proto

pivádí do mysle dtské valným proudem myšlenky nové,

záhy

již

cize.

Mimo

to schází dítti také

mnoho vážných

podnt

duševních,

poátky takoka ani pedstaviti nemžeme. Z píin tch zstane obor umlecké innosti poetické u dítte obmezen vždy dosti úzkým kruhem obsahu i formy. Avšak pece je valná ást veškeré dtské hry básnickou improvisací, zejména dramatickou; mezi díttem

jako náboženských, hrdinských,

erotických,

bez nichž

si

básnictví

a loutkami odehrávají se celé

ady

souvislých scén, jichž živému,

na mnoze oste karakterisujícímu dialogu,

ve svém plynném toku právem se obdivujeme. O bohaté obrazotvornosti dtské byla již díve uinna zmínka: jakmile ta se jednou rozpoutala, jest pramenem vru nevyerpatelným. Také pohádky dti rády improvisují a ne vždycky spokojují se pi tom pouhým nápodobením toho, co slyšely; kdo takovým improvisacím nkdy nepozorovan naslouchal, ví, že se dít do pravého pohádkového tonu mnohem lépe vpraviti umí, než-li leckterý dosplý básník. Vždy jest pohádka jednou z nejstarších, nejprvotnjších forem básnických, a sice práv dtské povaze blízkou, píbuznou. Konen dotkneme se také ješt spsobu, jakým se chovají dti naproti cizím dílm umleckým tedy jakožto obecenstvo. Poínají si tak, jako národové na nižším stupni umleckého vzdlání stojící. Líbí se jim pestrost, živost, rozmanitost nejen na ani na okamžik se nezarážejícímu,

,

;

— barvách

(strojí-li

ústupek

inný

—

58

rodie své dti

jaksi

vkusu dtskému), nýbrž

„kiklav", je to vlastn na myšlenkách, a tomu

i

rozhodn pednost, které jejich fantasii nechává co možná volnou ruku, více všeobecn naznaujíc než do podrobná provádjíc, kdežto je dílo v každém ohledu hotové, až k illusi dokonalé, nkdy zstavuje teba chladnými. Ohledem k tomu vru nemže býti obecenstva vdnjšího a shovívavjšího nad dti: Pak-li my na p. tžce snášíme každý nedostatek a

umleckému

dílu

dávají

každou nesprávnost úpravy divadelní, básníkovo dílo samo bylo

a jen

když nás

tenkráte,

uchvátilo a nadchlo, na nedokonalost

již

zevnjšku pro okamžik zapomínáme, ani sebe nápadnjší nedostatek práv

tož dítti

nepekáží v

illusi

tak, jako obecenstvu za

dob

Shakespearových nevadilo tehdejší primitivní zaízení jevišt, ano,

ekm

nevadila nehybná škraboška a mnohá jiná i starým zvykem posvcená scénická zvláštnost. Dít také samo již bezdky cítí svou píbuznost s národem zaáteníkem a sympathisuje s ním. Hošík, jenž povyrostl v a v Mnichov, mezi vzácnými dojmy umleckými, díval se na nejdokonalejší výkony sochaství a malíství vždy zcela klidn, aniž by jakýmikoliv poznámkami jevil svj zvláštní interes. Jakmile však spatil njaké dílo archaické nebo archaisující, již to v jen hrálo a okamžit zaal to

jako

ím

nm

— svými vlastními pokusy porovnávati: tak nedovedl" nebo „To mi jednou podailo — lépe"

posuzovati a

„To bych

se

:

již

se

mnohem

atd.

Tchto nkolik myšlenek snad postaí, aby se tená pesvdil o dležitosti bedlivého pozorování umleckého ruchu v dtské svtnici, a nejenom pro psychologii a srovnávací djiny umní, nýbrž i pro vychovatelství, které práv v oboru krásných umní

mlo

by se pedevším jednati o tom, jak by se pirozeného postupu djinného vhodn mohlo užíti ve prospch prvního umleckého vychování. Avšak nejenom pouení dosud je v plenkách: zde

mrou, pak-li se zabýváme díttem-umlcem mže býti námocný ist esthetický dojem nás odmuje.

nalézáme hojnou i

i

zoru vznešenjšího, krásnjšího, notlivce

než-li je ten, jenž v

spatuje miniaturní djiny celého

lidstva,

v

život jed-

umleckém

mikrokosmu dtském stopy makrokosmu umní svtového, v jediné monad odrážející se obraz abychom s Leibnitzem mluvili

—

—

všehomíra? '

^^gž^

O

prvotinách

umní

výtvarného.

I ední

do šeré

hloub

djepisu

stráže

dlužno zajisté pošinovati vždy

nebo památky, o nichž spis o djinách umní, jsou

minulosti;

úvodní kapitoly našich velmi daleky,

umní

aby

skuten

stupe umní. S tím pak vlastní „historické"

patrn

pedstavovaly nejprvnjší, prapvodní

souvisí

kruhy

pojednávají

toho

již

i

další

mimo vru pebohatá!) ne-

požadavek, aby látka

nastádaná

(a

zstala djepisu neprospšnou, ba spíše aby s djepisem samotným nenáhle splynula. Obvyklé obmezování se historik umní na jisté privilegované kulturní národy starovké, rovnž i pánovité pohrdání všemi ostatními snahami umleckými, jakožto pouhými

a

„kuriositami", musí pestati, má-li djepis umní zaujmouti písné stanovisko vdecké. Za tím úelem dlužen djepisec umní podati pátelskou ruku nejen národopisci, ale i psychologovi,

anthropologovi, geologovi

—

eknmež

krátce:

pírodozpytci,

ano

sviti se nkdy jeho vdcovství, aby základ položil jakýchsi „Pradjin umní", které by se pipojovaly ostatnímu bádání pradjinnému ili prehistorickému, vhodn je doplujíce. Není ovšem nouze o cenné prpravné práce v oboru tom; avšak jsou tak osamotnlé a rozptýlené, nad to i z tak rzných hlediš projednané, že pro zaátek bude vru dosti nesnadné, dostati je všechny pod jednu stechu, arci aniž by se jim inilo násilí. O jedné tchto prprav budiž zde uinna zmínka hlavn i

že pomocí její

proto,

djinách totiž

tiny

*)

octneme se pímo u záhady, která v pramezi elnými a základními. A. Conze

zajisté jest

šastnou rukou nedávno opt uvedl na denní poádek „Prvo-

umní eckého"

veškeré

patí

umní

ostatní

zajisté

V

*); jedná se umlecké výroby

o skupení starých vaz, které od

ekv

podivn

se

liší,

jelikož

do dob nejstarší asijské vlivy pedcházejících. „Malby

aktech vídeské akademie vd. LXXIII. 221.

Tída

íilos.-bist.

Sv.

LXIV.

505.

— ist

jsou

dekorativní;

okrasy

ar, pímých rozmanitých onen

živel,

z nejjednodušších

sestrojeny jsou

smr

alespo velmi vzácné."

jsou

—

62

a prost kruhových; jiné kivky

„Potud schází

jenž pochází z nápodobení

tm

tvarm

pedmt

však objevuje se v postavách zvíecích, jimiž

ten

nejkrajnjší míra ozdobnosti váz

tohoto slohu

zvíecí pak jsou ostatním hravým

tvarm

.

na dobro

pírodních.

.

Tyto postavy

.

lineárním docela

sobeny: rozplývají se samy v jakási schémata lineární." lidské se nalézají,

docela a

pi

zídka.

porznu

ponkud uritji

tak rozhodnou protivou pozdjších

slavný

stávají se

orientalisujících,

skupením

zvláštním

Conzeho pedevším

znatel-

se vyskytujících, nelze mluviti o jakémsi

Všemi zde uvedenými znaky

pochybnosti jsou

pispPostavy

Tvary bylinné však scházejí skoro

výkresích lupenatých vtví,

ných, avšak jen stylisování.

a

Živel

dovršena jest

pro

sebe.

Z

nádoby

tyto

že beze vší

pedchdc

Semper upozoroval*) na nalézáme skoro v celé staré u Kelt, German a Slovan,

architekt G.

shodu tchto ozdob s onmi, jež Evrop, nejen u eko-Ital, ale i

pvodn

tak že bez odporu jeví se býti vlastnictvím, písluševším

ješt nerozdlené eledi indoevropské. Conze s tím úpln souhlasí, rozvádí to ješt dále a poukazuje zejména k tomu, že ono úinkování umleckých živl asijských, které v ecku tak záhy se udalo, bylo vlastn pece jenom tímtéž jedním velikým pevratem kulturním, jenž v odlehlejších ástech Evropy teprve o tisíciletí pozdji se ukonil, arci zde hlavn prostednictvím celé v pravlasti

Rek

a Ital, tedy

již více

nepímým psobením

východu.

Akoliv pak Conze staroevropské ornamenty nazývá „mnohem primitivnjší"

než ornamenty pravé orientalské a

ecké

v nichžto jisté prosté tvary „již" se nevyskytají,

sující,

orientali-

tož

pece

kmenový rozdíl mezi národy Asie a Evropy. jemuž v tomto pípad sluší, aby souasné, na

hlavní váhu klade na

Jakožto historik,

vzájem se kížící živly a jejich vlivy rznil a oddloval,

mjž

k tomu své právo. Avšak na tom nesmíme pestati. Nebot na oné rozdílnosti slohu staroevropského a souasného asijského má vtšího podílu, než rznost národní, dozajista rzní/ stupe vývoje umní. „Geometrický ornament jest vbec zjev prvotní, prisi

11

pedstavuje nižší, pvodnjší stupe umélosti, jenž od každého národa (tedy i od Asijc) musil býti dostoupen a pemární,

")

„Der

Stil"

I.

480.,

II.

131., VóH.

— konán díve,

—

63

nežli vypoclobovdní

pedmt

pírodních, jakožto zjev

Pokud pak poátky tohoto posledního na staroevropských nádobách spatujeme,

podružný, sekundární, mohlo pijíti na denní poádek. zaujímá

teprve

pedmt

kruh

úzký

dosti

svými ješt zetelné stopy svého

pvodu

Vypodobující tvary souasného

ckých.

dosti

vymanny

nýbrž tento poslední jest

vypuzen

tomu nejsou

toliko

území, jelikož

konen

i

umní

také íše bylinná

umní

tvary

východního naproti geometrického,

valné ásti svého nkdejšího

stvím útvarným koná služby ornamentální. vyvinutjší, starší,

prozrazuje

pout tvaru

z z

a

íše forem geometri-

z

svým bujným bohat-

se

Bylo umní východní

evropské pak prvotnjší, mladší.

naznaenému zde pedevším objasniti spsob vznikání umní, t.j. musíme hledti, abychom se pesvdili, zda-li vypodobení ili obraz nemže snad pece býti zrovna tak zjevem prvotním, stupnm zaáteným, jako tvar geometrický. Chceme-li odvodniti všeobecnou platnost

postupu

umní piknutou, musíme

Jakmile klade se otázka po jak samo sebou se rozumí,

umní

si

pvodu umní výtvarného —

—

zde prozatím,

jest pochopitelno,

kteí podstatu krásna umleckého spatují v jakémpomýšlejí ihned na vrozený lovku pud nápodobení. Než, v obou tchto pípadech jedná se patrn o „nápodobení" zcela rzného spsobu. Nápodobivost, pud to v íši zvíat siln rozšíený, vztahuje se k opakování jakýchsi posuk že zejména

koliv

a

ti,

„nápodobení",

úkon

po jiných živých tvorech a

mže

tudíž

býti

nanejvýš

pirozeným základem umní posunkování, mimiky, nevysvtluje však nikterak vznik umní výtvarného. Z druhé strany zase nelze ovšem pochybovati také o tom, že pud nápodobení, i pi civilisovaném lovku nkdy velmi živ se osvdující, valn pispíval k nenáhlému rozšíení a sevšeobecnní jako všech kulturních pokrok vbec, tak zejména i umlecké produkce a krasochuti. „Nápodobení", o nmž se mluvívá v oboru umní výtvarného, písn-li to vezmeme, ani nezasluhuje tohoto jména; jest vlastn „zobrazením", nebo chceme-li: „vypodobením", a sice vypodobením tvaru njakého zevnjšího pedmtu pomocí naší innosti, na podajnou hmotu psobící. Tato innost, tedy posunk, jest pouze prostedkem vypodobení, ne pak jeho cílem a úelem, jako pi vlastním nápodobení. Budiž si pud, nápodobiti cizí posuky, jakkoliv rozšíen v živoišstvu: stopy njakého vypodobování ili zobrazování ve smyslu

Ba možno

íci,

že

i

umní

lidé

výtvarného,

sotva asi lze prokázati.

na nejnižších stupních vzdlanosti, jako

-

—

64

tém

nižádný smysl pro umlecké na p. divochové nebo dti, vypodobování neprozrazují, teba by vlastní pud nápodobení byl u nich sebe vyvinutjší. Schází jim práv hlavní vc: pojem

on pedpokládá úkony pokroilého již života duObraz podává nám pouhý zjevný tvar pedmtu, nedbaje

obrazu, jelikož

ševního.

totožnosti látky, ba ani absolutní velikosti

pvodní

se abstrahovati od látky a od

;

pi

jeho vnímání musí

velikosti ve

prospch formy.

Této úloze však neumí ješt dostáti myšlení na nejnižších stupních

rznní

svého rozvoje;

látky a tvaru pevyšuje jeho schopnosti.

pomrn nevelkými

Zvíe svádno bývá že

zamuje pedmty

bezvtvý rovalo

ním

a

pe má se

rozliné;

docela

lovka. pesvdilo, že

kráí dále

nevšímá

—

pak

si

o

jakémsi

jakožto „obrazu"

lovka

nepoínal

kolmo vztýený kámen,

Ale jakmile bylo omyl svj spozo-

za

vc

jiným, zcela rozdílným,

lidskému,

podobnostmi zevnjšku,

již

ta ovšem není lovkem, nýbrž pak upouští vztahovati ji ku zjevu

nahodilé podobnosti té a lhostejn

onoho

pojímání není

ei.

stromu

nebo

Pvodn

A lovk?

kamene zajisté

Teprve když jeho život duševní tak se byl rozvinul, že vládne bohatstvím vnitního svta myšlenkového, které živost smyslové pítomnosti netoliko vyvážiti ale i pekonati mže, si jinak.

povznáší se u

vci

nkolika málo

znak

lovka podstatn nad stupe zvíecí, dospl k hotovému pojmu obrazu. Shoda

názor

té

aniž by však ihned již

staí

nost nedostatek podobnosti slunci

spatuje

vz

boha,

mu

po

pípad

snadn

zúplna, ana obrazotvor-

nahrazuje.

ve blesku jeho

šíp,

Tak jako na p. ve v

erném mranu

pak zlého draka, má i jistá pitvorná skaliska za postavy zvíat, lidí, kouzelník, t. j. za ony samotné (nech na vždy již skamenlé, nech jen v okamžiku odpoívající) a ne za pouhé obrazy jejich. Také fetiš, ano i sama modla pi náboženských názorech již vyvinutjších, je ctiteli ne snad obrazem nebo symbolem, nýbrž pímo skuteným zástupcem, takoka duplikátem píslušné bytosti a dle toho také bu dobe, bu zle se jím nakládá. I na to si zde vzpomeme, že divochové nkterých kmen domnívají se vládnouti tlem i duší svého nepítele, pak-li mají v rukou jakoukoliv ástku jeho tla anebo njakou, teba sebe primitivnjší, podobiznu jeho. Takový názor mohl patrn povstati jen z toho, že podobizna, jakmile jen prozrazovala jakýsi vztah k osob, již pedstavovala, pvodn považována byla hned za skuteného „alter ego" a ne za pouhé vyobrazení nepítele. Vždy zachoval se z toho leckterý pozstatek až do doby nejnovjší; sem patí na p. všení

— pi emž

„in effigie",

65

—

se podobizna

dokonce teba

srazila

až na

pouhé psané jméno. I moderní vzdlanec nemže se zbaviti myšlenky, že podobná exekuce jest pohanním na oné osobnosti jinak mu je snad velmi nesnadné, vmysliti skuten vykonaným, se úpln do onoho prvotního stavu kulturního, jemuž pojem obrazu ješt docela scházel. A pece mže obdobné zjevy denn pozorovati v nejbližším okolí svém: hrající si dvátko chová a konej ší

a

poleno do šátku zaobalené, chlapec jezdí na holi, kterou brzo popohání,

stavu

oba v okamžiku hry mají pedvypodobeného nebo symbolisovaného, nýbrž

brzo zase chlácholí,

ne snad jen

ale

patrn pímo skuteného dcka, skuteného

vážn do

se zcela

Jde o

této

a zahloubávají

lovka mohl

jak se pojem obrazu u

to,

kon

pedstavy. vyvinouti?

Dotené zamování tvarem sob podobných avšak hmotou rzných pedmt pírodních mohlo optným opravováním poznaného omylu arci vésti ke zkušenosti, že mezi tvary nejrznjších vcí mohou klamavé podobnosti, které pozornost naši neodolateln poutají. Ale z takovéto zkušenosti, zdá se, bývá pece jenom ten následek, že lovk pi budoucím vnímání má se více na pozoru,

býti jisté

pípad

v nejlepším

ponkud

že pojem obrazu,

nanejvýš,

jinak již

se vy-

Avšak ona zkušenost nikterak nestaí, aby pímo z ní povstal pojem obrazu; k tomu je a ten zapotebí vydatnjšího pramene, nutkavjšího podntu vinující,

se

tím utvrzuje a tíbí.

—

nelze

nám

niem

spatovati v

poteb lovka,

nezbytné

jiném,

než v záhy

se objevující

již

znameními a pomníky

ustáliti jistými

jakýsi uritý, sdlení hodný obsah myšlenkový. tyto pomníky pvodn asi nebyly, než ostatn nikterak tomu nepekáží, že se pozdji ustaviným nápodobováním mohly státi konvencionelními. Který-

Patrn

tato znamení,

libovolnými,

koliv do

což

oí

bijící

kámen stail lovku pravkému, aby jím pro z píin jakýchkoliv; nkolik

vždy vyznamenal njakou místnost libovolných

vrub nebo uzl

dostaovalo, aby jimi

adí poznamenal

jakožto vlastnictví své.

poteby

jakož

životní,

i

zbra nebo

ná-

Teprve pibývající zevnjší

vzmáhající se vnitní zásoba myšlenková

nenáhle spsobily nutnost, rozmnožovati ona znamení, ony pomníky, a tudíž je

ili

differencovati

i

nucena, vztahovati je blíže k je s nimi,

posledních,

tím pak všímati a

dle

rozlišovati.

karakteristických

si

možnosti

takovým stávalo se znamení,

Tak vidl

pedmtm

naznaeným i

vhodn

pvodn

z

nich

asi dosti

se

lovk

a porovnávati

zvláštností tžiti.

tchto

Spsobem

jednoduché, ne-

5

—

66

-

náhle složitjším, novými význanými rysy bohatším, doznalo také

poteba

byla-li toho

—

dkladného petvoení: všechno

—

ovšem býti naznaeno, a ve smyslu to

k tomu, co mlo pirozenou cestou karakteristiky tvaru až konen znamení stalo se obrazem naznaeného pedmtu, jakožto svého vzoru. Teprve na tomto stupni, dosaženém ostatn jen ustaviným postupem a pechodem, nikoliv náhlým skokem, možno nejbližším vztahem

s

—

vyvinující se z toho

právem mluviti nebo

zárove

o jakémsi

„nápodobení" ili pesnji „vypodobení"

pedmt

„zobrazení"

nejlépe

pírodních, jakož

se vzrstající podobností znamení

teprve

i

stoupá ona radost ze

pak ovšem mže vyvinouti jakýsi Za vlastní však pramen tvoivosti, za historický princip innosti umlecké nesmí onen pud býti považován. Jest proto na bíledni, že umní obrazné pvodn k takovým službám bylo ureno, které je staví blíže našemu písmu, než-li tomu, co dnešního dne rozumíme „krásným umním". Než obrazné vypodobování nepedpokládá toliko jakousi duševní zralost, nýbrž i zrunost ve tvoení forem geometrických, již

samotného tvoení,

z

níž se

habituelní „pud zobrazovací".

nikterak nesmíme podceovati. že provedení

i

Není zapotebí žádného dkazu,

nejprimitivnjšího obrazu, jakmile

má

jenom

míti

njakou znanjší podobnost, žádá vycvienost a jistotu zraku i ruky, jež se nám snad nyní zdá nepatrnou, pece však kdysi od našich pedk musela pracn býti získána dlouhým zkoušením. Pedevším musela vle ruky smím-li tak íci býti již jedno s vlí oka, zrunost oné musela býti podrobena pohyblivosti tohoto, nežli se lovk stal schopným smlé myšlenky, aby sám vytvoil nco zevnjšímu pedmtu podobného. Pak vyžaduje i nejhrubší

—

—

obraz jakési odhadování okem, jakousi disciplinu prostorného najež se nejpirozenji a nejrychleji vyvinují jenom viného užívání nejjednodušších prvk geometrických a zírání,

dalšího skládání v útvary složitjší.

lovku

práce, jenž

Jesti to

z ustaz jejich

pirozený mechanismus

sjednal schopnost umleckého zobrazování

tvar

pírodních. Tento mechanismus spsobuje, že nejpohodlnjší, tudíž i

nejastjší pohyby více

geometrické,

opisují jisté základní

pedevším pímku a kivky kruhové jakož

Vzpomeme sob jenom vrtání,

mén pesn na tení,

toení (soustruhování) a

škrábání,

p. v.,

totiž

drhnutí,

i

áry

eliptické.

broušení,

na stopy, jež takové

mimo to, že i nejnemotornjší zaátky vedou práv tak ku pravidelným geometrickým

práce zstavují a pozorujme pletení

a

tkaní

„vzorkm", jako první pokusy hrníství vycházejí

z

tvaru kruho-

—

—

67

vého, jenž se zjevnou výhodností svou tudíž

valy se

takoka vnucuje. Vyskytošat a byt, dílem

hotovení zbraní a náadí,

neoekávan, z isté mechanické nutnosti, dílem pak pouhých ohled k 'prospšnosti geometrické tvary, jež lovk

bezdky z

pi

tímto

a

spsobem

O

brzo

i

sob

pak následkem

též oblíbil, a jež

jak náleží ve své moci,

to šlo,

busi

znamení,

seznal

ml

dávného cviku ruky," když o

aby jich použil jinak,

tak že

busi

mu

„šly

od

za výmluvné

toliko za milou ozdobu.

znamení a jeho nenáhlém postupování k obrazu byla

již

e. Rozumí se samo sebou, že toutéž cestou rozlišování a vyznaování (differencování a karakterisování) vyvinula se z fetiše za živého pokládaného asem svým modla ili idol žádající sob podobnosti, aniž by ostatn svého náboženského významu musel pozbýti. Avšak i zde mohl lovk upotebovati pece jenom takových rozlišujících jinak

patin

a

obeznámil.

význaných tvar,

Konen

ze pohled na první pokusy kreslících

znázoruje velkou dležitost,

již

se kterými se

byl již

budiž zde ješt pipomenuto,

dtí a divoch bezprostedn

mají v prvotinách obrazného vy-

podobování tvary geometrické. Pímkou, trojhranem a tverhranem z ní povstávajícími,

kruhem a pak teba ješt

je zásoba tvar, z nichž se na

p.

skládá

elipsou

vyerpána

spsobem obyejn

velmi

jednoduchým obraz lidského tla v nejrozmanitjších postaveních a polohách. Co se tkne ozdoby, ta patrn pedpokládá, že se zalíbily

již

lovku

Pak

kladem.

teprve pokouší se

kde ani nepovstávají nejsou

(geometrické)

tvary,

lovk

samy sebou,

z

které

jsou

jejím

o jejich provedení

nutnosti

i

zá-

tam,

mechanické, ani

podmínny njakým zvláštním úelem. Tím dosvduje, že onch dívjších motiv nepudí již pouhá látka

ho k opakování

nebo pouhý úel, nýbrž jedin interes na jí

samotné.

Teprve tím je dostoupeno

teprve tím je pipraveno

chceme-li

vbec

form

co

stanoviska

povznesení se emesla k

hranici mezi

obma

form, k vli esthetického,

umní

— a

považovati za platnou.

Nazýváme-li znamení nebo pomník monumentálním,,

ozdobu

nebo okrasu pak ornamentálním principem umní, tož sotva se již potebujeme obávati njakého nedorozumní stran smyslu obou tchto výraz. Ze znamení nebo pomníku arci nemusel se vyvinouti vždy skutený obraz; mohlo také zstati ryze formálním, takoka umlecky sestrojeným „pamtním uzlem", jako v architektue z druhé strany zase mohla též pouhá okrasa pijmouti do sebe živly obrazné, jako v arabesce. Dále dlužno patrn bráti slovo ;

5*

—

68

-

„monumentální" v jeho pvodním, prostém smyslu; všechno veliké, asto do nho vkládáme, je v tomto pípad vcí Shrnenie-li pak, co dosud bylo eeno, objeví se docela vedlejší.

vznešené, jež

nám

následující

asi

historický

pomr

mezi prvky umlecké in-

Východiskem jsou bez odporu nejprostší formy geometrické,

nosti:

v nichž nic jiného nelze spatovati, než sladký plod práce. Teprve

když ozdoba ryze geometrická dosáhla

jistého, za

rzných

pomr

zaíná upotebování její základarci rzného stupn znamení, tedy ve smyslu „monumentálním", ních tvar jakožto k naznaení jistých myšlenek. To vede pedevším k vlastnímu umní „nápodobujícímu", k obrazu, a pak-li vzrstající radost z umleckého zobrazování i tam platnou se iní, kde nejde o vytknutí myšlenky, tedy o žádny interes látkový, také k užívání pírodních tvar ve smyslu pouze „ornamentálním", k ozdob obrazné. Dlouhý as po tom sice zstává tuhá geometrická forma dokonalosti,

vládkyní a mistryní umní, ale nikoliv na vždy. Díve nebo pozdji pichází as, kdy tvary obrazné naproti ní stávají se volnými a samo-

pak tím vrnji a živji pedstavují

statnými,

za

pírodní.

A nech

to

zdravý

život

umlecký vždy

tíhne

pedmty k

jakési

pece pírody konen geometrický ornament úpln Ovšem nesmjí nás takové pípady svádti, abychom

rovnováze mezi tvary geometrickými a obraznými, stává se

nkdy,

že zobrazování

vyhlazuje.

zobrazování pírody pokládali za zjev pvodní, prvotní.

Nezdá odporovaly

domnnky,

že by positivní výsledky

se,

náhledm jež

o

vci

archeologického badání

zde sdleným; zato tím astji jim odporují té,

arci

skoro jen píležitostn, pronášejí

Vtšina jich drží se totiž toho, že prý pírody" „nápodobení bylo prvním krokem, jejž lovk uinil na dráze umní. A pece jest mimo všechnu pochybnost, že na p. klikatá ára (cik-cak) jest mnohem starší formou umleckou, než ornament bylinný, že se dostaneme k pouhému znamení, když rozvoj obrazu sledujeme zpt až k jeho nejprvotnjším zaátkm, že porozumní obrazu, ješt více tedy jeho vytvoení, pedpokládá

jednotliví

zkoumatelé.

takové okolnosti, které nepipouštjí, aby místo v djinách

mén

umní.

mu piknuto

bylo první

Zní to snad paradoxn, ale proto pece

pedmt

pírodních,

tedy

pouhé „nápodobení", pedpokládá vyšší stupen vzdlanostní, samostatué tvoení forem geometrických.

nežli

to

není

pravdivé:

zobrazování

O

nejstarších stopách

umní

evropského.

1.

Jiistá ást

jižní Francie,

zejména krajina Perigord (nynjší

departement Dordogne) v dobách pravkých obývána byla sobolovci, kteí pekvapujícím zdarem svých pokus v umní výtvarném vy-

nad ostatní souasníky sob, nýbrž i nad mnohé se usazovaly ve stední a západní Evrop a v jiných oborech teba k nepomrn vyšším stupm osvty donetoliko

nikali

národy,

sply.

jež

pozdji

Tomu nasvdují

hojné nálezy, ne-li ve všech jednotlivostech

úhrnného významu a všeobecného všem pochybnostem vzdorující. Bezdky vnucuje se nám otázka, zdali z tchto památek lze nco vážiti pro djiny prvotin umní evropského, jinými slovy: zdali možno pivésti je v jakési spojení s ostatním umleckým ruchem dob nejstarších, z nhož se nenáhle, bhem mnohých století ba tisíceletí vyvinulo umní pítomné. Za nejstarší smíme považovati ty kresby a ezby, jež provedeny jsou na kostech zvíat již vymelých anebo jež dokonce a podrobnostech,

dojista co se

rázu týe,

lovka urit svdí.

zvíata pedstavují, tudíž o souasnosti

tato

Ve

Aurignacské (depart. Haute-Garonnc) nalezen zub med-

sluji

vda

jeskynního

lovkem

skuten

zpracovaný

a

provrtaný;

zdali

však

úmyslným nápodobením ptaí hlavy, jak nkteí se domnívají, zstane pi velké primitivnosti tohoto pokusu as navždy záhadou. Na bidlicové desce z jeskyn Massatské vykreslen jest medvd, jejž pro klenutjší lebku uenci francouzští

jeho tvar

urili co

že

jest

medvda jeskynního; ješt

koce ponkud podobný

stavuje

velkého

dravce

obraz,

tygra

smlejší zdá se býti domnnka, vrytý

jeskynního

do desky kostné, ped(felis

spelaeus).

Dále

vyezávané rukojeti dýkové, v nichž nelze nepoznati tvary velkým ssavcm tlustokožným podobné. Urení druhu arci není píliš snadné; o jedné tchto jinak již zrun pracovaných ezeb musil na slovo vzatý

v Bruniquelu a v Langerie-Basse

nalezeny

— badatel de Mortillet teprve

72

—

„dokázati",

že to je

mamut, kdežto

o druhé i zpravodajové pipisující umlcovi úmysl „podati i nejmenší fysiologické zvláštnosti zvíete", pouze tvrdí, že „zdá se" to býti rovnž mamut (je zachována toliko hlava), jiní pak zase

Nepopirateln však

na nosorožce hádají.

desce z fossilní slonoviny,

již

je vyobrazen

mamut na

slavný Lartet za pítomnosti jiných

uenc nalezl v jeskyni La Madelaine; celý tvar hlavy, dlouhý nosec, obrovské tesáky, dlouhá srst na pídi tla, ba i oko a ucho karakterisují zvíe to velmi dobe. Nález ten spsobil dvou

nemalou sensaci. Bohužel brána správnost uveejnných vyobrazení (jež nalézáme skoro v každé knize o francouzských sobolovcích jednající) namnoze v pochybnost, a skuten také nejsou tato vyobrazení všude stejná. Naproti tomu se zase nesmí pehlednouti, že zoolog Falconer ihned pi nálezu desky poznal zvíe na ní zobrazené. Než bu si jak bu: máme zde alespo jakýs takýs základ pro svj úsudek o umlecké stránce tohoto výkonu. Nepedpojatého pozorovatele arci hned v prvním okamžiku jedna vc musí zaraziti: výkres i vlastn rytba iní dojem, jenž se valn liší od dojmu jiných prvotních pokus umleckých. Pilné pozorování pírody jeví se hlavn v bystrém výboru znak zvlášt vynikajících, karakteristických pedevším je hlava podána spsobem pekvapujícím. Jednotlivé rysy jsou pevné, pružné, ba smlé, prozrazují ;

ruku již cvienou. Avšak úprava celku, kresba trupu a jeho konetin siln pokulhává za provedením ostatním, a jest u porovnání s hlavou skoro nepochopitelná. Schází zde prostota a prhlednost povšechná, již zrovna pi umní nejnižších stup uvykli jsme pozorovati pravideln.

Jsou zde leckteré rysy,

s

sob

nimiž

ne-

víme ani rady, patí-li vbec k celému obrazu ili nic. Nkteré tchto ar vysvtlují mnozí tím, že prý zde není podán jediný toliko mamut, nýbrž dva nebo snad dokonce ti vedle sebe vykraující. Avšak spsob, jakým si v podobných pípadech pomáhá každé archaické umní,

je zcela jiného rázu, totiž

mnohem

jasnjší

zejména zdvojování okonin k naznaení mnohosti

a zetelnjší,

pedmt

bývá velmi pelivé. Vbec prozrazuje umní opravdu archaické svj zámr s prhledností spíše pílišnou nežli nedostatenou, teba by jednotlivé tvary byly sebe pochybenjší,

zobrazených

a podrobnosti nás u pojímání celku

pohešujeme. Sluší býti dosti

mlkou,

ráz její býti

zbyten

arci uvážiti, že v

našem

nematou,

pípad

spíše jich

zdá se rytba

že tudíž nahodilým poroucháním mohl

ponkud

zmnn

—

však tím

pvodní

se udivení naše

nad

—

73

—

„nearchaickým" spsobeni kresby, zejména nad velkým rozdílem

mezi provedením hlavy a ostatního tla, nikoliv

nadobro

nártek, na

Na

odstraniti.

nmž

i

pravký onen

máme umlec

otázku tu sotva kdy nalezneme

snad

mže

zkoušel

odpov

pouze zmírniti,

ped

sebou zkažený

rzné zmny rys ?

uspokojující.

Ze všeho toho vysvítá dosti jasn, že jsou tyto umlecké pokusy z vlastní doby mamut, nosorožc a jeskynních medvd dosud píliš záhadné, než abychom na jejich základ smli budovati další domnnky. Že tmito slovy ostatn není ješt vyknuta nedvra ve pravost onch nález, samo sebou se rozumí. Jinak má se vc, pihlížíme-li k rytbám a ezbám pedstavujícím zvíata, jež dosud žijí a nanejvýš do jiných krajin ustoupila, tedy docela nevymela, jako soby, tury, zubry, jeleny, divoké kon atd. Možná, že výtvory ty jsou mnohem mladší, než ony, jež jsme práv ped tím pozorovali; však naprosto nutné to není, jelikož zvíata zde jmenovaná kdysi byla souasná též s mamuty, nosorožci a j. v. Umlecké tyto památky z jesky Perigordských prese všechny znané rznosti své tvoí významnou skupinu, která netoliko svým povšechným rázem, nýbrž i mnohými jednotlivostmi

umleckého pojmutí a podání pibližuje se obdobným zjevm umní teba asem i prostorem sebe vzdálenjšího. Nad to poet a rozmanitost nález jihofrancouzských, jakož objevení podobných výtvor i mimo Francii, v Belgii, ve Švýcarsku, v Nmcích,

prvotního,

i

ve Švédsku, nepipouští ani nejmenší pochybnosti

o

tom,

že to

skuten byli souasníci sob, kteí umleckou zruností svou povznesli se i nad valnou ást nyní žijících národ, jež divokými zoveme.

Nejoblíbenjším byli

patrn

sob,

pedmtem pravkého umní

k,

jelen,

divoký tur, zubr;

Perigordského

dále vyskytuje se

zvíe kozorožci podobné, nkdy také ryba, však Též nkolik obraz lovka dochovalo se až na naše doby, mezi nimiž i soška postavy ženské, ostatn bezhlavá a beznohá. Nálezy v Belgii (Trou Magrite) a ve Svýcaích

i

medvd,

jakési

poídku jen

(Salve)

pták.

uinné

jsou

mén

rozsáhlé a také

mén

závažné,

za to

Thaying ve Virtembersku objevena ada nákres, které ba i vkusností svou velice pekvapují a jejichž medvd, lis, sob, tur pižmový. Také ve pedmtem byli

však u

zvláštní pesností

k,

Švédsku jící

(v jižním

se lani,

Schoonsku) nalezeny primitivní obrazy, podobaz jeleního rohu rýsované, jejž archeolo-

na nástroji

gové pokládají za jakousi motyku, do kamenné doby patící.

— Již volba

honebná a

pedmt je zajímavá:

lovk

tchto

nalézáme tu výhradn zvíata

nejednou vyskytuje se ve spojení

To shoduje

aty, co lovec. života

—

74

kmen,

jak

jej

úpln

se

netoliko

s

s

tmito

celým

etných nález známe, nýbrž

z

zví-

spsobem s

i

pí-

kladem, jejž nalézáme u nkterých dosud žijících národ, na p. u

Eskymák. Že mezi zobrazenými

tvary scházejí byliny

— alespo

— nebude

nám s podivením, vzpotvrcové tchto obraz byli pouhými lovci, jež

jsou jejich stopy dosti záhadné

meneme-li sob, že zvíe tím spíše musí více poutati než nehybná bylina, že jejich hmotnou existenci, co potrava, stála teprve v

tato

ad

práv jednáme,

Výtvarné práce, o nichž

z

i

pro

druhé.

ásti jsou ozdobami

rzných jilc i rukojetí a jiných nástroj; však hojn nalézá se obraz vrytých (patrn ostrým hrotem pazourkovým) do desk kostných, rohových, kamenných, jichž vlastní úel nás je posud Vzhledem ke všemu, co

tajný.

vzdlanosti o

víme,

nezdá

na podobných stupních bylo jednalo pouze

o názorech

by se

že

se,

zde

„obrazy" a o nic více; snad v nich smíme spatovati

pedmty

pedsudk a povr. Co se týe umlecké stránky tchto výtvor, dlužno arci pedevším poznamenati, že dokonalost práce je velmi rozliná. Nkde jsou rysy hrubé a nemotorné, pi celém pojmutí prost

jakýchsi

naivním, jinde shledáváme

již stopy nejen vtší dosplosti techvkusnjšího a dmyslnjšího upravení tvar. Tak na p. vyobrazeno jest na bidlicové desce, již nyní ve sbírce své chová markýz de Vibraye, skupení potýkajících se sob, jež vyniká

nýbrž

nické,

netoliko

i

živostí

komposice

a pesností

uhlazeností a úseností rys.

násadkách

pkné

nalézáme

jelen, sob, divokých koní

kresby

nýbrž

i

Mezi rytbami na rohových hlavy

medvda,

zubra,

zejména pak

zvláštní jilcích a

celé postavy

svdí

dva utíkající krk a hlava jsou nataženy, tak že parohy piléhají na hbet a také nohy jsou podány zcela kvapnému útku. Nkteré z tchto sobové

o zvlášt

atd.

;

bystrém pozorování pírody:

tém

pimen

ryteb zdají se

již býti

napolo reliéfy;

jilce,

na nichž plasticky jsou

vyezávána zvíata, jsou mimo pednosti dosud uvádné pozoruhodný, že

shod

s

nejvtší

pi

nich

tvar zvíecích velmi šastn

dýkový

jilec

pedstavující jelena: parohy a zcela

pirozen k tlu,

Vyobrazení

lovka

jsou

tak že

proto

V

ohledu tom zasluhuje La Madelaine nalezený, pední nohy piléhají tsn a pece úelu rukojeti nikterak nepekážejí.

praktickými požadavky rukojeti. chválu

i

použito ve

v

mnohem

jeskyni

nedokonalejší než postavy zvíecí.

i

Co

o

týe bystrého zraku a zdravého smyslu pro pírodu,

se

jejž ve

všech tchto pokusech shledáváme, vysvtluje se tím, že se tu jedná o díla lovc, kteí na základ svých neustálých „studií dle svou znáti lépe, než leckterý umlec moderní. pírody" mohli Že pak rysy a ezy jeví ruku pevnou, spolehlivou, pochází zase zcela pirozen z ustaviného cviku tím vydatnjšího, an patrn

zv

úzkým

nám

toliko

zvláštní

kruhem

pedmt

píze

osudu zachovala

Sobolovci, jichž práce

byl omezen.

pes

byli dle

tolik století,

všeho specialisté ve svém oboru, as jako podnes v horách

ezbái

skoro virtuosn ovládají jisté obvyklé tvary, kdežto každým jiným

smrem

umlost dochází brzy k nepestupným mezím.

jich

mavý píklad, jak

Zají-

cvikem ruka stává spolehlivou, samostatnou, kteí stny skal pokrývají nesíslnými obrazy atd. Africký cestovatel Fritsch o tchto výtvorech se

poskytují Kováci,

zvíat,

—

lidí,

nkdy

které

živostí" to

lodí

v nichž „obráží se bystré pojmutí a

—

podány jsou

jistou

a

pro tvary, velikou

s

vypravuje takto: „Snadnost, se kterou domorodci dílo

provádli,

prozrazuje

v

se

tak že povstávají celé

tom,

že

tutéž

nkdy mnohokráte

jednou vštípila jich pamti, zují,

pam

vrná

ku podivu

rukou

ady, a

jistotu

postavu,

která se

vedle sebe vyobra-

ruky

lze poznati z po-

každá následující postava má s první." A v skutku je tmto výtvorm Kovák mnoho spoleného s nkterými prácemi našich sobolovc, jakkoliv technika onch (pi divuhodné podobnosti,

již

vtších rozmrech) byla podstatn

jiná, totiž více

malíská, kdežto

naopak ve všem jeví se ezbái. Na primitivní výkony jiných kmen afrických pipomínají zase postavy lidské, jež mezi pravkými památkami Perigordskými nalézáme zmínnou již ženskou sošku ze slonoviny mohl by na p. tito

;

divoch ze

kmene Bongo

(ve stední Africe)

uznati snadno za vý-

robek domácí. Podobnost ta zakládá se arci toliko na zvláštnostech,

umleckým skoro všude a vždy spolených. Ale v kraopané ásti naší zemkoule ležících naskytuje se nám píbuznost hlubší, vážnjší. Na severu totiž, kam sob se uchýlil prvotinám

jinách na

netoliko

hubící

jakož

ped

jej i

stoupající temperaturou stední

Evropy nýbrž

rukou lidskou, zejména u nkterých

u vlastních

mtem umleckého ohledu shodují se

Eskymák

kmen

i

ped

sibiských

dosud jest velmi oblíbeným ped-

tvoení, a* výsledky tohoto tvoení v nejednom

významn

s

ezbami pravkých sobolovc. Však

shoda nepestává zde na jejich umleckých snahách; vztahuje se k nástrojm a náiním samým práv tak, jako k jejich výtvarné

—

76

—

ozdob, ba k celému spsobu života, k celému kulturnímu rázu, a nad to ješt, jak se zdá, i k tlesné povaze tchto kmen. Francouzští badatelé, jmenovit Hamy, Lenormant („Les premires civilisations.

I.

Archeologie préhistorique.") a

j.,

mají za

že sobolovci

to,

ony umlecké památky, náleželi ku plemeni malému, brachycefalnímu i-li krátkolebému, které svými anatomickými znaky ukazuje písnou obdobnost s kmeny eskymáPerigordští, od nichž pocházejí

Ku shod spsob

ckými.

a

mrav, vbec

celé vzdlanosti,

po-

ukazováno velmi asto však rozhodn a drazn ozval se u vci té nejnovji Anglian W. Boyd Daiokins ve své knize o evropských jeskyních („Cave-hunting".) v ten rozum: „Všechny tyto vci ;

sotva se trávili

mohou

shodovati jen tak náhodou,

ponvadž oba národové

divoký život za okolností podobných: poskytují

domnívati

že

se,

severoamerití Eskymáci

s

nám

právo oby-

paleolithickými

jesky evropských pokrevn jsou píbuzní. K námitce, že divocí kmenové žijící za pomr podobných mívají též podobná náiní, tak že shoda tato mezi Eskymáky a sobolovci nedokazuje totožnost plemena, lze odpovdti, že nežijí dva divocí kmenové,

vateli

kteí by celou adu náiní mli spolenou. Shoda jednoho nebo dvou nástroj obyejnjších a surovjších nemá snad ceny pro klasifikaci; pakli naproti tomu srovnává se celá ada pedmt sloužících ke všem možným úelm, a nkteré z nich mimo to povznášejí se nad nejobyejnjší poteby divocha, musíme pipustiti, že tento

dvod

pro urení plemene

má

cenu velmi znanou. Náadí

nalezená v Belgii, ve Francii nebo v Anglii

liší

se od

onch,

jichž

od náadí nyní zdá užívaných na Grónsku nebo na poloostrov Melvillském. se užívá v západní Georgii,

sotva více,

než tato

Mn

závrek nevyhnutelný, že, pokud vbec se nám dostává základ pro urení plemene, k nmuž patili obyvatelé

se dle toho

býti

kraje Dordogneského, všechno poukazuje k

tom nás podstatn utvrzuje

i

vzhled ku

Eskymákm. V mínní

zvíatm, v

jeskyních na-

lezeným."

Dle tohoto náhledu, jemuž musí každý piísti alespo velikou pravdpodobnost a zárove pirozenost a nehledanost, bylo by umní pravkých sobolovc samorostlé a beze vší souvislosti s ostatním rozvojem umní evropského. Zjevy píbuzné, snad i ponkud souvisící nalezli bychom toliko v koninách polárních, tedy opt mimo kruh vzdlanosti evropské. Naproti tomu stojí však domnnka jiná, která umní sobolovc iní závislým pímo od umní antického. Poukazuje se totiž k tomu, že výrobky onch sobolovc jsou píliš

—

;

-

—

77

dokonalé, píliš vkusné, než aby mohly

piítány

na tak

býti národu

nízkém stupni kulturním. Obdobné zjevy u divoch žijících stojí prý mnohem níže, a Švýcai a Tyroláci vyezávají prý dle model

Co se prvé námitky týe, dlužno tvrditi, že by i kdy by nade všechnu pochybnost byla zjištna toho, že jeden národ nebo kmen zstal na nižším stupni, ješt z povznésti. Alpští neplyne, že by se druhý nebo tetí nemohl nad ezbái pak musí nyní, kdy pracují pro velké obecenstvo evropské, íditi se do jisté míry vkusem svých odbratel; avšak, není-li

jim poskytnutých.

niehož nedokázala,

n

hor umle vštípena odjinud (a nezdá musela pedcházeti doba, v níž pracovali a pokud ten ješt v nynjších pro sebe a dle svého vkusu schopnost se,

ezbáská

tomu tak

že by

do

onch

bylo),

—

výrobcích zstává platným

Nkteí

by ovšem trudno rozhodnouti. zkoumatelé odvažují se až k výroku, že ezby a rytby

sobolovc netoliko

onm

proti

není

bylo

,

pedí nad umní staroegyptské, ale ani umním nýbrž pouhým dtským

že toto

i

pokusem.

Než budsi jak bu, nám se zde jedná o to, zdali vliv umní nkterého národa kulturního a sice zejména umní staroeckého, uznati sluší za vc pravd podobnou. K takovémuto vlivu totiž smují náhledy rzných badatel, mezi nimiž Nmec Thomé („Viertel-

jahrsrevue der Fortschritte der Naturwissenschaften. "

1875.

Nr.

1.

onch pravkých výtvor Thayingského (jenž arci v mnohém

„Urgeschichte."), vytknuv velké pednosti

umleckých, zejména nálezu

p. správností kresby

ohlede, jako na

i

perspektivou pekvapuje),

vcem

úvahu svou tmito slovy koní: „Kdo k tmto s

jakousi pedpojatostí,

že všechny tyto

zpt

nemže

umlecké

dle

nepistupuje

mého mínní pochybovati

o tom,

výtvory, jsouce toho daleky, aby sahaly

do mlhavého pravku, spíše poukazují ku vlivu vzdlanosti

ecké.

Prorokování je

vždycky

vcí; však

choulostivou

troufal

pece pedpovídati, že za nepíliš dlouho pijde doba, kde z jeskyn naplnné kostmi sobími a medvdími vydobudou pedmty kostné a rohové, na nichž nalezneme výkresy s eckými

bych

si

písmenami."

Proroctví to

nejprve ku chronologii.

možná

co

pravé

nejbližší,

spisovatel,

I

skuten nad míru

nemžeme pece

jenž praví:

nkteí badatelé ped nepochopiteln

je odvážné.

„Je

s

jíti

dál,

než sám

dosud

se toho pidržují, že prý lidé

velkou

o

4000

let

adou

uvedený

podivením, jak houževnat

žili

dnem pibývá znamení,

Hledme

když dobu sobolovc položíme do periody

tisíceletí,

kdežto

doby ledové

pece každým

pravké

sotva lze pošinouti

nazpátek." Dle tohoto skoro mohli

bychom íci výsted-

že

ony

lidi

mho

názoru

byli

-

78

by sobolovci evropští

žili

pozdní pokroilejší pokolení tedy nanejvýš tisíceletí

ped

nkdy

naším letopotem. Však jsou

považují dobu

sobolovc za

okolo

r.

2000, jejich

na zaátku druhého

jiní zase

mínní

jiného,

dobu dánských kjokkenmóddingv a kladou tyto poslední as na 4000 let ped Kristem. Nyní se ptejme: kdy bylo ecké umní na takovém stupni rozvoje, zejména co se pouhé kresby týe, aby bylo mohlo vlivem svým docíliti takových úink, jaké spatujeme v umleckých pokusech sobolovc V Zajisté ne v druhém tisíceletí ped Kristem, ba sotva i

v prvních

stoletích

než

starší

ecké umní

prvního.

tisíceletí

v druhém

ped Kristem nebylo ješt schopno, aby úinkovalo na umní sobolovc tím spsobem, jak se pedpokládá, a sobolovce zase nemžeme nikterak klásti do onch dob, v nichž umní ecké tisíceletí

vyššího

stupn dokonalosti

dosáhlo.

robky sobolovc a obdobný rozvoj zjevy

smr

Jinými slovy: umlecké vý-

umní eckého

nejsou nikterak

souasnými; ony jsou mnohem starší než tento. Však jsou ješt jiné obtíže. Nehledíce ani k tomu, že celý a spsob hellenského archaismu podstatn se liší od umle-

ckého rázu ryteb a ezeb Perigordských a Thayingských, ba ne-

ku pílišné záhadnosti jakéhosi bližšího spojení mezi tmito národy, musíme si bezdky pedložiti otázku: je to možné, aby veškerou styk s hellenskou osvtou byl pestával jedin na zdokonalení obraz zvíat a sice druh, jichž nad to vtším dílem v umní staroeckém docela pohešujeme? Abychom pak uvedli hledíce ani

jedinou

ek

vc

positivní:

nebyli by sobolovci

musili prostednictvím

—

pede vším jiným seznati a získati kov? Nálezy píslušné k onm umleckým výrobkm Pcrigordským však oznaují nepopirateln dobu kamene; o bronzu není ani stopy.

Ostatn nás dokonalost onch umleckých pokus musí pemnohem mén než jich pouhá existence, t. j. než snaha lidská, nápodobiti zevnjší pírodu, uprosted kulturních pomr kvapiti

jinak zajisté velmi primitivních.

není bez jest

píklad

hojných

onen

Jednostranný rozvoj

v djinách

umlecký ruch na

i

vzdlanosti

v národopisu;

první pohled

však zde

úpln osamlý

jako

pd

njaký bludný balvan na docela cizí. Než, první pohled nesmí nás klamati musíme míti na zeteli, že obraz života a práce sobolovc, jejž nám poskytují zachované památky, je velmi kusý, ;

ba že snad

mu

scházejí

práv ony ásti, které by mezi surovostí umleckým prostedkovati mohly. Za-

divocha a jeho nadáním chovaly se

nám pouze pedmty

z

kamene,

z

rohu, z kosti, z pá-

—

79

—

kdežto bylinné látky, koze a

lene hlíny;

O

j.

v.

úpln

jsou v nivec

sobolovc nevíme nic spolehlivého. Z toho, že nalézáme toliko vyobrazení lidí nahých (na kresbách z La Madelaine, z Laugerie-Basse, pak zmínnou již sošku ženskou), nesmíme ješt souditi, že by šacení se bývalo tehdy na stupni nejnižším. Hojné nálezy nejrznjších druh jehel, jakož i patrné zbytky obráceny.

kroji

rozmanitých šperk dokazují,

se

sobolovcm nescházela

nost ani ješitnost, jichž potebí jest ke zdokonalení kroje.

pkué

ani

zru-

A

vzpo-

umjí nkdy divoši plésti ani pravkým sobolovcm upírati podobné schopnosti. Nalezena též ezba ze sobího rohu, v níž spatují mnozí lidskou ruku odnou bohat ozdobeným meneme-li nebo

si,

vyšívati,

jak z

peí

a vkusné okrasy

skládati atd.,

nesmíme

rukávem. Je-li to skuten vyobrazení ruky, pak ovšem lze mysliti na odv alespo týmž právem, jako na tatuování, které, mimochodem eeno, mezi prvotinami umní nezaujímá místo nejposlednjší. Zdaliž ostatn rudka v jeskyních Perigordských nalezená opravdu sloužila k barvení tla na okrasu, jest záhadné; na jisto však smíme

dkazem

tvrditi,

že natírání tla barvou a tatuování není ješt

úplné nahoty.

S umlostí, které se obdivujeme pi rohu a kosti od sobo-

lovc zpracovaných, ského, stop

nehrub

arci

které se jeví býti

vybíravjšího

initelem

pi posuzování

jediným.

V pípad našem

dobám vnovali mnohem

zajisté

vzdlanosti nižších

jest

beze všech

pedležitým

stup;

avšak není

hlinným nápée a pozornosti než svému náadí

je patrno,

mén

Tomu

atd.

umní hrní-

velmi zanedbaným,

Hrníství

vkusu.

kostnému, rohovému

souhlasí stav jejich

pomrn

se

že sobolovci

nedivme; vždyt byli

a sice, jak se zdá, koujícími lovci, jimž na nádobách nezáleží

lovci, tolik,

ad

na p. národm požívajícím v první stravu bylinnou tedy potebujícím více nádob jednak a pro vaení, jednak na zá-

jako

soby zimní. Zdrželi jsme

se

snad

potebí, seznámiti se blíže

s

píliš dlouho u sobolovc,

však bylo

tímto zvláštním a zajímavým zjevem,

abychom mohli posouditi pravý jeho význam. Jestliže pak dosavadní úvahu shrneme ve strunou formuli, musíme íci: prvotiny výtvarného umní, jež nalézáme u pravkých sobolovc, jsou mimo s historickým rozvojem ostatního umní evropského. Nelze, alespo jak se vci dosud mají, v onch ezbách a rytbách Perigordských, Thayingských atd. spatovati ani úinky vliv an-

všechno spojení

tických, ani

pedchdce

evropského

umní

pozdjšího. První pokusy

—

—

80

nápodobiti tvary pírodní, pedevším zvíecí a lidské, první takové

pokusy, jež se vyskytují v djinách býti staršími pozdní doby bronzu,

souasn za

se železem.

pvodní,

jiných

Umní

samorostlé,

národ

a

a jiných dob,

národ

evropských, nezdají se

ba namnoze objevují se teprve

sobolovc musíme tedy považovati

hledáme-li jakési

nemžeme

spojení

kmeny polárními, pravd podobné.

ve píbuznosti se žijícími dosud i

v

tlesném ohledu

velice

s

umním

je nalézti nikde jinde nežli i

v kulturním

II.

•

Zajímavým skupením pravkých památek jsou pomníky balva-

nkdy rozmr

nové ili meyalithické : nepitesané to hrubé kameny

—

bu

bud vztýené jednotliv o sob ili menhýry pes sebe kladené, tak že se podobají stolu nebo brán, ili dolmeny bu rzné kombinace tchto dvou základních forem, jako: celé ady menhýr nebo dolmen, pak pravidelné kruhy takovýchto pomník atd. Jelikož nejdíve k nim pozornost obrácena byla nejbohatší tmito památkami v zemích, druhdy Kelty obývaných velmi velikých,

—

— — pipisovány po jsou Francie a Anglie pímo

dlouhý

as

tomuto národu

kamennými pomníky keltickými nebo také druidskými. Tím byly arci pivedeny v dosti blízké spojení s dobou historickou, s umním evropským. Však novjší bádání ukázalo, že národem, jenž ony pomníky balvanové v západní Evrop vztýil, a zvány

:

nýbrž jacísi dosud záhadní pedchdcové jejich, a byli-li Kelt bhem asu bud vyhlazení, bu pohlcení vbec jejich bezprostedními pedchdci. Ostatn nalézáme balvanové pomníky také v zemích, kam Keltové nikdy ani nepišli. nebyli Keltové,

—

od

Vbec

znané. Vyskytují se v evropském severu práv tak, jako na všech bezích a ostrovech Stedozemního moe, pak v pední Asii, v samém stedu tohoto dílu svta, dále v Indii, i v jiných ješt ástech polokoule východní nejinak, než na ostrovech Fidžiskýck a mezi americkými Indiány ve Virginii atd. A shoda s pomníky druhdy u nás za keltické považovanými je všude nápadná. Je tedy naprosto nemožno, spatovati v monumentálních balvanech památky téhož jediného národa; však bylo by to také docela zbyteno. Nebo základní myšlenka je tak prostá a pirozená, že zajisté žádný národ, i sebe nevzdlanjší, neminula. Kdo trvale jest rozšíení jich velmi

chce vyznaiti njaké místo

— ze

kterékoliv

píiny

—

,

zajisté tím

—

81

— a

pipadne na vtší nebo menší kameny, je-li mu užívání k nejrznjším obvyklé, kamene úelm vbec což patrn platí spíše

kov

o všech národech,

ješt neznalých.

Vlastní karakteristická

pomník balvanových plyne pak z vci bude jenom kolm jsa vztýen, nikoliv pak forma

lovkem úmysln

samé. Obdélný balvan

délkou svou na zemi

umle spsobeného, „pomníku" jinak nelišil by se od žádného jiného kamene, pírodními silami sem i tam dopraveného. A obtíže, spojené se vztýením balvan velikých, zejména s postavením jich na pomrn úzkou plochu základní, svdí spíše o všeobecnosti tohoto obyeje nežli proti ni. Práv ponvadž to není snadné, leže, initi

dojem znamení

tedy dojem

ponvadž

a

;

nelze to bez vytrvalosti a síly dokonati, je to

v pravém, v

pvodním

„umním"

Stopuj eme-li prvotiny

slova smyslu.

umní

nejskromnjším poátkm, nalezneme, že záliba v pouhém pekonávání rzných obtíží zavdávala dosti asto úrodné podnty tvoení umleckému. Vždyí dosud my všichni se ob as zkoušíme až k jich

umní,

njaký

pedmt

na jeho nejužší plochu, hrajeme si tak dosti dlouho s penízem nebo prstenem a nemžeme se ubrániti jakéhosi píjemného zadostuinní, když se nám pokus podail. Takováto „hra" ve velkých rozmrech a z vážných podnt v

postaviti

nkdy

S dolmeny není to jinak. Pozorujme dti, které špalíky; kladou jeden pes dva jiné tak, že povstává jakási brána nebo lavice, nebo stl a p. dti iní to bezdky hrav, nemajíce na mysli nijakého nápodobení tchto pedmt, ba pozorují asto mile pekvapeny onu podobnost teprve pozdji. Jak asto chlapci, kteí v houštin byli vyslídili nové ptaí hnízdo, oznaují si místo nálezu temi nebo tymi malými kameny, jichž vzezení je skuten miniaturní obraz dolmenu. základní formy pomník balvanových naskýtají se tudíž zcela pirozen samy sebou, má-li se nkteré místo oznaiti spsobem do tvoí menhýry. si

hrají se

devnými

;

Ob

oí

bijícím. Proto nelze

vati v

niem

pvod onch

balvanových památek spato-

jiném nežli v prosté myšlence pomníku; zvláštní tvar

plynul jednak z dané látky hmotné, jednak ze zcela všeobecných

popud

duševních. Všechny ostatní podobnosti, symbolické vztahy,

mystické výklady a báje mohly povstati teprve pozdji, když ony balvanové pomníky již tu byly. Když pak takové dodatené výklady zavládly

již

u

pvodc

oteveno široké pole dalšímu cházel-li

však

mníkm tm

tchto

pomník

rozvoji

smrem

njaký výklad od národa

již cizího,

nevyvinula se z

samých, bylo patrn

náboženským.

jiného,

nho

Po-

pozdjšího, po-

než nehybná,

obyejn 6

—

82

—

Tak zovou sedláci v okolí Carnacu ady balvan „vojáky sv. Kornelia", protože prý nejsou niím jiným, než z trestu zkamenlými prodocela

typická

báchorka.

(v Bretagni) proslulé velkolepé

následovateli

toho

svatého;

a v Anglii povstala (bez pochyby za

dob puritanských) mezi obecným lidem báje, že pravké kruhy balvan jsou vlastn dívky, které za své tanení reje v nedli provádné trestány byly zkamenním. O nejrznjších podntech

ku vztyování takovýchto pomník máme bezpené zprávy starých o

i

nynjších.

Nkdy

památku zemelého na

jedná

z dob pouze o náhrobek, jindy

se

zcela jiném

od hrobu vzdáleném míst,

njaké památné

události, uzavení soukromé atd. Skoro všechno to, jakož obady, k nimž balvan se používá, pozorovati i nejrozmanitjší lze podnes u Khassyv, kmene to bengálského. Zvláštní zajímavou formou pomník balvanových jsou jakési kamenné rakve, dolmenm na první pohled velmi podobné. Celkem

jindy zase oznaují pouze místo

smlouvy veejné nebo

obma

spsobem, že kamenná rakev, dravou zví, byla peliv uzavena, kdežto vlastní dolmen co pouhý pomník míval tvar otevené brány nebo jakéhosi stolu, tudíž nehodil se valn ku pohbení tla nespáleného. Nezídka spatují badatelé v dolmenech a jim píbuzných kamenných rakvích pouhé „nápodobení jesky", jakožto prvních obydlí lidských. Mínní tomu nemohl bych pisvditi. Pedn vbec jest pravd nepodobno, že by umní kterékoliv první svj pvod bylo vzalo pímo z njakého nápodobení pírody; za druhé pak mžeme si i pvod kamenných rakví vyložiti jinak, zcela pirozen a prost. Pikrytí mrtvoly zemí a kamením bylo zajisté nejprvnjším spsobem pohbu ím pelivji lze

mezi

která tlo

stanoviti rozdíl tím

pohbeného

chrániti

mla ped

;

mlo

tlo chránno, tím vtší niusila býti mohyla anebo tím tžší kameny, z nichž nejhmotnjší nejlépe se hodil ku pokrytí celého hrobu, zvlášt byl-li tvaru deskového: podoba dolmenu byla zde. Jako jsme to pozorovali pi menhýrech, zmocnila se obrazotvornost lidu i podivných oku dolmen a rakví kamenných. V Evrop skoro všude byly (rovnž jako prostrannjší kamenné komory, o nichž hned promluvíme) pivedeny ve spojení s jakýmsi pokolením obr (Hunenbetten u Nmc, Jaettestuer u Dán), nkdy však i s trpaslíky patrn dle toho, zdaliž se pihlíželo jednak k velikosti a tíži balvan nebo i k rozmrm celého pomníku, na hrob jednotlivce velmi znaným, jednak k malému prostoru uvnit býti

—

—

—

83

dolmenu nebo rakve, jenž co domnlý píbytek mohl

sloužiti jen

plemeni vzrstu nevelikého.

Není vcí nesnadnou, znázorniti

si

další

onch

rozvoj

zá-

tvar pomník balvanových, mohyl atd. V egyptském obelisku, v triumfálním sloup ímském shledáváme pvodní motiv: menhýr; však i naše obyejné sochami zdobené pomníky nemají rodokmen jiný. K adám menhýr druží se ady sfing nebo jiného kladních

druhu

soch,

jimiž

vroubeny bývaly cesty ku slavným

starovkým vedoucí, jakožto Dolmeny skládající se

zjev pouze vyvinutjší,

chrámm

ne podstatn

balvan rukou lidskou pravideln pitesaných upomínají zase na rzné stavby bránám a portálm sice podobné a nkdy také skuten za prchody sloužící, pece však architektonicky docela samostatné, v sob uzavené: sem patí nádherné portály chrám egyptských a palác asyrských práv tak, jako bohat vyzdobené brány triumfální, jimižto ím

jiný.

ctíval

stavby

Nechci tím íci, že se tyto

vítze.

své

vyvinuly

z

pímo

z

pomník dolmenm

toliko vytknouti, jak základní idea tatáž.

Že

z

nasypaných mohyl

menné pyramidy a starších

národ

terasy,

s

umlecká

staly

nimiž

kulturních, jednak

se

práv jmenované

bhem

nýbrž

podobných,

jest v

obou pípadech

as

jednak ka-

setkáváme se u všech

rzné

tém

tvary mausoleí, jež ze-

jména ímané umli zizovati v rozmrech imposantních, je vc samozejmá. A myšlenky na kamennou rakev ve spsob dolmenu nezbavíme se, pohlížíme-li na proslulou hrobku velkého krále východních Goth Theodoi cha v Ravenn, jejíž strop i stechu tvoí jediný obrovský balvan mramorový, 9000 cent tžký. Pece však nesmíme tvrditi, že práv balvanové pomníky celé Evropy mají úastenství v jakémsi historickém rozvoji umní. Naopak: rozvoj ten obmezoval se jako vbec celý rozvoj kulturní moe Stedozemního, a mimo Asii a Egypt pouze ástí

beh

z kraj tch ob as vycházelo velké hnutí, které nižší pvodní vzdlanosti národ severnjších a západnjších rozvíjeti se pirozen a nepetržit.

samorostlé, arci nedalo

O jakési souvislosti pomník balvanových se známými stavbami kyklopshými, nejvíce to hradebními zdmi nebo substrukcemi, z mohutných nespracovaných nebo jen velmi málo pitesaných kamen beze všeho pojidla sestrojených, lze rovnž mluviti pouze Jako menhýry, dolmeny atd. díve s naznaenou práv reservou. výhradn Keltm, tak sluly též kyklopské as „stavbami Pelasg" však i zde je náhled

pipisovány dlouhý

;

zdi

po

ten již

6*

— Nkteí

opraven.

84

—

archeologové mají za

to,

že stavby ty jakožto

pvodn

jmenovány byly prost „kruhovými" (kruh z= kyklos) a že teprve na základ tohoto pojmenování utvoila se báj o kyklopech jakožto jejich pvodcích. Není nemožné, že podobné stavby provádny bývaly na poloostrovech Balkánském a Apenninském již v dob ped píchodem

opevnných

hradební zdi míst

Hellen

—

avšak najisto víme, onch klasických kraj sami spsobem „kyklopským" budovali netoliko

a Ital do

že tito národové

poátk

umleckých, nýbrž i pozdji všude tam, kde se stavba ta odporuovala ohledy technickými. Pomíjejíce mlením rzné náspy, ohrady a jiná podobná díla doby kamenné, jimiž nkteré ásti stední a severní Evropy hojn

v dobách

jsou zásobeny,

ponvadž

prese všechnu technickou zajímavost svou

jenom na záhadné ono spékání kamenných ohrad echách) pece stojí mimo historický rozvoj našeho umní u nás v nynjšího, obrátíme se k otázce, která se nám pi rozjímání o prvotinách architektury takoka vnucuje: Jaké píbytky stavli sob naši pravcí pedkové? Bohužel jsou naše vdomosti o vci Ze staveb samotných zbylo, jak snadno lze té velmi skrovné. pochopiti, pramálo. Vtšinou bylo stavivem zajisté devo to mohlo

(vzpomeme

si

;

však zachovati až po naši dobu jenom za okolností zvlášt píznivých. Tak stalo se na p. s osadami jezerními ve Švýcarsku se

a se stavbami i

kde

ohe

kolu, klad, prken atd.

Však

tak zvaných „terramar" severoitalských,

voda stejn pispívaly k zachránní

pípadech poznáváme ze zbytk tch

jenom spodní Co se týe tchto posledních, vykázáno je naší obrazotvornosti ješt pole nejširší. Zdá se však dle rzných známek, že jednak hlín v obou

stavbu a podlahu

pidlena

onch

byla dležitá úloha

pi budování

kmen

rukopisem frýzským,

chýše samy.

stn. jednak že

pdorys

nejobyejnjšími znaky divokých. Písemními zprávami: starým

namnoze byl kruhový; oboje shoduje chýší dosud žijících

více

zajímavých osad, nežli

se s

„Adelabuch" zvaným, jenž popisuje jezerní

osady švýcarské dle cest konaných prý v šestém a ve tetím století

o

ped

Kristem,

spsobu

mnohými místy spisovatel eckých a ímských barbar jednajícími, konen leckte-

života sousedních

rými rtami, jež nalézáme v starých literaturách evropských, jakož

i

v jejich prostonárodním

národ stedo-

básnní a

bájení: tím

vším lze mezeru onu vyplniti arci jenom z malé ásti. Však mezi

památkami samými nalézáme zde onde, ne-li skutené píbytky pravké, alespo jakés takés jich nápodobení. Je známo, že mezi

— lidstvem velice jest rozšíen

tených

obydlí.

Na

—

85

hrobm

obyej, dávati

severu evropském,

podobu sku-

zejména skandinávském,

druhu dosti prostranné, z pouhých stavné komory pdorysu obdélníkového, kolkolem stn

nalézají se hroby zvláštního

kamen

:

opatený širokou zídkou, pipomínající divany byt orientálských, do nichž se vchází krytou chodbou uprosted jedné obou delších stran ústících. Hroby i vlastn hrobky ty, ponvadž namnoze poskytovaly poslední odpoinek celým rodm snad i po více pokolení podobají se ku podivu bytm, jež si dosud staví polární kmenové, zejména Grónští Eskymáci, tak že zajisté smíme chýši eskymáckou považovati za vrný obraz onch pravkých obydlí skandinávských. Než ani pímý dkaz neschází, že ony

—

—

hrobky chodbové (nm. Ganggráber, švédsky Gánggrifter) skuten podobaly se souasným bytm živých. Nezídka totiž jsou stavby ty bez krytu a v takových lidské,

nýbrž

toliko

jež v hrobech zase

které svého

hrobkách

Ve

Euboji (na stavby

hledali.

Patrn jsou

byly kryty dívím, nyní arci

stavebního

jímavou.

marn bychom

již

to

náiní, chýše,

dávno beze stopy

Pipomenouti však sluší, že lidé v tchto chodbových pohbení nebyli píbuzní plemeni Eskymák; shoda

zmizelým.

umní

asu

pravideln nenalézají se pražádné kosti

rzné památky, zejména domácí

jiné

u obou

zcela jiných

hoe Ocha hrubého

národ

stává se tím dvojnásobn zakoninách Evropy, na eckém ostrov

a pak na jihu blíže Stury) nalézají se

kamene (obdélné

dv

sín, pikryté deskami z obou stran penívajícími, však nestýkajícími se, tak že uprosted zstává „hypethrální" štrbina), jež namnoze považovány byly za chýše praobyvatel Hellady, na spsob horských salaší. Však pravd podobnjší jest mínní, že to byly chrámy. Ostatn lovk nepestává na tom, aby zemelým pouze veliké hrobky stavl dle vzoru chýší, jež byli obývali za živa. I malé z

schránky na pozstatky

mrtvol

nebo menší podobnost bud

Že tak inívali Etrusko vé, je

s

to

upálených nezídka mívají vtší

domy soukromými bu s chrámy. vbec známo. Roku 1817 bylo též

v horách Albánských, as 13 anglických mil od které následkem výbuchu sopky Albánské (nyní

íma

—

na míst,

Monte Cavo zvané)

za doby historické pikryto bylo vrstvou vulkanickou

—

nalezeno

zevnjšek i v mnohých podrobnostech peliv nápodobí chýši ze deva stavnou. Tímto nálezem povzbuzeni, vnovali archeologové popelnicím „chýšovým" zvláštní pozornost. Nkteré nádoby toho druhu v Nmecku nalezené (na p.

množství

popelnic,

jichž

—

86

skuten

popelnice z Aschersleben)

— podávají nepopiratelný obraz

domu; pi jiných však podobnost obmezena

jednak postranním

jest

tyhranným otvorem na spsob dveí, jednak tím, že poklice pevn spojená s nádobou pipomíná stechu. Dlužno tudíž poínati sob u výkladu podobných pedmt ponkud prozeteln. Tyto popelnice „chýšové" však pocházejí teprve z doby broncu, ba zdá

vesms

že pináleží

se,

národm

již

historickým.

Starší

(mezi

nmeckými) mají pdorys kruhový, pozdjší pak tverhranný.

nálezy

Že se vchod nalézá nkdy dosti vysoko, ba v jednom pípad až u samé stechy, tomu nesmíme se diviti: podobné, patrn bezpenosti sloužící zaízení dosud pozorujeme na chýších mnohých kmen divokých. Starovké popisy a obrazy píbytk „barbarských" (na p. na známých reliéfech velkého triumfálního sloupu císae Marka Aurelia v vyobrazení chýší germánských) shodují se

ím

také

onch

tvary

s

obyej

znání

popelnic, jimž tudíž velkou dležitost pro po-

doby bronzové upíti nelze.

jehlách,

jež se

njší otázkou.

Konen

ponkud

Zdaliž jistý

hrníský skuten nápodobí jezerní tak hojn vyskytují ve Švýcarsku, jest

stavby na

fantastický výtvor

již

záhad-

budiž podotknuto, že vzezení chýší nemají

toliko popelnice vlastní,

nýbrž

nkdy

i

rzné dárky

národ

divokých mají ješt vtší podobnost

Zásobárny

záhrobní.

do nichž kladeny

nádoby,

bývaly

a s

špižírny

nádobami

nkterých

tmi

než

chýše za obydlí sloužící. III.

umní drobnému, i vlastn k umleckému nalezneme patrnjší stopy jednak historického rozvoje samého, jednak vliv více mén na nj úinkujících. Avšak Obrátíme se k

prmyslu.

bohatost

míst

Zde

již

rozptýlenost

i

materiálu nepipouští,

nežli všeobecné

více

hledisko,

s

podati na

nhož na

hlavní

tomto

záhady

pohlíží nejnovjší bádání.

Jedná se zde pedevším o práce bronzové hlinné nádoby ozdobné arci z dob od vlastního „pravku" namnoze již dosti vzdálených. Zdá se býti již mimo všechnu pochybnost, že umní slévati

—

a o

bronz se

a dále

znan

evropští

jej

umní

pvodu asijského. Jen v tom zdaliž nkteí kulturní národové

zpracovávati jest

rzní hlasy badatelv,

nových sídel pinesli již s sebou nebo zdaliž umní to seznali teprve zde v Evrop, prostednictvím národ jiných. Takový význam má povstná otázka o „domácí dob bronzu," zejména pro evropský z

pravlasti

to

asijské,

do svých

—

—

87

behy moe stedozemního,

sever dležitá. Národové, kteí obývali

mli

již

záhy tak mnohonásobné obcování se starými kulturními

Egypany, že se u nich doba pouhého kamene mythickém; až do pozdních dob se jenom jakási temná tradice zachovala, již nám klassické literatury píležitostn sdlují, a mimo to v náboženských obadech užívali i ímané ješt za doby historické nástroj (na p. obtních nož) kamenných. Naproti tomu jest pochopitelno, že do ostatní Evropy bronz jenom nenáhle vnikal, jestliže si ho národové tam bydlící nepinesli již z Asie. Tžisko celé otázky spoívá tudíž na severu. Uvedu zde strun rzná mínní o vci té a jich hlavní dvody. Pedním zastancem myšlenky, že do severní Evropy dostal se bronz teprve prostednictvím obchodnických národ Stedonárody asijskými a

ztrácí v

mlhavém

zemního

moe,

jest

své

knize

(ve

totiž

Doba bronzu.")

pímo

s

vku

slavný

„O

severu

praobyvatelích

pedmty

bronzové

nejstarší

Pokládá

švédský archeolog Nilsson.

skandinávského.

na severu nalezené

me,

náramky a p. jsou namnoze tak malých rozmr, že nemohly býti pvodn pracovány pro lidi plemene indoevropského. Dále jsou práv tyto pedmty ozdobeny spsobem, jejž na památkách ze starovku pední Asie nalézáme takoka beze zmny, kdežto rukojeti delší patrn pro Rukojeti dýk a

za zboží fénické.

urené

praobyvatelstvo íší nordických

vbec

práce

mnohem

prostší

bývají bez

onch ozdob

Z toho jakož

a hrubší.

i

a

z histo-

Feniané vedli již na konci druhého národy západoevropskými (za sloupy Herakleovy i-li

rických zpráv o obchodu, jejž tisíceletí

s

za prplav

Gibraltarský

konen

rzných

z

v Britanii,

prý se

dostali

stop,

které

již

zdají

panství náboženství fénického),

—

svditi

se z

1048

ped

zanechal

Kr.),

a

netoliko

(Nilsson poukazuje ze-

nýbrž také v jižní Skandinávii

jména k památkám, které

r.

fénický

život

o

mocném

vlivu

a

toho soudí švédský uenec,

Feniané známost bronzu na sever pinesli, a usadivše se trvale mezi obyvatelstvem domorodým zárove i dodavateli bronzových

že

výrobk

tak dlouho zstali,

historickými

úpln

až jich spojení

perušeno, naež nenáhle

splynuli.

Pedpokládá

domorodcm

dále, že

s

s Asií

bylo

pevraty

obyvatelstvem domácím

Feniané ovšem

se vystíhali,

výhodných zbraní bronzových, a z poátku na dodávání ozdob a jiného náiní pestávali: tím vysvtlilo by se, pro nejstarší zbran pro velkou ruku urené jsou mnohem primitivnjší než zbran fénické: byly by vlastním výrobkem

aby

domorodc.

neposkytovali

Jiní badatelé zase nechtjí pipustiti, že by jedinými prostedníky mezi severem a západem evropským a pokroilou kulturou východní byli bývali Feniané, a poukazují zejména k Etruskm, jichž umní své zejmé stopy zanechalo ve stední Evrop, ba

ješt

i

dosti daleko

na severu; však

Nilssonem souhlasí v tom,

s

že technika bronzová cestou obchodní dostala se k

evropským, ješt v plné

Opaný

dob kamene

náhled hájí v rzných

Dán Worsaae; podle

nich

vkých

a pokraovali u vývoji

ostatního ddictví kulturního sice,

v

rzných

krajích

umní

severo-

Švéd Hildebrand a stední a severní Evropy

spisech

obyvatelé

znalost bronzu pinesli s sebou již

národm

žijícím.

ze svých

starých

v nových vlastech

rznými smry,

zcela

aniž se však

pra-

sídel

kovoliteckého jakož

celého

i

samostatn

pes

to spo-

lený pvod všech tchto kulturních skupení stal neznatelným. Mezi nejdležitjší svdky kultury pravké a pomr národopisných patí na p. spínadlo ili fibule na základ pak podrobných studií srovnávacích uril Hildebrand patero rzných a samostatných tvar základních, karakteristických pro rzné i národopisn ohraniené kraje. Skupina nordická (Skandinávie s Dánskem a severní Nmecko) zná hlavn jistý tvar, jenž skládá se pravideln ze dvou kus, kdežto ostatní tyi skupiny pi vší rozdílnosti své mají to ;

spolené, že jejich fibule zhotoveny jsou ty jsou:

zem

ležící

jiny v Alpách stedních a východních,

Nmeckem.

z

jediného kusu. Skupiny

jižn od Karpat a podél Dunaje, a

konen

Itálie,

kra-

evropský západ

píklad staí, abychom uznali pádnost dvod proti výhradn fénickému pvodu techniky bronzové. Však ani tím neunikli bychom nesnázím zde se vyskytujícím, kdy bychom rozmanitost forem chtli odvoditi z rznosti vlivu fénického, etrurského a eckého; nebo pak musili bychom se tomu valn diviti, že se touže cestou národm evropským nedostalo též znalosti železa, jehož eení národové již dávno užívali v onch dobách, kdy pišli v obchodní obcování s Evropou západní a severní. Ostatn díve nežli se prohlásíme pro nkterý náhled, musíme uvážiti ješt tyto vci. Pedn ani úpln zjištným obchodnickým spojením mezi nkterým národem staroevropským a obyvateli beh Stedozemního moe není ješt dokázáno, že by onen s

jižním

národ

ped

Již tento jediný

tím byl bronzu býval docela neznalým,

že nauka o domácí kultue bronzové v

Evrop

z

ehož

plyne,

historickému zkou-

mání obchodních starovkých drah neiní ani nejmenšího násilí. Za druhé sluší pipomenouti, že nebylo ani potebí, aby si náro-

— dové evropští

již z

—

89

asijských pravlastí byli pinesli znalost bronzu;

naopak, jest netoliko možno,

vtve našeho plemena daly

nýbrž

i

pravd podobno,

že

nkteré

na pochod k západu a k severu ješt za doby kamene, zstavše pak i pi svém dalším postupování do nových kraj v neustálém spojení se svými ostatními píbuzse

nenáhle od nich pijímali jako mnohé jiné pokroky a vy-

nými,

nálezy tak

i

techniku bronzovou.

pímé, formální

spojení

Spojení to

nepotebovalo býti

dležité a blahodárné novoty

obchodní;

samy ze své vlastní moci od osady k osad, od kmene ku kmeni, nech jsou vzájemné pomry pátelské nebo nepátelské, rozšiují se snad mnohem pomaleji, než-li dmysln kulturní rozšiují se

zízeným obchodem, ale rozšiují se pece. Proto musíme pipustiti alespo možnost tohoto trojího pípadu. Národ bu do definitivních sídel svých pesthoval se, dokud byl ješt na stanovisku doby kamenné, a tu teprve seznal bronz, jenžto se však k kterouž on

dostal touže cestou z daleké pravlasti,

sám

nmu

byl kdysi

prostednictvím národ píbuzných, kteí teprve za ku pedu, na sever nebo na západ. Zdá se, že práv takovýmto spsobem povznesli se na p. obyvatelé švýcarských osad jezerních ze stupn pouhého kamene, na nmž spatujeme putoval,

t.

ním hnuli

j.

se

stanice nejstarší, ke stupni bronzu, jakož

ješt

sídla svá evropská, byli

že národ

sice

bhem

století,

ských,

již

opustil

kov

svou pravlast,

než-li se

dostal

již

Keltové, zaujavše

Druhý pípad

ješt

neznaje

byl by,

kov, avšak

do svých konených sídel evrop-

bronzu užívati se nauil

národ dal se na pochod

vbec

neznalí.

;

a tetí

pípad konen,

vyzbrojen kulturou bronzovou.

že

Z toho

všeho plyne alespo poznání, jak složitá a spletitá jest celá tato

záhada;

a jelikož nad to nelze také vlivy

národu po bezích Stedozemního

moe

rzných obchodnických

bydlících naprosto popíti

(teba by jim nepináležela taková výhradnost a závažnost, jakou na p. Nilsson), jest patrno, že ešení záhady té

jim pidluje

musí se díti ue s pedpojatých hlediš všeobecných nýbrž jedin z podrobného srovnávání a roztiování památek z nejrznjších konin Evropy. Dosud arci jest i základní prprava k tmto studiím velmi neúplná, a nezídka i hluboce zakoennými omyly historickými a národopisnými zkalená.

umní bývá urován a bychom íci: miniaturní obraz celého kulturního rozvoje starovku evropského podává nám nejstarší doha malby váz u Rek. Jak známo, patí zkoumání ozdobZajímavý píklad, jak domácí rozvoj

ovládán

vlivy

cizími,

ba

mohli

—

—

90

ných nádob hlinných mezi nejdležitjší ásti djepisu umní, akoliv pedmt sám stojí jednou nohou již na emesla. Látka zobrazených scén sama o sob vrhá mnohý osvtlující

pd

eckého bájesloví a písemnictví, ba na rozvoj vbec. Však i spsob umleckého provedení jest velikou mrou závislý na pokrocích a smrech vlastního umní; a skuten jsou malby na vázách takoka jediným vcným zdrojem našich pontí o eckém malíství, doplujíce písemní zprávy velmi prospšn, teba ponkud jednostrann. Dležitost této pomcky paprslek na rozvoj celého

eckého

bije tím více

života

do oí, povážíme-li, jak velký jest poet tchto váz

i sloh ped dvaceti lety už páil anglický archeolog Birch („History of ancient pottery") poet malovaných váz ve vtších veejných a soukromých sbírkách chovaných as

a jak rozmanitý jich tvar

;

na 15.000.

ím

více

pak obracela se pozornost

i

k ornamentální

jemným vkusem svým tak podivuhodných výrobk, nich tženo i pro naše názory o velkém proudu um-

otázce tchto

tím více z

lecké vzdlanosti celého starovku.

Po dlouhý as byly za

nejstarší

takové, jichž malované ozdoby jevily

ecké vázy pokládány nádoby zejmý vliv umní asijského,

pvodu

tak že celá tato technika zdála se býti

„orientalisující" (také fénickými, egyptskými,

sídel

výroby

okrášleny jsou

korinthskými,

obyejn

plnna adami zvíat dostaten známým,

vbec

nebo

Tyto

dorickými

zvané)

vázy

kolkolem obíhajícími pásmy, jež jsou vy-

stylisovaných a

východního.

správnji dle hlavních

rznými

spsobem

ist

tvary

umní

assyrského

z

ornamentálními, jichž

motivy namnoze vzaty jsou z íše bylinné a mezi nimiž je zvlášt karakteristickou assyrská rosetta.

Jenom porznu poukazovali n-

kteí badatelé k jinému, zcela rozdílnému druhu nádob, pipisujíce jim stáí ješt mnohem vyšší, any patrn dobu vliv asijských pedcházely. Ozdoby na nádobách tch jsou ist geometrické, t.

j.

ze

pímek

a

kruh

složené,

od

výkon umní

asijského,

motiv

beze všech

zvíecí postavy tolikéž velmi podstatn

rovnž

i

liší

se

i

bylinných;

výborem

figury lidské,

i

slohem

objevující se

na stupních pokroilejších. Srovnáváme-li s tím ornamenty, jež nalézáme na starých keltických, germánských a slovanských nádobách, shledáváme ihned základní tvary, motivy tytéž, arci teprve

a ovšem

jsou zde

mén

rozvinuty a jen

zídka

bohatší organické soustav, jakou nalézáme

se povznášejí

práv na

k oné

nejstarších

Vidíme z toho, že umní hellenské ped úinkováním onch známých vzor asijských bralo se vlastní cestou svou,

vázách eckých.

-

91

—

umní

staroevropskému blízce píbuznou. Arci opanovaly vlivy východní o mnoho díve eky a Italy, než ostatní národy západní; nebo u onch bylo to bezprostední úinkování ostatnímu

soused, kdežto na Kelty, Germány, Slovany psobil východ asijský

hlavn prostednictvím

Rek

tito v oboru umní byli Pímé úinkování národ východ-

a Ital, když

dosáhli již jakési samostatnosti.

ních (jako Fenian) na evropský západ a sever, samo o sob, jak jsme práv zvdli, na mnoze záhadné, mže státi zde teprve K oné píbuznosti pravkého umní všech národ druhé. v staroevropských poukázali již Semper („der Stil") a Conze („Anfánge

ad

der griechischen Kunst" v aktech vídenské akademie vd, 1870 a kterýžto poslední s drazem naproti tomuto evropskému „geometrickému" kladl sloh asijský jakožto karakteristicky prjev národního i vlastn plemenného živlu podstatn rzného. *) 1873.),

slohu

Avšak

z

druhé strany musí nás pekvapiti, že tentýž spsob sou-

stavnjší dekorace geometrické pozorujeme též na nkterých nádobách, jež klásti dlužno do starých

Uinn

zkrátka: asijských. di i

dob assyrských, fénických,

tudíž Helbigem („Annali

dell' Instituto

correspondenza archeologica." 1875.) ješt krok dále a piítán pvod vyvinutjší ornamentiky geometrické národm asijským.

mžeme

S tím

zajisté souhlasiti dotud,

jako by jednak

smry

zcela

dokonce

z

sloh

pokud se odstrauje náhled,

geometrický, jednak sloh asijský

ní

plynoucími.

Je

tvar

geometrický

pírodu, tedy ornament bylinný

na bíledni,

všude, tedy též u

bylo

toliko

že

a

stupe onen musil ped

národ

mladší,

nižším,

toliko

veškerého umní, zjevem prvotním; ale tvar p.

vyvinutjším, dokonalejším, zjevem podružným ili Jest

byly

rznými, rznost plemene karakterisujícími nebo snad

pvodnjším stupnm nápodobující

ist

tímto

stupnm

již

sekundárním.

pedcházeti

umní umní asijské a nemohlo. Máme zde dva

asijských, že tudíž staroevropské

primitivnjší

než souasné

mocnému vlivu arci odolati stupn rozvoje, ne vsak specificky rzné smry plemenné. Také umní asijské samo sebou nemohlo postupovati jinak,

proto jeho rozdílné

od ornamentu

než

*)

ist

geometrického k

obraznému; pirozený

umní výtvarného")* Byl však vytištn díve, než spisovatel seznati mohl náhled Helbigv, Viz o tom také lánek pedcházející („O prvotinách

nmž

hned v následujícím se iní zmínka, proež nezdálo se mu býti podati v rozprav „O nejstarších stopách umní evropského" jakési struné pokraování v myšlenkách onde projevených. o

nevhod,

.

-

—

92

však byl perušen i vlastn urychlen vlivem umní hamosemitského, tehdy již mnohem pokroilejšího, podobným asi

jeho rozvoj

spsobem, jako pirozený urychlován

rznými

vlivy

každého

rozvoj

dítte

bývá rušen a

uitel

osob u vzdlání pokroilejších,

a vychovatel. Zdali netoliko orientalisující vázy se svými asijskými

pardaly a lvy a se svými rosettami, nýbrž tjší

ist

dekorace

soustavy

i

starší

nádoby,

složi-

pomníky vliv Rozdíl mezi tmito po-

geometrické

jsou

alespo dosud záhadné. a prostji ozdobenými nádobami, jež nalézáme mezi pozstatky ostatních národ staroevropských, jak již bylo asijských, jest

sledními vázami

podotknuto,

není

vtší bohatosti a

podstatný, složitosti

nýbrž

zakládá

se

toliko

na menší

úpravy týchže základních tvar; nebylo

by tudíž pravd nepodobno,

kdybychom

pomry

tvrdili,

že

pouze vtší

zevnjší spsobily ono vy-

nadání vrozené

a šastnjší

niknutí starých

Hellenv nad

ostatní

národy bratrské.

jak bud: blízká píbuznost

národ

klassických se soukmenovci

si

barbarskými vystupuje vždy jasnji najevo zdá se býti též zetel, jehož potebí jest a vícetvarné záhady, zové.

pvodu

týkající se

i

v oboru

pi ešení

pedcházela

bu

umní. A takový oné rozsáhlejší

a postupu kultury bron-

Neklamou-li všechny znaky, bude se u

severní Evropy

Než

národ stední

a

stopovati jakási primitivní bronzová kultura, jež

vlivy jižní a východní

i

tam, kde vážní hlasové dosud

umní

nadobro z daleké ciziny pinesené cestou obchodní. Pokud bude zkoumání tomu napomáhati též pozorování ornameutiky jiných obor, jež nepopirateln domácí pvod inil cizím vlivm mén pístupné a tudíž i vzhledem ku starodávn obvyklým formám mnohem konservati vnjší, to nelze prozatím s uritostí pedpovídati, akoli stal se již mnohý pokus smrem tím. Že pi takovém porovnávání bude ozdobám hlinných nechtli uznávati nic jiného, než

nádob pidlena úloha vážná, i

srovnávací jazykozpyt

slovo

— jakož

vbec uinny

a

dležité,

pehledu.

té

se

nepronesl

jsou všemi

smry

rozumí.

Konen

ješt poslední své teprve první kroky

jasnému poznání prvotin umní Že však i tyto první kroky jsou již dosti zajímavé poznal snad laskavý tená i z tohoto struného

na daleké dráze k plnému evropského.

samo sebou

u vci a

OBSAH.

Slovo o

krasovd

(„Lumír".

Náboženství a („Lumír".

Djiny

O

prvotinách („Ausland".

O

umní

„

19

„

„

31

v dtské svtnici

„

„45

„

„59

„

„69

187:!.)

umní

výtvarného

1876.)

nejstarších stopách („Osvta".

„

1

1873.)

umní

(„Lumír".

str.

1873.)

Darwin a drama („Lumír".

na

1876.)

1877.)

umní

evropského

Tislsem dra Ed. Grégra v Praze

7*

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

BH 221

C93H6

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Hostinsky, Otakar Šest rozprav z oboru krasovedy a djin umni