Komparace kvality života ve vybraných regionech

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Komparace kvality života ve vybraných regionech Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Iva Ţivělová, CSc.

Monika Veselská Brno 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Komparace kvality ţivota ve vybraných regionech“ vypracovala samostatně podle metodických pokynů vedoucí práce a s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 19. 5. 2011

……………………………

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ivě Ţivělové, CSc. za odborné vedení, pomoc a rady, kterými mi přispěla k vypracování této práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá srovnáním kvality ţivota v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Kvalita ţivota je posuzována z hlediska nezaměstnanosti, příjmů obyvatel, školství, zdravotnictví, bytové vybavenosti a dopravní infrastruktury. V teoretické části jsou vymezeny pojmy: region, kraj, regionální rozvoj, regionální politika a kvalita ţivota. Ve vlastní práci jsou charakterizovány sledované kraje a dále je provedena komparace v jednotlivých výše jmenovaných aspektech kvality ţivota. Na konci práce je vyhotovena SWOT analýza Jihomoravského i Moravskoslezského kraje. Klíčová slova region, regionální rozvoj, kraj, kvalita ţivota, SWOT analýza, komparace Abstract This bachelor thesis deals with coparison of quality of life in South Moravian and Moravian Slesian region. Quality of life is examined from point of view of unemployment, incomes, schooling, health, home facilities and transport infrastructure. In theoretical part are defined terms: region, county, regional developement, regional politics and quality of life. In thesis are characterized spotted regions and comparsion of above named aspects of life quality is made. In the end I made SWOT analysis of South Moravian and Moravian Slesian region. Key words Region, regional developement, county, quality of life, SWOT analysis, comparsion

Obsah 1

Úvod.......................................................................................................................... 7

2

Cíl práce a metodika ................................................................................................. 8

3

2.1

Cíl práce ............................................................................................................. 8

2.2

Metodika ............................................................................................................ 8

Literární přehled ..................................................................................................... 10 3.1

3.1.1

Typologie regionu a regionalizace ............................................................ 10

3.1.2

Struktura regionů ČR ................................................................................ 13

3.1.3

Vymezení kraje ......................................................................................... 16

3.1.4

Hospodaření kraje ..................................................................................... 17

3.2

Regionální rozvoj a regionální politika ............................................................ 19

3.2.1

Regionální politika České republiky......................................................... 21

3.2.2

Program rozvoje regionů .......................................................................... 22

3.3 4

Charakteristika regionu .................................................................................... 10

Kvalita ţivota a lidské potřeby ......................................................................... 25

Vlastní práce ........................................................................................................... 27 4.1

Charakteristika Jihomoravského kraje ............................................................. 27

4.2

Charakteristika Moravskoslezského kraje........................................................ 29

4.3

Nezaměstnanost v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji ....................... 31

4.3.1

Míra registrované nezaměstnanosti v krajích ........................................... 31

4.3.2

Vývoj počtu nezaměstnaných a volných míst v krajích ........................... 32

4.4

Zaměstnanost a příjmy obyvatel v krajích ....................................................... 35

4.4.1

Zaměstnanost v sektorech hospodářství a míra ekonomické aktivity....... 35

4.4.2

Vývoj hrubé mzdy .................................................................................... 37

4.5

Školství ve sledovaných krajích ....................................................................... 39

4.5.1

Mateřské a základní školy......................................................................... 39

4.5.2

Střední školy ............................................................................................. 41

4.5.3

Vysoké školy............................................................................................. 42

4.6

Zdravotnictví v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji ............................ 46

4.6.1

Počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko a na jednoho lékaře ve

sledovaných krajích ................................................................................................ 48 4.7

Bytová vybavenost ve sledovaných krajích ..................................................... 50

4.8

Dopravní infrastruktura ve sledovaných krajích .............................................. 52

4.9

SWOT analýza Jihomoravského kraje ............................................................. 53

4.10

SWOT analýza Moravskoslezského kraje .................................................... 55

5

Závěr ....................................................................................................................... 57

6

Seznam literatury .................................................................................................... 59 6.1

Kniţní zdroje .................................................................................................... 59

6.2

Internetové zdroje............................................................................................. 60

6.3

Právní předpisy................................................................................................. 61

7

Seznam tabulek a grafů ........................................................................................... 62

8

Přílohy..................................................................................................................... 63

1 Úvod Kvalita ţivota je velmi široký a obecný pojem, který je zkoumán v různých oblastech vědních oborů. Je posuzována z mnoha hledisek, zejména z psychologického, sociálního, materiálního nebo duchovního. Hodnocením kvality ţivota se mimo jiné zabývá i Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO), která ji definuje jako: „individuální vnímání vlastního ţivotního postavení v kontextu kulturního a hodnotového systému, ve kterém ţijeme, a vnímání našich vztahů k cílům, očekáváním, normám a zájmům.“ Česká republika je členěna na 14 krajů, které vznikly k 1. 1. 2000 na základě Zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Je důleţité, aby byla kvalita ţivota v krajích především občany vnímána kladně, protoţe mimo jiné se tím region stane atraktivním a nastane příliv obyvatel. To příznivě ovlivní ekonomickou prosperitu oblasti, kdy se zvedne HDP, sníţí se nezaměstnanost a podobně. Jenţe tak jako jiné státy se i Česká republika potýká s meziregionálními rozdíly. Zajímavostí je, ţe i kdyţ jsou tyto rozdíly u nás patrné aţ od 90. let minulého století, tak se během dvou desetiletí staly velkým problémem. Takové rozdíly jsou způsobeny zejména upadající ekonomickou strukturou kraje, mírou nezaměstnanosti, příjmy obyvatel, odlišností venkovského prostředí a spoustou dalších faktorů. K vyrovnávání regionálních rozdílů slouţí regionální rozvoj a následné formování regionální politiky. Kraje vypracovávají své programy rozvoje krajů, které navrhují opatření a intervence pro stimulaci jak ekonomického, tak sociálního rozvoje. Pro potřeby regionální politiky jsou kraje České republiky rozděleny do tří skupin. První jsou regiony rostoucí, za které jsou povaţovány kraj Středočeský, Plzeňský, Jihomoravský kraj a hlavní město Praha. Do další skupiny, a to rozvíjejících regionů patří Jihočeský, Královéhradecký, Pardubický, Vysočina, Zlínský a Liberecký kraj. A do poslední skupiny zaostávajících regionů se řadí Karlovarský, Olomoucký, Ústecký a Moravskoslezský kraj. V rámci této práce je komparována kvalita ţivota ve dvou krajích České republiky, a to z hlediska socioekonomického. Jedná se o kraj Jihomoravský a Moravskoslezský.

7

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce V teoretické části bakalářské práce jsou vysvětleny důleţité pojmy, které úzce souvisí s problematikou kvality ţivota v krajích. Ve vlastní práci je hodnocena kvalita ţivota v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Jednotlivé kraje jsou charakterizovány z hlediska demografického, ekonomického, podle úrovně školství a také z hlediska dopravní dostupnosti. Kvalita ţivota bude posuzována z hlediska socioekonomických faktorů. Je srovnána nezaměstnanost v krajích, dále pak průměrné příjmy obyvatel, školství, zdravotnictví, bytová vybavenost nebo kvalita dopravní infrastruktury v krajích. Za srovnávané období jsou vybrána léta 2004 aţ 2009. Cílem bakalářské práce je tedy ukázat vývoj jednotlivých aspektů kvality ţivota v těchto krajích a následně je komparovat. V závěru práce je vypracována SWOT analýza, jak pro Jihomoravský, tak pro Moravskoslezský kraj.

2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je nazvána Literární přehled a praktická část Vlastní práce. V Literárním přehledu jsou definovány základní pojmy jako region, regionalizace, regionální rozvoj, regionální politika, strategie regionálního rozvoje, programy rozvoje regionů, programy rozvoje krajů. Je zde také představena struktura regionů v České republice, a to z hlediska hierarchického členění, územně správních jednotek a statistických jednotek dle Evropské unie. Poslední kapitola Literárního přehledu je věnována definici pojmu kvalita ţivota, kde jsou popsány různé úhly pohledu, jak je moţné se na ni dívat. Při zpracovávání první části práce bylo čerpáno z odborných knih, zákonů a internetových zdrojů. Seznam pouţitých zdrojů je uveden na konci bakalářské práce v Seznamu literatury. V úvodu Vlastní práce je Jihomoravský i Moravskoslezský kraj charakterizován. Představení krajů je provedeno z hlediska demografického vývoje za posledních pět let,

8

dále je charakterizováno centrum kraje, ekonomická struktura, školství a dopravní dostupnost. Územní vymezení srovnávaných krajů je zobrazeno v přílohách č. 1 a č. 2. V jednotlivých kapitolách došlo ke srovnání některých aspektů kvality ţivota v těchto krajích. Srovnávanými faktory, které významně ovlivňují kvalitu ţivota, jsou nezaměstnanost, příjmy obyvatel, zaměstnanost obyvatel v jednotlivých sektorech národního hospodářství, pracovní příleţitosti, dostupnost školství, zdravotnické vybavení, bytové vybavení a dopravní dostupnost. V kaţdé kapitole Vlastní práce byl nejdřív představen vývoj těchto ukazatelů u Jihomoravského i Moravskoslezského kraje, vţdy za posledních pět let, a následně došlo ke srovnání. Na základě srovnávaných aspektů kvality ţivota byla provedena SWOT analýza pro kaţdý kraj zvlášť, došlo tedy k identifikaci silných a slabých stránek, příleţitostí a hrozeb obou krajů. V závěru práce je provedeno vyhodnocení zjištěných údajů. Zdrojem dat v praktické části je převáţně Český statistický úřad, není-li uvedeno jinak, bylo

čerpáno zejména

z údajů

ze Statistických ročenek Jihomoravského

Moravskoslezského kraje.

9

a

3 Literární přehled 3.1 Charakteristika regionu Pojem region lze chápat mnoha způsoby. Obecně je označován jako ohraničené území s určitými vlastnostmi. Regiony se liší svou velikostí a vznikají na základě různých předpokladů, můţe jít o přírodní zákonitosti, rozdělení území z důvodů náboţenské různorodosti, politických zájmů nebo se jedná o uměle vytvořené administrativní jednotky. Při vymezování pojmu region se setkáváme s více definicemi. Byly vybrány definice, které jsou uvedeny v Zákoně o podpoře regionálního rozvoje a v Portálu Regionálních Informačních Servisů. Konkrétně Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje uvádí pod pojmem region: „územní celek vymezený pomocí administrativních hranic krajů, okresů, obcí, jehoţ rozvoj je podporován podle tohoto zákona.“ (Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, §1) Podle informací, které jsou zveřejněny na internetovém portálu Regionálních Informačních Servisů, je definice regionu o něco obsáhlejší: „Region je účelově vymezené území, jehoţ hranice jsou dány významnými funkčními vazbami (zejména v případě městského přírodními,

regionu)

klimatickými,

anebo

společnými

ekonomicko-sociálními,

charakteristikami etnickými,

fyzikálními,

jazykovými

atd.

Velikostně se region pohybuje od městského regionu aţ do velikosti území několika států, pro něţ lze vysledovat společné charakteristiky.“ (http://www.risy.cz/index.php?p id=225&kraj=-1&pishled=R) 3.1.1 Typologie regionu a regionalizace Typologie regionu V různých literaturách se můţeme setkat se spoustou moţností, jak regiony rozdělit. Typologie regionů probíhá podle nejrůznějších kriterií, jako je velikost, struktura nebo původ vzniku regionů.

10

WOKOUN, R. (2008) uvádí jednu z nejvíce publikovaných klasifikací typů regionů podle H. H. Blotevogela. Ten dělí regiony na reálné, regiony vymezené lidskou činností a identifikační regiony. Reálné regiony jsou vědeckými konstrukcemi a slouţí k vědeckému poznání a vědeckému uspořádání reality. Vznikají na základě účelu, ke kterému mají slouţit, nebo na základě teorie, z níţ vycházejí. Reálné regiony mohou být rozděleny na lokalizovatelné a funkční. Regiony vymezené lidskou činností vznikají kaţdodenní činností jednotlivých obyvatel nebo skupin obyvatel. Identifikační regiony jsou regiony, které jsou tak vnímány nebo s nimiţ se lidé identifikují. Za jiţ tradiční dělení povaţujeme členění regionů na homogenní a heterogenní, které popisuje SKOKAN, K. (2004). Takové rozdělení odpovídá výše uvedeným reálným regionům a regionům vymezeným lidskou činností. Uţ podle názvu můţeme usoudit, ţe homogenní regiony mají určitou stejnorodou vnitřní strukturu, vyjádřenou pomocí různých ukazatelů, jako je výše nezaměstnanosti, úroveň příjmů nebo stupeň zaměstnanosti v určitém odvětví. Na druhou stranu heterogenní regiony (označovány také jako nodální, spádové, uzlové nebo funkční) jsou typické svou nerovnoměrnou vnitřní strukturou a funkční specializací některých svých částí, proto uvnitř takových regionů vznikají růstové póly a periferie se vzájemnou interakcí. Funkční regiony jsou charakteristické spjatostí území pomocí určitých ukazatelů a vzájemnou závislostí. Kriteriem pro vymezení funkčních regionů je například dojíţďka za prací, dodavatelské sítě apod. Nodální regiony podrobněji popisuje také TOUŠEK, V. (2008), který vymezuje části regionu z hlediska vnitřní struktury, a to na jádro regionu, zázemí jádra, semiperiferní a periferní oblasti. Za jádro regionu se většinou povaţují oblasti městského charakteru a slouţí jako středisko prostorové organizace regionu. Zázemí obklopuje jádro a je s ním spojeno nejsilnějšími vazbami. Naopak u semiperiferních a periferních oblastí tyto vazby výrazně klesají. 11

Regionalizace Proces, který vede k vymezování regionů, se nazývá regionalizace. Toto vymezení se můţe provádět z různých úhlů pohledu, jedná se především o historii, geografii, ekonomii, sociologii, politologii, demografii. Podle KOLEKTIVU AUTORŮ (2008) je regionalizace zpracování informací o rozmístění předmětů a jevů na zemském povrchu. Při regionalizaci je kaţdý region vydělen z krajinné sféry. Vydělení regionů se provádí ze dvou hledisek: objektivního - pevnost vazeb mezi sloţkami regionů, subjektivního - na základě úkolů výzkumu. Jinou definici regionalizace uvádí TOUŠEK, V. (2008), který ji označuje jako proces vlastního vymezování regionů na určité hierarchické úrovni. Zaměřuje se na odlišnosti v rámci geografické sféry. Proces regionalizace má individuální charakter a vznikají tak individuální regionální systémy, kde se zavádí podmínka sousedství. Pomocí regionalizace se definují příznačné rysy, procesy, způsob vývoje a vazby tak, aby byly ukázány charakteristické rysy regionu. IVANIČKA, K. (1983) uvádí čtyři metody vymezování regionů: 1. Metoda generalizace textu - cílem metody je získání nových informací. Vychází se z podstatných prvků, faktů a vztahů. 2. Kartografická metoda - pomocí této metody se objeví geografické zákonitosti a určí se charakteristika regionů. 3. Metoda analýzy vzdáleností v n-rozměrném prostoru - podstatou analýzy je, aby při daném počtu n-menších areálů s jistým počtem faktorů m bylo moţné seskupit tyto areály do menšího počtu regionů, které by byly co nejvíce vnitřně homogenní. 4. Metoda vymezování nodálních regionů - základním úkolem této metody je zkoumání přitaţlivosti areálů k nějakému centru.

12

3.1.2 Struktura regionů ČR Na strukturu regionů v České republice se můţeme dívat z několika pohledů. Jedná se zejména o obecné hierarchické členění, dále pak o územně správní strukturu ČR a územně statistické jednotky EU. Z hlediska hierarchického členění Hierarchické členění regionů je na makroregiony, mezoregiony a mikroregiony, které jsou popsány KOLEKTIVEM AUTORŮ (2008). Makroregiony můţeme rozdělit na makroregiony vyššího a niţšího stupně, kdy makroregionem vyššího stupně je celá Česká republika a makroregiony niţšího stupně znamenají rozdělení republiky na Čechy, Moravu a Slezsko. Mezoregiony jsou rozsáhlé územní jednotky, jejichţ integrita je jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Mezoregionální města jsou důleţité prostory pro socioekonomické aktivity. Významnými procesy jsou nedenní dojíţďka za prací, migrace obyvatelstva, dojíţdění do hierarchicky výše postavených center za sluţbami. Mikroregiony jsou pak územní celky s poměrně nejvyšší integritou v rámci regionální struktury. Jsou zde nejvýznamnější vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a poskytováním sluţeb, které mají na mikroregionální úrovni dominantní roli. Územně správní struktura ČR Při vymezování územně správních regionů jsou většinou určena různá kriteria, jako minimální a maximální velikost území nebo dopravní dostupnost. Jak uvádí KOLEKTIV AUTORŮ (2008) v České republice byla uplatněna tato kriteria: významná centra se spádovým regionem, rozvinutou infrastrukturou, dojíţďkou do zaměstnání a za sluţbami, migrační centra, kvantifikované poznatky o regionální struktuře České republiky, např. komplexní funkční velikost, počet obyvatel regionálních center nad 80 tisíc,

13

historicko-geografické aspekty, kdy je nutné alespoň do určité míry respektovat vývoj územně správní a regionální struktury na území České republiky, zemskou hranici mezi Čechami a Moravou, fyzickogeografické bariéry, čímţ je míněno zejména reliéf, průběh vodních toků, apod., poznatky o regionální struktuře a sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné souvislosti s přirozenými centry. Pomocí těchto kriterií a na základě Zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona 1/1993 Sb. je zřízeno čtrnáct vyšších územně samosprávných celků (VÚSC): 1. Hlavní město Praha, vymezený územím hlavního města Prahy; 2. Středočeský kraj se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Prahazápad, Příbram a Rakovník; 3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; 4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, vymezený územím okresů Domaţlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov; 5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov; 6. Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem; 7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily; 8. Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov;

14

9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí; 10. Vysočina se sídlem v Jihlavě, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Ţďár nad Sázavou; 11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, vymezený územím okresů Blansko, Brnoměsto, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo; 12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk; 13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město; 14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, vymezený územím okresů Kroměříţ, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. Územně statistické jednotky EU a struktura NUTS v České republice Dne 26. května 2003 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu č. 1059/2003, o vytvoření společné klasifikace statistických jednotek. Cílem vytvoření těchto jednotek je získávání zejména ekonomických informací na srovnatelné rovině. Vymezení statistických územních jednotek bylo provedeno Českým statistickým úřadem, po dohodě s Eurostatem, na základě Usnesení vlády České republiky č. 707/1998 ze dne 26. října 1998. Tím se nahradil číselník krajů a okresů, který byl doposud zaveden. Podle informací, které jsou zveřejněny na internetovém portálu Centrum pro regionální rozvoj ČR, se územní jednotky v České republice se pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU vymezují takto: NUTS 1 – celé území České republiky. NUTS 2 – osm územních jednotek, nazývaných regiony soudrţnosti, a to Praha, Střední Čechy (Středočeský kraj), Jihozápad (Jihočeský kraj, Plzeňský kraj),

15

Severozápad (Karlovarský kraj, Ústecký kraj), Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj), Jihovýchod (Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina), Střední Morava (Olomoucký kraj, Zlínský kraj) a Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj). NUTS 3 – 14 krajů České republiky. NUTS 4 (LAU 1) – 77 okresů. NUTS 5 (LAU 2) – obce. 3.1.3 Vymezení kraje Kraj je územně samosprávný vyšší celek, vytvořený na základě Zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Samotnou funkci krajů upravuje Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích, podle kterého budou v této kapitole popisovány charakteristiky týkající se kraje, nebude-li uvedeno jinak. Krajem je rozuměno územní společenství občanů, kterému náleţí právo na samosprávu, a která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Kraj je veřejnoprávní korporací, vystupuje v právních vztazích pod vlastním jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dále kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání téţ veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Kraj má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně za podmínek stanovených zákonem o krajích. (§1) Kraj má dvojí věcnou působnost: Samostatná působnost, v níţ spravuje kraj své záleţitosti samostatně. Státní orgány mohou zasahovat jen, kdyţ dochází k porušování zákona. (§14) Přenesená působnost je realizována jako výkon státní správy ve věcech, které jsou stanoveny zákonem. (§29)

16

Vztah kraje a regionálního rozvoje Podle Strategie regionálního rozvoje České republiky je úlohou krajské úrovně: „koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje. Orgány kraje tvoří základní stavební jednotku pro tvorbu a realizaci regionálního rozvoje v ČR, spolupracují s ústředními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí ve věcech regionálního rozvoje nad-obecního významu.“ (http://www.mmr. cz/Regionalni-politika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceskerepubliky-na) Úkolem krajů je zejména: koordinace rozvoje územního obvodu kraje a rozvoj odvětví v jejich samostatné působnosti, koncipování vnitřní rozvojové politiky krajů, zpracování a implementace rozvojových programů, stanovení regionálních rozvojových priorit, ovlivňování vývoje regionálních disparit v rámci kraje a dbát o zachování krajinné a hospodářské pestrosti území. 3.1.4 Hospodaření kraje Zákon o krajích označuje kraje jako právnické osoby, které mají majetek a finanční zdroje se kterými hospodaří ve své samostatné působnosti. Jak uvádí JANKŮ, M. (2008) majetek kraje tvoří: věci, zařízení a ostatní majetek dříve státních příspěvkových organizací a bývalých rozpočtových organizací, nyní organizačních sloţek, u kterých je zřizovatelem kraj, některé druhy komunikací, nemovitý majetek, peněţní prostředky na účtech.

17

Hospodaření s vlastním majetkem kraje patří do samostatné působnosti. Podle §17 Zákona č. 129/2000 Sb. o krajích má kraj povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Kraj by měl řádně vést jeho evidenci a pravidelně provádět inventarizaci. Majetek musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneuţitím. Kraje mají poměrně rozsáhlé pravomoci, pokud jde o nakládání s majetkem. Majetek mohou dlouhodobě pronajímat, prodávat, zastavovat nebo naopak pořizovat nový majetek. Jak uvádí PEKOVÁ, J. (2004) rozpočet kraje obsahuje návratné a nenávratné příjmy, kde většina příjmů má nenávratný charakter. Jedná se především o dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, sdílené daně rozpočtově určené zákonem o rozpočtovém určení daní, příjmy z hospodaření s vlastním majetkem, příjmy z vlastní hospodářské činnosti a z činnosti vlastních organizací, u kterých je zřizovatelem, příjmy z vlastní správní činnosti, prostředky z Národního fondu a přijaté peněţní dary. Mezi návratné příjmy řadíme návratné úvěrové prostředky nebo návratné bezúročné finanční výpomoci ze státního rozpočtu. Kraje financují z výdajů rozpočtu zejména zabezpečení regionálních veřejných statků, výkon státní správy, činnost orgánů kraje v jeho samostatné působnosti, opravy a údrţbu majetku, pořízení majetku, dotace do rozpočtů obcí, transfery neziskovým organizacím a subjektům provádějící veřejně prospěšné činnosti, placené úroky z úvěrů a z půjček, splátky úvěrů a závazků z emise vlastních dluhopisů a podobně.

18

3.2 Regionální rozvoj a regionální politika S existencí regionů úzce souvisejí pojmy regionální rozvoj a regionální politika, které mají ve státech západní Evropy dlouholetou tradici, kdeţto v České republice se do popředí zájmu dostaly aţ ve druhé polovině 90. let 20. století. Potřeba regionálního rozvoje a regionální politiky vzniká s rostoucími meziregionálními rozdíly. I u regionálního rozvoje se setkáváme s různými definicemi. Ministerstvo pro místní rozvoj má vlastní definici regionálního rozvoje: „jde o růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů vedoucí ke zvyšování ţivotní úrovně a kvality ţivota jejich obyvatel. V tomto ohledu jde o dynamický a vyváţený rozvoj regionální struktury příslušného územního celku a jeho částí (regionů, mikroregionů) a odstraňování popřípadě zmírňování regionálních disparit.“ (in STEJSKAL, J. 2006 s. 27) Regionální rozvoj má své determinanty, které popisuje STEJSKAL, J. (2009), jedná se o: Úkoly učících se regionů, které řeší vlastní pozici ve vědecko-výzkumné i inovační politice státu, myslí na vlastní budoucnost, a proto budují inovační centra i technologické parky a podobně. Podmínky, které znamenají, ţe region má vlastní dokument strategického rozvoje, jehoţ součástí je také inovační strategie. V regionu se nacházejí podklady pro zajištění růstu, jako jsou univerzity, infrastruktura, kvalifikovaná pracovní síla a průmyslový potenciál. Region má posílený vztah místního partnerství a nacházejí se zde efektivní vztahy mezi samosprávou, podnikateli a třetími subjekty. A současně dochází k meziregionální spolupráci. Podpora znamená, ţe v regionu dochází k ekonomickému růstu v důsledku podpory regionálního rozvoje finančními stimuly a investičního budování či rekonstrukcí místní infrastruktury. Mezi hlavní způsoby dosažení ekonomického růstu patří rozšiřování znalostí a technologií na regionální úrovni a vznik regionálních inovačních systémů. 19

Politika soudržnosti, politika výzkumu a inovací, která je podporována Evropskou unií. Konkurenceschopnost regionů. Důleţitou poloţkou regionálního rozvoje jsou investice podnikatelského sektoru na území regionu. V souvislosti s touto skutečností byla, podle VITURKY, M. (2003), provedena regionální analýza kvality podnikatelského prostředí. Analýza probíhala na základě šesti skupin faktorů, ovlivňujících kvalitu podnikatelského prostředí. Jedná se o obchodní, infrastrukturní, pracovní, lokální, cenové a environmentální faktory. Následně byly regiony zařazeny do jednotlivých tříd. Do třídy A, která je charakterizována velmi vysokou kvalitou podnikatelského prostředí, patří celkem 13 regionů České republiky. Do třídy B, která je charakterizována vysokou kvalitou podnikatelského prostředí, náleţí 38 regionů. Celkem 70 regionů je řazeno do třídy C, která představuje střední úroveň kvality podnikatelského prostředí. Nejpočetněji zastoupenou třídou je třída D s nízkou kvalitou podnikatelského prostředí, kam spadá 72 regionů. Do poslední skupiny s velmi nízkou kvalitou patří 10 regionů. Regionální rozvoj je ovlivňován regionální politikou. Obecně regionální politika slouţí k překonávání meziregionálních disparit. Ovšem setkáváme se s různým spektrem definic. Byly vybrány definice podle Regional Polici: A European Approach, kterou uvádí KOLEKTIV AUTORŮ (2008): „Regionální politika představuje všechny veřejné intervence vedoucí ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických činností, respektive se pokouší napravit určité prostorové důsledky volné trţní ekonomiky ve smyslu dosaţení dvou vzájemně závislých cílů: ekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů.“ (Kolektiv autorů, 2008, s. 100) Máme tři hlavní nástroje pro výkon regionální politiky, které ve své publikaci popisuje KOLEKTIV AUTORŮ (2008), jedná se o makroekonomické, mikroekonomické a ostatní nástroje. Makroekonomické nástroje jsou ovlivněny ostatními hospodářskými cíli, jako ustálení úrovně inflace, vyrovnaná platební bilance nebo cíle agrární politiky. Do makroekonomických nástrojů patří fiskální politika, která má za úkol přerozdělovat 20

finance mezi regiony a to prostřednictvím státního rozpočtu. V rámci těchto nástrojů se také uplatňuje monetární politika, která ovlivňuje mnoţství peněz v ekonomice. Třetím makroekonomickým nástrojem je protekcionismus, ten ovlivňuje dovoz do státu prostřednictvím dovozních limitů a cel. Mikroekonomické nástroje mají za úkol ovlivňovat rozhodování ekonomických subjektů o jejich prostorové lokalizaci. Dělíme je na nástroje alokace pracovních sil a nástroje realokace kapitálu. Ostatní nástroje představují v rámci regionální politiky především nástroje administrativní. 3.2.1 Regionální politika České republiky V České republice je regionální politika poměrně novodobou záleţitostí, tak jako zvyšující se rozdíly mezi jednotlivými kraji. Regionální rozvoj, a tím počátky regionální politiky,

byl

upraven

právní

normou

aţ

v roce

2000,

kdy

vyšel

zákon

č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje. Dalšími základními zákony jsou zákon č. 128/2000 Sb. o obcích a zákon č. 129/2000 Sb. o krajích. Regionální

politika

napomáhá

k rozvoji

zaostalých

regionů,

vyrovnávání

meziregionálních rozdílů a také k hospodářskému a ekonomickému růstu země. Jak uvádí WOKOUN, R. (2008) tato politika představuje především koncepční a výkonnou činnost státu a územních samosprávných celků, definuje hlavní směry a cíle regionálního rozvoje na regionální i národní úrovni, stanovuje metody a postupy k realizaci definovaných cílů a priorit a provádí se hlavně prostřednictvím systémových opatření na podporu regionálního rozvoje. Strategie regionálního rozvoje Dokumentem regionální politiky České republiky je Strategie regionálního rozvoje ČR (SRR ČR), kterou má na starost Ministerstvo pro místní rozvoj. V dokumentu Strategie regionálního rozvoje (2006) je pojem regionální politika definován následovně: „Regionální politika představuje soubor intervencí, zaměřených podle konkrétní situace státu a jeho regionů a podle očekávaných vývojových tendencí, na podporu opatření vedoucích k růstu ekonomických aktivit a lepšímu územnímu 21

rozloţení

v území

a

k rozvoji

infrastruktury.“

(http://www.mmr.cz/Regionalni-

politika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-na) Vývoj regionů na území České republiky je nerovnoměrný a tím vznikají disparity, které je snaha odstranit jednotlivými regionálními strategiemi. V dokumentu Strategie regionálního rozvoje (2006) jsou uvedeny nejčastější disparity: Prohlubování rozdílů v ekonomické výkonnosti krajů, které ovlivňují ţivotní úroveň obyvatelstva, rozdíly v nezaměstnanosti a příjmech na obyvatele, v krajích postiţených rozsáhlou restrukturalizací průmyslu (hlavně v Ústeckém a Moravskoslezském kraji) je stále vysoká nezaměstnanost a nedaří se efektivně realizovat potřebné strukturální změny, odlišnost venkovského prostředí, které je znevýhodněné vůči prostředí městskému, obce ve venkovských oblastech mají nepříznivé podmínky pro podnikání a dochází ke stárnutí venkovského obyvatelstva, ekonomická úroveň příhraničních okresů zaostává, přetrvává nedostatečné napojení severovýchodní Moravy a Slezska na transevropské komunikační tahy a hlavní město, to způsobuje nezájem investorů, velký rozdíl podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí v městech Praha a Brno, proti ostatním krajským městům, narušené ţivotní prostředí v důsledku průmyslové činnosti v severozápadních Čechách a na severní Moravě. 3.2.2 Program rozvoje regionů K překonávání rozdílů mezi jednotlivými regiony (kraji) slouţí programy rozvoje regionů, dále jen programy. Programy jsou základním dokumentem pro koordinaci a řízení rozvoje v regionech. Jedná se o program střednědobého aţ dlouhodobého 22

charakteru pro usměrňování soukromého a veřejného ekonomického, sociálního, kulturního a ekologického charakteru regionu. Při vytváření dokumentu by měl být respektován princip trvale udrţitelného rozvoje. Podnět ke zpracování programu rozvoje regionů vydávají jednotlivé územní samosprávy, orgány státní správy nebo na pokyn Ministerstva pro místní rozvoj. Během vytváření programu v České republice vycházíme ze zákona č. 128/2000 Sb. o obcích a ze zákona č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje. Cíl kaţdého programu rozvoje regionu definuje Kolektiv autorů: „Cílem je diagnostikovat území, identifikovat rozvojové předpoklady a problémy, vypracovat strategii regionálního a municipálního rozvoje regionu a poskytnout náměty na projekty k podpoře hospodářského a sociálního rozvoje regionu a jeho částí, včetně přiměřeného stanovení priorit prostorového rozvoje socioekonomických aktivit nemístního, případně neregionálního významu v určitých časových horizontech.“ (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008, s. 180) Program rozvoje krajů Jednotlivé kraje vypracovávají programy rozvoje kraje (PRK). Tyto programy mají podobnou strukturu, která zajišťuje srovnatelnost mezi jednotlivými kraji. Programy jsou sestavovány na základě metodické příručky programu rozvoje kraje, kterou zpracovala Agentura pro regionální rozvoj na základě současných standardů Evropské unie. Tato metodická příručka je zdrojem informací v této kapitole, není-li uvedeno jinak. Program rozvoje kraje je střednědobý programový dokument, který má za úkol podporovat regionální rozvoj na krajské úrovni s důrazem na socioekonomickou sféru. Je navrţen jako souhrnný ekonomický rozvojový program pro územní samosprávný celek kraje, který zahrnuje rozvoj finanční povahy odpovídající předpokládaným dostupným finančním zdrojům i rozvoj nefinanční povahy (politiky, organizační úkoly, nástroje aj.). Sestavuje se většinou na období čtyř let. Jeho příprava je podmínkou pro uplatnění veřejných finančních prostředků všech úrovní pro intervenční působení v rámci problémových témat. Program rozvoje kraje je základním dokumentem pro

23

orgány kraje, které tak zabezpečují koordinaci rozvoje svého územního obvodu. Dále je klíčový při zajišťování podpory regionálního rozvoje v České republice. Napomáhá ke zvyšování povědomí o regionálních potřebách v procesu programování sociálního a ekonomického rozvoje ČR a pomáhá mobilizovat místní kapacitu a místní zdroje pro ekonomický a sociální rozvoj kraje a také pro absorbování moţné finanční podpory z fondů na národní úrovni a na úrovni EU. Také slouţí pro vypracování návrhu strategie regionálního rozvoje a regionálního programu rozvoje.

24

3.3 Kvalita života a lidské potřeby Definováním kvality ţivota a jejím studiem se zabývají odborníci z různých sfér lidské činnosti, jako je medicína, sociologie, ekonomie, politologie apod. I přes veškerý zájem odborníků a široké veřejnosti je velmi obtíţné tento pojem přesně definovat. Kvalitu ţivota můţeme vnímat z různých hledisek a také kaţdý jedinec, který má své priority, ji vnímá rozdílně. Jak uvádí DŢUKA, J. (in Svobodová, 2006) můţeme rozlišovat subjektivní a objektivní kvalitu ţivota. Subjektivní kvalita života se posuzuje na základě úsudku hodnocené situace ţivota osoby. Rozeznáváme také subjektivní pohodu, coţ je emocionální systém hodnocené podmínky vlastního ţivota – frekvence pozitivních a negativních emocí. Objektivní kvalita života zahrnuje objektivní podmínky ţivota osoby, které nejsou objektem psychologického výzkumu. S pojetím kvality ţivota úzce souvisí i lidské potřeby. Nejznámější teorií o lidských potřebách je jejich hierarchický model podle Abrahama Maslowa, který ji definoval v roce 1953. Podle Maslowa lidé nejdříve uspokojují základní (niţší) potřeby a potom teprve potřeby vyšší. Základní hierarchie je následující: fyziologické potřeby – jíst, spát, dýchat, aj., potřeby bezpečí a jistoty – fyzická, rodinná, příjmová aj. bezpečnost, sociální potřeby – přátelství, láska, aj., potřeba uznání, potřeba seberealizace. V dřívějších dobách se kvalita ţivota posuzovala zejména z hlediska zdraví a základních sociálních jistot, jako je bydlení. V současné době jsou náklady na kvalitu ţivota vyšší a posuzují se hlavně z ekonomického hlediska a z hlediska ţivotního prostředí. Ochrana ţivotního prostředí je zakotvena i v zákonech. Podle LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (2/1993 Sb.) Čl. 35: „Každý má právo na příznivé

25

životní prostředí,“ a „každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“ Vyšší kvalitou ţivota, jak uvádí SVOBODOVÁ (2006), se zabývá i Evropské společenství: „cílem Evropy je vytvořit konkurenceschopnou ekonomiku zaloţenou na znalostech, které podporují trvale udrţitelný hospodářský růst, plnou zaměstnanost a sociální soudrţnost.“ Prosazují se následující priority: zajištění plné zaměstnanosti, vytvoření nové ekonomické dynamiky, zavedení bezpečných a trvale udrţitelných důchodových systémů, rozvoj evropské strategie pro odstraňování meziregionálních disparit, kontrola kvality veřejných výdajů a dlouhodobá udrţitelnost veřejných financí, stimulace evropského výzkumu, podpora investic do lidských zdrojů.

26

4 Vlastní práce Ve Vlastní práci byla čerpána data, která vydává Český statistický úřad. Tyto údaje byly dále zpracovány do tabulek, grafů a byly podkladem pro další výpočty.

4.1 Charakteristika Jihomoravského kraje Jihomoravský kraj vznikl k 1. 1. 2000 a jeho úprava je dána zákonem 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a zákonem č. 129/2000 Sb. o krajích. Jihomoravský kraj se nachází v jihovýchodní části České republiky. Kraj je tvořen sedmi okresy – Blansko, Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo. Mapa kraje je uvedena v příloze č. 1. Je zde 21 obvodů obcí s rozšířenou působností, 34 obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, 673 obcí, z toho 48 má status města a nachází se zde jeden vojenský újezd Březina. Leţí při hranicích s Rakouskem a Slovenskem. V rámci České republiky sousedí s krajem Jihočeským, Vysočinou, Pardubickým, Olomouckým a Zlínským. Spolu s krajem Vysočina tvoří region soudrţnosti NUTS 2 Jihovýchod. Rozloha kraje činí 7 195 km2, tím zaujímá 9 % rozlohy České republiky. OBYVATELSTVO - K 31. 12. 2009 byl zaznamenán počet obyvatel kraje 1 151 708 (11 % ČR), čímţ se řadí na 4. místo v počtu obyvatel mezi kraji republiky. Z toho je 562 017 muţů a 589 691 ţen. Celkový počet obyvatel je pozitivně ovlivněn městem Brnem, které má přes 370 500 obyvatel, čímţ je hned po Praze druhým největším městem v republice. Z grafu č. 1 je patrné, ţe během let 2000 aţ 2002 počet obyvatel klesal, coţ kopíruje populační vývoj v České republice, kdeţto od roku 2005 je křivka vývoje rostoucí. To se děje v důsledku zvyšujícího se počtu narozených dětí. Na konci roku 2000 byl počet narozených 9 617, ale na konci roku 2009 stoupla porodnost aţ na 13 145 ţivě narozených dětí. Ovšem dalším neopomenutelným faktorem je vliv imigrace, která se od roku 2000 zvýšila téměř o polovinu. Počet přistěhovalých v roce 2000 činil 4 911, kdeţto v roce 2009 je to aţ 10 392. Z hlediska okresů ţije nejvíce obyvatel v okrese Brno-město, které zaujímá asi 32 % celkového počtu obyvatel kraje, dále Brno – venkov (17,4 %) a na třetím místě je okres Hodonín (13 %).

27

Graf č. 1: Počet obyvatel Jihomoravského kraje v letech 2000 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

CENTRUM KRAJE - Centrem Jihomoravského kraje je město Brno, které je spádové pro celý kraj. Sídlí zde veřejný ochránce práv, nalezneme zde konzuláty, vysoké školy a další instituce. Do Brna denně dojíţdí aţ 65 000 lidí za prací. Vzhledem ke své strategické poloze je Brno zázemím pro mnoho firem. Vizí Brna do budoucna je stát se městem vzdělanosti, inovací a vývoje. Vzhledem ke své poloze je město i celý kraj cílem turistů. EKONOMIKA - Z hlediska ekonomického má kraj velký potenciál. Hrubý domácí produkt v roce 2009 činil 10,5 % HDP České republiky. Z hlediska zaměstnanosti v roce 2009 pracovalo v primárním sektoru 2,6 % pracujících obyvatel, v sekundárním sektoru 37,2 % a největší zastoupení má terciární sektor 60,2 %. ŠKOLSTVÍ – Z hlediska školství má kraj významné postavení, mimo mateřské, základní a střední školy, zde sídlí 5 veřejných vysokých škol, 8 soukromých vysokých škol a jedna vysoká škola státní. DOPRAVA – Kraj má v rámci České republiky velmi dobrou dopravní dostupnost. Jsou zde přítomny strategické ţelezniční uzly, napojení na dálnice D1, D2 a Brno také disponuje mezinárodním letištěm. Ohroţení infrastruktury je ve špatném stavu silnic.

28

4.2 Charakteristika Moravskoslezského kraje Společně s dalšími třinácti kraji republiky vznikl Moravskoslezský kraj k 1. 1. 2000 a jeho úprava je dána zákonem 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a zákonem č. 129/2000 Sb. o krajích. Moravskoslezský kraj se nachází v severní části Moravy a Slezska. Kraj tvoří šest okresů – Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava - město, Karviná a Frýdek-Místek. Mapa kraje je uvedena v příloze č. 2. Nachází se zde 22 obcí s rozšířenou působností, 30 obcí s pověřeným obecním úřadem, do kraje spadá celkem 299 obcí a z toho je 41 měst. Kraj při hranicích sousedí s Polskem a Slovenskem a v rámci České republiky s krajem Olomouckým a Zlínským. Z hlediska evropských statistických jednotek tvoří NUTS 2 Moravskoslezsko. Kraj má rozlohu 5 427 km2, tím zaujímá 6,88 % rozlohy České republiky. Graf č. 2: Počet obyvatel Moravskoslezského kraje v letech 2000 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

OBYVATELSTVO - K 31. 12. 2009 byl zaznamenán počet obyvatel 1 247 373, tím se řadí na první místo mezi kraji v počtu obyvatel. Z toho je 610 997 muţů a 636 367 ţen. Kraj má také vysokou hustotu osídlení, která činí 230 obyvatel na km2. Nejvíce obyvatel ţije v okrese Ostrava - město, je to aţ 26,8 % obyvatel kraje, druhým nejvíce zalidněným okresem je Karviná (16,9 %), na druhou stranu nejméně zalidněným je Bruntál (7,8 %). Z grafu č. 2 je patrné, ţe počet obyvatel v kraji má, aţ na velmi mírné zvýšení v letech 2007 a 2008, stále klesající trend. Tento stále se sniţující stav se 29

připisuje nízké porodnosti, která se za zkoumané období zvedla jen mírně. Na konci roku 2000 byl počet ţivě narozených 11 239 a na konci roku 2009 to bylo 13 238. Dalším faktorem úbytku obyvatel je vliv migrace. Na rozdíl od Jihomoravského kraje, kde má migrace pozitivní vliv na počet obyvatel, v Moravskoslezském kraji je tomu naopak. Emigranti svým počtem přesahují imigranty a navíc odliv obyvatel má mírně rostoucí trend. Největší odchod populace zaznamenaly okresy Bruntál, Ostrava a Karviná. Odliv obyvatel je spojen s vysokou mírou nezaměstnanosti, která je v kraji k 31. 12. 2009 12,14 %. CENTRUM KRAJE – Metropolí kraje je město Ostrava, která má 314 000 obyvatel, tím se řadí na třetí místo v počtu obyvatel mezi kraji. Nalezneme zde rozsáhlou síť galerií, divadel, knihoven, muzeí i kin. Za významná kulturní centra se povaţují, kromě Ostravy, také Opava a Český Těšín, s významnou polskou menšinou. V kraji můţeme nalézt spoustu cyklotras, které turisty provedou po kulturních památkách nebo po technických muzeích, která jsou pro kraj typická. EKONOMIKA - Hrubým domácím produktem se Moravskoslezský kraj v roce 2009 podílel 9,7 % na HDP České republiky. Nejvíce obyvatel je zaměstnaných v terciárním sektoru a to zastoupením 55,8 % na počet pracujících obyvatel kraje. Významný podíl má také sekundární sektor, a to 42,3 %. V primárním sektoru je zaměstnáno 2 % obyvatel. Ekonomika Moravskoslezského kraje byla v minulosti závislá na těţbě nerostných surovin a navazujících zpracovatelských odvětvích průmyslu. ŠKOLSTVÍ – V Moravskoslezském kraji je počet vysokých škol niţší neţ v kraji Jihomoravském. Sídlí zde 5 vysokých škol, z toho jsou 2 soukromé. DOPRAVA – Z hlediska dopravy je v kraji hojně vyuţívána ţelezniční síť, kdy krajem prochází 2. a 3. ţelezniční koridor. Je zde také mezinárodní letiště, které je druhé největší v České republice. V současné době probíhá výstavba dálnice a dalších rychlostních silnic.

30

4.3 Nezaměstnanost v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji 4.3.1 Míra registrované nezaměstnanosti v krajích Podle Českého statistického úřadu míra registrované nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle (v %), kde čitatel a jmenovatel jsou ukazatele konstruované podle určitých algoritmů. Moravskoslezský kraj má dlouhodobě vyšší nezaměstnanost neţ Jihomoravský kraj, a tak se celkově

řadí

mezi

kraje republiky s vyšší

mírou nezaměstnanosti.

V Moravskosleském kraji je míra registrované nezaměstnanosti v průměru o 3,1 % vyšší. Tento fakt se připisuje zejména upadající odvětvové struktuře kraje. Ale i přes tuto charakteristiku nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji v letech 2004 – 2008 klesala. To souvisí zejména s rozsáhlými investicemi nejen českých, ale i zahraničních společností na území kraje. K nejdůleţitějším z nich se řadí automobilová společnost Hyundai. Také Jihomoravský kraj je častým cílem investorů, v roce 2007 i 2008 přilákal nejvíce investorů z celé České republiky. Graf č. 3: Míra registrované nezaměstnanosti v Jihomoravském, Moravskoslezském kraji a v celé České republice v letech 2004 - 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Na grafu č. 3 vidíme, ţe aţ do roku 2008 se míra nezaměstnanosti v obou krajích postupně sniţovala, coţ souviselo také s celkovým ekonomickým růstem České

31

republiky. Nejniţší nezaměstnanost v případě Jihomoravského i Moravskoslezského kraje byla zaznamenána v roce 2008, v Jihomoravském kraji činila 6,83 % a v Moravskoslezském kraji 8,49 %. Ovšem v roce 2009 se začala projevovat celosvětová krize a to se odrazilo na zvyšující se nezaměstnanosti ve všech krajích České republiky. Co se týká Moravskoslezského kraje, tak maximum nezaměstnanosti je v okresech Karviná - 14,39 %, a Bruntál - 15,4 %. Naopak okresy s niţší mírou nezaměstnanosti jsou Opava, která měla v roce 2009 registrovnou míru 10,48 %, a Frýdek-Místek, který v témţe roce vykazoval 9,8 %. V Jihomoravském kraji je zaznamenávána nejvyšší míra nezaměstnanosti v okrese Hodonín, v roce 2009 dosáhl 15,93 %, a v okrese Znojmo s 15,38 %. Vyšší hodnoty za stejné období byly zaznamenány pouze ve třech jiných okresech České republiky. Naopak poměrně stabilně nízkou míru nezaměstnanosti nalezneme v okresech Brnovenkov a Brno - město, která byla v roce 2009 shodná, a to 8,17 %. Tyto okresy byly ekonomickou krizí postiţeny nejméně. Jak vidíme na grafu č. 3, tak míra registrované nezaměstnanosti v obou sledovaných krajích kopíruje vývoj celé České republiky, i kdyţ Jihomoravský i Moravskoslezský kraj mají nezaměstnanost vyšší neţ je republikový průměr. Tento rozdíl je patrnější u kraje Moravskoslezského. Průměrná celorepubliková míra registrované nezaměstnanosti za sledované období je 7,72 %, oproti tomu kraj Jihomoravský má průměr 9 % a kraj Moravskoslezský 12,1 %. Vývoj v roce 2010 zaznamenal mírný nárůst nezaměstnanosti. Míra registrované nezaměstnanosti v celé České republice činila 9,01 %, coţ je meziroční zvýšení o 1,03 %. V Jihomoravském kraji bylo zaznamenáno toto zvýšení ve výši 0,28 %, a to na hodnotu 10,87 %. Kraj Moravskoslezský zaznamenal nejniţší meziroční nárůst, a to jen o pouhých 0,22 % na hodnotu 12,36 % míry registrované nezaměstnanosti. 4.3.2 Vývoj počtu nezaměstnaných a volných míst v krajích Z tabulky č. 1 je patrné, ţe počet uchazečů o zaměstnání se postupně sniţoval aţ do roku 2009, kdy se projevila celosvětová hospodářská krize a počet nezaměstnaných vzrostl. Naopak počet volných míst se do roku 2009 zvyšoval. Největší maximum 32

počtu volných míst bylo dosaţeno v Jihomoravském kraji v roce 2007 a to 13 725. V Moravskoslezském kraji to bylo také v roce 2007 s počtem 10 696. V tomto roce byl nejvýhodnější podíl uchazečů o zaměstnání na jedno volné pracovní místo v obou krajích. Naopak nejniţší počet volných míst byl zjištěn v Jihomoravském kraji v roce 2009, kdy bylo k dispozici 3 040 volných míst, a v Moravskoslezském kraji v roce 2004, kdy bylo zaznamenáno 2 674 volných míst. Tabulka č. 1: Vývoj počtu nezaměstnaných a volných míst v letech 2004 - 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty) 2004 Nezaměstnanost Neumístění uchazeči o zaměstnání - z toho absolventi škol - z toho nezam. déle jak 12 měsíců Podíl absolventů na nezaměstnaných Podíl nezam. nad 1 rok na všech nezam. Volná místa Počet uchazečů na 1 volné místo

66 207 6397 26 763 9,7% 40% 3 448 19,2

Neumístění uchazeči o zaměstnání - z toho absolventi škol - z toho nezam. déle jak 12 měsíců Podíl absolventů na nezaměstnaných Podíl nezam. nad 1 rok na všech nezam. Volná místa Počet uchazečů na 1 volné místo

105 486 8904 52 548 8,4% 50% 2 674 39,4

2005 2006 2007 2008 Jihomoravský kraj 63 692 55 230 44 239 43 063 5226 4209 2920 3019 26 877 22 848 16 891 13 037 8,2% 7,6% 6,6% 7,0% 42% 41% 38% 30% 5 834 7 990 13 725 8 253 10,9 6,9 3,2 5,2 Moravskoslezský kraj 96 528 85 422 65 816 57 455 6995 5758 3752 3623 49 957 43 358 32 266 22 781 7,2% 6,7% 5,7% 6,3% 52% 51% 49% 40% 3 306 7 896 10 696 8 795 29,2 10,8 6,2 6,5

2009 65 944 4730 15 912 7,2% 24% 3 040 21,7 80 581 4699 24 285 5,8% 30% 2 756 29,2

Minima uchazečů o zaměstnání vykazují kraje v roce 2008. V Jihomoravském kraji je to 43 063 osob a v Moravskoslezském kraji 57 455 osob. Naopak největší počet uchazečů o zaměstnání zaznamenáváme v roce 2004 v obou krajích. V Jihomoravském kraji evidujeme 66 207 osob a v Moravskoslezském kraji 105 486 osob. Z toho lze usoudit, ţe i po příchodu hospodářské krize jsou na tom kraje s nezaměstnaností lépe neţ na začátku evidovaného období v roce 2004. Tato skutečnost je více patrná v Moravskoslezském kraji, kdy v roce 2004 byl počet uchazečů na jedno volné místo 39,4, kdeţto v roce 2009 to bylo 29,2. V Jihomoravském kraji byl tento podíl o něco vyšší v roce 2009, kdy činil 21,7 uchazečů, neţ v roce 2004, kdy byl počet uchazečů na jedno volné místo 19,2.

33

Jak vidíme v tabulce č. 1, podíl na nezaměstnanosti mají absolventi škol. Z podílu počtu absolventů na celkovém počtu nezaměstnaných je patrné, ţe v Moravskoslezském kraji je uplatnění pro absolventy o něco vyšší neţ v kraji Jihomoravském, v průměru to činí o 1 % více. Nejniţšího podílu dosáhly kraje v roce 2007, kdy to v Jihomoravském kraji bylo 6,6 % a v Moravskoslezském kraji 5,7 %. Nejvíce nezaměstnaných absolventů škol bylo jak v Jihomoravském, tak v Moravskoslezském kraji v roce 2004, kde v případě prvního kraje se počet vyšplhal na 6 397 osob a ve druhém kraji na 8 904 osob. Významným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost. V případě obou krajů je velký podíl nezaměstnaných déle neţ 12 měsíců na celkovém počtu neumístěných osob o zaměstnání. Mezi léty 2004 aţ 2007 tento podíl u Moravskoslezského kraje mírně kolísal kolem 50 %. V Jihomoravském kraji byl ve stejném období v průměru o 10 % niţší. V roce 2008 tyto hodnoty klesly v obou krajích asi o 10 %, v Moravskoslezském kraji to tak činilo 40 % a v Jihomoravském kraji 30 %. Nejniţší hodnota tohoto ukazatele nastala v obou případech v roce 2009. V Jihomoravském kraji byl podíl nezaměstnaných déle jak jeden rok na počtu celkově neumístěných uchazečů o práci 24 % a v Moravskoslezském kraji to bylo 30 %.

34

4.4 Zaměstnanost a příjmy obyvatel v krajích Kaţdý z krajů je zaměřený na jiný sektor hospodářství. K tomuto rozdělení docházelo v průběhu historického vývoje. V Moravskoslezském kraji byl v minulosti dominantní hlavně sekundární sektor, ve kterém pracovala převáţná většina obyvatel. Dlouhou tradici zde má zpracovatelský průmysl, který se zejména v minulém století vázal na těţební průmysl. Ale i v současné době se kraj významně podílí na průmyslové produkci České republiky. Nejvýznamnější z průmyslových oborů v kraji je hutnictví a strojírenství, energetika, hornictví, výroba potravin, chemický a papírenský průmysl nebo výroba automobilových komponentů. Z hlediska zemědělství je kraj různorodý a zaměstnanost v něm je poměrně malá. Můţeme zde najít podmínky pro intenzivní zemědělství, ale je zde významný také chov ovcí, zejména v horských oblastech. V současné době pracuje nejvíce lidí v terciárním sektoru. V Jihomoravském kraji bylo v minulosti nejvýznamnější zemědělství, ve kterém byl zaměstnán značný počet obyvatel. Kraj je charakteristický příznivými přírodními podmínkami pro pěstování různých plodin, zejména obilovin. Na rostlinnou výrobu se váţe ţivočišná výroba, která byla zejména v minulých desetiletích rozšířená. V současné době prochází zemědělství restrukturalizací a je v něm zaměstnáno jen malé procento obyvatel. Významný je v kraji zpracovatelský průmysl, kde je stále zaměstnáno nemalé procento obyvatel. Mezi hlavní obory průmyslu patří výroba strojů, výroba kovů a kovodělných výrobků a výroba elektrických zařízení. Ale jako v Moravskoslezském kraji, tak i v Jihomoravském je nejvíce obyvatel zaměstnáno v terciárním sektoru. 4.4.1 Zaměstnanost v sektorech hospodářství a míra ekonomické aktivity Míra ekonomické aktivity podle Českého statistického úřadu představuje podíl počtu ekonomicky aktivních na počtu osob starších 15 let, kde do skupiny ekonomicky aktivního obyvatelstva se řadí zaměstnaní, pracující důchodci, pracující studenti a učni, osoby na řádné mateřské dovolené a nezaměstnaní.

35

Jak vidíme v tabulce č. 2, tak míra ekonomické aktivity je v obou krajích velmi podobná. V Jihomoravském kraji je průměrná ekonomická aktivita za sledované období 57,68 %, v Moravskoslezském kraji je to 57,48 %. Tabulka č. 2: Zaměstnanost v krajích v letech 2004 - 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty a zpracování) 2004 Zaměstnanost Zaměstnaní celkem Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Míra ekonomické aktivity

509,1 4,9% 38,4% 56,6% 58,1%

Zaměstnaní celkem Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Míra ekonomické aktivity

522,7 2,9% 44,9% 52,2% 57,6%

2005

2006 2007 Jihomoravský kraj 513,9 515,7 532,1 3,9% 3,6% 3,8% 38,6% 39,2% 39,9% 57,5% 57,2% 56,2% 58,1% 57,8% 57,7% Moravskoslezský kraj 535,6 536,9 553,3 3,0% 2,6% 2,3% 42,9% 44,2% 43,0% 54,2% 53,2% 54,7% 58,5% 57,3% 56,6%

2008

2009

537 2,9% 41,3% 55,8% 57,0%

529,7 2,6% 37,2% 59,9% 57,4%

568,6 2,1% 44,8% 53,1% 57,3%

557,5 2,0% 42,3% 55,8% 57,6%

V tabulce č. 2 můţeme vidět, jak se v krajích vyvíjel podíl zaměstnanců v jednotlivých sektorech hospodářství. Na první pohled je patrné, ţe v obou krajích je nejvíce zaměstnaných

obyvatel

v terciárním

sektoru.

V obou

případech

je

procento

zaměstnaných přes 50 %. V Jihomoravském kraji to v roce 2009 stouplo aţ na 59,9 %, v Moravskoslezském kraji byla nejvyšší hodnota během zkoumaného období zaznamenána v témţe roce a to 55,8 %. V Jihomoravském kraji je v terciárním sektoru zaměstnáno v průměru o 3,3 % více obyvatel neţ v kraji Moravskoslezském. Sekundární

sektor

má

také

výrazný

podíl

na

zaměstnanosti

v krajích.

V Moravskoslezském kraji pracuje v sekundárním sektoru v průměru o 4,6 % osob více neţ v kraji Jihomoravském. Největší podíl zaměstnaných v tomto sektoru byl v Jihomoravském kraji v roce 2008, kdy tam pracovalo 41,3 % zaměstnanců, kdeţto v Moravskoslezském kraji to bylo v roce 2004, kdy zde bylo 44,9 % pracujících. V primárním sektoru je evidováno nejméně obyvatel a vývoj naznačuje pomalu klesající trend. Z tabulky č. 2 je patrné, ţe v Jihomoravském kraji je v primárním sektoru

36

zaměstnáno více lidí, je to aţ o 6,8 % více. Maximální podíl v primárním sektoru v Jihomoravském kraji během sledovaného období byl v roce 2004, kdy zde bylo 4,9 % z celkového počtu pracujících. Moravskoslezský kraj tohoto maxima dosáhl v roce 2005, které činilo 3 % z celkového počtu pracujících. 4.4.2 Vývoj hrubé mzdy Graf č. 4: Vývoj hrubé mzdy v krajích v letech 2004 - 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování, * rok 2009 počítán starou metodikou)

Jak ukazuje graf č. 4, tak hrubá mzda v případě obou krajů od roku 2004 stoupala. Mzda stoupala ve všech třech sektorech. V Jihomoravském kraji nejvýrazněji stoupla mzda v terciárním sektoru, o 5 434 Kč mezi léty 2004 - 2008, a nejméně v sektoru primárním, kde za stejné období stoupla o 4 085 Kč. V Moravskoslezském kraji rostla mzda v jednotlivých sektorech poměrně rovnoměrně, nejvíce však v sekundárním sektoru, a to o 4 866 Kč mezi léty 2004 - 2008, nejméně potom v terciárním sektoru o 4 427 Kč. Na první se pohled vidíme, ţe mzdy v krajích jsou téměř vyrovnané, ale mírné rozdíly tu jsou. Od roku 2004 do roku 2007 byla hrubá měsíční mzda o něco málo vyšší v Moravskoslezském kraji, v průměru o 164 Kč, i kdyţ v roce 2007 byl rozdíl pouhých 11 Kč. Ovšem od roku 2008 je hrubá mzda vyšší v kraji Jihomoravském, v roce 2008 byl rozdíl téměř zanedbatelný, ale v roce 2009 byl rozdíl aţ 489 Kč.

37

Nejniţší hodnoty byly zaznamenány v roce 2004, v Jihomoravském kraji činila hrubá mzda 16 027 Kč a v Moravskoslezském 16 159 Kč. Naopak maxima bylo dosaţeno v roce 2009, kdy hodnoty hrubé měsíční mzdy dosáhly v kraji Jihomoravském 22 013 Kč a v Moravskoslezském kraji 21 524 Kč. Celkový nárůst mezd od roku 2004 do roku 2009 byl v Jihomoravském kraji 5 986 Kč a v Moravskoslezském kraji 5 365 Kč.

38

4.5 Školství ve sledovaných krajích Oblast vzdělávání v Jihomoravském i Moravskoslezském kraji je zabezpečena sítí mateřských, základních, středních, vyšších odborných a vysokých škol. Zřizovatelem mohou být obce, kraje, církev, ministerstvo nebo fyzické a právnické osoby. 4.5.1 Mateřské a základní školy Mateřské a základní školy jsou především závislé na vývoji počtu narozených dětí, tím je dlouhodobě kopírován populační stav obyvatel v krajích. Úroveň vybavení mateřských a základních škol je různá. Především v malých obcích, kde jsou nedostatečně naplněné třídy, je problém sehnat kvalitní pedagogické pracovníky a výchovné poradce. Při poklesu počtu dětí se takové školy ruší nejdříve. Ve školním roce 2009/2010 bylo v Jihomoravském kraji 630 mateřských škol s 1 518 třídami, které navštěvovalo přes 34 tisíc dětí a vyučovalo zde 2 696 učitelů. Základních škol zde bylo 475 s celkovým počtem 4 593 tříd, kde bylo zapsáno přes 85 tisíc ţáků a vyučovalo zde 6 380 pedagogických pracovníků. Nejvíce těchto vzdělávacích zařízení je soustředěno v okrese Brno-město, kde se nachází 149 mateřských a 85 základních škol, a Brno-venkov s počtem 129 mateřských a 108 základních škol. Aţ 47% z celkového počtu ţáků navštěvující základní školy je soustředěno právě v těchto okresech. V Moravskoslezském kraji v témţe školním roce bylo 468 mateřských škol s celkově 1 596 třídami, které navštěvovalo téměř 37 tisíc dětí a zaměstnáno zde bylo 2 928 učitelů. Základních škol v kraji bylo 455 s 5 170 třídami, kde bylo vyučováno přes 98 tisíc ţáků a bylo zde zaměstnáno 7 230 učitelů. Okresy s největší koncentrací těchto škol jsou Frýdek-Místek a Ostrava město. Z celkového počtu ţáků navštěvující základní školy je zde aţ 43%. Jak můţeme vidět v tabulce č. 3, tak v Moravskoslezském kraji navštěvuje mateřské i základní školy více dětí neţ v kraji Jihomoravském, to je dáno především celkově větším počtem obyvatel. I kdyţ je v Moravskoslezském kraji více dětí a ţáků, tak je zde menší počet škol. To je způsobeno tím, ţe v Jihomoravském kraji je aţ o polovinu více

39

obcí a téměř v kaţdé je přítomna malá škola. Průměrně v Jihomoravském kraji připadá na jednu mateřskou školu 51 dětí a na základní školu 192 ţáků, naproti tomu v Moravskoslezském kraji to činí 74 dětí v mateřských školách a 231 ţáků v základních školách. Tabulka č. 3: Vývoj základních a mateřských škol (zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty a zpracování)

Školy Mateřské školy - Počet dětí Počet dětí na 1 MŠ Základní školy - Počet ţáků Počet ţáků na 1 ZŠ Mateřské školy - Počet dětí Počet dětí na 1 MŠ Základní školy - Počet ţáků Počet ţáků na 1 ZŠ

2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Jihomoravský kraj 643 633 633 630 630 630 31 394 31 015 31 466 32 170 33 181 34 615 49 49 50 51 53 55 523 503 479 474 475 475 103 752 99 841 95 529 91 546 88 365 85 711 198 198 199 193 186 180 Moravskoslezský kraj 488 474 470 471 470 468 34 468 33 629 33 897 34 486 35 599 36 808 71 71 72 73 76 79 531 497 464 460 458 455 124 812 118 178 111 887 107 018 102 372 98 835 235 238 241 233 224 217

Jak je patrné z tabulky č. 3, počet těchto vzdělávacích zařízení v obou krajích ve sledovaném období klesá. Nejvíce škol je v roce 2004/2005, kdy je v Jihomoravském kraji zřízeno aţ 643 mateřských a 523 základních škol. V Moravskoslezském kraji je maxima dosaţeno v témţe roce, mateřských škol je 488 a základních škol 531. V případě mateřských škol má počet dětí za sledované období, aţ na mírný pokles v roce 2005/2006, spíše rostoucí trend. Maximum dětí bylo zaznamenáno v případě obou

krajů

v roce

2009/2010,

kdy

to

v Jihomoravském

činilo

34 615

a

v Moravskoslezském kraji 36 808. Na druhou stranu minimum dětí navštěvujících předškolní zařízení bylo ve školním roce 2005/2006, v Jihomoravském kraji to činilo celkový počet 31 015 a v Moravskoslezském kraji 33 629. Počet ţáků v základních školách za sledované období výrazně klesá. Tento sestup je patrnější v Moravskoslezském kraji, kde za sledované období činil aţ 25 977 ţáků. V Jihomoravském kraji je pokles o něco menší, a to 18 041 ţáků. Nejmenší počet ţáků byl evidován v posledním školním roce, v Jihomoravském kraji činil 85 711 a

40

v Moravskoslezském 98 835. Naopak největšího počtu bylo zaznamenáno v roce 2004/2005, kdy povinnou školní docházku plnilo 103 725 ţáků v Jihomoravském a 124 812 ţáků v Moravskoslezském kraji. 4.5.2 Střední školy Za sledované období je celkový počet středních škol poměrně stabilizovaný, ovšem předpokládá se, ţe během několika příštích let se projeví sniţující porodnost a tím i úbytek středních škol. Z tabulky č. 4 je patrné, ţe v Jihomoravském kraji je průměrný počet ţáků na jednu střední školu o něco niţší neţ v kraji Moravskoslezském. V kraji Jihomoravském tento průměr činí 444 studentů na jednu střední školu, kdeţto v Moravskoslezském je to o 20 studentů více, a to 464. Tabulka č. 4: Vývoj středních škol ve školních letech 2006/2007 – 2009/2010 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) 2006/2007 Střední školy Střední školy - celkem Celkový počet studentů Průměrný počet ţáků na 1 SŠ - studenti gymnázií - studenti odborného vzdělávání - studenti nástavbového studia

147 66 411 452 18 343 42 880 5 188

Střední školy - celkem Celkový počet studentů Průměrný počet ţáků na 1 SŠ - studenti gymnázií - studenti odborného vzdělávání - studenti nástavbového studia

153 73 221 479 17 300 50 705 5 216

2007/2008 2008/2009 Jihomoravský kraj 146 146 65 148 64 333 446 441 18 077 17 957 42 285 41 673 4 786 4 703 Moravskoslezský kraj 156 156 72 036 71 338 462 457 17 386 17 399 49 452 48 388 5 198 5 551

2009/2010 144 62 996 437 17 557 40 997 4 442 153 69 848 457 16 958 47 053 5 837

V Jihomoravském kraji počet studentů, jak gymnázií, tak odborných vzdělávání i nástavbových studií pomalu klesá. Od roku 2006/2007 do roku 2009/2010 je sestup v případě gymnázií o 786 osob. Pokles studujících odborných oborů je o něco vyšší, ve sledovaných letech to činí aţ 1 883 studentů. Nástavbová studia zaznamenala pokles o 746 studentů. 41

V Moravskoslezském kraji aţ do roku 2008/2009 zaznamenáváme mírný nárůst studentů gymnázií. Od počátku sledovaného období byl nárůst do tohoto roku o 99 studentů. V roce 2009/2010 došlo k meziročnímu poklesu o 441 studentů na celkových 16 958. V případě odborných oborů má počet studujících klesající trend, sestup za sledované období je velký, činí aţ 3 652 studentů. Jen v případě nástavbových studií je zaznamenán nárůst. V roce 2009/2010 zde studuje o 621 osob více neţ na počátku sledovaného období. 4.5.3 Vysoké školy Jihomoravský kraj je hned po Praze nejvýznamnějším centrem ve vysokoškolském vzdělávání. V současné době, ve školním roce 2010/2011, sídlí na území kraje 16 vyšších odborných škol, z toho 12 má zázemí v Brně a dále ve městech Hodonín, Znojmo, Boskovice, Vyškov a Bzenec je po jedné vyšší odborné škole. V Jihomoravském kraji je 5 veřejných vysokých škol, které jsou soustředěny v Brně. Jedná se o Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, Masarykovu univerzitu, Mendelovu univerzitu v Brně, Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno a Vysoké učení technické Brno. Soukromých vysokých škol je na území kraje 8. V Brně má zázemí i jedna státní škola – Univerzita obrany. Na území Moravskoslezského kraje je nyní, ve školním roce 2010/1011, evidováno 13 vyšších odborných škol, z toho 6 má sídlo v Ostravě, 2 jsou umístěny v Opavě a ve Frýdku-Místku, jednu vyšší odbornou školu má Karviná, Havířov a Kopřivnice. Vysokých škol je v kraji 5. Nejvýznamnější jsou Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ostravská univerzita a Slezská univerzita v Opavě. Další dvě školy jsou soukromé, jedna z nich sídlí v Ostravě a druhá v Havířově. V tabulce č. 5 vidíme, ţe počtem vyšších odborných a vysokých škol Jihomoravský kraj převaţuje. Počet vyšších odborných škol zde za sledované období klesl z 16 na 15. Naopak přibyly čtyři vysoké školy. V kraji Moravskoslezském stoupl počet vyšších odborných i vysokých škol, a to v obou případech vţdy o jednu.

42

Tabulka č. 5: Vývoj vysokých škol ve školních letech 2004/2005 – 2009/2010 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Vysoké školy Jihomoravský kraj Vyšší odborné školy 16 16 15 14 16 15 - studenti 3 796 3 668 3 446 3 402 3 322 3 397 Vysoké školy 10 12 12 13 14 14 - studenti 52 705 56 941 61 347 65 894 69 154 71 684 Moravskoslezský kraj Vyšší odborné školy 12 12 11 11 11 11 - studenti 2 568 2 467 2 345 2 511 2 479 2 480 Vysoké školy 4 4 4 4 5 5 - studenti 28 038 29 908 32 457 34 764 37 372 39 791

Počet studentů vyšších odborných škol v případě obou krajů kolísá kolem průměru. Roční průměr za sledované období je v Jihomoravském kraji 3 505. Maximálního počtu studujících bylo zaznamenáno v roce 2004/2005, a to 3 796, naopak minimum v roce 2008/2009, a to s 3 322 studenty. V Moravskoslezském kraji je návštěvnost vyšších odborných škol o něco niţší. Tady roční průměr činí 2 475 studentů. I zde bylo nejvíce studujících ve školním roce 2004/2005, a to 2 568. Nejméně studentů bylo v roce 2006/2007 s celkovým počtem 2 345. Zájem

o

studium

na

vysokých

školách

roste

jak

v Jihomoravském,

tak

v Moravskoslezském kraji. Nejvíce studentů je zaznamenáno v posledním sledovaném roce, kdy v Jihomoravském kraji studuje 71 684 osob a v Moravskoslezském kraji 39 791 osob. Naopak nejmenší účast je evidována na počátku sledovaného období, kdy v Jihomoravském kraji počet studentů činil 52 705 a v Moravskoslezském kraji 28 038. Jak vidíme na grafu č. 5 a č. 6, z celkového počtu studentů soukromých a veřejných škol je v Jihomoravském kraji studujících na soukromých školách pouhých 5 % a v kraji Moravskoslezském 8 %. Nejvíce studentů v Jihomoravském kraji nalezneme na Masarykově univerzitě, kterou navštěvuje téměř polovina všech vysokoškolských studentů v kraji – početní zastoupení je 38 216 studentů.

Druhou nejnavštěvovanější veřejnou školou je Vysoké učení

technické v Brně se zastoupením 21 695 studentů, coţ činí 28 %. Na třetím místě je Mendelova univerzita s počtem 10 617 studujících. 43

Graf č. 5: Poměr studentů na veřejných školách k soukromým v roce 2009 v Jihomoravském kraji (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Graf č. 6: Poměr studentů na veřejných školách k soukromým v roce 2009 v Moravskoslezském kraji (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

V Moravskoslezském kraji je nejnavštěvovanější školou Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, která má 23 144 studentů, čímţ získává převaţující zastoupení 51 %. Druhou vysokou školou v kraji je Slezská univerzita, kterou navštěvuje 20 % vysokoškolských studentů v kraji. Mezi fakulty s největším počtem studentů v Jihomoravském kraji patří Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, která v roce 2009 měla 9 004 studentů. Druhou nejpočetněji navštěvovanou je Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity s počtem

44

6 537 studentů, na třetím je Fakulta stavební Vysokého učení technického, kterou studovalo 6 077 osob. V Moravskoslezském kraji zaznamenává největší počet studentů Ekonomická fakulta Vysoké školy báňské s celkovým počtem 6 691 studentů. Další nejnavštěvovanější je Obchodně-ekonomická fakulta na Slezské univerzitě v Opavě, kterou studuje 4 428 osob. Stále vysoký a významný počet studentů má i Hornicko-geografická fakulta Vysoké školy báňské, kde byl v roce 2009 počet studentů 4 318.

45

4.6 Zdravotnictví v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji Zdraví je jednou ze základních lidských potřeb a výrazně tím určuje kvalitu lidského ţivota. Zdravotní stav je pro člověka velmi důleţitý nejen k tomu, aby se cítil dobře, ale také pro to aby byl schopen dosahovat svých stanovených cílů. Proto je zajištění kvalitní zdravotní péče na území celé České republiky jedním z hlavních předpokladů správného rozvoje. Zdravotní péče v jednotlivých krajích republiky je zajišťována pomocí nemocnic, lékařů primární péče, ambulancí, lékáren, léčeben dlouhodobě nemocných, zdravotní záchranné sluţby, odborných ústavů, lázní a léčeben dětí. Na území Jihomoravského kraje působí v současné době 22 nemocnic se 7 906 lůţky. Z toho největší a nejvýznamnější nemocnice jsou soustředěny v Brně. Sídlí zde Fakultní nemocnice Brno a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Masarykův onkologický ústav nebo Centrum kardiovaskulární transplantační chirurgie, všechny tyto zdravotní instituce poskytují špičkovou zdravotnickou péči a jsou zřízeny ministerstvem zdravotnictví. Celkově v okrese Brno – město sídlí 11 nemocnic, v okrese Brno venkov jsou soustředěny 2 nemocnice, na území Břeclavska nalezneme 3 tato zařízení, na Hodonínsku sídlí 2 nemocnice a ve Vyškově a Znojmě nalezneme po jedné nemocnici. V Moravskoslezském kraji je 18 nemocnic se 6 666 lůţky. Z toho nejvíce nemocnic sídlí v Karviné, kde je jich 5, dále ve Frýdku-Místku sídlí nemocnice 4, v Novém Jičíně a v Ostravě jsou vţdy 3 nemocnice, v Bruntále mají zázemí 2 tato zařízení a jedna je v Opavě. V kraji sídlí jedna fakultní nemocnice, a to Fakultní nemocnice Ostrava. Jak vidíme v tabulce č. 6, celkový počet nemocnic v obou sledovaných krajích klesl. V Jihomoravském kraji byla zrušena jedna nemocnice, kdeţto v Moravskoslezském kraji se od roku 2004 zrušily nemocnice dvě. Počet lůţek v nemocnicích má také klesající trend, v Jihomoravském kraji klesl v roce 2009 o 122 míst proti roku 2004. V kraji Moravskoslezském byl tento rozdíl mnohem větší, bylo zde aţ o 959 lůţek méně neţ v roce 2004.

46

Tabulka č. 6: Vývoj zdravotnických zařízení a průměrné pracovní neschopnosti (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) 2004

2005

Zdravotnická zařízení Nemocnice Lůţka Odborné léčebné ústavy Lůţka Prům. pracovní neschopnost % - z toho pro nemoc - pro pracovní úrazy

23 8 028 11 1 465 6,2 5,6 0,2

23 8 096 10 1 411 6,5 5,9 0,2

Nemocnice Lůţka Odborné léčebné ústavy Lůţka Prům. pracovní neschopnost % - z toho pro nemoc - pro pracovní úrazy

20 7 625 22 3 149 6,8 6,0 0,3

19 7 456 22 3 091 7,2 6,4 0,3

2006 2007 Jihomoravský kraj 22 22 8 012 7 955 10 10 1 411 1 409 6,2 5,9 5,6 5,4 0,2 0,2 Moravskoslezský kraj 18 18 7 353 7 215 22 20 3 099 2 971 6,9 6,8 6,0 5,9 0,3 0,3

2008

2009

22 7 968 10 1 410 5,4 4,9 0,2

22 7 906 10 1 415 4,3 3,8 0,2

18 7 026 20 2 976 6,0 5,3 0,2

18 6 666 20 2 921 4,8 4,1 0,2

Počet odborných léčebných ústavů klesl v obou krajích za sledované období o jedno. Mezi taková zařízení se řadí léčebny pro dlouhodobě nemocné, léčebny TBC a respiračních onemocnění, psychiatrické léčebny, respirační ústavy, ostatní odborné léčebné ústavy pro dospělé i děti, hospice a ostatní lůţková zařízení. Počet lůţek v odborných léčebných ústavech má také klesající trend, ale není tak rapidní jako u nemocničních lůţek. Rozdíl roku 2009 oproti roku 2004 v Jihomoravském kraji činí 50 lůţek a v Moravskoslezském kraji 228 lůţek. Jak je uvedeno v tabulce č. 6, průměrná pracovní neschopnost za sledované období v obou krajích klesá, aţ na mírný nárůst v roce 2005. Průměrně je pracovní neschopnost o něco vyšší v Moravskoslezském kraji, a to o 0,7 %. Většina pracovní neschopnosti je z důvodů nemoci, mnohem menší zastoupení je z důvodu pracovního úrazu. Nejvyšší procento zaregistrované pracovní neschopnosti bylo v obou krajích v roce 2005, kdy v Jihomoravském kraji činilo 6,5 % a v kraji Moravskoslezském 7,2 %. Naopak nejniţší procento bylo zaznamenáno v posledním sledovaném roce, u Jihomoravského kraje se jedná o 4,3 % v případě Moravskoslezského kraje o 4,8 %.

47

4.6.1 Počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko a na jednoho lékaře ve sledovaných krajích Graf č. 7: Vývoj počtu obyvatel na jedno nemocniční lůžko v letech 2004 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty)

Jak je patrné z grafu č. 7, počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko je vyšší v kraji Moravskoslezském. Průměr tohoto ukazatele je v Jihomoravském kraji za sledované období 142 osob. Z toho bylo maxima dosaţeno v roce 2009, kdy počet obyvatel na jedno lůţko v nemocnicích činilo 149. Naopak minima se dosáhlo v roce 2005, kdy to bylo 140 osob. V kraji Moravskoslezském je průměrný počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko 173 obyvatel, coţ je aţ o 31 osob více neţ v případě prvního kraje. Nejvyššího počtu osob na lůţko v Moravskoslezském kraji bylo zaznamenáno v posledním sledovaném roce, kdy tento ukazatel činil 187 osob. Na druhou stranu nejniţšího počtu bylo dosaţeno v roce 2004, kdy bylo registrováno 164 obyvatel na jedno nemocniční lůţko. Celkový počet lékařů v Jihomoravském kraji v roce 2009 byl 5 464, to je o 679 lékařů více neţ v roce 2004. V kraji Moravskoslezském bylo v roce 2009 evidováno 4 731 lékařů, coţ je 229 více neţ v prvním sledovaném roce.

48

Graf č. 8: Vývoj počtu obyvatel na jednoho lékaře v letech 2004 – 2009 (Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty)

Z grafu č. 8 je patrné, ţe počet obyvatel na jednoho lékaře je v Moravskoslezském kraji znatelně vyšší, v průměru to činí o 47 osob více. Za sledované období má vývoj počtu obyvatel na jednoho lékaře klesající trend, aţ na mírné zvýšení v roce 2005. Nejniţšího počtu osob na lékaře bylo dosaţeno v roce 2009, a to v případě obou krajů, kdy v Jihomoravském kraji to bylo 211 osob a v kraji Moravskoslezském 264 osob. Naopak maximum osob na jednoho lékaře bylo v Jihomoravském kraji zaznamenáno v roce 2004, s počtem 236 osob, a v kraji Moravskoslezském v roce 2005, kdy tento počet činil 279. U Moravskoslezského kraje jsou zaznamenány mnohem vyšší hodnoty jak počtu obyvatel na jedno nemocniční lůţko, tak počtu obyvatel na jednoho lékaře. Tento stav je vyvolán menším počtem nemocnic v kraji. Přesto ţe je Moravskoslezský kraj lidnatější neţ Jihomoravský, tak má aţ o 4 nemocnice méně, tím je pochopitelně niţší i počet lůţek.

49

4.7 Bytová vybavenost ve sledovaných krajích Na grafech č. 9 a 10 je moţno vidět vývoj počtu zahájené výstavby bytů a dokončených bytů v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Mezi dokončené byty se v tomto případě řadí rodinné domy a bytové domy, nástavby, přístavby a vestavby. Na první pohled je patrné, ţe Jihomoravský kraj má jednoznačně vyšší počet jak zahájených, tak dokončených bytů. Průměrný počet zahájených bytů za sledované období je v tomto kraji 5 067, kdeţto v Moravskoslezském kraji tento průměr činí aţ o 2 200 bytů méně, coţ je 2 867. Velmi rozdílná situace je i v případě bytů dokončených. V Jihomoravském kraji je průměrný počet dokončených bytů za sledované období 4 530 a v kraji Moravskoslezském je to 2 156 bytů. Graf č. 9: Vývoj bytové výstavby v Jihomoravském kraji v letech 2004 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Jak vidíme na grafu č. 9, tak trend výstavby zahájených bytů v Jihomoravském kraji je kolísavý. Největšího počtu zahájené bytové výstavby bylo dosaţeno v roce 2006, kdy bylo započato 5 909 bytů. Naopak nejniţší počet byl zaznamenán v roce 2008, kdy výstavbu zahájilo jen 4 196 bytů. Aţ do roku 2006 záhájené byty značně převyšovaly počty bytů dokončených. Od roku 2007 je tento stav opačný. Nejvíce bytů se dokončilo v roce 2007, s celkovým počtem 6 013. Na druhou stranu minima bylo dosaţeno v roce 2005 s počtem 3 816 bytů.

50

Mezi okresy je na vedoucí pozici v počtu zahájených bytů v roce 2009 Brno - město, s 1 296 byty, a Brno - venkov, s 1 262 byty. Naopak nejméně bytů bylo započato v okrese Vyškov, kde toto číslo činí 313 bytů. Co se týká dokončených bytů v roce 2009, tak nejvíce se opět dostavělo v okrese Brno - město, s 1 534 byty a Brno venkov, kde se dokončilo 1 600 bytů. Nejméně se vybudovalo v okrese Hodonín, kde se dokončilo jen 233 bytů. Graf č. 10: Vývoj bytové výstavby v Moravskoslezském kraji v letech 2004 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Na grafu č. 10 vidíme vývoj bytové výstavby v Moravskoslezském kraji. Na rozdíl od kraje Jihomoravského je zde v kaţdém roce převaţující počet zahájených bytů nad dokončenými byty. Největší rozdíl mezi zahájenými a dokončenými byl v roce 2008, kdy tento rozdíl činil 1 461 bytů. Maxima zahájených bytů bylo zaznamenáno také v roce 2008, a to celkem 3 914. Minima bylo v tomto případě dosaţeno v roce 2005, kdy se započala výstavba jen 2 006 bytů. Co se týká počtu bytů dokončených, tak nejvíce se dostavělo v roce 2009, a to 2 984. Nejméně bylo zaznamenáno v roce 2006, kdy se evidovalo jen 1 632 takových bytů. V Moravskoslezském kraji je na vedoucí pozici mezi počty zahájených bytů v roce 2009 okres Frýdek-Místek, kde to bylo 1 084 bytů. Naopak nejméně se zahájilo v okrese Bruntál, kde to činilo jen 182 bytů. V případě bytů dokončených početně vede opět okres Frýdek-Místek s 852 byty. Na poslední pozici je okres Bruntál se 102 dokončenými byty.

51

4.8 Dopravní infrastruktura ve sledovaných krajích Jihomoravský kraj má z hlediska dopravy výhodné postavení. Kostrou dopravního systému jsou dálnice D1, D2 a rychlostní silnice R 43 a R 52. Strategické místo kde se mísí jak silniční, dálniční i ţelezniční doprava je město Brno. Krajem prochází dva důleţité ţelezniční koridory, které spojují země patřící do EU a město Brno. Zde se nachází také mezinárodní letiště. Moravskoslezským krajem také prochází dálnice D1, a to mezi Lipníkem nad Bečvou a Bohumínem. Prochází zde také mezinárodní silnice I/11, která vede z Opavy přes Ostravu, Český Těšín do Mostu u Jablunkova, a mezinárodní silnice I/48, která spojuje Nový Jičín, Frýdek-Místek a Český Těšín. Krajem prochází také dva ţelezniční koridory evropského významu. Kraj disponuje také mezinárodním letištěm v Mošnově. Tabulka č. 7: Délka silnic a dálnic (km) ve sledovaných krajích v letech 2004 – 2009 (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) 2004

2005

Silnice a dálnice Délka silnic a dálnic v tom dálnice silnice I. třídy silnice II. třídy silnice III. třídy

4 493 124 449 1 479 2 441

4 505 135 448 1 481 2 442

Délka silnic a dálnic v tom dálnice silnice I. třídy silnice II. třídy silnice III. třídy

3 344 713 744 1 886

3 344 713 744 1 887

2006 2007 Jihomoravský kraj 4 500 4 499 135 135 448 448 1 481 1 478 2 437 2 438 Moravskoslezský kraj 3 352 3 375 15 707 716 750 749 1 895 1 895

2008

2009

4 493 134 446 1 475 2 437

4 494 134 447 1 474 2 439

3 394 28 704 766 1 897

3 428 54 684 803 1 888

Jak vidíme v tabulce č. 7, tak Jihomoravský kraj má delší trasy silnic a dálnic. V roce 2009 to dělalo o 1 066 km více neţ v kraji Moravskoslezském. Moravskoslezským krajem aţ do roku 2006 neprocházela ţádná dálnice. Výstavba dálnice začala aţ v roce 2007. V Jihomoravském kraji bylo v roce 2009 134 km dálnic. Naopak silnice I. třídy jsou delší v kraji Moravskoslezském, v roce 2009 to bylo aţ o 237 km více. Ovšem sítě silnic II. a III. třídy jsou delší v kraji Jihomoravském, a to v prvním případě aţ o 671 km a ve druhém o 551 km.

52

4.9 SWOT analýza Jihomoravského kraje S – Silné stránky Rostoucí počet obyvatel, migrační atraktivita kraje, atraktivnost kraje pro cestovní ruch, Brno jako centrum významných veřejných institucí, ekonomicky jeden z nerozvinutějších krajů republiky, významný zpracovatelský průmysl – výroba strojů, kovů a kovodělných výrobků, růst průměrné měsíční hrubé mzdy ve všech sektorech, nejvíce však v terciárním sektoru, významná metropole vysokoškolského vzdělávání – přítomnost 5 veřejných vysokých škol, 1 státní vysoké školy, důleţité středisko vysokoškolského vzdělávání, vysoká odborná a technická úroveň zdravotnického zařízení, přítomnost dvou fakultních nemocnic – Fakultní nemocnice Brno a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, velmi dobrá dopravní dostupnost, výhodná poloha v rámci ČR i v rámci krajů, dobré podmínky pro rozvoj zemědělství. W – Slabé stránky Úpadek tradičního zemědělství v kraji, úbytek dětí v mateřských a základních školách, 53

klesající počet studentů gymnázií, středních odborných škol a nástavbových studií, špatný stav silnic II. a III. třídy, přetíţená kapacita dálnice D1. O – Příležitosti Vyuţití a znovuobnovení zemědělské výroby na území kraje, rozvoj vinařství v kraji a tím podpora cestovního ruchu v kraji, dobré zázemí pro investice českých i zahraničních firem, rostoucí počet studentů vysokých škol, Brno – centrum vědy, výzkumu a vzdělanosti, vyuţití vědy a výzkumu k rozvoji různých odvětví hospodářství v kraji, podpora bytové výstavby, plné vyuţití mezinárodního letiště Brno – Tuřany, zlepšení kvality sluţeb v rámci ţelezniční a autobusové dopravy. T – Hrozby Vysoká míra nezaměstnanosti – největší v okrese Hodonín, vysoké procento nezaměstnaných absolventů VŠ, velký podíl nezaměstnaných déle jak 12 měsíců na celkovém počtu nezaměstnaných, nízký počet volných pracovních míst, negativní dopad ekonomické krize na zaměstnanost v kraji a na klíčová odvětví, pokles počtu nemocnic a nemocničních lůţek.

54

4.10 SWOT analýza Moravskoslezského kraje S – Silné stránky Existence přirozeného obchodního a ekonomického centra – Ostravy, stále významná průmyslová produkce – hutnictví, strojírenství, apod., přítomnost velkých zaměstnavatelských firem – například sídlo společnosti Hyundai, růst průměrné hrubé měsíční mzdy ve všech sektorech, nejvíce však v sekundárním sektoru, rozsáhlá sít středoškolského vzdělání, přítomnost 3 veřejných vysokých škol, kvalitní zdravotní péče, přítomnost fakultní nemocnice – Fakultní nemocnice Ostrava, výhodná poloha kraje v rámci příhraničních tras (Slovensko, Polsko). W – Slabé stránky Upadající struktura v těţebním a zpracovatelském průmyslu, sniţující se počet základních a mateřských škol, klesající počet studentů gymnázií a středních odborných škol, sniţující se počet nemocničních lůţek, vysoký počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko, vysoký počet obyvatel na jednoho lékaře, nedostatečná dopravní infrastruktura, chybí napojení na dálniční síť ČR.

55

O – příležitosti Nárůst studentů nástavbových studií, rostoucí počet vysokoškolských studentů, vhodné podmínky pro intenzivní zemědělství, sluţby pro podporu investorů na území kraje, investice českých i zahraničních firem na území kraje, podpora bytové výstavby, výstavba dálnice D1, plně vyuţít ekonomický potenciál letiště v Mošnově, rozvoj průmyslových zón. T – Hrozby Stále klesající trend počtu obyvatel, nízká porodnost v kraji, odliv obyvatel z kraje – záporné saldo migrace, vysoká míra nezaměstnanosti, velký počet uchazečů o zaměstnání na jedno volné pracovní místo, velký počet nezaměstnaných obyvatel déle jak 12 měsíců, velký pokles nemocničních lůţek, pokles počtu nemocnic, špatný technický stav silnic II. a III. tříd.

56

5 Závěr Cílem bakalářské práce byla komparace kvality ţivota v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji, a to z hlediska socioekonomických faktorů, jako je nezaměstnanost, příjmy obyvatel, zaměstnanost v jednotlivých sektorech hospodářství, školská vybavenost, zdravotnická vybavenost a dopravní infrastruktura. Za sledované období byla zvolena léta 2004 aţ 2009. Nezaměstnanost je z hlediska socioekonomického jeden z nejvýznamnějších faktorů kvality ţivota. Ovlivňuje nejenom ekonomickou stránku krajů, ale i sociální a psychický stav obyvatel. Jihomoravský kraj má výhodnou strategickou polohu v rámci České republiky. Centrem kraje je město Brno, které je velkým pozitivem pro kraj. V okolí Brna je dlouhodobě zaznamenávána nejniţší nezaměstnanost, i kdyţ průměr kraje za sledované období, který činí 9 % míry registrované nezaměstnanosti, je nad celorepublikovým průměrem. V kraji Moravskoslezském je nezaměstnanost znatelně vyšší, neţ v kraji předešlém, a to v průměru aţ o 3,1 %. Velkou příleţitostí pro zlepšení tohoto problému v

Jihomoravském i v Moravskoslezském kraji jsou investice

zahraničních i domácích firem. Zaměstnanost v jednotlivých sektorech hospodářství vypovídá o ekonomické struktuře celého kraje. V případě obou sledovaných krajů je nejvíce zaměstnaných obyvatel v terciárním sektoru, vţdy to činí více neţ 50 %. Co se týká zaměstnanosti primárního a sekundárního sektoru, tak zde můţeme nalézt určité skutečnosti, které jsou pro jednotlivé kraje charakteristické. Přestoţe v primárním sektoru je zaměstnanost nejmenší, tak v Jihomoravském kraji je to stále větší procento, neţ v kraji Moravskoslezském. Je to dáno zejména příznivými podmínkami pro zemědělství, které bylo v kraji v minulých desetiletích významné. Naopak počet obyvatel zaměstnaných v sekundárním sektoru je vyšší v kraji Moravskoslezském, je to dáno opět historickým vývojem kraje. Vývoj hrubé mzdy je v Jihomoravském i Moravskoslezském kraji velmi podobný, jsou zde jen nepatrné rozdíly. Průměr kraje Jihomoravského je za sledované období 18 745 Kč, v kraji Moravskoslezském to činí 18 767 Kč.

57

V oblasti školství je značně lépe vybaven kraj Jihomoravský, který je důleţitým centrem vysokoškolského vzdělávání. Má zde zázemí větší počet mateřských, základních, středních i vysokých škol. Velmi podstatnou charakteristikou kvality ţivota je zdravotní systém krajů. V Jihomoravském kraji se nachází více nemocnic i nemocničních lůţek, neţ v kraji Moravskoslezském, kde navíc stav lůţek stále klesá. Moravskoslezský kraj navíc převyšuje kraj Jihomoravský v počtu obyvatel na jednoho lékaře i v počtu obyvatel na jedno nemocniční lůţko, coţ je slabou stránkou zdravotnictví tohoto kraje. Dalším srovnávaným faktorem byla bytová výstavba krajů. V kraji Jihomoravském je větší počet jak zahájených, tak dokončených bytů. Z hlediska dopravní infrastruktury je na tom lépe opět kraj Jihomoravský, kde jsou delší trasy silnic a dálnic, to zabezpečuje dobrou dopravní dostupnost. Například v kraji Moravskoslezském nebyla aţ do roku 2007 ţádná dálnice. Z tohoto shrnutí srovnávaných oblastí kvality ţivota vyplývá jednoznačně lepší postavení Jihomoravského kraje, který je jeden z ekonomicky nejrozvinutějších krajů v České republice. Nevýhody Moravskoslezského kraje můţeme vidět zejména ve stále klesajícím trendu obyvatel, velmi vysoké míře nezaměstnanosti a upadající struktuře těţebního a zpracovatelského průmyslu.

58

6 Seznam literatury 6.1 Knižní zdroje IVANIČKA, K. Základy teorie a metodologie socioekonomickej geografie. Bratislava: SPN, 1983. 1.vyd. 448s JANKŮ, M. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha: C. H. Beck, 2008. 3.vyd. 493s. ISBN 978-80-7400-078-2. KOLEKTIV AUTORŮ. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 2.vyd. 455s. ISBN 978-80-7380-086-4 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management press, 2004. 1. vyd. 375s. ISBN 80-7261-086-4 SKOKAN, K. Konkurenceschopnost inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis, 2004. 1.vyd. 160s. ISBN 80-7329-059-6. STEJSKAL, J. Regionální politika a její nástroje. Praha: Portál, s. r. o., 2009. 1.vyd. 216s. ISBN 978-80-7367-588-2. TOUŠEK, V., KUNC, J. VYSTOUPIL, J. a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 411s. ISBN 978-80-7380-114-4 VITURKA, M. a kol. Regionální vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí v České republice. Brno: Masarykova universita, 2003. 1.vyd. 141s. ISBN 80-2103304-5 WOKOUN, R. a kol. Regionální rozvoj: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Praha: Linde, 2008. 475s. ISBN 978-807201-699-0.

59

6.2 Internetové zdroje AGENTURA PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ. Program rozvoje kraje – Metodická příručka

[online].

2000,

[cit

17-02-2011].

Dostupné

z:

CENTRUM PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ ČR. NUTS a kraje ČR [online]. 2011, [cit 17-03-2011]. Dostupné z: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Metodické principy mezinárodní klasifikace NUTS [online].

[cit

Dostupné

19-02-2011].

z:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Jihomoravského kraje, 2007 [online].

2007,

[cit

17-03-2011].

Dostupné

z:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Jihomoravského kraje, 2010 [online].

2010,

[cit

17-03-2011].

Dostupné

z:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2007 [online].

2007,

[cit

17-03-2011].

Dostupné

z:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2010 [online].

2010,

[cit

17-03-2011].

Dostupné

z:

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Strategie regionálního rozvoje České republiky

[online].

2006,

[cit

19-02-2011].

Dostupné



60

z:

PORTÁL REGIONÁLNÍCH INFORMAČNÍCH SERVISŮ. Slovník pojmů – region [online]. [cit 17-02-2011]. Dostupné z: SVOBODOVÁ, L. Kvalita života [online]. 2006, [cit 19-02-2011]. Dostupné z:

6.3 Právní předpisy Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb. Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů

61

7 Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka č. 1: Vývoj počtu nezaměstnaných a volných míst v letech 2004-2009 Tabulka č. 2: Zaměstnanost v krajích v letech 2004 - 2009 Tabulka č. 3: Vývoj základních a mateřských škol Tabulka č. 4: Vývoj středních škol ve školních letech 2006/2007 – 2009/2010 Tabulka č. 5: Vývoj vysokých škol ve školních letech 2004/2005 – 2009/2010 Tabulka č. 6: Vývoj zdravotnických zařízení a průměrné pracovní neschopnosti Tabulka č. 7: Délka silnic a dálnic (km) ve sledovaných krajích Seznam grafů Graf č. 1: Počet obyvatel Jihomoravského kraje v letech 2000 – 2009 Graf č. 2: Počet obyvatel Moravskoslezského kraje v letech 2000 – 2009 Graf č. 3: Míra registrované nezaměstnanosti v Jihomoravském, Moravskoslezském kraji a v celé České republice v letech 2004 - 2009 Graf č. 4: Vývoj hrubé mzdy v krajích v letech 2004 - 2009 Graf č. 5: Poměr studentů na veřejných školách k soukromým v roce 2009 v Jihomoravském kraji Graf č. 6: Poměr studentů na veřejných školách k soukromým v roce 2009 v Moravskoslezském kraji Graf č. 7: Vývoj počtu obyvatel na jedno nemocniční lůţko v letech 2004 – 2009 Graf č. 8: Vývoj počtu obyvatel na jednoho lékaře v letech 2004 – 2009 Graf č. 9: Vývoj bytové výstavby v Jihomoravském kraji v letech 2004 – 2009 Graf č. 10: Vývoj bytové výstavby v Moravskoslezském kraji v letech 2004 – 2009 62

8 Přílohy Příloha č. 1: Mapa Jihomoravského kraje Příloha č. 2: Mapa Moravskoslezského kraje

63

Příloha č. 1 Mapa Jihomoravského kraje

Zdroj:http://www.krjihomoravsky.cz/Default.aspx?pubid=8951&TypeID=6&foldid=37 34&foldtype=6

Příloha č. 2 Mapa Moravskoslezského kraje

Zdroj: http://media.regionycr.cz/articles/n/moravskoslezsky-kraj-mapa.jpg