KINSHASA: ŽÍZNIVÉ SUBSAHARSKÉ MĚSTO Helena Humňalová Abstrakt Kinshasa leží na břehu jedné z největších řek světa, na břehu řeky Kongo. V blízkém okolí tohoto města protékají další tři řeky – Ndjili, Nsele a Maindombe. Vodohospodářský potenciál Kinshasy je obrovský, a přesto polovina jeho obyvatel trpí žízní anebo tuto svou základní potřebu uspokojuje znečištěnou vodou. Celkově má v Kongu přístup k nekontaminované vodě pouze 20 % populace (nejnižší procento v zemích Subsaharské Afriky), v Kinshase je to slabá polovina z celkového počtu jejích obyvatel. K dosažení jednoho z rozvojových cílů milénia by tedy musela Demokratická republika Kongo zvýšit dostupnost k vodě o 70 %1. Kinshasa se ke všemu potýká s každoročním obrovským nárůstem počtu obyvatel, který je způsoben nestabilitou na východě země a chudobou venkova. Vzhledem k tomu, že Kinshasa nemá vyvinutý funkční racionální plán rozvoje města, není schopna této neorganizované urbanizační proliferaci čelit. Tato studie se zabývá otázkou přístupu obyvatel Kinshasy k pitné, nekontaminované vodě. V současné době má přístup k vodní síti, kterou spravuje státní monopol Régie de distribution d’eau (dále jen „REGIDESO“), necelých 50 % obyvatel tohoto velkoměsta. Čtvrtina obyvatel je nucena chodit pro vodu každý den více jak kilometr. Důsledkem této tristní situace je vytváření nových, alternativních strategií obyvatel Kinshasy, jak vodu získávat. Těmi jsou například sběr dešťové vody, kopání vlastních studen v níže položených částech Kinshasy, maloobchod s vodou atd. Následkem využívání takto získané nekvalitní vody umírá v Kinshase každoročně velký počet lidí na nemoci spojené s její kontaminací (břišní tyfus, průjmová onemocnění atd.). Následující text, který se problematikou přístupu obyvatel Kinshasy k pitné vodě zabývá podrobněji, je rozdělen do dvou kapitol. První kapitola se věnuje rozvoji distribučního systému pitné vody v Demokratické republice Kongo. Druhá kapitola se pak zaměřuje přímo na dostupnost pitné vody v Kinshase, místní alternativní strategie získávání vody a dopady používání kontaminované vody na kinshaské obyvatelstvo. V závěru autorka poukazuje na fungování některých multilaterálních a bilaterálních institucí, které v Demokratické republice Kongo investují do zastaralého vodního systému, a nastiňuje možná řešení, která by mohla vést ke zlepšení situace.
1
Getting Africa on track to meet the MDG’s on water and sanitation, str. 13.
Úvod Již více než deset let je Demokratická republika Kongo (dále jen „DRK“) zmítána nepokoji. Ozbrojený konflikt na východě země a dlouhodobá politická nestabilita státu přispívají k nekontrolovatelné migraci do hlavního města Kinshasy. Během jednoho století se z původně venkovské, řídce osídlené osady stalo desetimilionové megaměsto. Roční míra růstu počtu obyvatel se v Kinshase pohybuje mezi 5 – 12 %. Tento fakt a dlouhodobá neschopnost systematicky město rozvíjet se odráží i na problému, kterým se tato studie zabývá, tedy na obtížném přístupu kinshaských obyvatel k pitné vodě. Stručná historie Kinshasy V 19. století byla Kinshasa jednou z rybářských vesnic na břehu řeky Kongo. Později, v roce 1881, zde H. M. Stanly založil vnitrozemský obchodní přístav a pojmenoval ho Léopoldville podle belgického krále Leopolda II., který si v té době přivlastnil DRK jako svůj osobní majetek. Pod nátlakem mezinárodního společenství a belgických občanů se tato země následně stala belgickou kolonií. V roce 1923 se Léopoldville stalo hlavním městem Belgického Konga. V roce 1966, šest let po vyhlášení nezávislosti, bylo město přejmenováno z Léopoldville na Kinshasu. V roce 1910 žilo v tomto přístavní městečku 10 000 obyvatel2. Do roku 2010 se počet obyvatel zvýšil tisícinásobně (na 10 076 099 obyvatel3) a pasoval tak Kinshasu na druhé největší město subsaharské Afriky a třetí největší město afrického kontinentu. Sociálně urbanistické prostředí Kinshasa leží na levém břehu řeky Kongo a její rozloha je 9 965 km2 4. Tato plocha je rozdělena na 24 městských částí, které vytváří tři socio-urbanistické zóny. První z nich - „La ville“ – původně „město bílých“, je část, kde dříve žili kolonizátoři. V dnešní době se jedná o obchodní a administrativní centrum. Čtvrť, do které se přestěhovává elita země. „La cité“ – v této druhé městské zóně žije nejvíce obyvatel, a to zejména těch s nízkými příjmy. Z toho důvodu se tyto části města považují za tzv. „shanty towns“ (chudinské čtvrti). Třetím a posledním socio -urbanistickým pásmem je „la cité périphérique“. Tato oblast je kombinací venkovského a městského stylu života (semi-rural area). „Je symbolem neplánovaného chaotického růstu Kinshasy, s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou a službami.“5 Klima a vodní zdroje Kinshasa leží na břehu řeky s největším průtokem vody v Africe (2. na světě), na řece Kongo. Její tři menší přítoky - Ndjili, Nsele a Maindombe ohraničují Kinshasu. Toto hlavní město se může také chlubit velkými zásobami spodní vody (tab. 1). Ještě ke všemu, zde období dešťů trvá sedm měsíců, od půlky září do půlky května, což znamená vydatné deště po delší část roku. Celkově lze tedy situaci ohledně vodních zdrojů v Kinshase shrnout třemi slovy: obrovský vodohospodářský potenciál. Nicméně ironií zůstává, že Kinshasané nemají dostatečný přístup k pitné vodě. 2
Ville de Kinshasa, Histoire de Kinshasa. Dostupné na:
. 3 Population du monde, Kinshasa atteint les 10 millions d’habitants. Dostupné na: . 4 LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo, str. 20. 5 Ibid. 20.
V dalších dvou kapitolách se autorka snaží poukázat na důvody, proč za takových podmínek k této situaci – tedy k obtížnému přístupu k pitné vodě v Kinshase – stále dochází, a jak se s tímto stavem vypořádává kinshaské obyvatelstvo, včetně následků, které z jejich strategií plynou. Tab. č. 1 Hydrogeologická mapa Kinshasy s naznačenými vodními vrty a hloubkou spodní vody6
VODOHOSPODÁŘSKÁ SPRÁVA V Demokratické republice Kongo Za zajištění, distribuci a prodej pitné vody na území Demokratické republiky Kongo je odpovědná společnost Régie de distribution d’eau (dále jen „REGIDESO“). REGIDESO je státní monopol (pod správou Ministerstva Energetiky a „Portfolio Ministry“ – tab. 2). Ve skutečnosti tato společnost poskytuje své služby pouze ve větších městech a v městech sekundárních. REGIDESO bylo založeno v roce 1933 v tehdejším Belgickém Kongu. V 70. a 80. letech se jednalo o jeden z nejefektivnějších podniků v Kongu (tehdejší Zair). Ve svých počátcích REGIDESO vybudovalo, s přispěním Belgie, dvě zařízení na úpravu vody, která zásobovala hlavní město Kinshasu. Jelikož se po dobu několika desetiletí neinvestovalo do údržby a oprav, obě zařízení zchátrala. Investice na výstavbu nových stanic byly následně dodávány západními zeměmi (Belgie, Německo, Francie, Japonsko) a multilaterálními institucemi (Světová Banka). Málokdy se však podařilo rekonstrukci nebo novou výstavbu dokončit. Pro některé západní země (př. Francie - 1991) byl hlavní překážkou ve spolupráci diktátorský režim bývalého prezidenta Mobuteho, pro Světovou banku to byla naopak nová vláda Laurenta Désiré Kabily (převzal vládu v roce 1997). REGIDESO se v současné době potýká s institucionálními, technickými a finančními problémy. Nejzávažnějšími problémy jsou neexistence pevných sazeb za vodu (cena pitné vody je nižší než jsou provozní náklady na její získání), nízký rozpočet, nedokonalá legislativa, půdní nestabilita a její špatná propustnost nebo koroze materiálů. „Do dnešní doby byla výroba nezávadné vody postavena na povrchových vodních zdrojích, na řece Kongo a jejích přítocích.“7 V okolí Kinshasy jsou vybudovány 3 stanice na úpravu vody (na řece Kongo, Ndjili a Lukunga8) a 11 pump, které zvyšují tlak v síti. To však zdaleka nestačí k uspokojení desetimilionového města. Přístup k vodovodní síti má pouze 53 % obyvatel Kinshasy.9 Z tohoto důvodu by se mělo začít více uvažovat o využití podzemní vody, která by byla snadněji přístupná i na periferiích města. 6
LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo. Dostupné na: . 7 LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo, str. 24. 8 LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo, str. 24. 9 KATSONGO, K., Local Water Management in Low-Income Urban Neighborhoods: The Case of Kinshasa, str. 8.
Tab. 2: Institucionální rámec správy v oblasti vody a sanitace10
PŘÍSTUP K PITNÉ VODĚ Jak již bylo zmíněno, k vodovodní síti spravované společností REGIDESO má přístup 53 % obyvatel hlavního města.11 I přesto, že byl v loňském roce, tedy v roce 2009, úspěšně dokončen projekt financovaný Světovou bankou, který zdvojnásobil kapacitu distribuce, je stále procento obyvatel, kteří mají přístup k nekontaminované vodě, nízké. Ačkoliv ne vždy je i voda z kohoutku zcela neškodná. Studie z roku 2007 ukázala, že „koncentrace těžkých kovů (kadmium, rtuť) je vyšší ve vodě z kohoutku než u povrchové vody (řeky atd.)“12. Další problém je, že kohoutky jsou téměř neustále suché. V Kinshase funguje tzv. rotační systém. Do oběhu se voda dostává vždy v několikahodinových intervalech a to pouze do některých částí Kinshasy. Lidé si velmi často stěžují, že jsou zvýhodňovány části, kde se nacházejí administrativně důležité budovy (vojenské kempy, univerzity, vládní budovy atd.). Díky nízkému tlaku v distribučním systému, tedy díky nedostatečnému množství pump, které zvyšují tlak, teče voda převážně v noci. Proto lidé nechávají neustále otevřené kohoutky a vždy mají připravené nádoby, které se dají naplnit nebo ke kohoutkům připojují hadice a naplňují větší kontejnery vedle svých domů. Členové rodin se v noci střídají, aby nebyla promarněna žádná příležitost doplnit zásoby touto životadárnou tekutinou. Někdy se stane, že z kohoutku neteče voda několik dní. V období sucha to může být i několik týdnů. Když jsou rezervy vody v domácnosti vyčerpané, musí obyvatelé Kinshasy vodu přinášet ze vzdálenějších míst. Jedna studie ukázala, že 25% Kinshasanů musí nosit vodu ze
10
KATSONGO, K., Local Water Management in Low-Income Urban Neighborhoods: The Case of Kinshasa, str. 13. 11 Ibid. 8. 12 LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo, str. 29.
vzdálenosti větší než jeden kilometr.13 Podle objemu natočené vody, vzdálenosti a podle fyzických a finančních možností jedince se způsob dopravování vody zpět domů různí. Někteří využívají lavorů, kbelíků a kanystrů, které odnášejí na hlavách (ženy, dívky), nebo je nakládají na kárky (v případě starších chlapců). Jiní využívají velkých barelů, které posléze rolují po ulici nebo nakládají do taxíků. Alternativní strategie Nedostatečné zajištění pitné vody státním aparátem, přimělo obyvatele Kinshasy přisvojit si nové „alternativní strategie“, jak tuto tekutinu získat. Například lidé žijící v níže položených oblastech Kinshasy si hloubí vlastní studny. Ti, kteří bydlí v okrajových částech Kinshasy, využívají vodu z řeky. Další kupují pitnou vodu z veřejných kohoutků anebo od sousedů, kteří mají přístup k vodovodní síti REGIDESO. Všichni sbírají do všemožných nádob dešťovou vodu. Vyjma odkupu vody od šťastnějších, co kohoutky na svých parcelách mají, voda získaná těmito způsoby zdaleka neodpovídá hygienickým standardům, jakým by pitná voda měla odpovídat. Lidské, industriální a zemědělské odpady jsou hlavním zdrojem znečištění vody v Kinshase. Díky nefunkčnímu nebo neexistujícímu sanačnímu systému se stávají fekální odpady velmi nebezpečné. Míří přímo do povrchových vodních zdrojů (potoků a řek) i do vod podzemních. Tam také končí odpady z domácností, zvířecí exkrementy a odpady z továren. „Továrny v Kinshase ve většině případů postrádají recyklační zařízení a zařízení na zpracování odpadů.“ 14 Proto, když si lidé sami vlastníma rukama hloubí studny nebo když využívají vodu z řek, získávají zpravidla velice znečištěnou vodu. V nedávném průzkumu (duben 2010) se ve spodní vodě v jedné z městských čtvrtí Kinshasy, Kintambo, objevily dokonce zbytky lidských ostatků.15 Přesto je využívání spodní vody rozhodující pro přežití obyvatel tohoto města. Dešťová voda, kterou obyvatelé hlavního města sbírají do kontejnerů nebo velkých nádrží, taktéž sama o sobě není pitná. Pitná je pouze po převaření, čímž se dostáváme k dalšímu problému. V Kinshase se využívá k vaření dřevěného uhlí. Elektrické sporáky jsou drahou záležitostí a kvůli častým výpadům elektriky, pokud je tedy vůbec čtvrť elektrifikovaná, by také nebyly nejvhodnějším řešením. Avšak uhlí není v tomto městě levnou ani snadno dostupnou záležitostí. Z tohoto důvodu jen velmi malé procento lidí vodu převařuje. Prioritou je uvařit a ne převařit. „Využívání uhlí k převařování vody je vnímáno jako mrhání této cenné horniny.“16 13
TREFON, T., Reinventing order in the Congo; How the people respond to state failure in Kinshasa, str. 39. LATEEF, A. S. A., Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo. str. 29. 15 Le phare, Horreur ŕ Kinshasa : Camp Luka consomme l’eau polluée par des cadavres humains ! Dostupné na: . 14
Další možností, kterou Kinshasané ve velké míře využívají, je odkup vody od sousedů, kteří jsou připojeni k vodovodní síti společnosti REGIDESO. Na jednu stranu jde o schopnost prodávajících využít jakékoli příležitosti k zisku peněz. Na druhou stranu je to solidarita, která je v Kinshase všudypřítomná a nezbytná pro přežití. Ti, kteří mají na svém pozemku vodovodní trubky, buď prodávají vodu svým sousedům, anebo ji balí do mikroténových sáčku a vysílají nejmladší členy rodiny, aby tyto sáčky prodávali na nejfrekventovanějších místech v Kinshase. To znamená na trzích, dopravních uzlech, u administrativních budov atd. Jeden takový sáček vyjde na 100 konžských Franků. Po přepočtení na dolary tedy zhruba 10 centů. Další možností, jak ekonomicky využít (funkčního) kapajícího kohoutku je prodávat vodu na staveniště. Tento způsob obchodování s vodou není velmi častý, protože se po finanční stránce moc nevyplatí. Za získané peníze se totiž člověk, který vodu na staveniště dováží, musí dostat zase zpět. Samozřejmě je zde také možnost koupit si balenou vodu. Tento způsob získání pitné vody je však pro většinu obyvatelstva nedostupný. Balená voda je na místní poměry velice drahá a obyčejní lidé si tento luxus nemohou dopřát. Pro srovnání: průměrná rodina v Kinshase má sedm dětí a její průměrný příjem činí 50 dolarů měsíčně. Litr a půl balené vody stojí 1 dolar. Mezinárodně uznávaná minimální hranice pro denní spotřebu pitné vody (určené k pití a vaření) je 20 litrů na osobu. Je tedy zřejmé, že rodiny si balenou pitnou vodu dovolit nemohou. Obyvatelé Kinshasy z důvodu obtížného, časově a finančně náročného získávání vody snížili svoji spotřebu na minimum (až pod mezinárodně uznávanou hranici). Vodou není nikdy plýtváno. Voda se dá využít několikrát. Prioritou je uhasit žízeň. Voda, která zbude, slouží na vaření, potom na mytí nádobí, osobní hygienu a naposledy k praní prádla a využití v domácnosti. Dopad využívání znečištěné vody na kvalitu života Využívání znečištěné vody má přímý vliv na lidské zdraví. Každý třetí člověk v Kinshase (30 %), který navštíví lékaře, trpí onemocněním způsobeným zdravotně závadnou vodou.17 Každý den zde umírají stovky lidí na průjmová onemocnění, malárii a břišní tyfus. Nejrozšířenější nemocí je malárie (45 %18). Stojatá voda (dešťová voda uskladněná v kontejnerech nebo nádržích) je ideálním místem pro parazity a komáry, kteří do stojaté vody kladou svá vajíčka a na základě toho se malárie velmi snadno šíří. Další nemoci, které jsou v Kinshase rozšířené díky využívání kontaminované vody anebo následkem špatné hygieny, jsou břišní tyfus (22%19), amébóza (12 %20) a různé typy průjmových onemocnění. Následkem průjmových onemocnění umírá celosvětově až 90 % dětí do 5 let.21
16
TREFON, T., Reinventing order in the Congo; How the people respond to state failure in Kinshasa, str. 40. TREFON, T., Reinventing order in the Congo; How the people respond to state failure in Kinshasa, str. 42. 18 KATSONGO, K., Local Water Management in Low-Income Urban Neighborhoods: The Case of Kinshasa, str. 29. 19 Ibid., str. 29. 20 Ibid., str. 29. 21 HUTTON, G., HALLER, L. & BARTTRAM, J., Economic and health effects of increasing coverage of low cost household drinking-water supply and sanitation interventions to countries off-track to meet MDG target 10, str. 11. 17
Statistické údaje Demokratické republiky Kongo jsou rovněž alarmující. Kojenecká úmrtnost je 79.36 úmrtí/1,000 porodů (15. nejvyšší hodnota ve světě). Vedle zdravotních dopadů jsou zde patrné i dopady ekonomické (ty jsou poměrně špatně měřitelné). Když člověk onemocní, není produktivní, není schopen vydělávat peníze a nemůže si obstarávat obživu. V Kongu, tedy i hlavním městě Kinshase, kde nefungují žádné sociální služby, je tento důsledek plynoucí z požívání kontaminované vody velmi závažný. Ztráta času je jedním z dalších důsledků nedostatku pitné vody. Hledáním a sběrem pitné vody stráví denně lidé, zejména ženy a dívky, několik hodin. Tento čas by mohl být využit k ekonomickým aktivitám spojeným se sháněním obživy nebo obchodováním. Stejně tak by bylo možné ušetřený čas produktivně využít v domácnosti. Zvýšila by se rovněž školní docházka dětí. Litr vody, který domácnosti získávají jinak než z vodovodní sítě REGIDESO, je v průměru sedmkrát dražší. Kdyby se zlepšil přístup ke zdravotně nezávadným vodním zdrojům, cena vody by se snížila.22
ZÁVĚR K tomu, aby se zvýšil počet lidí, kteří budou mít přístup k pitné vodě v Kinshase a na celém území Konga, je zapotřebí vyřešit institucionální, finanční a technické problémy společnosti REGIDESO. Je potřeba velkých investic do zchátralého systému a výstavby nových zařízení na úpravu pitné vody. Pro dosažení Rozvojových cílů milénia by bylo potřeba investovat do vodovodních zařízení $ 171 miliónů23. Avšak „pouze 40 % financí, které jsou nezbytné pro dosažení stanovených cílů v oblasti vody a sanitace, je dostupných ze státního rozpočtu.“24 Proto je nutné, aby se na financování podílely multilaterální a bilaterální organizace. V současné době jsou největšími partnerskými multilaterálními organizacemi Světová banka, Africká „rozvojová banka, EU a agentury OSN. Bilaterálními partnery jsou Německo, Belgie, Francie, Japonsko a Kanada.25 Nicméně k tomu, aby se tento sektor rozvíjel udržitelně, není zapotřebí pouze externího financování, ale především reforem v rámci státní správy a společnosti REGIDESO. V raportu k projektu Světové banky byly identifikovány nedostatky, se kterými se společnost REGIDESO potýká, a na kterých by měla v zájmu lepšího fungování pracovat. Jeden z největších problémů je akumulace neplacených účtů (v roce 2006 v DRK bylo 80 % účtů nezaplacených). Dalšími problémy, na které studie světové banky poukázala, jsou vysoké dluhy a nedostatečné příjmy (způsobeno částečně přeplácením zaměstnanců – 35 % z obratu). Tarif za litr vody je pod její skutečnou cenou. Špatný management a nedostatečná autonomie (velké zásahy do rozhodování ze strany státu) jsou dalšími překážkami efektivního fungování této společnosti.26 Dalším krokem k udržitelnému rozvoji vodního sektoru je volit nejvíce efektivní a výkonné vodní zařízení. S potenciálem spodní vody, jakým se Kinshasa může pyšnit, je na místě, aby vzrostla míra hloubení studen (zabezpečené proti kontaminaci). Musí se taktéž investovat do sanitárního systému. Je třeba zvýšit kapacity současných zařízení, investovat do oprav současné vodovodní sítě a také je za potřebí zvýšit počet míst s veřejnými kohoutky. Vodní sektor je ukázkou multidimensionální krize, které Kinshasa čelí - ekonomické, demografické a politické. Prozatím toto megaměsto s obrovským vodohospodářským potenciálem zůstává žíznivé, což by se snad se zvyšujícími se zahraničními investicemi do tohoto sektoru, s investicemi neziskových organizací a s reformami společnosti REGIDESO mohlo brzy změnit.
22
CHACO, E., Urban water supply needs attention. Dostupné na: http://ipsnews.net/news.asp?idnews=49295>. Getting Africa on track to meet the MDG’s on water and sanitation, str. 13. 24 USAID, Democratic Republic of the Congo: Water and Sanitation Profile, str. 1. 25 Le site REGIDESO, Partenaires financiers. Dostupné na: . 26 World Bank, Project Appraisal Document: DRC Urban Water Supply Project, str. 2 a 3. 23
ZDROJE AFD . 2008. Water, sanitation and hygiene in Kinshasa’s outlying neighbourhoods. http://www.afd.fr/jahia/Jahia/site/afd/lang/en/pid/18507 (accessed 14. 10. 2010). CHACO, E. 2009. Urban water supply needs attention. IPS. http://ipsnews.net/news.asp?idnews=49295 (accessed 18.11.2010). Getting Africa on track to meet the MDG’s on water and sanitation. http://www.wsp.org/wsp/sites/wsp.org/files/publications/319200725615_312007101903_MDGs_All _final3_high.pdf (accessed 14.10.2010). Hutton G, Haller L & Bartram J. 2007. Economic and health effects of increasing coverage of low cost household drinking-water supply and sanitation interventions to countries off-track to meet MDG target 10. Geneva, Switzerland: World Health Organization. http://www.irc.nl/page/38443 (accessed 30. 11.2010). Katsongo, K., Local. 2005. Water Management in Low-Income Urban Neighborhoods: The Case of Kinshasa . Canada: International development research centre. http://www.idrc.ca/uploads/userS/12423322781UPE_3_KKatsongo.pdf (accessed 27.11.2010). Lateef, A. S. A., Max Fernndez- Alonso, Luc Tack and Damien Delvaux. 2010. Geological constraints on urban sustainability, Kinshasa City, Democratic Republic of Congo. Environmental Geosciences. http://users.skynet.be/damien.delvaux/Publications/Africa/2010_Lateef-Kinshasa-PDF.pdf (accessed 28.11.2010). Le phare. 2010. Horreur à Kinshasa : Camp Luka consomme l’eau polluée par des cadavres humains !. http://www.lephareonline.net/lephare/index.php?option=com_content&view=article&id=918:horre ur-a-kinshasa-camp-luka-consomme-leau-polluee-par-des-cadavres-humains&catid=55:rokstories&Itemid=110 (accessed 28.11.2010). Le site REGIDESO, Partenaires financiers. Dostupné na: http://www.regidesordc.com/partenaire.htm (Accessed 28.11.2010). Mayeko KK. 2008. Wastewater Use and Urban Agriculture in Kinshasa, DR Congo. IN: Redwood M (2008) Agriculture in urban planning: Generating Livelihoods and Food Security. Earthscan 2008. http://www.idrc.ca/en/ev-135156-201-1-DO_TOPIC.html (accessed 27.11.2010). Observateur. 2009. “Accès à l'eau potable à Kinshasa”, news article 13 Nov 2009. http://www.lobservateur.cd/index.php?option=com_content&view=article&id=695:a%20ccesa-leau-potable-a-kinshasa&catid=45:economie&Itemid=65 (accessed 28.11.2010). Trefon, Theodore. eds. 2004. Reinventing order in the Congo: How people respond to state failure in Kinshasa. London: Zed Books Ltd. USAID. 2009. Democratic Republic of the Congo: Water and Sanitation Profile. http://pdf.usaid.gov/pdf_docs/PNADO929.pdf (accessed 28.11.2010). World Bank. 2008. Project Appraisal Document: DRC Urban Water Supply Project. http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2008/12/23/000333038_200812 23000400/Rendered/PDF/465450PAD0Repl120080IDAR20081031113.pdf (accessed 28.11.2010).