JEŠTĚD ( HOTEL A VYSÍLAČ) Hotel a televizní vysílač na vrcholu Ještědu je pozoruhodná stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu, která je jedním ze symbolů libereckého kraje. Stavba byla realizována v 60. letech 20. století, jejím architektem byl Karel Hubáček, který za ní získal prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Dne 29. září 2005 byla budova usnesením vlády č. 422/2005 zařazena mezi národní kulturní památky České republiky (účinnosti nabylo 1. ledna 2006), což by mělo zvýšit její šance na zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO.Obsah [skrýt] Historie Po zkáze předchozího horského hotelu (31. ledna 1963) a posléze také bývalé Rohanovy chaty bylo rozhodnuto postavit na vrcholu Ještědu dvojici nových budov – jednu jako hotel a druhou jako televizní vysílač. Vítězem architektonické soutěže se však stal návrh na postavení budovy jediné, sloužící oběma účelům. Tento projekt vypracoval liberecký SIAL: Karel Hubáček (architektura), Zdeněk Patrman (statika), Otakar Binar (interiér). Základní kámen nové stavby byl položen 30. července 1966, výstavbu prováděly Pozemní stavby (stavbyvedoucími byli Oto Friml a Jaroslav Zapadlík). Během ní byla také rekonstruována lanová dráha od Horního Hanychova a vybudována horská chata Ještědka v sedle Černého vrchu. Hotel byl slavnostně otevřen 21. října 1973. Krátce po svém dokončení zažila stavba dramatické chvíle kvůli silnému proudění vzduchu, které způsobovalo nebezpečné kmitání horní části konstrukce. Vážný problém byl vyřešen umístěním dodatečného, 600 kg těžkého, závaží v ose stavby a instalací tlumičů kmitů. V roce 1969 získal projekt Perretovu cenu od Mezinárodní unie architektů. Ta zdůvodnila udělení ceny tím, jak stavba zapadá do krajiny a jak byl sladěn tvar budovy a její funkce. Z politických důvodů však nebylo architektovi umožněno cenu si osobně v Buenos Aires převzít. Popis stavby Tvar budovy – hyperboloid – byl zvolen kvůli na vrcholu panujícím povětrnostním podmínkám. Díky tomuto tvaru hotel dokonale navazuje na svahy hory a opticky tak horu dokončuje. Na výšku měří budova 94 metrů. Její nosnou konstrukcí je dvojice železobetonových soustředných válců zakotvených v základové desce uložené v křemencovém podloží. Vnitřní sloup má výšku 41 metrů a průměr 4,4 metru, na jeho vrcholu začíná anténní stožár. Vnější válec má výšku 22,5 metru a průměr 12,5 metru. Uvnitř sloupů se nacházejí schodiště a výtahy a jsou na nich ukotveny ocelové konstrukce jednotlivých podlaží. Anténa vysílače má výšku 17 metrů. V nejnižších dvou patrech je technické zázemí stavby: strojovna a provozní místnosti. Nad nimi se nachází vyhlídková terasa se vstupy do restaurace a hotelu. Vstupní hala, bufet, restaurace a hotelové místnosti zabírají čtveřici poschodí – ta mají plášť z hliníkových desek se speciálním povrchem proti vlivům povětrnosti, pod tímto pláštěm je ocelová konstrukce a izolační výplně. Další čtyři patra jsou určena spojovací technice. Tato část je zakryta průhlednými deskami nesenými lany ze skelných vláken tvarovanými tak, aby zachovávaly tvar stavby.
RADNICE Původní radnice První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599. Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu. V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna. Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna. Během tří století od jejího postavení se okolní město poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit – bylo tedy nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy. Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby. Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné pylony skončily na balustrádě spořitelny. Stavba nové radnice V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebig (zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu. Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887, ocenilo tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I.. Původně plánovaný termín dokončení – 1. listopad 1892 – se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního.
Budova radnice Stavba má přibližně čtvercový půdorys, v jejím středu je ponechán dvůr přístupný z obou boků stavby. Nad hlavním průčelí budovy obráceném k náměstí se zvedá trojice věží. Nejvyšší z nich, prostřední, má výšku 56 metrů. Původně její vrchol zdobila měděná socha rytíře Rolanda, ochránce městských práv. Socha byla roku 1952 nahrazena rudou hvězdou. Ta byla sňata v roce 1989 a následujícího roku nahrazena lvem jakožto symbolem České republiky. Konečně, roku 2005 byla na vrchol věže umístěna kopie původní sochy rytíře. Nad vstupním portálem s již vzpomenutým rokem očekávaného dokončení je reliéf od Theodora Friedla znázorňující založení staré i nové radnice. V jeho středu je ženská postava symbolizující město, levá strana obsahuje postavy spojené s původní radnicí a pravá postavy spojené se vznikem radnice nové. Nad reliéfem je balustrádový balkón, ze kterého mluvily mnohé slavné osobnosti: František Josef I., Edvard Beneš nebo Václav Havel. Celý vnějšek radnice působí poměrně impozantním dojmem. Na přední straně budovy je bronzový památník ve tvaru tankového pásu jako vzpomínka na devět obětí vpádu armád Varšavské smlouvy ze srpna 1968. Interiér radnice je bohatě zdoben způsobem odpovídajícím bohatství města. Jde často o dary místních cechů a patriotů. Patrně nejkrásnějším sálem je dřevem obložená obřadní síň s vynikající akustikou, 450 kg vážícím lustrem z Berlína, šesticí vitráží a nástropní malbou znázorňující vítězství pravdy nad temnými silami od vídeňského malíře Andrease Grolla.
OBCHODNÍ DŮM JEŠTĚD Ještěd je původní název obchodního domu postaveného v letech 1970–1979 v dolním centru města Liberce. Stavba byla v roce 2009 zbourána. Výstavba Pohled na obchodní dům od Nisy Pohled zezadu z parkovacího domu vedle Terminálu MHD V roce 1961 byla městem vypsána architektonická soutěž na stavbu nového obchodního domu, který měl uzavřít jižní stranu Soukenného náměstí. Prvním krokem k jeho výstavbě bylo zrušení tramvajové trati mezi Rochlicí a Růžodolem I. roku 1960, kterou nahradily městské autobusy a vybudování kanalizace ve vybraném prostoru. Demolicí původních objektů se získal pozemek o rozloze 18 200 m2, na kterém vznikl objekt podle návrhu architektů Karla Hubáčka a Miroslava Masáka. Komplikací stavby byla nosnost základové půdy podmáčené kolem tekoucí Lužickou Nisou. Tento problém vyřešil dodavatel tak, že ocelový skelet stavby založil na studních. Požadavkem sdružení devíti investorů (největším byla Textilana) byla v podstatě stavba tří samostatných obchodních domů vedle sebe spojených průchody v přízemí a terasami v patře. Tyto tři pavilony mají společnou jen expedici a suterénní sklady. První z těchto pavilonů – A – byl dán do provozu 1. 12. 1978 a zbylé dva – B a C – 16. 7. 1979. Obchodní dům patřil svou prodejní plochou 8000 m2 k největším takovým zařízením své doby ve státě. Zajímavé je také barevné řešení vnějšího pláště tvořené tmavohnědým pláštěm z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem, a jasně žlutých dlaždiček. Názory obyvatel města na dokončenou stavbu se značně lišily. Část obyvatel považovala dům za zajímavý, část za vyloženě ošklivý a do centra města se nehodící. Skutečností však je, že obchodní dům byl společně s libereckou radnicí a horským hotelem Ještěd objektem nejčastěji prezentovaným na pohlednicích, v knihách a na dalších propagačních materiálech. V červnu 1992 převzala objekt společnost K-mart, od konce dubna 1996 jej vlastní společnost Tesco Stores ČR. Noví majitelé provedli v interiéru mnohé přestavby, které měly dům přiblížit potřebám moderního prodeje zboží. Během těchto přestaveb zmizela například originální prodejna tabáku ve tvaru krabičky od zápalek. Zbourání Demolice v březnu 2009 Návrh na zbourání Ještědu a jeho nahrazení moderním obchodním a zábavním centrem rozdělil odbornou i laickou veřejnost. Protože se obráncům stávající stavby nepodařilo prosadit ani jeden z návrhů na její vyhlášení kulturní památkou, získala holandská společnost MultiDevelopment společně s Tescem souhlas s jejím zbouráním a postavením nového obchodního centra Fórum podle plánů architekta Radima Kousala. Nejprve byl v těsném sousedství Ještědu postaven nový komplex budov, do kterého se Tesco během několika málo dní přestěhovalo. Teprve potom byla zahájena demolice starého obchodního domu. Předpokládané dokončení je na podzim roku 2010. Hlavními nedostatky OD Ještěd byla velká rozloha obchodně nevyužitelných průchodů a teras a zcela nedostatečné parkoviště s kapacitou 50 míst.
VALDŠTEJNSKÉ DOMKY Historické domky ve Větrné uličce Jako Valdštejnské domky se nazývají zbytky trojice domů z let 1678, 1680 a 1681 stojící ve Větrné uličce sousedící s libereckým Sokolovským náměstím. Větrná ulička je se svou délkou 53,30 m a šířkou 3,25 m patří mezi nejkratší a nejužší ve městě. Původně byla delší, na její jižní stráně stálo takových domků pět a na severní šest. Historie Domky se nazývají Valdštejnské podle Albrechta z Valdštejna, i když vynikly dlouho po jeho smrti. Připomínají totiž původní obestavění tehdejšího Novoměstského náměstí, které vzniklo za vévodovy éry. Všechny tyto domy sloužily k ubytování soukeníků, nejstarší (nejbližší dnešní Střední průmyslové škole stavební) se roku 1801 změnil na krčmu „U města Petrohradu“. Zatímco ostatní domy postavené tímto stylem byly časem přestavěny, tyto tři domy na svém původním místě zůstávaly v nezměněné podobě. Jejich údržba se zdála být neudržitelnou po druhé světové válce a jejich osud byl tehdy nejistý. Také první pokus o jejich rekonstrukci roku 1950 byl neúspěšný, pro domky se nepodařilo najít vhodné využití a poté se jejich zadní část zřítila. Padlo rozhodnutí o jejich vynětí z památkové péče a předpokládalo se jejich zboření. Roku 1953 se do sousedního objektu přistěhovala Střední průmyslová škola stavební a její profesoři se rozhodli přední část Valdštejnských domků zachránit a napojit ji na plánovanou přístavbu svých učeben. Tento záměr odsouhlasilo i Ministerstvo kultury a tak mohla být složitá přestavba provedena. Stavělo se svépomocí v rámci akce Z, venkovní vzhled domků byl zachován, do jejich vnitřku byly umístěny pracovny středoškolských profesorů. Domky tak jsou od roku 1976 užívány a udržovány Střední průmyslovou školou stavební v Liberci.
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Historie Škola byla zřízena rozhodnutím vlády ze dne 27. února 1953 jako Vysoká škola strojní (VŠS). Pro novou školu byla uvolněna budova tehdejšího gymnázia F. X. Šaldy v Hálkově ulici. Dne 1. října roku 1953 nastoupilo do prvních ročníků čerstvě otevřené vysoké školy 259 studentů. Škola měla tehdy šest kateder na kterých působilo 19 pedagogů. Zaměřovala se na obory typické pro severní Čechy: strojírenský, textilní, oděvní, sklářský a keramický průmysl. Tehdejší studenti byli ubytováni na internátě v Zeyerově ulici. Během následujících let se škola rozrůstala nejen o nové studenty, ale také o nové prostory: byly postaveny nové koleje, získána budova bývalé textilní továrny v Doubí a další budovy v okolí dnešního Studentského náměstí. Roku 1958 dokončilo školu prvních 121 absolventů slavnostní promocí v libereckém divadle. Roku 1960 byla škola rozdělena na fakultu strojní a textilní a stala se z ní Vysoká škola strojní a textilní (VŠST). Dále byly získány budovy v Sokolské ulici (dnešní budova S), objekt po zrušeném pedagogickém institutu v Komenského ulici (budova P). S nárůstem počtu studentů samozřejmě přestala stačit ubytovací kapacita tehdejších kolejí. Proto byla roku 1977 v libereckém Starém Harcově zahájena výstavba komplexu šesti kolejních bloků o kapacitě 2300 lůžek, nové menzy a dalších zařízení. Komplex byl ve své dnešní podobě dokončen roku 1990. O dva roky později (1992) byla získána budova bývalého Stavoprojektu ve Voroněžské ulici (budova H) včetně dočasného sídla Investiční a poštovní banky nově přestavěného na univerzitní knihovnu. Ve stejném roce získala škola také komplex ve Vesci sloužící jako koleje a laboratoře a v roce 1996 někdejší Dům politické výchovy na třídě 1. máje (budova K). V letech 1990–1994 zřídila škola další čtyři fakulty: pedagogickou v roce 1990, hospodářskou (1992), architektury (1994) a mechatroniky a mezioborových inženýrských studií (1995). Díky takovému růstu, vlastní výzkumné činnosti a zahraničním stykům byl škole zákonem č. 192/94 Sb. z 27. 9. 1994 přiznán od 1. ledna 1995 název Technická univerzita v Liberci.
TIPSPORT ARENA Tipsport arena je moderní víceúčelová hala postavená v letech 2003–2005 v Liberci na adrese Jeronýmova 570/22, Liberec 7, 460 07. Budova je vhodné nejen pro pořádání sportovních – hokejových, basketbalových i jiných – utkání, ale také kulturních a zábavních událostí, jako jsou například koncerty. Spolu s dalšími čtyřmi projekty získala cenu Stavba roku 2006. Historie Městské sportoviště začalo v prostoru mezi ulicemi Jeronýmova, Máchova a 28. října vznikat roku 1955. Prvním objektem zde bylo fotbalové hřiště, po něm byly zřízeny tenisové kurty, letní tribuna a po restauraci také venkovní ledová plocha se šatnami. Tato plocha byla následně v letech 1967– 1968 zastřešena. V 70. letech byly dostavěny kuželna, sauna a kotelna, dále atletické dráhy, škvárové hřiště, bobový trenažér, tréninkové travnaté hřiště a další. Po celá 80. léta se areál dostavoval a pak rekonstruoval. V roce 2003 se zastupitelstvo města Liberce muselo rozhodnout, zda bude lepší nejstarší stavby areálu pouze rekonstruovat, nebo kompletně přestavět celý areál. Protože projekt přestavby měl podpořit rozvoj města a oživit turistický ruch, 2. září tohoto roku se zastupitelstvo přiklonilo ke druhé možnosti a hned 5. září se konalo poklepání na základní kámen. Podle projektu měla hala stát 750 milionů Kč, které mělo město splácet po dobu 25 let. K zahájení stavby došlo 8. září 2003, 8. prosince 2003 bylo dokončeno všech 580 pilotů, na kterých stavba stojí a v únoru roku 2004 se začalo se stavbou vnějšího prstence stavby. Již 18. května schválilo zastupitelstvo města řadu změn v projektu stavby: došlo například ke změně střešní konstrukce. Střecha byla dokončena 16. července 2004, do 30. července byly dokončeny tribuny a zapojeno chladicí zařízení. K dalšímu navýšení rozpočtu stavby došlo 31. března 2005, kdy bylo rozhodnuto investovat do rekonstrukce stávajících sportovišť a doplnění vybavení sportovišť dalších necelých 140 milionů Kč. Dne 28. června 2005 byl v aréně uspořádán první koncert, sloužící jako zkouška systémů a zařízení haly, koncertu se zůčastnilo 7000 diváků. Až 19. července bylo rozhodnuto o jméně stavby, která od tohoto dne nese název Tipsport arena po sázkové společnosti Tipsport. Konečně 8. září 2005 byla stavba úspěšně zkolaudována a slavnostně otevřena, této události se zůčastnilo 8 tisíc návštěvníků. Popis stavby Dominantou celého areálu je samotná Tipsport arena. Ta má délku 107 m, šířku 97 m a výšku 26 m, celkem zabírá plochu 27 069 m². Uvnitř haly jsou čtyři patra, má celkovou kapacitu až 9000 míst při koncertě a 7250 míst při hokejovém zápase (7500 včetně sektoru pro stání). Hala má čtyři patra, v nejvyšším je 48 skyboxů. Dále zde je 35 míst pro handikapované a 106 pro média. Nad herní plochou o rozměrech 29×60 m je zavěšena multimediální kostka se čtyřmi obrazovkami o uhlopříčce 4,6 m. Multimediální pás z LED je vysoký 72 cm a 256 m dlouhý.
ZOOLOGICKÁ ZAHRADA Zoologická zahrada v Liberci je nejstarší zoologická zahrada v České republice. V jejím 13 hektarovém areálu je chováno více než 170 druhů zvířat. V zatím nejúspěšnějším roce 1989 ji navštívilo přes 460 000 osob. Mezi jejími největšími lákadly jsou bílí tygři a lachtani.Obsah [skrýt] Historie Prvním krokem k založení budoucí zoologické zahrady byla činnost tehdejšího Ornitologického spolku pro severní Čechy . Jeho členové založili nejprve 2. července 1895 Geflügelpark (jakýsi ptačí koutek) a později také voliéru v městském parku přístupnou veřejnosti (1904). Dalším rozšířením tohoto areálu bylo vysazení labutí na nedalekém Jezírku a zřízení ohrady pro srnčí zvěř na blízké louce. Centrem areálu se stal dřevěný domek v tyrolském slohu, zvaný Čapí hnízdo, přenesený sem stavitelem Alfredem Hübnerem z Německo-české výstavy roku 1907. Kolem něj se areál postupně rozrůstal, až se začalo uvažovat o jeho přeměně v malou zoologickou zahradu. Tato snaha ztroskotala v průběhu první světové války na nedostatku finančních prostředků. Po skončení války a vzniku Československa se tehdejší liberecký německý magistrát snažil zachovat věhlas svého města. Z tohoto důvodu také město pojalo návrh profesora průmyslové školy Fritze Wellera a odborného učitele Ericha Sluwy na zřízení zahrady za otázku své prestiže. Pro realizaci záměru byl ustaven spolek Tiergarten a ten na podzim roku 1919 zoologickou zahradu také otevřel. Jejím ředitelem se stal právě Erich Sluwa, který ji vedl až do června roku 1945. Bohužel však mezi válkami byla liberecká zahrada téměř neznámá a od otevření pražské ZOO v roce 1931 byla takřka v izolaci. Přes snahu svého ředitele se v této době příliš nerozšiřovala. V letech 1939– 1945 chovala zahrada zhruba 500 zvířat 134 druhů: lvy berberské, kalifornské lachtany, hnědé a malajské medvědy a papoušky ara hyacintové. Zahrada však měla spíše charakter zvěřince – měla příliš malou plochu, nešťastné uspořádání a mnohé druhy byly vystavovány jen v létě a na zimu byly prodávány. Po skončení války byla většina budov zahrady a celý areál v dezolátním stavu a objevovaly se hlasy pro její zrušení. Během deseti následujících let se zahrada pokoušela získat nového provozovatele a nového ředitele. Desátým v řadě poválečných ředitelů se stal Jiří Badalec roku 1954. Zahrada se za jeho vedení začala specializovat na ohrožené druhy, nezapomněla však ani na školní výuku a druhy atraktivní pro své návštěvníky. V roce 1957 byl zřízen pavilon ptáků a výběh pro medvíďata a v roce 1960 stáj pro zebry a srub pro zubry. Také počet návštěvníku vzrostl ze 150 000 padesátých let na 330 000 v roce 1960. Začátkem šedesátých let byl také vypracován plán budoucího rozvoje včetně cílové rozlohy, vazeb na dopravní infrastrukturu a budoucího rozvoje areálu. Na tomto dokumentu se podílela řada významných libereckých odborníků různých profesí. Přestože tehdy nebyla možná spolupráce se západními zahradami a město Liberec ztratilo část dotací pro své instituce společně se ztrátou statusu krajského města, rozvoj ZOO pokračoval. Roku 1962 byl dokončen pavilon pro paviány, 1966 pro šimpanze, 1970 bazén pro lachtany a 1975 pavilón slonů. Byl také rekonstruován pavilón šelem a vybudován nový vstupní objekt s administrativní budovou a přednáškovým sálem. Za dalšího ředitele byl zřízen roku 1982 objekt pro tučňáky a v roce 1984 objekt pro dravé ptáky. Roku 1987 byl dokončen moderní pavilon pro nosorožce a žirafy. V témže roce byl zahájen chov sněžných levhartů. V roce 1993 pečovala o 1300 zvířat. O rok později byl rozšířen pavilon šelem pro párek bílých tygrů zapůjčených ze Švédské Eskilstuny. Ti jsou dnes v ZOO natrvalo. V roce 2000 byl otevřen pavilon tropů a 15. listopadu 2004 nový bazén pro lachtany. Současnost V současnosti vykonává funkci ředitele zoologické zahrady MVDr. David Nejedlo. ZOO chová v současnosti 170 druhů zvířat v celkovém počtu téměř 1000 kusů. V roce 2005 měla zahrada celkovou návštěvnost 339 435 lidí. Mezi jejími úspěchy je odchování samečka takina zlatého, oslů somálských, orlů kamčatských, orlosupů bradatých nebo krokodýla čelnatého.
BOTANICKÁ ZAHRADA Botanická zahrada Liberec je nejstarší botanická zahrada v České republice. Její doménou jsou sbírky tropických rostlin. Skleníkový areál ve tvaru krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z devíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3000 m2. V pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Zahrada má od roku 2001 návštěvnost mezi 187 a 233 tisíci lidí ročně. Zahrada má také venkovní expozice a dalších devět skleníků jako nezbytné zázemí. Historie Liberecká botanická zahrada byla založena z popudu místního Spolku přátel přírody (Verein der Naturfreunde) který již roku 1876 na dnešní Masarykově třídě zakoupil pozemek pro pěstování keřů a stromů pro výsadbu v městských parcích. Na pozemku byl roku 1884 postaven také skleník. V roce 1893 však bylo nutné tento pozemek vyklidit kvůli stavbě nového muzea a zahrada se přesunula k tehdejší vojenské nemocnici (dnešní škola v Lesní ulici). Na tomto pozemku zůstala dodnes. Přesun zahrady probíhal v letech 1883–1885, bylo třeba přesázet na 15 000 rostlin. Nová zahrada byla otevřena 5. září 1895, náklady na její pořízení těsně přesáhly 9000 zlatých, které spolek získal za původní pozemek. V té době ovšem zahrada nesloužila jako vzdělávací instituce, ale spíše pro zásobování města zelení. Za první světové války měla zahrada dokonce převážně zelinářský charakter. První velký skleník byl zakoupen až v roce 1925 a sloužil pro vystavování tropických rostlin. V roce 1938 byl zakládající spolek rozpuštěn a ze zahrady se stala městská instituce. V průběhu druhé světové války sloužila obyvatelstvu jako trochu lepší zahradnictví. Po osvobození se zde nacházely pouze dva záhony léčivých rostlin, několik stromů, starý palmový skleník, několik nevytápěných pěstitelských skleníčků a bazének pro vodní rostliny. Až roku 1954 se městské zastupitelstvo rozhodlo přeměnit dosavadní zahradu fungující stále spíše jako zahradnictví na samostatné kulturně výchovné zařízení. Tak vznikla Severočeská botanická zahrada a do jejího čela se postavil iniciátor těchto změn, Pavel Smrž. Na budování zahrady se podíleli místní občané brigádami v tehdejších akcích Z. Zahrada si v této době vyměňovala semena rostlin s botanickými zahradami nejen v Evropě, ale i zámoří. Díky tomu stoupala její proslulost a také návštěvnost: zatímco v roce 1954 ji navštívilo 8000 lidí, v roce 1981 to bylo 393 700 návštěvníků. Prvním lákadlem na návštěvníky byl exemplář největšího leknínu světa – tedy viktorie královská. Ta v Liberci vykvetla již v roce 1956 a o rok později byla přesunuta do nového tropického skleníku. Do roku 1960 byly postaveny další skleníky a také největší tehdejší sladkovodní akvárium v zemi. Ředitel Pavel Smrž byl z politických důvodů odvolán roku 1970. Zahrada měla tehdy již 1500 metrů zasklené plochy. Proslulá byla její sbírka kaktusů o asi 200 kusech, sbírka orchidejí a 28 akvárií. Výměna semen probíhala v této době s přibližně 160 zahradami. Dalšími řediteli zahrady byli Vladislav Štěpánek (1970–86) a Vladislav Daněk (1986–90). V roce 1990 se ředitelem zahrady stal RNDr. Miloslav Studnička. V této době se na sklenících začalo projevovat jejich stáří a proto byly nejprve modernizovány expozice a posléze v letech 1995–2000 byly staré skleníky zbořeny a na jejich místě byl postaven současný komplex 9 výstavních pavilonů a 9 pěstitelských skleníků. Od roku 1995, kdy byla vydána zřizovací listina, je její oficiální název Botanická zahrada Liberec. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR bylo roku 2003 v botanické zahradě zřízeno tzv. záchranné centrum CITES sloužící k ochraně nejohroženějších druhů světa před vyhubením.
CENTRUM BABYLON Centrum Babylon Liberec je hotelový, kongresový, zábavní a nákupní komplex, který vznikl v roce 1997 přestavbou areálu bývalé textilní továrny Hedva o rozloze 30 000 m2. V areálu se nachází: aquapark, lunapark, IQpark, čtyřhvězdičkový hotel, kasino, nákupní městečko, několik restaurací, vinárna či pivnice, ale i „Byznys centrum“ a prostory pro konání kongresů. Za projektem stojí známý liberecký podnikatel, milionář a kontroverzní bývalý zastupitel města Liberec Ing. Miloš Vajner. Části komplexu ● Wellnes centrum Od 21. 12. 2007 je otevřeno Wellnes centrum s 20 procedurami (Masáž na 13 způsobů; Letní louka - opalování; Oxygenoterapie - léčba kyslíkem; Haman - turecké lázně; Laconium - parní lázně; Thepidárium - římské lázně; klasická sauna; vířivý bazén; římská pára; solná pára; bylinková pára; solná jeskyně). ● Aquapark V tomto krytém aquaparku koluje téměř 1000 m³ vody. Atrakce:bazény a skluzavky, čtyři tobogány - Dráček, Anakonda, temná Galaxie s vodní clonou tvářící se jako zeď, space-bowl Tornádo, sto metrů síťových prolézaček - tunelů ve výšce přes deset metrů nad hladinou vody v bazénech s výhledem na toboganovou halu, romantické jeskyně divoká řeka, mořská akvária s mořskou faunou, whirlpooly, vodotrysky a gejzíry vodní a podvodní masáže, relaxační zóny, bary s občerstvením, terasa s možností opalování a výhledem na horu Ještěd a město Liberec. Teplota vody v bazénech je 30°C. ● iQpark Roku 2007 se otevřela nová část komplexu, zábavně naučné muzeum iQpark, jehož vznik umožnily dotační fondy EU. Muzeum má sloužit především školám jako doplněk pro výuku fyziky či matematiky, jeho smyslem je výuka hrou. Exponáty mají za úkol mást smysly (pokřivená zrcadla, zrcadlový labyrint), například osvětlit principy šíření světla (světločivné tapety) či namáhat logické myšlení (puzzle, hlavolamy). Jedním z exponátů bude obří bublifuk. ● Labyrint Největší stacionární zrcadlové bludiště v Evropě[zdroj?]. Expozice je rozložena ve 4 prostorách: Klasické zrcadlové bludiště, Křišťálové bludiště se skly a zrcadly, Temný labyrint se strašidly a místnost s optickými klamy a křivícími zrcadly. Plocha zrcadel je 327 m2, chodby mají celkovou délku 200 metrů.
MS v klasickém lyžování MS v klasickém lyžování se konalo 18. 2. - 1. 3. 2009. Šampionát byl největší sportovní akcí, která se uskutečnila v historii samostatné České republiky a vlastně také v historii Československa. Je to také uznání úspěchů, jakých čeští závodníci dosáhli ve všech lyžařských disciplínách v historii i současnosti. Není například bez zajímavosti, že Svaz lyžařů České republiky patří mezi nejstarší lyžařské svazy na světě. Výběr Liberce a Jizerských hor přitom nebyl nahodilý. Jizerské hory patří díky své poloze a terénu mezi nejoblíbenější lyžařské lokality a místní Jizerská magistrála je jednoznačně hlavní lyžařskou trasu v širokém regionu, které využívají nejen Češi, ale také běžkaři z celé Evropy. A je to také místo konání jednoho z nejstarších a nejmasovějších lyžařských závodů v Evropě – Patria Direct Jizerská 50. Liberecký šampionát probíhal na dvou sportovištích v blízkosti města. Běžecké tratě pro FIS mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 vznikli „na zelené louce“ - na pozemcích městské části Vesec, která leží na jihovýchodním okraji Liberce. Druhým areálem byly skokanské můstky na Ještědu. Kapacita areálu je minimálně 12 tisíc diváků. Oba můstky (H100 a H134) už v minulosti hostily závody SP. Zázemí šampionátu bylo v liberecké Tipsport aréně. Medaile byly během mistrovství udělovány na náměstí E. Beneše v samotném historickém centru Liberce. Zajímavost: 1 město a akce, 1 tisíc dobrovolníků, 2 sportoviště, 12 dní, 20 sad medailí, 61 výprav, 660 sportovců, 200 tisíc diváků v areálech
Od roku 2010 odečti rok postavení základního kamene první radnice. Výsledek který ti vyjde vynásob měsícem kdy začalo mistrovství světa v klasickém lyžování. K tomuto výsledku přičti rok zbourání obchodního domu Ještěd. Z výsledku vem první dvě cifry a vynásob je výškou, který má hotel Ještěd. Výsledek odečti od roku, kdy poprvé nastoupili studenti na vysokou školu. Výsledku odečti výšku nejvyšší věže na nové radnici. Tomuto číslu přičti rok kdy byl postaven první Valdštejnský dům. K výsledku přičti číslo 335. Výsledek by měl vyjít menší než 2000 a vyšší než 1000. Číslo, které ti vyjde, je rok postavení budovy. Tu posléze zhotovíte z materiálu, který máte připravený na lavici. Vyhrává ta nejvyšší.
Výpočet 2010 - 1599 * 2 + 2009 = 411 * 2 = 822 + 2009 = 2831 28 * 94 = 2632 – 1953 = 679 – 56 = 623 + 1678 = 2301 – 335 = 1966
