Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://www.skautkrtiny.weebly.com http://www.facebook.com/skaut.krtiny číslo 169 květen 2015
„Já padouchÿ středa 15. 4. 2015 Přesně uprostřed měsíce, jsme se v rámci naší družinovky sešli i s ostatními mladšími členy střediska a zahráli si námi připravovanou hru, Já padouch. Přišli zástupci od všech kategorií a pomocnou ruku nabídli i někteří z vedoucích, za což moc děkujeme. Začátek akce byl trošičku nepříjemný. Spoustu neposedných dětí na jednom místě, táhlá registrace hráčů a vysvětlování pravidel. Nakonec jsme to ve zdraví přežili a vyrazili na místo konání. Tady se ale strhla veliká bitva o fotky a životy. Drtivá většina účastníků se vyautovala hned po pěti až deseti minutách hry. Což byla strašná škoda. Nová hra se začít nemohla, kvůli zbývajícím hráčům. Bystrý Náčelník s Mihankou však přišli s řešením. Velká hra na četníky a padouchy v parčíku na náměstí, doplněno bojem o píšťalku či čepici. Hned byla další porce zábavy. Teď však zpět k Já padouchovi. Celá hra spočívala vlastně v tom, že jsme hráli hromadnou hoňkoschovku v lese. Aby to nebylo tak jednoduché, účastníci dostali pověšené na krk své fotografie, které reprezentovaly jejich životy. Ty se pak musely strhávat. Dalším úskalím byly cizí nepřátelské postavy, lovci, které reprezentovali naši RR a vedoucí. Jejich úkolem bylo hráčům znemožňovat hladký průběh hry, vylákávat je ze svých úkrytů a samozřejmě je i chytat. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. Nejlepší chytač a nejlepší přeživší. Nejlepším chytačem se stal suverénně bratr Derek, který nejenom pochytal spoustu hráčů, ale také ukořistil odměnu za jednoho lovce, kterého v tu dobu hrál Hroch. Na druhém místě skončila Skřítě a na třetím Žeryk. Kategori nejlepších přeživších vyšla krásně na dvojičky. Na třetím místě se umístili vlčata Kutil a Džuďák, na místě druhém skauti Ríša a Kalate a zlato získaly skautky Beruška a Terez. Nemusím snad napovídat, s jakým pocitem se mi diplomy předávaly. Všem vítězům a zúčastněným gratulujeme. A zhodnocení na závěr. Celkově myslím, že se akce povedla. Máme spoustu námětů na další kola, víme na čem zapracovat a co zlepšit. zapsal Romcek–Kamikaze Hodnocení činnosti v měsíci dubnu * Reportáže: „Já padouchÿ, Velká jarní expedice vlčat „Cesta do pravěkuÿ, Hustě napruzený prasátko IX., Ještěrky při úklidu, Prodloužená schůzka skautské družiny Vlků „Robinova střelaÿ, Jestřábi v jeskyních, Schůzka Benjamínků, Po proudu Rio Kirtíno – „Plavba na velikonoční ostrovÿ, Vlajková 37 – večerní hra v ulicích Brna, 3. cykloexpedice „Gdaňskÿ – část druhá
s. m. r. k. 169/1
Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce • Schůzka Benjamínků pátek 15. 5. 2015 „Zveme děti a rodiče na další schůzky Benjamínků – dětí do 6 let.ÿ Začátek: v 16.30 h u klubovny. Ukončení: v 18.00 h u klubovny. Irča, Anita, Markéta a Mihanka středa 20. 5. 2015 • Prodloužená schůzka Velkých vlčat – „Lukostřeleckáÿ „Dozvíme se něco o slavných lukostřelcích a vyzkoušíme si umění lukostřelců. Samozřejmě si zahrajeme i pár her a závodů. Na závěr si uděláme táborák. Těšte se a přijďte.ÿ Sraz: v 16.15 h u klubovny. Ukončení: v 19.15 h u klubovny. S sebou: věci připravenosti VP2 (zápisník, tužku, uzlovačku, kápézetku, Stezku, nůž, pláštěnku), špekáčky či sýr na opékání, pití! Zbyněk a Béďa středa 20. 5. 2015 • Prodloužená schůzka Malých vlčat – „Střeleckáÿ „Díky pozvání Tomáše a Anity Ruby si půjdeme zastřílet z několika druhů vzduchovek. Čeká nás samozřejmě i spousta dalšího. Těšte se a přijďte.ÿ Sraz: v 16.15 h u klubovny. Ukončení: v 19.15 h u klubovny. S sebou: věci připravenosti VP2 (zápisník, tužku, uzlovačku, kápézetku, Stezku, nůž, pláštěnku),špekáčky či sýr na opékání, pití! Hanka-Mihanka a Irča-Mintaka pátek 22. 5. 2015 • Zábavný pátek skautů „Opět se potkáme na zábavném pátku! Pokud nám bude přát počasí, budeme spíše venku.ÿ Sraz: v 17.00 h u klubovny. Ukončení: v 19.00 h u klubovny. S sebou: jídlo, hry, hudební nástroje . . . Hroch středa 3. 6. 2015 • Prodloužená schůzka vlčat – „Cyklistaÿ „Zkusíme si jízdu zručnosti, pomalosti i rychlosti. Vyrazíme i na projížďku po okolí. Ti nejšikovnější možná získají i odborku Cyklista.ÿ Sraz: v 16.15 h u klubovny. Návrat: v 19.15 h do Křtin. S sebou: jízdní kolo ve výborném technickém stavu a přilbu! Věci připravenosti na schůzku VP1 (zápisník, tužku, uzlovačku, kápézetku, Stezku, nůž), svačinu, pití! Pojedeme ve vlčáckých tričkách a šátcích. Poznámka: kdo bude chtít získat odborku Cyklista bude mít na této schůzce příležitost splnit většinu podmínek. Před touto schůzku si však musí vyčistit a promazat kolo a provést na něm drobné opravy. Proto poproste tatínky či maminky, aby vám s tím pomohli a když to zvládnete tak ať nám to rodiče potvrdí. Také by bylo dobré, aby jste si zopakovali dopravní značky a předpisy. Všechny podmínky k získání odborky jsou na našich webových stránkách www.vlcatakrtiny.ic.cz v sekci „Ke staženíÿ. Zveme i rodiče, kteří by se s námi chtěli projet. Hanka-Mihanka a Zbyněk-Náčelník s. m. r. k. 169/2
• Závěrečná schůzka vlčat – „Za pokladem!ÿ středa 24. 6. 2015 „Vyrazíme do lesů kde u táboráku vyhodnotíme celý rok a možná najdeme i poklad.ÿ Sraz: v 16.15 h u klubovny. Návrat: v 19.15 h do Křtin. S sebou: věci připravenosti na prodlouženou schůzku VP2 (zápisník, tužku, uzlovačku, kápézetku, Stezku, nůž, pláštěnku), něco na opékání a pití. Vše sbalené do batůžku na záda. Na tuto slavnostní schůzku půjdeme ve skautských krojích. Hanka, Irča, Zbyněk, Béďa
II. Organizační • Tábory 2015: Předtáborové informace pro účastníky V průběhu května obdrží všichni závazně přihlášení podrobné informace k 25. skautským táborům. Prosíme rodiče o pečlivé pročtení. V případě dotazů neváhejte kontaktovat jednotlivé vedoucí družin. Zde vám přinášíme „výcucÿ nejdůležitějších informací. K informacím je také přiložen soupis doporučeného táborového vybavení. V případě, že budete potřebovat radu ohledně dokoupení vybavení, vedoucí družin vám jistě rádi pomohou. Druhou přílohu tvoří zdravotnická dokumentace, v jejímž rámci jsou dvě „sekceÿ. První částí formuláře je prohlášení rodičů o bezinfekčnosti. Prosíme vyplňte je a odevzdejte v den nástupu dítěte na tábor. Podpis musí být ze dne nástupu dítěte na tábor. Druhou částí je souhlas s poskytováním údajů o zdravotním ošetření dítěte proto, aby zdravotník tábora či jím pověřená osoba (kvůli respektování pohlaví a soukromí dítěte) mohli být přítomni u lékařského vyšetření dítěte v případě, že bude během tábora nutné a hlavně, aby jim mohl ošetřující lékař sdělit potřebné informace ohledně zdravotního stavu dítěte a jeho případného vlivu na zbylé osazenstvo tábora. Bez tohoto souhlasu nám lékař nemusí potřebné informace sdělit, což může mít vliv na chod tábora. Prosíme také o plnohodnotné vyplnění kontaktů na veškeré zákonné zástupce dítěte (nejčastěji oba rodiče). V případě vážné události tento formulář předáme zdravotnickému zařízení a to vás bude kontaktovat kvůli dalšímu postupu. Děkujeme za vaši spolupráci. Warden a vedoucí táborů • Středisková rada a uzávěrka Smrku Středisková rada se uskuteční v neděli 31. 5. 2015 od 18.00 h ve skautské klubovně. Uzávěrka Smrku je v pondělí 1. 6. 2015.
III. Vyhodnocení „Fénixeÿ za duben 2015 1. pomoc středi- 2. grafický list 3. kronika 4. Smrk 5. měření sil 5. divoká karta Celkem sku (0–10 b) (0–15 b) (0–30 b) (0–15 b) (0–5 b) (0–10 b) (0–85 b) 1. Muchomůrky 10 14 29 15 5 0 73 2.–3. Ještěrky 10 14 30 15 2 0 71 2.–3. vlčata 10 14 28 15 4 0 71 4. Vlci 10 14 30 15 1 0 70 5. Jestřábi 10 14 0 15 3 0 42 Družina
s. m. r. k. 169/3
1. 2. 3. 4. 5.
Celkové pořadí: Družina skautů Vlci (603 b) Roj světlušek Ještěrky (600 b) Družina skautek Muchomůrky (597 b) Smečka vlčat (587 b) Družina skautů Jestřábi (525 b)
Galeony duben Celkem vlčata 3 17 Gal Ještěrky 3 17 Gal Jestřábi 0 8 Gal Vlci 2 5 Gal Muchomůrky V 11 Gal
Osmý měsíc mezidružinové bodovací soutěže Fénix je za námi. Duben byl měsíc přeplněný akcemi, některé družiny jich měly dokonce celkem devět. Bylo tedy co hodnotit. Většina bodovaných činností družin/oddílů se nám stále více srovnává na stejně kvalitní úroveň. Postupně se také zmenšují rozdíly mezi třemi prvními příčkami. Jak to vše nakonec dopadne uvidíme již brzy, do konce nám zbývají již jen dva měsíce. Vítězům gratulujeme a všem přejeme hodně snahy a úspěchů dalším měsíci. vedoucí družin a Warden
IV. Různé • Poděkování Chlapecký oddíl a smečka vlčat děkují skautkám za přáníčka a světluškám za dorty ke svátku skautů (sv. Jiří).
Živá kronika Hodnocení měsíce dubna 1. dívčí oddíl – šestka světlušek „Ještěrkyÿ: V dubnu jsme viděly celkem na čtyřech schůzkách. Na jedné z nich jsme čistily okolí Křtinského potoka, na jiné zase tvořily dorty pro kluky ke svátku skautů. Další schůzka byla věnována tvorbě nástěnky, u toho jsme hledaly oblíbené písně pro zařazení do zpěvníku, některé jsme si i zazpívaly, a vybíraly odborky, které by holky chtěly plnit. Dále jsme hrály hry, pracovaly s cestička, Máňa s Medvídkem si pro nás připravily vyprávění o slušném chování v různých situacích. Úkol do Fénixe se nám tentokráte moc nevydařil. Holky se měly na lavičce co nejrychleji seřadit dle velikosti, aniž by z lavičky slezly. Nikdo nespadl, ale moc se nedařilo srovnat dle velikostí. Na závěr měsíce jsme pálili čarodejnice na Slunečním vrchu, většina děvčat tam i přepávala ve stanu. Bohužel následný prvomájový cyklovýlet jsme museli odvolat kvůli mokrému počasí. Prosíme i nadále omlouvejte neúčast na akcích, lépe se nám potom připravuje program. Děkujeme Bližší informace o naší činnosti a fotografie z ní můžete najít na www.skautkykrtiny.ic.cz. Míša Brzobohatá a Nikola Matušková-Broskvička 1. smečka vlčat: V dubnu se každé z vlčat mohlo zúčastnit sedmi skautských akcí. Malá i Velká vlčata měla po pěti schůzkách z nichž jedna byla prodloužená se hrou „Já padouchÿ, kterou připravili vedoucí skautek. Dále jsme v dubnu byli na třídenní jarní expedici a některá vlčata přišla i na střediskové čištění údolí Křtinského potoka. „Velkáÿ vlčata v dubnu odeslala do redakce časopisu Světýlko další hlášení do soutěže „Vzkaz v láhviÿ. Uvidíme, jak se jim bude dále dařit. Začala také plnit úkoly nové. Na s. m. r. k. 169/4
jedné schůzce jsme hledali různé ukryté potraviny a výrobky. Potom jsme pátrali kde byly vyrobeny, hledali kde stát leží a zakreslovali do slepé mapy světa. V květnu nás čeká seznámení s rybami a rybářským uměním. V dubnu jsme se také významně pustili do dokončování 1. stupně vlčácké stezky. Poznávali jsme přírodu všemi smysly, dělali barevné otisky listů, pátrali po tom kdo v rodině co dělá a jak tím pomáhá druhým a také třeba psali pohlednici a posílali ji poštou. V rámci dobrého skutku pro klubovnu jsme pověsili znaky táborů, diplomy ze Slunovratu a desku dřevin. Hráli jsme taky spoustu her. Úspěšní byli třeba Mexičani a Texasani, Špendlík a balonky a taky Píšťalka. Hlavní akcí měsíce byla jarní expedice. Během tří dnů jsme toho zažili neuvěřitelně moc. Jeskyně, lanové lávky, vaření obědů, táborák s opékáním špekáčků, film Cesta do pravěku, zpívání u kytary, spaní v mongolské jurtě a mnoho dalšího. „Maláÿ vlčata měla duben hodně hravý. Zahrála si spoustu nejrůznějších her. Úspěch slavily třeba hry „Na detektivyÿ, „Schovávaná v leseÿ, „Balonky a špendlíkyÿ, „Pneumatikyÿ a další. Během hry „Pane pojďte venÿ si vlčata procvičila skautský pozdrav. V rámci dobrého skutku pro klubovnu vlčata pomáhala s umýváním oken v klubovně. Předposlední dubnový pátek se sešli také naši Benjamínci. Tématem bylo zdraví. Děti si daly rozcvičku a zkusily si i cvik „Rozplácnutá žábaÿ. Také si povídali o zdraví, zdravé stravě a vyplnili si pracovní list ze Stezky Benjamínků. Na závěr si zahráli hru „Na zajíce a zelíÿ. Na schůzce bylo sedm dětí. Program připravil osvědčený tým Irča, Markéta a Anita. Celková účast na činnosti byla v dubnu u „Velkýchÿ vlčat 78% a u „Malýchÿ vlčat 74,4%. A to považte – včetně víkendových akcí, které účast obvykle významně zhoršují. Navíc k Velkým vlčatům přibyli dva nováčci a je jich tak už 14. Celkem je nás tedy ve smečce vlčat už 33 vlčat a čtyři vedoucí. Naše smečka tak tvoří více než třetinu členské základny střediska. Velké poděkování patří všem kdo naši činnost podporují. V květnu budeme mít střelecké a lukostřelecké schůzky. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách www.vlcatakrtiny.ic.cz. Hanka Drápelová-Mihanka a Zbyněk Drápela-Náčelník 1. dívčí oddíl – družina skautek „Muchomůrkyÿ: Duben za námi a opět je za čím se ohlédnout. Dalších devět vydařených setkání. Čtyři družinovky, z toho jedna prodloužená, Já padouch, víkendovka, pálení čarodějnic a účast na tradičním čištění potoka. Na družinovkách jsme se v dubnu opět věnovali Fénixovi, výrobě čarodějnic, ale hlavně Nováčkům. Pevně věříme, že drtivá většina z nás bude do tábora hrdě nosit slibový odznak. V duchu plnění si bodů do nováčků a jako tréning skautské praxe, se nesla i naše víkendovka. Výšlap po krásném křtinském okolí, jeskyně v údolí potoka, Palouk, Kamenka. Holky si o tomto víkendu vyzkoušely spoustu oblastí ze skautské praxe. Oheň na tři sirky či křesadlem je pro nás brnkačka a čas postavení přístřešku pro přenocování nebo jako ochrana před bouřkou vytřel zrak i nám. Pořád máme co zlepšovat a zdokonalovat, ale holky jsou moc šikovné a hlavně se chtějí posouvat dál a dál. Jsme s Ondrem štastni. Úplně první družinovka byla prodloužená a Zuzčina maminka si pro nás připravila skvělý program. Pomocí jedlé barevné hmoty, fixek a nejrůznějších udělátek jsme si nazdobili vlastní dorty a velikonoční vajíčka. Moc děkujeme za přípravu a financování tohoto skvělého programu. Akci Já padouch, hodnotíme jako velice zdařilou. Nejen že Beruška a Terka ji vyhrály, ale také jsme nabrali spoustu zkušeností do příštích Já padouchů. Víme co dělat, nedělat a co udělat lépe. Reportáž najdete taktéž ve Smrku. Konec měsíce se samozřejmě nesl v duchu pálení čarodějnic. Tradiční akce dívčího oddílu na Slunečním vrchu byla opět vydařená, tak jako v minulých letech. Kupodivu jsme všichni tento den přežili, i když ohledně některých, si nejsem jist, proč je neupálili. s. m. r. k. 169/5
Na takový počet akcí byla opět skvělá účast. Téměř 80%. Naše sestra Mumie tak od začátku roku drží stoprocentní účast na všech akcích. Největší událostí měsíce května bude samozřejmě Svojsíkův závod, držte nám palce. Bližší informace o naší činnosti a fotografie naleznete na www.skautkykrtiny.weebly.com. vedoucí skautek Romcek Valenta–Kamikaze a Ondra 1. chlapecký oddíl: V dubnu jsme měli čtyři normální schůzky, na kterých jsme se hlavně připravovali na Svojsíkův závod, který nás v květnu čeká. Mimo to jsme také o velikonočních prázdninách pletli mrskačky. Navíc jsme ještě na svátek sv. Jiří, patrona skautů, měli speciální akci „Večer drakobijcůÿ, na které jsme se připravovali na Svojsíkáč, ale také oslavili náš svátek. Děkujeme také světluškám a skautkám za výborné dorty a krásná přáníčka, které nám k našemu svátku daly. Celková účast v březnu byla 51 %, což není nic moc. Lepší účast měli tento měsíc Vlci. Doufám, že příští měsíc bude účast lepší. V květnu nás čeká okresní kolo Svojsíkova závodu, které se koná u nás ve Křtinách. Doufáme v dobré umístění a možná i postup do krajského kola. Také nás čeká další zábavný pátek. Více informací o naší činnosti najdete na našich webových stránkách http://www.skauti.tk. Zbyněk Drápela-Hroch, Jiří Pinďák-Diki, Zbyněk Drápela-Náčelník, Václav Ševčík 1. chlapecký oddíl – družiny skautů „Jestřábiÿ: Měsíc duben byl měsíc plný akcí a pln příprav na Svojsíkův závod. Celkově jsme za tento měsíc měli čtyři normální a jednu speciální schůzka k tomu dvě speciální akce na střediskové a oddílové úrovni a to čištění potoka a večer drakobijců na svátek sv. Jiří. Na speciální akci, která se konala v jeskyních, kousek za Křtinami jsme provedli průzkum těchto jeskyní a pořádně jsme se u toho bavili. Večer drakobijců byla akce konaná přes celé páteční odpoledne až do večera a její význam byl v posledním radikálním opakováním a učeních se novým věcem na Svojsíkův závod, který se koná ve Křtinách a kvapem se blíží. Účast na akcích byla bohužel podprůměrná. Na to kolik akcí se uskutečnilo, jestřábi tento měsíc na akce nechodili. Celková účast jestřábů byla 44,7% a doufám, že se toto číslo do příštího měsíce zlepší a účast půjde rapidně nahoru. Příští měsíc se koná, jak jsem již zmiňoval, Svojsíkův závod zde ve Křtinách a to okresní kolo tohoto závodu. Mnoho z nás již kvůli věku nemůže závodit, ale ti, kteří tímto stanoviskem nejsou omezeni, ty vybízím, aby se této akce účastnili, jelikož pokud nenaplníme kvótu čtyř členů nebudeme se závodu moci zúčastnit. Těším se tedy na vás v nadcházejícím se měsíci. Všechny akce a odpovědi na časté dotazy najdete na webu http://www.skauti.tk. Těším se na hojnou účast. Makča 1. chlapecký oddíl – družiny skautů „Vlciÿ: Vlci se v dubnu potkali na osmi akcích. Měli jsme jednu prodlouženou schůzku, jednu oddílovou akci, pletení mrskaček, tři normální schůzky, zúčastnili jsme se akce Já padouch a Čištění potoka. Mimo to se rádce družiny zúčastnil roverského výšlapu na Ivančenu. Na schůzkách se Vlci věnovali hlavně přípravě na Svojsíkův závod a to převážně vazbami a poznáváním přírodnin. Hráli jsme také několik her jako „Král a šašekÿ, „Hoňkoschovkuÿ, nebo „Velikonoční ostrovÿ. Ani o velikonočních svátcích jsme nevynechali schůzku a sešli jsme se na jedno dopoledne, abychom si upletli mrskačky na nadcházející svátky. Naše oddílová akce „Večer drakobijcůÿ se uskutečnila na svátek sv. Jiří. Zopakovali jsme na ní spoustu znalostí potřebných na Svojsíkáč, ale také jsme si poseděli u ohně a zahráli jsme si pár her. Na oslavu jsme měli dokonce i dort. Naše prodloužená schůzka tentokrát byla lukostřelecká. Po krátkém zopakování bezpečnosti jsme vyrazili k Březové aleji, kde jsme si trochu zastříleli. Zkoušeli jsme udržet dva šípy ve vzduchu, nebo jsme si zastříleli na nafukovací balónky. s. m. r. k. 169/6
Naše družina se zúčastnila také nové hry, kterou pořádaly skautky, Já padouch. Jednalo se o schovku spojenou s prvky bojovky v celostřediskovém měřítku. Všichni jsme si ji užili a někteří z nás se dokonce i umístili. Na čištění potoka se dohromady sešlo pět skautů. Oproti minulým rokům jsme čistili úsek od čističky dál, ale i tak se nám podařilo vyčistit velký kus potoka i okolí silnice. Kromě čištění jsme si opekli něco málo na ohni a dokonce jsme si zahráli i velkou bojovku. Účast na činnosti byla 61,1%. Na většině akcí byl Eskym a Jurda. V Květnu se Vlci chystají na Svojsíkův závod. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://skauti.tk. Eskym a Náčelník
Reportáže z proběhlých akcí Velká jarní expedice vlčat „Cesta do pravěkuÿ pátek–neděle 10.–12. 4. 2015 Po půl roce se vlčata vypravila opět na celovíkendovou cestu, tentokráte až do pravěku. Na stroj času číslo 201 jsme nasedli v pátek odpoledne. Jelikož ne každý má žaludek na pečeného dinosaura či smaženou přesličku, tak nám Míša – maminka od Skřítka, zajistila dopravu buřtů a brambor, a Mamut – znalec doby ledové, dopravil spacáky a teplá pyžamka. Po sestupu pralesem jsme se dostali do cíle, pravěký Kaprálův mlýn. Zde jsme byli provedeni celým hezkým areálem, přičemž nám bylo zdůrazněno, abychom se zde nechovali jak neandrtálci. Večerní lov v okolních lesích sice moc úspěšný nebyl, ale zato jsme si zahráli pěkné hry. Nakonec tak každý večeřel to, so si vylovil ze svého chlebníku. Po večeři následovala první část filmu, který celou naši expedici inspiroval – Cesta do pravěku. Některým vlčátkům se již vyčerpáním klížily zraky, tak se po vyčištění svých tesáků zavrtala do spacích kožešin a usnula. Půlka ve mlýně, druhá půlka v mongolské jurtě. Zde jsme díky vyhasnutí ohně měli možnost k ránu okusit pravou dobu ledovou. Hned po budíčku jsme vyběhli na rozvičku, kde jsme rozhýbali své zkřehlé kosti u her na jelena, či na koblížka a lišku. Po chlebíku s marmeládou jsme sbalili své tlumoky a k tomu ještě nafasovali suroviny na oběd. Ten jsme vařili na břehu rybníčka pod Hádkem. Cestou k Hádku šestky soutěžily v rychlostní plavbě svých loděk na Říčce a také vyrobily tyče pro sestrojení pravěké kuchyně. Za naši kuchyni by se opravdu nemusel stydět žádný pravěký kuchař – mezi dvěma svázanými trojnožkami ležela tyč a na ní visely tři kotlíky. Obsah kotlíků jsme naplnili vším, co nám šéfkuchař Béďa nařídil. Společnými silami jsme tak připravili Tatínkovu pánev – fazole s klobásou na cibulce a dušených paprikách. Během přípravy oběda jsme postupně vystřídali vařečky za hru Hutututu a lození na lanové dráze. Vaškovi to bylo málo, tak k tomu ještě hledal kešky. Bez GPSky, zato ale všude, i v potoce. Pak mu ještě při mytí ešusu ujely bosé nohy a hrcnul si do bahna. Nebyl však sám, a tak se využily všechny čtyři náhradní ponožky, které s sebou Mihanka prozřetelně vzala. Na zpáteční cestě jsme šli navštívit naše pravěké přátele do jeskyní Švédův stůl, Netopýrka a Pekárna. Bohužel nebyli doma. U Švédova stolu jsme našli pár duběnek a pověděli jsme si, kdo je v nich schovaný – larvičky žlabatky dubové. Na otrlejší jeskynní vlčata čekal průzkum Netopýrky. Cestou na Pekárnu jsme po kamenech přebrodili Říčku a posilnili jsme se medvědím česnekem od Skejťáka. s. m. r. k. 169/7
Následovalo potrénování základní dovednosti každého pračlověka – orientace v terénu. Velcí běželi orienťák s buzolou, pro malé bylo nachystáno hledání kartiček v křovinách. Jaké bylo překvapení, když Šimon místo kartičky našel zmiji. Moudře se dal na ústup, a ostatní se šli opatrně s Mamutem podívat, jak živá zmije vypadá. Následovala soutěž ve vychylování, pak oblíbená palcovka a nakonec pravěká kimovka. Na trase k Pekárně jsme si museli zapamatovat plyšového draka, dinosauří omalovánku, jeskynního medvěda – a další už si nepamatuji. Odměnou za strmý výstup k Pekárně byla jeskynní kresba Altamirského bizona. Cestou od Pekárny jsme posbírali něco dřeva na večerní opékání špekáčků. To se nám pokusil překazit déšť, ale křtinská vlčata trocha vlhkosti nerozhází, takže jsme si na buřtíkách přesto pochutnali. Před spaním jsme si zazpívali s Mihančinou kytarou, zhlédli pokračování Cesty do pravěku, a pak se postupně všichni začli prohánět ve snovém Jurském parku. Neděli zahájila opět rozvička, kterou okořenil nedaleký ryk Bubina s Béďou skákajících do ledové Říčky. Po snídani jsme se vypravili na průzkum nedalekých skal. Cestou nás však přepadl jeskynní medvěd Bubin, a vlčata se mohla zachránit jen dobrou znalostí místních dřevin. Ta, co nerozeznala břízu od borovice, bohužel rozsápal, některá i opakovaně. Vrcholem výpravy byl výstup na Pacherův kříž na skalním ostrohu. I když pro většinu vlčátek jím byla spíš čokoláda od Irči po sestupu zpět. Na zpáteční cestě jsme si prohlédli zvěřinec na ranči U jelena – koně, kozy, ovce, dokonce i pštrosy. Dlouho jsme se tam ale nezdrželi, protože jsme se už nemohli dočkat další Béďovy speciality – párátek obalovaných kuřecím masem. Samozřejmě nesměla chybět ani vlčácká hrstková polévka. Po obědě jsme dokoukali poslední část filmu a začali se pomalu chystat na návrat do budoucnosti. Ten Náčelník naplánoval na jedničku – neskončili jsme ani ve Světové válce, ani v roce 2237, ale v neděli 12. 4. 2015 v 16 h v náručí našich rodičů. Michal-Mamut
Hustě napruzený prasátko IX.
pátek–neděle 10.–12. 4. 2015
Jeden dubnový víkend jsem si užil na skvělé akci pro RR a RS, která nese název Hustě napruzené prasátko. Letos to byl už devátý ročník, který nesl podtitul speciální čarodějnický díl. Ještě jsem na téhle akci nikdy dřív nebyl, tak jsem nevěděl co přesně čekat. Tušil jsem jen, že si to skvěle užiju :-) Vyrazil jsem v pátek odpoledne a už v šalině jsem potkal jednu známou skautku, která ale jela na střediskovou akci. U hlavního nádraží jsem potkal další kamarádku, která ale jela na čekatelky. Na hlavním nádraží bylo přeplněno skauty, ale naštěstí si mně všimla menší partička prasátek z Blanska. Ve vlaku jsme potkali další prasátka a skvělá akce mohla začít. Ve Vracově, kde se letos Prasátko konalo jsme instinktivně šli přesně opačným směrem, ale s pomocí místních jsme správné místo našli. Když dorazili i ostatní účastníci, mohli jsme začít s programem, a to jak jinak než seznamovačkama. Potom následovalo vykopání mrtvoly Prasátka číslo 8. To jsme ale neměli dělat, protože se na nás vyřítilo naštvané zombie prase. V nočním Vracově jsme si ještě prošli stezku odvahy, kde jsme u zombie prasátek museli učit Norštinu, přiřazovat fyzikální vzorce, nebo psát strašidelný diktát. Potom už pokračovala volná večerní zábava. Druhý den jsme se namaskovali jako zombie prasátka, abysme zapadli a potom jsme vyrazili po menších skupinkách na stanoviště za dalšími zombíky. Tam jsme třeba natočili strašně strašlivý film, poznali jak si hrají duchové, vyvěštili si budoucnost, nebo si zasoutěžili ve strašlivých hrách. Strašlivé hry byly tak strašlivý, že ani vítěz nedostal žádnou odměnu. Večer jsme si ještě hledali dvojčata podle fotek. V noci jsme vymýšleli skvělý blbosti, hráli Základ, fotili se ve fotokoutku a taky si dali půlnoční koupel v rybníce. Po koupeli jsme ještě vybílili zbytky v kuchyni. Druhý den nás čekala ještě Mexická strategie – prostě skvělá bojovka, kterou si možná zahrajeme na táboře. Celkově to byla naprosto úžasná akce, kde jsem potkal úžasný lidi, se kterýma je ještě určitě musím znova vidět. Za rok tu bude Prasátko zase. Já ho můžu jen a jen doporučit. Hroch
s. m. r. k. 169/8
Ještěrky při úklidu
úterý 14. 4. 2015
V rámci prodloužené družinovky jsme se rozhodly zúčastnit se celorepublikové uklízecí akce. Jako každoročně naše středisko uklízí okolí Křtinského potoka, ze Křtin k Výpustku. U Klubovny jsme si rozdaly pytle, natáhly rukavice a vyrazily. S nasazením vlastních bot se holky vrhaly do bahna podél potoka pro papírky od bonbonů. Pytle se rychle plnily. První plné jsme musely nechat už za posledním domem při odchodu ze Křtin. Dále jsme pokračovaly někdo pod silnicí, další po louce, někdo potokem směrem k čističce. Kde jsme nechaly další naplněné pytle. Mohly jsme si poplácat po rameni, odvedly jsme kus práce. Vrátily jsme se kousek zpět na louku na sluníčko, kde jsme si daly svačinu a neposedný Medvídek, k níž se ještě přidala Máňa a Žeryk, zorganizovaly několik her. Sluníčko pomalu zapadalo a začalo se ochlazovat. Vrátily jsme se zpět do Křtin a protože jsme ještě měly trochu času, zašly jsme do klubovny. Kde jsme se seznámily s dalším stupněm cestiček. V úklidu Křtinského potoka pokračovali další členové střediska v sobotu. Michaela Brzobohatá-Míša
Prodloužená schůzka skautské družiny Vlků „Robinova střelaÿ čtvrtek 16. 4. 2015 S naší družinou jsme tentokrát využili krásného dubnového počasí a vyrazili jsme si trochu zastřílet z luku. Vše začalo krátkou hrou, po níž následovala instruktáž o luku a také bezpečnosti. Pak už nám chybělo jen sbalit vybavení a vyrazit směrem k Březové aleji. Když jsme dorazili na místo, napnuli jsme luky a mohli začít střílet. Jako první jsme si vyzkoušeli jak vystřelit dva šípy tak, aby byly oba dva ve vzduchu zároveň. Některým se to podařilo dokonce hned na poprvé, ale někteří to museli zkusit vícekrát. Většině z nás se to však podařilo, a tak jsme se mohli vrhnout na další aktivitu. Tentokrát jsme si vyzkoušeli střelbu na nafukovací balónky. Po krátkém problému s praskáním balónků se nám konečně podařilo je upevnit a mohli jsme začít střílet. Střílelo se ve třech sadách ze tří vzdáleností s tím, že každý měl na sadu tři šípy. I přes to, že nám střelbu dosti komplikoval vítr, podařilo se nám nakonec, záměrně či nezáměrně, prasknout všechny balónky. Na závěr nás ještě čekala jedna etapa a malý závod na poznávání přírodnin. Pak už jsme se jen sbalili, dali si pokřik a někteří utíkali na autobus. Byla to super schůzka! zapsal Eskym
Jestřábi v jeskyních
čtvrtek 16. 4. 2015
Sraz byl o půl hodiny dříve, jak je naše normální schůzka, a to v 16.30 před klubovnou. Já jsem bohužel nestihl autobus, a tak jsem přijel právě o půl hodiny později. Nakonec se to vyvrbilo jako šťastná náhoda, jelikož jsem cestou potkal Ríšu, který by bez mé pomoci nedokázal najít cestu k našemu cíli náplně dnešní speciální schůzky. Tím cílem byly malé jeskyní systémy, nacházející se kousek za Křtinami. Vyšli jsme tedy s Ríšou k onomu místu kde již byl zbytek družiny společně s Hrochem. Došli jsme a hned jsme začali prozkoumávat společně s ostatními jeskyní chodby, dómy a podobné dobře a bezpečně přístupné místa. Procházeli jsme také jednou chodbou, kde jsme se málem všichni zasekli, ale naštěstí při nás stálo štěstí a dokázali jsme jí (všichni kdo se o to pokusili) zdolat. Jak nás toto hemžení přestalo bavit a vlastně jsme v prolezli všechno co se dalo, zahráli jsme si suprovou hru, kdy jsme si vžili do chytačů vzácných motýlů kdy jsme měli ve vymezené území s. m. r. k. 169/9
kde se motýli nacházeli posbírat motýli na konci v součtu s co nejvyšší nominální hodnotou. V tom nám ovšem nepomáhali zdejší domorodci (vedoucí) kteří naopak lapali nás a bral jsi od nás motýly a vraceli je volně zpět do přírody. Nakonec jsme to vyhrál já a druhý byl Hlóža. Jak tato hra skončila, náš další úkol byl nalézt v časovém limitu v okolí co nejvíce přírodnin a následně je pomocí atlasů identifikovat. Tuto činnost jsme dělali v etapovkových skupinkách a skupinka ve které jsem se nacházel tuto hru vyhrála. Poté jsme se začali balit a vyšli jsme směr zpátky do Křtin. Jak jsme dali pokřik, předali jsme všechny atlasy Hrochovi, dali jsme si pokřik a rozešli se domů, nebo jsem šli čekat na autobus. Makča
Schůzka Benjamínků
pátek 17. 4. 2015
Tématem dubnové schůzky Benjamínků bylo zdraví a přišlo na ni sedm dětí. Schůzku jsme zahájili malou rozcvičkou. Děti předcvičovaly. Po prvním ostychu nám začaly ukazovat holubičku, žábu, kroužení, most atd. Na konci rozcvičky i vedoucí měli zkusit cvik rozplácnutá žába, který nám ukázala Anežka. Byl to nesnadný úkol. Zahráli jsme si hru a popovídali si o našem tématu – co je zdravé jíst a co ne. Zkusili jsme si správně vyhodnotit pracovní list. Na konci jsme si zahráli hru „Na zajíce a zelíÿ. Zajíci byli schovaní za hlávkou zelí. Zpívali jsme písničku a tleskali. Jeden zajíček si vybral dalšího až nikdo nebyl schovaný a společně si hráli na louce, ale co se nestalo. Přišel pán myslivec udělal pif-paf a všichni zajíčci se rychle schovali za svoje hlávky zelí, aby je myslivec nezastřelil. Schůzku jsme ukončili všichni zdrávi a nepostřelení s přáním, že se příště uvidiíme 15. 5. 2015. Irča
Po proudu Rio Kirtíno – „Plavba na velikonoční ostrovÿ sobota 18. 4. 2015 Také letos se konala tradiční středisková akce Po proudu Rio Kirtíno aneb úklid Moravského krasu. Tuto akci pořádáme spolu s jeskyňáři a se správou CHKO Moravský kras. Sešli jsme se na náměstí ve Křtinách. I přesto že ráno pršelo, dorazilo asi 14 dětí a 6 vedoucích. Poté, co jsme si rozdali plastové pytle na odpadky a výstražné vesty, vyrazili jsme směrem k Výpustku. Nejdříve jsme sbírali odpadky kolem silnice, až jsme dorazili na konec Křtin, kde jsme vzali pytle s odpadky, které posbíraly světlušky. Letos totiž světlušky vyrazily už dříve, v době jejich schůzky, a vyčistily část až po čističku. U čističky jsme se rozdělili a vlčata se skautkami šli kolem potoka, kdežto skauti sbírali odpadky kolem silnice. Já jsem šel spolu se skauty. Když jsme dorazili k Výpustku, sešli jsme ke korytu potoka a šli naproti ostatním. Od Výpustku totiž údolí čistí jiná skupina. Kolem potoka rostlo hodně květin a tak jsme je využili k procvičování jejich názvů. Také jsme viděli jednoho Skokana, který se ale nechtěl nechat vyfotit. Postupně jsme dorazili až k bývalému sypáku, kde jsme potkali vlčata se skautkami. Tady jsme si zahráli pár her, a až jsme byli všichni, vyrazili jsme na Palouk. Po cestě jsme vzali nějaké suché dřevo na oheň. Na místě jsme si opekli špekáčky, sýr nebo jablka. Podle toho, kdo co měl. Na závěr jsme si zahráli velkou bojovku. Námořníci, kteří připluli na velikonoční ostrov, se snažili zmocnit se co nejvíce soch, což se ale vůbec nelíbilo domorodcům. Nakonec si každý ukořistil aspoň jednu sochu. Protože byly sochy vyrobeny většinou z čokolády, všichni si na nich pochutnali. Poté jsme už jen došli zpět do Křtin, kde jsme se rozešli. Hroch
Vlajková 37 – večerní hra v ulicích Brna
úterý 21. 4. 2015
Už podruhé jsem se s Jediem zúčastnil skvělé skautské hry v ulicích večerního Brna. Tentokrát se k nám dokonce připojil i Makča. Vlajková je hra, při které se hráči rozdělí mezi týmy (obvykle s. m. r. k. 169/10
mezi tři týmy) a každý tým dostane svoji začáteční vlajku. Úkolem hráčů je ukořistit nepřátelskou vlajku a ubránit svou vlastní. Při tom můžou zabíjet ostatní hráče stržením fáborku, který má každý uvázaný na ruce. Hra byla opravdu napínavá a na jejím konci jsem byl úplně vyřízený, ale za to nadšený. I když můj tým nejvíckrát mrtvý, stejně jsme vyhráli. Skvěle jsem si zaběhal a poznal další skvělé lidi. Zhruba za čtvrt roku bude další kolo, tak pojeďte taky. Hra je pro všechny 15+ a čím víc lidí hraje, tím lepší hra je. Hroch
3. cykloexpedice „Gdaňskÿ – část druhá pondělí–čtvrtek 18.–28. 8. 2014 V první části jsme se dopravili vlakem do Liberce, do večera téhož dne dojeli už na kolech kousek za hranice Německa a strávili první noc v terénu. Pak jsme dva dny po německém břehu sledovali tok Nisy, posléze Odry. Rozloučili jsme se při pozdnějším ukládání k noclehu v divokém lesíku nedaleko Eisenhüttenstadtu. Den čtvrtý (čtvrtek 21. 8. 2014) Tak stezka nepatřila lesní zvěři, ale myslivcům a vedla na cca deset metrů vzdálený posed . . . Nevadí, hlavně že si ji nikdo nenárokoval a nestřílel u toho:) Vyrazili jsme časněji, chvilku po deváté. Vrátili jsme se zpět na cyklotrasu a hned po pár metrech museli obdivovat trosky nějaké staré továrny/elektrárny s prostřílenými komíny a radioaktviním jezírkem v základech:) Následovalo asi cca 33 km do Frankfurtu nad Odrou, který vypadá tak nějak . . . je na něm zkrátka trošku vidět, že si východní Němci prožili radostné socialistické budování jako my. Ale stejně bylo třeba dokoupit proviant, navštívit infocentrum a bankomat. Do oběda (kolem půl třetí) jsme urazili dalších cca 25 km a potom ještě dalších čtrnáct, po kterých jsme se rozhodli překročit řeku a lehce prozkoumat polskou stranu. Stalo se tak kolem půl páté v Kostrzyni nad Odrou, kde je hned za řekou k vidění pevnost Kostrzyn, neboli Staré město, které leží mezi toky Odry a Warty. Město samo bylo opěrným bodem Wehrmachtu před úderem Rudé armády na Berlín. Staré město (pevnost) přitom bylo zničeno a pak již nebylo obnoveno. Dnes je to v podstatě volně přístupný památník, který si člověk může křížem krážem projít a na cedulích vidět ulice a stavby, ve kterých a u kterých se nachází. Jinak totiž vídí jen pozůstatky zdí, dlažby a bujnou zeleň. To celé přibližně ve tvaru obdélníku o rozloze odhadem 900 krát 500 metrů. Po prohlídce pevnosti jsme nějaký čas bloudili Kostrzyni, polské značení a ohleduplnost řidičů k cyklistům jsou přeci jen stále trošku slabší než v Německu. Ale kolem půl šesté už jsme nabrali správný kurz a zamířili mimo město . . . abychom sotva půlhodinku na to někde v zeleni posvačili. Na polské straně jsme jeli víc lesy než otevřenou krajinou (v Německu to bylo opačně), trápil nás však mnohdy stav cest. Občas jsme zapadali do hlubokého prachu/písku, ve kterém ani nebylo možné s našimi plně naloženými koly dál jet a nezbylo než potupně tlačit. Na druhou stranu jsme také třeba jeli po úplně nové asfaltové cestě (pravda, již jako nová vypadala, že ji snad položili přímo na neupravenou hlínu, ale ještě chvíli vydrží:)), deset kilometrů bez zatáčky a deset kilometrů bez toho, že bychom na ní potkali auto. Projeli jsme takto několik menších vesniček, minuli Mieszkowice a od nich sjeli všechny nastoupané metry zpět dolů k Odře. Stan jsme rozbalili kolem deváté hodiny ve Starych Siekierkach, na travnatém vršku vedle hájíčku nad vojenským hřbitovem. Poklidnou noc nám strážilo dva tisíce duší vojáků a důstojníků 1. polské armády, kteří padli v roce 1945 při bojích o přechod Odry a Berlín. (Tento den jsme ujeli 126,43 km za 7,11,21 h v sedle. Celkem máme za sebou 300,01 km za 17,25,20 h v sedle.)
s. m. r. k. 169/11
Den pátý (pátek 22. 8. 2014) Vzbudilo nás túrování tanků, hlahol vojsk . . . Tak ne, to jen dorazilo několik vozů s brigádníky pro obnovu běli na hrobech:) Pomalu jsme se spakovali, udělali pár úderných fotek na památníku v podobě tanku IS-2 model 1944 a vyrazili (jak již se stalo zvykem kolem půl desáté) dál. Rozhodli jsme se pro návrat na německou stranu, přeci jen, jede se tam pohodlněji a svižňěji . . . a taky Polska si ještě dosyta užijeme později, kdy už nebude jiná volba. Na první most jsme potkali asi po čtrnácti kilometrech a na druhý břeh se tak dostali v Hohenwutzenu. Krom jedné krátké pauzy na svačinku jsme se zastavili až za (třikrát) pět minut dvanáct, kdy jsme narazili na rozhlednu, ze které byl pěkný výhled po Odře a okolí. Ani tam jsme se ale moc nezdrželi, protože jsme nutně potřebovali v obchodě doplnit zásoby. To se nám podařilo ve Schwedtu, kam jsme dojeli před jednou. Z cesty tam jsme ale byli řádně vyklepaní, protože jsme pravděpodobně nejeli úplně správně a skončili jsme na cestě z betonových dlaždic, ve dvou stopách vedle sebe. Několikakilometrové přejíždění z dlaždice na dlaždici nám dalo co proto. (A jak se později ukázalo, kolům také – já tam přišel o šroub k nosiči – ještě že je na kole tolik šroubů, které jdou přemístit tam, kde jsou zrovna potřeba víc:)). Ve Schwedtu jsme se pro změnu zdrželi docela dlouho. Centrum města bylo pěkné, tak jsme ho omrkli, koupili a zařídili jsme si vše potřebné a dali jsme si trošku větší svačinku, dopolední stravování mělo chabou úroveň:) Dál jsme pokračovali skoro až o půl třetí. Nejprve jsme šlapali opět volnou krajinou kolem řeky, brzy jsme však vpluli do okouzlujících březových lesíků. To už ale bylo pomalu na čase opustit Německo. Náš další cíl byl totiž Szczecin (Štětín), do kterého bychom jinak zbytečně zajeli. Německo jsme tak definitvně opustili kolem půl páté, v blízkosti polského města Gryfino. Prvních pár kilometrů v Polsku bylo opravdu za trest, opět hrůzné lesní cesty a mizerné značení (pokud vůbec nějaké). V jedné vesničce (Pargowo) jsme narazili na zbořený kostel a jak se ukázalo, takových míst je v Polsku celá řádka a existuje po nich něco jako stezka. Stezka po rozbořenejch kostelech:) Vrchol naší dezorientace nastal v obci Moczyly, kde pod naaranžovanou loďkou s nápisem „Witamy w Moczylachÿ (na místě původního jména korábu:)) stál ukazatel se šipkou vedoucí ven z obce a údajem „Moczyly 7,1 kmÿ. Nevěřili jsme nikomu a ničemu a po dotazu na Štětín položenému nějaké místní obyvatelce jsme se nekompromisně vydali opačným směrem než byl ten, který nám doporučila:) Skončili jsme sice na zvláčeném poli, široko daleko bez cesty, zato jsme se najedli špendlíků a Jony, neodolaje chtíči po jantaru, vrtal se radostně v hlíně:) Nakonec jsme dali na vlastní orientační smysl a intuici a postupně se dostali do blízkosti Štětína, konrétně do míst mezi Kurów a Ustowo. Možná to bylo až příliš blízko, protože najít místo k noclehu byl opět velmi zapeklitý oříšek. V jednu chvíli vypadalo nejpravděpodobněji něco jako smetiště či snad plocha na skladování suti, ale Jony při hrdinském průzkumu patrně zalarmoval jejího majitele, místního mafiána, před kterým jsme pak museli dramaticky prchat a zastavit se až na místě ke spánku vhodnějšímu, asi 200 m za Kurówem na polní cestě vedoucí do Przeclawi. Cesta byla lemována z jedné strany stromy, takže stan jsme rozbalili na poli, se stromy mezi námi a cestou. Krom několika cyklistů a běžců nebyla používaná. Večeře kolem deváté a spát! (Tento den jsme ujeli 107,32 km za 6,37,19 h v sedle. Celkem máme za sebou 407,33 km za 24,02,39 h v sedle.) Víťa
S. M. R. K. je měsíčník, který vydává Junák – český skaut, středisko Křtiny, z. s. pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 169, ročník 17., vyšlo 6. května 2015 ve Křtinách v nákladu 90 výtisků.
s. m. r. k. 169/12
