J P. Prouza: Deštník a nůž 29 Z OBSAHU : --_._-_ _._-- -.._ _.. _- J. Kokoška: Podivný úkol kapitána Bebba 38

Z OBSAHU : J.

Cichoň:

Stávka se nekoná?

3

Novotného Rozhovor M. s předsedou USU Alešem Vaňkem

5

L. Razimová : Na Hellichovce tam se baletí Vyskočil:

I.

dělal

Jak jsem

8

maturitu M. Rezková:

...

-

z >

o ...J

Jak jsem se

vyučila

Ukaluji na lebe, jako bys byla všeho vinna, jaka bys za vie mohla : I 10 10, ie máš večery, kdy se pokládáš na lůlko se ladrhavým pláčem, lakie se slané silY předlouho vtiraji do lebe dovnitř, i 10 to, le li sny se slrakalého pal šláře ulélaji a ly je pak, bláhová, marně chytáš jak průsvilného motýla, i 10 10, že se časlo nechceš rozběhnoul vymele· nou ranni ulici a smát se jak kdysi, i ZG to, že vlastně sama o sobě nevil, takle to - jak jinak - nejsi ui ly. A dolézaji alálkami: Proč večer pláčen Tvé sily jsou skulečně slanéf A copak se slzy mohou někam vliraU Kdes vzala palšlá ř a ješlě k lamu slrakolý' Sny lélaji' Co je 10 mOlý" Kdo l i bráni radasli se roz· běhnoul a smát se' Jakle - ly sama o sobě nevin A kdo li 10 poradiU Kde ses 10 naučilaf Kdo lě 10 naučiU Kdo' Kdo . . . , Nech je, jen ať se plaji. Však právě ly nejlépe mOieš řici, jak jsou jejich olálky ubohé a plytké. Právě ty nejlépe uhaduješ, ie je ani doopravdy nezajimáš, neboť by se nemohli takto plát. Jak s., vůbec mohou po lobě plál, kdyl tě neznaj i I Já si na lebe vlpominám dobře : Bylo 10 u neuvěřilelného moře, kdyi jsi večer našlápla do chladnoucího pisku. Měkce ses .klonila pro sandály, z nichž jsi uvolnila svá chod idla, a sandály sis pak nesla v pravé ruce celou zálokou až k molu, kam právě - jii s bludičkami světel na při di ubohých bárek - do· ráželi lamni rybář;' Sla jsi bosa a krásně, moře doliralo neodbytným.i jalýčky nll Ivá nahá lýtka, Iys neuhýbala, Ivá lýlka ve večerni láloce, Ivá nahá, nejprve orosená a pak již zcela mokrá lýlka ... Konečně jsme došli k molu, kam ui jen doléhaly hlosy lpaldilých ryb á řů: vždycky spěchaji, aby se s úlovkem pochlubil i svým ženám chudým jak oni . Po dlouhém molu, 'n a jehoi konci pravidelně tikal maják, jako by byl časovllný, jsme vsloupili - ldálo se mně - do samého .tředu moře . Moře nehlučelo, spiš jen dotlralo do kamenné slěny hluboko pod námi. A vzpomináš·li si, tehdy jsem se tě několikrát leplal. Tys mi položila prst na rty, jako se dolýkáme něhy a všeho krásného, a řekla jsi, abych se neplal, abych jen poslouchal moře, abych se naučil poslouchal moře, neboť ne kaidý to umí. Pokoušeli jsme se pak spolu O 10 několik večerů , králce sice, ale hluboko do noci. Bel jediné Otálky, jak jislě pomaluješ : kdo se uči poslouchat moře, nemusi se ptát. !tikalas, ie si na tebe ukaluji, jako bys byla všeho vinna, jako bys 10 vše mohl·a. !tíkalas, ie dolézají plylkými a ubohými otálkami. Jen je nech, ať se ptaji. Nedovědi se, protoie tě nelnaji . Nedověd i se, pratoie se tě neumějí leptat. Nedověd i se, protože nevěd i. PREMVSL VEVERKA

6

10

---_._--

.._ --

-

L. Romportlová: Zrcadlo pro Kristýnu

.

12

---nůž

P. Prouza: Deštník a

29

L. Luhan : Kostlivec na smrku

30

Poezie

32

Rozhovor G. Zemličkove s Jaromírem Klempířem

34

--_._-_.

Mareš: Buffalo westernu

J.

Bill

tvůrce

36

-------J.

.

----_.. _-

Kokoška: Podivný kapitána Bebba

úkol 38

VI. Mates: Antikoncepce

40

N. Malíková: U pařížského módního fotografa

43

Křesťan

R.

K.

Saudek:

Pepik Hípík M.

Novolný:

46 Mejdan

je

příběh

55 - - - -

_ _

o

I. Hanousek: Chas AddQms

56

Test - Jaký jsi typ?

62

- - - -_. - .--- - - - - -_.

eTENI POD LAVICI - magazín MV 69 • Vydává jednou za d va m ě s íce Mladá fronta pro středo šk oláky a u č ně • Ročník I Reda kce : Gorké ho nám. 24. Praha 1. • Telefon : 221041. • Séfreda kta r: dr. Karel Smíd. zástupce šéfredaktora : Karel Krtl č ka . Grafi cká úprava : Mi · ros lav Sle jš ka a Milan Hodík . • Tis k· ne Svoboda . grafické závady. n. p .. zá· vod 1. Praha 5·Smíchov. S. M. Kirava 43. Ro z ši ř uje PN S, ce na je d· noho výtisku 5 Kč s . předp l a tné při · j ímá

každý

poštovní

ú řa d

a

dor u čo­

vatel. Ročn í p ř edplatné 30 K čs. Objednávky do zah ran i č í vyř izuje PNS . ústředn í expedice tisku. odděle ní výv9 z t isku , J i ndřišs k á ulice 14, Praha 1. Nevyžádané rukop ísy, fatag raf ie a kresby se

nevracej í . •

Uzáv ěrko

to -

hota č ísla byla dne 22. 12. 1968. Místo a datum vydán í (podle výrob· ního grafikonu) : Praha . 28 . 2. 1969.

© M ladó fronta 1969

JIŘí CICHOŇ

SNIMEK: KAREL SUZAN

Na výpadovce se hrbí stopař. Choulí se do opraného šusťáku, dupe zímomřivě do asfaltu, stojí u zastříkanýho patníku, kdoví kolik hodin už takhle civí · a plácá rukama do prázdna, mar nost nad marnost, limuzíny, bouráky i starý vehikly se jen prdlavě chechtají o natřásají v zatáčce štíhlé, bachraté i nabourané zadky - papapapá chla pečku papapány neberem, papapapa dej k mámě , cucáčku , popa popa pa . Zčista jasna mu zastavilo . A hele, žábo, zavejskl stopař. Tak, kampak pojedem? zeptala se stroze. Máchl jen rukou . V kterýpak vesnici mas děvče? V žádný, zamumlal. To jedeš domů? Nejedu. Uraženě si odsedlo . Takový štěně .

Zmrzlej jako drozd a ještě si vymejšlí. Mělo jsem tě tam nechat, procedila, i s tou károvanou dekou, svázanou ře­ mínkem do štuclu. Kde bydlí, zeptalo se mazlivě. Kdo? No, vona? Dejte mi pokoj, odsekl. Krucifix, co mi to ženská chce? Zastaví s fárem a ptá se no sam ý pitomosti. A našinec ani neví, s kým má tu čest. Záletná paničko, nebo důstojnice od fízlů? Bože, je možný, že už po nás jedou? Je to vůbec možný? Já jsem nic neproved, ř ekl. Tak proč se tetelíš? Já že se tetelím? Vytáhla cigaretu. Škrtl jí sirkou. Třesou se ti ruce, zašeptala posměšně.

Schoulil se celý do sebe a vtáhl hlavu mezi rameno . Ještě nějakých deset kiláků a ukáže jí poty. Nádheře . Až přijde do školy, bude dokonalá tmo . Zabouchá třikrát .. . kdo tam ... to jsem já . .. neblbni, heslo... kru cifix, jak von o to vl astně je . . . zašmátrá v kapse o vytáhne notýsek. Už jste někdy stávkovalI;], zeptá se zničehonic .

Já? Ne. Vlastně ono. Široce se usmála, v tom úsměvu byla vlastně docela hezká. Před dvaceti lety. Bylo to docel a fajn, protože utekla celá jedno hodino matiky a ještě kus fyz i ky. Do mů jsem přišla s očima navrch, táto byl někde s milicí v ulicích a mámo řeklo, pánbůh zaplať, že už jsi tady - a měla oči plné slz . .. Moje máma o ničem neví, celý se naježil.

REPORTA!

pOli 1~'Viei

3

Ty jsi tedy zdrh~ Zdrh'. A víš - proč je ta stávka ~ To je přece jasný, né .. . Je anebo není. No, stávkujem přece, hlídáme školu a chrápem ve třídě, sjel očima po kárované dece . Přikývla mlčky. V těch letech nebyla jiná. Taneční, voda a čundr, volejbal a tajná láska ke kantorovi, který byl o čtyři roky starší než ona . Dneska už touží prožít alespoň jeden jediný týden z těch bláznivých let. Kde vás mám vyložit? zeptala se s lítostí. Za rohem, řekl a stiskl jí ruku . T
Ahoj. řekla o hodinu později na stávkovém výboru. Prohlíželi si ji od paty až k hlavě. Co ty jsi vlastně zač, přišlas nám kázat, nadávat, anebo prosit? Kluci, nemá to smysl, nechte toho, všechno je recese, slejvárna, šílenství. Nejlepší je držet hubu a krok a myslit si svoje . No né, to je báječný. Něco takovýho říkal p ř ed chvílí Jardův táta, přišel si pro kluk
Vono je to všechno tuze krásný, soudružko, vpadl jí do řeči ten, kterého vezla v autě, vono je to všechno báječný, ale řekněte, jak dál, co bud e potom?

4

Co bude potom... protáhla. Bože, to je otázka, pomyslila si v duchu. Co na to říct~ Já sama nevím, co bude dál. Kam až lze ustoupit. Do jaké míry můžeme trpně mlčet a pozorovat, co se kolem děje. Kam až sahá ona pomyslná hranice, na kterou se bojíme všichni pomyslet. Kdy vlastně začne komunista kolaborovat se socialismem a kdy začnou kolaborovat poctiví lidé a kdy tihle študáci, kteří nechápou souvislosti? Znáte Nerudu, zeptala se zčista jasno, bylo to jediné, co jí v té chvíli napadlo, bude-Ii každý z nás ' z kře­ mene, je celý národ z kvádrů, zarecitovala . A hele, kantorka, pronesl kdosi z poslední řady. Kantorka, zařehtali se sborem. Smála se s nimi. Dlouho se smála. Byli si v tom smíchu blízcí. A pak se zeptala, jestli budou stávkovat do konce školního roku . To už jednou bylo, odpověděl jí jeden, nějaký inženýr z fabriky nám zrovínka tohleto říkal odpoledne na besedě. Já bych to brala, zažertovala. My taky, křičeli jeden přes druhého ... Hod iny na kostelní věži odbily čtyři hodiny ráno. Holky točily na cyklostylu první číslo stávkového časopisu, kluci se chystali na debaty s mládeží z fabrik a všichni notně zívali . V pět ráno se sklížila víč­ ka posledním vytrvalcům. Přehlédla bezmocné balíčky spáčů a zhasla světlo . Tak ahoj. zašeptala. Tak ahoj. opakovala si ještě v autě a o pár hodin později v předpokoji ředitelny jiné školy v poměrně vzdáleném městě - čest práci . Čest. Mohla bych mluvit se soudruhem ředitelem? Soudruh ředitel má důležitou poradu, hlesla natupírovaná blondýna, a nechce být vyrušován. Nikým, vyštěkla stroze . Já počkám, řekla ta, co přišla, a rozesmála se perlivým smíchem . Je tam inspektor z KNV, hodila kštice platinových vlasů ke dveřím. Řekněte, prosím, soudruhu inspektorovi, že bych s ním ráda mluvila . .. Prosím, uklonila se po chvíli blondýna a zakroutila nechápavě hlavou. Můžete jít dál, opakovala a celá se natřásla. Překročila práh ředitelny a cítila, že se jí třesou kolena. A. naše soudružka, řekl inspektor. Bože, kde to jsem, blesklo jí hlavou? Ve škole, nebo v soudní sini? Zo konferenčním stolkem sedí inspektor, ře­ ditel a čtyři kantoři, proti nim v půl­ kruhu třicet š t udáků. Posaďte se, zval ji ředitel a ukázal na židli soudců . Dě­ kuji, já postojím, odsekla. Stávka je nesmysl, hřímal řed i tel. Stávku nepovolíme, opakoval po něm tiše a důrazně inspektor. Stávka vrhne stín na naši školu, přisadil si učitel češtiny . Taková recese, v době, kdy máme být všichni jednotni, vypískla kantorka dějepisu . Tak dost, vykřikla, tak už opravdu dost, opakovala po chvíli zdánlivě vyrovnaným hlasem . Nechte konečně jed-

nou dělat ta děcka, co cítí. Jsou to skoro dospělí lidé. Já vím, vím všechno, nic mně neříkejte, nemají občanský prů­ kaz a nesmějí volit. Nejsou občansky svéprávní a musí dodržovat školní řád. Nesmí narušit výuku, za narušení je vyhazov. Já všechno vím, já dovedu pochopit, že máte odpovědnost, že se pod jejím těžkým břemenem hrbíte, že vás to závaží sráží až k zemi a že se taky trochu bojíte. Ale - copak jste nebyli mladí? Já si vzpomínám, že jsem v těch letech měla děsnej vztek vždycky, když se mě někdo snažil vodit za ručičku . A bránil mně myslet. Svobodně myslet a samostatně jednat. Cožpak necítíte stejně jako oni - tak, pánové, čeho se bojíte, z čeho vlflstně máte strach, soudruzi ... Běžte všichni ven, řekl inspektor. Za dveře, z·ařval ředitel. A spadla klec. Stojí teď za krémovými lakovanými dveřmi. Ona a třicet študáků . Za tenkou přepážkou se rozhoduje o jejich osudu. Jako při konferenci. Propadnou - nepropadnou, bude z toho dvojka či trojka z mravů? Co z toho všechno bude? Minuty se vlečou, každá je dlouhá skoro jako jeden celý nekonečný den. Jsou vlastně dvě možnosti, uvažuje v duchu, buď ředitel stávku povolí a bude všechno v pořádku, anebo řekne ne a celé město si na něho bude ukazovat prstem, že je konzerva . Takový paradox, takový nesmysl, stávka je závislá na jedné osobě, milostivě se povoluje, nebo nepovoluje, na jednoho člověka se vaze každé rozhodnutí jako ještě nedávno. Co se tedy vlastně změnilo? Nic, docela nic, konstatovala suše . Pojďte dál, ozvalo se za lakovanými dveřmi. Ředitel roztáhl tvář do širokého úsměvu . Jsem velmi šťasten , soudružko, že jste mezi nás přišla . Že jste nám vysvětlila váš postoj, jsem šťasten, že mohu s nejčistším svědomím prohlásit - studenti sice svými argumenty nepřesvědčili o významu stávky učitelský sbor, ale ' na druhé straně je zreJmé, že ani pedagogičtí pracovníci nepře­ svědčili druhou stranu a její bezvýznamnosti. A tudíž se stávka povoluje. V pořádku, soudružko? V pořádku. Docela v pořádku, říká si nevímpokolikáté v autě, ale v podvědomí cítí, že je něco shnilého v tom státě dánském. Že uplyne ještě dlouhá doba, než si někteří lidé odvyknou přitahovat otěže, kdy se jim zamane, a že tihle kluci a děvčata na středních školách připomí­ nají ovce na stráních hor, které jdou za svým beranem, ať j e to kdokoliv. Bez ohledu na své názory. Takový je zvyk od nepoměti, obyčej. který škrtí jako škrobená košile, zařezává se do krku, i když vše vypadá na pohled velmi spořádaně a velmi důstojně. Jo, holt, kdo má v ruce notýsek a ostře ořeza­ nou tužku, má taky moc a pravdu. Al.e jak pomíjivá je moc? A jo k relativní je pravda? A kdy přijde doba, kdy tihle mladí budou vědět, co vlastně chtějí~

, mnohem , vice NE

oPROČ olAK SNIMEK: PETR HODAN

Tento rozhovor bude trochu O tobě, trochu na sebe v žádném připadě neprozradíH

o

U·n ii...

co

v

něm

Co se ti nelíbilo na

středni

škole, když jsi byl

středoškolákeml

A. VANeK: 2:e jsem se musel učit.

A VANeK (se směje): To je zapeklitá otózka ... Ale řeknu všechno,

jsem ochoten

říci

úplně

všechno.

A co se ti nelibí na dnešnich

Tak o sobě řekni něco, co si myslíš, že by O tobě měli vědět ti lidé, které zastupuješ.

A.

VAN~K:

Především

je mi

třicet čtyři

let. mám maturitu na gym-

nasiu. no tom provověrném gymnasiu ještě. mám vysokou školu, dokončil jsem ji diplomovou prací na téma: Vliv vědeckotechnické revo!uce na vzdělání a kvalifikaci mládeže. Byl jsem vychovatelem no uči­ lišt i, čestným tajemníkem ~SM. Pracoval jsem také v zóvodě, tom jsem měl na starosti mladé vyuče:nce. Polom jsem byl v aparátu ČSM,

na úseku svazáckých organizací v učňovských

zařízeních,

dělal

jsem

také technickou tvořivost - tu soutěž STTM . Po návratu ze školy jsem potom pracoval na úseku středních škol a učilišť . Od října jsem předsedou Unie středoškoláků o učňů .

Co

vůbec

nemáš rádl

A . VAN~K: Když někdo jde postranními cestičkami. Když nejde přímo . Ať už proti mně nebo proti komukoliv. Máš přáni, jehož splněni by zp6sobilo, že bys pět minut skákal ai do stropul A. VANeK: To tedy mám! V této souvislosti mě napadá myšlenko , kterou jsem nedávno slyšel, nevím už, kdo ji říkal: že malé národy nemohou vyniknout silou, proto musí mít alespoň možnost obdělávat si tu svoji zahradu v klidu o pokoji. Kolik

přáni

se ti už v

životě

splniloi Je j i ch víc než

těch nesplněných i

A. VANEK: Určitě těch nesplněných je víc. To proto, že ještě nejsem tak starý, abych nemohl mít pořád dost p·řání, která se mi' mohou splnit.

středoškolácích

a

učnich'

A. VANI;K: To se neodvóžím říci, co se mi nelíbí. Mohu nCI, že se se mi nel íbí .. . ale ono se mí to právě líbí . . . že to ještě nejsou hotoví lidé, že mají nejrůznější názory. Ne. skutečně obecně o středo· školácích nemohu říci nic špatného. Mohu říci. co se mi nelíbí na tom kterém jednotlivci , ale obecně to není možné.

Co se ti nelíbí na dnešních středoškolských profesorech

á

vychovatelích'

A. VANĚK: Ani no tuto otázku neodpovím tok, jak je formulovaná. Já bych se no středoškolské profesory o vychovatele chtěl raději o brátit. Chtěl bych je požádat, aby si - právě dnes, právě v této době - vzpomněli no dobu. kdy sami byli stejně mladí. Ale přitom si uvědomili. že mezitím udělalo společnost velký krok kupředu. pnešní zájmy dnešních středoškoláků a učňů jsou přece jenom trochu jiné, než byly zájmy dnešních profesorů o vychovatelů. když jim bylo šestnáct sedmnóct let. Ono nestačí dodržet osnovy a učební plány, ale od každého, o nejen od učitele o vychovatele. od každého staršího člověka, od každého to chce něco víc v tom vztahu k mladým lidem. Opakuji . próvě v dnešní složité době. A to .. něco víc" se samozřejmě nedá nikde nadekretovat. Do jaké míry už Unie středoškoláků a učňů existuje' A. VANEK: Existuje legálně před zókonem , protože už bylo schválena ministerstvem vnitra. Existuje národn í parlament Unie s poslanci ze všech okresů. Existují okresní rady Unie. A na mnoha školách o uči­ lištích už existují zókladní články organizace.

Na mnoha . .. nelze to

říci

přesnějU

na

A. VANEK: Ne. přesněj i nelze . Ono se to den ze dne menl. Napří­ klad teď v Olomouci už je tři a půl tisíce členů, ale vlastně to ještě nejsou členové. protože tam pro ně nemají průkazky.

A. VANEK: No kongresu středoškoláků o ucnu v Ceské Třebové. když jsem byl volen za p ř edsedu Unie . Jestli chceš tomu ještě dolši výklad, tak ti půjčím zápis.

Který cil této orgonizace pokládáš za tak důležitý, že bez jeho uskut"čněni by Unie ztratila svůj smysll

Kdy jsi naposled chtěl všeho nechat a odjet hory a už se nikdy o nic nestarcll'

Kterou knihu

někam pryč

.. •

třeba

právě teď čteB

Á. VANeK: Před dvěma dny jsem dočetl, moc se mi to líbilo. Bílého koně od Trioletové.

A. VANeK: Ztratilo by sv ůj smysl, kdyby nebylo organizaci středo­ ško láků o učňů . Kdyby se pokoušelo být nad středoškoló ky o učni. Kdyby se kterýkoliv orgán organizace pokoušel manipulovat jejími čle ny . Protoze podstata je v tom : Unie je organizace středoškoláků a u čňů o pro středoškoláky o učně .

Co bys nechtěl, aby bylo ve c!teni pod lavici' A. VANEK: Nechtěl bych, aby tom byl y jen oficiální nózory . Nózory a představy. které jsou v naší společnosti za oficiální pokládóny. Mag azín by měl přispět k t říbe ní názorů a k vytváření vlastních pohledů a stanovisek svých čtenářů - tedy středoškoláků a učňů. Proto by tam mělo být velmi málo těch ANO , ale mnohem více NE o PROC o JAK .

Jaké cíle bude deset leH

podle tvého názoru

mít tato Or7"iZaCe

třeba

za

A. VANEK: Já se domnívám, že stejné jako dnes . Budou noví středo· školáci a učni a budou mít vlastně stejné nebo přibližně podobné problémy, jako mají ti dnešní. Zase něco budou chtít a zase budou hledat někoho nebo něco. pomoci čeho by své zájmy mohli uskutečnit .

ROZHOVOR

I)od la.vici

5

Nll Hellichovce tam se LUOA RAZIMOVA

"Na Hellichovce, na Hellichovce, tam se baletí. Jó, facka přiletí ... " Ale to snad ani ne. Ona ta písnička vůbec není o Hellichovce, ale o Marjánce a Marjánka snad není vůbec škola, olébrž hospoda - na rozdíl od té první. Nevím, čím to, ale tak mi to nějak přišlo na jazyk, když jsem odcházela z poslední návštěvy ve Střední všeobecně vzdělá­ vací škole v Hellichově ulici na Malé Straně. Je to. mumraj, jak má být a jeden by se už pomalu ani nedivil, kdyby se tu začalo opravdu baletit. A vedle všech legrácek oplývají ještě studenti tohoto ctihodného ústavu pověstmi, že takřka ze všech vyrůstají géniové. přišla jedna naše profesorka do třídy," začali mi vyprávět, když mě po povídání o všem m.ožném přijali za svou, "a že prý viděla jednu naši spolužačku dopoledne na ulici, jak kupuje vánoč­ ní dárky. Vypadalo to skoro na průšvih,

"To

protože za školu se prei fakt chodit nemá. A zrovna v tý chvíli "CH" vstal jeden spolužák a zcela vážně povídá: "Paní profesorko, ale ona je strašně podobná svému bratrovi." ~kola v Hellichově je

PRVNf tESKÉ REÁLNÉ GYMNASIUM a v roce 1965 slavila své sté narozeniny. Původně sídlila někde docela jinde, ale vždycky na Malé Straně, a do dnešní budovy se přestěhovala v roce 1876, když ji právě postavili. Loni poprvé maturanti se zvýšeným jazykOVÝm vyučováním dospěli tak daleko, že jich věHina udělala na jazykové škole státníci z ruštinv. Letos už budou někteří studenti SW~ Jana Nerudy skládat státní zkoušku z francouzštiny a z něm­ činy.

Několikaletou

tradici tu mají soutěže­ i jazykové. Kdo chce. tak se při­ hlásí a recituje básně od původnich autorů ve francouzštině. angličtině .. , ale třeba i v latině. "Vždvckv v cizojazyčné soutěži bývala velká účast v ruštině. Letos prý to bude slabší." V únoru nebo v březnu se zas oravidelně soutěží v umělecké recitaci. V oorotě sedí známí herci, zkrátka kapacity, takže když se někomu před nimi zrovna netřesou kolena, tak vyhraje parádní pohár. Je jeho majitelem celý rok, používat ho může na co chce, ale po roce zase musí (ten pohár) slušně vypadat, protože je putovní. třeba

20 LET PRKEN, KTERÁ ZNAMENAJI SV!T "To ofl poslední zkoušce Fredv zase taxíka," začali povídat členové z proslulého dramatického souboru školy o divadelní hře Pygmalion, "a letěl s výkřikem, už ho mám, už ho mám,' sháněl

6

a protože tam byla poprvé kulisa zeď, tak do ní vrazil. To se nakonec prý stává i profesionálům, ale méně často to dopadne tak, že ta zeď opravdu spadne. A už snad vůbec výjimkou bývá, že ten, kdo do ní vrazí, je najednou mírně ,ve vývrtce', a ještě snad historie divadla nezapsala, že mnohem víc překvapeni jsou ti, co stojí kolem a rázem zapomenou, co vlastně mají hrát dál." To se stalo ještě před premiérou, která tu byla někdy v polovině prosince minulého roku. Pygmalion G. B. Shawa hrálo školní divadlo, sídlící v aule školy a dávající kulturu i malostranskému obyvatelstvu, na počest dvaceti let své existence. "Jó, to před dvaceti lety .• ," mohl by vyprávět profesor Jaroslav Divíšek, který tu dělá výpravu divadla odjakživa. Ale on vůbec nevyprávěl a dol mi raději nahlédnout do omšelých desek s na_O lepenými fotografiemi. Vystřídalo se jich za tu dobu víc než čtvrt stovky. To tedy divadelních her a vedle toho ještě osmnáct večerů poezie a pásem o Komenském, Nerudovi ... Toto slavné studentské divadlo režíroval profesor Karel Velter a od roku 1956 nastoupil na jeho místo profesor češtiny a ruštiny Ladislav Novotný. O historii divadla mluví také dlouhá řada stářím opotřebovaných plakátů se jmény studentů. A nejedno z těch jmen už dobře známe. Z ně­ kterých jsou významní vědci, jiní se stali dobrými následníky J. Á. Komenského .•. a pro některé bylo školní divadlo prvním vstupem na "prkna, která znamenají svět". Vyrostl tu třeba Milan Neděla, Jan Tříska, Klárka Jerneková, Jana ~těpánková, Vít Olmer ... . Nejednou vyielo dívadlo i za hranice své školy. Účinkovalo například v Písku, v Poděbradech, v Kladně, v karlínském divadle .•. PLUKOVNIK PICKERING A KINETICKÁ ENERGIE Profesor fyziky oděn v úbor plukovnika Pickeringa se trochu usmívá, protože pravě padla poznámka na jeho účet, pak přeruší řeč a nasměruje ji na svého žáka, tentokrát jednoho ze svých "spoluhráčů" na jevišti: "Vzorec pro výpočet kinetické energie to ne, ale ' to, že mi sDadla paruka, to si, pane kolego. dobře pamatujete." A pochopitelně, že v tu chvili už se zapomnělo na divadlo a z·as se sborově mysli- na školu. "Dneska jste mě, pane profesore, vyvolal, protože jsem se bavila, že jo'" "Poslyšte, vy ale na všechno přijdete. Ale náhodou jste to věděla." "Jó, s dobrými kantory nikdy průšvihy nejsou," řiká jeden ze studentů. "A když jsou prllšvihy, tak s těmi, kteří buď sami, anebo u nichž jsme my upadlí v nelibost. A tyhle průšvihy vždycky končí

špatně." lnu, to je definice, kterou si snad osvojil každý, kdo kdy za školní škamnou seděl. stejně neodolali a svěřili se s lecčíms, CO by asi na světlo boží nemělo přijít. Jelikož však podobné prožívají v různých obměnách všichni studenti,

Ale

snad se nic nestane, když sdělíme, jak to bylo jednou loni v létě u ních s latinou. Měli takového přičinlivého profesora. Jen co se naskytla volná hodina, už přišel suplovat se svou latinskou učebnicí. Byl prý sice jinQk výborný, ale tuhle vlastnost mu všichni odjakživa zazlívali. A tak jednou, že také bude latina. Pan profesor to dal vědět předem, aby si jeho ovečky přinesly na příslušný den náležíté pomůcky a učeb­ nice.

·

"My jsme napsali na tabuli: Af 2IJE LATINA a zmizeli jsme. Zůstalo jich tu sedm šprtounů, ale to se i v nejlepší partě najde vždycky nějaký "stávkokaz". Podstatná většina třídy se však sborově odebrala za jeden plot na Petřín, kde rostou strašně dobré hrušky. V létě vám přineseme ochutnat. To budete koukat. Jako melouny jsou veliké." "Jednou jsme zas měli psát písemku z všeobecné biologie. Přišla profesorka a nadlktovala otázky. Ze šutrologie. To nás patřičně dojalo k slzám. Chtěli jsme zachovat dekórum, a tak jsme odmítli psát. Zatímco ona si šla stěžovat na vedení školy, aby přivedla někoho, kdo nám přistřihne křídla, nastudovali jsme rychle vše potřebné pro písemku. Když nám pak z vedení domlouvali, svolili jsme, že psát budeme. No a zaváleli jsme všichni výborně. To se musí umět. Oni to určitě také jinak nedělali." "Víte, CO je zvláštní' 2e . když nám někdo něco vnucuje, že se nám to nějak nelíbí. A tímhle způsobem se totiž povedlo jedné naší profesorce, že ze zeměpisu sem tam něco docela umíme. Ona totiž ví s.rašně moc. Když vyldádá látku, tak to stojí zato poslouchat. A ona chtěla, abychom poslouchali. Ale protože říkala vždycky spoust\.! zajímavých věci, tak jsme si chtěli psát poznámky. To náJ11 výslovně zakazovala. 2e prý ji bude milejší, když budeme poslouchat. Tak jsme si to psali tajně pod lavici. Co kdy kdo u nás zodpověděl správl'\ě, tak to jedině díky těmto poznámkóm. Tak jsme jí vlastně šíleně vděčni, že nám je zakazovala psát." ItEDITELKA JE XANTIPA' Komenského heslo Schola ludus. jak říkají staří latiníci (pro nelatiníky to znamená škola hrou), se prý tu i onde

baletí s pomocí boží. Ale trošičku jím stoupla sláva do hlavy, a tak si myslely, že už to vykopou všechno. Leč Stěstěna si vybrala pro příště někoho jiného, a tak se její vinou nedostaly do semifinále." "PODKONI A zAK" SKORO NULA Kdyby si tak někdo psal výroky af už nebo žáků, bylo by to asi poTakhle sí člověk vzpomíná jenom namátkou. To prý pří šla také jednou jedna jejich profesorka dějepisu a hodinu uvedla: "Dnes zQčneme třetí svě­ tovou válku." Ondyno prý zas jiná vykládala : "Všechna slova končící na -dlo jsou názvy nástrojů - struhadlo _•• " Tu jeden vtipálek položil dotaz: "A co divadlo'" I dostalo se mu odpovědi: "To je, prosím, nástroj na dívání." Další nejmenovaná prý si zas jednou uprostřed hodiny vzpomněla a pravila: "O přestávce ar na mne pOČkají dva hoši na chodbě. Půjdeme pověsit pana presidenta." Nebo jeden učitel prý položil žákům otázku: "Chcete mít brannou přípravu jednou za týden, nebo dvakrát za čtrnáct dní'" Vtom se vmísil do řeči jeden z profesorů. "Aby to nebylo všechno jen na nás. To se také nejednou stává, když mí žák odpoví místo manganistan draselný úplně klidně Afganistan draselný. A navic mu to vůbec nepřijde, že by to mohlo být nějak jinak." profesorů čteníčko.

SPARfANSKA VVCHOVA STOJI ZA TO

v nějaké té škole naplňuje. A nemyslím, že tady, v Hellichově, by je zrovna opomíjelí. "Záci jsou to dobří, a veselí. Jenom ředitelka je Xantipa," říká o sobě sama kapitánka školy. Jestliže však ně­ kdo přizná barvu, nebude to s tou Xantípou možná tak hrozné. Za chvíli se představily dvě přeslice. Nikdo už jim ve škole jinak neřekne, třebaže jsou samozvané. Zkrátka televizní "Sňatky z rozumu" zapůsobily. Skoro se mí zdálo, že jsou tihle studenti vů­ bec nějak znalí televizního programu. Právě ty dvě přeslice na přání před­ vedly, jak konkurují paní Bohdalové. Tentokrát to bylo na přání, ale jindy je to napadne třeba uprostřed hodiny a to je potom malér, protože níkdy nevědí, kdy přestat. Pasáže ze seriálu Večerníčku "O Křemílkovi a Vochomůr­ kovi" znaly nazpaměr. Krásně dovedou

zakňourat: "Jsem tady dobře na louce '" právě jako krtek.

Jak to tak při takovém tlachání, jaké jsem podnikla já, bývá, dojde vždycky řeč na ženy. Muž-spolužák vyprávěl o tom, jak tu založili dívčí fotbalové mužstvo. "Holky byly jako hory. Obránkyně aspoň dva metry, ale k tréninku jsme · se $ nimi . my, muži, zrovna nedostali. Tak přišel první zápas. To víte, ostudu naší škole holky udělat nemohou. A tak jsme jim před zápasem vysvětlili, že se na to nesmí sahat rukou a že je dobrý to odkopnout vždycky co nejdál od vlastní branky. Prohra ly O : 1. Zaplarpánbů. Podruhé vyhrály 2: 1. Byla to šílená klika, kde by na to jinak holky vzaly. Ne, že bych je podceňoval, ale už i lenín říkal: "Učit se, učit se, včit se." A ony s míčem právě velké zkušenosti neměly. Určitě to bylo

Je v té staré malostrQnské škole, jež má letos asi 430 žáků, vůbec něco neobvyklejšího než kde jinde' Rozhodně ano. A určitě nejen to, že se jmenuje SVVŠ Jana Nerudy. To, co zrovna u vás nemáte, si vyberete a poznáte sami. Ale starosti s fóry typu .. študent versus kantor" jsou na každé škole, jsou staré, co svět světem stál a budou věčné, dokud škola bude školou. Také tu dlouho bylo "embargo" na žáky s podelšími vlasy. To u vás ostatně také. Ne, že by dnes mohli hoši. chodit zarostlí, jak si přeji, ale když to nepřesahuje jisté meze, už jim to nikdo nezakazuje. Asi je dobře, když se po~Ue délky vlasů přestala mě,řit kvalita (Iověka. Ovšem ona ta trošíčku sparfqnská výchova přeci jenom k něčemu bude. Podřizuji se ji chlapci q děvčata z celé Prahy. Nebude asi vůbec náhodou, že odchovanci této školy v Hellichově nacházejí poměrně schůdnou cestu žívotem. Vždyr jen z loňských sto padesáti, kteří se s ní loučili, mělo odvahu při­ hlásít se na vysoké škQly 114. A před­ stavte si, když to mám říci přesně, při­ jali jich 73,6 procenta. Zbývající absolventi našli skoro všichni místa na nástavbách. ..Jó, na Hellichovce, na Hellíchovce, tam se boleti .•. "

REPORTA!

pod lavici .

7

jok

jsem dělo I mofurifu

Maturita je záležitost jarní, po ní obv ykle přichází krásné léto prosluněné pocitem nedozírných možností. Ale maturita je i zimní přízrak, h07Tor, jehož různé výjevy se s pravidelností objevují už dlouho před první písemkou, a stává se - alespoň moje zkušenost v tomhle případě je skoro nehorázná - že člověk už dávno zapomněl, co se to vlastně tehdy učil, ale do ,j eho nočního svědomí stále přichází s neutuchající přesností a přísností jakýsi mumi,tikovaný přízrak učitele tělocviku hned vzápětí sledován indiánským majestátem matikářky. A tak maturita je životní téma nejen na hranici 'Jsmnáctky, ale i třicítky, čtyřicítky a mám obavu, že ani roztržitost pokročilého stář ,~ na věci nic nezmění, neboť víme, že dědečkové mívají nejvíce jasno v příbězích sv':ho mládí. Abych nezůstal s tímhle rozumovamm sám, zašel jsem v předvánočním čase za spisovatelem Ivanem Vyskočilem a zeptal se ho: - KOV A JAK JSTE DELAL MATURITU'

uljsefll, JII ·r oce ., OS

Ivon Vyskočil

, SNíMEK: PETR HODAN

ft

.. Maturoval jsem v osmačtyřicátém roce. Maturito ze všech zkoušek. které jsem skládal no vysokých školách. ze všech rigoróz o ze všech státnic - o protože mám vlastně dvě o půl vysoké školy. tok těch zkoušek bylo opravdu dost zůstalo mojí největší školní zkouškou v životě. Bylo to pro mne záležitost téměř neskutečná. protože páni profesoři záhy vyslovili pochyby nad tím. kdy nejvhodněji bych měl maturitu skládat. Nebyl jsem žákem. který by zdárně prospíval. Měl jsem sice ně­ kolik svých oblíbených předmětů. ale bylo by jich osi víc. kdybych býval jak se ve škole ř íká - nepropásl začát­ ky ... třeba v matematice. Přišel jsem jí na chuť až na vysoké škole. když jsem při přednáškách z matematické logiky zjistil. že rozhodující není umět počítat . ale logicky uvažovat. že celá matematiko je vlastně hypotetický systém o tedy v základě hra . To mi o.vše~ na střední škole nikdy neřek ­

mu typu odpovědi o odpovídal jsem .. snově" tok. jak mi v tom snu nejlíp přišlo z toho vztahu ... "

- BYL JSTE PAK POZDĚJI UŽ JAKO ZNÁMÁ A PROSLAVENÁ OSOBNOST POZVÁN K MATURITÁM? .. Ne nebyl a bál bych se toho ... i nadále ve mně trvá ostych před maturitou. takové mírné chvění ... "

- A NESTRAšl VÁS TO NĚKDY VE SNU? NEMIVATE TAKOVÉ TY ÚZKOSTNÉ BLUDNÉ SNY? že zjišťuju. střední škola

.. Víte.

jakého ze mne krásného kompletního. úzkostného neurotika o v těch snech mi nic nepomáhá to. když se ujišťuju. že už to mám za sebou . že už jsem střední školu dokončil a jestli do ní chodím znovu. tok je to už jen z takového sportu. kdy se mi nic nemůže stát - ale nepomáhá to a já si úzkosti z různých zkoušek a zkoušen í zakouudělalo

ším znovu ..

,II

I! .. . - TAM TO BYL MU~ICI NÁSTROJ ...

ZAPŮSOBILO NA VÁS POZDĚJI JEŠTĚ NĚCO TAK V'iRAZNĚ, JAKO

..... tam to byl předmět. z kterého se přísně zkouší (J z kterého se propadá. Stejně tak jsem to měl i z češ­ tiny. Mě vlastně celou střední školu češtinó nebavilo . Také literatura byl předmět. který je třeba se naučit. Autor byl brán jak::> věc o ne jako partner dialogu. jako přítel. No o tok jsem se k maturitě tou střední školou doslova probrodil. Ke všemu jsem ještě chodil na staroslavné gymnasium. kde se velice dbalo no tradice ... neříkám. že ty tradice byly a jsou špatné. spíš jsem n~byl č.!ověk vhodný pro tokové tradlce ...

š!(OLNí ZKOUŠENI - MYSLlM V TOM ÚZKOSTNÉM KOMPLEXU?

- ALE NA JEDNU STRANU JSTE MH JEšTl: ŠTĚSTI, ŽE JSTE STIHL OSMAČTYŘI~ÁT'i ROK, PROTOŽE O P.;'R ROKŮ POZDĚJI BYSTE S:~ON~IL TŘEBA JAKO NÁDRAŽÁK NEBO ... ..... já bylo to. bylo to moje štěstí. že jsem sti hl osmačtyřicátý rok. Já si vám někdy říkám . že bych tu maturitu později ani nesložil. Možná. že je to tím. že to pr') mne bylo traumatická zkušenost. Ke svému velikánskému podivu jsem ji ale potom složil velice hladce o s takovým prospěchem. že to vůbec neodpovídalo studijním výsledkům. které jsem za těch osm let gymnasijního studování vykazoval .. . "

- NEMATE PO:IT, ŽE MUURITA JE VŽ:)YCKY TAK TROCHU SNOVÁ ZÁ. LEŽITOST, A ČLOVĚ~, K:)YŽ TO SKONči, JAKO BY SE DOSTAL O DVĚ PATRA V'iŠ? .. Jistě. moje maturito bylo vyložená snová záležitost. Pro mne bylo ohromná novinko. že věci. které jsem říkal. jsem nepovídol lidem. kteří no mne byli zvyklí. ale že tom byl ještě někdo nový. který vůči mně neměl žádný pevně daný názor. Člověk. oť chce nebo nechce. určitým způsobem žije celou tu střední školu v určitém postoji. v urči­ tém předsudku. který jednak vůči němu chovají páni profesoři. co ho tzv. dobře znají. o jednak on sám má výhrady k některým předmětům a profesorům. Při maturitě byl najednou tento osm let trvající pevný stav přítomností předsedy a dolších pozvaných narušen. Najednou měla zkouška charakter určitého sdělení nebo určité diskuse. Setkal jsem se s novými lidmi a oni se setkali se mnou jako s novým člověkem. no a tak jsem se necítil předurčen k určité-

.... . ne. ne. ne. všechny. ty úzkostné. zkouškové sny se týkají střední školy. Samozřejmě. že někdy ještě mívá člo­ věk takové sny. jako že vystupuje na jevišti a vůbec nezná roli a že neví. jakou rol! má vůbec znát. ale mně se nejčastěji objevují tyhle středoškolské sny ..

,fl

- NEZDÁ SE VÁM, ŽE ČLOVĚK PŘED MATURITOU BERE VŠECHNO STRAŠNĚ ODPOVĚDNĚ, SNAD NEJODPOVĚD­ NI:Ji ZE VŠEHO DALŠíHO? .. Myslím. že to je hlavní chyba našeho středního školství. Všechno se v něm bere jako předmět no zkoušení. jak smrtelně vážná věc a je v něm strašně mála lehkosti o takové té problematičnosti věcí. Jsou to zkrátka hotovosti . které - alespoň za mých stře­ doškolských let to tak bylo jsou předkládány a vštěpovány. Někdy si říkám. že bych alespoň svým dětem přál. aby skutečně zažily svobodnou školu. která nevidí předměty tak před­ mětné a uči člověka spíš rozumět než umět

... "

- BYL JSTE NĚKDY COBY STŘEDO­ ŠKOLÁK-MATURANT SVÁDĚN NA SCESTl? CO VÁS SVÁDĚLO? ... . .

no to bylo moc věcí ... "

- A ZŮSTAL JSTE NĚKTER'iM VĚRN'i DODNEŠKA? .. V té době jsem toho přečetl snad nejvíc v životě. nejvíc jsem chodil do divadlo a do biografu. měl jsem nejživější zájmy. Mým koníčkem byla biologie nebo filosofie a psychologie. ani na divadlo ani na literaturu jsem si aktivně netroufal ... " MĚL JSTE NĚJAKOU PŘEDSTAVU ČLOVĚKA, KE KTERÉMU BYSTE SE CHTĚL PŘIBLlžlT, KTERÉMU BYSTE SE CHTĚL PODOBAT, ZKRÁTKA OSOBNI

-

VZOR? .. Tokového jednoho člověka bych zrovna neměl. Měl jsem pár lidí. kterých jsem si velice vážil - i z pánů profesorů jsem si některých váiil. třeba zrovna matikáře. A to i přesto. že jsem byl na matematiku zcela nemožným žákem. Tenhleten pan profesor byl opravdu velkorysý. i když mě proháněl o dělal mi těžkou hlavu. no druhé straně si zase nem);lel. že člověk musí být ve

všem alespoň průměrný nel;>o dobrý. Respektoval. že jsem v matematice zcela ničemný. zcela nedostatečný. o přitom mi to nedal najevo oni tou nedostatečnou. kterou by mě osi přinutil tu kterou třídu si zopakovat. Myslím. že respektoval. že mám jiné zájmy o že není momentálně v mých silách promeškané začátky dohnat ... "

- MĚL JSTE PO MATURITĚ PREDSTAVU JAK DÁL? ..... ne neměl. Po maturitě jsem se cítil nesmírně svobodný. se všemi možnostmi. udělal jsem přijímací zkoušky no čtyři fakulty . . . Nu o pak jsem začol s tou. no kterou jsem chtěl jít nejméně. no kterou jsem šel jen proto. že mě k tomu přemluvil jeden můj spo lužák . Začal jsem divadelní fakultu. herectví o režii. Teprve potom jsem studoval to. k čemu jsem nejvíce tíhnul filosofii o psychologii. Uvědomuju si. že kdybych měl tu možnost. že bych dělal jednu fakultu za druhou .....

- TAKŽE JE VE VÁS UKRYT VĚČN'i STUDENT? .. Tok něco .. . i když to nepovažuj u za druh obecné zábavy. studovat mě velice bavilo. o to i přesto. že o mně na střední škole říkali. že se k tomu nehodím . Snad je to otázko. že k tomu. aby mohl člověk studovat. mus í nějak dozrát. Školo by mu mělo pomáhat svou velkorysostí. tím. že mu věří. Když páni profesoři vidí. že žák není snad tok jako úplně blbej . tok že mu ne chají určitý předstih nebo určitý uver. který samozřejmě vždycky nemusí vyjít. ale snad někdy přece ... "

- A TEĎ JEDNU OTÁZKU PRO FANTAZII: DOKÁZAL BYSTE SI PŘEDSTA­ VIT, ŽE BYSTE MĚL DĚLAT MATURITU ZA OKOLNOSTI, KDY SE Z MNOHA SLlBOVAN'iCH MOŽNOSTI PŘED VÁMI NEJREÁLNĚJI OTEVíRÁ NÁRUč VYSOKÉ ZEMĚDĚLSKÉ? .. . . . já si to dovedu představit. já si sám sebe dovedu představit i no té zemědělské o myslím si. že kdybych to už studoval. tak že ji budu studovat tok. že mě bude zajímat .. ."

-

NECíTIL BYSTE SE VYKOLEJEN?

.. Nevím. jestli bych se cítil nebo necítil vykolejen. ale vím . že bych tok nemohl dlouho zůstat. buď bych toho musel nechat. nebo bych k tomu získal vztah . . . "

- NA NĚJAKÉ PŘEDURČENI, NĚJAK'i SKRYT'{ TALENT TEDY NEVUITE? .. Existují lidé. u kterých se vyskytuje silný o jednoznačný talent už od puberty. o věřím. že se byť oklikami. pře­ ce jen dostanou k tomu. k čemu jsou tok jednoznačně určeni. U těch ostatních se osi talent projeví později.

- A CO BYSTE PŘÁL MATURANTŮM ROKU 1969? .. Nejprve bych jim přál. aby maturitu udělali. o pak. mojí-Ii nějaký velký zájem. aby se dostali no ten obor. který chtějí dělat. No a těm ostatním. kteří tokový zájem nemají. tak aby ho buď hledali. anebo budou-Ii muset dě­ lat něco. o čem si myslí. že pro to zrovna nemají ty největší předpoklady. tak aby i to dělali s tím nejlepším. co v sobě mají. Nejlepší způsob. jak si zkazit charakter. jak v sobě popřít osobnost. je fungovat ve věci beze vztahu. být zaměstnancem. ale ne profesionálem. Tohle není záležitost jen odborná. ale i charakterová. lidská .....

ZAZNAMENAL IVO PECHAR ROZHOVOR

pod lariei

9

Rezkovááá! Rezkováááá!

Aby člověk dostal výuční list a stal se, v mém případě, zlatníkem nebo zlatnici, musí, po čtyřech letech učeni , absolvovat dvě zkoušky - písemnou a ústní. Dělala jsem samozřejmě, jak to bývá, nejprve písemku - a sice z technologie, z nauky a z dějin umění. Protože se to všechno odehrávalo vloni v červnu, tak si to dost dobře pamatuju. Vím, že .jsem na přípravu neměla skoro vůbec žádný čas. Těsně p'řed tím jsem se vrát il a ze zájezdu, byli jsme tehdy ve Svýcarsku, takže jsem si ne'udělala ani taháky, prostě nic. No, ale dopadlo to dost dobře, dostala jsem z písemky za dvě to jsem oni nečekalo. Když jsem skutečně ně­ co nevěděla, tok jsem zašeptala otázku těm, co seděli okolo. Třeba: Co je to ten olivín? Co je to ten olivín? A učitel, který mezi námi procházel, se otočil a napomenul mne slovy: "Rezkováá! Rezkovááá ~ Pozor, pozor!" No a já jsem psalo dál , jako kdyby se nic nestalo. Ale on ve skutečnosti ten dohled nebyl moc přísný, nijak zvlášť nás nekontroloval, a tak jsem samozřejmě nebyla sama, komu písemka

°

dopadla dobře . Pak přišly, brzy noto, zkoušky ústní. Na nich jsme také předváděli ten svůj vzor, který jsme vlastnoručně vyrobili. Měli jsme jednak svůj vlastní návrh pak jsme také udělali něco podle toho, co nám předepsali. Já jsem dě­ lala ten snubní prstýnek, jak už se o tom zbytečně moc psala. Zkouška neskončila nejhůř, ale skoro vůbec jsem se neučila - já ostatně na to učení skutečně moc nejsem ... Dávali mi třeba hádat nějaké kamenyo já jsem tedy byla kdesi v mlhóch. Poslední rok jsme mě'li teorii pouze dva měsíce a z toho jsem tři neděle scházela. Byla jsem na tom zájezdu, takže jsem skoro polovinu ztratilo. A to se právě všechny ty kameny braly a vůbec celá technologie . S tím zájezdem jsem mělo dost velké potíže. Nejdřív mě na něj vůbec nechtěl i pustit, chodila jsem na ředi­ telství a prosila je, slibovalo, že to všechno dohoním . Něco jsem dohonila, ale něco přece jen ne. Ale prospěla jsem, to jsem byla róda a na zkoušejících jsem viděla, že jsou také rádi. Nemyslím si ale, že by ke mně byli nějak shovívavější; brali to skutečně podle toho, co jim kdo řekl nebo napsal. V komisi naproti mně seděli čtyři pánové ti mě hrozně mátli. Já jsem třeba vůbec nezaregistrovalo, to byla dost velká ostuda, že se

°

°

°

10

u nás změnil ředitel. A oni se mě ptali, nevím už proč, jak se náš ředitel jmenuje. Já jsem pochopitelně vůbec nemělo tušení. Mistr z učňovského stře­ disko no mě dělal - sss, sss, pak už povídal sto, no sto ... Tok jsem taky řekla - no sto . .. já nevím. A on se jmenoval Stočes. Byl to · pořádný trapas, ale pří vlastní zkoušce Jsem toho vědělo přece jen víc. Snad jsem větši­ nou odpovídala dost slušně. Dávali mi ale hodně tokových chytaček - ptali se třeba, jestli se má dát do zlato tohleto, když se dělá tohle, nebo jestli se to dát nemá. A to člověk třeba před . tím ví, aniž by o tom nějak uvažoval, ale u té zkoušky no to začne hrozně myslet a najednou neví o je úplně spletený. A tak jim něco řekne a oni no to: .. No tak, soudružko, to snad néé, to snad néé ... " Měla jsem strach, že budeme dělat také zkoušku '! ruštiny, protože jsme ji pořád probírali, ačkoliv nám vždy řekli, že příští ročník už ji mít nebudeme . My už jsme si mysleli, že si s těma prstýnkoma budeme povídat rusky. Vůbec nevím, a zvlášť teď, k čemu to vlastně bylo. Když jsem přišlo no zkoušky, tak hodně mých spolužáků z toho bylo úplně vyřízených, pořád říkali ježíšmarjá, ježíšmarjá, já nic neumím, já jsem všechno zapomněl a takovýmto způsobem se nič i li. ~íkám to proto, že takovéhle stavy vůbec neznám. Já si věřím skoro vždycky, a i když nejsem příliš připravená, tok si říkám. že to nějak dopadne, a nikdy si nepřipustím, že by to mohlo také dopadnout špatně . Ale abych byla úplně upřímná, obavu ze zkoušky jsem snad neměla také proto, že mi to bylo, snad se to tak dá ř íct, dost jedno. Ne že bych v té době třeba myslela na olympiádu, to v žádném případě, něco tokového mě tehdy vůbec nenapadlo. Vždyť jsem sezónu začínala s výkonem 155 cm a to nebylo k ničemu. Teprve až v červenci, po těch 176 jsem začínala trochu věřit . A le jedno mi to bylo hlavně proto, že jsem přece jen měla možnost si zkoušku za několik měsíců zopakovat. A když jsem to udělala, tok jsem pochopitelně slavit nešla , ale šla jsem zoto trénovat. Dneska mi to všechno př i padá hroz ně jednoduché o vzpomínka na zkouš ~ ku sp (~ u mě vyvolá úsměv než nějokou " óžnější chvíli. Z ničeho se, myslím, nemá dělat věda o tedy oni z takovéhle zkoušky. A ze sportu samozřejmě také ne. P~IPRAVIL

lak

jsem se vyučila

PETR FELDSTEIN

ROZHOVOR

pod lavici

11

,

-c:t

>

o

..J

t-

a:

•

oA. J:

o a:

cť

..J

J: Q

S

:::l .J

VLEŽE JE SV~T JINAČI. Je ho vidět z perspektivy, která není ani ptačí ani žabí. Ale nejde jenom o pohled. Vleže se dá toky žít, jist, nudit se, nenávidět, a taky mit rád. Jenomže svět si běží po svých okolo dál.

•

Nebo se dá na ho? Nastavit mu do nosu?

něj

zavolat a zastavit aby si nabil

stoličku,

•

Zkuste se položit. Zkuste to, muset _ se položit. A potom to nenechat běžet jen tak okolo.

•

Možná to vyjde a bude z toho příběh. Možná bude i trochu podobný Kristýninu. Ale nejsou dva stejné příběhy. Snad jsou podobné, snad mu byl podobný i můj, v zlomku, v náladě, v zlomku nálad.

•

Jenže, je to důležité, v čem si jsou podobné? Není třeba daleko podstatnějši, v čem se liší? Nebo v čem se prave tenhle může podobat příběhům těch, kteří nikdy neleželi?

• •

A co když je nejpodstatnější to, co se odehrává v mezerách našich příběhů. L. R.

12

Podpis. razítko a tak dál, povídal doktor a zhasl světlo za mléčným sklem. Sklepal rentgeny a protáhl se. Podala mu přes rameno štůsek nálezů a on je p odpisoval kuličkovým perem a povídal k tomu, Rozh od ila to do dese~ , a ona řekla Jo a také se protáhla , luplo jí v zádech a dokt~r to. slyšel a řekl. Dala si bacha, nebo dopadne jako tamta. Tamta ležela hama deku.

na stopětadvacítce a

nodhazovalo si

no-

Sestra rozhodila nálezy po deskách , průklepy pozastrkolo do obálek k rentgenům . No jo -, povídal jiný doktor jiné se stře, - tohle mně je na draka . a zakoukof se do stotusu . Když mu sestra p ř in es la obálk u, přestal o dracích, a pak si na dvou rentgene ch udělal po straně a dole tužkou po d vou čárkách, a pak říkal primářo vi, Ložisko jsem vymezil tady těmi souřadn i cemi . natáčeli je proti o kn u. Tady v průsečíku, ř íkal. Jedenáctýý a dvanáctýý hrudníí. povídal primá ř , a ž na to íí stejně , jako to stálo už v nál e zu . Sestra př iš la na stopětodvacítku a povída la Kristě, Ty sis to ale rozkobrstalal, zaryla rukama pod matraci, Uhn i těma nohama. povídala . ale hned řekla. Počkej I, a vzala jí jedn u nohu po druhé. obejmula j i palcem a čtyřmi prsty nad kotníkem tam, co si vždyck y p ř ip ínal a náramek, když si pro sebe soukromě blbnula. a pomalu pomaloučku ji přenesla o ko u sek vejš, jako nějakej nitroglycerín , P ř i vizitě j sou postele jak po vyže hlení, Jako by do nich v noci lidský zadky nevyvrtaly důlky, myslí si v zadu promovan ý lékař, - jako by si nemuchlali pod hlavou polštá ř , když je bere ž!u<:n ík nebo led vi ny. Copak jsme stejně pitomí jako vojáci. kd\'[ éJh rabá vají a plejou píseček na generálský cestě a sami p ! eskakujou kaluže na svý obyčejný pěšině? Promovan ý lékař má pomalé zažívání. pořád ještě stra vuj e svůj posledn í vojenský rok .

Primář se optal. Nějaké otázky? Když došlo na něho. řekl ze svého místa vzadu. A ef vé? Primář kývl a staniční přečetla z des~k čtyřiašedesát jeden ·· adevadesát a p ri mář kývl. Těbůch. to jsou cifry. myslel si promovaný lékař a podíval se ta ky na postel.

Koukejte vypadnout. koukejte vypadnout. říkala si na pos teli Kristýna. v rádiu zpívá Halydej. vlezli do poloviny Halydeje. na zuzanu se laxík nechytí. a když Praha hr
co byl zaražený v polovině zad. se pomalu vytahuje. Už si zas myslí. Vypadněte. bolesti je už jen jako po špendlíku. jdou. kolíbají se jeden za druhým. taky špendlík vypadl . jenže rádio už učí školáky způsobnou písničku o no zuzanu se chytí pořádně jenom Praha. Vizito jde po chodbě. No vozíčkách drnkají hrnce s polední polívkou a vizito pořád kráčí po chodbě . Stočí kouknout. říká si promovaný. o samy mu jdou tokový slova. kráčet. o velebný. o odpovědnost. Kráčet znamená nechot houpat konce pláště při každém kroku. velebná je to pomalost. o to. že jsme bílí jako bledule. A odpovědnost?

Sestři.

povídal k staničn í . pučte mně ten balík. Koho chcete? zeptalo se. Jak to. koho? Říkal jsem balík. povídal lékař. Tumáte. řeklo. položilo mu paklík desek se statusy no ruce. jen si sebralo shora svůj blok s tužkou. A ještě řeklo. Počkejte. zahledala v balíčku o položilo jedny desky zprostřed ­ ka navrch. Podíval se no jméno no deskách o povídal. Jste teda náhodou vedle. Růženko. - když bylo devatenáct mně -. říkalo jen jako do vzduchu nad svou postelí to paní ze stopětadvacítky. co dostávalo no vedlejší posteli k obědu jenom vařený karfiól. - to jsme- jenže tohle není tvist. ale medyzon. řeklo do svého vzduchu Krista o zkoušelo nalít polívku ze špičky lžíce rovnou doprostřed jazyka . Polklo. o potom řeklo k vedlejší posteli. Ale já si to můžu dát pod deku. jestli chcete. Strčilo zuzanu pod deku o břinkání bítlsovských kytar i s praskáním nabaleným někde v jonosféře jí doráželo tence do levého ucho jen úzkou cestičkou. kterou si udělalo ze záhybu přikrývky. Paní nechalo hrudku nedojedeného karfiólu o zapnulo si no pravé ucho pražský šeptáček. Měl cukóní začít od první postele od prvních anamnéz o prvních nClcionálií. dát jednoduše ty vrchní desky zase tom. odkud je vytáhla staniční sestro . jenomže vzal ty vr-:h ní desky a začol číst vrchní nacionále a vrchní anamnézu. - - pacientka přenášelo do krámu z přilehlého skladu bedničku libanonských pomerančů. cca 25 kg. když tu - Obrátil list o podíval se. kdo to podepsal. Kudrnáč je blbec. Ale stejně četl dál. Bylo to pořád hovadsky vyrobená anamnézo. jako přecpanej amatérskej film. ve kterým se všecky koukají rovnou do objektivu. ale od kterýho se nedá kvůli něčemu utýct. třeba že se tom kouká do objektivu toky hezká holko. nebo že to věc. o který je slátanej ten film.

POVIDKA

pod lavici

13

přitlačí a

přilepí člověka k žřdli, aby seděl až do konce. Taková anamnéza k zblití, a přece, člověk podle ní dělá diagnózu a ještě nádavkem k tomu cítí pomeranče a vidí tu nedomrle oranžovou strupatou slupku právě toho jednoho jediného druhu.

Teď to ale docela vůbec nic nebolí, povídalo Kristýno sestře, ale ta říkala, To nevadí, a pomohla jí pomaloučku sednout a pomaloučku vstát, a vůbec nic nebolí, když stojí a za oknem skáče mokrej vrabec po mokrým plechu, když jí rovnají do postele prkna, když zastříkaná sanitka čeká p ř ed

vraty, až ji pustí na mokrou cestu . Nešpacíruj!. říkala sestra a dostlala postel. Důlek vprostředku zmizel , tlačí to do pot o do lopatek , ale jinak pořád vůbec nic I'tebolí . Zas jedna na prkně -, říká smečařko, - jasný plotny Léta hrávala ligu, ve čtyřiceti trénuje. - to jednou Jindro o já z tý její nahrávky ve vejšce a v záklonu - Je to hexnšus, za tři dny je po tom, omílá do svýho vzduchu paní vedle jako šeptáček . - začlo to po třetí holce - jasný plotny, poklepává smečařka na prkna ve své po- . steli . - za tři dny je po tom, šeptá paní do svého polštáře. Nemocniční vrabec povyskočil až na rám okna a ulít do deště .

Už jste to proštudoval?, poznal v telefonu staniční. Nahlouple se zeptal Co?, a honem řekl, Zrovna čtu . Máte s tím zajít k primářovi, povídalo, ale nedokončila větu, podle intonace čekal, co dál, byla malá pauzička, je nom na nadejchnutí, po ní řekla, - stačí ten status, co jste dočel.

To byla dokončená věta, místo tečky klapl telefon. Doprčic . Položil sluchátko a sebral všecky desky se stolu . Můžete zůstat, ukázal primář no bílou židli v koutě a zas ukázal, Poníí Plíj'/ová -, o ukázal na něho, - kolego - hm doktor Stehlík No čtvrté bílé židli sedí Kudrnáč , doktor bez hm, čeká, až mu diriqent dá pokyn. Vypadá na pozoun, ale když pr i má ř ukázal. byl spíš klárinet. - hloubkový snímek vyzradil hnisavé ložisko v oblosti vertebry jedenáct dvanáct hrudní Už to věděl přesně, je to esklárinet, co mečí v dechovkách, v anamnéze píše o pomerančích a tady mečí o spině a vertebrách, Eskudrnáč , o mluví a spondylitýdě a nelekejte se , paní. Koukne se po té paní no druhé židli, jak sedí. No jo , blbec. Hlásí se ze své židle jako obecňáček, který ví, jak l e nší popsat kočku, a pan řídící ho uklidňuje, až potom, ale hlásí se, protože ta paní má u sebe kolena a sahá si po krku. A potom primář řekne, - a koleqo Stehlík - , tak zkouší svou variaci po česku, a mluví a slyší se. A je to zase spíš klárinet, který chvilkami přefoukne.

Sudičkové v bílých pláštích odříkávají každý svoje. Něco z toho se musí zapamatovat. Jak to bude s jídlem pro Kristu . Ležet, hlavně ležet, pořád ležet. Vzpomněla si na svoje úterky večer a na pátky večer a na to, co řekne Bergrovi a co tomu řekne Bergr. Ležet Prosím - ?, řekla . Zarazil se ve vykládání, jako by nevěděl, odkud a co má zopakovat. ~ekl, Hlavně ležet na tvrdém Primář řekl, Dva třl měsíce na rovném A.. ten třetí řekl, Stav lůžek na oddělení nám nedovaluje blokavat . Myslela si, postel se strčí do rohu Jistě chápete, říkal, z naší strany Ano, povídala a myslela si, dva tři meslce je tolik nedělí a tolik úterý a pátků, co mu jen řekne na tolik úterý a pátků - tak zítra si ji převezete Ano, povídala. A myslela také na Kristu, a napadlo ji, že bude muset přestavět kuchyň kvůli úterým a pátkům. - a s námi budete v stálém kontaktu.

14

Ano, řekla a vstala . Vstala a promovaný se jí kouká na nohy. Pr i mář nakročí tři symbolické kroky, Kudrnáč se od své židle uklání, taky cípy pláště dělají úklonu jako prapory při hymně, také lékař se uklání a říká si, že anamnéza je blbá věc, protože bez ní by těm nohám hádal třicet . Dveře sé zavřely a primář se otoč i l a odsekl , Učte se kontrolovat. ládné protažené í. Kontroluje si obličejo v é svaly i erector trunci, i když neví, zač ten nos, že se koukal po nohách, nebo se tvářil k těm dvěma až třem měsícům. Můžete si to zase vz íít -, šťouchl primář do desek, těšíí mě, že jaksi soukromě, navííc Dlouhé í vyběhlo do špičky a připomnělo mu zdlouhavé zažívání. Co kdyby připažil ruce ke švům a houkl Sloužím lidu. Ale má se pod kontrolou, sebral desky, cípy se uklonily, když za sebou zavíral, viděl ty dva sedět při vědecké konzultaci. Sel po chodbě a z výklenku za ním zavolala, Pane doktore, tak se chůze změn i la na těch pár kroků v kráčení, než se obrátili . Kontroloval se, nedivol se na nohy a řekl, prosím, paní Plívová. Když se ho zeptaja, Je to vážný?, řekl, Jo, když se zeptala, Moc, tak odpověděl. Dost, a když potom udělala pauzu, povídal, aby nebyla pauzo , - dřív to bylo riziko, ale když zabere antibiotikum - o hlavně to chce klid - - o samo se nezvedat - - - o dejte jí udělat u truhláře - -, o to už viděl, že sice mluví jiným hlasem o jinou češtinou než primář nebo Kudrnáč, ale že ožvýkává stejnou slámu, a že se teda osvědčuje a dozrává pro novou pochvalu, pro celou hroznou řadu nepřetržitých pochval. Tak se no ni podival, viděl , že to je brožka s červeným koněm, co si potahuje no krku, a řekl, Koukněte, paní Plívová, když bude ležet, tak to může bejt dobrý. A podíval se na ni o no červeného koně a řekl, A nejdřív ze všeho si sežeňte ty truhláře . Nepřelejzej, my tě přendáme, řekla sestro. Tok si lehla rovně no posteli. nechalo je odhodit deku, a pak se koukala no nohy, jak jí vylézají z krátkých nohavic pyžamo. Je to možný za deset dní dočista ztratit lejtka? Narovnala se ještě víc, přitlačilo nohy k prostěradlu, pod manžetami krátkvch nohavic se rozplácla lýtka do šířky, hnus, takový široký lejtka. Tak zase trochu polevila, až byly akorát. Paní s šeptáčkem leží naznok, zavírá oči a usíná, taky slyšela o těch dvou až t ř ech měsících a teď tedy nekouká a jako usíná. Za deset dnů se začnou ztrácet lejtka, myslí si Krista, za dva měsíce je po leitkách , jediný blbý jsou ty leitka . Na tw i st by měly zhubnout, říkal loni Tomik . kecal, sáhla si. vždyckv kecal, je to fuk, tlustý nebo tenký, jsou spíš hadrový než tenký. Lehátko no gumových kolečkách při rejdovali k posteli . Pojďte dál , říká sestro . Ahoj. mámo, říká Krista . Ahoj. povídá máma a rovná věci do kufříku. Ještě zuzanu, mámo, říká Krista. Nebo já si ji ponesu, povídá a cvakne knofl íčkem . Tak jí potom zuzano hrálo v ruce, když ji přendali na lehátko, i když s ním vykroužili protitroikovej paraorof vzad. a potom dopředu, a hrála , když smečařka volala, Ahoj , přiď potom někdy na volej!, a ona řeklo pro všecky, Tak ahoj. a hrála na chodbě, když iel vozejček ve vlnovkách jako elektrický autíčka na matějský, ale nebylo žádný jiný, do kterýho by vrazil, a pořád, když potkali nejmladšího doktora a zrovna vzlykal Boby Sólo, a on řekl, si radši Olympik, a hrála i Až když nastartovali S jakejmapak slza

Mámo Jde za vymyslet jen spadne -I Naklánějí nosítka vidí Krista pod sebo pem, a potom až máma ji přidržuje nahoru. může

Jenom troubo, říká soniťák, o druhý říká, Copak tohle, poni. tohle je živá, ale mrtvej se vám překuluje při každým nahnutí -. A první řek, No mrtvoly s sebou nosím vždycky špagát. Aspoň no chvilku ji popadne chuť něco udělat, sešoupnout se do kolen rovnou před brejlemo toho doleního, no kterého vidí, jestli by ho to nějak pomátlo, jestli by mu to udělalo něco s rukama, nebo třeba jenom kolem brejlí. Něco udělat. Krémová sanitka jela bez houkání, přijelo, jako když při­ vezou chleba nebo sanu, vyndali nosítka a vůbec nikdo nešel po tý chcíplý ulici . Pustit po schodech prázdnou konzervu, všecky dveře by se otevřely, do toho chcíplýho schodiště, všecky by se museli koukat. Ale otevřeli by kvůli tý konzervě. Cvakla knoflíkem o zuzano začala vykřikovat po schodech nahoru i dolů Textil pro vás, textil pro vás, jaro se blíží, pulty obchodů rozkvetly sterými - cvaklo knoflíkem, ale stočilo to, u Nejedlých se dole otevřely dveře a toky Marto nahoře otevřelo dveře .

Tok kom s tim, pani, povídal saniťák v předsíni. Počkejte, prosím vás, řekla máma a provlíkla se kolem nosítek o kolem Kristiny hlavy a kolem její ruky . Saniťák řek, Tok Toníčku pohov, o postavil nosítka no zem. Hlavo o ruka se propadly najednou o půl metru níž. Z pokoje se vyhrnulo světlo jako z jeviště, no kterém se má začít hrát. To chce couvnout, povídal jeden. Zvedli ji, skříň se srovnanými kufry se Kristě zakymácelo nad hlavou, Bacha, Ton í čku!, skříň se zastavilo, Eště centík, eště - eště půl, stop!, skříň stojí nakřivo, jako když se ve filmu zastaví strom při podání. A teď pijánko, Toníčku!, skříně a kufry se točí v pomalém kolotoči, skříně a dveře, Marta, skříň, jenom saniťák je oevnej jako kůň na kolotoči . A - stop!, povídal ten vzadu místo zvonce a kůň se zastavil proti světlejm dveřím . A kupředu levá, povídal ten vzadu. Prosím vás, počkejte -, řekla zase mátna, - bude to dost tvrdý? Tok ji zase spustili na zem jako bednu nebo pytel s ořechy, pro který se musí udělat ve skladu místo, a šli za mámou světlýma dveřma do pokoje. Hele, já bych tě přičísla, povídala Marto Príma, řekla Krista, zkusíme učesat pytel s vořechama , a nadzdvíhla se na loktech . Co blbneš s vořechama?, řeklo Marta. Marti!, zovolala máma z pokoje. Já tě pak přičísnu, řeklo Marto . Príma, řeklo Krista. leželo rovnou proti světlým dveřím, první vysokoúhlé kino v čéeseser, zvýšené vstupné za mimořádně zvýšený obraz . To by nešlo, paní. říkal doktorsky v předklonu a houpal celou svou rukou od lokte až do konečku prstů no ustlané posteli pod oknem. Rozhlédl se a hned jak viděl kufřík, pře­ stal se rozhlížet. Pár takovejchhle krabic Marti!, zavolalo máma do předsíně. Zase jsou v předsíni jenom věci. Nosítka jsou věc , nosítka i s ní dohromady jsou jedno složená věc, jako gramorádio nebo mořská panna, jsou věc, která překáží, kufr se musí sundat se skříně a pak ještě podat přes věc nosítka, v tomhle jsou boty, a v tomhle cucky o hadry co-kdyby-se-jednou-ho dily, Bacha, mámo, povídá Marta, je to úplnej hrom!, Jak to mluvíš, říká mámo a přebírá kufr oběma rukama nad nosítky, je to mámin papír, líbsbrífy, kinorevý z války, hledáme hvěz­ dičky do českého filmu a Zarah leander, saniťák cpe kufr se Zarah leander pod drátěnku, zkouší postel rukou od lokte až k prstům, a když se už nehoupe, říká, Je to vano, jen se to musí drobánko slehnout. Potom to zkouší mámo, o taky brejlatej, a ten říká, Jenže takhle se to všechno hnedka rozjede, co není svázaný, tak se rozjede. A říká, neměla byste špagát, paničko? Šňůry bylo škoda, tak ten první vytáhl ten svůj špagát o tím jeho špagátem svázali všecky kufry dohromady. A potom šli zase k věcem do předsíně . . No nosítkách zbylo z věcí deko se zuzanou, ale Krista stála v pyžam.u u skříně o za dveřmi dobublávalo vodo, několikrát si sykla a přestala. Máma zacloumalo hO krku červeným ko-

něm a nevoholenej Toníček povídal, Takový fórky - !. o brejlatej řek, - - ste nevidělo ty blbý schody? Kerý, řekla Krista a lehlo si pomaloučku na nosítka k zuzaně.

Morta se opřela o pelest, dívala se na Kristu o přilizovala si konec rezových vlasů, aby jí držely pod bradu . Potom vyplivla pramínek a povídala, Ty, to byla trha . V zádech vrtal červotoč . Jo?, řekla . Fakt, povídalo Marto, mámu to stálo va dvacku víc . Sedla si na kraj postele a řekla, Já bych tě teda přičíslo. V zádech to vrtalo jako malej červotoč . Martu někdy chytne dobro č innej záchvot, kousek Bílý paní s andělskýma křídla ma, záchvat přejde polehoučku sám od sebe, bez injekce, při který se ti doktor kouká no deku pod bradou. Podívala se no Martu. Príma, píšu ti bod i bez učesání , řeklo.

No Martu se dalo dívat jako no barevný kino. Pod zrzavou kleopatrou zčervenala vztekem, šmik, prolínačko , z kleQpatry zas kouká Bílá pan í, kouká jako svatej ze skleněnýha obrázku po Plívovic babičce . Je prošpikovanej šípa ma, od každýho šípu teče červená kapka. Nebo třeba jo, povídala Krista, umíš uplíst cop? Smik , v televizi zabírají holku, co se směje Šterclovi. Marta se směje, až o sebe vrzají kufry. To je žrádlo, řekla, když se trochu dosmála, klasickej frk jak vod Tomika. Od koho?, řekla Krista. Jak to mluvíš, povídala máma ode dveří, a necumlej si ty vlasy! Od koho!, řekla Krista. A ty se učeš, řeklo máma a přistrčila Kristýně pudřenku se zrcátkem. Viděla se v něm jen po kouskách a řeklo . To je zrcátko nohou by. No vod Tomiko parád, řekla Marto. To jste přece nemusela, říká máma . Kdyby se jenom muselo, říká Nejedlá o dosedne no oři­ strčenou židli. Lidle jsou připravené pro návštěvy. Sedí o kouká po tvářích o po rukách a po dece, jako by hledalo červotoče . Tohle ji posilní-. Děkuju, říká Krista. - úplně čerstvý, krásně se šlehaly, říká Nejedlá a k mámě, - vy nekupujete vejce no Vinohradech? Seděla s pěšinkou vprostředku o čekalo, až Krista donese hnědou čepičku na jazyk. No?, řekla, - kakao je holandský, vy kupujete naše, poni Plívová? Děkuju, položilo Krista lžičku na talířek. Potom si pod dekou stáhla kabátek přes okraj kalhot. Stejně se jí zdálo, že vidí až skrz kůži. Hlavně musej bejt čerstvý - . Poplácala ji po tváři, aby si taky sáhlo. Nashledanou, řekla Krista. Nashledanou, řekly mámo o Marto . To ji posilní, řekla Nejedlá . Fakt, jako návštěvo, řekla Markéto . Všecky, co to vědí, řekl Gusto . Všecky?, kouklo Krista na tři židle pro návštěvy . - co mohli, řeklo Markéto. Berte si, řeklo mámo z předsíně . Vzalo si Kája, Markéto a Gusto a přišlo si vzít i Marto. Gusta byl předkloněnei o kousal nad otevřenou dlaní. Potom ji zavřel a strčil do kapsy. Když ji vytahovol, podíval se no hodinky. Je půl šestý, řekla Krista. Markéta vstalo a Gusta řek, Seď I Seděli, jako by čas stál podle černýho budíka na Kájině bílým triku . Všecky, co mohli. Dívala se no tři prázdné židle. Bylo tady spousty místa pro čtvrtQu. Když chceš, tak můžeš, povídal Tomik, - ou -, povídalo Sko~iI po větvi, bylo suchá, rozlámal ji o ještě zadupal.

15

Praskala. Au, povídal po ní. Au, au ; poknikával po ní, šel napřed a zbytkem klacku se tloukl do nohy. Šla za n ím, hnědý list se napíchl na kramflek. Když chceš -, otočil se proti ní a odhodil klacek do listí. Dívala se na žid le . Tři nebo čtyři. Jedna je něco jinýho. Otevřeným oknem se vyvětrával vzduch . Máma p ři šla a za vřela.

Zuzana chraptí. Mámo, ty baterky! Co?, řekla máma z předsín ě . Na shledanou, "řekla a p r ostrčila orazítkovaný paragón ok é nkem . Narovnala ohnuté růžky na deseti korunách , srovnala je všecky oravskou přeh radou na vrch, ještě se sluchátke m v ruce se rozhlédla k pultům, pak vytočila dvě tři šest, čtyř k u nedotočila, stiskla knoflíček na vidlici, terčík se vrátil ke svým číslům, ve sluchátku se zase rozpípal oznamovací tón . Truh láři - truhlá ř i - - hleda la v seznamu, viz d ružstva, u pultu dopsaly bloček, odtrhly, ukázaly sm ěr em k pokladně, rámy, údržba , provozovny, drží sluchátko ramenem , za uchem jí houká tón, Nash ledanou , drží prst př i tlačený na vyhledaném řádku, bere pod sklem podstrčený lístek, po šest ém č í sle vyzván í tón volno. Ano, Plívová, ř í ká a čeká . Aspoň ty prkna, říká . Nejdřív aspoň ty prkna, povídá a poslouchá, - a prosím vás, v půl jedenáctý odcházím - v půl - - A ještě si vzpomněla a k ř ik l a do sluchátka Haló, ale už do p rázdna . Přeškrtla na lístku truhlá ře a obrátila se k okýnku. Na desce před ním se posunuly ruce s paragóny. Přebíhá tužkou nad čísli c emi, pánev třináct padesát, smetáček, korunu padesát zpátky. Nashledanou , Nashledanou . Sluchátko je ještě vlažné od ruky i od ucha, d v ě, tř i , šest, čekala, nejdřív se ozvalo auto, musel jet dva metry okolo, potom, když bylo ve sluchátko i trochu místa pro hlas, ř ekl, Ta xi Pa ve l ská. Řekla, Není t am Bergr? Sluchátko bralo zvuky z ulice, pozna la z těch zvuků, které se do něho volně hrnuly, že je na štaflu, potom slyšela Na!, potom zm izely všecky ty zvuky okolo, protože vždycky při­ krývá mluvítko rukou a mlu ví do d l aně . Nevím , ře k la , dnes se nedá ještě vůbec n ic vědět. Poslouchala a d ívala se k okénku, u pu l tů bylo prázdno, d ěvčata se bavila po třech, op řená o pulty s nádobím, řekla, už netrpělivá , šlo akorát o ten dnešek . . Slyšela , že ve sluchátku zase přejelo ko lem aut~ , věděla, že už sundal ruku z mluvítka, proto řekla , Tak teda jenom na chvíli . Podle toho , ja k to zně l o blízko, startoval as i ta xí k, co byl na řadě . Řek l a, Ty taky, a položila sluchátko. Když se hnula , '" rzaly kufry. Jak slunce couvalo, strkala za ním nohy, a to vždycky zavrzaly kufry. Když hra j ou starej šlágr o slunečnici, píská · si šeptem kousek melodie toho vykopávkovýho šlágru . Slu n ečnice otáčí hlavu a ona postrkuje nohy a kufr sk ří pe. Slunce svítí jenom někdy. Než p řejde zrak, couvne slunce o t ř i r,ebo o šest nebo o sedum p rstů . Jak vi dí přes hlavu a v koutě oken kus mraku , hádá, kolik bude trvat prstů. Jestli tě op ravdu položejí, ř íka l a smeča řk a, tak cvič aspoň nohy. Je blbý šlapat na kole, když ležíš. Nebo chod it vleže po špičkách. Jako namazat se saharou a dělat na plovce vzpě­ rače s prázdnejma rukama a krouti t se, aby slunce dělalo odlesky. Nech toho, vyjela na Tom i ka. Nervičky, povídal a strč i l jí ruku před oči, jak na ní poskakovaly svaly pod na maštěnou kůží . Obrátila se k vodě a řekla, Kulturísti jsou stejně teplý . Uhnula pozdě a plácnutí namaštěnou rukou bolelo. Nemů­ že si vzpomenout, jestli už tenkrát v létě zna l a červotoče . Teprv půl pátý. Svítí ještě nad hlavu , ale nohou se dá slunce dosáhnout teprv čtvrt metru ve vzduchu - juj. fujuj , červi hnusný Nechala prkennou nohu nataženou ve vzduchu, teprv když slunce opusti lo poslední mal íček, viděla, že se drží na obou stranách za matraci, že má spocené dlaně a krk a tvá ř e, pomaličku stáhla nohu, deset čísel, patu - je to úleva , ležet docela celá na posteli. . Čer vi jsou zase mírný. Z tak mírnejch červů, se musejí rodit motýlové. Kdyby se obrátila na břicho, tak už by teď třeba na zádech seděl motejl. Žlutej nebo červenej . Nebo

16

žlutej s červeným. Šimral by žlutýma nebo červenýma k říd la­ ma . Jenomže se nemůže obrátit na b ři cho, protože by červi zdivočeli.

Blbost, z červu nejsou žádný motejlové, motejlové jsou z housenek, na zádech ji nemůže šimrat žádnej motejl. Ale co kdo ví, co může motejl. Jako lon i zrovna v p rvn í bedně na podzi m. Sundala první řadu a tam ležel p ři plácnutej k dvěma pomerančům , jako na zádech . VypQdal mrtvej. od jednoho pomeranče šel oddělat, mě l žlutý a červený křídlo, ale k druhýmu byl přilepenej. zůstalo po něm kus křídla, a pořád bylo na tom oranžovým trochu žlutý a trochu červený, byl to úplně mrtvej motejl. Někdo si koupí marockej pomeranč a myslí. kdoví od čeho jsou žlutý a červený fleky. Slunce už vůbec nesvítí na postel. Ale pořád svít í do toho okna za n í, proj de si pokojem a zase odejde druhým oknem ven, někam na ulici . Projde přes roh pokoje jako skrz nějakou pasáž. Projde a nic z něho nezůstane. Potom viděla, jak jí zasvítilo na mal íček, slabě , ale zasvítilo, a zase se sunulo zpátky a odpočítávalo prsty na noze. Ja ko v malý cvokárně ne bo na divadle, kde mů že slunce chodit sem a zase tam. Nebo neprojít celý druh ým o k nem a kousek si z ů stat v po koj i. Potom zas přišel mra k a byla Jenom zase postel na kufrech pod dvěma okny v rohu . Na desce ležely čtyři paragóny, čísla byla od čtyř různých lepí z n ich jed iný součet. - a deset je stop ě tasedmdesát, a d vacet pět Ještě se nahnu I k okýnku, Prosím vás, kde je porculán? Na d ruhým patře , řekla. Ještě na druhý patro, vzpomně l a si. Odhadla situaci před pulty, dva přebírají šárku, u kamen to potrvá, u příborů se začíná psát, už to nestihne. Tak zas j en telefon. Máte?, ptá se. Odměřuje si rukou rozměry. Takové, do kterého se vejde celý obličej . Tak to, to mi schovejte, říká . Odškrtla na lístku zrcátko. Ještě zbývá nep řeškrtnutá knížka . Na desce leží zase ty čtyři paragóny. Máte to špatně sečtený, paní. Znova slepuje součet, ani nemusí sáhnout na kalkulačku , říká , Promi ň te, a vrací deset korun. Vytáhl peně ž enku, zastrkuje do ní bankovku oravskou p ř e ­ hradou navrch a říká té další ve frontě, To je zaj ímavý, vždycky se sp letou pro sebe . pultů,

V p ředs í ni se rozsvítilo . Chyti la porcelánovou mísu za držadlo a strčila ji do tmy za postel. Poslouchala, ale neslyšela žádné hlasy, tak za volala, Mami! Jo, řekla máma, otevřela d v eře a udělala stínového panáka proti před síňové skř í n i. Proč si nerozsvítíš -, zůstala viset hlasem někde tak vpro středku věty, právě jako stála vprastředku mezi světlem a stínem, potom udělala krok do pokoje o rozsvítila . Musíme ti sem dát lampu . Pak řekla, Nikdo tu ne byl -?, a potom, jako kdyby to nebyla řekla, Nikdo nezvonil? Kdoby, povídalo Kristýna a zeptala se, Mámo, sehnalas? Jo vidíš, řekla máma a šla do předsíně a přinesla taš ku a zahrabala v ní. Krista vzala zuzanu, vyndala ji z pouzdra a vytřepala ba terky. Tumáš, řekla máma a podala j í zrcátko. Teda mámo -, uděla l a Krista. Co?, otoči l a se máma. Nastrči l a k ní na dlani vyt řepané sta ré baterky. Vid íš, řekla máma a vyndala z tašky ještě knížku s vybledlým h ř betem. Teda mámo - , udělala Krista , nacpala ty staré zase do zuzany a pustila j i, jak šla nejsilněji. Za slaboučkým pišt ěn í m nejspíš h rá l džez. Vypnula ji a řekla, Máma šla a zha V urovnaném úplná tma, světlo z světlá uprostřed .

An i v p ředsíni nen v kuchyni je žluté. řekla , že nejsou. Zhasn i, povídala ke stropu. Zhasni, tma.

Tma v předsíni byla najednou černá a hlas.y v daleku se utopily. Tmy z minulosti, tmy ze vzpomínek, tmy zahrabaný, tmy starý víc než půl roku, odbytý a zbytečný a protivný. Cerná tma teď vedle a daleký ticho vedle vyvolává duchy. lidle uprostřed pokoje je připravená pro návštěvy. Spíš?, povídala Marta. Ne, řekla. Můžu rozsvít it, jo? Co je, řekla Krista. Nic, hodila šusťák na postel. - třeba bych něco porazila . Zula se a ze skříňky vytahala peřiny na gauč. Potom si sedla na židli pro návštěvy a zeptala se, Von tady byl? Tam, ukázala Krista. No a? Nic, pak zase šel, povídala Krista. Marta si kartáčovala vlasy přes ruku, aby se pěkně točily pod ·bradu. A za jak dlouho? Jako v úterý, řekla. Můžu zhasnout?, povídalo Marto . Zach rula se v dece o chrula se ještě chvíli, jako kd yž si pes zadupává nejlepší důlek. Jaký to je, ležet celej den?, zeptala se potom. Jako celej den, řeklo Krista . Potom ji začalo něco pomalu napadat. Byla jsi v Merkuru?, řekla až za chví li. Co - Bylo to nejdřív rozespalé co. Potom se na gauči načepejřilo ticho. Né -, řekla potom Marta nerozespale. S kým, řeklo Krista. Jak to s kým? S kým, řekla Krista a poslouchala. Vevnitř i venku za okny bylo ticho, ale ticho, do kterého svítí aspoň jedno pouliční lampa, není tak hluchý. Nedělá tokový .hlucho v uších. Potom i huhlání do polštáře řve. - protože máš vzteka, huhlalo Marto. Co?, zaječelo to K ri stě. Máš, strašnýho vzteklýho -, řekla Marta. Já?, řekla. Já?, já?, říkalo . si. Hmátla rukou vedle postele, šátrala nejdřív po židli, po zuz·aně, knížce a po zrcátku, potom noh mátla porcelánové držadlo, chňapla po něm, chytla ho a držela, držela - držela - Načepejřený ticho pomalu schlíplo. Povolilo prsty o potom držadla pustila. Tmy zahrabaný a zbytečný. Dobrý den, Dobrý den, řekli Kristě truhláři, jak prošli po sobě zo dveřmi jako no orloji. Bilo deset. No jo - otočil se starší zpátky k mámě do předsíně. Móma udělalo ve dveřích apoštola . - takhle se to nedá oni zprubnout. Já bych si přelezlo, povídalo Kristýna. Nikom, zdvíhla mámo ruce a rozbilo hru no orloj. To pude i bez fórků, povídal Kristě. Poodhodila deku, vz·al ji zezadu pod rameny jako bagr, cítila čtyři - prsty pod paží, no ramenou dlaně, vlevo' a vpravo viděla polce s nehty krátkými úplně do rovna . Tak Adolf, ty nohy I. povídalo zastavil bagrování. Mladší až teď odhod il deku ještě o kus dál o chytil ji u kotníků, dva tlustý měkký náramky, jako když se n<J plovce blbne. Pod kolenama -, říkal starší. Pokrčilo nohy o koleno vylezlo z nohavice . Pomalu, pane Vencl, pov ídal Adolf, když ji skládali no gauč .

Nemůžeš unýst oni nohy?

Počkej, podsunulo jí mámo polštář o ještě než přes ni rozhodilo deku, stáhlo jí nohavici přes koleno. Argentýnský

jabka v hermetickým bolení. Postel už byl<J úplně vykuchaná . Z předsíně leze dřevo i s vůní, metr vodorovnýho dřeva, pak svislej Adolf v texaskách a koženkový bundě, o zase metr vodorovnýho dřevo i s vůní. Odhodili koberec a rozložili se s hoblíkem po podlaze. Pokoj se rozvoněl hoblovaným dřevem. Hobliny odlétají až k židli pro návštěvy.

Já už budu pomalu muset -, říká móma nad hoblinam' Jdi si mámo, říká Kristo . Mámo ještě postává a sebere několik kousků, které doplachtily na srolovaný koberec. Má jich najednou plnov dl·aii, svíjejí se, točí a kroutí jako hnízdo háďat. A to druhý -?, říká máma k truhlářům a pouští hrst prstýnků do hromady k ostatním . Starší si sedl na paty. Bude -, řekl. - bude jako z tuzexu. Žádnýmu se nechce říct šibenice, myslí si Kristýno. si pohladil dřevo přes léta i dva. Pustil Venclovi vedle ruky matraci, druhou šoupl z druhého konce, před třet í musel uhnout. Holka na gauči povídala, Já počkám tady. To pude i bez fórků, povídal Vencl. Udělal uzly a prostěradlo se napnulo od rohů . Já počkám tady, řekla . Jestli nechcete -, nevěděl, jestli chce nebo nechce, protože na takový holce na gauči v dece nic nepoznáš. Co by nechtěla -, řekl Vencl a chystal si ruce, - nakonec všecky chtěj Já bych ji vzal sám, skočil mu do toho. Ty si chyť svoje nohy! Obešel gau č a odhodil dolejšek deky. Měla zatnutý p rsty a lejtka přit i sknutý, že sotva dostal ruce pod kolena. Koukl se po Venclovi a po jeho prstech. Měl prsty jinde, prouťas vyžranej, jinýmu by jednu střih, nebo řek, nadýchl se a povídal, Vopatrně, pane Vencl. Přehmát a řek, Drž si svý nohy, Adolf. Strčil ruce pod kolena a cítil, že lýtka povolily. a

Počkej, řekl Vencl a ještě přitlačil shora. To by uneslo

To přece svedeš sám, povídal Vencl, takhle 'no·.vejšku , tak hle dopředu - tak • Na tako vý ruce zaklap dveře docela potichu. O zadní pelest cvaká metr, nejdřív dole, potom výš. Zvedlo bradu do výšky a d ívala se na hořejšek pelesti. Vprostředku vylezl konec metru , potom kaštanová patka, nos a celá hlava, maňáskový divadlo. Kašpárek řek, Stopětadvacet. Potom jí napřáhl ruku s metrem rovnou nad- hlavu a povídal. Natáhněte ještě ty ruce. Zapnula nejhořejší knoflík a ještě se přikrylo pod bradu. Potom předpažila . Momentík -, řekl a zase zmizel za pelestí, a když se vynořil, povídal, - stopadesát - vosumatřicet Voní vám bunda , řekla . Viděla ho obráceně a tak nepoznala, jak se vlastně tváří. Vzpomínala, jaká j e to vůně. Řekla, Víte, že nemůžu poznat, po čem voní? Jako koženka, né?, čuchl si k rukávu . Počkejte -, zavřela oči, - počkejte Očuchal si i límec. Řekla, Ukažte! Přitáhla si jeho rukáv až k nosu a zase zavřela oči . Jako mandle - rozkousaný mandle - a nějaká z nich bude hořká .

Taky si přivoněl. ale nic neříkal. Stál vedle kupky hoblin, šněrovadlo na levé botě mělo dlouhánský konec, který se do ní schoval. To byste p ř ed chvílí neřek, že vám budu čuchat k rukávu. Př i lízl si patku . Před chvílí né! Rozhlíd se, nechal židli a sedl si na kufr, o jak se na ni podíval, řekl si, - sto padesát - vosumatřicet -, a podíval se ještě nad ni a načáral si to do bločku . Dlouhá tkanička se vinulo po podlaze jako zápalná šň ů ra. Adolf se moc lidí nemenuje, řekla. Dneska vůbec žádnej, řekl a čmá ral si po papíru pravý úhly. Takže jste jedinej Vůbec žádnej -, zarazil tužku. Venclovi lezou krkem lid i s patkou. Vykroutil oko šikmo k patce a ještě na ni ukázal tužkou. Tak proč mu ji nosíte?, zeptala se. Zkoušela si ho před ­ stavit s šešulí nebo s ha vlem . Koukl se na ni. Mám si dát trávník, že nějakej blbec někdy nosi I patku? Takže když nejste Adolf -, řekla.

17

Čáral si do bloku o počítal, ten vingl z hranolků šest no čty ři, o šprajc by stacil slabší, obhlid ji nahoře, může dělat kilo, vzpomínal, kolik osi vážily nohy, hořejšek jí nes Vencl.

kolik to ale když

- tok se nejmenujete, do řekla. Co?, koukl se od bloku o narovnal si patku . Jako by se povytáhla, ale to jen trochu sešoupla deku, až teď zas vidí, jakej nes Vencl hořej šek , a tok teda kouká nad okraj deky jako přes ohrádku. Dvě dětský bábovičky. Já -V, prodloužil si dívání o řekl , - teda skoro nemenuju . Kraj deky se sešoup ještě níž a už nebyl ani jako ohrádka pro ty bábovičky. Polklo povídal. Já se neměl vohlidnout. Polkl o povídal, To je vo jednou, zařvou na vás Ado -. teď už povídal úplně bez polykání, - o v tom virválu se slyší Jardo, voni jsou v tom tři písmeno stejný. ~eklo si to potichu pro sebe a viděl, jak řekla dvakrát á o á o nahlos povídala. A jó -I a zase v tom bylo á o ó. A pak neřeklo nic nahlas ani pro sebe potichu a jemu začaly překážet v ruce bloček a tužka. a tak si pro ni honem dokresloval šibenici. ~ekla mu do toho, To jste sl ov nebo mír. Byl by řek. ale koukl po ní a měla deku přitťlženou znova až pod brodu. a toky ruce schovaný. Tok neřek a vstal s kufrů o povídal , že by ty kufry moh uklidit. Jak rozvazoval uzly, bylo mu hloupý ticho a povídal. To je konopnej špagát. A ono řeklo. To byl no mrtvoly. Věděl. že pro kluka je vždycky blbý, když před holkou nepozná. jestli je něco fakt nebo psina . Věděl. že je to pro něho blbý. a přilízl si dlaní patku. Nakonec si zavázal tkaničku na levý botě a potom zabouchl dveře . A zase to bylo tokový tichý zabouchnutí. Truhláři umějí zabouchávat dve ře . Počítalo. jak dlouho to trvá do přízemí, a ke vratům, o jestli už jde po chodníku . Zkoušela si představovat kroky no schodech, a otvírání dveří, a kroky no chodníku. Kdyby se podívalo z okna. musel by po něm jít. Podívat se z tohohle okno, musel by po něm jít. No ulici se rozhrčelo motorko, motárko před domem nebo fialovej skútr, mezi spoustou lidma jde černá bundo, ale nikdo necejtí hořký rozkousaný mandle . . Mít skleněnou zeď. o vidět dolů, nebo bejt Marťon a mít oči na prstech o překouknout zeď i pelest. nebo mít aspoň malej zemskej sen. ve kterým se lítá. Motárka začolo vrnět jako před odjezdem, natáhla ruku do výšky. dlaň o prsty, bezmocnej prstovej radar. Nad rukou s prsty je strop, na šedivém stropě obdélník světlého stínu. Zrcadlový stín. Popadlo zrcátko. No ulici před domem vrn í motorka před odjezdem, nen í v dosahu zrcadlového radaru . Radar vidí ulici. ulice je prázdná. bez lidí, chcíplá ulice. Motorko se rozjela, do obrazu vprostředku ulice vje l zelenej skútr, na zadním sedadle nikdo nesedí, ani rovně ani bokem . hází se na r,ěm jenom brašno . Koženková bunda se hrbí nad řidítky . pod černou bundou se špulí půlměsíc v modrých texaskách. Když se ztratil za rohem , sklopila periskop. ulice. rám okno. pelest, obličej . Co se culíš. náno. řekla si. Pampa rampa rampampam. zpívala si Marto s hlavou zeleného svetru a poškubávala nohama. Dělej, myslela si Krista . Pampa rampa - , rezavá ofina lezla ze svetru, rolovaci límec přes nos p řeruš i l rytmus, - rampam pam. rovnalo si límec pod brodu. Vystřel, vystřel , vypadn i, myslela si Krista v Martině rytmu . Sedm hrábnutí h řebenem do vlasů, jedna otázka Kris, nemám po zádech vlasy? snížila se na bobek p řed postelí. - jedna odpověď. Sedum zrzavejch!. jedno vyjetá nadávečko Zmije. zmije I - bude jedno za mávnutí. jedno zabouchnutí, šlus. Pordón, ještě jedna nová taneční dobročinná vložko Nechceš eště něco vynýst? Plav, řeklo Krista . - Jedno za mávnutí, jedno zabouchnutí, šl us. uvnitř

18

Zrcadlo periskop je nová hračka. Nebo ' zbraň? Hračko nebo ,zbraň ve: zkušebním provozu. Všecko. co ukazuje za pel~stl ? za ramem okna. je zasažený. Všecko. co ukazuje z ulice. Je její osobní jevišťátko. J~no.mže ulice je prázdná a jeviště je jenom jako připra­ veny. z,; se ~a něm možná někdy něco bude hrát. co se n:pozna n<;pr~d podle kulis . Teprv až přijdou lidi a ty budou nejak obleceny a budou něco dělat. Na !eviš~ě vlezla zrzavá pal ice. je to jen zkouška. zrcadlo ve zku~e~nlm provozu. Jde si tak. po vobrubě. aby nenechala v~ dlazb: kra,mflek. Nikdo ji nepích a utíká . pořád po obrube. zkouska Je tedy bez zlTuku. tam dole je slyšet z dálky autobus. Mohla by pohnout zrcadlem. viděla by. jak zaběhla zo ~oh. ale vyměřuje jeviště. rám okna je jako rampa a vzadu

je ko~ec. kdo ~řes něj pfejde. už nehraje. Aspoň v týhle hře. co ma na zkousku ta kovy pravidlo. Po.!om jt;. chodník prázdnej a potom jde odzadu Nejedlá s dvema slfovkama až k rampě. nejdřív přijdou nohy a naposled odejde dopředu hlava . U~ice na jevišti je podobná ulici doopravdy. Vede stejně odpredu dozadu o odzadu dopředu. lidi utíkají stejně k autobusu do~adu . a .od ně~o vlečou tašky dopředu . Odpředu dozadu ma stejnej prostredek. rigol. kterej zůstal. když v zimě praskl v~do~o? ~enomže rigol nevede odzadu dopředu a není teda ste1..neJ. je jenom podobnej, Vede stejně od kandelábru k ohrade. ale není stejnej. protože kandelábr je napravo a ohrada vlevo. Všecko a .~šec~y, t~ p~e~?dí. kandelábr. drogeri i a ohradu . Mart? se pn utlkanl preclsne levačkou. brašnu to hodí na dru~y rame~o. a patku zleva dopravo. jen Nejedlá zůstane neprehozena. Co to máte v levý ruce. paní Nejedlá? - Cibuli - A co v pravý? - Cibuli. Kouzelný přehazovací zrcadlo . Jako každý obyčejný v rámu z bakelit~:. j?ko k~ždý ob~čejný vzadu popsaný a potištěný . ~rc?dlo !~,"act kra! osmn,act. té zet el osumdesát. šest set ctyncet tn. es em ce dvanact padesát. Obyčejný přehazovací zrcadlo. Nashledanou. Nashledanou . Narovnala ohnuté růžky na desetikorunách. oravská přehrada navrch. Truhláři - truhláři -. hledala v seznamu. Ano. Plívová -. říká. - ano. šibenici . Do telefonu a bez Kristýny říká šibenice . Bere paragón ~?dstrčený pod sklo. - a tři dvacet nazpět _ A neslo by to dnv? - Ano. zavolám. Baterky. knížka. truhláři. Skrtla na lístku truhláře. Sluchátko je ještě vlažné. dvě. tři. šest - nejdřív se ozvalo auto. pak bylo ve sluchátku místo pro hlas. Taxi Pavelská. Zuzana slaboučce piští. za pištěním možná hraje dechovka . Hm .!ata. hm - kapky cákají do kna. letí šikmo. cák. teče rovne po•. skle dol~. K?yž nato~í zrcátko. letí rovně. cak. teče po s~l: slkmo. Ulice je na strani. domy jako v Píze. ohrada se kacl . - hm tato. hm tato UIi:e s k~pce. u~ce rovně. ulice s kopce. ulice do kopce. z~len5l dodavka. pred drogerií podupává na místě valčík. prebehnout mezI autem a drogerií není lehký. s balíkem tři kroky nahoru. tři kroky dolů. tři kroky - hm tato . hm tá. Za.pištěním. se možná mluví. Potom rara rá. rara rá . Kaluže se prestaly prelejvat na valčík . Deštníky se nehoděj k polce Začala se koukat rovnou nahoru na strop. . Potom se chvíli koukala na židli pro návštěvy. .Pak se koukala zase na strop. Koukala se. až začal pomalu mizet. V předsíni se rozsvítilo. Chytila porcelánové držadlo. Žádné hlasy. Zavola l a Ma mi! Máma udělala · stínového panáka . Rekla. Nikdo tu nebyl - ? Nikdo. povídala a zeptala se. Mámo. sehnalas? Jo vidíš. řekla máma a šla do předsíně. Tyhle se můžou vyhodit. řekla Krista . Zuzana vykládala nahlas a bez pištění jak se člověk naučil mluvit. •

Chyť se mě kolem krku. řekla máma. Užívalas?

~bejr~ula ji kolem, krku. propletla si prsty. zaklínila palc~ .

Jerab mama se zveda. ruce se natahují _ To mám dlouhý tenký ruce. myslí si Kristýna. má máminu hlavu docela u svojí. máma se jí dívá přes rameno rukama kolem ní natřásá polštář. • .

Dobrý a pomaličku. ř í ká máma. Její ruce jeřáb a máma j i pomalu a rovně ukládají. Člověk se už naučil mluvit a Matuška uhání na d ivokých koních.

jeřáb

V pokoji je od lucerny namodrolá tma. v předsíni se vystří­ dává tma do žluta a tma úplně černá. zuzana hraje docela tenoučkou hudbou. hudba je dost silná . aby nebylo slyšet žádné zvuky a žádné hlasy za zdí. židle se nijak zvlášť nesvětlá, prostě stojí ve tmě jako gauč nebo skříňka na peřiny nebo stůl nebo skříň. Voní druhé jablko. které nesnědla . Můžu rozsvítit? povídala Marta. Sedla si na postel. Von tady byl? Byl. řekla Krista. No a? Jako v pátek. řekla . Tady? začuchala Marta. Bylo cítit druhé jablko. Pašovanej. ukázala ke kuchyni. Proč vlastně pašovanej. myslela si. Marto začuchalo jako ke kuchyni. Tak já zhasnu. řekla Marta za chvíli. Zach rula se v důlku . Nechala ji v důlku . Mohla se zeptat. ale n zeptala se. 7 Dneska ji nechala v jejím důlku . Ulice za pelestí je prozkoumaná. Když neprší a nehraje zuzana. je kolem čtvrt na deset slyšet traktor. Přijede zezadu zleva z ulice. která je napravo. valník za ním přejede zadním kolem roh chodníku. jede po levý straně ulice jako v anglickým filmu. každý kolo vlítne do rigolu. železo nadskočí. Nebo nadskočí cihly. Nebo pytle nadskočí. Vrata ohrady se zavřou. kouří se a svačí na tom. co se přivezlo minulej den. Pak se ještě obědvá. Ve dvě se vyjede s tím. co se přivezlo před čtyřma dny. Stropnice nadskočí. nebo cihly. nebo trámy. zadní kolo přejede přes roh chodníku. Při zprávách v jedenáct přijede exportní pošťáckej tudor s řízením na pravý straně. levý kolo zastaví nad kanálem. hop hop s pytlem. beránku. otřes se. ještě herdo do oranžovýho boku schránky. nová zná mka s hodinou. hop hop s pytlem. při předpovědi počasí mizí tudor pod rampou . Taky v drogerii se pozná. kdy přivezou zboží. Ne v deset patnáct nebo v třináct čtyřicet. ale jak Opočenskej vybíhá před krám. Pak napíše na tabuli levou rukou odprava tiskací X I T. nikdo nejde kolem. aby se zastavil a čet. a stejně je za čtvrt hodiny fronta. Ženský vykládají volnýma levačkamo. jako třetí vyjde nepřehozená Nejedlá. Kluci namalujou křídou čáru na zem. srovnají se u n í předníma kolama a vyjedou . Ten. co se k ní vrátí prvn í. je vítěz.

Tohle není vůbec žádnej děj. To všecko jsou jenom pohyblivý kulisy. Pampo rampa -. rezavá kleopatra leze z fialovýho svetru. fia l ovej límec přeruší rytmus. rompam pam. rovná si cípy po ramenou. Hrábnutí hřebenem Kris. nemám po zádech vlasy? Sedum zrzavejch. Zmijezmije. - ještě malá vložka Nechceš ještě něco -? Kam jdeš? řekla Krista . - se neví. stáčela si koneček vlasů pod bradu. - asi do voddycháče .

-

za mávnutí. zabouchnutí. šlus .

Středa. Zuzana tvrdí od rána. že je středa patnáctého. středa je oddycháč. středa je morožennoje. príma středa je horská dráha nebo lochneska. každá středa je levý křídlo. středa je - byla - bejvala - bejvávala - může bejt Středa je dobrýtro. sněz si to hned. chyť se kolem krku, v jedenáct hop hop s pytlem, snězsitovjednu. slunce skrz dvě okna. porculánový držadlo. světlo v předsíni. nezhasnutý světlo v předsíni. chyť se mě kolem krku. já teda zhasnu Čtvrtek je dobrýtro -, snězsito -. pátek je -, sobota Vysunula periskop . Zmeškalo. Mezi kandelábrem a ohradou je prázdno. desky eternitu dnes už odvezli. tix dneska nedošel. kluci odjeli do jinejch ulic. Jenom vedle drogerie spadl další kousek římsy. Leží na chodníku rozprsklej •. jako když se takhle roztáhnou ruce a nohy. ..

Odškrtla rendlík osmnáct, pánev dvanáct, konvice - dvě a osum a šest - Nemáte čtyřicet halířů? - Děkuji. a pět je padesát.

19

Sluchátko je ještě vlažné. Prosím. doktora Kudrnáče - ano, Košťátko deset a šest a sedum - Děkuji - nashledanou - Haló, dobrý den, Plívová. - Plí - vo - vá. Ano Plívová. - Jen že jsem měla - Ano, normálně. - Ano, jí Ano, taky normálně. - Děkuji, tak ležet. Okolo pultů chodí lidi, bloumají po kastrólech, motají se s paragóny, zastavují se, přepočítávají, vracejí se pro hrnce, kastróly a lopatky, bloumají, motají se. - dvě tři šest - Pavelská - Bergr? Je na ritu. počkám -

V Krumlově mají otáčivý hlediště. Je to jedno hlediště a kolem samý jeviště. Zmáčknout knoflík a postel by se pomalu otočila. Pelest by byla stejná, ale rampa by byl rám druhýho okna . Jeviště by bylo široký, ale mělký, jenom co je šířka ulice, jenom mezi rampou a tím, kde končí naproti chodník u domu. Postel stojí na čtyřech nohách a nemá knoflík. Ale za druhým oknem je druhý jeviště, kde se může hrát hlavní děj, když je první prázdný. Natahuje ruku se zrcadlem, ale vidí jenom šikmej dům a kus šikmýho kandelábru . Natahuje ruku se zrcadlem a vidí ještě o kousek víc šikmýho kandelábru a šikmý dveře do domu, odkud šikmo vychází šikmá hlava. Natahuje se celá se zrcadlem - fuj, červi červotoči fuj Celá se zpotila. Leží jako kus rozplácnutý římsy, červi se rychle mírněj, za chvíli by se mohl vylíhnout motejl. Stejně se nelíhne z červů. Leží jako rozplácnutej motej I a pomalu osychá. Zazvonění zaryčf v předsíni. jako by kladívko tlouklo rovnou do zad, červotoči, vstávejte! Jenom zamžourali a zase usnuli, ticho v předsíni je červotočí ukolébavka. Počítá něco na čekání přede dveřmi, pak si představuie obyčejné průměrné kroky na schodech, devět, odpočívadlo u Nejedlých, schody V předsíni zaryčí zazvonění jako ze zálohy, zaskočení čer­ votoči se vylekaj í, fuj, červotoči červiví! Odpočítává čekán í přede dveřmi, průměrné kroky, teď by mohly bouchnout dveře v průjezdu - Bouchly dveře v prů­ jezdu . Dohmatá k zrcátku, druhé jeviště je třináctá komnata, jestli půjde ulicí nahoru, nikdy v celým životě se nedoví, kdo teď v půl jedenáctý převrátil ticho v předsíni, třeba nikdy v životě. Když půjde dolů, přijde do známejch kulis a zahraje svou roli nebo štěka v nějakým nemožným kuse. Ulice dolů je prázdná , neběží nikdo k autobusu, protože odjel před pěti minutama, a nikdo nejde od něho, protože přijede až za dvanáct, děti nejdou ze školy, protože jsou právě ve škole, poštovní tudor vybírá schránky ještě někde v ulicích, co končí do ztracena v polích nebo ve starý cihel ně, nikomu nedošlo mejdlo ani petrolej ani úhledně sliso ný vložky, vůbec nikdo teď nepotřebuje tuhle ulici. Tak teda nikdy v celým životě. Zrzavá kleopatra se natřásá nad rozepnutou blůzkou. Marta si zapíná knoflík za knoflíkem, nedělá pampa rampa a las se odspodu rozpíná . Kris, puč mně svůj žlutej - Kris Nešel by ti k pleti. povídala . Nejde ti k pleti, povídá Tomik. Před samým koncem . Kdy už vůbec nic nejde k pleti. Hele, puč, než ti vyjde z módy. A už si ho tahó přes hlavu, hlava je venku a rampampuje si. Tak jo, řekne . Možná je to malej, pomalej otrávenej šíp, myslí si. Sedm hrábnutí a na bobku, Kris, nemám po zádech vlasy? Ale jó, sedum zrzavejch, řekla a čekala repliku. V předsíni se rozklnikal zvonek. Stejnej zvonek, co ryčí, když je sama. Úplně nová taneční vložka. Kterej blbec, říká Marta : Je doma Kristýnka?, povídá se v předsíni. A jó, povídá se ve dveřích z oředsíně. Ahoj, Kristýnko, povídá . Blažena Vášová, a Dobrý den, povídá soudruh ze správy. . Ahoj, Kristýnko, povídá Blažena, my jsme tě přišli Na shledanou, ahoj, zamávala Marta, zabouchnutí, šlus. To jste hodný, bere si Krista marockej pomeranč a kočičky s jehličím. Jestli nejsem blbá, tak je to dvaadvacet deka, myslí si. Ty si tady ležíš a my tam celej den tó -, říká Blažena a mlčí soudruh, - už přišel salát, takovej vyhnanej - a vokurky takový ti Kdo to všechno tahá, říká Krista.

20

To víš, Kristýnko -, povídá Blažena a soudruh říká, My vám všichni přejeme, soudružko Moc vám děkuju -, říká Krista. Chudinko, povídá Blažena, někdy je tě tam tak krásně venků -, a naklání s~ ze židle až k ní a šeptá u ucha, A to si ani vodskočit nemůžeš - tak krásně venků -, loučí se Blažena . Stačí jenom zabouchnout, povídá Krista . Odpočítala devět pomalejch kroků, odpočívadlo, devět schodů, bouchnou dveře . Nebouchly, každýmu nebouchnou. Vzala pomeranč a poč ítala, tři padesát, kočičky tři, čtyři­ krát tramvaj, dvakrát sem a tam . Vzala pomeranč a podívala se, jestli nemá aspoň z druhý strany červenej a žlutej flek . V předsíni světlo. Porcelánové držadlo, žádné hlasy. Mami! Stínový panák se ptá, Nikdo tu nebyl? Byl, řekla. Máma na sebe · akorát rozsvítila, aby bylo vidět, že se lekla. Potom se leknutí vytrácelo, až řekla, To jsou hodný, že přišli.

Protože nebylo úterý ani pátek, nechalo máma v před­ síni světlo o v kuchyni tmu a sedla si k posteli. A potom říkalo popořádku, Vidíš, tu lampu!, Užívalas? o Chyť se mě kolem krku!, a Snědlas to v jednu?, o Je něco v rádiu? V půl jedenáctý někdo zvonil, řekla Krista . Dveře z předsíně maličko vrzly. Co nerozsvítíš, řekla Martě. Vidím, povídala. Svlékalo se potmě, kabát, svetr, sukni. Řekla jí, Nikdo tu nebyl Je středa, né, řekla Marta a zalezlo do důlku. Malej, pomalej. otrávenej, škodolibej šíp.

V devět osmnáct je slyšet traktor, valník přejede dvěma koly roh chodníku, no rigolu nadskočí tvárnice. Za zavřenými vraty se svačí na včerejších trámech. No zuzanu se chytí jenom Praha, křísí už pochovaný šlágry. Simonka zhasíná lampijóny, ani Opočenskej dnes nevybíhá před krám, - nepřišel -, zpívá zuzana. Chytá ten couravej rytmus, brouká spolu druhý - nepři­ šel -, cvakne knoflíčkem, - ráád, dozpívává ještě zuzano, při pomalejších písničkách se vždycky zrychluje, načisto obráceně než lidi, co zpívají po hokeji Kde domov můj. Slunce svítí zepředu a zestrany na kočičky, když rozemne o rozkouše jehličí, voní to jak u Kunratic, Páni, vona žere stromy, zakvílel Tomik, No, sbírej. házeli po ní šiško ma, házelo je zpátky, Auau, já si přehodila sval. V kočičkách je prach, když se přejede prstem. udělá se obláček prachu. Zuzana učí školáky způsobnou jarní písničku, cvaklo knoflíkem. Bylo na klíč, říkal Petr na založené stopětasedmdesáté stránce. Vy jste neviděl ten žebřík v zahradě?, optalo se Helena s výsměchem. Neviděl. odvětil Petr. Heleno se vyklonilo z okno, na sté osmdesáté stránce a v deset hodin osum minut nebyl na zahradě žádnej žebřík. Devět minut po desátý je úplný ticho. Půl minuty, minutu je úplný ticho. Blíž jsou hodinky slyšet; když je nechá za knížkou až na konci židle, neslyší nic. Nechala ručičku doběhl)out na nulu, zavřelo oči a počítá jednadvacet, dvaadvacet, - ,třiadvacet, - čtyřiadvacet, - Když otevřelo oči, dobíhala ručička na nulu. Tak nechala ručičku běžet minutu zas až k nule a zavřela oči o srovnala se na posteH do rovna, hlavně počítat a nemyslet na nic. jinýho, - sedumdesát tři, - sedumdesát čtyři, - na nic jinýho, aby se nepopletla, - stotřicet pět, stotřicet šest -, žádný ovoce nebo ořechy nebo zvonění, jenom čísla, - osumset šedesát - osumset šedesát pět Podívala se, do vteřin, zase se zryc Mohlo by znova va počítat. Nebo nebo cajdák, ktere no konci . A ryčet nebo kl Ulice je chcíplá vteřinová je lía nul tvárnice.

Minutu před tři čtvrtě jde Nejedlá s taška ma. Projde pod rompou a ručička je zase na nule. V průjezdě bouchly dveře. V průjezdě zase bouchly dveře, polkne a začne odpočítá­ vat průměrné kroky do schodů, odpočívadlo, devět schodů. Přidala pár vteřin na rozdíl mezi průměrnýma a pomalý.ma. A na hledání dveří, Už nebylo na co přidat minuty. Pošťáckej tudor zastavil nad kanálem, hophop s pytlem, bouchnutí do oronžovýho, haphop do vozu. Odjel na druhý jeviště, kom nevidl. Prázdná židle stojí uprostřed pokoje. Pampo rampo rampam pam, zpívá si Marta o kouká do knížky. Ty nikom nepudeH Ne - é -, říká Marto, - zejtra vopáčko -, a mrsk, pře­ hodí se z břicho na zádo o noho opřená o koleno kope do vejšky. Tohle by šlo, říká si Kristýno o přitáhne jednu nohu, o o koleno opře druhou o kope si do vejšky. Cvič aspoň nohy, říkalo smečařko. Mraveniště v zádech spí. Takovejch blbejch vitamínů, říká Marto a mrskne sebou zase zpátky no břicho. Tok si aspoň vyměnilo nohy . Marto kouká do knížky, kouká no druhou stranu, vlasy dě­ lojí záclonu . Vzalo potichu ' zrcátko. Vedle drogerie zametají římsu o křídou napsali no dům velkýl R O Z O P. R, Z a P jsou obrácený. Víš, že je v kvasnicích nákej py-ri-do-xín?, povídá Marto. Strhlo zrcátko dolů o schovalo ho za faldem no dece. Né, řeklo.

Nechceš něco pomoct?, vystrčilo se z vlasů . Né, řeklo Krista. V předsíni zazvonil zvonek. Normálně, ani neryčel, oni neklinkota!. Ale rozbušil se jí v hlavě o v nohách o v rukách . Kterej blbec, řeklo Marto o slezlo z gauče. Srovnalo se pod dekou jak před vizitou. Toky v krku buší o v žaludku. Prej ti nese šibenici, řeklo Marto o vpustilo ho z předsíně. Dobrý den, řekl, já přines tu šibenici. Ahoj, řeklo srovnaná pod dekou, řeklo docela dobře no to bušení v krku o všude, - tohle je ségro. Dobrý den, řekl. Mladší, řeklo Marto o sebralo si knížku z gauče . Dívalo se, jak se s tím rozložil po podlaze, texasky se no kolenou napnuly, jiná látko by prasklo . To jsou pravý lewisky, že jó, nahnula se Marto až k nadpisu vzadu. Vodprejskni, myslí si Krista o řekne, Vona se musí učit. 2e to jsou lewisky?, řeklo Marta . Popotáhl si bundu o řekl, Jó o ohlídl se po Martě. Tok vidíš, povídalo Marto o norovnala se . Dneska bez Vencla?, řeklo Krista, aby nemuselo zavykat a aby se otočil. Ušklíb se no ni od okroje postele o rozrovnal si no koberec šrouby. Ani jedno šněrovadlo mu dnes nevylézalo z boty. Jedno šibenice za tejden, čtyři za měsíc -, řeklo Krista o zas se vyhnulo zavykání. Já tu byl včéra, řekl. To jsi byl - Slovo ulítne o v krku se jí nanovo rozbuší. Ohlídlo se ke gauči o začalo větu znova. V půl jedenáctý? Jo vy se znáte?, řeklo Marto . Bzzz, hučelo zadní pelest o rezonovaly prkno pod ní. Uhnulo hlavou, jako by ji opravdu mohl provrtat. Uhnulo jen trochu hlavou o viděl ji z takovýho filmovýho úhlu, koneček copu se jí šmrncá po krku. A zrzavá ségro vobíhá jako sputník. Bzííí, projel vrtáček pelestí. Piliny, řeklo o otřepalo si cop. Zkusil, jak projde šroub o znova nasadil kolovrátek vedle . A jede se, řekl, bzzz, uhnulo hlavou na druhou stranu. Ségro se zvedlo o šlo ven . Točil kolovrátkem pomaleji, nahnu I se přes pelest o šeptal jí nad čelem, Zejtra to pfijdu dodělat - jo? - zejtra?, o vrtal dál kvůli zvuku. Naklonil se ještě víc, aby dostol ucho co nejblíž. Zejtra -?, šeptalo. Ségro přišlQ o lehlo si no kanape. Přitlačil no kolovrátek, bzííí, vrtáček projel pelestí.

Potopil se za pelest a vrtá dole. Bzzz, bzučí pelest i prkno pod ní, všude jako by byli mravenci , mírný, lehký, molí mravenci, ne jako ty ze zad. . Pilinky tancujou po polstáři, ani do nich nemusí dejchat. Marta si doš la pro jabko, kouše ho na gauči, hlavou sem. Zejtra je čtvrtek, čtvrtek není pravidelnej jako úterý nebo pátek nebo sobota. Nebo bude mít no pátek nový vopáčko. Mírný mravenci zalezli, pilinky tancujou jen na fouknutí . Nad zadní pelestí vylejzá dřevěná obludo . Natáhnout ruce, řekl. Marto přestalo kousat.. Natáhlo ruce o tok povystrčil šibenici o kousek výš o přitáhl šrouby. To je žrádlo, řeklo Marto a ukouslo si. Uč se svý vitamíny, řeklo Kristýno o spustilo ruce dolů . Zkusil zacloumat sloupkem. Hodilo to celou pelestí, ale trámek se oni nehnul. Príma , pohladil šibeničku po venclovs~u.

Bylo na žluto a do hladka lokovaná . Trčelo nad očima půlilo jí strop. Srovnal si šroubováky o pilníky do brašny, a udělal no ni třikrát obličej. Jenom zepředu o jenom koutka ma. Potom řek nahlas, Tak zejtra by se to dodělalo. Seš zejtra doma?, řekla Martě . Zej-tra?, točila si Marta ohryzkem za stopku.

o

No vidíš, pěkný, říká máma a klade jí vedle zrcátka novou knížku s vybledlým hřbetem o vynáší nádobí. Zej tra to' dodělají, říká za ní Krista. Dodělá, říká Marta , když jsou samy. Ale já přijdu až v pět, vrací se napůl máma . Já votevřu , říká Marta, jim. Zrzavá hlava prolízá modrobílým svetrem. Její žlutej zarovnalo dospodu o vytáhlo její modrobílej. Nechceš můj žlutej?, říká Krista. Malej dobromyslnej šíp. Zmijezmije. Počkej no narážku, řeklo . No co? Stáčí si zrzavé konečky pod brodu a rovná ofinu nad obočím. Tobě je dočista fuk, že jdu?, povídalo za chvíli. Dočista fuk . A kom jdu?, řekla. Dočista fuk. Stouplo si před postel v jejím svetru a vybírala zrzavý vlasy ze zelenýho hřebenu. Mrcho, mlčelo Krista, mrcho jedna ségrovská. Přičísnout nechceš? brnkala no zelenej hřeben. Vod tebe, jó, řeklo. Hele, úplně dočista fuk, žejo, povídala Marto . Plov, mrcho, řeklo jí. Ryčí o klinká . Srovnalo se pod dekou . Připaž i lo, aby nebylo vidět dýchání. No konečně, povídá Marto v předsíni, Růženka čeká. Pustilo ho do pokoje, za mávnutí, zabouchnutí, '. šl us. Co má s jakou Růženkou?, řekl, rozložil brašnu o vyndal hrazdičku už i s oběma lanky. Od levé boty se vinul po podlaze doutnák. Blbne, řekla K~ista. No jo, ale s Růženkou?, držel hrazdu o druhou dlaní si přihladil patku. Blbne, princi, řeklo Krista . Zhasni! . Může říct slunci, Zhasni? Svítí dál. Tok sviť! Sviť si! Úplně žlutá a bílá tmo . A trochu hořkejch mandli.

Slunce svítilo zezadu a kolem šibenice o skrz hrazdu . Chytilo se jí o povytÓhla výš. Zrcátko ukazuje prodloužený jeviště.

Ohlídni se, myslí s.i; oh lídni se, sugeruje přes zrcadlo , ohlídni se, i když houby víš, že se no tebe můžu koukat. Jede pořád dál, třebas nemusí pospíchat, protože jemu se zeleným skútrem neujede žádnej autobus . Slunce svítí rovnou zezadu . Natočilo zrcadlo o po ulici se rozběhlo prasátko. Hon í ho o ono ji utíká z obrazu. Potom má v zrcadle i jeho, i skútr, i prasátko. Už ho dohnalo, přeběhlo po džínsách i po bundě, už skoro vyjel z obrazu, teď ho předběhlo po chodníku, doběhlo ke zdi, vyšplhalo se no ni. . Poohlídl se.

21

Sklopila zrcátko. ulice. rám okna. pelest Včera nesvíti lo slunce. met~i kus šedé omítky a

Traktor přivez cihly. z chodníku zaz asfaltu křídovej start a cíl. při­ vezli petrolej. hop hop s pytlem. k autobusu od autobusu. fronta na petrolej. k autobusu od autobusu. Když nesvítí slunce. je to film. Dneska svítí slunce. Dopoledne svítí ze strany. Jde odrážet na strop. na stěnu. na žlutou šibenici. šibenice obmalovává stín ~av ,strop . Jde odrážet na hrazdu i s ; dvěma lanky, když do ni stouchne. houpe se na stropě trojúhelník ze tří stínů. Může ho odrazit za sebe do ulice, třeba přejede po valníku nebo se zastaví ve frontě, ale nemůže ho vidět. Vidí jenorr: kus modrýho. Když je odpoledne a svítí za ní. může ro pustit na ulici a může ho vidět na ulicí. Nakládají železo. přeběhne jim pod nohama a po rukách. zastaví se a d ívají se pod nohy a po rukách. Nebo skáče po ulicí. kterl:l by byla úplně prazdnó . Nebo blikne Nejedlý přes obl i Č~j. ta udělá dva jinačí kroky a dívá se. odkud . ' , Když svítí odpoledne slunce. je to divadl~ . Př i filmu se může třeba křičet, ale kdy ž běží . tak běž í pořád stejně dál. Divadlo by potom nebylo stejný, třeba jenom dva jinačí kroky. nebo t řeba jenom jiný ohl ídnutí. ale ne stejný. Je odpoledne a svítí slunce. Šli od autobusu . blikla jim jen tak přes oči a jeden šlápnu I vedle chodníku. Doktor Kudrnáč? - Plívová - Ano, normáině - taky tak ležet. Halohaló Počkala, ale nic. Tři padesát nazpět. bloumají. vracejí se, odcházejí. Oravské přehrady s ohrnutým i růžky. - dvě. tři, šest - .M ísto pro hlas, Pavelská . normálně -

Po zádech vlasy. sedum zrwvejch. zmijezmije. Bouchnutí, šlus. Protáhla se a rozhoupala hrazdu . Protáhla se a čekala, co červi. Červi nic. jenom mravenci . Chytla se hrazdy a vytáhla se, malej ruční jeřáb. jeřábek . A ruce taky, říkala smečařka. Vytáhla se. Leží jako převrženej pytel s ořecha ma. Ještě jedno vytáhnutí. Rozsypanej pytel s vořechama. V předsíni zaryčel zvonek. Kladívko tluče do zad. Jeden probuzenej červ, potom hejno mravenců, pak jeden zabloudilej mravenec. A zvon v žaludku a zvon v hlavě . Počítá čekání za dveřmi , devět průměrnejch kroků no schodech. odpočívadlo, devět . ~ají sev ot,~íra.t domovní dveře a otevírají se dveře z před ­ sine .. Ve skvlre Je patka. ve větší škvíře obě oči. ve dve ř ích celeJ i s bundou. Jak to. zloději? povídala a zvon buši l. Zkusila aspoň připažit.

Zavřel dveře potichu jako truhlář a řek, ' Takovej zámek ti votevřu

prstem. Tak co zvoníš? řekla . Spotřebovala na to všechen vzduch v plících . Jasný, ne?, k'l epl se prstem do čela. Ukaž. čuchla si k rukávu a nadejchla hořký mandle. Čerstvě vyp i lovanej klíč řeže a tlačí mezi prstama. Takovejch klíčů navíc, myslí si. Světlo v předsíni, ale žádné hlasy. Mami! Nikdo tu nebyl? - jednadvacet - dvaadvacet - třiadvacet - ne víc, než tři vteřiny pauzy. Kdoby, řekla . Trochu se přitáhni. povídala máma. ~ap.olov~c vis! na . hrazdě: máma jí za zády načechrává polstar. Uz nehl potreba davat hlavy vedle sebe. Můžu rozsvítit?, říká Marta. Tak ti ď. vrací modrobílý svetr do Kristiny skříně. Von tady byl? f':lo byl, řekla Krista. Měla by říct, Byli. Mohla by zazvonit, BylI'. Ale na zvon se nikdo neptá. Mluví se o tmě v předsíni. ~ekla, Byl. Tady?, ptá se Marta. Proč tady? Ták -. řekla Marta.

22

Sobotní dobrýtro - dobrýtro - snězsitohned - sobotní přitáhnise - snězsitovjednu - sobotní takjájdu. Dneska nebude slunce. Nemáš něco na čtení? Už máš všecko přečtený?, řekla máma . Všecko se dá domyslet. řekla, protože se žebřík t ř icet stránek před koncem našel. Máma se podívala na hodinky, Zejtra ti dám starý Ki na. Záchrannej pás kinorevý. Dovedla mámu od rámu okna až za roh k autobusu . Pak bloumá sama po ulici. Po kroji chodníku. aby kramflek nezůstal mezi kostka ma, pozor. teď do jízdní dráhy. z římsy se odlupuje šedivá slupka, hop přes rigol, na kraj chodníku, tady zastavit, přední kolo u kanálu, jedenáct nula nula, ještě počkat. ještě můj dopis. děkuju - ale proč dopis? kolem kandelábru až k rampě . Ještě se p řehoupne na druhý chodník a prochází se kolem ohrady, ale myslí přece na psaní. kdyby se někomu psal dopis. Nebo takovej dopis vůbec . Někomu by byl každej dopis jinej, každýmu člověku každej jenom o malinkým kousku. Takovej dopis vůbec by byl i o tom. co někdo nechce vědět a co někdo nebo nikdo nesmí vědět. Takovej dopis by nebyl dopis. protože by nebyl nikomu. ani sobě. Nač by. se házel do schránky. co se vybírá v jedenáct nula nula při předpovědi počasí. ' - už od večera prší -. říká zuzana ženským hlasem. - prší -. povídá mužský, - co když uváznou - Cvakla knoflíkem šlo to už dvakrát. ' Bez slunce je šedivo. Bez slunc ~ se nedá vykřesat žlutá tma . Ně.kdy se nedá nic vyvolat. Zastavuje dech, zastavuje ho az k zalknutí. až k nevydržení. A vyvolává si vůni. Pak nadechne jenom vůni pokoje, jestli je to vůně. Vydechne a otevře oči. Bez slunce není žlutá tma . Přece jenom vylezlo slunce. Jeden mrak zůstal stát a druhej jako když o kus uteče a mezi nimi začalo svítit. Svítilo ze strany a tak šlo pustit jenom na strop nebo na šibenicí nebo na dům přes uli,ei. přes druhý jeviště . Tak objíždí obdélníkem na šířku anebo na výšku stěny a kouty. Když položí na zrcadlo prsty. odrazí se prsty na stropě, taková dlouhá ruka až na strop. Když zvedne ruku. objeví se na stropě dvě. tichý tleskání jednou rukou. Všechno je v!: stínu na stropě dvojatě, dva nože. dva hřebeny. dvě pudrenky. Pudřenka leží na zrcadle a ve světlém nebi na stropě pluje v úplňku tmavý měsíc . Otevře pudřenku a kulatým zrcátkem pošle na strop svět­ lej měsíc. Cestuje po tmavým a ještě zesvětlá ve světlém obdélníku. Zavře tmavej měsíc - otevře - světlej měsíc, zavře . otevře - Světlý obdélník i měsíc slábnou. zrcátko i zrcadlo se zamžívá růžovým prachem, je na prstech a na pyžamu a na pokrývce a poletuje ve vzduchu. Stáhla ho kapesníkem ze zrcadla a taky z kulatého Zrcátka. Zrcadlo ukazuje ulicí, na jejím konci přejíždí valník oběma koly přes kraj chodníku. Taky zrcátko ukazuje ulici. Ne celou, jenom kus jeviště jako divadelní kukátko. Traktor jede k rigolu. • Vzala i do druhé ruky zrcadlo. nahmátla slunce a vede ho po fasádě domů až dolů na chodník a k rigolu. Mrak se rozběhl za druhým. Trámky na valníku nadskoč i ly už ve filmu.

- dvě, tři, šest. taxi Pavelská . Není tam Bergr?, řekla . Sluchátko bralo zvuky z ulice. je na druhém konci. protože Mám, řekla, na s nádobJm. Dřív ne se směrem k oknům To budou ale obě d píše paragón. Bylo startoval taxík, co Jestli mně ho zvál Není mně moc dl pěstí.

Moc ne, řekla - dvaadvacet

že

pohyb, jak asi přemejšlí, jestli přebarvit anorak nebo zrzavou kleopatru. . Já si vemu kulicha, vzdává se Marta konečků pod bradou a celé záclony kolem hlavy. Smotala je do levé ruky a z černé čepice čouhá jenom ofina. Máma přišla a povídá, Bude ti v tom horko, v dubnu Tam ti fičí, řekla Marta, a na skútru fičí Marta přetrhla větu vejpůl. Jako když obě nalítnou na stejnej kandelábr. Stejnej anorak zase na stejným skútru. Modrej nešel vůbec k fialovýmu skútru, tak si vzalo ten oranžovej, došel jim jeden modrej o jeden oranžovej, když vyjeli, jako když ulít papoušek. Kčertu se starým papouškem. Jestli nebude pršet, řeklo mámo . Nebude, když fičí, řekla Marto. Jestli mně ho zválíš -!, řeklo ta.ky Kristýno. Po dvakrát devíti skocích přišlo bouchnutí dveří o pak če­ kalo vrnění o vrčení skútru . Ale mlčel, nebyl tady, nestál no jejich starým pradávným místě, kom nevidí, půlrok osi není dávno. Marto přešlo o převrtěla sama ten kus viditelný ulice ve svejch džínsách o svým kulichu o v jejím ze všeho nejjasnějším siloňáku a samo zahnula za roh do neviditelný ulice. K zeleným u by šel toky líp než modrej, myslelo si. Budu se česat, řeklo, když ji máma viděla za zrcadlem, a dalo se do levého copu. Nebylo zelí kyselý?, bralo mámo talíř, chtělo to víc cukru, užívalas? Nemáš něco na čtení?, řeklo Krista. Jo vidíš. Nejtěžší kufr je rozloženej v předsíni, sametová Zarah leander, namaštěnej Tarzán ze žlutejch lázní, Zorro' cení osmačtyřicet zubů, o Modlo je cení. o nějakej Piel, narvane! do vycpanýho pruhovanýho sáčka. všecky jsou přerovna­ ný z předsíně no postel. Nalakovaný vlasy o nalakovaný oči o zuby nalakovaný o natočený nakloněný hlavy o nadejchnutý plíce. A zase nalokovaný vlasy o zuby o svaly nadejchnutý plíce. A zase natočený o nakloněný a nalakovaný. Velký Adiny o Marikky. a Roberti o mrňavý A . K. o P. J. o l. B .• co se chtějí dostat z předposlední stránky. Nepomačkej mi to. říká máma, když nese okolo lux. Protože je lux puštěnej, může říct. Nepomačkám. jsou z prken o nalakovaný. Nepomaž mně to, řekne mámo. když jí přinese kousek. Kousek je v neděli věneček nebo ruládo nebo čokoládová špičko. Sní ho. protože se kousek v neděli jí. No vidíš, řekne mámo o odnese talířek. Jako lidi vypadají vlastně jenom ty. co blbnou. Nemají nadejchnutý plíce, někdy jako když mojí spíš břicho než plíce, o v obličeji dlouhej nebo křivej nos . Máma nese talířek s kouskem. No, sněz si ho. říká . Má už šaty s nitkama a brožku s koněm. Já nemůžu. říká Krista. - a je to tvůj. Protože kousek je výkupný. A toky že by tloustlo o protože už nemůže . Tok si to sněz třeba po večeři, říká máma . Takže přijde zas až posbírat talíře po rozkrojený okurce, salámu o namazonejch krajících. Aby ti to neokoralo, říká mámo v kabátě o přiklápí talíř talířem .

Sněz si to po večeři k čaji, říká mámo v klobouku. Doprovodilo mámu v klobouku až no roh ulice. Taky mámo by si ještě docela mohlo vypůjčit anorak, kdyby nemělo lodičky o kdyby nemělo klobouk . A toky modrobílej svetr by mohlo o žlutej svetr. kdyby nosilo svetry. Anoraky o větrovky o džínsky teď nejsou v městě. Některý džínsky o koženkový bundy nejspíš no fotbale. Některý bundy o džínsky docela určitě no fotbale . V městě no ulicích jsou jen klobouky o lodičky, v týhle ulici jenom po pátý, když jdou do kino o z kino. Potom budou kolem osmý, až půjdou jiný do kfna o z kino. A pak až po desátý. A to už budou džínsky zase zpátky doma. Nebo některý džínsky v hospodě. kde se mluví o fotbale. Po sedmý začnou svítit lampy. Mohlo by se řícť lampo. pcotože tady no jevišti stojí jen jeden kandelábr. Druhá je oz docela vzadu no rohu o je z ní vidět jen světlo. A ještě jedno za druhým jevištěm, ale to dělá jen světlej oblouk naproti, když tom natáhne zrcátko. Před osmou projdou klobouky pod kandelábrem, světlý.

tmavý. pod kandelábrem zesvětlají a ještě trochu světlý projdou pod rampou. Taky skútry projedou světlý. tmavý, světlý pod rampou. Projedou blik blik. trrrr pim pim trrrr, žádná barva, jenom blik světlý blik tmavý. Skútry jsou všecky barevný, ale když prolítnou pod zářiv­ kou, riemají barvu. Ani tenhle, trrrr. projel pod rampou. pim - pim - pim - puúúm. Puúúm s tečkou no konci věty udělal před domem. kom nevidí. Jejich pradávný místo. Večer není půlrok dávno. Za chvíli bouchnutí dveří, počítá devět rychlejch schodů nahoru, skútr udělal vysoký poplašný pimpimpimpim. potom trrrr, odpočívadlo, devět rychlých schodů. docela slaboučký vzdálený pim pim, předsíň, dveře Můžu rozsvítit?, říká Marta. Mámin odpolední tejden. Pondělní dobrýtro, snězsitohned, přitáhni se. mámo no koupi. snězsitovjednu. Opočenskej na chodníku, př i vezli mejdlo, košťata o nějaký pytle. Není žádná fronto. lidi mojí dost mejdla, dost košťat o dost toho z pytlů . Za .traktorem nadskočily cihly tom o prkno zpátky. Jo, o no to všecko ne-

svítí slunce. Ani odpoledne. A žádný zvonění, oni navoko. Zrzavý vlasy na zeleným svetru. zmije, bouchnuti, nalakovaný vlasy. nakloněný, nadejchnutý, ale taky jen křivej nos. Hrazdová houpačko no šibenici. Stmívání no stropě . Světlo v předsíni - Mami! Nikdo? - nikdo. Nikdo. Úterní dobrýtro - přitáhnise - snězsito - Opočenskej nevybíhá - nadskočily tvárnice tom a trámky zpátky - slunce nesvítí - ani no voko - zrzavý na modrobílým - nalakovaný vlasy i křivej nos - houpačka - stmívání - světlo - nikdo? - nikdo. Nikdo. Zhasnutý světlo v předsíni. Středeční přitáhnise

a snězsito - železný tyče tam - v zunalakovaný vlasy o děsně křivej nos - slunce si odstrčilo mraky. Zrcadlo a zrcátko a po stropě plujou tmavý a světlý měsíce. • Potom pustí kus slunce po fasádě. až na chodník, prochází se po ulici dozadu a dopředu. Dej pozor!, Opočenskej vylít před krám. jako by se neprocházela . Ohlíd se. vidíš. už ses srazil. Ohlíd se vztekle . po ulici. po ohradě a po oknech. vidí ho jen malým zrcátkem. velké už dělá obdélník na stropě. . Poštovní tudor na rohu ulice. pustí kus slunce-dopis po fasádě, šmejk přes přední sklo. přední kolo zastavilo až nad kanálem. Oba se rozhlídli po ulici a po oknech. ale zrcadlo dělá obdélník už u ní na stropě . Hophop s pytlem. já už svý psaní poslala . Tudor odjel, zas procházko po chodníku. kandelábr neuhne, musí do jízdní qráhy. Zůstala stát v jízdní dráze, protože najednou nebylo slunce. Tak potom bez slunce cihly zpátky. do drogerie zase tix. ahoj a ram pam pam, zrzavý vlasy na šusťáku. ježiši ty nalakovaný a příšerně křivý nosy. houpačko houpačko houpačka houpačka zaně Sedouz -

Má dovolenou , řeklo v telefonu sestra. A kdy -. povídala. - já jsem měla Počkejte, já vás spojím, řekla sestra. A pak nic. Přichytla sluchátko mezi ramenem a tváří. sčítá . bere, vrací. sčítá, razítko Zaplaceno. sluchátko jí křiklo do ucha Stehlík. vrátilo ještě zpátky. vzala sluchátko a řekla Plívová. Potom byla malá pauza na vzpomenutí. kdo je Stehlík a kdo je Plívová . a pak řekl, Haló, a ona, Nezlobte se, pane doktore ~ekl, Tak jak to vypadá? a ona. Normálně, všecko normálně Takže leží, povídal . - jí. užívá. spí ~ekla Ano . ~ekl, - o normálně . A ono povídala. Normálně. Tak víte co, paní' Plívová. povídal, j tj se k vám skočím mrknout. Ano, řekla. Zavolal si domácím . Růženko, potřeboval bych kartu o

23

status - Plívová - Kristýno - čtyřicet šest - spondylitis Povídalo. Já vím. Houby víte. povídal. . . Řek by. že stejnej hovor nad stejnou kartou o steJn,~ statusem vedl někdy před vojnou. A je to sotva čtyry pet neděl. lepí to ze střípků dohromady jako archeolog svůj hrnec. strupatý pomeranče do žluta. k~tčí .hromá~ky . ~od dekou. ef vé čtyřiašedesát jednadevadesat. cerveneJ kun o slzy od Bobyho Sólo. Koukl se do statusu. bylo to skoro šest neděl. ale akorát čtyřiašedesát jednadevadesát. Zraješ. povídal si. zraješ k hrozný řadě pochval. larvo dospělýho Kudrnáče. jenom osušit křídlo . Slunce svití. Marto si zpívá pampo rampo o kouká do knížky. Už bez ní odjel traktor. tvárnice nadskočily no rigolu. bez ní přejely kolo valníku přes chod lík. Ty nikom nepudeš? Ne-e-e. lpívá Marto. - vopáčko. Marto zpívá o nohy jí kopou do taktu. RozhoupClla hrazdu nad hlavou. houpe se do svýho taktu. do docela jinýho taktu. Vůbec se nedá vyrušit nějakým Martiným taktem. Šťouchla do hrazdy. aby se houpala dál a víc. odhodila deku opřelo nohu o koleno o začalo kopat do výšky. Nejdřív 've stejným rytmu jakc hrazda. pak zkusila svůj. úplně jinej . Chvil k u. chvilinku to šlo. on svůj a hrazdo svůj o Marto svůj. ale pak to sklouzlo. buďto k Martinýmu rytmu nebo zase k houpání. Vždycky jenom chviličku ten pominutej galtmatyáš o pak se musí k něčemu přidat. Přidala se k hrazdě. zas ji rozhoupala a nechala ji přitom ťuknout do šibenice . Marta se přehodila. ještě si zazpívalo . ale jak se podívalo no to dvojí houpání. dočista stejný. ale dočista jiný než její písničko. vydrželo ještě tři zhoupnutí. pomátlo se o přidalo se k jejich houpání. Kristýna zarazilo hrazdu a přehodila si deku přes nohu. Marto kouká do knížky o venku svítí slunce . Kinorevý se už dá rovnat jenom podle čísel. nebo zas rozházet o rovnat podle čísel. V předsíni zařinčel zvonek. Skublo to s ní o něco mezi červem o mravencem zalechtalo. Ať si tam -. myslelo si o nesrovnalo se. Kerej -. řeklo Marto o slezlo z gauče. Prej ti nese ňáký zarážky. řeklo Marta o vpustilo ho

z

předsíně . Ať si to -.

myslelo si. ale 'přirazilo ruce. aby se zvon moc nerozklinkal. Ahoj. řekl. tok já to nesu . Zachrastil v dlani dřevěnejmo kuličko ma. Dalo se z toho všeho myslet. že se se zarážkama musí extra přijít. Aho j . řeklo. Rozvázal uzel no lanku. nastrčil korálek o zase zavázal uzel. A potom stejnej uzel na druhým koncj hrazdy. Zejtra -. udělal zubama o jazykem. Zejtra -. udělal ještě víc. Zej-tra -. bylo mu mezi zubama vidět úplně celej prohnutej jazyk . Chm. udělalo taky docela bez hlasu. To není zejtra fotbal? myslelo si. Tím se vybavuješ? ukázal no stoh kinorevý. Chm. udělalo s hlasem. Když nemůžu no fotbal -. myslela si. Nahmát několik sešitů. navrch byly velký Marikky. nakloněný hlavy o plno zubů. To je Zarah leander. řekla. A co když bude zejtra fotbal. myslelo si. Natřásl to v ruce. až se stránky převracely. Sešitek. kterej vytáh srolovanej z bundy. měl rohy jako od červotočů nebo od mravenců . No vrchu srovnané hromady se roztáhlo zakryl sametovou hlavu hlavou se zelenýma očima o černým šátkem. Je to putovní. řekl. Ukaž. řeklo Marta o hrnulo se z gauče. Strčila šarkovku mezi sešity o řeklo. Co? Tok to je pro dneska hotový. povídal. Zejtra. udělalo zubama o jazykem . Světlo v předsíni. Máma přišlo do světlo v pokoji. Nikdo tu nebyl? Byl, řekly obě. Má mó šláplo jako vedle chodníku . Tru-hlá-ři. vyzpívává Marto. Máma ' stojí no chodníku o je zvědavá . Ále, nějqký zarážky. řekla Krista.

24

Mámo sáhlo no dřevěné korálky o řekla. Vidíš. pěkný. Zejtřejší dobrýtro o přitáhni se Přitáhne se o hrazda dolehne na kuličky . uzly se derou do jejich direk. leží a hrazdo nad ní se houpe na černých lesklých korálcích . Traktor o tudor no ulici jenom odměřují čos . Odpolední traktor s cihlami ji dovedl až na konec ulice. Zůstala na čekané. Sedumkrát kluci no kolech ; jedno dodávka. ani slunce, ani déšť. Zvednutá ruko bolí. Bylo zdřevěnělá o pobolívala. když si zaplítalo copy pro obyčejný ležení . Dobrýtro snězsito přitáhni se . ., . , ,. Tok se přitáhni pořádně. říká mamo a pre'~ltka pO,lstar. Ještě se drž. říká mámo. levou -. no pravou JI navllka nažehlený rukáv. - pravou Kalhoty si převlíkla. jako když se šlape vleže na kole. Co se děje? povídalo. když vidělo mámu s .koňskc:u ~roží. Dnes je pozejtří, myslelo si. - co se bude dlt. kdyz vsecky přijdou pozejtří.

Podíval se oknem no nebe o toky no stromy před nemocnicí. jak se ohýbaly. o dotáhl. zip až ke krku. ,N?h~zel kr?my do kufříčku o scvakl mu po tydnu chromovane cellstl. Kozenka se zase narovnalo. zase skoro do hladka. Vypadá pořád spíš jako kabelka než doktorskej kufřík . Nechá ho potom ještě další týden zívat. aby se zkrabatil. Stromy se ohýbaly. přidržel si zip u krku o zahnul d.opr~: va. Na zeleném předku primářovy volhy zasychaly dve . bde ptačí kopretiny. Na hilma~~. šéfa z in~ern~ . je,dn':l vpre?u a druhá na střeše . Sekundarum po Jedne. Pnsna hierarchie. Místo pro Kudrnáčova renaulta zůstává prázdné. sbírá kopretinky někde po endéer. Došel k svému skútru. Na sedadle mu zasychala sedmikráska. . Puč. tohle uklidím, řekla máma . . Strčila šarkovku pod deku a podala jí štůsek . Tak ahOJ, křivý nosy, nadejchnutý a nakloněný. nalakovaný frizůry, ahoj starý tlustý břicha a tarzáni kulturisti. Po odnesenejch je najednou pitomý smutno. Jako po rozebraný plovce na podzim. nebo po složenejch notách a kytárách ve futrálech na konci každý tarntý neděle - Nebeč a nasedni, říkal Tomik no konci tamtý neděle tenkrát. nasedni a drž se! Nebečím, pitomý smutno po necem . Ještě ten talířek -, řekla máma. Ten provázek mi nech. povídala. Takovej provázek pro pitomý smutno. myslela si. Zvonek se rozklinkotal

a

máma si

sáhla

na

červenýho

koně.

Zarazila kolíbání hrazdy cl srovnala se pod dekou . Co když všecky. Posloucl,ala, Předsíň je pozdravovna a filtr. A taky rc:zdělovna. Kdo ~e propozdravuje. je puštěnej dál , do kuchyne nE7bo. do po~oJe k ní. jak je přehozená výhybka . Těch do pokOje }e hrstecka. kolikátej je doktor? Kolik je jich za půl druhyha měsíce. který viděla nepřevrácený? Když je bílej plášť. I není vidět obličej. Teď má větrovku no drc a řeklo by se mu spíš Ahoj. Akorát kufřík cloní. je trochu namísto pláště. Pořád vám z toho vzlyká Boby Sólo?, ukázal na zuzanu. Kluk s větrovkou no drc, i když rozkládá kufřík. Taky Aznavúr. řeklo. Kristo!, zachraňovalo máma. ale sváteční kůň na ní vypodol zbytečnej. A teď no břicho!. povídal a vyhrnul jí kabátek. Taky poslouchátko je místo pláště. jinak by řekla Au. auau -! Tady? povídal. Jel lehký prsty - m Au -! - ale ani ne to venec - lehkej hl Stáhl jí kabátek Stáhl kabátek jo obtisků

z

přehnu

ránu . Přes lopatky docela nevybledne kách.

o pět obratlů niž od horního proužku pod prstem kůže cukne. Jenom o pět obratlů pod horním proužkem. Jinak, před tím a po tom, vypad6 všechno stejně, hrbolky, co jsou obratle, i kůže s loňskym vybledáním. Stáhl ' kabátek jako roletku, ale nezahrčela o hrbolky obratlů. Sakra, povídal. když mu nechtěl zaskočit zámeček. Opřel brašnu o stolek, na stolečku ležely knížky a špagát vedle pomeranče.

Zámeček zaskočil a drží. To ale není libanonskej, povídal. Z Maroko, řekla. Má zdravou barvu, povídal. Vzala ho do ruky o ukázalo malej puntík. Bude se kazit, řekla.

To vždycky začne od šlupky? zeptal se. Pokaždý, řeklo. Vzal do ruky držadlo o zatáh si drc až ke krku. Mámě se u krku rozepnulo brožka. Řeklo, Mámo, spadne ti kůň. Máma ho vytáhlo a zastrčila do kapsy . Zbytečnej kůň. Kufřík už držel v ruce o řekl, Takže teď si někdy přijdete no rentgen Slyšela - takže - o slyšelo přijdete Někdy?, povídala mámo. Přijdu?, povídala Krista. Přijedete, řekl Kristě. A mámě, Tak kolem prvního. Takže to je 'dvacet dní, to kže sed mnáctkrát tra ktor, takže třikrát nedělní kousek A potom -?, řeklo, srovnaná no posteli. Leží v pozoru, před tím kufříkem o před naslouchátkem v tom kufříku. Toky no krev -, povídal s kufříkem . Já bych zavolala, řeklo mámo. Jo, povídal - o hlavně před tím nejíst. Devět schodů si říkal, Babol. potom , no odpočivadle o pai< zas devět schodů. A při zavření vrat. A při nastartování skútru. Třeba tam bude stát Kudrnáčův renault s kopretinou. Věděl, že Kudrnáč nepřijede ani o den dřív o nadával si. Honem, říkalo mámo, už převlíknutá do práce, - tohle si sněz v jednu Sedumnáctkrát traktor, šestnáctkrát snězsitovjednu - a užívej, řeklo máma. Zastavilo se. Ale takovej nedoktorskej. řeklo. Má kufřík, povídala Krista. V deset čtyřicet jede autobus, máma utíká po obrubě, docela by mohlo anorak, ale spíš ten modrej. V květnu se ještě může u žít. Samotnej i bez fialovýho. Nebo třeba se zeleným, zase jinačí papoušek. Takže -, ří­ kala si o přestalo počítat uplynulý zejtra i dnešní pozejtří. V jedenáct zprávy, tudor o hophop. Při počasí podjel pod r·ampou. Začíná se vidět už ne vodorovná. Začíná se poměřovat na výšku. Porovnává oranžovou s černou. Měří taky oboje kroky. První ze sedmnácti traktorů odváží železný tyče. Od rigolu jsou slyšet až sem. Kola přes chodník. Stránky okousané od červů o mravenců jsou měkké z tokové spousty obracení. Ukousaná o uhmataná slova se dají doplňovat.

Marto courá ze školy, protože nemá jehly, v prostředku chodníku. Z kuchyně přes předsíň pampo rampa o lžíce a vidlička. Pak rampam pam tady v pokoji. Tenmodrobílej mně nech, řeklo Krista. Měla ho u ž nahrnutej na obou předloktích, otočila se a ve jrá . Co tok prudce náhle -?, řek lo místo rampam pam. Máš svejch, odpověděla. A přidala, Takže Pořád ho drželo nakasanej k loktům. Koukám no ty zarážky -, povídalo. Mrcho vyděračná, střásá si ho přes lokt y. Dává se do druhýho fochu shora, řekla jí Krista. A srovnanej I Hlavo v ze len ým svetru zpívá letkis, rezavá kleopatra le ze z límce, sedum hrábnutí, ale jenom ram-, pam-, rampampampam pam -, žádná taneční vložko. Až od dveří, Kdyby přinesli zarážky Plav, řekla jí. Vrtí se no obrubě chodníku, aby neuvázlo. Op očenskej vybíhá, přivezli sudy, lidi od autobusu a k autobusu, Opočenskej píše H i L s převráceným L, fronta

- - -- - -- -- -- -- - - -- - - - -

s taška ma, neobrácená Nejedlá, lidi od autobusu k autobusu, žádný zvonění, oni na voko, hadrový stránky se obracejí až no poslední, Příští svazek: Dědictví Gustovo Weissmullera, kapky do plechu u okna a no skle, k autobusu šusťáky o deštníky, od autobusu dva deštníky a utíkání s taškama na hlavě, žádný zvonění. Hrazdo se houpe i se zarážko ma, v zuzaně místo Bobyho brečí česky Goťák, jako když to teče na plech u okno. . Ani no voko. Nedělní skútry, první nedělní kousek, mámo s koněm o první druhej kousek výkupný. Doprovodila mámu v klobouku. Klobouky choděj do kino o z kino. Vždycky tok za dvě hodiny do kino o z kino. Znova hadrový stránky z pro!tředka o po prostředku o před koncem. Mohlo by se říct, Zrovna to dočítám. Ale zuzano hlásí stavy v poločasech. Pořád to zrovna dočítám. Ale u pivo se mluví o fotbale. V půl osmý začnou svítit lampy. Její lampo na jejím kandelábru, ta za rohem o to, co vidí její světlo zrcátkem . Pak přijedou blikblik džínsky no skútrech. Na pradávný místo. Bouchnutí dveří, rychlý schody; Můžu rozsvítit? Ještě dva krát,

Čtvrtý

nadzvedníse snězsito, čtvrtej traktor ze sedmnácti pytle, novej kus římsy se roztahuje na zádech po chodníku, mezí mrakama slunce po stropě d va bratři měsíce, potom obdélníkovej kus slunce po fasádě, šmejk přes před­ ní sklo, paštovní tudor přejel přes kanál, oba se rozhlídli, po ulici a nahoru, můj dopis. Slunce, malá žlutá tmo. Ale prázdná. Čtvrtej traktor odvez bez slunce cihly, Marto vprostředku chodníku, lžíce o vidličko z kuchyně přes předsíň, letkis ve fialovým svetru, žádný zvonění, zas normální nemámpozádechvlasy, sedumzrzavejch, nadávečka, šlus. Hadrovej začátek o hadrovej prostředek. Žádný zvonění navoko. Prázdná bílá židle pro návštěvy. Metaři metou smetí od chodníku k chodníku, žádný zvonění, smetou z římsy, co se rozpláclo až do ulice, žádný zvo něni. jedou s károu, zametou start o cíl, oni trochu zvonění, mizej s károu. přivez

Zejtra končí mámin dopolední tejden, snězsitoužívej, ještě jeden odpolední o jeden dopolední. Za sedmým traktorem nadskočily trámy, z rigolu se rozprsklo vodo. Místo Opočenskýho vybíhá vyhlížet deštník. Křídovej start o cíl je umytej. Vodo se hrne do kanálu kolem kolo poštovního tudora, hophop v kapuci, hluboká brázdo nízkého !Iaku přešlo pře~ naše území, tudor rozčísne vodu o jede. Sedivej strop ma černý kouty, bez světlýho o tmavýho měsíce. Nehadrová knížka s vyb ledlým hřbetem j e otevřená no čtyř icáté osmé stránce. Nebo no čtyřicáté deváté. Rozsvítilo lampu o šedivý papír zežloutl. - byl to přece její bratr, který osiřel v té chvíli, kdy se narodilo Který bratr, koho bratr. No čtyřicáté sedmé není žádnej bratr o ono je jenom ono. Položilo knížku, do černýho kouta se dá pustit od lampy sloboučkej měsíc. Kout není černej. ale slabě do žluta. Když zase zhaslo, byl černej do šedo. Šlo by v gumovkách, rovnou, neobskakovalo by kaluže, nekrčilo by če lo. Fuj, povídalo Marto o ždíma lo si ofinu o konečky noto · žený rovně kolem brody. Pak odcinkala oběd v kuchyni, kouklo se z okna ven a řekla, Fuj, a zapnulo ještě mokrej , šusťák,

Nemáš papír na dopis?, povídalo Krista. mě někdy psát?, řeklo Marta. A potom řekio, Komu? Máš po zádech v lasy, řeklo. Dívalo se za ní až k rohu, jak kličkova lo . Šla bych rovnou, myslelo si, čelo nebudu krčit o bez kapuce. Protože nikdo nezvonil, začalo si nanečisto vymejšlet dc>pis. Nejdřív napsalo na šedivej strop Ahoj . A potom začala přemejšlet, jestli se dá napsat jmé no, co se jenom Vidělas

říká,

ledenáctej traktor přivez zase cih ly. Tudor přejel 'novei start o cíl od včerejška a zastavil kolem II kanálu. Neblikla jim přes okno, jenom je doprovodilo no střeše až k rampě. Ten modrobílej potřebuj u, řek lo Martě. Kluci se srovnali kolama no čáře, nadskočili no rigolu a vyjeli pod rampou.

25 --

-

- toky mám dávno přečtenou tu šorkovku, psalo nanečisto no strop, místo tu napsalo tvoji o zase škrtla tvoji, protože bylo půjčovoná. Kluci oslovujou řevem vítěze o potom jedou pomaloučku a klikatě do jinejch ulic. - o tok až by jsi přišel po prvním máji -, psalo si po stropě, - třeba bych tu toky vůbec nebylo - takže Proč si nerozsvítíš?, řeklo černej panák máma. Nikdo tu nebyl, řekla Kristýno při notřásání polštáře. Protože bylo úterý, zavřela máma dveře do předsíně-a nechala tom tmu .

Čtrnáctej tudor odvez: všecky napsaný psaní, snědla to v jednu a užívalo. Na pětapadesátý stránce se ukázalo, že óno m6 toky nevlastní sestru. Traktor odvezl traverzy a Marto se přicourolo po obrubě. Ještě píšeš dopis?, zeptala se Kristy. Podívalo se nahoru, ale na stropě se nedalo nic přečís," Hele, opřela Marto o lampu velkou obálku s modrou holubicí. Co za to?, řeklo. Co by, řekla Marta. Andělský křídla . Až po odcinkání oběda, řeklo Marto, Puč mně ten mod. robílej . Nejde ti k vlasům, řeklo. Puúč, povídalo. Ani k fialový nepude, myslelo si o doprovodilo ji až no roh ulice. Po čtrnáctým traktoru zbyly no ulici šedý pískový koleje z rozježděný římsy. Potom vzalo knížku, kterou dočetlo no pětapadesátou stránku, vytáhlo papír z obálky s modrou holubicí,o začalo no knížce opisovat načisto, co si no stropě vymyslelo . Tokovej dopis o malinkým kousku, protože je pro jednoho někoho.

Napsalo Ahoj o potom jméno, co se jenom říká. Už chtěl málem říct, Tak hlavu vzhůru, ale Kudrnáč řek, Hlavu vzhůru. A potom přišel primář a řekl, Hlavu vzhůru, díítě.

Byla zapuštěná do polštáře. A z hlavy bylo vidět jenom levej cop. Jak dlouho -?, řeklo matko. Je to lepší, řekl Kudrnáč. Podstatně lepšíí, poníí Plíívová, řekl primář. Tok zase mlčel. Kráčeli po chodbě. Velebný, kráčet o odpovědnost . Co jste jí vlastně nakecal, řekl Kudrnáč eskládnetem. Pane kolego!, ohlédl se primář. Asi pět - šest, povídal, jak jí řekl. A přitom lhal, protože měl říct deset dvanáct.

Čeho, řekl primář.

Takže jsem měl říct neděl?, povídal. Kudrnáč zvedl oči vzhůru k lampě. Mámo jde za nosítky a soniťáci povídají. schodiště vymyslí jenom troubo Copak tohle, poni, povídal druhej, tohle je ZIVO Zuzano bylo zarovnaná u mámy v tašce, ale Nejedlá stálo ve dveřích o toky Marto otevřelo dveře. Udělali kolotoč v předsíni, kůň prošel do světlýho pokoje. Tumáte, povídalo, když ji přendali no postel. No velkej smutek to bylo málo. Soniťák si vzal klubíčko špagátu. Potom mu za brejlerno svitlo. A víte, že mně už kolikrát scházel, povídal o měl radost. No malou radost stočil.

Tokový

Marto si vzalo svůj zelenej o zpívalo si docela šeptem . Vybralo si vlasy ze zelenýho hřebenu o posbíralo je po zádech o i'eklo Zmijezmije, aby ji potěšilo, andělský křídlo. Potom dvakrát tok dlouhý zamávání, lehký zabouchnutí o obyčejnej šlus. Všecko kolem ní se šine po špičkách. Prázdná židle pro návštěvy stojí no špičkách. Zvedlo si zrcátko špičko ma. Marto běží po špičkách, ale po špičkách no kroji chodníku , aby neuvázlo, tvárnice odjíždějí s traktorem, kterej je první z nový nočotý řočly, kluci se hemžej kolem čáry, co je start o má bejt i cíl, všecko má obyčejnej určitej start. Kus římsy je no spadnutí. Vzalo knížku, sto šedesátá sedmá stránko. - její oči se

26

otočilo, bylo už samo - Položilo knížku s vybledlým hřbetem. Potom tom sáhlo ještě jednou. Sahalo kolem o pod knížku. A pod papír o kolem lampy.

svezly do krajiny. Když se

No mámu ve dveřích z předsíně vyhrklo, Vy jste to tady

rovnaly Všecko máš jako dřív, řeklo mámo. Jako předtím, opravilo se. Jako minulej tejden, opravilo se. Protože nebylo úterý oni pátek, pi'išlo si no chvíli do pokoje o nechalo dveře do předsíně o v předsíni světlo. Můžu rozsvítit?, řeklo Marta. Koukej to navolit, řeklo, koukej to Hele, jsem ve svým, ukázalo se Marto. Podívalo se no ni o řeklo, Koukej to navolit. Hele, co jsem ti -?, řeklo Marto. Rozsvítilo lampu u své postele. Svítilo no knížku o no papír. A jóó -, řeklo Marto, - von si tu byl. Kdy?, rozhoupl se najednou velikánskej zvon. Tuhle, řeklo Marto o překouslo zívnutí. Zvon se u krojů jenom chvěje o tenounce hučí. A co -?, povídalo vytažená no loktech. Marto setřepalo zelenej svetr z předloktí o řeklo, V úterý vo půl třetí - v lewiskách - v černý bundě - no čézetě A co -?, povídalo už zase složená v polštáři. - že to musí vrátit, že je putovní -, řeklo Marto. Zase vyšplhalo no lokty. Řek ahoj, povídalo Marto, když vlezlo do postele . Lampo z ulice svítilo no strop a dělilo stěnu no kousek světlej o větší tmovej, o vůbec dělilo celej pokoj . Něco dělí něco celýho nějak na nějaký díly. A pak něco jinýho dělí to samý no docela jiný díly. Všecko je no nějaký pokaždý jiný díly. Zkoušelo si myslet Ahoj různým hlasem, jako Škodo, nebo No shledanou, nebo Sbohem. Zkoušelo si myslet Ahoj v ně­ jakým světlým díle. Světlo svítilo no půlku hrazdy o toky no stěně byl poloviční trojúhelník. Rozdělenej trojúhelník byl zase trojúhelník. Sáhlo si do světlý části. Potom se houpal, víc světlo, víc stínu, víc světlo, víc stínu.

Mámin dopolední, užívej, přitáhnout, moc se nezvedej, v jednu - už se to zase vleče, už se to kodrcá, traktor přes kroj chodníku, drnc no rigolu, Opočenskej. tudor mizí no druhým jevišti, křídovej start a cíl splachuje déšť, Marto přineslo bílý kytky, ale ne no špičkách, Puč mně svůj modrobílej , sbírá jí sedum zrzavejch no modrobílým, už to zas běží, fronto no latex, no devětadvacáté stránce povídal Oldřich, Řekněte komu?, muselo by obrátit no třicátou, aby věděla, kOmu, Nejedlá s dvěma latexy, tmovej o světlej mě­ síc, v úterý večer tmo v předsíni, ve středu světlo v předsíni, už to frčí, traktor, novej start o cíl, metaři, novej start o cíl, Puč fiolovej, Puč modrobílej. světlo, stín, puč Kousek je snědenej, do kino choděj nedělní hlavy bez klobouků, jezdí jim sluncem po zádech, skútry projedou trrrr, pim puúm, fiolovej zastaví před domem, no dávným místě, kom nevidí. Koždej, komu přejede přes oči, se koukne nahoru do oken. Skútrem to trochu zamává. - leží -, říká, - tok pořád ležet -, opakuje po doktorovi o ještě s teplým sluchátkem vytáčí dvě, tři, šest Pořád, říká o poslouchá. Nemůžu, říká, - víš, že nemají místo. Ve sluchátku přejelo auto, Tok tedo večer, řeklo honem, protože bylo úterý. Traktor přes chodník, položilo zrcátko, hrc no rigolu, vrzají vrata, jak se otvírají, vrzají vrata, jak se zavírají, poslední blofnutí, traktor se zastavil. No devětadvacáté stránce Vzalo zrcátko, no trochu rozježděná. podoby. Nomířlo malý kulo dásni, ze který vypod přes okno o zmizí, vůbec neni. Je o není. Je o - je! Míří no zeď o

běhne

vybledlý po plotě u ohrady. Tři krát prosetý a dvakrát zalomený slunce. Pod nadzvednutou záložkou se ptá Oldřich, Řekněte komu?, ale to by muselo obrátit no třicátou stránku. Puč mně svý puntíkový, říká Marto , _ takže je venku h·orko. Venku se chodí v puntíkovým . Když se pustí slunce do okno v d ruhým potře, přeběhne po ohradě. Z prvního patro si sedne no ulici. Od výkladní skříně př i dává puntík no sukni. Opočenskej si otřel čelo a dostol to rovnou do očí. Ohlíd se, jako když se ožene, ale do tamtoho prvního patro. Kluci v trenýrkách projeli novej okruh. Šťouchla do hrazdy. Houpalo se. Blbý zarážky nonic.

Pustila se do uzlu. Je zotoženej, rozrýpává ho nehtem, vytáhne nakudrnocenej prom ínek, rve nehtem -druhej o třetí. ruce nahoru jsou bolavý, Ruce cvič toky, říkalo smečařko v pravěku, hrazdo s roztřeponejmo promínkamo se houpe. Leží, horko no puntíkový šoty, měkký ruce o měkký nohy rozpláclý no posteli o hrazdo se houpe. A jak se dohoupáv6, přestává horko o začíná vztek, ještě tři J)ramínky o uzel měkne pod prstomo, po roztřeponým pr!)v.~zu sklouzne dřevěnej korálek o za ním konec hrazdy, .přeVaH kuličku no dlani, vztek, kuličko narazí no zeď o no dveře , velikej mravenec v zádech, kulička někde na podlaze, molej mravenec, mraveneček, volnej konec hrazdy se jí houpe rovnou před bradou, bim, zakrou t í se, do druhý tváře , zakroutí se, opře se jí o krk. . Tak přitlač, myslí si a zavře oči. Roztřepanej uzel je zase svázanej, jen hrazda visí nak ř ivo. Někde pod záložkou se ptá Oldřich. Někde na podlaze se válí kulička. Někde na ulici - Někde na skútru _ Někde na fotbale - Někde v Merkuru -

Mámin odpolední tejden do devíti. Klič .

V předsín i se nerozsvítilo. Zavolala Mami. V předsíni se nerozsvítilo. Dosáhlo až no porcelánové držadlo. 2:ádné hlasy. Spíš krok o krok. Dívá se na kliku, ale nedá se dohlédnout. Lampa z ulice dělí pokoj no kousek světla a kus tmy, nejtmavší kolem dveří. Poslouchá, jestl i pozná kliku . Cos stojí nebo utíká, - jednadvacet - dvaadvacet _ , myšlený počítán í se vleče nebo utíká, No tok -, říká si, - .osi t!i~et. :- ~si. jednatři cet - , No tok -, nic jinýho nez obyceJny cekanl no plavce nebo v trávě pod stromem ~? k ~aji kunratickýho lesa nebo než dohoří zápalná snura - vůbec nějaká zápal ná šňůro Dívá se no kliku, ale je v tmavým dílu, čekání v tmavým dílu. Úplně jedno, jaká trna. ~ase klíč v bytovejch dveřích, v předsíni světlo, zátopa svetlo, no mléčným skle chycenej černej panák, no skle dveři připíchnutej mužskej panák z černýho papíru, světlo zhaslo, dveře jsou v tmavým dílu, za dveřma tichý krátký hlasy z předsíně, pak malý krátký světýlko z kuchyně o trochu h l asů z kuchyně . A v předsíni tmo jako v úterý. Uhašená , sfouknutá šňůra. Leží ztuhlá, paty zabořené do matrace a prsty do deky. Rozkřičet ty hlasy, co dělají, že nemluví, zarývá paty do matrace, škrtnout a zapálit tu tmu, všechny ty světlý i tmavý tmy, zabořuje prsty do deky, zpřelámat všecky ty klíče navíc. Leží ztuhlá přes celou t u dobu tichýho mluvení i nemlu vení i odcházení. Mámo se zeptala. Spíš? Děklla, že spí. a leželo ztuhlá. Móma nese snídani a kopne do kul i čky . Co je to? N ic, řekla. Máma prohlíží korálek na dlani a říká. Co to je? N ic, řek lo o natáhlo ruku. Nadzvednise, užívej , s"nězsitovjednu. M rsknout to po něčem Proh loubená t laková níže, chraptí tichounce zuza na, trakto r veze cih ly hnědší o těžš í o vodu, Nej ed lé zm i zely obě

tašky pod šedou pláštěnkou, šusťáky schovaly všecky puntíky i modrobílé svetry, nedělní deštníky se roztáhly nad klobouky. Nechci, řeklo k dvěma nedělním kouskům , Potom je snědlo, protože v dešti nedělní skútry nevyjely. Prohloubená tlaková níže, chraptí zuzana o hlasitě avíz uje každé zahřmění. Metaři nemusejí zametat křídovej start q cíl, ri golem teče šedivá voda přes ulici ke kanálu. tudor v něm postaví pneumatikou přehradu, jen co se přeskáče deset kroků s pytlem , po domech tečou šedivé šmouhy. Opakuje si se zrcadlem, ale bez slunce: Od výkladu ! no chodník, z druhýho patra na ohradu, z prvního no ulici ! : Opakuje si. pořád bez slunce, ale už si rozestavuje terče..

.

Hluboká brázda se vyplňuje , odšeptala zuzano ráno o 0&poledne se ukázaly kroje mraků . , j Fajn -, řekla Marto o složila prosch lej šusťák do kabely. Jak to typujete dneska, pane Vencl. řekl venku no chod· níku. Terén bude těžkej -. povídal Vencl a podíval se pro j is totu ještě na ' nebe. Nahnul zelenej .skútr, aby kapky, co zbyly, sklouzly z před­ ku, ale hlavně ze sedlo . Zbytek se může vsáknout, lewisky j sou lepší nošponovaný. ' Tok schválně, kolik?, řekl - nahoru no chodník a nahod il motór. i j

-I,

Pane doktore vytáhl se vrátný z okýnko . Už jsem odešel -, řekl v chůzi o dotáhl si zip. Udělcil přehlídku všech V\l)1!Ů omytých od kopretin a sundal igeliťák přivázaný ke 'stuP<Í! čce páskem . Potom udělal skútru přehlídku všech vozů odzadu. Všecky se leskly ještě po dešti o už ve slunci.

ha

Co tak náhle?, ~ovídal Tomik. Potom ji přeruší!, Je ti ale jasný. že jsou meze mokrý. No tak jó, povídal. protáhl se a vstol i se sluchátkem. Tok jó - , ř~kl. Vystrkal sk~tr z · průjezdu a nechal se vézt s kopce dolů. Kroje mraků se roztáhly. slunce prošlo oknem o hod ilo stín šiben ice přes pravou nohu. I Zorro s bílejma zubama nebo Monte Christo obhlídl i nej dřív svoje místo. A místo pro svoje terče. Jeviště je vymyté jako po úklidu, všecky kulisy no místě. Jenom ř í mso hově rozplácnutá. jednu ruku hozenou až k vra tům ohrady, jinak si sluni břicho uprostřed ulice. I Zorro nebo Mohte Chri sto si nejdřív ozkusili palcem špičku nebo profoukli vyleštěnou hlaveň. Přes zrcátko ohmatala na zdi červenou ránu, odkud se vykotlala. Přes okno v druhém patře si taky sáh la až k vratům ohrady. Toková chví le. kdy traktor odjel, tix je vyprodanej, ani nepřijel, oni nepojede autobus. Taková chvíl e. kdy malej díl z něčeho je za všechno. Nebo jeden te rč za všechny možný terče . Když jede skútr ve slunci, ztratí barvu, jenom se leskne. Jako pod zář i vkou . Přichystalo si kousek slunce na zdi mezi dvěma okny v p rvním patře. Protože když svítí slunce, je to divadlo. Potom namířila do okna a slunce vyskočilo na ulici. No skútru ho dostol rovnou do brejlí. Škubnu l sebou, předek nadskočil no ř í mse. z rigolu vy prskla voda. Letěl. ruce a nohy roztažený, jako by někde vysoko nad ním byl otevřenej padák. i Voda potom tekla pomalu do kanálu a zadn í kolečko se; pořád točilo.

Druhej den přišli zase jiný lidi, zasypal i rigol. uplácal i 10patama a zamazali ho asfaltem . A jiný na provaze otloukl i ze střechy tyče ma zbylou římsu. o jiný postavili z fošen nad chodn íkem malej dřevěnej tunel. Pověsili k němu červenou lucerničku, která večer svítila růžově na strop. Takže všecko bylo úplně v pořádku.

Praha a Mariánské

Lázně

1965-1967

.Zrcadlo pro Kristýnu· vyjde v knižní podobě v břemu v nakladatel5tví Práce spolu s dalším; povídkami Ludmil, Romportlové.

27

Vaše spokojenost· náš cil Při výběru potřeb pro zimní sporty vám odborně poradí vprodejně

mSPORT Každý zákazník· náš host

PETR PROUZA

Nedalo se právě ale vůbec nic dělat. Nic co by mě bavilo. Kluci byli na plovce a o holky se moc nestarám. Jenom možná o tu jednu, ale to sem nepatří. Slunce mělo ke Sněžce ještě pořádně daleko, teprve až se za ní schová, bude šest hodin a já půjdu domů. Nerozhodně jsem okouněl, a pak najednou zničehoníc jsem přistoupil k řadě četných zvonků. Ten druhý seshora byl náš. Zmáčknul jsem jej a hned ještě jednou. Nic. Náš byt je přes den protáhlý a smutný, nikdo v něm do ničeho nevrážel, nikdo tam nevýskal. Já vím, to sem taky nepatří. Prohlížel jsem si ty zvonky, jako bych je viděl poprvé. Nad naším zvonkem bylo napsáno: A. Tabara . Tabarovic chodili domů až po osmé večer, kdy se zavíral automat na náměstí. Paní Tabarová tam prodávala chlebíčky a zavináče, pa~ Tabara mošty, džusy a taky pivo. Teď byl doma asi jen starý děda Tabarovic. Ze bych na něj zazvonil? Děda by jistě nevstal ze svého dřevěného houpacího křesla, co má v kuchyni naproti hodinám. Možná , že už oni nemůže vstát. A kdyby mohl, tak stejně nevstane. Dě­ da Tabara totiž hlídá čas. Sedí před velkými hodinami, občas popotáhne o ždibíček zlatá kyvadélka a zase se dál upřeně dívá. Slyšel jsem jednou pana Tabaru jak říkal. že děda už má toho času sakramentsky málo, a proto si ho tak pečlivě hlídá. Zvedl jsem ruku a stiskl zvonek se jménem: A. Tabara. Nic se nestalo. Vrátil jsem se k černým tlačítkům, myslel na dědu před hodinami, myslel i jen na hodiny a držel prst na tlačítku pěkně dlouho. Chvíli zase nic. Potom však nahoře bouchly dveře Tabarovic balkónu a to jsem tedy sebou pořádně trhnul. Nevyšel však děda Tabara. Trochu jsem se uklidnil a tím víc jsem byl zvědavý. Na balkóně se objevil nějaký cizí kluk a ošklivě si mne prohlížel. "Co votravuješ s tím zvonkem? Padavko '" Tak jsem se vztekl nad tou nadávkou, že jsem vůbec ' nebyl schopný odpovědět . Zaklonil jsem hlavu a důkladně si toho cizího kluka okouknul. Byl asi o něco starší než já, přes okraj balkónu mu byla vidět blonďatá hlava a ještě ramena a kousek barevných šlí. Já když se nakloním, dostanu přes obrubeň pouze hlavu a krk. Díval se, jako by mě chtěl uhodit, jen kdyby měl delší ruku. Vzpamatoval jsem se a vyhrkl prudce do výšky: "Ty si padavka! Nádivo." Cizí kluk na Tabarovic balkónu se sehnul a něco tam kutil. Pak se nad hnědými prkny balkónové zahrádky objevila jeho ruka a ten kluk po mně opravdu hodil silné polínko. Tak tak jsem stačil uhnout. Polínko bylo přivázané na provázku a cizí kluk jej honem povyhátl zpátky k sobě a chystal se po mně znovu házet. Odskočil jsem a rychle jsem řekl: "Já jsem Olin, bydlím nad váma a řeknu to na tebe paní Tabarový'" "Já jsem Jožka, padavko' Mý tetě to můžeš klidně říci, žalobníčku, ty si tak zvonil, až se děda vylekal." Zase mne to velice vzteklo, že mi říká padavko, a tak jsem se otočil pro nějaký kámen. Jenže to by se mohlo stát, že jej prohodím sklem a bylo by' to na mně. Honem jsem tedy přemýšlel, jak tomu cizímu klukovi Jožkovi nejlíp dokázat, že je strašný náfuka a padavka ještě větší. Až mě napadla, ano, napadla mě prostě celá záležitost. Vytáhl jsem z kapsy nůž, který jsem teprve nedávno dostal k narozeninám . Moc krásný nožík, vykládaný měňavou

perletí -~ se spoustou střenek a vrtáčkem a malinkou pilčičkou .

Cizí kluk mě upřeně pozoroval. Pohrával jsem si s nožíkem až se leskl a zlátnul. Pak jsem pomalu a důležitě otevřel tu největší a nejdelší střenku a postavil si nůž pevně do dlaně. Zamával jsem jím na cizího kluka a křiknul jsem: "Ještě jednou mi řekni padavka a uvidíš '" Ale nevěděl jsem, co by mohl vidět. Nožíkem jsem vyřezá ­ val figurky ze dřeva, kdybych ho píchnul, toho cizího kluka Jožku, tekla by krev a to já nesnáším, bývá mi mdlo. Nahoře na balkónu bylo ticho, kluk se díval na můj nůž, nemohl z něj spustit zrak, potom však náhle práskly dveře a kluk zmizel. To jsem si tedy nemyslel, že je takový srab, jen vytáhnu nožík, hned zmizí jako oprovdový padavka. Už jsem skoro odcházel, už jsem měl otočená záda, já jsem to tedy nezačal, když se mi za zády ozvalo: "Ty, Oline, Oline, vsaď se, poď se, poď se vsadit '" Cizí kluk Jožka málem visel na balkónu, jak za mnou dychtivě volal, šle mu jasně svítily a on na mne hulákal: .. Chceš se vsadit?" Díval jsem se na něj a nevěděl jsem, co vlastně myslí. Cizí kluk hmátl za sebe a ukazoval mi velký černý deštník. Já jsem ten deštník znal, moc dobře jsem jej znal. Byl to parádní deštník pana Tabary, nosil ho v neděli do kostela a na fotbal. Cizí kluk Jožka tím deštníkem vyzývavě mával a křičel no' mne: ..Vsaď se, že skočím dolů jako parašutista. Vsaď se' Když neskočím, mužeš mi říkat padavka, když skočím, prohraješ ten svůj nůž '" Trochu jsem se polekal, ani nevím proč. Můj nůž, parašutista s deštníkem a padavka, padavka! Porovnával jsem tu výšku, to přece nemůže skočit' Jožka mě nepřestával zarputile pozorovat. Je to padavka, určitě . neskočí. Můžu se klidně vsadit. .. Dobrá, když skočíš, dostaneš tenhle nůž." Měl jsem nožík zpátky na dlani. Jožka si ho seshora obhlížel, jakoby jej naposledy odhadoval, jako vzácnou kořist. A pak se však začal drápat na dřevěné obložení balkónového zábradlíčka. Samým vzrušením jsem slabě polkl. Snad opravdu nechce skočit? Ne, to on mě jenom zkouší, abych odvolal sázku, aby mi mohl říkat padavko. Ustoupil jsem několik kroků dozadu. Jožka se přikrčoval na zábradlíčku, jednu nohu měl ještě za sebou, druhá už visela přes balkón . Podal si deštník a jedním trhnutím vyšvihl i druhou nohu přes zábradlíčko. Nohy se mu slabě kývaly a deštník se nadouval větrem. To už jsem začínal ztrácet přehled, byl jsem opravdu moc vzrušený, už jsem si to rozmýšlel, chtěl jsem na něj křiknout, ať neblázní, ať neskáče . . . Ať neskáče'

Jožka stál na zábradlíčku, nad sebou deštník. Zakymácel se, povyhoupl se a padal. Padal' Černý deštník se nárazem vzduchu prudce rozrazil a okamžitě se svistivě protrhl. Tělíčko ve vzduchu zrychlilo svůj let a ve vteřině se slabým žuchnutím podivně při lehlo na dláždění. Pár kroků přede mnou byla rozplizlá změť, ze které jasně vystupoval černý, krví potřísněný deštník . . . Ztrácel jsem vědomí ve stoje. Když se za strašně dlouhou chvíli na skřehotavé sakrování dědy Tabarovic seběhli lidé, stál jsem dosud na stejném místě a mumlal jsem jedinou větu, neustále jsem ji polohlasem opakoval: ,:!:en ~~ž je Jožkův, ten nůž je Jožkův, ten nůž je Jožkuv ... POVIDKA

pod laviei

29

LUKAS LUHAN

KOSTLIVE(j o

chvíli později práskly dva výstřely. Do ornice zapadla olověná setba. Nezraněný Kopcián vyrazil a letěl kolem jako vlčák, který se utrhne ze řetězu. Vzadu tečkovaly tmu baterky. Poněkud odbočil a řádka světel se odsunula doprava.

ILUSTRACE KAREL ŠMID

mila Kopciána neděsila ani tak možnost dopadení, nebo dokonce strach ze smrti, jak by se v jeho složité situaci dalo předpokládat, ale něco docela jiného. Jasně viděl svým duševním zrakem, jak zde, v té příšerně zarostlé rokli, leží jeho vlastní kostra a dešťové kapky propadají žebry. Vzhledem k tomu, že Kopcián byl zdráv, až na škrábance od trní, že mu neublížila aní jedna ze dvou tuctů ran po něm vypálených, že měl za sebou dlouhý běh, ale pořád dosti sil, byla to podivná před­ stava. Bohužel však zapůsobila tak, že Kopcián levou rukou odhrnul šlahouny, pravou pevně sevřel svého waltera, pohybem těla se přesvědčil, že má na sobě pás s tím, zač riskoval svobodu í život, a jako had se počal plazít do svahu rokle. Šelestění a oddychování $e utápělo v šumotu líjavce, jaký možná jednou, podle té strašné vidiny, bude protékat Kopciónovou kostrou. Zatím se liják prodral šaty jen na

E

kůži.

~ím výše, tím byl svah příkřejší. Nakonec Kopcíán záviděl mouchám na stěně, ty nekloužou po promoklé hlině. Když nahoře pozvedl hlavu, píchla ho do očí neDříliš vzdálená světla baterek. Plazil se po okraji rokle směrem k ním. Jako ve snu vnlmal šploucháni potoka.

30

Po chvilce jako by mu pod nohama rostla země. To běžel do svahu. Neztratil tedy směr. Brzy vyběhne na mez a trá. va setře hlínu z bot. Potom začne výstup, znovu skoro po čtyřech do přikré stráně, pak proplétání lesem, pořád vzhůru na hřbet kopce. Za ním je uzavřená kotlina a v ní úkryt. Sucho, jídlo, sladký odpočinek. Dole znovu zařvala pistole a k ní se přidaly další tři. Sely olovo do pole - a jak prozradil bolestný výkřik, také do lidského těla. Noci se rozlehlo voláni. Kopcíána volal jeho parťák. Před hodinou se na útěku rozdělili. Ale směr byl stejný: Kollína s úkrytem. Ted' parťák křičel, že jí dostal. Jedině své srdce neovládl Kopcián v této chvílí. Nohy poslušně znehyběly. Mozek, nasměrovaný na únik, začal zpracovávat problém: pomoc raněnému kamarádovi, nebo vlastní spása i "Emile I" To bylo hodně zblízka. Kamarád tedy může běžeti Vždyi ho nic netíží. Leda snad kotouč ocelového lanka, ktery se jim tak hodil ... Kopcián se znovu rozeběhl. Utíkal napříč polem k potoku. Šplouchání, zdálky zasněné, přešlo v hukot, Kopciánův hlas ho nachvilku přehlušil: "Já ji mám v noze ... Nemůžu ani krok I Zkus to sám I Mě živýho nedosta .. .H A to bylo vyřešení problému. S jedním parťákem a dvěma skrýšemi, z níchž o té druhé na okraji města nevěděla žívá duše, nebylo třeba riskovat. Za vodou zaznělo pískání výsměšné melodíe. Jak Kopcián věděl, vedla tam sílnice. Někdo po ní šel a popískával si na tmu a na déšť nejnovější nápěv, jaký toho roku hrály všechny gramofony a všechny kapely, a o jakém příští jaro nikdo nebude vědět. V chladném vzduchu ostře zavonělo olšové listí a potom zapraskal porost jako špejle při zabiiačce. "Stát,· zachroptěl unavený hlas. A do toho se neslo pískání, hvízdající chodec neměl o ničem povědomost, jako ji nemá ospalý Dasažér v padajícím letadle. "Stát,· opakoval ze tmy tentýž hlas. Byl věcný a zněla z něj úleva. Kopcián vystřelil. Jednou, dvakrát, třikrát. Nebyla to setba do pole. Na to byl přiliš blízko. Na dosah ruky zachrastily uschlé šlahouny, jak do ních kleslo lidské tělo. Vzdálená světla baterek se zatřásla. Ale pohvizdování tryskalo do tmy dále. Ještě když se Kopcián brodil, vysmívala se melodíe jeho klouzání po kamenech ... Po dvaceti letech se to ozvalo znova. Do oken letniho -domku, který si Kopcián postavil v místě bývalé skrýše. rozléhala se z okna protější chaty táž píseň nahraná na desce. Gramofon byl křáp, jehla bloudila v Doškozených rýhách, ale starý šlágr se nesl ůdolím od rána do setmění. Kupodivu, lidé z okolních domků si v něm libovali.

NA SMRKU Kopcián proti tomu nic nedokázal. Ta zatracená písnička ho vrážela zpět do polohladového mládí, k nezdarům, ke vzdoru, k tehdejším divokým kouskům, k té smělé loupeži, která mu vynesla jen polovinu kořisti (parťák s druhou polovinou beze stopy zmizel), ale přesto z něj udělala boháče . Zprvu tajného, ale jak se měnil čas i poměry, rostl Kopcián na zjevně zámožného pána, jemuž zřejmě přeje štěsti. V očích lidí zbohatl pilnou prací, a snad dědictvím , nebo nějakým darem. Závist, poměrně slabá, Kopciána nepoškodila, spíše potvrzovala jeho solidnost. Všechno klapalo, dokud se sem, do polozříceného srubu, nenastěhoval huhňavý a kulhavý děda s jizvou v pravé tváři a znehybnělou levičkou. Tolik úhon snad ani nemúže postihnout jediné lidské tělo. A přece žilo a pohybovalo se. Zdravá pravič­ ka nejen natahovala gramofon, ale také tiskla k očím triédr. Ano, to byla druhá, a zdálo se, že posledni, záliba starého kulhavce. Celý boží den sedal v okně a miřil tím dalekohledem kamsi nad Kopciánův domek. Když to Kopcián víděl poprvé, rozchechtalo ho to, kulhavec así šmíruje párek ve strání nad domkem. Když to však trvalo celé dopoledne, vylezl Kopcián do svahu, kde zpod řídké trávy hřezla bříd­ lice a sem tam vyrážely lisky. Samozřejmě, nikde človíčka na dohled, v téhle končině se odjakživa chodilo milovat za kopec do travnatého úvalu. Co tedy kulhavec vyhlíží na tomhle kamenitém srázu' Kopcián musil obejít čtvrtinu údolí až za srub, odkud se mu podařilo zjistit skoro přesně směr kulhavcova triedru. A potom se Kopcián rozchechtal (potichu) dnes už podruhé, a chvíli mu nevadilo, že má plné uši toho pitomého šlágru. Kulhavec totiž upřeně zíral do vysokého smrku nad Kopciánovým domkem. Což o to! Strom, vyšší než věž vesnického kostelíka, stál samoten jako hlídka - radost pohleděti Vítr od severovýchodu mával s jeho vějířovitýmí vět­ vemí, těm se nechtělo hýbat, nebyly na to zvyklé, protože ještě nedávno, než prorazili kvůli nové silnici hřbet protější ­ ho vrchu, bývalo tu tiché závětří. Tahle kulhavcova zábava Kopciánovi nevadila. Ale ten prokletý gramofon! Trvalo to celé dny a ty se skládaly do týdnů. Stále to jednotvámé chrčení, znova a znova .•• Ve vzduchu, nahuštěném pod bouřkovými mraky. křaoalo to z gramofonu zvláště nepříjemně. Už ať hřmí, přál si Kopcián. Vvšlo mu to, co by dup. Vzadu, na temné obloze, jako by puklo obrovské vejce a rozprsklý žloutek zastříkal na zlomek vteřiny tmavé nebe. A potom hrom odbouchl celou tu protiV"ou o's n ičku. Vitr se probudil, protáhl a prozatim škádlil trávu. Stromy ještě držely fiauru. Konečně vitr se odkopal a proraženým hřbetem protějšího vrchu valil se do údolí. Najednou se vše točilo v jediném víru. Bez poprchávání, jako z převráceného hrnce, řítily se proudy vody a vichr jimi házel. Zleva suše lupalo dřevo. V pauzách hromobítí to působilo děl" .. ě. Starý smrk naříkal . Dříve. dokud silnice neporušila údolni hradbu. mohl krajinu válcovat třeba ura~an a zde se sotva ohýbal dým z komínů . Za to ted' iako by sem vtrhly všechny minulé vichry. V setmělé světnici stál Koocián iako přibitý. Hřmělo v .jednom kuse. Od severu k jihu proiifděl oblohou ohnivý vůz a svítil vichru ke hře se smrkem. Byla to surová hra. Větve se sv'roly a rozevíraly kolem rozkymáceného kmene. Kopcián starostlivě odhadoval. kam asi strom padne. $pička se ohýbala skoro v pravém úhlu. Deset metrů pod špici zahlédl Kopcián cosi sinavě bílého. Pokládal to za mámení smyslů. Nemohl uvěřít svým očím. Ale ohnivý vllz na chvilku uvázl za smrkem. Přeostré svě~lo ukátalo kostlivce sedícího zády ke kmeni obkročmo na silné větvi. Hnáty se třásly a cíp krátké haluze ovíval lebku.

Nebyla to halucínace. Když od toho příšemého zjevu odtrhl Kopcián zrak, uv í děl na verandě pro~ějšího srubu huhňavého kulhavce, jak zírá bez triedru, pouhýma očima, ke smrkové špici a cení zuby. Kopciánovi tím připomněl dostihového sázkaře, jehož kůň vbíhá o tři délky do cile. Zdravé ruce a nohy by tleskaly a dupaly radostí. Zubožené tělo se vzrušenim kroutilo. Nač si jenom huhňavec vsadil? Kopcián se opět podíval na kostlivce. Tohle mohl být také něčí vtip, posadit ",a strom před barákem kostru, to vypadalo na bezva recesi ..• Kdopak se s tím dřel nahoru - a vů ­ bec, jak se podařilo sehnat ten skelet, z čehopak asi je? A čím je tam připevněný' Kolem hrudního koše kostry se svíjelo roztřepené ocelové lanko ••• Kopciánovi to něco připomínalo •.• Otřásl se, ale hned ze sebe vyrazil suché zasmání. To nahoře byla docela pěkná legrace. Natropí to rozruch po celém údolí. V hospodě bude plno řečí. . Hrom odfrkával, blesky škobrtaly a lijavec se uklidňoval . Bouře slábla. A %a chvíli, pomyslil si Kopcián, uslyším zase kulhavcův graniofon. Náhle nastala opět tma. Kopciána zamrazilo. Vichřice smetala celé údt,1í a vehnala průvan i do místn·osti. Ubrus na stole povlávol. Zvenčí se o%valo silné prasknutí o potom těžce zašuměly větve. Zároveň. se %ačalo jasnit. Na ubrusu se náhle nehnulo ani nitka. Před . okny ležel poražený smrk. Kopcián si myslif, že bude u něho první, ale nežli si oblékl gumák, narazil starý klobouk a vklou%I do holinek, stála už venku jakási postava. Smrk praskl téměř přesně vejpůl. Z pahýlu se ježily třísky a % ulomené polovice vycházelo vzdychání jako ze schváceného běžce. Nahrblá, žalostná figuro huhňavého kulhavce stála nad spletí větvi, kde ležel skoro nepoškozený kostlivec. Kopcián zarazil svou trhavou nervózní chůzi až těsně u toho. Zbledl. Byly to IifJské kostí. A k nim připevněna malá kožená taška, pokrytá plisní. Do Kopciáno.vy tváře pohlédl huhňavý kulhavec jaksi zespodu a zašklebil se. "Váš parťák," vyvalilo se mu z pokroucených úst. Kopcián nic. j . "Rozumíte'" dl>t íral kulhavec, "já totiž nemůžu dobře mluvit, střelil jste mě tenkrát do úst. A taky sem • .. a sem ..." ukazoval po celém ' těle, "měl jste waltera a ten zatraceně kope .•." I, Kopcián přikývl. "A ten váš kumpán utekl sem. Moji kolegové ho tu hledali. Končily tu stopy. Nikoho nenapadlo, že by vylez na strom. Přivázal se lankem, kterým jste se spouštěli se střechy při té loupeži.. ... : Kopcián pokrčil rameny. "A já," strašně: ošklivě se ošklibl kulhavec. " jsem si po vás šel. Do~tat se vám na stopu nebylo tak těžké. i když j ste si změnil jméno. Horší bylo naiít po těch letech důkazy . A tak jsem vám asooň hrál. pro·ože tu písničku jste si musel pamatovat. A říkal jsem si: Ono to iednou odněkud vyleze .••" Kulhavec se nadechl a přejel očíma širokoramenného Kopciána, s ieHo rukama iako lopaty a pružnýma nohama. "Tak co. půidete se mnou hned'" Poslední kapky deště padaly do hrudnlho koše kostry. Kopcián od toho nem.ohl odtrhnout pohled. "Tak se 5 ním rozlučte,· .zahuhň.al kulhavec, "hlídal vás tady dobrých dvacet let.· Koncián se odvrátil a :déžka, jako bv šlaoal DO hroudách, vykročil. Do hrudního koše jeho kamaráda ještě pršelo. HORROR

pod lanci

31

22dZ

A

POHŘEB Rybník užírá z cesty část. Z trub hnali I

valčík kučeravý,

přijel jsem do vsi k pohřbu včas.

Rozdvihly modro zvoncem krávy. V

komíně

kouřil čáp.

statku

Dřív u mlýnských kol byl proud dravý.

Z trub hnali valčík kučeravý. Rybník užíral z cesty část. Podzemní dříč ji neuzdravil. Studenou mě hostil pramen i mrtvé však ústa už zvlhla od ponravy. Pějí žáby nad sítí z travin,

rybník užírá z cesty část. PETR SKRDLANT

*** Udeř mě hvězdou

do hlavy

Abych pad naznak, láskou omráčenej Nic lepšího si nezasloužím Zůstanu Můžeš

ležet a bude klid klidně

si potom

jít

Kam budeš chtít, jenom se konečně už natáhni Třeba

si stoupni na špičky

Anebo pust', trošku tě zvednu Hrome Vždyt' hvězdy přece nemůžou být tak .vysoko Zvedni tu ruku Zašmátrej v nebi No vidíš, už ji držíš A ted' mi dej ránu Pořádnou

Pěknou

Baculatou Oul ONDREJ SUCHY ~

~

•

POEZIE

32

pod lanei

~

,

• .

I

.

"

'

.

'.

"

•

.

"

"

•

NEVĚŘfš Co bych Ti říkal Všecko víš A nevěříš Níc nepomohou slova Nic víc Ti nemohu už naslibovat Nevěříš

Cožpak Tě ztrácím' I světlo se mi spěchá schovat pod listy řeřišnic Neříkej

- Já vím Když nevíš nic VIKTOR DOUBEK

KŘEHKÁ Křehká jak angrešt,

drcený mezi zuby, je láska máj jak sníh, který padá na obnažená ramena. Plamenem rybízu ožehnuta mění

se v ryzí líh,

jak jablka, tancující na větvích. VLASTIMIL KOVARIK

SLAVNOST Proč váháš zahradníku

o hrozny růží zakopávají plameňáci a větří po .' erváncích Proč dále váháš

když provlečené podpalubí močálů prosakuje na dno tvých zahrad a v trnové koruně rozkvétá růžencová slavnost ALENA SULCOVA

33

.. . váhá". s oslovením, avšlJk posléze píši:

Z

dopisu

S. J.

NAIDAR IARDO!

Jedeme zbraslavskou silnicí z Prahy do Chuchle a Mirek Klempíř mi ukazuje patn ík, který vyvrátil v čer ­ vnu roku 1967. Ještě je stále " po mníkem" autonehody, i když brzy po ní musel Mirek zaplatit pět set korun za patník nový. To se však stalo více než před rokem, nyní jedeme po stejné silnici, stejným autem, až na to, že místo šedého je modré a že Mirek, opět jako řidič, ještě trochu kulhá . Do Chuchle jsme dojeli v pořádku. Mirek je optimista, co bylo, bylo; je dobré, že ta těžká autonehoda nebyla ještě těžší. Na nepří­ jemné je lepší zapomenout a tak Mirek se stejným smyslem pro ku rióznost, s jakým upozorňoval na zborcený patník, ukazuje fotografii svého renaulta po havárii, Zlatého slavíka, kterého dosta l za Cest la vie a Zlatý klíč za píseň Proč ptáci zpívají. Hned vedle těchto trofejí je v jeho pokoji umístěna další pozoruhodnost - půl metrová kovová tyč, odborně zvaná hřeb Ki.inschrův, jejíž přesnou kopii má M i rek stále ještě v levé noze a stěžuje si, že když je mráz, tak ho to " železo" studí. Vzpomínáme na světovou výstavu Expo 67 v Montrealu, kde skupina Apollo, jejímž členem Jarom ír Klempíř byl, doprovázela Karla Gotta při jeho každodenních koncertech . Sešli jsme se však kvůli tomu , abychom si popovídali o změnách v životě Jaromíra Klempíře, ke kterým by možná nedošlo, kdyby ten bílý patník zůstal celý. Cest 10 vie . . . . • . Dávejte na sebe pozor, rychle se uzdravte a šetřte se nám, af se můžete zase brzo vrátit a vyhrávat nám jinak, než jen z rádia .••

K. S. a B. S. Po havárii jsi doslova zmizel ze scény. Odešel jsi z Apol/a, přestal . jsi vystupovat na koncertech, dlouho jsi ležel v nemocnici, "nezasypáliáš" nás už tolika hity. 5 hudbou ses však nerozloučil. Co teď děláš? Po skončení nemocenské jsem při­ jal místo odpovědného redaktora v redakci malých hudebních žánrů v Suprophonu. Je to redakce, kde se vydávají noty. Je to zajímavá práce. ne úřednická (- i když máme píchačky!), jezd.ím tam, kde se něco nového natáčí, předvádí, zkouší. Kromě toho samozřejmě píšu muziku. Dojem. že nic nedělám , je jen zdánlivý. Jako ticho před bouří. Asi před půl rokem jsem napsal pro

SNIMEK: PETR HODAN

34

INSPIROVÁNA DOPISY CTITELEK, PŘIPRAVILA GABRIELA 2EMLlČKOVÁ

Karlo Gotta písničku Srdce trubadúra, kterou bude zpívat v připra­ vovaném filmu Slasti otce vlasti. Líbilo se o před nedávnem mi bylo nabídnuto, abych udělal hudbu k celému filmu. To jsem s radostí přijal, bude to první celistvá samostatná práce. Dále mám s textařem Pavlem Vrbou, s kterým teď dě l áme mnoho společných věcí, zadány písničky pro jarní pokračování televizního seriálu o Rudolfu III. Připravuji také několik písní pro Recitál Karlo Hály, dvě nové písničky jsou právě ve výrobě na deskách a další dvě bude natáčet Eva Pilarová. Mým osobním přáním je napsat muzikál. Snad se mi to do tří let podaří, to je samozřejmě dlouhodobější záležitost. Vážený pane, dovolil jsem si napsClt pár textů a poslat je vám jako hudebnímu skladateli. Snad by se to dalo dobře prodat. . . z dopisu M. Č. Mnoho lidi si myslí, že člověk jako ty nemusí nic dělat, že může dobře žít jen z písníček. Co ty na to? Takoví lidé umí většinou dobře počítat. Takže uvedu jen fakta. Za jednu prodanou desku mám 19 haléřů . Nejvíc desek se prodalo s písní Pošli to dál - 50 tisíc. Honorář se vyplácí jednou ročně o minimální daň je třinácti procentní.

tvé písničky zahraničí.

O

iv

je

však

zájem

Několik jich už bylo natočeno, různými firmami o v různých jazycích. Bylo to hlavně Cest 10 vie o

Pošli to dál u firem Polydor, Palette, Ariola - u poslední ji nazpíval Udo Jurgens, který ještě slíbil natočit francouzsky a německy Proč ptáci zpívají. U firmy Intercord nazpíval některé písně Milan Drobný. Jsem rád, když se mi písničko dostane za hranice a moc se nestarám o to, kdy za ni něco dostanu. • ,. Byla jsem na 100,0001 % pře­ svědčena, že jej (Zlatého slavíkapozn. G. Ž.) získáte - hned po prvním poslechu písně "Stojí to za pendrek" (svérázný překlad názvu písně Cest 10 vie - pozn. G. Ž.) ••• nějakou peněžitou odvítězství v těchto soutěžích?

Dostal jsi měnu

za

lidé tomu neradi věří, ale nedostal. Pokud vím, není to tradice o nedostal ji nikdo z ostatních, kteří tuto cenu získali. ••• poznala jsem, jak jste sympatický, přestože jste tak nadaný •.. z dopisu D. H.

Většino obdivovatelek si tě jistě představuje docela jinak, než jaký ve skutečnosti jsi. Myslím na obecnou představu idolu - odměřený suverén, spíše nafoukaný, neboť má být na co, prostě člověk velkého světa se vším všudy. Chtěl by ses takové před­ stavě přiblížit?

To mi bylo vždycky cizí a jiný asi nebudu. Ani nechci. Jakmile někdo začne dělat přílišného suveréna, je s ním obvykle brzy konec. • •• Protože v PKO pracuje moj ujo, dostala som sa za oponu medIi zpevákov . . . z dopisu H. T. dopisů

od ctitelek a objsi dostával v době koncertování Apol/a po celé republice. Jak vypadá dnes tvá poštovní schránka? Nejvíce

divovatelů

Existují dvě sedmnácti leté dívky, které jsou obzvlášť vytrvalé. Všude mne pronásledují, telefonují, píší, jedna z nich přišla dokonce na návštěvu do Chuchle. Když jsem měl v prosinci jednu pracovní schůzku asi s deseti · lidmi, vtrhly najednou obě do redakce a každá mi donesla jednu čokoládu, že prý to je k Mikuláši. Musel jsem je odbýt. • .• Prosím tebe, řekni pak klukům, ať si daji krycí .jména (kdyby volali, vínl) a ty taky, anof Děkuji ti za ochotu! Karel Gott ať je Čenda! Ještě jedna věc! Nemohl by si napsat pěkné psaničko mně na Magdinu adresu anof Její adresa je ••• Tak ahoj R.

To by tě mohlo jen tak nevzdávají.

těšit, Přišly

že se divky zase?

Zjistily si, jaké mám auto, a nedávno jsem našel za stíračem dopis, ve kterém se jedna z nich ptalo, jestli bych nevěděl o místě konferenciérky v Apollu, že by to vzala. • •• Napište, či vám mám poslať svoju fotografiu . . . z dopisu G.

Jaké dívky se ti líbí? Blondýnky, nesmí však být vyssl než Já (měřím 173 cm) - o měly by vážit asi tok kolem 55 kilogramů. · •. Leť lístoček leť, dones mi od Mirko rýchlu odpoveď .•. z dopisu S. K.

Máš v úmyslu se v brzké době oženit, nebo mají blondýnky stále ještě naději?

V úmyslu to nemám, ale . nikdy neví.

člověk

· •• Možná, že mě budete znát. Byla jsem několikrát v Apollu a

jednou jsem jela s vámi v tramvaji

. a vy jste na Ojezdě přestupoval •.. z dopisu H. R.

Jaký dopravní

prostředek

máš nej-

raději?

Boeing 707. · •. Každý má nějakou zalibu a já mam ještě jednu zálibu, sbirat populární zpěváci a písničky ••. z dopisu V. D.

Každý má nějakou zálibú. Máš také ještě nějakou zálibu? Když jsem byl pionýrem, sbíral jsem starý papír. To však nebyla zálibo, nýbrž závazek. Dnes sbírám zahraniční obrázkové časopisy. V poslední době jsem se zbláznil do domácího biografu . Koupil jsem si zvukovou promítačku a pouštím si doma nejrůznější filmY, grotesky i dobrodružné kusy. Teď si koupím ještě filmovací kameru, chtěl bych sám točit. · .. Až se uzdravíte·, tak k nám A vezměte s sebou všechny vaše kamarády z Apolla i s Karlem Gottem. Buchty peče­ me dobré. . • z dopisu A. F, přijďte na buchty!

Co rád jíš a piješ? Když jsem byl doma první týden po půlroce stráveném v nemocnici, sestavil jsem si jídelníček z nejoblíbenějších jídel, která mi maminko vařila . Byl to biftek s pomfrity, chlupaté knedlíky se zelím a houbami, španělské ptáčky, vuřty s cibuli, kuře, vepřová, čočko s vejcem. Mimo domácí kuchyň mi také chutnají čínská jídlo. Rád piju coca-colu. Kdyby jí u nás bylo dost o levnější, vůbec bych osi nepil pivo. Z nebezpečnějších drinků dávám přednost whisky o cinzonu. · .. Já vám závidím, že tak cestujete a hodně toho vídíte. Ale já vám to vůbec nezávidím, jó vám to přeji. . • z dopi~u S. Z.

Kde bys lenou?

chtěl

letos strávit dovo-

Hodně lidí jezdí no jih, do teplo, lehnou si no pláž o je jim dobře . Mě však nikdy nelákalo Itálie nebo Sponělsko, vždycky mě táhl sever, Skandinávie. Ještě jsem tom nikďy nebyl, možná, že mi to letos vyjde. Ale já už se rcrtlěji no nic o nikam netěším, nedělám žádné velké plány. Těšil jsem se moc do Los Vegos a nakonec to skončilo v nemocnici. A tok si přeji jenom psát, psát ·0 psát o čekat, co z toho bude.

Děkuji

Ti za rozhovor.

ROZHOVOR

pod lavici

35

NA PRÉRHCH MEZI ŘEKOU MISSOURI A SKALlSTÝMI HORAMI BYLO ROKU 1863, PODLE ODHADU GENERALA W. T. SHERMANA, DEVET A POL MILIÓNU BIZONŮ. Z NICH BYLO ZIVO PŘIBLlŽNE 165000 INDIANO ROZDĚLENÝCH DO KMENŮ PAWNEEO, SIOUXO, CHEYENNO A ARAPAHŮ.

"" .

.

36

.

"-.

.-~

" '!'!:~

.'

.

Buffalo Bill, pravým Jmenem William F, Cody, narodil se roku 1842 v rodině farmáře v zemědělském státě lowa , Když bylo Williamovi devět roků, ovládlo svět zlotá horečko , Farmář Cody se vydal s manželkou o sedmi dětmi přes prérii do Kalifornie, Rodino se však nikdy no zloté rýžaviště nedostala, Usadilo se v Kansasu, kde se mezi nečetnými osadníky rozhodovalo, zda Kansas bude státem otrokářským, nebo zda tu bude přijato usnesení proti otroctví. Farmář Cady se přihlásil k protiotrokářským zásadám, což ho stálo život - jeden z jeho politických odpůrců ho probodl.

William Cody, aby pomohl uživit rodinu, stal se ve dvanácti letech pomocníkem u dopravní firmy, která dováželo zásoby vojenským posádkám pohraničních pevnůstek, Průvodcem karavany vozů byl mladý lovec původem z Východu, William Hickock, pozdější Divoký Bíll , Karavano nedojelo k cíli, přepadli ji nejprve Indiáni o později jí sebrali zásoby Mormoni. Putovalo pěš­ ky zpět a Buffalo Bill na této cestě roztrhal čtyři páry mokasínů , V té době nespojovala oba konce amerického kontinentu železnice, Aby se aspoň dopisy dostaly přes zemi co nejrychleji, vznikl zvláštní podnik, zvaný Poney Express , Od města St. Joseph až do Sacramento v Kalifornii byly zřízeny patnáct mil od sebe stanice, kde če­ koli čerství koně, Dopisy byly přijímány ze poplatek pěti dolarů, Jezdec nesl dvě kabely dopisů , Pro každého jezdce byla denní kvóto 45 mil. Měsíční plat jezdce Poney Expressu byl 120 dolarů, (Cowboy dostával za tutéž dobu 25 dolarů , ) Jezdci musili být co nejlehčí, Proto byl přijat tehdy čtrnáctiletý W , Cody, Divoký Bill se stal správcem jedné z přesedacích stanic , Jezdilo se ve dne v noci, Jedna cesta trvala 9-11 dní. Často byli jezdci přepadeni Indiány nebo bandity, Poselství pres identa lincolna bylo dopraveno za 7 dní a 17 hodin, Poney Express nežil však ani rok, "Zabila" ho telegrafní linka, postavená no podzim 1861 , Nezaměstnaný

poštovní jezdec Cody se zúčastnil výpravy proti Vraním Indiánům a po té vstoupil, jak ho zavazovala rodinná tradice, do armády Severu

jako kurýr o zvěd , Ještě před ukonče­ ním války vystoupil z armády a stal se postiliónem Overland Stage, čili prů­ vodčím a strážcem na jednom z dostavníků, kte ré dopravovaly cestuj ící přes celou Ameriku, Dostavníkem se dala Amerika projet za devatenáct dní. Také dostavníky byly často přepadány Indiány a lupiči. Po dvou létech Cody z poštovní služby vystoupil a ožen il se, Založil si samostatný dopravní podnik, ale první zásilku mu uloupili Indiáni , Vstoupil tedy do armády, k pluku 5, kavalerie, který pacifikoval Indiány, Při jedné kurýrní jízdě v krajině hemžící se nepřátelskými Indiány ujel Cody 350 km za šedesát hodin, Dosud se mu neříkalo Buffalo Bill, mu získala smlouva, uzavřená s potravinářskou firmou Goddard, která mě l a zásobovat 1200 dělníků na stavbě kansasko-pacifické dráhy, Cody podle smlouvy dodával 12 zastřelených bizonů denně ze plat 500 dolarů, Puškou sprigfield, zadovkou osmačty ři cít ­ kou, zabil za 18 měsíců 4862 bizonů, Když se ruský velkokníže Alexis vypravil na loveckou výpravu do končin Divokého západu, byl jeho průvodcem Buffalo Bill , Nejprve svezl velkoknížete ve starém dostavníku. Po divoké jízdě velkokníže řekl: "Nechtěl bych o tento zážitek přijít ani za všechny peníze, ale než bych ho opakoval, vrátil bych se do Petrohradu raději pěšky přes Aljašku, přeplaval bych Behringovu úžinu a dojel domů Sibiří na jednom z vašich vládních mezků." Pak už jenom lovili bizony. Přezdívku

Ned Buntline, novinář a spisovatel, ' byl pro Buffalo Billa onou osudovou osobností, na kterou narazí v životě každý člověk. Buntline napsal hru , vlastně slátal nemožnou plácaninu, nazvanou "Zvědavé prérie" , a napadlo ho, aby na jeviště uvedl skutečné zvědy prérie. Bylo to v Chicagu, kde vystoupili na jevišti nejen Buffalo Bill, ale také Divoký Bill o T. B. Omuhundro, známý jako Texasský Jack. Hra propadla, nikoli však herci. Po divadelní sezóně se Buffalo Bill vrátil na prérii a zúčastnil se tažení proti Cheyennům. Po té najal skupinu Siouxů, aby se s ním vydali na další divadelní turné.

Povzbuzen honoráři vydavatelů, psal Buffalo Bill také povídky z Divokého západu. K jedné z povídek přiložil zajímavý dopis: "Je mi opravdu líto, že v tomto příběhu tok strašně lžu . Na jediné válečné stezce pobil můj hrdina více Indiánů nežli já za celý život. Ale chápu, že to čtenáři chtějí. Jestliže vám připadá, že je tom moc mrtvých, vyškrtněte tedy výstřely o bodání nožem všude, kde to uznáte za vhodné." Povídko vyšla bez jediného škrtu . Codymu bylo čtyřicet let, když celá to sláva Divokého západu, indiánských válek o lovů no bizony zmizela. No prériích se pásl dobytek. Soutěskami hor vedla železniční trať, Buffalo Bill se rozhodl vzkřísit právě dohaslou slávu Divokého západu v cirkuse. První před­ stavení se dávalo v Omaze. Diváci viděli nejprve jezdeckou přehlídku, potom život v indiánském táboře, požár prérie, lov na bizony a přepadení dostavníku Indiány. Tři roky cestoval Buffalo Billův cirkus po Spojených státech. Potom se jelo do Evropy. V Londýně přišla do cirkusu nejen královna Viktorie, ale také králové dánský a saský, rakouský arcivévoda, řecký král a princ Waleský. Pány svezl Buffalo Bill v dostavníku, za doprovodu tlupy ječících Indiánů. Indiánského řevu se králové tak polekali, že lezli pod sedadla . Princ Waleský seděl s Buffalo Billem na kozlíku a zeptal se: "Cady, měl už jste někdy v rukou čtyři krále najednou?" "Měl," odvětil Buffalo Bill, hráč pokeru, "ale ještě nikdy jsem neměl v rukou čtyři krále se žolíkem ,,. Divoký západ vcházel do povědomí Evropanů. Cirkus Divoký západ existoval třicet roků . Poslední představení před exekucí

pro dluhy, bylo roku 1913. Sedmdesátiletý Buffalo Bill ještě nějaký čas jezdil v jiném cirkuse. O čtyři léta později zemřel.

Na Lockaut Montain u Denveru je · hrob Williama Fredericka Codyho, který mnoho prožil. mnoho vykonal a jedno stvoř il: western. JIRI MAREŠ

IIIJl~I~\I.,() POSTAVY DOBRODRU2NýCH ROMANO VE SKUTEČNOSTI

II ):11 :J .I

TVŮRCE

J WESTERNU

37

/

JAROSLAV KOKOŠKA

Letecký snímek Barcelony z

třicátých

let V sobotu 11. července 1936 odstartoval z croydonského letiště ve Velké Británii šestimístný stroj .. Dragon Rapid", patřící společnosti .. Olley Airways Company of Croydon". Za jeho řídicí pákou seděl kapitán Salis Bebb, jeden z nejlepších anglických p.ilotů . Začal let, o němž nikdo nemohl předpokládat, jak a kdy skončí, a o jehož opravdovém smyslu vědělo jen několik 'málo lidí. "Poletíme napřed s několika cestujícími na delší výletní cestu," řekl Bebbovi Louis Bolín, londýnský dopisovatel španělského listu .. ABC", když ho naíímal do svých služeb ... A pak, pak se' ještě uvidí ... " Pokyn k uskutečnění této cesty mu dal jeho šéfredaktor markýz Luca de Tena, který zase jednal z pří­ kazu generála Sanjurja a Moly. jejím pravém důvodu nevěděl ani on mnoho, znal vlastně jen trasu. Do Bebbova letadla nastoupili kromě Bolína další úiiastníci výletní cesty, vybraní jiným zasvěceným člověkem, britským publicistou a historikem Douglasem Jerroldem: někdejší major Scotland Yardu Hugh Pollard a jeho dcera Diana se svou přítelkyní Dorotheou Watsonovou. Tato podivná příprava, při­ pomínaíící scénu ze špionážního filmu, se musela odehrát jen proto, že v celém $panělsku nebylo k sehnání takové letadlo, které by na cestách mezi Ka nárskými ostrovy a jistým místem v Maroku nebudilo příliš velkou pozornost. tom všem ovšem neměl Bebb ani tušení. Podle Bolínových pokynů zamířil napřed do Lisabonu a pak do Casablanky. Na první zastávce se španělský novinář sešel s generálem Sanjurjou, na druhé se svým šéfredaktorem, od něhož dostal příkaz odletět do Las Palmas, a nepřijde-Ii do 31 . července jiná zpráva, vrátit se zpět do Anglie. Protože do té doby měla být složitá operace, o niž šlo, buď uzavřena, anebo odložena. Let na Kanárské ostrovy proběhl bez zvláštních přihod. V Las Palmas se však stalo něco, co mohlo celou akci zmařit a s čím v Londýně nikdo nepočítal: letištní úředník žádal na Bebbovi zvlášt_ ní povolení k pobytu na ostrovech. Záležitost se dostala až ke guvernérovi,

°

°

Generál Franco s důstojníky svého štábu který však po konzultaci s Madridem rozhodl, aby cestujícím z Velké Británie nebyly činěny žádné potíže. Společnost se mohla odebrot na prohlídku města c;J Bebb si šel odpočinout do hotelu .. . července ve čtyři hodiny ráno probudilo britského pilota prudké zabušení na dveře . Vstoupil španělský dů­ stojník, postavil se do pozoru a poně ­ kud slavnostním hlasem řekl: "Kapitáne, splníte ještě jeden úkol. Připravte se k odletu I" Bebb se no nic neptal, dostal přece dobře zoplaceno. Na rozjezdové ploše už stál připrave­ ný "Dragon Rapid". Z letištní budovy vyšel hlouček důstojníků, v jejich středu otylejší, hladce vyholený muž ve vycház kovém obleku, který se zasta-vil před pilotem a podal mu ruku . "Jsem generál Franco I" Generál byl až doposud vojenským guvernérem na Konárských ostrovech, v jakémsi lepším vyhnanství, protože o něm bylo známo, že je zapřísáhlým nepřítelem republiky. Demokratičtí politici si mysleli, že v této izolaci nebude moci udržovat spojení s ostatními reakčními vojenskými činiteli. Mýlili se. V plánu na povstání proti vládě lidové fronty, "alzamiento nacional", jak ří ­ kali, hrál Franco důležitou roli. Generál Mola, hnací motor spiknutí, a Sanjurjo, jeho hlava, který dlel vemigraci v Portugalsku, s ním počítali na místo velitele jednoho z důležitých cen' ter povstání, v Maroku. Několik událostí, jež se sběhlo v první polovině července 1936, přimělo generály k rychlejšímu jednání. Mola se rozhodl spustit "alzamiento nocional" 17. 7. v 17 hod. Ve Sponělském Maroku měl vést povstání do příchodu generála Franca podplukovník Yague. Do svých plánů zasvětil všechny velitele pluků
'8.

vu generálu Romeralesovi, a ten ihned poslal na místo schůzky vojáky a policii . Ti sice obklíčili budovu, ale nenapadlo je přeruš i t telefonické spojení. Spiklenci si zavolali na pomoc spolehlivý oddíl cizinecké legie, který vládní vojáky bez boje odzbrojil. Tím však vypuklo povstání o několik hod in dříve a hrozilo nebezpečí, že je vláda hned v zárodku potlačí. Vzbouřenci nevěděli v prvních chvílích, co dělat. Naštěstí pro ně však vládla bezradnost i na druhé straně. Ministerský předseda Casares Ouiroga sice nařídil telefonicky Romeralesovi, aby zatkl vůdce vzpoury, ale v té době se již chopil iniciativy spiklenecký důstojník Seguí, obsadil všechny veřejné budovy a nešťastný generál již neměl nikoho, kdo by jeho rozkazy provedl. Když volal Ouiroga do Melilly po druhé, byl už Romerales mrtev. Nato ministerský předsedo telefonoval do La rache, kde dlel další generál věrný republice, Morato. "Poslyšte, co se to děje v Melille?" "V Melille? Nic. Proč?" "Zdá se, že tam povstala posádka!" Morato ihned opustil město a letěl do Melilly. Jakmile však vkročil na při­ stávací plochu, byl povstalci zatčen . Zatímco se Madrid pokoušel udělat si alespoň přibližný obroz o tom, co se děje v Maroku, byla již spiklenecká akce v plném proudu. V Tetuánu povstal plukovník juan Beigbeder a vysoký kom i sař Áivarez Buylla se musel zabarikádovat ve své rezidenci. I sem telefonoval zoufalý Ouiroga a zapřísahal všechny úředníky věrné vládě, aby vydrželi, že druhého dne jim pošle na pomoc loďstvo a vá lečné letectvo. Mezitím však vypukla vzpoura i v dalších místech, a vláda li dové fronty stála najednou před faktem, že už oemá v Maroku takřka nic, co by tam mohlo obnovit její moc. Ještě tu byla jedno možnost: ozbrojit dělníky. Delegace, které s tímto požadavkem přícházely, však Ouiroga odmítal. Jediné, co udělal, bylo, že poslal k africkým břehům tři torpédoborce, a Ceutu, další centrum povstání, nechal letecky bombardovat. 17. července sice

hlásil madridský rozhlas, že "vláda považuje síly, jimiž disponuje, za dostatečné, aby povstání potlačila," ale to už v tomto okamžiku nebyla prcivda . V noci na 18. července vysílala staniée v Ceutě heslo spiklenců určené pro generály na pevnině: "Nad ce'lým Spaněl­ skem je nebe bez mraků . " Všeobecné vzpouře se už nedalo zabránit, . . Nastala chvíle, kdy měl na sc~nu vstoupit generál Francisco Franco. V době, kdy se schylovalo k akci, však trčel stále ještě ve svém sídle na Tenerife. protože nesměl be,z souhlasu vládních míst opustit ostrov. Pomohla mu však neuvěřitelná náhoda. V Las Palmas se smrtelně zranil generál Balmes a Franco dostal povolení státního podtajem níka ministerstva války zúčastnit se pohřbu .

Krátce po půlnoci 17. července vstoupil Franco v doprovodu své ženy a dcery na motorovou loď a začal tak cestu, která ho měla dovést až na nejvyšší místo španělského státu. 18. července brzy ráno se spolu s generálem Orgazem zmocni l Las Palmas a mohl na stoupit do Bebbova letadla. které tu na něho několik dní čekalo. Ráno před sedmou hodinou startoval letoun k poslednímu cíli dlouhé cesty. Franco se. díval netrpělivě z kabiny na zem. Konečně se objevilo na obzoru město se štíhlými věžičkami minaretů a s labyrintem uliček, tržišť a průchodů, Tetuán - sídlo povstaleckého štábu. Na letišti stály nastoupeny roty cizinecké legie. Třeskly pažby pušek a podplukovník Yague podával hlášení: "Generále, S.panělské Maroko je ve vašich rukou . . . Kapitána Salise Bebba si v těch chvílích nikdo ani nevšímal. Až později, když už byla slavnostní ceremonie ' u konce, za ním opět př i šel Luis Bolín a nařídil mu připravit stroj k da.lšímu letu - napřed do Biarritzu a odtud do Říma, kde se měla odevzdat oficiální žádost italské vládě, aby dodala povstalcům vojenská letadla. Teprve pak mohla skončit desetidenní podivuhodná cesta britského kapitána, který se, aniž by to byl tušil, zasloužil o zdar akce, kterou začala španělská občanská válka.

NON FICTION

pod lawici

39

Co znamená přesně slovo "antikoncepce"f Slovo antikoncepce je odvozeno z latiny a v překladu znamená .. zabránění početí" . Antikoncepcí tedy rozumíme souhrn opatření. která zabraňují setkání ženského vajíčko a mužských pohlavních buněk - spermií. Toto setkání vl astně znomená oplození.

.. Teprve v posledních dvou třech letech se u nás začínají objevovat články a knihy na sexuální téma . Přesto tvrdím. že je to málo. Kdy už se konečně bude o sexuální tématice otevřeně psát a hovořit? Vezměte si příklad třeba ze Švédska. 'kde jsou děti o intimních vztazích podrobně informovány v učebnicích a ve filmech . ,. Kdyby tomu tak bylo i u nás. nemůselo by pak docházet k těm extrémním jevům. o nichž píšete: k nuceným sňatkům. rozvodům. prostituci ... " Tahle slova napsal do posledního loňského čísla měsíčníku MY 68 pan P. Slezák z Brna. Myslíme si. že na nich něco je. a proto chceme v našem Čtení pod lavici pravidelně věnovat intimním otázkám místo. Budeme vás také upozorňovat na zajímavé publikace z této oblasti . . , Dnes odpovídáme na řadu otázek. které si napsali na lístečky chlapci a děvčata z jedné pražské ;,třední ekonomické školy. Otázky se týkají převážně

2 Kdy se poprvé objevily antikoncepč­ ni prostředky? Až ve dvacátém století. nebo už dřívef Mnohem dříve . Způsob. jak se bránit proti nežádoucímu početí. zajímal zřej­ mě lidi od pradávna... v roce 1899 byl nalezen nejstarší egyptský papyrus. tzv. PETRI PAPYRUS. který pochází z doby asi před čtyřmi tisíci lety, Obsahuje - kromě jiného - předpis . jak se chránit před otěhotněním. Citovat z něj však nebudeme . Působ i lo by to příl iš směšně .

3 Jak velké nebezpečí otěhotnění hrozí pří prvním pohlavním styku. když je děvče ještě panna? Toto nebezpečí skutečně existuje. Dokonce je větší. než se dřív e předpoklá­ dalo. Do jaké míry se zmenší nebo vyloučí . to záleží na osobní zkušenosti partnera . Nejvhodnější je. když chlapec či muž počítá 's tímto nebezpečím o i při tomto prvním pohlavním styku použi je preze rvativu . Dá se nějak poznat. že už jsem pohlavní styk'? Ve zdrcující většině p ří podů se dá lékařem - velmi snadno poznat. zda je dívk o panna (latinsky se označuje panno jako vírgo intacta) či ne. Dá se to posoudit podle sta vu hymenu. panenské blány. která u dívek. jež dosud styk neměly. uzavírá ústí pochvy. Slizn ice hymen u se obvykle při prvním pohla vním styku roztrhá a zůstanou po ní jen slizničné řasy. (Jen zcela výjimečně je sliznice panenské blány tak pružná. že se nejen při sexuálním styku . ale i při porodu pouze roztáhne, an iž by praskla . V těchto velmi vzácně se vyskytujících případech mů ž e i při eventuálních soudních posudcích dojít k závažnému omylu.) Nezkušený partner nemusí poznat. že už jste měla pohlavní

4

měla

antikoncepce 40

Z otázek mladých .lidí a z odpovědí předních odborníků, kteří

se u nás zabývají antikoncepcí, připravil Vladimír Mates. (Pokračování příště)

styk. Ale . .. vždycky je lepší neoddávat se zásadně nikomu, ke komu necítím hluboký c itový vztah. 5 Kdy je největší a kdy nejmenší možnost početí? Odpo věď na tuto otázku není snadná. Dřív e se předpokládalo , že otěhotněn í je možné pouze v těch dnech, kdy z vaječníku putuje uvolněné vejce vejcovodem k děloze. K tomu dochází většinou asi uprost ře d mezi dvěma menstruacemi. Na základě tohoto p řed­ pokladu byla založeno teorie neplodných dní (jejím i autory jsou badatelé Og i n o Knaus), velmi populární zvláště po d ruhé s vě to vé válce. Podle ní byla nejmenší pravděpodobnost početí asi 3-4 dny po ukončení menstruace a 3 až 4 dny před začátkem následující ( v ypočtené) menstruace. Dozrání a u v olněn í v a j íčka - tzv . ovulace - však není u všech žen pravidelné a kolísá v rozsahu několika dní. Proto tuto metodu ochrany proti nežádoucímu početí pokládáme v poslední době za velmi spornou. 6 Kdy a jak se dá poznat, že jsem v jíném stavu? Důkladná diagnóza těhotenství je mo žná j en na základě zevrubného vyšetře­ ní odborným ženským lékařem. Přesto si však můžeme o typických příznacích těhotenství něca říci. Nejd ř íve se objevují příznaky nejísté, ke kterým patří: častá změna nálady,

pachuti,

laskominy

na

kyselá,

sladká

či

hořká jídla, těhotenské zvracení atd. Na kůži vznikají hnědé skvrny (pigmentace). na bř iš e těhotenské proužky. Později vznikají p ř íznaky pravděpodob­ né: vynechání menstruace, zvětšování břicha a prsů. Tyto změny jsou zřetelné začátkem druhého měsíce těhotenství. Mezi jisté příznaky počítáme: pohyby plodu a ozvy j eho srdce. Jsou zřejmé a ž začátkem druhé polovi ny těhotenství, tj . ve čtvrtém a pátém lunárním měsíci. (Lékař i mohou s velikou pravděpodob ­ ností určit těhotenství velmi brzy - druhý až třet í týden pomocí biologických

testú no bílých myškách apod .) Jaké antikoncepční metody a prou nás existují? Nejrozšířenějším způsobem ochrany proti těhotenství nejen u nás, ale na celém světě je přerušovaný pohlavní styk. (V okamžiku, kdy dochází u muže k vyvrcholení, mu.ž akt přeruší). Pro muže to však znamená velké zatížení nervavého systému. Tato nepřirozená far-

7

ma může být i prtclnou vzni ku neuróz. Metoda je rovněž velmi nevýhodná pro ženy, které jsou v lastně doce la odkázány na mužů v charakter a na jeho schopnost sebeov ládání. f5rocento otě­ hotnění je zna č ně vysoké . Jiným ve lmi častým, bezpečnějším, nikoliv však bezpečným způsobem, jak zabrán it nechtěnému početí, je pou žív ání prezervatívu. Prodává se u nás v různém balení, pod různými zna čk ami: primeros, gold, eros. iris atd. Tato mužská och ra na je k dostání v drogeriích, ve speciálních prod ejn ách gumo vého zboží, ve větších m ě stech pak v prodejních automatech . O vý počtu tzv. neplodných dnů (OginKnausava metoda) byla už řeč v odpovědích na pátou otázku . Rozhodně ji nelze zařadit mezi spolehl ivé metody. V posledních letech se dost rozší ři lo užívání tzv. pesaru. Pesar je v podstatě gumová membrána různé velikosti, v jejíchž okrajích je kovová pružina . Je vý hodný proto, že se jím chrání před nežádoucím těhotenst v ím samo žena a není tedy odkázána na svědamitos't a odpo v ědnost svého partnera. Pesar v pochvě v ytvoří překážku, která brání vniknutí spermatu do děložního hrdlo, neomezuje dotykové pocity (jako prezerva tiv) a je značně spo lehli vý . Jeho úč i nnost se vš ak ještě dá zvýš it ve spojení s chem ickou antikoncepcí. U nás reprezentuje tento způsob antikrém (Spofa) . K zabránění těhotenství je možné použít i samotného chemického prostřed­ ku (anti-krému) . Předpokládá to však, že se pomocí zvláštního nástavce zavede do zadní klenby poš ev ní dostat eč né množství anti -krému. Antikrém s p ř ísluš­ ným návodem a zároveň i násta vcem (aplikátorem) lze koupit bez lékařské­ ho p ř edp i su v lékárnách. V poslední době je ve lmi populární metoda antikoncepce, kdy se zabraňuje nechtěnému těhotenst v í tím, že se zavede do poch vy tělísko z umělé hmoty nebo kovu. Dalším druhem velmi účinné antikoncepce je tzv. anti koncepce hormonální. U nás se tento prepa rát vyrábí v ta bletkách pod názvem antigest. Užívá je opět žena.

které ženy zavádějí samy. Odborný ženský lékař by měl zá jemkyni prohlédnout, vyzkoušet pat ř ičnou velikost pesaru, naučit ji ho za v ád ět. S nový mi moderními prostředky, ať už jde o tělíska nebo o antigest. je to ještě složitější. U hormonálních tablet musí léka ř Le nu poučit, jak je u žívat, upozor. jl Jí na možné počáteční potíže , pra '" " ~Ině ji sledovat. U tělísek je to Cilb<.: ·é. Musí vybrat správnou veli~ ~ a p o zavedení, které se provád í ve stejné čistotě j ako třeba operační zákrok, musí ženu pra v idelně sledovat. Anti-krém Spofa, který se prodává v lékárnách volně, je v lastně součástí poševního pesaru . Ten zaručuje větší spolehlivost než samotný anti-krém. A tak v lastně jedinou antikoncepcí, kterou je mažno použít b e z účasti lékaře, zůstává tedy mužská ochrano, tzn. pre-

zervativ . 9

Komu

jsou tyto moderní antikon-

cepční prostředky určeny? Slyšela jsem, že bych musela mít dvě děti, abych mohla dostat antigest. A za kým vůbec jit, když bych chtěla, aby mi lékař poradil nějakou pro mě vhodnou antikoncepční metodu? Podmínko - mít dvě děti - vyžadovaná dříve při předepisován í antigestu bylo už zrušena. Dnes p latí pro ordinaci tě­ lísek nebo antigestu pouze lékařské kontraindikace ... tzn. , že lékař rozhodne, zda ženo ze zdravotních důvodů mů že používa t ten či onen způsob

ochrany. Bohužel, antikoncepční poradny téměř neexistují. Každé gynekologické stře ­ disko vš ak má pe čov at o an ti koncepci o k tomu si vyhrožuje určitý počet hodin. Speci ální ant i koncepční poradny jsou jen při největších ústavech o kli nikách ve velkých městech . V Praze je antikoncepční ambulance no 1., ll . o III. gynekologicko-porodnické klinice o v Ustavu pro doškolování lékařů - Podo.; Přijít mohou i dívky mimopražské. V S rně jsou například d vě poradny ve f akultní nemocnici , o to no první o druhé ženské klinice . Další poradno je v městské nemocnici no ženském oddě­ lení. Chodit tom mohou rovněž zájemkyně z venkova.

středky

8 Které antikoncepční prostředky jsou bez lékařského předpisu? Vlostně jen prezervotiv a anti-krém. Řado odborníků je však toho názoru, že všechnu u nás dostupnou ženskou antikoncepci by měl ordinovat lékař. Včetně poševních pesarů, které si ně-

10 Kolik se u nás platí za moderní antikoncepci, třeba za antigesU Za předpis antigestu v průběhu jed noho roku zaplatí ženo 100 Kčs. Po tu to dobu je právidelně sledováno od borným lékařem . Musí si však v lékárně no p ří slušný předpis kupovat tableINTIMNOSTI

I.od lanci

41

ty za 16 Kčs. Za zavedení nitroděložního tělíska zaplatí 200 Kčs a po celou dobu, kdy ho má zavedeno, je rovněž pod lékařskou kontrolou . 11 Kolik se za podobné věci plati v cizině, třeba v Americe~ V USA, kde je antikoncepce pomocí tělísek zřejmě nejvíc rozšířena, stojí tě ­ lísko půldruhého až dva dolary. Jeho zavedení se však platí různě. Záleží na společenském postavení ženy, která o to žádá . V USA jsou totiž různé instituce, například populační rada, které ženám z nižšího sociálních vrstev umožňují, aby dostaly tělísko třeba úplně zadarmo. Na druhé straně však musí ženy, které si nechají tělísko ordinovat soukromě, zaplatit za jeho zavedení 100-200 dolarů. lena, která je lépe situovaná, si totiž nemůže dovolit jit třeba před populační radu, protože by se spalečensky deklasovalo.

12

Je známo, kolik asi žen u nás nebo v některých jiných státech používá moderni antikoncepce, myslim, že se těm tabletkám říká antibejbypile ..• ' V roce 1966 používalo u nás antigestu asi 50000 žen. A o vnitroděložní tělíska bylo osi 40000 zájemkyň. Údaje o použití antikoncepce ve světě se liší. Zhruba se ale dá říci, že ve Spojených státech užívá tzv. anti-babypills přes pět miliónů žen o na celém světě více než 10 miliónů žen. Tento počet každoročně roste . Výsledky jsou velmi dobré, spolehl i vost téměř stoprocentní. Tělíska má zavedeno na světě přibližně dva milióny žen . Některé státy. zvláště rozvojové země (například Indie) mají vypracovány dalekosáhlé programy . .. chtějí během pěti let zavést na 20 miliónů tělísek.

Nemá používání prostředků moderní antikoncepce zhoubný vliv na zdrav i ženy' Prý antigest vyvolává rakovinu? U tělísek se uvádí. že mohou dráždit a nakonec svým způsobem přece jenom dráždí - děložní sliznici. Nebylo však dosud prokázáno. že by to měla ' vliv na růst onemocnění rakovinou. Také u hormonální antikoncepce (napří­ klad antigest) není známo. že by její používání vyvolalo zhoubné bujení. Bude ovšem nutno tuto otázku dlouhodo bě sledovat. Zatím se nikdo nemusí obávat, že by používání těchto dvou způsobů moderní antikoncepce vyvolá valo rakovinu .

13

14 Četla jsem naopak, že se ženy bojí dát si předepsat antigest, protože prý se po ně"m tloustne. Také se vykládá, že tablety jsou dobré pro dívky s plochými ňadry, na jejichž vývin , má antigest příznivý vliv. Je to pravda? Pokud jde o příbytek no váze. setkáváme se s ním u všech podobných hormonálních preparátů - i zahraničních. U nas jsme zjistili. že určité procento žen mělo po antigestu váhový přírůstek . ale další ženy zase úbytek no váze. Když jsme pak vypočítali průměr, nebyly přírůstky nikterak velké. Ke zvyšování váhy dochází zpravidla při používání antigestu během prvního mě­ síce. později tyto potíže v mnoha pří­ padech odpadají. Dají se také regulovat dietou. A zvětšování prsů? ~ada žen skutečně pociťuje. že se jim ňadra zvětšují. Nejde však o vzrůst prsních žláz.. ale o zvýšenou turgescenci. tj. lepší tuhost ňader.

42

.

15

Dá se

nějak určit,

jaký druh anti-

koncepčních prostředků je nejvhodněj­ ší třeba pro mladé dívky? Lékaři-gynekologové se na své konfe-

renci v roce 1966 usnesli. že budou nitroděložní antikoncepci mladým dívkám a ženám blížícím se k přechodu . ladatelkám středního věku budou ordinovat spíše hormonální antikoncepci.

doporučovat (tj . tělíska)

16 Mám dojem, že pokud jde o antikoncepci, všechno vlastně záleží na děvčatech. Chlapec po pár měsícich, někdy dokonce týdnech známosti, naléhá na sexuální styk, ale starost, co potom, přenechává dívce. Nestálo by za to přemýšlet také o nějaké moderní antikoncepci pro mužef V těchto a podobných námitkách mají dívky pravdu. Muž nemá s následky pohlavního styku zdaleka tokové starosti jako dívka. Ale: hormonální a'ntikoncepce pro muže se sice zkouší, dosavadní výsledky však ukazují, že má negativní. vliv na mužovu potenci. A o takovou antikoncepci jistě ani jeden z normálních partnerů nestojí. Tou nejspolehlivější ochranou ' pro muže tedy zůstává st61e použití prezervativu.

17

Z jakých knížek · se lze poučit o před manželském životě? Knížky se sexuální tématikou bývají rychle rozebrány. V knihovnách byste

však měli nalézt alespoň některou z těch. kterou vám doporučujeme: Barták: Pohlavní problémy mladých lidí; Hirschler: Na cestu za šťastným manželstvím; Hofmann. Klemm: Upřímné slovo; Knoblochová: Láska. manželství a ty; Nedoma. Barták, Dabiáš, Šulc: Pohlavní život a výchova k manželství a rodičovství; Nedoma, Oráč. Konečný: Tři úvahy o manželství a rodičovství; Pávek. Prchel: Aby naše manželství bylo šťastné; Pávek : Manželství očima soudce; Stendhal : O lásce; Fromm: Umění milovat ; Stone. Stoneová: Kn i ha o manželství; lalman: O lásce a manželství; Barták: Čtení před manželstvím . . . Také v redakci MY 69 je k dispozici někol i k starších čísel, v nichž se píše o této problematice. Máte-Ii o ně zájem, napište si o ně na adresu MY 69. Gorkého nám. 24. Praha 1. Redakce vám je zašle no dobírku. Konkrétně jsou k dispozici toto starší čísla: MV 65/4: Promiskuita - fakt nebo pomluva? MV 65/5: Mladí nechtějí tápat MV 65/11: V jednom bytě s rodiči MV 65/12: Rodina. peníze. konflikty MV 66/1: O lásce MV 66/3: Ze svatební síně k rozvodovému soudu Sexuální revoluce MV 66/11: Tajemství ženské plodnosti odhaleno?

"Jak jsem se nesetkala s Verusch kou "

ým životním snem, přesněji řeče­ no od té doby, co jsem viděla Anton ioniho "Zvětšeninu" , bylo zažít jedno z těch vzrušujících dobrodružství v mondénním světě fotografů a modelových manekýnek. Nedivte se - v mondénním světě se nepo hybuj i, o vzrušujících dobrodružstvích se ' většinou dovídám jen z ústního podání a jako manekýnka už vůbec nevypadám . Mým jediným dobrod ružstvím byla vlastně až cesta do Francie. P ředposlední den svého pobytu v Paříži jsem se konečně dovolala ke zná mým , které jsem měla podle slov rod i čů v každém případě navštívit. Shodou okolností nebyl u telefonu přítel naší rodiny, ale jakýsi přítel tohoto příte­ le, kterého jsem znala j en matně. Velmi ž iv ě reagoval na to, že jsem z Česko­ slovenska, a slíbil mi, že se s přítelem naš í rodiny sejdeme na obědě . Při podrobnějším líčení místa, kde se sejdeme, jsem zpozorněla, a ačkoliv jsem byla od začátku p ři pravena slušně odmítnout, odložila jsem poslední nákupy ze skromného kapesného na neurč i to a p ř ikývla. (Tedy vzhledem k tomu, že šlo o telefonní rozhovor, spíše svolila.) Jed inou podmínkou, kterou jsem si kladla, bylo, že přijdu se svým froncotzským přítelem . Hned vše vysvětlím: Pozvání znělo totiž do studia módního fotografa Roberta Laurento, tj. v nejpřepychovější pařížské čtvrti (m i mochodem - z módních žurnálů vím, že tam také bydlí De Gaulle, Brigitte Bardotte a že tam je Rotschi ldova filiálka) a ten pánský doprovod jsem si vyžádala p ř i dodatku, že st udio je ve druhém dvoře v suterénu. Dobrodružství bylo sice lákově na dosah ruky, ale protože jsem pár dnů předtímvlděla několik detektivek z pa ř ížského i'odsvětí, mělo jsem i trochu strach, abych neskončila pře­ padena na druhém dvorku či v suterénu . P ř íteli jsem vše vysvětlila, paní, u které j sem byla na návštěvě, jsem po dle zásady dobrých detektivek prozra dila adresu a řekla , kdybych se do dvou hodin nevrátila, tak aby ... A t ak jsme se metrem vydali do té čtvrti, kterou jsem po měsíčním pobytu v Paříži důvěrně znala z prvn ích stránek žurnálů a večerníků. Jméno pana Roberta Laurenta jsem sice také znala j en z magazínů, ale představa, že budu v Praze hovořit o tom, že se znám s fotografem z Vogue a Elle, byla..-.k silná, že mi připadalo, že ho vlastně znám už teď . (Nechci prozrazovat konec, ale hned mohu říci, že mi to potom v Praze z mýCh známých stejně nikdo nevě ř il. Jedinou reakcí byla otázka jedné z přítelkyň , která řekla: "A u Bardotky jsi neobědvala?") $ťastně jsme s mým spolehlivě ro bustně vyhlížejícím přítelem přešli druhý dvoreček a dostali se i do suterénu. Po zazvonění a za štěkotu smečky dvou psů nám otev řel šedovlasý pán v modré zástěře, který trochu připomínal řezbáře Ped ro z "Pinocchiových dobrodru žství". Za ním se zubil p říte l naší rodiny a gestikuloval. Spatně jsme si to vyložili

M

olVKAM

pod lavici

43

o já, abych nevypadalo tok ne možně světa neznalá, jsem dalo pánovi v modré zástěře rukavice, kabát o deštník. Pavesil je no věšák o proti obyče ­ júmdobře vychovaných sluhů se před­ stovi!. Byl to pan Robert Laurent .. . Po nezbytné dramatické pouze (mně trvalo osi minutu) jsem se snalilo první faux pas honem zlikvidovat zájmem o ateliér. Vypodol přesně tok jako ve "Zvětšenině" - jen byl snad trochu menší, ale jinak zde bylo vše - i to role jakéhOSi modrofialového papíru volně splývající od stropu. Zeptalo jsem se, jestli si tom no ten pa pír mohu šlápnout, o když mi to pan Laurent dovolil, tok jsem si , aspoň chviličku , mezi tím papírem, psy o tře­ mi muži "připadalo" . Vylušila mě (úmyslně říkám mě , protože pánové se zatím nerušeně bavili o objektivech o jiných technických hejblátkách, kterým absolutně nerozumím) kulaťoučká paní Laurentová . Zvalo nás no oběd do vedlejšího ateliéru. Prošli jsme dílnou, oblékórnou a jakOUSi velice maličkou o smutnou maskérnou manekýnek . Za-

44

sedli jsme mezi zvětšovací přístroje, jiný splývavý papír, fotografie, kočky a psy. V rohu ateliéru byl malý bor - prý se tom osvěžuj í manekýnky v přestávce mezi fotografováním, nebo když už psychicky či fyzicky nemohou. Pan Laurent, který mi pořád spíše připomínal toho řezbáře než módního fotografa, už úplně rezignoval no to, že se nají, a odpovídal mi no otázky. Začala jsem pochopitelně "Zvětšeni ­ nou" . Moc mile a skromně se smál o říkal, že to byl vynikající film, ale co se týče toho fotografování, že by byl moc rád , kdyby mohl pracovat v podmínkách. které kreslil film. " . . . Víte, teď je tady klid, protože jsme prove dodělali letní kolekci, ale jinak dělá­ me celý den non stop. Je to paradox. V zimě se tu manekýnky třesou v plav kách a od úst jim jde páro, o v létě z nich pod kožešinami skoro teče líčidlo. Kolikrát se udělá za den jen jeden o to třeba i nepovedený záběr. Musím manekýnky nutit plakat, smát se, brát je ve všech pozicich o u těch, které neznám,. se celý den lopotit, abych

vystihl jejich typ. Kolikrát dělám zábě­ ry, o kterých už předem vím, že nevyjdou. Nesmím však fotomodelku od rodit tím, že bych byl nekonečně nespokojen. Mohlo by se totiž stát, že ve snaze vyhovět mi bylo by nakonec stále méně přirozená. Správná manekýnko je, jak se říká, ideální věšák no šoty. Ne, já je nelituji, dělají sice docela tvrdou práci, ale jsou také za ni docela slušně placeny. Jen no rozdíl od toho filmu, o kterém jste mluvilo, je to větší dřino. Kolikrát si říkám, když přijde ně­ která nová. kterou neznám , bože, jak je ošklivá I - o vidíte, no fotografii vypadá docela dobře. Třeba Veruschka . to, která hraje ve .. Zvětšenině", má ve skutečnosti nohy jako tyčky, které teprve no fotografii vypadají štíhle. Vůbec se zdá. že jsou no ní jen vlasy o nohy. V poslední době tohle .. nohatá" módo zavřelo docela francouzským manekýnkám dveře módních salánů. Jsou příliš žensky oblé. Dnes pózuj í spíše Angličanky, Američanky nebo mulatky." (Snožilo jsem se při těchto slovech co nejvíce zeštíhlet, protože vypadá-Ii ně­ kdo proti českým dívká m podvyživeně o tok, jako by ho měl větřík odfouknout, tok jsou to zcela jistě Francouzky.) Ptalo jsem se ještě no Veruschku . se kterou j sem se vlastně jen o pár dnů minulo, ale víc, než že je hodná. jsem už z pana Laurenta nedostalo. Po obědě jsem muselo zavolat domů . aby má hodná hostitelko podle mých instrukcí nezburcovala pařížskou policii, o pak jsem poprosilo pana Lourento o nějaké fotografie . Dostala jsem většinou ukázky ze zimní módy (byla . to večern í kolekce sametových šotů , kte ré jsou velkou módou) o jeden obrázek, který vlastně nic nep ředstavuje . ale který mi pan Laurent vlastnoručně vyvolal, vyleštil a podepsal. Je to jakási unylá ženo s kožešinovou čapkou a růžemi a já jí, ·abych trochu zlehčilo své okouzlení, ř íkám "Svatá Terezičko". Paní Laurentová mi fotografie opatřilo razítkem, aby francouzští celnici věřili . že mohu tyto fotografie ze země módy vyvézt i otisknout, já jsem se ještě pro šlo po papíru, který byl pozadím no těch fotogr·afiích - o loučili jsme se. U dve ř í jsme potkali boubelatou dívku . Bylo to dcero pana Laurenta. V rychlosti jsem se jí ptalo, jestli jí tatínek také někdy fotografuje . .. . . . Kde pokl Potřebuji-Ii fotky no legitimace. jdu k nám no roh do jednotkového domu o dám se tom v automatu za frank vyportrétovat ... " Odešli jsme. Nevím, jestli i Francouzi znají přís l oví o ko vářovic kobyle. Cestou metrem jsem o tom usilovně přemýšle l o. A přece jsem si j isto, že to sympatická o výjimečně baculatá Pařížanko je docela hrdá no to, že má právě tohoto pána za tatínka, třebaže j i !'likdy nefotografuje .

NINA MALlKOVA

Každá dlvka Se ráda hezky obléká. Ale studentky a nakonec I uC!nlce peněz nazbyt nikdy ne moji. Vypravili jsme se s prosbou O radu za' Zdeňkem KřeC!kem. návrhářem Odivni slufby Praha . Je proslulý nejen jako módni tvůrce. ale i jako svita zběhlý muf. Co si o tom myslite' Dívky jsou nápad i té . Mnohdy však j im nezbude ne ž se ob lékat podle heslo .. Co sk říň da la " . V žá dném př í padě vša k nejsou hluché k prv ků m svě tové módy. Na druhé straně těžko mů že

To

šít st udentka měl i

by

si ce

v zakázkovém kre j čovstv í. domo p ri nceznu , ale celá

rodina by mus el a strádat. A d ívky

c ht ějí

Jak se dentky

s y

obl ék at

tímt o

přesto

se i naše

mode r ně ,

problémem

vypořádávají

stu -

zahraničí'

M yslí m, že moho u-Ii zahran ič n í k ol e g y n ě na ši ch stu d entek chodi t sl uš n ě obl é kané , nezó l ež í an i t a k no nich samo t n ýc h . Pra vda, vyb ír a jí si z m ó d y : ba rvo je vese l á. stř i h sympatic ký . A l e t yt o odě vy nej sou z drahých ma t e riál ů . V ša k je t a ké za ch víl i vyhod í , proto že ch t ě jí za se n o vé . Venku j sou na t om d ívky s k ut ečnĚ: lé p e . Pamatu jí na n ě hla v n ě obchod n íc i. V Londýn ě j e nap ř í klad cel á tří da pro oblék á n í m lad ýc h . V Pa ří ž i jsou ce l é obchodn í

domy

(Miss Junio r apod .) -

věnované

mlád í,

anebo alespoň odd ě len í ve velkých obch od n ích středis cíc h . Jsou u r čené zákazn í kům do dvacet i let . Všude n o světě jsou klasick é materiály

drahé . A tok se d ívky neoblékají do v lny, ale do různý c h acetátových látek .

Jak se v tom citif Nevod í j im to. Naopak. Z ce lé jejich mód y vyzařu je

zdravé . č isté mlád í. kdy ž velm i pečlivě sl e du jí módu ja ko t okovou, op roš ť ují se od vše ch zbytečnost í.

Co teď letí u sedmnáctiletých Pařiianek'

tenými

podkolenkami.

videlným

doplňkem

a to p řevážně -

p le -

K tomu jsou skoro pra-

barety, nebo

podobné dět sk ým nebo koupacím

čep í čky

vestách . An i to není drahé , protože to není p říl iš zpracované. jen zastřižené . So r m svým kompletů m hlavně m ladé Pa řížanky dávají

dlouhou šá l ou nos i tweedové

U nás se také říká: Tam či onde otevřelí od· pro mladé. Ale mnohdy se přiliš neliši od jiného obyčejného obchodu a navic cenově vůbec ne. Jak to mohli udělat jinde' Obchodn íci poznali, že jim to sy pe. A

velmi

čepicím .

No

mla-

dým dělají dobrou slu žbu. Zbož í lež í no h romadách. v ko ších, v kád ích , v umyvad l ech . no voz ících a mladí zákazn íci jsou ród i když se v t om mohou p ř ehrabovat .

vž dycky

zd v ořile

•

a vy

s barevným pruhem . Zase se ka l hot y s malými bundičkami .

dělení

Proda v ačk y

zepta jí, jestii chce

se

jen

n ě kdo

po-

A v ůbec mlad é ho člověk a p ř i jímaj í j ina k než u nás . Nako nec na še proda v a č ky v e ch va t u on i ne st a č í každ é ho obslou ži t. Tom v id í v ka ždém svého zá kazn ík a . Dnes si t ře ba nekoup i l, ale p ří ště si vybe re . V Pa ří ži měl i Veletrh dě t ství. Z říd i li tam jakési "Zrcadlo ~ . Dal i si práci s tím , že kdo chtěl , mohl se posadit a oni k jeho hlavě prom ítali diaradi t .

ú p l ně

I taková příležitost jako je zimní re· kreace na horách, vzbuzuje starosti o kus dívčí krásy: A co moje pleH Za· šli jsme se poradit do Ústavu kosmetiky za dr. Hanou Girlovou. Lze nějak obecně charakterizovat ve srovnáni s p l eti dospělé ieny'

Ačkol i v to

pečoval.

kolády, vého

N ěk teré p ří pady

některých

šují pož ívón í m ořechů,

uleželýc h

sýrů,

Jak se mohou divky chránit v pohodou - .větrem. mrazem'

nebo si

vybrat

z

toho

m i n i ma .

co

máme .

vylétlo, ale mys lím si, že mlad í stoj í za to. aby se j i mi i obchodn íci %abývali v íce . Pochopitelně, že to, co mladí chtě jí, nem ůž e být sekaná módo v konfekci . Možná. že by si u nós no své mohly při jít spí š podniky místního hospodářství Q vý robní družstvo . -I ur-

někdy

masa nebo vajec. Při okne se málo tuků a cukrů . Už sama

pochopit e lně u každé dívky nějš í než u dospělé ženy .

tohoto

se zho r-

třeba

potravi n -

Jaké východ isko máte pro naše studentky'

Pá r jakýchsi ' vlaštoviček ze strany obchodu už

divky

není nic neobvyklého, musí o sebe

ka ždá d ívka

hla v ně

Sám se mohu těž k o rozhodnout : Tok a ode dneška se v tomhle domě b ude prodá vat za l evný peníz o j en studentkám . Zatím jim nezbývá než sl o p rázdn i nách vydělat no parádu.

pleť

Málokterá z dívek v těchto letech má čistou p le t . Sko ro samo zř ej mým doprovodem tohoto věku je výskyt trudoviny no pleti (uhry, okne).

pozitivy - oblékali každého mladého zákozn íka do posledn í módy. On si mohl vyzkoušet, co by se mu líbilo a co by mu slušelo .

A

Jsou p l n ě v zaje tí pletené módy . Disp ro porci krótké su k ně , která se u těc h to . skutečně mladých neposunuj e směrem dol ů, VYVOZUJ I

bud ho l inkami nebo -

nohou se nosí mokasíny s ši rokým podpatkem . Ve l mi čoso j sou v ulicích Lond ýna I Pa říže v idět d ívky v kože ných šatových sukních nebo

čo­

vepřo­

I

má k ů že

věku

j íst je

mast-

zimě před

ne-

Prvn í jej ich ochranou je p rávě ona přirozená mastnost ků ž e. Prot i s i lnému vět r u a mrazu však ne s tač í. Před omrz l i nami je nejlépe se

ch ránit

tom ,

kde

to

jde .

oblečením.

teplým

Ale i ob li čej mus í m ít svoj i ochranu.

kové mládí je snad

nejvhodnější

Pro ta-

nějaký

polo·

mastný krém. P ři silném mrazu dokonce nevad í an i j ednorázové použití mastného k rému. Chro ~

n ické omrzliny nej sou

vůbec

žádná radost. Je

ro z hodně

snazš í se namazat než omrzlinu léčit . Místo zů stóvá dlouho červené , svědí a v dal-

ších letech je velmi háklivé . Není vůbec výjimkou, když pak p ř i sebemenším poklesu

u, FOTO JOURS DE FRANCE

teploty, nemus í to být ani méně než 0° Cels i a, se omrz l ino obnovuje . Potom se tokové případy,

o nejsou bohu žel

oj ed i nělé,

l éč í

dlouhá léto .

Omrzli nam i z vló š ť t r p í d ívky, k teré mají slabší oběh k revn í, nebo naru šenou činnos t štítn é

žlázy apod . Na horách v,ak nepraští jen mráz. Zvlášť v únoru a březnu tam jezdi spousty mladjch lidí hlavni proto. aby nachytali nějaký ten bronz. Jistě . I mladá děvčata se mohou opalovat . A hodně . Nebezpeč í z přesušen í j ej ích kůže nehrozí tok , jako u dospělých. Ovšem nesmí to s dávkou slunečních paprsk ů přehánět. Za j eden den rozhodně bronz n i kdo nenachytá .

Je nutné se opalovat pozvolno , po s tupně pak

zvyšovat dobu o pak barvo nému

dospěje '

ke kýže ·

bronzu . Takové opalován í nejen že

ne-

škod í. ale je dokonce ve l mi zdravé. Snad jenom ty, které mojí sklon k pihám, se mus í před slun íčkem chrán i t. Když přijedou no hory ve slunném obdob í. může j i m být dobrým služebn í kem i moke up dermacol. Ale jen co se

..

vráti do chaty je pot řebo , aby si plet dokonale pletovou vodou. To nakonec platí i p ro ostatní dívky i když nepojedou do hor. Smím-Ii dát je ště jednu radu těm dívkóm, které dermacol používají denně. pak ať Ise rozhodnou • jestii chtějí mít předčasně zestárlou plet, o vytřely

lOl

.. ..... Y

lOl

«

ne- I i,

Z

lOl

c:

dermacol

používají

jen

při

slav-

Je spróvné. když Se při opalováni male pie! krémem'

lili

.. III lOl

«

o

nechť

nostnějš í ch příležitostech.

Q N

To

jsem

v l as t ně

zapomněla

p ři pomenou t

v návodu no . výrobu· bronzové p le ti. Náhlým opólen ím tot i ž hroz í nebezpeč í i těm dívkám . které piham i netrpí. Když se spálí. v nejlepším případě

se sloupnoti . ale

někdy

pod sloupnu-

tou pokožkou zůstóvají p i hy . Při pozvolném opalování je dobré se mez i t í m vždy namazat

•

nějakým krémem . Snad nej lepší je podle mého soudu N i vea, ale dobře poslouží i každý j i ný

opalovací krém .

DIVKAM

pod lavici

45

POKRAČOVÁNI

46

JE VEDLE

POKRAČOVANf JE NA DALSf STRANĚ COMICS

pod lawici

47

PROM/tlhe ,ALE L.~ PRO NAI..f:t1.A.VCIU 1ECHNICIOJ KONTROLU BUDe DO PRAHY S POI.HOOINoWM zl'~~DII!IIIM

CHCI NAPSA"r POSLEON( V"I.II JM,FNY,U SE PEPIK HIPIK A VEŠKEREJ

SVOl MAJE1a<. OOI
NÁKE ~,N(1, wARr

POKRAČOVANI

48

JE VEDLE

NEN( VAM

DOMe ?Už JSME PROL~U, iEl5

BOU~ BUDE KL-ID

COPAK; DO~E MI JE,..JÉŽI~, MNĚJE DOB~ ... ABY5fE

" :ti. ' I MAM5 NA PALUB!:. 8J.OUZNICIHO

ROZUM~IA,JÁ 1'OMU

NEROZUMIM . . .

PRoČ JSEM V A/MIRtU? NEKLEA!\T, NEKRMI-r CHCI WSTtXJPlr A SPAT

t

rÁMHJ..E v 1tIM MRAKU A 10 1ÁDAM S OI
"

,

OMAMNALA~ .

V~V$ANlítE

NCUJ ~I~ o VODNI' ~Cl: ..

POKRAČOVÁ Ní JE NA DAlŠí STRANĚ C OMI CS

49

vvsp(á SE

DOMA,

Ul.JE S"1Eeou /

V~~VFOAAO­

· KU.~-ro~

JISf"Á NEVVA'ž'ENc:st; ŽE "'SI I
LEll~? TADY JE REDAKroR HUPE',BN,éH ROZHLf!'O PA~U~, D~ES P~~ETBA Z 8&JROTV JISTA OPER"" ZWACKA, I KDYž JAKSI DRUj-ut ~bV A HLASU Ne.WRA"ZNÉ"'O,ALJ: RADl BYCHOM ZAZNAMENAl.I ..J&JI' P41CET AL.eSPOŇ 00 SPOLEČENSKé RUSRIKV, JAK že SE PROSIM ~~ .JMENOVALA ~ AlfŇIKA UHKÁ? D~K~I ••.

POKRAČOVANí JE VEDLE

50

JE TAM DE'TEJA ~ DOS"'I;t\V'1l: SE OI
SRDC!LTAr1V REDAK1OP. HtJDEBN(CH )
ZA9I.fECH1A JSEM COSJ/~E. VOLAl. KAPRABU,"ft) JE -reN DeTEKTIV•..

POKRACOVANf JE NA DALŠí

STRANĚ

COMICS

pod lawici

51

1'"0 .JE: OSOIVUHOONé I vAk TEN MLADÝ ~ POMOHL HAJI-r' 1AÍ
O

CO BUDE PŘíŠT': UVIDrTE PŘíŠTĚ

52

MlADd AlIJ.f,},fE IlI'A'Ii.

•

mě

J

ku

Vůbec nejde o sociální drama -

i když takové by se našlo. Reálná situace je taková: mladému muži na rozhraní plnoletosti se dostane zmíněné bankovky (dědictvim, v loterii, v sázce či Sazce) - prostě, stovka je tu - a co dál? Koupit lze jednu botu, několik knih, činku nebo dvě brankářské ~okejky. Anebo zajít do útulné místnůstky vonící chmelovmou ... Zeleny papír na stole vzbuzuje skutečně řadu před ­ stav a skoro i chtíčů - zároveň zraje rozhodnutí: je třeba provést pokus. Vyhledáme mladého muže na rozhraní plnoletosti, dáme mu stovku - a příteli, bav se, jak umíš. Cos prožil, napiš.

Napsal: POVODNĚ

jsem chtěl stokorunu rozměnit na drobné, naa tyto postupně vyhazovat z okna některého z vysokých domů na zolidněné ulici, či náměstí . Přitom by mi činilo jistý požitek pozorovat lidi sbírající tyto drobné a mající v očích němou otázku: Kdopak nám to poskytuje bratrskou pomoc? Protože však směnou stokorunové ban kovky lze získat pouze omezený počet pětikorun, byl by tento požitek příliš krátkodobý. Rozhodl jsem se jinak. příklad

pětikoruny,

NEBOŤ zimní carství rozložilo svá křídla nad krajinou a pro tože přítel dospěl do stavu plnoletosti, zakoupil jsem láhev rumu . Zároveň jsem léčil angínu . Aby si někdo o nás nemyslel, že jsme snad pijani, zakoupili jsme plechovku pome rančového džusu . Byla zkonzumována poté, co došel rum . V lehkém opojení jsme věnovali tichou vzpomínku šedesátým čtvrtým narozeninám Antonína Novotného. Zbytek odpoledne jsme se bavili čtením Ústavy SSSR, rozebíráním otázek vnitroškolních , politických a sexuologických.

RUM JE URČiTĚ DRA2S1 než kultura. K tomuto závěru jsme druhý den. Čert ví, proč se většina li d í baví více rumem . Dopoledne jsme chtěli zhlédnout film MLČENI, na který již samozřejmě nebyly lístky. Udělali jsme si tedy procházku po Praze . Napřed jsme navštívili dvě výstavy: ve výstavní síni Fotochemy na Jungmannově náměstí byly výborné reportážní fotografie z jara 1968. Druhá výstava v galerii Českosloven­ ského svazu spisovatelů byla sestavena z děl Vlastimila Beneše . Pěkná ukázka náročného, moderního způsobu malování. Zážitky z ní připomínají reprodukce v katalogu s vtipným úvodem Ludvíka Vaculíka. Vydali jsme se dál na Malou Stranu , kde jsme obda ř ili svou návštěvou chrám svatého Mikuláše. V novinovém stánku jsme zakoupili Učko a Týdeník aktualit. Týdeník mne vskutku zaujal. Je to velice zábavné čten í. Rád bych se ba vi l i v budoucnu, zakoupil jsem tedy trestní zákon sto čtyřicet, trestní řád sto devět, zákon sto dvacet sedm o ně­ kterých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků a vyhlášku sto čtyřicet sedm o výjezdech do zahraničí. Abych prostě věděl"; na čem jsem .

PSM DOB R Ý START DO ŽIVOTA. Pfihlastese k pravidelnému spofenl na založeni domácnosti. Prvnl cyklus začlná 1. dubna 1969. BliHllnformace si vyžádejte ve STÁTNr SPOlITELN~

~ .-

OBJEDNACí líSTEK ČTE N

dospěli

Večer

jsem zakončil návštěvou divadla Na zábradlí, kde dávali představení Pomsta ruské siroty. Velmi hezké, mohu

-

í

Ilod lavici Poštovní novinová služba

v

Přihlašuji se k odběru Čtení pod lavici -

magazínu MY 69.

Časopis zasílejte na adresu:

JMIONO:

ULICE : . .... .. . ...... .. ...... .. .

MíSTO:

doporučit .

MARTIN BOROViČKA

Stokoruna dočasně blokovaná naši redakci je tedy opět v oběhu. Míra utržené zábavy bude pravděpodobně různá , tak jak jsou různé názory lidí na to, co je vlastně ta správná zábava. Budeme v tomto seriálu pokračovat - v jiných prostředích. s jinými typy lidí. protože i my jsme zvědavi. co všechno se dá dělat s jednou stokorunou.

OKRES:

PODPIS Přihlášku můžete poslat

i

přímo do redakce.

53

54

mejdan je

přÍběh

MICHAL NOVOTNý

Napsat .pro tento magazín návod na téma: Jak správně mejdan je úkol téměř nesplnitelný. Přesto jsem o to byl požádán. Stály v tom okamžiku přede mnou tři možnosti: odmítnout, napsat pravdu nebo napsat lež. První možnost jsem si nechal v záloze, při druhé bych riskoval, že šest měsíců po otištění budu ještě pořád odpovídat na rozhořčené dopisy pedagogického rázu a že se v hrobě obrátí můj prapradědeček, pradědeček a že si popudím svého otce i svou ženu, neboť všichni tito moji příbuzní ač je to neuvěřitelné - byli nebo ještě jsou učiteli. pořádati

Pak tu byla ještě třetí možnost: vykládat, že vůbec nejlepší mejdan je za přítomnosti šedesátileté slečny třídní, nejlepší pití na takový mejdan, že je mléko v nevratných obalech, nejlepší síla hlasu šeptání, nejlepší čas od tří do čtyř odpoledne, abychom si potom ještě mohli zopakovat 'Iátku na příští den - i když ani kolektivní učení se obratlovců přímo na mejdanu není zcela k zahození. Prostě slaboduše plácat a přitom spoléhat na to, že národ je už zase tak inteligentní, že pochopí, že to nemyslím, jak píšu, že to myslím právě naopak. Ze vlastně píšu touhle ezopovskou řečí.

V neřešitelných situacích je nejlepší obrátit se ke knihám. Nalistoval jsem tedy heslo m e jda n ve Slovníku jazyka českého Františka Trávníčka z roku 1952 a s úžasem si pře­ četl:

Me jda n

=

(ojediň. -dán), -u, m. jihoslov. (a tom z tur.)

zápas, zříd. =

příběh, věc (hovor.)

Tak tedy zápas, zříd. příběh, věc. Což jsem do této chvíle opravdu netušil. A Slovník cizích slov k tomu kupodivu dodává, že slovo mejdan znamená tržiště nebo souboj. Dosud mé teoretické a praktické znalosti stačily pouze na poslední část hesla mejdan ve Slovníku cizích slov: slang. nevázaná zábava, soukromý večírek a s pitím a tancem . V tomto okamžiku se zdálo, že přece jen budu volit první možnost a o mejdanu si v tomto čísle nepřečtete nic. Kromě toho, že mě tedy trápí pochybnosti rázu pedagogického, náhle zj i šťuji, že nejsem dost vzdělaný. A do toho přišla myšlenka, že přeccl jen od doby, kdy mně byly mejdany zakázány, uplynulo osm deset let a od té doby se mohlo vlastně všechr;1O změnit. Možná, že mé zkušenosti vypadají z dnešního pohledu podobně nevinně, jako kdybych začal světácky vyprávět, jak jsme v druhé třídě brali ukazovátkem z věšáku klobouk pana řídícího a naprosto neviděvši jsme po hlavě skákali do propasti, která tehdy, vzhledem k naší výšce zelo mezi stupínkem a napastovanými parketami.

·kdo dělal, jak jsme převrátili ten fíkus a kdo že to vlastně převrátil. A jak jsme museli místo školy drátkovat parkety a jak jsme se skládali na ten obrovský popelník, aby byl úplně stejný jako ten minulý. Na dalším mejdanu jsme zase pili ty hnusy za jedenáct korun a n ikdy nezapomenu na délku a barvitost příběhů o tom, jak jsme tu flašku pronášeli pod kabátem a jak se tvářila domovnice, když ji viděla , jak se rýsuje pod kabátem . Ano, už mám neodolatelnou chuť čtenáře těchto řádků kazit příběhy . Začít vyprávět, jak kupříkladu jednou jeden náš přítel namontoval gumovou hadici na vodovod, druhý konec nacpal do klíčové dírky zamknutého pokoje .. . Ne. Bohužel - ještě dvě slova a tisíce protestních dopisů. Nebo jsme se jednou vsadili .. . Teď už totéž riskuji po pěti slovech. Stejně jsem to všechno vyprávěl už tolikrát. A vlastně jsem tytéž příběhy také slyšel už tolikrát, že ani vlastně nevím, zda jsou pravdivé. Jestli jsem je skutečně zažil, nebo zda jsem zažil jen jejich polovinu a další části jestli nevznikly spletením příběhů čtených nebo úplně vymyšlených. Nebo zda pět málo zajímavých příběhů nevykvetlo v jeden Veliký ...

Ono je to jedno. Všechno, co z těch mejdanů oněch let mám, jsou právě tyto krásně nepravděpodobné příběhy. Asi je to obecné, asi v této zemi kolují milióny krásně nepravdě­ podobných příběhů z mejdanů mezi šestnácti a osmnácti lety. Příběhy. . . mejdan = zápas, zříd, příběh, věc . On má starý pan Trávníček vlastně pravdu. Vykládá význam tohoto slova přesněji, než se zdá na první pohled.

Ale já měl vlastně napsat návod: Jak správně pořádati mejdan. A nenapsal jsem ho?

KRESBA: B. KANDlER

Znovu jsem si zoufale přečetl heslo v Tr6vníčkově slovníku a začal uvažovat o studiu srbochorvatštiny nebo ještě lépe turečtiny; možná, že bych se dozvěděl, proč se proboha ně­ čemu, co se pořádá v náhodou p rázdném bytě, něčemu, kde se hrdě o špatně kouří, pijí hnusy za jedenáct korun, vulgárně mluví a šíleně hlasitě pouští magnetofon, říká mejdan, když to slovo přece znamená zápas, zříd . příběh, věc, eventuálně souboj či tržiště . Co jsme to vlastně na takových mejdanech dělávali .. . Báli se, že se to ' na nás propíchne (závistivě mi všichni říka­ li : kdyby sem teď vpadnul Karas a viděl nás všechny s cigaretou v ruce , dostali bychom dvojky z chování, jenom tebe by se soustrastně zeptal, jaké že to máš těžké problémy a jestli by se to p ř ece nedalo jen řešit jinak než pustnutím). Druhý den nám bylo trochu špatně, ř íkali jsme si , že to byl ale blbej mejdan, těšili jsme se na další, vypravovali jsme si , co kdo dělal, ačkoliv jsme všichni velmi dobře věděli , co RECEPT

pOlI la-vici

55

Galerie kresleného humoru

CHAS ADDAMS

TŘIADVACET TISiC JEDNA, TŘIADVACET TISíC DVA, TŘIADVACET TISIC TŘI

HUMOR

56

pod lavici

Chcete mít hrozné sny? Chcete v nich být pronásledováni tajemnými. nevysvět­ litelnými úkazy a příhodami? Chcete si nechat zdát o lidech bez hlav. o kostrách. žralocích a dvouhlavých dětech? Skutečně chcete? Pak uposlechněte dobré rady a tyto stránky zatím pře­ skočte. Nechte sí je do postele. otevřte je až těsně před spaním, kdy se v temných koutech ložnice ozývá tajemný praskot. odkudsi zvenčí zaznívá vy ti psů a mraky jen občas pronikne bledý svit měsíce. To je totiž ta správná atmosféra na prohlížení kreseb Chase Addamse. atmosféra v niž ožívá celý tento podivný. tajuplný svět nevysvětlitelné hrůzy a příšerných událostí. Americký karikaturista Chas Addams je průkopníkem toho žánru kresleného humoru. který rozesmává tím. že straší. Jeho úspěch u čtenářů dokazuje. že se dnešní člověk nechá strašit rád. A Addams strašit opravdu umí. Čin i tak s neuvěřitelnou fantazií a důkladnosti. V jeho kresbách se setkáváme s tajemnými. podezřelými příhodami: Muž vstává z holičského křesla bezhlavý a lazebník volá na vyděšené zákazniky: "Další. prosim!" Supi usedaji na p rovazy ringu právě v rohu. kde se připravuje jeden z borců k zápasu. Krásná mladá žena s válečkem na nudle se ptá zlostně nel opýra. který k ránu přilétá do místnosti: "Kde jsi byl celou nod" Tajemný muž si v prodejně vleze do kufru a ří­ ká prodavači: "Zdá se mi. že je to ta správná velikost." Proč se vlastně těmto obrázkům smě­ jeme? A jaký je to podivný. zvláštni smich! Mrazí při něm v zádech a trne v okolí žaludku ... Je snad Addams šilený. když kreslí takové věci? A jsme tedy šilení i my. když se nám jeho kresby líbí? Tak zlé to snad nebude. Addams prostě vnesl do kresleného humoru to. co existovalo a mělo úspěch už dávno předtím v literatuře a ve filmu: hrůzu! Strašidelná vyprávění milovali již naši praprapředcí. V Anglii vznikl dokon ce celý žánr romantických strašidelných povídek. do Ameriky jej přenesl sám E. A. Poe. A v třicá lých letech pak tyto hrůzné přiběhy opanovaly značnou část produkce slavného Hollywoodu . Pro mladého Chase Addamse (nar. 1912 ve Westfieldu) byly tyto filmy urču­ )IClm životním zážitkem. Když začal kreslit. nemohl ani jinak. Hned s první sbírkou strašidelných. satanášských kreseb "uspěl" v New Yorkeru a do tohoto nejslavnějšího humoristického časopi­ su světa kreslí dodnes. Miluje staré věci. Občas se účastní automobilových závodů ve svém starém mercedesu. svůj byt má vyzdoben rytířskou výzbrojí, kyji a patnácti štíty. V New Yorku měl dvě velké výstavy a vydal desítku knih svých kreseb. Všechny Addamsovy kresby ironizují žánr hrůzostrašných povídek a filmů . Tváři se na oko vážně - a to i pokua jde o kresebný styl. Ale za tím vším probleskuje autorův silný smysl pro hu mor. IVAN HANOUSEK

MÁM DOJEM, ŽE TO NEJSOU MOC SOLlDNI LIDÉ.

DAlSI, PROSiM .

SHLEDÁVÁM, ZE JE VÁM OBÉMA TROCHU PODOBNY .

PŘíŠTĚ CHAVAL

57

TATRA 813 6 X 6

j. tfínápravový tahač těžkých pfívěsů do celkové váhy Ito tun na lilniclch a vozovkách .. ztufeným povrchem. V armádě není zatim poulit. Má nikteré vlastnosti i zlepleni jako typ Tatra Kolos. Zajímavé je řízení. Zajílfuje .. natátenim kol prvr.! a druhé nápravy, na které pfipadají dvě tfetiny celkové váhy tahače. V pětimístné čtyřdveřové kabini, jež je izolo· vána proti hluku a teplu motoru, je pracovní stůl a pfestavením zadní sedačky lze vytvořit dvi lehátka. Klimatizace kabiny zajiifuje ne· jávis" topení o výkonu 6000 kilokalorií.

TATRA 813 KOLOS 8X8

Jeden z nejnovějšich výrobků kopřivnické Tatry, která letos oslavila malé výročí, Před sedmdesáti lety tu vznikl prvnl nákladní automobil. Tento typ KOLOS byl vyvinut v úzké spolupráci se specialisty armády. Má se ho poullvat hlavně jako dělostřeleckého tahače a vojenského valniku I to znamená, fe má sloulit i k iiršímu uplatnění pro do· pravu nákladů i iivé síly, tedy vojáků. V terénu mOle dopravovat pfívěsy do váhy dvanácti tun, po silnicích pak maxímálně stotunově pfivěsy. Pohon vozidla zajiifuje vzduchem chlazený motor Tatra 930·3, který je konstrukční obdobou motoru Totra 928, používaněho u zná· mých Tater 138. Sedmimístná kabina trambusověho provedení má účinnou filtraci vzduchu a nezávislě naltové topení. Uspořádáni pfe· vodu je zcela ojedinělé. Spočivá ve třech měnitelných převodech, dávajících molnost vytvořit fadu dvaceti převodových stupňů pro jízdu vpřed a čtyfi pro couvání. Všech osm kol má stál; pohon. Regulaci i kontrolu tlaku vzduchu v každé pneumatice si řidič upravuje ze · svého stanovišti pomocí centrálního rozvaděče. Příslušenství pod čarou po· noru (1409 mm) je vodotěsně. Tahač Tatra 813 je přizpOsoben pro práci s buldozerovým zařizením rovněž mOte pracovat se sněhovým pluhem. O tento výrobek projevíla zájem fada zemí, mimo jiné i švědlká armáda. Z technických údajO uvádíme, Celková dltlka 1100 mm, iířka 2520 mm, výška 2690 mm, pohotovostní váha 14 420 kg, celková váha 22100 kg a maxímální rychlost 75 km v hodí ně .

°

KLUZAK TYPU MK-1

je vlastni první motorem pohániný kluzák v e.lkoslovensku, u něhof je reálná molnost a záruka lěriově výroby. Má dvi v.lké výhody: můle .. /10 poulit k zdokonaleni pilotále bez· motorovÝch letadel a bude vítaným typem pro lkolenl pilotO .pfí jejich přechodu z vitroně k motorovému "tání. Motorový kluzák MK-I je dilem kole1
58

h-I ásí se • . Národní parlament USU vyzývá všechny studenty o učně, kterým není lhostejný život naší společnosti o postavení středoškolské o učňov­ ské mládeže, aby se podileli no programu této organizace o aby toto své rozhodnutí potvrdili aktivním členstvím v Unii středoškoláků o učňů . • Parlament jednal o spolupráci s ministerstvem školství o o tom, jak hodlá hájit zájmy svého členstvo. Z návrhů no opatření, které parlament předkládá- vládním orgánům, vyjímáme: požadavek no ' zřízení prospěchových o rozšíření sociálních stipendií no středních školách o jejich vyplácení po jedenáct měsíců v roce, zdůvodnění dvouměsíčních prázdnin pro všechny učně o návrh no poskytování týdenního pracovního volno se závěrečnými učňov­ skými zkouškami, návrh no přijímání absolventů středních škol no vysoké školy bez přijímacích zkoušek, prů­ zkum uplatnění abso/yentů středních škol o návrhy no řešení jejich problémů atd.

především

usu sociálně kulturně

ekonomickými

problémy, společenský, sportovní, technické tvořivosti, mezinárodních styků o hospodóřsko­ podnikatelský. Výbory jsou v akci. No příklad vyhlásil: poezii o próze - Strážnice Morušky Kudeří­ kové - soutěž v recitaci jednotlivců studentů o učňů - soutěž studentských divadel. •

kulturně společenský výbor -Soutěž mladých autorů v

Při pravuje se i soutěž pro zpěvá­ ky amatéry o přehlídko dechových souborů. Spolu se Svozem klubů mládeže vyhlašuje USU soutěž ve společenském tanci.

• Výbor pro mezinárodní styky USU je toho názoru, že by toto organizace mělo rozvíjet styky se všemi pokrokovými organizacemi středo­ školské o učňovské mládeže . Chce pořádat jazykové kursy, výměnné zájezdy studentů o učňů, mezinárodní rekreační tábory atd. A fakticky' V Mostě chystají nazajímavých věcí. Pře­ devším kurs, nebo snad lépe rozhovory s představiteli kroje o okresu. Modely pro velkou módní přehlídku připravili hlavně učňové ze závodů Vkus o Prádlo. V lednu bylo zahájeno i soutěž ve společenském tanci o kurs řidičů malých motocyklů. Kroině toho okresní roda usilovně jedná s různými orgány o možnostech slev pro návštěvu kin, divadel o závodních klubů . -kk-

ZNÁMKUJEME CTEN r Tak jako se známkuje ve škole. Od jedničky do pětky. Zdá-Ii se vám číslo výborné, dejte mu jedničku, nelíbí-Ii se vám vůbec, ať dostane pět­ ku. Bude-Ii to něco mezi, známku si také určíte. Hlavně si však kupón pečlivě uschovejte, protože podob-

ný kupón nale%nete i v každém dalším čísle. Až budete mít pohromadě všech šest kupónu, které v tomto ročníku vyjdou (a musí jich být všech šest), pošlete nám je nalepené se jménem a adresou koncem listopadu tohoto roku do redakce. Dostaneme -tak od vás vlastně vysvědčení, které nám poslouží k přípravě čísel v novém roce. Ale hlavně: ať oklasifikujete naši práci jakkoliv, bude pro padesát % vás připraveno padesát odměn pod vánoční stromek. Samozřejmě pro padesát vylosovaných. Tak sí kupón vystříhněte a čekejte na další číslo.

1

ZNÁMKOVÁNI ZNAMKA: POSLETE V LISTOPADU

n

•

• USU se hodlá angažovat i v politickém životě země. Chce získat za: .stoupení o prosazení vlastních kandidátů do státních orgánů všech typů. Parlament USU to bere vážně nehodlá jen zasedat. Jeho poslanci se rozdělili do řady výborů, v nichž budou provozovat konkrétní činnost v období mezi zasedáními. Jedná se o sedm výborů: studentský o učňovský, které se m9jí zabývat

• o

příklad několik

M č_

1

L č.

1

MIKROFÓRUM POSLETE DO 20. III.

LUSrf:NINY POSLETE DO 20. III.

59

,

protože byste mi ho do roka ha do dne mohli s vyčítavým pohledem

na obrázek hodit no hlavu . A to bychom nechtěli , což můžete současně brát řako naše perspektivní touhy do následujících dnů. Abyste nepřišli zkrátko , přikládeme hru pro smutné zimni večery. Opište hůlkovým písmem následující slůvka, vystřihněte a přeskupujte tak dlouho, až sa vóm podaří sestavit celou partu Mikrofóra. Kdo to nalepí na tuhou

HAlO

škortku a o<)ešle do redakce C::tení pod lavici, bude to jednak u nás mít do~."é, ale i schované. My mu nedarujeme, ale pošleme. Kdoví jestli ne ~okonce s knížkou : šatnářka - Tumlí ř zmocněnec - Markéta - Jaroslava Paška - Podaný - Vysočanská - redaktor (opiš 4X a pošli svým znám ým) produkčni - Karel - hudební redaktor - Zdeněk - Kopecká Tůma redaktorka (opiš 3X jestli nechceš mít ,malér) - Mastný :Sedláček - osvětlovač - C::erná - Pavel - Straková - Ivan - Marta iéfkucpoř El.=ltJ - Adam - Juraj - režisér - Josef - nevoJá'k Stědrý - zvukový technik - produkční - labužník. 0)

Ladislav -

MIKROFÓRUM

Proč chceme na této stránce 5 Ctením pod lavici hovořit o otázkách zajímajících všechny strany, "kupřiklad" druhý : Byly ankety, na kterých

Nevypadá to úplně ideálně, dělat na někoho PF -

PF -

PF nějakou

tu minutku po sv. Silvestru, ale zase musite uznat, že si toho lidé spiš všimnou.

Navic

je

to

ovšem

famózní

"kupřiklad " ,

jak

vám

vysvětlit ,

proč Mikrofórum přijalo nabídku toho časopisu, jak se má čist pod tou lavici. Ten časopis totiž nemůže hrát třeba pisničky, ale mů.že ja~? každé sympatické tločivo uchovávat pro vás to, oč projevite zájem . Kupřikladu právě

to PF. Vydlábl ho svoji talentovanou rukou do kous ku zcizeného linolea Pavel TumUř. My ostatní, kteří jsme y redakci spiš

na hrubší práce, jsme potom

dělali,

co jsme mohli. Jenže vás je tolik, že

by nám snaha po Y.ošem uspokoj en i vydala nejméně na jeden prc:-covni

kvartál . A to už si ted, kdy se vysíláni Mikrofóra obnovilo,

-nemůžeme

dovolit. Jsou dokonce sem tam i momenty, kdy musíme kapku ' myslet

na to, co budeme odpoledne ve studiu povidat. Takže se nám nedivte, že jsme, byť chlap ~ otrlí, přív·ítali nabídku redakce "Cteni pod lavici" s době přiměřeným jásotem. Tady máte alespoň část toho, po čem lou ~ žíte. Verš, citát ani moudro či předsedvzeti vóm k tomu psót nebudu,

jste spolupracovali. Odměny už maji autoři doma a nóm zůstaly autorské práce v deskóch. Vy si o ně p íšete a my je nestačíme opisovat. Jak se ukazuje C::teni pod lavici stači: 7.

Telefonujte

ledna 1969

vlastní 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

přísloví

nebo citáty, které jste podrobili

úpravě.

Vašek: Rekni, co čteš, a já ti řeknu, .kdes to ukrad' I Zdena: Co můžeš udělat dnes, nedělej, on t.o za tebe někdo udělá. lenka: Lei má krátké nohy, ale časem a p ili se dá vytrénovat. Josef: Kdo štěká , toho cukr čeká f Zdeňka: Tvrdá realita nepřinóší tvrdé valuty. Jirka: Kdo utíká, vyhraje, utíká-I i rychleji, než leti cihla. Majka: Naše století je věkem pokroku - škoda, že jen v oblasti vědy.

ji-němu jó mu kopá, sám do ni padá, ale někdy to dýl trvá. 9. Zdena: Někdy může být malá píšťala silnější neŽ velká trouba. 10. Jan: Bude-Ii celý náš národ % křemene, budou mít všechny národy kamínky do zapalovačů.

8 . Jaroslav: Kdo

Potom přišly další dny a další nápady. Mezi nimi také první schůzka KIDu (klubu izolovaných duší). Bude vždycky v sobotu 'jednou %0 měsíc, samozřejmě -na vlnách Mikrofóra. Z té lednové vás neJvíc zaujal stej'ně jako v celém týdnu starořímský filosof Seneka několika dopisy svému příteli Luciliovi, tehdá prokurátorovi na Sicílii.

Ten, o který jste si nejvíc psali, nese titulek ,,0 pravém

přátelství - :

"Poslal jsi mi dopis po svém příteH, jak píšeš. Zároveň však mne napomínáš, abych s ním nehovořil o všem, co se tě týká, že a -ni sám tak neděláváš. A tak y témže do!, ise jsi na!)sal, že Jest tvým přítelem a ihned to popřels. Užil-lis' toho jména jen tak, jak se obecně užívá, na příklad když všechny uchtJzece o úřady nazýváme dobrými muži, nebo

když na potkání oslovujeme někoho, na jehož jméno si nevzpomínám, slo~ vem pa'ne, pak je to přípustně. Jestliže však pokládáš za svého přítele někoho, komu nevěříš tolik, jako sobě, pak se silně mýlíš a špatně máš vý:rnam pravého přátelství. O VŠem máš uvažovati spolu s p ř ítelem , ale nejdříve móš uvažovati o něm. Když již jsme přótelstv í uzav ř eli, máme důvěřovat, než jsme je uzavřeli, máme posuzovot. Ti , kdo nedbajíce předpisů Theofrastových, posuzují, až když již dali své srdce, a nedávají své srdce teprve po předchozím posouzen í, jednají převráceným postupem. Dlouho uvažuj, než někoho učin í š svým přítelem I Pak-Ii však se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem I Mluv s nim tak otevřeně jako sám se sebou. %ij tak, abys nemusil sobě samému nic, co bys nesvěřil i nepříteli. Protože však již ze zvyku některé věci uchováváme v tajnosti, sděl s přítelem všechny své starosti a myšlenky! Tim, že jej budeš pokládati za věrného, způsobiš, že bude věrný. Někteří próvě tim ,. že se báli oklamání, naučili druhé klamati a tím, že podezřívali , dali příteii právo, aby jednal proti nim . Proč bych příteli něco tajil! Proč bych se s ním necítil jako sám se sebou' Někteří to, co lze svěřiti jen přátelům, vyprávějí komukoli , a tíži&1i je něco, složi to do prvních namanuvších se uši. Jiní zase jsou uzavřeni j v přítomnosti nejdražších přátel a hluboko skrýva j í každé tajemství, tledůvěřujice dost ani sami sobě. Nemáme činiti ani jedno ani druhé. Je stejně chybné věřiti všem, i ,nevěřiti nikomu . R.ekl bych, že první chyba je častější, druhá bezpečnější. Právě tak pokáráš stejně ty, kdo jsou stále

znepokojeni, jako ty, jež nic nevzruší. Neboť libovat si v horečné čin ­ nosti není známkou horlivosti, ale duševního rozptylování a nepokoje, a únik před jedná'nim není známkou klidu, ale únavy a malátnosti . A tak si zapamatuj, co jsem četl u Pomponiana: "Někteří lidé tak zalezli do tmavých úkrytů, že pokládají za rmatoné vše, co je na světle." Je nutné spojovat obojí. I kdo žije y klidu, má jednati, i kdo žije činným životem, má si dopřáti pokoje . Následuj i y tom přírodu, která stvořila den a noc. Bud' %drávl" Za všechny z Mikrofára Ahoj až do druhého čísla KAREL MASTNý

.) Kupón bez

něhož

vás

nemůžeme zařadit

nalepte k vyluštěni), najdete na straně 59.

60

do slosovóni (a p roto jej

IN HINES

1 2 3

vítěz

v běhu na 100 m v novém světovém rekordu ..... 9,9 vt.

o VIO HENEHY BOB HEANUN

400 m překážek - nový světový rekord ve fantastickém čase - 48,1 vl.

vítěz

1

ve skoku dalekém skokem století - 890 cm 2 3

a všichni další vítězové všech disciplín olympijského zápolení jsou hrdiny olympijských her -

EXI O68 Ve fotografickém souboru, který vydalo nakladatelství ČTK - P R E S S FOT O, vám chceme přiblížit slovem i obrazem některé vynikající postavy XIX. her v Mexiku. Soubor žádejte v prodejnách papíru, tabáku, stáncích PNS nebo přímo v. prodejně ČTK, Opletalova 5, Praha 1.

61

Z 'ČASOPISU MAM LAS .. Proč

pláče

to

robě'"

(Každý nechť

vybere dle svého

cítění

a charakteru,) OPTIMISTA: "Nechce už do inkubátoru,"

PESIMISTA: ,,~omyslelo

se , , ,"

POLITIK: " Má přiznat, že děti nosí čáp , " LÉKAŘ:

"Leží na napínáčku , "

CYNIK: "Je impotentní,"

SADISTA: "Maminka nemůže kojit."

ERBEN: "Bojí se polednice a vodníka,"

OPTIK: ,,1,5-2,06, " ZEMl:PISEC: "Narodilo se u Uralu,"

SOCIALNI PRACOVNIK: "Má tři tatínky,"

OSTATNI: .. Počůralo se ,"

PRAZSKé DOMOVNICE: .. Jeho otec hází po večerech matku do vany s vodou a oba se tomu smějí tak nahlas, že přehluší sousedům televizi, Je nejvyšší čas ohlásit vše pan í Bfadačové, která je sekretářkou odborů Péče o dítě na NV v Praze 2, jenže její švagr žije v zahraničí a pěstuje tam tulipány,"

HIPPIES: .. Chce mír, , ,"

FLEGMATIK A FLOUTEK: "Nemá co dělat."

INTELEKTUAL: "Trpí duševní p ředstavou existence," RODiČ:

" Spi, synáčku, spi. , ,"

DUCHOVNI: "Nepláče - . směje

máte

62

důkazy!"

se . Ani teď ne-

•

soutěž

V NASLEDUJíCICH DESETI OTAZKACH JE VA~IM ÚKOLEM NAJ!r ZE TAl M02NýCH JEDNU SPRAVNOU · ODPOV~O. 6. Bridge je o) jednoduchá karetní a hazardní hra b) j i ný název pro poker c) složitá a velice náročná karetní hra?

1. Rita Pavone je o) dosud svobodná b) vdaná c) rozvedená? 2. Waldemar Matuška se narodil o) v Praze b) II Bónské Bystric i c) 1/ K:;;~ ; dch?

7. Americký fotbal c) ~e u nás hraje pod názvem ragby b) se hraje podobně jako náš fotbal. některá pravidla jsou upravena c) se u nás nehraje?

3. Char :i c Chaplin se narodil o) ve Francii b) v Anglii c) ve Svýcarsku?

8. Irové jsou vlastně potomky o) Keltů b) Germánů c) Vikingů?

4. Lancia je značka

9, Lužičtí Srbové o) již vyhynuli b) žijí v Srbsku. tedy v Jugosláv ii c) žijí v NDR?

o) sladkého italského vína b) sportovního automobilu c) továrny na výrobu svetrů? 5. AFP je zkratka

no 10 minul 2

J

4

5

,

7

•

,

10. Praha jako město je o) starší než Moskva b) přibližně stejně stará c) mladší?

o) americké b) francouzské c) západoněmecké tiskové agentury? 10

II

12

1:1

14

U

1t

17

tl

19

211

21

22

A B

C D E F

G

... CH

IC KAI~oVKA

Vodoroyni: A. Pr v n í č á s t taj e n k y. B. Snad; nápoj; alžírský přístav; japonské Jméno: státní majetek; polévkový knedlíček . C. Politická síla; peřej; odpolední taneční Eábovy; koření; francouzský fotbalista; osobní zájmeno. - D. Rodový znak; zkratka polednové organizace; pomluva; obilí seté na podzim; číslovka; soupeř; oséval. E. Angl i čtí šlech· tici; rostlina bez kmene; květenství; ples; čóst miřidel. F. Pytlácké potřeby; dravec ; typ ženy; symbol hlouposti; počty; nátěr . G. Dr u h á č á s t taj e n k y. - H. Tázací zójmeno; druh javoru i Izraelito; karetní výraz i

spod."í část nádoby; orientální mužské jméno ; anglicky nemocný. - CH. Obvyklá větná zkratka; inzertní zkratka; byla vrcholně udi vena ; lékařská potřeba; vysoké karty; druh hlasu . I. Předpona označující stóří; bylo nuceno; stát v USA; skříň (hovor.); produkt včel. J. Starodávné fenské jméno; souhlásky "lýtko "; hrdina divadelní hry A. Jorryho ; chem ická značka hliníku j přemístím j osvěžující bonbony. K.

španělské

volóní:

C t vrt á č á s t taj e n k y. Svisle, 'í. Nemoc obilí; část vozu (zd rob.) ; . ,ouhVásky "pumy" . - 2. Vysoká karta; část životp; latinská předložko ; anglicky tramvaj . 3. 0pok čehosi ; šunty; jde to. - 4. Sn i (obr .); tÓ 7.oci zájmeno; ruská řeka i vlostnit.

5. Africký veletok ; anglický vzduch; lok; ně­ mecké mě.to. - 6. Křestní jméno; .Ioní zub; foneticky .1"; číslovka. - 7. Očes; filmový herec; spojka; arch. předložka. - 8. Taneční orchestr Ceskoslovenského rozhlasu; křičím; barva v kartách. - 9. Příslušník orientálního národa; předložka; po.vátný egyptský býk ; velikán. - 10. "Kam" v ostravském dialektu; značka našich letadel; hygienická potřeba ; samohlásky slova .rudé". - ll. Dvě .teJné souhlá.ky; prvni bajkař; matka měst ; chem . zn . vodiku . - 12. Přípona ; jednotka váhy (hovor.); misii s vodou; chem. zn . kyslíku. 13. Kožešina : moji; obydlí; souhlásky .honu· . - U. Spanělská řeka; předložka; známá si cilská sopka; zdůrazněný zápor. - 15. Známá optická firma; citoslovce; zblbni. - 16. Televizní komentátor; mléčný' výrobek; německá předložka; vzletně . kůň" . 17. ~ecký bůh lásky; zkratka lidové umělecké tvořivosti; hla. kozy ; arabské mužské jméno. - 18. Dlouhonohý pták ; jednotka odporu; zkratka Ironcouzské organ izace tajné armády ; část úst. 19. Cizí zkratka pro číslo ; sloní zuby ; znómý vojenský pokřik; odporovací spojko . - 20. Zdů ­ razněný zápor (obr.); zklamej ; hrdina · Zeye· rova d íl a . - 21. Lov ; běloveská minerálko ; sou· hlásky "j oly" ; třeti část tajenky. - 22. Blíz.'; územi; původni obyvatel Anglie: předložka . V tajence je výrok spisovatele La Fontoina

POZOR I

/(d~ nám 'do 20. ,?řezno zaš.le !právn~ odpovědi na obě luštěniny. zúčastni se slosování. K odpo..ěd, nalepte kupon "Iuštěnono • ktery najdete na straně 59. Deset vylosovaných do.tane hezkou knliku. Jedná .e o tajenku křižovky a správná písmena u jednotliYých otázek kvizu. LU STĚN INY

I,od la,ri(·i

63

uvAoí

• SU PRAPHON

Všem, kteři se chtějí bliie seznámi t s hvěx­ dami světové pop music připravil Supraphon novou edici S u pro p hon u vád í . . .

Je to ř ada malých monografii jednotného kapesního formátu, vybavených bohatě foto· grafi emi a doplněných diskografii tzn. soupi·

MIREILLE MATHIEU

sem původních nahrávek zpěváka na deskóch Supraphonu a písněmi z jeho repertoáru y podání našich interpretú. Autoři monografii se nezaměřují jen na životni osudy a podrob~ nosti závratné kariéry zpěváků, ale hodnotí í jejich pěvecký styl. zařazeni y kontextu svě p tově pop music ap. Výběr a pořadí svazků se doplňují vzájemně s gramofonovou ed icí (upozorňujeme při této příležitosti na novou ediční řadu pop music Gramofonového klubu , ktera přinóší mnoho převzatých nahrávek těchto hvězd z katalogů rahraničnich firem).

První čtyři svazky prodeje:

tétů

edice přicházejí již do

UDO JURGENS MIREILLE MATHIEU CHARLES AZNAVOUR SAMMV DAVIS Další čtyři profi ly jdou na trh v dubnu:

zahraničních

zpěváků

při~

BARBARA STREISAND GILBERT BI!CAUD ELVIS PRESLEV EDITH PIAF

CHARLES AZ'N AVOUR

Rozsah monografií cca 40 stran, jednotnó ceno 5 Kčs . Dalši svazky se připravují : CLIFF RICHARD, DORIS DAV, BEE GEES, SIMON AND GAR· FUNKEL, 80B DVLAN a další, K zahájení nové edice SUPRAPHON UVADl, . . vypisuje SUPRAPHON velkou čtenářskou sou· těž. V každém % prvých osmi svazků najdou čtenáři slosovatelný kupón, který odsmimu .. . nalepi na korespondenční lístek a zašlou na adresu: Supraphon.propagace, Jindřišská 27, Praha 1-

L cena II. cena III. cena IV. cena V . cena VL-X. ceno

stereogramofon magnetofon gramofon gramochassis gramochassis desky řady pop music Gramofonového klubu 50 cen soubory S desek 17 cm 100 cen hudebniny edice Supraphon Slosováni bude provedeno za účasti notáře

15.

SAMMY DAVIS

záři 19~9

ADRESA:

OBIEDNACf

LlSTEK

Objednávám:

výtisků

výtisků

Mireille Mathieu

výtisků

Charles Aznovour

výtisků

UDO JURGENS.

Udo Ji.irgens

výtisků

Sommy

Davi~

Barbara Streisand

výtisků

Gilbert 8écaud

výtisků

Elvis Presley

výtisků

Edith Piat

Objednávky zašlete no ad r e su : Supraphon odbyt hudebnin, Palackého I, Praha 1-

l'