i't':'^-^:-'-^'-\ r^ ) 'V' v.' .';

mi

..V'

i't':'^-^:-'-^'-\

i

r^

.';

'V'

v.'

)

r^<

^v

<^

*'t:t*

,g .^

•

. . >

.

O

'.

""''' .^ ..... ô. ^
v

jy ,_

''^^.''--

.N^'.,...

c>

,

O'

o.

'^0^

..-•.

"^

-<-^'-» ^^

^•"y°-

o

r,

-^^

.v*

^v^"^^

Jak Válka

PIŠLA K Americe

VYDAL

VÝBOR PRO VeKJnou Informaci

SEKRETÁ STÁTU SEKRETÁ VÁLKY SEKRETÁvLOD^STVA GEORGE CREEL Dne

I.

srpna, ipi^

VÝKONNÝ ROZKAZ. tímto výbor pro veejnou informaci, jenž se bude sekretáe státu, sekretáe války, sekretáe lostva a civilisty, jenž bude povéen výkonným ízením výboru. Jako civilního pedsedu výboru jmenuji George Sekretá státu, sekretá války a sekretá lostva Creela.

Tvoím

ze

skládati

jsou autorisováni, aby každý dstojníky k práci pro v}^bor.

pidlil

dstojníka

nebo

WOODROW WlLSON. Dne

1.

SRPNA, 1917.

JAK VÁLKA PRISLA K AMERICE.^

kdy tato republika zápasila dosud za VLETECH, svou existenci, vi hrozícím útokm nepátelských monarchií v zámoí, naši pedkové, aby

umili Nový

Svt bezpeným

pro demokracii,

záhy známou co Monroeova doktrína. Varujíc Starý Svt, aby se nemísil do pohtickho života Sv^ta Novho, naše vláda zavázala se navzájem, držeti se stranou míšení do politických konflikt Evropy; a historie odvodnila moudrost tohoto kursu. ByU jsme tedhy tuze slabí k vykonávání vhvu na osudy Evropy, a bylo závažné pro lidstvo, aby tento první velký pokus s vládou lidu a lidem nebyl rušen cizím útokem. Posílena zkušenostmi našeho rozpínajícího se národního života, tato doktrina byla vždycky od oné doby vládnoucím jsme ji initelem ve vzrstu naší zahraniní pohtiky. mohli uhájiti v pípad soustedného útoku z ciziny i nikoh, zdála se nám býti tak dležitou, že jsme byli vždycky pohotov, jíti do války k její obran. A jakkoU od té doby, co byla prvn prohlášena, naše síla vzrstala pekotným chvatem, jaldsoli v té dob nesmírný vzrst našeho zahraniního obchodu a cestování v cizin, moderní doprava, moderní pošta, kabely a bezdrátná telegrafie pivedly nás blíže k Evrop a inily naše osamocení víc a více zdánlivé, až do vypuknutí pítomného konfliktu bylo u nás malé pání zrušiti nebo jen opraviti starou známou tradici, která tak dlouho poskytovala nám mír. Na obou konferencích v Haagu, v létech 1899 a 1907, Když naši delegáti potvrdili jsme poznovu tuto politiku. podpisovah první konvenci vzhledem k arbitraci, dali zanésti do zápisk toto prohlášení: "Nic v této konvenci obsaženého nesmí býti vykládáno tak, jako by nutilo Spojené Státy Americké, odchýhti se od své tradiní politiky, nevtírati se, nemísiti aniž se zaplétati do politick5^ch otázek nebo politiky nebo vnitní správy

ustavili zde politiku, která se stala

A

>

Pipravil pro

eský

tisk R. J.

Kemer,

professor

na université Missourské.

5

6

Jak Válka Pišla k Americe.

má býti nco obsaženého y konvenci vykládáno tak', jako by znamenalo, že Spojené Státy Americké vzdávají se svého tradiního otázkám ist americkým." stanoviska V Haagu jsme se zavázali, v pípad, že bychom kdy šli do války, zachovávati jistá široká všeobecná pravidla Ale souasn oistiU jsme se slušnosti a poctivého boje. od jakékoli zodpovdnosti, nutiti jiné zem k zachovávání kteréhokoli cizího státu; aniž

eené

vi

A

v roce 1906, když naši delegáti stejných závazk. podíleU se na konferenci v Algecirasu, která mla upraviti záležitosti znepokojeného království Marockého, sledovali zde tutéž formuh. Pistupujíce na nový" režim, jenž zaruoval neodvislost a celistvost Marokka, oznámili jsme

pes

to výslovn, že nepijímáme žádnou politiku zodpovdnosti za vynucování této smlouvy, A jestHže zbyla njaká poctivá pochybnost o našem stanovisku vzhledem k vynucování dohod Starého Svta, byla rozptýlena o pt let pozdji, když naše vláda odmítla protestovati proti

zvrácení aktu Algeciraského. Nenechali jsme se vtáhnout do spor v cizin který by mohli naši tradicionelní pohtiku njak v nebezpeenosti vydati.

Naší druhou velkou tradicí v mezinárodních stycích bylo naše vytrvalé úsilí, zajistiti si stálou a rovnoprávnou dohodu národ na takovém námoním zákonníku, jaký by zaruoval celému svtu spravedUvou volnost moí. Toto úsilí zrodilo se z naší životní poteby. Nebot, jakkoli bylo možno pro republiku, držeti se stranou spor, které v devatenáctém století rvaly evropskou pevninu, nemohli jsme býti lhostejni zpsobu, jakým válka byla vedena na moi. V tchto ranných letech našeho národního života, kdy jsme byli dosud pouze nkolika málo obcemi, rozloženými podél atlantického pobeží, byU jsme moe-

vi

plaveckým lidem. V dob, kdy naši hraniái nedosáhli dosud Mississippi, sláva našich odvážných plachetních lodí rozšíila se na všech Sedm Moí. A tak, co mohU jsme pozorovati triumfální tažení i tragický ústup Napoleonovy Velké armády s jistou lhostejností, jeho kontinentální blokáda a britické rozkazy v rad dotkly se okamžité život našich oban, tsn a zkázonosn.

Jak Válka PisU k Americe.

7

Tak tomu bylo v pípad Berberských pirát. Nemli jsme zájmu v pozemních sporech a obanských válkách v Berberských státech, ale bojovaH jsme proti nim, protože pekážeU volnosti na moích. A v celých desítiletích od té doby, jakkoU obrazotvornost našeho lidu byla zamstnána nesmírným dílem dobytí západu, náš státní department neztratil nikdy s oí nutný zájem, jejž máme na moích, a usiloval neustále, získati souhlas všech národ k námonímu zákonníku, jenž byl býti sestaven a vynucován spolenou zodpovdností. Rozliná hesla vyvstala v této dlouhé kontroversi. Naléhali

ml

jsme na nedotknutelnost soukromého majetku na moi, žádali jsme za liberální volnou listinu a úzkou definici kontrabandu. Ale naše hlavní úsilí nebylo soustedno na myšlénka ídila jakékoli takové podrobnosti. Jedna

vdí

naši diplomacii.

Zákon

moe

musí

se zakládati nikoli na*

moci, nýbrž na právu a spoleném souhlasu, na zákonníku, nebo vížícím všecky stejn, jenž by nemohl býti nebylo ideálem Naším odsunut vlí nkterého národa. seslabení, ale sesílení zákonitého omezení svobodnou vlí a dohodou všech. Nežádali jsme pro sebe nieho, co jsme nežádali pro celý svt. Moe nebudou nikdy volná, v

zmnn

našem americkém smyslu, dokud všichni, kdož na nich plují, nebudou míti hlasu pi utváení námoních zákon. Spravedlivá vláda na moích musi se zakládati na svolení ovládaných.

Žádná

jiná otázka mezinárodní politiky nenalezla velmoci

Ale ve svém trvání na tomto základním principu byli jsme posilováni podporou mnohých^ jiných Nkdy mli jsme podporu Velké Britanie. Žádný z zemí. našich státních sekretá nedefinoval jasnji náš ideál, nežli viskont Grey, do nedávná britický sekretá státu pro

rozdlenjší.

zahranini záležitosti. Žádný z našich státník nezašel dále než on pi hájení omezení práv válících zemí na moich. Bylo to na jeho iniciativu, že mezinárodní námoní konference byla svolána do Londýna v roce 1909, a bylo to pod jeho vedením, že pední mezinárodní právníci a diplomati a admirálové, kteí se shromáždili v Londýn, vypracovali Londýnskou deklaraci. Jakkoli v této deklaraci jsou odstavce, které se netší práv našemu schválení a které bychom mli rádi opraveny.

Jah Válka Pišla k Americe.

8

dokument tento byl s našeho hlediska nesmírným ki'okem v ped. Nebo jakkoli neplnil zcela svého úelu, stejn jako každý jiný pokus, formulovati pesn široké principy rovnosti, pece byl pi nejmenším poctivým pokusem, dospti k dohod na úplném mezinárodním zákomiíku námoního zákona, založeného na vzájemném souhlasu a nemnitelného nkterým válícím státem v roztrpenosti konfliktu.

Ale Londýnská deklarace nebyla potvrzena britickým parlamentem, nebo v Anglii pevládaly tehdy názory, že výhradn na své ochran od lostva velmoc, závislá nemže bezpen pijmouti další omezení akce na moi, dokud nebudou uvalena náhradná omezení na pozemni velmocí. A tento poslední ústupek Nmecko vytrvale Konference pišla tudíž na zmar. A odpíralo uiniti. 'ježto Londýnská deklarace byla zavržena nejsilnjší námoní mocí, její schválení bylo odloženo všemi ostatními súastnnými zemmi. Naše motivy zstaly však nezmnny; a naše vláda setrvávala ve svm zámru, zajistiti všeobecné schválení buto této deklarace, nebo njakého podobného

tém

námoního zákonníku.

V

naší diplomacii byla ješt jedna

význaná

Usilovali jsme neustále, nahraditi vojenské

aspirace.

právním urovná-

ním spor mezi národy. diskussí

federální

Zrození této ideje datuje se z organisace našich prvotních tinácti

tém

stát, které byly tak žárlivý na svá svrchovaná práva, jako jsou dnes státy evropské. První velký krok k Líze cti, která, jak doufáme, pinese konen mír svtu, byl podniknut, když našich 13 stát se uvolilo, odzbrojiti a pedložiti všecky své spory nejvyššímu tribunálu nové federace.

A

výjimkou naší vnitní mír, mla

tato idea mezistátního soudu, která s

Obanské války

poskytla

této

zemi

hluboký vHv na naši zahraniní

politiku. Historické résumé našich snah, pímti ostatní k našemu zpsobu smýšlení, bylo pedloženo našimi delegáty na první Haagské konfe-

Byl zde podán projekt k utvoeni svtového soudu. za nkolik let pozdji Mr. Root, náš státní sekretá, dávaje instrukce našim delegátm na druhou konferenci v Haagu, kladl obzvláštní draz na tentýž mezinárodní ideál. renci.

A


9

Byli jsme obzvlášt pyšni, že jsme pedvojem tohoto hnutí za pokojn urovnání procesem zákona všech spor mezi národy. A tyto snahy nebyly bez úspchu. Nebo jakkoli poslední desítiletí

opt

a

opt

vidla tento princip podrobovaný žádný národ neodvážil se

strašlivé zkoušce,

vrhnouti se do války proti rozsudku arbitraního soudu. Závratné možnosti, jež spoívají v arbitraci pro ešení mezinárodních problém, fedrování liberálních princip a zabezpeování lidského života, byly hojn demonstrovány ped propuknutím pítomné války. Alo pi diskussích v Haagu, pedevším následkem odporu Nmecké íše a jejích satelht, snahy našich delegát a delegát jiných vlád, docíhti všeobecné smlouvy o nucené arbitraci, selhaly. A tudíž tento národ, byv poražen ve svých pokusech, zajistiti si všeobecnou dohodu, zahájil vyjednávání se všemi tmi národy, které stejn jako náš dávaly pednost methodám zákona a míru, za úelem uzavení duálních arbitraních smluv. A ped koncem roku 1914 podepsali jsme dalekosáhlé smlouvy s 30 národy, z nichž 20 bylo ádné potvrzeno a prohlášeno. Ale také v této práci bylo nám pocítiti tutéž opposici, jako v Haagu. Nebo kdežto Velká Britanie, Francie, Rusko a Itahe vítaly srden naše ouvertury, íše Nmecká a RakouskoUherská byly význan nepítomny na seznamu tch zemí, které si války.

pály uritými dohodami

V pedveer jiným

pítomného

národm mohla by

zmenšiti

koníliktu,

se shrnouti

—

pedem nebezpeí naše

posice

vi

pod ti ohlavení:

I. Monroe-ova doktrína. Zavázali jsme se hájiti Nový Svt od evropské výbojnosti, a dali jsme jasn na jevo slovem i skutkem, že nebudeme zakroovati v jakémkoli evropském

sporu.

—

II. Volnost moi. V každé námoni konferenci byl náš vhv poskytnut na podporu principu, že námoní zákon, má-li býti spravedlivý a hodný všeobecné úcty, musí se zakládati na souhlasu ovládaných.

—

III. Arhitrace. Ježto jsme si zajisitli mír doma odkazováním mezistátních spor spolkovému tribunálu, naléhali jsme na stejné urovnání mezinárodních kontroversí. Naším ideálem byl trvalý svtový soud. Podepsali jsme již arbitraní smlouvy nejen s vehnocemi, jež nás mohly snad 2745°— 17

2


10

napadnouti, ale ješt ochotnji se slabšími sousedy, abychom projevili svou poctivost v uznávání rovnosti všech národ, velkých i malých. Uinili jsme všem národm jasný^m náš zámr, pedejíti všemi prostedky v naší moci opakování válek ria svt.

Vypuknutí války v roce 1914 pekvapilo tento národ. Národové evropští mli pi nejmenším njakou výstrahu ped blížící se bouí, ale nám takový slepý, divoký útok na ideály civilisace zdál se býti nemožný. Válka byla nepochopitelná. Každá strana byla zde hájena miliony lidí, žijících mezi námi, kteí byU evropského rodu. Jejich navzájem si odporující obviování uvrhla naše myšlénky v nepoádek, a v prvních chaotických dnech nemohli jsme vidti žádné jasné otázky, jež by se dotýkala naší národní politiky. Nebylo zde žádného pímého útoku na naše práva. Zdálo se nám to býti z popátku isté evropským sporem, a naše mysU nebyly pipraveny, zaujmouti strany v takovém konfliktu. Presidentova proklamace neutrality byla pijata jako pirozená a nutná. Byla rychle následována jeho apelem na "obany republiky." "Každý muž, jenž vskutku miluje Ameriku, bude jednati

opravdovém duchu neutrality," pravil president, duch nestrannosti a spravedlnosti a pátelství všem súastnným. * * * Bude snadno vzrušiti vášn a nesnadno je potlaiti." President projevil obavy, že by náš národ mohl býti rozdlen na tábory nepátelského smýšlení. "Takové rozdlení mezi námi * * * mohlo by státi vážn v cest patinému vykonávání našich povinností co jediného velkého národa v míru, jediného hdu, jenž se drží pohotov, hráti- úlohu nestranného zprostedkovatele a raditi k míru a ústupnosti, ne jako stranník, ale a mluviti v

"což

jest

vi

co pítel."

Tento

zámr —zachovávání písné

chom mohli pozdji kování

sloužiti

tak abyúkolu zprosted-

neutrality,

pi velikém

—ovládal všecky prvotní ei presidentovy.

"Jsme zprostedkovacím národem svta," prohlásil v poselství dne 20. dubna, 1915. "Jsme složeni ze všech národ svta; prostedku jeme jejich krev, prostedkujeme jejich tradice, jejich

\

prostedkujeme

vášn; jsme sami

jejich smý^šlení, jejich záUby,

složeni z

tchto vcí.

Jsme tudíž


11

chápati je složené, ne jednotliv jako stranníci, ale spojen, jako znající a chápající a ztlesující je všecky. Práv v tomto smyslu míním, že Amerika jest zprostedkujícím národem." Americká neutralita, v tchto prvních msících velké války, byla nade vší pochybnost skutená. Ale ducha neutrality nebylo lze snadno udržeti. Veejné mínní bylo hluboce poboueno nmeckým vpádem do Belgie a zprávami o tamnjších zvrstvech. Královská belgická komise, která sem pišla v záí 1914, aby podala této zemi stížnost ped naší národní vládou, byla pijata se sympatií a úctou. President ve své odpovdi vyhradil si naše rozhodnutí v této záležitosti. Byl to jediný kurs, jejž mohl podniknouti bez náhlého odchýlení od našich nejuctívanjších tradic nemísení do spor Starého Svta Ale sympatie Amerika vznášela se k Belgianm v jejich hrdmské tragedii, a ze všech ástí naší zem penžité píspvky a zásoby potravin a šatstva hrnuly se ke komisi pro podporu Belgie, která byla pod schopnou správou našich s to,

rodák v

cizin.

Dosud však myšlénka aktivní úasti na této evropské válce byla velmi daleka vtšiny našich myslí. Národ sdílel s presidentem pesvdení, že udržováním písné neutrality mžeme nejlépe sloužiti na konec Evrop jako nestranní zprostedkovatelé. Ale již v prvních dnech války pedvídala naše vláda, že komplikace na moích mohly by na nás uvaliti vážné risiko,

Žádná neutrální zem že budeme strženi do konfliktu. nemohla pedpovídati, o jaká porušení jejích životních zájm mohly by se válící státy pokusiti. A tak dne 6. srpna 1914 náš sekretá státu rozeslal totožnou notu všem tehdy válícím státm, upozorující na risiko vážných nesnází, vznikající z této nejistoty neutrál vzhledem k jejich námoním právm, a navrhující, aby Londýnská deklarace byla pijata všemi národy na dobu trvání války. Ale

odpov britické vlády, jakkoli projevovala sympatii

úelem našeho návrhu a prohlašovala její ''velé pání, bráti pokud možno ohled na zájmy neutrálních zemí," s

oznamovala

dotyné které

její

rozhodnutí, "pijmouti

všeobecn pravidla zmn a dodatk,

deklarace, ale s výhradou jistých

považuje za nezbytné k

úinnému

vedení svých


12

námoních zemí v

aby

ji

nebo

Deklarace nebyla schválena žádnou míru, a Velká Britanie nebyla nijak vázána, zpsobila zklamání, Nicmén její pijala. operací."

dob

odpov

nepispla nijak k vyjasnní

situace.

Velká Britanie

uznala co závazné jisté dávno pijaté principy mezinárodního zákona a snažila se aplikovati je nyní k zvláštním a této války. Ale tyto principy nepedvídaným byly asto nejasné, a tudíž plné nebezpených možností

pomrm

tenic.

Kontroverse záhy nastaly mezi tímto národem a Velkou V praksi jejich rozhodování zdálo se býti nkdy naší vlád neshodující s duchem mezinárodního zákona, a zvlášt s ustálenými precedenty, na nž se odvolávalo. Ale jakkoli tento rozdíl v mínní byl nkdy trapný, neohrožoval Britanií.

naši posici neutrality, nebo otázky, jež vznikaly, týkaly se pouze majetkových práv a byly s dostatek kryty arbitraní smlouvou, podepsanou teprve nedávno ped tím mezi Velkou Britanií a Spojenými Státy. A tato kontroverse vedla na naší stran k jasnjšímu porozumní britického stanoviska k našemu ideálu vohiosti na moích. Nebyli ochotni pijmouti naši klasifikaci moí co rozhšných od Starého Svta. My jsme omezili své zájmy na záležitosti, týkající se práv na moi, a drželi jsme se bedliv stranou všech otázek, týkajících se zájm evropských národ na souši. Britové zajímali se o obojí. Vysvtlovah, že se podíleli na Londýnské námoní konferenci v nadji, že povede k zdravé a liberální dohod v zájmu práv všech národ nejen na moi, ale i na souši, a že odepeU

vážn

Londýnskou deklaraci, ježto nepišly žádné ústupky na kontinent. Nemohli si dovoliti, zmenšiti bitevní sílu svého váleného lostva, dokud jejich mocní sousedé na souši neuvolili se zmenšiti své armády. Ze toto stanovisko Anglie uinilo hluboký dojem na naši vládu, to dokazuje vzrstající pozornost, jakou Spojené Státy jevily pátrání po cestách a prostedcích, jak zajistiti na konci války trvalý míi* pro cely svt. Proslov našeho presidenta, dne 27. kvtna 1916, ped Ligou pro vynucování míru, jest mezníkem v našich djinách. President nastínil hlavní principy, na nichž stálý mír musí spoívati, principy, jasn naznaující, že tato zem bude se musit vzdáti své posice potvrditi

náhradní

Jak Válka Pišla k Americe. osamocenosti a President ekl:

pijmouti

zodpovdnosti

13

svtové moci.

"Tak upímn víme v tyto vci, že jsem si jist, tlumoím smýšlení a pání lidu v Americe, když pravím,

že že

Spojené Státy jsou ochotny státi se podílníkem v jakékoli utvoitelné associaci národ, založené za úelem uskutenní tchto cíl a zajistiti je proti znásilnní." Byla to nová a významná nota v naší zahraniní politice. Ale mysl Ameriky nauila se mnoho za dlouhé, trpké msíce války. Budoucí historikové budou tvoiti nástiny tohoto pozoruhodného vývoje v našem veejném mínní: postupné opuštní naší illuse osamocení; pozvolný vzrst yvdomní, že nemžeme dobyti vohiosti na moích pro nás životního zájmu jestliže nevykonáme svj podíl také v udržování volnosti na zemi, a že nemžeme míti mír na svt mír, který jsme milovali a jehož jsme potebovali pro zdokonalení demokracie jestliže nebudeme ochotni a pipraveni, pomáhati k pokoení každého národa, jenž by zúmysln ohrozil mír celé svtové rodmy. Kdyby tento proslov presidentv býval pišel ped válkou, boue protest byla by vyvstala ze všech ástí zem. Ale v kvtnu, 1916, odpovdí národa bylo drazné schvá-

—

—

—

—

lení.

Mezitím, jakkoli naše neutrální práva nebyla uvedena v otázku Nmeckem tak záhy, jako Anglií, kontro verse s Nmeckem byla nekonen vážnjší. Pro jakékoli spory, jež mohly nastati, žádná arbitraní smlouva neexistovala mezi Spojenými Státy a Nmeckem. To nebylo chybou s naší strany. Pokoušeli jsme se uzavíti s Nmeckem tytéž smluvní styky, kter jsme mli s Velkou Britanií a 19 jinými národy. Ale tyto ouvertury byly zavrženy. A tato akce se strany císaské vlády nmecké byla pouze jedním píkladem celého jejího systému diplomacie. Na obou konferencích v Haagu byli to její delegáti, kteí byli nejinnjší v maení všech projekt na pokojn urovnání spor mezi národy. Dávali pednost omezení mezinárodních styk na staré mody diplomacie a války. Bylo tudíž od poátku zejmo, že každá kontroverse s nmeckou vládou bude nanejvýš vážná; nebo nemohla-li


14 býti

ešena pímými diplomatickými konversacemi, nebylo

le válka. Z takových konversací jest malá nadje na uspokojiv výsledky, vyjma že na obou stranách jest naprostá poctivost. Jestliže nkterá strana postrádá poctivosti, nebo projevuje-li ve všech svých inech záludné nepátelství, diplomacie jest bez užitku. A tak se ukázalo i v pítomnem pípad. V prvním roce války vyvolala nmecká vláda mezi svým lidem pocit rozhoení proti Spojeným Státm, ježto jsme jiného východiska,

trvali na svm právu co neutráhií zem, obchodovati stelivem s válícími zemmi. Naše zákonit právo v vci nebylo vážn bráno v pochybu Nmeckem. Toto nemohlo tak initi logicky, protože ješt za balkánsk}^ch

t

válek v létech 1912 a 1913 jak Nmecko, tak Rakousko prodávaly stelivo válícím zemím. Jejich apely k nám v pítomné válce nebyly pro dbáni mezinárodního zákona, ale revidovati jej v jejich zájmu. A tyto apely pokoušely se initi na morálních a humanitních základech. Ale v "morální otázce," stanovisko zaujaté Spojenými Státy bylo v souhlasu s jejich tradiní politikou a zejmým zdravým rozumem. Nebo kdybychom byli spolu s ostatními neutrály odepeli prodávati stelivo válícím zemím, nebyli bychom mohU nikdy v dob války své vlastní získávati stelivo od neutrál, a národ, jenž by za dob míru byl nahromadil nejvtší zálohy válený^ch zásob, by zajištno

ml

by investoval sv peníze v arsenálech, byl by v osudné výhod nad svobodným lidem, jenž by uložil své peníze ve školách. Psáti do mezmárodního zákona, že neutrálové nesmjí obchodovati se stelivem, znamenalo by vydati svt vlád národa s nejvtšími zbrojovkami. Takovou politiku Spojené Státy Americké nemohly pijmouti. vítzství.

Militaristick^" stát, jenž

Ale naše hlavní kontro verse verse, jež uinila situaci

s

nmeckou

okamžit

vládou, kontro-

akutní, vi^vstala z jejího

oznámení moského pásma, kde její ponorky budou operov odporu se všemi pijatými principy mezinárodního zákona. Naše rozhoení nad takovou hrozbou stalo se záhy vášnivým následkem potopení Lusitanie. Tento útok na naše práva byl nejen hrub nezákonný; odporoval všemu základnímu pontí o humanit. Vážná píkoí našemu obchodu byly stížnosti, jež mohly bj^ti urovnány procesy vati

— Jak Válka Pišla k Americe.

15

po válce, ale neomluvitelná vražda pokojných nevinných žen a dtí, oban to zem, se kterou

muž

a

Nmecko

bylo v míru, byla zloinem proti civiliso vánému svtu, jenž nemohl býti nikdy urovnán u jakéhokoli soudu. Naše vláda však, ponoukaná stále ješt páním, zachovati mír, kdyby to bylo možno, užila všech diplomatických prostedk, aby pimla nmeckou vládu, zanechati takových útok. Tato diplomatická korrespondence, která byla

uveejnna, dokazuje nade vší pochybnost, že naše vláda estnými prostedky, zachovati onu víru ve vzájemnou upímnost mezi národy, která jest jedmým již

snažila se všemi

základem zdravé diplomatické konversace. Ale dkazy nepoctivosti císaské vlády nmecké poaly Poctivé snahy s naší se záhy hromaditi na všech stranách. strany, zíditi pevnou základnu pro sousedské pátelství s nmeckým lidem, byly zodpovdny jejich vládou vytákami, falešnými údaji a obviováním jejich nepátel v cizin. A mezitím v této zemi oíhcielní agenti centrálních mocností chránní ped trestním stíháním diplomatickou immmiitou kuli pikle

houny

proti

našemu vnitnímu míru, umísovali špev celé naší zemi a dokonce v

a agenty-provokatéry

dvrných úadech naší vlády. Mezitím co projesrden pátelství k lidu Spojených Stát, vláda n-

nejvj^šších

vovala

mecká mla své agenty pi práci jak v Latinské Americe, tak v Japonsku. Tito kupovali nebo podpláceli asopisy tamnjší, aby podncovaly rozhoení a nedvru proti nám v tchto pátelských zemích, tak aby nás zapletli do války. Podncovali povstání na Kub, na Haiti a San Dommgu; jejich nepátelská ruka byla vztažena k zabrání Dánských ostrov; a všude v Jižní Americe byli hm.i, zasévajíce sím nešváru, pokoušejíce se poštvati národ proti národu a všecky proti

V souhrnu rovnaly se tyto jejich útoku na Monroeovu doktrínu. A byli vzdali svého práva cestování na moi,

Spojeným Státm.

rozliné operace

pímému

kdybychom se i i kdybychom byli

povolili

nmeckým hrozbám

a zanechali

svého zákonitého obchodu stelivem, nmecká offensiva v Novém Svt, v naší vlastní zemi a mezi našimi vlastními sousedy, stávala se píliš vážnou, než aby mohla býti ignorována.

Pokud se

to bylo možno, vláda Spojených Stát pokoušela viti, že taková innost, o níž dkazy byly již z valné

16


míry po ruce, jest dílem nezodpovdných a pobloudilých nepopíi-atelným dkazm, jedinc. Pouze s váháním, odvolání rakousko-uherského velvyslance a nmeckého vojenského a námoního attaché bylo žádáno. Dkazy jejich zloinného porušení naší pohostinnosti byly pedloženy jejich vládám. Ale tyto vlády ve svých odpovdích neposkytly žádn5"ch omluv, aniž sáhly k trestm. Bylo zejmo, že takovéto intriky jsou jejich ustálenou politikou. Mezitím útoky nmeckých ponorek na životy a majetek amerických oban pokraovaly; protesty naší vlády byly nyní ostré a zlovstné; a tento národ pipravoval se rapidn na to, že bude stržen do války. Jak president ekl v Topeka, dne 2. února 1916: "Nenapadneme právo žádného národa. Ale pedpokládejme, obané, že nkterý národ napadne naše práva. Co potom ? * * * Pišel jsem sem, abych vám ekl, že nesnáze naší zahraniní politiky rostou denné v potu a složitosti a nebezpeí, a provinil bych se na své povinnosti vám, kdybych nejednal s vámi v této vci s nejvtší upímností, a kdybj^ch vám neekl, k emu snad bude nutno, užiti síly Spojených Stát." Píštího dne, v St. Louis, opakoval tuto výstrahu: "Nebezpeí nehrozí z vnitku, pánové, hrozí zvení; a jsem nucen vám íci, že toto nebezpeí jest neustálé a bezprostední, ne proto, že se stalo nco nového, ne proto, že byla nastala njaká zmna v našich mezinárodních stycích v posledních týdnech nebo msících, ale proto, že nebezpeí pichází s každým obratem událostí." Roztržka bývala by pišla díve, kdyby naše vláda nebyla byla zdržována nadjí, že stízlivjší názory pevládnou v Nmecku. Nebo jest nám velmi dobe známo, že nmecký národ byl do velké míry držán v nevdomosti o mnohých tajných zloinech jejich vlády na nás. A tlak jisté frakce nmeckého veejného mínní, mén nepátelského této zemi, se ukázal, když jejich vláda pistoupila do jisté míry na naše požadavky, v dob útoku na Sussex, a po celý rok udržovala alespo domnní, že zachovává záruky,

vi

*

vi

tém

které nám dala. Napjetí ochablo. Jakkoli válený duch rostl v nkterých ástech naší zem, nebylo dosud rozšíeného pání, podíleti se na konfliktu v cizin; nebo tradice nemísení se do evropských poli-


17

tických záležitostí byly píliš hluboce zakoenny v našem národním život, než aby mohly býti snadno pevrženy. Mimo to, dva jiné ohledy sesilovaly naši vládu v jejím rozhodnutí, zstati neutrální v této válce. Prvním byl tradicionelní smysl zodpovdnosti všem republikám Nového Svta. Po celou dobu krise byla naše vláda v ustaviné komunikaci se zemmi Stední a Jižní Ameriky, Také ony dávaly pednost cestám míru. A na nás spoíval zejmý závazek, chrániti jejich zájmy zájmy našimi. Druhý ohled, jenž byl tak asto zdraznn v eích presidentových, byla nadje, že stranním se hokých vášní v cizin, uchováním zde neposkvrnných ideál civilisovaných styk mezi národy, budeme volni na konci této války, ovázati rány

vi

konfliktu,

býti oprávci a obnoviteli ztroskotané

budovy

svta. Všecky tyto motivy držely nás zpt, ale netrvalo dlouho, a byli jsme postiženi dalšími komplikacemi. Mli jsme záhy dvod k pesvdení, že nedávná povolnost nmecké vlády nebyla mínna nám poctiv, a že byla pouze doasná; a na konci roku 1916 bylo zejmo, že náš neutrální status byl opt uinn nejistým následkem stále vzrstající výbojnosti nmecké autokracie. Všeobecná shoda panovala zde s mínním presidentovým, projeveným 26. íjna 1916,

vi

že tento konflikt jest poslední velikou válkou, zahrnující

svt, ve které mžeme zstati neutráhií. A v tomto stavu mysli, obávaje se, že bychom mohli býti strženi do válki, kdyby nedospla záhy ke konci, president poal pipravovati svou notu, žádající válící mocnosti, aby definovaly své válené cíle. Ale díve než ji dokonil, svt byl pekvapen mírovým tahem nmecké vlády totožnou notou jménem Nmecké íše, Rakousko-Uherska, Bulharska a Turecka, poslanou skrze neutrální mocnosti 12. prosince 1916, vládám spojenc, navrhující vyjednávání o mír. Jakkoli nota vyjadovala pání, skoniti totu válku "katastrofu, kterou tisíce let civilisace nebylo s to odvrátiti a která hubí nejdrahocenjší výkony lidstva" ^vtší její ást byla složena ve výrazech, jež poskytovaly malou nadji na trvalý mír. Honosíc se nmeckými výboji, 'slavnými iny našich armád," nota zasadila do neutrálních myslí pesvdení, že jest zámrem císaské vlády nmecké, trvati

—

— *

2745°— 17

3


18

na takových podmínkách, jaké by ponechaly celou centrální Evropu cd nadvládou Nmecka a vybudovaly tak íší, která by byla nebezpeím celému liberálnímu svtu. Mimo to, nmecký návrh byl provázen slab zahalenou hrozbou všem neutráhiím národm; a z tisíc pramen, officielních i neoíicielních, do Washingtonu picházel pokyn, že neužij í-h neutrálové svého vhvu, pivésti válku ke konci za podmínek, diktovaných z Berlína, Nmecko a jeho spojenci budou se nadále považovati zproštni jakýchkoU závazk, respektovati práva neutrál. Kaiser naídil neutrálm, vykonávati tlak na dohodu, aby pivedla válku rychle ke konci, nebo aby se mli na pozoru ped následky. Jasná výstraha byla dána naší vlád, že nebude-li nmecký mírový tah úspšný, ponorky budou rozpoutány k iutensivnjší a bezohlednjší válce proti veškerému obchodu. Dne 18. prosince, president rozeslal svoji notu všem válícím mocnostem, žádaje je, aby definovaly své válené cíle. Byla dosud nadje v našich myslích, že vzájemné podezení mezi válícími mocnostmi mohlo by býti sníženo a hrozba budoucí nmecké výbojnosti a nadvlády odstranna,

kdyby nalezena byla záruka poctivé víiy v Líze Národ. Byla vyhlídka, že utvoením takové ligy jako souástky mírových vyjednávání mohla by býti válka pivedena ke Dvé konci, díve než naše zem byla by do ni zapletena. sdlení, vydaná tisku naším seki*etáem státu v den, kdy nota byla odeslána, vrhla jasné svtlo na vážnost, s jakou naše vláda pohlížela na krisi. Od tohoto bodu, události pohybovaly se rychle. Moc-

dohody odpovdly na nmeckou mírovou notu. Neuzem podnikly akci na notu presidentovu, a od obou válících stran byly odpovdi na tuto notu záhy v našich

nosti

trální

rukou.

Nmecká odpov

—

byla vyhýbavá v souhlasu s jejich pro diplomacii za zavenými dvemi. Odpírajíce oznámiti svtu své podmínky, Nmecko a jeho spojenci navrhli pouhou konferenci. Odroili všecku diskussi njakého plánu na ligu míru, až by nepátelství bylo

tradiní

záUbou

skoneno.

Odpov

mocností dohody byla pímá a v souhlasu s naším hlavním zámrem. etné otázky, vyzvednuté v citování jejich cíl, byly tak ist evropského rázu, že byly


19

pro nás nialého zájmu; ale naším velkým zájmem r Evrop bylo trvalé obnovení míru, a bylo jasno, že totéž jest rovnž hlavním cílem národ dohody. Pokud se týe moudrosti nkterých opatení, jež spojenci navrhli k tomuto konci, mohU bychom se lišiti v mínní, ale smrem našich návrh bylo zízení spravedlivých hranic, zakládajících se na právech všech národ, malých stejn tak jako velkých, aby rozhodovaly samy o svých osudech. Cíle válících zemí stávaly se nyní jasnými. Od propuknutí nepátelství tvrdila nmecká vláda, že bojuje válku obrannou. Ale tón jejich posledních návrh byl tonem dobyvatele. Usilovala o mír, zakládající se na vítzství. Centrální íše aspirovaly na rozšíení své nadvlády nad jinými radami. Byly ochotny, poskytnouti hberální podmínky kterémukoli ze svých nepátel v separátním míru, jenž by jim dovelil, rozdrtiti jejich odprce. Ale nebyly ochotny, pijmouti žádný mír, jenž by s ohledem na všecky fronty neponechal je vítzi a vládnoucí císaskou mocí v Evrop. Válené cíle dohody jevily rozhodnutí, zmaiti tuto ctižádost císaské vlády nmecké. Proti nmeckému míru, k podporování nmeckého vzrstu a výboje, mocnosti dohody navrhly plán na evropský mír, který by umil

kontment bezpeným. tomto bod etl president své poselství senátu, 22. ledna 1917, v nmž nastínil druh míru, k jehož zaruení Spojené Státy mohly by se pipojiti. Jehi slova byla adcelý

V

resována nejen

senátu a této

zemi, ale

národm

všech

zemí.

'.'Nemohu dodati, že doufám a vím, že mluvím ve skutenosti jménem liberál a pátel lidstva v každém národ a každého programu svobody? Rád bych vil, že mluvím za mlící massy lidstva všude, které nemly dosud místa ani píležitosti, aby promluvily ze svých srdcí o smrti a záhub, jež vidly navštíviti osoby a domovy jim nejdražší." Poselství toto bylo pokáráním tch, kdož se dosud kojili sny o ovládání svta jedním národem. Nebo mír, jejž president nastínil, nebyl mírem vítzného císae, ne byl mírem Césara. Byl to mír v zájmu celého svta, byl to Mír pro Lid. "Žádný mír nemže vytrvati, a neml by vytrvati, který neuznává a nepijímá principu, že vláda odvozuje všecku


20

svru spravedlivou

moc od

svolení ovládaných, a že nikdo

neexistuje právo, pedávati lid od svrchovanost pod svrcho-

kdyby byl majetkem." "Navrhuji, abych tak ekl, aby národové spoleným souhlasem pijali doktrinu presidenta Monroe-a jako dokvanost, jako

trínu svtovou; že žádný národ nemá usilovati, rozšíiti svou politiku nad jiný národ nebo lid, ale že každý národ by býti ponechán vohiý, rozhodnouti svou vlastní politiku, svou vlastní cestu vývoje, bez pekážky, bez hrozeb, beze strachu, malý vedle velkého a mocného." "Navrhuji, aby všecky národy vyhnuly se napíšt zápletkovým alliancím, které by je vlékly do soutže o moc, chytaly je v sít mtrik a sobeckého soupeení, a rušily Není jejich vlastní záležitosti vlivy, vnikajícími zvení. moci. Když alliancí souladu zápletkových v žádných všichni se spojí, jednati v tomtéž smyslu a s tímtéž cílem, všichni jednají ve spoleném zájmu a jsou volni, žíti své vlastní životy pod spolenou ochranou." "Navrhuji vládu na základ svolení ovládaných; vohiost moí, na kterou zástupci Spojených Stát naléhali na mezinárodní konferenci za konferencí s výmluvností tch, kdož jsou pesvdenými uenníky svobody; o ono umírnní

ml

sbrojení, jež

"A

z armád a lostev pouhou moc pro poádek, k výbojnosti nebo zištné násilnosti."

iní

nikoli nástroj

stezky na

moích musí

fakta volné. Volnost a souiiuiosti."

moí

nejen dle zákona, ale i dle qua non míru, rovnosti

jest sine

tsn

omezením námoního svta k udržování moí nejen volných, ale i bezpených. A otázka omezení námoního zbrojení otvírá širší a snad ješt nesnadnjší otázku omezení armád a všech program armádních píprav. "Jest to problém, spojený

lostev

zbrojení a souinnosti

*

*

*

národy,

Nemže jestliže

s

celého

býti pocitu bezpenosti a rovnosti mezi pevážná zbrojení mají nadále

veliká

pokraovati zde a onde býti budována a udržována." "Pouhé dohody nemusí uiniti mír bezpeným. Bude absolutn nutno, aby byla utvoena síla, jakožto ruitel trvanlivosti urovnání, o tolik vtší, nežli síla kteréhokoli

národa nyní bojujícího, nebo kterékoli alhance nyní utvoené nebo navržené, že žádný stát, žádná pravdpodobná kombinace stát, nemohla by jí odolati. JestHže mír, jenž


má

býti za nedlouho uzaven,

má

21

býti trvalý, musí to býti

mír, zajištný svrchovanou silou lidstva." Jestliže byly ješt njaké pochybnosti v našich myslích která z obou velkých alhancí byla více v sympatii s tmito ideály, byly odstranny lidovou odezvou v cizin na toto

Nebo nkteré námitky byly sice v Anglii a Francii, ale bylo jasno, že pokud se národ dohody dotýe, president byl dostaten oprávnn k prohlášení, že mluví jménem všech ku pedu hledících, liberáln smýšlejících muž i žen. Ne tak bylo tomu v Nmecku. Tamnjší lidé, kteí mohli býti dosaženi, jejichž srdce byla pohnuta tímto vypotením prmcip lidového míru, byli píliš nepoetní nebo píliš utlaovaní, než aby mohli uplatniti svj hlas v radách své zem. Již 16. ledna 1917, bez vdomí lidu v Nmecku, Herr Zimmermann, jejich sekretá zahraniních záležitostí, poslal tajn notu jejich vyslanci v Mexiku, informuje jej o zámru Nmecka, odvolati záruku v pípad Sussexu a dávaje mu instrukce, nabídnouti mexické vlád Nové Mexiko a Arizonu, jestliže Mexiko se pipojí k Japonsku k útoku na Spojené Státy. poselství presidentovo.

inny

proti ní

Na nový rok 1917, když svým pijetím svtových zodpovdností, tak jasn naznaených presidentovými výroky o líze národ, cítili jsme se taženi blíže k plnému souhlasu s mocnostmi dohody; a jak na druhé stran vidU jsme se víc a více rozhoováni methodami nmecké vlády pi vedení válení a jejím brutálním nakládáním s lidem v zemích jimi dobytých; jak jsme víc a více objevovali jejich nepátelské intriky proti míru Nového Svta; a pedevším, jak záškodné a protidemokratické ideály jejich vládnoucí tídy jevily se zjevný^mi v jejich manévrech o výbojný mír císaská vláda nmecká odvrhla náhle masku. V poslední den ledna, 1917, hrab Bernstcríf odevzdal Mr. Lansingovi notu, ve které jeho nmecká vláda oznamovala svj zámr, sesíliti a uiniti bezohlednjšími operace svých ponorek na moi, zpsobem, proti nmuž naše vláda protestovala od poátku. Nmecký kanclé prohlásil rovnž ped íšským snmem, že dvod, pro teto bezohledné politiky nebylo použito díve, jest prost ten, že císaská vláda nebyla pipravena jednati. Zkrátka, pod rouškou

22


pátelství a pláštíkem falešných slib, pipravovala tento útok.

To byla pímá výzva. Nebylo žádné jiné odpovdi možné, le vydati jejich, velvyslanci prvodní Ustiny a tak ukoniti diplomatickou korrespondenci, která byla maena od samého poátku asto dokázanou nepoctivostí císaské vlády.

Téhož dne, 3. února 1917, president oslovil oba domy našeho kongresu a oznámil úplné perušení našich styk s Némeckem. Zdráhání, s jakým podnikl tento krok, jest zejmé z každého slova. Ale diplomacie selhala, a bývalo by bylo planou petvákou, udržovati styky. Souasn však president dal jasn na jevo, že nepovažuje tento krok za rovnocemiý s prohlášením války. Zde poprvé pronesl president své ostré rozlišení mezi vládou a lidem v nedemokratických zemích:

"Jsme upímnými páteU nmeckého lidu," pravil, "a pejeme si upímné, zstati v míru s vládou, která za dej, abychom nebyh vyzváni iny mluví. * * *

Bh

zúmyslné nespravedhiosti se strany nmecké vlády." V tomto poselství presidentov, a v jeho schválení senátem spoivala slavnostní výstraha; nebo jsme dosud nadji, že nmecká vláda bude váhati, vyhnati nás do

mU

války. Klikaté cesty a stezky nmecké officielní diplomacie hjlj jasné ukázány pi vyjednáváních, jež bylo jimi zahájeno prostednictvím švj^carského vyslanectví dne 10. února. A náš státní department odpovdl, že na žádná podadná vyjednávání nelze pomýšleti, dokud hlavní otázka nebude zodpovdna odvoláním ponorkového rozkazu. Dnem 1. bezna stalo se jasným, že císaská vláda, nezdržena v^^strahou v presidentov poselství ke kongresu dne President 3. února, jest rozhodnuta, splniti svou hrozbu. pak dostavil se znovu ped kongres, aby oznámil rozvoj ki"ise a žádal od zástupc národa schválení kursu ozbrojené neutrality, na némž, na základ své ústavní autority, se njTií rozhodl. konVíce než 500 z 531 len obou gresu projevilo ochotu a dychtivost jednati; a prohlášení ozbrojené neutrality bývalo by bylo pijato, nebýti legálního skonení šedesátého tvrtého kongresu dne 4. bezna. nebyl však naízen naší vládou, Zadný "zevnjší" až když hrab Bernstorff dospl do Berlína a Mr. Gerard byl

dom

m


23

ve Washingtone. Nebo némecký velvyslanec pi svém odjezdu prosil, aby žádné neodvolatelné rozhodnutí nebylo uinno, dokud nebude míti piležitost, podati poslední Neznáme povahu jeho zprávy apel o mír k svému vladai. císai; víme pouze, že i kdyby byl dodržel svj slib a nabádal va dvanácté hodin k odvolání ponorkového rozkazu, nebyl s to, zmniti politiku císaské vlády. A tak, vyerpavši všecky zdroje trplivosti, naše vláda dne 12. bezna vydala konen rozkazy, aby ozbrojené stráže byly umístny na naše obchodní lodi.

S definitivním perušením diplomatických styk zmizel vlád Nmecka. Naše zbytek srdenosti

vi

poslední

mlo

nyní zmniti. Pokud jsme udržovali písnou neutralitu ve válce, z dvod, že v Europ mohly by nastati okolnosti, které by vyžadovaly nestramiého zprostedkovatele, vnovati oííiciehií pozornost obviováním kterékoli strany bývalo by znamenalo utvoiti pedsudek pro pípad, díve než všecky dkazy byly pedloženy. Ale nyní konen, s perušením pátelských styk s nmeckou vládou, byli jsme zbaveni tísnivé povinnosti, snažiti se právm a kivdám, obsaudržovati soudní lhostejnost ženým ve válce. Nebyli jsme více vnjšími pozorovateli, snažícími se držeti rovnováhu úsudku mezi spornými stranami. Jedna strana, pímým útokem na naše práva a svobody, A jakkoli jsme doufali, udržeti nutila nás do konfliktu. se stranou sváru, bylo nemalou úlevou, býti konen zbavenu reservy, která se oekává od soudce. Mnoho dkaz bylo nám pedloženo o vcích tak odporných našim idejím o humanit, že zdály se býti neuvitelné, vci, kterým jsme nebyli ocohtni viti, a s tžkým srdcem snažili jsme se vyhraditi si svj úsudek. Ale perušením styk s nmeckou vládou tato povinnost byla konen odstranna. Perfidnost oné vlády v jednání s touto zemí zbavila nás nutnosti, snažiti se dáti jí výhodu Vláda, nejistoty v posuzování jejích zloin v cizin. stanovisko

se

vi

štdrých výklad pátelství snažila nás do války s Mexikem a Japonskem, nemohla od nás oekávati, že budeme viti v její poctivost v jmých Muži, jejichž placení agenti dynamitovali záležitostech.

která pod pláštíkem se zaplésti


24

naše továrny zde, byli schopni infámností, oznamovaných o nich ze zámoí. Výklady jejich vlády, že jejich úelem jest sebeobrana a osvobození malých národ, shroutily se jako domky z karet ped odhalením jejich "mírových

podmínek."

A

soudíce nyní nmeckou vládu ve svtle svých vlastních zkušeností po celá dlouhá a trplivá léta našich poctivých snah udržeti mír, mohh jsme vidti Velkou Autokracii a shledaU jsme tento ísti její rekord po celou válku. rekord prokletý. Poínajíc dávno ped válkou v opposici

A

Pruska proti každé snaze, podniknuté jinými národy i naším vlastním, k odstranní válení, historie Autokracie byla historií nekonenj^ch nesmírných píprav k válce,

vi

všem spolu se stanoviske-m arrogantní nesnášenHvosti ostatním hlediskm, všem jiným vládním systémm, všem lidí. S fanatickou vírou v urení jmým nadjím a osudu nmecké kultury jako systému, jenž musí ovládnouti svt, iny císaské vlády nmecké po celá léta honosení,

snm

podvod a klam smovaly k útokm na práva jiných. A kdyby dosud panovala njaká pochybnost o tom, který národ zapoal tuto válku, nemže býti nejistoty o tom, který byl nejvíce pipraven, nejdychtivjší píležitotsti, a pohotový táhnouti okamžit na jiné národy i ty, které nedaU žádné záminky. Hromadné násilnosti a ohavná zvrstva v Belgii a v Srbsku byly nade vší pochybu pod-

—

statnou ástí zámru císaské vlády, zastrašiti malé národy v nejhlubší pokoru na celé píští generace. Ale v tom Nebo její rekord v tchto tato Autokracie byla slepá. zemích a v Polsku a v severní Francii poskytl nejen spo-

jencm, ale všem liberálním národm v celém svt pesvdení, že toto nebezpeí svobodám lidstva musí býti naprosto zbaveno své moci, tropiti škody.

Nebo

zlo, jež

spáchala, rozšíilo se daleko z

Evropy

ven na otevená moe, kde její ponorky v odporu se zákonem a pojmy humanity vyhazovaly do povtí neutrální

mrtvými c. luníra jícími, jak muži, tak ženami a dtmi. Její agenti kuU všude pikle proti míru mezi neutrálními národy, zasévajíce sím nešvar, snažíce se ustavin klikatými methodami podvod, úplatk, falešných slib a zastrašování, pobuovati navzájem proti sob bratrské národy, tak aby hberální svt nebyl s plavidla a pokryly vlny

Jak Válka Pišla k Americe. aby Autokracie mohla

to se spojiti,

se

25

vynoiti vítzná

z

války.

To všecko víme

ze svých vlastních zkušeností Jako jednala s Evropou, tak jednala

vládou.

celým lidstvem.

A

tak z tchto let vyrostlo

s

císaskou

s

námi

a

s

pesvdení,

že dokud nmecký národ nebude zbaven takových vládc, demokracie nemže býti bezpena. Zbýval pouze jediný initel, jenž mátl otázku. Druhá velká autolu-acie, vláda ruského cara, byla dávno nepátelská svobodným institucím; byla baštou tyranie, sáhající daleko do minulosti; a jojí pítomnost mozi spojenci zdála se býti v nesouladu s velkými liberálními priucipy, jež oni hlásali v této válce. Rusko bylo zdrojem pochby. Mnohokráte bhem konfliktu byla Uberáhií Evropa vzrušena zprávami o tajné dohod mezi kaiserem a carem. Ale nyní, v této osudné hodin pro náš národ, na prahu našeho vstoupení do války, svobodn smýšlející mužové celého svta byli vzrušeni a posíleni zvsti, že lid ruský povstal, aby svrhl svou vládu a nalezl novou demokracii; a pochode volnosti v Rusku osvítila nejtemnjší fáse situace v zahranií. Zde skuten byl vhodný spoleník pro Ligu Cti. Pesvdení ustáhlo se konen v myslích a srdcích Ameriky, že tato válka za moem není pouhým konfliktem mezi dynastiemi, alo ohi*omující obanskou válkou celého svta; nová kampa ve vkovité válce, jejíž výhrou jest svoboda. Zde konen byl zápas, v nmž všichni, kdož milují volnost, mají sázku. Další neutralita s naší strany bývala by byla zloiaem na našich pedcích, kteí dali své životy, aby mohli býti svobodni.

musí býti uinn bezpeným pro demokracii." dubna 1917, president etl novému kongresu své poselství, ve kterém žádal zástupce národa, aby prohlásili existenci váleného stavu, a v asných hodmách dne 6. dubna pijal zdrcující vtšinou hlas spolenou resoluci, která byla již díve pijata senátem:

"Svt

Dne

2.

dm

"Jožto císaská vláda

válených

in

nmecká

proti

vlád

dopustila a

lidu

se

optovn

Spojených Stát

Amerických: Budiž tudíž "Rozhodnuto senátem a domem zástupc Spojených Stát Amerických, shromáždných v Icongresu, Ze stav válený mezi Spojenými Státy a císaskou vládou nmeckou, jenž

"

26

Jak Válka Pišla k Americe,

byl takto vnucen Spojeným Státm, jest tímto formáln prohlášen; a že president má býti, a jest tímto splnomocnn a vyzván, aby použil všech, námoních a vojenských sil Spojených Stát a zdroj vlády k vedení války proti císaské vlád nmecké; a za úelem pivedení konfliktu k úspšnému skonení, veškeré zdroje zem jsou tímto

zavazovány kongresem Spojených Stát." Neutrahta byla vcí minulosti. Nadešel as, kdy hrdé proroctví presidentovo bylo splnno: "Pijde den, ledy svt ekne, 'Tato Amerika, kterou jsme považovali za plnou smsice proticTidných rad, mluví nyní nesmimým lilasem souzvukem srdce, a toto veliké srdce Ameriky má za sebou svrchovanou morální sílu spravedlnosti a nadje a svobody lidstva

'

PÍLOHA

I.

POSELSTVÍ PRESIDENTA SPOJENÝCH STÁT, PRONESENÉ SPOJENÝCH STÁT DNE 22. LEDNA, 1917.

K SENÁTU

PÁNOVÉ Senátu: Dne 18. prosince m.

r. adresoval jsem stejnou notu vládám zemí válících, žádaje je, aby stanovili, a to uritji, než doposud uinila kterákoliv z válících stran, podmínky, za jakých by dle jejich mínní mohl být uzaven mír. Mluvil jsem v zájmu lidstva a práv neutráhiích národ, jako jest

náš, jichž životní

zájmy válka

stále

ohrožuje.

Centrální

odpovdi prohlásily, že jsou ochotny svými odprci v konferenci a jednati o mírových

velmoci ve spolené sejíti se

podmínkách. Velmoci dohody odpovdly mnohem uritji a stanovily v hlavních rysech, ale pes to s dostaující uritostí a detailn uspoádání, záruky a náhrady, které považují za nevyhnutelné podmínky pro urovnání sporu. Tím jsme znan postoupili k definitivnímu míru, jímž má skoniti souasná válka. Piblížili jsme se též k diskusi otázky mezmárodního koncertu, který po válce musí udržovati mír. Pi každém jednání o míru, jímž má tato válka skoniti, lze považovati za jisté, že po miru musí pijíti njcká uritá dohoda mocností, která znemožní naKdo prosto, aby podobná katastrofa mohla na nás pivaliti. miluje lidstvo, každý zdrav cítící a myslící lovk musí to považovati za zaruené. Pál jsem si k Vám promluviti, ponvadž jsem to považoval za svou ')ovmTiosc k Vám, kteí tvoíte tleso, jež se mnou bude spolupracovati pi závreném rozhodování o našich mezinárodních závazcích, chtl jsem vám bez výhrady sdliti své myšlenky a úmysly, jež se utváely v mé mysli vzhledem k povinnosti naší vlády v blízké budoucnosti, kdy bude nutno obnoviti na nových základech mír mezi národy. Není myslitelno, že by lid Spojených Stát nehrál úlohu v tomto velkém podniku. Úast, na takové služb jest píležitostí, ke které se lid Spojených Stát pipravoval na základ zásad své ustavý a dle uznaných praktik své vlády již od onch dn, kdy založil tuto novou zemi v té pevné

svtový

27

28

Jak

Válka Pišla k Americe.

nadji, že národ náš bude lidstvu ukazovati cestu k svobod. Nemžeme lidstvu odepíti službu, ke které jsme nyní povoláni. A také nechceme. Ale jsme sami sob i ostatním národm svta povinni stanoviti podmínky, za nichž chce-

me

tuto službu prokázati. Služba ta nespoívá v niem menším, než že pipojíme se svou autoritou a svou mocí k autorit a moci ostatních národ, aby mír a spravedlnost ve byla zaruena. Takové urovnání nelze nyní dlouho odkládati. Jest tudíž správné, že k tomu dojde, aby naše vláda jasn formulovala podmínky, za jakých by oprávnn mohla požádati americký lid, aby schválil naše pipojení se k Lize Mírové. Tyto podmínky chci zde stanoviti. Pítomná válka se musí naped skoniti, ale s ohledem na mínní lidstva a jeho práva záleží mnoho na tom, za jakých podmínek se skoní. Smlouva o dohody, jhniž bude válka pivedena ku konci, musí zahrnovat takové podmínky, na základ nichž by byl uzaven mír takový, který by za to stál, aby byl zaruen, a hájen, mír, který by schválilo celé lovenstvo, ne však mír takový, který by sloužil jen

svt

zájmm a sobeckým prospchm národm súastnných. My nebudeme míti slova o podmínkách, na jejichž základ bude mír uzavírán, ale tím jsem jist, že budeme míti vehké slovo pi rozhodování, má-li býti trvalý nkterým

nebo ne a má-li jej zaruiti spolek svtový. Proto jest nutno nyní íci, co považujeme za nutné a dležité v podmínkách mírových, nežU budou uzaveny, a nikoli teprve potom, kdy by teba mohlo býti již pozd. Žádná smlouva a žádná dohoda, která by nezahrnovala národy nového svta, nemže zabezpeiti budoucí pokolení ped opakováním války, a pece jest jen jeden druh míru, který by americký národ mohl pijmouti s takovou dvrou, že by jej chtl zaruiti. Musel by se shodovati s našimi politickými zásadami, které jsme vždy hlásaU. Tina nechci íci, že by chtla americká vláda klásti njaké pekážky jakýmkoli podmínkám mírovým, na kterých by se vlády, jež jsou nyní ve válce, dohodly, anebo se snažila Chci jen íci, že pouhé podmínky mírové, je zvrátiti. kdyby neobsahovaly nic více, neuspokojí nikoho, ani strany, které je pijmou. Pouhými dohodami se mír neupevní, nebude-li zízena svtová síla která by se za vahou své


29

moci postavila a jeji trvání zaruila. Má-li mír vydržeti, musí býti schválen organizovanou silou lovenstva jako celku.

Teprve podmínky míru o tom rozhodnou.

Otázka, od

niž závisí budoucí mír a politika, jest tato: Jest

pítomná

í

pouze za

válka bojem za spravedlivý a

bezpený

mír,

novou rovnováhu moci ? Je-li to pouze zápas o novou rovnováhu moci, Tsdo bude ruiti, kdo mže ruiti za stálost Pouze klidná Evtéto rovnováhy v novém uspoádání? Nesmí to býti jen ropa mže býti pevnou Evropou. rovnováha moci, nýbrž i souiim,ost moci, ne organizované soupeství, nýbrž organizovaný všeobecný mír. Na štstí dostalo se nám v tomto ohledu výrazného ujištní. Státníci obou válících stran ekli, že není v jejich úmyslu zniiti své protivníky. Ale význam tohoto ujištní není snad všemi stejn chápán není mu stejn rozumno na obou stranách oceánu. Myslím, že nebude z místa, když vyložím, jak my se na to díváme. znamená to, že musí to být mír bez vítzství. V první Není to nic píjemného, nco takového prohlásiti. Dovolte, abych to vysvtlil, aby bylo jasno, že nelze mou myšlenku jinak vykládati. E-ídím se jen dle skutenosti, aniž bych

—

ad

se snažil

nco

zastírati

nebo zamlovati.

Vítzství zname-

nalo by mír vnucený tomu, kdo prohraje, podmínky vítze uložené poraženému. Mír takovj' byl by pijat a provázen ponížením, nátlakem, za nesnesitelných obtí, a zanechal by osten, pomstychtivost, hokou upomínku, ímž by mír byl založen na sypkém písku, a ne trvale. Trvalým jest jen mír mezi sob rovnými. Jen takový mir, jehož hlavní zásadou jest rovnost a spolená úast jest zárove spoleným dobrodiním. Pravý stav smýšlení mezi národy jest nutný pro trvalý mix, zrovna jako spravedlivé urovnání otázek územního, národnostního a kmenového píslušenství. Rovnost národ, na níž musí být mír založen, má-li býti trvalý, musí býti rovností práv. Záruky, jichž bude vzájemn dosaženo, nesmí initi rozdílu mezi velkými a malými národy, ani mezi mocnými a slabými národy. Právo musí být založeno na spolené síle, ne na síle jednotlivých národ, ve válce súastných. Rovnost území nebo

bohatství jest zajisté nemožností, jiná

rovnost,

jež

nebyla

práv

získána

tak jako jakákoliv

mírným

a

zákonitým

30


A nikdo také neoekává nic Lidstvo touží po svobodném žití, nikoliv po rovnováze moci. Ale jedná se ješt o dležitjší otázku než jest rovné právo mezi organizovanými národy. Žádný mír nemže a nemá býti trvalý, jehož úhelným kamenem není zásada, že vládám plpie veškerá jejich spravedlivá moc ze souhlasu ovládaných, a že nikdy a nikde neexistuje právo, jež by pedávalo národy od panovníka k panovníkovi, jako kdyby to byl njaký majetek. Považuji na píklad za zajištno, že všichni státníci se shodují v tom, že má být zízena sjednocená, neovislá a samosprávná Polska, a že dále všem národm, kteí deposud žili pod nadvládou vlád, jim nepátelských, má b5"ti zaruena neporušitelná bezpenost jejich života, svobody náboženské, a prmyslového i sociálního vývojem národ samotných.

více než rovnost práv.

vývoje.

Nemám v úmyslu vynášeti njakou abstrakní politickou zásadu, jaká vždy byla nejvýš drahou tém, kdož ušilo vaU o svobodu v Americe, ale práv proto jsem mluvil o jiných

—

podmínkách mírových, jež považuji za nutné ponvadž se mi jedná o konstatování a odhalení skutenosti. Mír, který nepijme a neuzná této zásady, nemže trvati dlouho. Duše národ všech by se stále proti nému vzpírala a svt celý by Svt nemohl by žíti v míru, když by s nimi sympatisoval. mysl lidstva revoltovala, když by nevládl klid v duších, smysl pro spravedlnosti, vohiost a právo. Pokud jest to uskutenitehio, každý národ, jenž nyní zápasí za phiý rozvoj své síly a svého bohatsví, má míti zaruený pímý pístup k moím. Kde to není možno, mají býti neutralisována práva na pístup k moi a také zaruena, ímž bude mír zabezpeen. Žádnému národu nemá býti pístup k moi zatarasován. Volnost moí jest neodluitelnou podmínkou míru, rovnosti a mezinárodní souinnosti. Není pochyby, že mnohá mezmárodní usneseni a zákony musí býti podrobeny radikální zmn, aby moe stala se opravdu svobodnými, ale zmny takové jsou nutné a odvodnné. Bez tchto zmn není možno docíliti dvry a dorozmnní mezi národy svta. Vohiá, ustalá a bezpená vzájemnost národu jest nutná ástka procesu miru a vývoje. Nejní teba aby bylo obtižné

Jak Válka Pišla k Americe,

31

buto

vymeziti neb opatiti svobodu moí kdyby vlády na chtli pijiti k smoulv o tom. Tento problém souvisí úzce s omezenim námoního zbrojení a se souinností všech svtových lostev pi vymáhání a zachovávání svobody a bezpenosti moí. A omezení zbrojení na moi otvírá souasn nesnadnjší otázku zmenšení armád a program vojenské pipravenosti. A6 jsou to otázky choulostivé a nesnadné, nutno se jimi upimn zabývati v zájmu trvalého míru, jehož nemže se dosáhnouti bez ústupk a obtí. Národové nebudou se cítit bezpenými a rovnými, dokud bude se pokraovati v obrovském zbrojení. Svtoví státníci musí pomýšleti na mír a národové dle toho musí zaíditi své jednání, jako ídili své jednání pro válku a pro nemilosrdné soupeení. Otázka zbrojení námoního i pozemního zahrnuje v sob pímo otázku budoucího osudu národ i celého lidstva. Mluvil jsem o tch velikých pedmt' bez výhrody a s nejvtši výslovnosty proto že se to zdálo nutno zdali svtová touha pro kdy by našla vohiý hlas a vyjádení.

svt upímn

mn

mi

Jsem snad jedmou osobou ve vysokém úade mezi národy svta, která má volnost íci vše a nic nezamlovati. Mluvím jako jednotlivec, ale velkého národa, a

pece také jako zodpovdná hlava vlády

vím

že jsem vyslovil, co jest páním národa Spojených Stát. Mohu viti, že mluvím, za všechny pátele volnosti a humanity a za každý program svobody ? Rád bych vil, že mluvím za velikou massu lidstva po celém svt, jež dosud nemla ani možnost ani píležitost promluviti od srdce o smrti a zkáze, která se pivalila na osoby a a domovy, jež nejvíce milovali. Oekávaje, že lid a vláda Spojených Stát se pipojí k ostatnim civiHzo váným národm svta za úelem zaruení míru za podmínek, jaké jsem vjše naznail, mluvím s vtší dvrou a smleji, ponvadž každému, kdo dovede mysliti, jest jasno, že

tímto slibem nikterak se neporušují naše tradice

ani naše národní politika,

jsme hlásali a

naopak

spíše se

vypluje

vše, co

za jsme bojovali.

Moje mínní jest, že národové mají vespolek uznati doktrínu presidenta Monroe za zásadu svtovou, že žádný národ nesmi se snažiti dobýti nadvlády nad jiným národem, nýbrž že každému národu má být ponechána volnost, aby


32

sám aniž

a to

si uroval svou politiku, svou vlastní vývojovou cestu, by mu v tom nkdo bránil, nebo ohrožoval a zastrašoval se týká malých i velkých a mocných národ.

Navrhuji, aby každý národ pro budoucnost se chránil nkterými národy proti jiným alhancím, kteréž vedou k intrikám a sobectví, alhancí, jež škodí zájmm domácím a podizují je národu vlivnjšímu. V úmluv síly nejní žádna alliance která by mohla zaplésti. Když všiclmí se spoji procovati v stejním smyslu a se stejnim úel, všichni pracuji v spoleenskím vzajmu a jsou volni žiti své životy pod spolenou ochranou. alliancí s

Navrhuji vládu se svolením ovládaných; svobodu moi, kterouž Soustátí na každé mezinárodní konvenci hájilo s výmluvnosti tch, kteí jsou apoštoly svobody; navrhuji omezeni výzbroje, aby armády sloužily pouze k udrženi poádku, nikoliv k vedení úton5"ch válek. Toto jsou americké zásady, americká politika. Jiné hájit nemžeme. A jsou to také zásady a poUtika, po jejímž uskutenní touží mužové a ženy každé osvícené obce. Jsou to zásady celého lovenstva a musi se uplatnit.

PÍLOHA

II.

poselství presidenta spojených stát, proneseiíé ve

schzi

obotj

dom

kongresu, dne

2.

dubna

spolené

1917.

Pánové Kongresu: k mimoádnému zasedáni, protože má nadmíru vážná volba politiky, a to okamžit, neb nebylo díve ani správné ani ústavn dovolené, uinit to na vlastní zodpovdnost. Dne 3. února t. r. pedložil jsem vám úedn neobvyklé oznámení nmecké vlády, že v den a po prvním dni února jest jejím zámrem, odvrhnouti všecka omezení zákona a humanity a užíti svých ponorek k potopení každého plavidla, Svolal jsem kongres

nastati vážná,

bu

které by se pokoušelo piblížiti se k pístavm Velké Britanie a Irska nebo k západnímu pobeží Evropy, nebo ke kterýmkoli pístavm, kontrolovaným nepáteli Nmecka, v moi Stedozemním. To zdálo se býti cílem nmeckého

ponorkového válení díve ve válce, ale od dubna minulého roku císaská vláda omezila ponkud velitele svých podmoských lun v souhlasu se slibem, tehdy nám daným, že osobní lodi nebudou potápny a že patiná výstraha bude dána všem ostatním plavidlm, jež její ponorky chtly by potopiti, když žádný odpor nebude kladen a pokus o útk uinn, a že bude postaráno o to, aby posádkám byla poskytnuta alespo pimená píležitost, zachrániti své životy ve svých otevených lunech. Pevzatá opatení byla dosti skrovná a ledabylá, jak se ukázalo v jednom smutném pípad za druhém, ale jistý stupe zdrženlivosti byl pozorován. Nová politika smetla všecka omezení stranou. Plavidla všeho druhu, pod jakoukoli vlajkou, jakéhokoli charakteru, nákladu,

cíle,

urení byla bezohledn posílána

do hlubin bez výstrahy a bez pomyšlení na pomoc nebo lidem na palub, lodi pátelských neutrál slitování

vi

spolu s plavidly válících. I nemocniní lodi a plavidla, vezoucí pomoc zkrušenému a postiženému lidu v Belgii, jak-

koh skrze

poslední byla opatena bezpeným prvodem uzavené pásmo samotnou nmeckou vládou, a byla

tato

33

34


význaná neomylnými znakami

totožnosti, byla niena s tímtéž bezohledným nedostatkem soucitu nebo principu. Po njakou dobu nebyl jsem s to uviti, ze takové vci mohly by býti skuten provádny kteroukoli vládou, která až dosud podizovala se humánním principm civilisovaných národ. Mezinárodní právo mlo svj pvod v pokusu, vytýiti njaké zákony, které by byly respektovány a plnny

na moích, kde žádný národ nemá práva nadvlády a kde Namáhavými stupni byl tento leží svobodné cesty svta. zákon vybudován, s výsledky dosti skrovnými, vskutku, když vše bylo dokázáno, co dokázáno býti mohlo, ale pi nejmenším vždj^cky s jasným hlediskem, co srdce a svdomí Toto minimum práva smetla nmecká lidstva vyžadovalo. vláda stranou svým poukázáním na odvetu a nutnost, a protože nemá jiných zbraní, jichž by mohla užiti na moích, nežU tchto, kterých nelze užiti jak ona jich uživá, aniž by hozeny byly do vtru všecky ohledy na humanitu nebo ohled na dorozumní, které, jak se pedpokládalo, bylo podstatou svtových styk. Nemyslím nyní na ztrátu majetku tím zpsobem, tebas jest obrovská a vážná, ale pouze na zlovolné a hromadné niení život nebojujících, muž, žen a dtí, zabývajících se povoláním, které bylo vždycky, i v nejtemnjších obdobích historie, považováno za nevinné a zákonité. Majetek mže býti zaplacen; životy pokojných a nevinných lidi nikoU. Pítomné ponorkové válení Nmecka proti obchodu jest válením proti lidstvu. Jest to válka proti všem národm. Americké lodi byly potopeny, americké životy utraceny, zpsoby, jejichž seznání nás hluboce vzrušilo, ale lodi a Udé jiných neutrál a pátelských národ byU potápni a hubeni v tchže vodách týmž zpsobem. Nebylo žádné diskriminace. Výzva platí všemu lidstvu. Každý národ musí rozhodnouti sám pro sebe, jak na ni odpovdti. Volba, kterou my umíme, musí býti provedena s umírnním rady a stízhvostí úsudku, slušícího našemu charakteru a našim motivm co národa. Musíme odvrhnouti vzrušené pocity. Naším motivem nebude msta nebo vítzné uplatnní fysické síly národa, ale pouze obhájení práva, lidského práva, jehož jsme jedinými obhájci. Když jsem mluvil ke kongresu dne 26, února t. r. domníval jsem se, že postaí, uplatniti svá neutrální práva zbraní, naše právo užívati moí proti nezákonnému míšení, naše právo,


35

držeti své obany v bezpeí ped nezákonným násilím. Ale ozbrojená neutralita, jak se nyní jeví, jest neproveditelná. Ježto ponorky jsou ve skutenosti zbojníky, když jich jest užíváno, jak nmeckých ponorek bylo užíváno proti obcho-

dnímu lostvu,

jest

útokm,

národ pedpokládal, že obchodní lodi proti pirátm nebo kižnikm, viditelným

budou

nemožno, chrániti

lodi

proti jejich

ježto zákon

se brániti

plavidlm, provádjícím honbu na šírém moi. Jest obyejnou opatrností v takových okolnostech, krutou nutností vskutku, snažiti se zniiti je, díve než projevily svj zámr. s nimi býti naloženo pi spatení, má-li s nimi býti jednáno vbec. Nmecká vláda upírá právo neutrálm, užíti zbraní vbec v pásmech moí, jež zakázala, i pi obran práv, jež žádný moderní pubhcista nebral dosud v pochybu. Dává se na srozumnou, že ozbrojené stráže, jež jsme umístiH na své obchodni lodi, budou považovány za mimo zákon stojící, a že s nimi bude naloženo jako s ph'áty. Ozbrojená neutralita jest pi nejlepším dosti neúmná; v takovým národm jest více takových okolnostech a pravdpodobn zpsobiti to, emu má než neúinná; zabrániti; musí nás prakticky jist strhnouti do vállcy, bez práva úinnosti válíci strany. Jest jedna volba, kterou nemžeme uiniti, které jsme neschopni nezvolíme stezku pokoení, a nebudeme trpti, aby nejsvtjší práva našeho národa a našeho Hdu byla isolována nebo porušována. Kivdy, proti nimž se nyní stavíme, nejsou obyejnými kivdami; zaezávají se hluboko v samotné koeny lidského

Musí

vi

mže

—

života.

S hlubokým smyslem pro slavnostní, ba tragický ráz kroku, jejž nyní podnikám, a vážných zodpovdností, jež zahrnuje, ale v neváhajícím poslušenství toho, co považuji za svoji ústavní povinnost, nabádám, aby kongres prohlásil, že poslefjií kurs nmecké císaské vlády není dle fakta niím nežli válkou proti vlád a lidu Spojených Stát; že formáln pijímá status válící strany, jenž mu byl vnucen, a aby podnikl okamžit kroky, nejen aby zem uvedena byla v dokonalejší stav obrany, ale rovnž aby užil veškeré své moci a použil všech svých zdroj, aby piml vládu nmecké íše k po volnosti a skonení války. Co vše to bude zahrnovati, jest jasné. Bude to zahrnovati nejpraktinjší souinnost v rad i akci s vládami, které

mén

— Jak Válka Pišla k

36 válci

nyní

s

Ayncrice.

Nmeckem, a spolu s tím, poskytnouti nanejvýš úvru tmto vládám, tak aby naše

liberálního finanního

mohly býti pokud možno pidány k jejich zdrojm. Bude to znamenati organisaci a mobilisaci všech materielních zdroj této zem k dodávání váleného materiálu a plnni píslušných poteb národa co nejhojnjším, a pece co nejúspornjším a nejvydatnjším zpsobem. Bude to znamenati okamžité phié vyzbrojení lostva ve všech ohledech, ale zvlášt v dodání mu všech prostedk k jednání s ponorkami. Bude to znamenati neprodlené rozmnožení ozbrojených sil Spojených Stát stanovené již zákonem pro pípad války, pi nejmenším na 500,000 muž, kteí dle mého mínní byli by zvoleni na základ principu všeobecné zdroje

služebni stejné

povinnosti,

síle,

cvieni.

jakmile

Bude

to

rovž

autorisaci

dalších

zvýšení

ve

by jich bylo potebí a mohli by býti ovšem rovnž zahrnovati poskytnuti

úvr

dostatených vlád, vydržovaných, jak doufám, pokud mohou býti rovnomrn vydržovány, pítomnou generací, dobe promyšleným zdanním. Pravím, vydržovaných pokud možno rovnomrným zdanním, protože se zdá, že by bylo nanejvýš nemoudré, zakládati úvry, jež budou nymí nutn, pouze na vypjených penzích. Jest naší povinností, jak nejuctivji nabádám, chrániti náš lid pokud možno proti krajné vážným útrapám a zlm, které by vyvstaly ze znehodnocení,

mn

zpsobeného rozáhlými pjkami. Provádjíce opatení, jimiž tchto vcí má býti docíleno, musíme míti neustále na pamti moudrost, mísiti co možno nejmén své vlastní pípravy a výzbroj naších vlastních sil s povinností nebo to bude velmi praktická povinnost

—

zásobovati

mohou

zem,

získati

válící

již

s

Nmeckem,

materiály, které

pouze od nás nebo s naší pomocí. bychom jim pomáhati každým

mh

Ony

jsou

v poU a my úinným zpsobem. Dovolím si navrhnouti prostednictvím nkterých výkonných department vlády, k uvážení výborm, opatení, k docílení nkolika úel, o nichž jsem se zmínil. Doufám, že bude vašim protšením, jednati s nimi jako s takovými, která byla sestavena po velmi pehvém pemítání onoho odvtví vlády, na nž spadá nejvíce pímo zodpovdnost vedení války a za bezpenost národa.


37

Mezitím co podnikáme tyto vci, tyto hluboce epochální vci, nanejvýš jasni a objasnme celému svétu, jaké jsou naše motivy a naše cíle. Moje vlastní myšlení nebylo vysmiuto z obvyklého a normálního bhu nešastnými událostmi posledních dvou msíc, a nevím, ze myšlenka národa byla jimi zmnna nebo zaclonna. Mám nyní na mysli pesn tytéž vci, jaké jsem ml na mysli, když jsem oslovil senát dne 22. ledna t. r., tytéž, které jsem ml na mysli, když mluvil jsem ke kongresu dne 3. února a dne 26. února.

bume

Naším cílem nyní, jako tehdy, spravedlnosti v život

svta

jest obhájiti principy

míru a

proti sobecné a

autokratické moci, a vybudovati mezi skuten svobodnými a sob vládnoucími národy svta takový soulad zámru a jednání, jalíý by nadále zajistil respektování tchto princip. Neutralita není déle možná aniž žádoucí, když mír svta jest doten a svoboda jeho národ a hrozba tomuto míru a svobod spoívá v existenci autokratických vlád, podporovaných organisovanou silou, která jest kontrolována výhradn jejich vlí, nikoli vlí jejich národ. Za takových okolností vidli

jsme konec neutrality. Jsme na poátku vku, v nmž bude se trvati na tom, aby tytéž standardy jednání byly pozorovány mezi národy a jejich vládami, jaké jsou pozorovány mezi jednotlivými obany civilisovaných stát. Nemáme sporu s nmeckým národem. Máme pouze pocit sympathie a pátelství. Nebylo to z jeho popudu, jak jeho vláda jednala pi vstoupení do této války. Nebylo Byla to to z jeho pedbžným vdomím nebo schválením. válka, jež byla rozhodnuta, jak bylo o válkách rozhodováno ve starých, nešastných dnech, kdy národy nebyly nikdy brány v poradu svými vládci a kdy války byly vyvolávány a vedeny v zájmu dynastií nebo malých skupin ctižádostivých muž, kteí byU zvyklí, užívati svých bližních jako loutek a nástroj. Sebesprávné národy neplní své sousední státy vyzvdai, aniž kují intriky, aby pivodily njaký kritický stav vcí, jenž by jim poskytl píležitost k udeení a k docílení

vi nmu

výboje.

Takové zámry mohou býti

úspšn provádny

pouze pod kiytem a tam, kde nikdo nemá právo, klásti otázky. Lišácky vymyšlené plány klamu nebo útoku, penášené snad s generace na generaci, mohou býti vypracovány a držány v temnu pouze v úkrytu dvor, nebo ze peliv steženými dvrnostmi úzké a privilegované


38

Jsou na štstí nemožné tam, kde veejné mínní na plných informacích o národních záležitostech. Trvalý soulad pro mír mže býti udržován pouze mezi spojenectvím demokratických národ. Žádné autokratické tídy.

velí a trvá

vlád nemže

býti

dvováno,

že

bude

držeti slovo

v tomto

souladu nebo dbáti jeho závazk. Musí to býti liga cti, spojenectví mínní. Intriky vyhlodaly by její život; pikle ve vnitních kruzích, které by mohly kouti plány, co uiní, a nepodávati nikomu út, byly by korrupcí, usazenou na vlastním jejím srdci. Pouze svobodní národov mohou držeti své zámry a svoji est pevn ke spolenému cíh a dávati pednost zájmm lidstva ped úzkými zájmy svými vlastními.

Necítí

každý Amerian, že ujištní bylo pidáno k našim

nadjím na budoucí mír svta obdivuhodnými událostmi,

a posilu-

pihodily v nkolika posledních týdnech v Rusku? Rusko bylo známo tmi, kdož znali je nejlépe, jako vždycky demokratické ve svém srdci, ve všech životních zvycích svého myšlení, ve všech intimních stycích svého lidu, jenž mluvil svým pirozeným pudem, svým obvyklým stanoviskem k životu. Autokracie, která korunovala vrchol jeho politické struktury, jakkoli dlouho stála a jakkoli strašUvá byla skutenost její moci, ne byla dle fakta ruská v pvodu, rázu nebo smru, a nyní byla setesena a velik}'-, velkodušný ruský národ byl pipojen v celém prostodušném majestátu a moci k onm silám, jež bojují za svobodu svta, za spravedlnost a za mír. Zde jest vhodný spoleník pro Ligu Cti. Jednou vcí, které sloužily k našemu pesvdení, ze prušácká autokracie nebyla a nikdy nemže býti naším pítelem, jest ta, že od samého poátku pítomné války pephiila naše dvivé obce, ba samotné kanceláe naší vlády vyzvdai, a podnítila všude zloinné intriky proti naší národní jednot rady, našemu míru uvnit i zveni, našim industriím a našemu obchodu. Ve skutenosti jest nyní zjevno, že její vyzvdai byli zde ješt díve, než válka propukla; a není na neštstí vci dohadu, ale faktem, dokázaným u našich soud, že intriky, jež mnohoki-áte dosply nebezpen blízko k porušení míru a rozvrácení industrií zem, byly provádny na podnt, s podporou a dokonce s osobnim ízením úedních agent císaské vlády, jícími

jež

se

-


39

ovených, pro vládu Spojených Stát. I pi potlaování tchto vcí a pi snahách, vyhubiti je, snažili jsme se dáti jim co možno nejvíce velkodušný výklad, protože jsme vdli, že jejich pramen nespoívá v njakém nepátelském smýšleni

vi

nebo zámru nmeckého lidu nám (jenž byl beze vší pochyby stejné nevdom jich jako jsme byli my sami), ale pouze v sobeckých zámrech vlády, která provádla, co se Ale oni hráli svou jí zlíbilo a neudala svému lidu nieho. roli, pesvdivše nás konen, že jejich vláda nechová nám pravého pátelství, a že zamýšlí jednati proti našemu míi'u a bezpenosti dle své piležitosti. Ze zamýšlí podnítiti proti nám nepátele u samého našeho prahu, toho výmluvným dkazem jest zachycená nota nmeckému vyslanci

vi

v

mst Mexiku

Pijímáme tuto výzvu nepátelského zámru, protože víme, že v takové vlád, sledující takové methody, nemžeme míti nikdy pravého pítele; a že v pítomnosti její organisované síly, vykávající vždycky, aby provedla zámr, nemáme tušení, nemže býti zajištné bezpenosti o pro demokratické vlády svta. Chystáme se nyní pijmouti zmení v bitv s tímto pirozeným nepítelem svobody, a bude-li nutno vynaložíme veškerou sílu národa, abychom potlaili a zmaiU její nároky, a její moc. Jsme šastni, nyní když mžeme vidti fakta bez závoje a falešných nárok kolem nich, že mžeme takto bojovati za konený mír svta a pro osvobození národ, nmecký národ v to poítaje; za práva národ velikých i malých, a za výsady lovka všude, aby si mohl zvoliti zpsob života a poslušnosti. Svt musí býti uinn bezpeným pro demokracii. Jeho mír musí býti zasazen na spolehhvých základech politické svobody. Nemáme sobeckých cíl, jimž bychom

nmž

Nepejeme si výboje ni nadvlády. Nehledáme žádných válených náhrad pro sebe, žádného materielního odškodnní za obti, jež svobodn pineseme. Jsme pouze jedním z obhájc práv lidstva. Budeme spokojeni, když tato práva budou uinna tak bezpenými, jak víra a svoboda sloužili.

národ

mže

je

bezpenými

uiniti.

bojujeme bez horkosti a bez sobeckých

Práv

zámr,

proto,

že

nehledajíce

nieho pro sebe, le to, co si pejeme sdíleti jako svobodní lidé, budeme vésti své operace jako válící strana, jak jsem pesvden, bez vášn, a sami budeme plniti úzkostliv

40


nz

jak hlásáme, všecky principy práva a spravedlnosti, za bojujeme. Neekl jsem nieho o vládách, spojených s císakou vládou némeckou, protože nevedly války proti nám, aniž nás vyzvaly, brániti svoje právo a svoji est. Rakousko-uherská vláda, dle fakta, potvrdila své bezvýhi-adné schválení a pijetí bezuzdného a nezákonného ponorkového válení, pijatého nyní bez petváky císaskou vládou nmeckou, a

proto bylo nemožno naší vlád pijmouti hrabte Tarnowského, nedávno oveného velvyslance naší vlád císaskou a královskou vládou rakousko-uherskou ale vláda nepod;

aktuehi válení proti obanm Spojených Stát na moích, a dovoluji si, alespo pro pítomnost, odložiti ro-

nikla

zhodnutí o našich stycích s autoritami ve Vidni. Vstupujeme do této války pouze tam, kde jsme jasn nuceni do ní, protože není žádných jiných prostedk k obran našich práv.

Bude tím snadnjším pro nás, chovati se jako válící strana v povýšeném duchu práva a spravedlnosti, protože

vi

hdu, bez pání, jednáme bez popudu, bez nepátelství pinésti mu píkoí nebo nevýhody, ale pouze v ozbrojeném odporu proti nezodpovdné vlád, která odvrhla stranou všecky ohledy na humanitu a právo a jest posedlá. Jsme, dovolte mi íci opt, upímnými páteli nmeckého hdu a nebudeme si páti nieho tolik, jako brzkého obnovení intimních styk vzájemné dohody mezi námi tebas bylo pro sebe obtížnjší, uviti, že tak mluvíme ze svých srdcí. Byh jsme trphvi s jejich pítomnou vládou po celé tyto trpké msíce práv k vli tomuto pátelství ^jevíce trplivost a shovívavost, jež jinak bývaly by byly nemožný. Budeme míti na štstí ješt píležitost, dokázati toto pátelství ve milionm muž a svém dennim stanovisku a jednání žen nmeckého rodu a domorodé sympatie, kteí žijí mezi námi a sdílejí náš život, a budeme hrdi, když budeme to moci dokázati všem, kdož jsou fakticky loyáhií svým sousedm a vlád v této hodin zkoušky. Jsou to, vtšina jich, tak poctiví a loyáhií Ameriani, jako kdyby nebyh nikdy znali jiného poddanství nebo píslušnosti. Postaví se bez váhání k nám v odmítnutí a zdržení tch nkolika, kdož jsou Kdyby mla býti neloyální, rozdílného ducha a zámru. bude s ní jednáno pevnou rukou a písnou rázností; jestli

—

n

—

vi


41

však vbec pozvedne své hlavy, pozvedne ji pouze tu a tam, a pouze za podpory nkolika nezákonných a zlomyslných jedinc. Jest to

nepíjemná a

tísnivá povinnost,

pánové kongresu,

vám promluvit. Jest možno, ped námi mnoho mésíc krutých zkoušek a obtí.

kterou jsem vykonal, takto k že jest

vc, vésti tuto velikou, pokojnou zemi do války, do nejhi-oznjší a nejzkázonosnjší ze všech válek, kdy Ale právo jest civilisace samotná zdá se býti v sázce. mnohem drahocennjší nežU mír, a my budeme bojovati za

Jest to strašhvá

—

vci, které jsme vždycky nesli nejblíže u svých srdcí za demokracii, za právo tch, kdož se podrobuji autoritám, míti hlas ve svých vlastních vládách, za práva a svobody malých národ, za všeobecnou vládu práva takovým souladem svobodných národ, jaký by pinesl mír a bezpenost všem národm, a uinil svt samotný konen svobodným. Takovému úkolu mžeme zasvtiti své životy a svá jmní, vše, co jsme a vše co máme, s pýchou tch, kdož vdí, že pišel den, kdy Amerika má privilej, vynaložiti svou krev a svou moc za principy, které jí poskytly zrození a štstí a mír, jež stežila co poklady. jí pomáhej; ona nemže

Bh

uiniti nic jiného.

—

PÍLOHA

III.

POSELSTVÍ PRESIDENTA SPOJENÝCH STÁT,

tone v den vlajky, dne

14.

PEDNESENÉ VE WASHING-

ervna

1917.

Spoluobané: oslavili den vlajky, ponvadž tato pod kterou sloužíme, jest symbolem naší jednoty, naší moci, naší myšlenky a našeho národního Nemá jmého významu, než jaký jí dáváme od geúkolu. nerace ke generaci. Nám písluší volba. Vlajka naše vlaje v majestátním tichu nad zástupy, které tuto volbu konají, mlící, mluví k nám za války i v miru. A pece, mluví k nám o minulosti, o mužích a ženách, kteí žili ped námi, a o záznamech, jež na ni vepsali. Slavíme den zrození vlajky; a ode dne vzniku svého až do doby nynjší byla svdkem slavné historie, vlála vzhru jako symbol velkých událostí, velikého plánu životního, vypracovaného velkým národem. Jsme opt pipraveni nésti ji do bitvy, vztýiti Jsme pipraji tam, kde bude terem nepátelského ohn. veni vyslati tisíce, statisíce, snad miliony našich muž, mladých, silných, schopných muž naší národnosti, aby šli ku pedu a meU pod naší vlajkou na poli ki-ve v daleké cizin pro? Za njakou neobvyklou vc? Za néco, pro co jsme nikdy nevyhledávaU boj ? Americké armády nikdy díve nebyly poslány za moe. Pro jsou tam posílány nyní? Pro njaký nový úel, pro který tato vlajka nikdy nesena v ele vojska i pro njaké dávné, známé, hrdinné úely, pro nž vidala své muže zmírati na každém bojišti, revoluce? kde Ameriani bojovah ode Jsme Ajnerizodpovzeny. musí být otázky, jež To jsou pro žádné sloužiti nemžeme a Americe Slcijižíme ani. jí jsme za jako vlajkou, jíti za naší Musíme úely. privátní stolici soudné zodpovdni minulosti. Jsme šli vždy v ní djin a musíme vyjáditi oteven, jakému úelu chceme

jsme

Sešli

se,

abychom

vlajka, kterou ctíme a

a

a

—

dn

sloužiti.

Jest

dostaten

jasno, jak jsme byli donuceni

k

této válce.

Mimoádné urážky a útoky císaské vlády nmecké nenechaly nám na vybranou, le chopiti se zbrani na obranu našich 42


43

práv co svobodného národa a naší cti jako suverénní vlády. Vojenští vládci Nmecka odpírali nám právo býti neutrální. Peplnili naše nic netušící obce zlovolnými slídily a spiklenci a snažili se komunpovati smýšlení našeho hdu k svému

prospchu. Když shledali, že jest to marné, jejich agenti pihi šíili buiství mezi námi a hledli odvrátiti naše obany od vrnosti a nkteí z nich byli pímo spojeni s o^cielním vyslanectvím nmecké vlády v našem hlavním

—

mst.

Snažili se násilím zniiti náš

prmysl

a ochromiti

aby pozvedlo zbran proti nám, a zaplésti s ním Japonské do nepátelské alhance a to ná pímý popud zahraninílio ministra v Berlín. Nestoudn upírali nám právo na plavbu po širých moích a opt a opt uvádli ve skutek svou hrozbu, že utratí životy našich lidí, kteí se opováží piblížiti se k behm evropským. A mnoho našich lidí dalo se korrumLidé zaínali se s podezením dívati na své sousedy povati. a tázaU se rozhoen a pekvapen, kde všude nepátelská Který velký národ by se za takov5^ch intrika jest na íhané. jsme si horoucn páli mír, okolností nechopil zbraní? byl nám odepen, ale ne naší vinou. Tato vlajka, pod níž sloužíme, byla by zneuctna, kdybychom byli popustili. Ale to jest jen jedna stránka celé této otázky. Jsme a Pokusili se poštvati Mexiko,

náš obchod.

—

A

byli jsme si

jasn vdomi, než jsme

nejsme nepáteli nepítelem naším. že

nmeckého

Nmecký

se rozhodli

lidu a že

k zakroení,

nmecký

lid

není

nezaal ani si nepál teto nepál, abychom my byli do ní zataženi;

hnusn války, ani si a máme neurit povdomí,

lid

že bojujeme za jejich vc, zrovna tak jako za svou vlastní, jak se sami jednoho dne pesvdí. Nalézají se sami ve spárech tže temné síly, jež nyní natáhla své šeredné drápy a hltala naši krev. Celý svt jest ve válce, ponvadž celý svt jest ve spárech této síly a bojuje velký zápas, jenž má rozhodnouti, zde svt má podlehnouti moci i osvoboditi se. Válka byla zahájena vojenskými pány Nmecka, kteí, jak se ukázalo, jsou také pány Rakousko-Uherska. Tito muži neuznávali nikdy jiné národy jako lidy za sob rovné. Hledli na pouze jako na služebné organisace, jež mohou násilím i intrikou ohýbati nebo kaziti pro své vlastní úely. A zejména na malé státy a na národy, jež lze pokoiti násilím, se dívali jako na svou híku a nástroje své nadvlády.

n

— 44


A

úmysly svými se dávno netajili. Státníci jiných národ, jimž takový zámr zdál se býti neuvitelným, vnovali tomu málo pozornosti myslili, že to, co nmetí profesoi vykládali s kathedry a nmetí spisovatelé líili svtu jako cíl nmecké politiky, jest pouhým snem duch, vzdálených praktických záležitostí a nikoli opravdové plány zodpovdných vládc. Ale vládci Nmecka dobe vdli, jaké uritjší plány, jaké vypracované intriky vzí v tom, co íkají jejich profesoi a spisovatelé, a chut a bez pekážky šli svou cestou, obsazujíce ;

trny balkánských stát nmeckými knížaty, posílajíce nmecké dstojníky do Turecka, aby tam cviili turecké vojsko a kuh spojenectví s tureckou vládou, spádajíce plány na povstání v Indii a Egypt, rozncujíce plameny v Persii. Požadavky, kladené Rakouskem Srbsku, byly pouze jedním krokem v plánu, jenž zahrnoval Evropu i Asii, od Berlína do Bagdadu. Doufali, že požadavky ty nepoboyí Evropu, ale chtli je prosaditi v každém pípad, ponvadž mysMH, že jsou již pipraveni pro konené rozhodnutí zbranmi. Jejich plánem bylo položiti široký pás nmecké vojenské moci a politické kontroly pes samotný sted Evropy a za Stedozemní moe do samého srdce Asie. A RakouskoTJhersko mlo býti pi tom stejn jejich nástrojem a zástavou jako Srbsko nebo Bulharsko i Turecko nebo rozlehlé íše Východu. Rakousko-Uhersko mlo se vskutku státi ástí centrální Nmecké íše, pohlceno a ovládáno tmitéž silami

pvodn

stmelily nmecké státy samotné. své srdce v Berlín. Nemohl míti srdce nikde jinde. Zavrhoval úpln ideu solidárnosti lidského plemene. Volba národ nemla v naprosto žádného podílu. Zamýšlel spoutati dohromady národní a politické jednotky, jež mohly býti držány pohromad pouze násilím Cechy, Maary, Chorvaty, Srby, Rumuny, Turky, Armény hrdé státy eský a Uherský, statené malé zem balkánské, nezdolné Turky, subtihií národy Východu. Tyto národy nepály si býti spojeny. Pály si toužebn, íditi své vlastní záležitosti, byly by spokojeny pouze absolutní neodvislostí. Mohly býti udržány pokojné pouze pítomností ustaviné hrozby ozbrojených muž. Mohly žíti pod spolenou mocí pouze pinucením a nuceny vykávati píchodu revoluce. Ale nmetí státníci poítali se vším tím a byli pipraveni jednati a tím svým vlastním zpsobem.

a vlivy, které

Tento sen

ml

nm

Jak Válka Pish, k Americe.

A

45

ást svho úžasného plánu. Rakousko jest jim vydáno na milost a nemilost. Jednalo ne na svou vlastní iniciativu nebo z volby svého vlastního lidu, ale na diktát Berlína od samého dne poetí války. Jeho lid peje si mír, ale nemže ho míti, dokud dovolení nebude dáno Berlínem. Tak zvané cenprovedli vskutku vtší

Pohlete, jak

si

vci

stojí.

trální mocnosti jsou dle fakta mocnosti pouze jedinou. Srbsko jest jim vydáno na milost, i kdyby jeho ruce byly na okamžik uvolnny. Bulharsko svoHlo k jelich vli, a Rumunsko jest zabráno. Turecké armády, jež Nmci vycviili, slouží Nmecku, jist ne sob samým, a dla nmeckých válechých lodi, kotvících v pístavu Caihradu, pipomínají tureckým státníkm každého dne, že nemají na vybranou, le poslouchati rozkaz z Berlína. Od Hamburku až k Perskému zálivu jest sí rozprostena. Zdaž neni snadno pochopiti touhu po miru, jež byla projevována z Berhna od té doby, co past' byla nastražena a spuštna ? Mír, mír, mír to bylo mluvením jeho zahraniního úadu již rok a déle; ne mír na jeho vlastni iniciativu, ale na inciativu národ, nad nimiž domnivá se držeti výhodu. Nco z tohoto mluvení bylo uveejnno, ale vtšina toho byla soukromá. Skrze rozliné druhy cest se to dostalo ke mn, ale nikdy s prozrazenými podmínkami, jež nmecká Tato vláda má jiné vláda byla by ochotna pijmouti. cenné zástavy v rukou krom tch, o nichž jsem se zmínil. Drží dosud cennou ást Francie, jakkoli zvolna její chvat povoluje a prakticky celou Belgii. Její armády tísní se tuze na Rusko a zabraly Polsko. Nemohou jiti dále; neodvažují Peji si obchodovati, dokud nebude píliš se jíti zpt. pozd, zb5"vá jim málo nabídnouti za libru masa, kterou

—

budou požadovati. Vojenští páni, pod nimiž Nmecko krvácí, vidí velmi jasn, k jakému bodu je osud pivedl. Jestliže couvnou nebo budou zatlaeni o palec nazpt, jejich moc, jak v cizin, tak doma, rozpadne se jako domek z karet. Jest to jejich moc doma, na kterou nyní mysli více nežli na svou moc v cizin. Jest to tato moc, která se jim chví zrovna pod nohama; a hluboký strach padl do jejich srdcí. Mají pouze jednu cestu, jak uhájiti svou vojenskou moc, nebo jen kontrolující politický viliv. s

Jestliže

nesmírnými výhodami dosud v

mohou

jejich

získati

mír nyní,

rukou, budou os-

C

64

oV

./\,.

'o.";*

"•»

.To»^

o.*

•

""

.-iq. í»

•^^

^<^

:

A," <^

,0 C»

-

o

.îi^» •>^^Ê*r'» ">^W^Í^'» • ati^JillIífvŽí *

^íi, ti"

X3 C)

*v7V«• * *vr.

*

'

\^ A

\V«*»>

aV /vV "^ *

j • .

rt''^

.-^ -i."'

^^"^ '^vp<=>''

VV '^ '^

'"Os.

Bookkeeper pracess. NeuUalizing agent: Magnesium Oxide Deacidified using the

o

^

^\p Sft

\ :^Mm\ ^^mim^^

e^"^^ '"A C^ OV «7

'

•^.

,^»*'4^'.

iP-nt,

*r^*^ ,*

Q

v^ítá^ v*ii*wC!!f

i^ oVJ*

Treatment Dáte:

«^^

Preservationlecli -',^1 Preservationiechnologies o%77^?^ j 1/ J}*. •

<^

^^ ^d 'O 'o •

I '

LEADER IN PAPER VRE8EHV« A WORLD LEADEBIN Pa* Drive 111 Thomson Pa*D I

Cranberry TownsNp, (724) 779-2111

PA 16066

a>^

r,-

z^.

jyv^^

^ô

\W- /\. "•^•-

.•^'^

°"W^-

C"

jj^*

.^y

^

•

^SiiS

€/

*

\" /

Wo

V

^*'\

r*^^

•

*

>>^.

'bV

Âo^

^^

\c>

"^^

<^

^.áfe""-

^vo

/

ôî-. *

%,<"

^-^«^^^

'^0^

'bV o_

v

Av .....'V^*'""'"

^^

vV^.

-o

«^0

V*'

iP-A ...

-^

"-"-Â^'

^^^

••"• ^

%,^^ .

>

^^^

«<

»

»

-

^^•n^.

'bV .0^

^?^|; ,i'^l^::fPl!ilifelg!ii

LIBRARYOFCONGRESS

007 706 178

21

;;.,;:(,:-,;:•;;

:'!íi!ií§

>i:i.l-:t-^'-

.'v

,•''

v-f •:>.,

.'

'•'..-

.^

;.

;'

'."'>;.š':Í!Í:^':'i

'{:•':•"•,•'. vX'i| ..•,\s

,.l:J;;.!;;:•:::';i,&!:^:il;;;t|;^^^';Míl

i't':'^-^:-'-^'-\ r^ ) 'V' v.' .';

Recommend Documents