Využití IT v mateřské škole

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Katedra informatiky

Závěrečná práce

Využití IT v mateřské škole

Vypracovala: Mgr. Veronika Svobodová Vedoucí práce: PaedDr. Petr Pexa, Ph.D. České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích 18. prosince 2015 Podpis studenta: 2

Anotace Závěrečná práce "Využití IT v mateřské škole" pojednává o možnostech nasazení informačních technologií v prostředí předškolního vzdělávání. Problematiku rozebírá na všech úrovních. Od využití výpočetní techniky při administrativních činnostech, přes pedagogickou přípravu až k vlastnímu nasazení moderních technologií ve vzdělávacím procesu. Práce se snaží postihnout problematiku, která nasazení moderních technologií provází. Otázku správného výběru hardwarového vybavení, jeho efektivního využití, volbu softwaru, nebo korektního zacházení s autorskými právy. V praktické části předkládáme ukázkové přípravy vyučovacích hodin realizovaných skrze moderní technologie s využitím volně šiřitelného softwaru a otevřených informačních zdrojů.

Klíčová slova ICT, mateřská škola, dítě předškolního věku, počítač, informační zdroje, aplikace, základy práce s informacemi, vybavení škol IT technikou, projekční a interaktivní technika

3

Abstract Final thesis ,,Using IT in

kindergarten,“ presents possibilities in the field

of education in kindergarten with support of

information and communication

technologies. It examines all options of using IT in kindergartens including administrative processes, pedagogical training and teaching through modern technologies. Thesis tries to describe difficulties during using new technologies in education. It also explains

choosing the right hardware and software equipment and their

effective inclusion to school processes. It describes the role of copyright and legality in schools. The practical part includes lesson plans realised through modern technologies using shareware, freeware and open source software.

Key words ICT, kindrgarten, preschooler, computer, information recources, aplications, basic principles of ICT equipments in schools, projection and interactive technologies

4

Poděkování Ráda bych touto formou poděkovala vedoucímu mé závěrečné práce, kterým byl PaedDr. Petr Pexa, Ph.D., za rady a odborné vedení při zpracování práce. Chtěla bych také poděkovat vedení a pedagogům Základní a mateřské školy Ejpovice přísp. org. a Mateřská škola Rokycany, Školní ulice 642, přísp. org. za spolupráci při realizaci praktické části a paní ředitelce Mateřské školy U SASKÉ BRÁNY Rokycany za cenné rady ohledně administrativního vedení školy.

5

Obsah 1 Úvod..........................................................................................................................7 2 Oblasti nasazení informačních technologií v mateřské škole...................................9 2.1 Role ICT při administrativě a vedení školy.........................................................11 2.1.1 InspIS – elektronický portál ČŠI.......................................................................12 2.1.2 Ostatní systémy.................................................................................................13 2.2 Role ICT ve výchovně vzdělávací činnosti..........................................................13 2.2.1 Pedagogická příprava učitele............................................................................13 2.2.1.1 Práce se zdroji, příprava podkladů pro výuku...............................................14 2.2.1.2 Zvyšování vlastní informační gramotnosti....................................................16 2.2.2 Využití ICT při přímé práci s dětmi..................................................................16 2.2.2.1 Stanovení vzdělávacího cíle...........................................................................17 2.2.2.2 Formy využití ICT.........................................................................................20 2.3 Elektronická komunikace a prezentace školy......................................................20 2.3.1 Webová prezentace............................................................................................22 2.3.2 Elektronická komunikace s rodiči.....................................................................23 3 Efektivní vybavení školy výpočetní technikou a programovým vybavením..........24 3.1 Hardwarové vybavení..........................................................................................24 3.1.1 Stolní počítače...................................................................................................26 3.1.2 Projekční a interaktivní technika......................................................................26 3.1.3 Využití mobilních zařízení................................................................................29 3.1.4 Shrnutí – jakou techniku tedy zvolit?...............................................................29 3.1.5 Provozní náklady..............................................................................................29 3.2 Softwarové vybavení...........................................................................................30 3.2.1 Komerční aplikace na platformě PC.................................................................31 3.2.1.1 Administrativní řízení instituce......................................................................31 3.2.1.2 Komerční aplikace ve výuce..........................................................................32 3.2.2 Open-source a bezplatné aplikace na platformě PC.........................................32 3.2.3 Softwarové vybavení mobilních zařízení..........................................................35 3.2.4 Online aplikace.................................................................................................37 4 Praktická část – přípravy.........................................................................................39 4.1 Cíle praktické části...............................................................................................39 4.2 Ukázkové přípravy...............................................................................................39 4.2.1 Roční období.....................................................................................................39 4.2.1.1 Popis jednotlivých snímků.............................................................................40 4.2.2 Předmatematické pojmy....................................................................................42 4.2.2.1 Popis jednotlivých snímků.............................................................................42 4.2.3 Mediální výchova - co je a co není možné.......................................................44 4.2.3.1 Popis jednotlivých snímků.............................................................................44 5 Závěr.......................................................................................................................46 6 Seznam použité literatury a zdrojů.........................................................................47 Zdroje fotografií, klipartů a obrazových materiálů.....................................................47 7 Příloha – fotodokumentace.....................................................................................48

6

1 Úvod Dovolím si začít několika výroky. Zaprvé - doba, ve které žijeme, je přelomová. Nikdy v historii totiž nebylo snadnější získat informaci z kteréhokoli oboru lidské činnosti. Zadruhé – rychlost rozvoje technologií atakuje hranici, kdy je člověk ještě schopen adaptovat se na okolní prostředí. Bohužel, mnozí si tento fakt - ke své velké škodě a ke škodě svého okolí – vůbec neuvědomují. Technologie, které jsme stvořili, se agresivně derou do všech oblastí lidské činnosti. Nutnost orientovat se v nich, či mít alespoň obecné povědomí o jejich principech, si uvědomuje většina z nás. Jenže uvědomit si nutnost jednání ještě samotnou akci nevyvolá. Z lidské přirozenosti vyplývá, že „měl bych“ neznamená totéž, co „chci“. Pokud pojmenujeme informační technologie jako fenomén naší doby, něco velkolepého, nepřehlédnutelného ale taky velmi mocného, můžeme očekávat, že lidé se k tomuto fenoménu budou stavět předvídatelným způsobem. Máme s tím ostatně bohatou historickou zkušenost. Navzdory staletím osvěty se k něčemu neznámému a velkolepému skoro vždy postavíme stejně. Část populace TO začne až nábožensky uctívat či nenávidět, vyrobíme modlu, abychom nahradili vnitřní pocit nejistoty pocitem, že stojíme na správné straně. Nebo začneme vše nové proklínat a vymýtat ze svých životů a volat po očistě. Z hlouposti či prostého pocitu ohrožení. Někde mezi tím stojí skupina pragmatiků, kteří se snaží uchopit podstatu, využít zdroje a přitom neinklinovat ke zkratkovitým závěrům a nepodléhat módním marketingovým lákadlům. Pokud se tato úvaha zdá příliš rozsáhlá a nekonkrétní, pokusím se svoje myšlenky upřesnit. Domnívám se, že fascinované až hypnotické zírání pravěkého člověka do plápolajícího ohně se příliš nelišilo od fascinovaného zírání průměrného teenagera do displeje svého mobilního telefonu. Na druhé straně názorového spektra pak stojí tábor spravedlivě rozhněvaných, maskujících strach z nových, provokativních a buřičských názorů (Země je kulatá a obíhá kolem Slunce, po použití toalety je třeba umýt si ruce, dítě má duši ...) Hlásání jediné správné pravdy si nic nezadá s výroky typu „počítače jen vymývají mozky“, „za všechno může ta technika“ či můj oblíbený - „Já bych všechny 7

ty internety a počítače zakázala“. Vracím se tedy na začátek své úvahy. Máme technologie, které svým rozsahem působnosti a ohromnou mocí nad našimi životy, nemají historickou paralelu. Bohužel – jejich nástup byl tak překotný, že je tvrdě testována schopnost člověka adaptovat se a ze změn rozumně profitovat. Dostávám se tedy k závěrečné, a popravdě hodně pesimistické úvaze. Pakliže bylo po staletí předáváno vědění a moudrost z pokolení na pokolení, nejsme právě teď vsituaci, kdy svým potomkům předáváme jen zmatení a bezradnost? Nemám ambice ve své práci najít na položenou otázku odpověď, chtěla bych ale nastínit možnosti, které moderní technologie ve výukovém prostředí nabízí. V její teoretické části rozebírám různé varianty využití moderních technologií v prostředí mateřské školy, zabývám se hardwarovým a softwarovým vybavením a oblastmi, ve kterých technika pedagogům pomáhá. V praktické části pak popisuji konkrétní přípravy a jejich nasazení ve vyučovacích hodinách. Vzhledem k rozsahu této práce není možné věnovat se jednotlivým tématům do hloubky, jde tak spíše o přehled různých otázek s nástinem odpovědí. Myslím si, že problematika využití informačních technologií v mateřské škole je (na rozdíl od škol základních) dlouhodobě opomíjena a přehlížena, k čemuž však rozhodně není důvod. Právě naopak – jsou to právě kantorky mateřských škol, které budují základy dovedností, na nichž pak ostatní po celou dobu vzdělávání staví. A totéž by mělo platit i o dovednostech v oblasti informační gramotnosti.

8

2 Oblasti nasazení v mateřské škole

informačních

technologií

Informační technologie pronikají do oblasti vzdělávání rychle a nezvratně. Tento nástup je motivován hned z několika směrů. Tím prvním je zřizovatel a státní správa – škola je nucena využívat poměrně širokou paletu online portálů, jejichž prostřednictvím musí sdělovat informace a data vyplývající ze své činnosti. Druhým je neustále sílící touha rodičů po informacích, které jsou vyžadovány ve stále větší míře a pokud možno online. Třetím je samotný zájem dětí (i velmi nízkého věku), které se s těmito technologiemi setkávají v rodinném prostředí a jsou pro ně do značné míry samozřejmostí. Ze svého pozorování i vlastní zkušenosti musím však dodat, že tato akcelerace je na druhé straně brzděna poměrně velkou resistencí kantorů, kteří se technologiím brání a spatřují v nich spíše ohrožení, nežli pomocníka. Jaké jsou tedy oblasti nasazení ICT do prostředí mateřské školy? Následující schéma situaci poměrně zdařile ilustrují autoři publikace „Počítač jako pomocník učitele“ v kapitole o informačnímu systému školy (SLAVÍK, NOVÁK 1997, str. 45)

9

Obrázek 1 – informační systém školy

„První část přehledu (administrativní a pedagogický systém, podpora výuky žáka) uvádí prostředky, programy, nástroje a prvky specificky využitelné nebo využívané ve škole. Druhá část přehledu uvádí prostředky, které se používají bez ohledu na profesi, tj. i mimo školní prostředí. Jde o obecně využitelné programy a obecné zdroje informací.“ (SLAVÍK, NOVÁK 1997, str. 46) Autoři si pokládají poměrně provokativní otázku – Co s počítači dělat? S jejich názorem nelze nesouhlasit: „Využívat je. ... Důležité je začít pracovat s nimi, v začátku možná klasicky pro psaní textů nebo neklasicky pro vedení pedago gické dokumentace; mistrovství v práci s počítači přijde až po několika le tech nejen práce, ale i dřiny. … Můžeme zkusit odstupňovat úrovně využívání výpočetních prostředků v pojmech obsluha - užití - využití počítače (či spíše programů): začneme s obsluhou programů, kdy nebudeme o počítači, uspořádání dat a mnoha dalších věcech skoro nic znát, ale použijeme některé programy pro svoji konkrétní práci. Časem pochopíme vlastnosti a možnosti počítače a budeme vybírat nejvhodnější programy pro dané úkoly. Nakonec bychom měli být schopni analyzovat možnosti počítačových prostředků a plánovat jejich další využití alespoň pro svoji vlastní potřebu.

10

Vše se na první pohled točí kolem posuzování, kdo a jaké programy bude používat při nedostatku počítačů nebo programů, v rámci běžného plánování s omezenými zdroji. Ale stejně tak důležitá je didaktická účinnost využití programů.“ (SLAVÍK, NOVÁK 1997, str. 94) Při mapování stávajícího stavu nasazení informačních technologií na půdě mateřských škol jsem využívala následující informační zdroje: •

osobní schůzky a konzultace s ředitelkami (vedoucími učitelkami) mateřských škol,

•

konzultace s poradenskou firmou, která servis základních a mateřských škol zajišťuje,

•

studiem odborné literatury a webových portálů,

•

v neposlední řadě z vlastní zkušenosti.

V rámci korektnosti musím dodat, že formát této práce mi neumožňuje věnovat se jednotlivým bodům příliš podrobně (alespoň tak podrobně, jak by si jednotlivá témata zasloužila), mojí ambicí je vypracovat jakýsi stručný náhled do problematiky.

2.1 Role ICT při administrativě a vedení školy Hned na úvod dodám dva postřehy, které mi byly sděleny jak řediteli škol, tak odborníky. Požadavky, které jsou na ředitele škol v současné době kladeny, jdou správným směrem, bohužel však se značným časovým skluzem. Zcela konkrétně – ČŠI se poslední dobou snaží o nasazení jednotného komunikačního prostředí prostřednictvím svého portálu. Významnou kapitolu pak tvoří portál, ve kterém lze poloautomaticky a pod dohledem kontrolních mechanizmů vytvořit standardizovaný školní vzdělávací program. Myšlenka je to jistě bohulibá, bohužel však přišla v době, kdy školy již uvedené programy vytvořily svépomocí (a většinou metodou „ber kde ber“). Časté stížnosti jsou také na duplicity ve vykazovaných formulářích, stále totiž nejde

11

sdělit potřebná data státu jen jednou (a nechat úřady, ať mezi sebou data sdílejí). Poslední kapitolou - která však postihuje spíše školy základní – je nutnost vést evidenci žáků ve vlastním programovém řešení (či prostřednictvím online služby soukromých subjektů) a jednorázově je pak vykazovat. Nebylo by jednodušší, kdyby centrální evidenci žáků prováděl přímo stát, prostřednictvím služeb, které suplují soukromé subjekty (nebo kdyby si uvedené subjekty najal do svých služeb)? Bylo by pak přece řádově jednodušší kdykoli si zjistit potřebná data bez další asistence ředitelů škol. Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy ke zmíněnému dojde. Jaké portály a rozhraní tedy musí ředitelé škol využívat pro svoje výkaznictví? Toto je přehled těch nejčastějších:

2.1.1 InspIS – elektronický portál ČŠI •

InspIS ŠVP – tvorba a administrace školních vzdělávacích programů.

•

InspIS SET – inspekční systém elektronického testování.

•

InspIS PORTAL - informační portál pro snadné a efektivní vyhledávání škol a informací o nich dle zadaných parametrů. Na jednom místě jsou soustředěny důležité a užitečné informace o školách, doplněné o inspekční zprávy či další výstupy ČŠI. Získané informace pomáhají rodičům při výběru té nejvhodnější školy pro děti a mají také přístup k zajímavým dokumentům souvisejícím se vzděláváním.

•

InspIS HELPDESK - slouží pro řešení dotazů, potíží, nejasností při práci v informačních systémech ČŠI.

•

InspIS DATA – agenda úrazy a INEZ (inspekční elektronická zjišťování).

•

InspIS E-LEARNING – kurzy, zprávy a notifikace, evaluace.

12

2.1.2 Ostatní systémy •

Kevis – evidenční agenda (sběr dat od školských zařízení).

•

UIV - evidenční agenda (sběr dat od školských zařízení).

•

Datové schránky – oficiální komunikace mezi subjektem a státní správou.

2.2 Role ICT ve výchovně vzdělávací činnosti Narozdíl od administrativních úkonů, kde se přílišná kreativita nevyžaduje a je naopak většinou nežádoucí (neformální a v našich podmínkách hojně rozšířená disciplína „kreativní účetnictví“ je pak téměř trestným činem), je pedagogická činnost oblastí, kde lze s využitím ICT technologií dosáhnout mnohé. Nikdy v historii lidstva nebyly informace z rozsáhlých oblastní tak koncentrované do jednoho zdroje a tak snadno dostupné. Tím se však zrodila obrovská výzva – naučit se rychle v nich orientovat, smysluplně je filtrovat a třídit. Pedagog, který tohle zvládne, má předpoklady dosáhnout úspěchu.

2.2.1 Pedagogická příprava učitele Vše začíná u kvalitní pedagogické přípravy. „Dnešní technologie mohou díky svým možnostem učiteli výrazně pomáhat při organizaci vzdělávacího procesu, mohou přispět k zefektivnění výuky, k aktivizaci či větší motivaci žáků a v některých případech mohou učitele i částečně zastoupit. V rukou žáka i učitele se z ICT stávají nástroje vhodné nejen k experimentování, modelování, studování jevů a souvislostí, zpracování dat, získávání, třídění a výměně informací, ale také umožňují žákům pracovat s výukovými programy. Právě kvalita a rozsah programového vybavení počítačů na školách má zásadní vliv na kvalitu a efektivitu výuky. … Pokud učitel zváží uvedené podmínky, je možné při vyučování pomocí počítačů věnovat daleko větší pozornost rozvoji samostatného tvůrčího myšlení a výuce postupů, pomocí kterých je možné rutinní činnosti převést na počítače.“ (ZIKL 2011, str. 9)

13

Aby tomu tak opravdu bylo, je třeba umět pracovat se zdroji, mít na uživatelské úrovni zvládnuté jednoduché postupy pro tvorbu vlastních materiálů a především – nerezignovat na další vývoj. V této oblasti platí více, než kde jinde, že je třeba neustále vyhledávat odborné portály, zajímat se o aktuální dění a pokud možno účastnit se rozmanitých konferencí. Zkrátka „být při tom“.

2.2.1.1

Práce se zdroji, příprava podkladů pro výuku

Práce se zdroji může spočívat jak v získávání odborných metodických informací, tak v získávání „komponent“ pro vlastní prezentace či pracovní listy. „Jedná se nejen o vytváření příprav v elektronické podobě, ale zejména o skenování či tvorbu výukových materiálů (prezentací, obrázků, videí, animací, interaktivních multimediálních materiálů, testů, pracovních listů, myšlenkových map). Velkou výhodou elektronické tvorby výukových materiálů je snadná archivace a jednoduchá aktualizace.“ (ZIKL 2011, str. 9) Zatímco v prvním hledání pedagogického „know-how“ slouží nabytá informace k obohacení portfolia dovedností, v druhém případě pracujeme s něčím, co vzniklo rukou další osoby. A tady je třeba dodržovat jistá pravidla. Obecně by se dala shrnout takto: •

Pozorně si prolistovat, pod jakou licencí je materiál publikován

•

Cizí zdroj vždy přiznat, nevydávat jej za vlastní (ať už z pohodlnosti, nebo dokonce úmyslně). Uvádění autora má svá pravidla.

•

Ve sporných případech požádat autora o souhlas využitím jeho duševního vlastnictví.

Podrobně je situace rozvedena v autorském zákoně, na základě které vznikla velmi pěkná metodika MŠMT. Vědomostní předpoklad kantora využívajícího dostupné materiály (a to je vlastně každý) by měla být znalost základních licencí, pod kterými jsou díla publikována:

14

Licence Creative Commons Pod touto licencí vznikají texty Wikipedie, kterou jistě znáte. Tato licence vám ve zkratce umožňuje dílo šířit (kopírovat a distribuovat) a také upravovat (pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo jen částečně), ovšem za podmínek, že uvedete autora tak, jak sám stanoví, a zachováte licenci tohoto díla. V praxi to znamená, že byste měli při čerpání z Wikipedie alespoň zmínit zdroj těchto svých informací. Tuto licenci mj. také používá Metodický portál RVP (http://dum.rvp.cz/). Public Domain Public Domain je tzv. volné dílo, jehož autorská práva nejsou chráněna (autorská práva chrání autorský zákon). Jedná se o taková díla, jejichž ochrana už vypršela (uplynulo více než 70 let od úmrtí autora nebo posledního žijícího z více autorů díla) nebo se autor svých práv vzdal. Jediné, čeho se při použití tohoto díla musíte držet, je to, že musíte uvést jeho autora, nesmíte si je přisvojit nebo snížit užitím jeho hodnotu. Volné užití díla Nejedná se o licenci, ale o způsob, jakým lze volně nakládat s jinak licenčně chráněným dílem, neboť se z pohledu zákona nejedná o užití díla. Jedná se o použití díla pro vlastní potřebu. Pozor, obecně sem patří většina audiovizuálních děl (mohu si vyfotit obraz, nahrát záznam z televize nebo rádia, pořídit kopii CD/DVD atd. vše pouze pro vlastní potřebu!), ale nepatří sem např. počítačové programy — pro jejich legální použití je třeba vždy vlastnit také jejich licenci (instalační médium nestačí). Bezúplatné zákonné licence Jedná se o využití díla, které není z pohledu zákona považováno za zásah do cizích práv. Patří sem citace (nutno vždy uvést zdroj), užití díla trvale umístěného na volném prostranství (toto dílo je možné např. fotit a posílat dál), úřední a zpravodajská licence (šíření zpráv) a využití díla při obřadu nebo školním představení (dílo je možné využívat pro nevýdělečné účely).“ (ZIKL 2011, str. 65 – 66)

15

2.2.1.2

Zvyšování vlastní informační gramotnosti

Abychom však dokázali naplnit svoje představy a realizovat cíle, kterých chceme dosáhnout, je třeba mít určitou technickou zručnost a být vyzbrojeni technickými dovednostmi. Nadšení a odhodlání se totiž časem vytratí, pokud bude kantor neustále narážet na bariéry, kdy vinou špatné technické průpravy i elementární krok řeší neúměrně dlouho. Přitom je řešení celkem snadné a dá se vyjádřit několika kroky: •

Vedení školy motivuje zaměstnance k sebevzdělávání, zároveň jim umožní účast na odborných seminářích.

•

Veškeré podklady jsou vyžadovány v elektronické podobě.

•

Účast na nejrůznějších tematicky zaměřených webinářích by měla být téměř povinná.

•

Ideální je, když škola najme konzultanta, který jednou za čas pedagogy navštíví a technické postupy s nimi probere.

2.2.2 Využití ICT při přímé práci s dětmi Asi nejzajímavější oblastí, ve které lze potenciál moderních technologií plně rozvinout, je přímá práce s dětmi. Hned na úvod však chci vymezit názorovou pozici. Technologie nenahradí, ale výborně doplňují, stávající metody. Uvádím to jako argument proti často slýchanému alibistickému názoru „dřív počítače nebyly a jak se dobře učilo bez nich“. Bezpochyby ano. A jak by se teprve učilo, kdyby měl takto kvalitní pedagog dnešní moderní nástroje. Má-li být předávaná informace co nejjednodušší, nejvizuálnější a nejsrozumitelnější dětskému chápání, je multimediální zařízení nejlépe ovládané dotykem tou nejlepší cestou, jak ji předat. Samozřejmě v kombinaci s konvenčními metodami. Pokud se dítě, která poznává svět kolem sebe, dotkne obrázku lva a ten ho odmění zvukovým projevem či krátkou videosekvencí. Tato činnost by se dala klasickou

16

metodou napodobit jen s velkými kompromisy (či za přímého ohrožení života žáka). Z opačného úhlu pohledu pak například praktikovat logopedická cvičení za použití interaktivní techniky – byť využívající zvukový vstup i výstup – lze efektivně jen za asistence člověka, který včas rozpozná chybu a s touto chybou je schopen pracovat. „Učitelé mohou využít ICT při prezentaci učiva pro větší názornost, představivost. Dále mohou používat vytvořené elektronické výukové materiály, pracovat s interaktivní tabulí, která při správném použití může být velmi aktivizujícím prvkem při výuce. ICT umožňují využívání interaktivních výukových programů, online pracovních materiálů, testů, autotestů, vyhledávání informací apod.“ (ZIKL 2011, str. 10) Video pohádky nikdy nenahradí čtení z knihy, na druhou stranu k nácviku kvalitní reprodukce pohádkové písničky pak občas není naškodu pustit si její předobraz třeba Na YouTube. A o tom to právě je. Abychom nevyužívali techniku jen jako pozlátko, jako prostředek k demonstraci vlastní světovosti je třeba udělat při přípravě dva jednoduché logické kroky: •

stanovit si vzdělávací cíl,

•

stanovit si metodu (formu) jeho dosažení.

2.2.2.1

Stanovení vzdělávacího cíle

Vzdělávacích cílů je samozřejmě řada a jsou dostatečně vyjádřeny v RVP (a dále přes ŠVP a TVP až ke konkrétnímu cíli hodiny). Jak již bylo řečeno, zdaleka ne každý vyžaduje ke svému naplnění techniku. Pojďme si ale ukázat několik velmi častých témat, kde se nasazení ICT přímo nabízí: Poznávání světa kolem nás – logické uvažování, třídění objektů do skupin podle společných znaků, ale i pasivní pozorování experimentů a jevů, které nelze ve svém okolí na vlastní oči spatřit. Může tedy jít o interaktivní i multimediální projekce, 17

důležitá je volba tématu a celková koncepce. Informace by měla být stručně, jednoduše a efektivně sdělena. Rozvoj motoriky – existuje řada aplikací, kdy dítě následuje bod na obrazovce a vytváří tak jednoduché linie. Velmi široká je také nabídka kreslících programů, nebo jednoduchých her, kde je třeba správně „uchopit“ a přesouvat jednotlivé objekty. Velmi vhodným technickým prostředkem jsou v tomto případě tablety či interaktivní zařízení. Cvičení postřehu – jde o princip většiny počítačových her. Zařízení nemusí být nutně interaktivní, někdy stačí i pasivní monitor. Mediální výchova - příprava na život v „mediální společnosti“. „O nutnosti mediální výchovy není třeba většinu lidí, rodiče a učitele nevyjímaje, dlouho přesvědčovat. Ano, je nutné připravit děti na život ve světě, kterému vládne masová komunikace, kde informační společnost snadno odstaví na vedlejší kolej každého, kdo se v ní neorientuje. Další hovor o mediální výchově se však často stočí překvapivým směrem. S médii se musí opatrně, nechme to na dobu, až budou děti starší. Zatím je kontaktu s nimi ušetřme a raději je seznamujme se skutečným světem. Jenže masmédia a jimi zprostředkované obsahy se už dávno staly součástí dětského světa, děti ve světě médií žijí a považují ho za velmi skutečný.“ (KROPÁČKOVÁ 2008, str. 61). „Jsme cílovými skupinami reklamních kampaní, i filmových

studií.

Děti

jsou

vtaženy

do

těchto,

hudebních vydavatelství často

jednosměrných

komunikačních dálnic, jejich šumů a turbulencí již v rodině. V rodinném prostředí pak můžeme pozorovat celou paletu přístupů - od izolování dětí od některých prostředků komunikace, např. televize a počítače, až po izolování dětí od ostatních členů rodiny i kamarádů, kdy se v opačném extrému televizní či počítačová obrazovka stává jejich jediným společníkem.“ (KROPÁČKOVÁ 2008, str. 61). Osvojení základních návyků při ovládání informačních technologií Bylo by naivní se domnívat, že děti předškolního věku se s technikou setkají až na půdě mateřské školy. Není výjimkou, že dnešní děti dříve, než se naučí mluvit, 18

zvládají jednoduchá gesta na tabletu. Tato zařízení se pro ně stávají samozřejmým doplňkem života již od nejútlejšího věku. A abychom z nich hned odmala nedělali konzumenty, co nepozorují, ale jen zírají, je třeba ukázat, že informační technologie nejsou hračkou, ale dají se využít k tvorbě a vlastnímu rozvoji (byť cesta k tomuto poznání přes hry zpravidla vede). Se stejným názorem se lze setkat např. v učitelských novinách: „Děti by měly být připravovány na nutnost využívání technologií v jejich každodenním životě tím, že budou využívat počítačů, programovatelných hraček i elektroniky tak, aby byly později schopné využívat prostředky k podpoře učení a komunikaci. V souvislosti s tím je třeba integrovat využívání ICT do kurikulí pro předškolní vzdělávání.“1 Základy práce s informací „Děti potřebují mluvit o tom, co viděly, slyšely a četly. Chtějí sdílet své zážitky a postřehy týkající se světa médií. Také se touží dozvědět víc o „tajemných" způsobech komunikace, ke kterým nemají doma přístup. Aby nevzniklo nedorozumění - ani učitelé, podobně jako mnozí rodiče, nejsou v naprosté většině případů mediálními experty, natož odborníky na informační technologie. Mohou však vytvořit podmínky, které povedou děti předškolního věku či žáky prvního stupně k porozumění médiím a ke kritickému náhledu na ně.“ (KROPÁČKOVÁ 2008, str. 62). Tuto oblast bych označila jako naprosto klíčovou, přesto v současné době trestuhodně zanedbávanou. Je to totiž velmi nerovný boj. Na jedné straně stojí tým mediálních marketingových expertů, kteří se snaží najít všechny finty, jak prodat výrobek svého zadavatele. Cíleně se zaměřují na skupinu nejmladších diváků za pomoci lákavých „pozlátek“ (animací, výjevů šťastných dětí a rodin, které došly naplnění při nákupu konkrétního produktu, zneužívání oblíbených postaviček apod.). Je s podivem, že reklama na tabákové výrobky je regulovaná a v médiích na ně nenarazíme, ale reklama cílená na nejmenší diváky žádná větší regulace neomezuje. 1

Dostupné z: http://www.ucitelskenoviny.cz/? archiv&clanek=4979&PHPSESSID=0f25f5ca140cecb2f5e2a53fa17d088d)

19

Odpovědnost samozřejmě nese v první řadě rodič, který „jen pustí dítěti pohádku“, aniž si změřil, kolik procent zabírá skutečný příběh a kolik cílená reklama. Jenže škola se ze své podstaty snaží vzdělávat a vychovávat. A potřeba multimediální výchovy je stejně důležitá, jako výchovy dopravní či etická. Média jsou totiž v současné době jedním z prvních fenoménů, který ve svém životě potká. „Děti

bychom

měli

vést

k

rozpoznávání

různých

způsobů

komunikace

a k uvědomování si, co dané médium obnáší - co „umí a neumí" např. rozhlasové vysílání ve srovnání s televizním nebo s novinami.“ (KROPÁČKOVÁ 2008, str. 62) Jak konkrétně přistupovat k mediální výchově? Jednoduše řečeno – otevírat dětem oči. Na základě jednoduchých příprav učit děti rozlišovat podstatou informaci od zmatečné, naučit je rozpoznávat prvoplánovitou snahu o manipulaci, sdělit jim, co je reklama a k čemu slouží, vysvětlovat, co je to animace a že televizní (mediální) svět je většinou fikce, která něco předstírá.

2.2.2.2

Formy využití ICT

Množství forem nasazení ICT ve výuce v mateřské škole je velmi omezené. V podstatě jsou jen dvě (a jejich vzájemné kombinace či varianty): Projekce jako forma frontální výuky – učitel promítá na projektoru či velkoplošné obrazovce prezenci či multimediální obsah, který s žáky komentuje, diskutuje o něm či – v případě interaktivní prezentace ovládané kantorem – upravuje na podněty dětí. Interaktivní výuka – děti pracují samostatně na dotykových interaktivních zařízeních. Tato forma je samozřejmě organizačně nejnáročnější, nicméně při správném uchopení může přinášet nejlepší výsledky.

2.3 Elektronická komunikace a prezentace školy „Moderní technologie představují úžasný komunikační prostředek. Usnadní organizaci, zajistí rychlé předání zpráv a celoplošné informování. Nesmějí však

20

nahradit osobní kontakt. A v tom je velké nebezpečí těchto technologií.“ (LAŽOVÁ 2013, str. 29). Nahrazení osobního kontaktu elektronickou komunikací však není tak veliký problém, jako velmi časté opomíjení otázky ochrany osobních dat. Asi nikdo školu nebude podezřívat z nekalých úmyslů, když nadšeně publikuje informace ze své činnosti. Nic proti četným fotogaleriím a článkům o povedených projektech. Je si ale třeba uvědomit, že existuje jen minimální zpětná vazba o příjemcích těchto informací. A bylo by naivní domnívat se, že čtenáři budou jen rodiče žáků, protože koho jiného by tyto informace mohly zajímat 2. Ochrana osobních dat je ale pojem ještě širší, než pouhá internetová bezpečnost. Jde o citlivá data, se kterými škola manipuluje (adresy, rodná čísla, kontakty). Je sice pravda, že nakládání s těmito daty poměrně přesně reguluje zákon, přesto je třeba chovat se neustále podle pravidla předběžné opatrnosti a řídit se jednoduchými pravidly: •

Nezveřejňovat na webových stránkách emailové kontakty v otevřené, neupravené

podobě

(nikoli

[email protected],

ale

např.

nobody(zavináč)nomail.com). •

Nezveřejňovat u fotogalerií informace, díky kterým se dá jednoduše spojit konkrétní osoba s osobními daty (nedávat popisky se jmény děti pod fotografie), nedávat na web seznamy dětí.

•

Nezveřejňovat fotografie, na kterých jsou děti v plavkách či jinak citlivých pozicích (realita je bohužel jiná a fotogalerie z plaveckého výcviku bývají velmi často dostupné).

•

Důsledně dbát na souhlas rodičů se zveřejňováním fotografií a údajů.

•

Neposílat citlivé informace emailem, využít jiné komunikační kanály.

Zásad bych se jistě dalo najít více, všechny by se daly zahrnout do jedné. Předvídat a být opatrní. 2Poměrně nedávno proběhla na internetu kauza, kdy byly fotografie z portálu rajce.net sdíleny na pedofilních fórech

21

2.3.1 Webová prezentace Jak může dobrá webová prezentace školy upevnit její pozici a poskytnout vhodný servis rodičům? Především je třeba uvědomit si několik zásad: •

Web školy je webem informačním, nikoli reklamním. I když by grafika měla zaujmout, není tím nejdůležitějším. Neměla by zabírat prostor tam, kde rodič očekává aktuality.

•

Web není nástěnka – je třeba jej neustále aktualizovat. Proto by měl být tvořen dvěma typy obsahu: ◦ statickým obsahem, jehož platnost se měří zpravidla na celý školní rok (organizace školního roku, pravidla školy a jednotlivých tříd, pravidla a řády, seznam poplatků, formuláře ke stažení atd.). ◦ Dynamický obsah – aktuality ze školního dění, informace pro rodiče o exkurzích a pořádaných akcích (seznam pomůcek, organizační informace) ◦ Existuje i možnost využít různá statistická šetření, nicméně jejich vypovídací hodnota je opravdu jen orientační. „Dotazníkové šetření – i tady doporučuji velkou obezřetnost, zvláště při zpracování výsledků. Je to metoda méně efektivní. U dotazníků počítejte s menší návratností, odpovídají jen lidé, kteří jsou buď velmi spokojení, nebo velmi nespokojení. Není to konstruktivní a objektivní, je to jen pomůcka k celoplošnému zjišťování. Je třeba to tak brát.“ (LAŽOVÁ 2013, str. 29)

Web školy je výborná příležitost, jak se prezentovat, na druhou stranu je k němu třeba přistupovat se vší zodpovědností. Není nic horšího, než na titulní straně zveřejnit informaci, že máme nový web, která tam beze změny visí několik měsíců, nebo vytvořit strukturu stránek, jejichž obsahem je pouhé sdělení, že web je v rekonstrukci. Naopak dodržováním zásad věcnosti, stručnosti a (bezpečné) otevřenosti lze prezentaci školy, která bude její dobrou vizitkou.

22

2.3.2 Elektronická komunikace s rodiči „Emailová komunikace je sice moderní, rychlá a pohodlná, ale nesmí nahradit osobní kontakt. To by byla škoda. Organizačně dobrý pomocník, ale vztahově spíš ničitel. Navíc to rodičům umožňuje alibisticky školku nekontaktovat a vlastně školku jako výchovného partnera ignorovat.“ (LAŽOVÁ 2013, str. 30)

23

3 Efektivní vybavení školy výpočetní technikou a programovým vybavením 3.1 Hardwarové vybavení Základním stavebním kamenem dobrého informačního systému každé školy je kvalitní hardwarové vybavení. A bohužel – vybavit školu vhodnou technikou bývá také často jedním z největších problémů, před kterým musí vedení školy stát. Pojďme se na problém podívat z několika úhlů pohledu: Účelnost – Bohužel bývá neblahým zvykem účelnost zařízení poměrně upozaďovat. Není neobvyklé, že první, co vedení školy (ve snaze modernizovat postupy) udělá je konzultace s dodavatelskou firmou. Ta zpravidla bývá postavena před otázku – chceme zařízení (počítače, tablety, tabule) – co nám doporučíte? Zodpovědnější firmy se požadavkem sice budou seriózně zabývat, jak ale mohou odhadnout potřeby zákazníka bez hlubší znalosti problematika? O metodách firem méně seriózních se nemá smysl vyjadřovat. Přitom při úvahách o nasazení techniky by stačilo položit si pár jednoduchých otázek: •

Jakých konkrétních cílů chci dosáhnout?

•

Jakou formou budou pedagogové s technikou pracovat?

•

Jsou naše stávající strategie na nástup techniky připraveny? Jak zamýšlené metody korespondují s naším ŠVP a dosavadními metodami práce?

•

Jsou zaměstnanci obeznámeni s možnostmi, které technika nabízí? Jsou dostatečně informačně gramotní?

Nespoléhejme na to, že se problémy nákupem techniky vyřeší. Nic takového se nestane. Pokud není jasný záměr a koncepce, nově nabytá technika se tak může snadno stát terčem kritiky a později nezájmu. Financování – Jedním z klíčových vstupů při snaze o moderní informační vybavenost bývá množství financí, které lze do systému investovat. Nákupy se mohou realizovat prostřednictvím: 24

•

Projektu vypracovaného na základě vypsaného dotačního titulu. Dotace je vždy něco mimořádného a jako s takovou je třeba zacházet. Měla by sloužit ke „skokovému“ dovybavení školy vhodnou technikou, je však limitována striktně definovanými pravidly.

•

Sponzorských darů – možnost vítaná, zpravidla však velmi nejistá. Pro tyto účely by mělo mít vedení školy „v šuplíku“ připravené nápady na co nejefektivnější využití daru. Problémem bývá, že dar může být vázán na účelové využití, nicméně dobře zvolená komunikační strategie zmůže mnohé.

•

Rozpočtu školy – tato možnost je zpravidla využívaná teprve tehdy, když ostatní selžou. Zkrátka financí na rozvoj je málo a je třeba každou vynaloženou korunu zvážit. Tato možnost financování bývá zpravidla využívána k udržení stávajícího stavu či jeho mírnému rozvoji. Přitom jedině tato možnost umožňuje patentovatelný a smysluplný rozvoj technického vybavení.

V praxi se pochopitelně setkáváme s kombinací všech tří variant. Kompetentní vedení školy, které dobře plánuje investice a přitom nerezignovalo na dotační příležitosti či oslovování sponzorů má docela slušnou šanci realizovat svoje investiční záměry. Při nákupu hardwaru, v tomto případě spíše stolních počítačů, existuje zajímavá cesta, jak náklady ušetřit. Tím jsou repasovaná PC. Pokud překonáme předsudky, které řada lidí při nákupu použitého zboží má, a zaměříme se na fakta, zjistíme, že: •

repasované počítače mají většinou dvouletou záruku, tedy stejnou, jako nové stanice

•

jedná se zpravidla o značkové a kvalitně zpracované stanice, jejichž morální životnost je mnohem delší, než u levných řešení

•

počítače bývají zpravidla v dobrém stavu, jde o kancelářská zařízení, u nich došlo k vyřazení po době splatnosti leasingu

•

k repasovaným stanicím je pro školy a neziskové organizace nabízena licence 25

nejnovější verze OS na cca 200,- Kč

3.1.1 Stolní počítače V prostředí mateřské školy mají stolní počítače místo spíše v administrativě, případně jako základna projekční techniky. Na přímé ovládání dětmi totiž není koncipován. I když se výrobci snaží o co největší uživatelskou přívětivost, nezapře klasický stolní počítač svoje původní kancelářské zaměření. Pokud by měl klasický počítač fungovat jako jediný interaktivní a multimediální koutek, musel by se ovládat prostřednictvím pedagoga.

3.1.2 Projekční a interaktivní technika Když počátkem minulého desetiletí začal do školských zařízení pronikat nový fenomén – interaktivní tabule – mnozí si od nich slibovali revoluci. Pamatuji si slova „umírněného“ lektora, který nám na semináři popisoval, jak ve Velké Británii školy překypují interaktivní technikou, která ve třídách často z povinnosti visí bez většího zájmu a kantoři vlastně nevědí, co s ní. O několik let později, když technologie výrazně zlevnila a masově se rozšířila i v naší zemi, velmi často vidíme tento fenomén i u nás. Nabízí se otázka – co bylo a je špatně? Dle mého názoru právě to, co všichni od počátku, oslepeni nadšením, přehlíželi (respektive byli k přehlížení motivováni marketingem). Jde o: •

Samotný koncept tabule – na mnohých školeních byla tabule prezentována jako nástroj pro operace „přesuň, spoj, doplň“, tedy výborná pomůcka pro žáky. Jaksi se zapomnělo, že tabule je od počátku školství nástroj určený především pro frontální výuku. Logicky tak nastává rozpor původního a nového poslání. Pro děti je zkrátka příliš velká a neforemná, navíc ji obsluhuje jen malý počet uživatelů a ostatní koukají.

•

Technické nedokonalosti – nejen pověstný stín u klasické projekce, ale

26

především pomalejší odezvy pera či dotyku. Zkrátka na plynulé a přesné psaní nemá tabule dostatečnou rychlost i přesnost. •

Příprava – zejména v počátcích, kdy internetové připojení nebylo tak rozšířené, kdy neexistovala tak bohatá paleta webových aplikací a hotových příprav ke stažení. Kantor (často nepříliš informačně gramotný) tak stál před otázkou. Chci na jednu vyučovací hodinu chystat několik hodin prezentaci, když stejného cíle dosáhnu konvenční formou snadněji? Popravdě – vydrželi jen skalní příznivci.

Situace se naštěstí pozvolna zlepšuje. Moderní technologie již netrpí „dětskými nemocemi“, odezvy jsou mnohem rychlejší, projekce se ze vzdálené stala ultra krátkou (což eliminuje vrhané stíny). Především se ale objevila celá řada snadno dostupných interaktivních materiálů a především nových a technologicky odlišných zařízení. Osobně však vidím klasické interaktivní tabule jako mezistupeň ve vývoji. Jako první stádium interaktivity. Jaké interaktivní technologie jsou tedy vhodné do mateřské školy? •

Klasické interaktivní tabule – z výše uvedeného vyplývá, že jde o nejméně vhodné řešení. Nicméně – pro úplnost a jako čistě nouzové řešení se do výčtu hodí.

•

Interaktivní zařízení s projekcí na zem – v mateřských školách velmi často využívaný

prvek,

zástupcem je např. „Magic Box (Projektmedia) - jde o dětem projekci,

mnohem která

bližší je

neomezuje svojí velikostí, je pro děti intuitivně ovládaná a snadno uchopitelná. I tato technologie však trpí nedostatky uvedenými v předchozím výčtu. •

Dotyková obrazovka – na několika mateřských školách v regionu jsem se 27

setkala s dotykovými obrazovkami. Jejich výhodou je: ◦ snadná montáž ◦ velikost v poměru k dítěti (viz obrázek) ◦ zároveň velmi jemné rozlišení ◦ věrné barevné podání ◦ rychlost odezvy •

Tablety – Na pomezí mobilní a interaktivní techniky stojí tablety – fenomény dnešní doby a jednoznačná odpověď na přívětivou jednoduchou, dobře ovladatelnou a cenově dostupnou interaktivitu vhodnou pro mateřské školy. V současné době jsou na trhu tři platformy zařízení: ◦ Apple a jejich ipady. ◦ Masově rozšířená zařízení různých výrobců využívající platformu Android. ◦ V závěsu za nimi se snaží usilovně dohnat zpoždění platforma Windows.

Volba konkrétní platformy je sice klíčová, na druhou stranu použitelné jsou

Obrázek 3 – šestileté dítě v poměru k dotykové obrazovce

všechny. U Firmy Apple si připlatíte za zpracování a značku, jejich aplikace jsou však stále nejpropracovanější. Zařízení s Windows jsou zase kompatibilní s běžnými stolními PC a rozběhnete na nich i starší výukové aplikace (má-li to dnes ještě nějaký význam). Osobně bych volila střední cestu v podobě zařízení s Androidem. Jejich 28

poměr cena / využitelnost je totiž stále nejlepší.

3.1.3 Využití mobilních zařízení Výrobci hardwaru jsou velmi kreativní a neustále hledají cesty, jak zaujmout zákazníky. Díky tomu jsme dnes svědky postupného mazání hranic mezi jednotlivými mobilními zařízeními. Mobilní telefony se stále více přibližují tabletům, notebooky mají překlápěcí a dotykové displeje, výrobci operačních systémů se snaží o co nejjednodušší ovládání aplikací a hledají odpovědi na poptávku po ovládání gesty či hlasem. Velmi příjemným vedlejším důsledkem pak je cenová dostupnost těchto zařízení, stejně tak i jednoduchost, s jakou se ovládají. To vše jsou atributy, které usnadňují jejich nasazení ve vzdělávacím prostředí a otevírají nové možnosti.

3.1.4 Shrnutí – jakou techniku tedy zvolit? Pokud bych měla na závěr vyhodnotit, jakou techniku tedy zvolit při vybavení mateřské školy, je odpověď jednoznačná. Mezi nejvhodnější kombinace tak dnes patří mobilní (nejlépe tabletová) učebna doplněná velkou dotykovou obrazovkou.

3.1.5 Provozní náklady Zajistit investici je důležitý start, nicméně neméně důležité je počítat s provozními náklad a především s amortizací zařízení. Vhodné je tedy vybudovat si fond, ze kterého jsou posléze financovány drobné opravy a nákupy spotřebního materiálu. V případě nákupů interaktivní techniky je také třeba vybudovat patřičnou infrastrukturu, udělat odbornou montáž, proškolit zaměstnance – zkrátka zajistit všechny provozně-technické podmínky. A s tím jsou, samozřejmě, spojeny další náklady. Seriózní dodavatelská firma se pozná i podle toho, že tyto vedlejší výdaje 29

nebagatelizuje a netají, nýbrž na ně zákazníka upozorní. Mohou se totiž někdy i vyrovnat ceně samotného zařízení. Podkapitolou provozních nákladů je pak nákup spotřebního materiálu. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit pravidlo zlaté střední cesty. Spotřební materiál je již z názvu určen ke spotřebě. Nač tedy investovat násobky od značkového příslušenství, když stejnou funkci odvede i zařízení za „rozumnou cenu“. Řeč je především o klávesnicích, sluchátkách, počítačových myších apod. Jedinou výjimkou jsou tonery do tiskáren. Je třeba si dobře prostudovat diskuzní fóra a popis konkrétního typu tiskárny, neboť některé si s alternativními tonery vysloveně nerozumí. Navíc – použití alternativního toneru v době záruky skoro vždy znamená její ukončení.

3.2 Softwarové vybavení Začnu citací: „Je patrné, že softwarové projekty umožňují zajímavým způsobem doplnit a rozvinout klasickou předškolní výchovu, především v posledním ročníku, kde jsou děti připravovány na přechod do základní školy. Umožňují hravým a efektivním způsobem zapracovat na výuce písmen, čísel, základech počítání nebo rozvoji logických a analytických dovedností. Současně je seznámí s prací na počítači, která není jen stereotypním hraním, ale přináší vzdělání spojené se zábavou.“3 Výběr vhodného softwaru je tedy tématem číslo jedna (těsně za ním však stojí otázka jeho financování. Navíc - pojem softwarové vybavení je velmi široký proto si jej hned v úvodu rozdělme do několika dílčích skupin. Zatímco ještě před lety byla situace v oblasti IT celkem jednoduchá a výpočetní techniku reprezentovaly takřka výhradně počítače, dnes je paleta zařízení přece jen o něco pestřejší. S trochou nadsázky by se dalo říct, že éra počítačů, tak, jak jsme ji znali, je minulost a klasické počítače budou v různých oblastech vytlačovány mnohem menšími a úspornějšími mobilními zařízeními. Tento vývoj má nakonec svoji logiku 3

(RVP: ICT v předškolním edukačním procesu. Rvp.cz [online]. 2012 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/p/13861/ICT-V-PREDSKOLNIM-EDUKACNIMPROCESU.html/)

30

i opodstatnění. Po revoluci v oblasti hardwaru pak velmi rychle následovala revoluce v oblasti Software.

A to

se

projevilo

nejen

příklonem

k

uživatelské

přívětivosti

a jednoduchosti (vynucené často dotykovým prostředím), ale také jejich cenou. Doby, kdy výukové aplikace stály jednotky i desítky tisíc jsou - až na výjimky naštěstí za námi. Budoucnost patří malým, jednoúčelovým aplikacím, které postihují konkrétní specifickou oblast uživatelova zájmu. V tomto kontextu můžeme tedy software dělit do tří rovin. Podle toho, zda se jedná o komerční či nekomerční aplikaci, podle platformy, na které funguje a podle toho, zda je jejím účelem tvořit, či naopak konzumovat multimediální obsah. V následujícím textu se budu zabývat tím, jaké softwarové vybavení je pro správné fungování mateřské školy vhodné právě z těchto tří úhlů pohledu.

3.2.1 Komerční aplikace na platformě PC 3.2.1.1

Administrativní řízení instituce

Navzdory všeobecnému boomu mobilních zařízení existuje oblast, kde se tyto technologie prosazují jen velmi obtížně a kde to bez klasických stolních počítačů jde jen velmi obtížně. Jde o kanceláře, vedení školy a obecně vybavení administrativních pracovníků školy. I když i zde dochází poslední dobou k posunu, nejde o příklon k větší mobilitě, nýbrž spíše do oblasti webových aplikací (i když by se dalo úspěšně namítat, že právě webové služby a využívání nejrůznějších cloudových řešení s mobilitou úzce souvisí). Obecně se dá říci, že tato část informačního systému školy je úzce specializovaná a jde o malou skupinu úkonů: •

tvorba a distribuce dokumentace (jak provozní, tak propagační)

•

komunikace s okolním světem (správními orgány, nadřízenými složkami státní správy, zřizovatelem, rodiči…) 31

•

účetní operace a specializovaný management (školní jídelna, školní družina, školní matrika…)

Z hlediska softwarového vybavení pak v první oblasti jednoznačně dominuje kancelářský balík Microsoft Office, pro emailovou komunikaci bývá hojně využíván MS Outlook (součást uvedeného balíku), nabídka účetních programů je přeci jen o něco pestřejší, aktuálně patří mezi nejrozšířenější software od firmy Asseco Solutions (účetnictví Helios Fenix, evidence majetku apod.), elektronické výkaznictví JASU, VEMA – účetní software atd. Specializované oblasti jsou pak doménou několika úzce zaměřeným produktům např. systém VIS – hojně využívané ve stravovacích zařízeních.

3.2.1.2

Komerční aplikace ve výuce

Nabídka komerčních softwarových aplikací je dnes mimo jiné ovlivněna nástupem mobilních dotykových zařízení na platformě Windows. Mnozí výrobci tak začínají portovat svoje aplikace z mobilního prostředí i na platformy PC. V klasických výukových aplikacích dominuje na našem trhu několik hráčů – historicky velmi úspěšný TERASOFT (v současné době poněkud na ústupu) a firma SILCOM, která má velmi agresivní marketingovou politiku. Troufám si odhadovat, že tak, jak se prostředí klasických počítačů na architektuře PC pomalu přibližuje dotykovému světu androidu a IOS, budou stále více upozaďovány klasické aplikace a naopak propagovány jednotlivé obchody „GooglePlay, Windows Store, AppStore“, aby se nakonec vše sjednotilo přes moderní webové rozhraní, kdy aplikace (a nakonec celé systémy) budou online.

3.2.2 Open-source a bezplatné aplikace na platformě PC Jednou z velmi zajímavých cest, jak ušetřit finance při nákupu softwarového vybavení je využití volně šiřitelných programů licencovaných jako open-source. Jde o „...počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem. Otevřenost zde znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální dostupnost – licenci software, která 32

umožňuje, při dodržení jistých podmínek (ku příkladu GNU licence), uživatelům zdrojový kód využívat, například prohlížet a upravovat (na rozdíl od proprietárního software)“4. Jde tedy o aplikace, které je většinou možno bezplatně využívat bez větších omezení (na rozdíl od zkušebních verzí komerčního softwaru). Původ těchto aplikací bývá různý. Otevřené projekty mohou být tvořeny jak skupinou nadšených vývojářů, tak velkými společnostmi či nadacemi, které touto formou testují své produkty. Mohlo by se zdát, že v dnešním komerčním světě bude těchto aplikací poskrovnu, případně že jejich kvalita nebude příliš valná. Překvapivě je však opak pravdou. V paletě volně šiřitelných programů nalezneme nejen velmi kvalitní kancelářské a grafické aplikace, ale i celá hotová řešení v podobě nejrůznějších operačních systémů. Pro zajímavost lze uvést, že i dnes velmi populární a rozšířený operační systém Android, vznikl na bázi otevřené linuxové platformy. Ostatně prostředí Linuxu slouží jako jakési "podhoubí", ve kterém se zrodila celá řada dnes populárních aplikací. Nasazení open-source aplikací s sebou pochopitelně nese celou řadu rizik a kompromisů. Jedním z jejich největších nedostatků často bývá stabilita aplikací (respektive nutnost pečlivě volit jen prověřená a stabilní řešení). Nelze očekávat, že komunita nadšenců bude při ladění chyb a nedostatků stejně efektivní a pohotová, jako štědře honorovaní zaměstnanci nadnárodních společností. V licenčních podmínkách volně šiřitelného softwaru bývá zpravidla uvedeno, že využití je zcela bez záruk na vlastní riziko uživatele. Tím však nechci vzbuzovat dojem, že využívání tohoto softwaru spadá do sféry adrenalinových sportů. V drtivé většině případů tomu tak není. Jen se zkrátka jedná o software bez záruky, což by však neměl být důvod k jeho ignorování. Stejně jako v oblasti komerčního softwaru, i zde nalezneme řadu velmi zdařilých produktů. Jako příklad může sloužit volně šiřitelný kancelářský balík LibreOffice (či jeho varianta OpenOffice). Ten se sice zcela nevyrovná komerčnímu produktu od 4

Otevřený software. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-12-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5%99en %C3%BD_software

33

Microsoftu, nicméně v řadě oblastí mu dokáže úspěšně alternovat. Vše je otázkou priorit a účelu. Pakliže škola potřebuje psát dokumenty či tvořit jednoduché prezentace, je LibreOffice velmi vhodnou alternativou, která může vést ke značné úspoře financí. Ze svého okolí znám několik základních i mateřských škol, které jej využívají nejen v počítačových učebnách, ale i v kancelářích. Úspora se ve středně velké škole pohybuje v řádech jednotek či desítek tisíc. Bohužel nezbývá než postesknout si, že státní správa existenci tohoto kancelářského balíku víceméně ignoruje, a tak vedení školy, které jej využívá pro zveřejňování dokumentů, nemá vždy jednoduchou pozici. Samostatnou kapitolou jsou pak volně šiřitelné operační systémy. Je sice pravda, že v dnešní době je Microsoft Windows (jakožto dominantní operační systém) mnohem dostupnější než v dobách dřívějších, i tak stojí za povšimnutí celá řada velmi propracovaných a poměrně uživatelsky přívětivých operačních systémů na bázi Linuxu. Osobně si však myslím, že k masivnímu rozšíření tohoto operačního systému do školního prostředí nedojde. Mnohem pravděpodobnější je agresivní nástup již zmiňovaného Androidu, případně konkurenčního prostředí firmy Apple, což bude souviset s nástupem dotykových mobilních zařízení. Tam bohužel platformě Linux (a troufám si říct, že i Microsoftu) „ujel vlak“. Pokud se budu držet základního rozdělení softwaru na aplikace vhodné pro přípravu učitele a vlastní výuková prostředí, nabízí open-source mnohem více zejména v první oblasti. Za zmínku stojí velmi kvalitní vektorový grafický editor InkScape, případně i bitmapový Gimp. V oblasti komunikace bych pak ráda vyzvedla velmi zdařilý poštovní klient Mozilla Thunderbird, následovaný rozšířeným prohlížečem Mozilla Firefox. Soupis volně šiřitelných aplikací, které stojí za povšimnutí, uvádím v samostatné podkapitole. Za zmínku také stojí výborné vývojové prostředí pro tvorbu interaktivních prezentací Open Sankoré, kterému se podrobně věnuji v praktické části této práce. Na závěr bych ráda dodala svým slovům o využitelnosti open-source aplikací vážnost prohlášením, že ve všech zmíněných programech aktivně pracuji (čehož 34

důkazem je i tato závěrečná práce, vznikající v prostředí operačního systému Ubuntu Linux v aplikaci LibreOffice). Následující výčet si ani zdaleka neklade za cíl poskytnout úplný výčet softwarových nástrojů. Spíše slouží jako přehled nejrozšířenějších aplikací (měřítkem je moje vlastní zkušenost a zkušenosti z nejbližšího okolí).

Aplikace vhodné pro přípravu učitele LibreOffice(resp kancelářský balík (textový editor Write, tabulkový procesor Calc, . OpenOffice)

prezentační nástroj Impress, grafický nástroj Draw)

AudaCity

nástroj pro úpravu digitálního audia

WinFF

převodník video formátů

Gimp

grafický rastrový editor

InkScape

grafický vektorový editor

Mozilla Firefox

webový prohlížeč

Mozilla

správce

Thunderbird

kalendářem

Open Sankoré

tvorba interaktivních prezentací

emailové

komunikace

s

integrovaným

plánovacím

Aplikace vhodné pro práci s dětmi Gcompris

sada výukových aplikací pro děti od dvou do deseti let

TuxPaint

jednoduché kreslení pro děti

Scratch

jednoduché programování (spíše pro nižší ročníky základní školy)

Open Sankoré

resp. prezentace v něm vytvořené

3.2.3 Softwarové vybavení mobilních zařízení Je prakticky nemožné sestavit zde soupis „mobilních“ aplikací vhodných pro prostřední mateřské školy. Nejde to jednak kvůli jejich nepřebernému počtu a variací, ale zejména kvůli jejich překotnému vývoji. I kdyby tedy vznikl seznam všeho, co je pro děti předškolního věku využitelné, byl by obratem zastaralý. Úplně však rezignovat nechci. Proto je následující výčet jakýsi inspirativní podklad, či návod „kde začít“. 35

Pokud by uživatel vyžadoval podrobnější výčet, nabízí se celá řada tematicky zaměřených webových stránek a samozřejmě úvodní obrazovky jednotlivých obchodů s aplikacemi. Informace pro tvorbu následujícího přehledu jsem čerpala z těchto webů: •

http://forum.mobilmania.cz

•

http://svetaplikaci.tyden.cz/

•

Windows Store, App Store, Google Play Spustitelné na platformě:

Aplikace

Popis

Window Android iOS s

Toddler Tapping Pro nejmenší – obrázky zvířat ✓ Zoo, Farm Animal vydají po doteku zvuk. Sound, Farm Aplikace pro nejmenší Animals, Zvířecí zvuky

✓

Kids Song Machine Anglicky písničky

dětské

✓

kreslení

✓

zpívané

Toddler Lock

Jednoduché doprovázené zvuky

Baby Toy

Hudební nástroje vydají po ✓ doteku zvuk

✓

Baby Explorer

Věková skupina 3 – 7 let, aplikace obsahuje 17 her pro

✓

Hry pro děti HD

Aplikace od českých tvůrců – obsahuje hry typu pexeso, sestřelování letících balónků, puzzle a hledání obrázků v časovém limitu

✓

Funny Screen Funny Babel

Touch 8 jednoduchých nejmenší

her

✓

✓

pro

✓

Výuka cizích slovíček

✓

Tituly z portálu Více, než 900 titulů pro děti Galaxy Apps Sýrový svět

Jednoduchá logická hra

✓

✓

✓

Eggies

Virtuální zvířátko

✓

✓

✓

Comenia Script - Procvičování jemné motoriky,

✓ 36

Psaní s motýlem

prvopočáteční nácvik psaní

Vláček

Jednoduchá hra

✓ ✓

Kids Picture Match Spojování jednoduchých obrázků a jejich stínů (rozvoj motoriky) Dopravní výchova Jednoduchá dopravní výchova FREE pro děti

✓

Dopravní značky v Procvičování ČR značení

✓

dopravního

Abeceda pro děti

Hra na nácvik abecedy

✓

mluvídek

Hra podporuje rozvoj slovní zásoby, a rozvíjí jejich logické myšlení.

✓

BallStrike

Elegantní hra ovládaná gesty ✓ prostednictvím webové kamery

✓

Výukové kartičky

Výukové tematicky zaměřené ✓ kartičky

✓

✓

3.2.4 Online aplikace Na závěr svého pojednání bych ráda uvedla několik zajímavých webových odkazů, na kterých se dá čerpat inspirace. Úvod k této kapitole by mohl do značné míry kopírovat úvod kapitoly o mobilních aplikacích. I zde platí, že situace se překotně mění a co platí dnes, zítra nemusí. Nakonec – nejjednodušší cesta je využít vyhledávač a chvíli pátrat. Z uvedených webů bych zde chtěla zdůraznit zejména velmi zdařilý projekt České televize – Déčko. Množství kvalitních aplikací je totiž naprosto úžasné. •

www.predskolaci.cz

-

(asi

nejznámější

portál

s

pracovními

listy,

omalovánkami a dalšími nápady pro předškoláky) •

http://www.rexo.cz/hry/ - web pro děti

•

http://www.kamaradske-hry.cz/hry-na-pocitaci

•

http://www.toytheater.com - spousta herních možností v angličtině

37

• •

http://www.toytheater.com/piano-puppet.php – využitelné při práci s hudbou http://www.toytheater.com/labyrinth.php -

děti musí přemýšlet na jakou

stranu otočit, aby kulička vypadla ven... •

http://www.brumik.cz – i na komerčním webu progafující výrobek můžeme narazit na zajímacé aplikace (navíc vhodné téma pro mediální výchovu)

•

http://decko.ceskatelevize.cz/ - provází známé postavičky z televizní obrazovky; úkoly z různých oblastí.

•

http://www.vesela-chaloupka.cz - DUMy z dílny nadšené a kreativní paní učitelky i pro předškoláky

•

http://alik.idnes.cz/herna.asp

•

http://www.detsky-web.cz

•

http://medakubik.cz/

•

http://www.rozhlas.cz/webik/portal/

38

4 Praktická část – přípravy 4.1 Cíle praktické části V praktické části jsem se pokusila vytvořit konkrétně tematicky zaměřené interaktivní přípravy. Kromě výchovně – vzdělávacích cílů jsem pak také pozorovala, jak se děti během práce chovají, zda je pro ně technologie, kterou mají v prostředí své třídy instalovanou řadu měsíců „nová“, či zda s ní pravidelně pracují. Při tvorbě příprav jsem se snažila nefixovat na konkrétní komerční platformy, proto jsem využívala k jejich tvorbě open-source nástroj Open-Sankoré5. Všechny využité podpůrné obrazové materiály pak obrazové byly zveřejněny pod licencemi umožňujícími jejich další šíření a využití (Creative Commons, Public Domain). Fotodokumentace, která byla na místě provedena, byla vždy řádně projednána s pedagogy mateřských škol, přičemž možnost publikování fotografií je ošetřena písemným souhlasem rodičů.

4.2 Ukázkové přípravy Všechny přípravy byly koncipované jako interaktivní prezentace, přičemž některé byly určeny pro ovládání pedagogem (za verbální spolupráce dětí), jiné byly určeny k přímé manipulaci s objekty rukou dětí. Kromě samotného vzdělávacího cíle jsem se zaměřovala na pozorování efektivity a plynulosti vlastního vzdělávacího procesu. V následujících kapitolách je uvedena stručná

4.2.1 Roční období První cíl – co chceme děti naučit: Cílem bylo naučit děti rozlišovat jednotlivá roční období. Za pomoci obrázků charakteristických pro danou část roku děti přiřazovaly předměty (oblečení, pomůcky, potraviny) typické pro jednotlivá období. Textové 5

Staženo ze stránek http://open-sankore.org/

39

popisy ročních dob byly znázorněny charakteristickou barvou - zelenou, žlutou, červenou, modrou. Druhý cíl - s jakou hodnotou se setkávají: S hodnotou zdravého životního prostředí, s tím, co všechno nám příroda poskytuje. Třetí cíl - jaký mají prostor pro samostatnost: Mohou vyjádřit své zážitky, které prožily v přírodě.

4.2.1.1 •

Popis jednotlivých snímků

První snímek - necháme děti, aby přiřazovali typické počasí k jednotlivým ročním obdobím (jaro – déšť, léto – bouřka, podzim - vítr, zima – sníh). Přiřadíme i barevné nadpisy ročních období.

•

Druhý snímek - přiřazujeme předměty k názvům ročních období, vysvětlujeme si s dětmi proč to tak je.

40

•

Třetí snímek - bavíme se s dětmi o oblékání.

•

Čtvrtý snímek - hádáme, o které roční období na obrázku se jedná. Obrázek je zakryt clonou s malým náhledem (aplikace „baterka“).

41

4.2.2 Předmatematické pojmy První cíl – co chceme děti naučit: Cílem je naučit děti porozumět a užívat pojmy NAD, POD, VEDLE, PŘED, ZA. Druhý cíl - s jakou hodnotou se setkávají: S hodnotou pracovitosti, neboť tropické ovoce, aby jej mohly jíst, musí někdo vypěstovat, otrhat a přepravit k nám do obchodu. Zabrousíme i do multikulturního prostředí. Třetí cíl - jaký mají prostor pro samostatnost: Kolik prostoru budou mít záleží na učiteli jak hodinu povede. Samostatnost budou mít děti dále při samostatné práci u posledního snímku.

4.2.2.1 Popis jednotlivých snímků •

Začneme dětem vyprávět příběh o tom, jak v jedné daleké zemi kde téměř každý den v roce svítí a pálí slunce, žil malý chlapec, který se rád staral o svého koně, společně s kamarády hrál fotbal a rodičům pomáhal při sběru tropického ovoce. S dětmi se zastavíme nad názvem tropické ovoce, zjistíme, které znají, které už ochutnaly. Ukážeme si některé druhy - skutečné, které se u nás dají koupit, nebo na obrázcích. Ochutnáme je. Zobrazíme první snímek. Společně s dětmi ukazujeme kde se co nachází.

42

•

Zvládly byste dát věci na správné místo? Zobrazíme druhý snímek. "Domek našeho chlapce, stál v jedné malé vesnici. Vedle domku rostl strom, na který rád lezl. Dnes slunce nesálalo tak hodně, protože vykukovalo nad domem schované za mrakem. Pod stromem se pásla slepice. Před domem vyhlížel pes svého pána."

•

Tatínek našeho chlapce chodil sbírat banány. (snímek tři) "Děti, dokázaly byste popsat obrázek?" Vedeme děti k tomu, aby používaly předložky nad, pod, vedle, za, před. Můžeme nechat děti, aby na obrázku něco změnily a opět popsaly. Můžeme si zahrát hru na postřeh - jedno dítě pošleme za dveře, na snímku něco změníme, dítě má najít rozdíl. Na posledním (třetím) snímku necháme dětem prostor, aby řadily různé obrázky podle sebe a popisovaly.

43

4.2.3 Mediální výchova - co je a co není možné První cíl – co chceme děti naučit: Rozlišovat mezi realitou a fikcí, prostřednictvím grafické prezentace tvořené zdařilými fotomontážemi demonstrovat. Že nelze věřit každé informaci, byť se tváří věrohodně. Druhý cíl - s jakou hodnotou se setkávají: S (ne)důvěrou v tištěné a grafické propagační materiály, upevňují si vlastní postoje vybudované na základě získaných zkušeností. Třetí cíl - jaký mají prostor pro samostatnost: Samostatně se vyjadřují ke každému snímku, debatují nad způsobem jeho vzniku (optický klam, fotomontáž…)

4.2.3.1 •

Popis jednotlivých snímků

První snímek – pohádkové a skutečné postavy – děti přeskupují obrázky do připravených polí tak, aby v horní řadě zůstaly jen pohádkové (fiktivní) postavy, v druhé řadě jsou pak reálné subjekty. Při správném sestavení se pole zbarví do zelena.

44

•

Druhý snímek – Je tvořen upravenými fotografiemi, na kterých jsou zachyceny iluzorní výjevy a situace. Děti mají poznat, co je a není skutečné a debatujeme nad tím, jak a proč asi snímek vznikl.

45

5 Závěr V průběhu práce na této závěrečné práci jsem se setkala s rozmanitými tématy, z nichž některá se do jejího formátu ani nevešla. Samo zpracování zvoleného tématu bylo pro mne velmi přínosné. Nejvíce si cením konzultací s profesionály z oboru a s vedením mateřské školy. Předmětem rozsáhlé debaty byl administrativní systém školy a zátěž, která je na vedení instituce ze strany zřizovatele a státní správy kladena. Protože se sama snažím aktivně pracovat s výpočetní a informační technikou a implementovat ji všude tam, kde je to výhodné, je mi zvolené téma velmi blízké. O to trpčí je zjištění, že informační gramotnost a zejména povědomí o možnostech, které moderní technologie v mateřské škole nabízí, je na velmi nízké úrovni. Jak jsem si mohla ověřit v praktické části, sama přítomnost moderního zařízení ve třídě ještě neznamená, že je smysluplně využíváno. Dobře to bylo patrné na dětech,

které

několik

prvních

minut

věnovaly

veškerou

pozornost

na „rozsvícenou“ obrazovku a její interaktivní možnosti, teprve později se začaly soustředit na vlastní vzdělávací obsah. Jsem toho názoru, že pokud by s technikou pravidelně pracovalo, braly by jí jako samozřejmost a pozornost by se zbytečně nestáčela nežádoucím směrem. Vnímám to jako jakousi osobní výzvu propagovat technologie všude tam, kde mohou pomáhat a kde jsou výborným doplňkem ostatních (leckdy velmi profesionálně vedených) vzdělávacích postupů.

46

6 Seznam použité literatury a zdrojů KROPÁČKOVÁ, Jana (ed.) a Jana UHLÍŘOVÁ (ed.). Dítě předškolního věku dříve a dnes: Dítě předškolního věku dnes a dříve. V Praze: UK PedF, 2008, 134 s. ISBN 978-80-7290-377-1. LAŽOVÁ, Ladislava. Mateřská škola komunikuje s rodiči: výměna informací, řešení problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 130 s. ISBN 978-80-262-0378-0. SLAVÍK, Jan a Jaroslav NOVÁK. Počítač jako pomocník učitele: efektivní práce s informacemi ve škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 119 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-149-5. ZIKL, Pavel. Využití ICT u dětí se speciálními potřebami. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 127 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-3852-9. Http://www.ucitelskenoviny.cz [online]. 2003 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: http://www.ucitelskenoviny.cz/? archiv&clanek=4979&PHPSESSID=0f25f5ca140cecb2f5e2a53fa17d088d) RVP: ICT v předškolním edukačním procesu. Rvp.cz [online]. 2012 [cit. 2015-0915]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/p/13861/ICT-V-PREDSKOLNIMEDUKACNIM-PROCESU.html/

Zdroje fotografií, klipartů a obrazových materiálů Pixabay [online]. [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: https://pixabay.com/ Open clipart library [online]. [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://open-clip-artlibrary.en.softonic.com/

47

7 Příloha – fotodokumentace

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na mediální výchovu

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na mediální výchovu

48

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na mediální výchovu

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na předmatematické pojmy

49

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na předmatematické pojmy

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na předmatematické pojmy

50

MŠ Ejpovice – interaktivní prezentace zaměřená na poznávání ročních období

MŠ Školní ul. Rokycany, práce s MagicBoxem

51

MŠ Školní ul. Rokycany, práce s MagicBoxem

MŠ Školní ul. Rokycany, práce s MagicBoxem

52