Příloha Lidových novin / Samostatně neprodejné / Vychází měsíčně / 15. 4. 2015 / číslo IV
stylový magazín Lidových novin
Byznys a umění
fejeton
Jak se stát Čechem ... ať žijete kdekoliv Text: Martin Váša, redaktor měsíčníku InStyle Ilustrace: Lukáš Urbánek
P
o přečtení knihy Jak se stát Pařížankou… ať žijete kdekoli jsem se musel (stejně jako u jakéhokoliv jiného hodnotného filozofického díla) zamyslet. Všichni opěvují elegantní pařížskou ženu, ale co Pražandy? A Pražáci? A vlastně co Češi vůbec? Vydali bychom na knihu? A prodávala by se? A překládala? V návaznosti na své úvahy jsem se rozhodl započít průzkum a na jeho základech stojící reprezentativní výzkum, do něhož jsou zapojeni cizinci i echt Češi, a přijít tak na pravou esenci češství. Ptal jsem se a sledoval, co takový Čech jako poleno dělá... – Mluví o penězích a mluví v penězích. Přestože jste se právě poznali, bez skrupulí se vás zeptá na výši platu, nájmu, nabídne vám „jednu fakt dobrou finanční poradkyni“ (shodou okolností svou sestru) a na lichotku směrovanou jeho botám odpoví: „Dík! Stály devět kil, jako chápeš to?“ – Je tak pohodlný, až je flexibilní. Na věci, které mu vadí, si časem zvykne, případně si najde důvod, proč mu vlastně až tolik nevadí. – Dělá si svačiny. Kamkoliv. Chleba s řízkem si zaslouží i dvacetiminutová cesta vlakem. – Nadává, že má popelnice na tříděný odpad moc daleko od domu, v důsledku čehož nemůže odpad třídit. Když mu je jako zázrakem přistaví prakticky před domovní dveře, netřídí dál, „protože to ty popeláři podle mě pak stejně hoděj všechno na jednu hromadu, tak to máš fuk“. – V letadle tleská pilotovi za to, že se mu podařilo přistát. – Je hospodárný a je na to patřičně hrdý. Vymývá a pro strýčka Příhodu skladuje sklenice od hořčice. Papír vyhazuje až
(90)
poté, co popsal obě jeho strany. Starým botám řeže paty, čímž dává vzniknout značně avantgardním pantoflím na zahradu. Také však topí naplno a větrá zároveň. – Všechno úplně bytostně nenávidí. – O věcech, které se mu staly jen jednou, s libostí tvrdí, že se mu stávají vždycky. Protože když byl v té kavárně pouze jednou a obsluha zrovna „stála za vyližp*del“, tak to vlastně i vždycky bylo. – Je sprostý, i když to vůbec není nutné. – Při nastupování do dopravního prostředku předbíhá, cpe se a rve, přestože má místenku. – V zoo krmí jen zvířata, která je zakázáno krmit. – Na dovolené mluví na cizince česky: „Takže ty mi chceš jako říct, že... Hele, táto, von nám to neřekne, kam máme jako jít na večeři...“ Když zjistí, že cizinec nerozumí, zkusí to znovu, zřetelněji: „Na. Ve. Če. Ři.“ – A u bazénu a taky všude jinde v hotelovém resortu nenápadně „krade“ jídlo na pokoj, kde se jím s nekonečným zadostiučiněním tajně láduje, přestože má all inclusive, a skrývat se tak vůbec nemusí. – Jeho nejmilejším národním sportem je závist. – V restauraci si nekupuje pití. Napije se přece až doma. – Neplatí si zálohy na daně ani zdravotní a sociální pojištění. A pak se diví. – Miluje chlebíčky. Miluje je, i když by měl držet bezlepkovou dietu, i když je vegetarián, nebo dokonce vegan. Miluje je, i když říká, že ne. Kupuje si aspoň tři a všechny si nechává zabalit zvlášť – nedejbože aby se o sebe opatlaly. – U pravidel nepřemýšlí, jak je dodržet, ale jak je obejít. Nebo změnit. A pak je stejně obejít.
– Náboženství je pro něj cizí slovo a zůstává vůči němu laxní. Zmůže se leda na: „Já prostě jenom nevim, proč musej mít furt něco extra!“ V boha ostatně sám nevěří. Když jde do tuhého, pomodlí se. – Na oběd mu půlhodinka bohatě stačí. Plus čas strávený cestou, výběrem jídla, objednávkou, čekáním během přípravy a následnou cestou zpátky do práce. – Není nic, co by nespravil s trochou lepicí pásky. Partnerské problémy nevyjímaje. – Když má charakterizovat češství, nenapadne ho nic pozitivního. Jeho sklenice totiž není nikdy z poloviny plná. Ona není ani z poloviny prázdná. Je prostě prázdná.
EDITORIAL
4/2015 Foto: David Turecký Styling: Petr Jansa Make-up a vlasy: Iveta Duong Modelka: Barbora Říhová (Unique One) Supervize: Petr Puch Poděkování: Lapidárium NM Modelka má na sobě top a kalhoty Fendi Resort, info o ceně v butiku, kabelku 3Baguette, 49 750 Kč, sluneční brýle Thierry Lasry, 12 490 Kč, boty, 20 950 Kč, vše Fendi. Esprit Lidových novin vychází: 6. května (Architektura) 3. června (Pánský speciál) 17. června (Film) 1. července (Léto) 2. září (Móda) 16. září (Esprit na míru) 7. října (Design) 4. listopadu (Hodinky & Šperky) 18. listopadu (Menu) 2. prosince (Doplňky)
Milé čtenářky, milí čtenáři, v půlce dubna vychází pravidelně Esprit věnovaný byznysu a – tentokrát sběratelství. V hlavním tématu čísla se Olga Myslivečková zaměřila na současnou fotografii – fotky jsou totiž věc, která nás baví. Olga zmapovala nejen trh s uměleckými fotografiemi, ale představuje vám i tři pozoruhodné kolekce. Sbírka fotografie PPF Art, o které zasvěceně hovoří její kurátor Pavel Lagner, je jistě – i díky různým výstavám – tou nejznámější, avšak ne jedinou. Do tajemství své kolekce vás uvede developer Luděk Sekyra, jenž je majitelem fotografií Henriho Cartier-Bressona, ale i snímků od legend Helmuta Newtona nebo Irvinga Penna. Trojici uzavírá violoncellista Jindřich Ptáček, jenž se zaměřuje na fotky současných českých tvůrců, jako je Josef Hledík nebo Jaroslav Novotný. Olga připravila i úvodní rozhovor se známým sběratelem Michaelem Třeštíkem. „Opravdové zaujetí a tolerance rodiny,“ odpovídá pan Třeštík, mimochodem manžel dokumentaristky Heleny Třeštíkové, na otázku, co je pro sběratelství nejdůležitější, a vyjmenovává vlastnosti, které musí každý sběratel mít: urputnost, systematičnost, trocha bláznovství a radost z vědomí, že něco vlastní. A je vcelku jedno, zda zrovna buduje sbírku fotografií Josefa Sudka, kubistické keramiky, brýlí či haute-couture. Umělecky jsme pojali i naši módní story, kterou v New Yorku připravila Eliška Kyselková. Nazvali jsme ji United Painters of America a je inspirována díly čtyř amerických malířů – Jeana-Michela Basquiata,
(8) Cesta do hlubin sběratelovy duše (18) Fotografie jako vášeň Sběratel, architekt a spisovatel Michael Představujeme vám tři unikátní sbírky Třeštík v rozhovoru Olgy Myslivečkové české i světové fotografie
Marka Rothka, Wayneho Thiebauda a Jacksona Pollocka. Vždyť móda se uměním nejen inspiruje, ale mnohdy je uměním, za které ženy neváhají zaplatit podobné částky jako za díla věhlasných umělců. A své róby mají uloženy v podobných trezorech jako jiní obrazy, grafické listy nebo fotografie. V Espritu vás ale provedeme i dalšími příběhy – Kateřina Modrá v druhém rozhovoru poutavě vypráví, jaké to je, pracovat pro módní značku F&F v Londýně, a jak dokázala skloubit náročnou profesi šéfky externí komunikace s péčí o malou dcerku. Neméně fascinující je příběh Jakuba Kopčáka, jenž během několika let vybudoval veleúspěšnou niche parfumerii Ingredients, nebo italské značky Luxottica, která vyrábí 80 % všech brýlových obrub na světě. Nechybějí ani naše pravidelné rubriky či pozvání do pražského Lapidária, kde jsme pro vás vyfotili naši titulní stranu. Přeji Vám krásné čtení
Eva Hlinovská vedoucí Espritu LN, který získal ocenění
(46) United Painters of America Eliška Kyselková se ve své módní story nechala inspirovat americkými umělci
(70) Válka barev Doplňky jsou podstatnou součástí každého – nejen byznys – outfitu
Esprit. Stylový magazín Lidových novin. Vychází měsíčně. Šéfredaktor: István Léko Ředitel redakce: Veselin Vačkov Vedoucí magazínu: Eva Hlinovská Art director: Petr Puch Editor a redaktor: Petr Jansa Jazyková redaktorka: Iva Pospíšilová Produkce: Dagmar Holá Grafik: Zdeněk Hnát Spolupracovníci: Martina Babišová, Pavel Hejný, Petr Jandera, Petr Karšulín, Hana Knížová, Eliška Kyselková, Tibor Michaels, Olga Myslivečková, Petra Pospěchová, David Turecký, Lukáš Urbánek, Martin Váša Inzerce: Michaela Hromádková – 602 853 496, Marie Bočková – 724 763 328, Ivana Weissová – 734 517 331, Zora Kollárová – 734 601 517 Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 Internet: www.esprit.lidovky.cz E-mail:
[email protected] Telefony: 225 067 111, předplatné 225 555 533 Tiskne: Svoboda Press, s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
(3)
rOzhOvOr
Cesta do hlubin sběratelovy duše „Se sběratelstvím se dá skončit jedině v okamžiku, kdy se na monitoru přístroje, sledujícího činnost srdce, objeví rovná čára,“ říká s nadsázkou Michael Třeštík, architekt, prozaik a publicista. „Sběratelsky mě zajímá umění až od počátku dvacátého století, devatenácté století s mařákovskými krajinkami mě nudí,“ říká. Text: Olga Myslivečková Foto: David Turecký
(8)
(9)
Šéfkuchař ve volném výběhu
na doporučení
(64)
N
a rohu pražských ulic Kozí a U Milosrdných bývala do léta 2013 pivnice s tradicí táhnoucí se od dvacátých let, jméno nesla po druhé z ulic. Byla to taková roztomilá zaplivaná čtyřka, oáza českého hospodství a štamgaství v turistické zóně. Stěží si lze představit větší kontrast, než jaký k původnímu podniku vytvořil jeho nástupce, jenž na místě otevřel před necelým půlrokem. The Field, jak se nový restaurant jmenuje, se od začátku netají ambicí hrát v Praze nejvyšší kulinární ligu. Prostor je nekuřácký, elegantní a minimalistický, na barvy narazíte jen, když vám oči zabloudí ke stropu, kde je podsvícená grafická kompozice Jakuba Matušky, která má hostům připomínat letní pole.
Tvář The Field
Tradiční české ingredience zpracované v puristickém skandinávském stylu tvoří páteř menu nové restaurace The Field. Najdete na něm morek, oháňku, šneky či tuřín. Striktně se však šéfkuchař Radek Kašpárek lokální produkce nedrží, občas na menu pustí i mango či mořskou rybu. Text: Petra Pospěchová Foto: Tomáš Krist
Radek kašpáRek (33) Ostravák rodem i srdcem je skalním fanouškem fotbalového Baníku. Ze severomoravského regionu ho odvedla vojna, kterou strávil z velké části jako velitel kuchařské čety. „V přijímači jsme vařili pro třináct set lidí – a nebyly to žádné blafy. Coby šéf hospodářské čety jsem svoje lidi nechal dělat španělské ptáčky nebo vstávat ve dvě ráno a zadělat na domácí knedlíky.“ Po roce v zeleném dostal nabídku na své první pražské angažmá. V kuchyni Hotelu Savoy nastoupil v roce 2001 coby holka pro všechno. „Byl jsem v Jiříkově vidění úplně ze všeho – od organizace kuchyně přes cukrařinu až po studenou kuchyni.“ Během pěti let se vypracoval na pozici chef de partie. Ze Savoye pak dostal Kašpárek lano do restaurantu Coda, kde dělal zástupce šéfkuchaři Davidu Šaškovi. Odtud odešel do kulinární školy Ola Kala, kde také spoluotevíral restauraci stejného jména. Zatímco Savoy a Coda byly zaměřené spíš na fine dining, Ola Kala od začátku stavěla na neformálnější atmosféře a gastronomické tradici francouzských bister. V roce 2010 začal Kašpárek spolupracovat s TV Barrandov na kuchařském pořadu, jehož název dnes zní Kašpárku, vař. Styl show je spíše lidový a odpovídá charakteru stanice, kde se vysílá. S aktuálním projektem The Field je jeho jméno spojeno od konce loňského roku, kdy restaurace vznikla.
(65)
