rozpočtový hlavol am
parlament
s y n z y b &
parlament & byznys >
Bolavá místa státního rozpočtu > Zákon o státním rozpočtu je veledůležitá norma, je to plán finančního hospodaření státu a základní článek veřejných financí. Jaký je návrh
miliard korun činí navrhovaný deficit státního rozpočtu na příští rok
rozpočtu na příští rok?
A
Není to drahé? Kdo ví... >
Zoufalá nepřehlednost rozpočtové dokumentace ale zdaleka není jediným bolavým místem. Už řadu let upozorňují někteří odborníci na problémy, které snižují kvalitu českého státního rozpočtu a veřejných rozpočtů vůbec, což mimo jiné pochopitelně ovlivňuje celé národní hospodářství. Jenže zatím se toho příliš k lepšímu nezměnilo. Například ve studii projektu think-tank Idea nazvané Jak inteligentně reformovat veřejné finance z letošního května autoři Jan Švejnar, Libor Dušek a Vilém Semerák odhadují, že jenom nekvalitní fiskální instituce, kam patří mimo jiné i příprava a schvalování rozpočtu, navyšují primární rozpočtový deficit o devět miliard korun a popohánějí tempo růstu státního dluhu přibližně o 12 miliard ročně. Což v horizontu deseti let znamená „příspěvek“ k výši dluhu zhruba 117–160 miliard korun. Jedním z nejslabších míst je absence nástrojů k vyhodnocování efektivnosti veřejných výdajů. Dnes prakticky nikdo nedokáže zodpovědně říct, zda peníze
>
Foto čtk
nalýza návrhu českého státního rozpočtu je práce téměř pro sebevraha. Když si dokument z webu vlády stáhnete, zjistíte, že jde o neuvěřitelně nepřehlednou změť různých souborů a příloh, ve které se jen s obtížemi orientuje i erudovaný analytik, natož běžný člověk. Při pohledu do zemí na západ od nás může český občan jen tiše závidět. Příkladem, a v tuto chvíli se zdá, že zcela nedostižným, je Velká Británie (více viz box). Leckdo si možná řekne, že podoba rozpočtu není tak důležitá, jde přece především o obsah. Ano i ne; transparentní přístup je základem všeho a měl by být prvním krokem ve snaze odstranit nedostatky, kterými rozpočtový proces v Česku trpí. A možná vůbec prvním krokem reformy veřejných financí.
135
vybrané na daních a z dalších zdrojů, které pak vláda vydává na nejrůznější veřejné služby, jsou na tyto programy poskytovány v odpovídajícím objemu, kvalitě a za přiměřenou cenu. Jak v roce 2006 napsal ekonom Aleš Krejdl v publikaci Průhledný státní rozpočet, kterou vydala Transparency International, přináší tento fakt nevýhodu zejména pro ministerstvo financí zodpovědné za přípravu státního rozpočtu. Jeho úředníci totiž prakticky nemohou posoudit, které kapitoly rozpočtu by měly být finančně posíleny a které naopak kráceny; v případě úspor jsou proto často jediným řešením plošné škrty. Tento systém je třeba změnit. Každému výdajovému programu by měly být přiřazeny výkony a cíle, jichž má být dosaženo, stanoveny ukazatele pro měření výkonů a výsledků a také pro kontrolu jejich plnění. Pak teprve bude možné odpovědně hodnotit, které programy vedou k vytčeným cílům a které nikoli. A na základě toho mohou být úspěšné programy posíleny a ty neúspěšné naopak omezeny.
Nemožnost posoudit efektivitu veřejných výdajů se ovšem zdaleka netýká pouze státního rozpočtu, ten, přestože mu veřejnost a média věnují největší zájem, totiž pokrývá „pouze“ o něco málo víc než jednu polovinu všech veřejných výdajů. Další obrovské částky stát vydává na hospodaření obcí a krajů, na takzvané mimorozpočtové fondy, fondy sociálního zabezpečení a tak dále.
Porušovaná pravidla >
Několik pokusů o nápravu alespoň některých aspektů už přitom v uplynulých letech proběhlo. Například už na začátku této dekády, kdy ministerstvo financí řídil Pavel Mertlík, začaly být součástí rozpočtové dokumentace takzvané střednědobé výdajové rámce. Díky tomuto nástroji lze vyčíslit náklady určitého rozhodnutí nejen v aktuálním roce, ale i v dalších letech. Výdajové rámce napovídají, kolik peněz bude nutné vybrat v podobě nových daní, popřípadě ušetřit zrušením existujících výdajů, aby výdaj bylo možné financovat i za dva nebo tři roky. Jak ve zmiňo-
Mírný odklad. Vláda na svém posledním jednání návrh rozpočtu na příští rok projednala, ale jednání nedokončila. Podle premiéra je třeba ještě podrobit diskuzi fiskální cíle pro roky 2012 a 2013. Do konce září by ale návrh rozpočtu měl být ve sněmovně
vané publikaci vysvětlil Aleš Krejdl, delší plánovací horizont umožňuje efektivněji plánovat výdaje, řídit mandatorní výdaje a udržovat saldo veřejných rozpočtů v souladu se záměry vlády. Výborně, chtělo by se říci. Jenomže nebyla by to ČR, aby se hned neobjevilo nějaké „ale“. Například při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 2006 vláda protizákonně překročila částku výdajového rámce na tento rok více než o 20 miliard korun. Podle Krejdla je problém především v tom, že rozpočtová pravidla neobsahují sankce za nerespektování závaznosti výdajových rámců, a fungování systému tak závisí pouze na ochotě politiků ctít pravidla. Věnovat se všem problémům rozpočtového procesu v ČR není v rámci tohoto článku možné, nicméně zmiňme ještě alespoň některé. V prvé řadě nechvalně známé poslanecké porcování medvěda, které nejenom že nemůže zaručit efektivitu takto vynaložených výdajů, ale navíc ho lze označit za skryté financování politických stran. Dále je to absence prvků moderního řízení veřejných financí, například
Velká Británie, Kanada, Švédsko či USA vedou veřejné finance na základě podvojného účetnictví. A v neposlední řadě je obrovským nedostatkem současný systém kontroly plnění státního rozpočtu a veřejných rozpočtů obecně (více o tomto tématu v rozhovoru s Janem Pavlem na stranách pět a šest). Při pokusech o nápravu můžeme hledat inspiraci za hranicemi, a jak už bylo zmíněno, i v Česku jsou lidé, kteří mají o těchto věcech slušný přehled.
Škrty v příštím roce >
Na konci srpna odevzdal současný ministr financí vládě návrh státního rozpočtu na příští rok. I při škrtech, jež mají dosáhnout téměř 80 miliard korun, bude vláda hospodařit s obrovským schodkem ve výši 135 miliard korun. Důležité však je, že deficit klesne z loň-
ských 5,3 procenta HDP na 4,6 procenta, nebezpečně rostoucí trend by tedy měl být zastaven. Jak už referovala média, vládě se podařilo teprve podruhé v novodobé české historii snížit své výdaje oproti předchozímu roku. To jsou nepochybně dobré zprávy. Je tu ovšem i několik „ale“. Bývalý ministr financí a nyní hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík tvrdí, že některé makroekonomické předpoklady, z nichž vláda v rozpočtu vychází, jsou nereálné. Jde mimo jiné o očekávaný růst HDP ve výši 2,3 procenta. „Problém je v tom, že vláda v příštím roce zároveň předpokládá růst spotřeby domácností, která by se měla na růstu HDP výrazně podílet, o dvě procenta. Což je vzhledem k očekávaným škrtům v oblasti mezd zcela nereálné,“ říká Pavel Mertlík. Analytici Raiffeisenbank byli ve své červencové prognóze o něco skeptičtější než vláda a předpověděli růst HDP ve výši dvou procent. S tím, že příspěvek spotřeby domácností k růstu měl dosáhnout zhruba 0,8 procenta. Jenže jak se jim daří pronikat do spletité rozpočtové dokumentace stále hlouběji, začíná se měnit i prognóza. Jejich současný
Jak připravit srozumitelný rozpočet
Základem státního rozpočtu Velké Británie, který pochopitelně rovněž obsahuje řadu příloh ve formě docela tlustých knih, je stručný materiál o několika desítkách stran. Čtenáři v něm najdou hlavní priority rozvoje ekonomiky, údaje, kolik bude jejich plnění stát, o kolik víc než dřív a také v čem vůbec ona priorita spočívá (o čemž si český občan může nechat jen zdát). To všechno je doprovázeno srovnáními v přehledných tabulkách, takže je to příjemné a poučné čtení i pro laika. A nemluvě, z našeho pohledu, o opravdových lahůdkách: na webu britského ministerstva financí v současnosti najdete stránku s grafy, které názorně ukazují oblasti a sumy vládních výdajů v letech 2010 až 2011, jednotlivé zdroje a výše příjmů, půjčky veřejného sektoru v reálném vyjádření za posledních deset let, z nichž je zcela zřejmý trend, nebo rozdíly mezi výdaji a příjmy Velké Británie rovněž za uplynulých deset let. Na další podstránce čtenář najde očekávaný dopad plánovaných změn v oblasti daní, které budou implementovány v letech 2012 až 2013, na domácnosti. Britské ministerstvo financí využívá moderních komunikačních kanálů, má svůj profil na Twitteru, svůj kanál na YouTube a tak dále.
pracovní odhad ukazuje, že rozpočtové škrty budou mít na HDP výrazně závažnější dopad, než se původně domnívali. Příspěvek spotřeby k růstu nyní očekávají pouze těsně nad nulou. „Optimismus ministerstva financí nám
připadá nepodložený daty. Naopak vidíme slabost domácí spotřeby, pokračující propad stavebnictví, čekáme výrazný růst míry nezaměstnanosti a také útlum německé a evropské ekonomiky. >>>
Anketa: Návrh rozpočtu očima expertů > I. Co si myslíte o návrhu státního rozpočtu na rok 2011, jaké jsou podle vás jeho hlavní silné a slabé stránky?
David Marek, Patria Finance I. Snižování rozpočtového schodku je vždy nepříjemné, nicméně z dosud známých záměrů se vláda vydala správným směrem. Můj osobní názor je, že fiskální konsolidace by mohla obsahovat další opatření na straně daní, konkrétně v oblasti majetkových daní, DPH a spotřebních daní. Zároveň je potřeba více strukturovat snižování výdajů, plošné škrty lze chápat jako krok provedený v časové tísni vzniku rozpočtu na příští rok. Lze očekávat, že výraznější systémové změny bude
obsahovat rozpočet na rok 2012. Makroekonomické předpoklady rozpočtu jsou dle mého názoru realistické. Samozřejmě nikdy nelze vyloučit riziko, že budoucí vývoj bude horší, zvláště v případě malé otevřené ekonomiky silně závislé na dění ve světě.
Jiří Havel, europoslanec za ČSSD, mluvčí její stínové vlády pro hospodářskou strategii
I. V návrhu státního rozpočtu bych snad vyzvedl, že tam zůstalo alespoň nějaké přilepšení učitelům.
Po obrovském škrtání není nakonec snížení deficitu nijak závratné. Navíc je tu nebezpečí, že snížení deficitu státního rozpočtu může být kompenzováno nárůstem deficitů v jiných oblastech veřejných financí, tedy v krajích, městech a zdravotních pojišťovnách. Zároveň je zřejmé, že škrty přiškrtí ekonomiku, v období krize nelze spoléhat na to, že úbytek poptávky veřejného sektoru bude kompenzován zvýšenou aktivitou sektoru soukromého. Fakticky Nečas s Kalouskem řeší problém, který sami spískali. Oni v minulých letech snížili příjmy veřejných rozpočtů zhruba o 100 miliard korun. A to je těch 100 miliard, které teď chybějí. Bez podstatnějšího zvýšení rozpočtových příjmů je věc neřešitelná.
Navíc zastavením staveb, oprav a rozvoje infrastruktury se finanční deficit pouze nahrazuje skrytým a finální náklady nakonec rostou. Rozpočet nemá rezervy, pokud by došlo k recidivě otevřené krize.
Aleš Michl, Raiffeisenbank
I. Minusem je, že nemáme vizi mít do čtyř let vyrovnaný rozpočet, a pak ta nejistota ohledně ekonomického vývoje. Plusem je snaha některých ministrů a pana premiéra posvítit si na veřejné zakázky a přebujelé provozní výdaje. >>>
>
Šetří i poslanci. Rozpočtový výbor schválil rozpočet sněmovny na příští rok ve výši 1,1 miliardy korun, který je o 102 milionů nižší než letos
Proto budeme naši červencovou prognózu významně revidovat směrem dolů, odhad růstu HDP na rok 2011 směřuje někam k úrovni 1,4–1,5 procenta a negativní dopad rozpočtové politiky na tempo růstu nám vychází nově na 0,8 procenta,“ vysvětluje Mertlík.
Když se chce, jde vše >
Dalším problematickým místem jsou plošné škrty, které vláda chystá. Aleš Michl upozorňuje, že v případě příliš
Úspora ovšem neznamená jednoduše něco škrtnout. Bylo by super, kdyby se zákonodárci zaměřili na zjednodušení a zlepšení stávajících zákonů. To je ta pravá úspora – v tomto případě úspora nákladů pro firmy a lidi. Podstata úspěchu reforem je jednodušší, než si teď myslíme: firmy by měly chrlit nové nápady, co to dá. Ale politici by s nimi měli šetřit, řadu z nich z rozpočtu škrtnout a zaměřit se raději na průhlednost a efektivitu výdajů. Takto lze vyrovnat státní rozpočet, aniž by ekonomika spadla do recese s deflací.
Luděk Niedermayer, Deloitte
I. Zásadním kladným bodem vládního návrhu, respektive fungování této vlády, je snaha o snížení deficitu, a tedy zpomalení růstu státního dluhu.
tvrdých a příliš rychlých škrtů riskujeme recesi s deflací. Pokud budeme naopak škrtat pozdě, anebo vůbec, riskujeme státní bankrot, popřípadě velkou inflaci, anebo obojí. Aby se předešlo zhoubné recesi s deflací, škrty by podle Michla neměly být paušální, ale výběrové. Je pravda, že vláda měla na přípravu státního rozpočtu velmi málo času, přesto platí, že je vždycky možné najít jiné řešení. „Všechno je o vůli,“ myslí si Aleš Michl. „Když se chce, jde všechno. Jen si vzpomeňte, jak rychle a pružně
Myslím, že v situaci České republiky, tedy malé a otevřené ekonomiky, je dobré s tímto neotálet. Dále je dobré i to, že se vláda nevydala cestou zdánlivě jednoduchého růstu daní, ale snaží se snížit výdaje státu. Jsem přesvědčen, že pro budoucí udržitelnost státních financí je klíčové trvale snížit provozní náklady státu. Což vede jednak k požadavku na zvýšení efektivity většiny činností, které stát vykonává, ale zejména vytipování agend, jejichž přínos pro fungování státu je tak nízký, že by měly být utlumeny zcela. Změnit by se měl i počet a fungování institucí, které jsou na státu přímo závislé – příspěvkových a rozpočtových organizací. Zatím bohužel platí, že efektivita státních výdajů je pro stát neznámý pojem. Platí to nejen třeba o tristní situaci u armádních zakázek, ale i u jiných investic a výdajů. Koncept stanovení priorit nejen politickou, ale i ekonomickou logikou je něco, co je třeba urychleně zavést. Stejně tak jako kvalitně sestavovat a řídit rozpočet. Mám za to, že doposud bylo dominantní metodou
třeba politici měnili mateřskou v době, když přemýšleli populisticky, a v době, kdy jim došly peníze.“ Zatímco vláda chce ve snaze stabilizovat veřejné finance, příští rok tvrdě škrtat výdaje, daně hodlá zvyšovat jen mírně. Nabízí se ovšem otázka, jestli by v situaci, kdy světovou ekonomiku včetně Německa čeká v příštím období ochlazení, nebylo pro Česko vhodnější provést méně drastické omezení výdajů a raději o něco více zvýšit daně. Ukazuje na to i výše zmíněná zhoršená prognóza Raiffeisenbank. Vyšší nárůst daňové zátěže by v současné situaci přivítal například Pavel Mertlík, podobný postoj zastává i Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB, který dnes působí ve společnosti Deloitte. „Chápu postoj vlády, že nejprve chce jít do výdajových opatření, neb se obává, že zajištění vyššího přísunu peněz státu by konzervovalo dnešní, velmi nežádoucí stav. Na druhé straně se domnívám, že zvýšení zejména nepřímých daní bude dobrá cesta pro urychlení konsolidace a stejně tak na-
příklad vyšší důraz na majetkové daně by podle mne dával smysl. I v otázce přímého zdanění bych byl více tolerantní než vláda, myslím, že i pro firmy není výměna o něco vyšší daně za stabilní prostředí špatný obchod,“ říká Luděk Niedermayer. Naopak striktně proti je Aleš Michl, který zvyšování daní v současné situaci přirovnává ke snaze rozjet auto se zataženou ruční brzdou. „Naše společnost je cibule. Nahoře a dole jsou výhonky bohatství a chudoby, tělo je střední třída. Jedna strana v předminulém cyklu snížila daně nejvíce lidem s nízkými příjmy, z rozhodnutí té druhé v minulém volebním období nejvíce ušetřili zase ti nejmajetnější. Piplali jsme se s výhonky a zároveň hráli značně nefér vůči střední třídě, která jako celek odvádí na daních nejvíce. Pokud dnes nebo kdykoliv příště poslanci odklepnou k ‚záchraně rozpočtu´ zvýšení daní, a nikoliv výdajové škrty, pak své tažení proti střední třídě završí,“ dodává Aleš Michl. < Martin Zika
indexování kapitol, což s efektivním řízením výdajů státu má jen málo společného.
na 12 procent. Na výdajové straně snižují o deset procent platy veřejných zaměstnanců. Pokud by rozpočet dělala ČSSD, dosáhla by stejného deficitu bez snižování platů, zmrazení mezd ve veřejném sektoru a spolu se zavedením progresivní daně fyzických osob a dalšími úsporami běžných výdajů a investic by stačilo na dosažení stejného fiskálního cíle: vládní deficit pod 4,8 procenta HDP. Vláda by měla dělat vše proto, aby nebyla zničena stále ještě dosti vysoká sociální soudržnost české společnosti. Tato soudržnost je však v současné době pod obrovským tlakem a vládnoucí koalice ji nechápe jako hodnotu samu o sobě a významně s ní hazarduje. Hazard je nejlépe vidět na přístupu k faktu, že daň z příjmu fyzických osob je u nás de facto degresivní pro osoby s příjmem nad šestinásobek průměrného příjmu. Už i část vládní koalice (Věci veřejné) cítí, že je to špatně. Přesto ministr Kalousek vybojoval alespoň roční odklad řešení tohoto problému v naději, že za rok to odloží znovu. <
Jan Mládek, stínový ministr financí ČSSD
I. Na návrhu státního rozpočtu bych ocenil, že vládní deficit v příštím roce je plánován na 4,6 procenta HDP. Je to téměř původní cíl Fischerovy vlády (4,8 procenta), odsouhlasený Evropskou komisí, ke kterému se hlásí i ČSSD. Je to ale bohužel to jediné, co na tom rozpočtu mohu pochválit. Největší problém, který není reflektován médii, je rozdělení břemene úspor mezi různé skupiny společnosti. Nečas s Kalouskem se snaží přenést veškeré břemeno na ty slabší. Proto 100 korun měsíčně daň z hlavy na povodně, proto nová daň ze státního příspěvku na stavební spoření, proto zvýšení nižší sazby DPH z deseti
Jan Pavel: Rozpočtové škrty mohou stimulovat aktivitu podnikatelů >
V důsledku škrtů ve státním
rozpočtu na příští rok se možná budeme „plácat“ okolo jedno- až dvouprocentního růstu delší dobu, ale je to lepší, než kdybychom ztratili důvěru investorů nebo v budoucnu prostor pro fiskální stimuly kvůli vysokému dluhu, říká vysokoškolský pedagog a poradce premiéra Petra Nečase. ekonomiky, což platí i pro Německo, na kterém jsme hodně závislí. Navíc nejsme v situaci Řecka, kdy bychom museli šetřit za každou cenu. Je to tedy správný krok? Vámi zmíněný pohled na přiškrcení ekonomiky přes fiskální restrikci je sice známý a obecně akcentovaný, ale existují i studie Mezinárodního měnového fondu a dalších autorů, které ukazují, že v ekonomikách s určitou výší zadlužení a s určitým deficitem může fiskální restrikce vytvářet i takzvané nekeynesiánské efekty. To znamená, že podnikatelský sektor škrty vnímá pozitivně a představují pro něj stimul k aktivitě. Negativní dopady fiskální restrikce tak nemusejí nastat, respektive jsou „přetlačeny“ zvýšenou aktivitou soukromého sektoru. Zároveň je nutné si uvědomit, že deficity jsou dnes vysoké a do celkového dluhu se načítají velmi rychle.
E15: Co říkáte návrhu státního rozpočtu na příští rok? Z makroekonomického hlediska jde rozpočet správným směrem, protože díky němu dojde k redukci deficitu. A to nejen celkového, ale i strukturálního. Otázkou ale je udržitelnost tohoto trendu. Jde totiž o to, že hlavním nástrojem jsou úspory ministerstev zejména ve mzdách, respektive mírné zvýšení daní. Pokud ale snižování mezd nebude doprovázeno i poklesem počtu zaměstnanců veřejného sektoru, tak oni si dříve nebo později zase nárůst mezd vymíní. Jde tedy o krátkodobé řešení, za nímž musejí přijít reformy. Ty by měly osekat větší položky a umožnit, aby nastavený trend, to znamená pokles deficitu, byl dlouhodobě udržitelný. E15: Diskutuje se o tom, jestli bylo správné zvolit plošné škrty, jež mohou zasáhnout i oblasti, kde to není právě žádoucí. A jestli vláda spíš neměla třeba utlumit nějaký výdajový program, který prostě nepatří mezi její priority. Samozřejmě, z teoretického a dlouhodobého hlediska je lepší provádět selektivní škrty, stanovovat priority výdajových potřeb a tak dále. Když se ale podíváme na historii reforem veřejných financí jak v zahraničí, tak u nás, ukazuje se, že plošné škrty krátkodobě umožňují rychleji stabilizovat situaci. Problémem aplikace selektivních škrtů je, že můžete na dlouho zabřednout do diskuzí, jestli je důležitější vybavovat nemocnice, nebo stavět čističky a tak dále. To znamená, že je lze použít až v delším časovém horizontu. E15: Vláda odhaduje, že plánované škrty zbrzdí ekonomiku zhruba o půl procenta HDP, což je poměrně hodně. Přitom se očekává zpomalení světové
první bych > Jako stanovil hranici
u velkých veřejných projektů, od které by se všechny projekty dávaly k oponentuře nezávislému orgánu
Foto E15 Robert Zlatohlávek
Foto mediafax
parlament & byznys >
E15: Co to znamená? Pokud v budoucnu přijde další krize a výchozí úroveň dluhu bude vysoká, manévrovací prostor pro fiskální expanzi bude velmi omezený. Pokud máte nízkou úroveň zadlužení, například celkový dluh ve výši 20 procent HDP, a ekonomika se dostane do potíží, je možné ji výrazně podpořit deficitním rozpočtem třeba ve výši pěti procent HDP, tedy významným fiskálním stimulem. Ale když budete na 60, nebo dokonce 70 procentech, tak už pro fiskální stimul nemáte prostor. Proto se mi jeví jako lepší varianta současný postup i s tím rizikem, že se kvůli škrtům možná budeme „plácat“ okolo jednoho až dvou procent růstu delší dobu. Je to podle mě lepší než riskovat ztrátu důvěry investorů nebo to, že příště už nebude kam sáhnout. >>>
parlament & byznys >
Na zdanění benefitů stát nic nevydělá
E15: Říkáte „ještě než budeme lidem sahat na peníze“. To se ale přece dít bude, ve formě snižování mezd, sociálních transferů a tak dále. To nepochybně ano, ale na druhé straně hospodářská krize velmi zasáhla podnikatelský sektor, řada lidí tam po dlouhou dobu pobírala podstatně nižší plat než obvykle nebo přišla o práci. Proč by na tom měla být jedna skupina jinak? Je to samozřejmě nepříjemné, chápu ty, kterých se to dotkne. Oni mají dojem, že za to nemůžou, což je samozřejmě pravda, jenže kdo za to vlastně může...? Ale jak už jsem říkal, nesmí
Foto E15 Robert Zlatohlávek
zůstat pouze u snižování mezd, je zároveň třeba snížit stavy a pak mohou na ostatní zbýt peníze. To bude ta systémová reforma. E15: Kde jsou podle vás další rezervy, co byste poradil vládě jako další možné oblasti či nástroje k šetření? Jako první bych stanovil hranici u velkých veřejných projektů, od které by se všechny projekty dávaly k oponentuře nezávislému orgánu. Aby bylo jasné, jestli jsou potřebné, nebo ne. Něco podobného funguje ve Velké Británii. Když se tam chystá rozsáhlý projekt, musí proběhnout odborná diskuze, jestli je skutečně potřeba ho realizovat, a pokud ano, tak jestli v takovém rozsahu. Díky tomu se dá ušetřit spousta peněz. Dál bych se pokusil zjednodušit systém dotačních programů, minimálně proto, aby se zvýšila jejich přehlednost. Dnes jich existuje celá řada a častokrát ani není jasné, co je vlastně jejich výsledkem. Kdybyste se zeptal, kolik peněz vlastně vydáváme třeba na bytovou politiku a jaké dostáváme výstupy, odpověď nedostanete. Zdrojů financování této politiky je spousta a celé je to hodně nepřehledné. A pak samozřejmě mnohokrát zmiňovaný systém zadávání veřejných zakázek. Veřejný sektor na veřejné zakázky dává ročně přes 510 miliard korun, z toho zhruba polovina připadá na stát a druhá polovina na samosprávy. Kdyby se podařilo systém dlouhodobě zefektivnit o deset procent, ušetřily by se na tom významné peníze.
E15: Vy se hodně zabýváte kontrolou veřejných výdajů, která je v mizerném stavu. Mimo jiné jste napsal, že hlavním problémem Česka v této oblasti je neexistence vymahatelnosti výsledků a odpovědnosti. Co by se podle vás mělo v praxi změnit, aby se situace zlepšila? Pokud se podíváme třeba na pokuty udělované Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže za porušení zákona o veřejných zakázkách, zjistíme, že velmi často nejsou dále vymáhány na zodpovědných osobách. Změna přístupu veřejných organizací v této oblasti je klíčová. Je ale nutné zdůraznit, že to úzce souvisí s problémem zákona o státní službě. V České republice dosud nevstoupil v účinnost, a úředníci tím pádem nejsou chráněni proti případnému tlaku nadřízených. Je nutné jim dát určitou jistotu a oni pak budou mít větší možnost se vzepřít špatným příkazům. Vynucovat udělenou pokutu na konkrétní osobě bych navrhoval stanovit jako povinnost. Například v rámci systému finanční kontroly by se sledovalo, jestli příslušný vedoucí orgán o udělené pokutě jednal, jestli pokutu vymáhal a tak dále. U obcí by bylo možné uvažovat o zákonném ustanovení, aby auditor vyjadřující se k účetní závěrce také zkontroloval, jestli všechny vzniklé škody byly správně účtovány a hlavně vymáhány na konkrétních osobách. Také lze diskutovat i o zavedení povinnosti zveřejňovat na internetu dané organizace výsledky všech kontrol s informací, jak na to organizace zareagovala.
Jan Pavel (32)
Působí na katedře veřejných financí Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Inženýrský titul získal v oboru management podnikatelských služeb a veřejné správy na VŠE, doktorát v oboru veřejné finance tamtéž a docenturu v oboru veřejná ekonomie na Masarykově univerzitě. Působil jako analytik trhu práce na ministerstvu financí, v současné době je také poradcem předsedy vlády Petra Nečase.
E15: K tomu je potřeba změna zákonů? Pokud jde o obce, tak ano. Ale na úrovni vlády je to možné uložit podřízeným organizacím vyhláškou. A ještě bych rád doplnil: Velkým problémem je, že kontrolní systém ve veřejném sektoru je zaměřen téměř výhradně na formální aspekty. Například u kontroly veřejných zakázek prakticky absentuje kontrola ekonomické relevance, není hodnoceno, jestli jsou zakázky vůbec potřebné. Také nikdo nepožaduje po zadavatelích vysvětlení, proč je předmět plnění definován právě takto nebo proč je zvoleno určité rozhodovací kritérium. Tohle přitom umožňuje tendry všelijak „ohýbat“. Výsledkem často je, že se do nich přihlásí tu jedna firma, tu dvě. To pak jednoznačně ukazuje, že v dané zakázce je nějaký problém. < Martin Zika
na podpora stravenek, ale zůstala by podpora závodního stravování, by byla znevýhodněna naprostá většina menších společností, které si nemohou závodní jídelnu dovolit. Naopak při zrušení veškeré podpory zaměstnaneckého stravování by byli
Byzny
s fóru
m
zvýhodněni zaměstnanci státní správy proti zaměstnancům v soukromém sektoru (státní správy by se toto opatření netýkalo). Zrušení daňového zvýhodnění stravenek by znamenalo i překážku pro rozvoj podnikání; došlo by k signifikantnímu zvýšení přímé daňové zátěže jak pro podniky, tak pro zaměstnance. Zaměstnanci
Politické kalendárium > 1. září Celkové odhadované výdaje sněmovních stran na kampaně před komunálními a senátními volbami činí zhruba 180 milionů korun. 2. září Předsedkyně SÚJB Dana Drábová se stala českým atomovým diplomatem v Radě guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. 3. září SANEP: Se zrušením horní komory parlamentu by v rámci úsporných opatření a stabilizace veřejných financí souhlasilo 63 procent Čechů. 6. září Ministr školství Josef Dobeš ustoupil od záměru poskytnout nastupujícím učitelům jako náborový příspěvek 180 tisíc korun. Celkem 2,1 miliardy korun rozdělí mezi všechny kvalifikované pedagogy. 7. září Poslanci zvolili ombudsmanem senátního kandidáta Pavla Varvařovského. 8. září Působení české armády v zahraničních misích stálo v loňském roce téměř tři miliardy korun. Největší sumu spolkla mise v Afghánistánu.
s průměrnou mzdou by zaznamenali pokles měsíčního příjmu o čtyři až pět procent. Podle studie GfK by zrušení stravenek vedlo k poklesu obratu restaurací o 7,5 miliardy korun za rok. Až 70 procent zaměstnanců by omezilo návštěvy restaurací. To znepokojuje Asociaci hotelů a restaurací ČR, která se obává poklesu zaměstnanosti v sektoru až o 32 tisíc pracovních míst. Podle výpočtu Institutu oceňování majetku VŠE by pak zrušení daňového zvýhodnění stravenek znamenalo pro stát čistou ztrátu 426 milionů korun. Jednoduše řečeno: rušit systém, který z pohledu státního rozpočtu přináší pozitivní fiskální efekty, který po léta funguje a vybalancovává možnosti velkých a malých firem, se při pohledu na reformní aktivity vládní
koalice, která chce přispět k nastartování ekonomického růstu, nezdá jako krok správným směrem. Jiří Kráčmar, generální ředitel Le Chèque Déjeuner
Byznys fórum
Nová rubrika nabízí prostor zástupcům podnikatelské sféry pro názory k chystaným či uskutečněným krokům zákonodárců a ostatních představitelů státu.
10. září Ústavní soud zrušil snížení soudcovských platů o čtyři procenta. Naznačil také, že odmítne i plánované další snížení platů o pět procent. 11. září Vesnicí roku 2010 České republiky se stala obec Ratměřice na Benešovsku. Vedle prestižního titulu obdrží od MMR i dva miliony korun na svůj další rozvoj.
Narozeniny politiků a byznysmenů
18. září Vlasta Bohdalová (ČSSD)
22. září Jana Suchá (VV)
19. září Dalibor Andree 43 (generální ředitel Tonaku)
25. září Petr Vícha 47 (ČSSD) Ladislav Skopal 52 (ČSSD)
20. září Ladislav Šincl 45 (ČSSD)
27. září Ludmila Müllerová (TOP 09)
Co se chystá
21. září Začíná pátá schůze Poslanecké sněmovny.
100039530
E15: Mluvíme teď vlastně o stanovení poměru mezi fiskálními škrty a zvyšováním daní. Většina zemí na západ od nás zvyšuje daně víc, než má v plánu česká vláda, nebylo by to lepší i pro naši ekonomiku? Domnívám se, že ve veřejném sektoru pořád existuje velký prostor pro relativně bezbolestně proveditelné úspory. Například lépe zadávat veřejné zakázky, upustit od neúčelných projektů a tak dále. Můj názor je takový, že ještě než budeme sahat lidem na peníze, nejdříve jim ukažme, že jsme odstranili neefektivní místa ve veřejném sektoru, zejména v oblasti provozních výdajů. Až nebude co škrtat, teprve potom se bavme, zda zvyšovat daňové zatížení a jak. K tomu bude nezbytné udělat selektivní audity, projít položku po položce na každém ministerstvu, to by mělo přijít po plošných škrtech.
Z
aměstnanecké benefity a změny v pojetí jejich zdanění, které připravuje ministerstvo financí, se opět staly tématem diskuzí. Média přicházejí s informacemi o výši úspor, kterých by stát v případě zdanění benefitů dosáhl, komentátoři se předhánějí v odhadech, jak reálné je jejich skutečné dosažení. Faktem ovšem zůstává, že se podobné úvahy ne vždy zakládají na reálném základě. Nejrozšířenějším benefitem je i nadále zaměstnanecké stravování – stravenky. I když občas slýcháme, že stravenky jsou jakýmsi reliktem socialismu, není tomu tak. Stravenkový systém existuje ve 21 evropských zemích, nově například i v Rakousku a Německu. Omezení podpory stravenek by vedlo k diskriminaci firem a zaměstnanců. V situaci, kdy by byla zruše-
systém dotačních programů, minimálně proto, aby se zvýšila jejich přehlednost
i nze rce
bych > Pokusil se zjednodušit
i n ze rce
