4 2015 Informační příloha MO ČR a AČR 4 20 2015 015 15
Připraveno redakcí
Šumava prověřila záchranáře
78
Američané ocenili profesionalitu českých vrtulníkových pilotů metou nejvyšší
438. smíšená výcviková letka Poprvé v historii afghánské mise velí smíšené výcvikové jednotce, která působí z kábulského mezinárodního letiště, někdo jiný než Američan. Od února je jím Čech, major Miroslav Šajban. Mentoring pilotů, jejich příprava a směr, jakým se bude výcvik ubírat, jsou tak v rukou zkušeného profesionála z 22. vrtulníkové základny v Náměšti nad Oslavou. Poradní skupina v rámci mezinárodního týmu OMLT (Operation Mentoring and Liaison Team) z 231. vrtulníkové letky pracovala v Afghánistánu již od dubna 2008. Jejím úkolem byl výcvik pilotů bitevních vrtulníků a pozemního personálu. Od roku 2010 však působí na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu český AAT – Air Advisor Team (v letech 2010–2012 pod názvem AMT – Air Mentor Team). Jednotky, které se pravidelně střídají, se skládají ze dvou expertních skupin. První, tvořená příslušníky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, se zaměřuje na výcvik na dopravních vrtulnících typu Mi-17. Druhá, tvořená vojáky z 22. základny
letectva Náměšť nad Oslavou, je určena pro výcvik na bitevních vrtulnících Mi-24/35. Hlavním úkolem AAT je výcvik pilotů afghánského vrtulníkového letectva. Specifické podmínky Afghánistánu, které představuje proměnlivá oblast bojů, nepřehledný terén či náročné povětrnostní podmínky, znamenají i pro výcvikové mise značné obtíže. Vrtulníky s česko-afghánskými posádkami provádějí lety nad de facto nepřátelským územím a často se stávají terčem palby povstalců. V případě, že je nutné zajistit podporu dopravním vrtulníkům, startují též bitevní vrtulníky s afghánským pilotem a českým „advisorem“.
Příprava v Pardubicích Centrum leteckého výcviku poskytuje výcvikové služby pilotům (zejména vrtulníků) z celého světa. Výcvik v centru lze rozdělit do několika oblastí. Školení začíná v učebnách a v hangárech u letecké techniky, kde se slaďují a rozšiřují teoretické znalosti žáků. Teoretická příprava je zaměřená na aerodynamiku, leteckou navigaci, leteckou radiokomunikaci a znalost letecké techniky. Po zvládnutí teoretické části se přistupuje k simulačnímu výcviku. V učebnách jsou k dispozici simulátory ruských vrtulníků Mi-2/8/17/171Š. Pro pokročilý výcvik pilotů vrtulníků nabízejí ve spolupráci se sesterskou společností HTP Ostrava CZ na ostravském letišti Leoše Janáčka v Mošnově výcvik na letovém simulátoru FMS (Flying Model Simulator) vrtulníku Mi-171Š. Simulátor tvoří maketa kabiny vrtulníku Mi-8/17/171Š s přesnou podobou kokpitu. Umělou realitu posiluje autentický zvukový doprovod. Piloti se zde učí létat v nejrůznějších klimatických, meteorologických a světelných podmínkách. Simulátor pro piloty připravuje řadu nouzových či taktických situací.
Důvěra Skutečnost, že pozice velitele byla svěřena příslušníkům Velitelství vzdušných sil AČR, svědčí o obrovské důvěře našich partnerů směrem k AČR. Post velitele je skutečně významný. Doposud v této funkci
4 2015 působili pouze piloti z USA. Možnost řídit 438. letku jednoznačně dokazuje, že práce českých mentorů v Afghánistánu je dlouhodobě považována za výbornou a respekt, který jsme si od roku 2008 u našich partnerů získali, vyústil v nabídku udávat hlavní směr výcviku na vrtulnících Mi-24 a Mi-17 afghánských vzdušných sil. Taktéž špičkové zázemí v České republice přispělo k našemu renomé. Afghánští piloti, kteří prošli výcvikem v LOM PRAHA s. p. / CLV Pardubice, vykazují vynikající znalosti a dovednosti. Spolupráce s těmito piloty, kteří pak létají na vrtulnících Mi-17, je na velmi vysoké úrovni. Velký benefit afghánských pilotů, kteří měli možnost leteckého výcviku nejen v ČR, ale zejména v USA, spočívá mimo jiné v kvalitní znalosti angličtiny. Absolvování pilotního výcviku mimo území Afghánistánu je i značnou motivací pro mnohé piloty. Po zařazení do struktury afghánských vzdušných sil patří mezi nejlepší piloty a je na ně slyšet pouze chvála.
Americké velení „Američané s tímto mentoringem začínali sami. Postupně se přidaly i země, jako je Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko a další. Na všech typech vrtulníků provozovaných afghánskými vzdušnými silami jsou Američané zastoupeni, kromě typu Mi-35, kde v součastné době, po odchodu maďarských pilotů v roce 2013, působí pouze naši
experti,“ uvedl major Miroslav Šajban. Americké velení delší dobu uvažovalo i o nákupu amerických strojů, mluvilo se o typu UH-60 Black Hawk, nicméně s ohledem na údržbu a celkové provozní náklady jsou stroje typu Mi pro Afghánistán vhodnější. Čeští piloti je dokáží bravurně ovládat a své dovednosti předávají dál, což značně přispělo k našemu současnému velení.
Nelehká situace Afghánská armáda má značné problémy spojené s fluktuací, což naštěstí není případ vzdušných sil. Velitel vzdušných sil generálmajor Abdul Wahab Wardak potvrdil: „S tím problémy skutečně nemáme. Nejsou zde vojáci, kteří mají v úmyslu opustit svou práci anebo je jejich práce neuspokojuje. Rád bych zdůraznil, že prosazujeme strategii, jíž hodláme získávat mladé. Potřebujeme vnést do našich řad nové, svěží myšlenky. Ovšem i spolupráce se staršími a zkušenějšími je nezbytná. Ti jim mohou poskytnout cenné rady a předat letité zkušenosti. Spolupráce s Čechy je pro nás velice cenná, jsme spokojeni s prací specialistů i inženýrů. Naše piloty posíláme do výcvikového centra do Pardubic, i zde jsme po všech stránkách spokojeni.“ S nelehkou situací v Afghánistánu je třeba se vyrovnat. Konec operace ISAF v minulém roce a postupné stahování vojáků a techniky kladou vysoké nároky na profesionalitu a přípravu stávajících jednotek. Na počátku
A fakta major Miroslav Šajban Narozen v Liptovském Mikuláši (1978) 1992–1996 vojenská střední škola (Lipt. Mikuláš, Moravská Třebová, Brno) 1996–2000 bakalářské studium, VA Brno 1999 letecký výcvik Z-142 (nálet 50 hodin), Pardubice 2000–2001 letecký výcvik Mi-2 (nálet 75 hodin), Pardubice 2000–2008 Mi-24 (pilot-operátor, navigátor roje), Přerov 2002–2005 dálkové inženýrské studium, VA Brno (UO Brno) 2008–2010 kapitán vrtulníku u 221. letky, Náměšť nad Oslavou 2011–2015 navigátor 221. letky (instruktor, inspektor Mi-24), Náměšť nad Oslavou 2011 (červenec až prosinec) zástupce velitele 4. AMT/AAT (v průběhu mise došlo k přejmenování jednotky), mise ISAF, Kábul, Afghánistán 2013 (březen až srpen) velitel 9. AAT, mise ISAF, Kábul, Afghánistán 2015 starší důstojník bojové přípravy 22. křídla, Náměšť nad Oslavou Celkový nálet u AČR 1 800 hodin (Mi-24 – 1 675 hodin) Od roku 2012 civilní pilotní licence CPL(H), létá na vrtulníku R-44 (nálet 130 hodin) mise bylo nasazeno 130 000 zahraničních vojáků, v současné době v misi Resolute Support (Rozhodná podpora) působí přibližně 11 000 vojáků.
Určujeme směr Spolupráce v 438. letce je na vysoké úrovni. Vzhledem k mezinárodnímu prostředí ve struktuře letky nelze vyloučit v některých oblastech rozdílné názory. V případě, že se nedaří najít kompromisní řešení, je právě na pozici velitele, aby určil směr, kterým se bude příprava personálu ubírat. Za klíčové je nutno považovat důslednost, spravedlnost, trpělivost a vytrvalost. „Pokud chcete, aby vás afghánští piloti respektovali, tak musíte získat jejich maximální důvěru. Jsem přesvědčen, že naše týmy dlouhodobě odvádějí skvělou práci. I v takto vypjaté situaci dokazujeme, že jsme schopni vést špičkový výcvik a nejen z tohoto důvodu máme značný respekt afghánských kolegů,“ dodává major Miroslav Šajban, který aktuálně klade důraz na letecký výcvik s využitím brýlí pro noční vidění (NVG) a vedení ostrých střeleb z vrtulníků Mi-17. Výcvik je sestaven tak, aby se dosáhlo stanovených cílů při stále se zlepšující úrovni, která přirozeně rozšiřuje množství plněných úkolů. Michal VOSKA foto: Blanka Benešová a Jan Cvalinga
79
80
Bylo to jiné, než jsem čekal „Jedná se o opravdového bojovníka, nebál bych se s ním vydat do jakékoliv části Afghánistánu,“ prohlásil americký velitel praporního úkolového uskupení TF 1-320 podplukovník Mark B. Sherkey krátce předtím, než vyznamenal desátníka Jiřího Kybala za hrdinství v boji. Českých vojáků, kteří se během svého nasazení v Afghánistánu dostali pod palbu protivníka a osvědčili se v následném boji, především v posledních letech přibývá. Případ desátníka Jiřího Kybala zůstává přesto svým způsobem výjimečný.
Chtěl si vyzkoušet, zda na to má Desátník Jiří Kybal se stal příslušníkem Armády České republiky počátkem ledna 2009. Tohle povolání mu vždycky připadalo zajímavé, nevšední. Chtěl si vyzkoušet, zda má na to, stát se profesionálním vojákem a sloužit v armádě. Po ukončení základního výcviku ve Vyškově absolvoval i rotmistrovský kurz. Na této armádní výcvikové základně strávil téměř půl roku. Jeho mateřským útvarem se ale stal 41. mechanizovaný prapor v Žatci. Nastoupil sem na pozici střelce z ručních zbraní. Později zastával
funkci střelce operátora na kolovém bojovém vozidle pěchoty Pandur. Netají se tím, že právě tato práce ho nejvíc naplňuje. Má totiž možnost dělat s moderní, vyspělou vojenskou technikou. Během více než šestileté vojenské kariéry absolvoval výsadkový kurz a kurz střelce operátora. K těm nejzajímavějším patřil kurz SERE (survival, escape/evasion, resistance, extraction), umožňující izolované osobě přežít v jakémkoliv prostředí, unikat ze zajetí a v případě zajetí odolávat zneužití nepřátelskými silami. „Moc se mi líbila i příprava na misi. Jednotlivá zaměstnání byla velmi dobře a zajímavě udělaná,“ dodává desátník Kybal. Když v dubnu 2014 zamířil společně s 2. strážní rotou do afghánské provincie Parván, představovalo to pro něho z hlediska nasazení v zahraničních misích premiéru. Přesto nebyl čas na nějakou dlouhou aklimatizaci. Krátce po příjezdu na základnu
Bagrám musela jejich jednotka převzít operační úkol a zapojit se do její ochrany. Operační tempo v tomto případě bylo vysoké. Každý den se uskutečnily čtyři či pět patrol mimo základnu.
Protivník připravil léčku Také onoho osudového dne, 5. května 2015, opustila kolona pancéřovaných vozidel 2. strážní roty základnu. Noc byla na spadnutí. České vojáky čekala noční patrola v distriktu Bagrám. Zaměřili se především na komunikaci Talon. Jejich úkolem bylo narušení nepřátelské činnosti v této oblasti a v důsledku toho především omezit počet raketových útoků na základnu Bagrám. Asi půl hodiny před půlnocí se pěší patrola po splnění dílčího úkolu vrátila k vozidlům MRAP. Všechno nasvědčovalo tomu, že nadcházející noc by mohla být bezproblémová. Kolona se dala opět do pohybu. Vtom ale byla napadena z levé strany prudkou palbou z pěchotních zbraní. Kolem začaly dopadat i hlavice vypálené z RPG. „Stalo se to sice v noci, ale byl úplněk, takže jsme poměrně dobře viděli. Nebylo to tak, že by nás někdo jen tak nastřelil. Jednalo se o klasickou léčku. Afghánci byli dobře krytí a stříleli tak z padesáti metrů. Ten, co odpálil erpégéčko, stál ve vádí, které mu poskytovalo ochranu. Další střelec pálil z kleku. Kluci v MRAPu, který jel za námi, měli podstatně více času. Takže zaregistrovali ještě jeden palpost, ve kterém bylo více střelců. První a druhá střela z RPG naše vozidlo minuly, až třetí ho zasáhla a uvízla v ochranné síti ve dveřích řidiče. Ve vysílačce jsem zaslechl hlášení kontakt zleva.
4 2015 Okamžitě jsem začal otáčet věž vlevo. Jako střelec druhého vozidla jsem totiž hlídal pravou stranu kolony,“ vzpomínal desátník Jiří Kybal, který byl v těchto horkých chvílích ve věži obrněnce. „Když se dostanete takto nečekaně pod palbu, není právě jednoduché správně vyhodnotit postavení jednotlivých střelců. Ta první střela z erpégéčka přeletěla nad námi. Bylo to hrozně rychlé, ani jsem pořádně nezaregistroval, odkud to šlo. Druhá střela prolétla přímo před sklem našeho vozidla. Řidič zařval, rychle jsem se otočil a zaregistroval směr, odkud byla vypálena. Pak již nebylo obtížné určit postavení střelce. Při střelbě ze samopalů či kulometů je snadnější určit polohu útočníka, při použití RPG se to dost těžko odhaduje.“
Jen naše vozidlo ale dostalo přímý zásah z erpégéčka. Bylo tedy poškozené nejvíce. Zachránila nás ale ochranná mříž. Na podvozku došlo k poškození nejrůznějších hadic. Nakonec jsme však dospěli k názoru, že takto dojedeme na základnu a opravíme to až tam. Na místě jste tedy nemuseli improvizovat,“ vysvětloval Jiří Kybal.
Použil sekundární zbraň Vozidlo desátníka Kybala hořelo. On přesto pokračoval v palbě, a to až do okamžiku vyvázání z kontaktu a rozkazu střelbu zastavit. Měl nemalý podíl na tom, že se naší patrole podařilo zbavit protivníka. „Při otáčení věže byla po nás vedena střelba, která zasáhla víko závěru mé primární zbraně AGS 17. To ji vyřadilo z provozu. Úlomky závěru mne navíc lehce poranily v oblasti obličeje a rukou. Musel jsem tedy použít sekundární zbraň, kterou byl kulomet PKB. Viděl jsem dva cíle a na ty jsem také vedl palbu,“ vzpomínal desátník Kybal. „Všechno se seběhlo moc rychle. Nebyl ani čas vnímat nějaké nebezpečí. Snažil jsem se dělat to, co bylo potřeba, co jsem měl nadrilováno. Šlo o to, zamezit dalším útokům na naši kolonu. To se nám také povedlo a celá záležitost nakonec dobře dopadla.“ Poté kolona pokračovala v cestě po silnici HW 1 až za Charikar. Tady zastavili a vyhodnotili stav vozidel a posádek. „Tři MRAPy byly lehce poškozené střelbou z pěchotních zbraní protivníka. Nejvíce to odnesla okna.
Hodně špatné období Ani v tomto okamžiku ale nebylo jisté, že se naši vojáci dotírajícího protivníka definitivně zbavili. Proto si velitel patroly vyžádal od Američanů podporu bitevního vrtulníku AH-64 Apache. Ten je také doprovodil na základnu Bagrám. „Byl to nejen můj, ale i některých mých kolegů první přímý kontakt s nepřítelem. Po příjezdu na základnu a odvezení poškozeného vozidla jsme danou situaci několikrát vyhodnocovali s kolegy z čety. Dospěli jsme k názoru, že jsme zareagovali dobře.
Shodli jsme se v tom, že nás až překvapilo, v jakém klidu jsme celou situaci řešili. Přiznám se, že to bylo úplně jiné, než jsem čekal,“ usmívá se desátník Kybal. V době, kdy došlo k tomuto incidentu, ještě netušil, že nejtěžší zkouška jejich kontingent teprve čeká. Jen o pár týdnů později přišlo při standardní patrole pět jeho kolegů vinou atentátníka, který odpálil výbušninu přímo na těle, o život. „Nesli jsme to hodně těžko. Všichni z toho byli hrozně špatní. Naše brigáda není až zas tak velká, jak by se mohlo zdát. Navzájem se dobře známe. Týden nato navíc dostal zásah do věže desátník Mevald. Bylo to pro nás hodně špatné období,“ uzavírá Jiří Kybal. Vladimír MAREK foto: archiv Jiřího Kybala
81
82 Spolupráce složek integrovaného záchranného systému a Armády České republiky
Šumava prověřila záchranáře Při záchraně lidského života hraje čas důležitou roli. A proto i takoví profesionálové, jakými jsou letečtí záchranáři z 24. základny dopravního letectva a piloti z 243. vrtulníkové letky, musí stále cvičit a zdokonalovat se. Zimní fáze výcviku v oblasti Špičáku prokázala připravenost hasičů-záchranářů, pilotů, posádek vrtulníků a Horské služby Šumava.
Pilot vrtulníku W3-A Sokol
Evakuace a záchrana osob z těžko přístupného zasněženého terénu připadají v úvahu v situaci, kdy osoba při turistickém nebo sportovním vyžití ztratí orientaci, popřípadě vlivem nepříznivého počasí zabloudí nebo utrpí úraz. V rozsáhlém, nepřehledném a mnohdy v nepřístupném terénu si může záchranná akce vyžádat nasazení velkého počtu sil a prostředků. Obtížně přístupný terén a extrémní povětrnostní podmínky velmi ztěžují pozemním silám pátrání. Často dochází ke značné časové prodlevě, nebo je pozemní zásah přímo znemožněn. V ten okamžik jsou povoláni do služby letečtí záchranáři, s jejichž pomocí lze zefektivnit pátrání či rychleji provést záchranné operace.
Prostředí je náročné Planina nedaleko Špičáku na Šumavě v katastru města Železná Ruda se stala ve dnech 11. a 12. února krátkodobým domovem pro posádky vrtulníku W-3A Sokol s nepřehlédnutelným nápisem Search and Rescue – SAR a číslem 0716. Výcvik leteckých záchranářů v zimním období se uskutečňuje každoročně, obvykle na stejném místě. Cvičení má za úkol prověřit standardní taktické postupy při záchranných činnostech
ve složitém terénu a za extrémních povětrnostních podmínek, a také záchranné postupy na lanové dráze. Důležitým cílem výcviku je ověřit součinnost mezi hasiči – leteckými záchranáři, posádkami vrtulníků a Horskou službou Šumava. Prostředí nabízí skutečně extrémní výkyvy počasí, a tím se stává vítaným místem výcviku a nácviku postupů při záchraně lidského života.
nároky na techniku pilotáže, ale na to jsme zde všichni cvičení.“
Neukáznění turisté Vojáci i záchranáři se shodují v tom, že bohužel častým jevem jsou neukáznění čeští i zahraniční turisté, kteří přecení své schopnosti, výbavu či počasí a poté dezorientovaní hledají pomoc. Tu obvykle naleznou po zavolání na tísňovou linku, kdy je signál jejich mobilu lokalizován a na místo určení je vyslána pozemní jednotka, či v případě nepříznivého prostředí a náročného terénu letecká záchranná služba. Lokalizace pomocí signálu GSM je lepší variantou. Horší pak je pátrání po ztracených turistech, kteří u sebe telefon nemají, či jej mají vybitý. Takové pátrání je obvykle na popud hoteliérů či příbuzných, a to i se značnou časovou prodlevou. Vytipované oblasti pročesávají záchranáři na zemi ve spolupráci s leteckou záchrankou. Na řadu často přichází termovize, jelikož terén je nepřehledný a času ubývá. Profesionalita a znalost terénu dávají ztraceným naději na brzké nalezení, ovšem není to pravidlem. Právě zmíněná značná časová prodleva a teploty hluboko pod nulou jsou velmi nebezpečnou kombinací, která může mít tragické následky.
Porucha lanovky Kromě pátrání po pohřešovaných turistech musí být záchranáři připraveni i na možné komplikace v případě poruchy
Součinnost je vynikající Nadrotmistr Aleš Vranovský, instruktor SAR z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, byl s průběhem cvičení maximálně spokojený, jednotlivé složky IZS se podle něj skvěle doplňují. „Součinnost je výborná, s kluky spolupracujeme víc než patnáct let, jsme sehraní, navíc za ta léta to zde funguje i na bázi kamarádství,“ říká s úsměvem. I podplukovník Peter Smik, velitel 243. vrtulníkové letky, který se do výcviku rovněž zapojil, byl s průběhem velice spokojený. Podle jeho slov se cvičení v zimě vyznačuje jinými specifiky než během letní fáze cvičení. „Výkon motoru je trochu omezen, protože cvičíme ve vyšších nadmořských výškách. Dále je zde sníh, který vytváří náročné, prašné prostředí. To vše klade zvýšené
Záchranář slaňující na strom
4 2015
83
A fakta
Podvěs pod vrtulníkem W3-A Sokol
lanovky. I to je třeba pravidelně nacvičovat. Po oba dva dny byla v odpoledních hodinách trénována i záchrana cestujících na sedačkové lanovce. Ta připadá v úvahu, když při provozu lanové dráhy dojde k poruše pohonu. V tom případě se naskýtá pouze nouzové ruční řešení pohonu. Doba na posun sedaček je v tomto případě značně dlouhá a může dojít i k selhání spuštění nouzového pohonu. V ten okamžik jsou povoláni záchranáři, kteří dle terénních a povětrnostních možností využívají vrtulník, který evakuaci urychlí. Při nácviku si záchranáři osvojují pohyb na lanovém podvěsu pod vrtulníkem, zachycení na lanovce a bezpečné vyproštění uvízlých osob. Vše musí být rychlé a samozřejmě pro evakuované, ale i pro záchranáře bezpečné.
Zraněný ve vakuovém závěsném vaku pod vrtulník
Deset pravidel pro pohyb ve volném terénu na horách n Nikdy se do volného terénu nevydávejte sami. o Uzpůsobte túru předpovědi počasí a lavinovému nebezpečí a informujte se u spolehlivé osoby na vámi zamýšlenou oblast či trasu. p Tam, kde je sníh velmi hluboký, používejte lyžařské brzdičky, a ne bezpečnostní řemínky. Ty na hůlkách nepoužívejte. q Vyhněte se místům s hlubokým sněhem alespoň tři nejbližší dny po velkém sněžení. r Nelyžujte mimo sjezdovky a v hlubokém sněhu bez dobře nacvičené záchrany, včetně první pomoci, a bez schopnosti správného použití lavinových záchranných pomůcek. s Používejte airbag, ale nevkládejte do něj příliš velkou naději – mohlo by to vést k podcenění rizik. t Udržujte bezpečnou vzdálenost mezi vámi a vašimi kamarády jak během výstupu, tak i během sjezdu, aby se případné riziko v kritických momentech omezilo pouze na jedinou osobu v danou chvíli. u Vyhněte se místům s navátým hlubokým sněhem (tzv. polštářům) na závětrných svazích. v Používejte stejnou trasu pro sjezd, jakou jste použili pro výstup, tak totiž budete znát lépe stav sněhové pokrývky a terén. w V případě pochyb či dokonce zlé předtuchy – vždy řekněte ne!
Záchrana dětí, ošetření podchlazených V době psaní tohoto článku se v Beskydech zastavila lanovka na Javorový vrch. Jde o jednu z nejstarších sedačkových lanovek v republice. Uvízlo na ní 27 osob, z toho
sedm dětí. Záchranáři ihned začali s přípravou evakuace, protože hrozilo značné podchlazení. V Beskydech toho dne vál silný, až bouřlivý vítr s rychlostí okolo sto kilometrů za hodinu. „Požádali jsme o spolupráci při evakuaci i vrtulník letecké záchranné služby z Ostravy. Kdyby byly například děti silně podchlazené, šlo by o každou minutu a pomoci by mohl okamžitý letecký transport,“ uvedl k zásahu Radim Pavlica, náčelník Horské služby Beskydy. Záchranka nakonec ošetřila tři podchlazené děti. Možná by ani to nebylo třeba, ovšem příčinou bylo podcenění počasí a vidina brzkého odjezdu z lyžařského výcviku. Proto jen to lehké, nevhodné oblečení. Jde o jeden z mnoha případů, kdy spolupráce mezi hasiči – leteckými záchranáři, osádkami vrtulníků a horskou službou přinesla okamžitou, profesionální pomoc a zabránila tak újmě na zdraví. To by nebylo možné, či by to nebylo tak dobře a efektivně provedeno, pokud by nebyl pravidelný výcvik a nácvik krizových situací a záchrany ve špatně přístupném terénu. Opakování je matkou moudrosti a v tomto případě to platí dvojnásob. Michal VOSKA foto: Jan Kouba
84 Nové pojetí výcviku více přibližuje studenty Univerzity obrany vojenské praxi
Poprvé na sněhu Lesní porost i planiny ve vojenském výcvikovém prostoru Březina jsou pokryty vrstvou pomalu odtávajícího sněhu. Od druhého únorového týdne se sněhem, jenž je na mnoha místech navátý do hlubokých závějí, brodí skupiny studentů prvního ročníku Univerzity obrany. Absolvují zde zimní praktický výcvik. Členové jednoho z družstev se žlutými a červenými praporky v rukách procvičují signalizaci. „Nekoukejte se po ostatních!“ dává pokyn instruktor, který se snaží zamezit vzájemnému „opisování“. Všemu přihlíží docent Zdeněk Flasar a po chvíli uplatňuje své bohaté pedagogické zkušenosti. „Rozdělte se na poloviny a stoupněte si zády k sobě,“ velí a poté dává pokyny k jednotlivým signálům. Trojice, která byla při jejich provádění méně úspěšná, se za krátkou chvíli zahřívá při patnácti klicích. „Se zavedením nových studijních programů se výrazně mění také praktický vojenský výcvik studentů,“ popisuje Zdeněk Flasar z katedry taktiky Fakulty vojenského leadershipu zásadní změnu, kterou přinesl právě probíhající akademický rok. „V dosavadním bakalářském studijním programu měli studenti po základním výcviku dva další praktické bloky před druhým a třetím ročníkem, takzvané důstojnické kurzy. Jenže tato jednotlivá výcviková období dělil téměř celý rok. A to je příliš dlouho.“
Dvakrát do roka v poli Nové pětileté magisterské programy, jejichž prvními studenty jsou letošní prváci, tento způsob praktického vojenského výcviku zcela mění, a to ve dvou hlavních ohledech. Jednak se časový rozsah zvětšuje a hlavně – nové čtyři týdny výcviku jsou vloženy mezi zimní a letní semestr, tedy do období se zcela jinými klimatickými podmínkami, než tomu bylo doposud. „Přežití v zimních podmínkách se řídí úplně jinými zásadami. Vyžaduje určitou přípravu materiální, ale i znalostní, protože je potřeba zabránit omrzlinám, zajistit, aby byla udržena bojeschopnost, a to vše nejde naučit jinak než v terénu v reálných podmínkách,“ upozorňuje na specifika nového polního výcviku vrchní praporčík Univerzity obrany štábní praporčík Libor Pliešovský. „Kryju!“ ozývají se v nepravidelných intervalech hlášení z obou stran jedné z polních cest, jimiž je výcvikový prostor protkán. Po stranách cesty postupují směrem
k vytyčenému cíli příslušníci cvičícího družstva. „Když se chvíli nic neděje, zakřič ještě jednou,“ reaguje instruktor na malou prodlevu mezi přesuny jednotlivých studentů a pak doplňuje důvod svého pokynu: „Při střelbě tě kolega nemusí vůbec slyšet!“ Vojáci, překonávající za pomoci přirozených úkrytů kamenný mostek klenoucí se přes zamrzlý potok, patří k jedné z pěti čet studentů Fakulty vojenských technologií, které během prvních čtrnácti dnů zimní praktické přípravy zasvěcují do vojenského umění učitelé ze sesterské Fakulty vojenského leadershipu. Vyučující z tamní katedry taktiky jsou doplněni odborníkem na ženijní problematiku a na ochranu proti zbraním hromadného ničení. Čety rotují na jednotlivých stanovištích výcvikového prostoru a postupně absolvují všechna témata výcviku. Většina z nich probíhá na úrovni družstva – v rozvrhu tak můžeme najít témata s názvy Bojové drily a základní činnosti družstva, Překonávání překážek a zátarasů, Praktické procvičování signálů a smluvených znamení, Řízení manévrů
4 2015
družstva, Družstvo za přesunu nebo Činnost družstva v kontaminovaném prostoru.
Taktika vyvrcholí polním výcvikem „Tato čtrnáctidenní taktická část je zakončena komplexním polním výcvikem, kde se procvičené dovednosti prověří,“ upřesňuje strukturu zimní přípravy v poli docent Flasar. Komplexní polní výcvik má několik bloků – první z nich začíná budíčkem, na který navazuje činnost po vyhlášení poplachu, ustrojení, výdej zbraní a kontrola materiálu. Druhý blok zahrnuje pěší přesun, zaujetí prostoru jednotlivých čet a bojové stmelení. Od sedmnácté hodiny prvního dne až do čtvrté hodiny ranní dne druhého pak studenti absolvují přesun na trase dlouhé dvacet dva kilometrů s veškerou výstrojí. „Během tohoto přesunu plní na šesti stanovištích úkoly z různých oblastí – zdravotnické, ženijní nebo provádějí obranu při přepadení,“ doplňuje docent Flasar.
Po krátké přestávce na občerstvení v zátiší opuštěné haly se tři družstva rozmisťují na přilehlé planině a začínají procvičovat změny pochodového útvaru. „Komunikujte spolu!“ snaží se instruktor přimět studenty, aby si důkladněji vyměňovali a předávali pokyny, potřebné pro bezchybné provádění požadovaných změn. O kousek dál se z lesa vynořuje další družstvo, přicházející k maketě poškozené stavby. „Je chladno, ale cvičíme drily, takže se zahřejeme. Navíc neprší, nesněží, a tak jsou ideální podmínky pro výcvik,“ hodnotí momentální situaci instruktor rotný Vladimír Kuchař. V družstvu, které právě vede, je i svobodník Dominik Bořuta. „Na obtížnost zimního výcviku jsem byl připraven, trochu to ztěžuje tající sníh, ale doufám, že dobře proběhne i zbývající část a že to nikdo neodnese ani zraněním, ani nachlazením,“ hodnotí dosavadní průběh cvičení student prvního ročníku.
Vojenské technologie Náplň druhé čtrnáctidenní části přípravy v poli tvoří vojenské technologie. Jejich aplikace začíná teoretickou přípravou v aule a učebnách Velitelství výcviku – Vojenské akademie. Na programu jsou témata jako Balistika, výbušniny a iniciátory munice,
Základní pojmy v radiovém spojení, Použití imitačních či signálních prostředků a další. Praktické procvičení uvedených témat pak následuje v terénu výcvikového prostoru. Také součástí tohoto bloku, který recipročně probíhá pod taktovkou pedagogů Fakulty vojenských technologií, je střelba z ručních zbraní, doplněná navíc ukázkou střelby ze zbraní dělostřeleckých. Studenti FVT mají obdobnou náplň zimní části přípravy v poli, oba popsané čtrnáctidenní bloky však absolvují v opačném pořadí. Změna v osnovách nových magisterských studijních programů má ještě jednu podstatnou stránku. Dosud studenty přejímali k praktickému výcviku instruktoři z vyškovského velitelství a zápočty za výcvik byly udělovány na základě jejich hodnocení. Nyní je výcvik přímo součástí akreditované výuky a garanci za jeho průběh přebírají jednotlivé fakulty. „Jsem přesvědčen, že díky nové formě praktické přípravy studentů se výrazně zmenší odluka mezi teorií a praxí, po níž volají představitelé armády,“ uvádí docent Zdeněk Flasar hlavní cíl a smysl nového pojetí praktického výcviku studentů Univerzity obrany. Viktor SLIVA
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) 973 215 648, 724 033 410, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Jan Kouba
85
