3 2014 Informační příloha MO ČR a AČR 3 20 2014 014 14
Připraveno redakcí
Hodně veselí vojáci
78 Čeští instruktoři působící na malijské základně Koulikoro hodnotí své téměř půlroční působení na africkém kontinentě
Hodně veselí vojáci V africkém Mali v současné době kromě české jednotky zajišťující ochranu hlavního velitelství mise Evropské unie TM (Training Mission) působí další čtyři čeští vojáci zabývající se výcvikem příslušníků malijské armády. Jsou dislokováni na základně Koulikoro, vzdálené zhruba šedesát kilometrů po proudu řeky Niger od hlavního města Bamaka. Instruktorské družstvo dorazilo na základnu Koulikoro v polovině září 2013, okamžitě po příletu do Mali a po převzetí zbraní a materiálu. Ještě ten samý den se naši vojáci seznámili s velitelstvím a základnou KTC (Koulikoro Training Center). Představili se veliteli KTC, což byl v první polovině mise francouzský plukovník Tessard, irskému camp commanderu Ryanovi a velení
francouzské výcvikové roty. Její součástí se na základě dohody mezi českou a francouzskou stranou také stali. „Francouzi nás přijali velice dobře, od začátku se nás ujali a pomohli nám se tady zabydlet. S vojáky z naší roty si celkem rozumíme, jsou příslušníky pěšího regimentu SAED 126. RI, což by se dalo přirovnat k českému průzkumu. Jsou to velmi dobří vojáci, vojenským myšlením
jsme si dosti podobní,“ upřesňuje velitel našeho družstva rotmistr Petr Kopecký. Základna KTC se nachází ve vojenském institutu malijské armády. Ten také misi EUTM dal k dispozici většinu budov v areálu. Bydlí se ve zděných domech v místnostech o rozměrech zhruba třikrát pět metrů. Všichni naši čtyři instruktoři jsou ubytováni v jedné místnosti. Je vybavena palandami, každý z vojáků má k dispozici skříň, stolek a židli. Toalety a sprchy jsou společné pro jedno patro, na kterém je zpravidla osm pokojů. „Našimi sousedy jsou španělští, portugalští, italští a polští vojáci,” dodává rotmistr Kopecký. „Jídlo je tady na velmi dobré úrovni, většina surovin se dováží z Evropy. Po více než čtyřech
3 2014 měsících v této misi ani jeden z nás netrpí průjmem nebo nevolnostmi způsobenými kvalitou pokrmů. Jídlo připravují Francouzi, pomocníky jim dělají místní zaměstnanci. Také tekutin je dostatek, pitnou vodu v PET lahvích můžeme nafasovat kdykoliv. V případě dvoudenního výcviku nebo sanitárního dne v jídelně dostáváme francouzské bojové dávky potravin. Ty jsou podobné těm českým, jen obsahují více sladkostí.“ Na základně je k dispozici posilovna, téměř na každém rohu jsou hrazdy. Běhat se dá i uvnitř KTC, okruh kolem plotu měří přibližně jeden kilometr. Je zde i další, větší okruh o rozměrech zhruba osm a půl kilometrů. Součástí areálu je i několik hřišť na volejbal a basketbal. Kvůli vysokým teplotám je možné ale sportovat pouze brzy ráno a v podvečer.
Učili se doktrínu a terminologii V době příjezdu našeho družstva byla zrovna třítýdenní přestávka mezi jednotlivými výcvikovými obdobími. Na programu byl pouze přeškolovací výcvik malijských velitelů čet a rot nového praporního úkolového uskupení GTIA. A právě ten naši vojáci navštěvovali. Šlo o to, aby se přiučili francouzské výcvikové doktríně, především pak taktice a terminologii. Veškerý výcvik probíhá venku. Za bránou základny se nacházejí venkovní učebny. Jedná se v podstatě o několik laviček, tabuli a plechovou střechu. Po teorii vždy následuje praxe v prostoru za učebnami. Ten svým vzhledem připomíná náš vojenský výcvikový prostor Hradiště. Terén je zde dosti skalnatý, je tady také hodně keřů a občas nějaký strom. Na dvoudenní výcvik se jezdí vozidly dál do terénu. Střelnice se nachází asi deset kilometrů severně od Koulikoro. V listopadu loňského roku byla prodloužena. Je možné na ní střílet až na vzdálenost šesti set metrů. Z těžších zbraní, tedy kulometů ráže 12,7 mm, minometů a přenosných protitankových bezzákluzových kanónů SPG-9, se střílí ve sto kilometrů vzdáleném Kati.
79
80
Na vycvičení malijského praporního úkolového uskupení GTIA IV je vyhrazeno deset týdnů. Ze dvou třetin se přitom jedná o absolutní nováčky. Výcvik je veden podle francouzských standardů a metodiky. K dispozici jsou vozidla Toyota Hilux a Land Cruiser. Čeští instruktoři si přivezli Land Rover LR Defender 110. A jsou spokojeni. Tato britská legenda do africké savany prý patří. Cvičí se podle čtrnáctidenního plánu, který se průběžně upravuje na základě potřeb jednotlivých rot. Začíná se v pondělí ráno, končí v sobotu obědem. Důraz je kladen na taktiku a používání zbraně. V sobotu odpoledne je na programu školení zaměřené na lidská práva, první pomoc a další záležitosti. Neděle je volná. Během výcviku jsou malijští vojáci průběžně přezkušováni našimi instruktory. Výcvik GTIA vrcholí závěrečným třídenním cvičením. Během něho mají veškerou iniciativu v rukou již jen malijští vojáci, instruktoři pouze dohlížejí a občas poradí. Po skončení výcviku je desetidenní volno, pak jsou vojáci dovybaveni výstrojí a přesouvají se na problematický sever země.
Tancují i v tvaru Naši instruktoři začali dva týdny po svém příletu s výcvikem GTIA III.
O Vánocích byla třítýdenní přestávka. V té době se formovalo praporní úkolové uskupení GTIA IV. Do jeho výcviku se naši instruktoři zapojili od 6. ledna. Malijská rota má kolem 120 vojáků, četa zhruba třicet. Jednotky ale nejsou na plných stavech. Jak jsme již informovali v minulých číslech A reportu, problémy Mali mají historické kořeny, spočívající v ne právě přátelských vztazích mezi Tuaregy obývajícími severní části země pouštního charakteru a černošským obyvatelstvem z jihu. A právě z tohoto důvodu je zajímavé národnostní složení vojáků v budovaných jednotkách. Jestliže v GTIA II bylo zhruba čtyřicet procent vojáků tuarežského původu, potom v GTIA III to bylo už jen patnáct procent a v úkolovém uskupení GTIA IV pouze kolem jednoho procenta. Zbytek jsou černoši z jihu. „Vojenské újezdy tady neznají. Savana je velká dost a místní lidé rádi vidí své vojáky. Naší hlavní náplní je vševojskový výcvik pěší roty. Pracujeme v součinnosti s francouzskou jednotkou, veškerá metodika je jejich. Přidáváme k tomu naše zkušenosti, zjednodušení a nejrůznější vychytávky. Je vidět, že jsme Češi,“ vysvětluje rotmistr Petr Kopecký. „Martin Borovička s Pavlem Štroblem pomáhají s výcvikem těžkých
zbraní. My s Pavlem Mužátkem působíme v pěší četě, kde nám francouzští kolegové nechávají celkem volnou ruku při specializovanějších taktických zaměstnáních, jako jsou léčka, přepad a další. Oba dva se navíc podílíme pod vedením rakouských mediků a doktora na zdravotní přípravě. Myslím si, že rakouští zdravotníci oceňují znalosti, které jsme získali v kurzu CLS v Hradci Králové. Pavel Mužátko a Pavel Štrobl navíc pomáhají s výcvikem malijských řidičů. Jak je vidět, tak práce máme víc než dost.“ Výcvik je plánován francouzskými důstojníky. Malijci jsou svým naturelem velice veselí. Díky tomu vše probíhá v klidu, není tolik stresu a spěchu, přestože se pracuje od rána do večera. Je zde i mnohem méně byrokracie než u nás. Veškeré papírování končí na úrovni velitele čety. A i tomu stačí jednou týdně vyplnit potřebný dokument a může se věnovat výcviku. Má tak více času soustředit se na svou práci. Odlišný je ale i přístup malijských vojáků k plnění povinností. Nezřídka se stává, že na ranní nástup jich pět šest z čety nedorazí a ostatní neví, kde jsou. Když pak po několika hodinách přijdou na výcvik, chybí zase jiní. „Jako instruktoři nemůžeme nikoho za prohřešky trestat. Jediným řešením
3 2014 je upozornit malijské velitele a ti si vše řeší sami. Jinak jsou ale Malijci velmi veselí, mají otevřené povahy. Rádi se smějí, zpívají, tancují. A to dokonce i při pochodování a běhání v tvaru. Zpívají všechno možné, své domorodé písně, ale i písničky třeba od Shakiry. Jsou také velice chytří a přirozeně zvídaví. Nemají v sobě tolik stresu a spěchu jako my, Evropané. Čas tady nic neznamená. Po příjezdu jsme se museli ze všeho nejdříve srovnat s poklidným životním rytmem, všechno se musí přizpůsobit místním vojákům,“ dodává rotmistr Kopecký.
Vojáky chrání grigri Mise v Africe je podle českých instruktorů velkou školou plnou zajímavých zkušeností. Nejde prý srovnávat mise v Afghánistánu a zde. V Mali je naprosto jiné, přátelštější prostředí. Také spolupráce s většinou evropských národů, jejichž vojáci jsou zapojeni do mise EUTM, je naprosto bezproblémová. V Koulikoro působí vojáci celkem třiadvaceti evropských národů. Hlavním jazykem je
samozřejmě angličtina. V té se domlouvá většina záležitostí. Naši instruktoři se snaží mluvit i francouzsky. „Myslím si, že zkušenosti z Afriky naší armádě hodně chybí, je to pro nás velká neznámá. Od Francouzů, Angličanů či Němců se máme hodně co učit. A to ať již se jedná o spolupráci s místními lidmi, anebo o život v africké přírodě,“ říká rotmistr Kopecký. „Neocenitelnou zkušeností je také možnost porovnání se s téměř všemi evropskými armádami. Většinu volného času trávíme povídáním si s ostatními. A právě na základě toho, co jsme se dozvěděli, si troufám říci, že Armáda České republiky je na tom dobře. A to téměř ve všech směrech, platy počínaje, přes materiální vybavenost, profesionalitu a přístupem k práci konče. Rádi si na všechno stěžujeme. Mnohdy oprávněně, vždy může být přece lépe. Ale ve srovnání s naprostou většinou ostatních armád jsme na tom opravdu výborně. Tady na nás všichni oceňují, že máme obrovskou schopnost adaptability a improvizace, že si vždy nějak poradíme. A navíc si i pod tlakem dokážeme udržet úsměv na rtech a familiární přístup.“ Zajímavé údajně také je podívat se na náboženské složení malijského praporu. To je odrazem zdejší společnosti.
Velitelem našeho instruktorského družstva je dvaatřicetiletý Petr Kopecký z 43. výsadkového praporu z Chrudimi. V AČR slouží od roku 2003, naposledy zastával funkci zástupce velitele čety 3. výsadkové roty. Africké Mali představuje jeho pátou zahraniční misi. V roce 2005 začínal v KFOR v Kosovu, následoval afghánský Feyzabád a v letech 2009 a 2011 provinční rekonstrukční tým v Lógaru, kde působil v průzkumném odřadu. Během vojenské služby prošel řadou velmi kvalitních zahraničních i českých kurzů. Například Commando Givet ve Francii, Combat Mountaineering ve Slovinsku, CLS v Hradci Králové, EOR v Bechyni a CQB ve Vyškově. Jeho zástupcem je šestatřicetiletý rotný Martin Borovička. V AČR velitel družstva rovněž 3. výsadkové roty. Je to jeho třetí zahraniční mise. Předtím působil dvakrát v průzkumném odřadu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. Úspěšně absolvoval kurz Komando ve Vyškově. Je instruktorem MUSADO 1. stupně. Dalším příslušníkem družstva je čtyřiadvacetiletý nadrotmistr Pavel Mužátko. Od roku 2009 slouží na 1. výsadkové rotě 43. výsadkového praporu. V prosinci loňského roku byl zařazen na funkci specialisty ISR. Má za sebou kurzy CLS v Hradci Králové a Komando ve Vyškově. Posledním příslušníkem instruktorského družstva je pětadvacetiletý nadrotmistr Pavel Štrobl, který v České republice působí rovněž jako specialista ISR 1. výsadkové roty. Do Chrudimi nastupoval ve stejném termínu jako Pavel Mužátko. S ním také prochází vojenskou kariérou jako jeho dvojče. Společně byli i ve své první misi v roce 2011 v afghánském Lógaru. Nyní jsou oba ve své druhé misi, v Mali. Má za sebou minometný kurz ANTOS LR 60 a může řídit široké spektrum vojenských vozidel. Ta jsou navíc jeho koníčkem a velmi dobře jim rozumí. Všichni příslušníci družstva mají znalost anglického jazyka minimálně na úrovni STANAG 2 a jsou aktivní výsadkáři.
Převládají muslimové, zastoupení pohybující se kolem sedmi procent mají i křesťané. Naši instruktoři se přitom nesetkali s nějakou nenávistí mezi vyznavači různých náboženství. „Jeden příklad za všechny. V naší četě je třicet dva vojáků, z toho jen tři křesťané. Když jeden z nich zvolá aleluja, celá četa doplní amen! Nejsem věřící, ale myslím si, že takhle by to asi mělo fungovat. Prostě respekt k ostatním,“ popisuje rotný M. B. „Samostatným fenoménem je grigri, který ačkoliv má původ v islámu, ovlivnil například voodoo. Jedná se o talisman zhotovený z kůže nebo textilu. Většinou vypadá jako náramek s váčkem, ve kterém jsou ukryté kůstky drobných zvířat či jiné předměty. Na náramku jsou vyryté verše z Koránu. Talisman má chránit svého nositele a pomáhat mu v cestě životem. Nejedná se však o univerzální nosič štěstí. Pro různé příležitosti existují různé grigri s různým veršem. Z toho plyne, že místní vojáci nosící grigri používají to, které je ochrání v boji. Někdy je tak složité vojákovi klečícímu ve volném prostranství vysvětlit, že by se měl krýt za kamenem či keřem. On má přece grigri...“ Na druhou stranu jsou malijští vojáci úzce spjati s přírodou a vědí, kde hrozí nebezpečí. Mají místní krajinu prostě
načtenou. Jejich oko včas odhalí hada nebo vosí hnízdo. Vědí, kudy projít, kam si sednout, kam si lehnout. Znalost území jim také pomáhá v léčbě. Například listy keřů využívají k zastavení krvácení a průjmů, kořeny rostlin k odpuzování komárů. Větvičkami malého stromu Salvadora perská si čistí zuby. Pozitivní účinky na chrup byly v tomto případě potvrzeny i Světovou zdravotnickou organizací. Velkým zážitkem v Mali je obecně fauna a flóra. „Přiletěli jsme v době, kdy končilo období dešťů. Připadali jsme si jako v Jurském parku: všechny druhy hmyzu jsou tu veliké, rostliny buď jedovaté, nebo mají alespoň trny. K tomu hadi, štíři, večer kaloni a solifugy, prostě Afrika. Po základně se prohánějí osli a místní děti. Je to úžasné,“ líčí rotmistr Kopecký. „Jsou tady celkem dosti nenechaví komáři, každý večer před spaním se je na pokoji snažíme vyhubit. Jak prohlásil jeden z našich polských přátel, první věc, kterou se Evropan musí na africké misi naučit, je tzv. Hand Defence System. Prostě pleskání komárů.“ Vladimír Marek Foto: autor, archiv družstva instruktorů EUTM a plk. Martin Vybíral
81
82
Reportáž z 211. taktické letky, která nepřetržitě střeží vzdušný prostor nad Českou republikou
Další výzva?
Island!
Každé nahlédnutí do zákulisí 211. taktické letky lze zjevně považovat za exkluzivní. Především proto, že souvisí s ostrahou vzdušného prostoru České republiky a zemí NATO v rámci aliančního systému integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). Nelze začít ničím jiným nežli existenční otázkou: budou, či nebudou? Každý už ví, že se jedná o víceúčelové bojové letouny JAS-39C/D Gripen, kterými je tato elitní letecká jednotka vzdušných sil Armády České republiky od dubna 2005 vyzbrojena. Desetiletý pronájem čtrnácti nadzvukových strojů se však rychle blíží ke konci a nový kontrakt, přesněji řečeno jeho prodloužení, doposud nebyl stvrzen. Je tedy nabíledni se ptát, jakou odezvu má toto (ne)rozhodnutí na příslušníky 211. taktické letky. „Snažíme se tím příliš nezabývat. Komentovat rozporuplné výroky, na jedné straně, že gripeny jsou jediná volba, a na druhé straně, že nadzvukové letectvo Česká republika nepotřebuje, nám vůbec nepřísluší. Před námi jsou postaveny hlavní úkoly a my se je snažíme maximálně
profesionálním přístupem plnit. V této situaci máme jedinou jistotu – pronájem letounů JAS-39 Gripen končí v roce 2015,“ říká velitel „dvěstějedenáctky“ major Jaroslav Tomaňa. Pravdou je, že s očividnou roztržitostí se tady nesetkáte. I když… „Neříkal bych zcela pravdu, kdybych tvrdil, že nám toto téma zcela vypadlo z paměti. To ani není možné, protože to bezprostředně souvisí s budoucností létajícího a pozemního technického personálu na letce,“ dodává velitel 211. taktické letky. Jeho názor na (ne)prodloužení pronájmu gripenů není těžké uhádnout. „Ekonomické ukazatele nemohu posoudit, a proto se vyjádřím jenom k profesním otázkám. Přechod na jiný nadzvukový letoun s sebou nese celou řadu nemalých překážek. Počínaje
personálním boomem a konče dvou- až tříletým přechodným obdobím. Pokud chceme zachovat kontinuitu obrany vzdušného prostoru České republiky a zemí Severoatlantické aliance, pokračujme s gripeny. Tento typ letecké techniky se zcela osvědčil a my jsme s jeho provozováním spokojeni. Ne každá změna je zárukou progresu,“ říká stroze, ale zcela výstižně zkušený vojenský pilot, který převzal velení „tygří“ 211. taktické letky od pplk. Jaroslava Míky v září loňského roku.
Služba, odpočinek, služba K tomu, aby mohla plnit svůj primární úkol v pohotovostním systému NATINAMDS, musí 211. taktická letka disponovat kvalifikovaným létajícím personálem. V této souvislosti je třeba upřesnit, že do hotovostí QRA (Quick Reaction Alert) nejsou určováni všichni piloti gripenů, nýbrž pouze ti, kteří mají odpovídající kvalifikaci. Obecně lze uvést, že se jedná zhruba o dvě desítky pilotů, a konkrétně je možné říct, že nejsou
3 2014
výhradně z 211. taktické letky, ale také z 21. křídla 21. základny taktického letectva. Nevelký počet pilotů – to má svůj následek, a sice, že každý z nich je zpravidla čtyřikrát až pětkrát do měsíce ve čtyřiadvacetihodinové službě. „Předpokládáme, že na přelomu března a dubna letošního roku zařadíme do hotovostí QRA další čtyři piloty, kteří získají potřebnou kvalifikaci,“ konstatuje mjr. Tomaňa a dodává, že příslušníky letky jsou také dva mladší piloti, kteří v současné době ještě létají na podzvukových bitevnících L-159 ALCA u čáslavské 212. taktické letky a budou absolvovat přeškolení na JAS-39 jak ve švédském výcvikovém zařízení na základně v Sätenäs, tak následně u 211. taktické letky. Nejen počet hotovostních pilotů, ale také jejich věk je indicií, kterou se musí management letecké základny přednostně zabývat. Není už tajemstvím, že průměrný věk pilota 211. taktické letky činí zhruba osmatřicet let. „Není to ideální číslo, a proto už jistý čas pracujeme na tom, aby se operačními piloty bojových letounů stávali profesionálové
mladšího věku. Jedním z efektivních kroků je rozřazení pilotů po výcviku na 213. výcvikové letce na podzvukový nebo nadzvukový typ. Tím se výrazně zkrátí jejich taktický výcvik na gripena. Od tohoto nového systému, který chceme začít praktikovat od roku 2016, si slibujeme to, že plné vycvičenosti by mohli piloti JAS-39 Gripen dosáhnout ve věku do třiceti let. Pozitivní tedy je, že dojde k navýšení doby jejich operačního nasazení,“ konstatuje major Tomaňa. Není sporu o tom, že tato zpráva je nanejvýš dobrá také pro „dvěstědvanáctku“, které se díky tomu nebude oslabovat její know-how.
Každý let je bojový Bezmála devět roků služby v NATINAMDS je dostatečně dlouhá doba, abychom se mohli bavit o tom, jakými profesními přeměnami čáslavští stíhači a jejich nadzvukové stroje prošli. „S nadsázkou řečeno, nejde o kosmetické, nýbrž o zásadní změny. Jako příklad lze uvést strukturu mnohonárodních operačních středisek
vzdušných sil neboli CAOC (Combined Air Operations Centre), která nám dávají přímý rozkaz k ostrému vzletu proti narušiteli v prostoru odpovědnosti,“ říká mjr. Jaroslav Tomaňa. Co konkrétního má na mysli? V původní evropské architektuře „kaoků“ totiž nezůstal kámen na kameni. Dlužno však dodat, že pomyslná dělicí čára prostorů odpovědnosti, a to na severní a jižní část Evropy, zůstala zachována. Reorganizace CAOC však jejich počet zredukovala. Severní region, včetně Británie a Islandu, dříve střežily dánský Finderup a německý Uedem, nyní pouze CAOC UE neboli Combined Air Operations Centre Uedem. Na jihu z původních pěti aliančních pracovišť dislokovaných ve Španělsku, Portugalsku, Turecku, Itálii a Řecku pokračuje jenom CAOC TJ neboli Combined Air Operations Centre ve španělském Torrejónu. Dvojice letounů JAS-39 Gripen, jištěná jedním záložním strojem, má patnáctiminutovou pohotovost k takzvaně ostrému vzletu (Alpha Scramble) v případě nestandardní situace v určeném vzdušném
83
84 se uskuteční od září do prosince 2014, přičemž se nevyžaduje plné operační nasazení po celou dobu přiděleného období. Předpokládá se, že víceúčelové bojové stroje JAS-39 Gripen budou působit z islandského letiště zhruba čtyři týdny. Na základě požadavku CAOC Uedem se zvažuje nasazení většího počtu letounů, než tomu bylo při BAP 2009 a 2012 v Pobaltí. Díky bohatým zkušenostem čáslavských pilotů s tímto úkolem není třeba před odletem na Island organizovat speciální soustředění. Za zmínku ale stojí připravenost hotovostních pilotů na případné tankování paliva za letu. Tyto kvalifikační předpoklady budou ještě upřesněny.
Zvyšují operační schopnosti prostoru. Rozkaz ke vzletu jim vydává CAOC nacházející se nedaleko severoněmeckého městečka Uedem. Takováto úkolová uskupení bojových letounů zařazených do systému NATINAMDS jsou v nepřetržité pohotovosti i v dalších evropských aliančních státech, a to od Beneluxu po Pobaltí. Ostrých „alf“, s prvotním úkolem provést vizuální identifikaci sporného cíle, provedou čáslavští stíhači deset až dvanáct za rok. Procedury „air policingu“ jsou pro mezinárodní komunitu hotovostních pilotů striktně dány a k jejich změnám, s výjimkou reakce na teroristické útoky ve Spojených státech amerických v září 2001, de facto nedochází. Nicméně v souvislosti s bojovými letouny JAS-39 Gripen byl zaznamenán největší taktický skok v historii československého a českého vojenského letectva. Primárně se o to „zasloužily“ modernizační kroky avionických, komunikačních nebo zbraňových systémů. Ty napomohly posunout profesní mistrovství pilotů 211. taktické letky o další „level“ výš. Dobrou zprávou je, že se připravuje další upgrade, při němž by gripeny měly přejít na novou verzi softwaru označovanou MS20. „Zvýšení možností operačního nasazení nám umožnilo také vyzbrojení protiletadlovými řízenými střelami středního dosahu AIM-120 AMRAAM,“ vysvětluje velitel čáslavské taktické letky a dodává, že by měly být na letouny JAS-39 Gripen vzdušných sil Armády ČR integrovány také vybrané druhy munice vzduch–země, včetně té inteligentní. Z dostupných informací však vyplývá, že se prozatím bude jednat o softwarovou integraci. Na leckterého čtenáře může výše uvedená skutečnost související s „pouze“ deseti až dvanácti ostrými vzlety za rok, navíc zpravidla k civilním letounům, které pochybily při komunikaci s pozemními středisky řízení letové provozu, zapůsobit takříkajíc podivně. „Situaci vyhodnocují jiné složky. Když dospějí k názoru, že je situace nestandardní, tak nás zvednou. My plníme operační úkol a nehodnotíme, zda se jedná o více důležitou či méně důležitou záležitost. My nevíme, zda cíl v našem prostoru odpovědnosti představuje potenciální nebezpečí. Plníme úkol, na který se dlouhodobě připravujeme,“ říká major Tomaňa.
Nelze nezmínit také cvičné vzlety hotovosti označované jako Tango Scramble. Na čáslavské základně je, po dohovoru s „kaokem“, organizují v pracovních dnech zpravidla dvakrát denně. Bývají součástí letových akcí a ve většině případů představují výcvikový nástroj. Ve skutečnosti to znamená, že hotovost předehrává cíle nebo je zapojena do taktických námětů. V „tangu“ se nyní střídají se slovenskými kolegy, kteří „drží“ hotovost s letouny MiG-29AS na letišti Sliač. Dříve se střídali s příslušníky německého vojenského letectva.
Dvojí nasazení zároveň O profesní a technické způsobilosti profesionálů z „dvěstějedenáctky“ nejlépe vypovídají dvě zahraniční mise Baltic Air Policing (BAP), které se uskutečnily souběžně při zabezpečení obrany vzdušného prostoru České republiky a také Litvy, Lotyšska a Estonska, a tudíž představovaly dvojí nasazení zároveň. Leteckým fajnšmekrům připomínáme, že premiéra se uskutečnila od 1. května do 31. srpna 2009 (velitel úkolového uskupení podplukovník Jaroslav Míka) a repríza od 1. září 2012 do 4. ledna 2013 (velitel úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči) a čáslavští letci působili z litevské letecké základny Šiauliai. Mnohem cennější je informace, že při prvním BAP nalétali se čtyřmi stroji za čtyři měsíce více než čtyři stovky letových hodin a osmkrát vzlétli na „alfu“. Při druhé misi bylo proti narušitelům v zóně odpovědnosti, v níž zasahovali proti civilním i vojenským letounům, které nedodržovaly pravidla letů po tratích civilních letových služeb, provedeno patnáct ostrých startů. A jejich nálet? Nad Pobaltím nalétali 326 letových hodin a uskutečnili 298 letů. To jsou čísla naprosto výjimečná a nejen příslušníci Baltic Air Policing na ně mohou být právem hrdí. „Nechceme, aby to vyznívalo, že 211. taktická letka trhá rekordy. My jsme takto prokázali, že dvojí zadání, včetně nasazení v zahraničí, dokážeme plnohodnotně splnit,“ upřesňuje velitel letky. Klíčovým úkolem 211. taktické letky pro letošní rok je zajištění mise Air Policing na Islandu. Jejich čtyřměsíční mise
Kdo si pečlivě přečetl předešlé řádky, ten si musí položit následující otázku: je v silách příslušníků 211. taktické letky, vedle nepřetržitého zabezpečení NATINAMDS, ještě zvyšovat svoje operační schopnosti? Zasvěcení vědí, že ano! Pro tentokrát stačí uvést jejich dvě profesní aktivity. AAR a CAS neboli Air-to-Air Refuelling a Close Air Support. Těm, kteří čtou A report nepravidelně, připomínáme, že se v reálu jedná o doplňování paliva za letu a o přímou leteckou podporu pozemních jednotek. „V současnosti máme již dva instruktory, takže si můžeme výcvik dalších pilotů letky v doplňování paliva za letu zajišťovat vlastními silami. V této době tak máme celkem pro AAR vycvičených osm pilotů gripenu,“ konstatuje mjr. Tomaňa a dodává, že v souvislosti s misí na Islandu bude třeba docvičit další tři piloty. Využít k tomu chtějí společné cvičení se švédskými gripeny, kdy by měl létat nad územím České republiky německý tanker Airbus A-310 nebo francouzský tankovací letoun KC-135FR. Není tajemstvím, že dosavadní bojové použití pilotů gripenů souviselo výhradně s úkoly vzduch–vzduch (air-to-air). Novinkou je, že nedávno byl jejich letecký výcvik rozšířen také o mise vzduch–země (air-to-ground). Ve skutečnosti se jedná o úkoly CAS ve spolupráci s předsunutými leteckými návodčími. „V loňském roce jsme zpracovali výcvikové osnovy, které by nám v budoucnu mohly posloužit k rozšíření bojového použití pilotů 211. taktické letky. Mít schopnost působit proti pozemním cílům při přímé letecké podpoře pozemních jednotek není sice náš primární úkol, ale bude-li požadavek, musíme ho realizovat. V případě, že by byl přehodnocen způsob nasazení gripenů, mohli bychom neprodleně a plnohodnotně zahájit výcvik. V souvislosti s modernizací gripenů a integrací výzbroje (vzduch–země) chce naše letka v rámci volných kapacit začít tyto úkoly plnit pravidelně. První zkušenosti jsme již získali na cvičení Ramstein Rover 2013,“ říká velitel 211. taktické letky major Jaroslav Tomaňa. Pavel Lang Foto: Jan Kouba
3 2014
85
Velitel 22. základny vrtulníkového letectva organizuje výběr kandidátů na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC) VSTUPNÍ PODMÍNKY: Î VZP, předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou Î středoškolské vzdělání s maturitou pro místa s hodností praporčík Î pokročilá znalost AJ Î zdravotní klasifikace „A“ výsadkář Î předpoklad pro získání BP „Tajné“ Î fyzické a psychické předpoklady Î další vojenské dovednosti výhodou NAŠE NABÍDKA: Î prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků Î získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO Î dynamicky se rozvíjející profese Î odborná příprava a výcvik v zahraničí Î odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku Î výcvik ve výsadkové přípravě Î pravidelné nasazení v zahraničních operacích PRŮBĚH VÝBĚRU: Î Registrace uchazečů se uskuteční formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní telefon a Alcatel) na adresu
[email protected] a bude uzavřena 14. března 2014. Î Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 28. března 2014. Î Druhá část výběru je dvoudenní a uskuteční se ve dnech 3.–4. dubna 2014 u 22. zvrl Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Î Další podrobnosti budou uchazečům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele roty FAC na alc. čísle 438 613 nebo na mobilu 702 000 427. Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: archiv EUTM
