Studijní materiály pro pedagogy
V
Hugo Demartini 1 Národní galerie v Praze představuje ve Veletržním paláci dalšího výjimečného umělce z generace, která se začala na české výtvarné scéně výrazně prosazovat v šedesátých letech 20. století. Výstava Huga Demartiniho zahrnuje díla od roku 1956 do počátku devadesátých let ze všech nejdůležitějších období jeho umělecké dráhy. Poukazuje na Demartiniho originální přínos českému sochařství druhé poloviny 20. století, který se zakládá především na jeho odvaze k experimentu. Sleduje pozoruhodný vývoj, jímž umělec prošel, od tradičního figurálního sochařství přes informel ke konstruktivním tendencím šedesátých let, kdy vytvářel charakteristické reliéfy a objekty z chromových koulí a podnikal radikální experimenty s náhodnými kompozicemi zasahujícími do oblasti akčního umění. Pozornost samozřejmě věnuje i dalším proměnám v sedmdesátých a osmdesátých letech, návratu k prostému sochařskému materiálu v sádrových modelech opuštěných míst a krychlových destruovaných objektech. Kolem poloviny padesátých let se Demartini ještě věnoval portrétům, ale rostoucí odpor k figurálnímu sochařství a realistickému modelování vyústil v přechod k abstrakci, který je v jeho díle spojen s opuštěním tradičního objemového sochařství a zdůrazněním plochy. V raných pracích a strukturálních experimentech zpracovával Demartini plochu v nízkém reliéfu pomocí postupů pro sochaře neobvyklých. V roce 1956 pracoval na sádrových reliéfech s biblickými náměty. O dva roky později lidská postava z jeho díla vymizela a ovládlo je abstraktní tvarosloví. Umělec nejprve
Reliéf, 1969
prošel nedlouhým obdobím , poté jeho výtvarný výraz zcela ovládl precizní geometrický řád. Na přelomu padesátých a šedesátých let dominoval českému nekonformnímu umění informel a zasáhl i Demartiniho tvorbu. Z něj v letech 1959—1963 čerpal podněty pro soubor monochromních strukturálních reliéfů a na papíře, aniž se s ním zcela ztotožnil. Nejen charakteristickou červenou barvou se odlišoval od potemnělé barevnosti českého informelu, odstup od něj se projevil také v absenci syrovosti materiálové struktury a symbolických obsahů. V červených sádrových reliéfech z let 1962—1963 uzavírajících tento soubor, v nichž se objevují rytmicky řazené geometrické tvary, Demartini zřetelně směřoval od informelu k pevnému řádu a pravidelné kompozici. Racionální organizace, geometrie a přísný řád zcela ovládly Demartiniho reliéfy v roce 1964. Konstruktivní tendence šedesátých let nesené vlnou civilizačního optimismu a obdivu k vědeckému a technickému pokroku zdůrazňovaly racionalitu, redukované geometrické tvarosloví, experiment a uplatnění moderních technologií a materiálů v umění. Základním prvkem Demartiniho sádrových reliéfů z roku 1964 se stala polokoule a její segmenty, naprosto pravidelně řazené na obdélné podložce. Víra v industriální civilizaci dovedla Demartiniho k průmyslovým materiálům a průmyslové výrobě. Barevný povrch nahradil leštěný kov, reliéfy a prostorové objekty již umělec programově nevytvářel vlastníma rukama. V ateliéru navrhoval varianty sestav z kovových pochromovaných
Studijní materiály pro pedagogy
kulových prvků a segmentů, později kombinovaných s plexisklem, a jejich realizaci zadával specializované dílně. V šedesátých letech se Demartini stal průkopníkem nového pojetí sochařství a předním představitelem v českém umění. Pozoruhodné experimenty, které ho nasměrovaly od přísného řádu a racionální kontroly k náhodnému uspořádání a dialogu s přírodními silami, podnikl v roce 1968. Radikální Demonstrace v prostoru ovšem nezaznamenaly téměř žádný ohlas a byly doceněny až s větším časovým odstupem. Demartini se rozhodl vytvářet díla, která v reálném čase existují pouhých pár vteřin a jejichž kompozice je podřízena především fyzikálním zákonům a nepředvídatelné náhodě. Bral do rukou špejle, tyčky, konfety, kusy kartonu, trubky, vyhazoval je do vzduchu a sledoval, jak se mění kompozice geometrických tvarů za letu do výšky, při pádu i výsledek po dopadu. Sochař Demartini byl nejprve zvyklý pracovat se statickými tvary, poté začal oživovat zrcadlový povrch chromovaných objektů pohybem optických efektů a nakonec experimentoval s pomíjivými náhodnými kompozicemi. Úkolem umělce se stal pouze výběr materiálu a hybný impuls, o podobě díla dál již nerozhodoval, přesto se kompozice zachycené na fotografiích Jaroslava Franty vyznačují silným estetickým působením. Metodu práce, při které racionální konstrukci nahradilo působení gravitace a náhoda, Demartini s oblibou používal dál, nevnucoval tak dílu svou estetiku. Mezi lety 1973—1976 vytvářel reliéfy z dřívek, kartonu a odřezků z různých materiálů. Reliéfní prvky nechal z výšky dopadnout na horizontálně položenou základovou desku a zafixoval je v místě, kam dopadly. Zároveň plně respektoval náhodnou kompozici a již do ní nezasahoval (soubor Mimo vymezené místo).
Cyklus Místo, 1987—88
Na konci sedmdesátých a na počátku osmdesátých let vznikl soubor bílých sádrových modelů připomínajících skutečná místa nebo ztichlé opuštěné scény, na nichž se zachovaly stopy po lidské přítomnosti, nebo krajiny. V osmdesátých letech postupně dochází ke zjednodušování tvarů a zvětšování měřítka a modely dostávají podobu horizontálních reliéfů, připomínajících snad dávno opuštěná místa se zbytky záhadných staveb. Reliéfy ze souboru nazvaného Místa vznikají nejprve ze starých prkének, poté odléváním do sádry do připraveného bednění a následnou destrukcí vystupujících plastických tvarů. Autor po jejich rozbití kladivem fixuje k podložce latexem i všechny úlomky a sádrovou drť v místech, kam dopadly. Téma destrukce dává zaznít echu romantické pochmurnosti a nevyhnutelného zmaru. Kruhové a čtvercové rozpadající se útvary, které jsou umístěny ve středu základových desek a připomínají architektonické základy odkryté při archeologickém průzkumu, se nakonec zcela osamostatňují. Od poloviny osmdesátých let pak v Demartiniho tvorbě dominují rozměrné sádrové objekty takřka tvarosloví. Monumentální sochařské instalace z těchto sádrových objektů představují závěrečnou etapu Demartiniho díla, jehož pozoruhodný vývoj může návštěvník sledovat prostřednictvím reprezentativního průřezu vystaveného ve Veletržním paláci. Vedle zajímavých a často nečekaných proměn v přístupu k soše a objektu chce výstava připomenout Demartiniho osobitý a zásadní přínos českému sochařství druhé poloviny 20. století. Lenka Pastýříková kurátorka výstavy
Akce v krajině, 1968
Studijní materiály pro pedagogy
2 1931 / narozen 11. července v Praze. 1946 / vstupuje do učení k renomovanému pražskému kamenosochaři Otakaru Velínskému. 1949—1954 / studuje sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Jana Laudy. 1953 / poprvé veřejně vystavuje, na II. přehlídce československého výtvarného umění 1951—1953 v Jízdárně Pražského hradu, je zastoupen školními pracemi. 1956 / věnuje se portrétu a drobné figurální plastice. Vzniká soubor sádrových reliéfů s biblickými náměty. 1958 / vzniká soubor geometrických kreseb a koláží, které měly posloužit jako studie k abstraktním reliéfům. 1959 / vytváří první strukturální reliéfy ovlivněné estetikou informelu. 1961 / seznamuje se s Jiřím Kolářem a později dochází na schůzky okruhu jeho přátel v kavárně Slavia. Začíná pracovat s kovem. 1968 / účastní se výstavy Nová citlivost (Křižovatka a hosté) v Brně, Karlových Varech a Praze. Uskutečňuje akce ve volné přírodě, které fotograficky dokumentuje Jaroslav Franta. Spolupracuje a vystavuje s Klubem konkrétistů. 1973 / vzniká soubor reliéfů Mimo vymezené místo, v nichž v ateliéru navazuje na experimenty Demonstrace v prostoru. 1977 / vzniká soubor sádrových modelů v uzavřených plexisklových vitrínách, v nichž se navrací k předmětnosti. 1983 / začíná pracovat na cyklu rozměrných horizontálních reliéfů Místa a o dva roky později začíná v sádře vytvářet monumentální destruované objekty základních stereometrických tvarů. 1987 / stává se členem skupiny Zaostalí (Bedřich Dlouhý, Pavel Nešleha, Zdeněk Beran, Karel Kouba, Jan Klusák). Se Zaostalými vystavuje monumentální sochařské instalace ze sádrových objektů. 1990 / stává se profesorem sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. 1995 / ukončuje pedagogické působení a přesídluje na statek do Sumrakova na Vysočině. V devadesátých letech a v prvním desetiletí 21. století je zastoupen na mnoha významných tuzemských i zahraničních výstavách, dvě desítky samostatných výstav v českých galeriích představuji různé úseky jeho tvorby. 2010 / zemřel 15. září v Sumrakově.
3 termín spjatý s velmi širokým polem poválečného abstraktního umění stojícího v protikladu k umění geometrické abstrakce. Informel byl výsledkem úsilí o „novou“ orientaci člověka v poválečném světě naplněném existenciálními obavami. V českém prostředí bylo téma postavení jedince v totalitní společnosti obzvlášť aktuální. Informelní díla konce padesátých a první poloviny šedesátých let 20. století byla založena na působení materie barvy upravované přidáváním netradičních hmot (písek, sádra atd.) a na neobvyklých výtvarných postupech (vrstvení hmot, prořezávání… ). Informel zasáhl malířství i sochařství (R. Piesen, A. Veselý ad.). umělcovy netradiční „kresby“ z let 1960—1962. Základem byl karton, jehož zadní stranu H. Demartini přetvářel — propichoval ji a prořezával různými nástroji, strukturu vzniklou na přední straně kartonu pak obvykle přetřel červenou barvou. směřování, pro nějž je charakteristická koncepce díla založená na zájmu o konstrukci, racionální kalkul, autonomii barvy a v některých případech také na tematizaci světla a pohybu. Konstruktivistická díla jsou nepředmětná (60. léta 20. století: Z. Sýkora, R. Kratina ad.). umělecký směr projevující se nejprve v malířství a sochařství a později i v designu, architektuře a hudbě, který se výrazně prosazoval zejména v šedesátých letech 20. století. Minimalistická díla nezachycují reálný svět ani zkušenosti svých autorů, jsou abstraktní a obvykle složená z elementárních prvků — zpravidla základních geometrických forem (čtverec, obdélník). Pro minimalismus je typické využití průmyslově vyráběných materiálů a průmyslových výrobních postupů, redukce a sériovost (D. Judd, C. Andre ad.).
Studijní materiály pro pedagogy
4 Výtvarná výchova — matematika
Zkusím, co to hodí…1 Existuje náhoda? Záleží výhra ve sportce opravdu na štěstí (náhodě) nebo lze tažená čísla předem určit? Existují na Zemi procesy a jejich výsledky, které vede pouze náhoda nebo jde jen o to, že zatím neznáme složité algoritmy vzniku komplexních jevů, jako je např. počasí? Může náhody využít ve své práci umělec? MOTIVACE Studenti před vstupem na výstavu diskutují nejprve téma náhody. Obecně, a poté s přihlédnutím k využití náhody ve výtvarném umění. Pedagog doplňuje příklady využití náhody v umění (pozn.: tuto část je možno realizovat již ve škole, před návštěvou výstavy). Kde se v reálném životě setkáváte s náhodou, kdy se náhoda stává principem, na kterém věc/akce/hra funguje? Co je opakem náhody? Vytvořte samostatně „pětilístek“ na téma náhoda (více o pětilístku naleznete v pracovním listě).
Demonstrace v prostoru, 1968
Může se stát náhoda principem využívaným umělci? Znáte nějaké příklady? Představte si díla, ve kterých bylo náhody využito jako tvůrčího prvku např.: J. Pollock (obrazy vzniklé tvůrčími postupy akcentujícími náhodu), Z. Ságlová (akce Házení míčů do průhonického rybníka Bořín, 1969), D. Spoerri (obrazy — pasti). Výběr děl a autorů dle pedagoga, doporučujeme předem vyhledat reprodukce a přinést s sebou do galerie. POPIS ČINNOSTÍ VE VÝSTAVĚ Po úvodní motivaci studenti samostatně procházejí výstavou a zkoumají vystavená díla vedeni pracovním listem. O svých pozorováních diskutují ve skupině. Poté ve skupinách ověřují výtvarné postupy, které volil H. Demartini při své práci. Navštěvují Interaktivní studio, které je součástí výstavy, a vytvářejí okamžité sochy a fotograficky je zachycují připravenou technikou, realizují objekt z geometrických kovových prvků nebo barevnou razítkovanou strukturu. Mohou též získat doplňující informace o autorovi z připravených publikací. „Zkusím, co to hodí,“ říkali často umělci v 60. letech 20. století. Výrok dobře charakterizuje jejich práci experimentální povahy založenou na ověřování možností materiálu a ovlivňování výsledku postupy, které volili. J. Hlaváček, Hugo Demartini, Praha 1991. 1
Demonstrace v prostoru, 1968
Pracovní list k výstavě Huga Demartiniho
(Určeno pro 2. st. ZŠ a SŠ jako součást návštěvy výstavy vedené pedagogem.)
Ve škole či před návštěvou výstavy: Vytvořte „pětilístek“ na téma náhoda. Představte si vzájemně své zápisy. Pětilístek je forma strukturovaného zápisu:
NÁHODA Dvě přídavná jména ..........................
..........................
Tři slovesa ..........................
..........................
..........................
Indiánské jméno, tj. sousloví charakterizující náhodu ..........................
..........................
..........................
..........................
Přirovnání (náhoda je jako): ................................................................
Příklad pětilístku na téma galerie:
GALERIE
vážná zábavná stojí láká otevírá místo, kde uvidíte novýma očima kaleidoskop
Na výstavě: 1/ Projděte výstavou a zapište si názvy alespoň tří děl H. Demartiniho, která považujete za ta, při jejichž tvorbě autor využil náhody jako tvůrčího principu a také názvy tří děl, ze kterých máte pocit, že jsou předem promyšlená a náhoda do jejich vytváření nezasahovala.
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
Pracovní list k výstavě Huga Demartiniho
(Určeno pro 2. st. ZŠ a SŠ jako součást návštěvy výstavy vedené pedagogem.)
2/ V expozici nalezněte dílo Mimo vymezené místo, 1976 a dílo Reliéf I, 1965. Zaznamenejte první myšlenky, které vás o každém z děl napadnou. Jaké máte asociace? Připomíná vám dílo něco — předmět, událost, člověka, kterého znáte?
Mimo vymezené místo, 1976
Reliéf I, 1965
..................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
Pokud jste vyčerpali své postřehy, popište díla vlastními slovy, případně můžete využít i těchto slov a slovních spojení: barevné, náhodné, chladné, hravé, uspořádané, neuspořádané, strojové, zjednodušené tvary, omezená barevnost, přísný řád, vtipné, chaotické, rytmické řazení, základní geometrické tvary, odpadové materiály, vědecké, nepochopitelné, rozvíjející fantazii atd. ..................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
3/ Najděte fotografie akcí H. Demartiniho s názvem Akce v krajině, 1968. H. Demartiniho k akcím v krajině inspirovaly kulovité útvary řas, které se pohybovaly blízko pobřeží při umělcově návštěvě Itálie. Ve výstavě najděte návrhy dalších akcí vycházejících z tohoto zážitku: ....................................................................................................................................... ....................................................................................................................................... V čem jsou tyto akce podobné reliéfům a sochám, se kterými jste se na výstavě již setkali? A v čem se liší?
..................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
.................................................................
DOPLŇUJÍCÍ NÁVŠTĚVA STÁLÉ EXPOZICE
českého umění 60. let v 2. patře Veletržního paláce (kontext děl H. Demartiniho)
Studenti navštěvují stálou expozici umění šedesátých a sedmdesátých let 20. století ve 2. patře Veletržního paláce a u děl informelu a geometrické abstrakce určují, která díla jsou blízká dílům H. Demartiniho, v čem podobnost spočívá a čím se díla naopak liší. (Umělci a díla: V. Boudník, Z. Sýkora, J. Kubíček, V. Mirvald, J. Hilmar) 2/
1/
3/
Vel k
ád
vor
ana
4/
5/
Malá
dvor
ana
1/
2/
3/
4/
5/
Aktivní grafika je výsledkem otiskování shromážděných předmětů často průmyslové a odpadní povahy (odřezky plechu ad.) a netradičních postupů práce s matricí (propalování autogenem, probíjení). Výsledné práce jsou syntézou autorova záměru i prvků náhody.
V sedmdesátých letech 20. století začal Z. Sýkora vytvářet liniové obrazy. Začátek linie, její barva, průběh a délka jsou určovány náhodně — autor využívá házení kostkou či výsledků počítačového programu.
J. Kubíček zkoumá principy organizace obrazové plochy — tj. možnosti uspořádání prvků a barevných vztahů v rámci velmi jednoduché struktury tvořené geometrickými tvary.
V. Mirval vytvořil magickou, opticky pohyblivou strukturu, při jejíž konstrukci využil svého zájmu o deskriptivní geometrii (v souvislosti s tímto dílem lze dále hovořit o op-artu).
Reliéf založený na využití základních barevných a prostorových vztahů, který vyzývá ke zkoumání různých účinků díla s ohledem na měnící se polohu pozorovatele.
Studijní materiály pro pedagogy
Inspirujte se souborem prací H. Demartiniho nazvaným Mimo vymezené místo. Připravte si vymezený prostor (na zemi, stole či na papíře) a nechte na něj dopadnout drobné předměty (špejle, konfety, dřívka od nanuků, ústřižky kartonu). Z náhodně vzniklé kompozice můžete elementy odebírat, nelze je ovšem přidávat či přesouvat. Porovnejte výsledky své práce a konfrontujte s citátem H. Demartiniho č. 3. Vzniklou situaci lze lepidlem zafixovat, přetřít jednou barvou a poté jinou barvou akcentovat určité prvky kompozice. Náhoda a řád Vytvořte dvojici kompozic ze shodných prvků (špejle, dřívka, ale i knihy, sešity, krabičky… ). Jedna z kompozic tematizuje náhodu, druhá řád. Vzniklé práce porovnejte a představte si, jak jste postupovali. Jaké metody práce jste zvolili, abyste dosáhli zamýšleného vyznění (náhoda x řád)?
Červený reliéf, 1962
Odlesky — povrch sochařského díla Pracujte se zrcadlovými fóliemi, zrcátky nebo jinými předměty s lesklým povrchem (např. vánoční koule) a rozmístěte je po škole nebo v jejím blízkém okolí. Vyberte místo, kde budou zrcadlové plochy nejvíce kontrastovat se svým okolím, instalaci zdokumentujte pomocí fotografie např. za různého počasí nebo osvětlení. Sledujte proměnu odrazů okolního světa, interakci zrcadlící plochy objektu s divákem i okolím. Struktura Ověřte si možnosti uspořádání struktury založené na opakování jednoduchého motivu. Můžete pracovat ve čtvercové síti např. s rovnoramenným trojúhelníkem — natáčejte ho tak, aby se vztahy mezi trojúhelníky v rámci osnovy co nejméně opakovaly. Zjistili jste touto cestou něco překvapivého o trojúhelníku? Jde spíše o vědecký nebo výtvarný experiment? Co mluví pro každou z možností?
Konvexní a konkávní variace, 1966
Studijní materiály pro pedagogy
5 „Moje práce podle mých kreseb a projektů vyrábějí odborníci — řada lidí z různých výrobních odvětví. Nejde zde o kolektiv (skupinu, tým), který na práci společně pracuje. Většina těchto lidí se navzájem vůbec nezná a ani je v moha případech nezajímá, kam směřuje jejich podíl na realizaci. Odvádějí perfektní díl své práce, a tak se anonymně podílejí na mých projektech. Jde o umění vyráběné stroji. Mé práce nemají za cíl být jedinečností.“2 „Ke své práci používám stroje – soustruhy, kovotlačitelské lisy, elektrické pily, hoblovačky, vrtačky, leštičky, brusky, bodové svářečky, nonius, frézy, závitníky, elektrolytické lázně (za účelem pokovování), svařovací agregáty, používám úhloměry, kružítka, příložníky, stříkací pistole, chemické látky. A proč bych je neměl používat, když byly vynalezeny?“ „Když ty věci vyhodíš a ony dopadnou, má to úplně jinou zákonitost… Nikdy jsem však do toho nezasahoval; mohl jsem věci vypustit, ale nemohl jsem nic přidat – to se ihned pozná, začne to být cizí.“ Tato i další dvě citace byly převzaty z knihy: J. Hlaváček, Hugo Demartini, Praha 1991, s. 38, 50 a 78. 2
Seznámíte se s tvorbou Huga Demartiniho a budete inspirováni k návštěvě se svou třídou.
Prostor, kde můžete vytvořit okamžitou sochu existující pár chvil, sestavit prostorový objekt z geometrických kovových prvků nebo červeno-modrou razítkovanou strukturu. K dispozici budou také knihy a texty o autorovi.
10. 3. NE 15.00 Lenka Pastýříková, kurátorka Sbírky sochařství SMSU NG 20. 3. ST 11.00 Petr Wittlich, historik umění, profesor v Ústavu pro dějiny umění FF UK 7. 4. NE 15.00 Vít Havránek, teoretik umění, ředitel iniciativy pro současné umění tranzit.cz 21. 4. NE 16.00 Mahulena Nešlehová, historička umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR 26. 5. NE 15.00 Komentovaná prohlídka výstavy
6
Nahodit, zahodit, rozhodit, vyhodit, zachytit… Žáci prozkoumají využití náhody v díle Huga Demartiniho a grafickou technikou vytvoří slepotisk. Program probíhá také ve variantě pro MŠ.
Komentovaná prohlídka s performativní aktivitou. Studenti poznají přístupy a témata, která hýbala uměním od šedesátých let 20. století.
K výstavě jsou připraveny rovněž Otevřené sobotní ateliéry pro děti a rodiče (6.4. a 11.5.) a Otevřené výtvarné herny pro děti a rodiče (6.3., 7.3., 3.4. a 4.4.). Více na níže uvedených kontaktech nebo na
Studijní materiály pro pedagogy
7 Federico Díaz, Svetlana Michajlová, Lenka Pastýříková
Federico Díaz, Mirek Vavřina
Studio Najbrt
Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění
Lucie Štůlová Vobořilová
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
1. 3. — 28. 7. 2013 Bez názvu, 1988
základní: 120 Kč, snížené: 60 Kč, rodinné: 180 Kč vstupné pro školní skupiny (bez programu): 20 Kč / 1 osoba pedagogický doprovod (2 osoby) a děti do 6 let: zdarma
denně kromě pondělí od 10:00 do 18:00
tram 1, 8, 12, 14, 25, 26 — zastávka Strossmayerovo náměstí metro C — stanice Vltavská
Lektorské oddělení Sbírka moderního a současného umění tel.: 224 301 003 e-mail:
[email protected], www.ngprague.cz
tel.: 224 301 122
http://hugodemartini.cz
