17. 5. 2012 – 8. 7. 2012
Hugo Demartini
Akce v krajině, 1968, chormované koule, foto Jaroslav Franta
Demonstrace v prostoru, 1968, dřevěné špejle, papír, foto Jaroslav Franta
Hugo Demartini „Neslýchané děje pod zemí se dějí a nevídané ve vzduchu zakleté tvary se náhle probouzejí s výkřikem po duchu…“ F. Halas Hugo Demartini rád objevoval „zakleté tvary“ utajené ve stínech vlastní imaginace, v neprobádaných hlubinách vědomí i v okolním světě. Postupně je probouzel k životu, propůjčoval jim řád. Své výtvory nevnímal jako pouhé předměty, ale jako prostor, kterému je možné vdechovat život také hudbou, světlem, vůní, barvou a teplem. Kolem roku 1956 vznikají velmi subtilní sádrové reliéfy s figurálními výjevy, které zpracovávají biblické náměty. Křehké zjednodušené postavy na bílé ploše vytvářejí zástupné symboly pro ticho, nevyřčené otázky smyslu lidského bytí, témat smrti a věčného života. Koncem 50. let Hugo Demartini objevuje svět geometrické abstrakce. Vytváří geometrické koláže a monochromní červené struktury. Bombírovaný papír obarvený jasnou červení a rudé sádrové reliéfy plné otisků kvádrů, čtverců, linií a bodů dávají tušit zcela jinak organizovanou plochu, nový přístup k tvorbě. V polovině 60. let zužuje výběr plastických forem na téma koule. Dřevěné objekty a reliéfy, v nichž jsou koule znásobovány, někdy i deformovány a řazeny do přísných geometrických struktur, předurčují následující etapu, ve které začíná umělec pracovat s pochromovanou materií. V lesklém stříbřitém povrchu koulí se odráží okolní svět i jakákoliv pohybová změna, divák se stává součástí díla. Princip zrcadlení se stal pro autora velmi důležitý a využíval ho pro akce v přírodě. Lesklé, čisté a svítivé objekty koulí rozmísťuje do oranice, podmáčené půdy, spadaného listí. Ostrý kontrast technicky dokonalých objektů a rozbahněné přírody vytváří zvláštní napětí, které je cítit i z dochovaných fotografií. Demartini neustále studoval vztahy jednotlivých předmětů v prostoru. Záměrně zkouší využívat zemskou přitažlivost. Vyhazuje do vzduchu kousky dřevěných odřezků, špejle, papírové konfety a nechává je volně dopadnout. Zjišťuje, že takto vzniklé kompozice mají svůj vnitřní řád, zákonitosti a harmonii, které jsou nenásilně spjaty s principem náhody. V návaznosti na demonstrace v prostoru vytváří v 70. letech soubor reliéfů Mimo vymezené místo. Paralelně vznikají Modely – menší sádrové objekty uzavřené v průhledných schránách ze skla. Jsou to zvláštní příbytky ticha, působení času a pohybu se zdá být v těchto boxech téměř nemožné.
Demonstrace v prostoru, 1968, dřevěné špejle, papír, foto Jaroslav Franta
V letech 1980–1984 se Hugo Demartini projevil jako sochař velkoformátových objektů ze sádry. Cyklus Místa zachycuje krychle, torza antických sloupů, velké desky s pozůstatky základů různých objektů v rozlišném stupni rozpadu a rozkladu. Přibližuje se jakési meditativní rovině, kterou velmi volně prostupují témata pomíjivosti, postupné destrukce a prázdnoty. Hugo Demartini patřil k lidem s velkým duchovním potenciálem. Miloval poezii, vážil si lidské práce, obdivoval přírodu, byl zvyklý přemýšlet o podstatě vztahů mezi jednotlivými jevy a subjekty. Všechny tyto atributy se velmi zřetelně zrcadlí v jeho výtvarné práci a řadí ho mezi velikány výtvarného světa. V. Brucháčková Závodná, květen 2012 1931 Narozen 11. července v Praze 1946–1949 Učení u kamenosochaře Otakara Velínského, získává výuční list 1949–1954 Akademie výtvarných umění Praha /prof. Jan Lauda/ 1956 Vytváří cyklus sádrových reliéfů s biblickými výjevy 1962 Cyklus červených reliéfů Zakládajícím členem volného sdružení Paleta vlasti /společně s B. Dlouhým, T. Pištěkem, K. Neprašem a dalšími osobnostmi / 1964–65 Vznikají první reliéfy a objekty s chromovaným zrcadlovým povrchem 1968 Účastní se výstavy Nová citlivost v Brně, Karlových Varech a v Praze Jeho práce na výstavě Neue Tendenzen aus Tschechoslowakei v Norimberku Opouští ateliér a vstupuje do krajiny: Akce v přírodě a Demonstrace prostoru 1969 Na bienále v Norimberku se seznamuje s Getuliem Alvianim, Rafaelem Sotem a Maxem Billem 1974 Vzniká cyklus Mimo vymezené místo 1983–1985 Vytváří monumentální sádrové objekty z cyklu Místo 1987 Členem skupiny Zaostalí /B. Dlouhý, P. Nešleha, Z. Beran, K. Kouba, K. Klusák/ 1990–1995 Pedagogicky působí na AVU v Praze Koncem 90. let se přestěhoval na venkovskou usedlost do Sumrakova, kde měl svůj ateliér. Hugo Demartini zemřel 14. září 2010 Bez názvu,nedatováno, koláž, papír, 29,7 x 21
Bez názvu, 1959, razítková barva, tiskátka, tužka, papír, 24,6 x 21,1
Reliéf, 1968/69 dřevo, chromovaný plech, 80 x 80 cm
Hugo Demartini „Incredible stories happen uder the Earth and fantastic ones in the air enchnated shapes suddenly emerge with a scream for spirit...“ F. Halas Hugo Demartini liked to discover „enchanted shapes“ hidden in shades of his own imagination, in unknown depths of consciousness and in the surrounding world. He brought them gradually to life and put them under his own law. He did not understand his work as mere objects but also as space that can be filled with music, light, smell, colour and warmth. Around 1956 he creates subtle plaster reliefs with figural scenes showing biblical motifs. Fragile simplified figures on a white background create symbols representing silence. They represent unsaid questions about the meaning of life and the subject of death and eternal life. In late 50s Hugo Demartini discovers the world of geometric abstraction. He creates geometric collages and red monochrome structures. Paper shaped by different tools from behind, coloured bright red and plaster reliefs filled by cuboid, square, line and point prints organize the plain in a totally different way. In the mid 60s he narrows down the choice of plastic forms to the subject of balls. Wooden objects and reliefs, in which balls are multiplied, sometimes deformed and organized in strict geometric structures, represent his next work. The artist starts to work with chrome plated material. In shiny silvery ball surface the surrounding world and its every motion is reflected. A spectator becomes a part of the artist‘s work. The principle of reflecting became very important to the artist and he used this principle in his landart. He places shiny, clean and bright objects of balls into a ploughed field, waterlogging or fallen leaves. The sharp contrast between technically ideal objects and muddy landscape creates special suspense that you can feel when looking at the preserved photographs. Demartini studied relations of individual objects in space. He intentionally tries to use gravitation. He throws wood chips, wooden skewers, paper confetti into the air and lets them fall down free. He finds out that compostions created in this way have their own inner order, law and harmony softly related to the principle of coincidence. In relation to demonstrations in space he creates a collection of reliefs „Beyond Restricted Space“ in the 70s. At the same time he makes „Models“ that are rather small objects enclosed in transparent glass boxes. They are special silence dwellings. The time and motion influence seems to be almost impossible.
From 1980 to 1984 Hugo Demartini expresses himself as a sculptor of large-sized plaster objects. The cycle „Places“ reflects cubes, fragments of antique columns, large plates with remains of various object foundations at different stages of decay and desintegration. He comes near to a meditative level where transience, gradual destruction and emptiness freely meet. Hugo Demartini was a man of great spiritual potential. He loved poetry, valued human labour and respected nature. He used to think about the nature of relations between particular phenomena and subjects. All these attributes are clearly reflected in his art work and place him among the greatest artists in the art world. V. Brucháčková Závodná, March 2012 1931 Born on July 11 in Prague 1946–49 Apprenticeship by the stone sculptor Otakar Velínský, received a certificate 1949–54 The Academy of Fine Arts in Prague /Prof. Jan Lauda/ 1956 Creates a cycle of plaster reliefs with biblical motifs 1962 A cycle of red reliefs Foundation member of the loose group Palette of Home Country /together with B. Dlouhý, T. Pištěk, K. Nepraš and other personalities/ 1964–65 First reliefs and objects with chrome surface are created 1968 Takes part at the exhibition New Sensitivity in Brno, Karlovy Vary and in Prague His work is at the exhibition Neue Tendenzen aus Tschechoslowakei in Norimberk Leaves the studio and goes into the landscape: Landart and space demonstration 1969 At the Norimberk Biennale he meets Getulio Alviani, Rafael Soto and Max Bill 1974 The cycle Beyond Restricted Space is made 1983–85 Creates monumental plaster objects in the cycle Space 1987 A member of the group The Backwards / B. Dlouhý, P. Nešleha, Z. Beran, K. Kouba, K. Klusák/ 1990–95 Teaches at the Academy of Fine Arts in Prague In late 90s he moved onto a rural farm in Sumrakov where he had his studio. Hugo Demartini died on September 14 in 2010.
Mimo vymezené místo, nedatováno, dřevo, latex, černá barva, 96 x 96
Bez názvu, nedatováno, razítková barva, otisky kruhové matrice, tuš, tužka, 297 x 210
Objekt II, 1969, chromovaný plech, dřevotříska, organické sklo, 43 x 43
Model, 1983, sádra, dřevo, 91 x 91 x 20
Reliéf, 1975, dřevo, černá barva, 91 x 91 x 18
Reliéf, 1964–65, dřevo, sololit, mosaz, barva lak, 76 x 76 x 18
Objekty, nedatováno, chromovaná ocel, 20 x 21 x 19 a 22 x 18 x 18
Reliéf, 1975, dřevo, černá mat. barva, 142 x 150 x 29
GALER I E
ZÁVODNÝ
Galerie Závodný Galerie Závodný 17. 5. – 8. 7. 2012 Hugo Demartini Kurátor/Curator: V. Br ucháčková Závodná Překlad/Translation: Kamila Tomanová Fotografie/Photography: Jaroslav Franta, Ondřej Krchňák, Daniel Kamenár, archiv autora Grafický koncept/Graphic Concept: Jitka Vrbková, Jan Říčný Grafický úprava a dtp/Graphic design and dtp: Daniel Kamenár Tisk/Printing: CCB, s.r.o. Vydavatel/Published by: Galerie Závodný 2012, Husova 3, 692 01 Mikulov, www.galeriezavodny.com
