Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Hospodářský cyklus a možnosti jeho ovlivnění Diplomová práce
Autor:
Bc. Ondřej Maršík, DiS. Finance
Vedoucí práce:
Praha
Doc. Ing. Hana Pačesová, CSc.
Duben 2014
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu jsem uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Chotěšově 20. dubna 2014
Bc. Ondřej Maršík, DiS.
-2-
Poděkování Chtěl bych poděkovat Doc. Ing. Haně Pačesové, Csc. za konzultace a rady k napsání diplomové práce, dále také rodičům a přátelům za podporu při studiu na Bankovním institutu vysoké škole Praha.
-3-
Anotace Cílem diplomové práce je analyzovat vliv nástrojů, používaných k ovlivnění průběhu hospodářského cyklu. Diplomová práce je rozdělena do šesti kapitol, které jsou systematicky rozvrženy podle poznávání vlivů, příčin a analýz. Každá kapitola má svůj dílčí závěr, ve kterém je kapitola shrnuta a analyzována. Hospodářské cykly jsou jevem, který se nachází v každé ekonomice, proto analýza těchto cyklů a příčin jejich vzniku je v každé době aktuálním tématem. První kapitola s názvem Historie hospodářských cyklů pojednává o teorii Nikolaje Dmitrijeviče Kondratěva. Teorie vychází z významného vlivu technologického pokroku na hospodářský cyklus. Druhá kapitola s názvem Vymezení hospodářského cyklu je částí teoretickou, v níž jsou popisovány návaznosti a průběhy hospodářských cyklů. Třetí kapitola s názvem Klasický a keynesiánský přístup k hospodářským cyklům vysvětluje tyto teorie, jako dva odlišné tábory, které rozdílně nahlížejí na hospodářský cyklus. Čtvrtá kapitola s názvem Fiskální a monetární politika popisuje a analyzuje tyto politiky jako významné hráče národních ekonomik. Pátá kapitola s názvem Finanční trhy je kapitolou, která v moderní ekonomice vysvětluje významný vliv finančních trhů na hospodářský cyklus. Závěrečná šestá kapitola s názvem Možnosti ovlivnění hospodářského cyklu je průřezovou kapitolou, kde jsou prakticky použity veškeré teoretické i praktické poznatky z kapitol předchozích. Klíčová slova: hospodářský cyklus, monetární politika, fiskální politika, expanze, recese, finanční trhy
Annotation
The thesis aims to analyse impact of the tools used to influence the course of a economic cycle. The thesis is divided into six chapters systematically laid out by exploring the effects, causes and analyses. Each chapter contains a partial conclusion where the chapter is summarized and analysed. Economic cycles are a phenomenon being found in every economy, therefore analysis of these cycles and their causes is a current theme everywhen. -4-
The first chapter titled History of Economic Cycles discusses theory of Nikolai Dmitrievich Kondratieff. The theory is based on the significant effect of technological progress on the economic cycle. The second chapter titled Defining the Business Cycle is rather theoretical to describe relationship and courses of business cycles. The third chapter titled Classical and Keynesian Approach to Economic Cycles theory explains these two as distinct camps with different perceptions of the economic cycle. The fourth chapter titled Fiscal and Monetary Policy describes and analyses these policies as important players in national economies. The fifth chapter entitled Financial Markets explains significant impact of financial markets on the economic cycle in modern economy. Final sixth chapter titled Possibilities to Influence the Business Cycle is a cross-cutting chapter where all of the theoretical and practical knowledge from previous chapters are used.
Keywords: business cycle , monetary policy, fiscal policy , expansion, recession , financial markets
-5-
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................................ - 8 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ ........................................................................................................ - 10 1
HISTORIE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ........................................................................................ - 11 1.1
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DLOUHODOBÝCH HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ............................................ - 11 -
1.2
HISTORICKÝ VÝVOJ DLOUHODOBÝCH CYKLŮ ...................................................................................... - 12 -
1.2.1
První vlna ................................................................................................................................. - 12 -
1.2.2
Druhá vlna ................................................................................................................................ - 13 -
1.2.3
Třetí vlna .................................................................................................................................. - 15 -
1.2.4
Čtvrtá vlna ................................................................................................................................ - 17 -
1.2.5
Současná doba .......................................................................................................................... - 18 -
1.3 2
VYMEZENÍ HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ..................................................................................... - 22 2.1
FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ............................................................................................................ - 22 -
2.1.1
Expanze..................................................................................................................................... - 23 -
2.1.2
Vrchol ....................................................................................................................................... - 25 -
2.1.3
Recese ....................................................................................................................................... - 26 -
2.1.4
Sedlo ......................................................................................................................................... - 28 -
2.2
HODNOCENÍ ROZSAHU FINANČNÍ KRIZE ............................................................................................... - 28 -
2.3
PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ....................................................................................................... - 29 -
2.3.1
Nabídkové šoky ......................................................................................................................... - 29 -
2.3.2
Poptávkové šoky ....................................................................................................................... - 30 -
2.4 3
ZÁVĚR KAPITOLY 1 HISTORIE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ...................................................................... - 19 -
ZÁVĚR KAPITOLY 2 VYMEZENÍ HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU .................................................................... - 32 -
KLASICKÝ A KEYNESIÁNSKÝ PŘÍSTUP K HOSPODÁŘSKÝM CYKLŮM .......................... - 34 3.1
JOHN MAYNARD KEYNES .................................................................................................................... - 34 -
3.2
KEYNESIÁNSTVÍ ................................................................................................................................... - 35 -
3.2.1
První fáze do roku 1930............................................................................................................ - 35 -
3.2.2
Druhá fáze po roce 1930 .......................................................................................................... - 36 -
3.3
MILTON FRIEDMAN .............................................................................................................................. - 37 -
3.4
MONETARISMUS .................................................................................................................................. - 38 -
3.5
MONETARISMUS VERSUS KEYNESIÁNSTVÍ ........................................................................................... - 40 -
3.5.1 3.6 4
Agregátní nabídka .................................................................................................................... - 41 -
ZÁVĚR KAPITOLY 3 KLASICKÝ A KEYNESIÁNSKÝ PŘÍSTUP K HOSPODÁŘSKÝM CYKLŮM....................... - 44 -
FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA .......................................................................................... - 46 4.1
FISKÁLNÍ POLITIKA .............................................................................................................................. - 46 -
4.1.1
Cíle fiskální politiky .................................................................................................................. - 46 -
-6-
4.1.2
Fiskální politika a rozpočtová politika ..................................................................................... - 46 -
4.1.3
Nástroje a dělení fiskální politiky ............................................................................................. - 47 -
4.1.4
Zvyšování výdajů před volbami ................................................................................................ - 50 -
4.2
4.2.1
Druhy a nástroje monetární politiky ......................................................................................... - 52 -
4.2.2
Operace na volném trhu ........................................................................................................... - 52 -
4.2.3
Repo operace ............................................................................................................................ - 53 -
4.2.4
Povinné minimální rezervy ....................................................................................................... - 54 -
4.2.5
Diskontní sazba ........................................................................................................................ - 54 -
4.2.6
Přímé nástroje monetární politiky ............................................................................................ - 55 -
4.3 5
ZÁVĚR KAPITOLY FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA ........................................................................... - 55 -
FINANČNÍ TRHY ................................................................................................................................ - 57 5.1
POPIS FINANČNÍCH TRHŮ ...................................................................................................................... - 57 -
5.2
VLIV FINANČNÍCH TRHŮ NA HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS ........................................................................... - 59 -
5.3
TULIPÁNOVÁ KRIZE ............................................................................................................................. - 60 -
5.4
HOSPODÁŘSKÁ KRIZE 30. LET 20. STOLETÍ........................................................................................... - 61 -
5.5
FINANČNÍ BUBLINA .............................................................................................................................. - 63 -
5.6
DOW JONES INDUSTRIAL AVERAGE INDEX .......................................................................................... - 64 -
5.7
KORELACE DOW JONES INDUSTRIAL AVERAGE INDEXU A HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU .......................... - 66 -
5.7.1
První kritérium ......................................................................................................................... - 67 -
5.7.2
Druhé kritérium ........................................................................................................................ - 67 -
5.8 6
MONETÁRNÍ POLITIKA ......................................................................................................................... - 51 -
ZÁVĚR KAPITOLY 5 FINANČNÍ TRHY .................................................................................................... - 68 -
MOŽNOSTI OVLIVNĚNÍ HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU.............................................................. - 71 6.1
EXPANZE.............................................................................................................................................. - 71 -
6.2
VRCHOL ............................................................................................................................................... - 73 -
6.3
RECESE ................................................................................................................................................ - 74 -
6.4
SEDLO .................................................................................................................................................. - 75 -
ZÁVĚR ............................................................................................................................................................ - 77 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................................... - 80 -
-7-
Úvod Každou situaci, která v ekonomice, ale i v životě nastane, můžeme analyzovat. Tato diplomová práce pojednává o hospodářském cyklu, který má významný vliv na ekonomiku jak státu, tak každého obyvatele, který v něm žije. Práce není pouze teoretická, ale obsahuje také vlastní myšlenky a názory na dané téma. Cílem diplomové práce je analyzovat vliv nástrojů, používaných k ovlivnění průběhu hospodářského cyklu. Diplomová práce je rozložena do šesti kapitol, které souvisí s hospodářským cyklem. V tělu práce jsou popsány jak faktory působící na hospodářský cyklus, tak názory a pohledy na jednotlivé fáze. Diplomová práce začíná s popisem teorie Nikolaje Dmitrijeviče Kondratěva, který během svého života našel propojení technologického pokroku a hospodářského cyklu. Tato myšlenka je i později analyzována jako jedna z příčin vychýlení reálného produktu od produktu potenciálního. Zajímavým poznatkem při psaní práce a studia historie je fakt, že průběh každého cyklu si je velice podobný. Expanze jako růstová fáze často začíná technologickým pokrokem, který je stimulem pro oživení ekonomiky. Během této fáze se zlepšují podmínky v dané ekonomice a obyvatelstvu se daří lépe, než v období předchozím. Naopak recese je fáze, kdy dochází k poklesu produkce a růstu nezaměstnanosti. Snahou politik je tedy oživit ekonomiku tak, aby opět začala být produktivní. Analýza průběhu každé fáze je popsána v závěrečné srovnávací kapitole s názvem Možnosti ovlivnění hospodářského cyklu. Je zde na příkladu předveden průběh cyklu nejen v různých ekonomických oblastech, ale i u různých ekonomických subjektů. V situaci, kdy je ekonomika v produkční mezeře, v takzvané deflační oblasti, je podle analýzy historie prostor pro nějakou změnu. V minulém tisíciletí tyto změny byly řešeny válkami, revolucemi nebo jinými násilnými převraty režimu. Novodobá historie ovšem přikládá těmto změnám nový rozměr. V dnešní době globalizace nejsou rozhodnutí subjektu pouze individuální, ale mají vliv i na další subjekty, které se musí s danou situací vypořádat. Nadnárodní organizace mají rozhodovací pravomoci nad státy, které pod tyto organizace spadají a státy tedy nejednají nezávisle. Propojenost bankovního a finančního sektoru dává obrovský význam tak obyčejné entitě, jako je informace. V současné době, kdy averze vůči válkám a revolucím nedává prostor pro vyčištění trhu, jako tomu bylo v minulosti, se průběh -8-
krize změnil. S krizí se dnes obtížně vypořádáváme, protože se snažíme minimalizovat její rozsah, což prodlužuje délku trvání. Proto se neustále hledá jakýsi universální recept, který ovlivní cyklus tak, aby výkyvy reálného produktu od produktu potenciálního byly co nejmenší s co nejmenšími následky. Každá krize a každá expanze má své pro a proti. Neustále analyzujeme a snažíme se poučit z chyb, které jsme v minulosti zažili, s cílem těmto výkyvům předejít. Bohužel ani v době současné krize, která již několik let probíhá, se můžeme jen utvrdit v tom, že ještě nejsme dost zkušení a nedokážeme proto dokonale a s jistotou ovlivnit hospodářský cyklus.
-9-
Zvolené metody zpracování K naplnění cíle diplomové práce jsou aplikovány základní metody. Hlavní použité metody jsou: dedukce, indukce, analýza a syntéza. Informace pro vypracování diplomové práce byly získány především z odborné literatury, která se zabývá problematikou hospodářských cyklů, ale i z literatury, která rozvíjí odborné názory a různé ekonomické teorie. Dalším zdrojem informací je studium na Bankovním institutu a. s. v Praze a osobní zájem o finanční trhy. Internetové zdroje jsou využívány zejména pro získání multimédií, která jsou v práci prezentována. Práce je sestavena nejprve na základě dedukce. Základním prvkem této metody jsou dostupné informace o této problematice. Indukce, jako vyvození obecného poznatku byla dosažena
využitím
informací
získaných
během
studia.
Analýza
byla
provedena
po prostudování odborné literatury, která poskytla potřebný rozsah poznání pro dílčí závěry. Syntéza je spojení všech těchto získaných informací, které vytvořily model o problematice hospodářských cyklů, který je následně prezentován v tělu práce.
- 10 -
1 Historie hospodářských cyklů 1.1 Obecná charakteristika dlouhodobých hospodářských cyklů Celosvětová ekonomika probíhá v Kondratěvových dlouhodobých cyklech1. Tyto cykly se mění v závislosti na změnách výrobních technologií, výraznými monetárními jevy a politickými převraty historického charakteru. Jedna vlna se skládá ze dvou základních částí. První dlouhá vlna je vlna růstu neboli expanze a druhá vlna je vlna poklesu neboli deprese. Délka trvání tohoto cyklu je přibližně 50 až 60 let. Obrázek 1: Kondratěvovy cykly
Zdroj: http://newsusa.myfeedportal.com/i/crash_of_2009_20082007__2010_comparing_to_the_1930s ze dne: 19. 9. 2013
1
Tyto cykly vypozoroval sovětský ekonom Nikolaj Dmitrijevič Kondratěv, který navrhl model cyklů
kapitalistické ekonomiky. V roce 1938 byl za své názory popraven v rámci stalinských čistek.
- 11 -
1.2 Historický vývoj dlouhodobých cyklů
1.2.1 První vlna První dlouhodobá vlna se v literatuře se nazývá Moderní průmyslová společnost. Obdobím této vlny je 16. a 17. století. V dílech F. Bacona, B. Pascala, R. Descarta i I. Newtona se rozvíjela první vědecká revoluce. Tato doba byla obdobím původní akumulace a klasického kolonialismu. Mimo jiné docházelo k přeměně regionálních trhů na vytvoření celkového národního trhu, vznikaly první manufaktury a rozvíjel se faktorový systém, což vedlo ke vzniku moderního průmyslu. V období zemědělské revoluce v 17. a 18. století probíhalo střídání osevů, semenářství a selektivní chov dobytka. Byly vynalezeny lepší nástroje, využívali se koně místo volů jako tažná síla. Docházelo také k privatizování půdy, což vedlo ke zrodu moderního průmyslového dělnictva. Tato doba nabízela také různá mechanická zlepšení, jako například Newcombův parní stroj zkonstruovaný v roce 1709 nebo dopřádací stroj vynálezce Paula v roce 1738. Vlastní historie moderní průmyslové kapitalistické společnosti začíná první průmyslovou revolucí v Anglii v letech 1770 až 1815. V této době postupně vzniká klíčový prvek takzvaný tovární systém. Jádrem průmyslové revoluce se stal Wattův parní stroj, jenž byl vynalezen v roce 1769. Jednalo se o univerzální stroj, který převáděl jednu energii na druhou a umožňoval propojení továrních strojů do takzvané strojové soustavy. Obrovský nárůst byl zejména v textilním průmyslu právě díky parnímu stroji a vzniku mechanického tkalcovského stavu. V roce 1796 byla vynalezena první parní válcovna železa, která zvedla úroveň hutnictví železa. Roku 1783 konstruují bratři J. a I. Montgolfierové první horkovzdušný balón a 21. listopadu 1783 vzlétá první lidská posádka. Dalším z významných vynálezů této doby je první jednostopé vozidlo, které v roce 1813 zkonstruoval K. F. Drais. V letech 1780 až 1851 se průmyslová revoluce stala základnou první dlouhé vlny. Cyklus se skládal z dlouhé expanze, která trvala do roku 1817 a následně přešla v depresi, která uzavírala první vlnu v roce 1851. V politické oblasti jsou tyto dějiny spojeny - 12 -
s Francouzskou revolucí, která proběhla v letech 1789 až 1799, Napoleonskými válkami v letech 1796 až 1815 a rokem revolucí 1848, jenž měl za následek vznik nových politických ideologií, jako je liberalismus, nacionalismus a socialismus. Z těchto historických okamžiků můžeme toto období první dlouhé vlny nazvat obdobím revolucí, jak se v literatuře uvádí The Age of Revolution. Není pak náhodné, že dlouhá deprese této první vlny se stala dějištěm Velké transformace Karla Polanyiho2, ve které se roztroušené a izolované trhy přeměnily do sebe regulujícího se tržního systému, tedy vznikem tržní společnosti.
1.2.2 Druhá vlna Druhá vlna patří do let 1844 až 1870. Dlouhá expanze z let 1844 až 1875 se opírá zejména o rozvoj železnic, metalurgie a strojírenství. První parní lokomotivu zkonstruoval R. Trevithick v letech 1801 až 1806. V roce 1829 G. Stephenson zkonstruoval lokomotivu, jež nesla název The Rocket. Tato lokomotiva poprvé v historii lidstva uháněla větší rychlostí, než je rychlost cvalu koně. Tento pokrok měl za následek, že v roce 1869 byla dokončena první transkontinentální železnice v USA3. Dalším z významných objevů byl vynález telegrafu S. Morse v roce 1839. První linka Morseova telegrafu byla zprovozněna v roce 1844. O 6 let později byl položen první podmořský telegrafní kabel. Roku 1841 byla vynalezena první umělá hnojiva a americká společnost Goodyear přišla z nápadem vulkanizace kaučuku, který se použil pro výrobu prvních pneumatik do automobilů. Z ropných výrobků je důležité zmínit první vyasfaltování vozovky, v roce 1854. Roku 1859 byla nalezena významná ropná ložiska v Pensylvánii, jež patřila mezi první naleziště.
2
Jedná se o název knihy, kterou tento rakouský autor sepsal. Centrem zájmu této knihy je proměna
společenského řádu od konce 18. století do první poloviny 20. století. 3
Zkratka pro United states of America. V překladu Spojené státy Americké.
- 13 -
Rozvoj metalurgie přinesl nový pohled na výrobu oceli, která se začala vyrábět ve velkém měřítku. Roku 1856 díky inovaci ve výrobě oceli vznikla takzvaná Thomasova ocel, která se ve strojírenství používala například pro výrobu kuličkových ložisek. Pro strojírenství byl také důležitý vynález revolverového soustruhu. Do této doby také patří vývoj prvního šicího stroje, jež byl vyroben v roce 1829. První psací stroj byl vynalezen v roce 1865. Velkého rozmachu dosáhla také lodní doprava. V roce 1827 získal J. Ressel patent na lodní šroub. V roce 1838 poprvé přeplouvá Atlantský oceán loď, která byla poháněna pouze párou. V tomto období byla poprvé použita ocel, jako konstrukční materiál pro stavbu lodí. V roce 1854 byl zrekonstruován parní stroj, který poháněl více jak jeden válec. Řešil otázku hospodárného využití paliva a tím i prostoru na lodích. V období 1858 až 1869 se začal budovat Suezský průplav. Roku 1880 zahajují Američané stavbu Panamského průplavu. V roce 1863 se v Londýně začalo budovat metro. Rok 1865 dává světu první výrobní linku, takzvaný nekonečný výrobní pás, který byl zkonstruován pro jatka. V roce 1861 byla vynalezena puška a kulomet. Mezi významné vynálezce této doby patří i A. Nobel, který v roce 1867 vynalézá dynamit. V Americe vznikají první akciové společnosti a rozvíjí se účast státu v ekonomice. Po tomto rozkvétajícím období začala dlouhá deprese v letech 1870 až 1896. Toto období je významné vývojem moderního kolonialismu, imperialismu a vývozem kapitálu. Růst průmyslu měl za následek vznik monopolů, kartelů, trustů a koncernů. Vznikaly fúze v hutnictví a ropném průmyslu. Ve Spojených státech amerických vznikají první průmysloví giganti a vzniká oligarchie4. V politické oblasti byla v roce 1871 porážka Pařížské komuny5 a ve Spojených státech amerických se do dějin zapsal takzvaný Haymarketský masakr v Chicagu6, v němž bylo
4
Oligarche je forma vlády, kde vládne pouze malá část osob, kteří jsou příslušníky nejbohatších sociálních
vrstev. 5
Jednalo se o boj mezi buržoazií a socialisty, kteří bojovali pro lepší pracovní podmínky. Povstání trvalo 72 dní.
6
Šlo o bombový útok v úterý 4. května 1886 na demonstraci pro podporu dělníků.
- 14 -
v roce 1886 poráženo dělnické hnutí. V letech 1877 až 1914 probíhal zápas koloniálních mocností v čele s Velkou Británií o rozdělení Afriky, Asie a Oceánie.
1.2.3 Třetí vlna Třetí vlna patří do období 1870 až 1945. Expanze, která byla v letech 1880 až 1914 využívá nových společenských forem, které vznikly v minulé dlouhé depresi. Tato doba je založena na rozvoji takzvané druhé technologické revoluce neboli technickovědecké a období končí druhou světovou válkou. Tato doba přinesla vynálezy jako telefon G. Bella v roce 1872, gramofon T. A. Edisona v roce 1877 nebo kinematograf bratří Lumiérových v roce 1895. Toto období přineslo i objevy v elektrice. Byl vynalezen elektromotor, střídavý proud, který objevil N. Tesla v roce 1888, dynamo, jež vynalezl W. von Siemens v 1866. Mezi nejvýznamnější objev této doby je vynález T. A. Edisona, který v roce 1877 vynalezl žárovku. Mezi průmyslové objevy patřil například automobil, který vynalezli W. Maybach, N. Otto, G. Daimler, K. Benz v roce 1885, spalovací motor na naftu, který zkonstruoval K. Diesel v roce 1897 nebo rádio čili bezdrátový telegraf, jež vytvořily G. M. Marconi. Mezi významné objevy této doby patří i vynález bratří Wrightů, kteří v roce 1903 vynalezli letadlo. V továrnách dochází k výrazné změně práce prostřednictvím systému, který navrhl T. W. Taylorem. Jde o takzvaný Taylorismus7. V roce 1913 pak Henry Ford zavádí ve svých automobilových výrobnách do provozu první linku na sériovou výrobu automobilů Ford. Ekonomický systém se zaostřuje na boj o nové rozdělení světa, což nakonec vede k výbuchu První světové války, která trvala v letech 1914 až 1918.
7
Tento systém spočíval v tom, že dělník měl přesně určené množství vypočtených a vymezených úkonů
na jednoduché operace. Ke zvyšování výkonu pracovníků přispěla i diferenciace mzdy. Tento směr vznikl v USA v roce 1883.
- 15 -
Na tuto expanzi navázala deprese, která trvala v období 1914 až 1945. V této době se hledají nové formy organizace moderního velkoprůmyslu, ekonomiky a společnosti vůbec. Snaží se najít systém, který je odpovídající převratným změnám technologií, vyvolaných druhou technologickou revolucí. Jedná se zejména o rychle se šířící fordismus, který měl za následek zavádění výrobních linek. Vzniká masová výroba, která si žádá nutnost odbourávání bariér pro koupěschopné poptávky cestou zajištění trvalého růstu mezd, a to kvůli stimulaci odbytu. Nezbytné jsou ovšem také státní zásahy do ekonomiky, kdy vládní výdaje neboli nákupy musí doplňovat nedostatečné soukromé výdaje neboli investice. V Německu a v Itálii vzniká fašismus a nacismus. Ekonomiky těchto států vedou ke zbrojení a válečné přípravě. V USA vzniká moderní kapitalismus8. Po krizi se objevují nové produkty jako státní záruky za vklady na záchranu úvěrové soustavy, podhodnocení dolaru na ulehčení břemene dluhů, státní subvence za nucené zmenšení zemědělské produkce, zkrácení týdenní pracovní doby a stanovení minimální mzdy nebo veřejné práce proti nezaměstnanosti. Rusko se pokouší o vznik nových nekapitalistických forem, jako je centrální plánování9. Období deprese se vyznačuje nejistotou, chaosem, selháním hospodářského liberalismu. Jde o období relativně delšího růstu v rámci střednědobého hospodářského cyklu. Tato doba je vystřídána hlubokou světovou hospodářskou krizí 1929 až 1933. Tato ekonomická, sociální a politická situace zapříčinila rozpory a nakonec ústí do 2. světové války v letech 1939 až 1945. Tato doba ovšem také přinesla významný impuls pro velké inovace a také umožnila ustálení nezbytných forem státní regulace ekonomiky na teoretické bázi, takzvané keynesiánství10, vytvořené anglickým ekonomem J. M. Keynesem.
8
Kapitalismus je ekonomický systém, ve kterém jsou výrobní prostředky vlastněny soukromým sektorem.
Tyto prostředky jsou využívány v ekonomickém procesu za účelem vytvoření zisku. 9
Jedná se o sestavení plánu hospodaření, který je politicky odsouhlasen. Tento plán je sestavován například
na pět let. 10
Tento ekonomický směr tvrdí, že je nutné provádět regulaci tržního mechanismu včetně státních intervencí.
Více o tomto směru v kapitole o keynesiánství
- 16 -
1.2.4 Čtvrtá vlna Čtvrtá dlouhá vlna začíná uprostřed dění 2. světové války, která je nesena třetí technologickou revolucí, takzvanou vědeckotechnickou revolucí. Mluvilo se o Einsteinově teorii relativity, kvantové teorii a molekulární biologii. V této době byl velký rozvoj komunikační techniky. V roce 1935 byl vynalezen první radar. R. A. Watson-Watt. V roce 1936 zavedla BBC první pravidelné televizní vysílání z Londýna. V roce 1946 vznikl první elektronkový počítač a v roce 1949 byl učiněn objev tranzistorů. Díky výzkumům během Druhé světové války byla objevena jaderná energie a v roce 1942 E. Fermi spouští první jaderný reaktor. Čtvrtá vlna přinesla objevy ve vzdušném cestování. V roce 1935 vynalezl I. Sikorsky helikoptéru. Dne 4. 10. 1957 proběhlo vypuštění první umělé družice Země v SSSR, 12. 4. 1961 byl první let člověka do vesmíru, jímž byl J. A. Gagarin. Dne 21. 7. 1969 přistál na Měsíci N. Armstrong. Dlouhá expanze v rámci této vlny se vyznačuje velmi rychlými tempy ekonomického růstu, až 6% roční růst světové průmyslové výroby a 4,7% roční růst světového reálného hrubého národního produktu. Rovněž mimořádnou délkou svého trvání. Tato čtvrtá vlna trvala od roku 1939 až do roku 1965. V literatuře je toto období uveden jako zlatý věk nebo třicet slavných let. Problémy v letech 1969 až 1970 naznačovaly možný zvrat v dlouhodobém hospodářském cyklu. Ten byl potvrzen světovou hospodářskou krizí z let 1974 až 1975. Tato krize byla specifická výrazným růstem inflace a drobnými strukturálními krizemi, jako například energetická a potravinová krize. Směr keynesiánství začíná být velmi kritizován a začíná monetaristická11 revoluce. Tato kontrarevoluce přinesla nástup monetarismu, jež je školou racionálních očekávání a prosazování nekonzervativní hospodářské politiky. 11
Monetarismus je ekonomický směr, který vylučuje státní zásahy do ekonomiky. Více o tomto směru v kapitole
nazvané Monetarismus.
- 17 -
Léta 1965 až 1970 jsou ve znamení dlouhé deprese čtvrté vlny. Střednědobé cyklické poklesy v letech 1974 až 1975, 1979 až 1984 a 1992 až 1993 jsou střídány mírným oživením světové ekonomiky. V období takzvané civilizační krize bojujeme s krizí politickou, ekonomickou, ekologickou a morální. V této době vzniká globalizace12. Propojení podnikové sítě, nadnárodní řízení, nadnárodní integrace a jiné. Současně začínají informační revoluce, které jsou spojené s hledáním nových zdrojů energie. Například termojaderná syntéza, sluneční energie, větrná energie a geotermální energie. V informačních technologiích vznikají vynálezy jako mikroprocesor, čip a rozvíjí se vývoj supravodivých materiálů pro bezeztrátový přenos elektrického proudu. Jde o takzvané vysoké technologie.
1.2.5 Současná doba V dnešní době dobíhá čtvrtá dlouhá vlna a očekává se nástup páté vlny, která zabere první polovinu 21. století. V současné době žijeme v období, které by mělo být významné v nové vlně inovací vysokých technologií. Očekává se nový vývoj v odvětví inteligentních robotů třetí generace, kteří pomocí umělé inteligence jednají podobně jako lidé na základě znalostí a na schopnosti se učit. Pokrok informačních technologií by měl vést k novým generacím počítačů, počítačového softwaru či vysokofrekvenčních televizích. Očekává se přechod od industriálního typu technologií k superindustriálnímu až k post industriálnímu typu technologií. Přechod od pásové sériové výroby k automatizované výrobě, od masové výroby a spotřeby k individualizaci výroby a spotřeby, od centralizace výrobních kapacit k jejich decentralizaci, od urbanizace k deurbanizaci. Přechod od technologií, kde byla příroda považována za nevyčerpatelný zdroj, k alternativám, v nichž je zachování životního prostředí prioritou. Přechod k další vlně očekává nárůst společenské produktivity a společenského bohatství. Před touto transformací je důležité zvládnout značné transakční náklady, vysoká
12
Globalizace je propojování například trhů nebo politik v rámci celého světa.
- 18 -
rizika přechodového období. Tento přechod může mít za následek zánik lidské civilizace v chaosu nezvládnutelných živelných přeměn. Na začátku nového tisíciletí jsme mohli očekávat nástup formační krize rodící se nové společnosti. Válka v Kosovu a s ní spojené bombardování Jugoslávie v březnu 1999 nebo válka v Čečensku na podzim 1999 signalizovaly příchod nezbytné formační krize spojené s dobíháním čtvrté cyklické vlny. S tímto přechodem je spojována také válka v Perském zálivu, teroristický útok na budovu Světového obchodního centra v New Yorku z 11. září 2001 a následný preventivní útok armády Spojených států amerických na Afghánistán 7. října 2001 a Irák v březnu 2003. V letech 2001 až 2002 byla ve znamení recese ve světové ekonomice. Obnova ekonomického růstu v letech 2003 až 2005 ukazuje na možný nástup páté vlny, která orientačně patří do období 2003 až 2058. Nástup páté vlny je netypický tím, že současná formační krize nemá podobu společenské přeměny typu revolučního jako roku 1848 nebo druhé světové války v období 1939 až 1945. Četné a nahromaděné rozpory se řeší postupně a pomalu. Sociální, politický a ekonomický vývoj je proto tolik nejednoznačný či dokonce plný protikladů. Jak k vyřešení těchto rozporů přispěje současná globální finanční krize, která vznikla v roce 2008 a na ní navazující třetí světová hospodářská krize od roku 2009 ukáže až čas. Teprve nalezení řešení z obou těchto krizí definitivně potvrdí nástup páté Kondratěvovy vlny.
1.3 Závěr kapitoly 1 Historie hospodářských cyklů Při analýze hospodářských cyklů jsem dospěl k závěru, že inovace nebo jakákoli přeměna současného stavu má vliv na hospodářský cyklus. Jako impuls k inovaci je nutkavá potřeba nějaké změny, která roztočí spirálu spotřeby a trend hospodářského cyklu se obrátí. Při klesající části hospodářského cyklu neboli recesi je potřeba změny tohoto cyklického trendu nutností pro zvýšení zaměstnanosti a udržení ekonomického růstu společnosti. V době, kdy nezaměstnanost dosahovala vysoké úrovně, se lidé rozhodli řešit svůj problém inovací současného stavu. Jak říká Steve Jobs, v době krize si lidé chtějí - 19 -
zachovat svůj životní standard i přes snížené příjmy. Řešením této situace je vylepšit neboli inovovat současný stav tak, aby vše fungovalo i s nižšími příjmy. Není náhodou, že všechny historické objevy vedly k oživení ekonomiky. Nejen že se vynálezy nabízí jako dobrá investice, ale i z pohledu marketingu jde o novou potřebu, kterou se spotřebitel snaží uspokojit. V době krize lidé potřebují vystačit s menšími příjmy, než tomu tak bylo předtím. Každý člověk má tendenci ulehčovat si práci, což současně s potřebou změny připravuje podmínky pro nový objev. Tento smysl je znám již od pravěku, kdy si pravěcí lidé homo sapiens vyráběli například zbraně, aby mohli lépe zaopatřit své rodiny potravou. Každým novým objevem vynálezce přispěl k oživení ekonomické situace daného území a používání tohoto vynálezu vedlo ke změně současné doby. Aby nastala změna status quo bylo zapotřebí pracovní síly a navýšení pracovního kapitálu. Vynálezy, jako parní lokomotiva, výstavba železnice, vynález lodního šroubu nebo elektrifikace vedla nejen k významným změnám životní úrovně a k následnému růstu hospodářského cyklu, ale i k propojování a zkracování cest, ať už k uspokojování potřeb nebo kvůli dostupnosti nových pracovních míst. Tyto objevy považuji jako významné stavební kameny k vybudování dnešní globální doby, v níž není problém objednat si výrobek z opačného konce světa, který má dodací lhůtu jen několik málo dnů. Historicky se na každém otočení trendu hospodářského cyklu podílela nějaká revoluce, válka nebo změna politické situace. Války v období krizí byly jedním z motorů ekonomiky. Tento ekonomický směr se nazývá Vojenské keynesiánství13. Jako učebnicový příklad Vojenského Keynesiánství jsou Spojené státy Americké, které neustálými konflikty od roku 2001 zvyšují veřejné výdaje právě pro financování válek. Války, pokud vynecháme etický kodex, tak skutečně vedou k oživení ekonomiky přes fiskální expanzi a vedou také k významným objevům a inovacím, které se dají použít i v dobách míru a významně mění náš život. Jsou ale také často příčinou přehřátí ekonomik, protože pro tak obrovské vládní výdaje je potřeba získat peněžní prostředky vydáváním vládních dluhopisů nebo jako tomu bylo v historii vydáváním státovek.
13
Vojenské keynesiánství se vyznačuje výrazným zvýšením veřejných výdajů na zbrojení státu.
- 20 -
Příkladem přehřátí ekonomiky díky financování války je Výmarská republika. Na začátku první světové války Německo opustilo zlatý standard a zrušilo volnou směnitelnost marky za zlato nebo stříbro. V této době se počet marek v Německu zčtyřnásobil. Ceny však nedržely krok s inflací. Zvláštním jevem bylo, že Němci měli v tomto období potřebu šetřit, a tak neutráceli. Během války německá vláda pumpovala do ekonomiky tuny oběživa, ale nikdo neutrácel. Když válka skončila, vracela se důvěra, ale zemi dostihla monetární expanze a tak i ceny vysoce vzrostly. Lidé zjistili, že za své úspory si můžou koupit jen necelých 10% toho, co si mohli za stejnou sumu koupit před válkou. V letech 1920 až 1921 se inflace částečně zpomalila a ekonomika se začala částečně vzpamatovávat. Vláda ale nepřestala tisknout peníze, protože musela hradit válečné reparace. Ovšem zemi v roce 1922 zasáhla inflace ve výši 700%. Marky, které lidé dostávali, nechtěli držet a začali je velmi rychle utrácet, protože se měna, jako uchovatel hodnoty, už nevyplatila. Tisk peněz, které sloužily jako válečné náhrady pro Francii a Belgii, musel ale pokračovat. Podle titulní strany New York Times z 9. února 1923 mělo Německo třiatřicet tiskáren, které chrlily 45 miliard marek denně!14 Důvěra klesala rychleji než tisk nových marek. V listopadu 1923 se německý finanční systém zhroutil. V té době stál bochník chleba 80 miliard marek, v době před válkou stál jen půl marky. Proto má financování válek, revolucí nebo jiných převratů sice na ekonomický růst v počátcích pozitivní vliv, ale je potřeba dívat se do budoucnosti.
14
MALONEY M.: Investujte do zlata a stříbra, GRADA Publishing, a.s., Praha 2008, ISBN 978-80-7349-156-
7, Výmarská republika – bolestivá lekce, s. 37
- 21 -
2 Vymezení hospodářského cyklu 2.1Fáze hospodářského cyklu Obrázek 2: Fáze hospodářského cyklu
Zdroj: http://misl.tym.cz/zsv/zsv%20-%20ekonom06.html, ze dne: 23. 9. 2013
Hospodářský cyklus se dělí na krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý. V této kapitole pojednejme o základním střednědobém hospodářském cyklu. Hospodářský cyklus je situace, kdy se hrubý domácí produkt15 neustále pohybuje okolo produktu potenciálního16. Nikdy nedojde k ustálení tohoto pohybu. Ekonomika se pohybuje nad potenciálním produktem nebo pod potenciálním produktem. Existují čtyři fáze hospodářského cyklu a to expanze, vrchol, recese a sedlo. Při dlouhodobém trvání expanze hovoříme o konjunktuře a naopak při dlouhodobém poklesu ekonomiky hovoříme o krizi. Obě tyto části mají své body zvratu.
15
Hrubý domácí produkt (HDP) je celková peněžní hodnota zboží a služeb, vytvořená pomocí domácích
i zahraničních výrobních faktorů na území určité ekonomiky za období jednoho roku. PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Agregátní makroekonomické veličiny, s. 8 16
Potenciální produkt (PP) je takové množství hrubého domácího produktu, které je vyrobeno při optimálním
využití zdrojů. Za optimální se považuje nejvyšší využití zdrojů při zachování rezerv, které jsou dlouhodobě udržitelné. PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Agregátní poptávka, nabídka a potenciální produkt, s. 34
- 22 -
Pokud ekonomika dosáhne svého dna, při svém klesání hovoříme o sedlu hospodářského cyklu. Pokud dojde k zvratu hospodářského růstu k hospodářskému poklesu, jde o vrchol hospodářského cyklu. Hospodářský cyklus je období, za které ekonomika obíhá okolo potenciálního produktu, kdy nastanou všechny čtyři fáze hospodářského cyklu. Délka těchto jednotlivých částí se liší. Pokud jsou tyto fáze v období pravidelném, jde o cyklus. Jestliže ovšem jde o výkyvy s rozdílnou délkou jejich trvání, hovoříme o fluktuaci. Jsou různé názory a ekonomické směry, které na tuto problematiku rozdílně nahlížejí. Vycházejme tedy z naší teorie hospodářských cyklů podle Nikolaje Dmitrijeviče Kondratěva.
2.1.1 Expanze Expanze je stav, kdy reálný produkt17 roste a ekonomika se posouvá za svůj potenciální produkt. Jde o stabilní růst poptávky, kdy podniky začnou zvyšovat svou produkci. Aby však mohly zvýšit produkci, musí investovat finanční prostředky a najmout zaměstnance, aby mohly více vyrábět. V této fázi tedy rostou investice a klesá nezaměstnanost. Lidem rostou příjmy a tím i zvyšují své spotřební výdaje. Tyto peněžní prostředky se multiplikují a dochází k růstu reálného produktu. Ekonomové hovoří o expanzi, pokud reálný produkt roste alespoň ve dvou po sobě jdoucích obdobích. Ve fázi expanze je reálný produkt nad produktem potenciálním. Potenciální produkt můžeme také chápat jako optimální využití produkční kapacity, přičemž optimální kapacita je taková, která je dlouhodobě udržitelná. Potenciální produkt je tvořen těmito čtyřmi prvky:
17
Reálný produkt (RP) měří změny ve fyzickém výstupu ekonomiky, mezi různými časovými obdobími tím
způsobem, že ohodnotí statky a služby nezměněnými cenami (stálými cenami). PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Agregátní makroekonomické veličiny, s. 10
- 23 -
1. práce, kde je důležitý počet pracovníků a počet odpracovaných hodin 2. půda, zejména jako surovina a místo pro realizaci kapitálu 3. kapitál, což jsou budovy, stroje nebo infrastruktura 4. ostatní, máme na mysli produktivitu výrobních faktorů nebo technický pokrok Zvyšováním reálného produktu může dojít k přehřátí ekonomiky. Pokud jsou výrobní faktory zatěžovány více než optimálně, dojde k jejich nedostatku a reakcí na nedostatek bude zvyšování pouze cenové hladiny neboli růstu inflace18. Obrázek 3: Expanze
Zdroj: PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hospodářský cyklus, s. 88
Na obrázku 3 s názvem Expanze máme tyto ukazatele: Q = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, AS = agregátní nabídka a PP = potenciální produkt. Na tomto obrázku dochází k růstu reálného produktu, kdy se průsečíky AS a AD posouvají směrem doprava, za potenciální produkt. K tomuto posunu dochází, pokud roste agregátní poptávka.
18
Inflace je neustále se reprodukující nerovnováha mezi množstvím peněz na jedné straně a množstvím zboží
a služeb na straně druhé. Důsledkem této nerovnováhy je nepřetržitý růst cen a mezd a vznik cenově mzdové spirály. PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Inflace, s. 94
- 24 -
V této situaci však také dochází k růstu cenové hladiny. Ekonomika se nachází v růstové části a ti, kteří chtějí být zaměstnáni, tak zaměstnáni jsou. Tato situace je vhodná pro investice, které následně nabídnou zvýšení nových pracovních míst. Dochází také k růstu mezd a zároveň i cen. Důležitou oblastí expanze je inflační oblast. Pokud agregátní poptávka roste až do zmíněné oblasti, dochází k růstu inflace. Z obrázku 3 je patrné, že když se reálný produkt dostane za hranici produktu potenciálního, dochází k vyššímu růstu ceny než k růstu množství produkce. Důvodem je, že pokud ekonomika překročí svůj potenciál, tak postupně ubývají pracovní místa, která jsou v době, kdy se zvyšují investice, na vyšší produkci důležitá. Podniky díky vyšší poptávce vyrábějí více, a proto potřebují i více zaměstnanců, kterých je v této situaci nedostatek. Ovšem ti, kteří již mají zaměstnání, tak se rozhodnou pro změnu pracovního místa pouze za vyšší mzdu. Tímto tedy dochází k přeplácení zaměstnanců, růstu mezd a následně i růstu cenové hladiny. Proto se tato oblast nazývá inflační. V extrémní situaci, kdy je křivka AS strmá, roste už jen cenová hladina a produkce zůstává neměnná. V této situaci dochází k takzvanému přehřátí ekonomiky. Může ovšem také nastat situace, kdy dojde k růstu potenciálního produktu a křivka PP se posune doprava. Faktorem, který tento růst způsobuje, je zvýšené množství výrobních vstupů, jako je práce, půda a kapitál nebo zlepšení produktivity výrobních vstupů, jako například technologický pokrok. Všichni obyvatelé nejsou označováni jako pracovní vstup. Jedná se zejména o ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Opakem je ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, nemá zaměstnání. Nejde ovšem jen o počet ekonomicky aktivních obyvatel, ale jde také o to, kolik hodin tato část obyvatel stráví prací.
2.1.2 Vrchol Vrchol nastane, pokud reálný produkt překoná vrchol předchozího cyklu. Jedná se o část cyklu, která je charakterizována minimální nezaměstnaností. Dochází k růstu pouze nominálního HDP, protože se ekonomika dostala do inflační zóny, kde není možné, aby - 25 -
reálný produkt dále rostl. Tento „růst“ se projevuje pouze zvyšováním cenové hladiny, tedy inflace. V této situaci, kdy se začne otáčet trend reálného produktu, dochází k vytvoření nového cyklu. Lidé začnou omezovat své investice, například pesimistickým výhledem budoucnosti. Snížení investic vede k omezení výroby a zároveň i poklesu spotřeby, která vede k růstu nezaměstnanosti a následně ke snižováním výdajů domácností.
2.1.3 Recese Recese je fáze, kdy reálný produkt klesá a ekonomika se posouvá pod úroveň svého potenciálního produktu. Podnikům se začnou hromadit zásoby, protože nemají odbyt. Pokud nemají odbyt, tak nejsou nuceny dále investovat do svého růstu a tím tedy dochází k poklesu investic. Podniky začnou omezovat svou produkci, a tak již nepotřebují tolik zaměstnanců. Začne tedy růst nezaměstnanost. Pokud roste nezaměstnanost, tak lidé mají nižší příjmy, a proto omezují i svou spotřebu. Nastává tedy pokles reálného produktu. Ekonomové hovoří o recesi, pokud reálný produkt klesá alespoň ve dvou po sobě jsoucích obdobích. Obrázek 4: Recese
Zdroj: PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hospodářský cyklus, s. 88
- 26 -
Na obrázku 4 s názvem Recese máme tyto ukazatele: Q = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, AS = agregátní nabídka a PP = potenciální produkt. Na tomto obrázku číslo 4 dochází k poklesu reálného produktu, kdy se průsečíky AS a AD posouvají směrem doleva, pod potenciální produkt. V této fázi lidé omezují své investice a dochází ke snižování výroby, která má za následek propouštění zaměstnanců. A následnému snížení výdajů domácností. Důležitou částí recese je i takzvaná deflační oblast19. V této fázi dochází k brždění ekonomiky a k nevyužívání výrobních zdrojů, protože podniky nemají odbyt. Pokud jsou podniky nuceny omezit svou výrobu, začnou tedy propouštět zaměstnance. Následkem ztráty zaměstnání nemají domácnosti dostatek peněžních prostředků, které by mohly dále utrácet, což právě vede k omezení výroby podniků. Spirála, kdy reálný produkt klesá a ekonomika se dostává do deflace, se právě roztáčí. Pokud hovoříme o recesi, neznamená to, že se firmám vždy daří špatně. Jsou firmy, které v této fázi mohou dokonce i růst. Recese zasahuje různá odvětví s různou intenzitou. Tržní odvětví můžeme rozdělit na ty, kterých se fáze hospodářského cyklu netýká a objem jejich tržeb není na fázi cyklu závislý a na ty, kterým se mění objem tržeb podle fáze hospodářského cyklu. Je statisticky dokázané, že obory jako například stavebnictví, automobilový průmysl nebo prodej luxusních výrobků v období recese upadají. Opakem může být prodej například levných variant výrobků a v poslední době i k nárůstu zájmu o takzvané kopie drahých produktů, jako například automobilů, motocyklů, lodí a dalších dopravních prostředků, které jsou vyrobeny v rozvojových zemích jako například v Číně. Jedná se o produkty, které jsou několikanásobně levnější než originály, ale na druhou stranu je snížena jejich životnost.
19
Deflační oblast je opakem oblasti inflační. Pokud je ekonomika v oblasti deflace, tak dochází k poklesu
cenové hladiny důsledkem poklesu kupní síly. Z historie je známa deflace v Japonsku, která zasáhla v letech 1999 až 2012. Deflace byla výsledkem prasknutí bubliny trhu s nemovitostmi, díky kterým se Japonsko dostalo do krize.
- 27 -
Odvětví, která nepociťují žádnou změnu v objemu tržeb v období recese, jsou odvětví vyrábějící produkty, které lidé spotřebovávají stejně ve kterékoli fázi hospodářského cyklu. Příkladem tohoto oboru může být farmacie, kdy spotřeba léků v období recese může dokonce i růst. V období recese se nemění ani spotřeba základních potravin, dokonce ani spotřeba cigaret, alkoholu a pohonných hmot, jako je benzín, nafta nebo jiné energie.
2.1.4 Sedlo V této fázi hospodářského cyklu je výklad obratu trendu rozdělen do dvou táborů. Jinak vysvětlují průběh recese monetaristé a jinak keynesiánci. Tuto problematiku podrobně rozebereme v následující kapitole číslo 3 s názvem klasický a keynesiánský přístup k hospodářským cyklům. Vycházejme tedy z našeho Keynesiánského pohledu na agregátní nabídku. Pokud se agregátní nabídka protne s agregátní poptávkou téměř ve vodorovné poloze agregátní nabídky, hovoříme o sedlu hospodářského cyklu. V této části obvykle nastává oživení ekonomiky.
2.2 Hodnocení rozsahu finanční krize Hodnocení rozsahu finanční krize lze určit pomocí různých indikátorů. Mohou to být například makroekonomické ukazatele, jako jsou reálný produkt a jeho výdajové komponenty, velikost nezaměstnanosti, výše inflace, velikostí úrokových sazeb, zisků korporací a dalších ukazatelů. Měření může být také podle velikosti bytové výstavby nebo podle cen akcií, dluhopisů popřípadě vývoji kurzů. Mezi neobvyklé ukazatele patří nárůst počtu sebevražd v období krize, hemline index20 nebo rtěnkový index21.
20
Hemline index je ukazatel, který určuje rozsah krize pomocí délky sukní, které ženy v tomto období nosí, při
růstu akciových kurzů se délka sukní zkracuje a při poklesu akciových kurzů se délka sukní prodlužuje. 21
Rtěnkový index je ukazatel, který hodnotí nalíčení žen. V období krize se ženy malují podvědomě výrazněji.
- 28 -
2.3 Příčiny hospodářských cyklů V literatuře je uvedeno nespočet příčin hospodářských cyklů. V této kapitole si popíšeme základní příčiny, kterými jsou poptávkové a nabídkové šoky. V kapitole číslo 3 s názvem Klasický a Keynesiánský přístup k hospodářským cyklům si rozdělíme příčiny hospodářských cyklů z pohledu monetaristů a keynesiánců. V kapitole číslo 4 s názvem Fiskální a monetární politika popíšeme vlivy těchto politik, které působí na hospodářský cyklus.
2.3.1 Nabídkové šoky Nabídkové šoky vznikají vlivem krátkodobé agregátní nabídky22. Faktory, které způsobují tyto změny, dělíme na nominální a reálné. Nominální faktory jsou ceny vstupů použité při výrobě. Reálné faktory jsou změny množství výrobních faktorů a jejich produktivity. Obrázek 5: Nabídkové šoky, recese vlevo, expanze vpravo
Tvorba: vlastní, zdroj: WAWROSZ P., HEISSLER P., HELÍSEK H., MACH M..: Makroekonomie základní kurz 1, Praha Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2012, ISBN 978-80-7408-059-3, Posuny křivky agregátní nabídky – nabídkové šoky, s. 205
22
Agregátní nabídka (AS) je celkové množství produktu, které jsou firmy ochotny při určité úrovni cen, při
svých nákladových podmínkách a produkční kapacitě nabízet. Závisí na velikosti potenciálního produktu a chování mezd a cen. PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265193-1, Agregátní poptávka, nabídka a potenciální produkt, s. 34
- 29 -
Na obrázku 5 s názvem Nabídkové šoky máme tyto ukazatele: Y = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, LAS = dlouhodobá agregátní nabídka, SAS = krátkodobá agregátní nabídka a E = ekvilibrium neboli rovnováha. V bodě E1 se střetává agregátní nabídka s agregátní poptávkou. Věnujme pozornost grafu na levé straně, kde dochází k recesi. Recese nastala, protože vzrostly ceny vstupů. Může to být nominální růst mezd, růst nepřímých daní nebo také růst cen ropy na světových trzích. Křivka krátkodobé nabídky se posune nahoru na pozici SAS2 a firmy budou ochotny nabízet stejný objem produkce za vyšší ceny. Rovnováha E2 vznikne pod úrovní potencionálního produktu. Recese by mohla vzniknout například i sníženým počtem výrobních faktorů nebo zhoršením jejich produktivity. K expanzi, která je v pravé části obrázku, by mohlo dojít vlivem pozitivního nabídkového šoku, tím je například technologický pokrok, při kterém vzroste i produktivita práce. Díky technologickému pokroku mohou firmy nabízet více produkce dokonce i za nižší cenu. Při expanzi by se nabídková křivka posunula doprava a bod nové rovnováhy by se vzdálil od potenciálního produktu a klesla by cenová hladina.
2.3.2 Poptávkové šoky Poptávkové šoky vznikají na změně agregátní poptávky. Agregátní poptávka se skládá z výdajů na spotřebu, soukromých domácích investic, vládních nákupů statků a služeb a z čistých vývozů23. Každá změna těchto veličin vyvolá pozitivní, nebo negativní šok. Pozitivní šok je způsoben navýšením některé z uvedených veličin. Negativní šok je způsoben naopak snížením nějaké z těchto veličin. Vlivy, které působí na agregátní poptávku, můžeme rozdělit na monetární a reálné. Monetární vlivy jsou jakékoli změny peněžní zásoby. Reálné vlivy jsou například pesimismus spotřebitelů nebo investorů, omezení vládních výdajů nebo pokles exportu.
23
PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Agregátní
poptávka, nabídka a potenciální produkt, s. 33
- 30 -
Obrázek 6: Poptávkové šoky, recese vlevo, expanze vpravo
Tvorba: vlastní, zdroj: WAWROSZ P., HEISSLER P., HELÍSEK H., MACH M..: Makroekonomie základní kurz 1, Praha Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2012, ISBN 978-80-7408-059-3, Posuny křivky agregátní poptávky – poptávkové šoky, s. 203
Na obrázku 6 s názvem Poptávkové šoky máme tyto ukazatele: Y = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, LAS = dlouhodobá agregátní nabídka, SAS = krátkodobá agregátní nabídka a E = ekvilibrium neboli rovnováha. Recese může být způsobena například poklesem peněžní zásoby neboli monetárním faktorem. Pokles peněžní zásoby vede k růstu úrokové míry. Firmy omezují své investice, protože se zdražily zdroje, ze kterých by je financovaly. Lidé začnou omezovat svoji spotřebu. Tato reakce je znázorněna v levé části obrázku číslo 6. Expanze vzniká pozitivními šoky, které vedou ke zvýšení agregátní nabídky. Na základě těchto změn se křivka agregátní poptávky posune doprava. Firmy dostávají objednávky a tím začínají i více produkovat. Aby mohly více produkovat, najímají nové pracovníky, kteří dostanou mzdu a tu mohou dále spotřebovávat. Dochází tím k expanzi.
- 31 -
2.4 Závěr kapitoly 2 Vymezení hospodářského cyklu Hospodářským cyklem máme na mysli kolísání reálného produktu okolo produktu potenciálního. Ekonomický pokles znamená pokles reálného produktu, naopak ekonomický růst znamená růst reálného produktu. Hospodářský cyklus má čtyři základní fáze: 1. expanze, pokud jde o dlouhodobý růst, jedná se o konjunkturu 2. vrchol 3. recese, pokud jde o dlouhodobý pokles, jedná se o depresi nebo krizi 4. sedlo V recesi je reálný produkt pod produktem potenciálním. V této části roste nezaměstnanost a podnikům se hromadí zásoby, protože klesá odbyt. Firmy reagují tak, že snižují své investice. V expanzi je reálný produkt nad produktem potenciálním. V této části klesá nezaměstnanost, protože firmy v důsledku zvýšeného zájmu o jejich produkty zvyšují své investice. Existují mechanismy, které významně ovlivňují trend reálného produktu. Například všechny reakce na očekávaný budoucí vývoj působí multiplikovaně. Pokud se omezí nebo naopak zvýší poptávka po produkci, tak tato situace nutí podniky k reakci. Pokud vzroste poptávka, podniky se snaží vyhovět svým zákazníkům a zvýší proto výrobu a musí najmout nové zaměstnance, kteří tak budou mít více finančních prostředků, které mohou spotřebovávat. Je zde ovšem rozdíl mezi reálným a nominálním důchodem. Nominální důchod se sice může zvýšit, avšak množství produktů, které si spotřebitelé reálně mohou koupit, může naopak klesnout. Jedná se pouze o růst nominální mzdy, ke kterému dochází zejména v inflační oblasti. Další významný mechanismus je princip akcelerace, který umocňuje reakce na velikosti investic. Investice jsou často závislé na budoucím očekávání a na současné situaci. Pokud rostou prodeje určitým tempem, pak investice rostou mnohem rychleji, aby prodejci uspokojili poptávku po produkci. Růst investic je způsoben zejména nákupem nových strojů nebo najímáním nových zaměstnanců. Pokud se tempo růstu prodeje zpomalí, - 32 -
rozsah investic začne klesat a může nastat situace, kdy se omezí i obnovovací investice. K poklesu investic dochází v situaci, kdy klesá i poptávka po produkci firmy. Podnik nezvyšuje produkci a tím ani neinvestuje do nových vstupů. Základními zdroji ekonomického růstu jsou práce, půda, kapitál a ostatní faktory, které synergicky vstupují do výrobního procesu, aby ovlivnily směr hospodářského cyklu. Produktivita těchto vstupů v sobě zahrnuje i vliv lidského kapitálu, který buď kladně, nebo záporně přispívá k velikosti potenciálního produktu. Je důležité si uvědomit, že hospodářský cyklus nepostihuje ekonomiky izolovaně. V dnešní době, kdy jsou všechny země spolu propojeny, se hospodářský cyklus promítne do celého světa. Jak jsme si již uvedli, jsou některé obory, kterých se důsledky hospodářských cyklů téměř netýkají jako například farmacie. Ale jsou také obory, které jsou silně závislé na vývoji hospodářského cyklu jako například stavebnictví.
- 33 -
3 Klasický a keynesiánský přístup k hospodářským cyklům
3.1John Maynard Keynes John Maynard Keynes je hlavním představitelem ekonomického směru Keynesiánství. Narodil se v univerzitním městě Cambrige v Anglii dne 5. června 1883. Vystudoval universitu v Cambrige, kde nejdříve složil státní zkoušky z matematiky a získal titul bakaláře. Toužil po tom stát se státním úředníkem na ministerstvu financí. Byl druhý nejlepší z kandidátů pro působení ve státních službách. Paradoxem je, že nejhorších výsledků dosáhl právě v testech z ekonomie. Tuto skutečnost okomentoval slovy: „Zřejmě jsem věděl o ekonomii víc než moji zkoušející“24 J. M. Keynes se odpoutal od zavedené klasické ekonomické teorie, která byla v jeho době. V této době byla volná ekonomická soutěž a nebylo nutné do těchto hodnot nijak zasahovat. Tuto zavedenou teorii Keynes upravil a předpokládal, že netržní, tedy státní zásahy do ekonomiky jsou nutné pro zachování stability. Keynes za svůj život vydal několik publikací. Zavedl pojmy jako investiční multiplikátor nebo sklon ke spotřebě. Jeho hlavní myšlenkou bylo rozdělení ekonomiky na dvě části. První částí bude investiční sektor a druhou sektor spotřební. Hlavním poznatkem jeho studií je nesoulad mezi rozdílem sklonu ke spotřebě a k investicím. Keynes byl také kritikem tradičního přístupu kvantitativní teorie peněz, takzvaný Fisherův
transakční
přístup.
Podle
Keynesova
zkoumání
je
efektivnější
přístup
důchodově-výdajový, který vychází z tvorby důchodů domácností a jejich výdajů. Tento přístup se stal významným v pozdější teorii efektivní poptávky, který je dodnes považován za významnou součást Keynesova teoretického systému. 24
SOJKA M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie, GRADA Publishing, spol. s r. o. 1999, ISBN 80-
7169-827-X, Vstup do státních služeb a počátky akademické dráhy, s. 21
- 34 -
3.2 Keynesiánství Keynesiánství bylo ekonomickým směrem, který řešil neoklasickou krizi. V době, kdy se zvyšovaly pochybnosti o neoklasicismu, jako o přístupu k tržní ekonomice a o názoru na samoregulační vlastnosti trhu, navrhl Keynes alternativní výklad. Základem výkladu je již zmíněná příjmově-výdajová metoda, která vychází z myšlenky, že příjmy, které jsou odvozeny z tvorby výstupů a jsou dále v ekonomickém procesu používány jako výdaje, tvoří poptávku. Pokud se příjmy a výdaje rovnají, pak je trh v rovnováze. Základem této myšlenky byla hospodářská politika po 2. světové válce, kdy byly nutné zásahy a reformy státu, protože samoregulační vlastnosti trhu samostatně nefungovaly a bylo tak nutné přidat doplňující stabilizační mechanismus. Keynesiánství prošlo dvěma základními fázemi. První fáze se datuje do roku 1930 a druhá po roce 1930.
3.2.1 První fáze do roku 1930 První fáze je výsledkem cambridžské kvantitativní teorie peněz25, která je ale posléze kritizována. V tomto období byl Keynes v podstatě monetaristou. Nutnost změny si začal uvědomovat až po velké hospodářské krizi 30. let 20. století, kdy politický přístup laissez faire26 v podstatě selhal a ekonomika neprokázala svou samoregulační funkci. Podle cambridžské kvantitativní teorie peněz je nestabilita ekonomiky zapříčiněna kupní sílou peněz. Proto je důležité zabývat se otázkou, jak kupní sílu stabilizovat, popřípadě dosáhnout jen nepatrných výkyvů a jak zjistit příčiny její nestability. O této problematice pojednává Keynesova kniha vydaná v roce 1923 s názvem Traktát o peněžní reformě, kde celá teorie vychází z tohoto vzorce:
25
Tato teorie vychází z tvrzení, že nabídka peněz přímo ovlivňuje cenovou hladinu. Jedná se o přímo úměrný
vztah. Pokud se zvýší množství peněz v ekonomice, vzroste i míra inflace. 26
Fráze, která je podle francouzského překladu „nechte nás dělat“. Laissez faire vyjadřuje situaci, kdy se
do daného procesu nemá nijak zasahovat, protože určitě dojde k nějakému výsledku.
- 35 -
M=q*P M je množství peněz, q je počet jednotek spotřebních statků, na které si domácnosti uchovávají své finanční prostředky a P je cenová hladina statků a služeb. Pomocí této rovnice lze dokázat, že kupní síla peněz je ovlivňována počtem statků, jehož množství kolísá, protože se mění příjmy domácností. Jako řešení zmírnění těchto nepředvídatelných výkyvů viděl Keynes v reformě peněžní a úvěrové soustavy.
3.2.2 Druhá fáze po roce 1930 Druhá fáze začíná v roce 1936 vydáním díla Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Tato kniha byla nejznámějším a nejvýznamnějším dílem Johna Maynarda Keynese, která reagovala na hospodářskou depresi z 30. let 20. století. Keynes usiloval o nalezení příčin, díky kterým jsou v tržní ekonomice vyvolávány recese, s nimiž souvisí rozsáhlé nevyužívání ekonomických zdrojů, tedy nezaměstnanost. Dle jeho názoru nebyla recese náhoda a ani nebyla vyvolána působením vnějších činitelů. Recese byla systematickým jevem vyspělé tržní ekonomiky ve 20. století. Základní příčinou recese spojené s vysokou mírou nezaměstnanosti byla podle Keynese nedostatečná efektivní poptávka neboli agregátní poptávka, která je spojena s nízkými podněty k investicím. Kapitalistická tržní ekonomika není schopna nabídnout tak efektivní poptávku, aby umožnila realizaci důchodu při cenách, které pokryjí výrobní náklady a zajistí podnikatelům zisky, které očekávají za podmínek plného využití všech ekonomických zdrojů. Rozhodnutí o velikosti úspor závisí na důchodu domácností. Rozhodnutí o investicích je záležitostí podnikatelů, které závisí na očekávaném čistém výnosu v porovnání s úrokovou mírou. Pokud jsou vyhlídky očekávaných výnosů z investic do výroby pesimistické, může podnikatel dávat přednost držbě peněz. Držba peněz mu zajišťuje udržení bohatství v čase, kdy hrozí riziko ztráty nebo snížení velikosti jeho bohatství nerentabilní investicí. Když velikost investic bude nižší než úspory z důchodů domácností při plné zaměstnanosti, - 36 -
bude výsledkem pokles důchodu a růst nezaměstnanosti. Tyto myšlenky jsou shrnuty do následujících šesti tvrzení: 1. Při daných výrobních zdrojích, technologiích a výrobních nákladech je národní důchod funkcí zaměstnanosti. 2. Vzhledem k tomu, že je vztah mezi národním důchodem a spotřebou dán sklonem ke spotřebě, je i spotřeba funkcí zaměstnanosti. 3. Zaměstnanost je sama funkcí výdajů na spotřebu a na investice, je závislá na efektivní poptávce. 4. Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnanost je funkcí sklonu ke spotřebě a velikosti investic. 5. S růstem zaměstnanosti klesá produktivita, která determinuje reálné mzdy. Proto nemůže být dlouhodobě udržitelná zaměstnanost vyšší než plná zaměstnanost. 6. Když roste zaměstnanost, roste i spotřeba. Výdaje na spotřebu však rostou pomaleji než potřebná efektivní poptávka pro udržování rostoucí zaměstnanosti. Rozdíl mezi vývojem výdajů na spotřebu a potřebnou efektivní poptávkou by měly krýt investice. Nemají-li dostatečnou dynamiku, začne zaměstnanost klesat.
3.3 Milton Friedman Milton Friedman narozen 31. července 1912, patří mezi významné liberální ekonomy 20. století, kteří zastávají přístup laissez faire a kritizují netržní zásahy do ekonomik. Vystudoval nejdříve matematiku a poté ekonomii na univerzitě v Chicagu. Stejně jako J. M. Keynes se zabýval ekonomií poválečného období a pracoval na ministerstvu financí jako statistik. Jeho teorie vycházela z kvantitativní teorie peněz. Zabýval se problémem inflace, jakožto růstu cen a mezd. Oponoval sociálnímu státu, kritizoval jeho fiskální a daňovou politiku. Podle Friedmanova výzkumu by měl stát ovlivňovat měnovou stabilitu pomocí monetární politiky, díky změnám v množství peněz v oběhu. Tuto teorii lze vyjádřit pomocí vzorce pro kvantitativní teorii peněz. - 37 -
V*M=P*Q M = množství peněz v oběhu, V = rychlost oběhu peněz, P = cenová hladina a Q = fyzický objem produktu27. Podle Friedmana je rychlost oběhu peněz neměnnou konstantou. Pravá část rovnice vyjadřuje nominální produkt. Zásadní neznámou v této rovnici je M, které vyjadřuje množství peněz v ekonomice a má významný vliv na fyzický objem produktu. Tato teorie platí pouze v dlouhém období. Friedman nevěřil v platnost Philipsovy křivky28, která se podle jeho teorie dá použít pouze v krátkém období. Za své objevy v analýze spotřeby a teorie peněz byl v roce 1976 oceněn Nobelovou cenou za ekonomii.
3.4 Monetarismus Monetarismus má největší význam v klasickém ekonomickém směru, jeho poznatky jsou spojovány s klasickou ekonomií nejen teoreticky, ale i prakticky. Jak již bylo popsáno v kapitole o keynesiánství, které bylo určitým druhem řešení při následcích krize 30. let 20. století, tak i monetarismus měl své období „slávy“. Významným obdobím pro monetární politiku byla 70. léta 20. století, kdy keynesiánství začalo pomalu upadat. Jednalo se zejména o ekonomiky, které se v rámci tržního mechanismu dostaly do stagflace29. Základní charakteristikou monetarismu je, že tato teorie nerozděluje ekonomiku do jednotlivých sektorů, jako je průmysl, zemědělství, obchod, doprava nebo finance. Pro monetaristy je nepřijatelné zasahovat vlivem změny státního rozpočtu do jednotlivých sektorů. Tato teorie tvrdí, že největší hrozbou pro nestabilitu ekonomiky je inflace. Proto také
27
PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hlavní směry
ekonomických teorií, s. 72 28
Philipsova křivka má klesající trend. Na horizontální ose je vyjádřena míra nezaměstnanosti a na ose vertikální
je velikost inflace. Podle této křivky je míra nezaměstnanosti závislá na velikosti inflace. V této teorii je nízká míra nezaměstnanosti vykoupena vysokou mírou inflace. 29
Stagflace je situace, kdy roste cenová hladina, ale produkce zůstává na stejné úrovni, popřípadě klesá.
- 38 -
kladou silný důraz na měnovou bázi. Tímto výkladem se rozcházejí s keynesiánci, pro které je největší hrozbou nezaměstnanost. Základní příčinou nestability dle monetaristické teorie jsou výkyvy ve velikosti objemu peněz v ekonomice. Požadují proto, aby množství peněz v oběhu bylo v takém množství, aby vývoj ekonomiky byl stabilní. Vlivem státních zásahů do ekonomiky se může ekonomika snadno vychýlit. Na používání fiskální politiky reagují monetaristé negativně. Hlavní myšlenou klasické teorie je, že každá ekonomika má samoregulační charakter a každý výkyv reálného produktu od potenciálního produktu se vlivem samoregulační vlastnosti trhu opět vyrovná. Tato teorie ovšem nefunguje, pokud je ekonomika rozkolísána jinými než tržními vlivy, například rozhodnutím o státní intervenci nebo jinými zásahy, které stojí vně ekonomiky. Monetární teorie není pouze jednolitá koncepce. Obsahuje své části, které ovšem sdílí hlavní myšlenku monetarismu. Jako příklad můžeme uvést teorii racionálních očekávání, která je založena na následujících předpokladech. Prvním předpokladem je, že ekonomické subjekty maximalizují užitek a domácnosti a firmy činí optimální rozhodnutí. Z této formulace vyplývá, že každý subjekt, který chce učinit své rozhodnutí, musí analyzovat informace, které má k dispozici a na základě analýzy udělá rozhodnutí. Druhým předpokladem je, že očekávání jsou racionální. Tento předpoklad si můžeme vyložit tak, že rozhodnutí, která trh činí, jsou racionální. Nezáleží pouze na emotivním rozhodnutí, ale sběr a následná analýza informací dokáže vybrat tu nejlepší variantu, která maximalizuje spotřebitelský užitek. Tento fakt potvrzuje i přizpůsobivost na finančních trzích, kdy i nepatrná informace dokáže přehodnotit fundamentální analýzu30 a z dané informace učinit závěr. Třetí předpoklad je, že trhy se vyčišťují. Tento předpoklad vyrovnává nabídku a poptávku na trhu. Pokud firmy mohou zvýšit ceny a poptávající je akceptují, není žádný důvod, proč by tak firmy neučinily, protože se snaží maximalizovat svůj užitek.
30
Analýzy trhů se dělí na fundamentální, technickou a behaviorální. Fundamentální analýza se zaměřuje
na informace o daném instrumentu, které prezentují mezinárodní informační servery, jako je například Bloomberg nebo Reuters.
- 39 -
3.5 Monetarismus versus keynesiánství Při srovnání obou ekonomických směrů je důležité určit podmínky, které je charakterizují. Keynesiánství se zajímá především o období krátké, zatímco pro monetarismus je důležité období dlouhé. Rozcházejí se i v pohledu na soukromý sektor. Zatímco monetaristé ho považují za velice stabilní, keynesiánci za velice nestabilní. Monetaristé vycházejí z teorie, která vrací ekonomiku do rovnovážného stavu za velmi krátkou dobu a náprava probíhá samoregulačními vlastnostmi trhu. Zatímco keynesiánci zastávají opačnou teorii, která vrací ekonomickou rovnováhu trhu netržními zásahy do ekonomiky a období, za které se rovnováha opět vrátí, trvá velmi dlouho. Monetarismus je velice skeptický ke státnímu regulování ekonomiky. Tento názor keynesiánci naprosto odmítají. Keynesiánci podporují ekonomický růst a pokles nezaměstnanosti právě netržními zásahy a to stimulací agregátní poptávky. Takováto řešení nezaměstnanosti vede podle monetaristů pouze k růstu inflace. Monetaristé vychází z teorie, že nezaměstnanost nelze měnit, pokud nedojde k poklesu reálných mezd. Rozdílné názory jsou i v příčinách cyklických kolísání. Rozdělme si proto impulzy, které rozpohybují mechanismus vzájemně propojených reakcí, a dojde tím k vychýlení reálného produktu od produktu potenciálního. Podle keynesiánského tvrzení jsou impulzy vychýlení právě uvnitř ekonomického systému, který ze samotného charakteru svých reakcí dává impulz k hospodářskému cyklu31. Každá expanze se obrátí v recesi a každá recese rodí oživení, které se obrátí zpět v expanzi. Tyto principy jsou zabudovány do logiky tržního mechanismu. Výkyvy tedy působí uvnitř mechanismu, vlastními silami a mají cyklický charakter. Monetaristé zastávají názor, že impulzy rozhýbou mechanismus, který vede k vychýlení reálného produktu od produktu potenciálního, jsou ve vnějších ekonomických 31
PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hospodářský
cyklus, s. 91
- 40 -
faktorech. Tyto faktory mohou být například významné politické změny, změny počtu obyvatel, změny v migračních vlnách, živelné pohromy a jiné katastrofy, ale dokonce i v technologických objevech. Avšak zásadní vliv na tyto výkyvy má monetární, ale hlavně fiskální politika. Jedná se především o špatná rozhodnutí vlády.
3.5.1 Agregátní nabídka Monetaristé a keynesiánci se také rozcházejí ve tvaru agregátní nabídky. Monetaristé vycházejí z teze, že nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů. A pokud lidé, kteří chtějí pracovat za běžnou mzdu, tak vždy naleznou pracovní místo. Reálný produkt se nachází na úrovni svého potenciálu. Keynesiánský směr vychází z teorie, že se ekonomika může snadno odchýlit a setrvat mimo potenciální produkt. Nezaměstnanost může dosahovat nevídaných rozměrů, což v prostředí nepružných mezd a cen v situaci nedokonalé konkurence32 nedává žádný impulz k oživení ekonomiky. Tato teorie dává keynesiáncům jasné řešení tohoto problému a tím jsou netržní zásahy do ekonomiky, například fiskální nebo monetární politikou.
32
Nedokonalá konkurence existuje, pokud firmy mají určitou kontrolu nad tržní cenou a nejsou jen jejími
příjemci. Druhy nedokonalé konkurence jsou například monopol, oligopol nebo monopolistická konkurence,
- 41 -
Obrázek 7: Tvar agregátní nabídky podle monetaristů
Zdroj: PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hlavní směry v makroekonomické teorii, s. 79
Na obrázku 7 s názvem Tvar agregátní nabídky podle monetaristů jsou tyto ukazatele: Q = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, AS = agregátní nabídka, A = bod vyrovnání a Q* = potenciální produkt. Obrázek popisuje vliv agregátní nabídky na změnu v agregátní poptávce. Rovnovážný stav se posunul z bodu A do bodu B, kde vznikla nová tržní rovnováha, ovšem v deflačním poli. V této situaci poklesla jak cenová hladina, tak produkované množství. Pokud poklesla produkce, muselo dojít ke zvýšení nezaměstnanosti. Tento stav bude podle monetaristů pouze krátkodobý. Pokud se sníží cenová hladina, sníží se i produkované množství. Tato situace vede k snížení výdajů, které mají i nižší cenu. Vlivem poklesu poptávky klesla i produkce firem. Pokud firmy nejsou schopny přizpůsobit své výrobní náklady, dojde k jejich likvidaci a následnému „vyčištění“ trhu od těchto firem. Firmy, které se dokázaly přizpůsobit, mohly popřípadě převzít firmy, které následkem situace byly donuceny ukončit svou činnost. V této situaci se makroekonomická rovnováha obnoví a dojde ke snížení cenové hladiny na hodnotu P´´ v bodě C. Produkt se dostal zpět na úroveň potenciálu a nezaměstnanost odpovídá své přirozené úrovni, která je dlouhodobě udržitelná. - 42 -
Obrázek 8: Tvar agregátní nabídky podle keynesiánců
Zdroj: PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, ISBN 978-80-7265-193-1, Hlavní směry v makroekonomické teorii, s. 80
Na obrázku 8 s názvem Tvar agregátní nabídky podle keynesiánců jsou tyto ukazatele: Q = množství, P = cena, AD = agregátní poptávka, AS = agregátní nabídka, A = bod vyrovnání a Q* = potenciální produkt. Keynesiánská teorie vychází z nepružných cen a mezd, které vznikají díky vlivům nedokonalé konkurence. Díky této teorii se také mění tvar agregátní nabídky v deflační zóně oproti teorii monetaristické. Graficky je tato přímka téměř horizontální, oproti monetaristické teorii, podle níž je křivka agregátní nabídky téměř vertikální. V případě poklesu agregátní poptávky dojde k významnému zmenšení produkce a k nepatrnému poklesu cenové hladiny, jak vidíme z průsečíku A´. Pokud dojde k ještě většímu poklesu agregátní poptávky do oblasti, kdy je agregátní nabídka téměř rovna horizontále, tak se cenová hladina sníží jen nepatrně, ale vidíme obrovský propad na produkci. S produkcí klesá i zaměstnanost, kdy zaměstnavatelé vlivem nižší produkce musí propustit některé zaměstnance. Prodejci se také nechtějí vzdát vysokých cen, za které své produkty nabízejí. Potvrzujeme tedy fakt, že zde není pružnost cen a prodejci se v situaci nedokonalé konkurence snaží maximalizovat zisky. Situace, kdy se ekonomika ocitne v nerovnováze, může trvat dlouhou dobu, někdy i desítky let, jak jsme si potvrdili z analýzy historie. - 43 -
3.6 Závěr kapitoly 3 klasický a keynesiánský přístup k hospodářským cyklům Závěr této srovnávací kapitoly můžeme začít citátem Miltona Friedmana „Všichni používáme keynesiánský jazyk a keynesiánské nástroje. Nikdo z nás již nepřijímá původní keynesiánské závěry“33. Obě tyto teorie mají společný zájem a tím je udržení stability ekonomiky, neboli nedopustit vychýlení reálného produktu od produktu potenciálního. Jen se rozcházejí v příčinách a řešeních tohoto problému. Podle keynesiánců dochází k vychýlení díky vnitřním mechanismům, které jsou v ekonomice zabudované. Tyto výkyvy jsou přirozeným jevem. Ovšem výkyvy lze částečně ovlivnit a to přes monetární, ale hlavně fiskální politiku pomocí státního rozpočtu, kterým stimulují agregátní poptávku. Největší problém vidí keynesiánci v nezaměstnanosti, která je indikátorem ekonomického zdraví. Podle monetaristů má ekonomika samoregulační vlastnost, kdy efektivita trhu sama srovná výkyvy od svého potenciálu. Pokud ovšem dojde k vychýlení, tak je to příčinou vnějších vlivů, jako jsou nečekané přírodní katastrofy, technický pokrok, nebo vlivy netržních zásahů. Podle monetaristů špatné rozhodnutí, například fiskální politiky, může být důvodem výkyvu. Největší problém vidí monetaristé v růstu cenové hladiny, kterou ovlivňují velikostí měnové báze přes monetární politiku. Obě teorie se historicky vyvíjely. Monetarismus neboli klasická škola ekonomie vzešla z teorie Adama Smithe a jeho „neviditelné ruky trhu“, která byla popsána v knize Bohatství národů z roku 1776. Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie dobra a zla píše o Adamu Smithovi jako o zakladateli ekonomie. Vychází z teorie, že křestní jméno Adam, jako první muž, kterého stvořil bůh a příjmení Smith, což v překladu znamená kovář, byl zrozen, aby učinil významný objev. Dokonce i keynesiánství vzešlo z opoziční teorie, z monetarismu. Tuto teorii rozpracoval J. M. Keynes, který si po velké hospodářské krizi ve 30. letech 20. století uvědomil, že samoregulační vlastnost trhu není tak efektivní, a proto je 33
HUERTA DE SOTO J.: Peníze, banky a hospodářské krize, ASPI a.s., Praha 2009, ISBN 978-80-86389-54-7,
Kritika monetaristických a keynesiánských teorií, s. 560
- 44 -
třeba tržní mechanismy regulovat. Obě teorie se také rozcházejí ve tvaru agregátní nabídky. Monetaristé mají křivku agregátní nabídky v deflační zóně téměř vertikální a keynesiánci mají křivku agregátní nabídky téměř rovnu horizontále. Ovšem inflační oblast je místem shody obou táborů. V inflační části má agregátní nabídka vertikální tvar, kdy po překročení potenciálního produktu dojde k výraznému nárůstu cenové hladiny při zachování téměř stejného množství produkce. V situaci, kdy je ekonomika nadměrně zatěžována a nachází se za svým potenciálem, se oba tábory shodují. Tímto porovnáním rozhodně nemůžeme určit, která z teorií je lepší nebo horší. Obě teorie se neustále vyvíjejí a snaží se řešit aktuální problémy. Každá z teorií má své pro a proti a jediné co je jisté, je to, že se podařilo vytvořit dva neslučitelné tábory, které vždy budou prosazovat právě tu svou ekonomickou teorii.
- 45 -
4 Fiskální a monetární politika 4.1 Fiskální politika
Fiskální
politika
je
nástrojem
hospodářské
politiky.
Slouží
k ovlivňování
makroekonomických veličin a také ovlivňuje ekonomický vývoj. Fiskální politikou ovlivňuje stát státní rozpočet a to jak velikost, tak jeho strukturu. Jedná se o proces vytváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem utlumit výkyvy hospodářského cyklu, zachovat rostoucí trend ekonomiky s vysokou zaměstnaností a to bez vysoké inflace. Fiskální politiku, jako nástroj řízení státní ekonomiky, přijímají ekonomové, zastávající směr keynesiánství. Opačný názor na užívání fiskální politiky, jako nástroj řízení ekonomiky státu, mají monetaristé.
4.1.1 Cíle fiskální politiky Mezi hlavní cíle fiskální politiky patří žádoucí tempo růstu HDP. Dalším cílem fiskální politiky je nízká míra nezaměstnanosti. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že nulová zaměstnanost není cílem fiskální politiky. Dalším cílem je nízká míra inflace. A jako poslední cíl je vyrovnaná platební bilance. Cíle fiskální politiky je možné rozdělit na přímé a nepřímé. Fiskální politika přímo ovlivňuje tempo růstu HDP a míru nezaměstnanosti. Ale jen nepřímo může ovlivnit velikost inflace a vyrovnanou platební bilanci.
4.1.2 Fiskální politika a rozpočtová politika Fiskální politika a rozpočtová politika jsou odlišné pojmy. Každá z politik má stanovený jiný cíl, kterého má dosahovat.
Cílem
fiskální politiky je stabilita
makroekonomických veličin, jako je žádoucí tempo růstu HDP, nízká nezaměstnanost, nízká míra inflace nebo vyrovnaná platební bilance. Ovšem cílem politiky rozpočtové je pouze vyrovnanost státního rozpočtu. Při sestavování státního rozpočtu mohou nastat tři situace: - 46 -
1. deficitní státní rozpočet, kdy jsou příjmy menší než výdaje 2. vyrovnaný státní rozpočet, kdy jsou příjmy rovny výdajům 3. přebytkový státní rozpočet, kdy jsou příjmy vyšší než výdaje
4.1.3 Nástroje a dělení fiskální politiky Obecně můžeme rozdělit nástroje fiskální politiky na nástroje příjmové a nástroje výdajové. Příjmové nástroje ovlivňují velikost příjmů do státního rozpočtu. Tyto nástroje se týkají daní a to jak z pohledu typu daně, tak z daňové konstrukce. Výdajové nástroje fiskální politiky ovlivňují velikost výdajů vlády dané země. Jedná se o transferové platby nebo vládní výdaje. Obrázek 9: Rozdělení daní
Tvorba: vlastní, zdroj: KUBÁTOVÁ K.: Dáňová teorie a politika, ASPI Publishing, ISBN 80-86395-84-7, Třídění daní, s. 19
- 47 -
Fiskální politiku můžeme rozdělit na expanzivní, restriktivní a neutrální. Každá z těchto politik má svá specifika a jejich užití má vliv na hospodářský cyklus. Fiskální politika se snaží stimulovat agregátní poptávku. Vzorec agregátní poptávky je AD=C+I+G+NX. C je spotřeba, která je ovlivněna dotacemi, zejména účelovými, dále transferovými platbami a také prostřednictvím daní, které upravuje daňová sazba nebo výše daňového základu. Stejnými nástroji se ovlivňuje I neboli vládní investice, které vedou ke stimulaci agregátní poptávky. Další neznámou v rovnici AD je G, které vyjadřuje vládní nákupy zboží nebo služeb. G můžeme rozdělit na GC neboli vládní spotřebu nebo na GI, což jsou vládní investice. Poslední neznámou je NX, které vyjadřuje čistý vývoz. Cílem fiskální expanze je růst HDP a pokles nezaměstnanosti. Fiskální expanze zvyšuje spotřebu C. Při fiskální expanzi dochází ke zvýhodnění plátců i poplatníků daní. Mění se sazba daní, která se snižuje a dochází také ke snižování daňového základu. Při fiskální expanzi také mohou růst odčitatelné položky nebo se mohou zvyšovat slevy na daních. Dále rostou dotace nebo se alespoň mění podmínky jejich poskytování. Jako poslední rostou transfery, kdy se usnadňují podmínky jejich získání a dochází k jejich valorizaci. Rostou také investice I, které podporují růst vládní spotřeby a vládních investic ať už vypisováním nových státních zakázek nebo PPP projektů34. Cena za fiskální expanzi je deficit veřejných rozpočtů neboli nárůst veřejného dluhu. Fiskální restrikce má za cíl zpomalení tempa růstu HDP, což vede k růstu nezaměstnanosti. Užití fiskální restrikce probíhá zejména v době, kdy je reálný produkt za produktem potenciálním v inflační oblasti. Fiskální restrikce působí na spotřebu C tak, že roste daňová zátěž. Při zvyšování daňové zátěže je důležitým ukazatelem takzvaná Lafferova křivka, která znázorňuje, jaký je daňový příjem při určitém daňovém zatížení. Je důležité si při zvyšování daňové zátěže uvědomit, že pokud daň zvýšíme natolik, že se dostaneme za hranici Lafferova bodu L, stane se náš záměr o zvýšení daňové zátěže kontraproduktivní. Teorie Lafferovy křivky se nepodařila empiricky prokázat. Další změnou fiskální politiky při restrikci je omezování dotací a transferů, kdy se vláda snaží vydávat
34
PPP projekty jsou privat public partnership projekty. Jsou to projekty, do kterých investují firmy nebo
domácnosti. Po profinancování těchto projektů plyne investorům příjem ve formě poplatků za užívání. Typickým příkladem jsou PPP projekty v oblasti dálnic.
- 48 -
co nejméně finančních prostředků ze státního rozpočtu. U fiskální restrikce je důležité si uvědomit, že toto rozhodnutí vždy učiní vláda. Fiskální restrikce je velice nepopulární rozhodnutí, které bývá obyvatelstvem obtížně přijímáno. Obrázek 10: Lafferova křivka
Zdroj: WAWROSZ P., HEISSLER P., HELÍSEK H., MACH M..: Makroekonomie základní kurz 1, Praha Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2012, ISBN 978-80-7408-059-3, Teorie endogenního růstu, teorie strany nabídky a teorie mezí růstu, s.63
Neutrální fiskální politika je kombinací expanzivních a restriktivních opatření, které mají jen minimální dopad na změnu reálného produktu. Rozhodnutí jednotlivých politik, ať už expanzivní nebo restriktivní dojde ke změně určitého nástroje, který jak jsme již uvedli, může být C, I, G nebo NX. Problémem jednotlivých opatření je časové zpoždění, které můžeme rozdělit na tři fáze. První fází časového zpoždění je zpoždění informační. Jde o rozpoznání změny, která má být fiskální politikou řešena. V první fázi časového zpoždění hraje významnou roli kvalita statistiky, která svou analýzou musí včas rozpoznat daný problém a při něm musí nastat jeho řešení. Například při změně daňových sazeb. A doba pojednávání závisí i na takových faktorech, jako je časová vzdálenost voleb35. Druhou fází časového zpoždění je zpoždění politické. Poslední, třetí fází zpoždění rozhodnutí, je reakční doba. Jedná se o zpoždění, které je mezi uvedením daňové změny do zákona a dobou, kdy změny v daních začnou působit.
35
KUBÁTOVÁ K.: Dáňová teorie a politika, ASPI Publishing, ISBN 80-86395-84-7, Časové zpoždění
stabilizace, s. 119
- 49 -
Dostáváme tedy závěr, že při rozhodnutí o změně politiky vlivem hospodářského cyklu nastává určité zpoždění, se kterým daná vláda musí počítat. Je tedy jen na ekonomech, aby dokázali předvídat budoucí vývoj. Dostáváme se zde zpět k myšlence, kdy je nutné sledovat a neustále analyzovat současné dění, kdy základem této analýzy jsou informace. Zajímavým postřehem při rozpoznávání krize je výrok Tomáše Sedláčka „Dobu před finanční krizí je možné popsat i tak, že někdo začal vyřvávat: Dveře jsou zcela jistě zde, mám na to model, vidím ve tmě! A my všichni jsme se jako opilí rozběhli a v plné rychlosti narazili hlavou do zdi“.36 Proto tedy i jednotlivá rozhodnutí se musí velice pečlivě zvážit a promyslet, aby co nejméně docházelo k chybám. Faktory, které působí na ekonomiku vlivem fiskální politiky, můžeme členit na jednorázová záměrná opatření neboli diskrétní a vestavěná opatření neboli automatické stabilizátory. Diskrétní opatření jsou jednorázová rozhodnutí příslušných orgánů o změně daňových sazeb, změně ve struktuře výdajů státního rozpočtu, změně ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů. Vestavěné stabilizátory po svém zavedení působí v ekonomice automaticky a nevyžadují
žádná další
rozhodnutí
státních orgánů.
Instalují
se,
aby napomáhaly trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů tak, aby skutečně vyrobený produkt se co nejméně odchyloval od potencionálního produktu. Příklady vestavěných stabilizátorů jsou: 1. progresivní daň z příjmu 2. pojištění v nezaměstnanosti 3. státní výkup zemědělských přebytků 4. subvence k cenám zemědělské produkce
4.1.4 Zvyšování výdajů před volbami Fiskální politika je politikou, kde je významně vidět lidský faktor rozhodování. Fiskální politiku provádí vláda, která je vykonávána politiky, kteří jsou voleni občany státu.
36
CHLUPATÝ R.: Soumrak homo economicus Tomáš Sedláček & David Orrell ; rozhovor s Romanem
Chlupatým, 65. pole, 2012, ISBN 978-80-87506-07-3, Tvrdé zabíjí měkké aneb hodnoty bez ceny, s. 35-36
- 50 -
V politice nebo jako při každém jiném zaměstnání jde o to brát mzdu nebo plat. Podle ekonomické teorie se každý ekonomický subjekt snaží maximalizovat svůj užitek a vydělat tedy co nejvíce finančních prostředků, které promění za produkty, které mu uspokojí jeho potřeby. Každý politik se tedy snaží vykonávat práci, která je i lépe placená a při které je vyšší potenciál získání peněžních prostředků. Je zde tedy další nepředvídatelný faktor, který má značný vliv na fiskální politiku a tím je politický cyklus. Můžeme tedy říci, že další teorií kolísání hospodářského cyklu je kolísání v závislosti na volbách. Každá předvolební kampaň má přitáhnout co nejvíce voličů, jinými slovy musí zaujmout. Každá vláda si chce udržet moc. Politici tím docílí zejména sliby, které se následně snaží plnit. Zvyšují-li se vládní výdaje, roste i reálný produkt a začíná klesat nezaměstnanost. Nadměrná expanze ovšem vyvolá inflační tlaky. Typickým příkladem je zvyšování státních dávek a důchodů. Tyto závěry ovšem často nereflektují současný stav hospodářského cyklu. Pokud tedy dojde k vynucené expanzivní politice vlivem voleb ve fázi, kdy je reálný produkt významně za produktem potenciálním v inflační oblasti, může toto rozhodnutí znamenat začátek ekonomické krize.
4.2 Monetární politika Monetární politika je politika, která je prováděna centrální bankou daného státu. V monetární politice se centrální banka snaží dosahovat svých cílů pomocí nástrojů k tomu určených. Úloha České národní banky je právně kodifikována v čl. 98 Ústavy ČR a v zákoně č.6/1993 Sb., o ČNB. Hlavní úlohou centrální banky je péče o cenovou stabilitu, a pokud tím není dotčen tento hlavní cíl ČNB, tak podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Péči o cenovou stabilitu nemůžeme interpretovat jako snahu o konstantní ceny. V praxi se stabilitou cen rozumí nikoliv jejich neměnnost, ale mírný růst. Pokud ale dojde k vysoké a nestabilní inflaci, má tento stav naopak negativní důsledky pro dynamiku hospodářského růstu, dochází například ke znehodnocení úspor z přílivu spekulativního kapitálu, apod. Mezi další cíle monetární politiky patří: 1. podpora zaměstnanosti 2. rovnováha platební bilance 3. stabilita měnového kurzu - 51 -
4. stabilita dlouhodobých úrokových sazeb 5. stabilita finančního systému
4.2.1 Druhy a nástroje monetární politiky Stejně jako u politiky fiskální, můžeme rozdělit monetární politiky na expanzivní, restriktivní a neutrální. Centrální banka tedy působí na množství oběhu peněz v ekonomice neboli nabídku peněz. Expanzivní politika zvyšuje tempo růstu množství peněz v oběhu, zatímco restriktivní politika toto tempo brzdí. Centrální banka pro svá rozhodnutí používá určité měnové nástroje neboli nástroje monetární politiky, které se dělí na přímé a nepřímé. Nepřímé nástroje jsou: 1. operace na volném trhu 2. politika povinných minimálních rezerv 3. diskontní politika Přímé nástroje monetární politiky centrální banka zadává pouze konkrétním institucím. Rozdíl spočívá v tom, že přímé nástroje nepůsobí plošně na celý bankovní sektor. Přímé nástroje dělíme na:
1. pravidla likvidity 2. úvěrové kontingenty 3. úrokové limity 4. povinné vklady (individuální povinné minimální rezervy)
4.2.2 Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou nepřímým nástrojem centrální banky. Centrální banka zde nakupuje nebo prodává na volném peněžním trhu státní cenné papíry. Jedná se o státní pokladniční poukázky nebo státní dluhopisy. Obchodní banky si také mohou půjčit u centrální banky peníze tím, že jí prodají své cenné papíry. Pokud se obchodní banky dohodnou - 52 -
na budoucím zpětném odkupu cenných papírů, jde o takzvané repo operace. Repo operace jsou stanoveny repo sazbou, která je významnou sazbou pro finanční trh. Také je možnost sjednat obchod bez budoucích ujednání, kdy dojde k jeho vypořádání do dvou dnů. V tomto případě jde o takzvaný promptní obchod. Operace na volném trhu mají dva směry. Jedná se buď o prodej nebo nákup státních cenných papírů. Nákupy nebo prodeje jsou rozhodnutím centrální banky, která se snaží touto operací uplatnit svou expanzivní, popřípadě restriktivní měnovou politiku. Pokud centrální banka prodává státní cenné papíry, dochází k odčerpávání peněz z obchodních bank a tím i z ekonomiky. Dojde ke zpomalení oběhu peněz a jedná se tedy o protiinflační restriktivní monetární politiku. V opačném případě centrální banka nakupuje státní cenné papíry, dochází k načerpání peněz do obchodních bank, a tím i do ekonomiky. Dojde tedy k zrychlení oběhu peněz a jedná se o expanzivní monetární politiku. Emise státních cenných papírů ovšem slouží i k jiným účelům než jen k cílování inflace. Stát vydává státní cenné papíry také v okamžiku, kdy potřebuje získat peníze ke krytí přechodného nedostatku peněz ve státní pokladně nebo ke krytí schodku státního rozpočtu. Tady může dojít k rozporuplným dopadům, protože stát touto formou může stahovat peníze z ekonomiky i v době hospodářské krize, kdy by naopak potřeboval provádět expanzivní politiku.
4.2.3 Repo operace Základní časovou lhůtou repo operací je 14 dnů. Centrální banka jimi určuje cenu peněz, kterou stahuje po uvedenou dobu z oběhu nebo naopak uvolňuje do oběhu. Úroková sazba, za kterou jsou tyto repo operace prováděny, se nazývá dvoutýdenní repo sazba, označována jako 2W repo sazba. Dvoutýdenní repo sazba je pro finanční trh rozhodujícím vodítkem, podle které se nastavují tržní úrokové sazby. Další úrokové sazby nastavuje již samotný trh tržními mechanismy nabídky a poptávky. Krátkodobé úrokové sazby, kterými je v případě ČNB37 dvoutýdenní úroková sazba, však nastavuje mechanismem repo operací
37
Zkratka pro Českou národní banku.
- 53 -
centrální banka a rozhodujícím způsobem tak určuje výši úrokových sazeb. Repo operace centrální banky probíhají formou tendru. Vzhledem k tomu, že český bankovní systém má v posledních letech přebytek likvidity, je v praxi používána repo operace, které centrální banka přijímá od komerčních bank přebytečnou likviditu, za kterou zaplatí komerčním bankám dohodnutý výnos. Centrální banka tak ze systému stahuje přebytečnou likviditu. Opačný směr, kdy centrální banka komerčním bankám dodávala likviditu, nebyl v posledních letech využíván.
4.2.4 Povinné minimální rezervy Centrální banka tento nástroj používá, pokud nařizuje obchodním bankám mít povinnost určitého procenta primárních vkladů uložených u centrální banky jako rezervu. Tímto nástrojem centrální banka omezuje úvěrovou schopnost obchodních bank. Obchodní banky tedy nemůžou uložené prostředky použít ke svému podnikání, tedy poskytnout je jako úvěr svým klientům. Povinné minimální rezervy zasahují do hospodaření bank a mají přímý vliv na výši úroků z úvěrů. Pokud centrální banka rozhodne, že zvýší povinné minimální rezervy, dochází ke zdražení peněz a následně ke zpomalení oběhu peněz. Jedná se o protiinflační restriktivní monetární politiku. Pokud dojde ke snížení povinných minimálních rezerv, dochází ke zlevnění peněz a tím i k zrychlení oběhu peněz. Toto rozhodnutí je expanzivní politikou.
4.2.5 Diskontní sazba V první polovině 20. století byla diskontní sazba využívána jako základní úroková sazba. Za tuto sazbu si mohly obchodní banky půjčit peníze od centrální banky. Velikost této sazby určovala hodnotu peněz na finančních trzích a úrokové sazby obchodních bank. Dnes je diskontní sazba používána hlavně jako signál, jakým směrem chce centrální banka směřovat svou monetární politiku.
- 54 -
Pokud dojde ke zvýšením diskontu, dochází ke zdražení peněz. Obchodní banky si půjčují méně a dojde ke zpomalení oběhu peněz. Jde tedy o restriktivní monetární politiku. Pokud dojde ke snížení diskontní sazby, zlevňuje se cena peněz a dochází k nárůstu úvěrů a tedy k načerpávání peněz do ekonomiky a tím ke zrychlení oběhu peněz. V tomto případě hovoříme o expanzivní monetární politice.
4.2.6 Přímé nástroje monetární politiky Přímé nástroje monetární politiky nepůsobí plošně na ekonomiku jako nástroje nepřímé. Přímé nástroje se také nazývají direktivní nástroje. Jejich užití probíhá pouze zřídka a většinou jsou využívána jako následná řešení, pokud selhávají nástroje nepřímé. Pravidla likvidity je nástroj, kdy centrální banka zadá vybrané instituci strukturu aktiv a pasiv. Slouží k zajištění potřebné likvidity pro obchodní banku. Úvěrové kontingenty jsou nástrojem, kdy centrální banka direktivně nařídí výše úvěrů, které vybraná obchodní banka může poskytovat. Úrokové limity, nazývané také jako úrokové stropy, jsou maximální úrokové sazby, za které si obchodní banka může vzít úvěr, nebo naopak může centrální banka stanovit minimální úrokové sazby, za které obchodní banka přijímá depozita. Posledním přímým nástrojem centrální banky jsou povinné vklady nebo jak se také v literatuře uvádí individuální povinné minimální rezervy, které určují výši vkladů obchodních bank u banky centrální.
4.3 Závěr kapitoly fiskální a monetární politika Fiskální a monetární politika mají značný vliv na hospodářský cyklus. Tyto politiky jsou významně používané v každé tržní ekonomice. Zásadní nevýhodou při užívání jednotlivých politik je časové zpoždění. Rozpoznávací mechanismy nebo legislativní změny protahují období, kdy dané rozhodnutí začne působit. Fiskální politika je politikou, v níž jsou některá rozhodnutí v praxi neprůchozí. Jedná se o rozhodnutí při používání restriktivní fiskální politiky, která „znevýhodňuje“ obyvatelstvo daného státu. Je opravdu těžké učinit takové rozhodnutí v době, kdy je reálný produkt za produktem potenciálním a v době, kdy je ekonomika ve svém rozkvětu. Jak je v práci - 55 -
již uvedeno, žádný trend nemůže růst do nebe, a proto i „dobré“ časy musí někdy skončit. Z praxe všichni známe, že pokud se daňová sazba zvyšuje, negativní ohlas napříč všemi masmédii na sebe nenechá dlouho čekat. Obrovským světovým problémem je také zadlužování států, které nedokáží sestavit vyrovnané rozpočty. Tímto vlivem se svět ocitá v dluhové pasti, ze které se jen těžko můžeme dostat ven. Populární expanzivní politika, kdy se přerozděluje více prostředků, narůstají transfery a klesají daňové sazby, je politicky více průchozí než opačná restriktivní fiskální politika. A možná právě proto mezi nimi existuje kompromis, který je hojně používaný i v mnoha vyspělých státech, a tím je politika neutrální. Neutrální fiskální politika nemá takový vliv na hospodářský cyklus, jako politiky expanzivní a restriktivní. Monetární politika, je právě pro svou nezastupitelnou roli v úloze pečovatele o mírný růst cenové hladiny více izolována od faktorů, jakým je politický cyklus. Monetární politika musí jednat sama za sebe, bez vlivu vlády daného státu, a právě proto musí splňovat tyto předpoklady: 1. personální samostatnost 2. funkční samostatnost 3. institucionální samostatnost 4. finanční samostatnost Monetární politika se ovšem také někdy stává neúčinnou. Typickým příkladem je situace, která se nazývá Past likvidity. Jedná se o stav, kdy by centrální banka chtěla oživit ekonomiku daného státu snížením úrokových sazeb na minimum, z důvodů roztočení spirály úvěrování, ale ani nejnižšími úrokovými sazbami nepřinutí obchodní banky, aby si půjčovaly likviditu. Tato situace nastává v době, kdy mají obchodní banky dodatečné množství peněžních prostředků, které si ovšem ani firmy ani domácnosti nechtějí půjčovat. Při shrnutí této kapitoly můžeme učinit závěr, že každé rozhodnutí monetární nebo fiskální politiky se stane účinným, pouze pokud ho subjekty z firmy a domácnosti přijmou za své a zachovají se podle očekávání instituce, která toto rozhodnutí provedla.
- 56 -
5 Finanční trhy 5.1 Popis finančních trhů Obrázek 11: Rozdělení finančních trhů
Tvorba: vlastní, zdroj: REJNUŠ O..: Finanční trhy, Key Publishing, 2008, ISBN 978-80-87071-87-8, Členění finančního trhu
Finanční trhy mají společné znaky s ostatními trhy. Na finančních trzích působí nabídka a poptávka a na základě jejich střetu se určuje cena. Dochází k přerozdělování finančních aktiv od těch, kteří jich mají dostatek, k těm, kteří je potřebují. Na finanční trhy vstupují dvě skupiny. První skupinou jsou věřitelé, kteří mají dočasně volné finanční prostředky, které jsou ochotni, za určitý finanční obnos, poskytnout někomu jinému. Druhou skupinou jsou dlužníci, kteří mají momentálně nedostatkové jednotky, potřebují dočasně volné finanční prostředky a získávají je od věřitelů.
- 57 -
Subjekty vstupují na finanční trh na základě těchto motivů: 1. umístit dočasně volné finanční prostředky 2. získat potřebné finanční prostředky 3. dosáhnout zisku na základě spekulace 4. získat prostředky na základě arbitráže 5. zajistit se proti případným rizikům Při rozhodování subjektů, zda svou potřebu uspokojí či nikoli, hrají roli tři základní parametry: 1. výnos 2. likvidita 3. riziko Tyto parametry se dají shrnout do takzvaného magického trojúhelníku. Neexistuje žádný instrument, který by naplňoval všechny tři parametry. Tyto parametry mezi sebou fungují tak, že jsou na sobě všechny tři strany magického trojúhelníku vázané. Například pokud má daný instrument vysoký výnos, má zároveň vysoké riziko. Obrázek 12: Magický trojúhelník
Tvorba: vlastní, zdroj: REJNUŠ O..: Finanční trhy, Key Publishing, 2008, ISBN 978-80-87071-87-8, Efektivnost fungování finančních trhů
- 58 -
5.2 Vliv finančních trhů na hospodářský cyklus Finanční trhy a hospodářský cyklus jsou pojmy velice úzce spjaté. V dnešní době globalizace se musíme zajímat o dění nejen v sousedních státech, ale i o dění ve státech ležících na úplně jiném kontinentu. Finanční trhy nejsou jen o nákupu a prodeji cenných papírů, derivátů nebo dluhopisů, ale o dokonalém toku informací. Jak častokrát zmiňuje známý český ekonom Tomáš Sedláček, že dnešní doba není věkem zemědělství ani průmyslu, nýbrž věkem informací. Díky finančním trhům je svět dokonale informován o dění ve kterékoli části naší země. Když nadsadím tuto myšlenku, tak v dnešní době není důležité, jak je kdo dobrý řemeslník, kdo vystudoval jakou školu, ale to, co je opravdu důležité je, jaké má informace. Například společnost Google, která má hodnotu okolo 70 miliard amerických dolarů nabízí pouze informační servis. Jednoduše vydělává na tom, že dokáže poskytnout informace o dotazech, které do příkazového řádku zadáme. Finanční trhy prosévají informace, které poskytují nejrůznější výtisky novin, televizní zpravodajství nebo agentury, jako jsou Reuters nebo Bloomberg. Na základě těchto informací se mění nálada na finančních trzích. Zjednodušeně lze říci, že pokud je nějaká společnost na základě vydané informace uznána za nekonkurenceschopnou, tak její hodnota začne klesat, protože dochází k prodeji akcií na finančních trzích. A to jen z důvodu informací, které jsou o této společnosti poskytovány. Propojení informačních toků je stejné, jako propojení ekonomik jednotlivých států. Stačí malé zaváhání a vše se sesype jako domeček z karet. Lidský faktor dokáže ovlivnit hospodářský cyklus víc, než si možná připouštíme. Finanční trhy korelují s vývojem hospodářského cyklu. Jako příklad a zároveň důkaz o tomto tvrzení uvádím následující kapitoly, které potvrzují, že lidské chování a další vlivy, jako jsou chtíč, módní prvek nebo neracionální jednání dokáží na finančních trzích způsobit škody nevídaných rozměrů, které se následně hojí třeba i několik desítek let.
- 59 -
5.3 Tulipánová krize Obrázek 13: Vývoj indexu tulipánových cibulek
Zdroj: http://mivisionempresarial.blogspot.cz/2013/04/la-tulipomania-la-primera-gran-burbuja.html ze dne: 10. 11. 2013
Příklad absurdní krize, ze které plyne ponaučení, je takzvaná Tulipánová krize z let 1634 až 1637. V Holandsku je burza, kde se již staletí obchoduje s cibulkami tulipánů. Nejvýznamnějším obdobím v historii této burzy je rok 1637, kdy praskla obrovská bublina s obchody s tulipánovými cibulkami. Tulipánové cibulky se do Holandska dovezly v roce 1593 z Turecka. Brzy se tulipány staly symbolem královské rodiny a bohatých. Touha po tulipánech se vyvinula v mánií a v Amsterodamu byla založena tulipánová burza.38 Touha po tulipánových cibulkách a založení burzy dala půdu pro vznik spekulace s touto komoditou. Nejdražší cibulka se prodala v přepočtu na současné peníze asi za 1,8 milionu dolarů. V té době to byla částka rovna 40 průměrným platům. Když si lidé postupně začali uvědomovat absurditu této situace, 38
MALONEY M.: Investujte do zlata a stříbra, GRADA Publishing, a.s., Praha 2008, ISBN 978-80-7349-156-
7, Tulipán je stále jen tulipán…, s. 3
- 60 -
začala cena tulipánů prudce klesat, protože tulipán za 1,8 milionů dolarů je zase jen tulipán. Během několika týdnů si tuto skutečnost uvědomila většina spekulantů a ceny se ocitly na samém dnu. Finanční krach této burzy prošel celou Evropou a zotavení se z této bubliny bylo otázkou desetiletí.
5.4Hospodářská krize 30. let 20. století Jako další významný den na finančních trzích je den 24. října 1929, tento den se do moderní historie zapsal jako Černý čtvrtek, eventuálně jako Černý pátek. První náznaky krize se projevovaly již v roce 1928. Světové zemědělství se dostávalo do problémů. Zlomovým dnem byl však 24. říjen roku 1929. Na New Yorské burze došlo k panickému prodeji akcií. O čtyři dny později dne 28. října byl prodej akcií ještě masivnější, což mělo za následek, že definitivně vypukla Světová hospodářská krize 30. let 20. století Dne 24. října 1929 došlo k výraznému propadu cen. Bylo zobchodováno téměř 13 milionů akcií. V úterý 29. října 1929 bylo zobchodováno přes 16 milionů akcií a za jediný den klesl burzovní index o 13 procentních bodů. Finanční ztráta způsobená touto implozí je odhadována na 15 miliard amerických dolarů. Deprese pokračovala až do druhé světové války. Do roku 1933, kdy krize dosáhla svého vrcholu, v USA klesl reálný domácí produkt na dvě třetiny a investice na 10 % úrovně z roku 1929. Ceny se snížily o 25 % a nezaměstnanost stoupla na 25 %. Krize však nezůstala pouze v USA, nýbrž se rozšířila do celého světa. Rozvinuté státy se snažily nastávající situaci čelit měnovými restrikcemi a omezením zahraničních půjček. Propad o miliardy dolarů se dotkl největších amerických společností a menší firmy začaly krachovat. Zpětnou reakcí na tuto situaci bylo to, že Americké banky začaly vymáhat zpět své krátkodobé půjčky z Evropy. Toto rozhodnutí mělo rozsáhlé následky hlavně pro německou ekonomiku. Problémem bylo, že většina tohoto kapitálu byla vložena do dlouhodobých investic Německa. Operativním řešením německých obyvatel bylo, že si na splacení půjček brali půjčky další. Kapitál začal odtékat ze země a začala velká - 61 -
nestabilita. Krize značně postihla průmysl. Tento stav měl za následek snižování výroby, platů, krácení pracovní doby a v nejhorším případě propouštění zaměstnanců. V časovém horizontu tří let klesla německá průmyslová výroba skoro o polovinu. Za stejnou dobu vzrostl počet nezaměstnaných o 3 miliony, celková nezaměstnanost byla něco přes 5 milionů. V té době 5 milionů obyvatel tvořilo takřka třetinu práceschopného obyvatelstva. Systém podpory v nezaměstnanosti měl kapacity maximálně pro 800 000 nezaměstnaných a byl navíc tvořen pro krátkodobou strukturální nezaměstnanost a ne pro cyklickou nezaměstnanost, která během krize trvala několik let. Německo postihla krize nejvíce. S řešením nezaměstnanosti přišel Adolf Hitler, který dal lidem práci a k moci se dostal během velmi krátké doby. Z následků jeho moci se někteří lidé ještě dodnes vzpamatovávají. Co ale bylo příčinou této krize? Ekonomové se na příčině vzniku krize neshodují dodnes. Jedni se domnívají, že krizi zapříčinil obrovský vzestup průmyslu a propojení mezinárodních ekonomických vazeb způsobilo fakt, že se krize stala celosvětovou. Druzí, že za krizi byl zodpovědný samotný kapitalistický systém. Tou nejpravděpodobnější variantou je, že se v krizi spatřuje důsledek vážných chyb ve finančním a měnovém systému. Začátkem 20. let převládal všeobecný optimismus a vytvořil se dojem nekončící prosperity. Americké centrální bance FED39 se dařilo předcházet výkyvům hospodářského cyklu a národní hospodářství se jevilo jako vysoce stabilní a bezpečné. Optimismus na finančních trzích, spojený s vizí dobrých zítřků neustále zvyšoval koupěschopnou poptávku a postupně se tak začala tvořit velká spekulativní bublina. Když stav světového zemědělství začal pomalu dohánět finanční trhy, velmi silný optimismus vystřídala velmi přehnaná deprese. Tento fakt měl za následek, že lidé začali vybírat své úspory v bankách a začala se snižovat spotřeba a s ní spojené investice.
39
Federální rezervní systém (Federal reserve system). Byl založen v roce 1913 prezidentem Woodrowem
Wilsonem. Federal reserve system je instituce, která na území Spojených států amerických působí jako centrální banka. Tato instituce je soukromá a stát k ní nemá přístup.
- 62 -
Banky čekaly, že jim americká centrální banka pomůže. Rozhodnutí FEDu bylo ovšem nečekané. FED, jako věřitel se nezachoval tak, aby udržel stabilitu svého dlužníka. Rozhodnutím bylo nezvýšit peněžní zásobu. Zvýšení peněžní zásoby je jedním z hlavních opatření během hospodářské krize. Díky tomuto rozhodnutí během krize zkrachovalo ve Spojených státech amerických asi 40 % bank, což bylo přibližně 10 000 institucí a to mělo za následek ještě větší prohloubení této těžké doby a ještě více umocnilo pokračující hospodářskou krizi. Velká deprese je dodnes kontroverzní kapitolou hospodářských dějin. Nejen délka, ale i hloubka krize na tehdejší dobu neměla obdoby.
5.5 Finanční bublina Obrázek 14: Tržní cyklus – vývoj bubliny na burze
Zdroj: http://www.czechwealth.cz/jak-obchodovat/co-se-deje/financni-krize-dalsi-docasna-bublina-nebo-totalnikrach, ze dne: 5. 12. 2013
Již několikrát je v práci uveden termín finanční bublina. Co vlastně je finanční bublina? V době, kdy akciové indexy lámou rekordy, si spousty investorů neuvědomí, že tyto indexy nemůžou růst „do nebe“. Každý trend se někdy obrátí. Při vzniku finančních bublin - 63 -
si investoři častokrát neuvědomují tuto zásadní informaci. Jak vidíme v grafu, lidský faktor je důležitou součástí tohoto bublinového jevu. Vidíme, jak důvěra v danou investici roste a roste. Tato informace se začne šířit v médiích a mezi investory. Ovšem musí nastat korekce tohoto trendu. Jako příklad finanční bubliny je internetová krize, která se odehrála ve Spojených státech Amerických v letech 1996 až do roku 2001, kdy tato bublina praskla. V USA byl rok 1996 rozkvětem internetových firem. Každá společnost, která prodávala přes internet své produkty, byla podle většiny makléřů nejlepší investicí. Podniky, které měly reálnou hodnotu v řádech několik stovek dolarů a kotovaly své akcie na burze, byly rázem přehodnoceny i na několik milionů dolarů. Tyto akcie byly nesmírně nadhodnoceny, což se v roce 2001 projevilo propadem cen na burze. Takzvaná dot-com-bubble40 nejvíce zasáhla USA a západní země.
5.6 Dow Jones Industrial Average Index Graf 1: Vývoje Dow Jones Industrial Average indexu z let 1896-2013
Zdroj: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0040162510000776, ze dne 18. 12. 2013
The Dow Jones Industrial Average Index patří mezi nejznámějším akciové indexy světa. Byl vytvořen Charles H. Dowem, který založil společnost Dow Jones Company 26.
40
Anglický název pro tuto krizi. Důvodem bylo používání domény prvního řádu, která v USA nese koncovku
.com.
- 64 -
května 1896. Tento index byl vytvořen z těchto dvanácti amerických průmyslových společností: 1. America Cotton Oil - předchůdce společnosti CPC International 2. American Sugar - nyní Domino Foods 3. American Tobacco - skončil v roce 1911 kvůli antitrustovému zákonu 4. Chicago Gas - pohlcen společností Peoples Gas, nyní Integrys 5. Distilling and Cattle Feeding - nyní Quantum Chemical 6. General Electric - je stále jako jediná společnost v bázi DJIA 7. Laclede Gas - vyjmut z DJIA r. 1899 8. National Lead - dnes NL Industries, vyjmuta z indexu v 1899 9. Tennessee Coal & Iron - pohlcen společností U. S Steel v roce 1907, vyjmut z indexu v 1991 10. North American - zánik okolo roku 1940 11. U.S. Leather - zánik roku 1952 12. U.S. Rubber - jako společnost Uniroyal je nyní součástí Michelinu Přestože tento index má ve svém názvu industrial, tak dnes neobsahuje pouze akcie průmyslových podniků, ale také akcie finančních, technologických, maloobchodních nebo zábavně průmyslových společností. V tomto indexu jsou za celou dobu fungování prováděny jen minimální změny, takže je tento index vhodný pro srovnávání v čase. Slabou stránkou tohoto indexu je jeho úzké zaměření. Je zde pouze 30 společností, které jsou součástí Dow Jones Industrial Indexu od
roku
1928.
Těchto
30
amerických
finančních,
mediálních,
průmyslových
a technologických společností, které mají hodnocení blue-chips41. Mezi nejznámější mezinárodní společnosti patří například: American Express Bank of America Walt Disney 41
Výraz označující akcie největších a nejziskovějších společností obchodovaných na burze.
- 65 -
General Electric Hewlett Packard IBM Coca-Cola McDonald Microsoft a další
5.7 Korelace Dow Jones Industrial Average indexu a hospodářského cyklu DJIA42 index můžeme použít jako demonstraci toho, že finanční trhy a hospodářský cyklus vzájemně korelují. Vezměme si 5 zásadních událostí v moderní historii, které otřásly ekonomikami celého světa: 1. Velká deprese z let 1929 až 1933 2. Ropný šok z let 1973 až 1974 3. Černé pondělí ze dne 19. 10. 1987 4. Technologická bublina z let 2000 až 2003 5. Současná hypoteční krize trvající již od roku 2007 K porovnání a určení velikosti jednotlivých krizí použijeme dvě kritéria. Prvním kritériem bude návrat na hodnotu maximální, která byla indexem dosažena před začátkem krize. Druhé kritérium je srovnání nejhlubších jednodenních propadů v historii Dow Jones Industrial Average indexu.
42
Zkratka pro Dow Jones Industrial Average index
- 66 -
5.7.1 První kritérium Tabulka 1: Návraty DJIA indexu na hodnoty před krizí
Krize
Hodnoty před krizí
Návrat do na hodnoty před krizí
datum hodnota datum hodnota Velká deprese 3.9.1929 381,17 23.11.1954 382,74 Ropná krize 11.1.1973 1051,7 3.11.1982 1065,49 Černé pondělí 25.8.1987 2722,42 24.8.1989 2734,64 Technologická bublina 14.1.2000 11722,95 5.10.2006 11821,55 Současná krize 9.10.2007 14164,53 5.3.2013 14253,77
Délka krize v letech 25 10 2 6 6
Tvorba: vlastní, zdrojová data: http://research.stlouisfed.org/fred2/series/DJIA/downloaddata, ze dne: 1. 9. 2013
Z tabulky číslo 1 je zřejmé, že nejdelší krizí v moderní historii byla krize 30. let. Další významnou krizí byla ropná krize. Příčinou této krize bylo vyhlášení embarga organizací OPEC43 na země, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války. Technologická krize a současná krize se na své původní hodnoty vracely 6 let. Nejkratší z uvedených krizí bylo Černé pondělí. Tato korekce trvala 2 roky.
5.7.2 Druhé kritérium Následující tabulka obsahuje data včetně otevírací a zavírací ceny DJIA. Jsou zde vypsány významné dny, které byly v období krizí. Hodnoty jsou seřazeny chronologicky od největšího procentního propadu k nejmenšímu.
43
Organizace zemí vyvážející ropu. Je to organizace sdružená z 12 zemí exportující ropu jako například: Irák,
Írán, Katar, Kuvajt, Libye a další.
- 67 -
Tabulka 2: Významné dny v propadu DJIA indexu pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
datum 19.10.1987 28.10.1929 29.10.1928 12.8.1932 6.11.1929 21.7.1933 1.12.2008 9.10.2008 5.10.1931 14.4.2000 22.10.2008 20.11.2008 22.1.1932 17.6.1932 18.9.1931 15.10.2008 16.6.1930 26.10.1987 17.9.2001 4.1.1932
otevírací cena
zavírací cena
2164,16 1738,74 295,18 260,64 252,38 230,07 68,90 63,11 252,20 232,13 96,26 88,71 8826,89 8149,09 9261,69 8579,19 92,14 85,48 10922,85 10305,77 9027,84 8519,21 7995,53 7552,29 83,42 78,81 50,34 47,56 121,27 115,08 9031,91 8577,91 242,18 230,05 1881,80 1793,93 9294,55 8920,70 74,06 71,59
jednodenní pokles v % -19,6575 -11,7013 -8,8398 -8,4035 -7,9580 -7,8433 -7,6788 -7,3691 -7,2281 -5,6494 -5,6340 -5,5436 -5,5263 -5,5224 -5,1043 -5,0266 -5,0087 -4,6695 -4,0222 -3,3351
Tvorba: vlastní, zdrojová data: http://research.stlouisfed.org/fred2/series/DJIA/downloaddata, ze dne: 1. 9. 2013
Největší procentní propad nastal 19. 10. 1987. V tento den byl historicky nejvyšší propad tohoto akciového indexu. Další významné hodnoty se vztahují ke krizi 30. let. 28. 10 1929 byl historicky druhý největší propad. Během krize 30. let se propady hodnot indexu pohybují okolo -7,5%. Třetí významnou krizí, se kterou koreluje DJIA index, je současná hypoteční krize. Procentní propady v období v letech 2007 až 2008 jsou téměř stejné, jako propady indexu během krize 30. let.
5.8 Závěr kapitoly 5 Finanční trhy Každá významná změna, která během jednoho dne nebo několika hodin dokonce i během několika minut proběhne finančními trhy, se promítne do rozhodnutí vlád, investorů,
- 68 -
zaměstnavatelů a občanů, na kterémkoli konci světa. Nálada na finančních trzích, ať už si to připouštíme či nikoli, velice významně zasahuje do našeho života. V současné době, kdy je svět významně integrován, je informační tok nezastavitelný. Je proto důležité připouštět si i informační rizika, která mohou způsobit škody nevídaných rozměrů a nezáleží na tom, zda jsou tyto informace pravdivé. Vezměme si například run na banku44. Pokud kterékoli masmédium vydá informaci, že daná banka není dostatečně likvidní, pak trh na tuto informaci zareaguje náhlým výběrem hotovosti z dané banky. Tato banka začne skutečně přicházet o svou likviditu, ale nejen o ni. Každá banka je akciová společnost, s jejíž akciemi se obchoduje na finančních trzích. Náhlý úbytek likvidity vede k propadu nejen cen akcií, ale i všech obchodních instrumentů, kterými banka disponuje. Na tuto změnu musí reagovat i ostatní banky, zejména centrální. Centrální banka by měla udělat takové opatření, aby nedošlo ke krachu. Pokles akcií značně znehodnotil majetek banky, což mělo za následek snížení ratingu45. Většina bank vlastní podíly i jiných společností, ať už bankovních či nikoli. Za těchto podmínek klesají i ceny akcií společností, které má daná banka ve vlastnictví. Přijmeme v úvahu i fakt, že daná banka vlastní akcie významného nadnárodního podniku. Tento podnik se nepřímo dostává do situace, která má za následek snížení důvěryhodnosti u investorů. Pokud by daná banka krachla, nejen že všichni ti, kteří si nestačili vybrat své bankovní účty, ale i ostatní lidé, kterých se to přímo netýká, zaplatí na daních za tento krach. Vyrovnání pojistek z vkladů významně zatíží i státní rozpočet. Jako příklad může být česká Konsolidační banka, která uzdravovala náš bankovní sektor od roku 1991. Reakcí na krach jsou nečekané kapitálové výdaje, které ochromily státní rozpočet. Akciové indexy země, kde daná banka sídlila, začaly klesat. Dokázáním teze, že finanční trhy korelují s hospodářskými cykly a na základě předchozí kapitoly můžeme očekávat i pokles HDP, růst nezaměstnanosti a jiné signály pro začátek deprese. Tento teoretický příklad popisuje, že vliv informací na finanční trhy je významný stejně jako vliv finančních trhů na hospodářský cyklus. Pouze informace a následná reakce na ni, může
44
Je situace, kdy vkladatelé ztratí důvěru v banku a začnou vybírat své vklady. Následkem této reakce se banka
stane insolventní. 45
Rating vyjadřuje důvěryhodnost dané instituce, popřípadě státu nebo jiné organizace. Ratingové agentury mají
různá členění. Mezi nejvýznamnější ratingové agentury patří Fitch a Standard and Poors.
- 69 -
značně ovlivnit budoucí vývoj hospodářského cyklu. Je důležité si uvědomit, že finanční trhy pracují s informacemi, které ovšem můžou být i nástrojem nekalého konkurenčního boje.
- 70 -
6 Možnosti ovlivnění hospodářského cyklu Závěrečná kapitola s názvem Možnosti ovlivnění hospodářského cyklu je průřezovou kapitolou, která znázorní předchozí poznatky, které uvedeme na příkladu. Popišme si jednotlivé fáze hospodářského cyklu tak, aby odpovídaly teoretickým poznatkům, které tato diplomová práce popisuje. Pro zpracování tohoto závěrečného příkladu si zadejme stát s názvem XY, na němž jednotlivé fáze popíšeme.
6.1Expanze Naše smyšlená ekonomika se nachází ve fázi expanze. Expanze je fáze hospodářského cyklu, která vychází ze sedla, a proto i nálada a očekávání obyvatel našeho smyšleného státu je velice skeptická. Finanční trhy procházejí krizí, burzovní indexy daného státu propadly o několik procentních bodů a proto i ratingové agentury snížily rating našeho státu. Je poměrně vysoká nezaměstnanost a proto i ti, kteří mají práci, se o svá místa bojí. Je ovšem i několik podnikatelských odvětví, které krizi tak významně neprožívají. Rozhodnutím fiskální politiky je učinit taková rozhodnutí, která rozhýbou ekonomiku a podpoří kupní sílu obyvatel. Mezi taková rozhodnutí patří například snížení daňového zatížení, zvýšení podpory v nezaměstnanosti nebo vytvoření investiční pobídky pro zahraniční investory. Tato rozhodnutí ovšem probíhají s určitým zpožděním, které nicméně naznačuje určité odražení z nejnižšího bodu hospodářského cyklu, kterým je sedlo. Další prorůstová opatření vytvoří monetární politika, která se bude snažit podpořit růst peněz v oběhu tím, že sníží úrokové sazby a velikost povinných minimálních rezerv. Centrální banka začne odkupovat cenné papíry od obchodních bank se záměrem načerpání likvidity do oběhu. Snížením úrokových sazeb u úvěrů a hypoték přichází příležitost pro ty, kteří chtějí investovat své uložené finanční prostředky. Podniky začnou uskutečňovat své investiční záměry. Vlivem zvyšování dotací a transferů pobírají podniky státní příspěvky na zaměstnance, kterým jsou prostřednictvím úřadu práce nabídnuta pracovní místa. Pro podniky je výhodná nízká cena peněz a současně - 71 -
vládní snaha o snižování nezaměstnanosti. Nezaměstnanost začne klesat a zároveň rostou důchody domácnostem, které spotřebovávají více a více finančních prostředků pro své potřeby. Nízká úroková míra u hypoték přiměje učinit významná životní rozhodnutí mnoha mladých lidí, kteří začnou stavět své domy. Vlivem takových reakcí se i odvětví závislá na fázi hospodářského cyklu začnou vzpamatovávat z krize. Podniky zabývající se stavebnictvím dostávají mnohem více zakázek, než jak tomu bylo před proinflační fiskální a monetární politikou. Akciové společnosti začnou růst a tím i akcie jednotlivých firem začnou nabývat na hodnotě. Burzovní index našeho státu začne růst. Nálada na finančních trzích začíná stoupat a mnoho nových investorů uskutečňuje své podnikatelské záměry a zakládá nové a nové společnosti, které potřebují více a více zaměstnanců. Poklesem nezaměstnanosti se mzdové náklady začnou zvyšovat, protože pro podniky, které potřebují kvalifikované pracovníky, je jedinou možností jak je získat nabídka vyšší mzdy než je mzda dosavadního zaměstnavatele. Proto i idea, která by zaměstnavatelům ušetřila náklady za zaměstnance podporuje vědu a výzkum. Vlivem těchto tlaků se zdokonalují technologie a dochází k růstu technologického pokroku, který nabízí nové a nové investiční příležitosti. Na akciových trzích vznikají nové obchodní příležitosti. Každý chce investovat do nových podniků podporující nové technologie. Informace o nové investiční příležitosti obíhají přes všechna masmédia. Reálný produkt se dostává za produkt potenciální. Tato informace je patrná z růstu cenové hladiny, kdy rostou ceny spotřebního zboží, nemovitostí, automobilů a dalších produktů. Je jen nízké procento nezaměstnaných lidí. Nastává významná změna v této fázi. Rozhodnutím fiskální a monetární politiky je snažit se uplatňovat protiinflační neboli restriktivní politiku. Rozhodnutím fiskální politiky bude zvyšování daňové zátěže, snižování dotací a transferů a snaha o přebytkové státní rozpočty. Rozhodnutím monetární politiky bude zvýšení povinných minimálních rezerv, zvýšení úrokových sazeb a centrální banka začne operacemi na volném trhu pomalu stahovat likviditu. Svůj vliv má však i další významný faktor a tím je časové zpoždění.
- 72 -
6.2 Vrchol Vlivem časového zpoždění se fiskální a monetární rozhodnutí plní již ve fázi hospodářského cyklu, která se nazývá vrchol. Významným vlivem těchto rozhodnutí může být i volební cyklus, který jak jsme si již uvedli, nepřipouští protipopulační rozhodnutí, která znevýhodňují potenciální voliče. Proto prvním signálem změny bude nezávislé rozhodnutí monetární politiky o zvýšení úrokových sazeb, prodeji státních cenných papírů nebo zvýšení povinných minimálních rezerv. Toto rozhodnutí ovlivní finanční trhy. Takováto opatření jasně signalizují přehřátí ekonomiky, kdy si investoři uvědomují, že žádný burzovní index nemůže růst „do nebe“. Omezují tedy tím své investice. V horším případě mohou významně začít klesat akcie podniků nabízející nové technologie, a proto i tento „nadstandardní“ obor investoři opouští. Vlivem poklesu burzovních trhů začnou klesat hodnoty podniků, jejichž akcie neustále snižují svou tržní hodnotu. Do hry začnou vstupovat rozhodnutí fiskální politiky, které mají protiinflační charakter a mají tak zbrzdit růst ekonomiky. Klesají sociální dávky, snižují se odčitatelné položky a roste daňová sazba. Podniky vlivem těchto rozhodnutí ztrácí své zákazníky, protože jim klesají disponibilní důchody. Následkem snížení odbytu budou podniky nuceni propouštět zaměstnance. Začne růst nezaměstnanost. Lidé přicházejí o práci a tím se snižují i investice, které podniky, domácnosti, ale i stát vytvářejí. Domácnosti díky zvýšení úrokových sazeb přestanou investovat do bydlení. Pokud se potenciální investoři takto rozhodnou, podniky zabývající se tímto oborem přicházejí o práci. Je patrné, že restriktivní opatření, která jak monetární, tak fiskální politika provádějí, naznačuje otočení trendu. Tato fáze se nazývá vrcholem, kdy se z rostoucího reálného produktu stává klesající reálný produkt. Uvědomme si ale, že žádnému státu nejde o to, aby procházel expanzí nebo recesí. Jde mu hlavně o to, aby odchylky reálného produktu byly od produktu potenciálního co nejmenší. Různé faktory, jako jsou například nové technologické objevy, přírodní katastrofy nebo jiné již popsané vlivy neustále vychylují tento reálný produkt a dochází k hospodářským cyklům.
- 73 -
6.3 Recese Recese jako další fáze hospodářského cyklu je pro většinu obyvatel nepříjemnou dobou, kdy se snaží udržet si svůj životní standard. Ačkoli veškeré vlivy jsou proti nim. Při popisování fáze vrcholu jsme definovali základní impulzy, které vedou k otočení trendu hospodářského cyklu. Hlavní faktorem, jak svůj životní standard udržet je být připraven na dobu, ve které se mi nepovede tak dobře. Tato zásada byla již popsána v Bibli, kdy Josef vyložil egyptskému faraonovi jeho sny a sdělil mu, že přijde sedm let úrody a následně sedm let neúrody. Záleželo jen na faraonovi, jak připraví svůj lid na sedm let neúrody. Jeho rozhodnutím bylo ukládat si část úrody v době hojnosti na horší časy. Přeneseně by takto měly být sestavovány státní rozpočty. Úkolem každé vlády by měla být předvídavost budoucího vývoje s přípravou na horší časy. Při srovnání této myšlenky s dobou těsně po druhém tisíciletí je patrné, že v době kapitalistické demokracie je hlavním úkolem maximalizace vlastního užitku a to v jakékoli fázi hospodářského cyklu, kdy významně postrádáme vlastnost dívat se do budoucna. V recesi se většině subjektům nedaří tak dobře, jako v době expanze. Proto ani domácnosti ani firmy nemají tak velké disponibilní důchody jako tomu bylo v minulosti. Vlivem těchto restriktivních opatření, které jak monetární tak fiskální politika prováděla za účelem zbrzdění ekonomického růstu, se reálný produkt dostal pod produkt potenciální. Jsme v době, kdy je poměrně vysoká nezaměstnanost a klesá reálná produkce podniků. Finanční trhy jsou výrazně v útlumu. Některé podniky byly nuceny ukončit svou činnost, a proto vzniká produktová mezera a zároveň příležitosti pro nové investory. Tokem informací o ekonomice, která nedosahuje takových výsledků, jakých by si mnozí obyvatelé přáli, se zabývají i ratingové agentury, které nekompromisně snižují rating státu a tím i odrazují potenciální investory, kteří by mohli naší ekonomiku oživit. Uvědoměním si tohoto faktu musí nastat i změna v rozhodnutích fiskální i monetární politiky. Bude nutné učinit prorůstová opatření. Může ovšem nastat i taková situace, kdy značným vlivem protiinflační politiky se ekonomika dostala do deflace. Deflace má za následek - 74 -
snižování cen. Tento fakt se pro spotřebitele jeví jako pozitivní, ačkoliv se zákonem o rostoucí poptávce vlivem snížení ceny poptávaného produktu nemá nic společného. Tento fakt nastává vlivem klesajících disponibilních důchodů jak domácností, tak firem. Reakcí na tuto situaci je snižování cen, aby nabízející firmy měly alespoň nějaký odbyt. Proto v takové situaci je reakcí státu a centrální banky zavedení proinflační politiky neboli expanzivní. Rozhodnutím fiskální politiky je zvyšování transferů, růst podpory v nezaměstnanosti, zvyšování odčitatelných položek při výpočtu daňového základu a pokles daňové sazby. Státní rozpočet se tímto rozhodnutím stane deficitní. Monetární politika se rozhodne pro snížení úrokové
sazby
a
povinných
minimálních
rezerv.
Může
ovšem
nastat
situace,
kdy se ekonomika ocitne v takzvané pasti likvidity, v níž jsou minimální úrokové sazby, které nevedou ke zvyšování peněžní zásoby. Dále centrální banka odkupuje cenné papíry proto, aby načerpala likviditu do oběhu. Snahou obou politik je oživit ekonomiku a dosáhnou opět rostoucího reálného produktu, který povede ke spokojenosti občanů a zvýšení blahobytu v našem státě.
6.4 Sedlo Sedlem je část hospodářského cyklu, v němž expanzivní fiskální a monetární politika začnou působit na ekonomiku našeho státu. Dochází ke zvratu záporného trendu reálného produktu a ekonomika se opět začne rozhýbávat. Mnohé podniky, které dokázaly recesi ustát, mají nové příležitosti pro svůj další rozvoj. Podniky, které svou činnost během recese neukončily, mohou odkoupit podniky, které svůj obchodní záměr neustály. Otevírají se nové příležitosti pro ty, kteří dokázali předvídat budoucí vývoj a dokázali si uchovat finanční prostředky, které nyní můžou výhodně investovat. Recese nebo i dlouhodobé krize bývají výhodnými obchodními příležitostmi, kdy se prodávající snaží svá aktiva prodat alespoň s nějakým ziskem. Ovšem to, jak se trend hospodářského cyklu odrazí, je jen těžko předvídatelným momentem. Významný vliv na tento obrat mají investoři, kteří na finančním trhu svými - 75 -
nákupy „inspirují“ další. Burzovní index bývá často využíván jako benchmark46 pro investiční příležitost, protože pokud se daří podnikům, rostou jejich akcie a tím i burzovní index vybraného odvětví, popřípadě státu.
46
Benchmark je výraz označující bázi, podle které je srovnávána investice. Často je benchmarkem burzovní
index, který určuje směr vývoje celého trhu, popřípadě odvětví, na které je zaměřen.
- 76 -
Závěr Při zpracovávání a analyzování získaných zdrojových dat pro diplomovou práci mohu učinit závěr, že možnosti ovlivnění hospodářského cyklu můžeme rozdělit, dle mého návrhu do dvou skupin. První skupina obsahuje monetární a fiskální politiku, jako významné hráče na poli ekonomiky. Fiskální politika, je politika prováděná státem prostřednictvím daní a to jak daňovou strukturou, tak daňovými sazbami. Dále pak fiskální politika přerozděluje transfery. Hlavním cílem fiskální politiky je udržovat nízkou nezaměstnanost, podporovat žádoucí tempo růstu HDP a udržovat nízkou míru inflace. Monetární politika ovlivňuje makroekonomické veličiny centrální bankou daného státu. Hlavní nástroje používané touto politikou jsou rozděleny na přímé a nepřímé. Mezi nepřímé nástroje patří diskontní sazba, povinné minimální rezervy a operace na volném trhu. Přímé nástroje slouží k ovlivňování jednotlivých institucí samostatně, nepůsobí proto na finanční sektor plošně. Přímé nástroje monetární politiky jsou pravidla likvidity, úvěrové kontingenty, úrokové limity a povinné vklady. Primárním cílem monetární politiky je péče o cenovou stabilitu. Pokud není tento primární cíl narušen, tak dále monetární politika usiluje o nízkou nezaměstnanost a vyrovnanou platební bilanci. Monetární politika je oproti politice fiskální nezávislou rozhodovací institucí, která jedná dle vlastních uvážení, bez ohledu na rozhodnutí politiky fiskální. Tato „první skupina“ používá politiky expanzivní, restriktivní a neutrální. Expanzivní politika je požívána v době, kdy se reálný produkt nachází v deflační oblasti. Jedná se o politiku prorůstovou. Monetární politika se snaží zrychlit tempo oběhu peněz a zvyšuje jejich množství v oběhu. Fiskální politika snižuje daňové zatížení a podporuje růst produkce podniků. Restriktivní politika se užívá ve fázi, kdy je reálný produkt za produktem potenciálním. Tato politika usiluje o zbrzdění růstu ekonomiky. Pokud totiž ekonomika vyčerpává své zdroje, tak nedochází již k růstu produkce, ale jen k růstu cenové hladiny. Fiskální politika zvyšuje daňové zatížení a snižuje podporu podniků. Monetární politika stahuje z trhu likviditu a snaží se brzdit rychlost oběhu kapitálu. Neutrální politikou může být kontrapolitika monetární s politikou fiskální. Tato politika ovšem nemá tak značný vliv - 77 -
na reálný produkt, jako politika expanzivní nebo restriktivní. Názory na užívání těchto politik se liší. Keynesiánci tvrdí, že významný vliv na změnu reálného produktu mají právě netržní zásahy prováděné jak monetární, tak hlavně fiskální politikou. Monetaristé zastávají opačný názor, který nepřipouští netržní zásahy do ekonomik a tyto zásahy jsou právě příčinou cyklického kolísání reálného produktu od produktu potenciálního. Obě politiky nepůsobí na trh okamžitě, ale s časovým zpožděním. „Druhá skupina“ faktorů, které působí na hospodářský cyklus, jsou netržní vlivy. Mezi ně patří živelné pohromy, teroristické útoky, informační toky, technologický pokrok a očekávání investorů. Pokud shrneme tuto druhou skupinu faktorů, dojdeme k závěru, že společným znakem je nepředvídatelnost. Živelné pohromy a teroristické útoky jsou pojmy, které jsou si blízké. Živelné pohromy však nejsou způsobeny lidmi, nýbrž jen těžko ovlivnitelnými živly. Jak jsem již několikrát zmínil, tak v dnešní době globalizace je katastrofa jednoho státu zároveň katastrofou jiného druhého státu. Již nesčetněkrát jsme zažili situace, kdy katastrofa, ať už přírodní nebo způsobena lidmi, měla obrovský vliv na produkci státu. Příkladem tohoto tvrzení může být havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě 11. března 2011 způsobená přírodní katastrofou nebo série teroristický útoků 11. září 2001. Společným znakem jsou obrovské škody a ztráta lidských životů. Pokud se na tyto katastrofy podíváme z makroekonomického pohledu, dojdeme k závěru, že obrovské škody, které byly způsobeny, musí být uhrazeny státem, ve kterém k havárii došlo. Aby stát získal peněžní prostředky pro hrazení škod, musí si půjčit finanční prostředky. Takovéto nečekané zásahy mohou ekonomiky velice významně oslabit. V dnešní době, kdy je svět závislý na ropě, by nečekaný výpadek dodávek velice ochromil každý stát na planetě. V případě teroristických útoků nebo přírodních katastrof v Perském zálivu, kde jsou největší světová naleziště ropy, by svět tímto vlivem upadl do krize nevídaných rozměrů. Informační toky, technologický pokrok a očekávání investorů jsou dalšími faktory působící na reálný produkt. Informační toky jsou nejvýznamnější faktory, které ovlivňují finanční trhy. Jak jsme již v práci uvedli a potvrdili analýzou, tak krize na finančních trzích dokáží velice ochromit ekonomiky. Popsali jsme si, že očekávání investorů může být motorem expanze. Technologický pokrok, kterému jsme věnovali celou kapitolu o historii - 78 -
je často příležitostí pro investory a předchází expanzi. Jedním příkladem, kde shrneme všechny tyto tři faktory, je internetová horečka v USA v letech 1996 až 2001. Technologickým pokrokem, který přinesl prodej výrobků přes internet a dokonalým informačním tokem se z podniků, které prodávaly své produkty přes internet a kotovaly své akcie na burze, se staly senzace. Očekávání investorů byly obrovské, dokonce tak, že došlo k rekordním růstům technologických indexů. Každý chtěl do této novinky investovat. Ovšem tato horečka měla hořký konec. Došlo k obrovskému propadu cen akcií, poklesu burzovních indexů a ztráty důvěry ve finanční trhy. Náhlým prodejem akcií se i očekávání investorů začalo snižovat. Informační servery tyto informace prosévaly v médiích a náhle začal každý prodávat. Náhlý výprodej ochromil ekonomiku ve Spojených státech Amerických a krize se šířila i do Evropy a Asie. Pokud shrneme tyto informace, dojdeme k závěru, že ohnisko, na které se veřejnost zaměřuje je často pouze fiskální a monetární politika, která má samozřejmě významný vliv na reálný produkt. Nicméně faktory zařazené do „druhé skupiny“ už tak často nebývají brány jako hrozby nebo příležitosti pro ekonomiku státu. Vlivem monetární a fiskální politiky dosahujeme řízení státu přímo a mnohdy dokážeme odhadnout reakce podniků a domácností. Ovšem katastrofy, očekávání, informační toky nebo technologický pokrok odhadnout nikdo nedokáže. Můžeme si tedy položit otázku, jak se připravit na vliv „druhé skupinu“ faktorů?
- 79 -
Seznam použité literatury CZESANÝ S.: Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza, Linde 2006, 199 s. ISBN 80-7201-576-1
GLASNER D. a COOLEY F. T.: Business cycles and depressions: an encyclopedia. New York: Garland Pub. 1997, 779 s. ISBN 08-240-0944-4. HUERTA DE SOTO J.: Peníze, banky a hospodářské krize, ASPI a.s., Praha 2009, 865 s. ISBN 978-80-86389-54-7 CHLUPATÝ R.: Soumrak homo economicus Tomáš Sedláček & David Orrell ; rozhovor s Romanem Chlupatým, 65. pole, 2012, 77 s. ISBN 978-80-87506-07-3 JAŠOVÁ E.: Míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci a hospodářský cyklus v prostředí České republiky - historie a možný vývoj do konce roku 2010, Oeconomica 2010, 28 s. ISBN 978-80-245-1719-3 JENÍČEK V.: Globální diskontinuity a trvale udržitelný rozvoj, Vysoká škola ekonomická, 1999, 33 s. ISBN 80-7079-251-5 KRAUS I.: Dějiny evropských objevů a vynálezů: od Homéra k Einsteinovi, Academia 2001, 330 s. ISBN 80-200-0905-1 KUBÁTOVÁ K.: Dáňová teorie a politika, ASPI Publishing, 259 s. ISBN 80-86395-84-7 MALONEY M.: Investujte do zlata a stříbra, GRADA Publishing, a.s., Praha 2008, 244 s. ISBN 978-80-7349-156-7 MOLDAN B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie: hrozba i naděje, Karolinum, 2001, 141 s. ISBN 80-246-0286-5
- 80 -
NEVRLÁ E.: Makroekonomie dnes, Computer Press 2004, 412 s. ISBN 80-251-0169-X PAČESOVÁ H.: Kapitoly z makroekonomie, BIVŠ a.s., Praha 2011, 121 s. ISBN 978-807265-193-1 REJNUŠ O..: Finanční trhy, Key Publishing, 2008, 559 s. ISBN 978-80-87071-87-8 SEDLÁČEK T.: Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi, 65. pole, 2009, 270 s. ISBN 978-80-903944-3-8 SOJKA M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie, GRADA Publishing, spol. s r. o. 1999, 156 s. ISBN 80-7169-827-X VAŇEK J.: Člověk objevitel: jak člověk objevoval svět a sebe sama, Praha: Prostor 1997, 821 s. ISBN 80-85190-67-2 WAWROSZ P., HEISSLER P., HELÍSEK H., MACH M..: Makroekonomie základní kurz 1, Praha Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2012, 374 s. ISBN 978-80-7408-059-3
Ostatní zdroje http://www.alternativeeconomics.wordpress.com http://www.czechwealth.cz http://www.financialsense.com http://www.newsusa.myfeedportal.com http://www.sciencedirect.com
- 81 -