HORNOLIDE SKO LOV K A P ÍRODA - u ební texty -
-1-
U ební text vytvo en v rámci projektu „Spole ná cesta“ ZŠ Horní Lide ZŠ Francova Lhota – ZŠ Valašská Polanka – Obec Horní Lide r. 2007
Auto i: Mgr. Alena Cromcová Mgr. So a Stixová Mgr. Stanislav Slá ík
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPO TEM ESKÉ REPUBLIKY
-2-
Katastrální za len ní Do mikroregionu Hornolide sko spadají katastry t chto obcí: Francova Lhota, Horní Lide , La nov, Leskovec, Lide ko, Lužná, Pozd chov, Prlov, Seninka, St elná, Študlov, Valašská Polanka, Valašská Senice, Valašské P íkazy. Plošná rozloha mikroregionu je 16 588 ha = 165,58 km2. Nejdelší vzdušná vzdálenost ve sm ru sever – jih (Ústí – Študlov) je 21 km, ve sm ru západ – východ (Pozd chov – Valašská Senice) je 14 km. Rozlohou nejv tší obcí mikroregionu je Francova Lhota (2 288 ha), následují Lide ko (1 736 ha), Valašská Senice (1 600 ha), Lužná (1 569 ha), La nov (1 531 ha), Pozd chov (1 345 ha), Valašská Polanka (1 236 ha), Leskovec (986 ha), Študlov (944 ha), St elná (929 ha), Seninka (728 ha), Horní Lide (721 ha), Prlov (712 ha). Nejmenší plochu má obec Valašské P íkazy (233 ha)
Reliéf krajiny Z hlediska geomorfologického len ní reliéfu pat í celé území do Alpínskohimálajského systému, Karpatského subsystému, provincie Západní Karpaty a subprovincie Vn jší Západní Karpaty. Reliéf této oblasti je velmi lenitý a kontrastní, vyzna uje se pestrou mozaikou r zných tvar , od mohutných hornatinných a vrchovinných horských h bet , p es hluboká údolí, kotliny a brázdy. Tvarová r znorodost reliéfu je dopln na pískovcovými skalními útvary, na které jsou vázány drobné tvary zv trávání a pom rn rozsáhlé podzemní prostory – pseudokrasové jeskyn . Tyto podzemní prostory – tajemné valašské „ ry“ byly obyvatel m Valašska známy již velmi dávno. Dokladem toho jsou mnohé lidové pov sti o ukrytých pokladech a tajemných chodbách. Ve východní ásti p i státní hranici se Slovenskou republikou se rozprostírá hornatina Javorník , s nejvyšším bodem Makyta 922 m na katastru obce Valašská Senice. V jižní ásti mikroregionu, rovn ž p i hranici se Slovenskou republikou, se táhne pásmo Bílých Karpat s nejvyšší výškou v oblasti Kon itá 817 m na katastru obce Študlov. Plošn nejrozsáhlejší je pásmo Vizovické vrchoviny, kde nejvyšší bod Svéradov 736 m leží na katastru obce Pozd chov. Tato vrchovina má v hlavním pásmu ráz dlouhého horského h betu. Údolí jsou úzká a strmá. Nejnázorn jším p íkladem je údolí eky Senice, p edevším pak mezi úpatím hor Kopce 699 m na stran západní (Vizovická vrchovina) a Stráž 622 m na stran východní (Javorníky), kde p evýšení v délce 600 m iní 270 metr (v ásti Lide ka – Lomensko). Toto údolí se ve sm ru toku rozši uje a nejv tší ší ky dosahuje p i svém ústí do Vsetínské Be vy v katastru obce Ústí. Pokud hodnotíme nadmo skou výšku sídelních ástí obcí, pat í mezi nejvýše položené obce místní ást Francovy Lhoty – Pul ín (665–678 m), obec Francova Lhota (485–505 m), z celých údolních celk pak Valašská Senice (510–565 m),
-3-
La nov (505–525 m), St elná, Valašské P íkazy (430–440 m), Prlov (410–440 m) a Seninka (410–450 m). Mezi nejníže položené obce pat í obec Lužná (398–450 m), Valašská Polanka (380–406 m), Leskovec (375–365 m). Zde je nutné poznamenat, že po adí poloh s nadmo skou výškou u obcí zohled uje pouze hlavní osídlení obcí a netýká se samot. Pokud hodnotíme reliéf sídelních ástí obcí, leží ve velmi sev ených údolích p edevším obce Seninka, Prlov a Študlov.
Podnebí oblasti Celý region po ítáme mezi chladn jší oblasti mírného pásu, mírn kontinentálního rázu. Teplotní a srážkové pom ry, stejn jako proud ní vzduchu vykazuje rozdíly závislé na nadmo ské výšce a lenitosti terénu. Opíráme se o dlouhodobé údaje m ení ve Vsetín . Pr m rná ro ní teplota kolísá mezi 6,8– 7,9 °C. Z regionu máme údaje jen z meteorologických m ení stanice Pozd chov, která je v nadmo ské výšce 524 m (pr m. teplota 6,9 °C). Nejteplejším m sícem je ervenec s pr m ry 16–18 °C, nejchladn jší leden s teplotami –3 až 5 °C. Letních dn (p es 25 °C) je 48, tropických dn (p es 30 °C) je 7. Po et mrazových dn hodn závisí na nadmo ské výšce. Pr m rný úhrn srážek je 570–800 mm, což je z celorepublikového hlediska nadpr m rný po et. Sn hové srážky po ínají v listopadu a kon í v dubnu. Výšku sn hové pokrývky nejvíce ovliv uje nadmo ská výška. V zim roku 2005/2006 byla mezi 50–120 cm, následující zimu pak mezi 15–40 cm. Množství srážek v zim kolísá mezi 15–20 % ro ního úhrnu. P evládající vítr je západní až severozápadní, hojn se uplat uje i jižní a jihozápadní. Minimáln se uplat uje vítr východní. Existují i zajímavé místní klimatické rozdíly. P íkladem je obec Pozd chov, kde údolí svažující se k JZ k Vizovicím je teplejší (obilí uzrává až o 10 dní d íve), nebo zde zasahuje teplejší vzduch z dolnomoravského úvalu, zatímco v SV ást svažující se ke Vsetínu je výrazn chladn jší.
-4-
Vodstvo oblasti Podzemní vody Jsou puklinového charakteru a jejich vydatnost je až na výjimky malá a b hem roku kolísavá. Výjimku tvo í zásoby v JV ásti katastru Pozd chova, kde z vrtu je zásobována obecním vodovodem celá obec. Podle odborné klasifikace (Demek a kol., 1975) mají ozna ení II E 1, p i emž II znamená, že jsou b hem roku kolísavé se sezónním dopl ováním, E znamená, že jejich prameny mají vydatnost nejv tší v kv tnu až ervenci a nejmenší vydatnost v íjnu a listopadu. Ozna ení 1 vyjad uje stupe nejmenšího klasifikovaného pr m rného ro ního odtoku. Neodmyslitelnou sou ástí místní krajiny jsou upravené a pravideln išt né výv ry spodních vod – studánky. Jejich lokalizace je uvád na p i charakteristice jednotlivých obcí.
Minerální vody Jsou zvláštním druhem spodních vod, které jsou obohaceny prvky z okolních minerál a hornin. V našem regionu jde o výskyt ojedin lý a jejich vydatnost je malá.
Povrchové vody – tekoucí Celý region pat í k povodí Dunaje a k úmo í erného mo e. Podstatná ást oblasti (její severní, západní i severovýchodní ást) je odvod ována ekou Senicí, která pramení v Javorníkách pod Makytou. í ka protéká JZ sm rem obcemi Valašskou Senicí, Francovou Lhotou a v Horní Lid i se stá í k severu a dále protéká Lide kem, Lužnou, Valašskou Polankou, Leskovcem a v Ústí se vlévá z levé strany do Vsetínské Be vy. P ibírá p t vydatn jších p ítok z pravé strany (Ruman v, Hamlaz v, Pul ínský potok, Luženku a Ve e ný potok), z levé strany pak Pozd ch vku a Seninský potok. í ní koryto má v horní ásti p írodní charakter s p irozenými b ehy zpevn nými olší a b ízou. Ve st ední ástí je místy provedena regulace, nebo bylo koryto rozší eno a b ehy zpevn ny skalními bloky. Tuto úpravu si vyžádala ni ivá povode v roce 1987. Od Horní Lid e p es St elnou SV sm rem na Slovensko te e Lysský potok (ústí do Bieleho potoka a ten pak do eky Váhu). Od Študlova p es Valašské P íkazy a dále do Valašských Klobouk te e Brumovka, která je p ítokem eky Vláry.
-5-
Všechny vodní toky zde mají své prameny, proto je jejich pr m rný ro ní pr tok malý. V období jarního tání, dlouhotrvajících deš nebo p ívalových deš , kdy se hladiny všech tok výrazn zvedají, eka Senice nabývá charakter velké eky. Problémem je istota vod, nebo mnoho rodinných dom má p epadové jímky odpadních vod, které ústí do místních potok a eky Senice. V sou asné dob je ve výstavb išt ní vod Senice v rámci investi ní akce „ istá Be va“, která je financována za významného podílu EU.
Povrchové vody – stojaté V oblasti se vyskytují 4 rybníky menší velikosti. T i z nich („La novské“) jsou mezi obcemi Horní Lide a La nov a slouží p edevším pro ryba ení. V katastru obce Prlov (mezi Valašskou Polankou a Prlovem) sm rem na Trubiska je Neratovský rybník, cen ný z botanického hlediska.
Geologická stavba Geologická podloží celé oblasti pat í k nejmladším u nás. Je sou ástí Západních Karpat, které vznikly ve t etihorách p sobením n kolika fází alpínského vrásn ní. Pestrá mozaika kopc , h bet , plošin, údolí a kotlin je výsledkem skladby nestejn odolných hornin flyšového pásma. Jedná se o úlomkovité usazeniny r zného stupn zrnitosti. P evážn se jedná o pískovce a jílovce, v menší mí e jde o slepence a jíly, které se rytmicky st ídají. Jejich r zná mocnost (tlouš ka) odpovídá p ísunu usazovaných áste ek p i jejich vzniku. Flyše (mohutná souvrství výše uvedených hornin) vznikly v hlubokomo ských pánvích na okraji kontinentu. Prakticky to znamená, že krajina oblasti byla v paleogénu (starších t etihorách), p ibližn p ed 20 milióny let, zalitá mo em. M la tvar rozsáhlé mísy (geosynklinály), z jejíž dna, p sobením obrovských vnit ních vztlakových sil, byly vyzdviženy a v podob p íkrov nasunuty p es sebe. Toto nasunutí probíhalo pod mo ským dnem (vrstvy byly ješt platické) ve sm ru od severozápadu, tzn., že jižní ásti jsou p ekryty severními. Pro názornost lze íci, že se to podobá p ekrývání šupin na t le kapra. D sledkem této innosti je sm r zdejších poho í. D sledek p íkrovové stavby je skute nost, že na mnoha místech jsou spodn jší vrstvy hornin mladší než svrchní. Tento proces probíhal etapovit a byl ukon en asi p ed 15-ti milióny let. P i p esném geologickém len ní pat í Vizovická vrchovina a Javorníky k magurskému flyšovému pásmu, zastoupené jednotkami ra anskou a bystrickou. Javorníky s geomorfologickými podcelky Ráztockou a Pul ínskou hornatinou vypl ují východní a jihovýchodní ást okresu. Jejich úst ední h bet se táhne v délce tém 30 km. Minimálních nadmo ských výšek dosahuje v severovýchodní ásti
-6-
(Javorník 1019 m, Stole ný vrch 956 m, Kohútka 913 m), klesá k jihozápadu (Hradisko 773 m, Stráž 622 m), kde se rozši uje a je roz ezán mnoha údolími (nap . Ve e ný potok, Pul ínský potok, horní tok Senice). Erozn – denuda ní a strukturn – denuda ní reliéf je budován p evážn komplexy jílovc a pískovc . Vrcholové oblasti pohrani ního h betu Pul ínské hornatiny tvo í pískovce a slepence. V Pul ínské hornatin se nachází množství pískovcových útvar (nap . Stráž 622 m, Skali í, Ezechýl), z nichž nejrozsáhlejší vystupují na vrcholu Hradisko (773 m) severn od Pul ína. Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí m žeme tuto oblast nazvat skalním m stem, které je nejv tší v moravských flyšových Karpatech. Vyskytují se vysoké skalní st ny mrazových srub i strukturních svah (až 30 m vysoké), h ibovité skalní v že, pseudozávrty. Skalní povrchy jsou pokryty mnoha výklenky, ímsami, odtokovými pseudoškrapy, skalními mísami. Nejv tší skalní mísa dosahuje rozm r 120 × 80 cm, hloubky 80 cm. V severozápadní ásti Hradiska se vytvo il mohutný skalní sesuv s odlu nou skalní st nou v horní ásti (výška až 18 m), p emodelovanou mrazovým zv tráváním do tvaru mrazového srubu. Území okresu na jihozápadu od hlubokého údolí Senice pokrývá hornatinný a vrchovinný reliéf Vizovické vrchoviny. Této oblasti dominuje hornatinný pruh geomorfologického podcelku Komonecké hornatiny (Kraj ice 730 m, Kopce 699 m), tvo ený odolnými pískovci. Na jihovýchod p echází úst ední hornatina do nižších poloh, kde v podloží p evažují mén odolné vrstvy s p evahou jílovc . Zejména podél údolí Senice i menších p ítok se vyskytují zbytky plošin tzv. údolního zarovnaného povrchu. Na výchozy pískovc ve vrcholových i svahových polohách se váže množství skalních útvar . Impozantní až 25 m vysoká skalní hradba s pískovcovými vrstvami – ertovy skály u Lide ka. Díky svislým puklinám a subhorizontálním vrstevním plochám je hradba roz len na do mohutných stup ovit uspo ádaných kvádr . Povrch skalních st n je poset množstvím žlábkových pseudoškrap , voštin, skalních výklenk , dutin typu tafoni (tafoni = jamkovité prohlubn , které vznikly bu v trnou erozí nebo p sobením srážkové vody, tzv. selektivní erozí = „vypadáváním“ v tších zrn, v p ípad slepenc i valoun ). Tvarovou pestrost dopl ují drobné rozsedliny a skalní v ž tvaru palice v jihozápadní ásti hradby. Na vrcholu Vrátnice (682 m) vystupuje výrazný mrazový srub s max. výškou 10,5 m a délkou 90 m (skalní útvar nazvaný Horní skály). Asi 2,5 km severn od La nova se nachází atraktivní lokalita – Dolní skály (nazývaná také La novské i Tr kovy skály). Mohutný strukturn podmín ný mrazový srub je vyvinutý na elech pískovcových a slepencových vrstev, dosahuje délku 70 m. P í n orientované pukliny lení st nu mrazového srubu do n kolika blok , nejvyšší dosahuje výšku 14 m. Svislé st ny jsou pokryty množstvím voštin, dutin typu tafoni, kulovitých dutin. Jejich vznik závisí na strukturních vlastnostech pískovc a ú incích zv trávání. Ve vrcholové ásti Vizovické vrchoviny na jižním svahu kóty 718 m (n kdy ozna ována jako Láz nebo Kopec) je vyvinut stup ovitý sktrukturní svah, protažený v délce 50 m. Svah je len n podélnými puklinami, na kterých se vyvinuly hluboké žlábkové pseudoškrapy (hloubka až 40 cm, ší ka až 60 cm). V horní ásti skalního svahu se na elech vrstev vyvinul mrazový srub 3 m vysoký. Ve vrcholové ásti se
-7-
nachází ada skalních mís. Nejv tší mísa oválného tvaru dosahuje rozm r 66 × 60 cm. V dolní ásti svahu se vytvo il skalní tunel, dlouhý 3 m, se vstupním otvorem ší ky 75 cm. Vrcholová oblast kóty Kopec (699 m) je rozrušena mohutným skalním sesuvem. Na rozev ené pukliny jsou vázány rozsedlinové jeskyn (podrobn ji v tématu Pseudokrasové jeskyn ). Speleologové lokalizovali v tomto území 12 jeskyní. Na západním výb žku kóty Kopce je patrný kamenný val, pochází pravd podobn z doby bronzové. Jižní ást mikroregionu áste n zabírají Bílé Karpaty. Mají rovn ž flyšovou stavbu, s tím rozdílem, že jejich povrch byl vlivem intenzivní eroze a stavb z mén odolných hornin více zarovnán. Reliéf je hust roz len n údolní sítí, astý je výskyt sesuv . Toto území pat í k b lokarpatské jednotce. Hluboké lesy Bílých Karpat byly z velké ásti vykáceny. Na místech t chto les vznikly proslavené b lokarpatské louky. Na horských h betech i na svazích je rozptýlené paseká ské osídlení.
Mineralogie a petrologie Z mineralogického hlediska je tato oblast málo zajímavá. V pískovcích se vyskytují zrna k emene, slídy (muskovit i biotit) i živce. V jílovcích je obdobné nerostné zastoupení s tou výjimkou, že se jedná o mikroskopickou velikost minerál . Místy lze najít kalcitové žíly, povlaky pyritu a limonitu.
Študlov U Študlova se nacházejí úlomky jantaru o velikosti i p es 5 cm. Celkov lze na základ geochemických analýz vyvodit záv r, že jantar ze Študlova je geneticky spjatý s uhlím bohatým na prysky i né látky – resinit, které se vyskytuje na této lokalit ve stejném souvrství. Ve srovnání s jinými jantary, nap . baltským, byl študlovský jantar vystaven v geologické minulosti vyšším teplotám. Zjišt ní kyseliny jantarové ve vzorcích ze Študlova dokládá oprávn nost názvu jantar pro tuto p írodní organickou látku.
Lide ko Obdobn jako ze Študlova, jsou od Lide ka popisovány ze zlínského souvrství výskyty fosilních prysky ic, ozna ované jako jantar i sukcinit. Nebyly však provedeny žádné analýzy této organické látky, a tak nelze p esný název stanovit. Velikost t chto útvar m la dosahovat až velikosti vlašského o echu.
-8-
Pul ín Ve valounovém materiálu luha ovských vrstev byly zjišt ny úlomky k emene, jeho odr dy k iš álu a záhn dy, dále úlomky rul s granáty a neobvyklý výskyt bazické vyv eliny gabra.
Paleontologie Z paleontologického hlediska pat í tato oblast spíše k mén prozkoumaným. ást popsaných lokalit má spíše charakter jednotlivých nález . Pul ín – Snoh (t etihory) Asi 1250 m SZ od obce Pul ín v údolí Pul ínského potoka, objevil editel školy J. Kory ánek v roce 1925 v pískovcích ra anské jednotky magurského flyše paleocenního (t etihory) stá í otisky „plaz “ a „ erv “. O tomto objevu hovo í B. Peroutka ve Zprávách Okresního muzea ve Valašských Kloboukách (1958). Tyto fosilie, uložené v Pul ínské škole, byly pozd ji zni eny. ást fosilií byla deponována p ed válkou v geologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brn , ani tuto ást sb r se nepoda ilo nalézt. Študlov (t etihory) Na jižním okraji obce, ve svahu pravého b ehu potoka (p ítok Brumovky) vystupují žlutohn dé pískovce a zelenav šedé jílovce a jílovce magurského flyše paleogenního (t etihory) stá í. V zelenav šedých a modrav šedých pís itých jílovcích a jílech se vyskytují drobné, vzácn až n kolikacentimetrové hlízy oranžov a ervenav hn d zbarvené fosilní prysky ice listnatých strom – retinitu. Toto historické nalezišt jantaru poskytlo etné zbytky fosilního hmyzu (jako mravenc , komár , much, dravých vosi ek a pavoukovc ); Ru ka a Sláma, 1997. Reprezentativní zastoupení študlovských retin je ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brn .
-9-
Pedologie V tšinu našeho mikroregionu pokrývají hn dé p dy (kambizem ). Vyskytují se v širokém rozmezí nadmo ských výšek od 400 do 1 000 m. P dotvorným substrátem jsou horninové komplexy jílovc , b idlic a pískovc karpatského flyše. Zrnitostn jsou v tšinou hlinité až jílovitohlinité, místy obsahují menší množství št rku. Hn dé p dy odrážejí vliv p dotvorného substrátu i nadmo ské výšky, což se projevuje ur itým zákonitým uspo ádáním do výškových pásem. S nadmo skou výškou stoupá hloubka p dy, zvyšuje se kyprost a roste obsah humusu, který je však kyselejší. S vyšším množstvím srážek se zv tšuje míra vymytí, ímž klesá hodnota stupn sorp ní nasycenosti p dy. V nižších nadmo ských výškách se setkáváme s hn dými p dami typickými (nasycenými), které p echázejí ve vyšších polohách do hn dých p d kyselých a hn dých p d podzolovaných. Hn dé p dy jsou z lesnického hlediska dobré až velmi dobré lesní p dy, proto jsou v tšinou zalesn ny. Mén svažitých, klimaticky p íhodných ploch je využíváno zem d lsky. Svažité p dy podléhají intenzivní p dní erozi, proti níž se naši p edkové bránili zakládáním mezí, které jim umož ovaly využít pole k p stování obilnin a okopanin. Zem d lská velkovýroba meze prakticky odstranila, v orb však bylo pokra ováno. V sou asné dob je v tšina zem d lské p dy zatravn na. Hlavním zdrojem obživy obyvatelstva tohoto regionu bylo v minulosti obd lávání p dy, produkce obilovin a okopanin, chov domácích zví at, zejména hov zího dobytka, vep a dr beže. Jen malá ást obyvatelstva chovala již v 16. století stáda koz, hlavn na úhorech ve vrchnostenských lesích. K omezování chovu koz docházelo v období, kdy do hospoda ení zasahoval stát. Za al vzr stat význam chovu ovcí. Stáda koz a ovcí byla odvád na na dobyt í trhy do Olomouce, Uherského Hradišt , Holešova, Krom íže.
Svahové procesy Sesouvání Mezi nejvýrazn jší gravita ní procesy, modelující reliéf oblasti, pat í sesouvání, které podmi uje vznik svahových deformací. Flyšové podloží a reliéf oblasti vykazuje velmi vhodné podmínky pro vznik a rozvoj sesuv . Vrstvy jílovc nepropoušt jí vodu do spodních vrstev, zp sobují zvodn ní nadložních vrstev a navíc se po nasycení vodou stávají ideální kluznou plochou.
-10-
Sesuvy se tvo í po vydatných deštích vlivem gravita ní síly. Následky po sesuvech je možné vid t ve Valašské Polance v údolí Vápenky.
Pseudokrasové jeskyn Jako pseudokrasové jeskyn byl hodnocen jakýkoliv podzemní prostor, vzniklý p irozenou cestou ve flyšových horninách bez procesu krasov ní, o délce v tší než 3 metry. V okrese Vsetín bylo dosud lokalizováno celkem 39 pseudokrasových jeskyní. Jeskyn vznikající v nekrasových horninách budí daleko menší zájem badatel než atraktivn jší jeskyn krasové. Na rozdíl od krasových dosahují sekundární pseudokrasové jeskyn menších rozm r , jsou t žce p ístupné a chybí v nich klasická krasová výzdoba. Ukazuje se však, že mohou být významné nap íklad tím, že poskytují cenné informace o gravita ních pohybech (sesuvech a skalním ícení), nebo mohou poskytovat úto išt mnoha ohroženým druh m živo ich . Pseudokrasové jeskyn vznikají v hrubozrnných pískovcích a slepencích již od pleistocénu ( tvrtohor). V místech, kde mají lavice pískovc vhodný sklon a dost velké p evýšení v i svému okolí, dochází ke gravita nímu rozši ování tektonických puklin, vzniklých již p i vrásn ní hornin. Roli smykových ploch p ebírají vrstvy jílovc , jejichž plasticita se zvyšuje p i jejich zvodn ní. Tímto zp sobem vznikají jeskyn rozsedlinové. Mají charakter úzkých a vysokých rozsedlin. Su ové jeskyn vznikají v su ových haldách a dalších balvanových akumulacích ve dnech sníženin nebo na svazích. Jeskyn mají nepravidelný tvar podmín ný nahromad ním a velikostí balvan . Tvar rozsedlinových jeskyní je více pravidelný, vázaný na pr b h odlu ných ploch. Stropy t chto jeskyní jsou asto tvo eny zaklín nými skalními bloky. Na dn pseudokrasových jeskyní jsou asto spadané bloky, ostrohranná su , splavený jíl a v blízkosti vchod recentní organický detrit. Jeskynní chodby mají charakter úzkých a vysokých rozsedlin. V p ípad su ových jeskyní jsou chodby asto spíše nižší, širší a spletit jší než u jesky rozsedlinových. Z mikroklimatického hlediska jsou pseudokrasové jeskyn flyšových Karpat spíše dynamické. Je to dáno množstvím r zných spár a skulin, jimiž jeskyn komunikuje s blízkým povrchem. Teplota v jeskyních nejvíce kolísá v blízkosti vchodu, s rostoucí vzdáleností od vchodu se amplituda zm n postupn snižuje. V hlubších ástech jeskyní (delších než 20 m) se teploty pohybují v rozmezí od 4,5 °C na ja e do 12 °C na podzim. Relativní vlhkost vzduchu dosahuje hodnot 90– 100 % (Baro a ehák, 1997). P íznivé mikroklimatické podmínky byly využívány našimi p edky v pr b hu celého roku. V blízkosti jeskyní si valašští pastevci stav li své salaše. V letních m sících používali jeskyn coby sklepy k uskladn ní mlé ných výrobk . V zim pak relativn teplé, vlhké a stabilní mikroklima jeskyní vyhledávají r zné druhy
-11-
bezobratlých, obojživelník a savc (netopý i), kte í zde zimují. V jeskyních i b hem zimního období rostou r zné druhy hub. Cennou psedokrasovou lokalitou je vrch Kopec (699 m). Vznik tohoto sesuvu pravd podobn souvisí se za íznutím í ky Senice v pr lomové sout sce Lomensko. Projevy gravita ních pohyb jsou zde neustále pozorovány na povrchu i v podzemí. Povrch je len n v adu terénních val , otev ených rozsedlin, skalních výchoz , nachází se zde su ové pole, 3 pseudokrasové závrty a 12 jeskyní. (Baro a ehák, 1997). Nejv tší jeskyn se nazývá Nad je, je rozsedlinová a dlouhá 101,5 metru. Její dv patra jsou propojena šest metr hlubokou propástkou. Prostory horního patra jsou spíše širší a nižší, kdežto chodby spodního patra mají charakter úzkých, dlouhých a až 9 metr vysokých rozsedlin. Jeskyn má 3 vchody a je zimovišt m netopýr . Jeskyn Kolonie (60 m) a Slimrovka – áblova díra (40 m) jsou také významnými zimovišti netopýr . Pozoruhodná je i 33 metr dlouhá jeskyn Krápníková, byla pojmenována podle stalaktitu o délce 3 cm. Další jeskyn Propast, Pavou í, ezník, Psí díra, Ve žlebu, Cedník, Liš í a Sirkárna jsou drobn jší a mén významné. K ad jeskyní se váží lidové pov sti. V NPR (národní p írodní rezervace) Pul ín – Hradisko jsou dosud zdokumentovány 4 jeskyn . Nejv tší je rozsedlinová Velryba (Pod kazatelnou I) dlouhá 42 metr . Je významným zimovišt m netopýr . V její blízkosti je i patnáctimetrová jeskyn Pod kazatelnou II (Wagner a kol., 1990). Nad skaliskem P t kostel se nachází 25 metr dlouhá jeskyn Hlin ná a pod útvarem zvaným Ancona se nachází šestimetrová jeskyn Lízinka (Baro nepubl.). Na celé lokalit se nachází ada dalších drobných jeskyn k su ového a rozsedlinového charakteru a je zapot ebí této lokalit ze speleologického hlediska v novat vyšší pozornost.
-12-
LESY Lesnatost Vým ra okresu Vsetín iní 114 308 ha, z toho lesy pokrývají 61 538 ha (což je 54 %) plochy. Lesy okresu Vsetín tvo í 78 % jehli nany (67 % smrk, 7 % jedle, 2 % mod ín, 2 % borovice) a 22 % listnaté stromy (16 % buk, 2 % habr, 1 % javory, 1 % b íza, 2 % ostatní listná e). Zdravotní stav – podat objektivní analýzu stavu a vývoje poškození les je obtížné. Obecn lze íci, že poškození les je mén až st edn problémové. Nejvýznamn jší škody p sobí les m bo ivý vítr, t žký sníh a námrazy prolamující zvlášt mladé porosty, k rovec likviduje oslabené smrky (p i p emnožení i smrky zdravé), také okus mladých stromk a loupání starších porost spárkatou zv í. Lesy m žeme rozd lit podle jejich d evinné skladby na p irozené, p írod blízké a kulturní. P irozenými lesy jsou takové, do jejichž p irozeného vývoje nikdy, a už p ímo i nep ímo, nezasáhl lov k – proto v Evrop p irozené lesy tém nejsou. P írod blízké lesy jsou ty, jejichž druhová skladba a n kdy i struktura odpovídá lesu p írodnímu, ale porost nem že být p irozený, protože zde zasáhl lov k, tedy došlo k narušení p irozeného vývoje lesa. Zde pat í pralesní rezervace. Kulturní (v podstat um lé) lesy dnes naprosto p evažují nad lesy p írod blízkými. (P irozeným lesem by mohly být bu iny a jedlobu iny.) Na tomto území p evažuje lesní vegetace nad nelesní. V nelesní vegetaci p evládají kulturní a polokulturní mezofilní louky a pastviny st ídané plochami vegetace polních kultur. Zna nou ást zabírají také zastav né plochy. Plošn pon kud mén jsou zastoupena spole enstva mok ad , vod a prameniš . Nelesní vegetace není p irozenou vegetací. lov k už od st edov ku umož uje díky odlesn ní krajiny nelesním druh m, aby se samovoln rozší ily i do oblastí p vodn osídlených lesem.
-13-
Lesní vegetace Hab iny a dubohab iny Hab ina a dubohab iny – souvislé plochy v nižších polohách. Hab iny vznikly druhotn z dubohab in. Lidé vybírali z lesa stromy s kvalitním tvrdým d evem, tj. p edevším duby, na jejich místo se dostával habr. Stromové patro: habr obecný, dub zimní, lípa srd itá, vzácn jiné d eviny (jilm habrolistý, buk lesní, javory). Ke ové patro: brslen evropský, lýkovec jedovatý, hloh, líska obecná. Bylinné patro: n které druhy orchidejí nap . vstava bledý, hlístník hnízdák, vemeník dvoulistý, ost ice chlupatá, pryšec mandlo ovitý, ky elnice cibulkonosná, violka lesní, hrachor jarní, lipnice hajní, strdivka nicí, ernýš hajní, sasanka hajní, zapalice žlu uchovitá, pta inec velkokv tý, kostival hlíznatý.
Bu iny a jedlobu iny Bu iny a jedlobu iny navazují ve vyšších polohách na p edcházející dubohab iny a zpravidla dosahují až k vrchol m kopc . Mnoho z t chto les bylo zejména v 17. a 18. století vykáceno, aby bylo uvoln no místo pro pole, louky a pastviny. Pozd ji, od 19. století, nastalo op tovné zales ování, které bylo provád no zpravidla smrkem. Tak byly p vodn listnaté a smíšené lesy zna n zdecimovány. Stromové patro: p evaha buk lesní, jedle b lokorá, ídce javor klen, dub zimní, vzácn ji jilm drsný. Ke ové patro: zimolez obecný, lýkovec jedovatý. Bylinné patro: (r zné, závisí na podmínkách stanovišt ), ost ice chlupatá, strdivka jednokv tá, ky elnice žláznatá, ky elnice devítilistá, ky elnice cibulkonosná, šalv j lepkavá, bažanka vytrvalá, rozrazil horský, ma inka vonná, violka lesní, pryšec mandlo ovitý, ost ice lesní, ost ice p evislá, samorostlík klasnatý, pšení ko rozkladité, je menka horská, arovník pa ížský, vrbina hajní; z orchidejí: okrotice dlouholistá, kruštík modrofialový, hlístník hnízdák; žebrovice r znolistá, pérnatec horský, star ek vej itý, plavu pu ivá. Zvláštním typem bu in jsou tzv. nahé, nebo holé bu iny. Jsou to porosty tém istých bu in, s minimální p ím sí jiných d evin a velmi ídkým bylinným patrem. Zvláštním typem les jsou su ové lesy. Vyskytují se všude tam, kde se nemohla vyvinout dostate n hluboká vrstva p dy díky p íkrým svah m pokrytým hrubou sutí. Ve stromovém pat e se nej ast ji vyskytuje javor klen, jasan ztepilý, jilm drsný, lípa srd itá a velkolistá. Z bylinného patra jsou to asto druhy bu in, ale navíc kapradina lalo natá, kakost smrdutý, e išnice ned tklivá, m sí nice vytrvalá, udatna lesní, om j vl í. V t chto lesích se d íve vyskytoval vzácný strom tis ervený. Dnes roste n kolik posledních tis , p evážn poblíž lidských sídel, kam byl p esazován.
-14-
Paseky Paseky pat í mezi lesní vegetaci. Jsou to do asn odlesn né plochy, osídlené p evážn lesními druhy. Paseky jsou astým typem vegetace v d sledku intenzívního hospodá ského využívání les . Zvlášt velké holose e mohou být velkým nebezpe ím pro krajinu, protože snižují stabilitu svahu, na n mž m že dojít k sesuvu, zp sobují zrychlení odtoku vody krajinou a podílí se tak na erozi p dy a vzniku povod ových vln. Obtížn se znovu zales ují a poskytují vhodné podmínky pro pronikání šk dc do odkrytého lesního porostu. Lesní mechanizace také narušuje p dní povrch, což umož uje invazi n kterých agresivních druh , jako je t eba t tina k ovištní, které pak znemož ují obnovu p vodních lesních spole enstev. V pasekové vegetaci se uplat ují tyto druhy bylin a nízké ke e krom vysazovaných d evin: rulík zlomocný, vrbka úzkolistá, t tina k ovištní, bez chebdí, ostružiník maliník, star ek vej itý a lesní; jako náletové d eviny: b íza b lokorá, topol osika. Velké plochy pasek v posledních letech vznikly zejména tam, kde bylo nutné lesy odt žit z kalamitních d vod . Nejvíce to byly kalamity zp sobené napadením smrku k rovcem, v menší mí e i poškození zp sobená p sobením sn hu a v tru.
Skály Vegetaci skal za adíme také spíše k les m. P vodn se skály nacházely v lesích a jen exponovaná místa byla porostlá ídkou vegetací s nízkým zastoupením strom . Ve stromovém pat e – borovice lesní, jedin zde se vyskytovala p irozen , protože borovice je jinde ve všech spole enstvech nep vodní d evinou. I na skalách to však byly jen ojedin lé stromy, vtroušené mezi buky, jedle. V bylinném pat e se na výslunných skalách vyskytují druhy: sleziník routni ka, marulka rolní, píse nice douškolistá a mnoho druh lišejník . Na stinných skalách rostou: sleziník ervený, puchý ník k ehký, osladi obecný a mnoho druh mechorost .
-15-
Nelesní vegetace Louky Louky nepat ily v minulosti k typické vegetaci. P vodn bývala i zna ná ást dnešních luk z ejm pastvinami, které se díky úpadku pastevectví za aly kosit. Z hlediska vzniku a vývoje m žeme louky rozd lit na dva typy: na louky polop irozené, kdy lov k jen odstranil les a lu ní spole enstva se na odlesn nou plochu rozší ila spontánn , a na louky um lé, kdy lov k zám rn lu ní spole enstvo vytvo il – nap . vyséváním osiva a hnojením. Lu ní porosty m žeme ješt z hlediska vegeta ního rozd lit na t i základní skupiny, kdy v našem mikroregionu se nachází dv skupiny a to: ovsíkové a mok adné louky (kv tnaté teplomilné louky jsou vzácn jší a rozší ené zejména v okolí Vsetína). Ovsíkové louky v naší oblasti jsou vlastn bývalé pastviny, které byly zbaveny podstatné ásti druhového bohatství. Stalo se tak intenzívním hnojením, p iséváním kulturních trav a asto také p eoráním. V druhovém složení p evažuje n kolik druh vysokých trav: ovsík vyvýšený, srha ízna ka, bojínek lu ní, trojšt t žlutavý, tomka vonná, psárka lu ní. Z bylin se nej ast ji setkáváme s t mito druhy: zvonek rozkladitý, štírovník r žkatý, chrpa lu ní, škarda dvouletá, kopretina bílá, jitrocel kopinatý, š ovík lu ní a tupolistý. Mok adní louky se vyskytují roztroušen , p evážn v um lých sníženinách v okolí pot k a prameniš . Pravd podobn jsou p vodními polop irozenými loukami, nebo vlhká místa nebyla vždy využívána jako pastviny a asto se kosila na stelivo.
Pastviny Pastviny bývaly nejrozší en jším typem nelesní vegetace. V d sledku úpadku pastevectví v 19. století docházelo, dochází k jejich postupnému úbytku. Pastviny byly zpravidla zales ovány nebo docházelo k jejich p em n na louky. Charakter zdejších pastvin velmi závisí na geologickém podkladu, na orientaci a sklonu svahu a také nadmo ské výšce. V nižších polohách to jsou pastviny, ležící na vápenat jších pískovcích a jílovcích, s astým výskytem teplomilných druh a mnoha orchidejí. Ve vyšších polohách, na h betech, jsou to pastviny na kyselejším podkladu, druhov chudší. Nejvýznamn jším faktorem, který se však p i formování pastvin uplat oval, byla samoz ejm pastva. Zvláštním fenoménem pastvin moravských Karpat je bohatý výskyt jalovce. Na t chto tzv. jalovcových pastvinách asto bývají stovky roztroušených ke jalovc . Vznikly selektivní pastvou ovcí, které se pichlavým ke m vyhýbaly a svými drobnými kopyty, p i nízké zát ži pastviny, nezni ily
-16-
všechny jalovcové semená ky. Jalovcové pastviny hostí tytéž druhy jako pastviny jiné, vytvá í se neopakovatelný ráz valašské krajiny. Na pastvinách rostou nej ast ji tyto druhy: jalovec obecný, tomka vonná, pohá ka h ebenitá, kost ava tenkolistá, kokrhel menší, vítod obecný, violka psí, ost ice kulkonosná, mochna nátržník, pupava bezlodyžná, bedrník obecný, sv tlík léka ský, kociánek dvoudomý, pampeliška srstnatá, pchá bezlodyžný, v es obecný, bor vka erná, prstnatec bezový, vemeník dvoulistý, p tiprstka žežulník, vstava mužský, vzácn ji vstava kuka ka, vemení ek zelený, vstava osmahlý, ho e ek žlutavý.
Mok ady Mok ady pat í k vegetaci, která byla zna n postižena intenzifikací zem d lství. Snaha využít každou pí zem , zni ila v tšinu údolních mok ad , po í ních t ní a zasáhla také mnoho svahových prameniš . Svahová prameništ jsou roztroušena po stráních, uprost ed luk a pastvin. Louky, stejn jako pastviny a mok ady, jsou existen n závislé na lidském hospoda ení. Vznikly odstran ním lesa a díky pravidelnému kosení nebo pastv nemohly tímto lesem znovu zar st. Pokud se p eruší obhospoda ování, uvolní se prostor pro expanzi d evin a les do sebe postupn louky znovu za lení. Nejprve se objeví první výsadby b íz a osik, pozd ji p ibudou další druhy strom z blízkého okolí. Po n kolika desetiletích se z louky op t stane les. Lu ní druhy ale obvykle vymizí už daleko d íve. Ješt rychleji než d eviny se rozmohou n které byliny, které jsou konkuren n silné a vytla í v tšinu ostatních rostlin. Tak nap íklad n kolik let nekosenou louku, i n kolik let nepasenou pastvinu poznáme podle toho, že je druhov chudá a dominuje na ní jeden nebo dva druhy. Nej ast ji to bývá t ezalka skvrnitá, t tina k ovištní, vále ka prapo itá, pop . jiné byliny. Proto je velmi d ležité pro zachování druhové pestrosti a mnohých vzácných druh rostlin (zejména orchidejí) takové louky, pastviny a mok ady pravideln obhospoda ovat.
Vodní vegetace Je asto velmi nenápadná - vesm s ji tvo í rostliny pono ené pod vodou, nebo rostliny velmi drobné. V našem mikroregionu není dostatek vhodných stanoviš pro vodní rostliny, je tu pouze n kolik rybník , menší nádrže a koryta potok a ek. D íve se zde vyskytovaly i typické po í ní t n , ale ty byly postupn zni eny, podobn jako byly zni eny a nahrazeny um lými p vodní p irozená koryta ek.
-17-
Lemy a k oviny Lemy a k oviny náleží k vegetaci, která vytvá í p echod mezi lesem a loukou. Lemová spole enstva jsou p evážn bylinná, v k ovinách se výrazn uplat ují d eviny. Pro lemy jsou typické druhy p iléhajících luk, ale jsou zde p ítomny i druhy lesní, a navíc i druhy rostoucí p evážn v lemech. Teplomilné lemové druhy: kakost krvavý, jetel alpský, imbaba chocholi natá, tužebník obecný, dobromysl obecná, jetel prost ední, epík léka ský, kru inka barví ská, marulka klinopád, ernýš hajní. V porostech k ovin se nej ast ji setkáváme s druhy: trnka planá, pta í zob obecný, líska obecná, brslen evropský, r že šípková, r že podhorská, hloh jednosemenný, svída krvavá. K oviny mají v krajin velký význam. Jsou d ležité pro mnohé druhy pták , kterým slouží jako úkryt, hnízdišt , ale i jako základna pro získávání potravy z okolí. Nepostradatelné jsou ale i pro mnoho dalších živo ich , hmyz i obratlovce. Mohou poskytovat také úto išt r zným druh m rostlin, které pod jejich ochranou p ežijí lépe, než na okolních obhospoda ovaných plochách. K oviny mají i odvrácenou tvá . Pokud nejsou udržovány, m že dojít k expanzi a zar stání p ilehlých ploch, zvlášt do spole enstev, kterým chybí pravidelná pastva nebo kosení. V tšina k ovin má schopnost vegetativního rozmnožování a dokáží zar st rychle velké plochy.
Plevelová vegetace V polních plodinách se vyskytuje mnoho druh rostlin, které tam mít nechceme a které nazýváme plevelem. Po staletí se lov k snažil t chto nevítaných rostlin zbavit a plevelné druhy se naopak neustále p izp sobovaly k tomu, aby se jejich semen dostalo do p dy co nejvíce. Díky rozvoji v dy a techniky lidé získali nové prost edky, s jejichž pomocí za ali plevelné druhy úsp šn likvidovat. Spole n s chemickými p ípravky to byly zejména nové metody išt ní osiva. Tak se stalo to, že nap . koukol tém vyhynul. Také mnoho dalších druh plevel , které ješt p ed n kolika desetiletími hostily každé polí ko, jsou dnes na pokraji vyhubení. Úpln vymizely tyto druhy: knotovka galská, vochlice h ebenitá, sve ep stoklasa, jílek mámivý, silenka krétská, lni ka drobnoplodá, kokotice hubilen, svízel trojrohý, istec ro ní. Tém vymizely tyto druhy: koukol polní, knotovka no ní, úporek královitý, úporek nepravý, prysky ník rolní, prlina rolní. Dosud pom rn hojné druhy jsou: chrpa modrá, mák vl í, kozlí ek zubatý, hrachor hlíznatý, pryšec drobný, vikev lysá, vikev hu atá, vikev ty semenná. Naopak n které mén citlivé druhy, asto využívají úbytku jiných a zastupují jejich místo. Nap .: svízel p ítula, chundelka metlice, trýzel malokv tý.
-18-
Ruderální vegetace Ruderální vegetace se vyskytuje na místech, která jsou neustále ovliv ována lidskou inností. Jsou to v tšinou lidská sídla a jejich okolí. Ruderální rostliny osídlují skládky zeminy, stavebního a jiného odpadu, okolí silnic, opušt ná pole, dvory a jiné, dusíkem bohaté plochy v sídlech. Tato spole enstva nepat í k ohrožené vegetaci a jsou asto osidlována rostlinami u nás nep vodními, jako nap . dvouzubec ernoplodý, druhy rodu hv zdnice, slune nice hlíznatá, turan kanadský, bolševník velkolepý, k ídlatky, celík kanadský. Tyto druhy se v našich podmínkách asto intenzívn ší í, omezují naše domácí druhy a asto musí být také nákladn likvidovány, aby se zamezilo jejich dalšímu ší ení. Z našich p vodních druh tato místa osídlují: merlík mnohosemenný, psine ek výb žkatý, jílek vytrvalý, jitrocel v tší, lipnice ro ní, truskavec pta í, mochna husí, bršlice kozí noha, lopuch plstnatý a v tší, bodlák kade avý, kop iva dvoudomá, merlík bílý, lilek erný, pelyn k ernobýl, ekanka obecná, komonice bílá a léka ská.
-19-
Vliv lov ka na krajinu V raných stadiích vývoje lidské spole nosti m l lov k jako lovec a sb ra na okolní p írodu nepatrný vliv. Ke zlomu však dochází v dob , kdy se stává zem d lcem. P i zem d lském hospoda ení se totiž p em uje lesní p da na zem d lskou, tj. na pole, louky a pastviny. Po átek budování trvalých lidských sídel na sledovaném území spadá až do doby pozdn st edov ké a novov ké. Teprve 16. století p ineslo ilejší ruch do rozsáhlých oblastí této krajiny. St žejní roli v osídlení sehrály v 16. a 17. století dva významné procesy – paseká ská a valašská kolonizace. Zatímco valašská kolonizace ovlivnila p edevším zp sob hospoda ení, pro podobu osídlení p edstavovala klí ovou roli kolonizace paseká ská. Byla mimo jiné vyvolána nár stem obyvatelstva a zmenšováním hospodá sky využitelných ploch ve starším sídelním nížinném území. Vrchnost, která nem la z rozsáhlých les v horách užitek, p enechávala za pravidelné odvody poddaným pozemky, aby si zde zbudovali usedlosti. P estože noví osadníci p icházeli do horších podmínek s klimaticky náro n jším prost edím, jejich po ty do poloviny 18. století nar staly. Paseká skou kolonizací chápeme postupný vznik usedlostí v lesnaté podhorské a horské ásti tohoto území. Pro poddané a vrchnost je nejv tším p ínosem p em na lesní p dy na p du ornou vytvá ením tzv. pasek. Tvorba pasek v panských lesích spo ívala v odlesn ní p dy a v jejím osetí obilninami. Tato innost nabyla místy takového rozsahu, že znamenala nejen rozší ení orné p dy a vznik nových usedlostí, ale i vznik nových vesnic. Paseky byly intenzivn obd lávány. Tento proces získávání orné p dy skon il v souvislosti s vydáváním lesních ád jednotlivých panství ve 2. polovin 18. století. Došlo ke zm n postoje vlastník les , protože d evní hmota se stala významným obchodním zbožím. Lesy p edstavovaly surovinovou základnu pro rozvíjející se pr myslovou výrobu. Železá ské provozy ve Slezsku, sklárny, posléze ada pil a d evozpracujících podnik d evo náležit zhodnocovaly. Ve 2. polovin 19. století proto nastoupila cílená pé e o lesy. N které plochy byly dokonce na úkor polí a pastvin znovu zalesn ny a dohlíželo se na to, aby jej nepoškozoval dobytek pasoucí se v jeho blízkosti. Dvacáté století se již vyzna ovalo pom rn stabilizovanou sídelní strukturou. O n co pozd ji poznamenává tuto oblast proces nazvaný valašská kolonizace. Na rozdíl od paseká ské kolonizace nešlo p i n m o rozší ení orné p dy a zakládání nových sídel, ale pouze o využití les a vrchol hor, které ležely do této doby bez velkého užitku, k salašnickému chovu dobytka, zejména koz a ovcí. Jejich stáda se u nás za ala objevovat v první polovin 16. století. Salašnictvím nazýváme zp sob chovu dobytka. Jeho specifi nost spo ívá v chovu zvláštní rasy ovcí, ovcí cápovitých, zvaných též valašky, které se vyzna ují hrubou vlnou, relativn dobrou dojivostí, skromností a otužilostí, umož ující jejich pobyt na horských pastvinách p es celé léto (kv ten až zá í). Z jejich mléka se vyráb l zvláštní druh sýra. V minulosti ke specifickému rysu karpatského salašnictví pat ilo i
-20-
p ezimování stád na dalekých nížinách s dostatkem pastvy, nebo v tzv. zimoviskách, v primitivních stájích nebo jen v nakrytích ve chrán ných horských kotlinách. V mnohých horských obcích se salašnictví stalo prvo adým zdrojem obživy obyvatel. Základem hospoda ení vrchnosti i poddaných z stávalo i nadále obd lávání p dy, tzn. tradi ní zem d lské hospoda ení s úhorovitým systémem st ídání osevních ploch, a chov skotu. Ve svých d sledcích znamenala valašská kolonizace další devastaci lesní p dy po vykácení les a rozší ení pastvin. V 19. století nastává úpadek salašnictví. Dochází k dalšímu rozm ování spole ných pastvin, ubývá vhodných pracovních sil. Práce pasák byla spole ensky mén cenná, málo placená, navíc bez asového omezení a v ubohých životních podmínkách. V polovin 20. století nakonec tradi ní salašnictví tém zaniká. Razantn se pozm ovala profesní skladba obyvatelstva, které bylo stále více vázáno na nezem d lskou výrobu v obcích i vzdálen jších m stech. Mnozí obyvatelé do asn i trvale odešli z p vodních usedlostí. Spolu s tím se citeln uvolnilo dosud tak pevné a po generace d d né pouto mezi hospodá em a krajinou jako živitelkou se všemi z toho plynoucími negativy. Co d lat pro to, aby salašnictví u nás nezaniklo docela a nezmizela s ním i valašská krajina? Je t eba se soust edit na tradici valašských vojvod a na v hlas úsp šných a zajímavých ba . Poukázat na lé ebné ú inky žin ice. Zpracovávat plány obnovy a zd raznit význam salaší pro charakter krajiny, pro agroturistiku, pro hospodá ské využití horských prostor. Dopad na flóru a faunu byl výrazný. Rozši ujícím se osídlením a s tím souvisejícím zv tšováním zem d lské p dy se zvyšoval podíl synantropních rostlin (synantropní – vyskytující se v blízkosti lov ka, v jím vytvo eném prost edí). Zmenšováním plochy les byly zatla ovány nejen d eviny, ale i lesní kv tena. N které lesní byliny, které snášejí v tší osv tlení, se za lenily do lu ních ekosystém , nap . sasanka hajní, prvosenka vyšší, zb hovec plazivý, popenec b e anolistý. Do luk pronikly také rostliny ze stepních stanoviš v jižních oblastech Moravy. Ze znám jších druh rostlin, které obohatily lu ní ekosystémy, je to nap . mate ídouška dobromysl, zem žlu , prvosenka jarní. Vznikly bohaté kv tnaté louky s výskytem orchidejí, kv tnaté louky sušších a vlh ích stanoviš . Hojn se rozší ila kv tena polí, nap . plevele – dnes tém vyhynulý koukol polní, chrpa modrá, mák vl í, drchni ka rolní, prysky ník rolní aj. Zárove s t mito zm nami se ší ila také fauna. V pr b hu odles ování se zde objevily stepní druhy pták , nap . k epelka polní, koroptev polní, ch ástal polní, sk ivan polní, strnad lu ní, uhýk obecný. Objevují se etné druhy hmyzu lu ních stanoviš , nap . cvr ek polní, z motýl – modrásci, otakárek fenyklový, oká bojínkový. Na druhé stran , s pokra ujícím rozvojem odles ování krajiny, ubývají lesní druhy nebo druhy vázané na staré p irozené lesy; z bezobratlých nap . rohá obecný a tesa ík alpský. Ze šelem vlk, rys, medv d a ko ka divoká. N které lesní druhy již vyhynuly ve st edov ku, nap . zubr; los evropský žil na území pravd podobn až do 15. století.
-21-
Od konce 19. století dochází k zales ování horských a podhorských poloh smrkem, vytvá ejí se smrkové monokultury. K nejv tší devastaci p írody však došlo ve druhé polovin 20. století – rozvojem socialistické výroby v zem d lství, rozvojem chemického a elektrotechnického pr myslu a necitelnou výstavbou. Zem d lská výroba nebyla ješt do roku 1957 p íliš intenzivní, takže ješt bylo možné v p írod pozorovat adu druh , které v pr b hu 10 – 15 let tém vymizely (nap . dudek chocholatý, strnad zahradní, strnad lu ní). Kolem roku 1960 pak na v tšin území již hospoda ila jednotná zem d lská družstva. Byly rušeny meze, byla likvidována rozptýlená zele , byly vytvá eny velké celky p dy s monokulturami plodin nebo s kulturními loukami, docházelo k rozsáhlým rekultivacím luk, k melioracím spojeným s odvodn ním krajiny, zvyšovalo se používání pr myslových hnojiv a pesticid . Postupn byly rušeny drobné chovy dobytka, byly vytvá eny koncentrované velkovýchovy. Docházelo ke snižování pestré flóry i fauny vázané na dosud málo dot enou zem d lskou krajinu s malovýrobním hospoda ením. Úbytkem drobných chlév postupn mizely vlaštovky (ty sice p esídlily do velkých kravín , ale jejich celkový po et byl však menší). V podhorských oblastech byly zni eny tisíce hektar s orchidejovými loukami a stovky hektar s mok adovými spole enstvy. Degradace zem d lské krajiny se vystup ovala v 70. a 80. letech. Teprve po roce 1990, kdy došlo k útlumu zem d lské výroby odstran ním neúm rných dotací, dochází k áste né regeneraci p írody a k návratu n kterých druh . Nap . se ast ji objevují k epelka polní, ch ástal polní, otakárek fenyklový; od 90. let i chroust obecný a ada jiných druh . Spolu s rozvojem pr myslu, kdy se ješt nedostate n zohled ovala ádná likvidace odpad , docházelo ke zna nému zne iš ování vodních tok zejména pod m sty Vsetín. Významnými zne iš ovateli ovzduší byly podniky DEZA (Urxovy závody), Gumárny Zub í a všechny kotelny na tuhá paliva. V 90. letech se na zne iš ování ovzduší stále v tší m rou podílí automobilový provoz. Po roce 1990 intenzita zne išt ní poklesla; z ásti k tomu došlo díky zavád ní ekologicky ist jších technologií. U v tších vodních tok došlo v pr b hu 50. let k masové výsadb nep vodních kultivar topol . B ehy Be vy se tak poprvé od regulace z po . 20. století obohatily o stromovité d eviny, pozd ji byly dosazeny hospodá sky i ekologicky hodnotn jší listná e jako lípa, javor klen, jasan a jilm. Od konce 80. let se topolové výsadby postupn odstra ují a v b ehových porostech se podporují jen p vodní d eviny. Místy docházelo k poškození regulace, ímž se vytvo ilo více možností k zahnízd ní led á ka í ního. V posledních desetiletích vedle ady mizejících druh p ibývají jiné druhy. Vedle parazitických organism , vázaných na zem d lské nebo lesní kultury (plíse okurková, lýkožrout smrkový a n které další druhy hmyzu; virus šárky), jsou to z rostlin synantropní druhy nap . k ídlatky, celík kanadský, netýkavky, p our brvitý, bolševník velkolepý aj. Z p vodních a d íve vyhubených obratlovc se op t na našem území rozší il rys, který se již pravideln rozmnožuje. Znovu se za íná vyskytovat medv d, vlk a další druhy.
-22-
Obce mikroregionu Na v tšin území mikroregionu je dob e zachovalá krajina v místech bez lidských staveb. Nedá se to však íci o krajin s lidskými sídly. P vodní stavební architektura – na vesnicích tvo ená hlavn nižšími, d ev nými domky a v tšími selskými staveními ( op t ze d eva ) – byla zejména v pr b hu období 1960 až 1990 výrazn narušena krajiná sky necitlivými stavbami. B hem tohoto období se místo d ev ných domk postavily zd né domy, asto s nevhodnou stavební architekturou a s nevhodnou st ešní krytinou. Teprve po roce 1990 dochází k utlumení t chto nevhodných stavebních aktivit a stále ast ji se objevují stavby, které do krajiny již vhodn zapadají. U staveb – rodinné domky se n kdy nachází nevhodný tvar krychle, v n kterých p ípadech se místo sedlových ( šikmých ) st ech zavád ly st echy rovné a po roce 1965 se za aly intenzivn používat jako materiál na st ešní krytinu pozinkované nebo hliníkové plechy místo tradi ní pálené tašky. Plechové st ešní krytiny se bu v bec nenat ely, a pak svítily do daleka v okolní krajin zejména p i slune ním svitu, anebo se nat ely nevhodnou barvou. Nejhorší z používaných barev je modrá, která krajiná sky zcela znehodnotí velkou ást sídla, nevhodnou barvou je i žlutá a zelená. Pokud je na st eše použita plechová krytina, tak je nutné ji nat ít barvou p ijatelnou z krajiná ského hlediska – nejlépe tmav hn dou, p ípadn lze použít ervenohn dou nebo odstín pálené tašky. Na vesnicích byla, z hlediska krajiná ského rázu, nevhodná výstavba rozm rných zem d lských objekt . Nejhoršími jsou ty stavby, které byly situovány vysoko na kopci, blízko obzoru. B hem minulých desetiletí došlo k degradaci krajiná ského vzhledu našich obcí, a to v d sledku socialistického p ístupu ke stavební architektu e a k urbanistice sídel. Postupn je t eba napravovat chyby, sou asné zásahy v krajin ú inn regulovat. M žeme najít adu míst s tradi ními d ev nými stavbami, která jsou krajiná sky velmi zachovalá a p sobivá, zejména v podhorských a horských oblastech. Obce mikroregionu: Francova Lhota Horní Lide La nov Leskovec Lide ko Lužná Pozd chov Prlov Seninka St elná Študlov Valašská Polanka Valašská Senice Valašské P íkazy
-23-
Francova Lhota Obec leží na jižním okraji Javorník v nadmo ské výšce 480 m (Senice na západním okraji obce) až 790 m (vrchol západn od Šerklavy). Katastrální vým ra obce je 2 288 ha. Po et obyvatel se pohybuje okolo 1 620 osob. Obec Francova Lhota se skládá z místní ásti Francova Lhota a z místní ásti Pul ín, které d íve p edstavovaly dv samostatné obce. Vznik obce je datován do druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století, emuž napovídá název Lhota. V té dob bylo mnoho obcí zakládáno na tzv. lhotním systému, což znamenalo, že osadník m na nov osídlovaných místech, byla poskytnuta lh ta na ur itou dobu, kdy byli osvobozeni od dávek a povinností v i vrchnosti. Obec prošla v 80. letech minulého století velkým rozvojem s intenzivní výstavbou dom v návaznosti na siln se rozvíjející zem d lskou výrobu. P vodních d ev nic z stalo zachováno velmi málo, více jich je v osad Pul ín a jsou rekreanty udržovány v dobrém stavu. Na ubovém vrchu asi 720 m. n. m. se nachází rozhledna o výšce 16 m, odkud jsou krásné výhledy do okolní krajiny. Místní ást Pul ín okouzlí a osloví turisty a milovníky p írody. Nachází se zde velmi hodnotné zvlášt chrán né území Národní p írodní rezervace Pul ín – Hradisko. Obcí protéká tok Senice, ta má v rámci katastru etné drobné p ítoky v tšinou s neupraveným korytem. Lesy pokrývají 30,7 % rozlohy. Vedle jehli natých kultur jsou zastoupeny i lesy smíšené s bukem a jedlí. Zvláštností je etný výskyt tém istých jedlových porost , severn od obce v lokalit zvané Jedlovinka. Flóra obsahuje pom rn dost ochraná sky hodnotných druh . Po etnost jejich populací je však nízká. Z orchidejí se vyskytuje prstnatec Fuchs v, prstnatec májový, bradá ek vej itý, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, vstava mužský, prstnatec bezový, hlístník hnízdák, velmi vzácn okrotice dlouholistá, okrotice bílá a kruštík modrofialový. Z dalších zajímavých druh se místy vyskytuje plavu vidla ka, plavu pu ivá. Z nevítaných invazních rostlin se na n kolika místech v malém po tu vyskytuje bolševník velkolepý. V okolí obce se nacházejí významné mykologické lokality. Fauna je relativn bohatší. Z b žných savc se vyskytují jezevec, kuna lesní, kuna skalní, ježek a další. Z drobných zemních savc se v mok adech kolem potok objevuje hraboš mok adní a rejsek erný. Z velkých savc se na Pul ínsku vyskytuje jelen, rys a medv d. V puklinových jeskyních Pul ínských skal se nachází zimovišt netopýr . V jeskyních nebo v jejich okolí byli zjišt ni nap . netopýr velký, netopýr ušatý, netopýr vousatý, netopýr Brandt v, netopýr brvitý, netopýr velkouchý, netopýr vodní, netopýr erný a vrápenec malý. Ve Francov Lhot byli z netopýr pozorováni nap . netopýr severní, netopýr stromový a vrápenec malý.
-24-
Z pták bylo zjišt no celkem 103 druh . Ze vzácn jších lesních druh se vyskytují: áp erný, jest áb lesní, strakapoud b loh betý, datel erný, žluna šedá, krkavec velký. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují: ch ástal polní, k epelka polní, koroptev polní, brambo í ek hn dý, brambo í ek ernohlavý, linduška lu ní, p nice vlašská, uhýk obecný. Na Senici se vyskytuje led á ek í ní. Z plaz se vyskytují b žné druhy, nap . užovka obojková, ješt rka obecná, ješt rka živorodá, pod Pul ínskými skalami žije dnes již vzácná zmije obecná. Z obojživelník se vyskytují taktéž b žné druhy, nap . skokan hn dý, ropucha obecná, ku ka žlutob ichá, olek horský, mlok. Z bezobratlých se vzácn vyskytuje otakárek fenyklový, batolec dubový, b lopásek topolový. Rak í ní žije jen na n kterých úsecích Senice a v jejich v tších p ítocích. Na svahu v obci stojí památný strom Kobzova lípa, obvod 732 cm, v k 350 – 400 let, vykotlaná, vitální.
Horní Lide Leží na rozhraní Javorník a Vizovické vrchoviny, v okolí soutoku Seninky a Senice, do katastru áste n zasahují i Bílé Karpaty. Rozkládá se v nadmo ské výšce 445 m až 606 m. Celé sídlo je seskupeno do jednoho celku v hlavním údolí Senice a v okolí jejího soutoku se Seninkou. Paseká ské usedlosti se zde nenachází. Rozloha katastru Horní Lid e iní 721 ha , žije zde okolo 1 304 obyvatel. Za první písemnou zmínku o obci je pokládána listina cisterciánského kláštera ve Vizovicích z 20. srpna 1261. Význam obce vzrostl po vybudování železni ní dráhy Vsetín – Bylnice v letech 1923 – 1928 a po otev ení železni ní trati Vsetín – P chov v roce 1937. Po rozd lení eskoslovenska se obec stala pohrani ní p echodovou stanicí. Lesy zaujímají pouze 24,1% rozlohy, v tšinou jsou tvo eny nep vodními smrky. Souvislejší, i když nep íliš velké lesní porosty se nacházejí v lokalitách Strá a K íb (východn od obce) a Palésky (jihozápadn od obce). P evažuje zem d lská krajina, velká scelená pole se nachází i na svažitých pozemcích. Louky a pastviny byly v minulých desetiletích z ochraná ského hlediska zni eny rekultivacemi. Nejv tším tokem je Senice, která je zregulována. P ímo v centru obce pod h išt m se nachází ješt zbytek starého meandru s vodou a bohatým porostem olší, s javorem klenem. Dalšími drobnými toky jsou Seninka (z v tší ásti upravená, vyvinuté meandry a vzrostlá olšina), St elenka (je pln zregulována a bez b ehového porostu) a p ítok Brumovky. Obec leží na rozvodí dvou samostatných p ítok Dunaje – Moravy a Váhu. Flóra je na ochraná sky hodnotné druhy chudá, což je dáno intenzivním zem d lstvím a pom rn malou rozlohou s nižší rozmanitostí biotop . Teplomiln jší a mén b žné druhy lze nacházet na železni ních náspech a podél polních cest poblíž k ovin. Jedinou ochraná sky hodnotn jší lu ní lokalitou je mok adní louka na
-25-
hranici s k. ú. Francova Lhota, kde se nachází spole enstvo s kohoutkem lu ním a pchá em poto ním, roste tam i prstnatec májový. Z pozoruhodných strom je nejvýznamn jší památný dub na jihovýchodním okraji obce. Obvod 705 cm, v k cca 500 let, vitální. Vyzna uje se bizarním vzr stem p ipomínající africký baobab. Poblíž dubu roste mohutná vrba. Na jihozápadním okraji obce se nacházela památná lípa (dvoják), dnes po ní z stala jen menší ást. Fauna území je o n co bohatší než flóra. Z b žných druh savc se vyskytují zajíc, srnec, poblíž les liška, v blízkosti zahrad ježek a kuna skalní, dále ada drobných savc . Z netopýr byli pozorováni netopýr vodní, netopýr ve erní a netopýr rezavý. Z pták bylo zjišt no 92 druh , z toho 70 hnízdících. Ze vzácn jších druh se vyskytují: áp bílý, brambo í ek ernohlavý, brambo í ek hn dý, žluva hajní, uhýk obecný, strnad rákosní, cvr ilka í ní. Význa ný je výskyt k epelky polní a ch ástala polního. Ve slepém meandru Senice lze spat it kachnu divokou. Na Senici se vzácn vyskytuje skorec vodní a led á ek í ní. Z plaz a obojživelník se vyskytují známé b žné druhy. Z ryb se v Senici mimo jiné druhy vyskytuje hrouzek obecný, pstruh obecný, st evle poto ní.
La nov La nov leží na jihovýchodním okraji Vizovické vrchoviny v nadmo ské výšce 430 m (údolí Smolinky) až 716 m (vrchol západn od Va ákových pasek). Rozlohou 1 531 ha pat í mezi obce st edn velké, s po tem obyvatel 878 mezi menší obce. Tém celé sídlo je nakupeno do jednoho celku podél La novského potoka. Mimo sídlo existuje jediná paseká ská usedlost s n kolika domky, Suchá kovy paseky. D íve existovala izolovaná osada i na Va ákových pasekách, ta byla ke konci 2. sv tové války vypálena a zni ena nacisty. V obci se nachází n kolik zachovalých d ev nic. Lesy zaujímají 44 % plochy, výrazn jsou zastoupeny nep vodní jehli naté kultury s dominujícím smrkem, ojedin le i s borovicí. Listnaté porosty se nacházejí v údolí Smolinky, kde najdeme staré stromy památného významu. Javor babyka, obvod kmene je 300 cm, v k cca 100 – 150 let, symetrická koruna. Skupina sedmi strom – dubu letního, nejv tší má obvod 370 cm, v k dub se odhaduje na 150 – 200 let. Mnohé odr stající porosty d evin jsou na d ív jších polích a pastvinách, od konce 70. let již zem d lsky neobhospoda ovaných. V p ípad zales ování t chto území je nutné používat listnaté d eviny, které zde p ed p íchodem lov ka p vodn rostly (dub, mén buk, lípa, javor klen a babyka, na mok adech jasan). Na katastru p evažuje zem d lská, intenzivn využívaná krajina. V 90. letech intenzita hospoda ení citeln poklesla, zejména se výrazn snížila chemizace a zatížení odpady hospodá ských zví at. Hlavním tokem, který protéká obcí La nov, je La novský potok, obec leží na jeho horním konci s prameništ m. Potok má slab vyvinutý b ehový porost, pravideln
-26-
se ezávaný. Dalšími toky jsou Smolinka a Seninka. Oba zmín né potoky mají neupravené, p írodn zachovalé a dob e meandrující koryta s bohatým porostem d evin (olše, jasan, st emcha, u Seninky jsou v dolní ásti etné vrby). Seninka leží uprost ed intenzivní zem d lské krajiny, takže byla v minulých desetiletích výrazn poznamenána splachy hnojiv z okolních svažitých polí. Povodí obsahuje minimum les a rozptýlené zelen . Smolinka má ve svém povodí, na rozdíl od Seninky, podstatn v tší zastoupení les . Floristicky pestrá stanovišt jsou zachována jen místy, na v tšin území byla zni ena bu intenzivním zem d lstvím v minulých desetiletích anebo p em nou p vodn listnatých les na jehli naté monokultury. Pro La nov je nejvýznamn jší rostlinou šafrán b lokv tý. Šafrán b lokv tý zde ovšem není p vodní rostlinou, z ejm zde byl zavle en z alpské oblasti p i napoleonských válkách s krmivem – senem pro kon . V tší louky s bohatou populací šafrán se nacházely ješt za átkem 60. let v údolí Smolinky (kvetly tam desetitisíce kus ). Tato oblast byla však z v tší ásti zni ena rekultivací , pozd ji i neúm rným zatížením pasoucím se dobytkem. Další významná nalezišt – uprost ed obce (západní okraj zastav ného území), na n kolika loukách a zahradách , izolovaná populace je na Suchá kových pasekách. Ojedin lá a malá populace se nachází na Va ákových pasekách. Z orchidejí bylo u La nova zjišt no jen n kolik druh , nap . p tiprstka žežulník, prstnatec májový, ve vlh ích listnatých lesích bradá ek vej itý, p edpokládáme také výskyt kruštíku širolistého, vemeníku dvoulistého, prstnatce Fuchsova. Z dalších vzácn jších rostlin se nacházejí n které teplomilné druhy, nap . rozrazil ožankový, mochna p ímá, místy roste prvosenka jarní. Vzácn roste áron karpatský (Smolinka). Ojedin le se vyskytuje plavu vidla ka.
Leskovec Leží mezi Vizovickou vrchovinou a Javorníky v nadmo ské výšce 365 m (Senice na severním okraji) až 618 m (Snoz). Rozlohou 986 ha a s p ibližným po tem 636 obyvatel pat í mezi menší obce. První písemná zmínka o Leskovci pochází z roku 1361. Spolu s dalšími n kolika obci pat í k nejstarším na Vsetínsku. Ve svém znaku má tato obec v tvi ku s listem a lískovým o echem, který dal základ jejímu názvu. Lesy zaujímají 55,2 % rozlohy. Výrazné zastoupení mají listnaté porosty, na okraji souvislých lesních celk jsou v tšinou habrové lesy, s místy s v tší i menší p ím sí buku a lípy, ve vyšších polohách pak i lesy bukové (Strá , pod Jahodným). V n kterých habrových lesích s bukem a lípou se nachází velmi vzácná flóra. Tyto lesní porosty vznikly p irozeným zarostením pastvin anebo také v d sledku pa ezinového hospoda ení v selských lesích, které vyhovuje habru. Hlavním tokem je Senice, která protéká obcí. Jejími p ítoky je n kolik menších potok z Vizovické vrchoviny i Javorník . Nejv tším p ítokem je Snozový. Flóra v okolí obce je pom rn bohatá na ochraná sky hodnotné druhy. Nejvýznamn jší je výskyt orchidejí. Nejv tší populace vstava e bledého se nachází
-27-
pod vrchem Strá , severovýchodn od obce v údolí pod Nivkou, ve Snozovém a jihovýchodn od obce. Vstava bledý roste v tšinou v habrových lesích s pest ejší kv tenou, n kdy i na loukách poblíž t chto habrových les . Další orchidejí je vstava mužský, nachází se zejména severovýchodn od obce nad železnicí, mén také severozápadn pod Strání, jihozápadn U Luckých a jihovýchodn od obce. Vzácnou orchidejí je prstnatec bezový, okrotice dlouholistá, okrotice bílá, kruštík modrofialový, prstnatec Fuchs v. ídce se vyskytuje hlístník hnízdák, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý a bradá ek vej itý. Z dalších vzácn jších druh rostlin se roztroušen vyskytuje lilie zlatohlavá, orlí ek planý, epí ek trojlistý, kociánek dvoudomý. Na sušších loukách podél okraj listnatých les je hojná prvosenka jarní. Ze vzácn jších teplomilných druh se vyskytují rozrazil ožankový, ernohlávek d ípatý, mod enec chocholatý, voskovka menší. Velmi hodnotné kv tnaté louky se nacházejí nad Ju í kovým mlýnem. Hodnotn jší mykologické lokality se nacházejí zejména v listnatých lesích s habrem, lípou, bukem a b ízy po obou stranách údolí Senice. Ze vzácn jších druh hub byly nalezeny nap . holubinka bílá, ryzec syrovinka, h ib habrový a muchom rka slámožlutá. V okolí obce roste n kolik pozoruhodn velkých strom . Vykotlaná lípa se nachází nad Ju i kovým mlýnem. Jihozápadn od obce javor babyka – obvod 344 cm, v k 100 – 130 let. Jihovýchodn od obce v okolí pastvin rostou vzrostlé stromy hrušn a javoru klenu. Z v tších šelem se v Javorníkách ojedin le vyskytuje rys., medv d. Z dalších velkých savc lze v lesích spat it jelena, jinak se vyskytují b žné druhy savc : srnec, liška, jezevec, kuna lesní, ježek aj. Z pta í fauny bylo zjišt no 105 druh , z toho 75 jich je hnízdících. Ze vzácn jších druh se vyskytuje p nice vlašská, brambo í ek ernohlavý, strakapoud malý, krutihlav obecný, ch ástal polní, holub doup ák, uhýk obecný. Led á ek í ní se vyskytuje na pr tahu, áp erný a áp bílý zaletují do okolí za potravou. Údolím Senice migruje v dob tahu ada druh pták . Z bezobratlých živo ich se na kv tnatých loukách objevuje otakárek fenyklový a ada dalších motýl (oká i zejména bojínkový, v etenušky, babo ky), nejvíce druh je na výslunných stráních s pestrou kv tenou.
Lide ko Katastr obce leží v údolí í ky Senice. Její tok tvo í rozhraní dvou pahorkatin. Levob eží Senice omývá konec Vizovických vrch a druhý b eh pat í k poho í Javorník .Vizovické vrchy kon í kótou Vrchkopec 699 m.n.m., na jehož úpatí leží známá p írodní památka ertovy skály. Javorníky za ínají na druhé stran Ostrou horou 622 m.n.m. a vrchem Stráží 619 m.n.m. Malebný pr smyk, odd lující ob poho í, se nazývá Lomensko, z ejm podle názvu v 15. století zaniklé osady Lomná, která ležela v niv , vytvo ené ekou Senicí. Ze zaniklé osady, z ejm po n kterém nájezdnickém vpádu za uherské války po roku 1420, z staly pouze v p ilehlých
-28-
údolích samoty Mužíkov, Sekulovy paseky. Nejvyšším místem obce je vrchol Kraj ica 730 m.n.m. Rozlohou 1736 ha a po tem 1835 obyvatel pat í mezi st edn velké obce v oblasti. V tšinou jehli naté lesy pokrývají 43,4 % plochy katastru. Mezi d evinami dominuje smrk. V tší p ím s buku je lokáln v okolí vrchu Kopce a Stráž. Souvislejší lesní porosty se nacházejí pouze v severní ásti katastru po obou stranách údolí Senice (Kraj ice – Kopce – Mužíkov, Stráž, Lomenský vrch). Mimo n rostou menší v tšinou listnaté lesíky v zem d lsky obhospoda ované krajin . Jsou asto tvo eny habrem, lípou, dubem, javorem klenem, jasanem. V zem d lské krajin jsou významné k ovinaté porosty, v tší k ovinaté biotopy se nacházejí nad železnicí severovýchodn od obce . Hlavním tokem je Senice, která je z velké ásti zregulována. V obci má Senice etné drobné p ítoky. Nejv tšími p ítoky jsou potoky v Ra ném a severn pod Kraj icí. Krásn meandrující je tok Seninky. Flóra není v obci p íliš bohatá, je to zp sobeno zejména intenzivn obd lávanou krajinou s velkým zastoupením polí i na svažitých pozemcích a dále pastvinami, které byly v d ív jší dob pln zrekultivovány. Pest ejší kv tena se udržela jen místy v remízcích, podél polních cest, na n kterých k ovinatých stráních a na loukách drobných zem d lc . V lesích je vzácn jších druh flóry velmi málo. Z orchidejí se vyskytuje prstatec májový, prstnatec Fuchs v, vemeník dvoulistý, prstnatec bezový a kruštík bahenní. Z ostatních druh rostlin pat í ke vzácným taxon m suchopýr. Plavu vidla ka – výskyt smrkový les podél svážnice pod Kopcem. Ojedin lá lze najít teplomilné lu ní druhy podél železnice na úvozovém srázu – rozrazil ožankový. Mykofloristicky zajímav jší lokality se nacházejí zejména v Lomensku, Ra ném a v nižších polohách Kopc a Stráže. V okolií meandrující Senice v Lomensku bylo nalezeno kolem 90 druh hub, zse zajímav jších nap . echratka olšová, b lo echratka obrovská, šupinovka slizká, bedle h ebenitá. V okolí kopce Stráž a východn od n j roste bohaté spektrum hub. Ze vzácn jších druh byly zjišt ny nap . ku átka kv tákovitá, bedla vlnatá a z h ibovitých nap . kozák kapucínek, kozák ervenající, k emená smrkový, k emená borový. V katastru se nachází ada pozoruhodných strom . Zapadn nad obcí, zejména mezi Ra ným a ertovými skalami, se nachází n kolik vzrostlých starých dub . Nejvíce zachovalých strom roste v údolí Ra né. Je tam n kolik lip, hrušní, dub i javor , další v tší stromy jsou východn nad železnicí. Ze savc se vyskytují b žné druhy jako liška, jezevec ježek, srnec, zajíc, v okolí sídel kuna skalní. Z v tších savc se ojedin le vyskytne jelen, vyjíme n se zatoulá medv d a rys. Na Senici v Lomensku se pravideln sdržuje vydra í ní. Bohatý je výskyt kriticky ohroženého druhu vrápence malého, v jeskyních na Kopci se nachází jeho druhá nejv tší zimující populace na severní Morav . Tamtéž byly zjišt ny další ohrožené druhy netopýr nap . netopýr brvitý, netopýr velký, netopýr ušatý, netopýr vousatý a netopýr brandt v, v lét navíc netopýr velkouchý, netopýr vodní a netopýr ve erní. Z pták bylo zjišt no 115 druh , z toho kolem 90 je hnízdících. Ze vzácn jších lesních jsou: áp erný, jest áb lesní, datel erný, holub doup ák, o ešník kropenatý, je ábek lesní, kos horský. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují:
-29-
p nice vlašská, koroptev polní, k epelka polní, ch ástal polní, uhýk obecný, bramborní ek ernohlavý, ejka chocholatá, žluna zelená. Z dalších zajímavých druh na tocích hnízdí skorec vodní, cvr ilka í ní. V okolí meandr Senice v Lomensku hnízdí kachna divoká, na tahu se asto vyskytuje led á ek í ní a volavka popelavá. V zahradách, u samot hnízdí jednotlivé páry rehka zahradního. Na území katastru je ada geologických a geomorfologických zajímavostí. Jsou to nap . pískovcové skalní výchozy, z nichž nejznám jší jsou ertovy skály, které tvo í dominantu obce. Další skalky se nacházejí na Stráži, mezi Kopci a Kraj icí. Významné jsou také puklinové jeskyn na Kopci. N které balvany bývají v drobném pohybu, a proto mohou být jeskyn pro nep ipraveného lov ka nebezpe né (z d vodu ochrany zimujících netopýr je vstup p ípustný jen mimo zimním období). ást katastru, ležící východn od železnice, se nachází v CHKO Beskydy. V okolí obce se nacházejí dv maloplošná zvlášt chrán ná území a to P írodní památka ertovy skály a p írodní památka Kopce.
Lužná Obec leží po obou b ezích eky Senice, v údolí, ze kterého pod železni ním viaduktem k východu odbo uje dlouhé a pom rn široké údolí potoka Luženky mezi horami Filka 759 m. n. m. na severovýchod a Radošov 756 m.n.m. na jihozápad. P es oba vrcholy vede h ebenová turistická a cykloturistická trasa od Vsetína na Pul ín. Rozlohou 1569 ha pat í ke st edním a po tem 545 obyvatel k malým obcím této oblasti. V tšina zástavby obce je nakupena do kompaktní soustavy v okolí soutoku Senice a drobné vodote e z pod Pad lk , dále v okolí této vodote e sm rem nad železnicí. V obci se zachoval v tší po et d ev ných staveb v tradi ním stylu. V západní ásti katastru obce se zvedá pásmo Javorník , takže velká ást území pat í do stejnojmenné chrán né krajinné oblasti. Severozápadní ást vypl uje Vizovická vrchovina, která dosahuje nejv tší výšky horou Javorník 720 m.n.m., na jejímž severním, prudkém úbo í byl zbudován menší lyža ský sjezdový areál se dv ma vleky a turistickou chatou, bohat využíván nejen místními lyža i. Z nejnižšího bodu sídelní ásti, v nadmo ské výšce 798 m odbíhá jižním sm rem údolí Neratov se stejnojmenným potokem a paseká ským typem osídlení. Odtud se jihozápadním sm rem dostaneme na Vráblovy paseky, ze kterých jsou nádherné výhledy na celé údolí ke Vsetínu, na Javorníky, Vsetínské vrchy i Moravskoslezské Beskydy. Toto údolí i zmín né paseky jsou botanicky nejzajímav jší. Lesy zaujímají 60,7 % rozlohy. Mezi nimi jsou výrazn zastoupeny lesy listnaté, z ásti bukové lesy se smrkem a místy i s jedlí (zejména v Mužíkov ), které odpovídají skladb les rostoucí zde p ed odles ováním ve 14. století. Z ásti se nacházejí habrové lesíky s dubem, lípou a klenem, kterými zar stají d ív jší pastviny a louky nebo se jedná o bývalé pa ezinové selské lesy (západní ást údolí Luženky, svahy východn nad železnicí k Pad lk m). V Mužíkov mají n které porosty svou skladbou d evin parametry jedlobukového pralesa.
-30-
Hlavním tokem je Senice a menším, ale krajiná sky a p írodn významným tokem je Luženka. Dále se nachází n kolik drobných pot k . Flóra obce je relativn bohatá na ochraná sky význa né druhy. Nejbohatší je zastoupení orchidejí. V okolí obce se nachází významná populace siln mizejícího druhu srstnatce bezového ( etn jší výskyt je ve Š edronov a na Pasekách v Luženkách, U Ku k , na Vráblových pasekách), místy je bohatší výskyt vstava e mužského (zejména Š edro ov, U Ku k , Vráblovy paseky aj.), význa ný je výskyt vzácn jší lesní orchideje okrotice dlouholisté (bu iny). Vzácn se vyskytuje hlavinka horská, vstava kuka ka, p tiprstka žežulník, srstnatec májový, vemeník dvoulistý, hlístník hnízdák, kruštík širolistý, bradá ek vej itý. Z dalších významných druh rostlin se vyskytuje ernohlávek drápatý (suchá výslunná strá východn od viaduktu v Luženkách), rozrazil ožankový, epí ek trojlistý, kociánek dvoudomý. Na sušších loukách je bohatý výskyt mizející prvosenka jarní. V obci se nacházejí zachovalé biotopy s hodnotnými spole enstvy rostlin nap . jalovcová pastvina po Pad lky, orchidejové louky ve Š edro ov , U Ku k a na Vráblových pasekách. U kv tnatých luk je t eba zajistit pravidelnou údržbu v rámci ízené pé e (kosení, extenzivní pastva dobytka, likvidace náletových d evin). Mykologicky významné lokality se nacházejí v Lužence, Mužíkov , Neratov a kolem Žídkových pasek. V obci roste n kolik pozoruhodných strom , v tšinou jsou to lípy. V Neratov – st ední ást údolí lípa srd itá, obvod 450 cm, výška asi 18 m. Vráblovy paseky památný strom buk lesní – Žídk v buk, obvod 397 cm, v k 150 – 200 let. Z v tších savc se podél vrcholových ástí h bet v lesních porostech vyskytují jelen. Ojedin le se zatoulají medv d a rys. Z b žných druh se vyskytují nap . zajíc, srnec, liška, jezevec a ježek, v okolí zástavby kuna skalní. Z bohaté fauny netopýr byli zjišt ni nap . netopýr severní a netopýr ve erní. Z ptáku se vyskytuje kolem 115 druh , z toho asi 90 je hnízdících. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují: bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý, p nice vlašská, uhýk obecný, uhýk šedý, krutihlav obecný, ch ástal polní, koroptev polní. Ze vzácn jších lesních druh hnízdí nap . je ábek lesní. O ešník kropenatý, žluna šedá, holub doup ák, datel erný, kos horský, áp erný, lejsek malý, jest áb lesní. Pravideln hnízdí cvr ilka í ní, strakapoud malý, rehek zahradní, sedmihlásek hajní, vlaštovka obecná.
Pozd chov Leží v severovýchodní ásti Vizovické vrchoviny v nadmo ské výšce 420 m (tok Brat ejovky na západním okraji katastru) až 737 m (Svéradov). Rozlohou 1345 ha pat í ke st edn velkým a po tem 594 obyvatel k menším obcím. Nachází se na jižní hranici okresu Vsetín, na silni ním tahu Zlín (24 km) – Vsetín (17 km). Pat í mezi vysoko položené obce. Sídelní ást obce je dlouhá více než 3 kilometry a za íná na úpatí druhé nejvyšší hory Sveradova v nadmo ské výšce 580 metr . Pokra uje údolím podél potoka Pozd ch vky, severozápadním sm rem se zna ným klesáním.
-31-
U hlavní silnice m ní údolí sm r od jihu na sever a kon í na hranici obce Prlov v nadmo ské výšce 460 metr . 61,5 % plochy katasru obce pokrývají lesy, v tšinou smrkové monokultury. P es vysokou nadmo skou výšku je reliéf mén p íkrý než ve v tšin sousedních obcí. Proto se velké plochy vždy zem d lsky využívaly k p stování mén náro ných plodin (brambory, krmná epa, oves, žito a len). Obec má nádhernou okolní krajinu. Z n kolik míst se naskýtají úchvatné výhledy do okolí. Ze strán pod zalesn nou ástí hory nazývané Amerika je nádherný výhled severním sm rem na Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy s horou Radhoš em a Lysou horou. Z protilehlého kopce Svéradov jihozápadním sm rem spat íme hluboké údolí s m sty Vizovice, Zlín, Otrokovice, západním sm rem pak Hostýnské vrchy s památnou horou Hostýn. Z horní ásti obce se po žluté turistické zna ce a vozové cest , která byla ješt v šedesátých letech minulého století vyd evn na honty, pro pohodlné cestování hrab cí družiny, se dostaneme do údolí Trubiska s p vodním d ev ným záme kem, který dnes slouží pro rekrea ní ú ely. V údolí bylo vybudováno sedm rybník , které krom nejspodn jšího jsou již zrušeny. Hodnotu zde má meandrující potok s výskytem raka í ního. Kolem nich v údolní niv je vzácná kv tena (srstnatec májový, me ík st echovitý a mechy). Tímto údolím vede významná turistická i cykloturistická trasa na ertovy skály, na Ba inky a dále na Ploštinu, Va ákový paseky a La novské skály. Trasa z Ba inky pokra uje západním sm rem na rozcestí pod Svéradovem, odtud vedou trasy na Luha ovice, Vizovice, Vartovnu a Ploštinu. Z kv teny se zde vyskytuje siln ohrožený šafrán b lokv tý (jižní okraj zástavby). Ze vzácn jších druh jsou zastoupeny: okrotice dlouholistá, okrotice bílá, kruštík modrofialový p tiprstka žežulník, psrstnatec bezový, vemeník dvoulistý, psrstnatec Fuchs v, prstanec májový, kruštík širolistý a vzácn ji hlístník hnízdák. Pravideln se vyskytuje bradá ek vej itý. Z dubového lesa nad Ba ovou tratí je místními znalci uvád n výskyt velmi vzácné lesní orchideje hn dence zvrhlého. Lu ní druhy orchidejí se tém nevyskytují, pon vadž jejich biotopy byly zni eny d ív jším zem d lským hospoda ením. Ze vzácn jších teplomilných druh byl zjišt n kakos krvavý. Na mok adu pod Kozincem byla nalezena tolije bahenní. Na mok adních loukách v Trubiskách byl nalezen velmi vzácný druh mechu Hypnum pretense. V údolí Trubiska byl v polovin 90. let nalezen vzácný druh d íve vyhynulého lišejníku – provazovky. Významn jší mykologické lokality se nacházejí v údolí Brat ejovky v listnatých lesích s habrem, dubem, lípou a bukem, dále na Trubiskách a Svéradov . V obci se nachází množství velkých strom . Nejpo etn ji jsou zastoupeny lípy. Nejv tší lípou v širším okolí je strom u Pešk na Dolin . Velmi cenné jsou dva javory kleny u záme ku na Trubiskách. Z b žných savc se vyskytují zajíc, srnec, liška, kuna lesní, poblíž sídel kuna skalní, ježek, vzácn ji jezevec, jelen, muflon aj. Z velkých šelem – medv d a rys. Z po etné fauny netopýr byli zjišt ni nap . netopýr velký, netopýr ve erní, netopýr ušatý a netopýr dlouhouchý. Ve veži katolického kostela bývá letní kolonie velmi vzácného vrápence malého.
-32-
Výskyt 92 druh ptáku, z toho 87 je hnízdících. Z lesních druh se vyskytují: datel erný, žluna šedá, kos horský, strakapoud b loh betý, áp erný. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují: bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý, uhýk obecný, k epelka polní, ch ástal polní, strnad lu ní. Cvr ilka í ní – b ehový porost Brat ej vky, skorec vodní, led á ek í ní. Krkavec velký pravideln hnízdí v oblasti Trubisek. Ze zajímav jších bezobratlých lze ob as spat it otakárka fenyklového. Západn od obce, v okolí Ba ovy tra e, byl nalezen vzácný teplomilný druh brouka krasce. Obec má významný zdroj spodní vody na úpatí Svéradova, který by mohl být ohrožen výstavbou rychlostní silnice R 58, jejíž trasa je vzdálena 250 metr vzdušnou stranou. Na n kolika místech vyv rají i minerální vody.
Prlov Obec leží v severovýchodní ásti Vizovické vrchoviny v nadmo ské výšce 420 m - Pozd ch vka pod Neratovem až 645 m (Široká ). Rozlohou 712 ha a po tem 549 obyvatel pat í k menším obcím mikroregionu. Zástavba je nakupena podél Prlovského potoka a silnice,izolovaná osada se nachází v místní ásti Dvo iska. Ze st edu obce severovýchodním sm rem odbo uje malebné údolí, kon ící pod horou Lazy 614 m. Zachovalé d ev né domky jsou v nepatrném po tu. Lesy pokrývají 39,9 % plochy. Rozsáhlejší lesní celky zasahují do katastru ze strany Vartovny. Lesy jsou zastoupeny jak smrkovými monokulturami, tak po etn i lesy listnatými nebo smíšenými. Smíšené lesy jsou asto druhotn pozm n né, s výrazným zastoupením habru a lípy, místy i buku, dále s p ím sí dubu, javor klenu a babyky. Zem d lská krajina je z velké ásti negativn poznamenána hospoda ením bývalého JZD v 70. a 80. letech minulého století. Tém všechny pozemky, které byly v užívání JZD, byly zrekultivovány, odvodn ny, p ípadn sceleny, v etn odstran ní rozptýlené zelen .To také nep ízniv ovlivnilo bohatost lu ní kv teny. Kv tnaté lou ky a k ovinaté strán jsou v menším rozsahu na svazích spadajících k Orlovskému potoku k Pozd ch vce. Nejv tším tokem je Pozd ch vka, která se táhne mimo hlavní zástavbu. Pozd ch vka má v tšinu toku neupravenou, s dob e se vyvíjejícími se meandry, avšak b ehové porosty jsou vyvinuty slab . P ímo obcí protéká levostranný p ítok Pozd ch vky – Prlovský potok. Flóra je z hlediska zastoupení ochraná sky hodnotn jších druh pr m rná. Vyskytuje se sice n kolik velmi vzácných rostlin, ale jedná se v tšinou o izolované lokality. Nejpo etn ji jsou zastoupeny orchideje. Velmi vzácný vemení ek zelený kvete na vlh í louce jihozápadn od Obecního ú adu a na Dvo iskách. Další vzácný druh, vstava bledý, roste v habrovém lesíku východn nad obcí. Z jiných orchidejí se ojedin l vyskytuje kruštík modrofialový, prstnatec bezový, prstnatec májový, prstnatec Fuchs v, vstava mužský, vemeník dvoulistý. Na mok adních loukách i ve vlhkých listnatých lesích se vyskytuje nenápadná orchidej – bradá ek vej itý. Mimo orchideje je nejvýznamn jším druhem teplomilný mod enec chocholatý (vyskytuje
-33-
se Na pasekách). Na sušších loukách se místy vyskytuje prvosenka jarní, na okraji háj epí ek trojlistý a ojedin le šafrán b lokv tý (nad potokem Vl í u Trubisek). Na n kolika místech se vyskytuje teplomilná a suchomilná kv tena. Jedná se o nap . chrpu ekánek, jetel horský, devaterník velkokv tý, silenku nadmutou, mate ídoušku, dobromysl. Na katastru obce se nachází n kolik pozoruhodných strom , zejména lip. V místní ásti Neratov – Paseky lze nalézt skupinu ty mohutných buk a jeden dub. Fauna obce je poznamenána absencí rozlehlejších les , a proto jsou zastoupeny hlavn druhy zem d lské krajiny. Z pták bylo zjist no 88 druh , z toho je 72 hnízdících. Ze vzácn jších druh se vyskytují: p nice vlašská, uhýk obecný, k epelka polní, ch ástal polní, kos horský, krutihlav obecný. Ze zajímav jších bezobratlých se vyskytuje v toku nad rybní kem Neratov rak í ní. Na území katastru byla v roce 1999 vyhlášena dv zvlášt chrán na území. Jsou to P írodní památka Prlov, která je tvo ena t emi izolovanými lokalitami a P írodní památka Rybník Neratov.
Seninka Leží v údolí potoka Seninka v severní ásti Vizovické vrchoviny,v nadmo ské výšce 400 m (Seninka na východním okraji katastru) až 651 m (Vartovna). Rozloha obce 728 ha a po et obyvatel 314. Celé sídlo leží v okolí hlavního toku. V obci jsou p ítomny i p vodní d ev né stavby. Lesy pokrývají 56,6 % rozlohy. Z velké ásti jsou tvo eny nep vodními smrkovými kulturami, zejména v jižní ásti katastru. V severní ásti údolí jsou bohat ji zastoupeny i listnaté lesy, v tšinou s dominujícím habrem, místy i s vtroušeným javorem klenem (zejména podél tok ), s lípou a ojedin le s buky. Jedná se o lesy, které z ásti p irozen vyrostly na extenzivních pastvinách anebo na ladem ležící zem d lské p d . Nejcenn jší vzrostlý smíšený porost s bukem a jedlí se ješt v 90. letech nacházel na západním okraji katastru pod Vartovnou. Hlavním tokem je Seninka, protéká podéln celou obcí. Do ní se vlévá množství drobných pot k . Její tok je místy v zástavb upraven, ostatní p ítoky jsou v p írodním stavu. V obci roste 10 druh orchidejí, v tšinou jsou p ítomny v menších populacích. Nejv tší po etnost je u vstava e mužského, ojedin le se vyskytují vemeník dvoulistý, kruštík modrofialový, kruštík širolistý, prstnatec Fuchs v prstnatec májový, prstnatec bezový, pravideln ji hlístník hnízdák a bradá ek vej itý. Teprve až v roce 2000 se poda ilo po mnohaletém pr zkumu nalézt velmi vzácný stava bledý. V obci roste n kolik pozoruhodných strom . Lípa velkolistá – asi 400 m. severozápadn od to ny na západním okraji obce, obvod 430 cm, vitální, v k 110 – 130 let. Dub letní - 300 m severn od to ny u polní cesty, obvod cca 400 cm, v k 150 let.
-34-
V okolí obce bylo zjišt no 84 druh pták , z toho 72 je hnízdících. Z nejzajímav jších druh se vyskytují: áp erný, holub doup ák, žluna šedá, kos horský, skorec vodní, krutihlav obecný, rehek zahradní, cvr ilka í ní, datel erný. Pravideln v obci a okolí ve starých lípách hnízdí 1 – 2 páry žluny zelené. Nejvzácn jším pta ím druhem je drobný p vec budní ek zelený. St elná Obec leží v Lyském pr smyku mezi Bílými Karpaty na jihu a Javorníky na severu, od západu áste n zasahuje Vizovická vrchovina, v nadmo ské výšce 460 m (Strelenka v Lyském pr smyku) až 817 m (Kon itá). Katastrální vým ra území obce je 929 ha, po et obyvatel se pohybuje okolo 630 osob. Celé sídlo leží podél silnice a potoka Strelenka, ojedin lé další stavby jsou v Korytné a jižn od železnice. Tradi ní d ev né stavby v obci tém nejsou. Jméno obce vychází z její p vodní obranné funkce. První písemná zpráva o existenci obce se objevuje ve sv decké výpov di o hranicích mezi panstvími lednickým a broumovským, z roku 1479. St elná byla v d ív jších dobách vzhledem ke své poloze velmi neklidným územím. Nejhorším údobím zdejší historie bylo 17. a po . 18. století. Ze St elné vás turistické cesty dovedou do Francovy Lhoty a dále do Pul ína. M žete také vyrazit na druhou stranu p es Študlov na Královec a dále do Bílých Karpat. Lesy zaujímají 46,5 % plochy. Zna ná ást je tvo ena listnatými porosty s bukem. Nejv tší lesní celek je v oblasti Kopytné, který se skladbou zastoupených d evin blíží k p irozené jedlobu in , která tady rostla p ed osídlením lov kem ve st edov ku. Další cenn jší zbytky bu in jsou severn od obce pod ubkem. Zem d lská krajina je z podstatné ásti využívána intenzivn . Extenzivn jší zem d lské pozemky se áste n nacházejí severn nad obcí v okolí záhumenek. Obcí protéká potok St elenka, který je na území celého katastru zcela regulován. Podél silnice do Študlova má potok dob e vyvinutý olšový porost. V katastru se nachází další drobné pot ky, které odtékají na Slovensko, nejv tší je tok Lyský. Flóra v okolí je pom rn bohatá na ochraná sky hodnotné druhy. Ze vzácn jších rostlin jsou nejvíce zastoupeny orchideje. Všechny populace jsou rozsahem malé, a tudíž jsou z hlediska další existence snadno zranitelné. Kruštík bahenní se vyskytuje na jediném míst (svahové prameništ jihovýchodn pod ubkem), vstava mužský, okrotice dlouholistá, bradá ek vej itý, vemeník dvoulistý, prstnatec májový. Nejvýznamn jší v rámci obce je výskyt ilimníku nízkého. Z dalších druh zem žlu obecná, mod enec chocholatý, kruštík bahenní, tolije bahenní. V obci je n kolik pozoruhodných strom zejména lip. Nejvíce prozkoumanou faunou jsou ptáci. V obci bylo zjišt no kolem 100 druh , z toho je 84 hnízdících. Ze vzácn jších lesních druh se vyskytuje áp erný, kos horský, jest áb lesní, datel erný, holub doup ák, žluna šedá. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují: bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý,
-35-
ch ástal polní, k epelka polní. Z dalších vzácn jších druh se vyskytují rehek zahradní, strakapoud malý, cvr ilka í ní, skorec vodní, led á ek í ní. Z plaz se vyskytují se vyskytují b žn jší druhy, nap . užovka obojková, ješt rka obecná a živorodá, slepýš k ehký. Na severním okraji obce byla zjišt na vitální populace užovky hladké. Z obojživelník jsou p ítomny b žné druhy (skokan hn dý a ropucha obecná) dále ku ka žlutob ichá a olci. V bukových lesích se vyskytuje mlok skvrnitý. Ze zajímav jších bezobratlých se vyskytuje otakárek fenyklový, batolec dobový.
Študlov Leží na severním okraji Bílých Karpat v nadmo ské výšce 480 m (Študlovský potok na západním okraji katastru) až 817m (Kon itá). Rozlohou 944 ha a po tem 524 obyvatel pat í k malým obcím mikroregionu. Tém celé sídlo je nakupeno v údolí Študlovského potoka do jednoho shluku, ojedin le jsou p ítomny i paseká ské usedlosti. P vodní d ev né domky se zachovaly ojedin le. Lesy pokrývají 56,0 % rozlohy. Z velké ásti jsou tvo eny jehli natými porosty, zejména smrkem, místy i borovicí a jedlí. Listnaté lesy jsou menšího rozsahu. Bukové porosty se vyskytují v tšinou jen na jižních svazích Požáru, v povodí í ky Zápachové, která ústí do Váhu. Ostatní listnaté porosty jsou tvo eny asto b ezovými lesíky s p ím ší dalších d evin. Hlavním tokem je Študlovský potok, další v tší vodote í je St elenka. Flóra obce vzhledem k malé rozloce relativn bohatá, je však omezena na velmi malé území v tšinou jihovýchodn , jižn a jihozápadn od obce. Nejpo etn ji se vyskytují orchideje. Nejbohatší populaci má vstava mužský. Na n kolika místech se vyskytuje prstnatec bezový, vemeník dvoulistý, bradá ek vej itý, prstnatec májový, vzácn se vyskytuje hlavinka horská, okrotice dlouholistá. Z dalších vzácných druh se vyskytuje epí ek trojlistý, ožanka kalamandra, pchá bezlodyžný, plavu vidla ka, kociánek dvoudomý, orlí ek planý, trli ník brvitý. Ze vzácn jších hub byly nalezeny smrž obecný a smrž špi atý. Nejv tším památným stromem je lípa na horním konci u silnice. Nejlépe je známa pta í fauna. V obci bylo zjišt no 90 druh pták , z toho 82 hnízdí. Ze vzácn jších lesních druh se vyskytují: kos horský, áp erný, krkavec velký, je ábek lesní. Na tahu byl zjišt n lejsek malý v bu inách v okolí vrchol Bílých Karpat. K nejvzácn jším druh m pat í uhýk šedý. Z dalších druh zem d lské krajiny se vyskytují: bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý, ojedin le žluva hajní. V rámci obce je vyhlášeno jedno zvlášt chrán né území, a to P írodní památka Hrádek.
-36-
Valašská Polanka Obec leží z velké ásti v údolí Senice mezi Javorníky a severovýchodní ástí Vizovické vrchoviny v nadmo ské výšce 375 m (Senice na severním okraji katastru) až 752 m (Žáry). Obec svou rozlohou 1 236 ha a po tem 1 316 obyvatel pat í ke st edn velkým obcím mikroregionu. Hlavní sídlo leží tém celé v údolní niv Senice, menší adová výstavba je na za átku údolí Ve e né, na dalších místech jsou roztroušené samoty. Lesy pokrývají 54,5 % plochy, jsou tvo eny z ásti nep vodními smrkovými kulturami z ásti jsou p ítomny hodnotn jší listnaté porosty. V lokalitách blíže údolí Senice jsou v listnatých d evin výrazn zastoupeny druhy: habr, lípa a javor klen, ojedin le babyka a buk. V okolí Mikuláš pod vrchem Žáry jsou i zbytky bukových les s typickou faunou p vodní jedlobu iny. Hlavním tokem je Senice, do níž se vlévají dva v tší potoky, V e ný a Pozd ch vka. Flóra je pom rn bohatá.Nejvzácn jší orchidejí je okrotice ervená, roste v habrovém lese západn nad obcí. Významný je výskyt okrotice dlouholisté, bohaté nalezišt se nachází v místní ásti U Mikuláš . Místy se na zastín ných vlhkých lou kách vykytuje prstnatec Fuchs v a vemeník dvoulistý. Ojedin lý je výskyt tém vyhynulých druh prstnatce bezového, hlavinky horské, p tiprstky žežulníku a vstava e kuka ky. Z v tších býložravých savc se ve vrcholových ástech Javorník ojedin le vyskytuje jelen. Z v tších šelem se k obci zatoulá medv d a rys. Dále se vyskytují nap . srnec, zajíc, liška, kuna skalní, ježek ojedin le ondatra. Z pták bylo zjišt no na 110 druh , z toho je 80 hnízdících. Ze vzácn jších druh se vyskytují: bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý, uhýk obecný, krutihlav obecný, ch ástal polní, k epelka polní, kos horský, žluna šedá, strakapoud b loh betý, datel erný, rehek zahradní, o ešník kropenatý, je ábek lesní, krkavec velký, áp erný.
Valašská Senice Obec leží na jihozápadní stran Javorník , v nadmo ské výšce 515 m až 922 m (Makyta). Rozloha 1 600 ha, p ibližný po et obyvatel 489. Hlavní ást sídla leží v údolí Senice podél silnice, další etná rozptýlená zástavba je v p ilehlých údolích a na pasekách až po h bety Javorníku. D ev né domky s tradi ní architekturou se dochovaly zejména v h e dostupných údolích a na pasekách, n které jsou ješt trvale obydlené, v tšina ale slouží k rekreaci. Jméno obce je odvozeno od názvu í ky Senice, p ipomínané už v roce 1261 kastelánem Smilem ze St ílek. Senice jako osada je uvád na koncem 15.století, kdy spolu s Petrovskou (dnes Francovou) Lhotou, již zaniklou osadou Zubrovkou a Pul inami pat ila k hradu Pul iny jako samotné léno. Pozd ji náležela k bru-
-37-
movskému panství. V roce 1517 byli na Senici jen t i usedlíci. Obyvatel postupn p ibývalo, trp li však astými vpády z uherské strany hranice. Lesy pokrývají 56,7 % rozlohy, z velké ásti jsou zastoupeny lesy jehli naté, výrazné zastoupení mají také lesy s bukem. Nejhodnotn jší bukové porosty jsou v oblasti pod Makytou, pod Butorkama, pod Valašskou Ký erou a v okolí Ký ery. Další menší listnaté lesy se nacházejí roztroušen podél okraj v tších les a zem d lských pozemk , tam jsou asto tvo eny habrem, javorem klenem, p ípadn lípou, n kdy s p ím sí b ízy, buku a jiných d evin. Zem d lská krajina je výrazn pozm n na intenzivn jší zem d lskou výrobou v 70. a 80 . letech minulého století. Louky a pastviny na svazích byly v tšinou zrekultivovány, byla odstran na rozptýlená zele a rozorány meze. Obcí protéká tok Senice, do níž ústí hustá sí drobných vodote í. Flóra oblasti je na ochraná sky hodnotn jší druhy chudší. V p ípad znovuzavedení tradi ního hospoda ení na ur itých lokalitách (zejména na zbytcích kv tnatých luk s jalovci, tj. d ív jších pastvinách a na sušších stanovištích), by zcela jist došlo k regeneraci vzácn jších rostlinných spole enstev. Ze vzácn jší flóry jsou nejvýznamn ji zastoupeny orchideje. Oblast je bohatá na mykoflóru. Význa né mykologické lokality se nacházejí v okolí Makyty, Butorek, Valašské Ký ery a v selských lesích kolem místních paseká ských usedlostí. Zaznamenány byly desítky h ibovitých hub, ada druh holubinek ryzc , muchom rek. V katastru se vyskytují i významn jší stromy. Nej ast ji jsou na pastvinách a u samot, zejména javory, buky a lípy. Fauna je zastoupena jak druhy lesními, tak druhy zem d lské krajiny. Na území obce bylo zjišt no 91 druh pták , z toho 78 je hnízdících. Ze vzácn jších lesních druh se vyskytují: áp erný, datel erný, holub doup ák, žluna šedá, krkavec velký. Ze vzácn jších druh zem d lské krajiny se vyskytují: ch ástal polní, k epelka polní, bramborní ek ernohlavý, bramborní ek hn dý, koroptev polní.
Valašské P íkazy Leží v údolí na rozhraní Bílých Karpat a Vizovické vrchoviny v nadmo ské výšce 425 m (Brumovka na jižním okraji katastru) až 770 m (Kyjanice). Svou rozlohou 233 ha a po tem obyvatel 235 je nejmenší obcí mikroregionu. Zástavba je nakupena do jednoho shluku podél soutok bo ních vodote í s Brumovkou a je tvo ena prakticky jen zd nými domky. Lesy zaujímají 34,8 % rozlohy, tém všechny jsou tvo eny smrkovými monokulturami. Smrky jsou vzhledem k nízké nadmo ské výšce náchylné na p sobení škodlivých faktor prost edí. Listnaté porosty jsou nepatrného rozsahu, nacházejí se poblíž vodote í. Obcí protéká í ka Brumovka, která má v rámci katastru ješt dva malé p ítoky. V obci bylo zjišt no 74 druh pták , z toho je 54 hnízdících.
-38-
Ochrana p írody
Naše krajina je již po tisíciletí ovliv ována lov kem. N které její sou ásti, bez nichž si ji dnes ani neumíme p edstavit (nap . pole, louky a pastviny), vznikly a jsou udržovány výhradn jeho inností. Po átky lidského osídlení st ední Evropy spadají do období p ed n kolika desítkami tisíc let, po v tšinu této doby ale lov k neovliv oval své okolí o mnoho více než skupina obdobn velkých všežravc . Výrazn jší vliv na krajinu za ali mít lidé až poté, kdy se u nás za alo provozovat zem d lství. Toto období (5 500 – 4 000 let p . n. l.) je považováno za za átek mladší doby kamenné, neolitu, a také za po átek vzniku kulturní krajiny. Nov zavád né plodiny, p edevším obilniny p vodem z Blízkého Východu, byly sv tlomilné, proto bylo nutné pro n vytvo it vyhovující podmínky, které tém úpln zalesn ná krajina té doby neposkytovala. Les v okolí osad byl proto mýcen pomocí kamenných seker a zbylé pa ezy vypalovány (ž á eny), ímž se usnadnilo obd lávání vzniklých polí ek a zárove se p da pohnojila. Získaná p da byla obhospoda ována pouze jednoduchými prost edky (p ed setím nakyp ena zašpi at lou holí, klas vyp stovaných obilnin byl p i sklizni od íznut delším kamenným nožem). Lidé tehdy neznali hnojení , proto p da rychle ztrácela živiny. Po n kolika letech tedy bylo nutné vytvo it nové polí ko vykácením další ásti lesa. Opušt ná pole byla využívána jako pastviny pro hospodá ská zví ata (v neolitu p edevším ovce a kozy). Vynález pluhu umožnil ú inn jší obd lávání p dy a pole poskytovala dobrou úrodu. S rozvojem zem d lství došlo k rychlému nár stu lidské populace a ta pot ebovala pro svou obživu stále v tší rozlohy p dy. Dalšími d ležitými vynálezy nejen z hlediska zem d lství, ale i možností využívat a ovliv ovat krajinu, byly srp a posléze kosa. Tyto nástroje, p vodn ur ené ke sklizni obilnin, se za aly používat i pro získávání píce pro hospodá ská zví ata, tedy k se ení pastvin. Postupné odles ování krajiny bylo b hem historie n kolikrát p erušeno obdobími válek, kdy došlo ke zmenšení lidské populace a tím i k opušt ní velkého množství do té doby obd lávaných ploch, kam se postupn navracel les. Posledním takovým obdobím byla doba st hování národ , (6. století) po které se na našem území usadili Slované. Ti zdejší krajinu postupn p em nili do podoby, která se p íliš nem nila až do za átku pr myslové revoluce v polovin 19. století. Na rovn jších plochách v okolí m st a vesnic byla pole, na plochách mén vhodných k obd lávání (nerovných nebo podmá ených) pastviny. Každá rodina m la své pole, na kterém p stovala všechny plodiny, které pot ebovala. Aby nemuseli p íliš asto otá et t žký pluh, orali pole po celé jeho délce a také jednotlivé plodiny seli do dlouhých úzkých ádk . Jednotlivá pole byla vzájemn odd lena mezemi (pruhy neobhospoda ované p dy). Krajina v okolí lidských sídel tak vypadala jako pestrá mozaika složená z tenkých proužk a zárove poskytovala životní prost edí mnoha druh m organism . P ímo v osadách byly také charakteristické biotopy, osídlené p edevším
-39-
typickými rostlinnými druhy: siln sešlapané cesty (rdesno pta í, lipnice ro ní), mírn sešlapané okraje cest a p šiny k chalupám (jílek vytrvalý, jitrocel v tší), pravideln kosené louky v blízkém okolí chalup (lipnice lu ní, kmín ko enný), ,,husí trávníky“, pasené a hnojené husami (mochna husí). Se za átkem pr myslové revoluce však došlo k velkým zm nám. Mnoho lidí se odst hovalo za prací do m st a v zem d lství se za aly v ím dál v tší mí e používat stroje vyžadující jiné techniky obhospoda ování p dy než doposud. Sou asný zp sob života zasáhl do skladby luk, pastvin a polí a ovlivnil i jejich napojení na okolní krajinu. Postupn se vytvo ila moderní pr myslová krajina s dopravní sítí. Prudce se snížila lenitost krajiny, zmizely meze s k ovinami, remízky, vodní nádrže, p evládly velké plochy obd lávané p dy a na nich p stované plodiny vždy jednoho druhu – monokultury. Také travnaté biotopy moderní kulturní krajiny se velice zm nily. Sv j smysl ztratily pastviny, mnohé lu ní porosty na svažitých terénech byly p em n ny na ornou p du. Tím došlo k rychlé erozi p dy, kterou p edtím chránil travnatý porost. To vše spolu s používáním pesticid (prost edky na ni ení organism nežádoucích pro lov ka), nap . herbicid (prost edky na ni ení plevel ) nebo insekticid (prost edky na ni ení hmyzích ,,šk dc “) se projevilo ve snižování druhového bohatství rostlin a živo ich na v tšin území. V naší kulturní krajin p evažují biotopy st edn vlhké, které obsazují druhy organism bez zvláštních nárok na prost edí (druhy se širokou ekologickou valencí), jako nap . kost ava ervená, srha ízna ka,bojínek lu ní,smetanka léka ská, jitrocel kopinatý, jetel plazivý, kopretina bílá, z živo ich pak nap . hraboš polní, koroptev polní, sk ivan polní. Jejich významnou sou ástí jsou i mok ady podél tok a kolem rybník , kde nalezneme nap . rákos obecný, orobince, blatouch bahenní, z živo ich vážky, obojživelníky. Louky a pastviny, krom nejsušších, jsou vázány na st edn vlhké biotopy a bez pravidelného obhospoda ování rychle zar stají d evinami, protože travnaté biotopy nejsou u nás p vodní. Naše lu ní druhy rostlin pocházejí pravd podobn z více biotop : z horských luk (smilka tuhá), z otev ených mok ad (blatouch bahenní), ze suchých oblastí (svízel bílý, svízel sy iš ový) i z cizích území – nap . ovsík vyvýšený z živinami bohatých horských luk v Alpách. Koncem st edov ku se totiž vzhledem k nár stu chovu dobytka rozší ilo hnojení trusem hospodá ských zví at i na louky. Ty se pak staly pro ovsík vyvýšený i pro další na živiny náro né trávy vhodným biotopem. Výsev vysoce výnosných sm sí trav, použití p irozených i um lých hnojiv a moderní technika obhospoda ování daly vznik druhov chudým kulturním loukám,které ale lze intenzivn využívat. Naopak na stanovištích, která se nehnojí,jsou chudá živinami, se vyvíjejí druhov pestrá spole enstva trav i dalších bylin, kterým toto prost edí vyhovuje. Ta jsou i vzhledem k po etn jšímu a druhov pest ejšímu zastoupení drobných živo ich ekologicky hodnotn jší a nem la by zmizet z naší p írody. Pokud chceme zachovat druhovou pestrost organism (biodiverzitu) na t chto stanovištích, je t eba zabránit jejich zar stání náletovými d evinami a udržovat tak sice nep vodní, ale ekologicky hodnotná lu ní spole enstva.
-40-
Postupné ubývání les a rozši ování otev ených, proslun ných ploch bylo provázeno také zm nou druhového složení fauny. Velké druhy obývající lesy se staly vzácnými a ustoupily do pro lov ka obtížn p ístupných les podh í a hor (zubr, los evropský, medv d hn dý, vlk obecný, rys ostrovid), p ípadn zcela vyhynuly (pratur). Na úbytku velkých kopytník a šelem se lov k podílel nejen odles ováním krajiny, ale i p ímým pronásledováním. Nov vzniklé otev ené biotopy byly osídlovány p edevším hmyzem z jižních krajin, který opyloval lu ní rostliny. Za ním následovali i jeho predáto i – netopý i a ptáci. Z pták to byl nap . sý ek obecný nebo sk ivan polní, který se živí jak rostlinnou, tak živo išnou potravou, dále hrabaví ptáci koroptev polní a k epelka polní, stejn tak jako bažant obecný (dovezený do st ední Evropy z Asie již tém p ed 1 000 lety), u nichž se hmyzem a dalšími bezobratlými živí hlavn mlá ata. K oviny na okrajích luk skýtaly možnost hnízd ní nap . slavíka obecného, p nice hn dok ídlé, strnada obecného, drozda kví aly. Podzemnímu životu je dob e p izp soben konipas lu ní, který se rozší il hlavn na pastviny. Typickými obyvateli mok ad a vlhkých luk jsou bah áci jako ejka chocholatá, koliha velká. Naopak na teplejších pastvinách a suchých loukách nalezl vhodné prost edí dudek chocholatý, louky s ovocnými stromy vyhovují žlun zelené, tam, kde jsou vhodné i k oviny, loví hmyz a drobné obratlovce uhýci. Mnoho pták , i když na loukách a polích nehnízdí, je využívá jako zdroj potravy. Jsou to nap . áp bílý, áp erný, husy, špa ek obecný, konipas bílý. Mezi ptáky otev ené krajiny pat í i vrána obecná, havran polní a straka obecná. Hnízdí na stromech v tšinou v malých lesích, vrány a straky jednotliv , havrani v koloniích. Velkou ást jejich jídelní ku tvo í bezobratlí, drobní obratlovci luk a polí. Z drobných savc se rychle rozší ili n kte í hlodavci, p edevším hraboš polní. Trávy a obilí mu poskytují dostatek potravy. Okusuje ko ínky, výhonky trav, živí se obilkami. Ze stepí jihovýchodu se rozší il k e ek polní, vytvá ející si podzemní zásobárny obilí, který osídlil travnaté plochy s hlubší p dou, protože si hrabe hluboké nory. Další významný hlodavec, hryzec vodní, tráví v tšinu asu pod povrchem zem a živí se p evážn ko ínky a jinými podzemními ástmi rostlin. Kulturní krajina umožnila i rozší ení myšky drobné. Je tak lehou ká, že m že snadno šplhat po stéblech a dostat se ke klas m s obilkami. Hmyzí nabídky travnatých ploch a polí využívají také malí hmyzožravci, rejskové a b lozubky. Drobné savce následovali do otev ené krajiny i jejich predáto i, nap . lasice kol ava, lasice hranostaj, liška obecná, poštolka obecná, kán lesní. Z v tších savc neodmysliteln ke krajin luk a polí pat í zajíc polní a srnec obecný. Zajíc polní pochází ze stepních oblastí východu. Jeho t lo vykazuje mnoho p izp sobení životu ve stepi: je svalnaté,ale štíhlé,nohy umož ují vytrvalý b h i daleké skoky. P vodn lenitá kulturní krajina poskytovala zajíci k životu vše pot ebné: pestrou potravu v etn polních bylin, úkryt a suchá místa na mezích. Srnec obecný je nejv tším voln žijícím savcem naší otev ené krajiny. P vodn obýval pravd podobn sv tlé lesy, posléze p edevším lesní okraje. Kulturní krajina mu poskytuje mnoho možností obživy i v zim (ozimy, epka), proto tam m že žít ve srovnání s lesem deseti-až dvacetinásobek srnc . Vyšší konzumace epky, která
-41-
obsahuje pro srn í zv jedovaté látky, zp sobuje srnc m velké zdravotní problémy, které kon í asto smrtí. V p d luk, pastvin a polí žije obrovské množství živo ich . Z bezobratlých plní zvláštní roli žížaly, které svými chodbi kami p du provzduš ují, napomáhají lepšímu rozvád ní vody, svou potravní inností p emís ují velké množství zeminy, bohaté na minerální látky, z hlubších vrstev na povrch, kde se promíchává s postupn vznikajícím humusem. Žížaly jsou potravou hlavn krtka obecného, ale i ježk , lišek, jezevc , kání. Výslunné strán jsou ideálním životním prost edím plaz , zejména ješt rky obecné, užovky hladké a v okolí vod i užovky obojkové. Ale i p vodní obyvatel les - slepýš k ehký – za al využívat výhod otev ené krajiny. Zem d lci odstra ovali po staletí z polí kameny a vršili je na okrajích polí. Tyto zídky, dále meze a suché pahorky se staly pro ješt rky i pro slepýše vynikajícím životním prostorem, jenž jim poskytl úkryt i dostatek potravy – velké množství drobných živo ich . Kulturní krajina, ve které vznikly rybníky a menší vodní nádrže, zlepšila životní podmínky i mnoha obojživelník m. N kte í, jako je ropucha zelená nebo skokan hn dý, využívají vodu jen v dob rozmnožování a po zbytek vegeta ní sezony je m žeme b žn nalézt na loukách i polích, kde nacházejí hojnost potravy. Vzhledem k velkým zm nám travnatých biotop moderní kulturní krajiny ve srovnání s kulturní krajinou 18. a su ových stanovištích se objevují zakrslé formy buku, na skalních blocích v extrémních podmínkách je schopna p ežívat pouze borovice lesní a je áb pta í. Území je zna n zatíženo vysokou návšt vností, která se projevuje erozí v nestabilním pískovcovém podkladu 19. století se mnoha organism m výrazn zhoršily podmínky pro život . N které jsou již natolik vzácné, že vyžadují naši plnou ochranu. Ale bez obnovení a hlavn bez soustavného udržování biotop , které tyto organismy pro sv j život pot ebují, nelze o ekávat, že jejich ochrana bude úsp šná a že z naší krajiny nezmizí úpln .
P í iny prom n vegetace Vzhledem k sou asnému tempu devastace krajiny se zdá být až neuv itelné, že p sobení lov ka bylo u nás od dávnov ku spojeno s r stem druhové pestrosti živé p írody. ada rostlinných spole enstev se vyvíjela v prost edí, kde jedním z nejd ležit jších zdroj energie byla dodatková lidská práce. Výsledkem soustavného odebírání množství rostlinné hmoty kosením, pastvou, mýcením les i vypalováním nebo trvalého narušování porostu orbou bylo ší ení sv tlomilných rostlinných druh , které by v šeru hustého lesa rostly jen vzácn nebo by se nevyskytovaly v bec. Tém každý rostlinný druh, který dnes u nás roste ve volné p írod , vd í za svou p ítomnost v naší kv ten práv lov ku.
-42-
Teprve ve 20. století nastal zvrat. Životní prost edí se za alo m nit tak rychle, že v tšina p vodních rostlin se nebyla schopna novým pom r m p izp sobit. Do volné p írody byly dopravou, vysazováním nebo neúmyslným ší ením rostlin p stovaných v kultu e zavlékány nové, cizorodé rostliny, které se stávají invazními, postrádají p irozené nep átele a jsou schopny p vodní kv tenu z n kterých stanoviš zcela vytla it. Skryt na rostliny p sobí vysoké zne išt ní atmosféry. Oxidy síry, oxidy dusíku a t žkých kov ze spalovacích proces jsou z ovzduší vymývány d s ovými srážkami, a tak se dostávají do p dy, kde postupn m ní její chemizmus. Každá p da má po ur itou dobu schopnost vliv t chto škodlivin eliminovat, proto se vlastn jedná o ,, asovanou bombu“, o které zatím víme jen velmi málo. Nejv tší p ímý vliv na pestrost p írodních složek krajiny má zm na hospoda ení v zem d lství, lesnictví a vodním hospodá ství. Rozorávání mezí, odvod ování zamok ených pozemk , nap imování vodních tok , používání chemických látek, zar stání a likvidace pastvin, p evod pa ezin na vysokokmenné lesy, výsadba jehli natých monokultur, zavád ní nep vodních d evin – to je zdaleka neúplný vý et ady zm n, které sou asnou krajinu postihují. Zbytky p vodní krajiny se staly izolovanými ostrovy bez možnosti významn zasáhnout do vegeta ních prom n o okolní krajin , kterou ovládly odolné a rychle se ší ící rostliny. Se vzr stajícím tlakem na ohroženou p írodu vznikl také zájem zachovat alespo zbytky p vodních biocenóz v chrán ných územích. Ne vždy však vyhlášení územní ochrany p isp lo k záchran ohroženého biotopu. Teprve v posledních letech se alespo v nejcenn jších územích ve v tší mí e ochránci p írody snaží o návrat k p vodním zp sob m hospoda ení. Zm ny druhového složení rostlinných spole enstev O tom ,že se p íroda a krajina m ní v t sné závislosti na zp sobech jejího obhospoda ování, není t eba pochybovat. Doba p em ny rostlinných spole enstev je však v d sledku zm ny prost edí velmi r zná, m že se pohybovat od n kolika rok po desítky až stovky let. Zm nou životního prost edí zde není ani tak myšleno p ímé zni ení stanovišt , jako spíše zásahy mnohem mén nápadné (hnojení luk, používání herbicid , zar stání nese ených luk, p evod pa ezin na vysokokmenný les, výsadby nep vodních d evin apod.). Rychlost sukcese, tedy zm n druhového složení porostu, je obvykle rychlejší na živinami bohatých stanovištích a závisí také na mí e zm ny tok dodatkové energie vkládané do porostu v podob lidské, zví ecí nebo strojové práce. Nezanedbatelný význam m že mít také druhové složení okolních porost . Na velmi izolovaných stanovištích m že dojít k tomu, že po et druh p vodního porostu se sníží, ale charakter vegetace z stává obdobný, protože jiné vhodné druhy nejsou v blízkém okolí k dispozici.
-43-
Složení rostlinných spole enstev je obecn závislé zejména na mikroklimatu stanovišt , vlastnostech p dy, geologickém podloží, kv ten dané oblasti a vlivu lov ka. Význam uchování p vodní vegetace Existují dva základní p ístupy, jak pohlížet na asové prom ny rostlinných spole enstev.Podle prvního p ístupu je nutné ponechat všechna rostlinná spole enstva p irozenému vývoji, druhý podporuje um lé udržování jejich sou asného stavu za cenu trvalých vstup dodatkové energie. Je však otázkou, zda m že být „p irozený vývoj“ v sou asné krajin plné um lých migra ních bariér stále ješt dostate n p irozený. ím více je stanovišt ovlivn no minulou inností lov ka, tím d ležit jší je jeho um lá údržba, a to i za cenu zna ných náklad . Udržení p vodního vegeta ního krytu s tradi ními zp soby obhospoda ování je d ležité zejména pro zachování biodiverzity krajiny, a dále z hlediska krajinn kulturního, obecn ekologického, p dn stabiliza ního, v deckého, ale i ekonomického. Pé e o chrán ná území by m la p ispívat k maximálnímu udržení i zvyšování biodiverzity a d sledn zajiš ovat vhodné podmínky pro existenci ohrožených druh rostlin i živo ich . D ležitou roli zde hraje také zachování alespo ukázek tradi ního charakteru krajiny a jejího vývoje. P vodní lesní i nelesní rostlinná spole enstva jsou, stejn jako architektura i um ní, sv dectvím vztahu lov ka a p írody a jejich vzhled nese nesmazatelné stopy tohoto velmi t sného propojení. Jsou po ád ješt p írodou, nebo spíše jejími fragmenty ovlivn nými naší každodenní inností, ze které vyšel lov k jako živo išný druh.
Existují možnosti záchrany ohrožených druh ? Pro záchranu jakéhokoli druhu bývá zcela prvo adé vyjasn ní p í iny jeho úbytku. U n kterých rostlin je to záležitost jednoduchá, o v tšin však máme dosud jen velmi málo informací, a také p í in jejich úbytku. Mnohé druhy jsou citlivé na zm nu chemického složení p dy, nadm rnou kyselost srážkové vody, zvýšené množství ozónu v p ízemní atmosfé e, druhové složení vegetace a globální zm ny v prost edí, a to jak p ímo, tak prost ednictvím symbiotických nebo parazitických vztah s houbami nebo jinými organismy. K takovým rostlinám pat í nap íklad všechny naše domácí orchideje, zárazy, ernýše, všivce a n které další. Jedinou možností p ežití t chto citlivých a ohrožených druh na jejich p irozeném stanovišti je ochrana a zachování celého biotopu, v n mž se vyskytují. Nejd ležit jším d vodem ochrany jednotlivých druh je tedy jejich zachování v rostlinných spole enstvech , udržení druhové pestrosti p írody a zajišt ní ekologické stability rostlinných a následn také živo išných spole enstvech. Ani u
-44-
rostlin není každý jedinec téhož druhu stejný – liší se vzájemn drobnými odchylkami, které asto ucházejí zraku i pozorného pozorovatele nebo jsou uchovány jen ve form genetického kódu. Ješt v tší odchylky než mezi jednotlivými rostlinami nalezneme mezi populacemi ze vzdálen jších stanoviš . Z hlediska p ežití druhu platí, že ím více r zných rostlin téhož druhu na ur itém území roste, tím má celá populace více odchylek, a tedy i v tší p izp sobivost ke zm n podmínek na stanovišti. P i zm n prost edí se snad alespo ást rostlin m že p izp sobit novým podmínkám. Proto je z d vodu záchrany ohroženého rostlinného druhu nutno zachovat co možná nejhustší sí populací o velkém po tu jedinc . Mezi další dobré d vody, pro rostliny na svých p vodních stanovištích chránit, pat í kulturní hodnota druhu a jeho užitné vlastnosti. Výskyt ohrožených druh rostlin a živo ich také sv d í o istot a zachovalosti celé krajiny. Každá rostlina, která tu roste, má zcela nezastupitelné místo ve složitých procesech, fungujících v životním prost edí. Celá živá p íroda je propojena pro nás dosud tém neznámou sítí vazeb, které ji udržují v rovnováze. Proto je ochrana každého jedince tak d ležitá.
Ochrana rostlin a živo ich Zvlášt chrán né druhy rostlin a živo ich se podle stupn jejich ohrožení d lí na kriticky ohrožené, siln ohrožené a ohrožené. Sb rem jsou ohroženy n které druhy vzácných lé ivých bylin a nápadn dekorativní druhy. Tímto zp sobem byly zni eny n které populace rosnatky okrouhlolisté, vachty trojlisté. Z dekorativních druh jsou sb rem ohroženy lilie zlatohlavá a n které orchideje, z nich p edevším st eví ník pantoflí ek a vstava nachový. Z kriticky ohrožených druh živo ich se vyskytují nap . rak í ní, modrásek ernoskvrnný, olek velký, olek karpatský, skokan sk ehotavý, zmije obecná, strnad lu ní, vrápenec malý,medv d hn dý. Z kategorie druh siln ohrožených se v okrese vyskytují nap . tesa ík obrovský, ouklejka pruhovaná, rosni ka zelená, ch ástal polní a desítky dalších. Z kategorie druh ohrožených se vyskytují otakárek fenyklový, st evle poto ní, bramborní ek ernohlavý a desítky jiných.
Houby Podobn jak mizí n které rostlinné a živo išné druhy z našeho životního prost edí, mizí i n které druhy hub, které jsou svým výskytem vázány na p vodní lesní porosty, extenzivn obhospoda ované louky a pastviny nebo mok ady. Jestliže zmizí z p írody tato stanovišt , zmizí nenávratn i tyto pozoruhodné organismy. Je ale ješt pár míst, kde m žeme stále najít celou adu nejen b žných, ale i vzácných druh hub. Za teplých podzimních dní, po vydatných deštích, m žeme
-45-
vid t nep eberné množství hub nejroztodivn jších tvar a barev. Na kmenech buk roste troudnatec kopytovitý , jehož dužninu používali sta í Valaši k výrob zápalné hubky na rozn cování ohn k esadlem i k výrob klobouk a epic. Pohádkov k ehké plodnice korálovce jedlového se objevují vzácn na odum elých mohutných kmenech starých jedlí. Dalším typickým druhem horských jedlobu in je houžovec bob í, který roste vzácn na rozkládajícím se d ev jedlí. Na rozkladu velkého množství d evního opadu, listí a hrabanky se podílí celá ada druh , zejména drobných houbi ek, pest e zbarvené helmovky i nenápadné penízovky. Nejhojn jšími druhy jsou nap . špi ka cibulová, helmovka šafránová, helmovka slizká. S ko eny strom žijí v symbióze zejména hojné holubinky a ryzce. Na chudých loukách a pastvinách se na sklonku podzimu po dlouhotrvajících deštích objevují drobné houby pestrých barev – voskovky. Tyto barevné houby, nazývané kv ty podzimu, jsou už dnes vzácné. Mén nápadnými druhy jsou hnojníky. Podílejí se na rozkladu trávy a dalšího organického materiálu. Na pastvinách m žeme najít kropenatce – houby s šedohn dými, hn dými a hn do ernými klobou ky, rostoucí p ímo na rozkládajícím se trusu dobytka nebo na siln pohnojených místech. V malých remízcích m žeme rovn ž objevit adu zajímavých druh hub. Na kmenech starých buk a t ešní vyr stají syt žluté plodnice sírovce žlutooranžového, známé také pod lidovým názvem „vrbové maso“. Také v tajuplných zákoutích mok ad rostou zajímavé houby – m žeme zde najít šarlatov ervené plodni ky voskovky zrnité. Na tlejícím listí, tráv a v tvi kách v mok inách vyr stají hojn žlutooranžové plodnice apulky bahenní. Záhadný zp sob života hub, obrovská pestrost a prom nlivost jejich tvar a barev, i jejich ú inky fascinují lov ka od dávné minulosti. Pokud zni íme prost edí, na které jsou houby vázány, život lov ka bez hub bude ochuzen o n co jedine ného, neopakovatelného.
Ryby Z fauny okresu pat í ryby k nejlépe prozkoumaným živo ich m. Je to dáno zejména jejich úzkou vazbou na vodní prost edí, které je ve volné p írod jednozna n vymezeno a navíc ve srovnání se suchozemskými ekosystémy zaujímá nepatrnou rozlohu. V tekoucích vodách okresu se v sou asnosti vyskytuje 19 p vodních druh ryb. Jsou to: pstruh obecný, lipan podhorní, štika obecná, plotice obecná, jelec proudník, jelec tlouš , st evle poto ní, ostroretka st hovavá, hrouzek obecný, hrouzek Kessler v, parma obecná, ouklej obecná, ouklejka pruhovaná, podoustev í ní, m enka mramorová, mník jednovousý, okoun í ní, vranka pruhoploutvá, vranka obecná. Dalších p t druh je um le vysazených nebo zavle ených, jsou to: pstruh duhový, siven americký, hlavatka obecná, st evli ka východní a úho í ní. Ve stojatých vodách se krom n kterých výše uvedených ryb vyskytuje dalších 15
-46-
druh , mnohé z nich mohou p i velkých vodách nebo p i vypoušt ní nádrží uniknout i do tekoucích vod.
Ryby vybraných vodních nádrží a rybník Na území okresu se již nevyskytují p vodní p irozené vodní plochy stojatých vod. Slepá ramena a t n v okolí hlavních tok , pokud v minulosti existovaly, byly zlikvidovány p i jejich regulacích již po átkem 20. století. Všechny stávající vodní plochy vznikly lidskou rukou. Tato vodní díla však nemají gigantické rozm ry, stala se sou ástí krajiny a p ispívají nezanedbatelnou m rou ke zlepšení vodního režimu a biodiverzity prost edí v okrese. Rybí obsádka je formována každoro ním vysazováním hospodá sky významných druh , které jsou pak loveny na udici. Mimo um le vysazované druhy se do nádrží dostanou nebo zavle ou druhy, které se pak mohou neregulovan množit a mohou zp sobit problémy jak z hlediska skladby rybího spole enstva, tak z hlediska využívání vody. Tyto druhy nejsou v nádržích vítány. Z hlediska skladby spole enstva je takovým nežádoucím druhem nap . okoun í ní, který m že negativn ovlivnit populace p vodního a up ednost ovaného pstruha poto ního. V nádržích na pitnou vodu je sporná p ítomnost druh , které sbírají potravu p i dn , nap . lín obecný. Proto se do nádrží vysazují jejich predáto i – tj. dravé druhy ryb (nap . štika, sumec, candát), které mají napomoci odstra ovat nevítané druhy. Je nutno íci, že rybí osazenstvo v nádrži je složitý živý systém, který se neustále vyvíjí a p i jehož vývoji (sukcesi) se uplat uje ada známých a neznámých ekologických faktor . La novské rybníky jsou tvo eny kaskádou t í nádrží na La novském potoce a na potoku Seninka. Jsou intenzivn rybá sky využívány, celková plocha iní 6,3 ha . Vyskytují se zde ryby: kapr, lín, karas, cejn, plotice, perlín, štika, candát, úho , amur, okoun, tlouš , hrouzek, st evle, mník, sumec, tolstolobec. Ryby jsou pevn vázány na sv j biotop, vodní prost edí, nemohou z n j, na rozdíl od suchozemských obratlovc , uniknout. Proto každá zm na jakostních parametr prost edí má zásadní vliv na život ryb i ostatních druh vodních živo ich . Zne iš ování vodních tok není záležitostí posledních desetiletí. Zem d lství se podílelo rozhodující m rou na zne išt ní vodních tok i na zm n krajiny. Rozoráním mezí a vytvo ením velkých lán orné p dy i na svažitých územích docházelo k velkoplošné erozi a odnosu p dy do koryt vodote í. ada pot k a drobných vodote í p i scelování pozemk zanikla.Byla narušena i funkce les , jako p irozeného regulátoru vodního režimu. T žba a doprava t žkými mechanizmy devastuje doposud lesní p du v etn koryt vodote í v pramenných oblastech. Tyto negativní zm ny zasáhly nejvíce ryby žijící u dna a živící se zví enou dna a asovými nárosty – nap . vranky, ostroretky. Zabahn ní tok omezovalo až znemož ovalo p irozenou reprodukci ryb v d sledku vymizení vhodných trdliš a ztrát na jikrách a pl dku. Stavy drobných ryb, z hlediska rybá ského bezvýznamných - „plevelných“, byly navíc decimovány masovým odlovem jako nástražní rybi ky pro lov pstruh na
-47-
udici – nap . st evle, m enka, vranka. Na pstruhových vodách platí zákaz lovu na živou i mrtvou rybku. Obojživelníci Obojživelníci jsou velmi citliví na negativní zm ny v prost edí a jsou tedy d ležitými bioindikátory.V p írodních ekosystémech plní významnou bioregula ní funkci. Praktická ochrana druh spo ívá v udržování nebo vytvá ení vhodných stanoviš s vodou, která jsou obojživelníky využívána zejména v dob rozmnožování. Nej ast ji jsou upravovány (zpravidla prohlubovány)vodní t n na mok adních místech, kde se pak vyvíjejí larvální stádia n kterých druh . Na významných tahových trasách je nutné budovat podchody pod silnicemi, aby se zamezilo p ímým ztrátám na populacích (zejména ropuchy a skokani). V okrese jsou silné migra ní tahy v okolí všech významných shromaždiš – vodních ploch. Plazi Plazi jsou z hlediska evolu ního vývoje obratlovc na rozdíl od obojživelník prvními, již pln p izp sobenými živo ichy k životu na souši. Na vodním prost edí jsou v tšinou nezávislí, a to i zp sobem rozmnožování. Výjimku tvo í užovky rodu Natrix, které žijí celoro n kolem vod a zde i získávají potravu. Plazi jsou d ležitým lánkem potravních et zc v ekosystémech. Potrava našich plaz je živo išná, u menších druh (ješt rky, slepýš, mladé užovky a zmije) jsou to r zní bezobratlí. U had jsou to navíc drobní obratlovci (malé druhy hlodavc , mlá ata pták ). Všechny druhy plaz jsou ohroženy a pat í ke zvlášt chrán ným druh m. Jejich praktická ochrana je problematická nejen pro skrytý zp sob života a plachost, ale u n kolika nejvýznamn jších druh i pro jejich neschopnost p izp sobovat se novým životním podmínkám. Aktivní ochrana plaz spo ívá zejména v zachování stávajících, jimi obývaných biotop . V tomto sm ru jsou více zraniteln jší hadi. Zvlášt u n kterých druh je t eba se zam it na zachování r zných typ úkryt sloužících jako zimovišt , líhništ i denní úkryty p ed predátory a extrémními výkyvy teplot. Takovými úkryty jsou hromady kamen ,zídky, komposty a jiná organická hmota, podezdívky a sklepy opušt ných i obydlených stavení, nory po r zných druzích savc , torza starých strom s etnými dutinami v bazální ásti kmene a podél odum elých ko en . Tato stanovišt jsou v krajin využívána asto podstatnou ástí místní populace, kdy je vytvo ená ur itá tradicejejich využívání celými generacemi plaz . Zni ení t chto úto iš m že mít pro lokální populace plaz katastrofální d sledky. Zvláš nebezpe né je pro plazy na suchých stanovištích vypalování staré trávy.
-48-
Ptáci Ptáci jsou po rybách nejlépe prozkoumanou skupinou živo ich . Pro ochranu pták je nejd ležit jší ochrana biotop . V lesních oblastech to znamená zachovat co nejvíce porost s p irozenou skladbou d evin, v zem d lské krajin zachovat co nejvíce rozptýlené zelen s k ovinami a jednotlivými stromy (nap . pro hnízd ní p nice vlašské, uhýka obecného aj.), u tok je pot ebné zachovat úseky s p íkrými b ehy (pro hnízd ní led á ka í ního) apod. Aktivní ochrana dutinových druh se dá p i dodržení ur itých zásad dob e realizovat vyv šováním vhodných hnízdních budek do zahrad a les , budováním malých výklenk pod mosty (využívají je skorec vodní a konipas horský), budováním hnízdních podložek pro ápa bílého a pro dravce, vysazováním remíz apod. V zim se ochrana pták uplat uje zejména p ikrmováním, které je mezi ve ejností velmi rozší eno. Na zachování zimujících druh v naší p írod však p ikrmování nemá žádný vliv, zimní p ikrmování však má zna ný význam ekovýchovný, proto je nutné tuto innost podporovat, zásadní pro p ežití druh totiž je ochrana vhodného prost edí. Savci Savci obývají v našem regionu všechna prost edí. Výskyt jednotlivých druh ovliv uje potravní nabídka v r zných typech biotop , možnost vhodných úkryt , vlhkost prost edí i teplotní aspekty té které lokality. Zvlášt u drobných zemních savc je vazba k danému prost edí velmi t sná a zákonit odráží dlouholetý vývoj krajiny i jednotlivých stanoviš . V okrese Vsetín byl od konce 70. let minulého století ve volné p írod zjišt n výskyt 65 druh . Z toho je 9 druh hmyzožravc , 18 druh letoun (netopýr ), 17druh hlodavc , 13 druh šelem, 2 druhy zajíc , 7 druh sudokopytník . Jeden druh (ko ka divoká) nebyl od konce 70. let již prokázán, další t i druhy (ježek západní, plch velký, k e ek polní) se vyskytují ojedin le. Ochraná sky významné druhy se nacházejí p edevším mezi drobnými zemními savci, netopýry a velkými šelmami. U všech druh je d ležitá územní ochrana jimi obývaných stanoviš , u velkých šelem je navíc nutná ochrana jednotlivých kus . O úloze t chto šelem v p írod i o jejich chování p etrvávají mezi lidmi mnohé p edsudky, které je nutno vyvracet systematickou osv tovou inností na p ednáškách, besedách apod. Systematické sledování netopýr zapo alo v 70. letech minulého století. Výzkum netopýr se p itom omezil na jejich sledování v dostupných úkrytech b hem letargického spánku – tj. v zim v jeskyních a štolách, v lét na p dách budov. Nejvýznamn jšími zimovišti jsou t i pseudokrasové jeskyn na vrchu Kopce u Lide ka. Na zimovištích s vysokou koncentrací netopýr se shromaž ují netopý i z pom rn rozsáhlých oblastí. P ezimující zví ata jsou zde ohrožována zejména rozd láváním oh , p ímým rušením, zm nou mikroklimatu apod., které mohou vést až k opušt ní zimovišt a tím i k zániku mnohdy zna ných ástí populací žijících na rozsáhlém území. Obdobný efekt mohou mít i rušivé vlivy v letních koloniích
-49-
netopýr , a to zvlášt v období porod a laktace. Samice po opakovaném rušení mohou opustit úkryt a mlá ata v té dob ješt neschopná letu jsou odkázána k smrti hladem. Vzhledem k tomu, že samice rodí obvykle jen jedno mlád , a to ne ješt každý rok, m že zánik letní kolonie vést ke zna nému a dlouhodobému poklesu po etnosti populace p íslušného druhu. Podobné hrozivé následky m že mít i destrukce loviš netopýr , nap . odles ování, nevhodné meliorace aj., které vedou k úbytku potravních zdroj .Nejv tším skrytým nebezpe ím je užívání pesticid p i ošet ování polních a lesních kultur, které zp sobují intoxikaci hmyzí potravy. Akumulace škodlivin ve tkáních vede ke snížení plodnosti samic, ale m že zp sobit i smrt p ímou otravou. I když jsou možnosti ochrany omezené, mohou n která opat ení ohrožení netopýr minimalizovat. Jako nejú inn jší p i ochran zimoviš se jeví uzáv ry vchod do podzemí m ížemi. Podmínkou je samoz ejm zachování stálých mikroklimatických podmínek na zimovišti. Úkryty letních kolonií na p dách a ve st echách je nutno chránit práv v dob , kdy se zde vyskytují netopý i – tj. v kv tnu až srpnu. P ímým pronásledováním lov ka jsou ohroženy zejména velké šelmy – vlk, medv d, rys a vydra. U t chto druh je nutná individuální ochrana. Nejohrožen jší je z tohoto hlediska rys. Ten je p i mysliveckém obhospoda ování n kdy považován za nežádoucího konkurenta, protože se živí mimo jiné i srn í zv í, která pat í k hlavním druh m lovných zví at. Rys se musí brát jako p irozená složka naší p írody a jako každý masožravec se pot ebuje živit jinými druhy živo ich . P ítomnost velkých šelem v lesích indikuje vyšší p írodní zachovalost jimi obývané oblasti. Nejvýznamn jší je u savc územní ochrana, a to zejména: - zachování co nejv tších lesních celk s p irozenou skladbou d evin (zejména je nutné pro lesní druhy) - zachování tok s p irozeným korytem (zejména pro vydru a n které drobné zemní savce) - zachování dostate ného po tu letních úkryt (pro netopýry) zachování rozmanitých drobných biotop v krajin (remízy, mok ady a další zejména pro drobné zemní savce) - omezovat používání insekticid na nejnutn jší minimum (zejména z hlediska netopýr ). Chrán ná území Ochrana p írody je v R, stejn jako ve v tšin evropských stát , realizována státními a soukromými institucemi. V eské republice je na r zné úrovni státem chrán no celkem 15,86 % území z celkové rozlohy státu (stav k 31. 12. 2002). To je sice více než pr m r zemí Evropské unie (12, 3 %), ale daleko mén než u sousedních stát jako je Polsko (32,5 %), Rakousko (27,1 %) a Slovensko (23,0 %). Podle p ísnosti ochrany a velikosti plochy rozeznáváme n kolik druh chrán ných území.
-50-
Nejp ísn jším stupn m ochrany velkoplošného území je národní park. Pro p ipomenutí, máme celkem ty i národní parky: Krkonošský NP (rozloha 36 300 ha) NP Šumava (68 520 ha) NP Podyjí (6 300 ha) NP eské Švýcarsko (7 900 ha). Mírn jším stupn m ochrany velkého území jsou chrán né krajinné oblasti (CHKO). V eské republice je celkem 24 CHKO a jejich plocha tvo í 13,9 % rozlohy státu. Území našeho mikroregionu pat í z velké ásti do CHKO Beskydy (116 000 ha), z ásti do CHKO Bílé Karpaty (71 500 ha) a okrajov zasahuje do CHKO Kysuce (65 500 ha) – SR. Chrán ná území malého plošného rozsahu jsou souhrnn ozna ována jako maloplošná zvlášt chrán ná území. Pod tímto názvem se skrývají celkem ty i typy chrán ných území shodn vyhlašovaných místními orgány ochrany p írody: Národní p írodní rezervace (NPR) - je menší území mimo ádných p írodních hodnot, kde jsou na p irozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedine né v národním i mezinárodním m ítku. P írodní rezervace (PR) – je v podstat shodná s národní p írodní rezervací, od které se odlišuje pouze nižším významem a p ísností ochrany. Národní p írodní památka (NPP)- je útvar menší rozlohy, zejména geologický i geomorfologický útvar, nalezišt nerost nebo vzácných i ohrožených druh ve fragmentech ekosystému, s národním i mezinárodním významem. P írodní památka (PP) – lokalita menšího významu, zaveden nižší stupe ochrany. NPR Pul ín – Hradisko Území uchovává soubor unikátních pískovcových skalních jev , vázaných na pás odolných solá ských vrstev magurského flyše. Vlastní vrchol je obklopen v ncem skal ve tvaru koruny, bloky zna ných rozm r sunuté dol svahem vytvá í nakupeniny s pseudojeskyn mi, ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedine né „suché ka ony“. Posláním rezervace je také ochrana lesních spole enstev. Starší porostní skupiny ve v ku 90 – 170 let se svým složením blíží p irozené druhové skladb . Hlavními d evinami jsou buk lesní s jedlí b lokorou, jednotliv se vyskytuje dub a jasan. Na balvanitých a su ových stanovištích se objevují zakrslé formy buku, na skalních blocích v extrémních podmínkách je schopna p ežívat pouze borovice lesní a je áb pta í. Území je zna n zatíženo vysokou návšt vností, která se projevuje erozí v nestabilním pískovcovém podkladu. PP Rybník Neratov Rybník se nachází na dolním konci údolí Trubiska. Je zde výskyt r zných druh vážek a dalších bezobratlých, obojživelníci ( olek velký, olek horský, olek obecný, skokan hn dý, ropucha obecná), plazi (zejména užovka obojková), hnízdišt pták
-51-
(potápka malá, polák chochola ka), nebo lovišt fauny ( áp erný, led á ek, vydra).Vzácn jší vodní kv tena (stolístek klasnatý, lakušník vodní), prstnatec Fuchs v. Ohroženo zanesením sedimenty. PP Prlov PP La nov PP Suchá kovy paseky (La nov) PP Hrádek (Študlov) PP Pozd chov PP Kopce PP Kopce – skalní sesuv pískovc luha ovických vrstev. Celkem 12 rozsedlinových a su ových jeskyní o délce od 3 m do 101,5 m. Zimovišt netopýr (zejména vrápenec malý). PP ertovy skály PP ertovy skály - denudací vypreparovaná, svisle uklon ná pískovcová lavice, dlouhá 250 m a vysoká až 25 m. Množství puklin lení st nu do stup ovit uspo ádaných kvádr . Pískovce luha ovických vrstev. Výrazná skalní dominanta. Pro všechna chrán ná území se zpracovávají plány pé e, které stanovují, jaké technické zásahy a v kterou dobu je nutno provád t, aby si lokalita zachovávala vícemén stejný vzhled a funkci. Naplánovat ur itý typ zásahu však bývá v mnohých p ípadech velmi obtížné. Je t eba hodnotit obrovské množství vztah nejen mezi jednotlivými rostlinnými druhy, ale i mezi rostlinami a živo ichy, abychom ur itým zásahem podporujícím jeden konkrétní druh nevyhubili druh jiný. Ukazuje se, že s p ibývajícím množstvím zkušeností získáváme i stále v tší respekt p ed vzájemnými vazbami v p írod a u íme se s nimi nakládat mnohem opatrn ji než tomu bylo v minulosti. Nejd ležit jším d vodem ochrany jednotlivých druh je tedy jejich zachování v rostlinných spole enstvech, udržení druhové pestrosti p írody a zajišt ní ekologické stability rostlinných a následn také živo išných spole enstev. Valašská krajina vznikla spole ným p sobením p írodních podmínek a lidské innosti. P írodní podmínky a zp sob osídlení, daný historickými událostmi, m ly vliv na vytvo ení této pestré mozaiky les , luk, pastvin a zem d lských usedlostí. Mladá krajina, v níž lov k sídlí jen pár století, je drsná a neúprosná, vyžaduje tvrdou práci a od íkání. Dnešní životní styl je však jiný, nep eje jí. Louky a pastviny zar stají, zem d lské usedlosti se m ní ve víkendové chalupy, proslun né strán pohlcuje temnota smrkového lesa. Hospodá i nemají nástupce, jen málo mladých lidí dá p ednost tvrdé práci v horách. Také ekonomické podmínky jsou pro hospodá e nep íznivé.
-52-
Terminologický slovní ek: biotop – typ prost edí, místo výskytu ur itého druhu organismu nebo spole enstva tvrtohory – jedno z období geologické historie Zem , je to poslední období jejího vývoje, které zapo alo p ed 1,7 mil let a trvá do sou asnosti denudace –soubor proces (zv trávání, eroze, odnos), které vedou k celkovému p etvá ení a snižování zemského povrchu diverzita – rozmanitost, nejen ta druhová ( tj. po et druh ), ale t eba i rozmanitost krajinné mozaiky ( tj. po et spole enstev i typ prost edí, které se nacházejí na dané ploše) ekologie – nauka o vztazích mezi organismy a prost edím a mezi organismy navzájem ekosystém – ást zemského povrchu s ur itými podmínkami neživé p írody, která obsahuje ur itá spole enstva organism , jednotlivé složky ekosystému jsou navzájem provázány fauna – soubor druh živo ich , žijících na ur itém území flóra – soubor rostlinných druh , žijících na ur itém území flyš – ozna ení pro rychle se st ídající souvrství b idlic a pískovc fosilie – zkamen lina geomorfologie – nauka o zemském reliéfu, tvaru zemského povrchu, jejich vzniku a zm nách geologie – nauka o stavb Zem konkurence – proces, p i n mž se organismy vzájemn p ipravují o n jaký zdroj (nap . potravu, sv tlo, p ístup k vod , úkryty p ed predátory ), ímž je omezována schopnost p ežití a rozmnožování alespo n kterých z nich lokalita – zem pisn konkrétn ur ené místo výskytu ur itého organismu migrace – st hování, p esuny monokultura – um le založené porosty s jedním druhem rostliny mykoflóra – soubor hub žijící v ur ité oblasti, na ur itém území
-53-
parazit – organismus žijící na úkor jiného živého organismu pesticid – chemická látka usmrcující živé organismy populace – soubor jedinc ur itého druhu na ur itém míst a v ur itém ase predátor – dravec, živo ich živící se jinými živo ichy symbióza – vzájemn výhodné soužití synantropní – žijící v blízkosti lov ka, v jím vytvo eném prost edí t etihory – jedno z období geologické historie Zem , za alo p ed 67 mil. lety a skon ilo p ed 1,7 mil. let voštiny – drobné oválné prohlubn na svislých a p evislých skalních st nách, asto pokrývají rozsáhlé skalní plochy a jednotlivé voštiny jsou odd leny mezist nami z odoln jšího materiálu.V našich podmínkách vznikají voštiny p evážn chemickým, v menší mí e mechanickým zv tráváním, významnou úlohu hraje mechanické a chemické prosakování podzemní vody v horninách.
-54-
Literatura Pavelka J., Trezner J.: P íroda Valašska Baletka J., Zapletal L. : Okres Vsetín
2001 1987
Chytrý M., Ku era T., Ko í M. : Katalog biotop Sádlo J., Storch D. : Biotopy R
eské republiky
1999
And ra M., Horá ek I. : Poznáváme naše savce Lidé a ekosystémy – Sborník p ednášek 2001 asopisy : Vesmír, Živa, Veronika
-55-
1982
2001
KATASTRÁLNÍ ZA LEN NÍ
1
RELIÉF KRAJINY
3
PODNEBÍ OBLASTI
4
VODSTVO OBLASTI
5
PODZEMNÍ VODY MINERÁLNÍ VODY POVRCHOVÉ VODY – TEKOUCÍ POVRCHOVÉ VODY – STOJATÉ
5 5 5 6
GEOLOGICKÁ STAVBA
6
MINERALOGIE A PETROLOGIE
8
ŠTUDLOV LIDE KO PUL ÍN
8 8 9
PALEONTOLOGIE
9
PEDOLOGIE
10
SVAHOVÉ PROCESY
10
SESOUVÁNÍ
10
PSEUDOKRASOVÉ JESKYN
11
LESY
13
LESNATOST
13
LESNÍ VEGETACE
14
HAB INY A DUBOHAB INY BU INY A JEDLOBU INY PASEKY
14 14 15
-56-
SKÁLY
15
NELESNÍ VEGETACE
16
LOUKY PASTVINY MOK ADY VODNÍ VEGETACE LEMY A K OVINY PLEVELOVÁ VEGETACE RUDERÁLNÍ VEGETACE
16 16 17 17 18 18 19
VLIV LOV KA NA KRAJINU
20
OBCE MIKROREGIONU
23
OCHRANA P ÍRODY
39
LITERATURA
55
-57-
Obrazová p íloha
Bezobratlí
Batolec duhový
Housenka ostruhá ka b ezového
Oká
ernohn dý
Housenka oká e lu ního
Modrásek ernolemý
Housenka perle ovce malého
Housenka perle ovce st íbropáska
Oká lu ní
Housenka perle ovce velkého
Ostruhá ek
Otakárek fenyklový
Perle ovec malý
Perle ovec st íbropásek
Perle ovec velký
FLÓRA
Áron karpatský
Áron karpatský – plody
Dobromysl obecná
Hasivka orli í – mladé listy
Bradá ek vej itý
Hlavinka horská
Hlavinka horská – detail kv tu
Hlístník hnízdák
Hvozdík kropenatý
Hlístník hnízdák
Kociánek dvoudomý
Jalovec obecný
Kruštík bahenní
Kruštík širokolistý Small-leared Helleborine
Krokus b lokv tý
Kruštík Greuter v
K ídlatka japonská
Kruštík širokolistý
Lilie zlatohlavá
Lýkovec jedovatý
Mod enec chocholatý - detail kv tu
Lilie zlatohlavá – detail
Mod enec chocholatý
Náprstník ervený
Okrotice bílá
Okrotice ervená
Okrotice dlouholistá
Okrotice dlouholistá – kv t
P tiprstka žežulník
P tiprstka žežulník – detail
Plavu vidla ka
Prstnatec bezový
Prstnatec Fuchs v
Prvosenka jarní
Vemeník dvoulistý
Prstnatec májový
Prstnatec májový - detail
ešetlák po istivý – plody
Vemeník dvoulistý – detail kv tu
Vstava bledý
Vstava bledý – kv t
Vstava kuka ka
Vstava kuka ka – detail kv tu
Vstava mužský
Vstava mužský – kv t
Houby
Bedla vlnatá
echratka olšová
H ib královský
echratka ernohu atá
Holubinka bílá
H ib p ív skatý
Klouzek zrnitý
Kozák kapucínek
Límcovka m d nková
Kozák bílý
K emená smrkový
Muchom rka slámožlutá
Pavu inec kozlí
Pavu inec osikový
Pavu inec slizký
Ryzec ernohlávek
Ryzec ubkovaný
Slezivka ko enatá
Smrž obecný
Stro ek kade avý
Štítovka žlutá
Smrž špi atý
Šiškovec erný
Šupinovka slizká
Obojživelníci
olek horský
Ku ka žlutob ichá
Ropucha obecná
olek velký
Mlok skvrnitý
Skokan hn dý
Plazi
Ješt rka obecná
Ješt rka živorodá
Slepýš k ehký
Užovka hladká
Užovka obojková
Užovka stromová
Zmije
Ptáci
B lo it šedý
Bramborní ek hn dý
Bramborní ek ernohlavý
áp bílý
áp erný
Datel erný
Holub doup ák
ejka chocholatá
Dudek chocholatý
Ch ástal polní
Je áb popelavý
Je ábek lesní
Konipas lu ní
Koroptev polní
Kos horský
Krkavec velký
Jest áb lesní
Krutihlav obecný
Led á ek í ní
Lejsek šedý
K epelka polní
Lejsek malý
Linduška lu ní
Lži ák pestrý
Ostralka štíhlá
Pisík obecný
O ešník kropenatý
P nice vlašská
Polák chochola ka
Potápka malá
Rehek zahradní
Sedmihlásek hajní
Skorec vodní
Slavík tmavý
Strakapoud malý
Strnad rákosní
uhýk obecný
Strnad lu ní
Tet ev hlušec
uhýk šedý
Vlaštovka obecná
Vlaštovka obecná
Volavka popelavá
Výr velký
Žluna šedá
Žluva hajní
Ryby
Hrouzek obecný
Jelec tlouš
Lipan podhorní
Mník jednovousí
Ouklejka pruhovaná
Pstruh duhový
M enka mramorovaná
Pstruh obecný
St evle poto ní
Úho í ní
Savci
Jelen
Ježek východní
Kuna skalní
Jezevec lesní
Ježek západní
Liš í mlád
Liška obecná
Netopýr velký
Ondatra pižmová
Medv d
Rys ostrovid
Srn e
Srnec obecný
Vrápenec malý
Vydra í ní
Zajíc
MAPY
1 PP Be evná 2 PP ertovy skály 3 PR Dubcová 4 PR Halvovský potok 5 PP Hrádek 6 PP Chory ská stráž 7 PR Chory ský mok ad 8 PP Jarcovská kula 9 PP Jasenice 10 PP Jež vka 11 PP Klenov 12 PP Kopce 13 PP K ížový 14 PP La nov
15 PP Louka pod Ran em 16 PP Louka pod Štípou 17 PP Lú ky – Rove ky 18 PP Mok ady Vesník 19 PP Pivova iska 20 PP Pozd chov 21 PP Prlov 22 PP R žd cký Vesník 23 PP Rybník Neratov 24 PP Suchá kovy paseky 25 PP Svantovítova skála 26 PP U Va k 27 PP Vršky – Díly 28 PP Zbrankova strá
29 PR Galovské lúky 30 NPR Kn hyn – - ert v mlýn 31 PP Kudla ena 32 PR Kutaný 33 PP Pod Juráškou 34 PP Poskla 35 NPR Pul ín-Hradisko 36 PP Rákosina ve St íteži 37NPR Razula 38 PP St íbrník 39 NPP Valašské muzeum 40 PP Zub í 41 CHKO Beskydy