UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy a filosofie
Globalizace a její socioekonomické důsledky Diplomová práce
Autor: Vendula Rogoňová Vedoucí práce: PhDr. Milena Tichá, CSc.
Rok: 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu literatury.
V Libušíně dne 2|Stránka
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce a své rodině, které mě vždy podporovala.
3|Stránka
Anotace:
Diplomová práce je rozdělena do tří kapitol. První část je věnována úvodu do problematiky a snahy o uchopení tématu, které je velmi obšírné. Svoji pozornost jsem zaměřila především na názory odborníků z různých oblastí na problematiku globalizace. Dále pak na historický vývoj globalizace a její etapizaci a hlavní faktory ovlivňující globalizační procesy. Taktéž jsem se zmínila o vztahu globalizace, regionalismu a světové ekonomiky. V druhé části jsem přiblížila tři oblasti dopadů globalizačních procesů – oblast ekonomickou, ekologickou a sociální. V závěrečné části se již blíže věnuji vybraným důsledkům. Mým cílem bylo prokázat, nakolik globalizace ovlivňuje vybrané problémy a postihnout jak pozitivní, tak i negativní dopady.
Abstract:
The diploma thesis is divided into three chapters. The first part is devoted to an introduction to the problem and attempts to grasp a subject that is very wide. I focused my attention primarily on the views of experts from various scientific fields on the issue of globalization. Furthermore, the historical development of globalization and its phasing and the main factors influencing the processes
of
globalization.
I
also mentioned the
relationship
between globalization, regionalism and the global economy. In the second part, I approached the three areas of the impact of globalization processes – economic, environmental and social. The final part is closely concerned with certain consequences. My target
was to show how globalization affects selected
issues and to reflect both positive and negative impacts.
4|Stránka
Obsah OBSAH .................................................................................................................................. 5 POUŽITÉ ZKRATKY ............................................................................................................... 7 ÚVOD .................................................................................................................................... 8 A.
GLOBALIZACE ........................................................................................................... 10
1.
NÁZORY NA POJETÍ GLOBALIZACE .......................................................................... 10
2.
1.1.
Radikální globalisté ............................................................................................... 11
1.2.
Skeptikové ................................................................................................................. 11
1.3.
Transformacionalisté............................................................................................ 12
GLOBALIZACE A JEJÍ ETAPY ..................................................................................... 18 2.1.
Období první............................................................................................................. 19
2.2.
Období druhé ........................................................................................................... 21
2.3.
Období třetí ............................................................................................................... 23
3.
FAKTORY GLOBALIZACE .......................................................................................... 24
4.
HLAVNÍ AKTÉŘI GLOBALIZACE................................................................................ 27 4.1.
Nadnárodní společnosti....................................................................................... 27
4.2.
Průmyslové státy .................................................................................................... 30
4.3.
Mezinárodní organizace ...................................................................................... 30
5.
REGIONALISMUS A GLOBALIZACE ........................................................................... 32
6.
SVĚTOVÁ EKONOMIKA A GLOBALIZACE.................................................................. 36
7.
GLOBALISTIKA A GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ................................................................. 38
B.
DŮSLEDKY A DOPADY GLOBALIZACE ...................................................................... 44 5|Stránka
1.
EKONOMICKÉ DŮSLEDKY......................................................................................... 47
2.
SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY ................................................................................................ 53
3.
EKOLOGICKÉ DŮSLEDKY .......................................................................................... 59
C.
VYBRANÉ SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ DŮSLEDKY GLOBALIZACE .............................. 65
1.
GLOBÁLNÍ NEROVNOVÁHA A VÝVOJ HDP.............................................................. 66 1.1.
Porovnání vývoje HDP na jednoho obyvatele v USA, Jižní Koreji a České
republice ................................................................................................................................... 71
2.
POPULAČNÍ PROBLÉM A VÝVOJ POPULAČNÍHO PŘÍRŮSTKU.................................. 80
3.
VZRŮSTAJÍCÍ DŮLEŽITOST VZDĚLÁNÍ A KONKURENCESCHOPNOSTI .................... 87 3.1.
Srovnání vzdělanosti a investicí do vědy a výzkumu .............................. 88
ZÁVĚR ................................................................................................................................ 94 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................... 96
6|Stránka
Použité zkratky ANZCERTA
Dohoda o užších ekonomických vztazích mezi Austrálií a Novým Zélandem
APEC
Dohoda o asijsko-tichomořské hospodářské spolupráci
BRIC
Hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie a Číny
CEFTA
Dohoda o středoevropském volném obchodu
EU
Evropská unie
G7
Sdružení sedmi nejvyspělejších států světa
GATT
Všeobecná dohoda o clech a obchodu
HDP
Hrubý domácí produkt
IBRD
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
IDA
Mezinárodní asociace pro rozvoj
IFC
Mezinárodní finanční korporace
IMF
Mezinárodní měnový fond
MERCOSUR
Společný trh Jihu
MIGA
Multilaterální agentury pro garanci investic
NAFTA
Dohoda o severoamerickém volném obchodu
NATO
Severoatlantická aliance
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
Organizace spojených národů
TNC
Nadnárodní korporace
UNCTAD
Konference OSN pro obchod a rozvoj
USD
Americký dolar
WB
Světová banka
WTO
Světová obchodní organizace
7|Stránka
Úvod
Jako předmět své diplomové práce jsem si vybrala téma Globalizace a její socioekonomické důsledky hlavně z toho důvodu, že pojem globalizace je všudypřítomný, ale málokdo jej dokáže vysvětlit. Globalizace ovlivňuje nejenom události na světové úrovni, ale i život každého z nás, proto je důležité, abychom tento pojem znali a dokázali rozlišit, co je jeho důsledkem a co nikoliv. Vyvstává otázka, proč tomu tak je. Proč se tak málo ví o tak významném jevu? Odpověď se možná skrývá v nejednotném přístupu odborníků k celé problematice globalizace a jejích důsledků. S pojmem globalizace si mnozí představí klimatické změny, obří nadnárodní společnosti, propojené ekonomické trhy, možnosti vycestovat do celého světa, ale také i chudobu, hladomory, terorismus a mnoho dalších projevů. Pro mnohé znamená globalizace obrovskou naději na lepší život, protože šíření globalizace s sebou nese i šíření a rozvoj technologií, možnosti, jak lépe rozdělovat světové bohatství, jak poskytnout všem vzdělání a vlastně dostatek všeho. Z druhé strany globalizace také znamená unifikaci, stírání kulturních rozdílů i zánik některých kultur. Globalizace je tedy závažný problém, a proto i množství příznivců i odpůrců je pochopitelné. Zrychleným globalizačním vývojem si prošla i Česká republika. Jakmile se po revoluci změnil politický režim, Česká republika se intenzivněji zapojovala do globalizačních procesů. Významnými byli vstupy do nadnárodních institucí (OECD, NATO, WTO). Při studiu problematiky jsem narazila hned na několik problémů. Jedním z nich je obsáhlost tématu a také nesourodost názorů. První
8|Stránka
problém jsem vyřešila tím, že jsem se zaměřila na její vybrané oblasti a druhým se zabývám celou první kapitolu. Diplomovou práci jsem rozdělila do třech kapitol. V první se budu zabývat hlavně odbornou literaturou a pohledem odborníků na problematiku globalizace a její vývoj. Dále pak přiblížím pojmy s globalizací spojené, regionalismus, globalistiku a globální problémy. Již samotné názory na pojetí globalizace by vystačily na celou práci, protože ani v odborných kruzích nepanuje jednotný pohled na tuto problematiku. Globalizace si stejně jako mnohé ostatní jevy prošla svým historickým vývojem. Vývoj globalizace je o to zajímavější, že se jeho převážná část odehrála pro nás v ne příliš vzdálené minulosti. Během této krátké doby se vyprofilovali hlavní hráči ovlivňující vývoj globalizace. Mezi nejvýznamnější patří nadnárodní společnosti, vyspělé průmyslové státy a mezinárodní organizace. V druhé kapitole se budu věnovat vymezení 3 oblastí našeho života, které globalizace ovlivňuje – oblast ekonomickou, sociální a ekologickou. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že právě globalizace stojí za mnohými jevy v našem životě. Ve třetí a závěrečné kapitole se blíže věnuji třem vybraným problémům, které jsou z mého pohledu nejvíce zasaženy globalizačními procesy. Jedná se o problém globální nerovnováhy a rozdílného růstu hrubého domácího produktu. Na vybraných státech se pokusím dokázat, že, růst HDP je ovlivněn globálními procesy, a to do té míry, že dojde-li k propuknutí krize v jedné zemi, problémy se rychle přenesou i na ostatní státy. Druhým tématem této kapitoly je populační problém. Zde chci dokázat, jaký je rozdíl mezi státy plně zapojenými a ovlivněnými globalizací a státy pohybující se na jejím okraji. V závěru této kapitoly se budu věnovat vzdělání jakožto jedním z hlavních faktorů úspěšné konkurenceschopnosti jednotlivých států.
9|Stránka
A. GLOBALIZACE
1. Názory na pojetí globalizace V poslední době se slovo globalizace skloňuje téměř ve všech pádech. Význam globalizace tkví v tom, že se prolíná všemi složkami našeho života a málokdo si uvědomuje až do jaké míry. O globalizaci se mluví v souvislosti s politikou, kulturou, ekonomikou, sportem, cestovním ruchem, finančnictvím, ochranou životního prostředí, … Na globalizaci je nutné se dívat
komplexně a nejenom
z ekonomického pohledu. Záludnost globalizace můžeme vidět v tom, že se neodehrává pouze na úrovni velkých světových organizací či národní úrovni, ale přímo ovlivňuje život jednotlivců. Názory na to, co se skrývá pod pojmem globalizace, se velmi různí. Od konce osmdesátých let minulého století se tento fenomén stal předmětem diskusí za účasti odborníků z oblasti hospodářských, sociálních, politických a historických věd. Důvodem, proč se o globalizaci u nás nemluvilo již před rokem 1989, může být bipolární rozdělení světa na dva odlišné společensko-politické systémy – na jedné straně stál kapitalismus a na druhé socialismus. Teprve až po Sametové revoluci se v našem prostředí naplno rozjely diskuse týkající se této problematiky. Ekonomická
globalizace
je
pokračováním
vývoje
světové
ekonomiky překračující hranice států. Tento vývoj se do nedávna nazýval internacionalizací
světového
hospodářství.
Internacionalizace
představovala mezinárodní obchod se zbožím vyrobený v rámci národní ekonomiky. Globalizace již není omezena hranicemi státní ekonomiky. Společným jmenovatelem mnoha definic je pohled na globalizaci jako na aktuální (soudobý) stav světové ekonomiky, která se stále nachází v transformační fázi. Tato fáze je charakteristická závislostí na technickém 10 | S t r á n k a
vývoji a na překonávání více či méně izolovaných jednotlivců. Současně s tímto propojováním dochází k místnímu spojování regionů do větších celků. Jak již bylo naznačeno výše, neexistuje jednotné označení pro globalizaci. Níže se pokusím charakterizovat tři hlavní názorové skupiny: tzv. radikální globalisté, skeptikové a transformacionalisté.
1.1. Radikální globalisté Zastánci radikální globalizace, tzv. hyperglobalizátoři, jsou často spojeni se světovými institucemi (například IMF, WB, WTO, OECD). Tito představují pojetí tzv. globálního trhu, kde probíhá rychlá a vlivná globalizace. Cílem globalizace, která je v jejich pojetí redukována na ekonomický směr, je vytvořit co nejvolnější trh. Zdůrazňují, že globalizačním procesům se nemůžeme vyhnout, a proto je nutné se adekvátně a rychle přizpůsobit. Dále podotýkají, že každý si musí uvědomit, že globalizace se týká každého z nás. Globalizace není jedna z možných cest, ale je to realita. Radikální globalisté vidí problém v tom, že některé státy přemýšlejí, jak s ní bojovat, nikoliv jak se s ní co nejlépe vyrovnat. Za přínos globalizace považují i to, že odhaluje všechny nedostatky a slabé stránky národních ekonomik. Za další výhody globalizace považují například: umožnění masivní mobility lidí, možnost okamžitého přesunu kapitálu, snížení rizika globálního konfliktu, atd.
1.2. Skeptikové Jsou opozicí radikálním globalistům. Jako jeden z hlavních důvodů, proč světová ekonomika nemůže jednotně fungovat, uvádí fakt, že i světový trh je rozdělen na tři bloky – evropský, asijsko-pacifický, 11 | S t r á n k a
severoamerický a struktura světové ekonomiky je multiregionální či polycentrická. Podle skeptiků není tedy možné vytvořit jednotnou světovou ekonomiku. Čímž popírají globalizaci jako proces vedoucí k vytvoření jednotné ekonomiky a společnosti. 1.3. Transformacionalisté Tato skupina, stejně jako radikální globalisté, nepopírá objektivnost globalizace, kterou chápou jako hnací sílu nejenom změn ekonomických, ale také sociálních, politických a jiných. Uznávají, že globalizace velmi ovlivňuje či přetváří moderní společnost a světový pořádek. Na rozdíl od předešlé
skupiny
nezdůrazňují
pouze
ekonomický
pohled,
ale
celospolečenský. Globalizace je sice poháněna ekonomickými aktivitami, které vytvářejí nové globální vesnice, kde jsou jedni mnohem více závislí na druhých a naopak, ale globalizace probíhá i v ostatních oblastech a směřuje k vytvoření jednotného ekonomického, sociálního a politického řádu. Britský sociolog Anthony Giddens popisuje „globalizaci jako intenzifikaci společenských vztahů na celosvětové úrovni, která vede k propojování velmi vzdálených lokalit takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se na míle daleko a naopak.“1 Giddens upřednostňuje širší pojetí globalizace, protože její omezení pouze na ekonomickou rovinu je dle tohoto sociologa nesprávné vzhledem k tomu, že její důsledky se neprojevují pouze v ekonomickém světě, ale celospolečensky. Dalším významným představitelem této skupiny je Francis Fukuyama, který předpokládá, že globalizace pojatá v tomto širokém pojetí povede k celosvětovému prosazení lidských práv, liberální demokracie a tržní ekonomiky. Ne všechny státy se staví k vlně globalizace stejně. Například v Německu, střední Evropě, Francii, Itálii a Švýcarsku vyvolaly diskuse konající se od konce 80. let minulého století šok. Důvodů bylo několik. Předně obava z možného ohrožení vnitřních trhů působícími silami 1
Sýkora, Luděk. Co je globalizace a jaké jsou její důsledky.
12 | S t r á n k a
globálního trhu. Dalším důvodem bylo ohrožení hodnot sociálního státu. „Hospodářský vývoj se začal vymykat kontrole národního státu, zatímco sociální důsledky působení globalizace, především nezaměstnanost, ponechal na jeho bedrech. Konečně třetí důvod spočíval v tom, že globalizace otřásla základy představy těchto společností, že žijí na území národních států, která jsou homogenní, uzavřená a izolovaná.“2 Mezi odpůrci globalizace je mnoho zastánců nacionalistického pojetí států. Mnohým se nelíbí stírání kulturních rozdílů, nucené přizpůsobování se. Dalším problémem je jistě vliv globalizace na životní prostředí, nové formy globálně organizovaného zločinu, růst nerovností, … Podle teorie globálního ekonomického růstu by měl extenzivní rozvoj vyspělých zemí vést i ke zvýšení životní úrovně a zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Kritici globalizace upozorňují na to, že vlivem globalizace naopak dochází k prohlubování sociálních rozdílů. Cestu ke zlepšení situace v rozvojových zemích vidí v aktivní podpoře místního drobného podnikání a také ve zlepšení ekologické situace, která se hlavně v rozvojových zemích dostává až na okraj politického zájmu, a to především z důvodu nedostatku financí. Velký podíl na zhoršených ekologických podmínkách má i globalizace. Zastavit proces globalizace není možné, neboť jejím motorem jsou inovace, technický pokrok a integrační procesy, které nelze v žádném případě zastavit. Pokud by se o to nějaký stát či uskupení pokusil, znamenalo by to pravděpodobně jeho izolaci. Proto je třeba přistoupit ke komplexnímu řešení, do kterého budou zapojeny všechny subjekty světové ekonomiky, tedy subjekty hospodářské, finanční, politické, ale i soukromé. Všichni účastníci světového hospodářství by měli usilovat o stabilní ekonomický vývoj. „Globalizace je zavedení dělby práce v celosvětovém měřítku, monitorování a využívání komparativních výhod (na straně surovin, levné pracovní síly, schopných lidí, koupěschopné
2
Mezřický, Václav. Globalizace. s. 9
13 | S t r á n k a
poptávky atd.) v teritoriích, která nabízejí nejpříhodnější podmínky. Zasahuje do všech sfér života včetně bezpečnosti.“3 Jeden z autorů stavící se k problematice globalizace kladně je Johan Norberg, který vidí hlavní přínos ve svobodě pohybu nejenom lidí, ale i informací, zboží, kapitálu, obchodu, práce, atd. Lidé přestávají být omezení hranicemi zakreslenými v mapách. To vše vede ke svobodě myšlení. Mj. poukazuje na to, že to jsou především chudí a bezbranní, kterým se díky globalizaci (v podobě dovozu levných potravin, nových pracovních příležitostí, které vznikly díky zahraničním investicím,…) povede lépe. Avšak tato svoboda pohybu ve svém důsledku vede i k různým problémům. Jedním z nich je například přílišná odlišnost některých kultur, která může vést k nestabilitě v některých zemích. Typickým příkladem mohou být občasné sociální nepokoje vznikající mezi většinovým obyvatelstvem a přistěhovalci. Nejdříve bychom si měli objasnit samotný pojem globalizace. Tento název byl pravděpodobně poprvé použit v díle amerického ekonoma Theodora Levita, který jej použil ve svém článku Globalizace trhů. Tímto termínem popisoval vývoj světového hospodářství po roce 1985. Masově se začal používat až v 90. letech 20. století jako výraz pro sjednocování světa. Za synonyma pojmu globalizace jsou často považovány pojmy „internacionalizace“ a „multilateralismus“. Ale nejedná se o zcela totožné procesy.
Globalizace
je
„pokročilejší
a
komplexnější
forma
internacionalizace, která zahrnuje i funkcionální integraci mezinárodně rozptýlených
aktivit
a
multilateralizmus
lze
(…)
pojmout
jako
charakteristiku světové ekonomiky, jež se odráží v chování jednotlivých zemí.“4 Globalizace je vnímána jako proces integrace některých společností na vyšší, globální úrovni. Přestože se jedná o velmi frekventovaný pojem, 3 4
Mašlej, Miroslav. Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí. s. 1 Cihelková, Eva. Světová ekonomika – regiony a integrace. s. 15
14 | S t r á n k a
tak je udivující, že neexistuje jasná a přesná definice, která by se dala považovat za obecně platnou. Příčinou je pravděpodobně obsáhlost a složitost problematiky. Tato nejednoznačnost pramení v širokém obsahu problému a v různých přístupech a pohledech na něj. Vzhledem k tomu, že neexistuje jedna přesná definice, která by popsala proces globalizace, uvedu několik oficiálních charakteristik světových organizací. Mezinárodní měnový fond definuje globalizaci jako „rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu příhraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií.“5 Podobnou definici používá i OECD: „Globalizace hospodářství je proces, který vede ke stále vyšší vzájemné závislosti trhů a výroby v různých zemích, a to na základě dynamiky obchodu zbožím a službami a pohybu kapitálu a technologií. Globalizaci ekonomie tudíž doprovází globalizace technologie, zejména informačních technologií.“6 Obecně lze globalizaci chápat jako proces, při kterém se některé státy, bez ohledu na geografickou vzdálenost přibližují a jiné oddalují. Globalizace může být také například definována jako „celosvětový společenský proces, vedoucí k stále vyšší vzájemné propojenosti a závislosti všech oblastí světa. V ekonomické oblasti dochází ke globální dělbě práce mezi státy a oblastmi světa, spojené s rozvojem nadnárodních společností. V politické oblasti se prosazuje hegemonie několika málo velmocí. Součástí globalizace je i rostoucí stupeň kulturní výměny mezi národy.“ 7 Ale globalizace není pouze prostředek pro sjednocování světa. Zygmunt Bauman tvrdí, že „globalizace nejen spojuje, ale i rozděluje; rozděluje, právě když spojuje – příčiny rozdělování zeměkoule jsou stejné jako ty, které podporují její sjednocování. Vedle rozvíjejících se planetárních Mezřický, Václav. Globalizace. s. 10 Küng, Hans. Světový étos pro politiku a hospodářství. s. 196 7 Jandourek, Jan. Sociologický slovník. 5 6
15 | S t r á n k a
dimenzí obchodu, financí, podnikání a informačního toku se dává do pohybu proces „lokalizace“, připoutávání k určitému místu.“8 Tedy, to co pro jedny znamená svobodu, pro druhé může znamenat krutý osud. Bauman klade důraz na svobodu pohybu – je to nejdůležitější znak globalizovaného světa. V případě, že dojde v globalizovaném světě k omezení mobility, vede to k sociální deprivaci a degradaci. Ne všichni vidí v globalizačních tendencích pouze pozitiva. Je potřeba se na problematiku dívat i z druhé strany. „Jedni si ji spojují s otevíráním
nových
možností
ekonomického
a
sociálního
rozvoje,
s překonáním kulturních rozdílností a s nimi spojených animozit mezi jednotlivými kulturami, zatímco jiní v ní vidí hrozbu, která rozrušuje tradiční politické, ekonomické a sociální vztahy a dále vyostřuje environmentální problémy.“9 „Podle kritiků tyto procesy vedou k posilování stratifikace ve světovém měřítku, k dalšímu zbídačování chudých regionů, odkud plynou zisky do center a k zániku kulturní diverzity.“10 Podle Baumana se pod pojmem globalizace skrývá nový, nepříjemný dojem, že se nám věci vymykají z rukou.11 „První, nejviditelnější poslové globalizace byli tady a za nimi následoval masový příliv všeho, co si její kritici i obhájci pod tímto doposud ne příliš jasným pojmem představují: opojně americký McDonald´s i dobří učitelé angličtiny, nudná komerční televize i mnohotvárná Word music, zahraniční turisté dovnitř i čeští cestovatelé ven, striktní zahraniční manažeři i svobodný internet, …, to vše je globalizace – lidí, myšlenek, zboží, všeho.“12 Každý z nás pohlíží na globalizaci trochu jinak. Většinou podle toho, jak nás ovlivňuje. Není možné stručně říci co to je a co není. Globalizace je něco, co je všude kolem nás, ale přesto to neumíme uchopit a přesně pojmenovat a definovat. Problematický je i přístup odborníků, kteří se Bauman, Zygmunt. Globalizace. s. 8 Mezřický, Václav. Globalizace. s. 7 10 Bauman, Zygmunt. Globalizace. s. 8 11 Bauman, Zygmunt. Globalizace. s. 75 12 Ehl, Martin. Globalizace – pro a proti. s. 13. 8 9
16 | S t r á n k a
většinou nedokážou dohodnout ani na tom, kdy globalizace začala, natož na její definici. Někteří autoři vidí počátek globalizace již v 15. století, kdy dochází díky zámořským objevům k postupnému propojování světa a k ovlivňování jednotlivých kultur. Například Pavel Sirůček píše: „Různé zájmy a kontexty vytvářejí nejednoznačnosti v pojetí globalizace, kdy dosud neexistuje jednotné vymezení obsahu, charakteru a směřování, ani ucelená teoretická reflexe. U fenoménu globalizace tak dodnes chybí obecněji přijímaná definice i např. souhlasné časové určení počátku a vývojových etap.“13 Termín globalizace avšak není přijímán všemi autory stejně. „Někteří odmítají používání termínu globalizace a preferují francouzské označení mondializace čili zesvětovění (u nás např. V. Komárek). Autoři levicového či křesťanského zaměření místo neoliberální konkurenční globalizace (coby termínu maskujícího soudobý imperialismus) propagují kooperativní globalizaci, kdy se proti „globalizaci finančních trhů a kapitálu“ staví „globalizace solidarity a odpovědnosti“. Jiní hovoří o modernizaci či modernitě (U. Beck) atd.“14 „Při hledání obecné definice lze shrnout, že globalizace představuje mnohoúrovňový proces dynamických změn, při nichž klesá význam geografických vzdáleností a naopak se zvyšuje propojenost a závislost světa.“15
Sirůček, Pavel. Rozpory a perspektivy globalizace. Marathon. 3/2007, č. 74, s. 3-15. Tamtéž 15 Cihelková, Eva. Světová ekonomika. s. 47 13 14
17 | S t r á n k a
2. Globalizace a její etapy Většina autorů vymezuje tři etapy vývoje globalizace. Za první etapu se považuje půlstoletí do první světové války, která je charakterizována růstem obchodu, investic a finančních toků. Tato etapa skončila světovou ekonomickou krizí ve 20. a 30. letech minulého století. Další etapa začíná stabilizací po druhé světové válce – 50. a 60. léta, kdy dochází k obnovení trendu globalizace. V této fázi začínají hrát významnou roli mezinárodní společnosti, které se postupně vyvíjí v nadnárodní společnosti.
Toto
období
je
charakteristické
také
rozvíjející
se
ekonomickou integrací v Evropě. Paul Masson16 porovnává dvě globalizační etapy. Fázi silné globalizace, která se objevila na přelomu 19. a 20. století a fázi globalizace po roce 1950. Růst obchodu vidí jako přímý následek rapidního snižování nákladů na dopravu. Všímá si toku kapitálu ze západní Evropy do rychle se rozvíjejících zemí, hlavně do Ameriky a Austrálie. Druhé období globalizace je provázáno s dalším snižováním nákladů na dopravu, ale hlavně s komunikačními technologiemi. Současné období globalizace není pro Massona tak přitažlivé a zajímavé jako právě období první před první světovou válkou. Globalizace
není
zcela
novým
jevem,
ale
spíše
logickým
pokračováním předešlého vývoje, kdy dochází k potírání hranic států a k jejich propojování ve větší ekonomické celky. Tento jev byl zesílen téměř ničím omezenými trhy, liberalizací obchodu a novými technologiemi. Miroslav Mašlej17 charakterizuje první fázi globalizace, která proběhla v letech 1870 – 1914, jako fázi zemědělskou. Druhou fázi (1950 – 1980) nazval industriální a třetí, současná fáze je interpretována jako informační.
16 17
Masson, Paul. Globalization: Facts and Figures. Mašlej, Miroslav. Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí. s. 2
18 | S t r á n k a
Další autor, Pavel Breinek18, pohlíží na globalizační tendence také ve třech etapách. Jako první etapu vymezuje období do první světové války, druhá etapa zahrnuje poválečné období až po 80. léta 20. století. Od 80. let probíhá třetí, současná, etapa. Těmito fázemi se budu zabývat podrobněji.
2.1. Období první K rozmachu globalizace dochází již v 19. století a to především díky průmyslové revoluci. Mezi hlavní příčiny průmyslové revoluce patří hromadění kapitálu, uvolnění pracovní síly a technický rozvoj. Průmyslová revoluce byla zásadní v tom, že vyvolala zvýšenou poptávku po surovinách a jednotlivé státy začali hledat odbytiště pro své produkty. Některé vyspělé státy změnily pohled na roli mezinárodního obchodu v národní ekonomice. Ekonomové začali zdůrazňovat výhody volného obchodu, čímž se dostali do konfliktu se zastánci merkantilismu, kteří prosazovali ochranu domácích trhů. Prosazení liberalismu v národní ekonomice vedlo k eliminaci ochranářských opatření a rozvoji mezinárodního obchodu. K výraznému posunu v rozšíření globalizačních tendencí pomohlo masové využití nových technologií. Na počátku se jednalo o využití páry k výrobě i dopravě (lodní i železniční), poté se věda plně zapojila do průmyslu. V průběhu 18. a 19. století zaniká svět malých struktur. Jednotlivá ekonomicky nezávislá panství se začínají otevírat vnějšímu světu, odstraňují se vnitřní celní omezení a postupně dochází k rozvoji obchodu. 19. století je také nazýváno obdobím komunikační revoluce. 19 Přenos informací se zrychluje především díky husté síti silnic a budování železnic. Marconiho vynález propojí Evropu a Ameriku. Svět se začíná pomalu zmenšovat.
Breinek Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 827 - 839 Roku 1826 byla vynalezena fotografie, 1840 došlo k zavedení poštovní známky, v druhé polovině století představí A.G. Bell svůj telefon a Marconi si nechá patentovat bezdrátový telegraf. 18 19
19 | S t r á n k a
Velkou zásluhu na rozvoji globalizace v tomto období má zrušení tzv. Obilního zákona z roku 1846 a tzv. navigačních akt20 v Británii. Díky tomu dochází k postupnému uvolnění obchodu a k volné plavbě na moři, což vedlo k oživení a povzbuzení výroby. „Období mezi lety 1870 až 1914 se vyznačovalo rychlým růstem globální ekonomiky, jež byla poháněna expanzí mezinárodního obchodu, zvýšenou kapitálovou mobilitou a masivní migrací pracovní síly. … V průběhu 19. století opustilo Evropu přibližně 60 milionů lidí.“ 21 Tato vlna byla umožněna díky snižujícím se nákladům na dopravu a dalším technologickým vynálezům. Mezi příznivé dopady této migrace patří i příliv kvalifikovaných pracovníků do nového světa. Postupně se vytváří hustá síť obchodních, platebních, úvěrových, měnových a kapitálových vztahů mezi kontinenty. Kolonie se stávají výhradním dovozcem surovin (nejdůležitější byly drahé kovy), a také odbytištěm pro již vyrobené produkty. „Dominantní postavení v rámci mezinárodního obchodu zaujímaly evropské státy, které po celé 19. století měly 60 – 66% podíl dovozu a vývozu.“22 Na konci 70. let 19. století dochází k ohrození trhů evropských států díky nízkým cenám dováženého obilí z nového světa a Ruska, což mělo za následek snížení cen půdy v Evropě. Jednotlivé státy se uchýlily k protekcionistickým opatřením, ale již ne v takové míře, aby se národní ekonomiky zcela izolovaly. Charakteristikou tohoto období se stává uzavírání obchodních smluv, především mezi evropskými státy. Tyto smlouvy vedou k reorganizaci průmyslu některých států, posílení konkurence a celkovému zvýšení produktivity průmyslu. Obecně můžeme říci, že první vlna globalizace se zasloužila o stabilní zlepšování materiálních podmínek obyvatel průmyslových zemí. Anglické zákony o plavbě, vydávané ve 14. – 19. století, měly za cíl ochránit královské zájmy a podporovat anglické obchodní námořní zájmy. Za anglické revoluce byl povolen dovoz zboží do Anglie a jejích kolonií jen na anglických lodích. V roce 1849 dochází k prosazení zásad svobodného obchodu a navigační akta jsou zrušena. 21 Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 827 - 828 22 Tamtéž, s. 828 20
20 | S t r á n k a
2.2. Období druhé „Období od průmyslové revoluce po 1. světovou válku znamenala jednu z nejvíce dynamických etap rozvoje mezinárodního obchodu. V následujícím meziválečném období pak docházelo především v důsledku první světové ekonomické krize k zastavení dynamiky růstu, prosazení státního protekcionismu a ke zpomalení růstu objemu mezinárodní obchodní výměny.“ 23 Období rozvíjející se globalizace na počátku 20. století vystřídala etapa deglobalizace v meziválečném období a hlavně za světové ekonomické krize ve 30. letech. Tyto události vedly k celkovému omezení mezinárodní ekonomické spolupráce. „Multilateralismus je nahrazen bilateralismem, nediskriminace diskriminací, svobodný obchod celkovou ochranou, volnost kapitálu kontrolami a svobodný pohyb práce přísnými restrikcemi.“24 Jednotlivé státy se začaly bránit prostřednictvím státních zásahů do ekonomiky (například v USA president Roosevelt vyhlásil politický program New Deal). Pavel Breinek uvádí, že základem globalizace je technologický pokrok, integrační procesy a liberalizace.25 Přestože je obtížné výše zmíněné procesy zastavit či omezit, v krátkodobém horizontu to není nemožné, například právě prostřednictvím státních zásahů do ekonomiky. Meziválečný obchod je charakterizován celkovým poklesem tempa růstu (až o jednu třetinu), stagnací a uzavíráním ekonomik. „Světová ekonomika rostla mnohem pomaleji mezi lety 1914 – 1945 než tomu bylo v letech 1870 až 1914. Výskyt chudoby se zvýšil opět na úroveň období 1820 až 1870 a absolutní počet lidí žijících v chudobě vzrostl o 25%.“26
Rolný, Ivo; Lacina, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. s. 164 Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 829 25 Tamtéž, s. 827 26 Tamtéž, s. 829 23 24
21 | S t r á n k a
Situace po druhé světové válce svědčila o prohloubení mezinárodní ekonomické integrace. Postupné uvolňování světového zahraničního obchodu
se
zbožím
probíhalo
v
rámci
Všeobecné
dohody
o
clech a obchodu (GATT). V této době vzniká množství mezinárodních organizací, například OSN, IMF, WB27. Postupně dochází k odstranění bariér z předchozího meziválečného období, které bránily volnému obchodu a rozvoji světové ekonomiky. V rámci obnovy Evropy zde budují některé americké firmy své výrobní základny (například Ford, General Motors, Exxon). Ekonomiky rozvojových zemí hrají v tomto období pouze vedlejší roli. Naprostá většina obchodu probíhá ve státech s rozvinutou tržní ekonomikou a spočívá na směně průmyslových výrobků. Důležitým krokem k obnovení globálního pořádku můžeme považovat vstup USA (z pozice hegemona) do světového ekonomického dění. 60. léta jsou charakteristická postupnou expanzí amerických firem na evropský trh. Aby vůbec americké firmy mohly konkurovat evropským, museli se přizpůsobit evropským trhům a požadavkům. Období, které trvalo až do konce 60. let, se nazývá zlatým věkem kapitalismu a bylo charakterizováno plynulým ekonomickým růstem, plnou zaměstnaností a zajištěním sociálních služeb obyvatelstvu. V 70. letech začínají na světový trh pronikat i japonské firmy. Od konce 70. let se výrazně prosazuje politika podporující rozvoj volného trhu. Průkopníky nové politiky deregulace byli Ronald Reagan v USA a Margaret Thatcherová ve Velké Británii. Během druhé vlny globalizace zažila světová ekonomika období prosperity, hlavně v období následujícím po druhé světové válce. Tento rozvoj se avšak týkal pouze rozvinutých států, nikoliv rozvojových. Velkou zásluhu můžeme přičíst technologickému pokroku, hlavně v oblasti komunikací a osobních počítačů. Jak je patrné z níže uvedené tabulky, i nadále pokračuje snižování dopravních a komunikačních nákladů. U lodní dopravy se náklady v letech
27
Podrobněji v kapitole Hlavní aktéři globalizace
22 | S t r á n k a
1920 – 1980 snížily téměř o tři čtvrtiny, ještě znatelnější je pokles ceny tříminutového hovoru mezi New Yorkem a Londýnem. Tabulka 1. Vývoj dopravních a komunikačních nákladů v období 1920-1990 (konstantní ceny r. 1990, USD); Lodní doprava¹
Letecká doprava²
telefonní hovor (USA - Evropa)³
1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980
95 60 63 34 27 27 24
0,68 0,46 0,30 0,24 0,18 0,10
244,65 188,51 53,20 45,86 31,58 4,80
1990
29
0,11
3,32
¹ Průměrné náklady námořní přepravy tuny nákladu s dodáním v přístavu ² Průměrné náklady na pasažéra a leteckou míli ³ Cena tříminutového hovoru New York - Londýn Zdroj: Rolný, Lacina. Globalizace, etika, ekonomika. s. 168
2.3. Období třetí Poslední vlna globalizace začíná rokem 1980. V porovnání s předchozími obdobími je tato vlna poněkud odlišná. Můžeme charakterizovat čtyři základní rozdíly. „Nové trhy – zahraniční směna a kapitálové toky jsou globálně propojeny a operují v reálném čase po 24 hodin denně, rostoucí globální trhy služeb, např. v oblasti bankovnictví, pojištění a dopravy, globální spotřebitelské trhy s globálními značkami; Nové nástroje – např. internet, mobilní telefony, síť médií, atd.; Noví aktéři – WTO, TNC, regionální bloky jako EU nebo NAFTA, G7, OECD, síť nevládních organizací atd.; Nová pravidla a normy – rozšiřování tržně orientovaných politik s důrazem na deregulaci a privatizaci.“28 I během této vlny dochází k rozvoji a poklesu cen v oblasti dopravy. Velkého pokroku bylo dosaženo v oblasti letecké dopravy, a také se 28
Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 830
23 | S t r á n k a
dramaticky snížily komunikační náklady.29 Díky integračním procesům je mezinárodní obchod se zbožím a službami mnohem integrovanějším než v předcházejícím období. V rozvinutých tržních ekonomikách postupně dochází k přesunu HDP z primárního ekonomického sektoru, který tvoří hlavně výroba zboží, do sektoru služeb. „V rámci mezinárodního obchodu dnes také roste význam směny meziproduktů, obchodu se službami, know-how a vědeckotechnickými poznatky a samotný mezinárodní obchod se stává stále významnějším faktorem urychlení ekonomického vývoje.“30 Pro toto poslední období vývoje globalizace je charakteristické větší a aktivnější zapojení rozvojových ekonomik do mezinárodního obchodu. Ovšem toto neplatí pro všechny země. Ty ekonomiky, které nedokázaly reagovat na měnící se situaci, zažívají rychlý pokles příjmů a nárůst chudoby. Po roce 1980 je patrná expanze kapitálových toků hlavně díky technologickým zlepšením, celkové potřebě vyšší míry zisku a vzniku podniků s mezinárodní účastí. Novým trendem v mezinárodních ekonomických vztazích je odpoutávání peněžní sféry od pohybu zboží a služeb, kdy objem peněz v mezinárodní sféře je mnohem vyšší, než je hodnota
zboží
a
služeb.
Měnové
kurzy
se
stávají
základem
konkurenceschopnosti v oblasti mezinárodního obchodu.
3. Faktory globalizace Z výše zmíněné etapizace můžeme vyvodit několik faktorů, které byly pro proces globalizace zásadní. Hlavní zásluhu lze připsat procesu liberalizace a vědeckotechnickému pokroku. Velkou roli jistě sehrála i jistá touha získat výhody plynoucí z účasti na globalizačních procesech. Tyto tři
29 30
Viz Tabulka č. 1 Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 831
24 | S t r á n k a
faktory můžeme také vnímat opačným způsobem, a to jako produkt nebo výsledek globalizace. Liberalizací rozumíme postupné odstraňování různých překážek mezinárodního obchodu. Tento proces je patrný u většiny států. Většina vlád směřovala ke zvýšení úlohy soukromého podnikání v hospodářské oblasti, k privatizaci státních podniků a celkově k omezení státních zásahů do
ekonomiky.
Důležitá
byla
také
vnější
otevřenost
v
oblasti
mezinárodního obchodu a kapitálových trhů. WTO prosazuje proces liberalizace postavený především na principu multilaterality, konsolidace, parity a nediskriminace. Globalizace a liberalizace jsou vzájemně propojeny – „globalizace je podporována liberalizací a naopak globalizace urychluje liberalizaci.“31 Důkazem důležitosti liberalizace v procesu globalizace může být fakt, že státy s liberalizovaným trhem dosahují lepších ekonomických výsledků než země, které se této liberalizace neúčastní. Vědeckotechnický pokrok „lze chápat jako proces neustálého nalézání a realizace změn do struktury výrobních celků. Jeho důsledkem jsou jednak změny struktury těchto celků projevující se jako změna dělby práce, specializace a kooperace mezi jednotlivými výrobními celky, a také vznik nových výrobků a služeb, oborů a odvětví a zánik starých.“32 Tento jev podporuje mezinárodní obchod a podílí se na rozvoji světové obchodní sítě a na šíření globalizace. Lze konstatovat, že rychlost globalizace se s rychlostí vědeckotechnického pokroku zvyšuje. Někteří autoři považují vědeckotechnický rozvoj za klíčový. Například Jeníček uvádí: „globalizace je rozvojem technologií přímo podmíněna a bez specifického směru současného technického rozvoje a vědeckého pokroku by nebyla vůbec myslitelná.“33 Díky vědeckotechnickému pokroku dochází především ke zvýšení produktivity práce, a tím i k intenzivnímu rozvoji hospodářství. Významnou roli v tomto procesu můžeme připsat informačním a Jeníček, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. s. 31 Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 832 33 Jeníček, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. s. 53 31 32
25 | S t r á n k a
komunikačním technologiím, které zvláště v posledních padesáti letech prošly velkým rozvojem. České země zasáhla od druhé poloviny 19. století revoluce v dopravě. Jak je patrné z níže uvedeného grafu, délka železniční sítě se od roku 1860 do roku 1913 téměř zdesetinásobila. Graf 1. Délka železniční sítě v Předlitavsku v letech 1860 až 1913 (v tisících kilometrů)
Zdroj: Průcha, V. a kol. Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století. s. 500
Díky progresu v této oblasti dochází k účinnějšímu fungování ekonomických trhů a k zrychlení ekonomické integrace. Zdokonalují se možnosti komunikace, cestování a především dochází ve velkém měřítku k využívání počítačové techniky (internet, mobilní telefony, …). Důsledkem vědeckotechnického pokroku je sbližování a propojování jednotlivých trhů a současně i jisté rozdělení. Jak je patrné z výše uvedeného, pokrok a míra globalizace souvisí s vědeckotechnickým pokrokem, ale téměř všechny technologické inovace produkuje přibližně 15% světové populace a asi polovina této populace je schopna inovace přijímat a používat. Přibližně třetina obyvatelstva nemá k novým technologiím přístup, což vede k zaostávání těchto celků. „Zatímco se vedoucí ekonomiky a centra stále více sbližují, méně industrializované země a oblasti dále zaostávají.“34
34
Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 832
26 | S t r á n k a
4. Hlavní aktéři globalizace V procesu globalizace můžeme rozlišit několik subjektů. Z hlediska vlivu na vývoj světového hospodářství můžeme hovořit o subjektech makroekonomického typu, kam řadíme například státy nebo vyšší stupně integrace, subjekty mikroekonomického typu, například nadnárodní společnosti a vládní či nevládní organizace, například Světová banka, Mezinárodní měnový fond, a další.35 V této kapitole se budu tedy zabývat třemi skupinami, které představují hlavní aktéry globalizace: nadnárodní společnost, průmyslové státy a mezinárodní organizace.
4.1. Nadnárodní společnosti Významnými nositeli globalizace jsou nadnárodní společnosti (také transnacionální korporace), které mohou být výrobní, obchodní nebo poskytující služby. Za jejich vznikem stojí změny na globálních trzích, které umožnily přeměnu národních či mezinárodních společností na vyšší úroveň, kde se tyto společnosti staly nezávislými na zájmech zemí, ze kterých původně vzešly. Tedy jde o společnosti, které nejsou závislé na geografických hranicích států. První nadnárodní společnosti začaly vznikat již v 19. století, kdy se zapojily do dobývání nerostného bohatství v koloniích. Jejich boom ve druhé polovině 20. století odstartovalo „uvolnění kontroly nad přesuny kapitálu, možnosti využívat především v rozvojových zemích komparativní výhody, zejména nižší náklady na pracovní sílu.“36 Jednoduše se dají charakterizovat jako podniky vlastnící aktiva ve dvou či více zemích nebo také jako společnosti, které sídlí v jedné zemi a stálou činnost vyvíjí v alespoň dalších dvou zemích, kde realizují alespoň 35 36
Jeníček, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Mezřický, Václav. Globalizace. s. 11
27 | S t r á n k a
10% svého obratu. Představují ohromnou sílu v oblasti toků zboží a služeb, kapitálu a know-how. Obrat General Motors je větší než hrubý domácí produkt Dánska, Fordův větší než Jihoafrické republiky a Toyoty větší než Norska. Hrubý domácí produkt České republiky je třetinou obratu General Motors nebo polovinou obratu obchodního řetězce WallMart Stores. Jednou z příčin rozmachu transnacionálních společností byl technologický pokrok odstartovaný v polovině minulého století. Díky rozvoji v oblasti komunikací mohly nadnárodní společnosti expandovat mimo hranice svého mateřského státu, hlavně prostřednictvím přímých zahraničních investic. Jednou z výhod nadnárodních společností je jejich dynamika a flexibilita. Tyto společnosti jsou schopny přesouvat celou skupinu faktorů výroby tam, kde je to právě výhodnější – na rozdíl od národních či malých firem. „Mohou přesouvat fyzický a finanční kapitál spolu s kvalifikovanou pracovní silou a modernější technologií. Tyto mobilní faktory ve spojení s domácími výrobními faktory jsou schopny vyrábět za nižší ceny.“37 Další z výhod jsou jistě jejich zdroje jak materiálové, tak finanční, které jim umožňují věnovat se výzkumu a inovacím. Jako další výhody působení nadnárodní společnosti na ekonomiku země lze uvést například příliv zahraničního kapitálu, lehčí realizace některých investičních záměrů, zabezpečení
rychlejšího
rozvoje
některých
odvětví,
rychlejší
šíření
technologií a know-how a větší aktivita domácích výrobců z důvodu konkurence.38 Proti působení nadnárodních společností se staví jejich odpůrci. Ti argumentují především narušením vládních úloh a vládní měnové a rozpočtové politiky, státní suverenity. Také zisky z výroby nemusí být investovány v místě, kde vznikly, ale mohou být převedeny do mateřské firmy. 37 38
Cihelková, Eva. Světová ekonomika. s.81 Breinek, Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. s. 836
28 | S t r á n k a
Tabulka 2. Dvacet největších společností na světě v roce 1990 Název společnosti
Příjmy (v mil. USD)
Zisky (v mil. USD)
1
General Motors
126 974
4 224
2
Ford Motor
96 933
3 835
3
Exxon Mobil
86 656
3 510
4
Intl. Business Machines
63 438
3 758
5
General Electric
55 264
3 939
6
Mobil
50 976
1 809
7
Altria Group
39 069
2 946
8
Chrysler
36 156
359
9
DuPont
35 209
2 480
10
Texaco
32 416
2 413
11
Chevron Texaco
29 443
251
12
Amoco
24 214
1 610
13
Shell Oil
21 703
1 405
14
Proctor & Gamble
21 689
1 206
15
Boeing
20 276
973
16
Occidental Petroleum
20 276
1 206
17
United Technologies
19 766
702
18
Eastman Kodak
18 546
529
19
Marathon Oil
17 755
965
20
Dow Chemical
17 730
2 487
Zdroj: http://www.globalpolicy.org/component/content/article/221/47187.html
Tabulka 3. Dvacet největších společností na světě v roce 2010 Název společnosti
Příjmy (v mil. USD)
Zisky (v mil. USD)
1
Wal-Mart Stores
408,214
14,335
2
Royal Dutch Shell
285,129
12,518
3
Exxon Mobil
284,65
19,28
4
BP
246,138
16,578
5
Toyota Motor
204,106
2,256
6
Japan Post Holdings
202,196
4,849
7
Sinopec
187,518
5,756
8
State Grid
184,496
-343
9
AXA
175,257
5,012
10
China National Petroleum
165,496
10,272
11
Chevron
163,527
10,483
12
ING Group
163,204
-1,3
29 | S t r á n k a
13
General Electric
156,779
11,025
14
Total
155,887
11,741
15
Bank of America Corp.
150,45
6,276
16
Volkswagen
146,205
1,334
17
ConocoPhillips
139,515
4,858
18
BNP Paribas
130,708
8,106
19
Assicurazioni Generali
126,012
1,82
20
Allianz
125,999
5,973
Zdroj: http://money.cnn.com/magazines/fortune/global500/2010/full_list/index.html
4.2. Průmyslové státy Druhou skupinu hybatelů globalizace tvoří průmyslové státy. Není překvapivé, že mezi nejvyspělejšími státy a některými nadnárodními společnostmi existuje pevné pouto. Lze říci, že „ekonomická moc a mezinárodní vliv těchto států se odvozují mimo jiné i od moci a vlivu nadnárodních společností, které v nich mají svá sídla a původ.“39 Tyto státy se přímo účastní vývozu a dovozu zboží, služeb a kapitálu.
Disponují
různými
nástroji,
kterými
mohou
ovlivňovat
mezinárodní ekonomické vztahy. Jedná se o regulativní a měnová opatření, administrativní zásahy, právní předpisy, a další. Cílem těchto opatření je ochránit vnitřní trh země, zvýšit či snížit propustnost ekonomických toků přes hranice, tím také určují, do jaké míry se národní ekonomiky propojí s ostatním světem nebo se od něj izolují.
4.3. Mezinárodní organizace Dalším nástrojem upravujícím mezinárodní ekonomické vztahy jsou mezinárodní organizace. Jde o sdružení několika států na základě mezinárodní smlouvy. Ve smlouvě se stanoví cíle, podmínky spolupráce, struktura, rozpočet, práva a povinnosti členů a další náležitosti nutné k jejímu fungování. 39
Mezřický, Václav. Globalizace. s. 13
30 | S t r á n k a
Již v průběhu druhé světové války se hovořilo o budoucím uspořádání mezinárodních vztahů v poválečném světě. Státy si byly vědomy nebezpečí, která jejich rozvráceným ekonomikám hrozila. Jedním z řešení, jak se vyhnout protekcionistickým opatřením podobným těm z 30. let, byl koordinovaný přístup při řešení krizových situací a vytvoření stálé organizace, jejíž funkcí by byl především dohled a kontrola. V průběhu roku 1945 vzniká Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Úkolem mezinárodních organizací je zajištění ekonomické bezpečnosti a stability, sledování a předpovídání možného ekonomického vývoje, čímž lze předcházet vzniku možných ekonomických krizí. Rozhodnutí přijaté mezinárodními organizacemi mají zmírňovat negativní dopady globální nerovnováhy, především na rozvojové země. Mezi nejmocnější mezinárodní organizace, patří Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund), Světová banka (World Bank) a Světová obchodní organizace (World Trade Organization). Právě tyto tři organizace můžeme považovat za klíčové aktéry globalizace.
Mezinárodní měnový fond vznikl na konferenci v Bretton-Woods v roce 1944. Hlavním cílem této organizace je působit na světový měnový vývoj, a to především prostřednictvím přímých finančních aktivit a analytickou a výzkumnou činností. Dále se snaží podporovat globální měnovou spolupráci, zajistit finanční stabilitu, usnadnit mezinárodní obchod, podporovat vysokou zaměstnanost a udržitelný hospodářský růst a snížení chudoby ve světě.
Jedním z možných prostředků jak výše
uvedeného dosáhnout je podpora států (formou půjček), které zažívají hospodářské potíže. Finanční zdroje IMF sestávají především z členských příspěvků (tzv. kvót) 187 členských států, které v současné době dosahují hodnoty 195 miliard USD. Výše kvót je určována na základě relativní ekonomické síly jednotlivých členských států. Dvakrát ročně vydává IMF publikaci Stav světového hospodářství.
31 | S t r á n k a
Světová banka je zastřešující organizací čtyř institucí: Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD), založené roku 1945; Mezinárodní finanční korporace (IFC), 1956; Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA), 1960; a Multilaterální agentury pro garanci investic (MIGA), 1988. Od roku 1945 sídlí ve Washingtonu a je jednou z nejvýznamnějších institucí v oblasti mezinárodního pohybu kapitálu. Společným cílem je posilování ekonomik chudých států, které povede ke snížení chudoby ve světě. Jejich záměrem
je
zlepšení
životní
úrovně
prostřednictvím
podpory
hospodářského růstu a rozvoje. Jednou z významných publikací Světové banky je každoročně vydávaná Zpráva o mezinárodním rozvoji.
Světová obchodní organizace (WTO) byla založena v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a o obchodu (GATT) a je jediným mezinárodním orgánem zabývajícím se pravidly globálního obchodu mezi státy. WTO podporuje fungování mezinárodní obchod na základě systému pravidel, nestranně urovnává spory mezi vládami a organizuje obchodní jednání. Právní základ mezinárodního obchodu a obchodní politiky tvoří zhruba 60 dohod WTO. Tyto dohody vycházejí mimo jiné z následujících zásad: nediskriminace, volnější obchod, podpora konkurence a zvláštní dohody s méně rozvinutými zeměmi. Jedním z cílů WTO je omezení protekcionismu. WTO má 146 členských států.
5. Regionalismus a globalizace Současně s procesem globalizace působí i proces do jisté míry opačný, a to proces fragmentace (diferenciace). Globalizace, která vede k univerzalizaci světové ekonomiky je provázena rozkladem ekonomiky na menší hospodářské celky. „Územním projevem fragmentace světové ekonomiky
je
proces,
který
je
označován
jako
regionalismus 32 | S t r á n k a
(regionalizace).“40 Ten má za následek vznik multiregionální struktury světové ekonomiky. Z počátku byl regionalismus vnímán jako obrana proti postupující globalizaci. Postupem času se ale ukázalo, že naopak globalizaci podporuje, především tím, že posiluje konkurenceschopnost regionů, zvětšuje trhy, apod. Regionalizace se začala projevovat hlavně po druhé světové válce, především ve formě regionální integrace. Politické sbližování bylo postupně doplněno ekonomickým propojením do regionů volného obchodu. Regiony vznikaly uzavřením mezinárodních smluv. Tato regionální integrace se stala hybnou silou vývoje světové ekonomiky a z Evropy se postupně rozšiřovala do Asie, Ameriky a Afriky. Ukázalo se, že velká regionální uskupení, například v Evropě a Americe, mají do jisté míry pozitivní vliv na obyvatele členských zemí, a tím dochází ke zlepšování jejich životního standardu, nebo přinejmenším není dokázáno, že by tato integrace snižovala životní standard. Tento vliv je i patrný v nečlenských zemích, které jsou jí nepřímo ovlivňovány. Podstatou regionalizace je taková státní politika, která vede ke snižování obchodních bariér mezi členskými státy. Je tedy zaměřená především na odstraňování překážek pro volný, příp. svobodnější pohyb zboží, kapitálu, služeb a pracovních sil. Podle jedné z charakteristik je regionalizace proces, který je zaměřen na snižování obchodních bariér mezi zeměmi bez ohledu na to, zda jsou tyto země sousedící či nikoli. Důležitým faktorem je proces integrace, „která z globálního hlediska sice vede k propojování a k růstu soudržnosti jednotlivých částí světové ekonomiky, z regionálního hlediska však přispívá k vytváření těsnějších vazeb mezi několika národními státy.“ 41 Základní formou ekonomické integrace je volný obchod, který je současně i hlavní důvodem. 40 41
Cihelková, Eva. Světová ekonomika – regiony a integrace. s. 15 Cihelková, Eva. Procesy regionalizace a jejich důsledky pro vývoj ekonomiky ČR. s. 26
33 | S t r á n k a
Základním prvkem regionalizmu je region, tedy územní celek, který má své charakteristické rysy (ekonomické, kulturní, sociální, politické). Tyto regiony se mohou proměnit v makroregiony, regiony a subregiony. Ve
světové
ekonomice
můžeme
specifikovat
tři
klíčové
makroregiony – severoamerický (Spojené státy americké), evropský (Evropská unie) a asijsko-pacifický (Japonsko). Tyto makroregiony jsou také označovány jako Triáda. Kromě těchto existuje i mnoho dalších makroregionů, které ale nemají tak zásadní vliv na světovou ekonomiku. Regionalizmus můžeme také rozdělit podle toho, do jaké míry ovlivňuje samostatnost členských států. Integrace se může týkat pouze společných hraničních opatření, nebo může být mnohem pevnější. Druhý typ zahrnuje i takové oblasti politiky, které jinak bývají v kompetenci jednotlivých států. Příkladem této pevné integrace může být v našem prostředí například Evropská unie. EU není na území Evropy jediným integračním uskupením tohoto typu – také například Evropský hospodářský prostor a Evropské společenství volného obchodu. Mimo Evropu vznikla například Smlouva o užších hospodářských a obchodních vztazích mezi Austrálií a Novým Zélandem (ANZCERTA). Jako příklady méně pevného („mělkého“) integračního spojení můžeme řadit například Dohoda o severoamerickém volném obchodu uzavřená mezi Kanadou, USA a Mexikem (NAFTA), Dohoda o středoevropském volném obchodu (CEFTA), Asijsko-tichomořská hospodářské spolupráce (APEC), Společný trh Jihu (MERCOSUR) a mnoho dalších. Velkým problémem se ukázala být otázka, zdali rozšiřující se regionalizmus podporuje nebo naopak poškozuje vývoj ke globálnímu trhu. Někteří ekonomové jsou pro jakoukoliv liberalizaci a regionalismus, řídící se jejími zásadami, vnímají jako globalizaci prospěšný. Ekonom zabývající se touto problematikou, G. Haberler, soudil, že „… pozitivní
34 | S t r á n k a
přínos plyne doposud daleko více z globální, celosvětové integrace, než z mnohem více propagované a diskutované regionální integrace.“42 Vztah globalizace a regionalizmu může být vnímán pozitivně a stejně tak i negativně. Záleží na motivech, které vedou ke vzniku těchto integračních uskupení. Pokud se regionální integrační strategie realizuje v souladu
s
globalizačními
tendencemi
(dochází
k
liberalizaci
v ekonomickém prostředí), můžeme říci, že globalizace a regionalizace jsou si vzájemně prospěšné. Regionalismus může podporovat síly napomáhající globalizaci v regionu. „Na národní úrovni může regionalizace podněcovat legislativní reformy a napomáhat tak otevření ekonomiky globalizaci.“43 „Právě v rámci regionu může pak integrace přecházet k vyšším systémovým stupňům (např. společnému trhu s perspektivou vybudování měnové a hospodářské unie), zatímco v globálním rámci je podobný posun i v dlouhodobé perspektivě nereálný.“44 Jako negativní je regionalismus vnímán tehdy, když podporuje odklon od obchodu. V případě, že v integračních procesech převažují protekcionistická a diskriminační opatření, dochází k omezení rozvoje globalizace. Existují také obavy, že stále se vyvíjející regionalismus může ohrozit liberalizaci, protože by mohl vyústit ve vytvoření samostatných, uzavřených a vzájemně si konkurujících ekonomických celcích, které mezi sebou mohou vést obchodní války. V těchto sporech by vedoucí úlohu převzali hegemoni jednotlivých celků, kteří mohou začít ostatním členům vnucovat svou vůli, a tím i nabourávat multilaterální liberalizaci.
Cihelková, Eva. Světová ekonomika – regiony a integrace. s. 18 Tamtéž 44 Cihelková, Eva. Procesy regionalizace a jejich důsledky pro vývoj ekonomiky ČR. s. 29 42 43
35 | S t r á n k a
6. Světová ekonomika a globalizace „Světová ekonomika představuje reálný sociálně-ekonomický systém, jehož základními prvky jsou ekonomiky národních států a vazbami mezi nimi toky zboží, služeb, mobilních faktorů výroby a informací, resp. znalostí vyplývající z dělby práce mezi nimi.“45 Mezi hlavní subjekty světové ekonomiky patří národní státy, nadnárodní společnosti, mezinárodní organizace a integrační uskupení, které jsou propojeny různými vazbami (například obchodní, kapitálové, měnové).
Postavení
národních
ekonomik,
které
dříve
zaujímalo
nejdůležitější postavení ve světové ekonomice, postupně ustupuje vlivu nadnárodních subjektů. Výrazným hráčem na poli světové ekonomiky jsou také různé mezinárodní organizace, zvláště vládní povahy (například OSN, EU,…). Světová ekonomika je také velmi ovlivňována vnějším prostředím, kam řadíme politický, kulturní a ekologický systém. Jednotlivé systémy působí na ekonomiku a mohou ji také značně omezovat, zvláště politická a bezpečnostní oblast. Je známým pravidlem, že v období politické stability dochází k rozvoji světové ekonomiky rychleji, nežli během politických krizí, a to především díky důrazu na liberalizaci mezinárodních ekonomických vztahů. „Současná
světová
ekonomika
představuje
složitý,
vnitřně
rozporuplný a heterogenní komplex národních ekonomik, který se skládá z celé řady segmentů. Ty jsou propojeny složitou sítí mezinárodních ekonomických vztahů založených zejména na mezinárodním pohybu zboží, služeb, kapitálu, pracovních sil a informací.“46 Světová ekonomika se vytvářela v dlouhém období od 16. století. Mezi nejdůležitější hospodářské procesy podílející se na vzniku světové ekonomiky patří rozvoj mezinárodní dělby práce a vznik světového trhu
45 46
Barnášek, V. In. Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje. s. 19 Mašlej, Miroslav. Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí. s. 1
36 | S t r á n k a
v poslední třetině 19. století. V tomto období hrály důležitou roli národní ekonomiky. Trhy těchto států se postupně integrovaly a společenská dělba práce, která byla rozvinuta většinou na národní úrovni, se proměnila na mezinárodní a později na světovou. Historický vývoj světové ekonomiky lze členit do několika období47, kde nejdůležitější roli hrají významné společenské změny, válečné konflikty, politické změny,…
Vznik a formování světové ekonomiky (období do konce 19. století),
rozvoj systémově jednotné, ale vnitřně diferencované světové ekonomiky (období od přelomu 19. a 20. století do konce první světové války),
meziválečný vývoj (mezi první a druhou světovou válkou),
poválečný vývoj (od konce druhé světové války do konce 80. let 20. století),
nová etapa vývoje (od 90. let 20. století do současnosti).
K formování vývoje po druhé světové válce přispělo mj. i několik faktorů: poválečná obnova jednotlivých ekonomik, vědecko-technická revoluce, integrace v západní Evropě, rozvoj mezinárodního obchodu a vytvoření Breton-Woodského měnového systému, který vedl ke stabilizaci mezinárodních měnových vztahů a tudíž i k rozvoji mezinárodního obchodu. Během vývoje světové ekonomiky se formovaly procesy, které předcházely globalizaci. Mezi tyto procesy patří:
47
internacionalizace,
interdependence,
regionalismus,
integrace.
Čerpáno z: Cihelková, Eva. Světová ekonomika – obecné trendy rozvoje. s. 3
37 | S t r á n k a
Během internacionalizace (zmezinárodnění) dochází k „navazování a prohlubování ekonomických vztahů mezi subjekty různých zemí a mezi zeměmi navzájem na základě postupného odbourávání různých bariér a přeměna některých původně národních jevů na jevy mezinárodní.“48 Tento proces je poháněn vědecko-technickým pokrokem. Další z procesů je interdependence,
kterou
můžeme
charakterizovat
jako
existenci
„vzájemné závislosti jednotlivých ekonomických subjektů.“49 Tento jev se ukazuje být důsledkem mezinárodní dělby práce ve 2. polovině 19. století. K proměnám světové ekonomiky přispívá i proces globalizace. Globalizace světové ekonomiky znamená především zvýšení efektivity využití světových zdrojů. Ale takovéto zefektivnění s sebou nese i různé negativní dopady, například nerovnoměrné rozdělování výnosů, které může ve svém důsledku vést až k narušení stability celého světového hospodářství.
7. Globalistika a globální problémy Světová ekonomika je mimo jiné ovlivňována také globálními problémy. Jejich problematičnost tkví v tom, že se dotýkají celé lidské civilizace. Za globální považujeme „základní problémy existence a rozvoje celé lidské civilizace, jež jsou řešitelné pouze celosvětovým úsilím.“50 Nauka zabývající se touto problematikou, a hlavně možnými řešeními, se nazývá globalistika. Globalistiku je „možné chápat jako nástroj boje proti vymírání lidstva v důsledku jeho vlastních zločinů.“51 Globalistika původně pouze identifikovala a popisovala hlavní rysy globálních problémů, dnes se většina odborníků přiklání k její více aktivní roli. Tedy globalistika by měla mít nejenom deskriptivní charakter, ale měla by se zaměřit na hledání cest Kunešová, Hana; Cihelková, Eva. Světová ekonomika – nové jevy a perspektivy. s. 23 Tamtéž, s. 11 50 Cihelková, Eva. Světová ekonomika. s. 35 51 Jeníček, Vladimír; Foltýn, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. s. 7 48 49
38 | S t r á n k a
vedoucích
ke
zmírňování
projevů
globálních
problémů.
„Rozvoji
globalistiky až do konce 80. let také bránil marxistický názor, že svět je třídně a politicky rozdělen a že globální spolužití soustav je možné nanejvýš jen v rovině mírové koexistence.“52 Globalistika není zformována jako samostatná vědní disciplína. Odborníci se přou o to, zdali je to vůbec možné. Globální problémy svou povahou vyžadují interdisciplinární přístup a spolupráci prakticky všech vědních oborů. Globalistika se formuje spíše jako přístup, nebo metoda, která by vědění jednotlivých disciplín spíše sumarizovala. Každý z problémů má ekonomický a mimoekonomický rozměr (například ideologie, aspekty vojenské, správní, ekologické, lékařské,…) a nelze se dívat na problém pouze z jednoho úhlu pohledu, ale komplexně. Při snaze o řešení nesmíme opomenout morální stránku. Vývoj některých globálních problémů je přímo závislý na vývoji globalizace (například narůstající rozdíl mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi). Čím jsou globalizační procesy rychlejší, tím rychleji se i zmnožují globální problémy. Na počátku 70. let minulého století bylo definováno 6-8 globálních problému, na počátku 21. století se již hovoří o 20-25. Lze říci, že globální problémy jsou jedním z negativních důsledků globalizace. Jsou důkazem, že ne všichni jsou připraveni čelit komplikacím, které s sebou globalizace přináší. Proto je nutné hledat formy, metody a nástroje jak se úspěšně přizpůsobit nezvratným procesům v oblasti světové ekonomiky a mezinárodních vztahů, kde globální problémy vznikají a vyvíjejí se. Charakteristickým rysem globálních problémů je, že se vzhledem ke své složitosti, komplexnosti a nedostatku předchozích příkladů, nedají odvodit z minulosti. Proto nabývá důležitosti jejich prognózování. Někteří odborníci dokonce navrhují učinit předpovídaní budoucího vývoje globálních problémů ústředním bodem společenskovědního výzkumu. Rozdíl mezi prognózováním globálních problémů a světové ekonomiky je 52
Jeníček, Vladimír; Foltýn, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. s. 8
39 | S t r á n k a
především v tom, že světová ekonomika se soustředí pouze na ekonomické
hledisko,
kdežto
globální
problémy
musí
pokrýt
i
mimoekonomické aspekty. Významnou roly v oblasti předpovídání možného vývoje globálních problému získali především dvě instituce: Římský klub a Hudsonský institut. Kromě těchto dvou nejvýznamnějších institucí existují i další, například Mezinárodní ústav pro aplikovanou systémovou analýzu ve Vídni, Whartonský institut ve Filadelfii. Probatikou globálních problémů a jejich prognózováním se zabývají i různá vědecká, výzkumná a vědecko-podnikatelská fóra. Některá z nich jsou úzce spjata s Českou republikou – setkání Fóra 2000 v Praze, o jejichž vznik se mj. zasloužil i Václav Havel. Globální problémy vznikají z důvodu neschopnosti, resp. opožděné reakce na právě probíhající procesy světové ekonomiky. Také nás upozorňují na oblasti, ve kterých rozvoj lidské civilizace selhává a na co je tedy nutné zaměřit naši pozornost. Tuto vlastnost bychom mohli považovat za pozitivní přínos. Globální problémy mají tedy společné příčiny a také mají společné a navzájem se podmiňující důsledky, které mohou vést až do obrovských, až katastrofálních forem. Každý tento problém může při nekontrolovaném vývoji ohrozit lidskou existenci. Některé z problémů vyskytujících se globálně je možné řešit na národní úrovni. Pro označení těchto problém se používá termín „subglobální“. Do této skupiny můžeme zahrnout například problematiku urbanizace, problémy zdravotních a vzdělávacích soustav, atd. Jako velmi diskutabilní se ukázala otázka hierarchie globálních problémů. Nelze totiž jednoznačně určit, které problémy jsou zásadnější nebo naléhavější. Pokud se na jednotlivé problémy podíváme z časového
Římský klub vznikl v 60. letech z iniciativy vlivných evropských politiků. Jeho cíl je, zájem o budoucnost lidstva a její předpověď. Dlouholetým předsedou a jedním ze zakladatelů byl ital Aurelio Peccei. Po jeho úmrtí se předsednictví ujímá Alexandr King. Mezi členy Římského klubu patří několik nezávislých osob z 53 zemí. Jeho členem byl i Václav Havel. Jako protiváha Římského klubu byl založen tzv. Dakarský klub, který ale nedosáhl takové prestiže. Americký Hudsonský institut byl založen Hermanem Kahnem a Anthony Wienerem v roce 1961. Kahn měl rozhodující podíl na poslání Hudsonova institutu, které formuloval jako „nekonvenční přemýšlení o budoucnosti“.
40 | S t r á n k a
horizontu, lze říci, že problém míru je prioritnější. Avšak dřívější názor, že tento problém je ostatním nadřazen, je nyní nahrazen poznáním, že i ostatní problémy by v určitém časovém horizontu znamenaly katastrofu pro lidstvo. Jedno z možných dělení globálních problémů je na53: a) Ultimativní
globální
problémy
–
vyřešení
podmiňuje
existenci a způsob života lidstva v tom nejzákladnějším smyslu; b) Základní globální problémy – v zásadě podmiňují vyřešení ultimativních problémů a rozsahem své působnosti jsou velmi obecné; c) Elementární globální problémy – jsou poměrně úzké rozsahem
svého
působení
a
jejich
vymezení
je
nejkonkrétnější. Jak je patrné z níže uvedené tabulky problémy 2. a 3. stupně závažnosti se nacházejí ve vztahové oblasti člověk-příroda. Ultimativní a základní problémy se koncentrují ve sféře člověk-člověk. Tabulka 4. Vzájemná propojenost hlavních globálních problémů Míra závažnosti
ultimativní
základní
elementární
člověk - člověk
Příčiny v systému vztahů průnik
globální problém války a míru a boje s terorismem globální problém zaostalosti rozvojových zemí
člověk - příroda
globální problém budoucnosti člověka globální problém změn mezinárodních globální problém vztahů a vědeckoživotního prostředí technického pokroku globální potravinový problém
globální problém přírodních zdrojů
Zdroj: Jeníček, Foltýn. Globální problémy a světová ekonomika. s. 11 Klasifikace čerpána z: Jeníček, Vladimír; Foltýn, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. s. 9 53
41 | S t r á n k a
Je nutné si uvědomit, že přes to, že jsou jednotlivé problémy rozděleny do různých kategorií, jsou spolu úzce propojeny a jednotlivá řešení se promítají i do ostatních oblastí. Globální problémy můžeme rozdělit také do tří velkých skupin54: a) Intersociální b) Přírodně-sociální c) Antroposociální Do první skupiny jsou obvykle řazeny problémy dotýkající se různých společensko-sociálních a ekonomických systémů. Tyto problémy jsou hierarchicky zařazeny nejvýše a patří sem například:
Odvrácení světové války, jaderných, případně jiných globálních konfliktů spolu s problematikou zbrojení (problém války a míru); boj s terorismem,
Sociální a ekonomická zaostalost rozvojových zemí, popř. celý vztah mezi tzv. Severem a Jihem,
Řešení globální zadluženosti, poměru dlužníků a věřitelů,
Změna mezinárodních vztahů (zejména ekonomických) v nových
podmínkách
utvářených
hlavně
věděcko-
technickým pokrokem Mezi přírodně-sociální problémy řadíme ty, které vznikají z důvodu narušení vztahu mezi přírodou a společností, kdy počet obyvatel se neustále zvyšuje, na rozdíl od přírodních zdrojů. Do této skupiny patří problém:
Ekologický
Surovinový a energetický
Populační
Potravinový, resp. nutriční
Klasifikace čerpána z: Jeníček, Vladimír; Foltýn, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. s. 5 – 7 54
42 | S t r á n k a
Poslední skupinu tvoří problémy mající sociální, kulturní a humanitárně etickou povahu. Tato problematika bývá někdy uváděna jako jeden souhrnný globální problém – problém budoucnosti člověka, nebo bývá rozdělen na množství subglobálních problémů, kam patří například problematika nerovného přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, kultuře, lidským právům, a další. Jak již bylo řečeno, některé problémy se dají řešit na národní úrovni, ale tyto izolované snahy o řešení nezlepší situaci globálně. Globální problémy vyžadují širokou mezinárodní spolupráci nejenom na poli ekonomickém, ale i technickém, politickém a ostatních. Závažnost této problematiky je i patrná na stále rostoucím počtu různých ekologických hnutí, mírových iniciativ, aktivit formálních i neformálních institucí a skupin. Je nutné, aby si každý uvědomil, že problematika globálních problémů se netýká pouze životního prostředí, ale že tyto problémy jsou od otázky lidského blahobytu a dalšího ekonomického rozvoje neoddělitelné. Je známým faktem, že současný ekonomický vývoj devastuje přírodní zdroje, které jsou ale pro další lidský život nepostradatelné.
43 | S t r á n k a
B. DŮSLEDKY A DOPADY GLOBALIZACE
K rozvinutí globalizace přispívá především liberalizace obchodu, zrychlený pohyb zboží, kapitálu, osob a efektivnější možnosti komunikace. Jedním z nástrojů, které celý proces zjednodušuje, je přijmutí angličtiny jako hlavního dorozumívacího jazyka v oblasti mezinárodní politiky, obchodu, vědy a vzdělání. Jako každý proces i globalizace přináší pozitiva i negativa. Jejich hodnocení je velice obtížné, protože neexistují žádná kritéria, která by hodnotila
globalizaci
jako celek.
V následující
části
se pokusím
charakterizovat tři základní oblasti důsledků globalizace – ekonomické, sociální a ekologické důsledky. Posuzovat dopady globalizace není nikterak jednoduché. Stejně jak jsou různorodé názory na samotnou definici globalizace, tak různorodé jsou názory na její dopady. Jedním z důvodů může být problém měření globalizace. Níže se pokusím shrnout základní přínosy jak pozitivní, tak i negativní. Jisté je, že globalizace stojí za růstem světového HDP, a to z několika důvodů. Jedním z nich je rostoucí spotřeba i obchod. Dalším je fakt, že aby vůbec mohlo dojít k rozšíření globalizace, znamená to, že nejdříve musí dojít k liberalizaci národních ekonomik a k rozvoji mezinárodní spolupráce, což v důsledku vede i k urychlení růstu HDP i některých rozvojových ekonomik. Na druhé straně, právě z důvodu úzké provázanosti jednotlivých ekonomik se zvyšuje riziko rychlého přenosu krizí a takto otevřené ekonomiky ztrácejí svou imunitu a jsou vystaveny vnějším vlivům téměř bez možnosti se bránit. Díky provázanosti mezinárodních ekonomických vztahů dochází k rychlému růstu HDP některých rozvojových zemí, které mohou do budoucna převzít i roli
44 | S t r á n k a
světových tahounů. Jedná se převážně o nově industrializované státy, především tzv. Asijské tygry, v čele s Čínou a Indií. Nicméně tento trend ekonomického růstu se netýká všech zemí či oblastí. Na jedné straně stojí státy, které jsou schopny čerpat výhody globalizace a na straně druhé zase státy, které nemají šanci se plně zapojit do globalizačních procesů, a tím i využívat výhody s tím spojené, a to hlavně z toho důvodu, že nedisponují dostatečnými prostředky, aby přilákaly například zahraniční investory, kteří přinášejí tolik důležité ekonomické prostředky a hlavně know-how. Současně můžeme pozorovat dva jevy – růst bohatství u silných států a rozšiřování chudoby u států, kterým se globalizace zatím částečně vyhýbá. Tedy i v globalizovaném světě, se propast mezi bohatými a chudými stále zvětšuje. S šířením globalizace dochází k rychlému nástupu velkých společností, které se transformují na společnosti nadnárodní a od druhé poloviny minulého století se plně zapojují do globalizačních procesů. Jejich úloha se postupně stává rozhodující. Dokonce nabývají takové moci, že jsou schopny ovlivňovat celé národní ekonomiky a diktovat si podmínky. Vstup takovéto společnosti na místní trh většinou znamená likvidaci společností, které nejsou schopny obstát v silném konkurenčním boji, což ve svém důsledku může vést až ke zvýšení nezaměstnanosti v oblasti. Na druhou stranu konkurence přináší své pozitiva hlavně spotřebiteli, protože tlačí na důraz, na kvalitu, a také na cenu. Někteří odborníci považují globalizaci za proces, který nelze kontrolovat či řídit. Ale najdou se i tací, kteří se kloní k tomu, že klíčovou roli hrají právě nadnárodní společnosti a jejich boj o moc. Podle mého názoru jsou to právě nadnárodní subjekty, které určují, jakým směrem se bude globalizace vyvíjet, protože na to mají dostatečnou jak ekonomickou, tak i politickou sílu a na rozdíl od států nejsou vázány na určitou lokalitu, ale mohou se přemísťovat své aktivity podle aktuálních potřeb. 45 | S t r á n k a
Globalizovaný svět nenechává beze změny ani oblast sociální. Vlivem globalizace dochází k volnějšímu pohybu osob, které se stěhují za lepšími životními podmínkami. Postupně dochází k homogenizaci kultur, přičemž rozhodující vliv získává dominantní kultura, což v některých případech nemusí ani být kultura původní. S přistěhovalectvím přicházejí i problémy spojené s šířením xenofobie, rasismu a nesnášenlivosti jak kulturní, tak i náboženské. V takto konfliktním prostředí roste sociální napětí, které může vyústit i v politickou nestabilitu. Prostřednictvím globalizace dochází ke vzájemnému kontaktu různých kultur, čímž se také přenáší demokratické principy a lidská práva. Jedním z dopadů globalizace je sílící tlak na rovnoprávnost žen. V oblasti životního prostředí narážíme na problém zhoršování kvality životního prostředí jako důsledku nárůstu výroby a obchodu. Velkou kapitolu tvoří globální problémy, které mají v dnešním světě významnou roli a to hlavně z důvodu jejich možných následků, které by mohly být i fatální pro další vývoj lidstva. Nejen že globalizace stojí za většinou těchto problémů, ale také se může stát nástrojem jejich řešení, a to především díky úzké provázanosti a spolupráci jednotlivých států a organizací. Celkově lze přínosy globalizaci hodnotit kladně. Bezesporu má pozitivní vliv na ekonomický růst, vývoj životní úrovně a hlavně na vědecko-technologický pokrok a modernizaci ekonomiky. Nicméně klady se týkají povětšinou pouze zemí, které jsou aktivně zapojeny do globalizačních procesů.
46 | S t r á n k a
1. Ekonomické důsledky Globalizace je často vnímána pouze z ekonomického hlediska, které s sebou hlavně ale nese důsledky sociální, politické i ekologické. Ekonomické účinky jsou více viditelné, a také lépe měřitelné. To je také důvod, proč je ekonomická globalizace nejvíce kritizována, především v souvislosti s šířením pozitiv a negativ globalizace. Tento typ globalizace ukazuje, jak nevýhodná je v globalizovaném světě chudoba a nízký ekonomický potenciál. Ekonomická globalizace hrála důležitou roli v období po druhé světové
válce,
kdy
díky
jejím
integračním
procesům
usnadnila
rekonstrukci světové ekonomiky. Obdobím největšího pokroku prošla v druhé polovině minulého století, kdy dochází, díky vědecko-technickému pokroku, ke snižování nákladů na přepravu, komunikaci a také jsou potlačovány bariéry bránící mezinárodnímu obchodu. Jednou z těchto bariér byl i Bretton – Woodský systém pevných směných kurzů, který vznikl po druhé světové válce a pomohl obnovit světovou ekonomiku. Hlavním cílem tohoto systému byla přísná kontrola kapitálových toků. Tento dohled trval až do počátku 70. let, kdy se systém pevných směných kurzů ve vyspělých ekonomikách rozpadl. Postupně dochází ke sjednocování finančních trhů a nárůstu přímých zahraničních investicí. Tabulka 3. Přílivy přímých zahraničních investicí (v mld. USD) 1980 1985 1990 1995 1996 1997 1998 1999 Svět 55 57 209 331 377 471 676 863 RTE 46 42 172 203 220 275 480 636 RZ 8 15 37 111 144 176 177 205 Země vých. Evropy 0,01 0,015 0,6 14 13 19 20 21 RTE (vybraná teritoria) Amerika 23 21 56 68 94 117 208 301 Asie 0,3 0,7 2 1 2 5 5 15 RZ (vybraná teritoria) Jižní Amerika 3 4 5 19 32 48 51 72 Afrika 0,3 3 2 5 6 7 8 9 Asie 0,4 5 24 73 92 102 96 106 Zdroj: Jeníček, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. s.102
47 | S t r á n k a
Výše uvedená tabulka znázorňuje nárůst přímých zahraničních investicí během posledních dvaceti let minulého století. Je z ní patrné, jak se během dvou dekád několika násobně zvýšil přísun zahraničních investicí do zemí po celém světě. Za nárůstem zahraničních investicí stojí i nadnárodní společnosti, které právě prostřednictvím přímých zahraničních investicí působí na jednotlivé státy, a tím se aktivně podílejí na globalizaci a postupně se stávají jedním z hlavních nositelů globalizace. Lze také konstatovat, že nadnárodní společnosti jsou hnacími silami globalizačních procesů, a to především díky svému ekonomickému potenciálu. Mimo jiné se výrazně podílí na tvorbě světového HDP – vytváří téměř 30% světového HDP. Tato obrovská ekonomická síla je zároveň i důvodem k jejich kritice, protože tuto sílu využívají i k ovlivňování dění nejenom ekonomického, ale také i politického. Vezmeme-li v úvahu, že nadnárodní společnosti vytvářejí téměř třetinu světového HDP, a tím pádem jsou hnacím motorem globalizačních procesů, můžeme z tohoto vyvodit závěr, že nadnárodní společnosti de fakto kontrolují a určují geografické rozložení produkce zboží a služeb. Jedním z hlavních faktorů, kterými nadnárodní společnosti působí, jsou přímé zahraniční investice. Vstup zahraničního kapitálu na místní trh znamenal pro některé státy krok směrem k lepšímu ekonomickému postavení a postupné začlenění mezi státy rozvinuté, jako je tomu v případě Tchaj-wanu, Jižní Koreji či Malajsie. Takovýto postoj vůči působení nadnárodních společností na území daného státu, ale nebyl vždy tak vstřícný, zejména mezi rozvojovými ekonomikami. Velmi brzy se ukázalo, že zájmy nadnárodních společností a národních ekonomik se mohou různit, a také, že v tomto sporu mnohdy vítězí právě zájmy nadnárodních společností. Jedno z úskalí je například v tom, že cílem státu je podporovat ekonomický růst, ale hlavním cílem nadnárodních společností je především upevnění svého postavení a větší konkurenceschopnost na světovém trhu. V případě, že jsou zájmy státu a 48 | S t r á n k a
nadnárodních společností opačné, může to mít neblahý vliv na ekonomický vývoj, především daného státu. Jsou zde ovšem i takové státy, většinou rozvojové země, které vidí v přísunu přímých zahraničních investicí nástroj, jak zvýšit svůj ekonomický růst. Většina států za účelem získání či udržení si zahraničního investora, který přivede do oblasti značné investice, jsou ochotny poskytnout značné výhody například ve formě investiční pobídky, daňových prázdnin či cenově zvýhodněných nabídek. Tyto výhody mohou ve velkém měřítku značně narušit státní rozpočet, nehledě na narušení konkurence v oblasti, kde zahájí svou působnost nadnárodní společnost. Mezi další důležité faktory patří stabilita a růst dané ekonomiky, kvalita a cena pracovní síly a další ekonomické ukazatele. Jednou z výhod, a také jedním z důvodů, proč státy usilují o přímé zahraniční investice, je fakt, že s nimi přicházejí i nové technologie, které se staly pevnou součástí přímých zahraničních investicí. Důsledkem přílivu zahraničního kapitálu nadnárodních společností jsou tedy jednak finanční zdroje, a také moderní technologická výbava, která by v mnoha státech nebyla jinak ani dostupná. Tím vším působí tyto společnosti na zefektivnění a rozvoji ekonomiky státu. Ale především přinášejí do dané oblasti nové možnosti. Ať už se jedná o nová pracovní místa, nové technologie nebo know-how. Prostřednictvím přímých zahraničních investicí se státům často otevírají nové trhy, ke kterým by bez účasti nadnárodních společností jinak přístup neměli. Jedním z důležitých ukazatelů, zdali bude daná země pro nadnárodní společnost přínosná, jsou i lidské zdroje, přičemž zajímavý ukazatel je hodnota hodinové mzdy. Nižší hodinová mzda znamená nižší výdaje pro zaměstnavatele. V následující tabulce jsou uvedeny průměrné hodinové mzdy vybraných profesí v Indii a USA. Z hodnot je patrné, proč se Indie stala jednou z nejvíce atraktivních zemí rozvojového regionu pro zahraniční investice. Nicméně při posuzování těchto údajů je nutné přihlédnout k tempu růstu mezd v širším časovém rámci, protože se může stát, že za několik let bude hodnota mzdy 49 | S t r á n k a
natolik vysoká, že již nebude ze strany zahraničních investorů nadále zajímavá, a ti se rozhodnou se přesunout do oblastí, které lépe vyhovují jejich požadavkům. Tabulka 4. Průměrná hodinová mzda u vybraných profesí v Indii a USA v roce 2003 (v USD) Profese Telefonní operátor Mzdový účetní Právní asistent Účetní Finanční analytik
Indie 1,00 1,50 - 2 6-8 6 - 15
USA 12,57 15,17 17,86 23,35
6 - 15
33 - 35
Zdroj: Kunešová, H., Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika: Nové jevy a perspektivy. s. 76
Důsledkem globalizace je i propojování světové ekonomiky do většího celku, kde dochází k interakcím mezi jednotlivými národními ekonomikami. V rámci globalizace se zostřuje konkurence, která vede především k tlaku na zvyšování efektivity a flexibility ekonomických subjektů. Projevem ekonomické globalizace je zvyšování produktivity za pomoci nových a stále se měnících technologií. Nicméně i využívání nových technologií je výsadou pouze rozvinutých zemí. Ovšem vytváření homogenního, jednotného světového trhu s sebou nese velké riziko. Problém nastane v případě, když se na některém trhu projeví krize. A právě tato jednotnost se stane dvousečnou zbraní. V době rozvoje napomáhá a podporuje ekonomický růst, ale nastane-li krize, právě prostřednictvím těsné propojenosti se rychle šíří po celém světě. Příkladů z minulosti máme několik – finanční krize v Mexiku, Argentině, jihovýchodní Asii anebo v USA. S posledně zmiňovanou krizí se v tuto chvíli stále vyrovnávají téměř všechny nadnárodní společnosti i národní ekonomiky. Tato původně americká ekonomická krize plně využila všeho, co globalizované trhy nabízí a velmi rychle se rozšířila do celého světa. Mnoho společností upouští od modelu své naprosté globalizace a vydávají se opačným směrem. A to hlavně z důvodu obrany před dalším možným zakopnutím světového trhu. Jejich politika je jednoduchá – čím menší budeme, tím méně nás krize bude stát, proto hledají cesty, jak se bránit 50 | S t r á n k a
před další možnou ekonomickou krizí, aniž by ohrozily své postavení na světovém trhu. I v oblasti šíření nových technologií hrají důležitou roli nadnárodní společnosti, které prostřednictvím svých poboček v rozvojových zemích napomáhají jejich modernizaci. Negativní dopad přijetí nových technologií je jejich zvyšující se automatizace, která vede ke snižování počtu nutných zaměstnanců a celkově k nárůstu nezaměstnanosti. Důsledkem procesu ekonomické globalizace a stále významnějšího postavení nadnárodních společností ve světové ekonomice je i měnící se postavení národních vlád. Tyto státy musí čelit novým politickoekonomickým skutečnostem. Na poli globálních ekonomických procesů je mnohdy diskutována jejich suverenita, funkce, autonomie a odpovědnost. Těmto státům povětšinou nezbývá jiné řešení, než se globalizačním procesům přizpůsobit, v opačném případě riskují ekonomickou izolaci. Dalším z důsledků globalizace je globální nárůst spotřeby. Ten by měl být následován celkovým zvýšením životní úrovně. Ale stejně, jako v případě sociálního a ekonomického vývoje, i v této oblasti záleží na síle a postavení národních ekonomik. Na samém počátku moderní éry technologických změn – přibližně kolem roku 1975, činila světová spotřeba 12 biliónů USD. O 23 let později vzrostla spotřeba dvojnásobně na neuvěřitelných 24 biliónů USD. Pro srovnání světová spotřeba v roce 1900 byla 1,5 biliónů USD.55 Z výše uvedeného je patrné, že globalizace významně urychluje nárůst spotřeby ve světě. Tento dynamický nárůst by měl být následován zlepšováním životní úrovně. Ale vzhledem k nerovnoměrnému rozložení spotřeby, tomu tak není. Spotřeba významně roste v rozvinutých zemích, zato v rozvojových zemích stagnuje nebo dokonce klesá. Až 20% (přibližně 1,2 mld.) populace v nejchudších zemích zůstává mimo dosah spotřebních trhů. „Průměrná africká domácnost dnes spotřebovává o 20% méně než před 20 lety. Zatímco Mezřický, Václav. Povaha globalizace, základní problémy, její pozitiva a negativa. In: Globalizace a globální problémy. s. 12 55
51 | S t r á n k a
v zemích s nejvyššími příjmy se 20% populace podílí na 86% celkových soukromých výdajů na spotřebu, naopak v nejchudších se 20% populace podílí na těchto výdajích pouhým 1,3%.“56 Je zřejmé, že negativní ekonomické důsledky globalizace se nejvíce projevují v méně rozvinutých zemích, které nemají takovou sílu vzdorovat nátlakům globalizačních procesů. Hnací silou globalizačních procesů jsou nadnárodní společnosti, které se, hlavně prostřednictvím přímých zahraničních investicí, snaží získat co nejvíce výhod, i tím, že výrobu mohou často rozložit mezi více států a v případě, že se situace v daném státě změní v jejich neprospěch, mohou výrobu přesunout do jiného státu. Nejhůře jsou na tom nejchudší státy, kde se většinou, z důvodu nestálé politické situace, nedá předvídat ekonomický vývoj. Nedostatek kvalifikované pracovní síly a nemožnost nabídnout společnostem zajímavé benefity, vede k tomu, že tyto státy nejsou schopny přilákat zahraniční investory, což je jedna z cest, jak zlepšit ekonomickou situaci. Tyto státy tedy téměř nepožívají výhody globalizace, ale i přesto jsou globalizací ovlivňovány. Globalizační procesy významně přispívají k rozvoji ekonomiky, ale pouze u těch států, které jsou z pohledu světového trhu zajímavé. Ostatní státy se bohužel ocitají v začarovaném kruhu, protože nejsou dostatečně zajímavé pro zahraniční investory, a tudíž hlavně i pro jejich kapitál. Tedy díky globalizaci dochází k prohlubování rozdílů mezi „bohatými“ a „chudými“ státy, protože neexistuje žádná síla, která by donutila nadnárodní společnosti investovat do těchto chudých ekonomik. Jedním z řešení, jak pomoci nejméně rozvinutým státům je organizovaná mezinárodní ekonomická pomoc, která zároveň zvýší jejich kredibilitu a tyto státy se stanou zajímavé i pro zahraniční investory.
56
Tamtéž, s. 13
52 | S t r á n k a
2. Sociální důsledky Velkou skupinu dopadů globalizace tvoří její sociální aspekty, které jsou přímo ovlivněny globalizací ekonomickou. Sociální důsledky globalizačních procesů mají mnoho podob. Může se jednat například o nerovnost příjmů, bohatství, kulturní nerovnosti, mocenské nerovnosti, nerovnosti mezi pohlavími či nerovnosti v sociálních šancích, jako je přístup ke vzdělání nebo ke zdravotnictví. "Ve svých důsledcích globalizace daleko přesahuje záležitosti ryze ekonomické a zahrnuje stále více společenských oblastí. Je spojována s přenosem a výměnou vědy, kultury, politických myšlenek, zvyků a obyčejů,…. Tím nabyl proces globalizace i kvalitativně nových dimenzí. Co charakterizuje aktuální diskusi o výzvách globalizace, je patrně tato nová kvalita."57 Jedním z dopadů globalizace je, že přináší vyšší mobilitu osob, kapitálu, služeb nebo informací. Výsledkem této zvýšené mobility je mj. možnost utéci nebo se přestěhovat v případě nespokojenosti v dané lokalitě. „Každý, kdo může z lokality utéci, může utéci od důsledků. To je nejdůležitější
z
výdobytků
vítězné
války
s
prostorem.“58
Ovšem
předpokladem k takovému útěku je mít dostatečné možnosti a kapitál. Chování jedinců či společností, kteří mají možnost využívat tuto globální mobilitu, je často osvobozeno od odpovědnosti za důsledky svého chování. To se odráží do života lidí, kteří jsou závislí na dané lokalitě, protože se musí vypořádat s následky či dopady rozhodnutí, která nejsou závislá na jejich vůli. Tato rozhodnutí, která jsou udělána na globální úrovni, podporují odcizení a nerovnosti mezi „elitami“ a masou obyvatelstva planety, která je závislá na své lokalitě. „Zeslabuje se sociální soudržnost, solidarita je znesnadňována a podle některých analýz je v nové hierarchii
Steiger, Štěpán. Globalizace a její důsledky. Čerpáno z http://ekonom.ihned.cz/c4-1014351021736370-40F000_d-globalizace-a-jeji-dusledky 58 Bauman, Zigmunt. Globalizace – důsledky pro člověka. s. 18. 57
53 | S t r á n k a
nerovnosti globální elita osvobozena od odpovědnosti za dopady svých aktivit, je osvobozena od závazků k určitému lidskému společenství, bohatí bohatnou a chudí chudnou, bohatí již nepotřebují chudé.“59 „Být v pohybu má pro lidi na vrcholu a pro lidi na dně nové hierarchie zásadně odlišný, protikladný smysl, přičemž většina populace – nová střední třída kolísající mezi těmito dvěma extrémy – nese hlavní tíži tohoto protikladu, a v důsledku toho zakouší akutní existenciální nejistotu, úzkost a strach.“60 Právě střední třída se ocitá pod velkým tlakem ze strany zaměstnavatele, který může vyústit až v sebeobětování se společnosti. Lidé jsou ze strachu, že by museli opustit zaměstnání ochotni obětovat část svého soukromí a trávit více času v práci, což může vyústit až v deprese. Globalizaci nelze vnímat pouze z ekonomického pohledu, protože její důsledky se promítají do všech sfér našeho života a je spojena s vývojem sociálních, ekonomických i politických nerovností. Podle Zigmunta Baumana přinesla globalizace nové dělení společnosti – na malé množství globalizovaných bohatých a na straně druhé stojí většina lokalizovaných chudých. Podle Baumana je také omezení místem v globalizovaném světě znakem sociální degradace a deprivace. Dochází k tomu, že tyto nejchudší oblasti, rozvojové země, jsou ovlivňovány globalizací v mnoha směrech a jedním z nich je i sociální exkluze. K sociálnímu vyloučení v rámci globalizace nemusí docházet pouze u rozvojových států, ale týká se i vyspělých zemí. Různé odlišnosti jednotlivců či skupin (zdravotní stav, vzdělání, příjmy a bohatství, politická orientace, …) mohou ve svém důsledku vést k nedostatečnému začlenění do společnosti, což může vyústit až k vyloučení ze sociálních vztahů. Globalizace neumožňuje stejný přístup k celkovému společenskému růstu. Lepší předpoklady mají jedinci, jejichž vlády připraví dostatečně zajímavé podmínky pro přísun zahraničního kapitálu. Avšak i v této oblasti 59 60
Suša, Oleg. Soudobá globalizace a její sociální dopady. In. Aktuální otázky globalizace. s. 252 Bauman, Zigmunt. Globalizace – důsledky pro člověka. s. 10.
54 | S t r á n k a
se uplatňují zásady sociálního darwinismu, těžící z rozdílné úrovně nejen mezi státy, ale také mezi jednotlivci. Zajímavým pojmem, který se objevuje současně s globalizací, je časoprostorová komprese. Jde o termín, který vyjadřuje pochody, ke kterým dochází v důsledku informační a technologické revoluce. Globalizovaný svět se stává menším díky rychlosti přenosu informací, kapitálu, osob a vlastně všeho. Přirozené hranice, prostor a vzdálenosti přestávají mít svůj původní význam, protože dnešní doba je charakteristická narůstající mobilitou osob, zboží, kapitálu a hlavně informací. Tyto procesy vedou ke zmenšování světa. Jsou hnacími silami globalizačních procesů a současně i důsledkem
globalizace.
V ekonomické
oblasti
roste
důležitost
nadnárodních společností a mezinárodních organizací, roste počet regionálních integračních uskupení, finanční trhy se stále více propojují. Toto zmenšování světa je také spojeno s tzv. deteritorializací neboli odúzemňování. Tento jev znamená, že pomalu dochází ke změně ve vnímání prostoru, který se díky různým technologickým a komunikačním inovacím také výrazně zmenšuje. Vzdálenost již není důležitou měrnou jednotkou. Její roli přebírá čas, za který jsme danou vzdálenost schopni překonat a také náklady, které musíme k tomuto vynaložit. Významnou roli hraje internet, díky kterému se mohou dorozumívat v jeden čas lidé z celého světa, aniž by museli být fyzicky přítomni na jednom místě. Dalším výrazným faktorem je televize, která nám dvacet čtyři hodin denně přináší informace o dění ve světě. Došlo tedy ke změně vnímání původního významu slova území, které již nyní není omezeno na společenský prostor, ve kterém se odehrává mezilidská komunikace. Následující
obrázek
zachycuje
časoprostorovou
kompresi.
Příkladem takového zmenšování světa je rozvoj rychlosti cestování. Zatímco v 16. století byla průměrná rychlost dostavníku 16 km/hod, na počátku 20. století se přehoupla rychlost lokomotiv přes 100 km/hod. 55 | S t r á n k a
S nástupem leteckého cestování se význam vzdáleností
potírá,
protože je možné za několik hodin přeletět z Evropy do Ameriky.
Obrázek 1. Časoprostorová komprese Zdroj: http://ces.vse.cz/portal/index.php?page=view_chapter&kap=110#kap110
Projev časoprostorové komprese lze vidět v různých rovinách společenského života, ať už se jedná o oblast sociální, politickou, ekonomickou nebo kulturní. Příkladem mohou být nadnárodní společnosti a jejich stálá expanze, sílící propojování finančních trhů, zrychlený přenos informací a kultur, sílící vliv médií, migrace obyvatelstva a také rostoucí počet uprchlíků, cizinců ve vyspělých státech. Za důsledek časoprostorové komprese lze považovat i nové dělení obyvatelstva země. Ti, kteří mají přístup ke komunikačním a informačním technologiím jsou zvýhodněny na úkor těch skupin obyvatelstva, kteří k nim přístup nemají, například starší generace, lidé bez vzdělání, lidé žijící pod hranicí chudoby. 56 | S t r á n k a
Níže uvedený obrázek znázorňuje rozdělení států podle jednoho z ekonomických ukazatelů. Podle barevného rozlišení je vidět, kde se nacházejí státy s nejnižším HDP na obyvatele. Většina těchto nejchudších států se nachází v Africe. Jsou to oblasti, kde je časoprostorová komprese v jiné fázi, nežli ve vyspělých státech. Obrázek 2. Ekonomické rozdělení států světa podle HDP/obyv, 2007
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:GDP_PPP_per_capita_2007_IMF.png
Pod vlivem globalizačních procesů se přetváří hierarchie světových měst. Lze konstatovat, že téměř všechna místa na zemi jsou globalizací ovlivněna, ale je pouze několik míst, kde se rozhoduje o tom, jaký charakter budou globalizační procesy mít. Jedná se o největší světové metropole jako je Londýn, New York či Tokio, ze kterých se stala města globální. Tato místa jsou v hierarchii měst položena nejvýše, pod mini se nacházejí další města, kde se také koncentruje velké množství funkcí, faktorů a aktivit, jenž se podílí na vytváření globalizace, například Los Angeles, Frankfurt a Paříž. Do této hierarchie patří i další, z pohledu rozhodování o formování globalizace, méně významná světová města. Projevy sociálních důsledků globalizačních procesů lze nalézt po celém světě. Ať už se jedná o rozdílné postavení na úrovni jednotlivců nebo celých států. Negativní důsledky se přitom nejvíce projevují u těch nejslabších – nejméně rozvinutých států, žen či ohrožených skupin obyvatelstva. Na následujícím Obrázku 3 jsou světlou barvou znázorněna 57 | S t r á n k a
místa s nejnižší úrovní gramotnosti, která kopírují hranice nejméně rozvinutých států v Latinské Americe, Africe a Asie, což jen dokazuje, že tyto státy se i vlivem globalizace ocitají v začarovaném kruhu. Nejsou dostatečně zajímavé z pohledu zahraničních investorů, protože mj. jejich obyvatelé postrádají dostatečné vzdělání, tím pádem se jim nedostane pomoci například v podobě přímých zahraničních investic, které by mohly pozitivně ovlivnit i sociální situaci ve státě. Obrázek 3. Gramotnost světové populace v jednotlivých státech (v %)
Zdroj: http://www.indexmundi.com/map/?t=0&v=39&r=xx&l=en
Významným sociálním důsledkem globalizace je krize a rozpad kulturních hodnot, rozklad instituce rodiny a sociální sounáležitosti celkově. Počet cizinců na území České republiky stále roste. Důvodů, proč tito žádají o povolení k trvalému, či dlouhodobému pobytu u nás, může být několik. Jednak jsou to odborníci, poradci zaměstnaní většinou nadnárodními společnostmi, ale do této skupiny patří i uprchlíci, tedy lidé, kteří byli nuceni opustit své země ať už z důvodů politických, sociálních či jiných. Většinou jsou to sociální a politické nejistoty, které je nutí opustit svou zemi. Mezi tyto nejistoty patří například nedostatek demokracie, chudoba a zaostalost státu, represe, environmentální problémy, které mohli znemožnit jejich další život v původní zemi. Přítomnost cizinců stejně jako některých etnických skupin ve státě může vést i k sociálním problémům jako je například xenofobie, odmítavý či nedůvěřivý přístup, pocit nejistoty a ztráty bezpečí. 58 | S t r á n k a
3. Ekologické důsledky Globalizační procesy se postupně rozšířily i o neekonomický rozměr, a to do výše zmíněné sociální sféry i sféry ekologické, kde, jak se časem ukázalo, hrají významnou roli. S tímto širším pojetím globalizace souhlasí mnoho autorů (například Giddens, Mezřický, Ehl a další), kteří zastávají názor, že omezení globalizace pouze na ekonomickou oblast je nesprávné. Globalizační procesy ovlivňují kvalitu životního prostředí člověka. Sledováním ekologického rozměru globalizace si můžeme vytvořit celkový obraz o vztahu společnosti k přírodě. Je také nezbytné si uvědomit, že na svět se musí pohlížet jako na nedělitelný celek, nikoliv jako na souhrn jednotlivých regionálních uskupení. Jedním ze základních problémů současnosti je otázka ekologických rizik. Právě ekologický rozměr poukazuje na skutečnost, že jednání společnosti má globální charakter, protože neovlivňuje pouze danou lokalitu, ale promítá se do celého světa. Mnoho negativních ekologických jevů (například globální oteplování, kvalita ovzduší, kvalita pitných vod, přírodní katastrofy a další) ukazuje, že již došlo k narušení trvale udržitelného rozvoje a společnost by se měla začít zabývat možnými řešeními. Člověk svým chováním vyjadřuje vztah k přírodě, který by se dal charakterizovat jako nadřazený. Samotný proces modernizace měl za cíl osvobodit člověka od přírodních sil. Globalizace toto vše usnadnila a urychlila. Člověk, jenž rozvíjí úzce propojené kulturní fenomény, kam patří věda, technika a výroba, naráží na přírodu. Mezi člověkem a přírodou se zformoval vztah, který je ve svém důsledku značně konfliktní. Člověk si tento konflikt začíná pomalu uvědomovat a také si uvědomuje, že jeho vztah k přírodě je spíše podřízený, nikoliv naopak. Navíc, pro člověka je životně důležité, aby jeho vztah k přírodě byl vyvážený a co nejméně destruktivní. 59 | S t r á n k a
„Země chápaná jako globální biosférický systém je člověku nadřazena, neboť představuje jeho hostitelské prostředí, domovský systém, umožňující jeho vlastní existenci i další rozvoj.“61 Mezi nejzávažnější problémy životního prostředí se považuje například: redukce biologického bohatství, znečištění atmosféry, vod moří a oceánů, narušení klimatického systému Země, skleníkový efekt, úbytek ozónové
vrstvy,
zvýšený
příkon
ultrafialového
záření,
ubývání
zemědělských ploch, ztráta jejich úrodnosti, degradace půdy, vody a mořských zdrojů, rozšiřování pouští, úbytek tropických deštných pralesů, hrozící nedostatek pitné vody, ztráta druhové rozmanitosti v přírodě a další. K těmto i dalším ekologickým problémům je potřeba přistupovat hlavně z pohledu celého světa, neboť v dnešní globalizované společnosti se jednotlivé problémy lokálního charakteru rychle proměnili na globální. Významným problémem se stal rychlý nárůst světové populace, který se stále zvyšuje, přičemž přírodní zdroje, které musí populaci uživit, zůstávají stejné, resp. stává se stále obtížnějším obstarat potravu. Tento problém je nejvíce viditelný v rozvojových zemích. Lze konstatovat, že člověk si tento problematický vztah k přírodě začíná uvědomovat, což dokazuje i množství deklarací, smluv a dalších dokumentů prohlašujících závazky nového přístupu společnosti k přírodě a k potlačení ekologické krize. Jedním z těchto dokumentů je i Kjótský protokol, který je součástí Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách. Podpisem se průmyslové země zavázaly ke snížení množství emisí skleníkových plynů. Jedním z negativních důsledků se stalo přemístění výroby některých evropských firem do států, které nepřistoupily k podpisu Protokolu, nebo jejich limity jsou daleko nižší, čímž dochází uměle ke snižování emisí. 62
Chlapová, Ivana. Ekologický rozměr globalizace. In. Aktuální otázky globalizace. s. 58 Jedním ze států, které nehodlají ratifikovat Kjótský protokol, jsou Spojené státy, které by museli snížit emise skleníkových plynů o 7%, což by mělo za následek výrazné zvýšení cen energií a daní (přibližně o 15%) 61 62
60 | S t r á n k a
Obrázek 4. Kjótský protokol. Zeleně vyznačené jsou země, které ratifikovaly protokol; šedé země nejsou rozhodnuty a hnědě jsou označeny státy, které se rozhodli nepřistoupit na podmínky Kjótského protokolu. (stav k roku 2010) Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Kyoto_Protocol_participation_map_2010.png
I v případě ekologických problémů lze říci, že negativní jevy lidské společnosti jsou geograficky nerovnoměrně rozloženy. Méně rozvinuté státy jsou více postiženy nežli státy vyspělé. Souvisí to s ekologickými standardy, které jsou vyšší v rozvinutých státech, a je zde také kladen větší důraz na jejich dodržování a samozřejmě s úrovní ekonomiky daného státu. I toto jsou důvody, proč velké společnosti přemísťují výrobu do méně vyspělých států. Pro lidstvo se stala otázka udržitelného rozvoje zásadní. Touto problematikou se zabýval i Římský klub, který se snažil předpovědět vývoj společnosti, pokud nepřistoupí ke změnám. V roce 1972 zveřejnil zprávu, ve které upozorňoval na skutečnost, že během 21. století dojde k hromadnému znečištění, k vyčerpání energetických zdrojů a dalším projevům nešetrného přístupu lidstva k prostředí, ve kterém žije. Organizace spojených národů uspořádala v roce 1992 konferenci o životním prostředí v Rio de Janeiru, ze které vyplynulo, že lidstvo musí změnit svůj přístup k přírodě a musí se vydat cestou ekologicky přijatelného rozvoje. Trvale udržitelný rozvoj byl také podpořen 61 | S t r á n k a
dokumentem Agenda 21, který doporučuje vládám různá opatření k dosažení ekologicky přijatelného rozvoje. V roce 1992 schválilo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky zákon o životním prostředí, kde je definován pojem trvale udržitelný rozvoj: "Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů."63 Pojem trvale udržitelný rozvoj se poprvé objevil ve zprávě Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj, která se zabývala příčinami špatného vývoje. Komise v roce 1987 zveřejnila zprávu Naše společná budoucnost. Podle této zprávy je definice udržitelného rozvoje následující: „(Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“64 Důležitým závěrem výše zmíněné zprávy je určení třech nejdůležitějších faktorů, které mohou ovlivnit správný vývoj, bude-li mezi nimi dodržována rovnováha. Tyto tři faktory charakterizují tři oblasti našeho života – oblast ekonomickou, sociální a oblast životního prostředí. Tyto oblasti především zahrnují zachování ekologické rovnováhy, přírodních zdrojů, ekonomického růstu, rozvoj ekologicky šetrných technologií, vyřešení světového populačního růstu, rozšíření zdravotní péče a možnosti vzdělání po celém světě. V poslední době se k těmto třem faktorům připojuje i faktor lidský, který se soustřeďuje na stabilizaci lidské populace, zvláště tempa růstu, dále přístup ke vzdělání, zdravotním službám,… V oblasti ekologické je pro udržitelný rozvoj nejdůležitější ochránit přírodní zdroje pro získávání energie a potravin. Jedná se hlavně o Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Česká informační agentura životního prostředí. http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB 63 64
62 | S t r á n k a
efektivní využití zemědělské půdy, vodních zdrojů, zlepšení souvisejících technologií. Cílem je zvýšit produkci kvalitních potravin a zároveň snížit množství chemických hnojiv a pesticidů. Jak je patrné z níže uvedeného schéma, lidstvo musí chování a počínání vůči přírodě směřovat do průsečíku ekonomické, ekologické i sociální oblasti našeho života, čímž bude možné pokračovat a hlavně udržovat rozvoj i pro následující generace.
Obrázek 5. Schéma trvale udržitelného rozvoje Zdroj: http://www.vzdelavanipedagogu.cz/site/projekt.html
Mnoho států se musí potýkat s problémy, které globalizace s sebou přináší, například problémy ohrožující životní prostředí nebo problém růstu
populace.
Tyto
státy
většinou
musí
také
zápasit
s
problémem nedostatku potravin, mnohdy je potřebná produkce potravin zdrojově ohrožena, případně i znemožněna. Mezi nejzávažnější společenské důsledky, které globalizace přináší, zajisté patří umocňování nerovnoměrného sociálního a ekonomického rozvoje. Ten vzniká na základě toho, že firmy, jednotlivci i státy mají rozdílnou sílu i schopnosti zapojit se do procesu globalizace. Důsledky globalizace nejsou rovnoměrně přerozděleny. Nadnárodní společnosti, které hrají významnou roli v šíření globalizace, povětšinou sice přemístí část výroby do méně vyspělých zemí, ale investují v těchto zemích pouze minimum svých zisků a většinu odvádí do země svého původu. Tyto společnosti obřích rozměrů mají výhodu v tom, že roční obrat některých z nich bývá větší než HDP některých států, a tím pádem disponují 63 | S t r á n k a
obrovskými ekonomickými prostředky a mohou velmi výrazně ovlivňovat země, ve kterých působí. Aby státy mohly čelit obrovské síle nadnárodních korporací, musí zvýšit svou ekonomickou aktivitu. Nerovnoměrné rozdělení zisků se ale netýká pouze vyspělých a nevyspělých zemí – může je pocítit každý, protože u globalizace platí, že upřednostňuje pouze některé skupiny, které jsou natolik silné, že v zápase obstojí, a ti z ní profitují. Ukazuje se, že zásadním problémem je chudoba rozvojových států a jejich neschopnost se plně zapojit do procesu globalizace. Právě chudoba v rozvojových zemích může být chápána jako příčina, ale také i důsledek globalizace. Existence chudoby ovlivňuje nejenom ekonomickou podobu státu, ale také sociální aspekty, například zdravotní stav populace, úroveň vzdělání, a také ekologickou situaci. Je tedy patrné, že všechny oblasti jsou úzce propojeny. Člověk je velmi úzce spojen přírodním systémem. Dnes, více jak dříve platí, že ekologické problémy mají své sociální důsledky a naopak. Přičemž většinu následků si člověk zapříčiňuje sám – nešetrným lidským chováním. Velkým problémem se ukázala být nepředvídatelnost důsledků globalizace, a to i z toho důvodu, že technologický i informační vývoj jde neustále dopředu. Také se nedaří pozastavit znečišťování, které může být pro lidstvo fatální.
64 | S t r á n k a
C. VYBRANÉ SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ DŮSLEDKY GLOBALIZACE V následující kapitole se budu zabývat některými důsledky globalizace. Jak může být patrné z předchozích kapitol, důsledků globalizace je velké množství a i vzhledem k rozsahu této práce jsem nucena si mezi nimi vybrat pouze několik málo a těm se blíže věnovat. Mezi závažné důsledky globalizace patří poměr mezi vývojem v rámci zemí plně zapojených do globalizačních procesů a zemí pohybujících se na jejím okraji. V první části této kapitoly se budu věnovat nerovnoměrnému ekonomickému vývoji a globální nerovnováze. Právě umocňování nerovnoměrného sociálního a ekonomického vývoje patří mezi nejzávažnější důsledky globalizace. Ekonomický potenciál firmy, oblasti či země je důležitým prostředkem, jak se zapojit do globalizačních procesů a také do jaké míry si mohou subjekty určovat vlastní podmínky. Druhá část kapitoly je zaměřena na problém spojený s velkým nárůstem populace. Právě tento problém je v poslední době velmi diskutovaným. Není tomu tak dlouho, co se světová populace přehoupla do své osmé miliardy a problémů s tím spojených stále přibývá. V poslední části se budu věnovat zvyšující se tendenci států investovat do vědy a výzkumu. Být součástí globalizačních procesů automaticky neznamená záruku úspěchu. Každá země, společnost i jednotlivec se musí aktivně zapojit, aby v procesech uspěli, protože konkurence je vysoká a jak v přírodě, tak i v dnešním globalizovaném světě platí, že pouze nejsilnější přežijí.
65 | S t r á n k a
1. Globální nerovnováha a vývoj HDP Přestože globalizace stojí za ekonomickým růstem, svět musí čelit problémům spojeným s chudobou a bídou. Jedná se o paradox, který existuje společně s globalizací. Ne všechny země či regiony dosáhnou na ekonomický růst, který globalizační procesy přinášejí. Globalizace nespravedlivě přistupuje k jednotlivým státům – opomíjí chudé, vyspělé státy naopak zvýhodňuje. Ekonomický růst místo toho, aby potíral ekonomické rozdíly a přinášel blahobyt všem, spíše tyto rozdíly umocňuje. Řešení, jak se bránit tomuto jevu, je posun chudých států na ekonomickém žebříčku směrem nahoru, tím by byly všechny státy schopny využívat globalizaci a její důsledky stejnou měrou. Otázkou je, zdali globalizace opravdu stojí za umocňováním rozdílů mezi státy. Je to důsledek samotného procesu globalizace nebo globalizace pouze ukázala, zvýraznila dané skutečnosti? Svět se v důsledku časoprostorové komprese zmenšuje a tím jsou nerovnosti mezi regiony zvýrazněny – ať už se jedná o rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem, mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi. Otázka nerovnosti, nespravedlnosti se stala v globalizovaném světě velmi závažnou, už i vzhledem k tomu, že se promítla do strategických cílů rozvoje, kde boj s chudobou a zmenšování nerovností zaujímají přední místo. Problém tohoto cíle je, že předpokládá otevření se ekonomik chudých zemí zahraničním investicím a zároveň se snaží ochránit vyspělé ekonomiky například tím, že jim umožní uzavřít a bránit své trhy. Nutno dodat, že pod pojmem nerovnost se neskrývá pouze nerovnost ekonomická, ale celospolečenská. V dnešním světě mají nerovnosti mnoho podob: nerovnost příjmu, bohatství, mocenská, kulturní, nerovnost pohlaví, věková, …
66 | S t r á n k a
Právě globální nerovnost se stala jedním z hlavních argumentů kritiků globalizace, a to i přes to, že tyto nerovnosti jsou velmi těžce měřitelné – existuje mnoho sporů o tom, podle čeho a jak měřit. „Kritika globální nerovnosti například uvádí, že dvacet procent nejchudších zemí vlastnilo před 30 lety 2,3 procent světového bohatství, dnes jen 1,4 procent.“65 Podle těchto kritiků chudé státy ještě více chudnou na úkor států bohatých, v jejichž čele stojí tzv. globální jádro – Spojené státy Americké, státy západní Evropy a Japonsko. V současném světě narůstá rozdíl mezi bohatstvím a chudobou nejenom na globální úrovni (bohaté a chudé státy), ale také napříč státy (bohatí a chudí občané). Jedním z paradoxů, který nerovnováha přináší je, že denně na světě umírají lidé na následky chudoby (hladomor) i bohatství (obezita). Ekonomická globalizace má přímý vliv na nerovnoměrný rozvoj jednotlivých regionů a to i díky nové mezinárodní dělbě práce, která je charakteristická tím, že výroba potřebující množství pracovníků je přemísťována do rozvojových zemí, kde jsou nižší platové požadavky, navíc tyto státy mají také většinou volnější předpisy týkající se bezpečnosti práce a životního prostředí, čímž společnostem ušetří nemalé náklady. Důležité oblasti (řízení, výzkum) a oblasti požadující množství kvalifikovaných pracovníků zůstávají v mateřských státech. Tato nová dělba práce má za následek, že ve vyspělých zemích dochází k deindustrializaci a k nárůstu nezaměstnanosti především mezi nekvalifikovanou pracovní silou. Na druhé straně dochází v těchto zemích k rozvoji výzkumu, technologií, nárůstu finančních služeb, poradenských, právních a účetních služeb. I v důsledku nové dělby práce, ale také i rozvoji světového obchodu, dochází ke stupňování rozdílů mezi chudými a bohatými státy. Podle Giddense podíl nejchudší pětiny světové populace na globálním příjmu
65
Suša, Oleg. Soudobá globalizace a její sociální dopady. In. Aktuální otázky globalizace. s. 255
67 | S t r á n k a
klesl od roku 1989 do roku 1998 z 2,3% na 1,4%. Přičemž podíl nejbohatší pětiny stále roste.66 Mezi chudé státy jsou řazeny rozvojové země. K jejich určení se v současné době používají dvě metodiky.67 První pojetí bylo přijato Konferencí OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) a jeho hlavním kritériem je hledisko politické samostatnosti a charakter sociálně-ekonomických vztahů. Podle tohoto užšího pojetí patří mezi rozvojové země státy Afriky, Latinské Ameriky, západní, jižní a východní Asie. Dále se ekonomiky dělí na rozvinuté, transformující se ekonomiky střední a východní Evropy a země bývalého SSSR. Toto dělení je zajímavé tím, že některé země patřící do této skupiny států mohou dosáhnout lepšího hodnocení, než některé méně rozvinuté státy – například nově industrializované země (Singapur, Hongkong či Tchaj-wan) mohou být lépe hodnoceny než například Portugalsko nebo Řecko. Z níže uvedeného obrázku je viditelné, kde se soustřeďují vyspělé země – severní Amerika, část Evropy, Austrálie a Japonsko. Za to nejméně rozvinuté státy se nacházejí převážně v Africe a v jihovýchodní Asii (viz. Obrázek 7)
Obrázek 6. Vyspělé země (podle MMF, 2008) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:IMF_advanced_economies_2008.svg 66 67
Giddens, Anthony. Unikající svět. s.27 Čerpáno z Cihelková, Eva. Světová ekonomika – nové jevy a perspektivy. s. 249
68 | S t r á n k a
Světová Banka sestavila tzv. druhé (širší) pojetí klasifikace rozvojových zemí. Podle něj je nejdůležitějším kritériem ekonomická úroveň přepočtená na jednoho obyvatele. „20 % nejbohatších lidí světa se v roce 1997 podílelo na úhrnném hrubém domácím produktu (HDP) 86 %, zatímco 20 % nejchudších jen 1 %.“68
Obrázek 7. Nejméně rozvinuté země (podle OSN, 2008) Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/26/Least_Developed_Countries_ma p.svg
K rozdělování států podle ekonomické vyspělosti slouží několik možných kritérií. K určení vyspělosti dané ekonomiky se používá například kritérium velikosti příjmu obyvatel, index lidského rozvoje či geografické vymezení zemí. Nejobvyklejším kritériem je hrubý národní produkt přepočtený na obyvatele. Jak je uvedeno výše, jedním z ukazatelů světového vývoje nerovností je vývoj hrubého domácího produktu (HDP). Nicméně i tento ukazatel v sobě skrývá mnoho problémů. Jedním z nich je fakt, že porovnávání HDP na osobu nezobrazuje například různé životní náklady ve zkoumaných zemích a další socio-ekonomické faktory. I přesto se tento
68
Daněk, Petr. Nerovnoměrný rozvoj světa: Kolonialismus, neokolonialismus a diskurs rozvoje.
http://prg.xf.cz/kniha/kap1.htm
69 | S t r á n k a
ukazatel stal důležitým indikátorem vývoje světového i národního hospodářství. Skupina Světové banky69 rozděluje každoročně jednotlivé státy podle tzv. širšího pojetí na základě hrubého národního produktu na ekonomiky s nízkým, středním a vysokým důchodem. Obrázek č. 8 zobrazuje světové rozdělení zemí podle HDP na osobu. Je z něj patrné, že státy pohybující se pod světovým průměrem jsou většina států v Africe, dále jihovýchodní Asie a některé státy jižní Ameriky.
Obrázek 8. Rozdělení světa podle průměrného HDP na osobu v roce 2010. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Average_GDP_PPP_per_capita_2010.svg
Následující graf znázorňuje vývoj světového HDP od počátku letopočtu až k předpovědi do roku 2050. Přičemž na budoucím růstu světového HDP se budou podílet především rozvojové země, a to i vzhledem k tomu, že rozvinuté ekonomiky již nyní stagnují či dokonce jejich růst HDP jde do záporných čísel. První velký skok byl v 19. století a můžeme ho spojit s nástupem průmyslové revoluce, kdy došlo k zefektivnění výroby a postupnému rozvoji obchodu. Poté následuje první polovina 20. století, kde růst není tak velký, jak by se dalo očekávat, což je
Do skupiny Světové banky patří: Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní asociace pro rozvoj, Mezinárodní finanční korporace, Mnohostranná agentura pro investiční záruky a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů. 69
70 | S t r á n k a
ovšem zapříčiněné světovými válkami. Téměř stoprocentní nárůst ve druhé polovině 20. století byl už plně pod vlivem globalizace.
Graf 2. Vývoj světového HDP Zdroj: http://www.ceskapozice.cz/byznys/ekonomika/svetova-ekonomika-behem-40-letzpetinasobi-velikost
1.1. Porovnání vývoje HDP na jednoho obyvatele v USA, Jižní Koreji a České republice V této podkapitole bych chtěla dokázat, že globalizace má nesporný vliv na vývoj států. Jak jsem již zmiňovala na předchozích stránkách, díky globalizačním procesům dochází k rozvoji a urychlení národních ekonomik. Je zřejmé, že globalizace se naplno projevila v uplynulém dvacetiletí, proto budu hodnotit data od roku 1990. Jako hlavní faktor porovnání použiji hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele, protože tento ukazatel se mimo jiné používá při srovnávání vyspělosti ekonomik, a právě proto také nejlépe ukazuje aktuální stav dané ekonomiky. Pro nás má HDP na obyvatele i jiný význam. Evropská Unie totiž využívá tento ukazatel také k určení výše příspěvku z evropských fondů. Státy s vyšším HDP na obyvatele dostávají nižší příspěvky, nežli státy s nižším HDP na obyvatele. 71 | S t r á n k a
Dalším faktorem je hrubý domácí produkt. Na vybraných státech ukážu, že ekonomické procesy jednoho státu ovlivňují situaci v jiných, a to především z důvodu provázanosti světových ekonomik. Jako příkladové státy jsem vybrala USA, Jižní Koreu a Českou republiku. Jak jsem uvedla výše, budu posuzovat HDP na obyvatele v průběhu uplynulého dvacetiletí. Je zřejmé, že Spojené státy jsou ekonomickým tahounem. Ale jak obstojí, porovnáme-li jeho vývoj během dvaceti let s ostatními státy? Bude i nadále mezi světovou jedničkou nebo ho rozvojové státy předeženou? Pro zajímavost jsem přidala i data o Keňi. Je zajímavé sledovat, jak se ekonomika tohoto státu vyvíjela. Podle nalezených fosílií se předpokládá, že území Keňi bylo osídleno již předchůdci člověka a mohli bychom
usoudit,
že
oblast,
osídlená
miliony
let
bude
jedna
z nejvyspělejších. Ale ekonomické údaje ukazují na opak… Potřebná data jsem sesbírala z publikace The World Factbook vydávanou vládou Spojených států amerických. Tato publikace je vydávána každoročně a obsahuje informace o geografii, populaci, vládě, hospodářství a dalších otázkách vztahujících se k jednotlivým státům.70 Z výše uvedené publikace jsem použila data vztahující se k hrubému domácímu produktu přepočteného na jednoho obyvatele v České republice, USA, Jižní Koreji a Keňi. Na první pohled je z tabulky 5 zřejmé, že USA s 21 082 USD mají v roce 1990 nejvýhodnější startovní podmínky, oproti 7 878 USD v ČR a 4 600 USD v Jižní Koree. V průběhu prvního desetiletí se hodnoty postupně zvyšují u všech států, ovšem různou rychlostí. Podíváme-li se blíže na hodnoty vztahující se k naší republice, zjistíme, že v první polovině devadesátých let je tendence vývoje HDP/obyv. opačná v porovnání s ostatními státy. V roce 1992 prudce klesají hodnoty, což vysvětlují problémy spojené s
rozdělením
Československa (viz níže). Až po dvou letech se situace stabilizuje a Potřebná vydání jsou dostupná online na https://www.cia.gov, http://www.gutenberg.org, http://www.umsl.edu, odkazy k jednotlivým rokům jsou uvedeny v použité literatuře 70
72 | S t r á n k a
HDP/obyv. postupně stoupá. Přestože má Česká republika v roce 1990 lepší pozici oproti Jižní Koreji (má vyšší HDP/obyv. o více jak 40%) už v roce 1994 ji Korea předhání. Vinou je zpomalení ekonomického vývoje vlivem transformace ekonomiky o téměř 15%. V prvním desetiletí 21. století nabírá na síle hlavně ekonomika Koreji, která se více jak zdvojnásobila, z původních 13 300 USD na 30 600 USD. Zde se potvrzuje, že síla nově industrializovaných zemí, kam kromě Jižní Koreji patří i Tchaj-wan, Hongkong či Singapur, je veliká. Tyto země jsou charakteristické rychlou industrializací, orientací na export a hlavně obrovským přísunem zahraničních investicí, který žene ekonomický vývoj. Tabulka 5. HDP na jednoho obyvatele v letech 1990 - 2010 (v USD) 1 990
1 991
1 992
1 993
1 994
1995
1996
1997
1998
1999
ČR
7 878
7 700
6 900
7 300
7 200
7 350
10 200
11 100
10 800
11 700
USA
21 082
21 800
22 470
23 400
24 700
25 850
27 500
28 600
30 200
33 900
Jižní Korea
4 600 360
5 600 360
6 300 385
6 500 320
9 500 1 200
11270 1170
13000 1300
14200 1400
13700 1600
12 600 1 600
Keňa
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
ČR
12 900
12 900
15 300
15 700
16 800
20 000
21 900
24 500
25 900
24 800
25 600
USA
36 200
36 300
37 600
37 800
40 100
41 600
44 000
45 800
46 900
46 000
48100
Jižní Korea
13 300 1 500
16 100 1 000
19 400 1 020
17 800 1 000
19 200 1 100
19 200 1 100
24 500 1 200
25 000 1 700
27 600 1 600
28 100 1 600
30600 1 600
Keňa
Zdroj: The World Factbook, vydáno v letech 1990-2010, vlastní zpracování
V grafu níže jsou použita data z tabulky. Na přímkách jde vidět, jak se hodnoty mění po jednotlivých letech. Tato tendence je charakteristická pro průmyslové státy. Porovnáme-li vývoj v Keňi s ostatními státy, je patrné, že v Keňi existuje jiná situace nežli v USA, ČR a Jižní Koreji. Ale podíváme-li se na následující Graf 4, kde je porovnání rychlosti růstu HDP/obyv. zjistíme, že přestože jsou hodnoty v Keňi velice nízké, za uplynulých 20 let se více jak ze čtyřnásobily. Což by v porovnání s USA, kde se HDP/obyv. „pouze“ zdvojnásobilo, znamenalo, že s touto rychlostí by mohla ekonomika Keňi v budoucnu dohnat USA. Tato myšlenka je ovšem pouze hypotetická.
73 | S t r á n k a
USD
Graf 3. Vývoj HDP na jednoho obyvatele v letech 1990 - 2010 (v USD) 55 000 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0
ČR USA Jižní Korea Keňa
Zdroj: The World Factbook, vydáno v letech 1990-2010, vlastní zpracování
Jak je z výše uvedeného patrné, USA si stále drží pozici lídra mezi srovnávanými státy. Porovnáme-li ale zrychlení tohoto ukazatele, zjistíme, že USA mají sice nejvyšší důchod, ale rychlostí růstu se propadají. Graf 4. Zrychlení růstu HDP/obyv. v porovnání let 1990 a 2010
Keňa
4,44
Jižní Korea
6,65
USA
2,28
ČR 0,00
3,25 2,00
4,00
6,00
8,00
Zdroj: The World Factbook, vydáno v letech 1990-2010, vlastní zpracování
Jižní Korea potvrdila své místo mezi tzv. Asijskými tygry. Progresivitou ekonomiky vede dvounásobně před Českou republikou a dokonce třínásobně před USA. Co se týče vývoje HDP/obyv., tak ten se u tohoto státu za dvacet jedna let téměř zesedminásobil. Pro přehlednost 74 | S t r á n k a
uvedu jednoduchý příklad: v roce 1990 jeden pracovník v USA vyprodukoval za jeden rok 21 082 USD. V ČR je potřeba 2,68 pracovníků, aby vyprodukovali stejnou částku. V Jižní Koreji je potřeba už 4,58 pracovníků a v Keni dokonce 59. Situace v roce 2010 je však rozdílná: v USA si pracovník přilepšil na 48 100 USD, v České republice je potřeba 1,87 pracovníků, v Jižní Koreji pouze 1,57 a v Keni 30 pracovníků.
Pokud bychom se podívali na budoucí vývoj, lze z výše uvedených informací usoudit, že po určité době Jižní Korea bude mít vyšší HDP/obyv. nežli USA. Přestože pozice v roce 1990 se nadají srovnávat, je růst amerického ukazatele značně pomalejší. Je jisté, že vývoje v jednotlivých zemích jsou podmíněny hlavně ekonomickou a politickou situací. Pak jsou zde další faktory, které také nemůžeme dopředu odhadnout. Jedná se především o sociální podmínky a také o přírodní podmínky. Níže uvedená projekce možného budoucího vývoje prokazuje, že vývoj v Jižní Koreji se i nadále bude přibližovat USA. Přestože situace v roce 1990 byla výhodnější pro Českou republiku, je vidět, že záhy ji Jižní Korea předehnala a v následujícím desetiletí se její tempo bude zvyšovat.
75 | S t r á n k a
Graf 5. Projekce možného budoucího vývoje HDP/obyv. (v USD) 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 ČR
20 000
USA Jižní Korea
10 000
Keňa
1 990 1 992 1 994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014 2016 2018 2020 2022 2024
0
Zdroj: The World Factbook – údaje 1990-2010; předpověď do roku 2025 vlastní zpracování za použití programu Eviews
Graf 6. Projektovaná rychlost změny HDP/obyv. v porovnání let 2011 a 2025
Keňa
1,41
Jižní Korea
1,91
USA
1,41
ČR 0,00
1,56
1,00
2,00
Zdroj: Předpověď do roku 2025, vlastní zpracování
76 | S t r á n k a
Z Tabulky 5 i následného grafu lze vyčíst zakolísání národních ekonomik v roce 2009. Tento jev je spojován s krizí propuknuvší na amerických trzích na počátku 21. století. Za touto původně pouze americkou krizí stojí prudké snížení úrokové sazby z původních 6,5% na 1,75% během jednoho roku. To se podepsalo na spotřebě obyvatelstva, které najednou začalo čerpat velmi výhodné půjčky a hypotéky. Hypoteční krize v USA znamenala převážně propad cen nemovitostí, amerického dolaru a hlavně ekonomickou recesi, která se postupně rozšířila do celého světa. Důvod, proč došlo velmi rychle k rozšíření krize i do ostatních zemí, vidím v tom, že jednotlivé ekonomiky již nejsou samostatnými ekonomickými subjekty, ale jsou do značné míry závislé i na ostatních zemích. Jako příklad uvedu změnu v průběhu 20. století u vybraných států. Z čísel v Tabulce 6 lze vyčíst, že po skončení druhé světové války se státy snažily ubránit svoji ekonomiku a to tím, že se částečně uzavřely. Po období jisté rekonvalescence dochází k opětnému otevření a větší provázanosti mezi státy. Důvodem, proč k tomuto dochází, mohou být například tlaky nadnárodních společností na jednotlivé vlády, které jsou ovšem umožněny až po rozvoji technologickém i informačním. Tabulka 6. Otevřenost vybraných vyspělých ekonomik podle podílu na HDP, 1910-1995 (v%) Země Velká Británie Francie Německo Itálie Dánsko Norsko Švédsko USA Kanada Austrálie
1910 44 35 38 28 69 69 40 11 30 39
1950 30 23 27 21 53 77 30 9 37 37
1995 57 43 46 49 64 71 77 24 71 40
Zdroj: Cihelková Eva a kol, Nový Regionalismus. s.63
77 | S t r á n k a
Následující graf velmi dobře ukazuje, jak se díky úzkým ekonomickým vazbám rychle rozšiřují ekonomické krize z jednoho státu do dalších. Je vidět, že hypoteční krize, kvůli níž došlo v roce 2009 k výraznému propadu HDP v USA, se během několika měsíců rozšířila do celého světa a ovlivnila ekonomický růst jednotlivých zemí.
Graf 7. Vývoj HDP v letech 2000 - 2010 (v %) Zdroj:http://knoema.com/tbocwag/gdp-statistics-by-country#United%20States
78 | S t r á n k a
Vývoj HDP Československa a poté i České republiky prošel od roku 1989 radikálním vývojem. Během transformace se ekonomika musela vyrovnat s mnoha obtížemi. Mezi nejzávažnější patří fakt, že zde neexistovala tržní ekonomika a jednotlivé subjekty se nejdříve musely seznámit s jejím základním fungováním. Další problém, se kterým se ekonomika musela vyrovnat, byl náhlý pokles spotřeby obyvatelstva, které se obávalo budoucnosti. Mezi léty 1990 – 1991 poklesla spotřeba o 21,5%. Na HDP se tento propad podepsal téměř 15% poklesem. Rozpad minulých ekonomických vztahů, znamenal pokles exportu do zemí RVHP a Ruska o více než 60%. Česká ekonomika se dokázala s tímto šokem vyrovnat a dokonce v roce 2004 veškerý export na trh Evropské unie činil 83%, což bylo nejvíce, ze všech států EU. Další pokles HDP byl po rozdělení Československa v roce 1993, kdy nově vzniklá Česká republika musela čelit nákladům spojeným s rozdělením státu. Zdrojem růstu v následujících letech byl převážně příliv investicí a celková liberalizace ekonomiky. Následoval propad v roce 1997 zapříčiněný měnovou krizí. Od roku 1999 dosahuje HDP kladných čísel. Graf 8. Vývoj HDP v České republice (ČSFR) v letech 1990 - 2006, v %
Zdroj: http://is.muni.cz/www/137451/makroII/hdp_cr_eu_text.pdf
79 | S t r á n k a
2. Populační problém a vývoj populačního přírůstku „První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé v roce 1927 (po 123 letech), třetí v roce 1960 (po 23 letech), čtvrté v roce 1974 (po 14 letech), páté v roce 1987 (po 13 letech), šesté v roce 1999 (po 12 letech).“71
Graf 9: Vývoj světové populace Zdroj: http://gnosis9.net/populace.php
V minulém roce dosáhlo lidstvo planety počtu 7 miliard obyvatel. Z předchozího grafu je patrný nástin vývoje populace, který naznačuje, že do deseti let bude svět obývat 8 miliard obyvatel. Obrázek 9 zachycuje aktuální rozmístění populace na Zemi, ze kterého je zřejmé, kde se soustředí většina světové populace. Nejhustěji osídlenou oblastí je Čína a Indie, jejichž počet obyvatel přesáhl 1,2 mld. Přihlédneme-li k ročnímu přírůstku populace, zjistíme, že Čína má nižší přírůstek (0,48%) oproti Indii a jejímu ročnímu přírůstku 1,31 %. Kvůli tomuto třikrát většímu přírůstku se dá předpokládat, že Indie v dohledné budoucnosti obsadí světové první místo v počtu obyvatel. Vývoj početnosti populace v minulosti na zemi se vzhledem k neúplným údajům dá velmi těžko odhadnout. Je ale jasné, že tempo růstu populace se začalo výrazně zvyšovat po dosáhnutí první miliardy někdy na přelomu 18. a 19. století. 71
Jeníček, Vladimír; Foltýn, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. s. 95.
80 | S t r á n k a
Obrázek 9: Mapa rozmístění světové populace Zdroj: http://www.indexmundi.com/map/?t=0&v=21&r=xx&l=en
Graf 10 zachycuje předpokládaný růst lidské populace v průběhu historie, který dokazuje strmý nárůst v novověku. Období, ve kterém počet obyvatel dosáhl první miliardy, trvalo několik desítek tisíc let. Během pouze dvou století přibylo na naší planetě dalších pět miliard lidí. Zvláště rychlý přírůstek je patrný ve druhé polovině dvacátého století. V této době zažívají také globalizační procesy období velkého rozvoje. Je tedy logické, že
tato
populační
exploze
je
spojována
právě
s globalizací.
Nekontrolovatelný nárůst světové populace patří mezi globální problémy, kterými je nutno se zabývat.
Graf 10. Růst lidské populace v průběhu historie Zdroj: http://gnosis9.net/populace.php
81 | S t r á n k a
Růst populace je závislý na dvou faktorech – porodnosti a úmrtnosti. Tyto faktory se začaly monitorovat přibližně od 19. století a na jejich základě lze vyvodit, že porodnost i úmrtnost mírně klesají. Díky zlepšující se zdravotní péči, hygienickým podmínkám a lepší péči o novorozence klesá úmrtnost více, nežli porodnost a přírůstek se tím pádem zvětšuje. Tempo světového růstu populace je problematické v tom, že jeho rozmístění není rovnoměrné. Jak vyplývá z Obrázku 10, nejvyšší růst populace je hlavně v rozvojových zemích. Mezi země s nejvyšším přírůstkem obyvatelstva patří Spojené Arabské Emiráty, Nigérie, Kuvajt a Jemen, jejichž tempo se pohybuje až téměř k 5ti% . Obrázek 10: Světový populační přírůstek (v %)
Zdroj: http://www.indexmundi.com/map/?t=0&v=24&r=xx&l=en
Pro růst lidské populace je charakteristické, že nerespektuje některá ekologická pravidla, která platí pro ostatní živočichy. Většina živočišných populací je závislá na vnějších podmínkách, například na dostatku potravy, výskytu chorob a úkrytu. Ale pokud tyto podmínky srovnáme se světovou mapou populačního přírůstku, zjistíme, že u lidské populace je tomu právě naopak. Dalo by se předpokládat, že nejlepší podmínky pro vyšší tempo přírůstku jsou v rozvinutých zemích, kde ale toto tempo stagnuje, nebo se snižuje a jejich populace stárne. A největší 82 | S t r á n k a
populační přírůstek zaznamenáváme v zemích, kde je dostupnost potravy nižší, a kde se vyskytuje více nemocí. Srovnáme-li vývoj HDP na jednoho obyvatele (graf 3) s níže uvedeným vývojem tempa populačního přírůstku, dokážeme tím pravdivost výše uvedeného tvrzení, tedy, že populační přírůstek je vyšší v rozvojových zemích. Pro rozvojové země je charakteristické nejenom vysoké tempo růstu, ale také značné výkyvy mezi jednotlivými lety. Například v roce 2004 bylo v Keňi tempo přírůstku 1,14%, o rok později až 2,56%, zatímco v České republice či USA je vývoj velmi vyrovnaný. Graf 11. Vývoj tempa populačního růstu v letech 2000 – 2011 3 2,5 2 ČR 1,5 1
Keňa Jižní Korea USA
0,5 0 -0,5 Zdroj: http://www.indexmundi.com/g/g.aspx?v=24&c=ez&c=ke&c=ks&c=us&l=en, vlastní zpracování
Vyspělé země prošly v uplynulých 200 letech tzv. demografickou transformací, kterou se řídí dynamika početnosti obyvatelstva. V těchto zemích dosahuje zdravotní péče i životní podmínky vyšší úrovně a postupně zde bylo dosaženo snížení úmrtnosti a prodloužení průměrné délky života. V těchto zemích narůstá počet starších lidí, který s sebou nese další sociální problémy. Země, ve kterých se porodnost a úmrtnost téměř vyrovnaly, jsou země průmyslově rozvinuté, kde existuje vysoká úroveň lékařské péče, systém sociálních podpor, velké procento vzdělanosti a vysoká zaměstnanost žen. Tyto země jsou také nazývány 83 | S t r á n k a
zeměmi bohatého Severu. Pro země, které prošly demografickou transformací je charakteristické, že v rodinách dochází k poklesu počtu dětí a zvyšuje se průměrný věk matek i z důvodu jejich většího společenského uplatnění. Graf 12 dokazuje, jak se v České republice posouvá věková hranice žen při narození prvního dítěte. V osmdesátých letech byl průměrný věk prvorodičky necelých 22 let. Během dvaceti pěti let vzrostl na 27,5 roku. To svědčí o tom, že i díky vyššímu vzdělání, vyšší zaměstnanosti žen a plánovanému rodičovství klesá porodnost v rozvinutých zemích. Ve vyspělých zemích se natalita a mortalita téměř vyrovnaly a populace je stabilní.
Graf 12:Průměrný věk žen v České republice při narození prvního dítěte Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ prumerny_vek_zen_pri_narozeni_1_ditete_v_letech_1950_2009
Ne všechny země ovšem prošly touto demografickou transformací. Méně vyspělé země, tzv. globální Jih, vykazují vysoké tempo populačního přírůstku. Přestože díky lepší zdravotní péči dochází ke snižování mortality, natalita zůstává stále vysoká, a proto je i celkový přírůstek vyšší. Důvodů existuje několik, například neinformovanost o možnostech antikoncepce nebo dokonce odpor k ní, primární pojetí ženy jako rodičky, velmi nízké uplatnění ženy v zaměstnání, nízké vzdělání, silná pozice tradice v rodině, způsob obživy vyžadující vysoký počet dětí v rodině či
84 | S t r á n k a
kulturně-sociální důvody, kdy se rodičům vyplatí mít větší počet dětí, kteří je ve stáří zaopatří. Dá se očekávat, že následující vývoj světové populace budou zajišťovat převážně rozvojové země, kde tempo populačního přírůstku je a bude stále vyšší než v zemích vyspělých. Z tohoto by se dalo usoudit, že populační problém je de fakto pouze záležitostí rozvojových zemí, kde způsobuje velké problémy se všemi svými důsledky. Ale populační problémy musí řešit i země rozvinuté, které naopak zápasí s problémy, které přináší nízké tempo přírůstku obyvatelstva, například problémy spojené s nárůstem podílu starších lidí včetně všech ekonomických a sociálních důsledků. V České republice byl podíl obyvatelstva staršího 65 let v roce 2000 14%, avšak v roce 2011 už 16,3% a podíl nejmladšího obyvatelstva se snižuje, z 16% v roce 2000 na 13,5% v roce 2011. Je tedy zřejmé, že i česká populace stárne. Následující graf uvádí prognózu vývoje počtu obyvatel starších osmdesáti let. V roce 2009 bylo evidováno téměř 102 milionů obyvatel. Během následujících čtyřiceti let se jejich počet zvýší téměř čtyřnásobně. Otázkou zůstává, zdali a jakým způsobem bude o ně postaráno.
Graf 13: Vývoj počtu populace starší 80 let (v miliónech). Zdroj: http://www.un.org/esa/population/publications/WPA2009
85 | S t r á n k a
Vývoj počtu obyvatel úzce souvisí, mimo jiné, i se státní politikou a sociálními jistotami. Jako příklad poslouží vývoj počtu obyvatel v České republice. Z níže uvedeného grafu můžeme vyčíst, že v době, kdy byl stát silně nakloněn sociální politice a poskytoval obyvatelům různé sociální podpory a výhody, dochází ke zvyšování počtu obyvatel – v tomto případě zvláště v období od poloviny sedmdesátých let. Graf 14: Vývoj počtu obyvatel v České republice v letech 1950 - 2009
Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/pocet_obyvatel_v_letech_1950_2009
Problém rychle rostoucího počtu světové populace spočívá v nutnosti sdílení přírodních zdrojů, které jsou ale konstantní a nezohledňují nárůst obyvatel země. Jedná se především o půdu, nerostné suroviny a vodu. Světová populace jako celek stále roste. Předpovědi vývoje populace poukazují na fakt, že v rozvinutých státech populace stagnuje a lze zde očekávat úbytek obyvatelstva. Rozdílná situace je v zemích, především v Africe a Asii, kde se očekává výrazný růst i v následujících letech.
86 | S t r á n k a
3. Vzrůstající důležitost vzdělání a konkurenceschopnosti Důležitým ukazatelem postavení států na žebříčku úspěšnosti a bohatství se stala úroveň vzdělání obyvatelstva. Vyspělé státy více investují do vzdělání svých obyvatel, čímž napomáhají jejich lepšímu uchycení se na trhu práce a potažmo i zefektivnění ekonomiky. Úroveň vzdělanosti je jedním z faktorů ovlivňující konkurenceschopnost země. Státy sledují svou kulturní, ekonomickou i politickou pozici vůči ostatním, srovnatelným státům a toto umístění lze pokládat za indikátor vyspělosti a efektivity ekonomiky dané země. Světová ekonomika jako globální systém, jemuž tradičně vévodila tři centra – Severní Amerika, Evropská Unie a k ní přidružené státy a jihovýchodní Asie v čele s Japonskem a asijskými tygry, procházejí obdobím změn. Celý systém tří dominantních center je ohrožen a postupně se přetváří. Do popředí se dostávají noví lídři světové ekonomiky – Brazílie, Rusko, Indie a Čína (BRIC). Tito útočí na zavedenou hierarchii hlavně svým obrovským ekonomickým potenciálem. Některé studie dokonce uvádějí, že státy skupiny BRIC překonají do roku 2050 dosavadní vedoucí postavení G772. Jakmile chceme konkurenceschopnost definovat, narazíme na stejný problém jako v případě definice globalizace. Existuje velké množství odborných názorů, které si mnohdy i protiřečí, ale žádný jednotný. Také záleží, na jaké úrovni konkurenceschopnost posuzujeme. Jiný je přístup v případě hodnocení konkurenceschopnosti firem a jiný na národní úrovni. Některé definice se soustředí na vývoj cenově-nákladových faktorů nebo na roli makroekonomických ukazatelů (například růst HDP, životní úroveň,
zaměstnanost).
Jiné
definice
poukazují
na
fakt,
že
konkurenceschopnost není omezena pouze na ekonomickou oblast, ale zrcadlí se v ní i například kvalita života, životního prostředí, znalosti, moderní
technologie
a
další
faktory.
Obecně
lze
říci,
že
G7 je označení skupiny světových ekonomických lídrů, kam patří Francie, Německo, Itálie, Kanada, USA a Velká Británie. V roce 1997 se ke skupině připojilo Rusko a uskupení se označovalo G7+1 nebo G8. 72
87 | S t r á n k a
konkurenceschopnost je hodnocena podle souboru faktorů, které ovlivňují produktivitu země, oblasti nebo ekonomických subjektů. Další z definic zní: konkurenceschopnost je schopnost odolávat tržním tlakům. Podle OECD je konkurenceschopnost vymezena schopností produkovat zboží a služby, které obstojí v testu mezinárodní konkurence, a zároveň schopností udržovat nebo zvyšovat reálný HDP.
3.1. Srovnání vzdělanosti a investicí do vědy a výzkumu Jak je uvedeno výše, vzdělanost je jedním z faktorů ovlivňující postavení státu a jeho schopnost obstát na světovém trhu. Právě porovnání výše investicí do výzkumu a vědy nám může blíže osvětlit, co všechno stojí za úspěšností daného státu. V této podkapitole se zaměřím na jednu z klíčových oblastí pro vývoj státu. Vliv na konkurenceschopnost podniků, celých odvětví ekonomiky či zemí má i rozsah výdajů na vědu, výzkum a vědecko-technický pokrok celkově. Právě investice do těchto oblastí a do vzdělání přinášejí poznatky, inovace a technologie, které v případě, že obstojí v mezinárodním srovnání a dosahují patřičné kvality, mohou být významnými faktory pro zvyšování produktivity, zaměstnanosti a dalších činitelů důležitých pro zvyšování ekonomické konkurenceschopnosti země. Do těchto nákladů jsou zahrnuty i výdaje na vzdělávání, přičemž velký význam má hlavně terciární vzdělávání, protože právě ono produkuje další výzkumné pracovníky, kteří se mohou zapojit do výzkumu, a tím se podílet na dalším rozvoji. Mezi země s nejlépe hodnocenou konkurenceschopností pak patří ty, které dlouhodobě investují do vědy, výzkumu a vzdělání a vykazují nové vědecké objevy a nápady. Následný graf ukazuje, jak jednotlivé státy investují právě do této oblasti.
88 | S t r á n k a
Švédsko Finsko Japonsko Korea Švýcarsko US Dánsko Rakousko Německo Francie Austrálie* Belgie Kanada EU27 UK Nizozemsk Slovinsko Norsko Čína Portugalsk ČR Irsko Španělsko Estonsko Itálie Rusko Maďarsko Litva Lotyšsko Polsko Rumunsko Řecko* Bulharsko Slovensko
3,75% 3,73% 3,42% 3,37% 3,01% 2,77% 2,72% 2,68% 2,64% 2,02% 1,97% 1,92% 1,84% 1,81% 1,77% 1,75% 1,66% 1,62% 1,54% 1,51% 1,47% 1,43% 1,35% 1,29% 1,19% 1,03% 1,00% 0,80% 0,61% 0,61% 0,58% 0,58% 0,49% 0,47%
Graf 15. Celkové výdaje na výzkum a vědu v roce 2008 (v % HDP) Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1005-10
Do této skupiny zemí patří tradičně skandinávské státy (zejména Švédsko), dále Japonsko, Korea, USA a Švýcarsko. Tuto hlavní skupinu „inovačních tahounů“ doplňují například Rakousko, Francie, Německo, Kanada a Dánsko. V případě České republiky mají investice do oblasti výzkumu a vývoje dlouhodobě vzrůstající tendenci. Z následujícího grafu je patrný zvýšený nárůst výdajů od roku 2004. Hlavní zásluhu na tomto má vstup republiky
České
mld. Kč - běžné ceny
% HDP
do
1,55% 1,53%
Evropské unie.
1,41% 1,15% 1,14%
1,21% 1,20% 1,20%
1,25% 1,25%
1,46%
54,3
54,1
2007
2008
49,9 42,2
22,9
23,6
1998
1999
26,5
2000
28,3
29,6
2001
2002
32,2
2003
35,1
2004
2005
2006
Graf 16: Celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR v letech 1998 - 2008
Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1005-10
89 | S t r á n k a
V Tabulce 7 jsou výdaje na výzkum a vývoj rozděleny podle zdrojů, ze kterých pocházejí. Je zde zachycen stav z roku 2000 a 2007, tedy před a po vstupu zemí do EU. V roce 2007 bylo množství zahraničních investicí do rozvoje vědy v České republice téměř čtyřnásobně větší v porovnání s rokem 2000. Podobný vývoj lze vysledovat i u ostatních zemí, které přistoupili do Evropské unie v roce 2004. To znamená, že země si uvědomily důležitost této oblasti, a proto i zvyšují své investice a více podporují oblast vědy a výzkumu. Tabulka 7: Celkové výdaje na výzkum a vývoj podle zdrojů financování, členové EU od 2004 (v mil. EUR)
Bulharsko Česká republika Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko
Podnikatelské 2000 2007 17 48 381 1 055 9 72 4 12 23 57 11 46 153 429 . 14 353 604 78 90
Slovinsko
159
292
Veřejné 2000 2007 49 79 331 805 22 79 16 45 45 111 16 63 201 434 . 8 796 1 034 61 136 119
Zahraniční 2000 2007 4 11 23 80 5 20 2 10 5 46 11 16 43 108 . 9 22 118 3 26
178
18
29
Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1005-10
Evropská unie se velmi zajímá o konkurenceschopnost svých členů a potažmo i společenství jako celku. Právě oblast vědy a výzkumu je považována za základní stavební prvek na cestě k naplnění cílů stanovených Lisabonskou strategií. Jedním z cílů je vytvoření vysoce konkurenceschopného
Evropského
společenství
s
dynamickou
ekonomikou, jejímž základním pilířem je věda a znalosti, a která bude splňovat vize trvale udržitelného růstu. Pro podporu tohoto cíle si Unie stanovila postupný růst výdajů na výzkum a vývoj, který měl v roce 2010 dosáhnout 3% HDP. Tento cíl se povedlo splnit pouze v případě Švédska a Finska, ale i ostatní státy navyšují výdaje do této oblasti. V případě České republiky se výdaje vysokoškolského sektoru do vývoje a výzkumu mezi 90 | S t r á n k a
léty 2000 – 2007 více jak ztrojnásobily. Z tabulky 8 je patrné, že mnohem větší je nárůst v podnikatelském sektoru (z původních 446 mil. EUR na 1342 mil EUR v roce 2007). Důvodem je jistě to, že právě podnikatelský sektor disponuje velkým množstvím prostředků a je právě i v jeho zájmu, aby země produkovala schopné pracovníky. Tabulka 8. Celkové výdaje na vývoj a výzkum dle sektorů užití u států EU27, v mil. EUR Podnikatelský 2000 2008 Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko EU27
Vládní 2000 2008
Vysokoškolský 2000 2008
3 589 15 446 2 934 8 3 136 19 348 842 6 239 5 16 15 337 180 . 35 600 4 458 432 258 . 103 278 94 167 15 600 3 715
4 560 52 1 342 4 445 90 5 102 24 837 1 685 9 453 18 61 35 520 557 20 45 897 4 899 679 1 258 5 304 242 353 131 398 18 751 9 114
312 49 188 503 9 468 5 361 96 2 356 11 31 8 26 106 . 6 873 974 386 222 . 28 188 35 77 4 599 722
569 97 454 200 24 552 6 330 180 2 463 18 60 39 99 248 1 9 065 1 165 775 194 402 332 281 100 135 6 206 1 346
1 005 7 106 809 19 789 5 804 238 3 865 6 27 14 1 97 . 8 146 2 120 377 348 . 17 383 14 49 8 610 1 177
1 407 16 364 1 664 89 1 181 7 780 735 6 054 37 137 67 19 233 10 10 659 3 622 738 845 1 792 234 661 74 83 9 133 3 895
8 118
9 119
297
547
2 054
2 624
108 957
148 560
24 319
31 000
35 709
54 683
Zdroj: Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1005-10
Právě díky stále postupující a prohlubující se globalizaci dochází k rozvoji i mimo jiné v oblasti vývoje a výzkumu, která se stala klíčovou. Globalizací vnikají na národní trhy nové společnosti, které přinášejí konkurenci a nutí ostatní přizpůsobovat se potřebám trhu, právě i prostřednictvím vývoje či zlepšením nových produktů nebo služeb. 91 | S t r á n k a
Jedním z prostředků, jak posílit konkurenceschopnost dané ekonomiky je i její liberalizace, tedy odstranění překážek bránících zapojení se do světové ekonomiky. Dalším nástrojem může být tzv. selektivní imigrační politika. Tímto způsobem se země snaží ovlivnit skladbu cizích pracovníků na svém území převážně tím, že lákají špičkové pracovníky a zaměstnávají je ve svých společnostech. Vrátíme-li se ke srovnání množství investicí do oblasti vědy a výzkumu u států USA, Jižní Korea a Česká republika, z dat v Grafu 15 je zřejmé, že nejvíce investuje Jižní Korea, která ukrojí ze svého rozpočtu 3,37 %. Jde vidět, že se tyto investice vyplácí, protože Jižní Korea se svou progresivitou daleko předčila Českou republiku a stále se přibližuje pozici USA. Následující grafy znázorňují investice z celkového HDP vyjádřené procenty a vyčíslené v amerických dolarech. V obou ukazatelích je Česká republika na posledním místě mezi srovnávanými státy. Graf 17. Srovnání investicí v roce 2008 do oblasti vědy a výzkumu (v %, mld. USD)
HDP v %
HDP v mld USD 44,99
1,47 % 3,37 %
3,90
ČR
ČR
USA 2,77 %
Jižní Korea
USA 395,00
Jižní Korea
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1005-10 a vlastní výpočty
Vláda České republiky přijala v září minulého roku důležitý dokument vytyčující cíle vedoucí ke zlepšení svého postavení mezi světovými ekonomikami. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti je plán, který má posunout Českou republiku během deseti let mezi dvacet nejúspěšnějších zemí světa. Cílem strategie je posílení 9 vytyčených 92 | S t r á n k a
základních
pilířů
(instituce,
infrastruktura,
makroekonomika,
zdravotnictví, vzdělanost, trh práce, finanční trhy, trh zboží a služeb a inovace) tak, aby uspěla ve světové konkurenci. Obecně se dá říci, že zdokonalením výše uvedených pilířů, dává vláda šanci firmám a společnostem plně se rozvinout bez zpomalování z důvodu nefungující veřejné správy. Česká republika má, díky své výhodné geografické poloze, velký potenciál stát se významným logistickým centrem Evropy, ale nejdříve je potřeba vyvinout potřebnou síť kvalitních komunikací (dálnice, silnice, železniční koridory,…). Závěrem uvedu základní přístupy, odsouhlasené ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 – 2020, jejichž splnění má posunout naší ekonomiku mezi světové špičky:
Efektivní a nekorupční veřejné instituce s kvalitními službami občanům a podnikatelům.
Zlepšení kvality infrastruktury.
Stabilní makroekonomické prostředí.
Kvalitní zdravotnictví.
Kvalitní vzdělání jako jeden z hnacích motorů rozvoje společnosti a zvyšování životní úrovně.
Flexibilní trh práce.
Finanční sektor podporující konkurenceschopnost české ekonomiky.
Příznivé prostředí a služby pro rozvoj podnikání a obchodu.
Inovace.
Z těchto cílů vyplývá, že není možné se soustředit pouze na ekonomickou stránku, ale je také nutné ji podpořit legislativně, a to především tak, aby právní systém fungoval a tím i podporoval ekonomické aktivity. 93 | S t r á n k a
Závěr Globalizace je proces, který byl sice nastartován v nedaleké minulosti, ale obratem se stal jedním z nejdiskutovanějších témat. Tento proces si prošel několika vývojovými etapami, každá z nich byla ovlivněna jinými podněty i výsledky, jak v ekonomické oblasti, tak i politické a sociální. Dnes vidíme globalizaci jako fenomén, který přesahuje státní hranice a spojuje jednotlivé státy ve větší, celosvětový celek. Její následky nás provázejí každodenním životem, některé oblasti jsou globalizací ovlivňovány více, jiné méně. Pokud hovořím o oblastech, mám na mysli nejenom sféry našeho života, ale také oblasti geografické, kde je jasně patrné, kam globalizace přináší blahobyt a odkud jej odvádí. Dopady globalizace jsou jak pozitivní, tak i negativní. Ale měřitelnost těchto dopadů je velmi problematická. Proto také existuje mnoho názorů jak na samotné pojetí globalizace, její projevy, dopady i směr budoucího vývoje. Mezi přínosy globalizačních procesů zajisté patří zvyšování životní úrovně, větší propojenost národních ekonomik i jednotlivých států, existence nadnárodních společností, a tím i zvýšená konkurence. Dalším přínosem je rozšíření obzorů pro jednotlivce, který se tomu všemu musí přizpůsobit. Díky světové propojenosti se zrychluje čas. Už nejsou potřeba dny nutné k přemístění z jedné části země do druhé. Přenos informací se natolik zrychlil, že nyní můžeme online sledovat, co se děje na druhé straně země. Za motor globalizace jsou považovány nadnárodní korporace. Vznik těchto společností byl možný teprve s uvolněním mezinárodního obchodu a liberalizací národních ekonomik. Nadnárodní společnosti působí převážně prostřednictvím přímých zahraničních investicí, a tím významně ovlivňují ekonomický vývoj v dané oblasti. Dá se říci, že globalizační procesy jsou přímo závislé na aktivitě nadnárodních společností. 94 | S t r á n k a
Česká republika prošla v uplynulém dvacetiletí obrovský kus cesty. Po roce 1989 se musela nejdříve rozhodnout, kterým směrem se vydá. Poté následovalo období liberalizace národní ekonomiky a zvykání si jednak na tržní ekonomiku, ale také na fakt, že svět, hlavně ten ekonomický, je mnohem větší. Celý složitý proces transformace je viditelný na vývoji HDP, které reagovalo na rozpad bývalého režimu, následovaný rozpadem Československa velkým poklesem až hluboko do záporných čísel. Nicméně se česká ekonomika poměrně rychle vzpamatovala a do roku 2004, do vstupu do Evropské unie, zásobovala evropské trhy až 83% produkce. Jde tedy vidět, že Česká republika se umí zapojit do globalizačních procesů a umí využívat veškerých svých předností a výhod. Důležitou závěrečnou otázkou zůstává, zdali je globalizace a její důsledky prospěšná, nebo by nám bylo lépe bez ní? Podle mého názoru se na tuto otázku nedá přesně odpovědět. Pokud se na problematiku podívám z pohledu jednotlivce, občana České republiky, musím přiznat, že pociťuji jak pozitivní, tak i negativní projevy. Dnešní moderní člověk si určitě nedokáže představit život bez volně dostupné světové literatury, všudypřítomného internetu a jeho bezmezných možností. Možnosti dnes poobědvat v mexické restauraci, zítra v čínské. Další důležitý aspekt je svoboda volby. Pokud se mi nelíbí kvalita a cena tuzemského zboží či služeb, mohu kdykoliv zvolit zahraniční. Toto vše je projevem globalizace a jejích procesů. Je to nejenom projev pozitivní, ale současně i negativní, protože každý z projevů pozitivních s sebou nese i obrácenou stranu. A v tom tkví dvojznačnost globalizace. Právě tato ambivalence je jádrem sporu mezi příznivci a kritiky globalizace. S otevřenými hranicemi proudí množství emigrantů, kteří mohou v nové zemi vyvolat vlnu xenofobie, nepokojů, zvýšit kriminalitu, ale také například přinést nové kulturní poznatky. Otázkou je, zdali jsme my všichni, jednotlivci i společnost, připraveni přijmout všechny důsledky, které globalizace přináší, nejenom pozitivní, ale hlavně i ty negativní…
95 | S t r á n k a
Použitá literatura 1. BAUMAN, Zygmunt. Globalizace – důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0817-7 2. CIHELKOVÁ, Eva. Procesy regionalizace a jejich důsledky pro vývoj ekonomiky ČR. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2000. ISBN 80245-0129-5 3. CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika – obecné trendy rozvoje. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-155-0 4. CIHELKOVÁ, Eva a kol. Světová ekonomika. Praha : C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-155-0 5. CIHELKOVÁ, Eva a kol. Světová ekonomika – regiony a integrace. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0193-6 6. CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje. 2. vyd. Praha : Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0687-4 7. EHL, Martin. Globalizace – pro a proti. 1. vyd. Praha : Academia, 2001. ISBN 80-200-0897-7 8. GIDDENS, Anthony. Unikající svět : jak globalizace mění náš život. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85850-91-5 9. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0 10. JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-787-1 11. JENÍČEK, Vladimír; FOLTÝN, Jaroslav. Globální problémy a světová ekonomika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-795-2 12. KUNEŠOVÁ, Hana; CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika – nové jevy a perspektivy. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-455-4 13. KÜNG, Hans. Světový étos pro politiku a hospodářství. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-327-2 14. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178748-5 96 | S t r á n k a
15. MEZŘICKÝ, Václav. Povaha globalizace, základní problémy, její pozitiva a negativa. In: Globalizace a globální problémy. Praha : Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2006. ISBN 80-87076-01-X 16. NORBERG, Johan. Globalizace. Praha: Alfa Publishing a Liberální institute. 2006. ISBN 80-86851-32-X. 17. ROLNÝ, Ivo; LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. 1. vyd. Boskovice : Albert, 2001. ISBN 80-7326-000-X 18. SUŠA, Oleg. Soudobá globalizace a její sociální dopady. In. Aktuální otázky globalizace. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2003. ISBN 80-2450621-1 19. SUŠA, Oleg. Globalizace v sociálních souvislostech současnosti. 1. vyd. Praha : Filosofia, 2010. ISBN 978-80-7007-320-9
Online: 1. Breinek Pavel. Procesy globalizace ve světové ekonomice. In: Politická ekonomie 6, 2005 [online]. 2. února 2010 [cit. 2011-04-22] Dostupné na WWW: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=540 2. Česká informační agentura životního prostředí. [cit. 2011-11-05]. Dostupné na WWW: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB
3. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 4. DANĚK, Petr. Nerovnoměrný rozvoj světa: Kolonialismus, neokolonialismus a diskurs rozvoje[online]. [cit. 2011-11-05]. Dostupné na WWW: http://prg.xf.cz/kniha/kap1.htm 5. Global 500 Largest Corporation [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné na WWW: http://money.cnn.com/magazines/fortune/global500/2010/full_li st/index.html 97 | S t r á n k a
6. HAMPLOVÁ, Lucie. Sociální aspekty globalizace – ambivalence jako základní charakteristika pozdní doby [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupný
z
WWW:
http://theses.cz/id/4fn4gf/4065-
775502475.pdf 7. Index Mundi. Dostupné na WWW: http://www.indexmundi.com 8. MASSON, Paul. Globalization: Facts and Figures [online]. [cit. 201104-23] Dostupný z WWW: http://www.imf.org/external/pubs/ft/pdp/2001/pdp04.pdf 9. MAŠLEJ, Miroslav. Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí [online]. [cit. 2011-12-04]. Dostupný z WWW: http://www.svses.cz/konference/inovace06/texty/maslej.pdf 10. NOVOTNÝ, Lukáš. Světová ekonomika během 40 let zpětinásobí velikost [online]. 24. února 2011. [cit. 2011-11-20]. Dostupný z WWW: http://www.ceskapozice.cz/byznys/ekonomika/svetovaekonomika-behem-40-let-zpetinasobi-velikost 11. SIRŮČEK, Pavel. Rozpory a perspektivy globalizace [online]. Marathon. 3/2007, č. 74, s. 3-15. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: http://www.valencik.cz/marathon/07/mar0703.htm 12. STEIGER, Štěpán. Ekonom.ihned.cz: Co je globalizace a jaké jsou její důsledky [online]. 2. srpna 2007 [cit. 2011-09-10]. Dostupné na WWW: http://ekonom.ihned.cz/c4-10143510-2173637040F000_d-globalizace-a-jeji-dusledky 13. STEIGER, Štěpán. Globalizace a její důsledky [online]. [cit. 2011-1119]. Dostupný z WWW: http://ekonom.ihned.cz/c4-1014351021736370-40F000_d-globalizace-a-jeji-dusledky 14. SÝKORA, Luděk. Globalizace a její společenské a geografické důsledky [online]. [cit. 2011-11-04]. Dostupné na WWW: http://prg.xf.cz/kniha/kap2.htm 15. TICHÁ, Milena. Metodický portál, Články: „Globalizace a regionalizace světového hospodářství“ [online]. 16. 04. 2007. [cit. 29. 11. 2011. ]. ISSN 1802-4785. Dostupný z WWW:
98 | S t r á n k a
http://clanky.rvp.cz/clanek/s/G/1278/GLOBALIZACE-AREGIONALIZACE-SVETOVEHO-HOSPODARSTVI.html/ 16. Jsme v EU, buďme v obraze: Bariéry konkurenceschopnosti [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné na WWW: http://ces.vse.cz/portal/index.php?page=view_chapter&kap=110# kap110 17. Mezinárodní měnový fond http://www.imf.org/external/about.htm 18. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Businessinfo.cz: Analýza konkurenceschopnosti České republiky [online]. 27.1.2011. [cit. 2011-11-27] Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/analyzy-statistiky/analyzakonkurenceschopnosti-cr/1000431/59486/?page=13 19. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Businessinfo.cz : Zpět na vrchol – Instituce, inovace a infrastruktura [online]. [cit. 2011-11-27]. Dostupné na WWW: http://www.businessinfo.cz/files/dokumenty/Zpet_na_vrchol_Insti tuce_Inovace_Infrastruktura.pdf 20. Ministerstvo životního prostředí České republiky www.mzp.cz 21. The World Fackbook 1990 – 2011 [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na WWW: a. http://www.gutenberg.org/cache/epub/14/pg14.txt b. http://www.gutenberg.org/cache/epub/25/pg25.txt c. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact92/wf930115.txt d. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact93/wf940236.txt e. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact94/wf950250.txt f. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact95/wf950112.ht m g. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact96/142.htm h. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact97/countryframe.html i.
http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact98/255.htm 99 | S t r á n k a
j.
http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact99/302.htm#peo ple
k. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact2000/geos/ks.ht ml#Econ l.
http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact2001/index.html
m. http://www.faqs.org/docs/factbook/geos/ks.html#Econ n. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact2004/geos/ke.ht ml#Econ o. http://www.umsl.edu/services/govdocs/wofact2005/index.html p. https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/index.html 22. Organizace spojených národů www.osn.cz 23. Světová obchodní organizace http://www.wto.org 24. United Nations www.un.org 25. World Resources Institute. http://earthtrends.wri.org 26. The World's 100 Largest Corporations [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné na WWW: http://www.globalpolicy.org/component/content/article/221/47 187.html
100 | S t r á n k a
