Geometrie pro FST 2 Pomocn´y uˇcebn´ı text
Frantiˇsek Jeˇzek, Svˇetlana Tomiczkov´a
Plzeˇn, 28. srpna 2013, verze 6.0
Pˇ redmluva Tento pomocn´ y text vznikl pro potˇreby pˇredmˇetu Geometrie pro FST 2, kter´ y vyuˇcujeme pro studenty druh´eho roˇcn´ıku Strojn´ı fakulty v zimn´ım semetru. Snaˇzili jsme se napsat velice struˇcn´e a jednoduch´e pojedn´an´ı. Vˇeˇr´ıme, ˇze je to ta forma, kterou studenti potˇrebuj´ı. Pokud jsme v textu nechali nedopatˇren´ı, resp. pokud je text nˇekde nesrozumiteln´ y, pros´ıme o sdˇelen´ı takov´ ych poznatk˚ u. Ide´aln´ı cestou pro takov´e sdˇelen´ı je pouˇzit´ı e-mailu a adresy
[email protected]. Zvl´aˇstˇe piln´ı hledaˇci chyb a pˇreklep˚ u budou odmˇenˇeni. Vˇeˇr´ıme, ˇze tou odmˇenou ale bude pˇredevˇs´ım u ´spˇeˇsn´e sloˇzen´ı zkouˇsky, nebot’ ten, kdo naˇsel chybu, zpravidla pˇrem´ yˇslel. Pr´avˇe geometrie je pˇr´ıleˇzitost´ı k ovˇeˇren´ı myˇslenkov´eho potenci´alu.
Autoˇri
2
Obsah 1 Geometrick´ a zobrazen´ı a transformace souˇ radnic 1.1 Transformace kart´ezsk´eho syst´emu souˇradnic . . . . . . . . . . 1.2 Homogenn´ı souˇradnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Geometrick´e transformace v E2 , resp. v P (E2 ) . . . . . . . . . 1.3.1 Posunut´ı neboli translace . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Ot´aˇcen´ı neboli rotace okolo bodu . . . . . . . . . . . . 1.3.3 Osov´a soumˇernost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.4 Zmˇena mˇeˇr´ıtka neboli dilatace . . . . . . . . . . . . . . 1.3.5 Obecn´a afinn´ı transformace . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.6 Skl´ad´an´ı transformac´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.7 Inverzn´ı geometrick´a transformace . . . . . . . . . . . . 1.4 Geometrick´e transformace v E3 , resp. v P (E3 ) . . . . . . . . . 1.4.1 Posunut´ı neboli translace . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Ot´aˇcen´ı neboli rotace okolo osy . . . . . . . . . . . . . 1.4.3 Soumˇernost podle roviny . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.4 Dilatace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.5 Obecn´a afinn´ı transformace a projektivn´ı transformace 1.5 Skl´ad´an´ı transformac´ı a inverzn´ı transformace . . . . . . . . . 1.6 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Kˇ rivky 2.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Teˇcna a norm´ala kˇrivky . . . . . . . 2.1.2 Klasifikace bod˚ u kˇrivky . . . . . . . . 2.1.3 Rektifikace . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Oskulaˇcn´ı rovina a oskulaˇcn´ı kruˇznice 2.1.5 Ob´alka . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.6 Ekvidistanta . . . . . . . . . . . . . . 2.1.7 Cykloida . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.8 Evoluta a evolventa . . . . . . . . . . ˇ ıd´ıc´ı kuˇzelov´a plocha . . . . . . . . 2.1.9 R´ ˇ 2.2 Sroubovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Parametrick´e vyj´adˇren´ı ˇsroubovice . 3
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6 7 10 10 10 11 11 12 12 13 13 14 14 14 15 15 15 16 17 19
. . . . . . . . . . . . .
20 20 21 22 22 23 25 26 26 26 26 27 27 27
OBSAH
2.3
4
2.2.3 Teˇcna ˇsroubovice a jej´ı pr˚ uvodn´ı trojhran . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.2.4 Kˇrivosti ˇsroubovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3 Obecn´ e poznatky o ploch´ ach 3.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . ´ 3.2 Ulohy na ploch´ach . . . . . . . 3.3 V´ ypoˇcetn´ı ˇreˇsen´ı nˇekter´ ych u ´loh 3.4 Gaussova kˇrivost plochy . . . . 3.5 Parametrick´e vyj´adˇren´ı ploch . 3.6 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . na ploch´ach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Rotaˇ cn´ı plochy 4.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . 4.2 Parametrick´e vyj´adˇren´ı rotaˇcn´ı plochy 4.3 Vlastnosti rotaˇcn´ıch ploch . . . . . . . 4.4 Klasifikace rotaˇcn´ıch ploch . . . . . . . ´ 4.5 Ulohy na rotaˇcn´ıch ploch´ach . . . . . . 4.6 Pr˚ uniky rotaˇcn´ıch ploch . . . . . . . . 4.7 Rotaˇcn´ı kvadriky . . . . . . . . . . . . 4.8 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
33 33 35 37 38 38 40
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
41 41 42 43 44 44 47 47 48 49
ˇ 5 Sroubov´ e plochy 5.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Parametrick´e vyj´adˇren´ı ˇsroubov´e plochy 5.3 Vlastnosti ˇsroubov´ ych ploch . . . . . . . 5.4 Klasifikace ˇsroubov´ ych ploch . . . . . . . ´ 5.5 Ulohy na ˇsroubov´ ych ploch´ach . . . . . . 5.6 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
50 50 50 51 52 52 54 54
6 Obalov´ e plochy 6.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . 6.2 Charakteristika roviny . . . . . 6.3 Charakteristika kulov´e plochy . 6.4 Metoda kulov´ ych ploch . . . . . 6.5 Metoda teˇcn´ ych rovin . . . . . . 6.6 Urˇcen´ı obalov´e plochy v´ ypoˇctem 6.7 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . 6.8 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
56 56 57 59 61 63 65 67 67
7 Rozvinuteln´ e plochy 7.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Typy rozvinuteln´ ych ploch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Metody komplanace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
68 68 68 69
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
OBSAH
7.4 7.5 7.6 7.7
5
7.3.1 Metoda norm´alov´eho ˇrezu . . . . . . . . . . . . 7.3.2 Metoda triangulace . . . . . . . . . . . . . . . . Teˇcna kˇrivky v rozvinut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozvinut´ı rozvinuteln´e ˇsroubov´e plochy . . . . . . . . . Konstrukce a rozvinut´ı pˇrechodov´e rozvinuteln´e plochy Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8 Nˇ ekter´ e nekart´ ezsk´ e souˇ radnicov´ e soustavy 8.1 Sf´erick´e souˇradnice . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Cylindrick´e souˇradnice . . . . . . . . . . . . 8.3 Vyuˇzit´ı nekart´ezsk´ ych souˇradnic . . . . . . . 8.4 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
9 Neline´ arn´ı u ´ tvary v rovinˇ e a v prostoru 9.1 Vyj´adˇren´ı kˇrivek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.1 Kruˇznice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.2 Elipsa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.3 Parabola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.4 Hyperbola . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.5 Obecn´a rovnice kuˇzeloseˇcky . . . . . . . . 9.2 Vektorov´e vyj´adˇren´ı kuˇzelov´ ych a v´alcov´ ych ploch 9.2.1 Obecn´a kuˇzelov´a plocha . . . . . . . . . . 9.2.2 Obecn´a v´alcov´a plocha . . . . . . . . . . . 9.3 Rotaˇcn´ı plochy druh´eho stupnˇe (kvadriky) v E3 . 9.3.1 Kulov´a plocha . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.2 Rotaˇcn´ı elipsoid . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.3 Rotaˇcn´ı paraboloid . . . . . . . . . . . . . 9.3.4 Rotaˇcn´ı hyperboloid jednod´ıln´ y . . . . . . 9.3.5 Rotaˇcn´ı hyperboloid dvoud´ıln´ y . . . . . . 9.4 Obecn´a rovnice kvadriky . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Kuˇzeloseˇcky a kvadriky v obecn´e poloze . . . . . 9.6 Cviˇcen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.7 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
69 70 71 71 72 73
. . . . .
74 74 74 75 75 76
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77 77 77 79 80 81 81 86 86 86 87 87 87 87 88 88 88 97 99 101
Kapitola 1 Geometrick´ a zobrazen´ı a transformace souˇ radnic Uvaˇzujme dvˇe mnoˇziny bod˚ u M a N . Geometrick´ym zobrazen´ım T rozum´ıme pˇredpis, kter´ ym kaˇzd´emu bodu X (vzoru) z mnoˇziny M pˇriˇrad´ıme jednoznaˇcnˇe bod T(X) (obraz) z mnoˇziny N . Pˇr´ıkladem geometrick´eho zobrazen´ı je kolm´e prom´ıt´an´ı do p˚ udorysny (roviny xy), posunut´ı o dan´ y vektor, otoˇcen´ı okolo dan´e osy apod. ˇ Rekneme, ˇze geometrick´e zobrazen´ı T je vz´ajemnˇe jednoznaˇcn´e, jestliˇze kaˇzd´ ym dvˇema r˚ uzn´ ym bod˚ um jsou pˇriˇrazeny r˚ uzn´e body, tj. plat´ı-li X 6= Y, X ∈ M, Y ∈ M ⇒ T(X) 6= T(Y ) . Pro vz´ajemnˇe jednoznaˇcn´e zobrazen´ı T mnoˇziny M na mnoˇzinu N , tj. pro prost´e zobrazen´ı, ˇ ık´ame, ˇze existuje zobrazen´ı T −1 , kter´e obrazu Y = T(X) pˇriˇrad´ı vzor, tj. bod X. R´ zobrazen´ı T −1 je inverzn´ı k zobrazen´ı T. Vz´ajemnˇe jednoznaˇcn´e zobrazen´ı, pro nˇejˇz M = N , naz´ yv´ame transformace. Napˇr. pro posunut´ı m˚ uˇzeme poloˇzit M = N = E3 a jistˇe jde o prost´e zobrazen´ı, tj. posunut´ı je transformace. Inverzn´ı transformac´ı je posunut´ı o vektor opaˇcn´ y k dan´emu vektoru posunut´ı T. Pro kolm´e prom´ıt´an´ı do p˚ udorysny je M = E3 a N = E2 . Nejde tedy o transformaci a nav´ıc neexistuje inverzn´ı zobrazen´ı (z jednoho pr˚ umˇetu nelze rekonstruovat“ ” prostorov´ y objekt). D´ale rozliˇs´ıme dva zp˚ usoby, jak´ ym jsou v geometrii a jej´ıch aplikac´ıch pouˇz´ıv´any transformace: Geometrick´ e transformace (bod˚ u): Je zvolen souˇradnicov´ y syst´em. Transformaci jsou podrobeny body geometrick´eho objektu, kter´ y t´ım mˇen´ı polohu vzhledem k syst´emu souˇradnic, popˇr. i sv˚ uj tvar. Transformace syst´ emu souˇ radnic: Transformaci je podroben souˇradnicov´ y syst´em. Transformace je zvolena napˇr. tak, aby vybran´ y geometrick´ y objekt z´ıskal vzhledem k nov´emu souˇradnicov´emu syst´emu polohu v´ yhodnou pro matematick´e vyj´adˇren´ı operac´ı s objektem.
6
´ ´ ´ ˇ 1.1. TRANSFORMACE KARTEZSK EHO SYSTEMU SOURADNIC
1.1
7
Transformace kart´ ezsk´ eho syst´ emu souˇ radnic
V tomto odstavci budeme popisovat transformace souˇradnicov´ ych soustav v E3 , ale proveden´e u ´vahy a v´ ypoˇcty lze snadno aplikovat i na transformace kart´ezsk´ ych syst´em˚ u souˇradnic v rovinˇe, tj. v prostoru E2 (a i v prostorech jin´e dimenze). V textu pouˇzijeme tzv. Kroneckerovo delta δij , kter´e nab´ yv´a hodnoty 1 pro i = j a hodnoty 0 v pˇr´ıpadˇe i 6= j. Pˇripomeˇ nme, ˇze kart´ezskou sousuˇzeme tavu souˇradnic v E3 m˚ ch´apat jako uspoˇra´danou ˇctveˇrici (O, e1 , e2 , e3 ), kde O je poˇca´tek soustavy souˇradnic a vektory ei jsou ortonorm´aln´ı, tj. plat´ı pro nˇe ei · ej = δij ,
i, j = 1, 2, 3. (1.1)
Transformaci soustavy souˇradnic pouˇz´ıv´ame, chceme-li zjednoduˇsit vyj´adˇren´ı objekt˚ u, nebo jestliˇze pro nˇekolik objekt˚ u chceme vyuˇz´ıt jednu souˇradnicovou soustavu. Pro zmˇenu souˇradnicov´e soustavy odvod´ıme potˇrebn´e vztahy mezi p˚ uvodn´ımu souˇradnicemi a nov´ ymi souˇradnicemi.
Obr´ azek 1.1:
V prostoru E3 zvol´ıme dvˇe kart´ezsk´e soustavy souˇradnic S a S0 (obr. 1.1): S : (O, e1 , e2 , e3 ) ,
S0 : (O0 , e0 1 , e0 2 , e0 3 ).
(1.2)
V soustavˇe souˇradnic S m´a obecn´ y bod X souˇradnice X[x1 , x2 , x3 ] a v S0 m´a tent´ yˇz bod 0 0 0 X souˇradnice X[x1 , x2 , x3 ]. V soustavˇe S vyj´adˇr´ıme poˇca´tek O0 a vektory e0 i : 0
O =O+
3 X
bj e j ,
(1.3)
i = 1, 2, 3.
(1.4)
j=1
e0 i =
3 X
aji ej ,
j=1
Podrobnˇeji lze (1.4) rozepsat na e0 1 = a11 e1 + a21 e2 + a31 e3 , e0 2 = a12 e1 + a22 e2 + a32 e3 , e0 3 = a13 e1 + a23 e2 + a33 e3 .
(1.5)
´ ´ ´ ˇ 1.1. TRANSFORMACE KARTEZSK EHO SYSTEMU SOURADNIC
8
Bod X vyj´adˇr´ıme v obou soustav´ach souˇradnic: X =O+
3 X
0
xj ej = O +
j=1
3 X
x0i e0 i .
(1.6)
i=1
Pouˇzijeme-li v (1.6) vyj´adˇren´ı (1.3) a (1.4), dostaneme O+
3 X
xj e j = O +
j=1
neboli
3 X
bj ej +
j=1
3 X
xj e j =
j=1
3 X
3 X
x0i
3 X
i=1
bj +
j=1
3 X
! aji ej
,
(1.7)
j=1
! aji x0i
ej .
(1.8)
i=1
Porovn´an´ım obou stran v (1.8) zjist´ıme, ˇze pro nov´e“ a star´e“ souˇradnice plat´ı ” ” xj =
3 X
aji x0i + bj ,
j = 1, 2, 3.
(1.9)
i=1
Transformaˇcn´ı rovnice rozepsan´e pro jednotliv´a i a j maj´ı tvar x1 = a11 x01 + a12 x02 + a13 x03 + b1 , x2 = a21 x01 + a22 x02 + a23 x03 + b2 , x3 = a31 x01 + a32 x02 + a33 x03 + b3 .
(1.10)
V maticov´em tvaru m˚ uˇzeme zapsat rovnice (1.10) jako X = X 0 · AT + b ,
(1.11)
kde X[x1 , x2 , x3 ], X 0 [x01 , x02 , x03 ], b = (b1 , b2 , b3 ) a matice A m´a prvky aij , i = 1, 2, 3, j = 1, 2, 3. Matici A budeme naz´ yvat transformaˇcn´ı matice. O t´eto matici se d´a dok´azat pˇr´ım´ ym v´ ypoˇctem, ˇze plat´ı: a1i a1j + a2i a2j + a3i a3j = δij .
(1.12)
Jde o skal´arn´ı souˇciny vektor˚ u dan´ ych sloupci matice A. Takto urˇcen´e vektory jsou jednotkov´e a vz´ajemnˇe kolm´e. Proto se matice s touto vlastnost´ı oznaˇcuj´ı jako ortonorm´ aln´ı. Nav´ıc lze vypoˇc´ıtat, ˇze pro determinant ortonon´aln´ı matice A plat´ı det A = ±1 . M˚ uˇzeme tedy rozliˇsit dva pˇr´ıpady orientace S a S0 : 1. je-li det A = 1, jsou soustavy orientov´any souhlasnˇe; 2. je-li det A = −1, jsou soustavy orientov´any nesouhlasnˇe.
´ ´ ´ ˇ 1.1. TRANSFORMACE KARTEZSK EHO SYSTEMU SOURADNIC
9
V geometrii a v ˇradˇe aplikac´ı se pouˇz´ıvaj´ı i tzv. afinn´ı souˇradnicov´e soustavy, tj. soustavy souˇradnic, v nichˇz vektory e1 , e2 a e3 nejsou ortonorm´aln´ı, ale tvoˇr´ı obecnou b´azi. Pˇrechod od kart´ezsk´e soustavy souˇradnic k afinn´ı soustavˇe je pops´an rovnˇeˇz vztahem (1.11), ale matice A je jen regul´arn´ı (nikoliv nutnˇe ortonorm´aln´ı). Pˇ r´ıklad 1. Uvaˇzujme bod X[1,1,1] dan´ y souˇradnicemi v kart´ezsk´e souˇradnicov´e soustavˇe (O, e1 , e2 , e3 ). Urˇc´ıme souˇradnice bodu X v afinn´ı (nekart´ezsk´e) souˇradnicov´e soustavˇe (O, e0 1 , e0 2 , e0 3 ), kde e0 1 = e1 ,
e0 2 = e2 ,
e0 3 = e2 + e3 .
ˇ sen´ı: Pokud si naˇctnete ilustraˇcn´ı obr´azek, snadno dojdete pˇri tomto jednoduch´em Reˇ zad´an´ı k v´ ysledku bez v´ ypoˇctu (doporuˇcujeme, abyste si hypot´ezu o v´ ysledku vytvoˇrili). Pokud vyuˇzijeme vztah (1.11) a uvˇedom´ıme-li si, ˇze poˇc´atek souˇradnicov´eho syst´emu se nemˇen´ı, tj. vektor b je nulov´ y, m˚ uˇzeme ps´at [1, 1, 1] = [x0 , y 0 , z 0 ]AT , neboli (vzhledem k pˇrepodkl´adan´e regularitˇe matice A existuje matice inverzn´ı) [x0 , y 0 , z 0 ] = [1, 1, 1](AT )−1 . Matice A m´a podle (1.5) ve sloupc´ıch souˇradnice vektor˚ u nov´e souˇradnicov´e soustavy vzhledem k p˚ uvodn´ı souˇradnicov´e soustavˇe, tj. plat´ı 1, 0, 0 1, 0, 0 −1 A = 0, 1, 1 , AT = 0, 1, 0 . 0, 0, 1 0, −1, 1 Vˇsimnˇete si, ˇze matice A nen´ı ortonorm´aln´ı (uvaˇzujte napˇr. druh´ y a tˇret´ı sloupec, resp. velikost vektoru dan´eho tˇret´ım sloupcem). V´ ypoˇcet inverzn´ı matice zde neuv´ad´ıme, nebot’ jde jen o velmi jednoduch´e cviˇcen´ı na uplatnˇen´ı Jordanovy eliminace, resp. v´ ypoˇctu pomoc´ı algebraick´ ych doplˇ nk˚ u. Nyn´ı jiˇz m˚ uˇzeme ps´at 1, 0, 0 [x0 , y 0 , z 0 ] = [1, 1, 1] 0, 1, 0 = [1, 0, 1] . 0, −1, 1 Vˇeˇr´ıme, ˇze se v´ ysledek shoduje s pˇredpokl´adan´ ym v´ ysledkem na z´akladˇe vaˇseho u ´vodn´ıho n´aˇcrtku.
ˇ 1.2. HOMOGENN´I SOURADNICE
1.2
10
Homogenn´ı souˇ radnice
Neˇz pˇristoup´ıme k popisu geometrick´ ych transformac´ı bod˚ u, zavedeme speci´aln´ı souˇradnice bod˚ u – tzv. homogenn´ı souˇradnice – pomoc´ı nichˇz se zjednoduˇs´ı maticov´ y z´apis geometrick´ ych transformac´ı. Uspoˇra´danou ˇctveˇrici ˇc´ısel [xh , yh , zh , w] (w 6= 0) nazveme pravo´ uhl´e homogenn´ı souˇradnice bodu P v projektivn´ım rozˇs´ıˇren´ı euklidovsk´eho prostoru E3 , plat´ı-li: x=
xh , w
y=
yh , w
z=
zh w
kde ˇc´ısla x, y, z jsou kart´ezsk´e souˇradnice bodu P . Body, pro kter´e je w = 0, odpov´ıdaj´ı vektor˚ um a naz´ yvaj´ı se nevlastn´ı body. Tyto body nelze urˇcit jejich kart´ezsk´ ymi souˇradnicemi. uˇzeme ˇr´ıci, ˇze vznikne doProjektivn´ı rozˇs´ıˇren´ı euklidovsk´eho prostoru znaˇc´ıme P (E3 ) a m˚ plnˇen´ım eukleidovsk´eho prostoru o nevlastn´ı body. Z definice je patrn´e, jak lze pˇrev´adˇet homogenn´ı souˇradnice vlastn´ıch bod˚ u (w 6= 0) na jejich kart´ezsk´e souˇradnice a naopak. Pˇ r´ıklad 2. Bod A m´a v dan´em kart´ezsk´em syst´emu souˇradnic souˇradnice [3,2,1]. Za jeho homogenn´ı souˇradnice lze volit trojici [3w, 2w, w, w], kde w 6= 0. Napˇr. pro w = 1 jsou to souˇradnice [3,2,1,1]. Body (v homogenn´ıch souˇradnic´ıch) B=[3,2,1,0.5] a C=[3,2,1,2] maj´ı kart´ezsk´e souˇradnice B=[6,4,2] a C=[1,5;1;0,5]. Homogenn´ı souˇradnice nevlastn´ıho bodu urˇcen´eho vektorem OA jsou napˇr. [3,2,1,0]. Obdobnˇe lze zav´est pravo´ uhl´e homogenn´ı souˇradnice bodu P v rovinˇe.
1.3
Geometrick´ e transformace v E2, resp. v P (E2)
Zab´ yvejme se nejprve transformacemi v rovinˇe E2 , resp. v jej´ım projektivn´ım rozˇs´ıˇren´ı P (E2 ). Bod o souˇradnic´ıch [x, y], popˇr. [xh , yh , w] budeme transformovat do bodu [x0 , y 0 ], popˇr. [x0h , yh0 , w0 ].
1.3.1
Posunut´ı neboli translace
Posunut´ı (translace) je urˇceno vektorem posunut´ı p = (xt , yt ). Souˇradnice bodu [x, y] se transformuj´ı rovnicemi x0 = x + x t , y 0 = y + y t . Je zˇrejm´e, ˇze nevlastn´ı bod urˇcen´ y vektorem (x, y) se posunut´ım nemˇen´ı. Pouˇzijeme-li homogenn´ı souˇradnice, lze obˇe transformace pro vlastn´ı i nevlastn´ı body zapsat jednotnˇe v maticov´em tvaru: 1, 0, 0 [x0 , y 0 , w0 ] = [x, y, w] 0, 1, 0 xt , y t , 1
´ TRANSFORMACE V E2 , RESP. V P (E2 ) 1.3. GEOMETRICKE
1.3.2
11
Ot´ aˇ cen´ı neboli rotace okolo bodu
Ot´aˇcen´ı (rotace) kolem poˇca´tku O[0, 0] je urˇceno orientovan´ ym u ´hlem α. Na obr. 1.2 je zn´azornˇena odpov´ıdaj´ıc´ı situace. Koeficienty odvod´ıme z podm´ınky, ˇze body [0,0], [1,0] a [0,1] se otoˇc´ı do bod˚ u [0, 0], [cos α, sin α], [− sin α, cos α]. Plat´ı: x0 = x cos α − y sin α ,
y 0 = x sin α + y cos α.
Obr´ azek 1.2:
(1.13)
Obr´ azek 1.3:
Transformaˇcn´ı rovnice pˇrep´ıˇseme do maticov´eho tvaru: cos α, sin α, 0 [x0 , y 0 , w0 ] = [x, y, w] − sin α, cos α, 0 . 0, 0, 1
(1.14)
Snadno zjist´ıme, ˇze w0 = w.
1.3.3
Osov´ a soumˇ ernost
Osov´a soumˇernost je urˇcena osou soumˇernosti. Uvedeme transformaˇcn´ı rovnice pro pˇr´ıpad, kdy osou soumˇernosti je nˇekter´a souˇradnicov´a osa. Plat´ı x0 = ix,
y 0 = jy,
kde i = −1, j = 1 pro soumˇernost podle osy y; i = 1, j = −1 pro soumˇernost podle osy x. Transformaˇcn´ı rovnice pro soumˇernost podle osy x pˇrep´ıˇseme do maticov´eho tvaru: 1, 0, 0 [x0 , y 0 , w0 ] = [x, y, w] 0, −1, 0 . (1.15) 0, 0, 1
´ TRANSFORMACE V E2 , RESP. V P (E2 ) 1.3. GEOMETRICKE
12
Podobnˇe je moˇzn´e uv´est maticov´ y z´apis soumˇernosti podle osy y. Soumˇernost podle obecn´e osy pop´ıˇseme pomoc´ı rozkladu na element´arn´ı transformace“ – viz odst. 1.3.6 ”
1.3.4
Zmˇ ena mˇ eˇ r´ıtka neboli dilatace
Zmˇena mˇeˇr´ıtka (dilatace) na souˇradnicov´ ych os´ach je urˇcena n´asobky p˚ uvodn´ıch jednotek: x0 = s x x ,
y 0 = sy y .
Je-li sx = sy = s dostaneme stejnolehlost se stˇredem v poˇca´tku O[0, 0] a koeficientem stejnolehlosti s. Maticov´ y z´apis transformaˇcn´ıch rovnic si snadno pˇredstav´ıte. Matice dilatace je diagon´aln´ı.
1.3.5
Obecn´ a afinn´ı transformace
´ Rekneme, ˇze tˇri body A, B, C jsou koline´arn´ı, jsou-li koline´arn´ı vektory B − A a C − A. Afinn´ı transformac´ı rozum´ıme geometrick´e zobrazen´ı T, kter´e zachov´av´a kolinearitu bod˚ u a jejich dˇel´ıc´ı pomˇer, tj. pro kaˇzd´e tˇri koline´arn´ı body A, B, C plat´ı, ˇze body T(A), T(B), T(C) jsou koline´arn´ı a pro dˇel´ıc´ı pomˇer tˇr´ı navz´ajem r˚ uzn´ ych koline´arn´ıch bod˚ u A, B, C plat´ı (A, B, C) = (T(A), T(B), T(C)) . D´a se uk´azat, ˇze kaˇzdou afinn´ı transformaci lze popsat v n´asleduj´ıc´ım maticov´em tvaru: a11 , a12 , 0 (1.16) [x0 , y 0 , w0 ] = [x, y, w] a21 , a22 , 0 , p1 , p 2 , 1 a11 , a12 kde matice A = je regul´arn´ı (tj. m´a nenulov´ y determinant) a p = (p1 , p2 ) a21 , a22 je vektor posunut´ı. Pokud bychom upustili od pouˇzit´ı homogenn´ıch souˇradnic, je moˇzn´e zapsat vztah (1.16) pro body prostoru E2 je tvaru a11 , a12 0 0 [x , y ] = [x, y] + (p1 , p2 ), (1.17) a21 , a22 neboli struˇcnˇe: X 0 = X · A + p, kde p = (p1 , p2 ) je vektor posunut´ı. Pokud pouˇzijeme homogenn´ıch souˇradnic a oznaˇc´ıme a11 , a12 , 0 T = a21 , a22 , 0 , p1 , p 2 , 1 m´ame pro transformaci vlastn´ıch i nevlastn´ıch bod˚ u vztah X 0 = X · T.
(1.18)
(1.19)
´ TRANSFORMACE V E2 , RESP. V P (E2 ) 1.3. GEOMETRICKE
13
Pˇ r´ıklad 3. Na obr. 1.3 je uveden pˇr´ıklad afinn´ı transformace v rovinˇe. St´ın“ je odvozen ” pomoc´ı afinn´ı transformace s matic´ı 1; 0; 0 [x0 , y 0 , w0 ] = [x, y, w] 1; −0, 5; 0 . (1.20) 0; 0; 1
1.3.6
Skl´ ad´ an´ı transformac´ı
Geometrick´ y objekt je zpravidla podroben posloupnosti uveden´ ych element´arn´ıch transformac´ı. Z asociativn´ıho z´akona pro n´asoben´ı matic plyne, ˇze matice sloˇzen´e transformace je souˇcinem matic element´arn´ıch transformac´ı. V pˇredch´azej´ıc´ıch odstavc´ıch jsme uvedli nˇekter´e transformace s t´ım, ˇze jsme pˇredpokl´adali speci´aln´ı urˇcen´ı (napˇr. stˇredem rotace byl poˇc´atek, osou soumˇernosti byla souˇradnicov´a osa). Sloˇzitˇejˇs´ı transformace m˚ uˇzeme popsat pomoc´ı rozkladu (dekompozice) na transformace element´arn´ı. Postup vysvˇetl´ıme na pˇr´ıkladu. Pˇ r´ıklad 4. Najdeme rovnici rovinn´e transformace pro ot´aˇcen´ı kolem bodu A[xA , yA , 1] ou ´hel α. ˇ sen´ı: Hledanou transformaci sloˇz´ıme ze tˇr´ı element´arn´ıch transformac´ı. Posunut´ım Reˇ o vektor p = (−xA , −yA ) se bod A ztotoˇzn´ı s poˇca´tkem O. Po otoˇcen´ı bod˚ u kolem poˇca´tku o u ´hel α posuneme v´ ysledn´e body zpˇet o vektor −p . Posloupnost transformac´ı zap´ıˇseme za vyuˇzit´ı homogenn´ıch souˇradnic v maticov´em tvaru:
1, 0, 0 cos α, sin α, 0 1, 0, 0 1, 0 − sin α, cos α, 0 0, 1, 0 . X 0 = X 0, −xA , −yA , 1 0, 0, 1 xA , y A , 1 Provedeme-li vyn´asoben´ı uveden´ ych tˇr´ı matic, obdrˇz´ıme matici dan´e transformace ve tvaru cos α, sin α, 0 − sin α, cos α, 0 . xA (1 − cos α) + yA sin α, yA (1 − cos α) − xA sin α, 1
1.3.7
Inverzn´ı geometrick´ a transformace
Pro inverzn´ı transformaci T −1 k dan´e transformaci T plat´ı, ˇze sloˇzen´ım tˇechto dvou transformac´ı je identita, tj. transformace, kter´a kaˇzd´emu bodu X pˇriˇrad´ı t´ yˇz bod, tj. X 0 = X. Matic´ı identity je samozˇrejmˇe jednotkov´a matice I. Oznaˇcme T matici transformace T a L matici transformace T −1 . Pro tyto matice vˇsak mus´ı platit vztah T · L = L · T = I, tj. L = T−1 – matice inverzn´ı transformace je inverzn´ı matic´ı k matici dan´e transformace.
´ TRANSFORMACE V E3 , RESP. V P (E3 ) 1.4. GEOMETRICKE
1.4
14
Geometrick´ e transformace v E3, resp. v P (E3)
Uvedeme pˇrehled element´arn´ıch afinn´ıch transformac´ı v prostoru E3 , resp. v P (E3 ). Transformaˇcn´ı rovnice zap´ıˇseme v maticov´em tvaru. Postupovat budeme rychleji, nebot’ v mnoha ym poznatk˚ um pro prostor pˇr´ıpadech je urˇcen´ı transformac´ı v P (E3 ) analogick´e k uveden´ P (E2 ). Podrobnˇejˇs´ı v´ yklad je uveden jen tam, kde tato analogie neexistuje.
1.4.1
Posunut´ı neboli translace
Pro posunut´ı (translaci) urˇcenou vektorem posunut´ı rovnici: 1, 0, [x0 , y 0 , z 0 , w0 ] = [x, y, z, w] 0, xt ,
1.4.2
p = (xt , yt , zt ) m´ame transformaˇcn´ı 0, 0, 0 1, 0, 0 . 0, 1, 0 y t , zt , 1
Ot´ aˇ cen´ı neboli rotace okolo osy
Ot´aˇcen´ı (rotace) je urˇceno osou ot´aˇcen´ı a orientovan´ ym u ´hlem ot´aˇcen´ı. Uvedeme matici Rx,α pro ot´aˇcen´ı kolem souˇradnicov´e osy x o u ´hel α, matici Ry,β pro ot´aˇcen´ı kolem osy y ou ´hel β a matici Rz,γ pro ot´aˇcen´ı kolem osy z o u ´hel γ. Snadno stanov´ıme matici Rz,γ , nebot’ vztahy pro transformaci sloˇzky x a y jsou analogick´e s rotac´ı bodu okolo poˇca´tku – vztah (1.13), souˇradnice z se nemˇen´ı. Dalˇs´ı pˇr´ıpady, tj. popis rotace okolo osy x a y, z´ısk´ame cyklickou z´amˇenou os – tab. 1.1. Osa rotace z x y
1. osa 2. osa x y y z z x
Tabulka 1.1: Pro hledan´e matice plat´ı: 1, 0, 0, 0 0, cos α, sin α, 0 Rx,α = 0, − sin α, cos α, 0 0, 0, 0, 1 Rz,γ
cos β, 0, , Ry,β = sin β, 0, cos γ, sin γ, 0, 0 − sin γ, cos γ, 0, 0 . = 0, 0, 1, 0 0, 0, 0, 1
0, − sin β, 1, 0, 0, cos β, 0, 0,
0 0 , 0 1
Vˇsimnˇete si, ˇze soumˇernost podle osy m˚ uˇzeme v prostoru P (E3 ) nahradit rotac´ı okolo dan´e osy o u ´hel ϕ = π. V prostoru P (E2 ) je rotace okolo bodu o u ´hel ϕ = π soumˇernost´ı podle dan´eho bodu (stˇredu).
´ TRANSFORMACE V E3 , RESP. V P (E3 ) 1.4. GEOMETRICKE
1.4.3
15
Soumˇ ernost podle roviny
Soumˇernost podle roviny je urˇcena rovinou soumˇernosti. Uvedeme rovnice pro transformaci bodu soumˇernost´ı podle jednotliv´ ych souˇradnicov´ ych rovin: i, 0, 0, 0 0, j, 0, 0 [x0 , y 0 , z 0 , w0 ] = [x, y, z, w] 0, 0, k, 0 , 0, 0, 0, 1 kde i = -1, j = 1, k = 1 pro soumˇernost podle roviny yz, i = 1, j = -1, k = 1 pro soumˇernost podle roviny xz, i = 1, j = 1, k = -1 pro soumˇernost podle roviny xy.
1.4.4
Dilatace
Dilatace neboli zmˇena mˇeˇr´ıtka na souˇradnicov´ ych os´ach sx , sy , sz p˚ uvodn´ıch jednotek. Maticovˇe m˚ uˇzeme ps´at: sx 0 0 sy [x0 , y 0 , z 0 , w0 ] = [x, y, z, w] 0 0 0 0
je urˇcena nenulov´ ymi n´asobky 0 0 sz 0
0 0 . 0 1
Podobnˇe jako v pˇr´ıpadu rovinn´e geometrie dostaneme i zde pro s = sx = sy = sz stejnolehlost se stˇredem stejnolehlosti v poˇc´atku a s koeficientem s.
1.4.5
Obecn´ a afinn´ı transformace a projektivn´ı transformace
Podobnˇe jako v rovinn´em pˇr´ıpadˇe m˚ uˇzeme i v prostoru P (E3 ) popsat kaˇzdou afinn´ı transformaci v n´asleduj´ıc´ım maticov´em tvaru: a11 , a12 , a13 , 0 a21 , a22 , a23 , 0 [x0 , y 0 , z 0 , w0 ] = [x, y, z, w] (1.21) a31 , a32 , a33 , 0 , p 1 , p2 , p3 , 1 a11 , a12 , a13 kde matice A = a21 , a22 , a23 je regul´arn´ı (tj. m´a nenulov´ y determinant). a31 , a32 , a33 Opˇet m˚ uˇzeme uv´est, ˇze uplatnˇen´ı obecn´e afinn´ı transformace je pops´ano maticov´ ym 0 souˇcinem X = X · T, kde T je matice transformace. Pro zv´ıdav´eho ˇcten´aˇre m˚ uˇzeme jeˇstˇe doplnit, ˇze obecnˇejˇs´ı transformac´ı je tzv. projektivn´ı transformace. Ta sice zachov´av´a kolinearitu bod˚ u, ale jiˇz m˚ uˇze mˇenit dˇel´ıc´ı pomˇer bod˚ u (nemˇen´ı vˇsak pod´ıl dˇel´ıc´ıch pomˇer˚ u – tzv. dvojpomˇer). Popis takov´eho transformace je tvaru (1.21) s t´ım, ˇze posledn´ı sloupec transformaˇcn´ı matice m˚ uˇze obsahovat i nenulov´e prvky. V afinn´ı transformaci vlastn´ımu bodu byl pˇriˇrazen vˇzdy bod vlastn´ı (a nevlastn´ımu
´ AN ´ ´I TRANSFORMAC´I A INVERZN´I TRANSFORMACE 1.5. SKLAD
16
bod nevlastn´ı). Toto jiˇz neplat´ı v pˇr´ıpadˇe projektivn´ı transformace. V d˚ usledku to znamen´a, ˇze projektivn´ı transformace obecnˇe nezachov´av´a rovnobˇeˇznost (afinn´ı transformace rovnobˇeˇznost zachov´av´a). Pˇr´ıkladem projektivn´ıho zobrazen´ı je napˇr. perspektivn´ı pohled apod.
1.5
Skl´ ad´ an´ı transformac´ı a inverzn´ı transformace
Vˇse, co jsme uvedli o skl´ad´an´ı transformac´ı a o inverzn´ı transformaci v rovinn´em pˇr´ıpadˇe, je platn´e i pro transformace v prostoru P (E3 ). Pro ilustraci uvedeme alespoˇ n jeden pˇr´ıklad. Pˇ r´ıklad 5. Sestav´ıme matici soumˇernosti podle roviny x − 2z + 3 = 0. Urˇc´ıme pak obrazy bod˚ u O[0, 0, 0], R[1, 1, 1] a Q[−3, 0, 5] a obraz smˇeru (nevlastn´ıho bodu) dan´eho vektorem (1, 0, −2). ˇ sen´ı: Zvol´ıme postup, kter´ Reˇ y byl pouˇzit jiˇz v ˇc´asti vˇenovan´e rovinn´ ym transformac´ım, tj. provedeme rozklad (dekompozici) hledan´e transformace T na element´arn´ı transformace. Dan´a rovina je zˇrejmˇe rovnobˇeˇzn´a s osou y (koeficient u y je nulov´ y). Transformaci T tedy z´ısk´ame sloˇzen´ım: • posunut´ı P (rovina soumˇernosti bude po posunut´ı proch´azet osou y), • rotace R (rovinu soumˇernosti pˇrevedeme do polohy totoˇzn´e s rovinou xy), • soumˇernosti S podle roviny xy, • rotace R−1 , • posunut´ı P−1 . Posledn´ı dvˇe transformace (pozor na poˇrad´ı) um´ıst´ı zpˇet rovinu soumˇernosti do p˚ uvodn´ı polohy. P´ıˇseme T = P−1 ◦ R−1 ◦ S ◦ R ◦ P . Vektor norm´aly dan´e roviny je n = (1, 0, −2). Urˇc´ıme d´ale alespoˇ n jeden bod roviny, napˇr. bod X ∈ x. Vol´ıme tedy z = 0 a m´ame X[−3, 0, 0]. Prvn´ı transformac´ı bude posunut´ı P o vektor (3, 0, 0). Rovina soumˇernosti proch´az´ı po proveden´ı transformace P poˇc´atkem a osou y. Nyn´ı provedeme rotaci R, v n´ıˇz rovina pˇrejde do nˇekter´e souˇradnicov´e roviny, napˇr. xy. Stanov´ıme u ´hel otoˇcen´ı α jako odchylku rovin. Pouˇzijeme k tomu norm´alov´e vektory n a z, kde z=(0,0,1) je norm´alov´ y vektor roviny xy. Plat´ı cos α = tj.
|n · z| , |n| · |z|
2 2√ cos α = √ = 5. 5 5
Pomoc´ı vztahu sin2 α = 1 − cos2 α vypoˇcteme sin α =
√
5 . 5
ˇ ´I 1.6. CVICEN
17
Oznaˇcme matice, kter´e odpov´ıdaj´ı dan´ ym transformac´ım stejn´ ymi p´ısmeny, jako jsou oznaˇceny d´ılˇc´ı transformace (R bude matice rotace R apod.). Pro matici T v´ ysledn´e transformace plat´ı (pozor na poˇrad´ı): T = P · R · S · R−1 · P−1 , tj.
1, 0, T= 0, 3,
0, 1, 0, 0,
√ 2√ 5, 0, − 55 , 0 0 1, 5 1, 0, 0 0, 0 √0, √ · · 5 2 0 , 0, 5 5, 0 0, 5 1 0, 0, 0, 0, 1 √ √ 5 2 5, 0, , 0 1, 0, 0, 5 5 0, 1, 0, 0, 1, 0, 0 √ · − 5 , 0, 2 √5, 0 · 0, 0, 1 5 5 −3, 0, 0, 0, 0, 0, 1
0, 0, 1 0,
0, 0, 1, 0, 0, −1 0, 0, 0 0 . 0 1
0 0 · 0 1
Provedeme-li naznaˇcen´e n´asoben´ı matic, obdrˇz´ıme matici v´ ysledn´e transformace: 3 4 , 0, , 0 5 5 0, 1, 0, 0 T= 4 , 0, − 3 , 0 . 5 5 − 65 , 0, 12 , 1 5 Pro urˇcen´ı nov´e (transformovan´e) polohy dan´ ych vlastn´ıch bod˚ u O, R, Q a nevlastn´ıho bodu [1, 0, −2, 0] staˇc´ı vyn´asobit homogenn´ı souˇradnice dan´ ych matic´ı T. S v´ yhodou m˚ uˇzeme tuto operaci zapsat ve tvaru (ˇr´adky prvn´ı matice jsou d´any homogenn´ımi souˇradnicemi zadan´ ych bod˚ u): 6 3 4 12 , 0, , 0 − , 0, , 1 0, 0, 0, 1 5 5 5 5 1 , 1, 13 , 1 1, 1, 1, 1 1, 0, 0 5 5 · 0, . = −3, 0, 5, 1 54 , 0, − 35 , 0 1, 0, −3, 1 , 1 1, 0, −2, 0 − 56 , 0, 12 −1, 0, 2, 0 5 M´ame tedy T(O) = [− 65 , 0, 12 , 1], T(R) = [ 51 , 1, 13 , 1], T(Q) = [1, 0, −3, 1] a obrazem 5 5 vektoru s = (1, 0, −2) je vektor T(s) = (−1, 0, 2), tj. vektor opaˇcn´ y (jde vlastnˇe o obraz norm´alov´eho vektoru zadan´e roviny soumˇernosti). Oba vektory s a T(s) urˇcuj´ı stejn´ y nevlastn´ı bod, tj. bod, kter´ y je v dan´e transformaci samodruˇzn´ y.
1.6
Cviˇ cen´ı
1.1 Je d´ana jednotkov´a krychle ABCDA0 B 0 C 0 D0 . Napiˇste transformaˇcn´ı rovnice pˇrechodu −→
−→
−→
−→
od kart´ezsk´eho souˇradnicov´eho syst´emu {A, AB, AD, AA0 } k syst´emu {C 0 , C 0 D0 −→
−→
, C 0 B 0 , C 0 C}. [x = −x0 + 1, y = −y 0 + 1, z = −z 0 + 1]
ˇ ´I 1.6. CVICEN
18
1.2 Rozhodnˇete, zda matice A=
1 , 2 1 , √2 2 −2,
√ − √22 , − 12 2 , −√12 2 0, 22
je transformaˇcn´ı matic´ı pro pˇrechod mezi dvˇema kart´ezsk´ ymi soustavami souˇradnic. [vyuˇzijeme vztah˚ u (1.12) – nen´ı] 1.3 Sestavte transformaˇcn´ı rovnice pˇrechodu mezi dvˇema kart´ezsk´ ymi syst´emy souˇradnic, jestliˇze nov´ y syst´em vznikne z p˚ uvodn´ıho otoˇcen´ ım kolem osy z√ o u ´hel ϕ = − π4 . √ [x = 22 (x0 + y 0 ), y = 22 (−x0 + y 0 ), z = z 0 ] 1.4 Urˇcete nov´e souˇradnice bodu M [2, −1, 3], jestliˇze se kart´ezsk´a souˇradnicov´a soustava otoˇc´ı okolo osy z o orientovan´ yu ´hel α = π6 . h√ i √ [ 3 − 21 , −1 − 23 , 3 ] 1.5 Sestavte matici geometrick´e transformace v E2 , kter´a vznikne sloˇzen´ım (v tomto poˇrad´ı) rotace okolo bodu S[1, 2] o u ´hel 45o a dilatace, v n´ıˇz se mˇen´ı mˇeˇr´ıtko na ose x na poloviˇcn´ı. √ √ 2 2 , , 0 √4 √2 2 , 0 T = − √42 , 2 √ 1 + 42 , 2 − 32 2, 1 2 1.6 Urˇcete obrazy bod˚ u S[1, 2] a O[0, 0] a vektoru a = (1, 1) v transformaci podle pˇredch´azej´ıc´ıho pˇr´ıkladu.h √ √ √ i T(A) = [ 21 , 2] , T(0) = [ 12 + 42 , 2 − 23 2] , T(a) = (0, 2) 1.7 Urˇcete matici inverzn´ı transformace k transformaci podle cviˇcen´ı 5 z t´eto kapitoly. [ urˇcete T−1 , pˇr´ıp. (poˇrad´ı!) T −1 = RS,−450 ◦ Dsx =2 ] 1.8 V prostoru E2 urˇcete afinn´ı transformaci, kter´a m´a samodruˇzn´e body O[0, 0] a A[1, 0] a obrazem bodu B[0, 1] je bod B 0 [1, 1]. 1, 0, 0 T = 1, 1, 0 0, 0, 1 1.9 Sestavte matici rotace – jako geometrick´e transformace v E3 , je-li osou rotace pˇr´ımka o : x = −t , y = 2t , z = −1 . −1 −1 T = P ◦ R ◦ R ◦ R ◦ P ; y,ϕ o →y o→o 1 1 o→o o →y 1 1 √ 2 5 4 1 2 2 cos ϕ + , cos ϕ − , − sin ϕ, 0 5 5 5 5 √ 25 5 2 1 4 ϕ − 5 , 5 cos ϕ + 5 , − 5 sin ϕ, 0 5 cos √ √ T= 2 5 5 sin ϕ, sin ϕ, cos ϕ, 0 5 √ √5 2 5 5 sin ϕ, sin ϕ, cos ϕ − 1, 1 5 5
´ 1.7. KONTROLN´I OTAZKY
19
1.10 Maticovˇe popiˇste geometrickou transformaci, kter´a vznikne sloˇzen´ım rotace okolo osy z a posunut´ı ve smˇeru t´eto osy (jde o popis ˇsroubov´ eho pohybu). cos ϕ, sin ϕ, 0, 0 0, 0 matice transformace T = − sin ϕ, cos ϕ, 0, 0, 1, 0 0, 0, v0 ϕ, 1
1.7
Kontroln´ı ot´ azky
1.1 Jak se liˇs´ı homogenn´ı souˇradnice vlastn´ıho a nevlastn´ıho bodu. 1.2 Pomoc´ı geometrick´ ych transformac´ı v rovinˇe uved’te pˇr´ıklad dvou matic A a B, pro nˇeˇz A · B = B · A, tj. pˇr´ıpad zamˇeniteln´eho poˇrad´ı dvou transformac´ı. 1.3 Pomoc´ı geometrick´ ych transformac´ı v rovinˇe uved’te pˇr´ıklad dvou matic A a B, pro nˇeˇz A · B 6= B · A, tj. pˇr´ıpad nezamˇeniteln´eho poˇrad´ı dvou transformac´ı. 1.4 Matice transformace v P (E3 ) je tvaru α, 0, T= 0, 0,
0, β, 0, 0,
0, 0, γ, 0,
0 0 . 0 1
Do n´asleduj´ıc´ı tabulky doplˇ nte pro dan´e hodnoty diagon´aln´ıch prvk˚ u, o jak´e soumˇernosti se jedn´a: α -1 -1 -1 1 1 -1 1
β 1 -1 -1 -1 1 1 -1
γ 1 1 -1 1 -1 -1 -1
soumˇernost podle
1.5 K matic´ım soumˇernost´ı z pˇredch´azej´ıc´ı ot´azky stanovte inverzn´ı transformace a formulujte obecn´e tvrzen´ı o inverzn´ı transformaci k soumˇernosti. 1.6 Popiˇste, jak je moˇzn´e stanovit parametrick´e vyj´adˇren´ı translaˇcn´ıch (vznikaj´ı posuvn´ ym pohybem kˇrivky), rotaˇcn´ıch a ˇsroubov´ ych ploch pomoc´ı transformac´ı.
Kapitola 2 Kˇ rivky 2.1
Z´ akladn´ı pojmy
Kˇ rivkou rozum´ıme dr´ahu pohybuj´ıc´ıho se bodu. Kˇrivka je jednoparametrick´a mnoˇzina bod˚ u, nebot’ pohyb je z´avisl´ y na jedin´em parametru – zpravidla jde o ˇcas.
Obr´ azek 2.1: K definici kˇrivky Pomoc´ı matematick´ ych prostˇredk˚ u je moˇzn´e definovat regul´arn´ı kˇrivku takto: Definice 1. Regul´arn´ı kˇrivkou tˇr´ıdy Cn v E3 rozum´ıme mnoˇzinu K ⊂ E3 (obr. 2.1), pro n´ıˇz existuje vektorov´a funkce P (t), t ∈ I tak, ˇze (a) P : I → K, I je otevˇren´y interval, (b) P je tˇr´ıdy Cn , P 0 (t0 )| = (c) |P 6 0 pro vˇsechna t0 ∈ I, (d) t1 6= t2 ⇒ P (t1 ) 6= P (t2 ). 20
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
21
Je samozˇrejmˇe moˇzn´e omezit se v definici na rovinu, tedy na prostor E2 , tedy na kˇrivky leˇz´ıc´ı v rovinˇe. Rovinnou kˇrivkou rozum´ıme nav´ıc ale i kˇrivku, kter´a je definov´ana v prostoru E3 , ale vˇsechny jej´ı body leˇz´ı v jedn´e rovinˇe. Kˇrivkou (bez pˇr´ıvlastku regul´arn´ı“) zpravidla rozum´ıme mnoˇzinu bod˚ u, kter´a je po ” ˇca´stech regul´arn´ı kˇrivkou, tj. pˇripouˇst´ıme, ˇze v koneˇcn´em poˇctu bod˚ u jsou poruˇseny uveden´e podm´ınky. Uveden´a definice vyuˇz´ıv´a tzv. vektorov´ y popis kˇrivky, kter´ y lze ale snadno rozepsat do parametrick´ ych rovnic. Pˇ r´ıklad 6. Napˇr. elipsa m´a parametrick´e vyj´adˇren´ı x = a cos t, y = b sin t,
t ∈ (0, 2π); a, b > 0,
jej´ı vektorov´ y popis v E2 je P (t) = (a cos t, b sin t). Rovnice x = r cos t, y = r sin t, z = 2t, t ∈ (−π, π) jsou vyj´adˇren´ım ˇca´sti ˇsroubovice. Vektorovˇe m˚ uˇzeme ps´at P (t) = (r cos t, r sin t, 2t). I rovinnou kˇrivku m˚ uˇzeme zapsat jako kˇrivku v prostoru napˇr. x = 1 + t, y = t, z = 2 − 0.5t, t ∈ h5, 6i je vyj´adˇren´ım u ´seˇcky v prostoru.
2.1.1
Teˇ cna a norm´ ala kˇ rivky
Na kˇrivce zvol´ıme bod T a v jeho okol´ı bod A. Teˇ cna kˇ rivky je limitn´ı polohou pˇr´ımky AT pro A → T (obr.2.2). Pomoc´ı vektoru prvn´ı derivace m˚ uˇzeme definovat teˇ cnu kˇ rivky jako pˇr´ımku urˇcenou u, kde bodem kˇrivky a teˇcn´ ym vektorem. P´ıˇseme X = T + su u = (x0 (t), y 0 (t), z 0 (t)), u 6= o je teˇcn´ y vektor a T [T1 , T2 , T3 ] dotykov´ y bod. Seˇ cna je spojnice dvou bod˚ u kˇrivky. Asymptota je teˇcna v nevlastn´ım bodˇe. Norm´ ala v bodˇe T je kaˇzd´a pˇr´ımka kolm´a k teˇcnˇe v bodˇe T proch´azej´ıc´ı bodem T . Norm´ alov´ a rovina je mnoˇzina vˇsech norm´al v bodˇe kˇrivky. Je to rovina kolm´a k teˇcnˇe. ´ Uhel kˇ rivek k1 , k2 (prot´ınaj´ıc´ıch se) je u ´hel jejich teˇcen v jejich pr˚ useˇc´ıku (obr.2.3). Rovnobˇeˇzn´ ym nebo stˇredov´ ym pr˚ umˇetem prostorov´e kˇrivky je rovinn´a kˇrivka. Pr˚ umˇetem teˇcny je teˇcna nebo bod.
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
22
Obr´ azek 2.2:
2.1.2
Obr´ azek 2.3:
Klasifikace bod˚ u kˇ rivky
Bod, ve kter´em m´a kˇrivka jedinou teˇcnu urˇcenou jedin´ ym nenulov´ ym vektorem, naz´ yv´ame regul´ arn´ı bod; v opaˇcn´em pˇr´ıpadˇe bod nazveme singul´ arn´ı. R˚ uzn´e typy singul´arn´ıch bod˚ u vid´ıme na obr. 2.4. Bod A v obr´azku 2.4a) se naz´ yv´a uzlov´ y bod , body B a C v obr´azku 2.4b) a c) jsou body vratu a bod D v obr´azku 2.4d) je inflexn´ı bod (ten je speci´aln´ım pˇr´ıpadem regul´arn´ıho bodu).
Obr´ azek 2.4:
2.1.3
Rektifikace
Rektifikace oblouku kˇ rivky je rozvinut´ı oblouku kˇrivky na pˇr´ımku, tj. sestrojen´ı u ´seˇcky stejn´e velikosti, jako je d´elka oblouku kˇrivky. Nejjednoduˇsˇs´ı rektifikace je zaloˇzena na n´ahradˇe kˇrivky lomenou ˇcarou (line´arn´ı interpolace) - obr. 2.5 . Na kˇrivce zvol´ıme vhodn´ y poˇcet bod˚ u (na obr. 2.5 jsou oznaˇceny A1 , A2 , . . .), spoj´ıme lomenou ˇcarou a jednotliv´e u ´seˇcky pˇreneseme na pˇr´ımku. Je zˇrejm´e, ˇze ˇc´ım v´ıce bod˚ u zvol´ıme, t´ım pˇresnˇeji m˚ uˇzeme zjistit d´elku kˇrivky. Vˇ eta 1. D´elku oblouku prostorov´e kˇrivky, pro kterou zn´ame jej´ı parametrick´e vyj´adˇren´ı, m˚ uˇzeme vypoˇc´ıtat pomoc´ı integr´alu Z t2 p x0 (t)2 + y 0 (t)2 + z 0 (t)2 dt, t1
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
Obr´ azek 2.5:
23
Obr´ azek 2.6:
kde t1 a t2 jsou krajn´ı body oblouku kˇrivky. K rektifikaci oblouku kruˇznice se ˇcasto uˇz´ıvalo pˇribliˇzn´ ych konstrukc´ı jako napˇr. konstrukce Kochaˇ nsk´eho, d’Ocagneova nebo Sobotkova. Pouˇzit´ı poˇc´ıtaˇc˚ u v technick´ ych oborech n´am umoˇzn ˇuje zjistit d´elku oblouku mnohem pohodlnˇeji i pˇresnˇeji, proto i zde budeme pouˇz´ıvat bud’ v´ ypoˇctu pomoc´ı integr´alu, nebo pomoc´ı line´arn´ı interpolace (jako souˇcet d´elek stran nahrazuj´ıc´ı lomen´e ˇca´ry). Obr´acenˇe m˚ uˇzeme tak´e navinout u ´seˇcku na kˇrivku, tj. na dan´e kˇrivce najdeme oblouk, jehoˇz d´elka se rovn´a velikosti dan´e u ´seˇcky.
2.1.4
Oskulaˇ cn´ı rovina a oskulaˇ cn´ı kruˇ znice
Je d´an bod T a teˇcna t v tomto bodˇe, na kˇrivce zvol´ıme v okol´ı bodu T bod A. Rovina α je urˇcen´a bodem A a teˇcnou t. Limitn´ı poloha t´eto roviny pˇri A → T se naz´ yv´a oskulaˇ cn´ı rovina . V oskulaˇcn´ı rovinˇe leˇz´ı jedna z norm´al kˇrivky v dan´em bodˇe. Tuto norm´alu naz´ yv´ame hlavn´ı norm´ ala . Norm´ala kolm´a k oskulaˇcn´ı rovinˇe se naz´ yv´a binorm´ ala. Urˇcen´ı rovnice oskulaˇcn´ı roviny m˚ uˇzeme prov´est podle n´asleduj´ıc´ıho tvrzen´ı: Vˇ eta 2. Pokud jsou vektory P 0 a P 00 v dan´em bodˇe P (t0 ) kˇrivky nekoline´arn´ı, tj. dan´y bod kˇrivky nen´ı jej´ım inflexn´ım bodem, pak oskulaˇcn´ı rovina kˇrivky v dan´em bodˇe je urˇcena vektory P 0 a P 00 , tj. rovnici oskulaˇcn´ı roviny m˚ uˇzeme ps´at ve tvaru P 0 (t0 ) + vP P 00 (t0 ) , u ∈ R, v ∈ R . X (u, v) = P (t0 ) + uP Na kˇrivce k zvol´ıme libovoln´ y regul´arn´ı bod A. D´ale na kˇrivce zvol´ıme jeˇstˇe dalˇs´ı dva body A1 , A2 . Body A, A1 , A2 je urˇcena kruˇznice l. Oskulaˇ cn´ı kruˇ znice kˇrivky k v bodˇe A je limitn´ı polohou kruˇznice l(A, A1 , A2 ), jestliˇze A1 → A a A2 → A (obr.2.6). Stˇred t´eto kruˇznice naz´ yv´ame stˇ red kˇ rivosti a polomˇer r t´eto kruˇznice naz´ yv´ame polomˇ er 1 1 ˇ kˇ rivosti. C´ıslo k = r naz´ yv´ame prvn´ı kˇrivost´ı (flex´ı) kˇrivky k v bodˇe A. Kromˇe toho u kˇrivek pracujeme i s druhou kˇrivost´ı (torz´ı) 2 k, kter´a vyjadˇruje prostorov´e zakˇriven´ı kˇrivky, tedy zakˇriven´ı vzhledem k oskulaˇcn´ı rovinˇe. N´avod k urˇcen´ı obou kˇrivost´ı d´av´a n´asleduj´ıc´ı vˇeta.
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
24
Vˇ eta 3. Pro regul´arn´ı kˇrivku s obecn´ym parametrem plat´ı (1 k)2 =
2
k=
P 0 × P 00 )2 (P P 0 · P 0 )3 (P
P 0 , P 00 , P 000 ) (P P 0 × P 00 )2 (P
Oskulaˇ cn´ı kruˇ znice se v mal´em okol´ı bodu A velmi m´alo liˇs´ı od kˇrivky k, a proto m˚ uˇzeme v okol´ı bodu A nahradit kˇrivku jej´ı oskulaˇcn´ı kruˇznic´ı. Toto nahrazen´ı se pouˇz´ıv´a napˇr. u kuˇzeloseˇcek, kde zn´ame jednoduch´e konstrukce oskulaˇcn´ıch kruˇznic ve vrcholech. Oskulaˇcn´ı kruˇznice leˇz´ı v oskulaˇcn´ı rovinˇe kˇrivky a m´a polomˇer rovn´ y pˇrevr´acen´e hodnotˇe prvn´ı kˇrivosti dan´e kˇrivky v dan´em bodˇe. Pro polohov´ y vektor stˇredu S kˇrivosti kˇrivky v bodˇe dan´em parametrem t0 m´ame S = P (t0 ) +
1 1 k(t ) 0
n.
Kˇrivky se dot´ ykaj´ı v dan´em bodˇe, maj´ı-li v nˇem spoleˇcnou teˇcnu. Kˇrivka m˚ uˇze b´ yt d´ana i jin´ ym zp˚ usobem, neˇz jako dr´aha bodu, napˇr. jako ob´alka jednoparametrick´e soustavy kˇrivek, ekvidistanta, evoluta, evolventa, cykloida nebo jako pr˚ unik ploch. Nˇekter´e z tˇechto kˇrivek d´ale pop´ıˇseme, ale v´ıce se zamˇeˇr´ıme na prostorovou kˇrivku d˚ uleˇzitou pro technickou praxi – ˇsroubovici.
Obr´ azek 2.7:
Obr´ azek 2.8:
Pˇ r´ıklad 7. Pro prostorovou kˇrivku danou vektorovou funkc´ı P (t), t ∈ I, urˇcete jednotkov´e vektory urˇcuj´ıc´ı teˇcnu, hlavn´ı norm´alu a binorm´alu tak, aby tvoˇrily pravotoˇciv´ y syst´em. ˇ sen´ı: Hledan´e jednotkov´e a vz´ajemnˇe kolm´e vektory oznaˇcme t , n a b . Je zˇrejm´e, ˇze Reˇ t=
P0 P 0| |P
(jde o normov´an´ı teˇcn´eho vektoru). Vektory P 0 a P 00 urˇcuj´ı (pokud jde o neinflexn´ı bod) spolu s dan´ ym bodem kˇrivky oskulaˇcn´ı rovinu. M´ısto vektoru P 0 m˚ uˇzeme uvaˇzovat jiˇz
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
25
jednotkov´ y vektor t . Pomoc´ı vektorov´eho souˇcinu urˇc´ıme vektor kolm´ y k oskulaˇcn´ı rovinˇe a provedeme jeho normov´an´ı. Pro vektor binorm´aly tedy plat´ı b=
t × P 00 . |tt × P 00 |
Jednotkov´ y vektor hlavn´ı norm´aly (pozor na poˇrad´ı vektor˚ u) urˇc´ıme jiˇz snadno pomoc´ı vektorov´eho souˇcinu jednotkov´ ych a na sebe kolm´ ych vektor˚ u (nen´ı jiˇz nutn´e normov´an´ı): n = b × t.
2.1.5
Ob´ alka
Je d´ana jednoparametrick´a soustava kˇrivek v rovinˇe. Kˇrivka u, kter´e se dot´ ykaj´ı vˇsechny kˇrivky soustavy se naz´ yv´a ob´ alka soustavy kˇ rivek. Dotykov´ y bod ob´alky a kˇrivky dan´eho syst´emu se naz´ yv´a charakteristick´ y bod. Na obr´azku 2.7a) je kˇrivka u ob´alkou soustavy pˇr´ımek, na obr´azku 2.7b) je dvojice kˇrivek u, u0 ob´alkou soustavy elips. Na kaˇzd´e ob´alce je vyznaˇceno nˇekolik charakteristick´ ych bod˚ u. Vˇ eta 4. Uvaˇzujeme rovinnou kˇrivku danou implicitn´ı rovnic´ı F (x, y, α) = 0, kde α je 2 parametr popisuj´ıc´ı jednotliv´e kˇrivky dan´e soustavy kˇrivek. Necht’ ∂∂αF2 6= 0, tj. tvoˇr´ıc´ı kˇrivka m´a s obalovou kˇrivkou lok´alnˇe spoleˇcn´y jen bod, tedy kˇrivka se sv´ym pohybem nereprodukuje. Pak souˇradnice bod˚ u obalov´e kˇrivky jsou ˇreˇsen´ım soustavy F (x, y, α) = 0 ,
∂F (x, y, α) = 0. ∂α
Uvaˇzujeme-li α jako parametr, dostaneme obalovou kˇrivku a α je jej´ı parametr. Pˇ r´ıklad 8. Urˇcete ob´alku syst´emu kruˇznic (x − α)2 + y 2 = 1. ˇ sen´ı: Podle pˇredch´azej´ıc´ı vˇety m´ame rovnice: Reˇ (x − α)2 + y 2 = 1 Dost´av´ame dvˇe rovnice
∂F = 2(x − α)(−1) = 0 . ∂α
(x − α)2 + y 2 − 1 = 0 x − α = 0
Dosazen´ım z druh´e rovnic do prvn´ı, m´ame tuto rovnici y 2 − 1 = 0, tj. y = ±1. Ob´alkou syst´emu kˇrivek jsou tedy dvˇe pˇr´ımky y = 1 a y = −1. V´ ysledkem je samozˇrejmˇe v souladu s t´ım, ˇze v zad´an´ı ˇslo o jednotkovou kruˇznici, kter´e se posouv´a sv´ ym stˇredem po ose x.
´ ´I POJMY 2.1. ZAKLADN
2.1.6
26
Ekvidistanta
M´ame d´anu rovinnou kˇrivku k. Okolo kaˇzd´eho bodu t´eto kˇrivky op´ıˇseme kruˇznici o polomˇeru r. Jestliˇze existuje ob´alka t´eto soustavy kruˇznic naz´ yv´ame ji ekvidistantou kˇ rivky k - obr. 2.8. Body ekvidistanty m˚ uˇzeme z´ıskat tak´e jin´ ym zp˚ usobem: v kaˇzd´em bodˇe A kˇrivky k sestroj´ıme hlavn´ı norm´alu a naneseme na ni od bodu A u ´seˇcku o velikosti r. Tento postup lze pouˇz´ıt i pro prostorov´e kˇrivky.
h c k
e p
Obr´ azek 2.9:
2.1.7
Obr´ azek 2.10:
Cykloida
Pˇri odvalov´an´ı kˇrivky k po pevn´e kˇrivce p op´ıˇse kaˇzd´ y bod roviny kˇrivku, kterou naz´ yv´ame trajektorie (dr´aha). Pˇri odvalov´an´ı kruˇznice k po pˇr´ımce p op´ıˇse kaˇzd´ y bod kruˇznice (prostou) cykloidu. Bod uvnitˇr kruˇznice k op´ıˇse zkr´acenou cykloidu a bod vnˇe kruˇznice op´ıˇse prodlouˇzenou cykloidu. Na obr´azku 2.9 je zn´azornˇena cykloida c, zkr´acen´a cykloida e a prodlouˇzen´a cykloida h.
2.1.8
Evoluta a evolventa
Jestliˇze existuje ob´alka hlavn´ıch norm´al rovinn´e kˇrivky, naz´ yv´ame ji evolutou. Lze ji pak tak´e z´ıskat jako mnoˇzinu stˇred˚ u kˇrivosti kˇrivky. Evolventu kˇrivky p z´ısk´ame n´asleduj´ıc´ım zp˚ usobem: Na kˇrivce p zvol´ıme bod A, na kˇrivce vol´ıme dalˇs´ı body, v kaˇzd´em bodˇe A1 sestroj´ıme teˇcnu a naneseme na ni d´elku oblouku A1 A. Takto z´ıskan´ y bod je bodem evolventy kˇrivky p. M˚ uˇzeme tak´e ˇr´ıci, ˇze jestliˇze odvalujeme pˇr´ımku po kˇrivce p, bod pˇr´ımky opisuje evolventu. Na obr´azku 2.10 je ˇca´st evolventy kruˇznice. Kˇrivka q je evolventou kruˇznice p (kruhovou evolventou). Kruˇznice p je evolutou kˇrivky q.
2.1.9
ˇ ıd´ıc´ı kuˇ R´ zelov´ a plocha
ˇ ıd´ıc´ı kuˇ R´ zelov´ a plocha prostorov´e kˇrivky je mnoˇzina vˇsech pˇr´ımek, veden´ ych pevn´ ym bodem V rovnobˇeˇznˇe se vˇsemi teˇcnami kˇrivky (teˇcna kˇrivky je rovnobˇeˇzn´a s povrchovou
ˇ 2.2. SROUBOVICE
27
pˇr´ımkou ˇr´ıd´ıc´ı kuˇzelov´e plochy) (obr.2.11).
Obr´ azek 2.11:
2.2 2.2.1
ˇ Sroubovice Z´ akladn´ı pojmy
ˇ Definice 2. Sroubov´ y pohyb vznik´a sloˇzen´ım rovnomˇern´eho ot´ aˇ civ´ eho pohybu kolem pevn´e pˇr´ımky (osy) a rovnomˇern´eho posuvn´ eho pohybu ve smˇeru t´eto pˇr´ımky. ˇ Sroubovice je dr´aha bodu A pˇri ˇsroubov´em pohybu, kde ω je u ´hel otoˇcen´ı a p posunut´ı bodu A (obr. 2.12). V´ yˇ ska z´ avitu v je velikost posunut´ı bodu pˇri otoˇcen´ı o 2π radi´an˚ u. Jestliˇze otoˇc´ıme bod o 1 radi´an, oznaˇc´ıme velikost posunut´ı v0 a naz´ yv´ame redukovanou v´ yˇ skou z´ avitu. v Plat´ı v0 = 2π . ˇ Sroubovice (o, A, v0 , {±}) je urˇcena osou o, bodem A, redukovanou v´ yˇskou z´avitu v0 a informac´ı o pravotoˇcivosti nebo levotoˇcivosti ˇsroubovice (+ nebo −). ˇ Sroubovice leˇz´ı na rotaˇcn´ı v´alcov´e ploˇse. Jestliˇze rozvineme tuto v´alcovou plochu do roviny, ˇsroubovice se rozvine do pˇr´ımky. Pokud zavedeme souˇradnicov´ y syst´em tak, aby stopn´ık ˇsroubovice (bod, ve kter´em ˇsroubovice prot´ın´a p˚ udorysnu) leˇzel v poˇca´tku a osa ˇsroubovice byla rovnobˇeˇzn´a s osou y, je toto rozvinut´ı ˇsroubovice grafem z´avislosti posunut´ı na d´elce oblouku (neboli u ´hlu otoˇcen´ı) (obr.2.13).
2.2.2
Parametrick´ e vyj´ adˇ ren´ı ˇ sroubovice
Parametrick´e rovnice pravotoˇciv´e ˇsroubovice, jej´ıˇz osou je osa z, r je polomˇer v´alcov´e plochy, na n´ıˇz ˇsroubovice leˇz´ı, redukovan´a v´ yˇska z´avitu je v0 a bod A[r, 0, 0], jsou x = r cos ω,
y = r sin ω,
z = v0 ω,
ω ∈ (0, 2π).
Jestliˇze ˇsroubovici um´ıst´ıme tak, aby osa ˇsroubovice byla kolm´a na p˚ udorysnu, pak p˚ udorysem ˇsroubovice je kruˇznice a n´arysem ˇsroubovice je zobecnˇen´a sinusoida (kˇrivka odpov´ıdaj´ıc´ı sinusoidˇe v afinitˇe).
ˇ 2.2. SROUBOVICE
28
Obr´ azek 2.12:
Obr´ azek 2.13:
2.2.3
Obr´ azek 2.14:
Teˇ cna ˇ sroubovice a jej´ı pr˚ uvodn´ı trojhran
Vˇ eta 5. Teˇcny ˇsroubovice sv´ıraj´ı konstantn´ı u ´hel s rovinou kolmou k ose ˇsroubovice, resp. ˇ ık´ame, ˇze ˇsroubovice je kˇ s osou ˇsroubov´eho pohybu. R´ rivka konstantn´ıho sp´ adu. D˚ ukaz: Urˇc´ıme teˇcn´ y vektor kˇrivky a vypoˇcteme odchylku tohoto vektoru od smˇerov´eho vektoru osy ˇsroubovice. Bez u ´jmy na obecnosti pˇredpokl´adejme, ˇze osou ˇsroubovice je osa z, tedy smˇerov´ y vektor osy z = (0, 0, 1). Derivov´an´ım sloˇzek parametrick´e rovnice ˇsroubovice podle parametru ω vypoˇcteme P 0 = (−r sin ω, r cos ω, v0 ). Pro odchylku α vektor˚ u z a P 0 plat´ı cos α =
v0 v0 z ·P0 p p = = . P 0| |zz | · |P 1 · r2 + v02 r2 + v02
Z toho je zˇrejm´e, ˇze u ´hel α nez´avis´ı na parametru ω a tedy odchylka teˇcny ˇsroubovice od jej´ı osy je ve vˇsech bodech ˇsroubovice stejn´a.
ˇ 2.2. SROUBOVICE
29
P˚ udorysn´e stopn´ıky teˇcen ˇsroubovice leˇz´ı na kruhov´e evolventˇe kruˇznice, kter´a je p˚ udorysem ˇsroubovice. ˇ ıd´ıc´ı kuˇ Vˇ eta 6. R´ zel ˇ sroubovice (ˇr´ıd´ıc´ı kuˇzelov´a plocha), kter´y je tvoˇren povrˇskami rovnobˇeˇzn´ymi s teˇcnami ˇsroubovice, je rotaˇcn´ı, m´a v´yˇsku v0 a polomˇer podstavy r. D˚ ukaz: Tvrzen´ı plyne z d˚ ukazu vˇety 5. Teˇcna ˇsroubovice je rovnobˇeˇzn´a s pˇreponou troj´ uheln´ıka o odvˇesn´ach v0 a r s t´ım, ˇze odvˇesna d´elky v0 leˇz´ı na ose ˇsroubov´eho pohybu. Hlavn´ı norm´ ala ˇsroubovice je norm´ala kolm´a k ose a osu prot´ın´a. Oskulaˇ cn´ı rovina je urˇcena hlavn´ı norm´alou a teˇcnou ˇsroubovice. Binorm´ ala je norm´ala kolm´a na oskulaˇcn´ı rovinu.
2.2.4
Kˇ rivosti ˇ sroubovice
Provedeme v´ ypoˇcet prvn´ı a druh´e kˇrivosti ˇsroubovice. M´ame P 0 = (−r sin ω, r cos ω, v0 ) a vypoˇcteme P 00 = (−r cos ω, −r sin ω, 0). Urˇc´ıme vektor q = P 0 × P 00 = (rv0 sin ω, −rv0 cos ω, r2 ). Pro prvn´ı kˇrivost podle vˇety 3 obdrˇz´ıme s r2 v02 + r4 r 1 = 2 . k= 2 2 3 (r + v0 ) r + v0 2 Prvn´ı kˇrivost ˇsroubovice je tedy konstatn´ı. Pro druhou kˇrivost vypoˇcteme 2
k=
v0 r2 v0 = 2 . 2 2 4 r v0 + r r + v0 2
Tedy i druh´a kˇrivost ˇsroubovice je konstatn´ı. Proveden´ y v´ ypoˇcet zˇrejmˇe nez´aleˇz´ı na orientaci ˇsroubovice a ani na um´ıstˇen´ı osy. Vˇ eta 7. Prvn´ı kˇ rivost ˇ sroubovice je konstatn´ı a plat´ı 1
k=
r2
r . + v0 2
Druh´a kˇrivost ˇsroubovice je konstatn´ı a plat´ı 2
k=
r2
v0 . + v0 2
Frenet˚ uv pr˚ uvodn´ı trojhran je tvoˇren teˇcnou, hlavn´ı norm´alou a binorm´alou.
ˇ 2.2. SROUBOVICE
Obr´ azek 2.15:
30
Obr´ azek 2.16:
ˇ Pozn´ amka 1. Sipkou budeme v p˚ udorysu vyznaˇcovat smˇer kles´an´ı ˇsroubovice. Pˇ r´ıklad 9. Sestroj´ıme pr˚ useˇc´ık ˇsroubovice (o, A, v0 , +) s rovinou α k o - obr. 2.15. ˇ sen´ı: (obr.2.16) Reˇ 1. Najdeme p˚ udorys pr˚ useˇc´ıku A1 ˇsroubovice s rovinou α. 2. Pomoc´ı velikost´ı v0 a r sestroj´ıme graf z´avislosti v´ yˇsky na d´elce oblouku. 3. Ze znalosti d´elky oblouku x = A1 A1 odeˇcteme z grafu velikost v´ yˇsky vx a tuto v´ yˇsku naneseme od bodu A2 ve smˇeru stoup´an´ı. Na ordin´ale pak najdeme bod A2 .
ˇ 2.2. SROUBOVICE
31
Obr´ azek 2.17:
Obr´ azek 2.18:
Obr´ azek 2.19:
Obr´ azek 2.20:
´ 2.3. KONTROLN´I OTAZKY
32
Pˇ r´ıklad 10. Sestroj´ıme pr˚ useˇc´ık ˇsroubovice (o, A, v0 , +) s rovinou β ⊥ o - obr. 2.17. ˇ sen´ı: (obr.2.18) Reˇ 1. V n´arysu zjist´ıme vzd´alenost vx bodu A ˇsroubovice od roviny β. 2. Pomoc´ı velikost´ı v0 a r sestroj´ıme graf z´avislosti v´ yˇsky na d´elce oblouku. 3. Ze znalosti zmˇeny v´ yˇsky, o kterou mus´ı vystoupat bod A, odeˇcteme z grafu d´elku oblouku x, tento oblouk naneseme od bodu A1 ve smˇeru stoup´an´ı. Na ordin´ale pak najdeme v rovinˇe β bod A (rozum´ı se jeho n´arys). Pˇ r´ıklad 11. Sestroj´ıme teˇcnu ˇsroubovice (o, A, v0 , +) v bodˇe A - obr. 2.19. ˇ sen´ı: (obr.2.20) Reˇ 1. Urˇc´ıme p˚ udorys t1 teˇcny t v bodˇe A. 2. Sestroj´ıme p˚ udorys povrˇsky t ˇr´ıd´ıc´ıho kuˇzele, kter´a je rovnobˇeˇzn´a s teˇcnou (jej´ı stopn´ık najdeme na p˚ udorysu ˇsroubovice o u ´hel 90o ve smˇeru kles´an´ı od bodu A). 3. Odvod´ıme n´arys P2 stopn´ıku P a n´arys povrˇsky t. 4. Teˇcna proch´az´ı bodem A a je rovnobˇeˇzn´a s t.
2.3
Kontroln´ı ot´ azky
2.1 Definujte hlavn´ı norm´alu prostorov´e kˇrivky. 2.2 Definujte ˇr´ıd´ıc´ı kuˇzelovou plochu prostorov´e kˇrivky. 2.3 Jakou prvn´ı a druhou kˇrivost m´a pˇr´ımka? 2.4 Jakou prvn´ı a druhou kˇrivost m´a kruˇznice? 2.5 Uved’te definici ˇsroubov´eho pohybu. ˇ ım je urˇcen ˇsroubov´ 2.6 C´ y pohyb? 2.7 Definujete parametr v0 ˇsroubov´eho pohybu? 2.8 Uved’te vztah mezi v´ yˇskou z´avitu ˇsroubovice a redukovanou v´ yˇskou z´avitu. 2.9 Definujte (dvˇema zp˚ usoby) evolutu kˇrivky a pˇribliˇznˇe naˇcrtnˇete evolutu elipsy.
Kapitola 3 Obecn´ e poznatky o ploch´ ach 3.1
Z´ akladn´ı pojmy
Plocha je • jednoparametrick´a soustava kˇrivek (plocha vznik´a pohybem kˇrivky, kter´a nen´ı dr´ahou pohybu - kˇrivka se m˚ uˇze bˇehem pohybu mˇenit) • dvouparametrick´a soustava bod˚ u
Obr´ azek 3.1:
Obr´ azek 3.2:
Podobnˇe jako u kˇrivek nyn´ı uvedeme matematickou“ definici plochy. Pouˇz´ıv´ame zde ” znaˇcen´ı parametr˚ u, kter´e vych´az´ı z tenzorov´e symboliky. V dalˇs´ım textu budeme ale pro jednoduchost m´ısto parametr˚ u u1 , u2 pouˇz´ıvat oznaˇcen´ı u, v: Definice 3. Regul´arn´ı plochou tˇr´ıdy Cn v E3 rozum´ıme mnoˇzinu P ⊂ E3 , pro niˇz existuje vektorov´a funkce P (u1 , u2 ), (u1 , u2 ) ⊂ Ω, kde Ω je oblast (otevˇren´a kompaktn´ı mnoˇzina), takov´a ˇze (a) P : Ω → P je zobrazen´ı na mnoˇzinu, (b) P je tˇr´ıdy Cn (n ≥ 3), (c)
P ∂P ∂u1
a
P ∂P ∂u2
jsou line´arnˇe nez´avisl´e ve vˇsech bodech oblasti Ω, 33
´ ´I POJMY 3.1. ZAKLADN
34
(d) (u10 , u20 ) ∈ Ω,(u11 , u21 ) ∈ Ω a (u10 , u20 ) 6= (u11 , u21 ) ⇒ P (u10 , u20 ) 6= P (u11 , u21 ). Klasifikace ploch Plocha vznik´a pohybem kˇrivky, proto n´as zaj´ımaj´ı dva zp˚ usoby klasifikace ploch: podle druhu pohybu a podle tvoˇr´ıc´ı kˇrivky. V n´asleduj´ıc´ıch dvou tabulk´ach jsme plochy roztˇr´ıdili podle tˇechto dvou hledisek. Podle druhu pohybu N´ azev Pohyb translaˇcn´ı posunut´ı rotaˇcn´ı rotace ˇsroubov´e ˇsroubov´ y pohyb Podle tvoˇ r´ıc´ı kˇ rivky N´ azev Kˇ rivka pˇr´ımkov´e pˇr´ımka cyklick´e kruˇznice jin´e jin´a kˇrivka
Pˇ r´ıklad v´alec, rovina rot. v´alec, rot. kuˇzel, rot. hyperboloid cyklick´a ˇsroubov´a plocha, v´ yvrtkov´a plocha
Pˇ r´ıklad kuˇzelov´a plocha, hyperbolick´ y paraboloid v´alec, Archim´edova serpentina kvadriky, obalov´e, grafick´e
Rovnice plochy • Parametrick´e vyj´adˇren´ı: x = x(u, v), y = y(u, v), z = z(u, v), u ∈ I, v ∈ J (napˇr. parametrick´e vyj´adˇren´ı rotaˇcn´ı v´alcov´e plochy je x = 3 cos u, y = 3 sin u, z = v, u ∈ h0, 2πi, v ∈ R nebo z´apis pomoc´ı vektorov´e funkce: r (u, v) = (x(u, v), y(u, v), z(u, v)) jestliˇze u = konst. dost´av´ame: x = x(u0 , v), y = y(u0 , v), z = z(u0 , v) kˇrivkami pˇr´ımky) jestliˇze v = konst. dost´av´ame:
v-kˇrivky, (pro uveden´ y v´alec jsou v-
´ ´ 3.2. ULOHY NA PLOCHACH
x = x(u, v0 ), y = y(u, v0 ), z = z(u, v0 ) kˇrivkami kruˇznice)
35
u-kˇrivky, (pro uveden´ y v´alec jsou u-
• Explicitn´ı tvar: z = f (x, y) (napˇr. z = 3x + 7y − 9) • Implicitn´ı vyj´adˇren´ı: F (x, y, z) = 0 (napˇr. 3x2 + y 2 + 4z − 2x = 0) Kˇ rivka na ploˇ se je kˇrivka, jej´ıˇz body vyhovuj´ı rovnici plochy. Speci´aln´ımi kˇrivkami na ploˇse jsou parametrick´e kˇrivky. Jsou charakterizov´any t´ım, ˇze jeden z parametr˚ u je konstantn´ı. Teˇ cn´ a rovina plochy je mnoˇzina teˇcen kˇrivek plochy v dan´em bodˇe. Teˇ cna plochy je pˇr´ımka teˇcn´e roviny, kter´a proch´az´ı dotykov´ ym bodem. Norm´ ala plochy je kolmice k teˇcn´e rovinˇe plochy v bodˇe dotyku. Dvˇe plochy se dot´ ykaj´ı v dan´em bodˇe, jestliˇze v nˇem maj´ı spoleˇcnou teˇcnou rovinu. Pr˚ unikov´ a kˇ rivka je mnoˇzina spoleˇcn´ ych bod˚ u dvou ploch.
Bod na ploˇse je regul´ arn´ı, jestliˇze v nˇem existuje pr´avˇe jedna teˇcn´a rovina a singul´ arn´ı v ostatn´ıch pˇr´ıpadech. Pˇr´ımky na ploˇse rozdˇelujeme na regul´ arn´ı, kdy v kaˇzd´em bodˇe pˇr´ımky existuje jin´a teˇcn´a rovina - teˇcn´e roviny tvoˇr´ı svazek rovin (napˇr. pˇr´ımky na rotaˇcn´ım jednod´ıln´em hyperboloidu) a torz´ aln´ı, kdy existuje jedin´a teˇcn´a rovina pod´el cel´e pˇr´ımky (napˇr. pˇr´ımky na kuˇzelov´e ploˇse).
3.2
´ Ulohy na ploch´ ach
• Teˇ cn´ a rovina τ v bodˇ e T a norm´ ala plochy: 1. zvol´ıme dvˇe kˇrivky k1 , k2 na ploˇse proch´azej´ıc´ı bodem T (vhodn´e jsou napˇr. tvoˇr´ıc´ı kˇrivka a dr´aha pohybu, pˇri ˇreˇsen´ı u ´lohy v´ ypoˇctem pak je vhodn´e zejm´ena parametrick´e kˇrivky), 2. urˇc´ıme teˇcny t1 a t2 k tˇemto kˇrivk´am (pˇredpokl´ad´ame, ˇze jsou r˚ uzn´e), 3. teˇcn´a rovina τ je urˇcena teˇcnami t1 a t2 (obr. 3.2), 4. norm´alu plochy urˇc´ıme jako kolmici k teˇcn´e rovinˇe v dan´em bodˇe. ˇ • Rez plochy rovinou % a teˇ cna ˇ rezu: 1. zvol´ıme kˇrivku k plochy 2. pr˚ unikem kˇrivky k s rovinou % je bod K (jeden bod ˇrezu) 3. opakov´an´ım bod˚ u 1) a 2) dost´av´ame jednotliv´e body ˇrezu (obr. 3.3). 4. teˇcna ˇrezu je pr˚ useˇcnic´ı teˇcn´e roviny a roviny ˇrezu (obr. 3.4). • Pr˚ useˇ c´ık pˇ r´ımky p s plochou κ: 1. proloˇz´ıme rovinu % pˇr´ımkou p,
´ ´ 3.2. ULOHY NA PLOCHACH
Obr´ azek 3.3:
36
Obr´ azek 3.4:
2. urˇc´ıme ˇrez plochy κ rovinou %, dostaneme pr˚ unikovou kˇrivku k, 3. pr˚ unik pˇr´ımky p a kˇrivky k je hledan´ y pr˚ useˇc´ık X (obr. 3.5).
Obr´ azek 3.5:
Obr´ azek 3.6:
• Pr˚ unik dvou ploch α a β: 1. zvol´ıme pomocnou rovinu %, 2. najdeme pr˚ unikovou kˇrivku k1 roviny % s plochou α, 3. najdeme pr˚ unikovou kˇrivku k2 roviny % s plochou β, 4. pr˚ useˇc´ık P kˇrivek k1 a k2 je bodem pr˚ uniku ploch α a β (obr. 3.6), 5. opakov´an´ım bod˚ u 1)-4) najdeme poˇzadovan´ y poˇcet bod˚ u pr˚ uniku ploch α a β, 6. teˇcna pr˚ unikov´e kˇrivky v dan´em bodˇe je pr˚ useˇcnic´ı teˇcn´ ych rovin obou ploch v dan´em bodˇe (jin´a moˇznost urˇcen´ı teˇcny pr˚ unikov´e kˇrivky spoˇc´ıv´a v konstrukci kolmice k rovinˇe dan´e norm´alami dan´ ych ploch v dan´em bodˇe). Skuteˇ cn´ y obrys plochy tvoˇr´ı body plochy, v nichˇz jsou prom´ıtac´ı pˇr´ımky teˇcnami plochy. Zd´ anliv´ y obrys plochy je pr˚ umˇet skuteˇcn´eho obrysu plochy.
´ ˇ ´I RE ˇ SEN ˇ ´I NEKTER ˇ ´ ´ ´ 3.3. VYPO CETN YCH ULOH NA PLOCHACH
3.3
37
V´ ypoˇ cetn´ı ˇ reˇ sen´ı nˇ ekter´ ych u ´ loh na ploch´ ach
Uved’me nˇekter´e d˚ uleˇzit´e vˇety z diferenci´aln´ı geometrie ploch. Vˇ eta 8. Vˇsechny teˇcny regul´arn´ıch kˇrivek na regul´arn´ı ploˇse v dan´em bodˇe leˇz´ı v jedn´e rovinˇe. D˚ ukaz: Uvaˇzujme kˇrivku u(t), v(t) na ploˇse P u, v . Urˇc´ıme P du ∂P P dv P ∂P du dv dP = · + · =P1 · +P2 · . dt ∂u dt ∂v dt dt dt Tedy kaˇzd´ y teˇcn´ y vektor je line´arn´ı kombinac´ı nekoline´arn´ıch vektor˚ u P 1 a P 2. Na z´akladˇe t´eto vˇety m˚ uˇzeme stanovit rovnici teˇcn´e roviny plochy dan´e parametrick´ ym (nebo vektorov´ ym) vyj´adˇren´ım tak, ˇze urˇc´ıme teˇcn´e vektory parametrick´ ych kˇrivek pomoc´ı parci´aln´ıho derivov´an´ı. Tyto vektory tvoˇr´ı zamˇeˇren´ı teˇcn´e roviny. Norm´alu plochy pak vypoˇcteme pomoc´ı operace vektorov´eho n´asoben´ı. Pˇ r´ıklad 12. Pro plochu danou vektorov´ ym vyj´adˇren´ım P (u, v) = (u2 cos v, u2 sin v, u) , u ∈ (0, +∞) , v ∈ (0, 2π) . urˇcete v obecn´em bodˇe teˇcnou rovinu a norm´alu. ˇ sen´ı: Pomoc´ı parci´aln´ıho derivov´an´ı urˇc´ıme teˇcn´e vektory parametrick´ Reˇ ych kˇrivek: P 1 (u, v) =
P ∂P = (2u cos v, 2u sin v, 1) , ∂u
P ∂P = (−u2 sin v, u2 cos v, 0) , ∂v n (u, v) = P 1 × P 2 = (−u2 cos v, −u2 sin v, 2u3 ) . P 2 (u, v) =
Teˇcn´a rovina v dan´em bodˇe A je urˇcena uveden´ ymi teˇcn´ ymi vektory. Norm´ala je pak urˇcena dan´ ym bodem vektorem norm´aly. Obecnˇe lze tedy teˇcnou rovinu vyj´adˇrit ve vektorov´em tvaru P 1 + βP P2 , α ∈ R, β ∈ R . X (α, β) = A + αP Vektorov´ y popis norm´aly v dan´em bodˇe A je tvaru n, γ∈R. Y (γ) = A + γn Zadanou plochou je rotaˇcn´ı paraboloid, kter´ y vznik´a rotac´ı paraboly z = x okolo osy z. Parametrick´ ymi kˇrivkami jsou jednotliv´e polohy rotuj´ıc´ı paraboly a rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice. Vˇ eta 9. Necht’ je plocha d´ana implicitn´ım vyj´adˇren´ım f (x1 , x2 , x3 ) = 0. Pak jej´ım norm´ alov´ym n vektorem (v dan´em bodˇe) je vektor = (f1 , f2 , f3 ), jehoˇz sloˇzky jsou d´any parci´aln´ımi derivacemi funkce f .
ˇ 3.4. GAUSSOVA KRIVOST PLOCHY
38
Pˇ r´ıklad 13. Pro plochu danou implicitn´ım vyj´adˇren´ım f (x, y, z) = x2 + y 2 − z = 0 . urˇcete v bodˇe X[1, 1, 2] teˇcnou rovinu a norm´alu. ˇ sen´ı: Pomoc´ı vˇety 9 stanov´ıme vektor norm´aly plochy v dan´em bodˇe: Reˇ n=(
∂f ∂f ∂f (1, 1, 2), (1, 1, 2), (1, 1, 2)) = (2, 2, −1) . ∂x ∂y ∂z
Teˇcn´a rovina je pak urˇcena bodem X a sv´ ym norm´alov´ ym vektorem, tj. norm´alov´ ym vektorem plochy. Teˇcn´a rovina m´a tedy rovnici (absolutn´ı ˇclen vyjde nulov´ y) 2x + 2y − z = 0 . Poznamenejme, ˇze jde o rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu s vrcholem v poˇca´tku souˇradnicov´eho syst´emu a s osou v ose z.
3.4
Gaussova kˇ rivost plochy
V bodˇe X plochy uvaˇzujme norm´alu n a touto norm´alou proloˇzme svazek rovin. Kaˇzd´a z rovin tohoto svazku vytv´aˇr´ı na ploˇse ˇrez. Uvaˇzujme orientovanou prvn´ı kˇrivost tˇechto ˇrez˚ u (naz´ yv´ame je norm´alov´e ˇrezy) a oznaˇcme kmax , resp. kmin , nejvˇetˇs´ı, resp. nejmenˇs´ı, z hodnot, kter´ ych orientovan´e kˇrivosti nab´ yvaj´ı. Pokud nen´ı hodnota prvn´ı kˇrivosti pro vˇsechny norm´alov´e kˇrivosti stejn´a, pak ˇrezy, pro kter´e dostaneme extr´emn´ı prvn´ı kˇrivosti, leˇz´ı v rovin´ach na sebe kolm´ ych. Gaussovou kˇrivost´ı v bodˇe plochy rozum´ıme ˇc´ıslo G = kmax · kmin .
3.5
Parametrick´ e vyj´ adˇ ren´ı ploch
Nyn´ı se vr´at´ıme k ot´azce parametrizace ploch, kter´e vznikaj´ı pohybem kˇrivky. Jestliˇze v transformaˇcn´ı matici existuje jeden parametr, m˚ uˇze matice popisovat pohyb. Pˇr´ıkladem je rotace nebo ˇsroubov´ y pohyb, kde parametrem bude u ´hel otoˇcen´ı. Uvaˇzujme prostorovou kˇrivku Y (v) = (x(v), y(v), z(v)),
v ∈ Iv .
(3.1)
a matici T transformace (napˇr. rotace nebo ˇsroubov´eho pohybu, ale m˚ uˇze j´ıt i o jin´ y pohyb). Parametr pohybu oznaˇcme u, tedy matice transformace se st´av´a maticov´ ym popisem pohybu a znaˇc´ıme ji T(u). Parametrick´e vyj´adˇren´ı plochy, kter´a vznikne dan´ ym pohybem dan´e kˇrivky, pak m˚ uˇzeme snadno zapsat ve tvaru P h (u, v) = Y h (v)T(u) ,
v ∈ Iv ,
u ∈ Iu ,
(3.2)
kde P h (u, v) = [x(u, v), y(u, v), z(u, v), 1] a Y h (v) = [x(v), y(v), z(v), 1] je vyj´adˇren´ı bodu na ploˇse a bodu na kˇrivce v homogenn´ıch souˇradnic´ıch.
´ VYJAD ´ REN ˇ ´I PLOCH 3.5. PARAMETRICKE
39
Pomoc´ı vztahu (3.2) odvod´ıme parametrick´e vyj´adˇren´ı rotaˇcn´ı plochy, kter´a vznik´a rotaci dan´e (obecnˇe prostorov´e) kˇrivky okolo osy z. Plat´ı cos u, sin u, 0, 0 − sin u, cos u, 0, 0 , v ∈ Iv , u ∈ Iu . P h (u, v) = [x(v), y(v), z(v), 1] · (3.3) 0, 0, 1, 0 0, 0, 0, 1 Snadno dostaneme po vynech´an´ı homogenizuj´ıc´ı sloˇzky parametrick´e rovnice rotaˇcn´ı plochy, ˇze plat´ı P (u, v) = (x(v) cos u − y(v) sin u, x(v) sin u + y(v) cos u, z(v)) , u ∈ Iu , v ∈ Iv ,
(3.4)
coˇz je vyj´adˇren´ı, kter´e jsme uvedli v kapitole o rotaˇcn´ıch ploch´ach na stranˇe 42 – rovnice (4.3). Podobnˇe je moˇzn´e odvodit parametrick´e vyj´adˇren´ı ˇsroubov´e plochy, kter´a vznik´a pohybem dan´e prostorov´e kˇrivky a kter´a m´a osu v ose z, je d´ano v0 a uv´ad´ıme obˇe moˇznosti orientace ˇsroubov´eho pohybu (znam´enko plus pro kladnou orientaci, znam´enko minus pro z´apornou orientaci): cos u, sin u, 0, 0 − sin u, cos u, 0, 0 , v ∈ Iv , u ∈ Iu . (3.5) P h (u, v) = [x(v), y(v), z(v), 1] · 0, 0, 1, 0 0, 0, ±v0 u, 1 Po vynech´an´ı homogenizuj´ıc´ı sloˇzky parametrick´e rovnice ˇsroubov´e plochy dostaneme P (u, v) = (x(v) cos u−y(v) sin u, x(v) sin u+y(v) cos u, z(v)±v0 u) , u ∈ Iu , v ∈ Iv , (3.6) coˇz je vyj´adˇren´ı, kter´e jsme uvedli v kapitole o ˇsroubov´ ych ploch´ach na stranˇe 51 – rovnice (5.3). Pouˇzit´ı transformac´ı pro odvozen´ı rovnic ploch ale dovoluje podstatnˇe v´ıce. Je moˇzn´e pouˇz´ıt napˇr. rotaci okolo jin´e souˇradnicov´e osy nebo okolo osy obecnˇe um´ıstˇen´e. Podobnˇe je moˇzn´e postupovat u ˇsroubov´ ych ploch. Tvoˇr´ıc´ı kˇrivka m˚ uˇze pˇri dan´em pohybu podl´ehat i tvarov´e zmˇenˇe v z´avislosti na pohybov´em parametru, ˇc´ımˇz vznikaj´ı objekty, kter´ ymi se v tomto textu nezab´ yv´ame, ale kter´e jsou vyuˇz´ıv´any v kategorii “sweep” modern´ıch CAD/CAM syst´em˚ u. Pˇ r´ıklad 14. Uved’me, jakou Gaussovu kˇrivost maj´ı nˇekter´e plochy: • Rovina m´a ve vˇsech bodech nulovou Gaussovu kˇrivost, nebot’ norm´alov´ ymi ˇrezy jsou pˇrimky a tedy kmax = kmin = 0. • Norm´alov´ ymi ˇrezy na kulov´e ploˇse jsou kruˇznice se stˇredem ve stˇredu kulov´e plochy. Jejich kˇrivost je 1r , kde r je polomˇer kulov´e plochy. Tedy pro kulovou plochu plat´ı, ˇze ve vˇsech bodech G = r12 . • Na rotaˇcn´ı v´alcov´e ploˇse jsou norm´alov´ ymi ˇrezy s extr´emn´ı kˇrivost´ı povrˇska a 1 rovnobˇeˇzkov´a kruˇznice, tedy kmax = r a kmin = 0. V libovoln´em bodˇe rotaˇcn´ı v´alcov´e plochy tedy G = 1r · 0 = 0. Roviny norm´alov´ ych ˇrez˚ u pro uveden´e dvˇe extr´emn´ı kˇrivosti jsou na sebe kolm´e.
´ 3.6. KONTROLN´I OTAZKY
40
• Anuloidem (kruhov´ ym prstencem) rozum´ıme rotaˇcn´ı plochu, kter´a vznikne rotac´ı kruˇznice okolo osy leˇz´ıc´ı v rovinˇe t´eto kruˇznice. Necht’ osov´a kruˇznice anuloidu, tj. kruˇznice, po kter´e se pohybuje pˇri rotaci stˇred kruˇznice, m´a polomˇer a a necht’ rotuj´ıc´ı kruˇznice m´a polomˇer r, r < a. Pro Gaussovu kˇrivost v bodech anuloidu, kter´e leˇz´ı nejbl´ıˇze ose, m´ame (nen´ı ale jasn´e, kter´a z tˇechto kˇrivost´ı je menˇs´ı, proto uveden´e oznaˇcen´ı) k1 =
1 , r
k2 =
1 , a−r
G=−
1 . r(a − r)
Gaussova kˇrivost je v tomto pˇr´ıpadˇe z´aporn´a, nebot’ orientace uveden´ ych kˇrivost´ı je opaˇcn´a, tj. stˇredy uveden´ ych dvou kruˇznic leˇz´ı na opaˇcn´ ych ˇc´astech (polopˇr´ımk´ach) norm´aly.
3.6
Kontroln´ı ot´ azky
3.1 Popiˇste, jak lze obecnˇe urˇcit teˇcnou rovinu a norm´alu plochu. 3.2 Popiˇste, jak lze urˇcit teˇcnou rovinu a norm´alu plochu z parametrick´ ych rovnic plochy. 3.3 Popiˇste, jak lze zkonstruovat teˇcnu ˇrezu plochy. 3.4 Uved’te dva zp˚ usoby urˇcen´ı teˇcny pr˚ unikov´e kˇrivky dvou ploch (n´avod: pomoc´ı teˇcn´ ych rovin nebo pomoc´ı norm´al ploch).
Kapitola 4 Rotaˇ cn´ı plochy 4.1
Z´ akladn´ı pojmy
Rotaˇ cn´ı plocha vznik´a rotac´ı kˇrivky k kolem pˇr´ımky o. Pˇredpokl´ad´ame, ˇze kˇrivka k nespl´ yv´a s pˇr´ımkou o a neleˇz´ı v rovinˇe kolm´e na pˇr´ımku o (obr. 4.1, 4.2). Pˇri ˇreˇsen´ı u ´loh v Mongeovˇe prom´ıt´an´ı budeme volit osu o zpravidla kolmou k p˚ udorysnˇe. Kˇrivku k naz´ yv´ame tvoˇ r´ıc´ı kˇ rivka rotaˇcn´ı plochy, pˇr´ımku o osou rotaˇ cn´ı plochy.
Obr´ azek 4.1:
Obr´ azek 4.2:
Rovnobˇ eˇ zkov´ a kruˇ znice (rovnobˇeˇzka) rA je kruˇznice, kter´a vznikne rotac´ı libovoln´eho bodu A tvoˇr´ıc´ı kˇrivky kolem osy o. Meridi´ an (poledn´ık) je ˇrez rotaˇcn´ı plochy rovinou, proch´azej´ıc´ı osou rotaˇcn´ı plochy; hlavn´ı meridi´ an m je meridi´an leˇz´ıc´ı v rovinˇe rovnobˇeˇzn´e s pr˚ umˇetnou. Teˇ cnou rovinu rotaˇcn´ı plochy urˇcujeme teˇcnami dvou kˇrivek plochy proch´azej´ıc´ıch dan´ ym bodem. Obvykle je teˇcn´a rovina urˇcena bud’ teˇcnou meridi´anu (tm ) a teˇcnou rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice (tr ), nebo teˇcnou tvoˇr´ıc´ı kˇrivky (tk ) a teˇcnou rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice (tr ). Norm´ ala n rotaˇcn´ı plochy je kolmice na teˇcnou rovinu v bodˇe dotyku. 41
´ VYJAD ´ REN ˇ ´I ROTACN ˇ ´I PLOCHY 4.2. PARAMETRICKE
4.2
42
Parametrick´ e vyj´ adˇ ren´ı rotaˇ cn´ı plochy
Rotaˇcn´ı plocha vznikne ot´aˇcen´ım tzv. tvoˇr´ıc´ı kˇrivky k kolem osy o. Necht’ osou ot´aˇcen´ı o je souˇradnicov´a osa z a kˇrivka k je d´ana vektorovou funkc´ı Y (v), v ∈ Iv (obr. 4.3).
Obr´ azek 4.3: Pro kˇrivku k oznaˇcme sloˇzky jej´ı vektorov´e rovnice Y (v) = (x(v), y(v), z(v)),
v ∈ Iv .
(4.1)
Trajektori´ı bodu Y (v) kˇrivky k je kruˇznice, kter´a leˇz´ı v rovinˇe kolm´ pe k o = z. Tato kruˇznice m´a stˇred S na ose o a jej´ı polomˇer je roven r(v) = |SY (v)| = [x(v)]2 + [y(v)]2 . Pro polohov´ y vektor bodu X rotaˇcn´ı plochy plat´ı X(u, v) = (r(v) cos u, r(v) sin u, z(v)) ,
(4.2)
kde pro parametry u, v plat´ı u ∈ h0, 2π) a v ∈ Iv . Tak jsme odvodili vektorovou rovnici rotaˇcn´ı plochy, kter´a vznikne rotac´ı kˇrivky k (m˚ uˇze b´ yt i prostorov´a). Stanoven´ı parametrick´eho vyj´adˇren´ı rotaˇcn´ı plochy lze ale prov´est tak´e obecn´ ym postupem pomoc´ı transformaˇcn´ı matice – viz str. 38. Tak snadno odvod´ıme odvod´ıme i jin´ y tvar rovnice rotaˇcn´ı plochy: X(u, v) = (x(v) cos u − y(v) sin u, x(v) sin u + y(v) cos u, z(v)) , u ∈ R , v ∈ Iv .
(4.3)
Rozd´ıl v uveden´ ych dvou tvarech parametrick´eho popisu rotaˇcn´ı plochy je patrn´ y pˇri studiu parametrick´ ych kˇrivek. Jedn´ım syst´emem parametrick´ ych kˇrivek jsou v obou pˇr´ıpadech rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice. Druh´ ym syst´emem parametrick´ ych kˇrivek jsou v pˇr´ıpadˇe (4.2) polomeridi´any dan´e rotaˇcn´ı plochy. Pokud pouˇzijeme vyj´adˇren´ı (4.3), je druh´ y syst´em parametrick´ ych kˇrivek tvoˇren polohami tvoˇr´ıc´ı kˇrivky pˇri dan´em pohybu.
ˇ ´ICH PLOCH 4.3. VLASTNOSTI ROTACN
43
Pˇ r´ıklad 15. Urˇc´ıme parametrick´e vyj´adˇren´ı rotaˇcn´ı plochy, kter´a vznikne rotac´ı pˇr´ımky Y (v) = (1 − v, 5v, 5v) kolem osy z. D´ale urˇc´ıme teˇcnou rovinu a norm´alu plochy v bodˇe A = [1; 0; 0]. p ˇ sen´ı: Vyjdeme ze vztahu (4.2). Polomˇer trajektorie bodu je r(v) = (1 − v)2 + (5v)2 = Reˇ √ 1 − 2v + 26v 2 . Plochou je jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı hyperboloid a vektorov´a rovnice plochy je √ √ X (u, v) = ( 1 − 2v + 26v 2 cos u, 1 − 2v + 26v 2 sin u, 5v), u ∈ h0, 2π), v ∈ R. √ √ P ∂P = (− 1 − 2v + 26v 2 sin u, 1 − 2v + 26v 2 cos u, 0) ∂u P ∂P −2 + 52v −2 + 52v P 2 (u, v) = =( √ cos u, √ sin u, 5). ∂v 2 1 − 2v + 26v 2 2 1 − 2v + 26v 2 P 1 (u, v) =
Bod A = [1; 0; 0] z´ısk´ame volbou parametr˚ u u = 0, v = 0, dosad´ıme tyto hodnoty do vypoˇcten´ ych parci´aln´ıch derivac´ı a dostaneme dva vektory ze zamˇeˇren´ı teˇcn´e roviny P 1 (0, 0) = (0, 1, 0), P 2 (0, 0) = (−1, 0, 5). Norm´alov´ y vektor roviny vypoˇcteme pomoc´ı vektorov´eho souˇcinu n = P 1 (0, 0) × P 2 (0, 0) = (0, 1, 0) × (−1, 0, 5) = (5, 0, 1). Rovnice teˇcn´e roviny po dopoˇc´ıt´an´ı absolutn´ıho ˇclenu je 5x + z − 5 = 0 a vektorov´a rovnice norm´aly n (t) = (1 + 5t, 0, t), t ∈ R.
4.3
Vlastnosti rotaˇ cn´ıch ploch
• Rotaˇcn´ı plocha je soumˇ ern´ a podle sv´e osy a podle roviny kaˇzd´eho meridi´anu. • Teˇ cn´ a rovina rotaˇcn´ı plochy je kolm´ a k rovinˇe meridi´anu proch´azej´ıc´ı dotykov´ ym bodem. • Teˇ cn´ e roviny rotaˇcn´ı plochy v bodech t´eˇze rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice obaluj´ı bud’ rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu, nebo rotaˇcn´ı v´alcovou plochu nebo rovinu. • Teˇ cny meridi´anu v bodech t´eˇze rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice tvoˇr´ı bud’ rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu, nebo rotaˇcn´ı v´alcovou plochu nebo rovinu (obr. 4.4, 4.5). • Norm´ ala rotaˇcn´ı plochy prot´ın´a osu nebo je s n´ı rovnobˇeˇzn´a. • Norm´ aly rotaˇcn´ı plochy v bodech t´eˇze rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice tvoˇr´ı bud’ rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu, nebo rotaˇcn´ı v´alcovou plochu nebo rovinu. Rovnobˇeˇzkov´a kruˇznice se naz´ yv´a hrdlo, jestliˇze teˇcny pod´el t´eto rovnobˇeˇzky tvoˇr´ı rotaˇcn´ı v´alcovou plochu a polomˇer je lok´aln´ım minimem, tj. ze vˇsech okoln´ıch rovnobˇeˇzek je tento polomˇer nejmenˇs´ı, rovn´ık, jestliˇze teˇcny pod´el t´eto rovnobˇeˇzky tvoˇr´ı rotaˇcn´ı v´alcovou plochu a polomˇer je lok´aln´ım maximem, tj. ze vˇsech okoln´ıch rovnobˇeˇzek je tento polomˇer nejvˇetˇs´ı, kr´ ater, jestliˇze teˇcny pod´el t´eto rovnobˇeˇzky tvoˇr´ı rovinu.
ˇ ´ICH PLOCH 4.4. KLASIFIKACE ROTACN
44
2,5 2,5 2 2
1,5
1,5
1
-1
1
0,5 -1
-0,5 00 0
0,5
-0,5 0,5
0,5
1
-1
0 0
-0,5
0,5
1
1
Obr´ azek 4.4:
Obr´ azek 4.5:
Skuteˇcn´ ym obrysem rotaˇcn´ı plochy pˇri pravo´ uhl´em prom´ıt´an´ı na rovinu rovnobˇeˇznou s osou je hlavn´ı meridi´an a hraniˇcn´ı kruˇznice plochy. V pˇr´ıpadˇe kolm´eho pr˚ umˇetu na rovinu kolmou k ose jsou skuteˇcn´ ym obrysem hrdeln´ı, rovn´ıkov´e a hraniˇcn´ı kruˇznice plochy. Zd´anliv´ ym obrysem rotaˇcn´ı plochy je pr˚ umˇet skuteˇcn´eho obrysu.
4.4
Klasifikace rotaˇ cn´ıch ploch
Podle typu tvoˇr´ıc´ı kˇrivky dˇel´ıme rotaˇcn´ı plochy n´asledovnˇe: N´ azev Tvoˇ r´ıc´ı kˇ rivka Pˇr´ımkov´e pˇr´ımka p k o pˇr´ımka p r˚ uznobˇeˇzn´a s o pˇr´ımka p mimobˇeˇzn´a s o Cyklick´e kruˇznice k ⊂ β, o ⊂ β kruˇznice k ⊂ β, o 6⊂ β kruˇznice k ⊂ β, o ⊂ β a S ∈ o Rotaˇcn´ı elipsa e ⊂ β, o ⊂ β kvadriky parabola p ⊂ β, o ⊂ β hyperbola (rotace okolo vedlejˇs´ı osy) hyperbola (rotace okolo hlavn´ı osy) Obecn´e
4.5
Rotaˇ cn´ı plocha v´alcov´a kuˇzelov´a jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı hyperboloid anuloid globoid kulov´a plocha rotaˇcn´ı elipsoid rotaˇcn´ı paraboloid jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı hyperboloid dvojd´ıln´ y rotaˇcn´ı hyperboloid
´ Ulohy na rotaˇ cn´ıch ploch´ ach
Pˇ r´ıklad 16. Rotaˇcn´ı plocha je d´ana osou o a tvoˇr´ıc´ı kˇrivkou k. Sestrojte teˇcnou rovinu v bodˇe M ∈ k - obr. 4.6.
o2 ´ ˇ ´ICH PLOCHACH ´ NA ROTACN mULOHY A2 A2 r4.5. 2
45
k2 S2
o1 A1
o2
x12 m1
o2
k2
t2´
k2
rA1
t2
k1
M2
rM2
M2 x12
x12
o1
o1
k1
k1 M1
Obr´ azek 4.6:
t1´
M1
rM1 t1
Obr´ azek 4.7:
ˇ sen´ı: (obr. 4.7) Reˇ 1. 2. 3. 4.
Sestroj´ıme n´arys a p˚ udorys rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice r proch´azej´ıc´ı bodem M . Sestroj´ıme v bodˇe M teˇcnu t k rovnobˇeˇzkov´e kruˇznici. Sestroj´ıme v bodˇe M teˇcnu t0 ke kˇrivce k. Teˇcn´a rovina τ je urˇcena teˇcnami t a t0 .
Pˇ r´ıklad 17. Rotaˇcn´ı plocha je d´ana osou o a hlavn´ım meridi´anem m. Sestroj´ıme teˇcnou rovinu plochy v bodˇe M ∈ k, je-li d´ano M2 - obr. 4.8. ˇ sen´ı: (obr. 4.9) Reˇ 1. Sestroj´ıme n´arys a p˚ udorys rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice r proch´azej´ıc´ı bodem M a odvod´ıme p˚ udorys bodu M . 2. Sestroj´ıme v bodˇe M teˇcnu t k rovnobˇeˇzkov´e kruˇznici. 3. Najdeme bod M hlavn´ıho meridi´anu, leˇz´ıc´ı na stejn´e rovnobˇeˇzkov´e kruˇznici jako bod M . 4. Sestroj´ıme v bodˇe M teˇcnu tM k meridi´anu. 5. Pouˇzit´ım vlastnosti, ˇze teˇcny meridi´anu v bodech t´eˇze rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice se prot´ınaj´ı na ose, sestroj´ıme teˇcnu t0 meridi´anu v bodˇe M . 6. Teˇcn´a rovina τ je urˇcena teˇcnami t a t0 . D˚ uleˇzitou u ´lohu pˇredstavuje urˇcen´ı ˇrezu rotaˇcn´ı plochy rovinou ρ. Pouˇzijeme obecn´ y postup z u ´vodn´ı kapitoly o ploch´ach, ale provedeme modifikaci pro rotaˇcn´ı plochy. Nejprve najdeme vhodnou kˇrivku na ploˇse. Touto vhodnou kˇrivkou je na rotaˇcn´ı ploˇse rovnobˇeˇzkov´a kruˇznice, kterou dostaneme jako ˇrez pomocnou rovinou kolmou na osu rotaˇcn´ı plochy. Tuto rovinu vyuˇzijeme i pˇri hled´an´ı pr˚ useˇc´ık˚ u kˇrivky s rovinou ρ.
´ ˇ ´ICH PLOCHACH ´ 4.5. ULOHY NA ROTACN
46
o2
o2
m2
m2 M2
t2´
rM2
M2
M2
x12 m1
t2
x12 m1
o1
o1
M1 rM1
M1 t1
Obr´ azek 4.8:
t1´
Obr´ azek 4.9:
Pˇ r´ıklad 18. Rotaˇcn´ı plocha je d´ana osou o a meridi´anem m. Sestroj´ıme ˇrez rotaˇcn´ı plochy rovinou ρ, kter´a je urˇcena stopami - obr. 4.10. ˇ sen´ı: (obr. 4.11) Reˇ 1. Zvol´ıme pomocnou rovinu α kolmou k ose o rotaˇcn´ı plochy. V n´arysu se tato rovina prom´ıtne do pˇr´ımky kolm´e k ose o. 2. Sestroj´ıme pr˚ unik roviny α s rotaˇcn´ı plochou. Pr˚ unikem je rovnobˇeˇzkov´a kruˇznice α k , jej´ıˇz polomˇer najdeme v n´arysu ve skuteˇcn´e velikosti (je to vzd´alenost pr˚ useˇc´ıku roviny α s meridi´anem od osy). N´arysem t´eto kruˇznice je u ´seˇcka, p˚ udorysem kruˇznice. 3. Urˇc´ıme pr˚ unik roviny α s rovinou ρ. Pr˚ unikem je hlavn´ı pˇr´ımka hα roviny ρ, odvod´ıme ji do p˚ udorysu. 4. v p˚ udoryse najdeme pr˚ useˇc´ıky A, A hlavn´ı pˇr´ımky hα s rovnobˇeˇzkovou kruˇznic´ı k α . Tyto body jsou z´aroveˇ n pr˚ useˇc´ıky kruˇznice k α s rovinou ρ. Z p˚ udorysu je odvod´ıme α na hlavn´ı pˇr´ımku h do n´arysu. 5. Body A, A jsou dva body ˇrezu rotaˇcn´ı plochy rovinou ρ. 6. Postup opakujeme volbou dalˇs´ı roviny kolm´e k ose. Na obr. 4.11 jsou sestrojeny ˇctyˇri body pr˚ uniku roviny % s touto plochou. Body A, A jsme sestrojili v pomocn´e rovinˇe α (α ⊥ o), body B, B v pomocn´e rovinˇe β (β ⊥ o). T´ımto zp˚ usobem najdeme dostateˇcn´ y poˇcet bod˚ u, kter´ ymi pak proloˇz´ıme kˇrivku ˇrezu. Pozn´ amka 2. Jestliˇze je rotaˇcn´ı plochou rotaˇcn´ı kvadrika, je ˇrezem kuˇzeloseˇcka. V tomto pˇr´ıpadˇe m˚ uˇzeme ˇrez sestrojit pˇresnˇeji.
ˇ ´ICH PLOCH 4.6. PR˚ UNIKY ROTACN
47
Obr´ azek 4.10:
4.6
Obr´ azek 4.11:
Pr˚ uniky rotaˇ cn´ıch ploch
Pouˇzijeme algoritmus pro urˇcen´ı pr˚ uniku ploch, pouze pouˇzijeme speci´aln´ı typ plochy % pro jednotliv´e vz´ajemn´e polohy (obr. 4.12). a) Pokud osy rotaˇcn´ıch ploch spl´ yvaj´ı, jsou pr˚ unikov´ ymi kˇrivkami spoleˇcn´e rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice. b) Pokud jsou osy rotaˇcn´ıch ploch rovnobˇeˇzn´e, vol´ıme jako plochu % rovinu kolmou na osy. c) Pokud jsou osy rotaˇcn´ıch ploch r˚ uznobˇeˇzn´e, vol´ıme jako plochu % kulovou plochu se stˇredem v pr˚ useˇc´ıku os. d) Pokud jsou osy rotaˇcn´ıch ploch mimobˇeˇzn´e, pouˇzijeme obecn´ y algoritmus.
4.7
Rotaˇ cn´ı kvadriky
• singul´arn´ı (vzniknou rotac´ı singul´arn´ı kuˇzeloseˇcky) a) rotaˇcn´ı v´alcov´a plocha
x2 a2
b) rotaˇcn´ı kuˇzelov´a plocha
+
x2 a2
y2 a2
+
=1
y2 a2
−
z2 c2
=0
• regul´arn´ı (vzniknou rotac´ı regul´arn´ı kuˇzeloseˇcky) a) kulov´a plocha x2 + y 2 + z 2 = r2
ˇ ´I 4.8. CVICEN
48
Obr´ azek 4.12: b) elipsoid
x2 a2
b) paraboloid
+ x2 2p
y2 a2
+
+
y2 2q
z2 c2
=1
±z =0
b) hyperboloid 2 2 x2 + ay2 − zc2 = a2 2 2 2 − xa2 − ay2 zc2 = 1
jednod´ıln´ y dvojd´ıln´ y
1
ˇ Rezem rotaˇcn´ı kvadriky je kuˇzeloseˇcka. Konstrukce ˇrezu: - naj´ıt 5 prvk˚ u (5 bod˚ u, 3 body a 2 teˇcny ve dvou z nich, apod.) a pouˇz´ıt Pascalovu vˇetu - nebo v konkr´etn´ıch pˇr´ıpadech naj´ıt urˇcuj´ıc´ı prvky ˇrezu (napˇr. hlavn´ı osy elipsy). Pr˚ unikem rotaˇcn´ıch kvadrik je kˇrivka 4. stupnˇe. Vˇ eta 10. Pr˚ unik dvou rotaˇcn´ıch kvadrik se rozpadne na dvˇe kuˇzeloseˇcky pr´avˇe tehdy, kdyˇz existuje kulov´a plocha souˇcasnˇe vepsan´a obˇema kvadrik´am.
4.8
Cviˇ cen´ı
4.1 Sestavte parametrick´e rovnice plochy, kter´a vznikne rotac´ı obecn´e pˇr´ımky okolo osy. (N´avod: za osu rotace zvolte souˇradnicovou osu.) 4.2 Sestavte parametrick´e rovnice anuloidu. (N´avod: za osu anuloidu zvolte souˇradnicovou osu.) 4.3 Rozhodnˇete, jak´a plocha je pops´ana parametrick´ ym vyj´adˇren´ım: π π x = a cos u cos v , y = a cos u cos v , z = b sin u , u ∈ (− , ) , v ∈ (0, 2π) . 2 2
´ 4.9. KONTROLN´I OTAZKY
49
4.4 Pro plochu z pˇredch´azej´ıc´ıho cviˇcen´ı urˇcete teˇcnou rovinu a norm´alu v bodˇe, kter´ y odpov´ıd´a parametr˚ um u = 0, v = π. 4.5 Dokaˇzte, ˇze norm´ala rotaˇcn´ı plochy nem˚ uˇze b´ yt mimobˇeˇzn´a s osou t´eto plochy. (N´avod: plochu um´ıstˇete tak, ˇze jej´ı osa je souˇradnicovou osou; dokaˇzte, ˇze vektor osy, vektor norm´aly ve zvolen´em bodˇe a polohov´ y vektor zvolen´eho bodu jsou line´arnˇe z´avisl´e.) 4.6 Urˇcete Gaussovu kˇrivost v bodech rovn´ıkov´e kruˇznice anuloidu. Jak´e bude m´ıt znam´enko?
4.9
Kontroln´ı ot´ azky
4.1 Uved’te, jak´ ym postupem se konstruuje pr˚ unik dvou rotaˇcn´ıch ploch v z´avislosti na poloze jejich os. 4.2 Popiˇste dva zp˚ usoby vytvoˇren´ı rotaˇcn´ıho jednod´ıln´eho hyperboloidu. 4.3 Vyjmenujte rotaˇcn´ı kvadriky a rozdˇelte je na singul´arn´ı a regul´arn´ı. 4.4 Uved’te nutnou a postaˇcuj´ıc´ı podm´ınku pro rozpad pr˚ uniku dvou rotaˇcn´ıch kvadrik na dvˇe kuˇzeloseˇcky.
Kapitola 5 ˇ Sroubov´ e plochy 5.1
Z´ akladn´ı pojmy
Obr´ azek 5.1:
5.2
ˇ Sroubov´ a plocha vznik´a ˇsroubov´ ym pohybem ˇ kˇrivky k. Sroubov´ y pohyb je d´an osou o, redukovanou v´ yˇskou z´avitu v0 a orientac´ı {±} (o, v0 , {±}). Kˇrivku k naz´ yv´ame tvoˇ r´ıc´ı kˇ rivkou. Teˇ cn´ a rovina τ je obvykle urˇcena teˇcnou ke ˇsroubovici ts a teˇcnou k tvoˇr´ıc´ı kˇrivce tk . Norm´ ala ˇsroubov´e plochy je kolmice k teˇcn´e rovinˇe v bodˇe dotyku. Osov´ y ˇ rez (pod´eln´ y profil) je ˇrez ˇsroubov´e plochy rovinou σ, proch´azej´ıc´ı osou ˇsroubov´e plochy. Meridi´ an je osov´ y ˇrez na jednom z´avitu plochy. Polomeridi´ an je osov´ y ˇrez polorovinou s hraniˇcn´ı pˇr´ımkou o na jednom z´avitu plochy. ˇ Celn´ ı ˇ rez (pˇr´ıˇcn´ y profil, norm´aln´ı ˇrez) je ˇrez ˇsroubov´e plochy rovinou %, kolmou na osu.
Parametrick´ e vyj´ adˇ ren´ı ˇ sroubov´ e plochy
ˇ Sroubov´ a plocha vznikne ˇsroubov´ ym pohybem tzv. tvoˇr´ıc´ı kˇrivky k kolem osy o. Necht’ osou ˇsroubov´eho pohybu o je souˇradnicov´a osa z, parametr ˇsroubov´eho pohybu je v0 a kˇrivka k je rovinn´a (leˇz´ı v rovinˇe xz) a je d´ana vektorovou funkc´ı Y (v), v ∈ Iv . Pro kˇrivku k oznaˇcme sloˇzky jej´ı vektorov´e rovnice Y (v) = (x(v), 0, z(v)),
50
v ∈ Iv .
(5.1)
ˇ ´ 5.3. VLASTNOSTI SROUBOV YCH PLOCH
51
Trajektori´ı bodu Y (v) kˇrivky k je ˇsroubovice s osou z. Pro polohov´ y vektor bodu X ˇsroubov´e plochy plat´ı X(u, v) = (x(v) cos u, x(v) sin u, z(v) ± v0 u) ,
(5.2)
kde pro parametry u, v plat´ı u ∈ R a v ∈ Iv . Tak jsme odvodili vektorovou rovnici ˇsroubov´e plochy pro speci´aln´ı pˇr´ıpad, kdy tvoˇr´ıc´ı kˇrivka je ˇca´st´ı meridi´anu. Konkr´etn´ı znam´enko plus nebo minus v rovnici (5.2) vol´ıme podle toho, zda jde o pravotoˇciv´ y (plus) nebo levotoˇciv´ y (m´ınus) pohyb. V obecn´em pˇr´ıpadˇe, kdy tvoˇr´ıc´ı kˇrivka je prostorov´a, resp. neleˇz´ı v rovinˇe xz, m´a ˇsroubov´a plocha vyj´adˇren´ı X(u, v) = (x(v) cos u−y(v) sin u, x(v) sin u+y(v) cos u, z(v)±v0 u) , u ∈ R , v ∈ Iv . (5.3) Odvozen´ı uveden´eho vyj´adˇren´ı vych´az´ı z obecn´eho postupu vytv´aˇren´ı ploch pomoc´ı transformaˇcn´ıch matic – viz str. 38. Pˇ r´ıklad 19. Urˇc´ıme parametrick´e vyj´adˇren´ı ˇsroubov´e plochy, kter´a vznikne ˇsroubov´ ym pohybem kruˇznice leˇz´ıc´ı v rovinˇe xz se stˇredem v bodˇe S = [2, 0, 0, ] a polomˇerem r = 1. Osou ˇsroubov´eho pohybu je osa z, parametr v0 = 3, pohyb je pravotoˇciv´ y. D´ale urˇc´ıme teˇcnou rovinu a norm´alu plochy v bodˇe A = [1; 0; 0]. ˇ sen´ı: Tvoˇr´ıc´ı kˇrivka (kruˇznice) m´a vektorovou rovnici Y (v) = (2 + cos v, 0, sin v). Reˇ Plochou je osov´a cyklick´a ˇsroubov´a plocha a jej´ı vektorov´a rovnice je X (u, v) = ((2 + cos v) cos u, (2 + cos v) sin u, sin v + 3u), u ∈ R, v ∈ h0, 2π). P ∂P = (−(2 + cos v) sin u, (2 + cos v) cos u, 3) ∂u P ∂P = (− sin v cos u, − sin v sin u, cos v). P 2 (u, v) = ∂v Bod A = [1; 0; 0] z´ısk´ame volbou parametr˚ u u = 0, v = π, dosad´ıme tyto hodnoty do vypoˇcten´ ych parci´aln´ıch derivac´ı a dostaneme dva vektory ze zamˇeˇren´ı teˇcn´e roviny P 1 (0, π) = (0, 1, 3), P 2 (0, π) = (0, 0, −1). Norm´alov´ y vektor roviny vypoˇcteme pomoc´ı vektorov´eho souˇcinu n = P 1 (0, 0) × P 2 (0, 0) = (0, 1, 3) × (0, 0, −1) = (−1, 0, 0). Rovnice teˇcn´e roviny po dopoˇc´ıt´an´ı absolutn´ıho ˇclenu je x − 1 = 0 a vektorov´a rovnice norm´aly n (t) = (1 − t, 0, 0), t ∈ R. P 1 (u, v) =
5.3
Vlastnosti ˇ sroubov´ ych ploch
• Kaˇzd´ ym bodem ˇsroubov´e plochy proch´az´ı ˇsroubovice sA , kter´a leˇz´ı na t´eto ˇsroubov´e ploˇse (obr. 5.1). • Kaˇzd´ ym bodem ˇsroubov´e plochy proch´az´ı (alespoˇ n) jedna poloha tvoˇr´ıc´ı kˇrivky.
ˇ ´ 5.4. KLASIFIKACE SROUBOV YCH PLOCH
52
• Vˇsechny polomeridi´any jedn´e ˇsroubov´e plochy jsou shodn´e. • Vˇsechny ˇceln´ı ˇrezy jedn´e ˇsroubov´e plochy jsou shodn´e. • Existuje pouze jedin´a rozvinuteln´a ˇsroubov´a plocha – plocha teˇcen ˇsroubovice.
5.4
Klasifikace ˇ sroubov´ ych ploch
Klasifikace podle tvoˇr´ıc´ı kˇrivky: N´ azev Tvoˇ r´ıc´ı kˇ rivka Pˇr´ımkov´a plocha Pˇr´ımka p
Pˇr´ımka p
Cyklick´a plocha
5.5
Kruˇznice k
ˇ Sroubov´ a plocha Otevˇren´a - p, o mimobˇeˇzky -pravo´ uhl´a -koso´ uhl´a – speci´alnˇe rozvinuteln´a ˇsroubov´a plocha Uzavˇren´a - p, o r˚ uznobˇeˇzky -pravo´ uhl´a -koso´ uhl´a – v´ yvrtkov´a plocha) - vinut´ y sloupek (k ∈ β, β je kolm´a na o) - osov´a (k ∈ β, o ∈ β) - Archim´edova serpentina (k ∈ β, β je kolm´a k teˇcnˇe t) - ostatn´ı
´ Ulohy na ˇ sroubov´ ych ploch´ ach
Pˇ r´ıklad 20. Sestroj´ıme 2 body ˇrezu cyklick´e ˇsroubov´e plochy polorovinou α, proch´azej´ıc´ı osou o. - obr. 5.2. ˇ sen´ı: (obr. 5.3) Reˇ 1. 2. 3. 4.
Na tvoˇr´ıc´ı kˇrivce zvol´ıme bod A. Bodem A proloˇz´ıme ˇsroubovici, kter´a leˇz´ı na ˇsroubov´e ploˇse (zakresl´ıme p˚ udorys). Sestroj´ıme pr˚ useˇc´ık A t´eto ˇsroubovice s rovinou α. Tot´eˇz opakujeme pro bod B.
Uvˇedomte si , ˇze graf z´avislosti je nutn´e konstruovat pro kaˇzd´ y bod znovu, nebot’ pro ˇsroubovice se mˇen´ı polomˇer pˇr´ısluˇsn´e v´alcov´e plochy. Teˇckovanˇe je vyznaˇcen tvar cel´eho ˇrezu. Pˇ r´ıklad 21. Sestroj´ıme bod ˇrezu osov´e cyklick´e ˇsroubov´e plochy rovinou α (α ⊥ o). obr. 5.4. ˇ sen´ı: (obr. 5.5) Postup je podobn´ Reˇ y jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladˇe, pouze z v´ yˇsky odvozujeme d´elku oblouku. 1. Na tvoˇr´ıc´ı kˇrivce zvol´ıme bod A.
´ ˇ ´ ´ 5.5. ULOHY NA SROUBOV YCH PLOCHACH
Obr´ azek 5.2:
53
Obr´ azek 5.3:
2. Bodem A proloˇz´ıme ˇsroubovici sA , kter´a leˇz´ı na ˇsroubov´e ploˇse (zobraz´ıme v p˚ udorysu). 3. Sestroj´ıme pr˚ useˇc´ık A t´eto ˇsroubovice s rovinou α. (Sestroj´ıme graf z´avislosti v´ yˇsky na oblouku (rozvinut´a ˇsroubovice sA - zn´ame v0 a rA ). V n´arysu zjist´ıme vzd´alenost vA bodu A od roviny α. Z grafu odvod´ıme d´elku xA oblouku pˇr´ısluˇsnou k v´ yˇsce vA . D´elku oblouku xA naneseme na p˚ udorys ˇsroubovice ve smˇeru stoup´an´ı (protoˇze bod sA je pod rovinou α). N´arys bodu A najdeme v rovinˇe α.) Dalˇs´ı body bychom sestrojovali stejn´ ym zp˚ usobem. Uvˇedomte si , ˇze graf z´avislosti je nutn´e konstruovat pro kaˇzd´ y bod znovu (mˇen´ı se polomˇer). Teˇckovanˇe je vyznaˇcen tvar cel´eho ˇrezu. Pˇ r´ıklad 22. Sestroj´ıme teˇcnou rovinu a norm´alu ˇsroubov´e plochy, kter´a je urˇcena tvoˇr´ıc´ı kˇrivkou k a ˇsroubov´ ym pohybem (o, v0 , +). - obr. 5.6. ˇ sen´ı: (obr. 5.7) Reˇ 1. Sestroj´ıme v bodˇe A teˇcnu r ke kˇrivce k (n´arys i p˚ udorys). 2. Sestroj´ıme p˚ udorys ˇsroubovice s proch´azej´ıc´ı bodem A. 3. Sestroj´ıme v bodˇe M teˇcnu t ke ˇsroubovici s (jej´ı n´arys odvod´ıme pomoc´ı povrˇsky p ˇr´ıd´ıc´ıho kuˇzele). 4. Teˇcn´a rovina τ je urˇcena teˇcnami t a r. 5. Norm´ala n je kolm´a k teˇcn´e rovinˇe τ (sestroj´ıme hlavn´ı pˇr´ımky - v naˇsem pˇr´ıpadˇe je front´aln´ı hlavn´ı pˇr´ımka totoˇzn´a s pˇr´ımkou r).
ˇ ´I 5.6. CVICEN
Obr´ azek 5.4:
5.6
54
Obr´ azek 5.5:
Cviˇ cen´ı
5.1 Pomoc´ı transformac´ı sestavte parametrick´e vyj´adˇren´ı ˇsroubov´e plochy, kter´a vznik´a pravotoˇciv´ ym ˇsroubov´ ym pohybem pˇr´ımky dan´e body A a B okolo osy x, v0 = 1, A[0, 1, 1], B[1, 1, 0]. 5.2 Sestavte parametrick´e vyj´adˇren´ı osov´e cyklick´e ˇsroubov´e plochy. 5.3 Sestavte parametrick´e rovnice uzavˇren´e pravo´ uhl´e pˇr´ımkov´e ˇsroubov´e plochy. 5.4 Na povrˇsce plochy z pˇredch´azej´ıc´ıho pˇr´ıkladu zvolte dva r˚ uzn´e body a v´ ypoˇctem ukaˇzte, ˇze norm´aly v nich nejsou koline´arn´ı.
5.7
Kontroln´ı ot´ azky
5.1 Popiˇste vznik tzv. Archim´edovy serpentiny. 5.2 Popiˇste konstrukci norm´aly ˇsroubov´e plochy a porovnejte moˇznosti jej´ı konstrukce se stejnou u ´lohou pro rotaˇcn´ı plochy.
´ 5.7. KONTROLN´I OTAZKY
Obr´ azek 5.6:
55
Obr´ azek 5.7:
Kapitola 6 Obalov´ e plochy 6.1
Z´ akladn´ı pojmy Obalov´ a plocha Ω vznik´a pohybem P jin´e plochy α. Plochu α naz´ yv´ame tvoˇ r´ıc´ı plocha. Charakteristika c je kˇrivkou dotyku mezi tvoˇr´ıc´ı plochou α a vznikaj´ıc´ı obalovou plochou Ω – obr. 6.1. Charakteristika c pˇri pohybu P vytv´aˇr´ı plochu Ω, tj. P(Ω) = P(c).
Obr´ azek 6.1:
Pokud chceme naj´ıt pr˚ unik obalov´e plochy s rovinou, najdeme charakteristiku, to znamen´a tvoˇr´ıc´ı kˇrivku rotaˇcn´ı, ˇsroubov´e nebo jin´e plochy a t´ım pˇrevedeme danou u ´lohu na u ´lohu, kterou jiˇz zn´ame z pˇredchoz´ıch kapitol.
Hlavn´ı n´apln´ı t´eto kapitoly je tedy hled´an´ı charakteristiky na r˚ uzn´ ych typech obalov´ ych ploch. Pˇr´ıklady obalov´ ych ploch: Pohyb Posunut´ı Rotace okolo osy o Rotace okolo osy o Rotace okolo osy o ˇ pohyb s osou o Sr. ˇ pohyb s osou o Sr.
Tvoˇ r´ıc´ı plocha Kulov´ a plocha Rovina % k o Rovina % 6k o Kulov´ a plocha, S ∈ /o Rovina % 6k o Kulov´ a plocha, S ∈ /o
Obalov´ a plocha Rotaˇcn´ı v´alcov´a plocha Rotaˇcn´ı v´alcov´a plocha Rotaˇcn´ı kuˇzelov´a plocha Anuloid Rozv. ˇsroubov´a plocha Archim´edova serpentina
56
6.2. CHARAKTERISTIKA ROVINY
6.2
57
Charakteristika roviny
Charakteristikou c roviny α pˇri rotaˇcn´ım (osa o), resp. ˇsroubov´em pohybu ( o, v0 , +), je pˇr´ımka c t´eto roviny. Plat´ı c = α ∩ β, kde rovina β proch´az´ı osou o a je kolm´a k rovinˇe β. • Pˇri rotaˇcn´ım pohybu roviny α r˚ uznobˇeˇzn´e s osou rotace o je v´ yslednou obalovou plochou rotaˇ cn´ı kuˇ zelov´ a plocha a charakteristikou (obr. 6.2) je sp´adov´a pˇr´ımka, kter´a prot´ın´a osu rotace .
Obr´ azek 6.2: • Pˇri rotaˇcn´ım pohybu roviny α rovnobˇeˇzn´e s osou o rotace je v´ yslednou obalovou plochou rotaˇ cn´ı v´ alcov´ a plocha a charakteristikou je pˇr´ımka rovnobˇeˇzn´a s osou, kter´a m´a nejmenˇs´ı vzd´alenost od osy rotace (obr. 6.3).
Obr´ azek 6.3: • Pˇri ˇsroubov´em pohybu roviny α rovnobˇeˇzn´e s osou o je v´ yslednou obalovou plochou opˇet rotaˇ cn´ı v´ alcov´ a plocha a charakteristikou sp´ adov´ a pˇ r´ımka, kter´a m´a nejmenˇs´ı vzd´alenost od osy rotace.
6.2. CHARAKTERISTIKA ROVINY
58
• Pˇri ˇsroubov´em pohybu (o, v0 , +) roviny α r˚ uznobˇeˇzn´e s osou o je v´ yslednou obalovou plochou plocha teˇ cen ˇ sroubovice – rozvinuteln´ aˇ sroubov´ a plocha a charakteristikou je pˇr´ımka c, kter´a je z´aroveˇ n teˇcnou ˇsroubovice dan´e ˇsroubov´ ym pohybem (o, v0 , +) (obr. 6.4).
Obr´ azek 6.4: Urˇcen´ı charakteristiky c je ponˇekud n´aroˇcnˇejˇs´ı, proto si pop´ıˇseme hled´an´ı charakteristiky roviny pˇri ˇsroubov´em pohybu jeˇstˇe v n´asleduj´ıc´ım pˇr´ıkladˇe, kde pˇr´ımo urˇc´ıme povrˇsku k ˇr´ıd´ıc´ı kuˇzelov´e plochy. Pˇ r´ıklad 23. Sestroj´ıme charakteristiku roviny ρ pˇri ˇsroubov´em pohybu (o, v0 , +) - obr. 6.5. ˇ sen´ı: (obr.6.6) Reˇ 1. Sestroj´ıme libovolnou sp´adovou pˇr´ımku s prvn´ı osnovy (s1 ⊥pρ1 , s2 odvod´ıme pomoc´ı stopn´ık˚ u). 2. Sestroj´ıme povrˇsku k ˇr´ıd´ıc´ıho kuˇzele (V ∈ k, k k s). 3. Najdeme p˚ udorysn´ y stopn´ık P pˇr´ımky k. 4. Stopn´ıkem proch´az´ı p˚ udorys ˇsroubovice (kruˇznice se stˇredem v o1 a polomˇerem o1 P1 ). 5. Sestroj´ıme teˇcnu c ˇsroubovice. Teˇcna je rovnobˇeˇzn´a s povrˇskou ˇr´ıd´ıc´ıho kuˇzele k, dotykov´ y bod najdeme na p˚ udorysu ˇsroubovice o 90◦ otoˇcen´ y od bodu P1 ve smˇeru stoup´an´ı ˇsroubovice. 6. N´arys pˇr´ımky c odvod´ıme napˇr´ıklad pomoc´ı stopn´ık˚ u nebo rovnobˇeˇznosti c a k. 7. Pˇr´ımka c je hledanou charakteristikou.
´ PLOCHY 6.3. CHARAKTERISTIKA KULOVE
Obr´ azek 6.5:
6.3
59
Obr´ azek 6.6:
Charakteristika kulov´ e plochy
Charakteristikou kulov´e plochy pˇri libovoln´em pohybu je kruˇ znice leˇz´ıc´ı v rovinˇe kolm´e na teˇcnu dr´ahy stˇredu kulov´e plochy a proch´azej´ıc´ı stˇredem kulov´e plochy. Kruˇznice m´a stejn´ y polomˇer jako kulov´a plocha. • Pˇri posunut´ı kulov´e plochy ve smˇeru pˇr´ımky o je v´ yslednou obalovou plochou rotaˇ cn´ı v´ alcov´ a plocha a charakteristikou kruˇ znice, kter´a leˇz´ı v rovinˇe kolm´e na smˇer pohybu a proch´azej´ıc´ı stˇredem kulov´e plochy (obr. 6.7).
Obr´ azek 6.7: • Charakteristikou c kulov´e plochy pˇri rotaˇcn´ım pohybu (osa o) je kruˇ znice leˇz´ıc´ı v rovinˇe kolm´e na teˇcnu ke kruˇznici, kterou opisuje stˇred kulov´e plochy pˇri rotaˇcn´ım
´ PLOCHY 6.3. CHARAKTERISTIKA KULOVE
60
pohybu (rovina proch´az´ı stˇredem kulov´e plochy). Z toho plyne, ˇze charakteristika c kulov´e plochy pˇri rotaci leˇz´ı v rovinˇe urˇcen´e osou o rotace a stˇredem S kulov´e plochy. Vzniklou obalovou plochou je anuloid (obr. 6.8).
Obr´ azek 6.8: • Charakteristikou c kulov´e plochy pˇri ˇsroubov´em pohybu (o, v0 , ±), je kruˇ znice leˇz´ıc´ı v rovinˇe kolm´e na teˇcnu ˇsroubovice, po kter´e se pohybuje stˇred kulov´e plochy. Vzniklou obalovou plochou je Archim´ edova serpentina (obr. 6.9).
Obr´ azek 6.9: V dalˇs´ıch odstavc´ıch jsou pops´any metody, kter´e umoˇzn ˇuj´ı konstrukci jednotliv´ ych bod˚ u charakteristiky v pˇr´ıpadˇe, ˇze tvoˇr´ıc´ı plochou je plocha rotaˇcn´ı (metoda kulov´ ych ploch),
´ 6.4. METODA KULOVYCH PLOCH
6.4
61
Metoda kulov´ ych ploch
Uˇzit´ı: tvoˇr´ıc´ı plocha je rotaˇcn´ı. 1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α zvol´ıme rovnobˇeˇzkovou kruˇznici p. 2. Urˇc´ıme kulovou plochu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el kruˇznice p. 3. Urˇc´ıme charakteristiku c kulov´e plochy τ pˇri dan´em pohybu1 . 4. Spoleˇcn´e body (pokud existuj´ı) charakteristiky c a rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice p n´aleˇz´ı hledan´e charakteristice plochy α pˇri dan´em pohybu2 .
Obr´ azek 6.10:
Obr´ azek 6.11:
Pˇ r´ıklad 24. Sestroj´ıme dva body charakteristiky komol´eho rotaˇcn´ıho kuˇzele pˇri rotaci okolo osy o - obr. 6.10. ˇ sen´ı: (obr.6.11) Reˇ ˇ sen´ı vych´az´ı z pozn´amek uveden´ Reˇ ych v obecn´em postupu, tj. konstruov´ana je jen rovina charakteristiky. 1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α (kuˇzeli) zvol´ıme rovnobˇeˇzkovou kruˇznici p. 2. Urˇc´ıme kulovou plochu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el kruˇznice p. 3. Urˇc´ıme charakteristiku c kulov´e plochy τ pˇri dan´em pohybu. Charakteristikou kulov´e plochy je kruˇznice, kter´a se do p˚ udorysu prom´ıtne jako u ´seˇcka AB, n´arys nemus´ıme konstruovat. 1
Staˇc´ı urˇcit jen rovinu γ, v n´ıˇz leˇz´ı charakteristika c. Pokud jsme v pˇredch´ azej´ıc´ım bodˇe naˇsli jen rovinu γ, urˇc´ıme pˇr´ıpadn´e pr˚ useˇc´ıky roviny γ s rovnobˇeˇzkovou kruˇznic´ı p. 2
´ 6.4. METODA KULOVYCH PLOCH
62
4. Body charakteristiky (pokud existuj´ı) jsou pr˚ useˇc´ıky kruˇznice p a charakteristiky kulov´e plochy τ (v p˚ udorysu sestroj´ıme pr˚ useˇc´ıky X, Y a odvod´ıme na kruˇznici p do n´arysu). 5. Dalˇs´ı body charakteristiky bychom sestrojili podobnˇe, jen zvol´ıme novou rovnobˇeˇzkovou kruˇznici a vepsanou kulovou plochu. Cel´ y postup zopakujeme. Pˇ r´ıklad 25. Sestroj´ıme hlavn´ı meridi´an obalov´e plochy vznikl´e rotac´ı rotaˇcn´ıho kuˇzele pˇri rotaci okolo osy o - obr. 6.12. ˇ sen´ı: (obr.6.13) Reˇ 1. Pouˇzijeme postup z pˇr´ıkladu 24 a sestroj´ıme body X, Y charakteristiky. 2. D´ale postupujeme stejnˇe jako pˇri sestrojov´an´ı meridi´anu rotaˇcn´ı plochy (body X, Y jsou body tvoˇr´ıc´ı kˇrivky: Sestroj´ıme rovnobˇeˇzkovou kruˇznici rotaˇcn´ı plochy s osou o proch´azej´ıc´ı body X, Y . Pr˚ useˇc´ıky X 0 a Y 0 rovnobˇeˇzkov´ ych kruˇznic s rovinou meridi´anu µ jsou body meridi´anu). 3. Dalˇs´ı body a z´ısk´ame novou volbou rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice p a vepsan´e kulov´e plochy a cel´ y postup zopakujeme. Na obr´azku je vyznaˇcen tvar charakteristiky a meridi´anu. o2
o2 Y'2
p2 V2 Y2 X2
V2
X'2
X1=Y1
p1
o1
m1
X'1=Y'1
o1 V1
V1
Obr´ azek 6.12:
Obr´ azek 6.13:
Pˇ r´ıklad 26. Sestroj´ıme dva body charakteristiky obalov´e plochy vznikl´e ˇsroubov´ ym pohybem (o, v0 , +) rotaˇcn´ıho kuˇzele - obr. 6.14. ˇ sen´ı: (obr.6.15) Reˇ
ˇ YCH ´ 6.5. METODA TECN ROVIN
63
1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α (kuˇzeli) zvol´ıme rovnobˇeˇzkovou kruˇznici p. 2. Urˇc´ıme kulovou plochu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el kruˇznice p. 3. Urˇc´ıme charakteristiku c kulov´e plochy τ pˇri dan´em pohybu. Charakteristikou kulov´e plochy je kruˇznice. Ta leˇz´ı v rovinˇe kolm´e k teˇcnˇe ˇsroubovice, po kter´e se pohybuje stˇred kulov´e plochy τ . (Sestroj´ıme teˇcnu t a hlavn´ı pˇr´ımky roviny proch´azej´ıc´ı stˇredem kulov´e plochy a kolm´e na teˇcnu.) 4. Body charakteristiky (pokud existuj´ı) jsou pr˚ useˇc´ıky kruˇznice p a charakteristiky kulov´e plochy τ . V p˚ udorysu sestroj´ıme pr˚ useˇc´ıky X, Y a odvod´ıme do n´arysu. (Dvˇe kruˇznice na kulov´e ploˇse mohou m´ıt nejv´ yˇse dva pr˚ useˇc´ıky. Proto je zˇrejm´e, ˇze dva pr˚ useˇc´ıky v n´arysu jsou jen zd´anliv´e. N´arys a p˚ udorys skuteˇcn´eho pr˚ useˇc´ıku mus´ı leˇzet na ordin´ale.) 5. Dalˇs´ı body charakteristiky bychom sestrojili podobnˇe, jen zvol´ıme novou rovnobˇeˇzkovou kruˇznici a vepsanou kulovou plochu. Cel´ y postup zopakujeme. o2
f2
t2 V2
t2
V2
p2
o2 h2
X2
Y2
v0
v0
P1
t1
h1 f1
p1 o1
P2
X1
Y1
o1
t1
6.5
V1
V1
Obr´ azek 6.14:
Obr´ azek 6.15:
Metoda teˇ cn´ ych rovin
Uˇzit´ı: Tvoˇr´ıc´ı plocha α je rozvinuteln´a. 1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α zvol´ıme povrchovou pˇr´ımku p. 2. Urˇc´ıme rovinu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el pˇr´ımky p. 3. Urˇc´ıme charakteristiku c roviny τ pˇri dan´em pohybu. 4. Spoleˇcn´e body (pokud existuj´ı) charakteristiky c a povrˇsky p n´aleˇz´ı hledan´e charakteristice plochy α pˇri dan´em pohybu.
ˇ YCH ´ 6.5. METODA TECN ROVIN
64
Pˇ r´ıklad 27. Sestroj´ıme charakteristiku a hlavn´ı meridi´an obalov´e plochy vznikl´e rotac´ı ˇsikm´eho kruhov´eho v´alce pˇri rotaci okolo osy o - obr. 6.16. ˇ sen´ı: (obr.6.17) Reˇ ˇ sen´ı vych´az´ı z obecn´eho postupu. Reˇ 1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α (ˇsikm´em kruhov´em v´alci) zvol´ıme povrchovou pˇr´ımku p. 2. Urˇc´ıme rovinu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el pˇr´ımky p: V pr˚ useˇc´ıku pˇr´ımky p s podstavou v´alce sestroj´ıme teˇcnu t k podstavˇe. Teˇcna t leˇz´ı v p˚ udorysnˇe, proto jej´ı n´arys splyne s osou x12 . Pˇr´ımky p a t urˇcuj´ı teˇcnou rovinu τ . 3. Urˇc´ıme charakteristiku c roviny τ pˇri rotaˇcn´ım pohybu. Je to sp´adov´a pˇr´ımka roviny τ (v p˚ udorysu kolm´a na t, protoˇze t je hlavn´ı pˇr´ımkou roviny τ ). 4. Pr˚ useˇc´ık charakteristiky c a povrˇsky p je jedn´ım bodem hledan´e charakteristice plochy α pˇri dan´em pohybu. Oznaˇc´ıme ho X. 5. D´ale postupujeme stejnˇe jako pˇri sestrojov´an´ı meridi´anu rotaˇcn´ı plochy (X je bod tvoˇr´ıc´ı kˇrivky: Sestroj´ıme rovnobˇeˇzkovou kruˇznici rotaˇcn´ı plochy s osou o proch´azej´ıc´ı bodem X. Pr˚ useˇc´ık X 0 rovnobˇeˇzkov´e kruˇznice s rovinou meridi´anu µ je bod meridi´anu). 6. Dalˇs´ı body z´ısk´ame novou volbou povrˇsky p a opakov´an´ım cel´eho postupu. Na obr´azku je vyznaˇcen tvar charakteristiky a meridi´anu. o2
p2 X'2
X2
t2=x12 c1 X'1
o1 X1
m1
p1
t1
Obr´ azek 6.16:
Obr´ azek 6.17:
Pˇ r´ıklad 28. Sestroj´ıme charakteristiku obalov´e plochy vznikl´e ˇsroubov´ ym pohybem (o, v0 , +) kruhov´eho kuˇzele - obr. 6.18. ˇ sen´ı: (obr.6.19) Reˇ Tuto u ´lohu nen´ı moˇzn´e ˇreˇsit metodou kulov´ ych ploch (tvoˇr´ıc´ı plocha nen´ı rotaˇcn´ı, jde o kruhov´ y, tj. ˇsikm´ y kuˇzel). ˇ sen´ı vych´az´ı z obecn´eho postupu. Reˇ
ˇ ´I OBALOVE ´ PLOCHY VYPO ´ ˇ 6.6. URCEN CTEM
Obr´ azek 6.18:
65
Obr´ azek 6.19:
1. Na tvoˇr´ıc´ı ploˇse α (kuˇzeli) zvol´ıme povrchovou pˇr´ımku p. 2. Urˇc´ıme rovinu τ , kter´a se dot´ yk´a tvoˇr´ıc´ı plochy α pod´el pˇr´ımky p: V pr˚ useˇc´ıku pˇr´ımky p s podstavou v´alce sestroj´ıme teˇcnu t k podstavˇe. Pˇr´ımky p a t urˇcuj´ı teˇcnou rovinu τ . Teˇcna t je hlavn´ı pˇr´ımkou roviny τ (je rovnobˇeˇzn´a s p˚ udorysnou), urˇc´ıme jeˇstˇe jeˇstˇe jednu hlavn´ı pˇr´ımku proch´azej´ıc´ı vrcholem V , popˇr. stopy roviny τ (zde jsme naˇsli pouze n´arysnou stopu). 3. Urˇc´ıme charakteristiku c roviny τ pˇri ˇsroubov´em pohybu pomoc´ı postupu z pˇr´ıkladu 23. 4. Pr˚ useˇc´ık charakteristiky c a povrˇsky p je jedn´ım bodem hledan´e charakteristice plochy α pˇri dan´em pohybu. Oznaˇc´ıme ho X. 5. Dalˇs´ı body bychom z´ıskali novou volbou povrˇsky p a opakov´an´ım cel´eho postupu. ´ Ulohu 24 by bylo moˇzn´e ˇreˇsit nejen metodou kulov´ ych ploch, ale i metodou teˇcn´ ych rovin.
6.6
Urˇ cen´ı obalov´ e plochy v´ ypoˇ ctem
Uvaˇzujme nyn´ı obecnˇejˇs´ı pˇr´ıpad, totiˇz situaci, kdy tvoˇr´ıc´ı plocha kon´a nejen pohyb, ale nav´ıc se m˚ uˇze v z´avislosti na parametru pohybu tato tvoˇr´ıc´ı plocha mˇenit. Pˇredpokl´ad´ame, ˇze tvoˇr´ıc´ı plocha a vznikaj´ıc´ı obalov´a plocha se pro kaˇzdou hodnotu parametru dot´ ykaj´ı pod´el kˇrivky a nemaj´ı spoleˇcn´e ˇca´sti (plochy). Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe kˇrivek m˚ uˇzeme formulovat vˇetu, kter´a je teoretick´ ym v´ ychodiskem pro stanoven´ı rovnice obalov´e plochy.
ˇ ´I OBALOVE ´ PLOCHY VYPO ´ ˇ 6.6. URCEN CTEM
66
Vˇ eta 11. Pro obalovou plochu jednoparametrick´eho syst´emu ploch f (x, y, z, α) = 0 plat´ı: pro bod [x, y, z] leˇz´ıc´ı na obalov´e ploˇse existuje α tak, ˇze f (x, y, z, α) = 0
a
∂ f (x, y, z, α) = 0 . ∂α
Tedy popis obalov´e plochy z´ısk´ame tak, ˇze ze soustavy (obecnˇe neline´arn´ıch algebraick´ych rovnic) ∂ f (x, y, z, α) = 0 f (x, y, z, α) = 0 , ∂α eliminujeme (vylouˇc´ıme) α. Pˇ r´ıklad 29. Uvaˇzujme syst´em jednotkov´ ych kulov´ ych ploch: (x − α)2 + y 2 + z 2 − 1 = 0 . Urˇcete obalovou plochu a charakteristiku. ˇ sen´ı: Podle vˇety 11 stanov´ıme pˇr´ısluˇsnou parci´aln´ı derivaci a provedeme vylouˇcen´ı Reˇ pohybov´eho parametru: ∂f = 2(x − α) · (−1) = 0 ⇒ x − α = 0. ∂α Rovnice obalov´e plochy je y 2 + z 2 − 1 = 0, coˇz je v E3 rotaˇcn´ı v´alcov´a plocha a v E2 charakteristika (v rovinˇe x = α). V´ ysledek je oˇcek´avan´ y, nebot’ zad´an byl posuvn´ y pohyb jednotkov´e kulov´e plochy ve smˇeru osy x. Pˇ r´ıklad 30. Uvaˇzujme syst´em kulov´ ych ploch: (x − 2α)2 + y 2 + z 2 − α2 = 0 . Urˇcete obalovou plochu. ˇ sen´ı: Opˇet jde o posouv´an´ı kulov´e plochy, ale kulov´a plocha nyn´ı mˇen´ı pˇri tomto Reˇ pohybu polomˇer, a to poloviˇcn´ı rychlost´ı, neˇz je rychlost pohybu. Postupujeme opˇet podle vˇety 11 : 3 ∂f = 2(x − 2α) · (−2) − 2α = 0 ⇒ α = x . ∂α 2 1 2 2 2 Rovnice obalov´e plochy je − 3 x + y + z = 0, coˇz je v rotaˇcn´ı kuˇzelov´a plocha s vrcholem v poˇca´tku a s osou v ose x.
ˇ ´I 6.7. CVICEN
6.7
67
Cviˇ cen´ı
6.1 Uvaˇzujte jednoparametrick´ y syst´em rovin cos α·x−sin α·y−z = 0 a urˇcete pˇr´ısluˇsnou obalovou plochu.(N´avod: pro vylouˇcen´ı parametru pouˇzijte umocnˇen´ı kaˇzd´e z rovnic na druhou a seˇctˇete je.) 6.2 Pro rovinu rovnobˇeˇznou s osou urˇcete obalovou plochu, kter´a vznik´a rotac´ı t´eto roviny okolo osy. (N´avod: Za osu rotace zvolte nˇekterou souˇradnicovou osu, sestavte implicitn´ı rovnici rovnobˇeˇzn´e roviny ve vhodn´e poloze a pak do rovnice roviny zaved’te parametr rotace okolo zvolen´e souˇradnicov´e osy. Dalˇs´ı v´ ypoˇcet jiˇz proved’te aplikov´an´ım vˇety 11.)
6.8
Kontroln´ı ot´ azky
6.1 Definujte charakteristiku obalov´e plochy a vysvˇetlete v´ yznam t´eto kˇrivky pro ˇreˇsen´ı dalˇs´ıch u ´loh o obalov´ ych ploch´ach. 6.2 Pro kter´e tvoˇr´ıc´ı plochy lze pro konstrukci charakteristiky pouˇz´ıt metodu kulov´ ych ploch a pro kter´e metodu teˇcn´ ych rovin. 6.3 Uved’te pˇr´ıklad tvoˇric´ı plochy, jej´ıˇz charakteristiku lze konstruovat jak metodou teˇcn´ ych rovin, tak metodou kulov´ ych ploch. Umˇeli byste pojmenovat vˇsechny takov´e plochy? 6.4 Jak se liˇs´ı u ´lohy, kter´e lze ˇreˇsit pomoc´ı uveden´ ych metod graficky a v´ ypoˇcetnˇe? Uved’te pˇr´ıklad u ´lohy, kterou m˚ uˇzete ˇreˇsit jen v´ ypoˇcetnˇe.
Kapitola 7 Rozvinuteln´ e plochy 7.1
Z´ akladn´ı pojmy
Torz´ aln´ı povrˇ skou pˇr´ımkov´e plochy rozum´ıme pˇr´ımku p, pro kterou plat´ı, ˇze v kaˇzd´em jej´ım bodˇe je stejn´a teˇcn´a rovina τ , tj. teˇcn´a rovina τ se dot´ yk´a plochy pod´el torz´aln´ı povrˇsky p. Pˇr´ımkov´a plocha je rozvinuteln´ a, jestliˇze vˇsechny jej´ı povrˇsky jsou torz´aln´ı. Rozvinuteln´a plocha je obalovou plochou pohybuj´ıc´ı se roviny. Vˇ eta 12. Plocha je rozvinuteln´a, pr´avˇe kdyˇz ve vˇsech jej´ıch bodech je Gaussova kˇrivost nulov´a.
7.2
Typy rozvinuteln´ ych ploch
Vˇ eta 13. Rozvinuteln´ymi plochami jsou pouze n´asleduj´ıc´ı plochy a jejich ˇc´asti: rovina, v´ alcov´ e plochy – obr. 7.1, kuˇ zelov´ e plochy – obr. 7.2 a plochy teˇ cen prostorov´ ych kˇ rivek – obr. 7.3.
Obr´ azek 7.1:
Obr´ azek 7.2:
68
7.3. METODY KOMPLANACE
69
V´ alcov´ a plocha je urˇcena rovinnou kˇrivku k (k ⊂ σ) a smˇerem s, kter´ y nen´aleˇz´ı dan´e rovinˇe (s 6k σ), a je tvoˇrena pˇr´ımkami, kter´e prot´ınaj´ı kˇrivku k a jsou smˇeru s. Kuˇ zelov´ a plocha je urˇcena rovinnou kˇrivku k (k ⊂ σ) a bodem V , kter´ y neleˇz´ı v rovinˇe dan´e kˇrivky (V 6∈ σ), a je tvoˇrena pˇr´ımkami, kter´e prot´ınaj´ı kˇrivku k a proch´azej´ı bodem V . V projektivn´ım rozˇs´ıˇren´ı euklidovsk´eho prostoru lze definovat v´alcovou a kuˇzelovou plochu jednou definic´ı, a to jako mnoˇzinu pˇr´ımek, kter´e prot´ınaj´ı danou kˇrivku k a proch´azej´ı dan´ ym vrcholem V . Oba typy ploch se liˇs´ı t´ım, zda vrchol V je vlastn´ı, pak jde o kuˇzelovou plochu, nebo je nevlastn´ı, pak jde o v´alcovou plochu.
Obr´ azek 7.3:
Obr´ azek 7.4:
Plocha teˇ cen prostorov´ e kˇ rivky je urˇcena prostorovou kˇrivkou k a je tvoˇrena jej´ımi teˇcnami. Na obr. 7.3 jsou uvedeny dva pˇr´ıklady takov´e plochy. Pˇr´ıkladem plochy teˇcen je ˇ rozvinuteln´a ˇsroubov´a plocha, kter´a je tvoˇrena teˇcnami ˇsroubovice – obr. 7.4. Rezem t´eto plochy rovinou kolmou k ose ˇsroubov´eho pohybu je kruhov´ a evolventa, tj. kˇrivka, kter´a vznik´a jako trajektorie bodu pˇr´ımky odvaluj´ıc´ı se po kruˇznici.
7.3
Metody komplanace
Komplanac´ı neboli rozvinut´ım rozum´ıme zobrazen´ı ϕ rozvinuteln´e plochy do roviny, kter´e zachov´av´a d´elky a u ´hly. Obecn´e metody pro rozvinut´ı jsou d´any n´asleduj´ıc´ı tabulkou. Typ rozvinuteln´ e plochy Metoda rozvinut´ı Obecn´a v´alcov´a plocha Norm´alov´ y ˇrez Obecn´a kuˇzelov´a plocha Triangulace Plocha teˇcen prostorov´e kˇrivky Triangulace
7.3.1
Metoda norm´ alov´ eho ˇ rezu
Norm´ alov´ ym ˇ rezem v´ alcov´ e plochy rozum´ıme ˇrez rovinou kolmou na povrchov´e pˇr´ımky plochy. Takov´ y ˇrez se pˇri rozvinut´ı zobraz´ı na pˇr´ımku kolmou na obrazy povrˇsek. Pˇri rozvinut´ı v´alcov´e plochy postupujeme takto:
7.3. METODY KOMPLANACE
70
1. Vedeme libovolnou rovinu % kolmou na povrchov´e pˇr´ımky v´alcov´e plochy. 2. Urˇc´ıme ˇrez k dan´e v´alcov´e plochy rovinou %. 3. V rozvinut´ı se kˇrivka k zobraz´ı do u ´seˇcky 0 k. D´elka obrazu se rovn´a d´elce vzoru, tj. d´elku u ´seˇcky 0 k urˇc´ıme pomoc´ı rektifikace kˇrivky k. Pokud chceme v rozvinut´ı zobrazit dalˇs´ı kˇrivku leˇz´ıc´ı na dan´e obecn´e v´alcov´e ploˇse, staˇc´ı na povrchov´e pˇr´ımky vyn´aˇset u ´seky povrˇsky mezi norm´alov´ ym ˇrezem a danou kˇrivkou. Norm´alov´ ym ˇrezem na rotaˇcn´ı v´alcov´e ploˇse je napˇr. jej´ı podstava. Oblouk ˇsroubovice leˇz´ıc´ı na dan´e rotaˇcn´ı v´alcov´e ploˇse se rozvine do u ´seˇcky.
Obr´ azek 7.5:
Obr´ azek 7.6:
Pˇ r´ıklad 31. Na obr. 7.5 je provedeno rozvinut´ı poloviny pl´aˇstˇe rotaˇcn´ıho v´alce s ˇrezem rovinou σ. Norm´alov´ ym ˇrezem je podstava k. Vzd´alenost x povrˇsek v rozvinut´ı se rovn´a d´elce oblouku na podstavˇe. Pˇ r´ıklad 32. Na obr. 7.6 je provedeno rozvinut´ı poloviny pl´aˇstˇe kruhov´eho (kos´eho) v´alce. Rovina % norm´alov´eho ˇrezu je zobrazena v n´arysu (vol´ıme jednu z rovin kolm´ ych na povrˇsky). Norm´alov´ ym ˇrezem je elipsa, jej´ıˇz hlavn´ı poloosa se rovn´a polomˇeru kruˇznice podstavy. Norm´alov´ y ˇrez je vyznaˇcen ve sklopen´ı. D´elky oblouk˚ u elipsy ve sklopen´ı urˇcuj´ı vzd´alenosti jednotliv´ ych povrˇsek v rozvinut´ı (napˇr. d´elky x a y). V dan´em pˇr´ıpadˇe maj´ı v rozvinut´ı vˇsechny povrˇsky stejnou d´elku. Pomˇer, v nˇemˇz dˇel´ı bod norm´alov´eho ˇrezu povrˇsku, zjist´ıme z n´arysu, nebot’ povrˇsky jsou rovnobˇeˇzn´e s n´arysnou.
7.3.2
Metoda triangulace
Podstatou t´eto metody je n´ahrada plochy mnohostˇenem, kter´ y m´a troj´ uheln´ıkov´e stˇeny. V pˇr´ıpadˇe kuˇzelov´ ych ploch vol´ıme troj´ uheln´ıky tak, ˇze maj´ı vˇzdy jeden vrchol ve vrcholu kuˇzelov´e plochy. Pro rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu plat´ı, ˇze podstava k se rozvine do oblouku kruˇznice, jehoˇz d´elka se mus´ı rovnat obvodu kruˇznice k. Polomˇer oblouku v rozvinut´ı se rovn´a d´elce u ´seku povrˇsky mezi vrcholem a podstavou.
ˇ ˇ 7.4. TECNA KRIVKY V ROZVINUT´I
Obr´ azek 7.7:
71
Obr´ azek 7.8:
Pˇ r´ıklad 33. Na obr. 7.7 je zobrazeno rozvinut´ı ˇca´sti rotaˇcn´ı kuˇzelov´e plochy. Pro urˇcen´ı skuteˇcn´ ych d´elek u ´sek˚ u povrˇsek plochy je vyuˇzito rotace povrˇsky do roviny obrysov´e povrˇsky. Pˇ r´ıklad 34. Na obr. 7.8 je zobrazeno rozvinut´ı ˇca´sti kruhov´e kuˇzelov´e plochy. Pouˇzita je triangulace a cel´ y postup spoˇc´ıv´a v urˇcov´an´ı skuteˇcn´ ych d´elek u ´seˇcek (´ usek˚ u povrˇsek plochy). K tomu je vyuˇzito otoˇcen´ı do polohy rovnobˇeˇzn´e s n´arysnou. Povrˇsky urˇcen´e bodem 1, resp. 7, na podstavˇe se zobrazuj´ı v n´arysu ve skuteˇcn´e velikosti.
7.4
Teˇ cna kˇ rivky v rozvinut´ı
Obrazem teˇcny kˇrivky na ploˇse je teˇcna kˇrivky v rozvinut´ı. Vzhledem k tomu, ˇze rozvinut´ı je zobrazen´ı, kter´e zachov´av´a u ´hly, je moˇzn´e urˇcit teˇcnu kˇrivky v rozvinut´ı pomoc´ı urˇcen´ı u ´hlu povrˇsky a teˇcny kˇrivky na ploˇse. Pˇ r´ıklad 35. Na obr. 7.7 je zkonstruov´ana teˇcna kˇrivky ˇrezu v rozvinut´ı. K urˇcen´ı u ´hlu teˇcny a povrˇsky je vyuˇzito troj´ uheln´ıka 3P1 ¯3, pro nˇejˇz je urˇcena skuteˇcn´a velikost pomoc´ı skuteˇcn´ ych d´elek jeho stran. Bod ¯3 je bodem ˇrezu, bod 3 leˇz´ı na podstavˇe a bod P1 je pr˚ useˇc´ıkem teˇcny s podstavnou rovinou. Pˇr´ımka 3P1 je teˇcnou podstavy.
7.5
Rozvinut´ı rozvinuteln´ eˇ sroubov´ e plochy
Rozvinutelnou ˇsroubovou plochu lze rozvinout tak, ˇze urˇc´ıme obraz hrany vratu, tj. urˇcuj´ıc´ı ˇsroubovice. Plat´ı, ˇze ˇsroubovice vratu se v rozvinut´ı zobraz´ı do kruˇznice, pro jej´ıˇz polomˇer ρ plat´ı r2 + v02 ρ= , r coˇz je pˇrevr´acen´a hodnota prvn´ı kˇrivosti ˇsroubovice v souladu s vˇetou 7 (str. 29).
ˇ ´ ROZVINUTELNE ´ PLOCHY 7.6. KONSTRUKCE A ROZVINUT´I PRECHODOV E
72
Pˇ r´ıklad 36. Na obr. 7.9 je zobrazeno rozvinut´ı ˇc´asti rozvinuteln´e ˇsroubov´e plochy. Pro ˇsroubovici vratu je urˇcen polomˇer ρ, kter´ y je polomˇerem pˇr´ısluˇsn´eho oblouku v rozvinut´ı. Obrazem kruhov´e evolventy, kter´a je ˇrezem dan´e plochy p˚ udorysnou, je opˇet kruhov´a evolventa. Pro zobrazen´ı dan´ ych povrˇsek v rozvinut´ı byla urˇcena k otoˇcen´ı, kter´e odpov´ıd´a oblouku ω, d´elka oblouku ˇsroubovice ω ¯.
Obr´ azek 7.9:
7.6
Konstrukce a rozvinut´ı pˇ rechodov´ e rozvinuteln´ e plochy
Uvaˇzujme dvˇe rovinn´e kˇrivky a a b leˇz´ıc´ı v rovin´ach α a β – obr. 7.10. V ˇradˇe technick´ ych aplikac´ı vznik´a poˇzadavek na urˇcen´ı rozvinuteln´e plochy Ω, kter´a obsahuje obˇe dan´e kˇrivky (a ⊂ Ω, b ⊂ Ω). Plochu Ω naz´ yv´ame pˇrechodov´a plocha mezi dan´ymi kˇrivkami. Postup konstrukce pˇrechodov´e plochy: 1. Na jedn´e z kˇrivek zvol´ıme bod – napˇr. A ∈ a a urˇc´ıme teˇcnu tA kˇrivky a v bodˇe A. 2. Na druh´e kˇrivce, tj. na kˇrivce b, urˇc´ıme bod B tak, aby teˇcna tB v tomto bodˇe nebyla v teˇcnou tA mimobˇeˇzn´a. Tento krok realizujeme takto: tA k β – vedeme teˇcnu tB kˇrivky b rovnobˇeˇznou s pˇr´ımkou tA – obr. 7.11, tA 6k β – oznaˇcme p pr˚ useˇcnici rovin α a β; z pr˚ useˇc´ıku tA ∩ p vedeme teˇcnu tB kˇrivky b – obr. 7.10.
´ 7.7. KONTROLN´I OTAZKY
Obr´ azek 7.10:
73
Obr´ azek 7.11:
3. Pˇr´ımka AB je torz´aln´ı pˇr´ımkou – teˇcn´a rovina v bodech A a B je stejn´a a tato rovina se dot´ yk´a vytv´aˇren´e plochy i ve vˇsech bodech t´eto povrˇsky. Zkonstruovan´a pˇrechodov´a plocha je vˇzdy bud’ plochou teˇcen prostorov´e kˇrivky (zpravidla nezn´am´e ˇci neurˇcovan´e), nebo ve v´ yjimeˇcn´ ych pˇr´ıpadech plochou v´alcovou nebo kuˇzelovou. Rozvinut´ı pˇrechodov´e plochy se provede zpravidla pomoc´ı triangulace.
7.7
Kontroln´ı ot´ azky
7.1 Definujte torz´aln´ı povrˇsku plochy. 7.2 Definujte rozvinuteln´e plochy a uved’te vˇsechny typy rozvinuteln´ ych ploch. 7.3 Vysvˇetlete pojem Gaussova kˇrivost. 7.4 Uved’te pˇr´ıklad plochy, kter´a je pˇr´ımkov´a, ale nen´ı rozvinuteln´a. 7.5 Uved’te dva zp˚ usoby vytvoˇren´ı rozvinuteln´e ˇsroubov´e plochy (n´avod: jako obalovou plochu a jako jeden z typ˚ u rozvinuteln´ ych ploch). 7.6 Popiˇste metodu norm´alov´eho ˇrezu pro rozvinut´ı. Pro kter´e rozvinuteln´e plochy se tato metoda d´a aplikovat?
Kapitola 8 Nˇ ekter´ e nekart´ ezsk´ e souˇ radnicov´ e soustavy V ˇradˇe aplikac´ı matematiky se pouˇz´ıvaj´ı k vhodn´emu analytick´emu popisu geometrick´eho u ´tvaru v E3 souˇradnice, kter´e nejsou kart´ezsk´e. Jedn´a se o souˇradnice afinn´ı (souˇradnicov´e osy nemus´ı b´ yt na sebe kolm´e), sf´erick´e (kulov´e), cylindrick´e (v´alcov´e) apod. Uvedeme vztahy, pomoc´ı nichˇz lze pˇrej´ıt od kart´ezsk´ ych souˇradnic k souˇradnic´ım sf´erick´ ym a cylindrick´ ym.
8.1
Sf´ erick´ e souˇ radnice
Sf´erick´e souˇradnice jsou prostorovou analogi´ı pol´arn´ıch souˇradnic v rovinˇe. Rovnice x = ρ · cos ϕ cos ψ , y = ρ · sin ϕ cos ψ , z = ρ · sin ψ , h− π2
(8.1)
dπ i, d2
v nichˇz ρ > 0, ϕ ∈ h0, 2π) a ψ ∈ , vyjadˇruj´ı pˇrechod k tzv. sf´erick´ym souˇradnic´ım [ρ, ϕ, ψ]. p ˇ ıslo ρ = x2 + y 2 + z 2 vyjadˇruje vzd´alenost bodu X od poˇc´atku O, ϕ a ψ jsou C´ orientovan´e u ´hly ( zemˇepisn´a ˇs´ıˇrka a d´elka“) – obr. 8.1. ” S rovnicemi (8.2) a (8.1) se v´ yhodnˇe pracuje pˇri sledov´an´ı probl´em˚ u spojen´ ych s rotac´ı a soumˇernost´ı.
8.2
Cylindrick´ e souˇ radnice
Rovnice x = ρ cos ϕ ,
y = ρ sin ϕ ,
z=z,
(8.2)
v nichˇz ρ > 0 a ϕ ∈ h0, 2π) popisuj´ı vztah tzv. cylindrick´ych souˇradnic [ρ, ϕ, z] s kart´ezsk´ ymi souˇradnicemi. p y Vid´ıme, ˇze ρ = x2 + y 2 vyjadˇruje vzd´alenost bodu X od osy z a ϕ je orientovan´ u ´hel s poˇca´teˇcn´ım ramenem v kladn´e poloose x a koncov´ ym ramenem na polopˇr´ımce OX1 , kde X1 je pravo´ uhl´ y pr˚ umˇet bodu X do souˇradnicov´e roviny xy – obr. 8.2. Ve speci´aln´ım pˇr´ıpadˇe (8.2), kdy z = 0, hovoˇr´ıme o pol´arn´ıch souˇradnic´ıch v rovinˇe E2 . 74
ˇ ´I NEKARTEZSK ´ ´ ˇ 8.3. VYUZIT YCH SOURADNIC
Obr´ azek 8.1:
8.3
75
Obr´ azek 8.2:
Vyuˇ zit´ı nekart´ ezsk´ ych souˇ radnic
Pouˇzit´ı uveden´ ych nekart´ezsk´ ych souˇradnic vede ke zjednoduˇsen´ı analytick´eho vyj´adˇren´ı u ´tvar˚ u (zkratka konst. oznaˇcuje kladnou konstantu). 1. ρ =konst. popisuje v pˇr´ıpadˇe sf´erick´ ych souˇradnic kulovou plochu se stˇredem O a polomˇerem ρ, 2. ρ =konst. popisuje v pˇr´ıpadˇe cylindrick´ ych souˇradnic rotaˇcn´ı v´alcovou plochu o polomˇeru ρ a s osou z, 3. ψ =konst. urˇcuje v pˇr´ıpadˇe sf´erick´ ych souˇradnic rotaˇcn´ı kuˇzelovou plochu, 4. ρ =konst. urˇcuje v pol´arn´ıch souˇradnic´ıch kruˇznici se stˇredem O a polomˇerem ρ.
8.4
Cviˇ cen´ı
8.1 V kart´ezsk´e soustavˇe souˇradnic zobrazte body, jejichˇz pol´arn´ı souˇradnice jsou A 3, πi6 , h √ 3 π 1 B 1, 2π , C 2, − . Jak´ e jsou kart´ e zsk´ e souˇ r adnice bodu B? [B − , ] 3 4 2 2 8.2 Vypoˇctˇete velikost u ´seˇcky AB, zn´ate-li pol´arn´ı souˇradnice bod˚ u A 3, 11π , B 4, π3 . 18 [5] 8.3 Bod A m´a kart´ezsk´e souˇradnice A[−1, 1, 2]. Jak´e jsou jeho cylindrick´e souˇr√ adnice. [[ 2, 34 , 2]] 8.4 Bod A m´a cylindrick´e souˇradnice A[1, 1, 1]. Vypoˇctˇete jeho kart´ezsk´e souˇradnice s pˇresnost´ı na tˇri desetinn´a m´ısta. [[0, 540; 0, 841; 1, 000]] 8.5 Jak´e jsou sf´erick´e souˇradnice bodu A, jsou-li jeho souˇradnice √ v kart´ezsk´e soustavˇe A[1, 1, 1]? [ρ = 3, ϕ = π4 , ψ = arctg √12 ]
´ 8.5. KONTROLN´I OTAZKY
8.6 V´ıme, ˇze sf´erick´e souˇradnice bodu A jsou ρ = 1, ϕ = − π3 , ψ =
76 π . 6
kart´ezsk´e souˇradnice?
Jak´ jeho he jsou i √ 3 1 3 [ −4, 4 , 2 ]
8.7 V syst´emu AutoCAD se pouˇz´ıv´a n´asleduj´ıc´ıch symbol˚ u: @ – relativn´ı souˇradnice (tj. souˇradnice vzhledem k aktu´aln´ımu bodu, nikoliv k poˇca´tku), < – zad´an´ı u ´hlu. Zˇrejmˇe zad´an´ım 20 < 45 < 30 urˇcujeme bod pomoc´ı sf´erick´ ych souˇradnic. Urˇcete typ souˇradnic pro zad´an´ı a) @100 < 45, b) 40 < 60, 10. [a) relativn´ı pol´arn´ı souˇradnice, b) cylindrick´e souˇradnice]
8.5
Kontroln´ı ot´ azky
8.1 Uved’te, kter´e body nemaj´ı jednoznaˇcnˇe urˇceny sf´erick´e souˇradnice. 8.2 Uved’te, kter´e body nemaj´ı jednoznaˇcnˇe urˇceny cylindrick´e souˇradnice.
Kapitola 9 Neline´ arn´ı u ´ tvary v rovinˇ e a v prostoru 9.1
Vyj´ adˇ ren´ı kˇ rivek
Uved’me si d´ale vektorov´e rovnice nˇekter´ ych kˇrivek.
9.1.1
Kruˇ znice
Kruˇznice o stˇredu O a polomˇeru r (r > 0) m´a vektorovou rovnici X(t) = (r · cos t, r · sin t),
t ∈< 0, 2π).
(9.1)
Parametr t je u ´hel, kter´ y sv´ır´a polohov´ y vektor X(t) s kladnou poloosou x (obr. 9.1). Snadno zjist´ıme, ˇze p |X(t)| = r2 cos2 t + r2 sin2 t = r , neboli vzhledem ke vztahu (9.1) x2 + y 2 = r2 . Jestliˇze m´a kruˇznice k stˇred v bodˇe S[m, n] a je-li jej´ı polomˇer r, provedeme posunut´ı kruˇznice o vektor s = (−m, −n). Kruˇznice k pˇrejde do kruˇznice k 0 = (O, r), kde O je poˇca´tek syst´emu souˇradnic. Rovnice kruˇznice k = (S, r) m´a tedy tvar (x − m)2 + (y − n)2 = r2 . Pˇ r´ıklad 37. Sestavte vektorovou a parametrickou rovnici kruˇznice k dan´eho polomˇeru r, jestliˇze se kruˇznice dot´ yk´a souˇradnicov´ ych os v jejich kladn´e ˇc´asti. ˇ sen´ı: Stˇredem hledan´e kruˇznice je bod S[r, r]. Vektorovou rovnici kruˇznice k z´ısk´ame Reˇ z rovnice (9.1) pˇriˇcten´ım polohov´eho vektoru S bodu S k prav´e stranˇe rovnice, tj. plat´ı X(t) = S + (r · cos t, r · sin t) = = (r + r · cos t, r + r · sin t) , t ∈< 0, 2π) . 77
(9.2)
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
78
Obr´ azek 9.1:
Obr´ azek 9.2:
Parametrick´e vyj´adˇren´ı kruˇznice k je tvaru x = r + r · cos t ,
y = r + r · sin t ,
t ∈< 0, 2π) .
Pˇ r´ıklad 38. Sestav´ıme parametrick´e vyj´adˇren´ı epicykloidy, tj. kˇrivky, kterou vytv´aˇr´ı bod X pˇri odvalov´an´ı kruˇznice h vnˇejˇs´ım obvodem“ po vnˇejˇs´ım obvodu“ kruˇznice p. ” ” Uvaˇzujme kruˇznice h = (H, r) a p = (P, r), kde H[2r, 0], P = O – obr. 9.2. Bod X[r, 0] je bodem dotyku dan´ ych kruˇznic. ˇ sen´ı: Parametrick´e rovnice epicykloidy lze sestavit na z´akladˇe obr. 9.3. Staˇc´ı vyj´adˇrit Reˇ souˇradnice bodu H 0 a pak relativnˇe k nˇemu souˇradnice bodu X 00 . Jinou moˇznost ˇreˇsen´ı u ´lohy pˇredstavuje vyuˇzit´ı geometrick´ ych transformac´ı. Epicykloid´aln´ı pohyb T, tj. pohyb urˇcen´ y odvalov´an´ım kruˇznice h po kruˇznici p, je geometrickou transformac´ı, kterou m˚ uˇzeme sloˇzit n´asleduj´ıc´ım zp˚ usobem T = RH 0 ,t ◦ RP,t = PH 0 ◦ RP,t ◦ P−H 0 ◦ RP,t ,
(9.3)
kde t je u ´hel a H 0 je polohov´ y vektor bodu H 0 – obr. 9.3. Epicykloid´aln´ı pohyb m˚ uˇzeme 0 tedy sloˇzit z rotace okolo poˇca´tku P o u ´hel t, posunut´ı o vektor −H , dalˇs´ı rotace okolo poˇca´tku o u ´hel t a z posunut´ı o vektor H 0 . Uveden´e geometrick´e transformace zap´ıˇseme maticovˇe. Pro matici v´ ysledn´e transformace plat´ı
cos t, sin t, 0 1, 0, 0 cos t, sin t, 0 0, 1, 0 · − sin t, cos t, 0 · T = − sin t, cos t, 0 · 0, 0, 1 −2r cos t, −2r sin t, 1 0, 0, 1 1, 0, 0 cos 2t, sin 2t, 0 0, 1, 0 − sin 2t, cos 2t, 0 . · = 2r cos t, 2r sin t, 1 2r(cos t − cos 2t), 2r(sin t − sin 2t), 1
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
79
Pro bod X 00 , kter´ y je bodem epicykloidy vytv´aˇren´e bodem X, plat´ı pˇri vyuˇzit´ı homogenn´ıch souˇradnic X 00 = X · T, tj. cos 2t, sin 2t, 0 − sin 2t, cos 2t, 0 = X 00 = (r, 0, 1) · 2r(cos t − cos 2t), 2r(sin t − sin 2t), 1 = (2r cos t − r cos 2t, 2r sin t − r sin 2t, 1) . Parametrick´e rovnice hledan´e epicykoidy jsou x = 2r cos t − r cos 2t ,
y = 2r sin t − r sin 2t ,
t ∈ h0, 2π) .
V´ ysledn´a epicykloida je zobrazena na obr. 9.4.
Obr´ azek 9.3:
9.1.2
Obr´ azek 9.4:
Elipsa
Elipsa o stˇredu O s osami v souˇradnicov´ ych os´ach a o poloos´ach a, b (a > 0, b > 0) m´a vektorovou rovnici X(t) = (a · cos t, b · sin t), t ∈< 0, 2π). (9.4) Parametr t je tentokr´at u ´hel, jenˇz je vyznaˇcen v obr. 9.5. Ze vztah˚ u (9.4) a z obr. 9.5 plyne tzv. troj´ uheln´ıkov´a konstrukce bod˚ u elipsy. Strana Xb X troj´ uheln´ıku Xa Xb X je rovnobˇeˇzn´a s osou x a strana Xa X tohoto troj´ uheln´ıku je rovnobˇeˇzn´a s osou y. Rozep´ıˇseme-li vztah (9.4) do sloˇzek, dostaneme parametrick´e vyj´adˇren´ı x = a · cos t ,
y = b · sin t.
(9.5)
Po zˇrejm´e u ´pravˇe rovnic (9.5), jejich umocnˇen´ı a seˇcten´ı, dojdeme k rovnici elipsy ve tvaru x2 y 2 + 2 = 1. a2 b
(9.6)
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
80
Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe kruˇznice lze uk´azat, ˇze pro elipsu se stˇredem S[m, n] a poloosami a > 0, b > 0 na rovnobˇeˇzk´ach se souˇradnicov´ ymi osami plat´ı (x − m)2 (y − n)2 + = 1. a2 b2
9.1.3
(9.7)
Parabola
Parabola soumˇern´a podle osy y, kter´a m´a vrchol v poˇc´atku O a ohnisko F 0, p2 , p > 0, m´a vektorovou rovnici 1 2 , t ∈ R. · t (9.8) X(t) = t, 2p Za parametr t je zvolena souˇradnice x bodu paraboly (obr. 9.6). Snadno z (9.8) dojdeme k vyj´adˇren´ı paraboly ve tvaru y=
1 2 x , resp. x2 = 2p y . 2p
(9.9)
Pro parabolu s vrcholem V [m, n] a osou v rovnobˇeˇzce se souˇradnicovou osou y m˚ uˇzeme ps´at (y − n) =
1 (x − m)2 , resp. (x − m)2 = 2p (y − n) . 2p
(9.10)
Pˇ r´ıklad 39. Parabolu o rovnici y = x2 posuneme tak, aby mˇela vrchol v bodˇe V [2, 1], a urˇc´ıme spoleˇcn´e body posunut´e paraboly s pˇr´ımkou p = AB, kde A[0, 1], B[6, 4]. ˇ sen´ı: Posunut´a parabola k m´a podle (9.10) rovnici (y − 1) = (x − 2)2 . Reˇ Pˇr´ımku p vyj´adˇr´ıme parametricky napˇr. ve tvaru x = 2t ,
y =1+t,
t∈R.
(9.11)
Po dosazen´ı z rovnic (9.11) do rovnice paraboly dost´av´ame kvadratickou rovnici pro ˇ sen´ı t´eto kvadratick´e parametr t. Plat´ı (1 + t − 1) = (2t − 2)2 , tj. 4t2 − 9t + 4 = 0. Reˇ rovnice je tvaru √ 9 ± 17 . t12 = 8 Dosazen´ım za t do rovnice (9.11) urˇc´ıme dva pr˚ useˇc´ıky X a Y paraboly k a pˇr´ımky p. Plat´ı # " " √ √ √ √ # 9 − 17 17 − 17 9 + 17 17 + 17 , Y . X , , 4 8 4 8
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
81
Obr´ azek 9.5:
9.1.4
Obr´ azek 9.6:
Hyperbola
Vektorov´e vyj´adˇren´ı hyperboly (obr. 9.8) lze uv´est ve tvaru (osy hyperboly leˇz´ı v souˇradnicov´ ych os´ach; a > 0, b > 0) X(t) = (
a , b · tg t) , cos t
t ∈< 0, 2π) ,
t 6=
π 3π , . 2 2
(9.12)
Z tˇechto vztah˚ u vypl´ yv´a konstrukce bodu hyperboly pro danou hodnotu parametru t – viz obr. 9.7. Z vlastnost´ı goniometrick´ ych funkc´ı plyne 1 − tg2 t = 1. cos2 t
(9.13)
Ze vztah˚ u (9.12) a (9.13) vypl´ yv´a vyj´adˇren´ı hyperboly ve tvaru x2 y 2 − 2 = 1. a2 b
(9.14)
Pro hyperbolu se stˇredem v bodˇe S[m, n] a s osami na rovnobˇeˇzk´ach se souˇradnicov´ ymi osami plat´ı (x − m)2 (y − n)2 − = 1. a2 b2
9.1.5
(9.15)
Obecn´ a rovnice kuˇ zeloseˇ cky
Kuˇzeloseˇckou neboli kˇrivkou druh´eho stupnˇe rozum´ıme kˇrivku, kterou lze popsat rovnic´ı (indexy i, j u koeficient˚ u aij jsou odvozeny z exponent˚ u u x a y v dan´em ˇclenu) a20 x2 + 2a11 xy + a02 y 2 + 2a10 x + 2a01 y + a00 = 0 ,
(9.16)
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
Obr´ azek 9.7: kde alespoˇ n jeden z koeficient˚ u a20 , a11 , a02 je nenulov´ y. a20 , a11 , a10 (x, y, 1) · a11 , a02 , a01 · a10 , a01 , a00
82
Obr´ azek 9.8: V maticov´em tvaru lze ps´at x y =0. (9.17) 1
Pro regul´arn´ı kuˇzeloseˇcku plat´ı, ˇze matice koeficient˚ u v rovnici (9.17) je regul´arn´ı. Regul´arn´ımi kuˇzeloseˇckami jsou: kruˇznice, elipsa, parabola a hyperbola. V pˇredch´azej´ıc´ıch odstavc´ıch jsme popsali regul´arn´ı kuˇzeloseˇcky pro pˇr´ıpad speci´aln´ıho um´ıstˇen´ı (napˇr. stˇred kruˇznice, resp. elipsy, resp. vrchol paraboly byl v poˇc´atku syst´emu souˇradnic). Pomoc´ı transformace syst´emu souˇradnic lze pro regul´arn´ı kuˇzeloseˇcky pˇrev´est rovnici kuˇzeloseˇcky z tvaru (9.16) na speci´aln´ı tvar, tzv. kanonick´y, kter´ y jsme uvedli v pˇredch´azej´ıc´ıch odstavc´ıch – tab. 9.1. Pokud je v rovnici (9.16) nenulov´ y koeficient a11 (koeficient u sm´ıˇsen´eho ˇclenu), je moˇzn´e prov´est rotaci souˇradnicov´eho syst´emu tak, aby pˇri vyj´adˇren´ı kuˇzeloseˇcky v nov´e soustavˇe souˇradnic byl tento koeficient nulov´ y. Uved’me alespoˇ n jeden konkr´etn´ı pˇr´ıklad. Obecnˇeji o t´eto vˇeci pojedn´av´a odstavec 9.5.
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
ˇ C.
83
N´ azev
Signatura
Rovnice
Elipsa 1. kruˇznice pro a = b
(2,0,0,1)
x2 a2
+
y2 b2
=1
Hyperbola 2. z´amˇena promˇenn´ ych
(1,1,0,1)
x2 a2
−
y2 b2
=1
Parabola 3. z´amˇena promˇenn´ ych
(1,0,1,0)
R˚ uznobˇ eˇ zn´ e pˇ r´ımky 4. z´amˇena promˇenn´ ych
(1,1,0,0)
Rovnobˇ eˇ zn´ e pˇ r´ımky 5. z´amˇena promˇenn´ ych
x2 ± 2py = 0
−
y2 b2
(1,0,0,1)
x2 a2
=1
Totoˇ zn´ e pˇ r´ımky 6. z´amˇena promˇenn´ ych
(1,0,0,0)
x2 = 0
Bod 7. z´amˇena promˇenn´ ych
(2,0,0,0)
Pr´ azdn´ a mnoˇ zina 8. z´amˇena promˇenn´ ych
(0,2,0,1)
Pr´ azdn´ a mnoˇ zina 9. z´amˇena promˇenn´ ych
(0,1,0,1) Tabulka 9.1:
x2 a2
x2 a2
+
y2 b2
2
− xa2 − 2
y2 b2
=0
=0
=1
− xa2 = 1
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
84
Pˇ r´ıklad 40. Hyperbolu xy = 1 vyj´adˇr´ıme v syst´emu souˇradnic, kter´ y vznikne z p˚ uvodn´ıho syst´emu otoˇcen´ım okolo poˇc´atku o u ´hel α = π4 . ˇ sen´ı: Pro transformaci kart´ezsk´eho souˇradnicov´eho syst´emu danou rotac´ı o u Reˇ ´hel α plat´ı (obr. 9.9) x = x0 · cos α − y 0 · sin α ,
y = x0 · cos α + y 0 · sin α .
(9.18)
Dosad´ıme-li do dan´e rovnice xy = 1 vztahy (9.18), dostaneme (x0 ·cos α−y 0 ·sin α)·(x0 ·cos α+y 0 ·sin α) = 1 , (9.19) tj. 2
2
x0 · cos2 α − y 0 · sin2 α = 1 .
(9.20)
√
ysledn´ y tvar Dosad´ıme cos α = sin α = 22 a v´ rovnice dan´e hyperboly v kart´ezsk´e soustavˇe souˇradnic (O, x0 , y 0 ) je x0 2 y 0 2 − =1, 2 2
(9.21)
tj. pro √ poloosy a, b z rovnice (9.14) plat´ı a = b = 2.
Obr´ azek 9.9:
V dalˇs´ım textu budeme pˇredpokl´adat, ˇze a11 = 0. Rovnici kuˇzeloseˇcky uprav´ıme na kanonick´y tvar a?20 (x − sx )2 + a?02 (y − sy )2 + a?10 (x − px ) + a?01 (y − py ) = a?00 ,
(9.22)
kde a?00 = 1 nebo a?00 = 0 a sx , sy , px , py jsou koeficienty, kter´e ud´avaj´ı posunut´ı kuˇzeloseˇcky. Pˇrevod rovnice kuˇzeloseˇcky (bez sm´ıˇsen´eho ˇclenu) na kanonick´ y tvar se provede pomoc´ı tzv. doplnˇen´ı kvadratick´ych ˇclen˚ u na u ´pln´y ˇctverec. Pro kanonick´ y tvar rovnice kuˇzeloseˇcky nav´ıc plat´ı: 1. Alespoˇ n jeden z koeficient˚ u a?20 , a?02 je nenulov´ y. 2. Je-li a?20 6= 0, pak a?10 = 0. 3. Je-li a?02 6= 0, pak a?01 = 0. 4. Je-li a?10 6= 0, pak a?00 = 0. 5. Je-li a?01 6= 0, pak a?00 = 0.
´ REN ˇ ´I KRIVEK ˇ 9.1. VYJAD
85
6. Je-li a?00 = 0 a poˇcet z´aporn´ ych koeficient˚ u u kvadratick´ ych ˇclen˚ u je vˇetˇs´ı neˇz poˇcet kladn´ ych koeficient˚ u u kvadratick´ ych ˇclen˚ u, vyn´asob´ıme rovnici ˇc´ıslem −1. ´ Upravou rovnice kuˇzeloseˇcky na kanonick´ y tvar minimalizujeme poˇcet nenulov´ ych koeficient˚ u v rovnici kuˇzeloseˇcky. Pˇ r´ıklad 41. Je d´ana kuˇzeloseˇcka k obecnou rovnic´ı 2x2 − 4x + 4y + 5 = 0.
(9.23)
Urˇc´ıme kanonick´ y tvar rovnice kuˇzeloseˇcky k. ˇ sen´ı: Rovnici (9.23) nap´ıˇseme ve tvaru 2(x2 − 2x) + 4y + 5 = 0 a dvojˇclen (x2 − 2x) Reˇ dopln´ıme na u ´pln´ y ˇctverec, tj. x2 − 2x = (x − 1)2 − 1.
(9.24)
Levou stranu rovnice (9.23) lze upravit na tvar 2x2 − 4x + 4y + 5 = 2[(x − 1)2 − 1] + 4y + 5 = 2(x − 1)2 + 4y + 3 = 0.
(9.25)
V´ ysledn´ y kanonick´ y tvar rovnice dan´e kuˇzeloseˇcky je 3 2(x − 1)2 + 4(y + ) = 0. 4
(9.26)
Signaturou kuˇzeloseˇcky v kanonick´em tvaru (9.22) rozum´ıme uspoˇra´danou ˇctveˇrici ˇc´ısel (k, z, l, j), kde • k, resp. z, ud´av´a poˇcet kvadratick´ ych ˇclen˚ u s kladn´ ym, resp. z´aporn´ ym, koeficientem, • l nab´ yv´a hodnoty 0 nebo 1 podle toho, zda po u ´pravˇe m´a rovnice kuˇzeloseˇcky nenulov´ y koeficient u line´arn´ıho ˇclenu, • j nab´ yv´a hodnoty 0 nebo 1 podle toho, kter´e z tˇechto ˇc´ısel obsahuje prav´a strana upraven´e rovnice kuˇzeloseˇcky. Poznamenejme, ˇze pro l = 1 je vˇzdy j = 0 a pro j = 0 je k ≥ z. V tab. 9.1 je uvedena klasifikace kuˇzeloseˇcek podle jejich signatur. Je-li u n´azvu kuˇzeloseˇcky uvedena pozn´amka z´amˇena promˇenn´ ych“, znamen´a to, ˇze v uveden´e rovnici ” m˚ uˇzeme vz´ajemnˇe zamˇenit promˇenn´e x a y. Napˇr. zamˇen´ıme-li v rovnici paraboly x2 −y = 0 (osou paraboly je osa y) promˇenn´e, dostaneme parabolu y 2 − x = 0 (osou t´eto paraboly je osa x). Pˇ r´ıklad 42. Pro kuˇzeloseˇcku z pˇr´ıkladu 41 stanov´ıme signaturu a typ kuˇzeloseˇcky. ˇ sen´ı: Z rovnice (9.26) plyne, ˇze signatura dan´e kuˇzeloseˇcky je (1,0,1,0). Podle tab. 9.1 Reˇ se jedn´a o parabolu. Vrchol V paraboly m´a souˇradnice V [1, − 34 ] a osa o (V ∈ o) paraboly je rovnobˇeˇzn´a s osou y.
´ VYJAD ´ REN ˇ ´I KUZELOV ˇ ´ ´ ´ 9.2. VEKTOROVE YCH A VALCOV YCH PLOCH
9.2
86
Vektorov´ e vyj´ adˇ ren´ı kuˇ zelov´ ych a v´ alcov´ ych ploch
V kart´ezsk´e soustavˇe souˇradnic v prostoru E3 pop´ıˇseme dan´e plochy vektorov´ ymi rovnicemi.
9.2.1
Obecn´ a kuˇ zelov´ a plocha
Obecn´a kuˇzelov´a plocha je tvoˇrena pˇr´ımkami, kter´e proch´azej´ı jej´ım vrcholem V a prot´ınaj´ı jej´ı ˇr´ıdic´ı kˇrivku k (V 6∈ k), kter´a je d´ana vektorovou funkc´ı Y (v), v ∈ Iv (Iv je interval). Oznaˇcme Y bod ˇr´ıdic´ı kˇrivky k kuˇzelov´e plochy a X obecn´ y bod pˇr´ımky V Y kuˇzelov´e plochy (obr. 9.10). Vektorovou rovnici obecn´e kuˇzelov´e plochy lze zapsat ve tvaru X(u, v) = Y (v) + u(Y (v) − V ) ,
(9.27)
v n´ıˇz se vyskytuj´ı dva parametry: v ∈ Iv je parametr na kˇrivce k a u ∈ R je parametr na pˇr´ımce V X kuˇzelov´e plochy.
Obr´ azek 9.10:
9.2.2
Obr´ azek 9.11:
Obecn´ a v´ alcov´ a plocha
Obecn´a v´alcov´a plocha je tvoˇrena pˇr´ımkami, kter´e maj´ı dan´ y smˇerov´ y vektor a prot´ınaj´ı danou ˇr´ıdic´ı kˇrivku k, danou vektorovou funkc´ı Y (v), v ∈ Iv . Oznaˇcme s smˇerov´ y vektor pˇr´ımky plochy a Y (t) bod, v nˇemˇz tato pˇr´ımka plochy prot´ın´a ˇr´ıdic´ı kˇrivku k. Pro polohov´ y vektor X bodu pˇr´ımky v´alcov´e plochy (obr. 9.11) plat´ı X(u, v) = Y (v) + u · s ,
(9.28)
kde v ∈ Iv je parametr na ˇr´ıdic´ı kˇrivce k v´alcov´e plochy a u ∈ R je parametr na tvoˇr´ıc´ı pˇr´ımce v´alcov´e plochy.
ˇ ´I PLOCHY DRUHEHO ´ ˇ (KVADRIKY) V E3 9.3. ROTACN STUPNE
9.3
87
Rotaˇ cn´ı plochy druh´ eho stupnˇ e (kvadriky) v E3
Rotaˇcn´ı kvadrika vznikne rotac´ı kuˇzeloseˇcky k kolem nˇekter´e jej´ı osy o. Pˇredpokl´adejme, ˇze rotuj´ıc´ı kuˇzeloseˇcka k leˇz´ı v rovinˇe (xz) a osa kuˇzeloseˇcky, okolo n´ıˇz kuˇzeloseˇcka rotuje, spl´ yv´a s osou z. Kuˇzeloseˇcka k je d´ana implicitn´ı rovnic´ı f (x, z) = 0 – viz vztah 9.16. Uvaˇzujme bod X0 [x0 , 0, z0 ] na dan´e kuˇzeloseˇcce. Rotac´ı bodu X0 kolem osy z vznik´a kruˇznice, pro jej´ıˇz body M [x, y, z] plat´ı x2 + y 2 = x20 , p p yrazu ± x2 + y 2 za x do rovnice f (x, z) = 0 dost´av´ame tj. x0 = ± x2 + y 2 . Dosazen´ım v´ rovnici rotaˇcn´ı kvadriky ve tvaru p f (± x2 + y 2 , z) = 0 . (9.29) z = z0 ,
Uveden´ y obecn´ y postup budeme nyn´ı aplikovat v konkr´etn´ıch pˇr´ıpadech.
9.3.1
Kulov´ a plocha
Kulovou plochu vytvoˇr´ı kruˇznice o rovnici x 2 + z 2 − a2 = 0 pˇri rotaci kolem osy z. Podle (9.29) dost´av´ame rovnici x 2 + y 2 + z 2 − a2 = 0 .
(9.30)
Kulov´a plocha (9.30) je mnoˇzinou vˇsech bod˚ u v prostoru E3 , kter´e maj´ı od poˇca´tku O danou vzd´alenost a > 0.
9.3.2
Rotaˇ cn´ı elipsoid
Rotaˇcn´ı elipsoid vznikne rotac´ı elipsy o rovnici x2 z 2 + 2 −1=0 a2 b kolem osy z. Rovnice rotaˇcn´ıho elipsoidu je tedy x2 y 2 z 2 + + −1=0. (9.31) a2 a2 b 2 Pokud je a > b mluv´ıme o zploˇstˇel´em elipsoidu a pro a < b o prot´ahl´em elipsoidu. Pro a = b dost´av´ame kulovou plochu.
9.3.3
Rotaˇ cn´ı paraboloid
Rotaˇcn´ı paraboloid vytvoˇr´ıme rotac´ı paraboly o rovnici x2 − 2pz = 0 kolem osy z. Rovnice rotaˇcn´ıho paraboloidu je tvaru x2 + y 2 − 2pz = 0 .
(9.32)
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
9.3.4
88
Rotaˇ cn´ı hyperboloid jednod´ıln´ y
Rotaˇcn´ı hyperboloid jednod´ıln´y vytvoˇr´ıme rotac´ı hyperboly o rovnici x2 z 2 − 2 −1=0 a2 b kolem osy z, tj. okolo vedlejˇs´ı osy hyperboly. Dost´av´ame rovnici x2 y 2 z 2 + − 2 −1=0. a2 a2 b
9.3.5
(9.33)
Rotaˇ cn´ı hyperboloid dvoud´ıln´ y
Rotaˇcn´ı hyperboloid dvoud´ıln´y vytvoˇr´ıme rotac´ı hyperboly okolo jej´ı hlavn´ı osy. Uvaˇzujme proto hyperbolu (hlavn´ı osa hyperboly je v ose z) o rovnici z 2 x2 − 2 − 1 = 0. a2 b Rotac´ı okolo osy z vznikne rotaˇcn´ı hyperboloid dvoud´ıln´ y o rovnici −
x2 y 2 z 2 − 2 + 2 −1=0. b2 b a
Obr´ azek 9.12:
9.4
(9.34)
Obr´ azek 9.13:
Obecn´ a rovnice kvadriky
Pokud uplatn´ıme na rotaˇcn´ı kvadriky afinn´ı transformaci dostaneme obecn´e kvadriky. Existuj´ı vˇsak kvadriky, kter´e nejsou odvozeny z rotaˇcn´ıch kvadrik (napˇr. hyperbolick´ y
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
Obr´ azek 9.14:
89
Obr´ azek 9.15:
paraboloid). Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe kuˇzeloseˇcek uvedeme obecnou rovnici kvadriky a provedeme u ´plnou diskusi typ˚ u kvadrik. K tomu pouˇzijeme opˇet pojem signatura. Kvadrikou neboli plochou druh´eho stupnˇe rozum´ıme plochu, kterou lze popsat rovnic´ı (indexy i, j, k u koeficient˚ u aijk jsou odvozeny z exponent˚ u u x, y a z v dan´em ˇclenu) a200 x2 + a020 y 2 + a002 z 2 + 2(a110 xy + a101 xz + a011 yz) + 2(a100 x + a010 y + a001 z) + a000 = 0 , (9.35) kde alespoˇ n jeden z koeficient˚ u u ˇclen˚ u druh´eho stupnˇe (takov´ ych ˇclen˚ u je ˇsest) je nenulov´ y. V maticov´em tvaru lze ps´at a200 , a110 , a101 , a100 x a110 , a020 , a011 , a010 y (x, y, z, 1) · (9.36) a101 , a011 , a002 , a001 · z = 0 . a100 , a010 , a001 , a000 1 Pro regul´arn´ı kvadriky plat´ı, ˇze matice koeficient˚ u v rovnici (9.36) je regul´arn´ı. Regul´arn´ımi kvadrikami jsou: kulov´a plocha, elipsoid (obr. 9.12), eliptick´ y paraboloid (obr. 9.13), hyperbolick´ y paraboloid (obr. 9.14, 9.15 a 9.16), jednod´ıln´ y hyperboloid (obr. 9.17) a dvoud´ıln´ y hyperboloid (obr. 9.19). Ze singul´arn´ıch kvadrik uved’me (kruhovou) kuˇzelovou plochu (obr. 9.20), eliptickou v´alcovou plochu (obr. 9.21), parabolickou v´alcovou plochu 9.20), (obr. 9.22) a hyperbolickou v´alcovou plochu (obr. 9.23). 9.20), Urˇcen´ı kanonick´eho tvaru kvadriky pro pˇr´ıpad nulov´ ych koeficient˚ u u sm´ıˇsen´ ych kvadratick´ ych ˇclen˚ u v rovnici kvadriky prov´ad´ıme analogick´ ym postupem, jako v pˇr´ıpadˇe kuˇzeloseˇcek. Definice signatury kanonick´eho tvaru rovnice kvadriky a kuˇzeloseˇcky je stejn´a. Poznamenejme, ˇze kanonick´ y tvar rovnice kvadriky neobsahuje v´ıce neˇz jeden line´arn´ı ˇclen (rovnˇeˇz tato u ´prava se dos´ahne pomoc´ı transformace syst´emu souˇradnic). V tab. 9.2 a 9.3 je uvedena u ´pln´a klasifikace kvadrik.
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
90
Obr´ azek 9.16: Pˇ r´ıklad 43. Rozhodneme, zda kvadrika dan´a rovnic´ı x2 − 4x + 2y 2 + z + 1 = 0
(9.37)
je regul´arn´ı. ˇ sen´ı: Sestav´ıme maticov´ Reˇ y tvar rovnice dan´e kvadriky – viz rovnice (9.36): 1, 0, 0, −2 x 0, 2, 0, y 0 =0. (x, y, z, 1) · 1 · 0, 0, 0, z 2 1 −2, 0, 2 , 1 1
(9.38)
Pro matici A ˇra´du 4 ze vztahu (9.38) vypoˇcteme jej´ı determinant. Provedeme-li napˇr. rozvoj podle tˇret´ıho ˇra´dku, zjist´ıme, ˇze |A| = − 12 . Dan´a kvadrika je tedy regul´arn´ı. Pˇ r´ıklad 44. Stanov´ıme typ kvadriky dan´e rovnic´ı 4x2 − 8x + y 2 − 4y + z 2 + 4 = 0
(9.39)
a urˇc´ıme jej´ı urˇcuj´ıc´ı prvky (stˇred, poloosy apod.). ˇ sen´ı: Provedeme doplnˇen´ı ˇclen˚ Reˇ u (4x2 − 8x) a (y 2 − 4y) na u ´pln´e ˇctverce. Obdrˇz´ıme 4x2 − 8x + y 2 − 4y + z 2 + 4 = = [4(x − 1)2 − 4] + [(y − 2)2 − 4] + z 2 + 4 = = 4(x − 1)2 + (y − 2)2 + z 2 − 4 = 0
(9.40)
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
91
Obr´ azek 9.17:
Obr´ azek 9.18:
Kanonick´ y tvar rovnice kvadriky je tud´ıˇz (y − 2)2 z 2 (x − 1) + + =1. 4 4 2
Signatura dan´e kvadriky je (3, 0, 0, 1) a podle tab. 9.2 jde o elipsoid. Stˇred elipsoidu S m´a souˇradnice S[1, 2, 0] a pro poloosy plat´ı a = 1, b = c = 2. Protoˇze dvˇe poloosy maj´ı stejnou d´elku, jde o elipsoid rotaˇcn´ı. Osou rotace je rovnobˇeˇzka s osou x a protoˇze je a < b, jde o elipsoid zploˇstˇel´ y. Pˇ r´ıklad 45. Sestav´ıme rovnici kulov´e plochy, kter´a se dot´ yk´a rovin (xy) a (yz) a m´a stˇred na pˇr´ımce o:
x=1−t,
y = 2 + 2t ,
z =3+t,
t∈R.
ˇ sen´ı: Nejprve urˇc´ıme stˇred S ∈ o hledan´e kulov´e plochy. Mnoˇzinou stˇred˚ Reˇ u vˇsech kulov´ ych ploch, kter´e se dot´ ykaj´ı dan´ ych souˇradnicov´ ych rovin, jsou dvˇe roviny σ1 a σ2 (pˇri vynech´an´ı bod˚ u osy y). Plat´ı σ1 :
x=z,
σ2 :
x = −z .
Snadno stanov´ıme pr˚ useˇc´ık S roviny σ1 s pˇr´ımkou o. Mus´ı platit 1 − t = 3 + t, tj. t = −1. Urˇcili jsme stˇred S[2, 0, 2] hledan´e kulov´e plochy. Polomˇer r je urˇcen vzd´alenost´ı bodu S od dan´ ych souˇradnicov´ ych rovin, tj. r = 2. Pro rovinu σ2 se uk´aˇze, ˇze s pˇr´ımkou o nem´a spoleˇcn´ y bod, tj. jsou spolu rovnobˇeˇzn´e.
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
92
Obr´ azek 9.19: Dan´a u ´loha m´a tedy jedin´e ˇreˇsen´ı a t´ım je kulov´a plocha o rovnici (x − 2)2 + y 2 + (z − 2)2 = 4 , neboli x2 + y 2 + z 2 − 4x − 4z + 4 = 0 . Pˇ r´ıklad 46. Pro kvadriku danou rovnic´ı (9.37) stanov´ıme typ kvadriky a jej´ı z´akladn´ı urˇcuj´ıc´ı prvky. Pak urˇc´ıme i ˇrezy kvadriky rovinami rovnobˇeˇzn´ ymi se souˇradnicov´ ymi rovinami. ˇ sen´ı: Danou rovnici x2 − 4x + 2y 2 + z + 1 = 0 uprav´ıme na kanonick´ Reˇ y tvar. Obdrˇz´ıme rovnici (x − 2)2 + 2y 2 + (z − 3) = 0 . (9.41) Signatura kvadriky (9.41) je (2,0,1,0), tj. podle tab. 9.2 jde o eliptick´ y paraboloid (nen´ı rotaˇcn´ı). Pro vrchol paraboloidu plat´ı V [2, 0, 3]. Osa paraboloidu je rovnobˇeˇzn´a s osou z. Stanov´ıme ˇrezy plochy rovinami rovnobˇeˇzn´ ymi se souˇradnicov´ ymi rovinami. Uvaˇzujme nejprve rovinu rovnobˇeˇznou s rovinou (xy), tj. rovinu o rovnici y = y0 , kde y0 ∈ R je ˇ takovou rovinou m´a rovnici konstanta. Rez (x − 2)2 + 2y02 + (z − 3) = (x − 2)2 + (z + 2y02 − 3) = 0 , tj. ˇrezy rovinami rovnobˇeˇzn´ ymi se souˇradnicovou rovinou (xz) jsou shodn´e paraboly. Podobnˇe ˇrezem rovinou rovnobˇeˇznou s rovinou (yz), tj. rovinou o rovnici x = x0 , kde x0 ∈ R je konstanta, jsou shodn´e paraboly.
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
Obr´ azek 9.20:
93
Obr´ azek 9.21:
ˇ je kuˇzeloseˇcka D´ale stanov´ıme ˇrez rovinou z = z0 , kde z0 ∈ R je konstanta. Rezem o rovnici (x − 2)2 + 2y 2 = −(z0 − 3); . Pro z0 < 3 (pak je prav´a strana uveden´e rovnice kladn´a) je tedy t´ımto ˇrezem elipsa. Uk´azali jsme tak, ˇze dan´ y eliptick´ y paraboloid leˇz´ı pod rovinou z = 3“. ”
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
Obr´ azek 9.22:
94
Obr´ azek 9.23:
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
95
ˇ C.
N´ azev
Signatura
Rovnice
1.
Elipsoid kulov´a plocha . . . a = b = c rotaˇcn´ı elipsoid pro dvˇe ˇc´ısla stejn´a
(3,0,0,1)
x2 a2
+
y2 b2
+
z2 c2
=1
2.
Hyperboloid jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı pro a = b (osa rotace z, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy)
(2,1,0,1)
x2 a2
+
y2 b2
−
z2 c2
=1
3.
Hyperboloid dvoud´ıln´ y rotaˇcn´ı pro . . . a = b (osa rotace z, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy)
(1,2,0,1)
− xa2 − yb2 + zc2 = 1
4.
Kuˇ zelov´ a plocha rotaˇcn´ı pro a = b (osa rotace z, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy)
(2,1,0,0)
x2 a2
+
y2 b2
−
z2 c2
5.
Eliptick´ y paraboloid p > 0, rotaˇcn´ı pro a = b (osa rotace z, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy), (2,0,1,0) znam´enko urˇcuje poloprostor z ≤ 0 nebo z ≥ 0 , v nˇemˇz plocha leˇz´ı
x2 a2
+
y2 b2
±
z p
=0
6.
Hyperbolick´ y paraboloid p > 0, cyklick´a z´amˇena promˇenn´ ych pro dalˇs´ı osy, znam´enko urˇcuje orientaci parabol v rovin´ach xz (1,1,1,0) a yz
x2 a2
−
y2 b2
±
z p
=0
Tabulka 9.2:
2
2
2
=0
´ ROVNICE KVADRIKY 9.4. OBECNA
96
ˇ C.
N´ azev
Signatura
Rovnice
7.
Eliptick´ y v´ alec rotaˇcn´ı pro a = b (osa rotace z, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy)
(2,0,0,1)
x2 a2
+
y2 b2
=1
8.
Hyperbolick´ y v´ alec cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy
(1,1,0,1)
x2 a2
−
y2 b2
=1
9.
Parabolick´ y v´ alec p > 0, cyklick´a z´amˇena pro dalˇs´ı osy, znam´enko urˇcuje poloprostor y ≤ 0 nebo y ≥ 0 , v nˇemˇz plocha leˇz´ı
(1,0,1,0)
x2 a2
±
y p
10.
R˚ uznobˇ eˇ zn´ e roviny cyklick´a z´amˇena promˇenn´ ych
(1,1,0,0)
x2 a2
−
y2 b2
11.
Rovnobˇ eˇ zn´ e roviny cyklick´a z´amˇena promˇenn´ ych
(1,0,0,1)
x2 a2
=1
12.
Totoˇ zn´ e roviny z´amˇena promˇenn´ ych
(1,0,0,0)
x2 = 0
13.
Bod – poˇ c´ atek
(3,0,0,0)
x2 a2
+
y2 b2
+
14.
Pˇ r´ımka – osa z cyklick´a z´amˇena promˇenn´ ych
(2,0,0,0)
x2 a2
+
y2 b2
=0
Pr´ azdn´ a mnoˇ zina pˇr´ıpadnˇe z´amˇena promˇenn´ ych
(0,3,0,1) (0,2,0,1) (0,1,0,1)
− xa2 − yb2 − zc2 = 1 2 2 − xa2 − yb2 = 1 2 − xa2 = 1
15. 16. 17.
Tabulka 9.3:
2
=0
=0
2
z2 c2
=0
2
ˇ ˇ ´ POLOZE 9.5. KUZELOSE CKY A KVADRIKY V OBECNE
9.5
97
Kuˇ zeloseˇ cky a kvadriky v obecn´ e poloze
V pˇredch´azej´ıc´ım textu jsme uvedli obecn´e vyj´adˇren´ı kuˇzeloseˇcek – vztah (9.17) a pro kvadriky – vztah (9.36). Obecnˇe m˚ uˇzeme napsat obˇe rovnice ve tvaru Xh · Ah · XTh = 0, kde Xh je bod objektu v homogenn´ıch souˇradnic´ıch a Ah je matice dan´e kuˇzeloseˇcky nebo kvadriky. Pro potˇreby dalˇs´ıho v´ ypoˇctu oznaˇcme A tu ˇc´ast matice Ah , kter´a obsahuje koeficienty u kvadratick´ ych ˇclen˚ u, tj. pro kvadriky plat´ı a200 , a110 , a101 A = a110 , a020 , a011 a101 , a011 , a002 a oznaˇcme B = (a100 , a010 , a001 ), X = (x, y, z). Obecnou rovnici kvadriky pak m˚ uˇzeme ps´at ve tvaru X A, BT · =0 (X, 1) · B, a000 1 Urˇc´ıme odpov´ıdaj´ıc´ı transformaci dan´eho kvadratick´eho objektu tak, aby po transformaci byly ve v´ ysledn´e rovnici nulov´e koeficienty u sm´ıˇsen´ ych kvadratick´ ych ˇclen˚ u. Urˇcujeme tedy matici Th popisuj´ıc´ı afinn´ı transformaci: T, 0T Th = , P, 1 kde T je ˇctvercov´a matice ˇr´adu 3, P je vektor o tˇrech sloˇzk´ach a 0 je nulov´ y vektor o tˇrech sloˇzk´ach. Vzhledem k pravidlu (X · Y)T = YT · XT pro transponov´an´ı souˇcinu matic obdrˇz´ıme A, BT X T (X, 1) · Th · · Th · = 0, B, a000 1 tedy po uplatnˇen´ı asociativity n´asoben´ı matic a po dosazen´ı ˜T T · A · TT , B X (X, 1) · · = 0. ˜ 1 B , a ˜000 I kdyˇz to pro dalˇs´ı u ´vahy nen´ı podstatn´e, uved’me, ˇze ˜ = P · A · TT + B · TT B a ˜000 = P · A · PT + B · PT + P · BT + a000 .
(9.42)
D´ale si vˇsimneme souˇcinu T · A · TT = D. Afinn´ı transformac´ı chceme dos´ahnout toho, aby matice D byla diagon´aln´ı, to totiˇz odpov´ıd´a pr´avˇe poˇzadavku, aby v rovnici kvadriky byly nulov´e koeficienty u sm´ıˇsen´ ych kvadratick´ ych ˇclen˚ u. V line´arn´ı algebˇre se dokazuje,
ˇ ˇ ´ POLOZE 9.5. KUZELOSE CKY A KVADRIKY V OBECNE
98
ˇze k symetrick´e matici (a matice A je symetrick´a) existuj´ı uveden´e matice D a T. Matice D m´a za diagon´aln´ı prvky vlastn´ı ˇc´ısla matice A a transformaˇcn´ı matice T m´a za ˇra´dky vlastn´ı vektory odpov´ıdaj´ıc´ı tˇemto vlastn´ım ˇc´ısl˚ um. Zcela stejnˇe lze postupovat i v pˇr´ıpadˇe vyˇsetˇrov´an´ı kuˇzeloseˇcek. Uveden´e vztahy jsme zapsali maticovˇe, a tak se v pˇr´ıpadˇe kuˇzeloseˇcek jen sn´ıˇz´ı pˇr´ısluˇsn´ ym zp˚ usobem rozmˇery pouˇzit´ ych objekt˚ u. Na druhou stranu jsme neuvedli vˇsechny detaily vyˇsetˇrov´an´ı kvadratick´ ych objekt˚ u pomoc´ı vlastn´ıch vektor˚ u a vlastn´ıch ˇc´ısel pˇr´ısluˇsn´e matice. Jde napˇr. o pˇr´ıpad, kdy jsou dvˇe vlastn´ı ˇc´ısla matice stejn´a. V pˇr´ıpadˇe shodn´ ych nenulov´ ych vlastn´ıch ˇc´ısel matice kvadriky je kvadrika rotaˇcn´ı. Poznamenejme d´ale, ˇze nulov´e vlastn´ı ˇc´ıslo dokazuje, ˇze kvadratick´ y objekt je singul´arn´ı apod. Uveden´ y postup si znovu objasn´ıme na pˇr´ıkladu. Pˇ r´ıklad 47. Urˇc´ıme typ a z´akladn´ı charakteristiky kvadriky x2 + 2xy − 2xz = 1. ˇ sen´ı: Maticovˇe m˚ Reˇ uˇzeme ps´at
1, 1, (x, y, z, 1) · −1, 0,
1, −1, 0 x 0, 0, 0 y · 0, 0, 0 z 0, 0, −1 1
= 0.
Snadno zjist´ıme, ˇze matice kvadriky je singul´arn´ı (tˇret´ı ˇra´dek je n´asobkem druh´eho ˇra´dku), tedy p˚ ujde o singul´arn´ı kvadriku. Urˇc´ıme vlastn´ı ˇc´ısla a odpov´ıdaj´ıc´ı vlastn´ı vektory matice 1, 1, −1 0 . A = 1, 0, −1, 0, 0 Sestav´ıme determinant λ − 1, −1, 1 λ, 0 det(λI − A) = −1, 1, 0, λ a obdrˇz´ıme rovnici λ2 (λ − 1) − λ − λ = 0, tj. λ(λ2 − λ − 2) = 0. Snadno zjist´ıme, ˇze vlastn´ı ˇc´ısla matice A jsou λ1 = 0, λ2 = −1, λ3 = 2. Nyn´ı urˇc´ıme vlastn´ı vektory matice A odpov´ıdaj´ıc´ı vypoˇcten´ ym vlastn´ım ˇc´ısl˚ um. Z´aroveˇ n vlastn´ı vektory znormujeme. Urˇcen´ı vlastn´ıch vektor˚ u provedeme ˇreˇsen´ım soustav A · (x, y, z)T = λi · (x, y, z)T , i = 1, 2, 3.
ˇ ´I 9.6. CVICEN
Jedn´a se tedy o homogenn´ı soustavy 2, 1, V1 = A, V2 = −1,
99
s maticemi 1, −1 −1, 1, −1 1, 0 , V3 = 1, −2, 0 0, 1 −1, 0, −2
Normovan´ ymi vlastn´ımi vektory jsou napˇr. vektory √ √ √ 2 3 6 (0, 1, 1), v 2 = (1, −1, 1), v 3 = (−2, −1, 1). v1 = 2 3 6 Snadno sestav´ıme matice Th a vyj´adˇr´ıme kvadriku v souˇradnicov´e soustavˇe (O, v 1 , v 2 , v 3 ). Plat´ı √ √ 2 2 0, , , 0 1, 1, −1, 0 2 2 √ √ √ 3 0, 0 , − √33 , √33 , 0 1, 0, · · Th · Ah · TTh = √36 0, 0 − 3 , − 66 , 66 , 0 −1, 0, 0, 0, 0, −1 0, 0, 0, 1 √ √ 3 0, , − √36 , 0 0, 0, 0, 0 3 √ √ 2 0 √2 , − √33 , − √66 , 0 0, −1, 0, . · 2 = 0, 3 6 0, 2, 0 2, , , 0 3 6 0, 0, 0, −1 0, 0, 0, 1 Kanonick´ y tvar rovnice dan´e kvadriky po transformaci souˇradnic je −˜ y 2 + 2˜ z 2 = 1. Jde o hyperbolickou v´alcovou plochu s ˇr´ıd´ıc´ı hyperbolou v rovinˇe urˇcen´e poˇc´atkem a vektory v 2 a v 3 .
9.6
Cviˇ cen´ı
9.1 Kruˇznice m´a rovnici x2 + y 2 − 2x + 4y − 20 = 0. Napiˇste jej´ı vektorovou rovnici. [r(t) = (1 + 5 cos t, −2 + 5 sin t), t ∈ h0, 2π)] 9.2 Napiˇste vektorovou rovnici, resp. parametrick´e rovnice elipsy, kter´a m´a stˇred S[2, −1] a poloosy a = 3, b = 2. Jej´ı hlavn´ı osa je rovnobˇeˇzn´a s osou x. [r(t) = (2 + 3 cos t, −1 + 2 sin t), t ∈ h0, 2π)] 9.3 Eliminujte parametr t z parametrick´ ych rovnic paraboly x = 3t, y = 4t−5t2 , t ∈ R. [y = 43 x − 59 x2 ] 9.4 Odvod’te parametrick´e rovnice obyˇcejn´e cykloidy, kterou opisuje bod kruˇznice odvaluj´ıc´ı se po pˇr´ımce. Polomˇer t´eto kruˇznice je r. [x = r(t − sin t), y = r(1 − cos t), t ∈ R]
ˇ ´I 9.6. CVICEN
100
9.5 Odvalov´an´ım pˇr´ımky po kˇrivce k vznik´a jako dr´aha bodu tzv. evolventa dan´e kˇrivky k. Sestavte parametrick´e rovnice evolventy kruˇznice o polomˇeru r. [x = r(cos t + t sin t), y = r(sin t − t cos t), t ∈ R] 9.6 Vypoˇctˇete souˇradnice bod˚ u s parametry t = 0, π4 , π2 , 3π , π leˇz´ıc´ıch na kˇrivce r(t) = 4 √ √ ( 2 cos t, 2 cos t, 2 sin t). √ √ √ √ √ √ [[ 2, 2, 0], [1, 1, 2], [0, 0, 2], [−1, −1, 2], [− 2, − 2, 0]] 9.7 Napiˇste vektorovou a implicitn´ı rovnici rotaˇcn´ı kuˇzelov´e plochy, kter´a m´a vrchol v poˇca´tku a jej´ı ˇr´ıdic´ı kruˇznice o rovnici x2 + y 2 = a2 leˇz´ı v rovinˇe z = 1. [r(u, v) = (av cos u, av sin u, v), u ∈ h0, 2π), v ∈ R, x2 + y 2 − a2 z 2 = 0] 9.8 Napiˇste vektorovou a implicitn´ı rovnici kuˇzelov´e plochy o vrcholu V v poˇca´tku O, jej´ıˇz ˇr´ıdic´ı kˇrivka k je elipsa o vektorov´e rovnici r(t) = (a cos t, b sin t, 1), a > 0, t ∈ h0, 2π). 2 2 [r(t, v) = (av cos t, bv sin t, v), v ∈ R, xa2 + yb2 − z 2 = 0] 9.9 Napiˇste vektorovou a implicitn´ı rovnici v´alcov´e plochy, jej´ıˇz ˇr´ıdic´ı parabola o rovnici y 2 −4x = 0 leˇz´ı v rovinˇe z = 0 a jej´ı pˇr´ımky maj´ı smˇer urˇcen´ y vektorem s = (1, 2, 3). t2 2 2 [r(t, v) = ( 4 + v, t + 2v, 3v), t ∈ R, v ∈ R, 9y + 4z − 12yz − 36x + 12z = 0] 9.10 Kruˇznice k leˇz´ı v rovinˇe y = 0 a m´a rovnici (x − b)2 + z 2 = a2 . Pˇri ot´aˇcen´ı kolem osy z vytvoˇr´ı plochu, j´ıˇz ˇr´ık´ame anuloid. Napiˇste implicitn´ı rovnici t´eto plochy. [4b2 (x2 + y 2 ) = (x2 + y 2 + z 2 + b2 − a2 )2 ] 9.11 Napiˇste vektorovou rovnici kulov´e plochy o stˇredu S a polomˇeru a.
[|X − S| = a]
9.12 Rotaˇcn´ı elipsoid m´a implicitn´ı rovnici x2 y 2 z 2 + + −1=0. a2 a2 b 2 Sestavte jeho parametrick´e rovnice pˇri pouˇzit´ı sf´erick´ ych souˇradnic. [x = a cos ϕ cos ψ, y = a sin ϕ cos ψ, z = b sin ψ, a > 0, b > 0, π π ϕ ∈ h0, 2π), ψ ∈ − 2 , 2 ] 9.13 Ukaˇzte, ˇze vˇsechny roviny rovnobˇeˇzn´e s osou z prot´ınaj´ı kvadriku o rovnici x2 + y 2 − z = 0 ve shodn´ ych parabol´ach. N´avod: Ukaˇzte, ˇze jde o rotaˇcn´ı paraboloid a uvaˇzujte ˇrezy rovinami y =konst. 9.14 Ukaˇzte, ˇze rotac´ı pˇr´ımky p, kter´a je mimobˇeˇzn´a s osou rotace a nen´ı k n´ı kolm´a, vznikne jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı hyperboloid. [viz N´avod: Osu rotace volte v ose z a pˇr´ımku p o smˇernici ab v rovinˇe x = a. ( 9.33)] 9.15 Urˇcete typ kvadriky 4x2 + y 2 − 4z 2 − 16x − 2y + 21 = 0. Zjistˇete jej´ı urˇcuj´ıc´ı prvky. [dvoud´ıln´ y (nerotaˇcn´ı) hyperboloid; stˇred S[2, 1, 0]] 9.16 Urˇcete typ kvadriky 2x2 − 3y 2 − 8x + 12y + 10 = 0. [hyperbolick´a v´alcov´a plocha]
´ 9.7. KONTROLN´I OTAZKY
101
9.17 Urˇcete typ kvadriky 4y 2 + z 2 + x + 16y − 3 = 0. Zjistˇete jej´ı urˇcuj´ıc´ı prvky. [eliptick´ y (nerotaˇcn´ı) paraboloid; vrchol V [19, −2, 0], osa rovnobˇeˇzn´a s osou x, ˇrezy rovinami x = x0 , x0 < 19, jsou elipsy] 9.18 Urˇcete typ kvadriky −4x2 + 9y 2 + 36z = 0 a stanovte ˇrezy rovinami y = λx, λ ∈ R. [hyperbolick´ y paraboloid; ˇrezem je pro λ 6= ± 23 parabola, pro λ = ± 23 jsou ˇrezem pˇr´ımky]
9.7
Kontroln´ı ot´ azky
9.1 Kolika jednoduch´ ymi podm´ınkami, tj. napˇr. kolika obecn´ ymi body, je urˇcena kuˇzeloseˇcka? (N´avod: Urˇcete poˇcet voliteln´ ych koeficient˚ u v obecn´e rovnici kuˇzeloseˇcky.) 9.2 Vyjmenujte rotaˇcn´ı kvadriky. 9.3 Kolika jednoduch´ ymi podm´ınkami, tj. napˇr. kolika obecn´ ymi body, je urˇcena kvadrika? (N´avod: Urˇcete poˇcet voliteln´ ych koeficient˚ u v obecn´e rovnici kvadriky.) 9.4 Vysvˇetlete pojem kanonick´ y tvar rovnice kvadriky (kuˇzeloseˇcky). 9.5 Uved’te metody, kter´ ymi je moˇzn´e upravit obecnou rovnici kvadriky na kanonick´ y tvar. 9.6 Matice kuˇzeloseˇcky m´a vlastn´ı ˇc´ısla λ1 = 2, λ2 = 3. O jakou kuˇzeloseˇcku jde? (N´avod: Jsou dvˇe moˇznosti.) 9.7 Matice kvadriky m´a vlastn´ı ˇc´ısla λ1 = 1, λ2 = −1, λ3 = 2. O jakou kvadriku jde? (N´avod: Jsou dvˇe moˇznosti.)
Literatura [1] Bohne, E. – Klix, W.D.: Geometrie – Grundlagen f¨ ur Anwendungen. Leipzig, Fachbuchverlag 1995. ˇ 2003. [2] Jeˇzek, F. – M´ıkov´a, M.: Maticov´a algebra a analytick´a geometrie. Plzeˇ n, ZCU [3] Rogers, D.F. – Adams, J.A.: Mathematical Elements for Computer Graphics. New York, Mc Graw–Hill 1990. [4] Urban, A.: Deskriptivn´ı geometrie I. Praha, SNTL 1965. [5] Urban, A.: Deskriptivn´ı geometrie II. Praha, SNTL 1967.
102
Rejstˇ r´ık Afinn´ı transformace, 12 Archim´edova serpentina, 52, 60 Asymptota kˇrivky, 21
Flexe, 23
Bod charakteristick´ y, 25 inflexn´ı, 22 uzlov´ y, 22 vratu, 22
Hlavn´ı norm´ala, 23 Hyperbola parametrick´e vyj´adˇren´ı, 81 vektorov´e vyj´adˇren´ı, 81 Hyperboloid dvojd´ıln´ y rotaˇcn´ı, 44 jednod´ıln´ y rotaˇcn´ı, 44 rotaˇcn´ı dvoud´ıln´ y, 88 jednod´ıln´ y, 88
Charakteristika kulov´e plochy, 59 obalov´e plochy, 56 roviny, 57 Cykloida, 26 prodlouˇzen´a, 26 prost´a, 26 zkr´acen´a, 26 Dilatace, 12 Doplnˇen´ı na u ´pln´ y ˇctverec, 84 Dr´aha bodu, 26 Ekvidistanta kˇrivky, 26 Elipsa parametrick´e vyj´adˇren´ı, 79 vektorov´e vyj´adˇren´ı, 79 Elipsoid prot´ahl´ y, 91 rotaˇcn´ı, 87, 91 zploˇstˇel´ y, 91 Epicykloida, 78 Evoluta kˇrivky, 26 Evolventa kˇrivky, 26 kruhov´a, 69
Gaussova kˇrivost plochy, 38 Globoid, 44
Identita, 13 Inverzn´ı transformace, 13 Kˇrivka, 20, 21 asymptota, 21 definice, 20 konstantn´ıho sp´adu, 28 na ploˇse, 35 parametrick´a, 35 norm´ala, 21 parametrick´e rovnice, 21 pr˚ unikov´a, 35 regul´arn´ı, 20 rektifikace, 22 rovinn´a, 21 seˇcna, 21 teˇcna, 21 tvoˇr´ıc´ı, 41 vektorov´ y popis, 21 Kˇrivost druh´a, 23 Gaussova, 38 prvn´ı, 23 103
ˇ ´IK REJSTR
Komplanace (rozvinut´ı), 69 teˇcna kˇrivky, 71 Kroneckerovo delta, 7 Kruˇznice hrdlov´a, 43 kr´aterov´a, 43 oskulaˇcn´ı, 23 parametrick´e vyj´adˇren´ı, 77 rovn´ıkov´a, 43 rovnobˇeˇzkov´a, 41 vektorov´e vyj´adˇren´ı, 77 Kruhov´a evolventa, 69 Kuˇzeloseˇcka kanonick´ y tvar rovnice, 84 obecn´a rovnice, 81 regul´arn´ı, 82 signatura, 85 Kuˇzelov´a plocha ˇr´ıd´ıc´ı, 26 Kulov´a plocha, 87 Kvadrika kanonick´ y tvar rovnice, 89 obecn´a rovnice, 88 regul´arn´ı, 89 rotaˇcn´ı, 47, 87 regul´arn´ı, 47 singularn´ı, 47 singul´arn´ı, 89 Meridi´an, 41, 50 hlavn´ı, 41 Metoda kulov´ ych ploch, 60, 61 norm´alov´eho ˇrezu, 69 teˇcn´ ych rovin, 60, 63 triangulace, 70 Norm´ala hlavn´ı, 23 kˇrivky, 21 plochy, 35 Norm´alov´a rovina kˇrivky, 21 Norm´alov´ y ˇrez, 38
104
Ob´alka, 25 Obalov´a kˇrivka, 25 Obalov´a plocha, 56 v´ ypoˇcet, 65 Obrys plochy, 36 Oskulaˇcn´ı kruˇznice, 23 rovina, 23 Osov´a soumˇernost, 11 Ot´aˇcen´ı (rotace), 14 okolo bodu, 11 Pˇr´ıˇcn´ y profil, 50 Pˇr´ımka na ploˇse regularn´ı, 35 torz´aln´ı, 35 Parabola parametrick´e vyj´adˇren´ı, 80 vektorov´e vyj´adˇren´ı, 80 Paraboloid eliptick´ y, 92 hyperbolick´ y, 95 rotaˇcn´ı, 87 Parametrick´e vyj´adˇren´ı plochy, 34 Plocha ˇsroubov´a, 50 Archim´edova serpentina, 52 cyklick´a, osov´a, 52 meridi´an, 50 pˇr´ımkov´a, 52 pˇr´ımkov´a, koso´ uhl´a, 52 pˇr´ımkov´a, otevˇren´a, 52 pˇr´ımkov´a, pravo´ uhl´a, 52 pˇr´ımkov´a, uzavˇren´a, 52 parametrick´e vyj´adˇren´ı, 50 polomeridi´an, 50 rozvinuteln´a, 52 vinut´ y sloupek, 52 definice, 33 explicitn´ı vyj´adˇren´ı, 35 implicitn´ı vyj´adˇren´ı, 35 kuˇzelov´a (obecn´a), 69, 86 kulov´a, 87 norm´ala, 35
ˇ ´IK REJSTR
obalov´a, 56 obrys, 36 pˇrechodov´a, 72 parametrick´e vyj´adˇren´ı, 34 regul´arn´ı, 33 rotaˇcn´ı, 41 ˇrez, 45 anuloid, 44 dvojd´ıln´ y hyperboloid, 44 elipsoid, 44 globoid, 44 jednod´ıln´ y hyperboloid, 44 kvadrika, 47 paraboloid, 44 pr˚ unik, 47 rozvinuteln´a, 68 teˇcen prostorov´e kˇrivky, 69 teˇcn´a rovina, 35 tvoˇr´ıc´ı, 56 v´alcov´a eliptick´a, 89 hyperbolick´a, 89 parabolick´a, 89 v´alcov´a (obecn´a), 69, 86 v´ yvrtkov´a, 52 Pohyb ˇsroubov´ y, 27 Poledn´ık, 41 Polomˇer kˇrivosti, 23 Polomeridi´an, 50 Posunut´ı (translace), 14 Povrˇska regularn´ı, 35 torz´aln´ı, 35, 68 Pr˚ unik rotaˇcn´ıch kvadrik rozpad, 48 rotaˇcn´ıch ploch, 47 Redukovan´a v´ yˇska z´avitu, 27 Rektifikace kˇrivky, 22 Rotace okolo bodu, 11 Rotace (ot´aˇcen´ı), 14
105
Rovina oskulaˇcn´ı, 23 Rozpad pr˚ uniku rotaˇcn´ıch kvadrik, 48 Rozvinut´ı, 69 Rozvinuteln´a ˇsroubov´a plocha, 52 Rozvinuteln´a plocha ˇsroubov´a rozvinut´ı, 71 ˇ ıd´ıc´ı kuˇzel R´ ˇsroubovice, 29 ˇ Rez ˇceln´ı, 50 na rotaˇcn´ı ploˇse, 45 norm´alov´ y, 38, 69 Seˇcna kˇrivky, 21 Skl´ad´an´ı transformac´ı, 13, 16 Souˇradnice afinn´ı, 9, 74 cylindrick´e, 74 homogenn´ı, 10 kart´ezsk´e, 74 sf´erick´e, 74 Soumˇernost podle osy, 11 podle roviny, 15 Stˇred kˇrivosti, 23 ˇ Sroubov´ y pohyb, 27 ˇ Sroubovice, 27 kˇrivosti, 29 levotoˇciv´a, 27 parametrick´e vyj´adˇren´ı, 27 pravotoˇciv´a, 27 Teˇcn´a kˇrivky v rozvinut´ı, 71 Teˇcna kˇrivky, 21 Torze, 23 Trajektorie bodu, 26 Transformace, 6 afinn´ı, 12, 15 inverzn´ı, 13 skl´ad´an´ı, 13, 16
ˇ ´IK REJSTR
Translace (posunut´ı), 14 Tvoˇr´ıc´ı plocha, 56 ´ Uhel kˇrivek, 21 V´alcov´a plocha eliptick´a, 89 hyperbolick´a, 89 parabolick´a, 89 V´ yˇska z´avitu, 27 redukovan´a, 27 V´ yvrtkov´a plocha, 52 Vˇeta o obalov´e ploˇse, 65 o typech rozvinuteln´ ych ploch, 68 Vinut´ y sloupek, 52 Zmˇena mˇeˇr´ıtka, 12
106