festivalové noviny 1

SL2011_noviny_1_Sestava 1 10.6.2011 9:52 Stránka 1

festivalové noviny

1

53. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl • 10.června 2011

Začíná Smetanova Litomyšl 53. ročník festivalu ve znamení vokální hudby Mundus vocalis. Tak zní podtitul letošního ročníku festivalu, kterým se zpěv vine jako červená nit. V Litomyšli se představí svět lidského hlasu, mundus vocalis, v celé své šíři: od zpěvu k mluvenému slovu a od opery k rocku. Návštěvníci se mohou i letos těšit na hvězdná vystoupení našich i zahraničních pěvců, nechybí provedení důležitých děl českého a světového repertoáru. Zahajovací koncert vedle sebe staví Smetanovu kantátu Česká píseň a Beethovenovu Devátou symfonii s Ódou na radost. Program spojuje symfonickou a vokální hudbu dvěma stěžejními díly velikých skladatelů a naplňuje tak téma festivalu. Dagmar Pecková, jedna z největších operních hvězd, kterou světu darovala česká kotlina, letos slaví třicet let své umělecké kariéry. Slavnostní gala je věnováno tomuto výročí a je poctou přední české mezzosopranistce. Eva Urbanová vystoupí na festivalu hned ve dvou hlavních rolích: jako Kostelnička v Janáčkově Jenůfě a jako Turandot ve stejnojmenném díle Giacoma Pucciniho. Ruská sopranistka Olga Romanko a slovenský tenor Michal Lehotský provedou pod taktovkou Gerda Albrechta scény z klíčových oper Bedřicha Smetany a Richarda Wagnera. Marie Fajtová, jedna z nejvýraznějších představitelek nastupující generace operních pěvců, zazpívá sopránové sólo ve Čtvrté symfonii

Gustava Mahlera, jehož sté výročí úmrtí si letos připomínáme. Koncert zahraje Česká filharmonie pod vedením Petra Altrichtera. Marie Fajtová také vystoupí jako Adina v Donizettiho Nápoji lásky. Sedmdesáté výročí masakru kyjevských Židů v rokli Babí Jar si připomeneme Šostakovičovou Třináctou symfonií, věnovanou této tragédii. Barytonové sólo v ní přednese Peter Mikuláš. Na koncertě na přání vyslechneme pod vedením jednoho z nejzkušenějších dirigentů ve svém oboru Friedemanna Riehleho symfonicko-vokální koncert s rockovou hudbou skupiny Queen. Ani mluvené slovo nepřijde zkrátka: Taťjána Medvecká přednese v komponovaném pořadu věnovaném pařížským umělcům verše franzouzských básníků; znamenitou činohru Amadeus Petera Schaffera, která sloužila jako předloha pro slavný film Miloše Formana, zhlédneme v podání Východočeského divadla Pardubice a Komorní filharmonie Pardubice.

Slovo prezidenta republiky Milí přátelé krásné hudby, rád bych srdečně pozdravil Váš krásný festival, který je už padesátý třetí rok ozdobou našeho kulturního kalendáře. Festival Smetanova Litomyšl se stal jedním z hlavních českých festivalů vážné hudby. I nad letošním ročníkem jsem rád převzal svou záštitu. Při svých návštěvách zde často říkám, že nevnímám litomyšlský hudební svátek jen jako milou společenskou akci, ale jako skutečný svátek hudby, svátek s neopakovatelnou a velmi osobitou atmosférou. Přátelé kvalitní kultury se proto rok co rok vracejí do Vašeho, čím dál krásnějšího, historického města Litomyšle.

Organizátorům Smetanovy Litomyšle se vždy dařilo uchopit hudební materiál novým, originálním způsobem. Letos jsou mimořádně odvážní. Na návštěvníky čeká jak symfonická hudba, tak i rock, balet, činohra, scénické čtení a – jak jinak v Litomyšli i opera. Přeji všem krásné hudební zážitky i vzájemnou toleranci, bez které by si tak široký dramaturgický záběr nebylo možné patřičně užít.

Festival vyvrcholí v samém závěru galakoncertem korejské koloraturní sopranistky světového věhlasu Sumi Jo, která přiveze opravdovou vzácnost hudební literatury: koncert pro koloraturní soprán a orchestr Reinholda Gliéra, rodáka z Krušných hor. Toto dílo se hraje velmi zřídka, mimo jiné i kvůli extrémně náročnému koncertantnímu partu sopránu. Šimon Voseček foto František Renza

Generální partner festivalu

Hlavní partner festivalu

Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Jiří Besser, ministr kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund


Litomyšl žije hudbou a architekturou Vážení návštěvníci festivalu, milí Litomyšlané, drazí hosté. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl přivádí do našeho města každoročně více než dvacet pět tisíc lidí. Spojení hudby a vizuálního umění v kulisách starobylé Litomyšle - to vše již několik desetiletí přispívá k jedinečné atmosféře této kulturní události.

Litomyšl však nežije pouze hudbou, žije také architekturou. Přijměte prosím pozvání na malou procházku Litomyšlí. V září minulého roku se dočkaly prestižního ocenění od evropské asociace firem v oboru zahradních a krajinářských úprav Trend Award - Building with Green Klášterní zahrady. V soutěži Grand prix architektů 2011 v kategorii novostavba roku získal cenu litomyšlský krytý bazén. Zapomenout nemohu ani na Nový kostel Církve bratrské, v jehož zdech uvidíte i jeden z festivalových pořadů. Po skončení letošní Smetanovy Litomyšle se naplno rozběhnou stavební práce na zámeckém návrší. V rámci projektu, na který čerpáme dotaci z Evropské unie, se připravuje rekonstrukce zámecké zahrady a několika objektů v okolí zámku. Kvalitnější zázemí tak jistě ocení budoucí festivaloví hosté i účinkující. Pro mne

a troufám si tvrdit, že i pro většinu Litomyšlanů, však budou největší radostí festivalové koncerty v zrekonstruovaném piaristickém kostele Nalezení sv. Kříže. Považte, že tento barokní skvost čeká na opravu již více než šedesát let! Přeji Vám příjemné dny plné nevšedních hudebních zážitků. Jsem rád, že se k nám do Litomyšle vracíte. Michal Kortyš, starosta Litomyšle

Dramaturgické akcenty Vojtěcha Stříteského Proč zní podtitul 53. Smetanovy Litomyšle Mundus vocalis, neměl by být důraz na vokální složku u operního festivalu samozřejmostí? Určitě ano, pokud by dominantou našeho festivalu byly operní inscenace. Ty jsou však tím nejdražším, co můžeme uvádět. Jestliže dnes Smetanova Litomyšl trvá bezmála měsíc a přináší téměř tři desítky pořadů, nemůže to být dvacet oper - to je zřejmé. Od roku 1992 jsme vždy deklarovali, že lidský hlas je ústřední dominantou naší dramaturgie. Kdo si program letošního ročníku projde pozorně, zjistí, že pořady, v nichž lidský hlas nefiguruje, jsou jen výjimkami potvrzujícími pravidlo. Letos dochází k tomu, že se zpívá operně, sborově, zpívají děti, zpívají činoherci a je zastoupen i umělecký přednes... To je důvod, který nás opravňuje tomuto ročníku vepsat podtitul Mundus vocalis. Vzniká zde i jistý dramaturgický prostor pro manévrování s některými skladbami. Například Čarodějná láska Manuela de Fally se dá provádět na dva způsoby, čistě jako symfonická suita, nebo suita se zpěvem. My cíleně uvádíme variantu druhou, vokální, která je hraná méně, ale přitom je zajímavější... V programu chybí po deseti letech opět smetanovský operní titul... Už v minulém roce jsem si na stránkách katalogu stěžoval, jakým alarmujícím způsobem se zdejší operní domy chovají k odkazu Bedřicha Smetany. Stále proklamujeme, že Bedřich Smetana je zakladatelem české národní hudby. Naprosto však neuvádíme jeho tvorbu v množství, které by onomu významu odpovídalo! V tuto chvíli je na programu českých, moravských a slovenských domů pouze titul Prodaná nevěsta a v Národním divadle ještě letitá inscenace 2

Libuše. Ta se však má provádět pouze při významných výročích, a k tomu letos oporu nenalézáme. Prodanou nevěstu jsme uvedli v letech 2005, 2008 a 2010. Než bychom ji uváděli za každou cenu znovu, rozhodli jsme se zaměřit naši pozornost na další oblasti Smetanovy tvorby. Festival zahajujeme Českou písní, ve Smetanově domě bude proveden velmi zajímavý projekt Z mého života. Kühnův dětský sbor určitě zcela referenčním způsobem přednese Písně trojhlasé. Uvedeme také koncertní scény z Dalibora v paralele s Wagnerovým Lohengrinem. Za dirigentským pultem stane Gerd Albrecht, vynikající německý dirigent a velký propagátor české hudby. Je to jeden z nejpozoruhodnějších pořadů, bohužel zatím nezajímá tolik posluchačů, kolik jsme předpokládali. To mne velmi překvapuje, protože Dalibor patříval v Litomyšli k těm nejnavštěvovanějším titulům. A ať už jsme uvedli koncertně Wagnerova Tannhäusera nebo jeho symfonický Ring (Prsten beze slov), bylo nádvoří vždy plné. Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany je nejhranějším českým operním titulem. V sousedním Německu je velmi oblíbená. Neuvažujete o tom, že pozvete nějaký zahraniční operní soubor? Popravdě si nedovedu představit, že by reakce našeho publika byla kladná. Ona byla značně negativní již při modernistických pokusech ztvárnit Smetanu jinak, než jsou zejména starší lidé zvyklí. Kdybychom

uvedli Die verkäufte Braut v němčině, obávám se, že by reakce byla ještě emotivnější... Navíc je zde ještě hledisko finanční. Jen kamiony s nástroji, s kostýmy, s výpravou... U větší opery je angažováno cca 200 - 250 lidí a to představuje i velký ekonomickologistický problém. Vzniká i letos nějaký pořad na objednávku festivalu? V roce 2007 jsem s choreografkou, režisérkou a uměleckou vedoucí tanečního souboru Hradišťan paní Ladislavou Košíkovou strávil mnoho času. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem tehdy zpracovala Kytici Bohuslava Martinů. Řekl jsem si, že to nemůže být náš poslední společný projekt. Když jsme se vloni sešli znovu, zazněl ze strany paní Košíkové titul Svatby Igora Stravinského. Řekla, že o něm uvažuje. „To je dobré, já vám totiž nesu právě Svatby společně s Catulli Carmina Carla Orffa mají totiž téměř identické nástrojové obsazení. Kromě tanečního souboru jsou tam čtyři klavíry, smíšený sbor, sólisté..." Pokračování na str.8


Uděláme vše, abychom festivalu mohli pomáhat i v budoucnu Generální ředitel a předseda představenstva Českého stavebního holdingu enteria a. s. pan Libor Joska je jedním z prvních mužů českého stavebnictví. Tomuto zástupci generálního sponzora jsme položili několik otázek. Tradiční koncert na přání, který se každoročně těší velkému zájmu publika, nese v letošním roce název Bohemian Rhapsody. Tentokrát plnili organizátoři festivalu vaše osobní přání. Proč jste chtěl slyšet v úpravě pro symfonický orchestr právě Queen, Deep Purple, U2 a Rolling Stones? Svým věkem patřím ke generaci rockerů a bigbít je stále mým oblíbeným hudebním žánrem. I když se to mnohým v 60. a 70. letech nezdálo, rocková hudba přetrvala dodnes a neustále se rozvíjí. Spojení klasického hudebního tělesa a dnes již legendárních rockových písní je předpokladem skvělého zážitku, adekvátního hudebnímu svátku, jakým Smetanova Litomyšl bezpochyby je. Na jaké pořady se letos chystáte? Co vás zaujalo v nabídce loňského 52. ročníku festivalu? Jako zástupce generálního partnera festivalu si nemohu nechat ujít zahajovací koncert. Samozřejmě se těším na již zmíněnou

Bohemian Rhapsody a také na Dagmar Peckovou. Vloni jsem se kromě výborného zahajovacího koncertu navštívil také pořad Vivat Offenbach. Český stavební holding enteria a jeho největší stavební společnost Chládek a Tintěra Pardubice je generálním partnerem festivalu již dva roky. Jakou pozici na poli vašich sponzorských aktivit má Smetanova Litomyšl? Již výše sponzorské částky napovídá, že Smetanova Litomyšl má jednu z nejvyšších pozic. Více než šedesátiletá tradice, skvělá hudební, společenská a organizační úroveň, nádherné prostředí. Všechny tyto faktory řadí Smetanovu Litomyšl na přední místo v našich sponzorských aktivitách. Tříleté partnerství holdingu enteria a Smetanovy Litomyšle příštím rokem podle smlouvy končí... Uvažujete o prodloužení spolupráce v roli generálního partnera, nebo je na tuto otázku prozatím příliš brzy? Smetanova Litomyšl je skvělý festival a sta-

vební holding enteria je jeho hrdým partnerem. Jsme rádi, že můžeme k zachování této tradiční kulturní události přispět. Jinou otázkou je však věc finanční. České stavebnictví prochází momentálně obrovskou recesí. Stavební firmy v České republice mohou hovořit o úspěchu, pokud neprodělávají. O zisku si však mohou nechat pouze zdát. Situace je velmi podobná i v případě naší společnosti. Mohu však slíbit, že uděláme vše, abychom festivalu mohli pomáhat i v budoucnu. Ptal se Prokop Souček, foto František Renza

Na Smetanovu Litomyšl se slevou Stalo se již tradicí, že v týdnu před zahájením Smetanovy Litomyšle nabízejí pořadatelé nevyprodané vstupenky se slevou. Nabídky využívají zejména ti, kteří by rádi navštívili více pořadů, ale z finančních důvodů musejí předem pečlivě vybírat a u dalších čekají „až když zbude". Pro ně je letošní nabídka mimořádně bohatá. Snad z důvodu dopadající finanční krize a nejistoty z chystaných reforem v nabídce zůstaly i pořady velmi atraktivní, které by v minulosti byly bezpečně vyprodány mezi prvními. Od 6. června proto mohou zájemci s 50% slevou nakoupit vstupenky například na hudebně taneční představení s hudbou Carla Orffa a Igora Stravinského Písně a tance lásky, provedené neobvyklým ansámblem sestaveným z bubeníků (soubor DAMA DAMA) a čtyř klavírů, to vše s moderním tancem, projekcemi a výpravným světelným designem. Šamanský buben zazní také ve skladbě Zaklínání železa, která je součástí koncertu Paralelní světy v kapitulním chrámu. Porovnat árie, sbory a mezihry z opery Dalibor Bedřicha Smetany a Lohengrin Richarda Wagnera budou moci návštěvníci pořadu Příběhy bájných rytířů, kde se diváci samozřejmě dočkají i oblíbeného

Svatebního pochodu. Česká filharmonie letos uvede Mahlerovu Symfonii č. 4 pro velký orchestr se sopránovým sólem (Marie Fajtová), doplní ji ale předehra z opery Prodaná nevěsta, kterou sám Gustav Mahler jako dirigent kdysi nasazoval až po prvním jednání, aby tu nádheru slyšeli i opozdilci neukázněného vídeňského publika. A kdo ji může zahrát v takové kvalitě jako právě Česká filharmonie? Balet Národního divadla se svými prvními sólisty, včetně Michala Štípy a Alexandra Katsapova, uvede pořad Svěcení jara, kde kromě závěrečné titulní

choreografie Petr Zuska představí své „hvězdné" duety, které proslavily naše přední sólisty na mnoha mezinárodních představeních. Vstupenky se sníženou cenou bude možno získat na jednu z nejpůsobivějších skladeb Antonína Dvořáka Stabat Mater, na výpravnou operu Gaetana Donizettiho Nápoj lásky a na pořad hudby Igora Stravinského a Dmitrije Šostakoviče Babí Jar. Šostakovičovu 13. symfonii, jejíž uvádění bylo v Sovětském svazu dlouhá léta zakázáno, bude řídit slavný Zdeněk Mácal, pořad bude zaznamenávat Česká televize a v přímém přenosu vysílat Český rozhlas. -red-

Přehled pořadů, na něž bude od 6. června možno zakoupit vstupenky s 50% slevou: Neděle 12. června 21.30, II. zámecké nádvoří Carl Orff, Igor Stravinskij - PÍSNĚ A TANCE LÁSKY Sobota 18. června 16.00, Kapitulní chrám PARALELNÍ SVĚTY - Jan Jirásek: Paralelní světy, Veljo Tormis: Zaklínání železa Sobota 18. června 20.00, II. zámecké nádvoří DALIBOR & LOHENGRIN - PŘÍBĚHY BÁJNÝCH RYTÍŘŮ Neděle 19. června 18.00, II. zámecké nádvoří ČESKÁ FILHARMONIE - Smetana - Novák Mahler

Středa 22. června 21.00, II. zámecké nádvoří SVĚCENÍ JARA - baletní představení Národního divadla Pátek 24. června 19.00, II. zámecké nádvoří Antonín Dvořák: STABAT MATER Středa 29. června 20.00, II. zámecké nádvoří Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 13 b moll „BABÍ JAR" Sobota 2. července, 16.00, Smetanův dům Bedřich Smetana: Z MÉHO ŽIVOTA Jitka Hosprová, Wihanovo kvarteto

3


Zahajovací koncert, Duchovní hudba v Čechách kolem r. 1600

Smetanova Česká píseň má zajímavou historii Vedle Beethovenovy Deváté symfonie uslyší návštěvníci zahajovacího koncertu 10. června také Českou píseň, kantátu pro smíšený sbor a orchestr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana složil pouze jedinou kantátu pro smíšený sbor a orchestr. Česká píseň tak zaujímá důležité místo ve Smetanově tvorbě, ale i v bohaté české kantátové literatuře. Dílo má svou zajímavou historii, připomínající genezi vzniku Prodané nevěsty, ke které se Smetana také znovu a znovu vracel. Text skladby pochází z dob českého národního obrození; napsal jej vlastenecký kněz-buditel Jan Jindřich Marek, básnickým jménem Jan z Hvězdy. Verše se recitovaly při vlasteneckých besedách a již před B. Smetanou je zhudebnilo i několik dalších hudebníků. Smetana mohl tento text znát ze svých studentských let, kdy byl velmi aktivní vlastenec. Vzpomněl si na něj počátkem šedesátých let, když jej jeho přítel dr. Ludevít Procházka dopisem do Göteborgu vyzval ke komponování českých vlasteneckých sborů. Text Smetana zhudebnil v době letního pobytu v Obříství na Mělnicku v červnu r. 1860 jako mužský sbor bez průvodu. Smetana se ke stejnému textu vrátil a zhudebnil jej znovu v roce 1868 pro smíšený sbor původně s průvodem klavíru. Podnět

k tomu mu patrně dal jeho spolupracovník Ferdinand Heller, který byl sbormistrem smíšeného zpěváckého spolku „Beseda“ v Praze a v květnu roku 1870 uspořádal první sjezd smíšených sborů v Praze. Smetanovi byla myšlenka zakládání smíšených sborů sympatická, a tak k této příležitosti věnoval svůj nový sbor, který byl už zárodkem příští kantáty. V tomto znění – s průvodem klavíru na dvě ruce – byla skladba prvně provedena 16. května 1870 za řízení Hellera (zpívalo na 400 pěvců, z toho asi 300 mužů a kolem 100 žen). Pro tak početné obsazení sboru ovšem pouhý klavírní doprovod nestačil, a byl proto zesilován ještě harmoniem. Není však jisté, kdo se o tuto úpravu zasloužil, patrně sbormistr Hlaholu Karel Bendl. V roce 1878 se Smetana ke své skladbě opět vrátil, aby ji opatřil delší orchestrální předehrou a mezihrami, a tím ji proměnil v kantátu. Zrevidoval přitom i deklamaci, která v dřívějším znění nebyla dokonalá. Využil zde vlastních bohatých zkušeností operního skladatele, v té době měl již na svém kontě například Libuši nebo

Smetanova Česká píseň zněla na festivalu již v roce 1960. „Sloužila k demonstraci síly Smetanovy hudby, do Litomyšle se sjížděly pěvecké župy z celé republiky. Existují fotografie, na kterých zpívá na nádvoří dvanáct set pěvců,“ upozorňuje dramaturg Vojtěch Stříteský.

Tajemství či mistrovské sbory, jako Rolnická nebo Píseň na moři. Orchestrální partitura České písně je datovaná 20. září 1878 a představuje definitivní tvar kantáty. Kantátu Česká píseň s orchestrem prvně provedl Adolf Čech na koncertě s divadelním sborem a orchestrem Prozatímního divadla v Praze na Žofíně 24. listopadu 1878. Kateřina Viktorová

Duchovní hudba v předbělohorských Čechách V sobotu 11. června bude znít v kapitulním kostele Povýšení sv. Kříže duchovní hudba, která vznikala v Čechách kolem roku 1600. Vokální soubor Octopus Pragensis doprovodí varhaník Pavel Černý. „Vojna a válka ta uherská mezi císařem křesťanským Rudolfem, českým a uherským králem, a Turkem pohanem vzniklá…“, jak píše Mikuláš Dačický z Heslova, poznamenala krutě poslední desetiletí 16. a začátek 17. století v celé Evropě. Schylovalo se ke stavovskému povstání a k ještě většímu válečnému konfliktu – třicetileté válce. V této atmosféře vznikala díla duchovní i světská, mnohá z nich nakročená od renesance k baroku. Platí to také o hudbě. Sám Rudolf II., od roku 1583 sídlící v Praze, vydržoval dvorskou kapelu, a ačkoliv zřejmě nepatřil – zvlášť v pozdějších letech – k milovníkům hlučné hudby, lesk jeho dvora zajišťovali zpěváci, početná kapela instrumentalistů, varhaníci, trubači, loutnisté i bubeníci. Mezi členy dvorské kapely nacházíme i jména Jacoba Regnarta, Charlese Luythona a Jacoba Hasslera; další autor, jehož dílo v Litomyšli uslyšíte, Giorgio Flori, působil v Innsbrucku na dvoře arciknížete Ferdinanda Tyrolského, Rudolfova strýce. Výborní hudebníci žili také v pražském „podhradí“ (např. Handl Gallus), existovaly zde 4

Jacobus Handl Gallus: Selectiores quaedam missae…, tenorový svazek ze sbírky polyfonních skladeb, tištěno v Praze 1580

písařské dílny a tiskárny zabývající se tiskem not. Nebyla to však jen Praha, kde se v Čechách před rokem 1620 provozovala a komponovala kvalitní hudba, a mnohé hudební památky z menších měst to dokazují. Z přípisů a dedikací poznáváme historii jednotlivých sbírek, jejich dočasné majitele či donátory. Dvousborové moteto Benátčana

Giovanni Croceho např. pochází z rukopisu, který patřil českému básníkovi, Jiřímu Carolidovi z Carlsperku, významnému humanistovi a osobnosti spjaté s Rudolfovým dvorem. Anonymní hymnus o sv. Václavovi se zachoval v rukopisu z českokrumlovské Prelátské knihovny. Mše Jacoba Regnarta a Giorgia Floriho zapsal neznámý písař do tzv. Kutnohorského kodexu, nad jehož historií se dodnes vznáší řada otazníků. Duchovní hudba je pojmem širokým: obsáhne mše, moteto na text žalmu, hymnus, ale také varhanní skladby, které se hrály při liturgii i mimo ni. Ostatně, záleží především na posluchači, zda je ochoten vnímat, že hudební dílo nese poselství hlubšího, duchovního charakteru. Jedinou výjimku v tomto koncertním programu představuje skladba závěrečná, světské moteto Praelium Ungaricum, které patří k tehdy oblíbeným „battagliím“ – hudebním obrazům bitvy. Autor Christoph Demantius ho věnoval Rudolfovi II. jako vítězi nad Turky a nositeli míru (1606). „Uhři a Turci pak spolu svobodně handlovali, oba potentátové dary se uctili…“ (Mikuláš Dačický z Heslova) – inu, taková už historie bývá. Dagmar Štefancová


Písně a tance lásky, Koncert na přání: Bohemian Rhapsody

Ladislava Košíková: Rytmus je projevem života Projekt Písně a tance lásky, který bude mít svou premiéru v sobotu 11. června na II. zámeckém nádvoří, byl vytvořen přímo pro Smetanovu Litomyšl. Stravinského Svatby a Catulli Carmina Carla Orffa provede pod taktovkou Romana Válka početný ansámbl, jehož důležitou část tvoří velký aparát bicích nástrojů a čtyři klavíry. Náročné sbory bude zpívat soubor The Czech Ensemble Baroque. Dále uslyšíme sólisty sopranistku Annu Mikolajczyk, mezzosopranistku Lucii Hilscherovou, tenoristu Jaroslava Březinu a basistu Jurije Kruglova. Vedle Středoevropského souboru bicích nástrojů DAMA DAMA vystoupí taneční soubor Hradišťan. Režisérkou a choreografkou představení je dlouholetá umělecká vedoucí tanečního souboru Hradišťan Ladislava Košíková. V Litomyšli nejste poprvé... Celý soubor Hradišťan byl na festivalu poprvé v roce 2003. Vystupovali jsme ještě ve starém amfiteátru s pořadem O slunovratu, pak následovaly samostatné projekty muziky Hradišťan a Jiřího Pavlici. V roce 2009 jsme společně uvedli dětský pořad Studánko, rubínko. Prvním litomyšlským projektem tanečního souboru Hradišťan za doprovodu jiného hudební tělesa byla Kytice Bohuslava Martinů v roce 2007. Společně s ní byl proveden i Janáčkův balet Rákoš Rákoczy v režii Magdaleny Švecové. Hrála zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, zpíval Sbor Národního divadla moravskoslezského Ostrava. O spolupráci na hudební složce jsem tehdy požádala dirigenta Romana Válka. Romana Válka jste letos oslovila znovu... Byla to zvláštní shoda náhod. Už po realiza-

ci Kytice jsme si s Romanem Válkem říkali: „Kdybychom tak někdy mohli dělat Svatby, to by bylo! Na to si však budeme muset asi počkat..." Neuplynuly ani tři roky a telefonuje pan dramaturg Stříteský: „Nechtěla byste zpracovat Stravinského Svatby a Catulli Carminu Carla Orffa?"

Mají tato díla kromě podobného nástrojového obsazení společného ještě něco jiného? Hlavní spojovacím elementem je pro mne v tomto případě slovo a jeho rytmus. Rytmus je projevem života člověka, člověka a lásky. Catulli Carmina a Svatby - slovo, rytmus a láska. Ta je ústředním tématem obou těchto děl. V případě Catulli Carmina se jedná o zpívané verše nebo, chcete-li, mluvený zpěv Catullových veršů, které ve svém rytmu procházejí různými emocemi lásky. Od vášnivého poblouznění přes různé strádání, bolesti až po záchvěvy neskonalého zklamání. Hlavním zdrojem tohoto Orffova díla jsou milostné básně římského básníka Gaia Valeria Catulla. Tak jako má výrazný rytmus zpívaná řeč Catullových veršů, je rytmus a slovo hlavním prvkem Stravinského Svateb. Zde slovo jako takové tepe rituální symbolikou. Na jedné straně zde rytmizovaná řeč z úryvků lidové poezie nabývá magického významu, strhává tanečníky do živočišnosti až surovosti dávných pohanských obřadů. Na straně druhé slova modlitby k bohorodičce, andělům a svatým prožitek ukotvují ve světě pravoslaví. Pokračování na str. 15

Friedemann Riehle: Projekty jako tento symfonickou hudbu obohacují Dirigentem letošního koncertu na přání, který zazní v podání Komorní filharmonie Hradec Králové na II. zámeckém nádvoří hned dvakrát, a to 13. a 14. června od 21.00, je Friedemann Riehle. Přestože je tento muž německé národnosti, jeho profesní život je úzce spjat s Českou republikou. Počátkem devadesátých let se ve Státní opeře Praha podílel na organizaci jedné největších charitativních akcí v České republice - plesu v opeře. Důležitou roli sehrál Riehle také v roce 1989. Po rozpuštění Československého filmového orchestru se zasadil za uchování tohoto tělesa, a pomohl tak vytvořit koncept, díky kterému existuje pod názvem Pražský filharmonický orchestr dodnes. Koncerty na přání mají na festivalu Smetanova Litomyšl už tradici. Rockový koncert je ale něco neobvyklého. Podobné orchestrální koncerty jsem dirigoval už dříve. Na svém kontě mám již přes dvacet vystoupení mezi Islandem a Istanbulem. Tyto pořady slouží částečně k obohacení abonentních řad a z části vznikají na objednávku různých festivalů. Vedení Smetanovy Litomyšle se na mě obrátilo s přáním, abych vytvořil program k dvacátému výročí smrti Freddieho Mercuryho. Jedna z jeho nejznámějších písní je Bohemian Rhapsody, což je skvělý název pro celý pořad. Mercury napsal ještě spoustu dalších znamenitých skladeb, které se za jeho života hrály orchestrálně.

Obvykle se tak nedělo přímo na koncertech, ale především na nahrávkách pro videoklipy a při natáčení CD. Použili jste pro tento koncert také starší

úpravy, nebo byly všecky písně nově adaptovány? Všechny písně, které lidé v Litomyšli uslyší, byly pro tento projekt nově upraveny. Mnoho symfonických projektů s rockovou hudbou se vyhýbá vokálům, a to já nemám moc rád. Snažíme se být vždy autentičtí zpěv tam musí být! Nikdy se nám ale samozřejmě nepodaří najít náhradu za hlas Freddieho Mercuryho. Protože Mercury používal falzet, jako to uměl málokterý zpěvák, angažovali jsme čtyři zpěvačky... Čtyři zpěvačky na jednoho Mercuryho? Řada skladeb Queen dostala při nahrávání ve studiu čtyřhlasé aranžmá, které pak vyšlo na CD. Na koncertech je pak zpívali často ostatní členové Queen. Například Brian May má dobrý hlas a také Roger Taylor, bubeník skupiny. My sice vícehlas používáme častěji než Queen, ale na jejich koncertech to vlastně bylo také běžné. Třeba na začátku nahrávky Bohemian Rhapsody zpívá Mercury čtyřhlasně. Tyto samply zněly dokonce i na koncertech ze záznamu. Pokračování na str. 6 5


Koncert na přání: Bohemian Rhapsody

Friedemann Riehle: Projekty jako tento symfonickou hudbu obohacují Pokračování ze strany 5 Jak jste vybíral skladatele, kteří jednotlivá čísla pro koncert zpracovali? Na programu jsou úpravy od Christo Christova, Mirko Krebse, Jana a Pavla Trojana a Petra Wajsara. Všichni jsou výborní skladatelé! Společně jsme diskutovali o našich představách, jak by úpravy mohly vypadat, kde se hodí spíš smyčce, kde spíše dechy a podobně. Kompozičně se nic nemění, používáme materiál, který již existuje, a snažíme se ho pokud možno autenticky převést do jazyka orchestru. Musí to mít šťávu originálu! Projekty jako tento symfonickou hudbu obohacují. Ve dvacátém století sice vznikaly skladby, ve kterých hraje rytmus důležitou roli - například u Stravinského nebo Poulence, celkově je rytmické hudby ale vlastně málo. Na programu nejsou jen písně Queen, ale také U2, Deep Purple, The Police… Mají jednotlivé skladby navzájem něco společného? Ne, tematicky jsme se nijak neomezovali. Z písní kapely Queen jsme do programu zařadili hlavně skladby přímo od Freddieho Mercuryho, ale i ty, které patřily k jeho nejoblíbenějším. Šlo hlavně o to sestavit dobrý koncert. Vedle rockových písní však na koncertu na přání zazní také Gustav Mahler...

Skupina Queen

Některé rockové skupiny mají mezi svými členy hudebníky s klasickým vzděláním. Například Jon Lord z Deep Purple je varhaník. Pink Floyd čerpali inspiraci z klasické hudby, mimo jiné jistě i z Mahlera, jehož hudební atmosféra je v mnohých skladbách jasně cítit. I Queen prosluli jako skupina, která se nenechala omezovat konvencemi panujícími v rockové hudbě, ale inspirovali se klasikou. Na rockových koncertech se do programu vkládají mezihry bez zpěvu a s omezenými bicími - tuhle funkci plní na našem litomyšlském koncertě Mahlerova instrumentální hudba. Už jsem dirigoval koncerty, na kterých se hrálo poměrně hodně klasické hudby. Řídil jsem i ty, na nichž jasně převažoval rock. Po jednom takovém vystoupení v Lucem-

burku za mnou přišli lidé a přáli si, aby příště bylo klasiky víc. Gustav Mahler má tedy pro vás hodně společného s rockem... To je pravda, kromě toho má letos také výročí, zemřel před sto lety. Je mi líto, že klasickou symfonickou hudbu dnes poslouchá tak málo lidí. Stala se z ní trochu okrajová záležitost. Klasické orchestry se ani nesnaží z toho stínu vystoupit a uvádějí dále svůj obvyklý repertoár. Tak se stalo, že Mahler je většině lidí v podstatě neznámý. Přitom jsou rockeři po seznámení s jeho hudbou obvykle nadšeni! Toto publikum však obvykle na symfonické koncerty nechodí. Naše vystoupení rockoví fanoušci navštěvují a třeba se potom doma podívají na youtube, co ještě od Mahlera existuje. Klasické a rockové publikum je dnes poměrně ostře odděleno. Je škoda, že se současní skladatelé nezabývají jako dřív lidovou hudbou. Podle mě je rock a pop lidová hudba dneška. Jsem si jistý, že písně velkých kapel rockové hudby jednou přejdou do klasického repertoáru stejně jako úpravy lidových písní od Mozarta nebo Janáčka. Kromě toho se skutečná hudební inovace odehrála v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století právě v oblasti rocku. A tuto hudbu poslouchal celý svět! Ptal se Šimon Voseček

Fredie Mercury operu miloval Zařazení rockového koncertu na program operního festivalu není ani zdaleka tak nepatřičné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Čí život se spíše podobal opeře než právě život Freddieho Mercuryho? Narozen jako prostý poddaný britského impéria perským rodičům v Zanzibaru, zesnulý v Londýně jako světová hvězda. Jeho záliba ve velkých pódiích, opulentních kostýmech a přehnaných gestech je přímo legendární. Mercuryho obrovský hlasový rozsah zastínil nejednu operní divu. Monumentální, do posledního detailu propracované show skupiny Queen se staly symbolem kultury osmdesátých let. A co jiného je velká opera než show, která působí na nejhlubší emoce? Freddie Mercury klasickou operu miloval a jeho hudba to neskrývá. Bohemian Rhapsody, jedna z nejúspěšnějších Mercuryho skladeb, je jeho ironickou poctou světu hudebního divadla. Začátek písně se na koncertech vždy hrál ze záznamu, protože jej Freddie zpívá „čtyřhlasně“. Mezitím kapela zmizela z pódia, které ovládly světelné efekty. V závěru skladby 6

se členové skupiny efektně vynořili z mlhy jako deus ex machina, aby píseň dokončili. Když si Mercury v roce 1987 splnil svůj dlouholetý sen a vystoupil na Ibize společně s Monserrat Caballé, zbývalo mu už jen pár let života. Jejich společná píseň Barcelona se stala hymnou letních olympijských her v Katalánsku. Stejnojmenná deska je mimořádnou syntézou velké opery a popu. Mercuryho fanoušci od vydání Barcelony pravidelně navštěvovali vystoupení Monserrat Caballé a také příznivci operního jeviště byli nadšeni. Při zahajovací ceremonii olympijských her musela Montserrat Caballé zpívat hymnu sama. Mercuryho hlas zazněl z nahrávky, protože Freddie zemřel osm měsíců před slavností na následky AIDS. Dokonce i Mercuryho smrt se podobá závěrečné scéně tragické opery. Když postupující AIDS podlomil jeho zdraví, Fredie už sice nemohl vystupovat na pódiu, nadále ale intenzivně komponoval a nahrával. S vědomím blízkého konce požádal své kolegy v kapele, aby pro něj napsali co nejvíc písní, které měly být po jeho smrti vydány na CD. Jako správná

Legendární deska Barcelona z roku 1987

operní postava zpíval Mercury z plna hrdla ještě na smrtelném loži. Jeho hlas zněl stejně plně jako kdykoliv předtím. Fanoušci mohli skutečný rozsah jeho onemocnění jen tušit. Mercury totiž pravdu o svém zdravotním stavu do poslední chvíle skrýval. Když 23. listopadu 1991 vydal tiskovou zprávu, ve které oznámil veřejnosti svou diagnózu, nechybělo do jeho smrti už ani čtyřiadvacet hodin. Šimon Voseček


J. Uhlíř / Z. Svěrák: Miniopery

Jiřina Marková-Krystlíková: Představení by mělo vnést úsměv do duše Již počtvrté v historii přijíždí na festival Dětská opera Praha. Tentokrát litomyšlskému publiku představí čtyři jednoaktové miniopery: Šípková Růženka, Budulínek, O dvanácti měsíčkách a Karkulka. Pohádkové dílo oblíbené autorské dvojice Jaroslav Uhlíř Zdeněk Svěrák se stalo suverénně nejnavštěvovanějším titulem, který tento soubor v posledních letech nastudoval. Zakladatelka a umělecká vedoucí Dětské opery Praha Jiřina Marková - Krystlíková je velkou propagátorkou opery a respektovanou pedagožkou. Operní zpěv vyučuje na své soukromé škole i pražské konzervatoři. Autorsky se podílela na vydání knihy Opera nás baví, která se stala předlohou pro stejnojmenný výchovně-vzdělávací televizní cyklus, jejž v minulosti vysílala Česká televize. Miniopery z dílny autorské dvojice Uhlíř - Svěrák máte na repertoáru více než dva roky. Tento mimořádně úspěšný titul vyšel v květnu i na CD. Jak jste toto dílo objevili, jaké byly první ohlasy na jeho uvedení? Vše začalo Karkulkou. Doktorka Jitka Vydrová, ředitelka hlasového centra Praha, mi tuto oblíbenou skladbu své vnučky Júlinky přehrála na klavír. Tak se začal v mé hlavě rodit nápad, že by to mohl být lákavý a pěkný titul pro děti. Nakonec v provedení Dětské opery Praha vznikla celá série s názvem „Miniopery“. Co podle vás způsobilo, že publikum přijalo miniopery tak nadšeně? Publikum je opravdu nadšené a my máme neustále vyprodáno. Líbivé melodie a krásné vtipné texty pobaví jak malé, tak i dospělé. Snažili jsme se vytvořit veselé a pohledné představení, které by mělo vnést úsměv do duše.

Navštěvovali autoři Uhlíř a Svěrák vaše představení? Nechyběli téměř na žádném z nich. V loňském rozhovoru pro Festivalové noviny jste si posteskla, že propagace opery v naší zemi je příliš malá. S tím souvisí i nízký zájem mladých lidí o operní zpěv. Mohou podle vás tituly jako Miniopery, které svou hravostí lákají děti do divadel, přispět k tomu, aby podnítily zájem veřejnosti o operu jako žánr? Určitě. Již nyní se to projevuje na rostoucím počtu diváků, již k nám po představení přicházejí se svými dětmi, které chtějí vstoupit do našeho souboru. V každém případě tak děti poznávají nenápadným způsobem takzvané klasické zpívání – v dětském podání jde v podstatě o kultivovaný zpěv. Při jednom představení jsem se naplněného hlediště zeptala: „Měli jste už někdy možnost vidět operu?" Děti volaly: „Né, né!"

Řekla jsem, že právě na takovém představení zrovna jsou! Je velmi důležité, aby se děti naučily objevovat kouzlo klasické hudby. Prvním krůčkem mohou být zrovna neklasické Miniopery pana Svěráka a Uhlíře. Rok 2011 začal pro Dětskou operu Praha světovou premiérou díla novozélandského skladatele Johna Drummonda Školní dívčí válka, následoval další titul, Pohádková květina skladatele Bedřicha Gregoriniho. Co chystáte se souborem pro příští sezónu, vrátíte se opět ke klasickému repertoáru? Na podzim tohoto roku plánujeme premiéru inscenace s názvem „Ta naše Prodaná nevěsta". Jak již název napovídá, provedena bude velmi netypicky, a sice podle původní verze Bedřicha Smetany – tedy s mluvenými recitativy. Výtvarného pojetí naší Prodanky se zhostil Jiří Votruba. Na repertoáru Dětské opery Praha samozřejmě dále zůstávají představení „Malý Mozart“, Brundibár, Rybova mše a další. Pokud ve svém litomyšlském programu najdete alespoň trochu času, necháte se zlákat nabídkou některého z festivalových pořadů či výtvarných výstav? Určitě, velice ráda sleduji zejména výtvarné výstavy. Na festivalu máme dost nabitý program, záleží tedy na volné chvilce, nic konkrétního prozatím v plánu nemám, ale do Litomyšle se moc těším – město vždy krásně voní hudbou. Ptal se Prokop Souček foto Ústřední archiv ND

Se Zdeňkem Svěrákem o Litomyšli, Minioperách a Cimrmanovi Autorem libreta k představení Miniopery, které na festivalu provede Dětská opera Praha, je Zdeněk Svěrák. Tvorbě pro děti se věnujete řadu let. Koho z vaší autorské dvojice napadlo vytvořit operu? S Jaroslavem Uhlířem už spolupracujeme asi čtyřicet čtyři let. Koho napadlo dělat operky, to nevím. Rád bych, aby to napadlo mě, ale nechci Jardovi křivdit. Prostě jsme najednou udělali Budulínka. Když se nám to líbilo, přidali jsme Karkulku, pak Šípkovou Růženku a O dvanácti měsíčkách. To už stačí nejen pro vystoupení na školních besídkách, ale dá se z toho udělat celé divadelní představení. Jak se liší práce na operním libretu od klasické písničky? Výhoda tohoto tvaru spočívá v tom, že děj je dopředu znám, protože zpracovávám

známé pohádky. Vím, proč to dělám, dětský divák se v příběhu pak lépe orientuje. Když to slyší jenom jednou, hned vše pochopí. Uhlíř to má horší. Stěžuje si, že operky jsou žrout melodií, takových melodií, které jako skladatel nikde nemůže použít. Když spolu uděláme písničku, obšťastňuje s ní pak děti ve svých pořadech. Vytrhnout z operky árii ale dost dobře nejde. Jaroslav Uhlíř se tedy musí melodicky dost vydat... Jiřina Marková-Krystlíková v rozhovoru zmiňuje, že jste s Jaroslavem Uhlířem viděli premiéru a téměř všechny reprízy Minioper. Jste s provedením Dětské opery Praha tak spokojeni,

že vás to nutí navštěvovat téměř každé představení? To se týká hlavně Jaroslava Uhlíře, který to má na Novou scénu velmi blízko. Já jsem těch repríz viděl také dost. Ale co bych to nepřiznal, pro mne je pocta, že se to hraje na Nové scéně Národního divadla, vůbec jsme to neplánovali. Stačilo by nám, kdyby si to děti zpívaly ve třídách a na školních akademiích... Nejprve jsem operky viděl, když byly pouze dvě. Pak už byly čtyři, to jsem představení navštívil asi třikrát. Pokaždé s sebou někoho vezmu a jsem rád, pokud se mu to líbí. Pokračování na str. 8 7


Se Zdeňkem Svěrákem o Litomyšli, Minioperách a Cimrmanovi Pokračování ze strany 7 V čase festivalu obvykle přijíždíte s Divadlem Járy Cimrmana do Litomyšle, pak pokračujete na tradiční šňůru letních představení po českých a moravských sálech. Navštívili jste v minulosti nějaký festivalový hudební pořad či výtvarnou výstavu? Samozřejmě, v Litomyšli jsme navštívili několik výstav - viděl jsem zde například výstavu Josefa Čapka nebo Theodora Pištěka. S Divadlem Járy Cimrmana jsme také účinkovali na Smetanově Litomyšli, hráli jsme operu Úspěch českého inženýra v Indii. Jak dlouho už jezdíte po těchto štacích? Asi čtyřicet let.

Cimrman v říši hudby, ilustrační foto archiv Divadla Járy Cimrmana

Těšíte se, když ve fermanu vidíte napsáno Litomyšl? Představím si, jaký budu mít z hotelového pokoje výhled na překrásné náměstí, vím, kam budu chodit na kávu. Také vím, že tam budou dobří diváci. Je to jedno z nejkrásnějších měst. Myslíte, že se operní tvorba Járy Cimrmana ještě někdy objeví na programu velkých festivalů? Myslím, že to Cimrmanovi stačí. Ve své době byl neuznán. To, že jsme jej dostali na Smetanovu Litomyšl a jednou i na Pražské jaro, je opravdu dost. Ptal se Prokop Souček

Dramaturgické akcenty Vojtěcha Stříteského Pokračování ze str. 2 Paní Košíková se pro tuto kombinaci nadchla. Je to jeden z nejnáročnějších projektů, který pro festival vzniká. Přijíždí k nám velký ansámbl - jenom bicích je asi devět hráčů. Zkoušet v Litomyšli se bude už čtyři dny před premiérou. Je to produkčně a finančně náročné, ale myslím, že to bude stát za to. Právě na takovýchto počinech roste celý festival. Další lahůdkou, která dosud není vyprodána, je Šostakovičův Babí Jar... Šostakovičovu 13. symfonii Babí Jar jsem znal již od konzervatoře - je tam totiž mj. překrásné basbarytonové sólo - což je, resp. býval, můj obor. Dlouho jsem tuto skladbu, kterou považuji za stěžejní dílo hudební literatury 20. století, v dramaturgických plánech odsouval. Letos od tragédie v rokli Babí Jar uplyne právě 70 let, proto jsem si řekl, že na její uvedení nastal ten správný čas. V poslední době jsem z několika stran slyšel, že festivalová dramaturgie je velmi konzervativní. To si sice nemyslím, nicméně určitý ohlas se promítl do letošního ročníku Smetanovy Litomyšle. A přesvědčili jsme se, že reakce publika na soudobější díla není tak pozitivní, jak jsme původně doufali. Na druhou stranu není vyprodáno ani Dvořákovo oratorium Stabat Mater či Česká filharmonie, takže to zřejmě souvisí i s ekonomickou situací. Festival v letech 2008 a 2009 slavil jubilejní 50. ročník a šedesát let od svého založení. Dramaturgie byla slavnostní, okázalá, uváděná díla téměř ta nejznámější a divácky velmi úspěšná. Samozřejmě je ale třeba uvádět i díla, která se netěší mezi diváky a posluchači takové oblibě, například i díky tomu, že jsou méně známá. Myslím, že na Šostakoviče, Stravinského a další velikány XX. století pomalu dozrál čas. Možná, že čas zraje i ve mně - člověk stárne. Šostakovičova symfonie Babí Jar je ale dílo 8

zcela zásadní. A jestliže se takový opus dostane do Litomyšle na II. zámecké nádvoří, nelze se tvářit, že se někoho netýká. Týká se všech. Tento tragický příběh se opravdu stal a od té doby neuplynul ani jeden lidský věk. Je to jedna z nejotřesnějších kapitol druhé světové války. Sověti chtěli, aby byl Babí Jar úplně zapomenut. Způsob, jakým téma uchopil Jevgenij Jevtušenko a následně Šostakovič, je naprosto geniální! Můžete publikum upozornit na některé, zejména mladé, osobnosti účinkujících? Je zřejmé, že v posledních ročnících dáváme příležitost zástupcům mladší generace. To platí jak u pěvců, tak u dirigentů. Myslím, že je to potřeba, mladí lidé festival okysličují. A pokud u nás vystupují, mají velmi dobré předcházející reference a Smetanova Litomyšl obyčejně nebývá prvním velkým festivalem, na němž účinkují. Na Beethovenovu Devátou při zahajovacím koncertu samozřejmě můžeme postavit pěvecký kvartet s věkovým průměrem 50 55 let a jistě půjde o zralost, zkušenost... My však stavíme kvartet, kterému je v průměru nějakých 35 let. Jsem tomu rád a myslím, že tak je to v pořádku. Když se podívám na další pořady: Písně a tance lásky jsme svěřili mladému dirigentu Romanu Válkovi, Beethovenův IV. klavírní koncert bude hrát teprve patnáctiletý virtuos George Li, Paralelní světy bude dirigovat Jan Míšek, opět mladičký dirigent. Sopránové sólo v Mahlerově Čtvrté symfonii bude zpívat Marie Fajtová – a Ebenův varhanní koncert Symphonia Gregoriana provede mladá varhanice Eva Bublová a dirigent Marek Štilec, který má také před sebou velkou kariéru. Jaké jsou vaše dramaturgické akcenty pro tento rok? Je jich více, ale zásadní jsou asi tak čtyři. Skladbou mému srdci nejbližší je Dvořákovo Stabat Mater. Každý, kdo má senzitivnější duši a srdce, je touto kompozi-

cí vždy zasažen. Nesmírně se těším na Písně a tance lásky, dále na Babí Jar a na Čtvrtou Mahlerovu symfonii. Prozradíte něco z dramaturgického plánu pro příští ročník? Příští ročník začne až v polovině června, ovšem potrvá do 8. července a budeme tedy hrát i o státních svátcích. Festival zahájí Česká filharmonie a v závěru budeme hostit Národní divadlo Praha. Pokud se vše podaří, uvede naše první scéna hned tři operní tituly, stejně jako tomu bylo na Smetanově Litomyšli před mnoha lety. Program je již z valné části hotov. Lidem mohu slíbit mimo jiné Pavla Šporcla v atraktivní premiéře projektu, který spolu právě vymýšlíme. Určitě zajímavý bude i tradiční Koncert na přání, který má prozatímní název Tmavomodrý svět J.J. V loňském programu chyběla zahraniční hvězda světového formátu, letos přijíždí korejská sopranistka Sumi Jo... Uvést pod otevřeným nebem koloraturní soprán je docela odvážné, protože to je mimořádně choulostivý „hudební nástroj“. I proto si velmi považuji, že paní Sumi Jo naši nabídku přijala. Mimo jakoukoliv diskuzi je to hvězda první velikosti, letos slaví 25 let na koncertních pódiích a ve své kariéře zpívala v těch nejprestižnějších operních domech světa. V Čechách již před lety vystoupila na festivalu Emy Destinnové v Českých Budějovicích a letos byl záznam tohoto koncertu vysílán televizí. Myslím, že se lidé mají na co těšit. Úmyslně jsme volili program koncertu tak, aby kromě árií obsahoval i méně známou věc, kterou totiž málokdo umí zazpívat - Glierův Koncert pro koloraturní soprán a orchestr. Na závěr prozradím perličku: právě před měsícem nahrávala paní Sumi Jo s Pražskou komorní filharmonií a Ondrejem Lenárdem cédéčko. Pokud vše dobře půjde, bude už na koncertu 4. července ke koupi. Ptal se Prokop Souček


Smetanova výtvarná Litomyšl

Jiří Lammel: Ty linie mám před očima Litomyšlan Jiří Lammel je již od prvního ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle jejím organizačním ředitelem. S přestávkou po několik let působí coby ředitel Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa v Praze. V letech 2009 a 2010 získal jako grafik ocenění nejkrásnější kniha roku. Z linií abstraktních obrazů malíře Zdeňka Sýkory vytvořil vlastní abecedu jménem Sýkorka. Jiří Lammel se letošního ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle účastní jako kurátor. Jeho jméno figuruje u výstavy s titulem Zdeněk Sýkora - Geometrické kompozice. Výtvarnou část festivalu tvoří letos patnáct samostatných výstav. Vloni to bylo „pouhých“ osm. Kam až hodláte zajít, chcete dohnat v počtu pořadů hudební větev? To samozřejmě nechceme! Ještě si však dobře pamatuji situaci, kdy diváci přijeli do Litomyšle na festival a po skončení produkce

Zdeněk Sýkora, Detail Studie k obrazu Červená šipka, 1961, koláž, papír, 30 x 21 cm, soukr. sbírka

již neměli co dělat. Logicky se nabízel tento doprovodný program. To, že sem lidi jezdí i za výstavami, má svou tradici - letos zahajujeme už sedmý cyklus výtvarných výstav s názvem Smetanova výtvarná Litomyšl. Jsem rád, že k nám lidé nejezdí pouze za hudbou, ale i za výtvarným uměním! V čem je pro vás letošní ročník Smetanovy výtvarné Litomyšle jiný než ty předcházející? Revitalizace zámeckého návrší, projekt, na který Litomyšl čerpá dotaci z EU, představuje velkou investici. Už nyní je jasné, že se její výsledek dotkne výstavních kapacit našeho města. Kromě stávajícího prostoru Josefa Pleskota v zámeckém pivovaru bude k dispozici nově opravený piaristický kostel. Ten přímo vyzývá k vystavení nějaké monumentální tvorby. Opravena bude jízdárna a kočárovna - místa, která také umožňují pracovat s výtvarným dílem. Až bude vše postaveno, má to trvat myslím dva roky, bude mít Litomyšl tak obrovské kapacity, které nejsou široko daleko... Když už hovoříme o monumentální tvorbě nedávno jsme vydali doplněné vydání katalogu výstavy Aleš Veselý v prostorách Josefa

Ukázka písma jménem Sýkorka, vytvořeného z linií abstraktních obrazů malíře Zdeňka Sýkory

Pleskota. Katalog je poměrně tlustý a má dvojnásobný formát. Znovu dokumentuje, že se na výtvarné Litomyšli předloni podařil projekt, který nemá nikde ve střední Evropě obdoby. Na vydání se podílela Smetanova Litomyšl i profesor Veselý. Výtvarná část festivalu probíhá v letošním roce i ve Vysokém Mýtě a Svitavách. Jak začala spolupráce s vysokomýtskou galerií? Doktor Pavel Chalupa, ředitel Městské galerie Vysoké Mýto, pořádal v litomyšlské Galerii Kubík několik výstav. Všechny měly velmi profesionální úroveň. Jeho projekt Bohuslav Reynek - Mezi nebem a zemí byl přijat velmi dobře. Tím, že do něj vstoupilo i profesionální nakladatelství Arbor vitae, získal tento počin všechny prvky profesionální prezentace vizuální tvorby. Pokračování na str. 10

Reynkovo dílo spočívá v zastavení Výstava Bohuslav Reynek - Mezi nebem a zemí je jednou z hlavních událostí sedmého ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle. Projekt představuje dílo Bohuslava Reynka (1892-1971) v obdivuhodné šíři. Na zdech Městské galerie ve Vysokém Mýtě a především v prostorách Josefa Pleskota v zámeckém pivovaru v Litomyšli lidé uvidí téměř dvě stovky prací - vzácné oleje, kresby i známé grafiky. Autorem unikátní expozice je ředitel Městské galerie Vysoké Mýto kurátor Pavel Chalupa. Kde se zrodila myšlenka uspořádat v rámci Smetanovy Litomyšle takto velkou výstavu díla Bohuslava Reynka? Myšlenka se zrodila minulý rok v Petrkově, v rodišti Bohuslava Reynka. Shodou okolností se zde znovu po mnoha letech shromáždila kolekce kreseb z dvacátých a třicátých let. Nikdy nebyla kompletně vystavena. Návštěvníci Smetanovy Litomyšle mají jedinečnou příležitost vidět tento soubor kreseb téměř kompletní. Po výstavě bude totiž rozdělen na několik částí. Jednu z nich koupí například Národní galerie, další část patří do francouzských sbírek. Bohuslav Reynek byl mimořádně talentovaným kreslířem. Začal kreslit již na jihlavském reálném gymnáziu. Ve dvacátých a třicátých letech měl příležitost uplatnit se jako umělec - především za svého pobytu

v Grenoblu. Zde žil se svou ženou Suzanne Renaudovou celých deset let. Ve Francii se však stěží mohl prosadit jako básník nebo jako překladatel. Živil se tedy tím, co zbývalo z jeho všestranného talentu - kreslením, a to poměrně úspěšně. Vystavoval po soukromých galeriích. Kreseb vytvořil stovky. Mnohé z nich se prodaly. Ostatní zůstaly v majetku rodiny až do současnosti. Jaká témata mají kresby, které vznikaly v Grenoblu? Patrně se liší od těch petrkovských... Jsou to realistická témata - krajiny z okolí Grenoblu i krajiny z Petrkova. Přirozené pro Reynka je, že nezobrazoval to, co viděl, ale pouze to, co vidět chtěl. To nejzajímavější je, že na dílech z tohoto období nikde nejsou Alpy. Kdo zná krajinu kolem Grenoblu, ví, že Alpy jsou tou nejvýraznější

Kurator Pavel Chalupa s nejvzácnějším exponátem výstavy, olejem Krvavý pot z roku 1949

dominantou krajiny. Alpám se ale Reynek naprosto vyhýbal. Dá se říci, že stále kreslil Petrkov. To je na porovnání kreseb z Grenoblu a Petrkova dobře vidět. Jsou zde zachyceny skutečné výjevy z okolí Grenoblu, pohledy do mírného podhůří, tu a tam se prochází kůň, pasačka... Kresby ze stejného období, které zobrazují Petrkov, jsou těm grenobelským podobné jako vejce vejci - přitom jsou nepochybně realistické... Pokračování na str. 11 9


Jiří Lammel: Ty linie mám před očima Pokračování ze str. 9 Co chystáte v blízké době v Museu Kampa? V konírně Sovových mlýnů bude 14. června otevřena výstava prací na papíře Věry Janouškové. Expozici pořádáme ve spolupráci s Nadací Věry a Vladimíra Janouškových. Letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle se účastníte jako "spolukurátor" výstavy Zdeněk Sýkora - Geometrické kompozice... Už po loňském slavnostním otevření White Gallery jsem byl požádán Martinem Jandou, zda-li bych neuvažoval o nějaké výstavě. Po Stanislavu Kolíbalovi a Ludmile Jandové se nabízela naprosto neznámá tvorba Zdeňka Sýkory. Jedná se o koláže a skici k obrazům, které následovaly po Sýkorově období malby zahrad. Je zde jasně definován proces přerodu od té neabstratní tvorby po geometrickou abstrakci, což je u Sýkory dost závažný bod zlomu. V Osíku jsou vystaveny nejen koláže a skici, ale i dva klíčové obrazy ze soukromé sbírky - Geometrické studie 1961 - 1962. Co vás láká na prostoru White Gallery? Tato galerie má nejen hlavu a patu, ale taky srdce. Tím je depozitář prací na papíře Ludmily Jandové. Stavba má tedy za úkol v první řadě uchovat dílo této malířky dalším generacím - galerijní program je ve White Gallery pouze druhotným produktem. Loňská výstava Bílých kreseb Stanislava Kolíbala nám však ukázala, že zodpovědný přístup k tvorbě výstavního programu je stejně důležitý jako věnovat se digitalizaci a archivaci děl. Kolíbalova výstava byla úspěšná a jezdili na ni milovníci výtvarného umění z celé republiky. Navíc kvůli jedinečným technickým parametrům galerie samotné navštěvovali Osík celý rok lidé z různých evropských univerzit. Jako grafik jste získal cenu za nejkrásnější knihu roku 2009 "Litomyšl 1259 – 2009

město kultury a vzdělávání". Neuplynul ani rok a obdržel jste další ocenění... Jak vás napadlo sestavit Sýkorku? Ty linie mám před očima už patnáct let. Vždy jsem v nich hledal nějaký důležitý význam. Vždy jsem v tom viděl nějaké litery, ale to, že by z nich mohla vzniknout celá abeceda, mne napadlo až loni v zimě. Stalo se to u příležitosti tvorby nového loga pro Museum Kampa. Písmena MK, které logo tvoří, jsou liniemi ze dvou Sýkorových obrazů. Jsou přesně převzaty co do síly a velikosti. Při vzájemné debatě u Sýkorů v Lounech jsem navrhl, že by bylo dobré udělat celou abecedu. Sýkora nad tím nápadem mávl rukou, ale mne to zaujalo. Věnoval jsem tomu tři čtvrtě roku svého času... A vznikla z toho 3. nejkrásnější kniha roku 2010... Jaká byla reakce Zdeňka Sýkory? Poslal dopis, který je v knize otištěn: „...Příběh tohoto písma začal nenápadně - první otázka zněla, zda můžeš použít linie na logo. Uvidíme, zkusme to, byla naše reakce. Tvé návrhy se nám líbily. Písmena M a K vytvořená ze segmentů konkrétních linií si zachovala jejich vlastnosti, hravost a veselost. Při diskuzích nad logem ses nám svěřil se svým snem vytvořit takto celou abecedu. Věděli jsme jen o dalších dvou písmenech - monogramu ZS, který namalovala žlutá linie náhodným pohybem po plátně nad dnes již neexistujícím obrazem. Ale že by se v té spleti čar našla kompletní abeceda a dokonce i číslice, tomu jsme nevěřili. " Takto reagovali Sýkorovi. Důležitý byl pro mne také vstup mého přítele Milana Skřivánka, který napsal poměrně rozsáhlou úvahu o písmu jako takovém - od pravěku až po Sýkorku. O té abecedě napsal: „Jestliže tedy při vší originálnosti písmo respektuje výtvarné tvarosloví své doby a na jeho tvorbě se podíleli významní umělci, pak skutečnost, že by jako konkrétní typ vycházel z výtvarného projevu individuálního

Snímek z výstavy Yoko Ono v Museu Kampa, rok 2004. Zleva Meda Mládková, Jiří Lammel a Yoko Ono a John Hendrix. foto Jaromír Brabec

umělce, je zřejmě zcela ojedinělá. Právě to učinil typograf Jiří Lammel, když ve výtvarném projevu Zdeňka Sýkory hledal podobnosti s hlavními kurzivními typy naší latinky. Vyšel přitom z malířových linií, které jsou produktem jím vytvořeného systému, do něhož dosazuje řady náhodných čísel generované počítačem. Náhoda, která zřejmě představuje vyšší řád, v němž se pohybuje naše poznání, určuje výchozí body, šířku linií, jejich barvu, úhly ohybu, délku oblouku, způsob křížení a změnu směru. Podoba oblouku se propočítává z délek a úhlů tečen, linie mohou u pozorovatele vyvolat asociaci na Braunův pohyb mikročástic v plynném nebo kapalném prostředí... Jeho písmo Sýkorka představuje po prvním shledání poměrně zajímavou intelektuální zábavu...“ Vstup Milana Skřivánka mne utvrdil, že cesta, kterou jsem se vydal, byla správná. Když jsem tu úvahu dostal takto daleko, rozhodl jsem se, že abecedu nemohu jen tak nechat ležet, ale musím ji vydat knižně. Celé jsme to přeložili do angličtiny. Angličany by totiž asi nenapadlo, že něco takového je vůbec možné... Je to tedy česko-anglická knížka, kterou vydalo Museum Kampa. Ptal se Prokop Souček

Vítejte na litomyšlském zámku Státní zámek Litomyšl, renesanční skvost postavený Vratislavem z Pernštejna, je největším čistě renesančním celkem v České republice. V roce 1999 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Kastelánka Jana Sehnalová v Litomyšli působí již druhým rokem. Co v letošní sezóně nabízíte návštěvníkům? Dvě stálé prohlídkové trasy. V té první mohou návštěvníci vidět velké reprezenta-

10

tivní sály a naše krásné barokní divadlo. Druhá trasa ukazuje menší šlechtické obytné pokoje a kapli sv. Moniky. To ale není všechno. Připravili jsme překvapení, a sice výstavu Hračky s příběhem. Na celé druhé prohlídkové trase je umístěno zhruba 1500 hraček z období 1870 - 1940. Většinou se jedná o panenky, chlapci však také nepřijdou zkrátka. K vidění jsou historičtí houpací koníci, deskové hry i autíčka. Jedná se o hračky šlechtických, městských, ale i zcela chudých dětí. Exponáty jsou zapůjčeny ze státních zámků, muzeí, skanzenů, ale hlavně ze soukromých sbírek. Tím však vaše nabídka zdaleka nekončí... Mimořádnou prohlídkovou trasu s názvem Komu straší ve věži jsme vytvořili přede-

vším pro mladší návštěvníky. Provozujeme ji už od letošního května a tak zjišťujeme, že se ještě větší oblibě těší u dospělých. Do zámecké věže vystoupáte po 135 schodech do výšky 55 metrů. Zažijete strašidelný příběh, uvidíte spoustu zámeckých strašidel, a budete-li chtít, můžete pomoci bílé paní najít poztrácených třináct klíčů. Bílá paní vás za snahu, kterou jste projevili, odmění drobnou sladkostí. To je tedy naše novinka pro letošní sezónu. Pokračování na str. 12


Reynkovo dílo spočívá v zastavení Pokračování ze str. 10 Jak si tuto podobnost vysvětlujete? Princip je v případě grenobelských kreseb tentýž jako u pozdější, známější části Reynkovy tvorby - grafiky s biblickými tématy. Reynek neryl do plechu to, co kolem sebe viděl, protože viděl jenom spoušť. Viděl čtyřicátá, padesátá a šedesátá léta, viděl zlomoc, která řádila všude okolo a sahala až na dvůr jeho statku. Dům byl znárodněn, pak v něm sídlilo družstvo, kde on sám až do důchodu pracoval jako krmič vepřů. Tehdy ale už nezobrazoval to, co chtěl vidět, jako kolem Grenoblu, ale to, co spatřoval na vlastním dvoře: kříž, na něm Kristovo umučení, pod ním Mariinu něhu, jako poslední instanci. Je známo, že se všechny Reynkovy biblické výjevy odehrávají právě na petrkovském dvoře nebo v jeho bezprostředním okolí třeba na břehu rybníka Hlibůček... Nevystavujete tedy pouze kresby... Nejdříve jsme chtěli představit pouze onen unikátní soubor kreseb, které nikdo nezná. Návštěvníkům by ale možná vedle toho realistického, neznámého a překvapivého chybělo také to, co z Reynka dobře znají – to mystické, důvěrně známé a očekávané. Zařazení Reynkova grafického díla do konceptu výstavy bylo nevyhnutelné. Vybírali jsme nejen z českých veřejných sbírek, ale také ze zahraničních, a opravdu to nejlepší, co Reynek vytvořil. Veřejných půjčitelů je celkem osm, včetně Národní galerie, soukromých čtrnáct. Je to velmi vysoké číslo, rovnocenné kvalitě vystavených prací. Výstava bude probíhat na dvou místech, v Litomyšli a ve Vysokém Mýtě... V Litomyšli vystavíme kresby, dále vybraná grafická díla a Reynkovy tiskové desky. Ty budou k vidění také vůbec poprvé. Z počtu přibližně šesti set se jich v pozůstalosti zachovalo sto šedesát dva. Některé z nich uvidíte v zámeckém pivovaru. Na výstavě nebude ale akcentováno pouze výtvarné dílo, jakkoli je to na jeho expozicích běžné, ale i jeho monumentální dílo

básnické, překladatelské a vydavatelské. Reynek byl znám jako básník, málo se ví, že byl vedle toho také vydavatelem. V Petrkově měl své nakladatelství, kde koncipoval vlastní edici s názvem Poesie. Knihy vycházely ve velmi malém nákladu, skoro nikdo je nekupoval, nakladatelství vydrželo pouhé dva roky. Vznikly zde ovšem skutečné skvosty. Ilustroval a koloroval je mimo Reynka třeba i Josef Čapek. Za touto částí výstavy si však diváci musí z Litomyšle zajet do Městské galerie ve Vysokém Mýtě.

Bohuslav Reynek, foto Dagmar Hochová, 1967

Vysokomýtská část je však doplněna ještě výtvarnými cykly. Ano, těch je celkem sedm. Některé z nich jsou známé, například cyklus Don Quijote, který jako jediný vyšel po grafikově smrti v reedici, pořízené z originálních desek. Některé z cyklů jsou však úplně neznámé, protože vznikaly pouze v několika málo exemplářích. To je případ třeba Pašijového cyklu, který koncem 40. let vytiskl Bohuslav Reynek se svým synem Danielem pouze ve dvou paré. Jedno poslali do Francie, to je dnes nezvěstné. Druhé zůstalo v Petrkově. Tedy jsou to skutečné unikáty, které většina návštěvníků uvidí úplně poprvé. Autorem prostorové koncepce výstavy a tvůrcem mobiliáře je Josef Pleskot. Jak se vám s tímto proslulým architektem pracovalo?

Byla to pro mne čest. Když jsme se poprvé sešli a já ho seznámil s konceptem, byl myslím dojatý. A já taky. Ukázalo se však, že nejsme dojati vzájemně, ale nad Reynkovými originály. Pro nejvzácnější obraz výstavy, olej Krvavý pot z roku 1949, který je Kristovým portrétem na golgotě petrkovského dvora, jsme chtěli oltář. Josef Pleskot začal hned pracovat a vzniklo skutečně něco, na co, myslím, já ani on, a doufám, že ani návštěvníci, nezapomeneme. Když jsme později procházeli výstavními sály, Josef Pleskot konstatoval: „Ta naše výstava má jeden problém. Nahoře visí výstavní panely, takzvané Pleskotovo zmrzlé prádlo. Ve spodním prostoru, v kapli, je oltář. Ve třetí místnosti ale není nic. Přece to nebudeme věšet na zeď!" Ve třetí místnost tedy stojí Pleskotův gigantický Stůl Páně, stůl pro třináct osob, třináct míst, na kterých spočívá Reynkovo dílo. V nakladatelství Arbor vitae vychází u příležitosti výstavy Mezi nebem a zemí stejnojmenná kniha. Vy sám jste autorem textů, grafikem je Jiří Lammel... To bylo pro mě druhé příjemné setkání. Po excelentním architektovi jsem měl štěstí ve spolupráci s excelentním grafikem. Tématem naší knihy však není výstava, ale samotná osoba Bohuslava Reynka. Říkali jsme jí původně Kniha o Reynkovi. Ve čtrnácti zastaveních nad jeho dílem pojednává o všech hlavních aspektech Reynkovy všestranné osobnosti. Je nejen o grafikovi, kreslíři a malíři, ale také o překladateli, vydavateli, básníkovi a pastýři ovcí a koz. Je tu i jeho stručný životopis a obsáhlá bibliografie jeho básnického a překladatelského díla. Čtenáři tak v knize najdou i věci, jež nelze v galerii předvést. Nad stránkami knihy, nad listem s básní či úryvkem z přeloženého románu se lze doma zastavit lépe. Ano, lépe už to neřeknu: Reynkovo dílo spočívá v zastavení. Ptal se Prokop Souček

Prohlídky zákulisím festivalu pokračují Co se děje za portálem, kde pracuje zvukař, jak vypadají šatny umělců a technické zázemí festivalu? Zajímá vás, co se děje v zákulisí? Nahlédněte do kuchyně organizátorů Smetanovy Litomyšle. Speciální prohlídky festivalového zázemí, prostor, do kterých není veřejnosti běžně vstup dovolen, pro vás stejně jako vloni připravil Státní zámek Litomyšl ve spolupráci se Smetanovou Litomyšlí, o. p. s. V zámeckém divadélku se návštěvníci seznámí s historií Smetanovy Litomyšle a zhlédnou krátký film o přípravách festivalu. Vyzkoušet si budou moci některé z kostýmů či způsobů líčení nebo třeba

ovládání unikátní výsuvné konstrukce zastřešení nádvoří. Prohlídka zákulisí bude opět zakončena v zámeckém sklepení sklenkou vína Chateau Litomyšl. Vstupenky lze zakoupit v pokladně Státního zámku Litomyšl. Vstup do zákulisí bude v prvním festivalovém týdnu umožněn desetičlenným skupinám, a to ve dnech 11. a 12. června. Prohlídku zákulisí doporučujeme předem objednat na tel. čísle 461 615 067. Časy prohlídek: sobota 11. června 9.00 - 13.00 neděle 12. června 10.00 - 15.00

Loňská prohlídka zákulisím, foto archiv Státního zámku Litomyšl

11


Vítejte na litomyšlském zámku

Výstavy Bohuslav Reynek – Mezi nebem a zemí Sály zámeckého pivovaru 11. 6. - 6. 7. 2011 otevřeno denně od 10 do 18 hodin, ve dnech konání pořadů Smetanovy Litomyšle v areálu zámku otevřeno až do jejich zahájení Aleš Lamr – Lov začíná očima Galerie Miroslav Kubík, Smetanovo nám. 71, 11. 6. - 31. 7. 2011 otevřeno po dobu konání festivalu Smetanova Litomyšl denně od 10 do 18 hodin, v ostatní dny od 10 do 17 hodin Slza naděje – LacrimAu Nový kostel Církve bratrské, Moravská 1222, 18. - 26. 6. 2011 otevřeno každý den mimo neděle od 9.00 do 18.00 hod., v neděli od 13 do 18 hodin. Ve dnech konání hudebních pořadů festivalu Smetanova Litomyšl otevřeno do jejich začátku.

Haushoferova krajinářská škola Galerie Kroupa, Smetanovo nám. 60 28.5. - 10.7.2011 otevřeno denně od 10.00 do 18.00 Zdeněk Sýkora – Geometrické kompozice 1961–1962 White Gallery, Osík u Litomyšle 12. 6. - 31. 8. 2011 otevřeno denně od 11 do 17 hodin Hluboká přitažlivost Galerie Zdeněk Sklenář, Mariánská ul. 11. - 30. 6.2011 otevřeno denně od 10 do 18 hodin Adolf Kašpar – Filosofská historie Rodný byt Bedřicha Smetany 10. 6. - 30. 10. 2011 otevřeno každý den mimo pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin Jeden ze čtyř Dům U Rytířů, Smetanovo náměstí 3. - 25. 6. 2011 otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin Lucie Suchá – Na cestě Červená věž, areál Fakulty restaurování UP Litomyšl, 10. 6. - 5. 7. 2011 otevřeno ve všední dny od 8 do 15 hodin o víkendech od 9 do 17 hodin 12

Pokračování ze str. 10 Stejně jako vloni nabízíme i adrenalinovou prohlídku pro odvážné - labyrintem podzemních chodeb. Ten se nachází pod areálem zámku a zámeckým parkem. Trasa je otevřena pouze o víkendech. Přijďte se podívat do podzemí - s helmou a čelovkou můžete prozkoumat pět set metrů zpřístupněných chodeb. Vstup je pouze po desetičlenných skupinách. V loňském roce bezprostředně po skončení minulého ročníku festivalu jste získali prestižní ocenění... V anketě pořádané agenturou CzechTourism byla naše nabídka služeb vyhodnocena jako nejatraktivnější z oblasti východních Čech. Vloni jsme otevřeli dvě nové trasy, prohlídku věže a podzemních chodeb. Cena nám byla udělena i za nabídku aktivit a akcí, které jsme vloni pořádali. Nejkrásnější na ocenění je, že jej neudělovala žádná odborná porota, ale návštěvníci. Ve funkci kastelánky jste minulý rok zažila svůj první ročník festivalu, těšíte se na ten druhý, nebo s napětím očekáváte, co přinese? Možná tomu nebudete věřit, ale těším se. Když jsem nastoupila do funkce, nechtěla jsem dopustit, aby mi zámek příliš přirostl k srdci. To se stalo na mém bývalém působišti, zámku v Častolovicích... Když se zámek stane členem rodiny, ošetřovaným děťátkem, dostanete se do role matky tygřice, která si své děťátko chrání zuby nehty. Mnohdy vznikají patové situace, o nichž by vám mohli zaměstnanci festivalu jistě vyprávět. Když na zámek přicházejí návštěvníci, stačí, abych zaslechla na chodbě: „Tady to voní, tady je čisto, tady kvetou květiny..." To je moment, kdy vím, že mé snažení stojí za to. Na festivalu je krásné, že se tyto věci dějí v podstatě den co den. Když na zámek přijde denně 1200 lidí - můžete tyto pocity vnímat intenzivněji. To je důvod, proč se na festival těším. Jak jste letos prožívala obávanou stavbu zastřešení II. nádvoří? Musím říct něco, co všechny pravděpodobně překvapí. Každý musí uznat, že stavba zastřešení, hlediště a jeviště je pro zámek velice zátěžový moment. Na počátku hlavní sezony všechno začne kvést a vonět. Pořádáme různé kulturní aktivity jako japonský víkend, koncerty... To vše s příchodem stavební firmy obvykle končí. Letos však firma nastoupila s novým stavbyvedoucím a nově složeným týmem. Hned po úvodním střetu, k němuž muselo zákonitě dojít, abychom si vzájemně vymezili mantinely, musela jsem konstatovat, že máme postaveno. Za týden! Je to neuvěřitelné. Pracovní nasazení bylo stoprocentní. Potvrdilo se to, co jsem tvrdila vloni - stavbu lze urychlit, když budou lidé chtít. Mám z toho obrovskou radost. Vše podle mne ukazuje, že se první výkop může klidně o týden posunout. Teď víme, že máme lidi, kteří to dokáží. Když skončí stavba zastřešení, již je všechno krásné. Vloni ředitel festivalu Jan Pikna

Výstava Hračky s příběhem je k vidění na jedné z prohlídkových tras. Umístěno je zde asi patnáct set hraček z let 1870 - 1940.

řekl zajímavou věc: „Při festivalu začne zámek jinak vonět." A je tomu skutečně tak. Natáhnou se koberce, zámek dostane úplně jinou vůni, jiný směr - má jiné kouzlo, a to je moc příjemné. Po skončení Smetanovy Litomyšle nás čeká další nepříjemný moment, a tím je bourání zastřešení. Věřím však, že s tímto týmem vše hravě zvládneme a já budu moci opět po týdnu říct, že máme hotovo. I letos budou pokračovat prohlídky zákulisím... Letos jsme přípravě prohlídek festivalového zákulisí věnovali s produkčním Leošem Krejčím ze Smetanovy Litomyšle opravdu hodně času. Když jsme s těmito prohlídkami vloni začali, setkali jsme se jak s ohlasem ze strany návštěvníků, tak s nadšením divadel. V tomto roce k nám proto ředitelé divadel posílají garderobiérky, které budou kostýmy a líčení návštěvníkům samy předvádět. To se vloni osvědčilo a bylo to skvělé. Návštěvník přichází do zákulisí a garderobiérka mu s lehkostí a slovy „pozor, večer musí hrát", nasadí na hlavu třeba masku medvěda z Prodané nevěsty. To nikde jinde než u nás nezažijete! Kromě kostýmů a líčení si návštěvníci budou moci prohlédnout také technické zázemí festivalu nebo si vyzkoušet, jak funguje zastřešení. Prohlídka zákulisí bude opět zakončena v zámeckém sklepení sklenkou vína Chateau Litomyšl. Jak je to s návštěvností zámeckých prohlídkových tras během festivalu... Návštěvnost během festivalu klesá. Veřejnost se totiž domnívá, že po dobu Smetanovy Litomyšle jsou historické expozice uzavřeny. Z toho důvodu děláme mediální kampaň, kde kromě pozvánky na výstavy a jiné doprovodné akce zdůrazňujeme, že je zámek otevřen. Lidé jej mohou vidět z jiného, z festivalového úhlu - nemusí se ale bát, že jim bude někam odepřen přístup. Během prohlídek mají navíc možnost zúčastnit se zkoušky nebo potkat na nádvoří některou z pěveckých hvězd. Festivalovým hostům navíc nabízíme slevu ze vstupného. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle jim bude místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Akce platí do konce 53. ročníku festivalu. Ptal se Prokop Souček foto František Renza


S Nejedlým a Vojtou na pstruhy Někdejší herec Národního divadla Bohumil Bezouška na gramofonové desce vzpomíná na vystoupení v litomyšlském zámku (v úvodu poněkud nepřesně) takto: V prvních letech festivalu Smetanova Litomyšl nebyl jeho program výlučně operní záležitostí. V roce 1951 jsme tam hráli s činohrou Národního divadla Jiráskovy hry Vojnarka a Jan Žižka. Při představení Vojnarky přišel o první přestávce do šatny režisér se zprávou, že jsme po představení pozváni do hotelu Zlatá hvězda na místní specialitu, litomyšlské pstruhy. To vzbudilo všeobecné nadšení, protože se hrálo večer a od oběda jsme neměli nic v hubě. Ve druhé přestávce přišel opět a přinesl poněkud horší zvěst - že si s námi chce nejprve promluvit ministr kultury Zdeněk Nejedlý. Tento už hodně starý pán byl znám totiž tím, že se velmi rád a dlouho nechá poslouchat. Rychle jsme se my, herci, pak odlíčili a hodili do civilu, ale už na nás čekal. Nezapřel v sobě litomyšlského rodáka a začal nás hladové vodit po městě. Nejprve samozřejmě ke Smetanově rodné světničce. „Zde se narodil Bedřich Smetana", pravil, „to byl

génius, přímo Lenin české hudby...!" Pak s námi kráčel k místnímu muzeu, kde bylo dříve gymnázium, na němž učil právě Jirásek. Načež nás vedl k řece Loučné. Tam plavali pstruzi, takoví, na jaké jdeme té do Hvězdy. A tak dále - prostě do toho hotelu jsme se dostali až někdy před půlnocí. Do čela dlouhého stolu se usadil ministr Nejedlý, vedle něho náš nestor souboru, Jaroslav Vojta. Přinesli nám každému pár modrých brambůrků a scvrklého pstruha, jak to sušili v troubě a čekalo se samozřejmě, až začne jíst soudruh ministr. Ten však pokračoval v přednášce: „Já jsem za mlada chodil s kamarády k Loučné na ty pstruhy. Kluci chytali u břehu, já jsem vždycky seděl u cesty a jakoby četl noviny. Měl jsem však v nich dírky, abych viděl, kdyby šel porybný." Jarda Vojta, který měl hlad opravdu asi jako herec, ho svým typickým hlasem přerušil: "Pane ministře, dovolíte, já bych vám toho pstruha rozdranžíroval?!" A nečekal na svolení, uřízl pstroužkovi hlavu, vytáhl páteř a před Nejedlým ležely dvě půlky masíčka. Čekalo se, že konečně začne večeřet. Ne. „Ta Loučná, to není potok, to je řeka. Ale tohle nejsou pstruzi říční, to jsou

Aktuální zpravodajství z festivalu najdete na

Komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý je rozporuplnou postavou české historie. Dramaturgie Smetanovy Litomyšle se dlouho držela přísně smetanovské linie, kterou jeden ze zakladatelů festivalu v jeho začátcích nastolil.

pstruzi potoční. Podívejte se, mají červené tečky." V tu chvíli to už Vojta nevydržel a zařval: „Pane ministře, na menší kousky vám to už dělat nebudu! To byste z toho měl kór hovno!" Ten Nejedlý to kupodivu vzal ale docela sportovně a popřál nám všem dobrou chuť. A my jsme konečně jedli... Zdeněk Vandas

www.smetanovalitomysl.cz

13


Kulatý pohled do historie festivalu Před deseti lety (2001) Smetanova Litomyšl v té době nabrala vysoké obrátky, hrálo se přes nepřízeň počasí jedenáct dnů „v tahu". Některé akce bylo však nutno právě kvůli počasí přesunout. Potkalo to třeba ostravskou Prodanou nevěstu. Elektroinstalace v zámeckém amfiteátru byla po předchozích deštích rozmočena, takže se hrálo v nádvoří. Mařenku zpívala Eva Dřízgová, Jeníkem byl host z Prahy Valentin Prolat. Největší zima byla při Figarově svatbě, kdy pěvci (v hlavních rolích Roman Janál, Natalia Melnik, Miloslav Podskalský) museli pod kostým navléknout cokoli, bylo po ruce. Koncertně byla provedena Pucciniho Turandot (letos tedy bude po deseti letech), titulní roli zpívala Eva Urbanová, Kalafa Ernesto Grizales). Ve Verdiho opeře Trubadúr excelovali Iveta Žižlavská (Leonora), Nikolaj Višnjakov (Manrico), Jiřina Přívratská (Azucena), Miguelangelo Cavalcanti (Luna). Před dvaceti lety (1991) Smetanův Dalibor se hrál netradičně v amfiteátru. Jednalo se o brněnské provedení, takže krále Vladislava zpíval Richard Haan, Miladu Hana Málková, žalářníka Josef Klán. „Dalibor přiletěl aerotaxi", psal dobový tisk. Jeho představitel Leo Marian Vodička byl tehdy smluvně vázán v Mnichově a dopravil se na představení tímto malým letadlem. Přistál na letišti ve Vysokém Mýtě, odkud hned pak zase odletěl. Druhou operou byly Hry o Marii Bohuslava Martinů. Dílo o čtyřech částech Panny moudré a pošetilé, Mariken z Niméque, Narození Páně a Sestra Paskalina - repertoár velmi dobře obohatilo a mělo značný úspěch. Hlavní sólisté: Jitka Zerhauová, Pavel Kamas, Jiří Sulženko, Magda Kloboučková. Před třiceti lety (1981) Tady se splnilo velké přání Eduarda Hakena,

který si v Litomyšli konečně mohl zazpívat svoji nejoblíbenější roli, vodníka v Rusalce. Tu zpívala Marcela Machotková, prince Ivo Žídek, cizí kněžnu Naděžda Kniplová. Jednalo se o slavnostní představení k tisícímu výročí první zmínky o Litomyšli, uvedené v Kosmově kronice. Především díky osobnosti Hakenově a zámecké dekoraci Květoslava Bubeníka bylo toto provedení jedním z nejlepších v historii festivalu. Obliba Prodané nevěsty byla v oněch letech trvalá, tatáž inscenace se zde hrála několik roků po sobě. Tentokrát v hlavních rolích s Naďou Šormovou (Mařenka), Josefem Hajnou (Jeník), Alfrédem Hampelem (Vašek) a samozřejmě Eduardem Hakenem (Kecal). Před čtyřiceti lety (1971) Nehrálo se nic. V letech 1966-1973 byla v konání Smetanovy Litomyšle dlouhá pauza. Před padesáti lety (1961) Program zajistila brněnská opera, která přijela se svými čtyřmi smetanovskými inscenacemi. Čertova stěna si zde zopakovala velký úspěch z roku 1957. Brno tehdy disponovalo skvělými sólisty Zdeňkem Kroupou (Rarach), Hanou Svobodovou-Janků (Hedvika), Eduardem Hrubešem (Vok) či

V roce 1961 brněnská opera provedla i Prodanou nevěstu. Na snímku Mařenka Jindra Pokorná a Jeník Imrich Jakubek. Foto Josef Sotona, Regionální muzeum Litomyšl

Jaroslavem Ulrychem (Jarek). Zhlédli jsme též nejméně hrané Smetanovo dílo Braniboři v Čechách (Jaroslav Ulrych-Junoš, Libuše Domanínská - Ludiše, Antonín Jurečka - Jíra, Zdeněk Kroupa - Kmet). Brněnští provedli i Prodanou nevěstu s ústředním párem Jindra Pokorná a Imrich Jakubek. Za zmínku stojí vystoupení tehdy pětadvacetiletého Reného Tučka, nejmladšího otce Krušiny v historii festivalu. Vrcholem ročníku byla nesporně Libuše v titulní roli s Naděždou Kniplovou, která

Jiráskův Jan Žižka na prknech Smetanovy Litomyšle, 1951

později zářila v pražském Národním divadle i na zahraničních scénách. Před šedesáti lety (1951) Měl to být třetí ročník Smetanovy Litomyšle, ale protože se tehdy slavilo 100 let od narození Aloise Jiráska, přijela činohra Národního divadla. Zahrála v zámku dvě Jiráskovy divadelní hry, Vojnarku a Jana Žižku. Měli jsme tak v Litomyšli vzácnou možnost vidět v akci velikány české činohry, kteří byli tehdy na vrcholu uměleckých sil. Některá jména hovoří za vše: Marie Glaserová, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Průcha, Karel Höger, Miloš Nedbal, Jaroslav Vojta, František Filipovský, Jiří Dohnal či Stanislav Neumann. Zdeněk Vandas foto Regionální muzeum Litomyšl

Kam na večeři či sklenku vína Některé restaurace během konání festivalu poskytují mimořádné služby - sestavují speciální menu pro rychlé obsloužení před pořadem, prodlužují provozní dobu včetně kuchyně tak, aby návštěvníci Smetanovy Litomyšle mohli po skončení pořadu povečeřet či posedět u sklenky vína. Jejich konkrétní denní nabídku budeme uvádět ve Festivalových novinách. Tento týden doporučujeme: Restaurace Karlov tel.: +420 461 613 417 cca 400 metrů od zámku ve Smetanově domě, zahradní posezení, prodloužená provozní doba včetně kuchyně. otevřeno od 11.00 do 23.00 (případně déle, podle zájmu hostů) Po celou dobu festivalu připravujeme zvláštní festivalové menu, po předložení platné vstupenky na některý z festivalových pořadů sleva 5% z vystaveného účtu. 14

Při objednávce speciálního festivalové menu (polévka, hlavní jídlo a káva) za 135 korun garantujeme obsloužení do 20 minut: Polévka: Hovězí vývar s masem a nudlemi 1. hlavní jídlo: Vepřový kotlet s pepřovou omáčkou, šťouchané brambory 2. hlavní jídlo: Kuřecí steak na houbách, bramborové noky PIZZERIA Bella Napoli tel.: 461 612767 cca 700 metrů od zámku pravá italská pizzerie s pravým italským kuchařem otevřeno: Út - Ne od 10.00. Zavírací hodina se odvíjí vždy od konce festivalového pořadu, otevřeno maximálně do půlnoci. Pizzu si můžete vychutnat přímo v restauraci, na slunné terase nebo si ji odnést s sebou v krabici. Nabídnout můžeme i teplé dílky pizzy - 1/4, které se hodí nejen jako rychlá svačinka.

Restaurace U Medvěda cca 500 metrů od zámku, vedle Penny Marketu. Po celou dobu Smetanovy Litomyšle prodloužená otevírací doba včetně kuchyně. Vyberte si z bohatého jídelního lístku, nebo si sami sestavit svou pochoutku. Více informací na www.umedveda.cz. Rezervace na tel.: 461616726 Restaurace Veselka tel.:+420 776 887 719 cca 300 metrů od zámku, otevřeno: Po - Čt od 15.00 - 23.00 (případně déle), Pá, So 14.00 - 01.00 nabídka šesti druhů točených piv, lahvová piva z celého světa (cca 50 druhů) 10. - 11. června Tvarůžkové hody (gastronomické speciality z olomouckých tvarůžků). V den konání festivalových pořadů prodloužen provoz kuchyně do pozdních hodin dle zájmu hostů.


Aleš Lamr vystavuje v Galerii Kubík Aleš Lamr, který vystavuje v Galerii Kubík, je již od šedesátých let nepřehlédnutelnou postavou české výtvarné scény. Jeho tvorba je velmi rozmanitá. Kromě obrazů a grafik má na svém kontě řadu architektonických realizací. Tvoří také sochy, objekty, instalace nebo ilustruje knihy. „Řekl jsem si, že plochy galerie využiji bezezbytku," poznamenává autor, jehož barevná díla pokryla stěny jednoho z největších litomyšlských výstavních prostor. Jaká díla mohou diváci v Litomyšli vidět? Všechny obrazy, které jsem do Litomyšle přivezl, vznikly vloni. Je to taková rekapitulace roku 2010. Cyklus, který v galerii Kubík můžete vidět, vystavuji jako celek poprvé. Objekty, které stojí v centrální místnosti, jsou starší. Vedle toho jsou v expozici zařazeny i litografie, nejedená se tedy pouze o malby. V Galerii Kubík vystavujete také objekty... Jsou to takové dva větrníky a dva kroutily. Říkám tomu Kroutil 1 a Kroutil 2. Vaše výstava má titul Lov začíná očima... Tak se jmenuje jedna písnička kapely mého kamaráda Michala Němce, skupiny Jablkoň. Lov začíná očima je také název série čtyř obrazů. Začíná-li lov očima, čím podle vás končí? Tím, když si ten, kdo je ulovený, koupí obraz.(směje se) To si dělám legraci... Ilustroval jste nové vydání bible, navrhoval interiér kaple v Petrovičkách... Teď začíná neúprosný Lov. Není to příliš velký kontrast? Vše navzájem souvisí. Nimrod byl lovec, to je také biblická postava.

Reynek, Sýkora, Kupka, Warhol, Lamr... Ta společnost je úžasná! Kupka byl velký průkopník, protože dokázal prolomit tu ohromnou figurální bariéru. Je stále mým velkým vzorem, kráčím v jeho stopách. Jste v Litomyšli poprvé? Ne, do Litomyšle jezdím často, tak pětkrát do roka. Mám totiž chalupu na kraji Orlických hor, v Petrovičkách. Jezdím sem hlavně pro výtvarné materiály a za kulturou. Chystáte se na některou z výstav? Chci navštívit všechny expozice, které budou od soboty otevřeny. V Litomyšli určitě strávím nějaký čas, budu se sem totiž vracet, dokud moje výstava neskončí. Jste autorem řady výtvarných realizací. Vaše nástropní a nástěnné malby zdobí například vilu Václava Havla, dříve byly i v jeho prezidentské kanceláři. Co vás baví na architektonických realizacích? Václav Havel si to přál a mne vždy lákaly velké stěny. Jakých realizací si nejvíce ceníte? Byl jsem hrdý na bránu, kterou jsem maloval na Pražském hradě. Ta už ovšem neexi-

stuje. Současný prezident nechal malby zlikvidovat. Podobný osud potkal i realizace Bořka Šípka a Vendulky Císařovské, která na Hradě dělala fresky. Nedalo se to oškrabat, tak bylo vše zatapetováno. Litomyšlská výstava dobře dokumentuje, jak se vaše tvorba v průběhu času mění. Dalo by se říct, že postupně zjednodušujete své výtvarné vyjádření? Jistě, jak člověk stárne, zjednodušuje nakonec skončí u tečky (směje se). Nevím ale jistě, jestli je toto i můj případ. Tahle fáze zrání výtvarného projevu je překvapením i pro mne samotného. Vždy mne zajímal nějaký gestický projev, pořád byl ale spojen s malbou. Nějaký ten flek byl na mých obrazech pouze doprovodným prvkem. V poslední době mne to ale nějak přesahuje... Ptal se Prokop Souček

Ladislava Košíková: Rytmus je projevem života Pokračování ze strany 5 Ansámbl pořadu Písně a tance lásky je opravdu početný, jak se vám zkoušelo? Dlouho jsme zkoušeli na hudbu z nahrávky, jinak to nešlo. Celý ansámbl se v kompletním složení sešel až tři dny před premiérou v Litomyšli. V průběhu nácviku dirigent Roman Válek navštívil několik našich zkoušek v Uherském Hradišti. V čem se liší Písně a tance lásky od vašich předchozích projektů pro Smetanovu Litomyšl? Když zde účinkujeme se souborem Hradišťan, přijedeme z Uherského Hradiště již s hotovým dílem. V případě Kytice proběhly asi dvě zkoušky ve Zlíně, pak jsme se sešli v předvečer premiéry. Projekt Písně a tance lásky je mnohonásobně náročnější. Lidé ze sboru i hudebního ansámblu jsou z různých míst. Každá složka tedy musela dílo nastudovat odděleně. Ve středu se v Litomyšli sešli hudebníci a zpěváci, ve čtvrtek k nim přibyli tanečníci. Zkouší se v Sokolovně, generální zkouška o půlnoci po zahajovacím koncertu... Je to hodně náročné. Teď je třeba dát jednotlivé složky dohromady, všechno sjednotit po stránce rytmu, tempa, dynamiky a dát dílu společný výraz.

Ve své práci čerpáte ze znalosti lidových tanců. Promítá se tento přístup nějak také do choreografie pořadu, nalézáte k tomu v hudbě oporu? Určitě! Cítím, že je zde folklórní námět. Stravinského hudba je vysoce moderní, je to hudba 20. století, přesto ve mně evokuje

spoustu archaizujících prvků. Rituálnost, kterou Stravinskij slovem a rytmem hudbě dal, je v podstatě ve slovanství zakotvena, ale jde ruku v ruce s ruským pravoslavím. Právě spojení těchto dvou rovin mě na díle fascinuje. Ptal se Prokop Souček fofo Karel Dušík

Zemřel muzikolog Jan Kapusta V květnu po delší nemoci zemřel ve věku 78 let dlouholetý litomyšlský kulturní pracovník

Jan Kapusta (vpravo) a starosta Litomyšle Michal Kortyš

a bývalý člen štábu Smetanovy Litomyšle PhDr. Jan Kapusta. Českotřebovský rodák působil mimo jiné řadu let jako ředitel Muzea v Litomyšli a v Poličce. Tam také stál u zrodu Nadace Bohuslava Martinů. Především jeho zásluhou se po několik desetiletí konala v nedalekém Vlčkově každoroční slavnost Otvírání studánek. V jejím rámci byla vždy hrána stejnojmenná kantáta B. Martinů. PhDr. Kapusta se významně zasloužil i o festival Smetanova Litomyšl. Byl jedním z těch, jejichž zásluhou se tradice festivalu udržela i v nelehkých dobách osmdesátých let minulého století. V letech kolem roku 1989 byl přímo členem dramaturgické rady Smetanovy Litomyšle. Zdeněk Vandas, foto Deník 15


Zdařilá overtura k festivalu Produkční Smetanovy Litomyšle Leoš Krejčí má zřejmě největší zásluhu na akci „Opera pod májovým nebem". Podobně jako před rokem se 28. května uskutečnil koncert Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem Tomášem Bauerem. Dále účinkoval Pražský komorní sbor (sbormistr Adolf Melichar) a tři sólisté - Andrea Vizvári, Václava Krejčí Housková a Jakub Kettner. Sám Leoš Krejčí program uváděl. Kvůli špatnému počasí se musela akce přesunout do Smetanova domu, ale to se na vyznění a úspěchu koncertu nijak nepříznivě nepodepsalo. Obě sólistky jsou skutečně vycházejícími hvězdami, jak bylo

uváděno na plakátech, a jistě o nich ještě hodně uslyšíme třeba právě i na Smetanově Litomyšli. Gounodova opera Romeo a Julie, Pucciniho Edgar, Verdiho Traviata a Bizetova Carmen, to byly stěžejní díla, z nichž byl sestaven jejich repertoár pro tento koncert. Barytonista Jakub Kettner, sólista olomoucké opery, zpívá i na prestižních scénách u nás i ve světě a nejlepší pěvecká léta má právě před sebou (ročník 1974). V Litomyšli předvedl svého Scarpiu z Pucciniho Tosky, Germonta z Traviaty a Escamilla z Carmen. Na našem festivalu se představil kupodivu zatím pouze jed-

Zámeckou kaplí zazní latina I v tomto roce budou mít návštěvníci zámku příležitost navštívit bohoslužbu v latinském jazyce. V zámecké kapli sv. Moniky ji v sobotu 11. června od 10.30 bude celebrovat páter František Beneš, okrskový vikář vikariátu Litomyšl. „Návštěvníci zámku by rádi znovu slyšeli latinu a někteří naši lidé rovněž. Také to bylo přáním paní kastelánky," vysvětluje vikář František Beneš. V kapli sv. Moniky se podle informací vikariátu pravidelné bohoslužby nikdy nekonaly. Mše jsou zde slouženy pouze občasně, a to především v některé významné svátky - například ve svátek sv. Moniky nebo svátek sv. Michaela archanděla. -ps-, foto František Renza

nou v menší roli kata z Poulencovy opery Dialogy karmelitek v r. 2006. Výborně se prezentoval i orchestr a sbor, zejména v populární sborové scéně „Va pensiero" z Verdiho Nabucca. Všichni účinkující na závěr přidali společně zazpívaný přípitek z Traviaty. Zdeněk Vandas, foto František Renza

Navštivte zámek za snížené vstupné

Kaple svaté Moniky, oblíbené místo svatebních obřadů

Navštivte jedinečnou památku, která patří k evropským klenotům renesanční architektury. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle Vám bude v pokladně Státního zámku Litomyšl místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 53. roč-redníku festivalu.

Smetanova Litomyšl v České televizi a Českém rozhlase Smetanova Litomyšl den po dni Stejně jako v minulých letech bude i letos vysílat Česká televize pořad Smetanova Litomyšl den po dni. Každou festivalovou sobotu tak na programu ČT 2 uvidíte souhrn toho nejdůležitějšího, co se na Smetanově Litomyšli událo. Režisér Martin Kubala divákům nabídne ukázky z proběhlých pořadů, rozhovory s účinkujícími, organizátory i návštěvníky. Data a časy vysílání jsou: 18. června ve 22.05 hodin, 25. června ve 22.15 hodin a 2. července ve 23.40 hodin, závěr festivalu včetně zpravodajství z koncertu slavné sopranistky Sumi Jo nabídne Česká televize 9. července ve 20.55 hodin.

Šostakovičova 13. symfonie Babí Jar v České televizi i na rozhlasových vlnách Vzácně uváděná Symfonie č. 13 b moll „Babí Jar“ Dmitrije Šostakoviče pro baryton, mužský sbor a orchestr na slova básně Jevgenije Jevtušenka připomíná 70. výročí nacistického masakru Židů v rokli Babí Jar nedaleko Kyjeva. Záznam koncertu uvede v září Česká televize. Stane se tak v rámci večera věnovaného této tragédii. Koncert bude v přímém přenosu vysílat Český rozhlas na stanici ČRo3 - Vltava a v rámci cyklu Letní festivaly Euroradia také Evropská vysílací unie EBU v mnoha zemích Evropy, mj. v Belgii, Portugalsku, Španělsku a Švýcarsku.

Česká televize natáčela v Kyjevě Na místě, kde bývala rokle Babí Jar, se odehrál před sedmdesáti lety strašlivý příběh prvního fašistického masového vyvraždění zdejších Židů. Památníky v kyjevském parku, dějišti této tragédie, natáčel štáb České televize. Rozhovor s Vitalijem Nachmanovičem, universitním profesorem a historikem, který se dlouhodobě zabývá událostmi v Babím Jaru, a další natočený materiál bude využit v doprovodném dokumentu vysílaném současně se záznamem koncertu Symfonie č. 13 Babí Jar Dmitrije Šostakoviče.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2011 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. Zodpovědný redaktor: Prokop Souček • redakce: Šimon Voseček, Prokop Souček. Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl l

festivalové noviny 1

Recommend Documents