FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
èíslo 3
roèník 5
kvìten 2005
Mìsíc máj! Kvìten! Mìsíc zasvìcený Pannì Marii -, Pannì pøeèisté -, Matce Boží -, Královnì…..Královnì sv. rùženceJe to už hezká øádka let, vzpomínky zaletí do doby, kdy jsme jako dìti a mládež chodívali na MÁJOVÉ. Chodívali, a to tøi, pìt i více kilometrù. Auta nebyla, autobusy nejezdily, a pøesto kolik se nás na májových vždy sešlo. Mše svaté se tehdy sloužily ráno a májové bývaly v podveèer. Pøed pobožností jsme se modlívali svatý rùženec. Pan faráø pøišel s ministranty (tìch bývalo hodnì), poklekl pøed svatostánkem a pak pøed oltáøem Panny Marie se pomodlil litanie loretánské. Oltáø byl jiný než dnes. V jeskyòce trùnila socha Panny Marie Lurdské, kolem hlavy jí záøilo dvanáct hvìzd (žároveèek), vždy byla v záplavì kvìtù. Po modlitbì litanií se zpívaly s varhanami krásné písnì, mnohé z nich již dnes neslýcháme. Dìvèata chodívala obleèena jako družièky, v bílých šatech s vìneèkem na hlavì. Vždy jich bývalo nejménì pìt, pøednášely pøed oltáøem Panny Marie básnì. Každá se snažila, aby ta její báseò byla co nejkrásnìjší. Bývaly to pro nás velice zvláštní chvíle, chvíle vroucí úcty k Pannì Marii – Matce Boží. A to nejen v mìsíci kvìtnu. Také bývalo zvykem jít se po svaté zpovìdi pomodlit pøed oltáø Panny Marie. Pomodlit se modlitbu pokání a také podìkovat za to, že Ona se za nás pøimlouvá a vede nás ke Kristu Pánu. Mìli jsme tuto oddanost a víru zakotvenou odmalièka a láska k Matièce Boží – Pannì Marii v nás starších pøetrvává dál. Kéž by ožila i v srdéèkách dnešních dìtí a mládeže. Kéž by se stal svatý rùženec – modlitba Panny Marie – modlitbou všech mladých, a to nejen v mìsíci kvìtnu. Panna Maria tolik – tolik prosí: „Modlete se, modlete se, modlete se rùženec. Modlitbou svatého rùžence je možné odvrátit rùzná nebezpeèí a napøíklad i války…“ Tak proè neposloucháme výzvy Matky Boží? Proè je u nás v kostele tak hroznì málo lidí v té pùlhodince pøede mší svatou? Je to chvíle, která patøí Pannì Marii. Vždy• Ona je tu vždy pøítomná. Ona nás zve a modlí se s námi. Ona každého z nás vítá k slavení mše svaté. Proto otevøme oèi, otevøme svá srdce a s láskou se nechejme vést rukou pøesvaté Rodièky Boží – Panny Marie. Kdo se jí odevzdá do ochrany, ten bezpeènì prochází úskalím života. Ó, Maria, knìžno máje, Královno svatého rùžence – oroduj za nás! Marie Provázková Karolinka
Pozvánka na „Farní den“ Letošní farní den bude ve znamení kácení májky. Pokud nám vyjde poèasí, což je vìc dost nejistá, sejdeme se na farním dvoøe v nedìli 29. kvìtna ve tøi hodiny odpoledne. Hasièi nám pøislíbili lavièky, takže se rozložíme na trávníku pod lípami. Pro dìti je nachystáno živé pøekvapení... P. Jozef Streèka, SVD
-1-
Královnì svatého rùžence M. Otinská Dech vonných rùží voní na oltáøi zde Panny svaté milostný je zjev; z bytosti její svatá nìha záøí, již oslavuje vìøících zde zpìv. Loretánský hymnus zní tu krásný – velké, jediné, vroucí prosby vzdech: Oroduj za nás! – Refrénu tón jasný zvroucní tu jemnì, jako hudby dech. Knìžno rùžence, Panno nejmoudøejší, Rùže duchovní, Hvìzdo pøejasná! Až doputujem života pou• zdejší, Kéž srdce Tvoje s láskou se k nám zná!
...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR...
Kniha Pøísloví Po pìti knihách Mojžíšových, po knihách historických a prorockých následuje v katolickém kánonu Starého zákona skupina didaktických, nauèných knih, které se souhrnnì nazývají sapienciální, tj. „mudroslovné“ (lat. sapientia = moudrost), nebo• vesmìs pojednávají o životní a Boží moudrosti. Je to skupina velmi rùznorodá, zahrnuje jeden z vrcholù svìtové poezie vùbec – Knihu Job, milostnou lyriku Písnì písní, knihu Kazatel o pomíjejícnosti všeho pozemského atd. Snad nejdùvìrnìji nás osloví Kniha Pøísloví, myšlenkovì bohatá, výrazem prostá a srozumitelná, formou pestrá. Rozvíjí pøed ètenáøem život staré izraelské spoleènosti, jejíž zásady praktické morálky vyvozuje zdravým rozumem ze zkušenosti a zhodnocuje vírou v Boha: náboženství se v tomto svìtle jeví jako podmínka pravého štìstí. Jádrem knihy jsou dva soubory pøísloví krále Šalomouna a další sbírky výrokù jiných moudrých mužù, následující po úvodních výchovných napomenutích otce synovi. Jde vesmìs o zvláštní druh gnómicky struèných a jadrných, duchaplných, moudrých prùpovìdí a pouèných výrokù, které vedou ke správnému nazírání a øešení rùzných životních situací – tak jak to ostatnì známe i z mimobiblických sbírek pøísloví ve
všech svìtových literaturách, vèetnì èeské. „Radostná mysl prospívá tìlu“; „kdo seje nepravost, sklidí neštìstí“; „železo se ostøí železem a èlovìk èlovìka brousí“ øíká Šalomoun – a známe dobøe èeskou ozvìnu jeho pøísloví ve rèeních „veselá mysl – pùl zdraví“, „kdo seje vítr, sklízí bouøi“ atd. A jestliže èetné výroky Knihy Pøísloví se vyslovují pøíkøe napø. o zlých, pomlouvaèných ženách ostrého jazyka a o mnohých jiných ženských nectnostech („lepší je pøebývat v koutku na støeše než s hubatou ženou ve spoleèném domì“, Pø 21,9), je její závìreèná èást nejvelkolepìjším chvalozpìvem na ženu, která „vìtší cenu má než perly“; vrcholí chválou dùstojnosti ženy a matky: „Pùvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu“. (Pø 31,30) „Církev odùvodnìnì pokládá Knihu Pøísloví za perlu mezi knihami od Boha vdechnutými,“ píše její èeský pøekladatel V. Bogner. Pøitom mùže pøipadat pøíliš „pøízemní“; vyslovuje tu nejprostší lidovou zkušenost, zhutnìnou do vtipných prùpovìdí. Ale hlas lidu je v tomto pøípadì skuteènì hlasem Božím, moudrostí Bohem inspirovanou. Jsou-li odedávna stejnì jako dnes ve velké oblibì rùzné sbírky aforismù a tzv. „vìèných slov“, dùvtipných citátù autorit a básníkù,
vycházejících v nejrùznìjších sestavách jako „inspiromaty“, pøíruèky „moudrosti vìkù“ apod., nemìl by køes•an zapomínat, že má v Písmu svatém k dispozici vynikající antologii moudrosti lidské i Boží v Knize Pøísloví, nejednou citované v evangeliích i apoštolských listech. Ostatnì Pán Ježíš pokraèoval v tvorbì obdobných prùpovìdí ve svých kázáních a podobenstvích (srov. napø. „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho požaduje“, Lk 12,48 aj.) Kniha Pøísloví, nevyèerpatelný zdroj pouèení, je pro nás mimo jiné také pøíkladem a výzvou, abychom se i na cestì k Bohu uèili z pøirozené lidské zkušenosti denního života a pilnì cvièili a využívali úsudek vlastního rozumu ve shodì s Božím slovem. pøipravil Mojmír Trávníèek
Rozhovor - P. Petr Dujka Narodil se 10.12.1967 a dìtství prožil v Novém Hrozenkovì. Po základní škole studoval Støední knihovnickou školu v Brnì (1982-1986). Po absolvování studia pracoval 2 mìsíce v knihovnì ve Vsetínì, poté nastoupil základní vojenskou službu. Pak se vrátil na 1 rok do knihovny. Od jara 1989 zastával místo referenta na Okresním sekretariátì Lidové strany. Na popud P. Františka Polese zaèal, jako laik, dálkovì studovat teologii v Olomouci. Pùvodnì mìl pøedstavu, že po absolvování pedagogického kurzu bude vyuèovat , ale po dvou letech studia zmìnil názor, vstoupil do semináøe a zaèal navštìvovat denní studium. Vysvìcen byl 28.6.1997 v Olomouci. Primièní mši svatou sloužil v Novém Hrozenkovì 6.7.1997 (pozn.red.: týden pøed vysvìcením nového kostela v Karolince). Jaká byla Vaše první pùsobištì? Nejprve jsem vykonával jáhenskou službu v Olomouci pro semináø a Otce arcibiskupa. Po knìžském svìcení jsem nastoupil jako kaplan v Bílovicích u Uherského Hradištì, kde jsem pùsobil v letech 1997 až 1999 pod P.Huslíkem. Bylo to tìžké období, po povodních v roce
1997, celá tato oblast byla totiž zatopena vodou. Do farnosti spadalo 12 vesnic. Bìhem této doby byly v sousedních farnostech postaveny nové kostely v Knìžpoli a Nedachlebicích. Tyto vesnice byly velice živé, byla tam spoleèenství mládeže, lidé se spontánnì zapojovali a sami napøíklad poøádali rùzné akce a zájezdy. Byla to prostì první farnost v mém životì, kde jsem zažil farníky jako tým, v nìmž každý mìl svùj podíl odpovìdnosti. Od února 1999 do srpna 2003 jsem pùsobil v Polešovicích. Je to velmi známé starobylé mìsteèko, veliké asi jako N.H., ale domy tam nejsou rozesety po údolích, jsou více u sebe. Tato obec je proslulá šlechtìním vína, pochází odtud odrùda Moravský muškát. Velice se mi tam líbilo. Žijí tam lidé, kteøí jsou silnì sepjatí se svým domovem, asi jako tady na Valašsku. Napø. pøi slavnostních pøíležitostech dìti vždy chodí v krojích. Pøipravoval jsem tam biømování, biømovancù bylo 131 a vìtšinou byli obleèeni v kroji. V Polešovicích je nádherný barokní kostel, je z roku 1735. Pøed ním na tomtéž místì stály už dva, z nichž ten starší byl zmiòován v historických pramenech už v souvislosti s Velkou Mora-
-2-
vou. Stìny souèasného chrámu se rozevíraly od sebe jako kvìt tulipánu, ale po nároèné rekonstrukci byl celý objekt stažen ocelovými lany a také jsme staèili vymìnit krovy a krytinu. Od srpna 2003 jsem v Uherském Hradišti. Pocítil jste nìjaký rozdíl v pùsobení mezi mìstem a venkovem? Nejprve jsem byl rád, že zùstávám na Slovácku, ale zjiš•uji, že Hradištì není mentalitou Slovácko, ale je to mìsto. Lidé se moc navzájem neznají, je mi smutno z anonymity, po mši svaté se rozcházejí, aniž by zapøedli rozhovor mezi sebou. Platí jedna zásada: „Pøede mší mluv k Bohu, bìhem mše poslouchej co Bùh øíká Tobì, po mši mluv s lidmi.“ Lidé tam jsou velice obìtaví, ale bohužel jsou to pouze jedinci. Takový zlatý støed, který na svých bedrech nese tíhu pasivní vìtšiny. Jak velká farnost je v Uh.Hradišti, kolik je tam kostelù, jak je to s jejich návštìvností? Uherské Hradištì má pøibližnì 27 tisíc obyvatel. Skládá z centra a nìkolika ètvrtí, které se osamostatnily. Ve Starém mìstì se staví nový kostel. UH je rozdìleno na dvì farnosti:
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR… UH-centrum a UH-Sady. V centru jsou dva kostely: Farní na Masarykovì námìstí, zasvìcený sv. Františku Xaverskému, postavený roku 1682 jezuity. Tam pùsobím já. Druhý, františkánský na námìstí Mariánském, zasvìcený Pannì Marii, kde pùsobí øeholníci. Pøi sèítání bylo na nedìlní mši svaté ve farním kostele 1070 lidí. Hodnì lidí ale chodí z okolních vesnic. Bìhem týdne ve všední den se ranní mše svaté s Otcem kardinálem Špidlíkem, zúèastòuje Velehrad 2004 asi 200 lidí, jsou to ale vìtšinou lidé, kteøí pøijíždìjí do Hradištì za zamìstnáním, k lékaøi, na úøady. Dennì mám u zpovìdi asi 30 lidí. Ve farním kostele jste na vše sám? Ano. Na všechny farní záležitosti a èást dìkanátních. Teoreticky mám kaplany, ale to jsou františkáni a oni mají zase svoje. Pomáhají mi s výukou a mají na starosti nemocnici. Uvìdomte si, že náboženství se vyuèuje v Hradišti v osmi školách a jedné mateøské školce. Jaká je v Uh. Hradišti èinnost mládeže? Pøi farnosti jsou rùzná spoleèenství. Napøíklad spoleèenství ministrantù, schází se každou sobotu, hrají hry, nìco se nauèí, zopakují. Potom je spoleèenství mládeže do 15 let a spoleèenství starší mládeže. Setkání je více duchovnìjší, snaží se po sobì zanechat i nìjakou práci, napø. balí humanitární pomoc do balíkù.Velice silná je èinnost Orla. Na námìstí je veliká orlovna. Orlové poøádají rùzné sportovní aktivity, organizují pøednáškovou èinnost. Schola je velice dobrá, zpìváci zpívají na dìtských mších svatých, které jsou jedenkrát za dva týdny. Kromì toho je tam kostelní sbor a pìvecký sbor Svatopluk, který jezdí na koncerty i do zahranièí, jsou na vysoké úrovni. A to jsem vyjmenoval jenom nìkteré ze spoleèenství. Když jsem si domlouvala schùzku, øíkal jste, že musíte do kanceláøe v Brnì; k èemu ji potøebujete? Když jsem byl v Polešovicích, dostal jsem od Otce arcibiskupa na starost v naší diecézi orly. Právì proto tam jezdím, pracovnì na ústøedí Orla. Teï mám na starost orly v celé republice po duchovní stránce. je to hodnì nároèné, tìžko se zvládají obì vìci najednou - Orel a
farnost. Orel je tìlovýchovná katolická organizace sdružená ve svìtovém spoleèenství podobných organizací, duchovní z ostatních státù jsou uvolnìni z farní knìžské služby. Mají to jako své poslání, já jediný z nich nejsem uvolnìn z farnosti. Publikuji duchovní zamyšlení, metodické èlánky, schùzuji.Organizujeme pou• na Sv.Hostýnì, exercicie, sportovní èinnost. Byl jste na Hrozenkovì aktivním èlenem Orla. Co teï, Vy a sport? Bohužel musím pøiznat, že pracovat pro Orla jako dobrovolník vyluèuje èasovì možnost èerpat v Orle po stránce sportu. V Polešovicích jsme s ministranty vytvoøili tým fotbalistù a vyhrávali jsme kde co. Vìtšinou mì stavìli do útoku, já jsem øíkal, že proto, abych v obranì nedal vlastní gól. Pokud mám ale èas, tak si rád zasportuji. Nadchl mì bowling, 7x do roka poøádáme ve farnosti rodinné turnaje. Rád si zabìhám, když mám èas, chodím bìhat do lužních lesù. Z nutnosti jezdím na kole. Když je dopravní špièka, tak na kole je pøesun 2-3x rychlejší než autem. A pokud jedu právì zaopatøovat, je to dùležité. Vystudoval jste knihovnickou školu, tedy pomìrnì neznámý obor. Co toto studium obnáší, komu byste ho doporuèil? Ve škole nám øíkali, že knihovník je èlovìk, který má znát veškeré informace na svìtì, a co neví, má vìdìt, kde to najít. Tehdy ještì neexistovaly poèítaèe, dnes je to hodnì rozšíøené o informatiku. Doporuèoval bych to tìm, kdo se chtìjí vyznat ve svìtì; není to studium o tom, jak pøenášet knihu z jedné místnosti do druhé. Když jsem tu školu dostudoval, øíkal jsem si: „Co z toho budu mít, kde to uplatním?“ Dnes, když to hodnotím zpìtnì jako knìz, tak si myslím, že málokterá škola by mi dala takovou prùpravu pro knìžskou službu. Byl kladen hodnì velký dùraz na dìjiny literatury. Ty myšlenky, co lidé v dìjinách vkládali do knih, mi pomáhají, že dnes lidi vidím z jiné perspektivy. Spousta vìcí, s nimiž se lidé potýkají, jsou vìci, se kterými se potýkali pøed 100, 200, 500 lety a možná se s nimi daleko lépe vyrovnávali než my. Máme dnes strach se do nìkterých vìcí pouštìt, máme i jiné obavy, èasto falešné, které si stavíme, skrz které nevyjdeme dál do života samotného. A co knihy a Vy dnes? Je to jeden z mých nejvìtších koníèkù. Je to má vášeò. Také se velice zajímám o Valašsko. Když je èlovìk nìkde jinde, o to silnìjší je ten stesk, touha po domovì. Mám sbírku knih o Valašsku, zajímám se o historii Valašska. Na Hrozenkovì jste (jak jsem pochopila) èastým hostem, vracíte se sem rád? No, èastým? Jezdím tak jednou za mìsíc. Táhne mnì to sem. Moje sestra má dvì malé dìti. Když èlovìk pøijede, mají velkou radost, toho si
-3-
všimnete. To je vùbec zajímavé, když pøijdete k malému dìcku a zeptáte se ho, co chce na narozeniny, hned se mu rozzáøí oèi, má už pøedem velikou radost. Pøijdete ke starému èlovìku: Babièko, co chcete na Vánoce? „Ale já už nic nepotøebuji.“ Èlovìku se pak tìžko nìco kupuje. Dìti dávají velkou radost a dìlají svìt krásnìjší a to je nádhera. Tady jsou hory, rodina, jsou tu lidé, které mám rád, to vše dohromady. Domov je domov, je to vždy jen to jedno místo. Lidé z hor jsou vždy více patrioti než lidé z nížin, jsou pevnìjší v tom, co dokáží, za èím jdou, jsou pøed nì kladeny nejen ty fyzické pøekážky, ale i v srdci. Co byste nám vzkázal, co máme dìlat, abyItalské Alpy - Dolomity, léto 2005
chom se stali lepšími? Knìz je ten, kdo pomáhá èlovìku, aby se stával lepším. Ukazuje mu, že existují i jiné možnosti než to, v èem zrovna teï žije. Není nic pìknìjšího, než když èlovìk mùže pomoci druhému èlovìku. Nad vchodem do kostela (pozn.red.: v UH) visí kartuš se znakem jezuitù s nápisem OAMDG, což je heslo svatého Ignáce z Loyoly: „Všechno pro vìtší slávu Boží“. Znamená to toto: V životì každého èlovìka se dennì nerozhodujeme jenom èernobíle mezi dobrem a zlem. Rozhodujeme se mezi dobrem a mezi jiným dobrem. Vìtšina lidí se rozhoduje podle toho, co je pro nì v tu chvíli dùležitìjší. Rozhodneme se pro vìc, o které si myslíme, že je dobrá, ale ne vždy to tak skuteènì je. Ne vždy se rozhodneme podle Boží vùle. Ne vždy je to nejlepší øešení. Život je plný takových situací. Odpovìdí je tedy otázka, kterou si musíme klást nìkolikrát za den: „Pane Bože, co teï mám udìlat? Co právì teï po mnì chceš? Musíme se umìt zastavit; dneska se lidi neumí zastavit. A to bych Vám také pøál - èas na setkání se sebou samými i s Bohem Zdraví všechny v Hrozenkovì i Karolince a v modlitbì i vzpomínkách provází P. Petr Dujka. za rozhovor podìkovala Ingrid Petøeková
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Zprávy z Charity Nový Hrozenkov Cena kvality v sociální péèi za rok 2004 V srpnu roku 2004 byla vyhlášena celostátní soutìž o nejkvalitnìjší poskytovatele neústavní a ústavní péèe, o nejlepší tým a vedoucího pracovníka roku v sociální péèi a cena sympatie. Mezi vyhlašovatele patøila redakce èasopisu Sociální péèe ve spolupráci s Radou ÈR pro jakost s dalšími partnery, jako je Ministerstvo práce a sociálních vìcí se svazem mìst a obcí ÈR a hejtmanù krajù ÈR. Všichni jmenovaní se rozhodli ocenit ty, kteøí svým pøístupem k práci potvrzují, že kvalita je pøedevším v profesionalitì a osobním pøístupu. Charita N. Hrozenkov byla do této soutìže nominována v kategorii poskytovatelù neústavní péèe – peèovatelské služby. Celkovì bylo do soutìže nominováno 125 organizací a jednotlivcù z celé Èeské republiky. Za kategorii, do které byla nominována Peèovatelská služba Charity N. Hrozenkov bylo pøihlášeno 30 poskytovatelù neústavní péèe. Charita úspìšnì postoupila do tøetího kola, kde se dostala mezi ètyøi nejlepší. Zástupci tìchto organizací byli pak pozváni na slavnostní finálový veèer, kterého se také
zúèastnila øada významných osobností, napø. PhDr. Bìla Hejná, dlouholetá námìstkynì ministra sociálních vìcí, v souèasné dobì námìstkynì ministra prùmyslu, zástupce mìst a obcí pøi EU, zástupci MPSV apod. I když jsme neobsadili nakonec první místo, i tak si umístìní mezi ètyømi nejlepšími velmi ceníme. Jsme rádi, že se s vámi mùžeme o tento úspìch podìlit. Zdravotní sestry a peèovatelky, pracovnice Charitní ošetøovatelské a peèovatelské služby si toto ocenìní zaslouží. Dennì vyjíždí za klienty po celé oblasti sedmi obcí pohranièního regionu Valašska. Od služby je neodradí ani závìje snìhu, mráz, nebo led na cestách. Ani období, jako jsou Vánoce nebo jiné svátky, není u nich dùvodem k odmítnutí služby. Vedoucí této skupiny poskytovatelù neústavní péèe je od ledna 2004 paní Jarmila Škarpová, do ledna 2004 jí byla paní Zdislava Chrástecká, která je v souèasné dobì vedoucí pracovníkù v pøímé péèi Domu pokojného stáøí Charity NH. V závìru slavnostního veèera 7. dubna byl vyhlášen 2. roèník „Soutìže kvality v sociální péèi“. Nominovat organizace a jednotlivce mohou obce, kraje, ale i jednotlivci, všichni ti,
kterým záleží na kvalitì sociálních služeb a lidském pøístupu k èlovìku. D. Martinková, øeditelka
Pou• na Svatý Hostýn Chtìli bychom vás pozvat na tradièní pou• na Sv. Hostýn, kterou v letošním roce poøádá Charita Nový Hrozenkov 7. èervna. Tato pou• je urèena pøedevším pro nemocné a ménì pohyblivé seniory, ale samozøejmì i pro ostatní zájemce. Bìhem celého zájezdu bude zajištìn doprovod zdravotních sester a peèovatelek. K výjezdu až pøed baziliku máme vyøízeno povolení. Cena zájezdu èiní 130 Kè. V cenì je zapoèítán také obìd zajištìný v poutním domì è. 3 s bezbariérovým pøístupem. Odjezd je 7.45 z Velkých Karlovic - 8.30 z Hovìzí a všechny zastávky u hlavní cesty po trase Velké Karlovice - Hovìzí. Pøihlášky telefonicky na èísle Charity 571 451 548 a nebo pøímo v sídlu Charity v Novém Hrozenkovì do 29. kvìtna. Pokud budete potøebovat odvoz z domu na zastávku, pøedem si ji u nás mùžete domluvit. Tìšíme se na setkání s Vámi. zamìstnanci Charity
Z èinnosti Orla Setkání v Hradci V sobotu 30.dubna 2005 probìhlo v Hradci Králové setkání s názvem „ Díkuvzdání církve a vlasti“, poøádané u pøíležitosti významného životního jubilea arcibiskupa Karla Otèenáška. Za naši místní orelskou organizaci se tohoto setkání zúèastnili dva èlenové. Domù se vrátili nadšeni, obohaceni, s pocitem, že ta pou• stála opravdu za to! V tento den za pøítomnosti poutníkù a významných osobností církevního, politického a spoleèenského života z ÈR a zahranièí odevzdal arcibiskup Karel Otèenášek Svatému Otci, v zastoupení otce nuncia G. Coppy - pro celou církev a také osobnì pøítomnému prezidentu republiky V. Klausovi – pro naši vlast základ jeho celoživotní ideje: „všeobecné katolické, svatodušní a všelidské spøátelování“ - tedy všech se všemi a pøevážnì s Bohem. Základní kameny tohoto spøátelování jsou: 1. PØÁTELSTVÍ - vytváøet to nové božskolidské, tedy univerzální pøátelství tak, aby nikde nebylo pøíliš daleko srdce. 2. VZÁJEMNOST - vyžaduje možnost blízkosti, která je nyní rozvojem vìdy a techniky dostupná víc, než kdy jindy v dìjinách. 3. SOUCIT - jako projev spoluodpovìdnos-
ti, sousedství, kolegiality. Vychází z pøirozenosti lidské a boží milosti- ne z diktatury. Je uložen v lidské duši a uvolòuje se pøirozenì. 4. NEZIŠTNOST - bìžná vìta úèelová (Dávám, abych dostal) je zmìnìna na vìtu úèinkovou (Dávám,takže dostanu). Nezùstanu opuštìný, bez pomoci. Jsme božsko-lidská rodina. 5. NADÌJE - … Tyto základní kameny tvoøí základ léku pro nemocný svìt a symbolicky odpovídá pìti Kristovým ranám, které vyzaøují krásu Krista ukøižovaného a vzkøíšeného pro záchranu svìta. Otec Karel od nás všech oèekává, že budeme svými schopnostmi a rùstem poznání tuto ideu rozvíjet a dotváøet. Doslova øekl: „ Vím , je bìh na dlouhou tra• z pohledu koneèného cíle, avšak rovnìž ze svého života vím, že užitekje patrný už po dosažení nìkolika metrù . . .“ èlenové jednoty Orla
Maminkám k svátku V den Svátku matek 8. kvìtna 2005 poøádala jednota Orla Nový Hrozenkov vystoupení pro maminky k jejich svátku. Vystoupení se konalo v sále Lidového domu. Každá maminka, která pøišla, dostala pøi pøíchodu malou pozornost. Kdo pøišel v tomto nevlídném poèasí, vyslechl si obohacující slova z historie svátku Dne
-4-
matek, z historie založení a obnovy Orla v Novém Hrozenkovì a také nìco z historie konce II. svìtové války v roce 1945. Mluvené slovo støídaly básnièky, písnièky, scénky i pohádka. Paní uèitelky s dìtmi z mateøské školy pøipravily pásmo humorných písnièek a scének. Skauti pod vedením Markéty Koòaøíkové pøedvedli tanec na písnièku Tøi èuníci a pak ještì tøi scénky. Malá scholièka s kytarovým doprovodem Jitky Haferníkové zazpívala maminkám nìkolik veselých písnièek. Orelské dìti tanèily, zpívaly, hrály na hudební nástroje i recitovaly. Celkem vystupovalo 56 dìtí. Pro zapojení obecenstva do vystoupení jsme si pøipravili deset soutìžních otázek. Kdo první správnì odpovìdìl, obdržel sladkou odmìnu. Jako posledním bodem programu byla tombola. Kdo se chtìl zapojit, mohl si koupit losy pøi vstupu do sálu. Výtìžek z této tomboly a z dobrovolného vstupného použijeme pøi akcích orelských dìtí. Dìkujeme! Dìkujeme všem kteøí úèinkovali i tìm, kteøí byli jako obecenstvo, panu Buèkovi za ozvuèení sálu a paní Zapalaèové za možnost vystupovat v Lidovém domì. Tìšíme se na Vás v pøíštím roce. Jednota Orla
…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK...
Je, tati, Maria Boží manželkou? Ne, to není. Žádná žena se nemùže provdat za toho, kdo stvoøil celý svìt. Ale je pravda, že Panna Maria je nìkým zcela výjimeèným. Vždy• porodila Božího Syna, Ježíše. Proto jí také øíkáme „Matka Boží“. To, že Maria byla ochotná pøijmout Boží dítì, bylo od ní velmi odvážné. Vždy• ani poøádnì nevìdìla, co se s ní
pøitom stane. A pøesto øekla ano, aniž by si to dlouho rozmýšlela. Protože si Matka Boží zaslouží, aby k ní lidé mìli zvláštní úctu, je bìhem roku nìkolik svátkù, pøi kterých oslavujeme Pannu Marii a jejího Syna, Pána Ježíše. Dìkujeme pøitom také nebeskému Otci, že poslal svého Syna, aby se stal èlovìkem.
Pannu Marii neuctíváme se stejnou úctou, jako uctíváme Boha. Maria, i když se stala Matkou Boží, zùstala jenom èlovìkem. Mezi lidmi, o kterých vìøíme, že jsou v nebi, a proto jim øíkáme svatí, však uctíváme Pannu Marii na prvním místì. Také vìøíme, že Bùh vyslyší to, o co Maria prosí
Bílá knížka Byl jednou jeden smutný knihaø. Ne že by se mu práce nedaøila nebo že by se mu vedlo špatnì. Dùvodem jeho trápení byly jeho knížky, které poctivì vázal a lepil do krásných desek. Vìnoval jim spoustu èasu a práce a patøilo jim celé jeho srdce. Ty knížky se ale vzájemnì nemìly rády. Každou noc svádìly kruté boje - politické s náboženskými, zábavné s vìdeckými, ilustrované s neilustrovanými, vázané v kùži s vázanými v plátnì a nìkdy taky všecky proti všem. Ráno pak byly potrhané a pomaèkané a rozházené po celé vazárnì, takže knihaø mìl do obìda co dìlat, aby je dal alespoò trochu do poøádku. Není divu, že ho to hnìtlo a deptalo. Jednou si posteskl: “Dìvenky moje milované, co si s vámi mám poèít? Neplatí na vás ani prosby ani hrozby, jste poøád tak pyšné a sobecké, že mi to jednou utrhne srdce.“ Slyšel to jeho syn a bez váhání navrhl: “Víš co, tati? Já se sám stanu knížkou a ukážu jim, jak je to krásné, když se všichni mají navzájem rádi!“ Bylo to jediné možné øešení, pokud nechtìli vazárnu rovnou zavøít, a proto knihaø na synùv návrh pøistoupil. Tak se mezi knihami v regále objevila zbrusu nová záøivì bílá knížka. Sotva se trochu porozhlédla a pøivykla novému prostøedí, dala se do øeèi se svými sousedkami. Nejdøíve se bavily o takových obyèejných vìcech, jak se knihy obvykle bavívají, když zrovna nemají co dìlat. Ale pak bílá kniha nenápadnì stoèila hovor na meziknižní vztahy. Tváøila se, jako by nevìdìla, co její sousedky v noci provádìjí a mluvila s takovým nadšením o vzájemné lásce, že v nich probudila velikou touhu takové vzájemné vztahy
slušnice bojové aliance se však do sebe uskuteènit. Ráno byla vìtšina knih opìt škaredì pustily tak jak ještì nikdy, vzájemnì si pocuchaná, ale kolem bílé knihy byl ost- na sobì vybíjely zlost a byly tak zasleperùvek klidu a pohody. Zlobivé knihy uza- ny svou zlobou a zuøivostí, že do rána z vøely dokonce smlouvu na obranu proti nich zbyly jen samé cáry a cancoury. Od té doby vládla ve vazárnì láska a pronikání pokoje a schválnì roznìcovaly spory. Pokusily se také bílou knihu zlikvi- pohoda. Panu knihaøi i jeho synovi se dílo dovat jako svého úhlavního nepøítele. Ale daøilo, nikdo už je nekazil. Knížky se mìly i když ji v noci ponièily tak, že vypadala navzájem rády a na darebaèky ve sklejako vhodný pøíspìvek do sbìru starého pì si už nikdo ani nevzpomnìl. pøevzato papíru, ráno byla knížka zase na svém autor: P.Václav Trmaè místì v nejlepším poøádku. Trvalo to hodnì dlouho, ale pøeci jenom zlobivých knížek stále ubývalo, i když se snažily ze všech sil znièit své mírumilovné sestry a dokonce proti nim poøádaly trestné výpravy. Když už zbylo jen nìkolik nenapravitelných štváèù, rozhodl se pan knihaø uèinit s nimi krátký proces. Posbíral je do pytle, odnesl do sklepa a potom jim doporuèil: “Jen se rvìte dál. Èím víc budete potrhané, tím lépe se s vámi bude zatápìt pod kotlem.“ Chtìl jim dát poslední šanci k projevení dobré vùle a snahy o pokojné soužití. Pøíomalovánka - Marie s Ježíškem, oslem a psem
-5-
…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK...
Ze skautské kroniky – „Dìsivé zážitky s prasetem“
ministranti na skautské mši svaté
Minulý rok na skautském táboøe nás ohrožoval jeden kanec. Poprvé se k nám na návštìvu vydal sotva v pùlce tábora na noèní hlídce Chrousta a Bucifala (menší skauti). Hned jsme je poslali do týpka (stan vedoucích – teepee), že si za nì vezmeme hlídku, ale uslyšeli jsme velký šramot a z klestí se nesl zvuk, jako kdyby støelili koòa a on se svalil na bok. A teï dìsivý øev vííí, vííí, vííí… Žába a Vlk (vedoucí) vyletìli v mžiku ze spacákù na strážní vìž a já s Pískletem a s Prskajícím Randym (skautky) jsme se okamžitì evakuovali do podsady stanu. Prase vystartovalo od potoka, udìlalo
koleèko kolem stožáru, pak obìhlo zadní podsady stanù, poškrábalo se o Zajícùv stan, potom uhánìlo k odpadovce (jáma na odpadky) a dál k cérèí latrýnì (WC dívky). Dál už nevím co se dìlo. Prase bylo pøesné jako švýcarské hodinky, chodilo každý druhý den pøed pùlnocí. Vždy, když pøišlo prase na návštìvu, NamaŠ a spol. (vedoucí) zatopili v týpku a týpko se rozsvítilo jako, kdyby rozsvítili halogenové reflektory. Prase se leklo a naštìstí vždy uteklo, a tak jsme se ve zdraví dožili konce tábora. Rychlý Šíp - Tomáš Orság, 12 let (v závorkách uvedeny vysvìtlivky)
Prase Baskervilské Pozor dej, když lesem jdeš, když pozor nedáš, tak umøeš. Možná z leští vyleze, uteè, neb tì sežere. Je schopno honit tì celou noc, a nikdo nemá odvahu jít ti na pomoc. A pøi tom dìsivì fosforuje, a další pikle už na tebe kuje. Neušetøí tì ani za máku, je to nejdrsnìjší z bubákù. Bojí se ho každý drsòák, no pøece jim jde o kejhák. Ani když na strom vylezeš, je dost možné, že už nikdy neslezeš. Uhniješ tam zaživa, pro prase dobrá výživa. A když uvázneš v jamách, dostane se k tobì po liánách! Je to kanec vitální, avšak není mentální.
………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………...
Biblická soutìž - kvìten 2005 Pro všechny: 1) Jak se jmenuje maminka Pána Ježíše?......................................................................................................................... 2) Který mìsíc je zasvìcen mamince Pána Ježíše?.......................................................................................................... 3) Napiš název nìkteré modlitby, kterou se vìøící modlí k Pannì Marii....................................................................... ...................................................................................................................................................................................... 4. – 6. tøída a starší 4) Ve kterém mìstì se narodil Ježíš Kristus?................................................................................................................... 5) Byla Panna Maria pøítomna pøi Ježíšovì smrti?............................................................................................................ 6) Který nejbližší kostel v okolí je zasvìcen Pannì Marii?................................................................................................. 7. – 8. tøída a starší 7) Jak se jmenovali rodièe Panny Marie?......................................................................................................................... 8) Kdo peèoval o Pannu Marii po Ježíšovì smrti?............................................................................................................ 9) Znáš nìjaké poutní místo zasvìcené Pannì Marii?....................................................................................................... 9. tøída 10) Který zázrak se udál na prosbu Panny Marie? (nápovìda – jedná se o první Ježíšùv zázrak a je uveden v Bibli) ………………………………………………………………………………………………………………………………… JMÉNO A PØÍJMENÍ:..............................................................................................................TØÍDA ZŠ :...................................
-6-
…ØÁD KARMELITÁNÙ…POUTNÍ MÍSTA…ØÁD KARMELITÁNÙ…POUTNÍ MÍSTA… kláštera museli karmelitáni v 40. letech 13.stoVe dnech 15. až 17.dubna probìhla v naší letí kvùli nájezdùm muslimù Svatou zemi farnosti duchovní obnova. Vedli ji knìží z opustit. V r. 1247 papež Inocenc IV. øeholi na øádu obutých karmelitánù. V nedìli po mši žádost bratøí upravil tak, aby podle ní mohli svaté v N.Hrozenkovì probìhla beseda s žít i v Evropì. Pøedznamenal tím zároveò další vývoj utváøejícího se øádu: od pùvodního jedním z nich, P. Norbertem Žuškou. poustevnictví k „životu apoštolskému“ – po zpùsobu tzv. žebravých øádù.Karmelitáni se Øád karmelitánù již neusazovali na samotách, ale ve mìstech, historie a dnešek otevøeli se studiu i výuce na univerzitách, Zvláštností je, že na poèátku nestojí žád- kázání, hlásání evangelia, apoštolskému ná charismatická osobnost svìtce; spole- pùsobení. èenství vzniklo na konci 12. až na poèátku V souèasnosti je u nás asi 20 obutých 13.století. Probudilo se duchovní hnutí pout- karmelitánù. Mateøský klášter je v Kostelníkù do Svaté zemì. Lidé nechodili na du- ním Vydøí u Daèic, další domy jsou v Praze– chovní obnovy, ale vypravili se do Svaté Liboci a v Olomouci-Hejèínì. zemì, tam zintenzivnili svùj duchovní život V roce 1593 vznikl samostatný øád bosých a následovali Krista. V té dobì probìhlo také karmelitánù, kterých je dnes celkem ve svìtì asi 4000. Bosí karmelitáni jsou reformovaní – mají pøísnìjší životní øád. U nás jsou domy bosých karmelitánù v Praze – U Pražského Jezulátka a ve Slaném. První klášter reformovaných („bosých“) karmelitek založila r. 1562 sv. Terezie od Ježíše v Avile. Bosých sester (kontemplativních) je dnes ve svìtì kolem 13 000 v asi 900 klášterech. pohled z bývalého kláštera karmelitánù Domy bosých karmelitek u nás jsou smìrem k moøi v Praze a v Daèicích. Tyto kláštery jsou již plné (celkem asi 40 sester), zvažuje nìkolik køížových výprav se snahou osvo- se založení dalšího kláštera. Èinné sestry bodit Svatou zemi. karmelitky bosé jsou v Kostelním Vydøí. Tøi V krásném prostøedí hory Karmel, v údolí èinné sestry karmelitky obuté jsou ve Štípì u Eliášova pramene se tehdy usadila skupi- u Zlína. Vyuèují náboženství, vìnují se nena mužù-laikù (poutníci, èi bývalí køižáci) mocným a mládeži. pocházejících z Evropy. Vytvoøili poustevOd listopadu 2004 mají v Øeznovicích nenickou osadu: vìtšinu dne a noci trávili kaž- daleko Ivanèic øeholní dùm karmelitky obudý ve svém pøíbytku v modlitbì.V základech té –neèinné (nemají žádnou vnìjší èinnost), spirituality stojí následování proroka Eliáše je jich zde pìt. a úcta k Pannì Marii. Na proroka Eliáše se Kontemplativní (modlitební) zpùsob živove støedovìku nahlíželo jako na model kon- ta více pøitahuje. I ve svìtì je bosých karmetemplativního (modlitebního) života. Zbož- litánù více než nás obutých. nost karmelitánù má mariánský ráz, který byl Karmelitáni v roce 1991 založili vlastní vystupòovaný v prùbìhu dìjin øádu další- nakladatelství k vydávání køes•anské literami milostmi, vyprošenými skrze Mariinu pøí- tury. Karmelitánské nakladatelství patøí obumluvu. Maria je v Karmelu nazývána Sest- tým karmelitánùm. Øeditelem je bratr P. Jan rou, Matkou, Ozdobou, Paní, Královnou. Fatka. Hlavní publikaèní oblasti jsou: duMístní biskup sv. Albert Jeruzalémský jim chovní život, nauèná literatura -lexikony, schválil øeholi a napsal „návod k životu“ dárkové knihy. (nejpravdìpodobnìji r. 1209). Sv. Albert jim zdùraznil mj. autoritu pøedstaveného – pøeMariánské poutní místo vora a závazek poslušnosti vùèi nìmu, snaKostelní Vydøí hu o ustaviènou modlitbu, inspirovanou V roce 1694 koupil zdejší panství nový Božím slovem, mlèení, pùst, duchovní boj, a majitel Gerhard Jindøich Butz z Rolsbergù. V také prožívání spoleèenství (pøi denním slaté dobì se mezi lidmi vyprávìlo, že kolem vení eucharistie, modlitbì žalmù, pøi jídBoží muky na kopci nad vesnicí se nìkdy le).Nejprve žili karmelitáni v jeskyòkách, pozukazuje zvláštní záøe. Zbožný šlechtic se v dìji si vybudovali klášter a kostelík zasvìTelèi radil s Felixem Karlem Slavatou, který cený Pannì Marii. Krátce po vybudování
-7-
byl knìzem a øeholníkem Øádu bosých karmelitánù. Na jeho radu vystavìl baron Butz na onom místì kapli a umístil do ní obraz Panny Marie Karmelské. To se stalo roku 1709. Od té doby pøicházejí na toto místo poutníci prosit Pannu Marii o pøímluvu. Postupnì vystavìna budova kláštera, loï kostela (pùvodní kaple tvoøí presbytáø dnešního kostela), ambity a ohradní zeï s tøemi branami. Od té doby procházel areál poutního místa již jen menšími úpravami. Aèkoli budova kláštera byla pøi poutním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydøí postavena již v polovinì 18. století - aby tu poutníkùm byli k dispozici knìží každodennì, nepøíznivé spoleèenské pomìry (osvícenství a vláda Josefa II.) tehdy pøíchodu øeholníkù zabránily. Snad by jimi bývali byli bosí karmelitáni. Ve skuteènosti byla služba pøi mariánské svatyni svìøena øeholnímu spoleèenství teprve v roce 1908. Od roku 1950 v klášteøe smìl pobývat pouze jeden karmelitán (roku 1985 zemøel). Po zmìnì spoleèenských pomìrù v roce 1989 pøedal brnìnský biskup od èervence 1990 správu poutního místa a farnosti i klášter znovu karmelitánùm. Nejvíce poutníkù pøichází pøedevším v týdnu kolem svátku Panny Marie Karmelské (16. èervence). V nedìli pøedtím ( 10. èervence 2005) se slaví tzv. „malá“, v nedìli po svátku tzv.„velká“ pou• (16.èervence). Pravidelné nedìlní mše v 8:00 hodin (èervenec a srpen také v 10:00 hodin) pondìlí, støeda, pátek v 18:00 hodin. Pøíležitost ke svátosti smíøení pøed každou mší svatou v nedìli od 7:30 hodin. Souèástí služby poutníkùm je také prodej knih pøedevším s køes•anskou tematikou a devocionálií v prodejnì pøi klášteøe. pøipravila Ingrid Petøeková
Bože, nás požehnaj, všecko dobré nám daj. Daj zdraví, daj chleba, šak nám vjec netøeba. Ten hledí né jazykem, ale hlavú a rukami. Ani Pámbú nemožnosti Od èlovìka nežádá. A•si bylo – jaksi bylo, dycky jaksi bylo, ešèe nigdy nebylo, aby nejak nebylo.
…Z MISIÍ…Z MISIÍ...Z MISIÍ...Z MISIÍ...Z MISIÍ...Z MISIÍ…Z MISIÍ...Z MISIÍ...Z MISIÍ
Rusko - Vologda Sr. Júlia Blažková SSpS se vrátila z misií v Rusku. Zažila mnoho zajímavých vìcí, poprosili jsme ji aby se s námi o nì podìlila. Kde jsi vlastnì byla? Mùžeš nám nìco øíct o mìstì, kde se nachází, s jakými problémy zápasí? Mìsto, ve kterém jsem pùsobila, se jmenuje Vologda – nachází se asi 500 km severnì od Moskvy, øíká se, že je veliké asi jako Bratislava. Má døevìnou architekturu, je to staré mìsto. Kdysi tam posílali lidi do vyhnanství. Žijí tam tam lidé, kteøí si naèerno nahrabali peníze a tak zbohatli, ale jsou tam lidé, kteøí jsou velice chudí. V èem spoèívá vaše práce? Když jsem byla ještì novicka, chodili jsme do sociálního centra, které pomáhá chudým rodinám. Chodili jsme navštìvovat tyto rodiny, nìkteré na tom byly opravdu bídnì. Jeden otec mìl 11 dìtí. Øíkal, že je to pro nìho velice tìžké, protože matka pøece jen chybí. Pøišli jsme k nim domù, nebylo však místo, kde bychom si mohli sednout. Byl tam stùl, televize a postel. Otec nám ukázal, jak dìti bydlí – všechny v jedné místnosti, hrozné. Øíkal, že je tak spokojený, hlavnì že žijí jako rodina. Nejvíc mu však vadilo, že si nemá s kým popovídat. Manželství v této oblasti jsou vìtšinou rozvedená, není tam stálost. Lidé k nám pøicházeli vìtšinou v zimì. Vìdìli, že u nás na faøe nìco najdou, a tak se pøicházeli najíst, ohøát, nebo na èaj. Potom jsme je vzali do naší kaplièky, trochu si zazpívali…Vìtšinou však pøišly pravoslavné dìti. Pravoslavní rodièe vìtšinou nechtìjí, aby jejich dìti chodívaly ke katolíkùm. Když chce nìkdo chodit na katechezi, musí mít souhlas rodièù a kvùli tomu bylo mnoho konfliktù. Mladí z okolí už o nás vìdìli a pøicházeli kdykoliv, buï si zahrát na kytaru nebo nìjáké hry. Pøitom si s nimi povídáme, protože hned na zaèátku jim nemùžeme vykládat o Bohu. Jenomže když si mladí na nìkoho zvyknou a ten èlovìk odejde, odejdou i oni. Myslím, že je velice unavuje stále se otevírat novému a novému èlovìku. A tak radši odejdou, nemá pro nì cenu zùstávat. Je to veliká škoda, že se tak èasto mìní øeholní sestry a také faráøi. Jaká je spolupráce s pravoslavnými knìžími? Když jsme chodili do sociálního centra, tak jsme se u jedné rodiny setkali s pravoslavným knìzem. Pravoslavní též organizují sociální pomoc, je to pøece jen domácí církev. Vynadal nám do fen a podobnì. Byl to ještì velice mladý knìz, možná nebyl ani studovaný, protože ne každý pravoslavný knìz
studuje teologii šest let jako u nás. Tam ke knìžství staèí duchovní uèilištì. Možná ani nepoznal, že jsme katolíci, možná nás zaøadil mezi pravoslavné sekty. Pravoslavná církev je tam domácí a zùstane jí stále. Na druhé stranì máme souseda – pravoslavného knìze, se kterým velice dobøe vycházíme. Velice pøíjemný èlovìk, i jeho rodina. Jednou jsme ho pozvali na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Pøišel s celou rodinou, byl velice rád a cítil se poctìn pozvánkou na takový velký svátek. Když byly vánoèní svátky, pøišli nám popøát a zùstali i na veèeøi. Potom, když mìli svátky oni, šli jsme my k nim. Pozvali nás na mši. Poprvé jsem v kostele stála tøi hodiny, ale vùbec se mi nezdálo, že je to tak dlouho. Dá se øíci, že celá liturgie je velice podobná. Bylo to velice pìkné, poprvé jsem vidìla jejich eucharistii a také jak dávají svaté pøijímání. Kázání mívají až na konci. Jak jste prožili Velikonoce, mají tam lidé nìjaké zvláštní zvyky? Napøíklad den jako je tøeba Popeleèní støeda, lidem vùbec nic neøíká. Zvali jsme je, aby se úèastnili mše svaté, že zaèíná pùst. Ptali se, jestli je to pøikázaný svátek; když se dovìdìli, že není, øekli, že nepøijdou. Velice se mì to dotklo. Až pozdìji jsem pochopila, že jsou od pravoslavných nauèení chodit do kostela pouze na pøikázané svátky (pravoslavní jich mají mnoho). A když zjistili, že Popeleèní støeda není pøikázaným svátkem, nevidìli žádný dùvod jít na mši svatou. V pátek jsme mívali i køížové cesty. Na nì chodilo mnoho lidí. V nedìli bývaly po mši sva-
bývalý katolický chrám té katecheze a jsou stále. Problém ale je, že jsme v bytì, nemáme kostel. Proti našemu bytu stojí vlastnì náš katolický chrám, ale teï je v nìm restaurace, sauna a nevím co ještì. Stále se na nìj díváme, když jsou tam i bìhem pùstu svatby, rauty a rùzné jiné akce. Už se nás pravoslavní ptali, proè o kostel nebojujeme, pøedstavené mìsta jsme o nìj již mnohokrát prosili. Je to prý velice težké, protože je v soukromých rukách. Kolik lidí chodí do vaší kaple? Pøes týden pøichází stále asi tak tøi stejní, v
-8-
nedìli patnáct, ve svátky i tøicet, tøicetpìt. Jsou to vìtšinou katolíci zapsaní u nás ve farnosti. Vìtšinou jsou pravoslavní. I varhaník je pravoslavný, za ty roky se už toho mnoho nauèil, ale písnièky stále neumí. Nìkdy pøi mši zamìní poøadí, takže je stále tøeba ho kontrolovat. Povìz nám o nìjakých zážitcích, konkrétní zkušenosti, co tì povzbudilo, oslovilo. Pøipravovala jsem dvì dívky k prvnímu svatému pøijímání. Když to srovnám, velice je vidìt, kdo chce a kdo je tam pouze proto, aby mìl první svaté pøijímání. Ta dívka byla z pravoslavné rodiny, chtìla, velice si to pøála. Stále chtìla „to bílé“, co vidìla pøi mši. Øíkám jí: „Dobøe, dostaneš to, ale musíš vìdìt, co to je, „to bílé“.“ – „Já vím, že je to Ježíš.“ – „ Ano, ale to nestaèí, musíš trošku vìdìt, kdo je Bùh a kde je – vše o Bohu.“ – „Já vím kdo je Bùh.“ Já na to: „ Tak øekni, kdo je Bùh?“ – „Bùh, to je moje „srdce“.“ – „Krásnì øeèeno, a jak to víš?“ – „My stále èteme Bibli.“ Pravoslavní totiž až tak nepraktikují víru, ale mají Bibli a stále si v ní ètou. Ta dívka byla velice zapálená pro Ježíše – byla to jen tøe•aèka. Když zameškala hodinu, sama si doma probrala lekce, a když pøišla, povykládala mi o nich pìknì s pochopením, s radostí. Nebylo to pouze z knihy nauèené, vím že o tom pøemýšlela. Byla pro mne obrovským povzbuzením! Druhá dívka byla z katolické rodiny. Když pøišla na katechezi, hovoøila o všem možném, kde byla a co tam dìlala, ale poslouchat mne, to nebyla schopná! Bylo cítit, že nejde o nic hluboké, o poznání, ale jen chce svaté pøijímání. Je mnoho takových – byli u prvního svatého pøijímání, ale na katecheze dál chodit nechtìjí, ani kvùli biømování. Øeknou, že je to nezajímá, že jsou to jen samé zákazy, pøíkazy apod. Škoda! Vše záleží na nich samotných, protože ze strany rodièù nemají žádnou podporu. Když se jim chce, pøijdou, když ne, nepøijdou. Jsou velice nestálí! Když misionáø pøijde do misie, vìtšinou dává, ale i dostává. Co jsi dostala ty? Lidé jsou velice srdeèní, podìlí se i o to nejmenší, co mají. Vìdìla jsem, že žijí jen z toho, co si vypìstují a šetøí si na to peníze. Nìkdy to bylo velice nepøíjemné, stále øíkali: „My vás máme rádi a chceme, abyste zde zùstala.“ Mìla jsem se co uèit každý den. Dìkuji za to Bohu – za všechny ty dary, které mi skrze tyto lidi vìnoval. rozhovor pøevzat ze slovenštiny pøelozila a upravila Ingrid Petøëková
...DO VAŠÍ KNIHOVNY...KALENDÁRIUM...DO VAŠÍ KNIHOVNY...KALENDÁRIUM...
Do vaší knihovny: Bùh píše i na køivých øádcích Bob Hartman V Bibli nalezneme spoustu lidí pochybných charakterù (tyrany, mstitele, vrahy, podfukáøe, lupièe, zrádce, fanatiky, lháøe, lakomce aj.), z nichž se nìkteøí polepšili a obrátili na dobrou cestu, ale jiní skonèili jako bídáci. Autor ve svých pøíbìzích ukazuje, že Bùh píše své zámìry i na køivých øádcích lidských charakterù. brožovaná, 150 str., cena: 129,- Kè Prùvodce køes•anským rodièovstvím Jak vést dìti k osobní víøe a naplnìnému životu H. Horman Wright, Gary J. Oliver Alarmující poèet dìtí z køes•anských rodin opouští církev na prahu dospìlosti. Rodièe se oprávnìnì ptají, co mohou udìlat proto, aby svým dìtem dokázali pøedat svou víru. Základní myšlenkou této knihy je pomoci rodièùm vychovávat své dìti tak, aby svùj život založily na osobním vztahu s Ježíšem Kristem a vyrostly ve zbožné a zralé muže a ženy. Kniha je plná praktických rad, životních pøíbìhù a biblických pøíkladù je skuteènou encyklopedií køes•anského rodièovství, která bude rodièùm velkou pomocí pøi nádherném a nároèném úkolu. brožovaná, 233 str., cena: 248,- Kè Ani ò Jak chránit své srdce pøed smyslností Joshua Harris Tuto knížku jsem napsal jak pro muže, tak pro ženy. Proè? Protože chtíè není mužský problém. Je to lidský problém. Chtíè nièí naše vztahy, okrádá nás o duchovní zápal a zanechává nás pusté a prázdné. Ale pravdou je, že ty ani já nemusíme zùstávat v bludném kruhu viny a studu. Bùh nás povolává k vysoké la•ce – nedat ani ò sexuální nemorálnosti. Nabízí nám vše, co potøebujeme k tomu, abychom tento požadavek promìnili ve skuteènost. brožovaná, 113 str., cena: 148,- Kè www.katolik.cz Už víš? Šikula Petr Nový soubor otázek a odpovìdí zveøejnìných na internetových stránkách v roce 2002. Existuje peklo i pro køes•any? Co si mám pøedstavit pod pojmem vzkøíšení a život vìèný? Jak katolíci pøišli na to, že jen lidská duše je nesmrtelná a ostatní duše jsou smrtelné? Je dovoleno zkoušet Boha? Jaký je názor katolické církve na horoskopy? Nemohu uvìøit, že by sex byl dar nejvýš dokonalého a lidi milujícího Boha. brožovaná, 242 str., cena: 135,- Kè Malá dìtská Bible Pøíbìhy ze Starého a Nového zákona Pat Alexanderová Dìtskému vnímání svìta uzpùsobené pøíbìhy Starého i Nového zákona. Ètivì podané pøíbìhy doprovázejí bohaté ilustrace. Obrázky vtahují malého ètenáøe do dìje, aby tak mohl poznat nebo si oživit dávné, ale stále platné biblické události. vázaná, s barev. ilustracemi, 256 str., cena: 199,- Kè
V sobotu dne 2. dubna 2005 nás pøedešel na vìènost papež Jan Pavel II. Novým papežem byl v úterý 19. dubna 2005 zvolen Joseph Ratzinger, který pøijal jméno Benedikt XVI.
Od 15. kvìtna do 25. èervna si pøipomínáme: 15. kvìtna: Boží hod svatodušní 16. kvìtna: Sv. Jan Nepomucký, knìz a muèedník - narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku v Èechách, 1369-1380 pracoval jako veøejný notáø a také v úøadì generálních vikáøù, vysvìcen byl roku 1380. Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikáøem (1389-1393). Když se král Václav IV. snažil ovládnout církev, stál na stranì arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve. Byl podroben výslechu a muèen za osobní úèasti krále. Jeho tìlo bylo vhozeno do Vltavy 20. bøezna 1393, potom byl prozatímnì pohøben a pozdìji (asi 1396) pøenesen k pohøbení do katedrály. Také se mluvilo o dalších dùvodech jeho muèednické smrti, totiž že nechtìl porušit zpovìdní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. bøezna 1729 za svatého. Je hlavním patronem Èech. 20. kvìtna: Sv. Klement Maria Hofbauer, knìz - nar. 1751 v Tasovicích u Znojma jako syn èeského øezníka, vyuèil se pekaøem, ale toužil studovat; v Øímì vstoupil do kongregace redemptoristù, byl vysvìcen na knìze (1785), pùsobil dvacet let ve Varšavì, po dobytí mìsta Napoleonem odešel do Vídnì. Byl dán pod policejní dohled, nebo• nepøijímal zásady osvícenského josefinismu. Jako kazatel a zpovìdník mìl vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Roku 1909 prohlášen za svatého, patøí k èeským svatým patronùm. 25. kvìtna: Tìlo a Krev Pánì – mše svatá v obou kostelích v nedìli 29. kvìtna s prùvodem, rádi uvidíme farníky v krojích. 31. kvìtna: Navštívení Panny Marie – dnešní svátek vìnuje pozornost setkání matky Mesiáše s matkou jeho pøedchùdce Jana Køtitele. Tímto svátkem vrcholí mìsíc kvìten, vìnovaný v lidové zbožnosti úctì Panny Marie. 6. èervna : Sv. Norbert, biskup -zakladatel premonstrátského øádu. Spojoval rozjímavou modlitbu se službou duším. Od r. 1126 byl arcibiskupem v Magdeburku, tam 1134 zemøel. Jeho ostatky byly pøeneseny r. 1627 do Prahy na Strahov. Je uctíván jako patron zemì Èeské. Byl velký ctitel Nejsvìtìjší Svátosti, což je vhodné pøipomenout zejména letos, v roce Eucharistie. 15. èervna: Sv. Vít, muèedník - pùvodem ze Siciílie, umuèen v mladém vìku kolem r. 304 za Diokleciána. Patron Èeské zemì. Èást jeho ostatkù uložil sv. Václav v hlavním pražském kostele, další ostatky získal pro katedrálu Karel IV. 19. èervna: Sv. Jan Nepomucký Neumann, biskup - Nar. 1811 v Prachaticích, po studiích v Èes. Budìjovicích odjel do Severní Ameriky, kde byl vysvìcen na knìze. 1840 vstoupil do kongregace redemptoristù, stal se biskupem ve Filadelfii. Založil 80 kostelù a stovku katolických škol, zejména pro pøistìhovalce z Evropy. Zemøel náhle 1860. Roku 1977 kanonizován. 24. èervna: Narození sv. Jana Køtitele – je to jediný svìtec kromì Panny Marie jehož tìlesné narození se v liturgii oslavuje. Už v 5. století se tento den pøipomínal šest mìsícù pøed narozením Ježíše Krista. Byl povolán, aby svým kázáním o Božím království a voláním po obrácení lidu pøipravil pøíchod Ježíše Krista. Ježíš od nìho pøijal køest a jeho první uèedníci pøišli z okruhu Janových uèedníkù. Jan se považoval jen za hlas volajícího na poušti, za pøedchùdce mocnìjšího, který po nìm má pøijít.
-9-
...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...
Ce se chystá v naší farnosti ? Po stopách èeských svìtcù
pøesto že je to dar, mùže v nás mizet - pokud nás Na kostelní nástìnce v jisté farnosti na Slo- pohlcuje, jak to pøi slavnosti biømování vyjádøil vensku jsem si pøeèetl básnièku. Je to úvaha otec biskup Hrdlièka, prázdnota tohoto „svìnad vírou dnešních rodièù, kteøí pøivádìjí svo- ta“. Po zkušenosti z minulého roku budeme mít je dìti k prvnímu svatému pøijímání: opìt slavnost 1. svatého pøijímání také v Karolince, a to 12. èervna. Týden poté 19. èervna v Øekni mi, táto, øekni mi, mami, Novém Hrozenkovì. Modleme se, aby se i na zda pravdivý je tento den? tìchto dìtech naplnila slova modlitby po udìJe opravdu Pán Ježíš láska sama? lení køtu, že tyto dìti „budou ve shromáždìní Nebo je to snad jako když mám sen? vìøících pøijímat Kristovo tìlo a krev a s celou církví budou volat k nebeskému Otci.“ Øekni mi, táto, øekni mi to mami, P. Jozef Streèka, SVD vy jste o Boží lásce vìdìli? Když jsi byl malý – když jsi byla malá… Byli jste taky tak š•astní, veselí?
První svaté pøijímání
V nedìli 22. kvìtna 2005 po mši svaté v Karolince probìhne druhý roèník soutìžního dopoledne pro dìti i dospìlé. V loòském roce jsme se zamìøili na poèátek køes•anství v naší zemi (9. – 11. století), letos zavítáme do 12. – 13. století. Setkáme se zde se sv. Anežkou, sv. Zdislavou a dalšími, ménì známými svìtci tohoto období. Úèastníci se na jednotlivých stanovištích seznámí s životem svìtcù a jejich významem pro naši církev a také s mnohými zajímavostmi, které se týkají každého svìtce. Cílem poøadatelù je pøiblížit prostøedí a podmínky, ve kterých svìtci žili. Soutìžní úkoly jsou pøipraveny tak, aby je mohli splnit i ti nejmladší úèastníci. Zaèátek bude Øekni mi, táto, øekni mi to, mami, asi v 8.15 hod, pøedpokládaný konec v 11 hojak to tehdy bylo? A jak je to dnes? din. Cesta pøes všechna stanovištì pro jednot- Snad už nemáš èas, nebo ani nevíš sama? livého úèastníka bude trvat pøibližnì 45 minut. Povìz mi, povìz, - zda ho miluješ? V pøípadì nepøíznivého poèasí se stanovištì pøesunou do vnitøních prostor objektu kostela. Toho Ježíše, který dnes pøišel ke mnì Na každého úèastníka èekají ceny, které oba o lásce mi poøád hovoøil drží po projití všech stanoviš•. mocnìjší než smrt, než utrpení! Tìšíme se na vaši úèast! To bys mu již dnes, táto, nevìøil? za poøadatelský tým Martina Havlová ml. Povìz mi, táto, povìz mi to, mami, lžou nám snad v našem kostele, Mše svatá ve Stanovnici – Skalièí když k nám mluví zvlá štními slovy, V pondìlí 30. kvìtna poøádáme každoroèní že láska je tam – v chlebì na stole? malou pou• do údolí Skalièí ve Stanovnici. Mše svatá u kaple Panny Marie hostýnské bude Øekni mi, táto, øekni mi to, mami, sloužena v 16.00. Odjezdy autobusù: Èubov v kdyby to všechno byly jen sny, 15.07, N. Hrozenkov OÚ v 15.10, Karolinka - u nebyla by i každá láska klamná? kostela v 15.15, Požární dùm v 15.20, Základní Byla by pravda, že vás miluji? škola v 15.21. Jízdenky si zakupte na zástavku Skalièí - tam spoleènì vystoupíme a pùjdeme Øekni nám, táto, øekni nám to, mami! 5-10 min. do pìkného pøírodního prostøedí. V Velmi mì trápí tyto otázky. pøípadì nepøíznivého poèasí se urèí náhradní Chceme milovat a být milováni! termín. Ne, nechceme žít život bez lásky! P. Jozef Streèka, SVD
Zájezd pro dìti V sobotu 4. èervna poøádáme zájezd urèený pøedevším pro dìti. V poutním kostele ve Štípì nám pan kostelník udìlá prohlídku, po mši svaté v 10.00 navštívíme ZOO v Lešné a nakonec se zastavíme v Pastoraèním centru mládeže v Rajnochovicích. Tamní pastoraèní centrum je osvìdèené místo pro posezení dospìlých a míèové hry našich dìtí. P. Jozef Streèka, SVD
Tyto nevyslovené otázky dìtí mì vedou k prosbì: Žijme my, dospìlí svoji víru v Krista v Eucharistii tak, aby se podobnými otázkami dìti nemusely zabývat. Jeden automechanik v Nitøe, úplnì jednoduchý muž, mi øekl: „Naè bych synovi vysvìtloval, že má jít ke zpovìdi? Pùjdu tam s ním. Pak pochopí, jak je to dùležité.“ Nepøijímejme proto svátosti mechanicky a lhostejnì. Ani køest, první ze svátostí, není možné udìlit lhostejnému a nevìøícímu èlovìku. A víra,
Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali 28. bøezna - Štìpán Orság 3. dubna - Daniel Mynáø 10. dubna - Jan Strnadel, Andrea Macháèková 17. dubna - Šimon Babica 1. kvìtna - Ondøej Bednaøík z øad dospìlých: 10. kvìtna 2005 v Novém Hrozenkovì Lenka Pøibylová Daniel Martin
Svátost biømování pøijalo 24. dubna 2005 v Novém Hrozenkovì 12 farníkù z N. Hrozenkova a Karolinky 15 farníkù z Velkých Karlovic 2 farníci ze sousedních obcí
Svátostné manželství uzavøeli v Novém Hrozenkovì: 16. dubna: Marie Orságová a Erik Mûler 23. dubna: Michaela Šuláková a Jan Huml 30. dubna: Eva Koláèková a Radim Urban
Do vìènosti nás pøedešli koncem bøezna 2005: Jaroslav Jochec z Nového Hrozenkova Jarmila Plevová z Nového Hrozenkova v mìsíci dubnu 2005: Marie Krbaòová z Nového Hrozenkova Josef Michalèák z Nového Hrozenkova Antonín Reška z Karolinky zaèátkem mìsíce kvìtna 2005: Jiøí Flégl z Vizovic
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail:
[email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada. Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme. Náklad 250 ks - NEPRODEJNÉ - pro vnitøní potøebu farnosti.
- 10 -
