FARNÍ MÌSÍÈNÍK
8. 7. 2007 14. nedìle v mezidobí Èíslo: 8, 9 Roèník: 12
www.farnostbrumov.ic.cz Zpravodaj Øímskokatolické farnosti sv. Václava Brumov - Bylnice l Sv. Štìpán l Sidonie
Volného èasu tøeba vhodnì vyuít k uvolnìní ducha a k posílení duševního a tìlesného zdraví. tomu slouí rozmanité záliby a zájmy, cestování do jiných zemí, které èlovìka vnitønì zušlechuje, ale i lidi vzájemným poznáním obohacuje. Gaudium et spes (61)
Kadý den je Tvùj den Práce - volný èas, klid, rekreace. Musím správnì odpoèívat. Pøestávka mi dává radost. Nemám-li ve svém ivotì èas pro Tebe, èas, abych Tì miloval, èas pro lidi, pak byl všechen spìch - nadarmo. Všechen èas je Tvùj èas.
Na celý èas prázdnin - a u budete pracovat nebo odpoèívat - Vám ehná ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého otec Miroslav
Pamatuj, e nejsi majitelem Zemì, ale jen jejím správcem!
12. èervence - 11. srpna 2007
Kalendáø Nedìle
Úterý
Pondìlí
15.
15. nedìle v mezidobí
16.
22.
16. nedìle v mezidobí
23.
P. Maria Karmelská
sv. Brigita
17. 24.
nedìle 30. 29. v17.mezidobí
sv. Petr Chryzolog
31.
5.
Promìnìní Pánì
7.
18. nedìle v mezidobí
6.
Støeda
bl. Èeslav a sv. Hyacint
18.
sv. Emilián
sv. Kristina
25.
sv. Jakub St.
sv. Ignác z Loyoly
sv. Kajetán
1. 8.
sv. Alfons Maria z Liguori
sv. Dominik Strana 1
Pátek
Ètvrtek
Sobota
sv. 13. 12.Jan Qualbert
sv. Jindøich
20.
sv. Eliáš
21. sv.zVavøinec Brindisi
26. sv. Jáchym 27. a Anna
sv. Gorazd a druhové
28. sv. Nazarius a Celsus
19.
sv. Makrina
2. sv. Eusebius 3. z Vercelli 9.
sv. Terezie Benedikta od Køíe
sv. Lydie
14.
4.
10 sv. Vavøinec 11.
bl. Hroznata
sv. Jan Maria Vianney
sv. Klára
Duchovní slovo Dùvìrnì s Jeíšem „Jeíš mu odpovìdìl: ,Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mì neznáš?'“ (Jan 14, 9). Ta slova nejsou napomenutím, dokonce ani nevyjadøují pøekvapení; Jeíš jimi povzbuzuje Filipa, aby se Mu více pøiblíil. Osoba, kterou známe nejménì dùvìrnì, je Jeíš. Pøed Letnicemi znali uèedníci Jeíše jako Toho, kdo jim dal moc vítìzit nad démony a pùsobit probuzení (viz Lukáš 10,18-20). Byli Mu velice blízko, ale opravdová blízkost mìla teprve pøijít: …“Nazval jsem vás pøáteli…“ (Jan 15,15). Právì pøátelství je velice vzácné. Znamená to ztotonit se s nìkým v jeho myšlení, být mu blízký srdcem i duchem. Naše ivotní zkušenost nám má pomoci vejít do tak blízkého vztahu s Jeíšem. Pøijímáme Jeho poehnání, èteme Jeho Slovo, ale známe Jeíše doopravdy? Jeíš øekl: „Prospìje vám, abych odešel…“ (Jan 16,7). Opustil je, aby je k sobì pøivedl ještì blí. Jeíš má radost, kdy Jeho uèedník vynakládá svùj èas, aby Ho poznal ještì dùvìrnìji. Písmo ukazuje, e nést ovoce mùeme pouze tehdy, máme-li dùvìrné obecenství s Jeíšem Kristem (viz Jan 15,1-4). Je-li mezi námi a Jeíšem dùvìrný vztah, nejsme nikdy osamìlí, nechybí nám porozumìní ani soucit. Mùeme mu vylévat svoje srdce, ani by nás pokládal za pøecitlivìlé uboáky. Køesan, který má s Jeíšem dùvìrný vztah, nestrhává pozornost na sebe. Jeho ivot je viditelným dùkazem Jeíšovy vlády. Necháme-li Jeíše, aby bezezbytku naplnil kadou oblast našeho ivota, dovede nás k pevné a pokojné rovnováze, jakou dává tìm, kdo ijí v Jeho blízkosti.
cvièení asketického ivota, jiného pohrdat veškerou tìlesností a dalšího si pøipravuje k muèednictví. V kadém pùsobí sice jinak, ale sám v sobì je vdycky jeden a tý, jak je psáno: Projevy Ducha jsou dány kadému k tomu, aby mohl být uiteèný. Pøistupuje k nám tiše a mírnì, cítíme jeho sladkost a vùni; jeho jho je velmi lehké. Jeho pøíchod pøedcházejí záblesky paprskù svìtla a poznání. Pøichází skuteènì jako pravý ochránce; pøichází pøece zachránit a uzdravit, pouèit a napomenout, povzbudit a potìšit, dát duši svìtlo, nejprve duši toho, kdo jej pøijímá, a pakjeho pùsobením i duši jiných. Kdy byl nìkdo døíve ve tmì a náhle spatøí slunce, má rázem oèi plné svìtla a jasnì vidí, co døíve nevidìl; podobnì je na tom ten, komu se z milosti Boí dostalo daru Ducha svatého; duše se mu naplní svìtlem, a povznesen nad lidské monosti vidí, co døíve neznal. Z »Katechezí« svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa
Naše nedùvìra v Boha My nejradìji všechno dopøedu naplánujeme a organizujeme, abychom byli pány situace a aby nás nic nezaskoèilo. Ale Bùh nám rád bere naše jistoty, aby nauèil odevzdanosti, aby On byl naší jedinou jistotou. S pobavením maøí naše plány, abychom pochopili, e On je pánem našich ivotù a e sám se do detailù o všechno postará. Jo Croissant
Z knihy: To nejlepší pro Jeho slávu (O. Chambers)
ivá voda Ducha svatého Voda, kterou mu já dám, stane se v nìm pramenem vody tryskající do ivota vìèného.' Nový druh vody, která je ivá a tryská. Tryská na ty, kdo jsou toho hodni. Proè však vyjádøil milost Ducha pøirovnáním k vodì? To proto, e na vodì všechno záleí, e z ní ijí rostliny i ivoèichové, e jako déšt' sestupuje z nebe, e prší stále stejnì a stále stejná, a pøece má rozmanité úèinky: jinak pùsobí na palmu a jinak na révu; a ve všem je vším. Je to stále stejná voda a neexistuje ádná jiná; déšt' se pøece sám nemìní a nepadá pokadé jiný. Pøece však tím, e se pøizpùsobuje sloení pøijímajícího prostøedí, pùsobí všude právì to, co je potøebné a náleité. A stejnì je tomu také u Ducha svatého. Aèkoli je jeden, stále stejný a nedìlitelný, pøidìluje kadému milost, jak sám chce. A jako na vyschlém stromì, kdy dostane vodu, vyrazí výhonky, tak i høíšná duše, obdaøená v pokání darem Ducha svatého, pøináší ovoce spravedlnosti. Je to vdycky jeden a tý Duch svatý, pøece však na Boí pokyn a v Kristo - vì jménu pùsobí nejrùznìjší mocné èiny. Tak u jednoho èlovìka uívá daru øeèi k moudrým výrokùm, u jiného osvìcuje mysl darem prorockým; jednomu udìluje moc zahánìt zlé duchy, jinému dává umìní vykládat Písmo. U jednoho posiluje mírnost, jiného uèí všemu stran milosrdenství; jednoho uè; se postit a snášet
Já jsem Hospodin, tvùj Bùh, který stvoøil nebe i zemi. Pamatuj, e máš být mým spolupracovníkem na stvoøení. Tím, e jsem ti dal ivot, dal jsem ti svobodu, zodpovìdnost a omezené zdroje zemì. Chraò ivot ve všech jeho podobách, zejména ivot bezbranný. Peèuj o vzduch, vodu, zemi, rostliny a zvíøata jako o své bratry a sestry.
Strana 2
12. srpna - 12. záøí 2007
Kalendáø Nedìle
12.
Úterý
Pondìlí
19. nedìle v mezidobí
13
19.
20. nedìle v mezidobí
20. sv. Bernard 21.
26.
21. nedìle v mezidobí
27.
2.
22. nedìle v mezidobí
3.
9.
23. nedìle v mezidobí
10.
sv. Jan Berchmans
sv. Monika
14.
28.
sv. Øehoø Veliký
4.
bl. Karel Spinola
11.
sv. Maxmilián M. Kolbe
Støeda Nanebevzetí Panny Marie
15.
Pátek
Ètvrtek
16.
sv. Štìpán Uherský
17.
Sobota
18. sv. Myron
sv. Helena
sv. Pius X.
22.
sv. P. Maria Královna
sv. 23. sv. Rùena 24. Bartolomìj 25. z Limy
sv. Augustýn
29.
Umuèení sv. Jana Køtitele
30.
sv. Rùena z Viterba
5.
sv. Viktorin
12. sv. Emil
6.
sv. Fiakr
sv. Magnus
31. 7.
sv. Ludvík
sv. Rajmund
1.
sv. Jiljí
sv. Melichar Grodecký
8.
Narození P. Marie
Jméno P. Marie
Nae farnost dnes souhlasit a té nesouhlasí. A proè by mìl souhlasit, kdy není, jak uvádí, ani vìøící. Mnì z tohoto èlánku zùstalo jen velmi smutno. To proto, e si myslím, e finanèní prostøedky, které byly získány na nutnou opravu místního kostela, co je historicky velmi vzácná památka ze 13. století, nebyly ani v nejmenším zneuity pro jiné úèely. Jistì o tom existuje i pøesná evidence. Pøedevším si však myslím, e si pan Koneèný, døíve ne takový èlánek napsal, mìl všechno poøádnì ovìøit, protoe køivé svìdectví je jednak nezákonné, ale hlavnì je to velmi zákeøná a nedùstojná vìc, která vnáší hoøkost do všech naøèených. Jen si to, pane Koneèný, pøedstavte, kdyby Vás nìkdo veøejnì naøkl, e jste nìco tøeba zpronevìøil. Jak by Vám bylo? A ještì jedna poznámka k èlánku pana Koneèného: Jestlie jste byl pøesvìdèený, e vyhlašované sbírky nejsou na správnou vìc, nikdo Vás k ádnému daru nenutil. Však závìr Vašeho èlánku u mluví za vše. Ptáte se: „Tak komu tu opravu vlastnì platíme? To ví snad jen ten nahoøe…“ a pøitom hned v úvodu svého èlánku uvádíte, pane Koneèný, e jste nevìøící. Jaroslav Liška
Z farních matrik - èerven 2007 Pokøtìni byli:
Vilém Holba
Sezdáni byli: MUDr. Lenka Kortová (Brumov) a Pavel Výlet (Svatoboøice - Mistøín) Lenka Strnková a Robert Srna (Otrokovice) Monika Ordeltová (Brumov) a Rostislav Tichý (Drnovice) Pohøbeni byli: Kristýna Šenkeøíková (1931) Vojtìch Maniš (1978) Viera Kostková (1937)
Informace *Pìšky na sv. Hostýn pùjdeme 3. - 5. srpna 2007 *Celostátní setkání mládee v Táboøe - Klokotech se koná 13. -19. srpna 2007. Více na www. tabor.2007.signali.cz *YMCAManelská setkání * léto 2007 Kromìøí 1.-8.7.2007 Hranice 21.-28.7.2007 Další informace: www.setkani.org , www.prorodiny.cz
K èlánku pana Koneèného V Mìstském zpravodaji è. 6 mì kromì jiných uiteèných zpráv o dìní v našem mìstì zaujal èlánek, který napsal pan Koneèný z Bylnice. Jeho èlánek mì zaujal proto, e se v nìm sice na nìco ptá, co je zøejmé ji i z názvu jeho èlánku, toti cituji: „Komu vlastnì platíme opravu?“, ale jinak je mu velmi jasné komu, protoe, jak z dalšího jeho èlánku vyplývá, je to pøece platba na nìjaké další, blíe neurèené vzdušné zámky pro církev. Samozøejmì, e s nìèím takovým pan Koneèný nemùe
Poznámka redakce Farního mìsíèníku Bereme-li vánì evangelium, budeme vyprošovat dar víry všem, kteøí to potøebují.
Hradní tóny - XII. roèník 23.6.2007 Letošní hudební festival køesanské písnì mìl motto „ Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem“ a to podle celostátního setkání mládee „Tábor-Klokoty.“ Ajaký byl tento festival? Jedním slovem - nádherný! Podaøily se dvì vìci: 1. Po nìkolika letech zvaní koneènì potvrdila úèast profesionální hudební skupina „Jiný rytmus“ brit-rock ze Znojma a tak po festivalu následoval koncert. 2. Koneènì jsme mìli - my domácí - zastoupení i v kategorii dìtí Dokonèení na str. 4
Strana 3
Dokonèení ze str. 3 Ale postupnì. Je tomu mìsíc snad dva, kdy v naší farnosti zaèala díky dvojici studentek Jitky Sopkové a Jany Petrùjové fungovat „Malá scholka - Sluníèka.“ Scházejí se v sobotu odpoledne v chudobinci a to nejen aby zpívali, ale hrají i hry a povídají si. Do budoucna plánují i spoleèné výlety, aby poznali Brumov- Bylnici a okolí. Na soutì si pøipravili jen 2 písnì, ale jednu z nich jako vlastní tvorbu vedoucí Jitky. Výkon sice odpovídal délce trvání scholky, ale tajemství vítìzù spoèívá v tom, e se dostavili na start. I jejich poèet poválivì klesl, nebo ze sedmi nejmladších nakonec vystupovaly jen ètyøi, protoe jejich øady oslabila nemoc. O to víc se však všechny snaily a daly do toho všechno: své nadání, svou zodpovìdnost i svou radost ze zpìvu a chu zpívat. Dokonce si pøipravily stejné trièko na vystoupení - a to opravdu samy- na bílé trièko nakreslily sluníèko. Byly to naše sluníèka. V kategorii dìtí se zúèastnilo tedy celkem 8 farností se svými scholièkami: Lideèko, Francova Lhota, Slavièín, Støelná, Nedašov, Nový Hrozenkov, Kromìøí a Brumov-Bylnice. Vystoupení byla úasná svým velkým poètem úèastníkù, výbìrem písní a vyrovnaná svým projevem. Ètyøèlenná odborná porota, do které zasedli o. Miroslav Sleldzinski, paní Zdislava Ïulíková - varhanice, paní uèitelka Mgr. Helenka Bánovská a pan uèitel Mgr. Zdenìk Kozubík, mìla hodnì tìký úkol jak urèit vítìze. V kategorii mládee se zúèastnili ADORARE ze Študlova, hudební skupina MIRAKLE MAKER, která mìla své 1. veøejné vystoupení na Dni matek 8.5.2007, schola z Lideèka a naše schola z Brumova-Bylnice. Celou soutì komentovala a jednotlivé scholièky uvádìla paní uèitelka Ing. Marie Macháèová. Hrad se rozeznìl duchovními písnìmi a rozkvetl mládím, pestrostí úborù a mnostvím farností. A kdo si odnesl pomyslnou palmu vítìzství a skuteèný pohár? Vyhlášením výsledkù odborná porota povìøila vhodnì Zdenka Kozubíka, nebo byl vtipný a velmi pohotový. V kategorii dìtí vyhrála Nedašovská schola, v kategorii mládee pak nepøekonatelní ADORARE ze Študlova. Sympatie a cenu divákù - velký dort - pak získala Scholièka z Lideèka. Všichni úèastníci obdreli diplom a záøivì luté trièko se znakem Valašské nadace s brumovským hradem. Opadlo napìtí, ceny byly rozdány a všichni jsme se mohli potìšit výkonem profesionálù. A e to umí! Kdo se nemohl zúèastnit, má monost je slyšet na Katolické charismatické konferenci v Brnì, ve dnech 25.-29.07.07 a také na Celostátním setkání mládee „Tábor-Klokoty.“ Nechtìlo se nám rozcházet a nakonec nás rozhánìl déš, ale ani tomu se to nepodaøilo, nìkteøí vytrvalci zùstali. A tak jen èas ukonèil koncert. Kdo zùstal do konce, déš nedéš, byl svìdkem nádherné barevné duhy a ne jedné ale dvou nad sebou, které se rozklenuly nad hradem. Sám Bùh ukázal znamení svého poehnání této akci. Velké podìkování patøí organizátorùm, kteøí získali finanèní podporu z krajského fondu kultury, zajistili skákací hrad, pøipravili výzdobu, obèerstvení pro úèinkující i pro návštìvníky a zajišovali bezchybný prùbìh soutìního festivalu. Díky jim a jejich nezištné obìtavosti jsme mohli smysluplnì proít krásnou sobotu na hradì! Co øíci na závìr? Ji teï se tìšíme na další, a to XIII. roèník v roce 2008! Ing. Eva Petrùjová
15 let LL - LIKVIDACE LEPRY Bez Boího poehnání marné lidské namáhání JAK TO BYLO PØED PATNÁCTI LETY? V jedné Mariánské skupinì jednomu èlenu zpùsobilo vnuknutí vùli pomáhat malomocným, a to rychle. Bylo to v bøeznu v roce 1992. O tom, jak to uskuteènit, se vùbec
nevìdìlo. Vdy jsme byli vlivem komunismu v informativním vìzení odtreni zcela od svìta. Ale v tom intensivním úsilí, jak na to, kde všude se ptát a hledat, stále nás nìco vedlo tak, e jsme obdreli velmi rychle informace a získali kontakty. A z malého poèáteèního díla vyrostlo hnutí, které vyebralo a poslalo za posledních 15 let malomocným a nyní i tuberkulózním u pomoc za 132 miliónù Kè. A k 15letému výroèí LL - jakoby vyvrcholením naší èinnosti - jakoby symbolicky v rámci 1. Èesko-indickému nemocnièního komplexu v Bhilajpahari, který LL vybudovala vlastním nákladem, byla v pøedveèer jubilea slavnostnì otevøena nemocnice sv. Josefa pro malomocné a TBC i pro jiné chudé nemocné oblasti státu Jarkhand,.Au se tam vesele léèí. Ne náhodou máme na obálce našeho listu MISIONÁØ MALOMOCNÝCH - Spoleèenství pomocníkù misijních leproserií. Jsou nás toti desetitisíce, kteøí to volání o pomoc ze zemí tzv. Tøetího svìta - z Asie, Afriky, Jiní Ameriky, Madagaskaru, Filipín atd., kde malomocní ijí - uslyšeli a okamitì zareagovali. Èlenové výboru LL jsme jen vyuili dùvìry v nás a darù našich dárcù a historické pøíleitosti: KONEÈNÌ JE LEPRA VYLÉÈITELNÁ! V 80. letech 20. století se objevilo heslo, díky objevu lékù, které bacila lepry dokáí v tìle malomocného zcela zlikvidovat. Stalo se tak teprve za 100 let po objevení pùvodce lepry norským lékaøem Armauerem Hansenem. Malomocných bylo ještì koncem minulého století registrováno na celém svìtì cca 12 a pùl miliónu, tedy víc jak u nás obyvatel. Hrùza dìsila a nemoc nièila masivnì rodiny, které tak byly vyhoštìné ze spoleènosti jako psanci, nikdo se jich nesmìl dotknout, nikdo se s nimi neenil, nikdo jim nedal zamìstnání, nikdo jim nepodal vodu, ebrota a bída za nepøedstavitelných bolestí, vleklého tìlesného rozkladu a po zoufalý beznadìjný konec - vyhoštìnci i po smrti. A náhle nadìje po mnohatisíciletém utrpení lidstva! Objev! Jako kdy padly léky z nebe na naši zem. A dostaly se ty léky do tìch správných rukou - toti do leproserií, kde u pøed mnoha desítkami let se snaili malomocným obìtavì pomoci øádové sestry èi bratøi. A kde tato místa byla jakoby pøipravena pro léèení a vyléèení nyní ji bývalé nevyléèitelné choroby. Metlu lidstva smést z povrchu zemského! I naše LL má na tom podíl. Nelze odhadnout mnoství nemocných lidí, kterým naše LL vedle ostatních podobných spolkù západního svìta pomohla dodávkami lékù zachránit ivot, ale náš podíl na tomto Boím díle je jistì mnoho desetitisícových zástupù uzdravených. Dnes je malomocných roènì vdy novì objevených pøípadù asi 600 a 700 tisíc. Tedy jedno veliké vítìzství Dobra v tom dnešním hrùzyplném svìtì! Ale boj s leprou (k tomu se pøidala i exploze tuberkulózy) pokraèuje a k cíli, to je nutnosti dostat lepru pod kontrolu. Dokonèení na str. 5
Strana 4
Dokonèení ze str. 4 Psát jakési dìjiny LL je zbyteèné, protoe to byl boj se sebou samými, velký sebezápor všech, kteøí s maximem svých sil pomáhají Dobru. Pán o vás všech ví, kteøí jste pomohli modlitbami, obìtavou pomocí, penìními dary, ba i tøeba jen malými. A my vám, našim bratøím a sestrám, na tomto nebeském díle pøi pøíleitosti výroèí zaloení LL ze srdce dìkujeme, byli jste a doufáme, e jste i nadále našimi pomocníky misijních leproserií. K Slávì Boí! Jiøí Holý, pøedseda LL
Tajemství ivota. Kdo byl døíve? S ivotem na naší planetì se setkáváme naprosto všude. V hlubinách moøí, na pouštích, kde zdánlivì není vidìt, na horách a dokonce i v zalednìných oblastech Arktidy a Antarktidy. Vyskytuje se v pøekvapující mnohotvárnosti, dokonalosti, ve vzájemné harmonii, a se to vymyká naší pøedstavivosti. Kdy pohlédneme na svìt, který nás obklopuje, na všechnu tu úasnou rozmanitost, krásu a jedineènost ivota, kdy se zamyslíme nad zákonitostmi a sounáleitostmi všech vìcí, pøijde nám na mysl otázka: „Odkud se to všechno vzalo? Kde to má svùj poèátek a kam to všechno spìje?“ Je ivot jen náhoda? Mnoho lidí na tuto otázku odpovídá: to vše uèinila matka pøíroda, ona je moudrá stavitelka. Ateisté tvrdí, e ivot povstal z neivé hmoty, sám ze sebe - a u nìjakou náhodou èi zákonitì. Zaèal se vyvíjet a rozšiøovat po celé zemi bìhem dlouhých milionù let a do dnešní doby. Nìkteøí lidé se rozhlíejí po naší Zemi a tvrdí, e ke svému vzniku nepotøebovala ádného Stvoøitele. Odùvodòují to tím, e Boha nikdo nikdy nevidìl, a proto neexistuje. Boha opravdu nelze vidìt. Bible nám øíká: „On jediný je nesmrtelný a pøebývá v nepøístupném svìtle; jeho nikdo z lidí nevidì! a nemùe uvidìt“ (1Tim 6, 16). I kdy Boha nemùeme vidìt, všude lze spatøit stopy jeho pùsobení, jeho moudrosti a dokonalosti. Z pozorování pøírody lze jednoznaènì odvodit, e nemohla vzniknout sama od sebe, e za ní stojí pro nás nepochopitelná, neviditelná, vysoce inteligentní Bytost. Mnoho vìdcù to dosvìdèuje. Nìmecký chemik Justus von Liebig øekl: „Jen ten pozná moudrost a velikost Stvoøitele, kdo se snaí vyèíst jeho myšlenky z obrovské knihy, kterou nazýváme ivá pøíroda“. Je nepochopitelné, e pøesto lidé nevidí nebo nechtìjí vidìt stopy Stvoøitele a vìøí v èirou náhodu. Pøitom jenom Bùh nás ve svém Slovì - Bibli, s jistotou informuje o pùvodu stvoøení, o jeho zákonitostech a významu, jeho cílech a smyslu. Bude-li èlovìk èíst Bibli a bedlivì pozorovat pøírodu, mùe dojít k zásadnímu poznání, e Bùh existuje. Najednou mu spadnou z oèí „brýle mámení“ a on se na svìt zaène dívat úplnì jinak.
Celá ivá pøíroda, která nás obklopuje, je plná zázrakù, dokonalých struktur, pøedivných instinktù a projevù ivota. Zkuste se nad nìkterými zamyslet ... l V ivých organizmech je informace obsaena v genech. Je to nedostiitelné mistrovské dílo miniaturizace. Srovnáme-li to s naší technickou dovedností, je mezi nimi astronomická propast. Celé vìdìní lidstva, shrnuté v knihách (uvádí se odhad kolem 1017 bitù), by se vešlo do 0,01 mm3 genetického materiálu. l Moderní navigaèní systém a ptáci. Zde si mùeme vzít za pøíklad moøského ptáka, zvaného pluvialis dominica. Tento pozoruhodný pták, který hnízdí na Aljašce, pøezimuje na Havaji, vzdálené 3 500 km pøes širý oceán. Udivující je, e za pár týdnù, po odletu rodièù, odlétají za nimi mláïata bez jakéhokoliv prùvodce. Kde vzali ptáci navigaèní systém? l Moderní fotografie a lidské oko. Vestavìný citlivý exposimetr - okamité automatické zaostøení - širokoúhlá èoèka - okamitá, skuteènosti odpovídající barevná reprodukce. To jsou nìkteré z vlastností lidského oka. Kdo vymyslel a sestavil oko? l Mechanická pumpa a lidské srdce. Jaký stroj se mùe srovnávat s lidským srdcem, které vykoná dennì 100 000 èerpacích rázù, a které má pøedpoklady pokraèovat v tomto výkonu po dobu 70-ti let bez sebemenšího zastavení, údrby nebo opravy? Kdo zkonstruoval srdce? l Poèítací stroje a Tvùj mozek. Tvùj mozek je vysoce komplikovaný a impozantní orgán. Má v sobì ukryto více nervových spojù, ne všechny telefonní linky celého svìta. Elektrické signály ze 200 000 ivých bunìk citlivých na teplotu, pùl milionu bunìk citlivých na tlak, tøi nebo ètyøi miliony bunìk citlivých na bolest, souèasnì signály z oèí, uší, nosu, z oblastí reagujících na chu a èich, vedou pøímo do mozku. Jako udivující pøíklad miniaturní aparatury tøídí a ukládá mozek všechny záznamy tìchto impulsù a souèasnì zpracovává jejich informace. Kdo sestavil tento fantastický „poèítaè“? Tyto skuteènosti, které èlovìk objevil svìdèí: - o nevýslovné vìdecké úrovni - a výsledcích èinnosti velmi vysoké inteligence. Jeliko ale odpovídají tomu, co pøíroda u po tisíciletí pouívá, musí být pøírodní fenomén (èlovìk) také výsledkem vysoké inteligentní úrovnì. Elektronické poèítací stroje byly napø. vymyšleny lidským „poèítaèem“ - mozkem. Ale kdo vymyslel mozek? Mozek musel být také vymyšlen a naplánován pro svoje specielní úkoly, jinak by pochod myšlenek byl jen shodou okolností, a proto nespolehlivý. Slova jako „dùvod“, „pùsobení“, „logika“ by byla bezvýznamná. Z tìchto dùvodù muselo existovat nìco pøed lidskou schopností myslet a tato schopnost mùe být pouze Boí. Ale jaké podstaty je vlastnì Bùh? Inteligentní? Podívejme se na uspoøádání pøírody. Mocný? Miliony galaxií ve vesmíru. Zosobnìný? Toto je mono zodpovìdìt, paklie On nás vyrozumí. Vyrozumìl nás ale Bùh nìkdy? Ano, v Jeíši Kristu, jeho ivot je popsán v Bibli. V tomto ivotì, který by se mohl shodovat s lidským, a který je souèasnì zjevnì Boím, nám vyjevil, e pravou Boí tváøí je láska. Pravá láska má dva charakteristické rysy. První je, e láska vdycky pøeje milovanému to nejlepší. Druhý, e láska se vyznaèuje vdycky tím, e dává. Bible vyjadøuje toto následovnì: „Nebo tak Bùh miloval svìt, e Syna svého jednorozeného dál, aby kadý, kdo vìøí v nìho nezahynul, ale mìl ivot vìèný“ (Jan 3, 16).
Strana 5
Tonièka Tonièka je lípa. Veliká lípa, která roste na bøehu øeky, a kdy kvete, má vonnou korunu plnou bzuèících vèel. „Tuhle lípu mìla moc ráda moje babièka,“ povídala paní A. C., kdy jsme šli údolím k øece. „Byla to mlynáøka a milovala tenhle kraj, kde její pøedci ili a mlynaøili u dvì stì let. Jednou se mìla pøistavovat èást mlýna, stavitel rozhodl, e lípa musí pryè. Ale babièka si postavila hlavu. Ne a ne! Nenechá lípu porazit! Všichni babièce tvrdili, e se nedá nic dìlat, lípa musí ustoupit, jestli se má mlýn pøestavìt, a mlýn se pøestavìt musí. Ale babièka si prosadila, e se lípa pøesadí a hotovo. A vybrala místo. Její bratr, mùj prastrýc, byl slavný praský zahradník. Kdy se o tom doslechl, vysmál se sestøe, kdo prý kdy slyšel, aby se tak velká lípa pøesazovala. Podle všech biologických zákonù to nemùe pøeèkat. Jene babièka øekla ne, a kdy babièka øekla ne, tak nebylo o èem hovoøit. Stárek s mládkem a práškem museli lípu vykopat a babièka ji nechala dopravit do veliké jámy na nové místo, které jí vybrala. Dìdeèek, mlynáø, se s babièkou nepøel, øekl si asi, e to je marné, a se sama pøesvìdèí, e lípa zahyne, jinak by mu to mohla vyèítat celý ivot. Babièka chodila lípu zalévat. Malièká babièka vlekla tìké konve k velikému stromu, vlekla je kadý den, tuhle práci nikomu nesvìøila. Dìdeèek nad ní kroutil hlavou. Bratr se jí smál. Lidé z vesnice se babièce posmívali. Lípa svìsila listy, trochu proloutla, všem bylo jasné, e je s ní konec, jen babièka nosila další a další konve. Dìdeèek vìdìl, e babièka je ta nejumanutìjší enièka široko daleko, a tak ji jen mlèky s dýmkou v ústech pozoroval, jak znovu a znovu putuje k lípì. Moje maminka vzpomínala, e byla tehdy malé dìvèátko a babièce, tedy své matce, se nesmála, naopak brala také vodu do konývky a chodila s babièkou zalévat. „Jen je nech , a se smìjí,“ øíkávala babièka a holèièka s ní cupala k lípì. Dny míjely a lípa byla mrtvá. Sousedé kroutili hlavami a jejich dìti se smály malé mamince a nechápaly, proè se namáhá. „Nech je.A se smìjí,“ opakovala vdycky babièka. Umím si je docela dobøe pøedstavit, drobounkou babièku a moji malou maminku, jak chodí k lípì, babièka vleèe velkou konev, maminka konývku. A pak jednoho dne babièka ukázala mamince zelený lístek. Lísteèek na dolní vìtvi lípy se vzpamatoval. Od toho dne se lípa zaèala probouzet. Zachránila se. Zachránily ji.“ Paní A. C. ukázala do údolí, teï u bylo vidìt na jeho konec,
k øece, na louce tam stála košatá lípa. „Mlýn za války vyhoøel, stavební materiál z nìj si lidé z okolí rozebrali, nezbyla po nìm ani zeï. Jen ta lípa stojí dál. Pøeila matku i babièku, jistì pøeije i mì. Bude tu stát moná ještì za sto let, bude stejnì krásná jako teï, moná ještì krásnìjší. Vdycky ve chvílích, kdy se mi zdálo, e tìm, které mám ráda, není pomoci, jsem si vybavila tenhle pohled do údolí. Lípu Tonièku. Od té doby, co ji babièka zachránila, jí nikdo neøekl jinak, pøekøtili ji babièèiným jménem. A pak prý je nesmyslné snait se zachránit to, o èem se tvrdí, e se to zachránit nedá. Kadý si to myslel: venkované, kteøí pøeci mìli své zkušenosti se stromy, myslel si to zkušený zahradník z Prahy, a své enì nevìøil ani dìdeèek. Všechno vypadalo tak marnì, ale babièka s malou holèièkou se nevzdávaly. Jen je nech, a se smìjí, opakovala tehdy babièka a maminka mi tuhle vìtu èasto pøipomnìla. Pøíbìh s lípou Tonièkou se stal jedním z tìch, které se v rodinách èasto vyprávìjí, a babièèino úsloví se mnou šlo ivotem. Víte, ona nebyla nijak vzdìlaná, mìla venkovskou pìtitøídku a o biologii nic nevìdìla. Ale pøece v ní bylo nìco z postav ze starých bájí, øekla bych. Vìdìla, e nemùe opustit starou lípu, a neopustila ji. Jsou takové eny. Na nich stojí všechno, co v tomhle pomíjivém svìtì vytrvává, na nich stojí to, co nám dává sílu pokraèovat v ivotì a vìøit, e nadìje a láska mají smysl. Jen se na tu Tonièku podívejte. Není to nejkrásnìjší strom na svìtì? PaníA. C. se zastavila a pozvedla hlavu k rozkvetlé korunì. Mezi stromem a enou se zatøpytil úsmìv. Z knihy Andìlské vteøiny, Eduard Martin
Dìti píší Bohu Milý Boe, kdybych já byl Bohem, mì by to tak dobøe nešlo. DR SE! Filip Milý Boe, pošli letos Milana Novotného na jiný tábor. Petr V náboenství jsme se uèili, co dìláš. Ale kdo to dìlá, kdy si na dovolené? Janka
Svìdectví Eucharistie znovu objevená (dokonèení) Pøed oltáøem se objevily stíny lidí v šedých barvách s pozdvienýma rukama. Maria øekla: To jsou blahoslavené duše v oèistci, které èekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich oèištìní. Nepøestávejte se za nì modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly
být s Bohem a tìšit se vìènì v jeho pøítomnosti. Maria dodala: Vidíš, e jsem celý èas zde. Lidé mì hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdrí. Ale bìhem ádného zjevení, na ádném jiném místì nejsem více pøítomná ne pøi mši svaté. Zde mì vdy najdeš - u paty oltáøe, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s andìly, protoe vdy setrvávám u Jeíše. (...) Pomysli, e jsou lidé, kteøí jsou v tomto okamiku Strana 6
roztrití a baví se. S lítostí musím øíct, e jsou lidé, kteøí stojí se zaloenýma rukama, jako by Pán byl nìkdo, kdo je jim rovný. Øekni všem lidem, e èlovìk není nikdy více èlovìkem, ne kdy padá pøed Bohem na kolena. Celebrant vyslovil slova promìòování. I kdy byl èlovìkem normálního vzrùstu, náhle zaèal rùst a naplnil se nadpøirozeným svìtlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho Dokonèení na str. 7
Dokonèení ze str. 6 tváøe. Proto jsem nemohla vidìt jeho rysy. Kdy pozvedl Hostii, mìl na rukou znaky, které záøily svìtlem. Byl to Jeíš! Hostie zaèala rùst a stala se velkou. Byla na ní tváø Jeíše, který se díval na svùj lid. Chtìla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi øekla: Nedívej se dolù. Zahleï se na nìho a opakuj slova z Fatimy: - Pane, vìøím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tì. Prosím Tì o odpuštìní za ty, kteøí nevìøí a neklanìjí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tì. Øekni mu, jak velice ho miluješ a klanìj se Králi králù. Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z veliké Hostie, ale porozumìla jsem, e se s tak bezmeznou láskou dívá na kadou osobu. Kdy celebrant poloil Hostii na oltáø, nabyl opìt normálních rozmìrù. Kdy vyslovil slova promìòování vína, spatøila jsem Jeíše ukøiovaného: mohla jsem nazírat na jeho tváø, zranìná ramena a rozdrásané tìlo. Na pravé stranì hrudi mìl ránu, ze které vytékala krev a nìco jako voda, ale bylo to nìco záøícího. Vypadalo to jako paprsky svìtla, které smìøovaly k vìøícím. Matka Boí mi øekla: To je zázrak zázrakù. Pán není spoután ani èasem, ani prostorem. V okamiku promìòování je celé spoleèenství u paty køíe na Kalvárii ve chvíli ukøiování. Kdy jsme se mìli modlit Otèe náš, promluvil ke mnì Jeíš poprvé: Poèkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vùbec mùeš volat. Pøipomeò si osoby, které tì v ivotì nejvíce zranily a zpùsobily ti nejvìtší køivdu, abys je mohla obejmout a øíct jim: »Ve jménu Jeíše Krista vám odpouštím a pøeji vám pokoj. Ve jménu Jeíše Krista prosím, abyste mi odpustili a pøáli pokoj.« Jestlie ta osoba zasluhuje pokoj, obdrí ho. Jestlie se pro nìho nedokáe otevøít, vrátí se do tvého srdce. Ale nechci, abys obdrela nebo nabízela pokoj, jestlie nejsi schopna odpustit a zakusit nejdøíve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co dìláš. Jestlie mùeš odpustit, ale nedokáeš zapomenout, kladeš pøekáky Boímu odpuštìní. Øíkáš: - Odpouštím jen tak, jak jsem schopná odpouštìt, nic víc. Nadešel okamik svatého pøijímání. Kdy arcibiskup pøijal svaté pøijímání, Matka Boí mi øekla: Opakuj za mnou: - Pane, poehnej knìím, oèisti je, miluj je, peèuj o nì, pomáhej jim svou
láskou. Lidé zaèali vycházet z lavic a pøistupovat ke svatému pøijímání. Pán mi øekl: Poèkej chvíli, chci, abys nìco spatøila. Vnitøní impulz obrátil moji pozornost k jedné osobì, která se pøede mší svatou zpovídala. Kdy knìz poloil svatou Hostii na její jazyk, tuto osobu zachvátilo svìtlo, které postupnì zaplavilo celou její postavu. Pán øekl: Hle, jak se raduji, kdy objímám duši, která pøichází s èistým srdcem, aby mì pøijala. Jeíšùv hlas byl hlasem šastné osoby. Kdy jsem šla pøijmout svaté pøijímání, øekl mi: Poslední veèeøe byla okamikem nejvìtší blízkosti se mnou. V té hodinì jsem ustanovil nìco, co by v lidských oèích mohlo být pokládáno za nejvìtší omyl: stal jsem se vìznìm lásky, kdy jsem ustanovil Eucharistii. Chtìl jsem zùstat s vámi a do konce svìta, protoe moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluji více ne vlastní ivot. Kdy jsem se vrátila na místo, Pán mi øekl: Poslouchej! Za chvíli jsem uslyšela modlitbu eny pøede mnou, která právì pøijala svaté pøijímání. Jeíš øekl smutným hlasem: Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neøekla, e mì miluje. Ani jednou mi nepodìkovala za dar, který jsem jí dal, kdy jsem tak poníil své boství, abych ji pøitáhl k sobì. Ani jednou neøekla: - Dìkuji Ti, Pane! Byla to jen samá litanie proseb. A tak to dìlají skoro všichni, kteøí mì pøijímají. Z lásky jsem umøel a vstal z mrtvých. Z lásky èekám na kadého z vás, z lásky s vámi zùstávám. (...) Ale vy si neuvìdomujete, e potøebuji vaši lásku. V této pro duši tak vznešené chvíli Strana 7
jsem ebrákem lásky. Kdy mìl celebrant udìlit poehnání, Matka Boí mi øekla: Dej pozor, dìláš jakési divné znamení místo znamení køíe. Pamatuj, e toto poehnání mùe být tím posledním, které dostáváš z knìských rukou. Kdy vyjdeš z kostela, nevíš, jestli budeš mít ještì pøíleitost obdret poehnání od jiného knìze. Tyto posvìcené ruce udìlují poehnání ve jménu Nejsvìtìjší Trojice. Dìlej proto znamení køíe s úctou, jako by to mìlo být poslední ve tvém ivotì. Jeíš mì prosil, abych s ním po mši svaté nìkolik minut zùstala. Nevycházej spìšnì, kdy mše svatá skonèí. Zùstaò na chvíli v mé spoleènosti, raduj se z ní a dopøej mi, abych se mohl radovat z tvé spoleènosti. Zeptala jsem se ho: „Jak dlouho zùstáváš s námi po svatém pøijímání?“ Odpovìdìl mi: Tak dlouho, dokud ty chceš zùstat se mnou. Budeš-li ke mnì promlouvat celý den, budeš se na mì obracet pøi plnìní svých povinností, budu ti naslouchat. Já jsem s tebou vdy, to jen ty mì opouštíš. Vycházíš po mši ven a myslíš, e povinnost skonèila. Nemyslíš na to, e bych chtìl sdílet tvùj rodinný ivot alespoò v den Pánì. (...) Vím vše, ètu nejskrytìjší tajemství lidských srdcí a úmyslù. Ale raduji se, kdy mluvíš se mnou o svém ivotì, kdy mi dovoluješ, abych se ho úèastnil jako èlen rodiny nebo jako nejbliší pøítel. Kolik milostí èlovìk ztrácí, e mi nedopøává místo ve svém ivotì! Jeíš mi øekl: Mìli byste v ctnostech pøevyšovat andìly a archandìly, protoe oni nemají to potìšení pøijímat mì jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti, a vy máte celý oceán. Jindy mi Jeíš øekl s bolestí, e lidé se s ním setkávají jen ze zvyku. Tato rutina zpùsobuje, e nìkteøí jsou zcela lhostejní a vlaní, e nemají Jeíši co øíct. Øekl mi, e je i mnoho posvìcených osob, které ztratily své nadšení pro to, být zamilovány do svého Pána, a chápou své poslání jako zamìstnání. Mluvil také o lidech, kteøí ho pøijímají zcela bez ovoce. Pøijímají kadý den. Tráví nìkolik hodin na modlitbách, ale v jejich ivotì se neuskuteèòuje ádná promìna. Dary, jaké pøijímáme v Eucharistii, by mìly pøinášet ovoce obrácení, rùstu v ctnostech a ve skutcích milosrdenství. Z Mi³ujcie siê 4/2006 pøeloil -lš-
Sytí nás, tím, èím ili Ze ivota a mylenek svatých 23. 7. Sv. Brigity, øeholnice Narodila se 7. 10. 1303 ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spøíznìné se švédským královským rodem. U ve tøinácti letech byla provdána; mìla osm dìtí, mezi nimi i budoucí sv. Kateøinu Švédskou. Stala se františkánskou terciáøkou a po smrti manela ila asketickým ivotem. Dala podnìt k zaloení øádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávìla o svých mystických záitcích a vidìních; cisterciáci v klášteøe Alvastra je pøekládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného poøídil z nich výbìr v èeském pøekladu (1391-1400). V roce 1349 odešla do Øíma, kde se setkala (1368) s císaøem Karlem IV. a papeem Urbanem V.; snaila se pøemluvit papee, aby se pøestìhoval z Avignonu do Øíma. Zemøela 23. 7. 1373 v Øímì a její tìlo bylo pøevezeno do švédské Vadsteny a tam pohøbeno. Za svatou byla prohlášena v roce 1391. Ze „ Z j e v e n í s v a t é B r i g i t y „
Pozdviení mysli ke Kristu Spasiteli Buï veleben mùj Pane Jeíši Krista“ Tys pøedpovìdìl svou smrt a pøi poslední veèeøi jsi podivuhodnì promìnil chléb ve své drahocenné tìlo a dal jsi ho z lásky apoštolùm na památku svého svatého umuèení; a tím, e jsi jim svýma drahýma rukama umyl nohy, dal jsi jim pøíklad pokory a ukázal svou velikou poníenost. ….. Buï veleben, mùj Pane Jeíši Kriste“ Ty jsi svou drahocennou krví a nejsvìtìjší smrtí vykoupil duše a milosrdnì je pøivedl z vyhnanství zpìt k vìènému ivotu. Buï veleben, mùj Pane Jeíši Kriste: Tys dopustil, aby ti byl pro naši spásu kopím probodnut bok a srdce, a proudem jsi vylil ze svého boku drahocennou krev a vodu, abys nás vykoupil. ….. Jásot a vìèná chvála tobì, Pane Jeíši Kriste: Tys poslal Ducha svatého do srdcí svých uèedníkù a roznítil v nich nesmírnou boskou lásku. Buï veleben, chválen a oslavován navìky, mùj Pane Jeíši Kriste“ Ty ve svém nebeském království sedíš na trùnì ve slávì svého boství a iješ pøitom jako èlovìk se všemi nejsvìtìjšími údy, které jsi pøijal z tìla Panny Marie; a tak pøijdeš v soudný den, abys soudil duše všech ivých i mrtvých. Nebo ty iješ a kraluješ s Otcem a Duchem svatým na vìky vìkù.Amen. 14. 8. Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, knìze a muèedníka Narodil se 8. 1. 1894 v mìsteèku Zdunska Wola v Polsku. Jmenoval se Rajmund, jméno Maxmilián pøijal pøi vstupu do noviciátu minoritù. Na knìze byl vysvìcen v Øímì (1918) a po dosaení doktorátu filozofie a teologie se vrátil do Polska (1919). Zorganizoval apoštolské sdruení "Armáda neposkvrnìné Panny", zaloil centrum tiskového apoštolátu Niepokalanow (západnì od Varšavy), pùsobil jako misionáø v Japonsku (1930-1936) a po návratu do Polska jako pøedstavený kláštera v Niepokalanowì (1936-1939). V roce 1939 byl zatèen, po krátkém propuštìní na svobodu znovu uvìznìn (1941) a dopraven do koncentraèního tábora; tam nabídl svùj ivot za k smrti
odsouzeného spoluvìznì a po 21denním muèení hladem byl 14. 8. 1941 v Osvìtimi usmrcen fenolovou injekcí. Za svatého byl prohlášen v roce 1982.
Ze ivota sv. M. Kolbeho 11. srpna 1920 otec Maxmilián zahájil léèbu v klimatické nemocnici v tatranském mìsteèku Zakopané. Mìl koneènì více èasu, a tak ho vyuíval k vyøizování korespodence. Psal spolubratrùm z øímských studií dost èasto si dopisoval s Krakovem. ….. V Zakopaném si otec Maxmilián našel pole pùsobnosti. Bylo tam sanatorium pro studenty, zvané Bratrská pomoc, nacházející se poblí nemocnice, jen kousek výše. Sanatorium nemìlo svého knìze a mimoto primáø Dr. E. Brzezinski, nevìøící èlovìk, velmi nerad vidìl návštìvy knìí. Povoloval je jenom vyjímeènì. Ostatnì studenti, nakaeni náboenskou lhostejností, neprojevovali kdovíjakou chu pøijímat sluby knìze. Otec Maxmilián pronikal do studentského prostøedí pozvolna a opatrnì, bylo to toti prostøedí nesourodé a spíše nepøívìtivì pohlíející na víru, a vùèi knìím nìkdy a nepøátelské. Byli tam zástupci všech vyznání: katolíci, protestanti, idé i pravoslavní. Otec Maxmilián se snail oslovit všechny, pøièem zvláštní protekci mìli ti, kteøí byli nejvíce vzdáleni Bohu a církvi. Kdy psal svému pøíteli Jeronýmovi, svou poèáteèní pùsobnost v tomto prostøedí charakterizoval takto: „Nic neorganizuji, jenom se modlím a druhé vybízím k modlitbì; kromì toho trochu pùsobí rozhovor.“ Bezprostøední kontakt s otcem Maxmiliánem ve studentech prolamoval pøedsudky vùèi duchovenstvu a vyvolával zájem o náboenské otázky. Po delší dobì otec radostnì informoval svého bratra:„Teï mì zvou oni (tj. vybrané skupina pacientù, vysokoškoláci) a moc naléhají, abych jim vysvìtloval otázky víry. Pøipravil jsem jim sérii apologetických besed, do kterých se mohl zapojit kadý se svým názorem Zaèal jsem existencí Boha a skonèili jsme Kristovým bostvím. Kupovali se dokonce Nový zákon, Veèery u Lemana a Apologetiku. - Nìkdy to byly nádherné záitky pøi tìch besedách, ale nemám èas je popisovat.“... Otcova námaha zaèala pøinášet plody. Psal pøátelùm o obráceních a promìnách duší, o køtu, návratu ke svátostem, o obnoveném zájmu o církevní dìní. Pro svou èinnost se stal postavou, kterou vedení sanatoria nerado vidìlo. Uprostøed krás horské pøírody, suován vlastním utrpením a proitky spojenými s utrpením jiných lidí, v otci Maxmiliánovi zrály dvì nesmírnì dùleité duchovní vlastnosti: sebeovládání a pokoj. ….. V posledních dnech èervence 1941 odpoledne, bìhem prací na poli, utekl vìzeò. Zbìh se nenašel….. Lagerführer Fritzch ze msty za útìk jednoho vìznì vybral deset vìzòù na smrt hladem. Komandant tábora v doprovodu rapportführera Palitzsche a nìkolika esesákù procházel mezi øadami vìzòù 14. bloku, ukazoval, kdo má vystoupit z øady, esesman ho odvedl k levému køídlu bloku 14, a tam vybrané hlídal jiný esesák. Volba padla na ètyøicetiletého Františka Gajowniczka, bývalého poddùstojníka Polské armády. Pøi pøed- stavì údìsné smrti hladem a vzpomínce na manelku a dva syny nahlas zoufale zaúpìl. Uslyšel ho otec Maxmilián. Vystoupil z øady, postavil se pøed Dokonèení na str. 9
Strana 8
Dokonèení ze str. 8 Lagerführera Fritzsche a poádal ho, aby mu dovolil jít do bunkru - hladomorny místo Františka Gajowniczka, který má enu a dìti.. Vystoupit z øady znamenalo velkou odvahu. Podle pøedpisu mìl být na místì popraven. Kupodivu to ádný esesman neudìlal. Komandant se otce Maxmiliána zeptal, kdo je. „Katolický knìz “ , znìla odpovìï. To, co následovalo, bylo zase zcela neobvyklé. Fritzsch, pro nìho lidský ivot vìznì nemìl ádnou hodnotu a jindy by nejpravdìpodobnìji poslal na smrt oba, naøídil Františku Gajowniczkovi, aby se František Gajowniczek pod portrétem vrátil do øady. Otec Maxmilián se o. Maxmiliána ocitl mezi odsouzenými. …..
Po apelu odsouzené odvedli do bloku 13(11), nazývaného „blok smrti“. Otec Maxmilián uzavíral prùvod a podpíral vìznì, který nedovedl jít samostatnì. …… Následky èinu minoritského øeholníka popsal vìzeò Ing. Jiøí Bielecki: „Èin otce Maxmiliána nás omámil……Nepøeenu to, srovnám-li ho se silnou explozí svìtla v tìké, èerné táborové noci…… V Osvìtimi jsme pociovali degradaci èlovìka, desítky tisíc lidí proívaly krizi vlastního lidství. ….. A najednou otøes. Mezi námi je nìkdo, kdo do této duchovní noci vysoko pozvedá korouhev lásky. Nìkdo neznámý jako my všichni, umuèený a zbavený jména a spoleèenské pozice, který jde na hroznou smrt pro cizího èlovìka…..Byl to otøes plný optimismu, posilující a obrozující. ….. Ve svých srdcích jsme vzdávali hold èlovìku, který mnohým z nás vrátil pocit lidství a dokázal existenci dobra, bratrství a vìrnosti pøijatým mravním principùm. Leon Dyczewski, OFMConv: Svatý Maxmilián Maria Kolbe.
Z liturgie 8. 7. 2007 14. nedìle v mezidobí „Váš pokoj na nìm spoèine.“ 1. ètení Iz 66, 10 - 14a 2. ètení Gal 6, 14 - 18 Evangelium Lk 10, 1 - 12. 17 - 20 Pán ustanovil ještì jiných dvaasedmdesát uèedníkù, poslal je pøed sebou po dvou do všech mìst a míst, kam chtìl sám pøijít, a øekl jim: „eò je sice hojná, ale dìlníkù málo. Proste proto Pána nì, aby poslal dìlníky na svou eò. Jdìte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste mìšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Kdy nìkde vejdete do domu, napøed øeknìte: ´Pokoj tomuto domu!´ Bude-li tam èlovìk hodný pokoje, spoèine na nìm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domì zùstaòte a jezte a pijte, co vám dají, protoe dìlník má právo na svou mzdu. Nepøecházejte z domu do domu! Kdy pøijdete do nìkterého mìsta a pøijmou vás tam, jezte co vám pøedloí, uzdravujte tamìjší nemocné a øíkejte jim: ´Pøiblíilo se k vám Boí království!´ Kdy pøijdete do nìkterého mìsta a nepøijmou vás, vyjdìte do jeho ulic a øeknìte: ´I ten prach, který se nám ve vašem mìstì pøichytil na nohou, vám tu støásáme. To si však pamatujte: Pøiblíilo se Boí království!´ Øíkám vám: Sodomì bude v onen den lehèeji ne takovému mìstu.“ Dvaasedmdesát uèedníkù se vrátilo a s radostí øekli:
„Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpovìdìl jim: „Vidìl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a pøemáhat všechnu nepøítelovu sílu a vùbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, e se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, e vaše jména jsou zapsána v nebi.“ Ozvìna slova: Veleknìz, Jeíš Kristus, vyvolil si nìkteré za své uèedníky a poslal je do celého svìta, aby jejich prostøednictvím a prostøednictvím jejich nástupcù ustaviènì plnil úlohu Uèitele, Knìze a Pastýøe. Dìkujme Bohu za tyto mue, kteøí se pøijetím svátosti knìství stali podobnými nejvyššímu a vìènému knìzi, Jeíši Kristu. Dìkujme za to, e nám hlásají Boí slovo, e pøíkladem svého ivota nám pomáhají budovat církev, e jejich ruce pøinášejí pøi kadé mši svaté na oltáøi nekrvavým zpùsobem obì Krista, e jejich prostøednictvím nám Pán odpouští høíchy, e udìlují svátosti a posilují nás. Prosme za nová knìská povolání, aby se evangelium dostalo ke všem národùm a všichni lidé aby se sdruili v Kristu v jeden Boí lid. Prosme, a nám Pán dá pomocníky, protoe èím víc slábneme, tím víc je potøebujeme.
15. 7. 2007 15. nedìle v mezidobí „Kdo je mùj bliní?“ 1. ètení Dt 30, 10 - 14 2. ètení Kol 1, 15 - 20 Evangelium Lk 10, 25 - 37 Jeden znalec Zákona povstal, aby pøivedl Jeíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistøe, co mám dìlat, abych dostal vìèný ivot?“ Jeíš mu odpovìdìl: „Co je psáno v Zákonì? Jak tam èteš?“ On odpovìdìl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí,a bliního jako sám sebe.“ Øekl mu: „Správnì jsi odpovìdìl. To dìlej a budeš ít.“ Ale on se chtìl ospravedlnit a proto se Jeíše zeptal: „A kdo je mùj bliní?“ Jeíš se ujal slova a øekl: „Jede èlovìk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupièi. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nìjaký knìz; vidìl ho, ale vyhnul se mu. Stejnì i jeden levita pøišel k tomu místu; vidìl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán pøišel na své cestì k nìmu, vidìl ho a bylo mu ho líto. Pøistoupil k nìmu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o nìho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy. ´Starej se Dokonèení na str. 10
Strana 9
Dokonèení ze str. 9 o nìho a co vynaloíš navíc, já to doplatím, a se budu vracet.´ Co myslíš, kdo z tìch tøí se zachoval jako bliní k tomu, který octl mezi lupièi?“ On odpovìdìl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Jeíš mu øekl: „Jdi a stejnì jednej i ty!“ Ozvìna slova: Samaritán mìl nejmenší dùvod pomoci idovskému èlovìku. Knìz i Levita byli zaneprázdnìni tolika jinými vìcmi. Samaritán s èlovìkem soucítil. Bylo mu ho líto. Pochopil, e tento èin, tato cesta, je pro nìj dùleitìjší. I my jsme vìtšinou zaneprázdnìni tolika svými vlastními starostmi a problémy, které nám znemoòují vidìt bolest kolem sebe. Prosme Boha, aby nám pomohl mít soucit s bliními. Soucit zmìní naše priority. Nepromeškejme èas, kdy mùeme slouit. Slovo Boí v liturgii: 22. 7. 2007 16. nedìle v mezidobí 1. ètení Gn 18, 1 - 10a 2. ètení Kol 1, 24 - 28 Evangelium LK 10, 38 - 42 1. ètení Gn 18, 20 - 32 2. ètení Kol 2, 12 - 14 Evangelium Lk 11, 1 - 13 5. 8. 2007 18. nedìle v mezidobí 1. ètení Kaz 1,2; 2, 21 - 23 2. ètení Kol 3, 1 - 5. 9 - 11 Evangelium Lk 12, 13 - 21 6. 8. 2007 Promìnìní Pánì 1. ètení Dan 7, 9 - 10. 13 - 14 2. ètení 2 Petr 1, 16 - 19 Evangelium Lk 9, 28b - 36
12. 8. 2007 19. nedìle v mezidobí „I vy buïte pøipraveni.“ 1. ètení Mdr 18, 6 - 9 2. ètení id 11, 1 - 2. 8 - 19 Evangelium Lk 12, 32 - 48 Jeíš øekl svým uèedníkùm: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, e vám dá království. Prodejte svùj majetek a rozdejte na almunu. Opatøte si mìšce, které
nezpuchøejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k nìmu zlodìj nedostane a kde ho mol nerozeere. Vdy kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mìjte bedra pøepásaná a vaše lampy a hoøí, abyste se podobali lidem, kteøí èekají na svého pána, a se vrátí ze svatby, aby hned otevøeli, kdy pøijde a zatluèe. Blahoslavení sluebníci, které pán pøi svém pøíchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Pøepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je.A kdy pøijde po pùlnoci nebo pøi rozednìní a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvate tohle: Kdyby hospodáø vìdìl, v kterou hodinu pøijde zlodìj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buïte pøipraveni, nebo Syn èlovìka pøijde v hodinu, kdy se nenadìjete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, øíkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán øekl: „Kdo je tedy tak vìrný a rozváný správce, kterého pán ustanoví nad svým sluebnictvem, aby jim dával vèas pøídìl jídla? Blaze tomu sluebníku, kterého pán pøi svém pøíchodu najde, e to dìlá! Opravdu, øíkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen sluebník pomyslil: ´Mùj pán hned tak nepøijde,´ a zaèal tlouci èeledíny a dìveèky, jíst, pít a opíjet se, pøijde pán toho sluebníka v den, kdy to neèeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údìlu s nevìøícími. Sluebník, který zná vùli svého pána, a pøece nic podle jeho vùle nepøipraví a nezaøídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udìlá to, co zasluhuje bití, dostane jich ménì. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho oèekává, a komu se mnoho svìøilo, od toho se bude víc ádat.“ Ozvìna slova: Pán Jeíš pøijde podruhé. Kdy to pøesnì bude, není jisté, ale jisté je, e pøijde. Pøijde na konci vìkù a obnoví ráj na zemi. Vìta: „Pøijde v hodinu, kdy se nenadìjete“, zní trochu strašidelnì, ale kdo u Jeíše pøijal, ten se pøece bát nemusí. Jeíš u teï pøichází k tìm, kdo ho pøijímají a svou pøítomností a svou silou buduje nebe na zemi. To mùeme zjišovat v neèekaných okamicích svého ivota. Je ovšem umìní tyto okamiky postøehnout a správnì je ocenit. Lidské Strana 10
oèi jsou neuvìøitelnì krátkozraké. Vidí jen zemi, a to zemi bez svìtla. Proto se modlíme k Duchu svatému, aby nám otevøel oèi. Nebe není tak daleko a beznadìjnì vysoko, jak si mùeme myslet, ale docela na dosah ruky. Jsme vyzýváni, abychom této pravdì uvìøili teï, okamitì. Nebe se nevzdaluje, ale je stále „pøicházející“, aby obnovilo celou zemi.
15. 8. 2006 Slavnost Nanebevzetí Panny Marie „Uèinil mi veliké vìci ten, který je mocný: poníené povýšil.“ 1. ètení Zj 11, 19a; 12, 1. 3 - 6a. 10ab 2. ètení 1 Kor 15, 20 - 27a Evangelium Lk 1, 39 - 56 V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do jednoho judského mìsta v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Albìtu. Jakmile Albìta uslyšela Mariin p o z d r a v, d í t ì s e radostnì pohnulo v jejím lùnì. Albìta byla naplnìna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Poehnaná jsi mezi enami a poehnaný plod ivota tvého! Jak jsem si zaslouila, e matka mého Pána pøišla ke mnì? Vdy jakmile zaznìl tvùj pozdrav v mých uších, dítì se ivì a radostnì pohnulo v mém lùnì. Blahoslavená, která jsi uvìøila, e se splní to, co ti bylo øeèeno od Pána!“ Maria øekla: „Velebí má duše Hospodina a mùj duch jásá v Bohu mém spasiteli, nebo shlédl na svou nepatrnou sluebnici. Od této chvíle mì budou blahoslavit všechna pokolení, e mi uèinil veliké vìci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k tìm, kdo se ho bojí. Mocnì zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnì. Mocné sesadil z trùnu a poníené povýšil, hladové nasytil dobrými vìcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého sluebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim pøedkùm, Abrahámovi a jeho Dokonèení na str. 11
Dokonèení ze str. 10 potomkùm navìky“. Maria zùstala u Albìty asi tøi mìsíce a pak se vrátila domù. Ozvìna slova: Tìlo Panny Marie, které bylo vzato do nebe, je tìlo jako naše. Vstupuje s Marií do onoho svìta, k Bohu. Jeíš, který se stal skrze Marii èlovìkem, slavnì pøijal její tìlo k sobì. Matko a Paní naše, ty nám ukazuješ cestu ke svatosti, vedeš naše kroky a stojíš pøi nás, abychom nikdy nesešli z cesty. Tak jako vládneš nahoøe v nebi nad zástupy andìlù, kteøí tì oslavují jako svou Knìnu, nad šiky svatých, kteøí se tìší patøením na Tvou záøící krásu, tak panuj nad celým lidským rodem. Panuj nad naším rozumem, abychom hledali jen pravdu; nad naší vùlí, abychom konali jen dobro; nad naším srdcem, abychom milovali jedinì a pouze to, co ty sama miluješ. Vyslyš laskavì zboné vzdechy tìch, kteøí vìdí, e Tvoje øíše je øíše milosrdenství, ve které je kadá prosba vyslyšena, kadá bolest utišena, kadé neštìstí zmírnìno, kadá nemoc uzdravena. Vypros nám milost, aby kadý, kdo Tì nyní oslavuje, mohl jednou v nebi patøit na Tvého Syna, který s Otcem a Duchem svatým ije a vládne na vìky vìkù. Slovo Boí v liturgii: 19. 8. 2007 20. nedìle v mezidobí 1. ètení Jer 38, 4 - 6. 8 - 10 2. ètení id 12, 1 - 4 Evangelium Lk 12, 49 - 53 26. 8. 2007 21. nedìle v mezidobí 1. ètení Iz 66, 18 - 21 2. ètení id 12, 5 - 7. 11 - 13 Evangelium Lk 13, 22 - 30 2. 9. 2007 22. nedìle v mezidobí 1. ètení Sir 3, 19 - 21. 30 - 31 2. ètení id 12, 18 - 19. 22 - 24a Evangelium Lk 14, 1. 7 - 14 8. 9. 2007 Narození Panny Marie 1. ètení Mich 5, 1 - 4a Evangelium Mt 1, 1 - 16. 18 - 23
Úmysly Apoštolátu modlitby - èervenec Aby Pán chránil všechny námoøníky Aby se stala církev Severní Afriky pùsobivou svìdkyní Boí lásky Aby se mladí lidé rozhodovali pro své budoucí povolání nejen s ohledem na vlastní prospìch, ale nechali se pøi své volbì vést Duchem Svatým.
Úmysly mší svatých na mìsíc èervenec - srpen 9. 10.
Po 7.30 Út 18.00
11. 12. 13. 14.
St 7.30 Èt 18.00 Pá 16.30 So 7.30
15.
Ne
16.
7.30 9.00 10.00 Po 7.30
17.
Út
18.00
18.
St
7.30
19. 20.
Èt 18.00 Pá 18.00
21.
So
7.30
22.
Ne
7.30 9.00
23. 24.
10.00 Po 7.30 Út 18.00
25. 26.
St Èt
27. 28.
Pá 18.00 So 7.30
29.
Ne
7.30 18.00
7.30 9.00
30. 31.
10.30 Po 7.30 Út 18.00
1.
St
2. 3. 4.
Èt 18.00 Pá 7.30 18.00 So 7.30
5.
Ne
6. 7.
9.00 10.30 Po 7.30 18.00 Út 18.00
8.
St
7.30
9.
Èt
18.00
10.
Pá 18.00
11.
So
7.30
12.
Ne
7.30
7.30
7.30
9.00 10.30
za + rodièe Doròákovy a Bìlejovy, za ivou rodinu a duše v oèistci za + Aloise Hrnèiøíka, + rodièe, + sestru, o ochranu a pomoc Boí pro ivou rodinu za ivou a + rodinu Hoøákovu a Fojtíkovu a za duše v oèistci na podìkování Pánu Bohu za doití 70 let a dar zdraví pro celou rodinu za + Jana Pospíšila, rodièe z obou stran a duše v oèistci za + rodièe Strnadovy, 2 syny a dceru, za + Františka Stuchlíka a syna za + sestru, bratra, za duše v oèistci a ivou rodinu za + rodièe Valèíkovy, + dcery, duše v oèistci a ivou rodinu za farníky za + rodièe Naòákovy, + dceru, zetì, duše v oèistci a Boí poehnání a pomoc P. Marie pro ivou rodinu za + Josefa Mikulaje, + rodièe a sourozence a o pomoc a Boí ochranu pro ivou rodinu za + rodièe Macháèovy, 2 syny, + vnuka, zetì Stanislava, + rodièe Ondrouškovy, + syna s manelkou a duše v oèistci za + Miroslava Mackù, ivou rodinu a + rodinu Mackù a duše v oèistci za + Kristýnu a Františka Švachovy, dvoje + rodièe, sourozence a duše v oèistci za + Aloise Strnku a Boí poehnání pro ivou rodinu za + rodièe Breznických, + bratra Milana a za zdraví pro ivou rodinu za + Miroslava Bartošku, rodièe Bartoškovy a Chromáèkovy, za duše v oèistci s prosbou o ochranu Boí pro ivou rodinu za farníky dantis za + Josefa Vaška, jeho otce, dvoje + rodièe a sourozence, Boenu Florešovou, ivou rodinu a duše v oèistci za + Josefa Mìchuru, rodièe, bratra a ivou rodinu za + rodièe Josefa a Kristýnu Šabršulovy, syna Josefa, rodièe Staòkovy, 3 syny, rodièe Vyoralovy a syna a manele Ptáèkovy za + Marii Valèíkovu, Josefa Mišu a zetì Františka a za ivou rodinu za + rodièe Baøinkovy, syna Františka 1. výroèí, zetì Ladislava a za ivou rodinu za + Josefa a Annu Poláškovy, + dceru Janu a poehnání pro ivou rodinu za + rodièe Mackù a Macháèovy, + sestru Marii, + P. Karla Divoše a za duše v oèistci za farníky dantis za + Vladimíra Malacha, dvoje + rodièe, za duše v oèistci a Boí ochranu pro ivou rodinu za + manela Jarolíma Šánka, + bratra,dvoje + rodièe a ochranu Boí pro ivou rodinu za + Annu a Jana Šenkeøíkovy, ochranu a pomoc Boí pro ivou rodinu za ivé a + èleny bratrstva ivého rùence za nemocné za + Marie Mìšánkovou, + manela a poehnání pro ivou rodinu za + Jaroslava Zvoníèka, bratra Matìje, za + rodièe Zvoníèkovy a Baøinkovy, za dar zdraví a Boí poehnání pro ivou rodinu a za duše v oèistci za + rodinu Kantnerovu, + manela, vnuèku a ivou rodinu za farníky na podìkování za pøijaté dary za týrané a nenarozené dìti a za trpící a nemocné za + Václava Bøezáèka, + otce, duše v oèistce a Boí poehnání pro celou rodinu za + Miroslava Vaculèíka, dvoje rodièe, poehnání pro ivou rodinu a za duše v oèistci za + rodièe Doròákovy, + 3 dcery, zetì, prarodièe Smolíkovy a Doròákovy za + Mariána Vaòka , + Libuši Zimáèkovu, + rodinu Vaòkovu, za duše v oèistci za + Václava Jelínka, dvì + manelky a jejich + dìti za + Petra Kománka, + rodièe z obou stran a Boí poehnání pro celou rodinu za + Stanislava Fojtíka, za rodièe Mìšánkovy, a za duše v oèistci za farníky
Strana 11
Úmysly Apoštolátu modlitby - srpen Aby Pán posiloval ty, kdo procházejí duchovní krizí a daroval jim své osvobozující svìtlo. Aby církev v Èínì stále více duchovnì srùstala a navenek mohla svìdèit o svém spojení s Petrovým nástupcem. Aby Bùh ehnal tìm, kteøí èas prázdnin a dovolené proívají ve slubì druhým.
Úmysly mší svatých na mìsíc srpen - záøí 13. Po
16.30
14. Út 15. St
18.00 7.30 18.00
16. Èt 17. Pá
18.00 18.00
18. So
7.30
19. Ne
20. Po 21. Út 22. St
7.30 9.00 10.30 7.30 7.30 18.00
23. Èt
18.00
24. Pá 25. So
18.00 7.30
26. Ne
7.30 9.00
27. Po
10.30 7.30
28. Út
18.00
29. 30. 31. 1.
St Èt Pá So
7.30 18.00 18.00 7.30
2.
Ne
7.30
3. Po
9.00 10.30 18.00
4. Út
18.00
5. St
18.00
6. Èt
18.00
7. Pá
7.30 18.00 7.30
8. So
9.
Ne
7.30 9.00
10.30
za + rodièe Charvátovy, syna Josefa, za sestru Jaroslavu Vaòkovou s manelem, s prosbou o pomoc a ochranu pro ivou rodinu za + rodièe Bliòákovy a Surých a za ivou rodinu za + rodièe Kolínkovy, Baèovy, za ochranu Boí pro ivou rodinu a za duše v oèistci za + Jaroslava Kostku, + vnuka Miroslava, vnuèku Ivanku, + rodièe Kotkovy a Divošovy za + Aloisii a Jaroslava Deklevovy a za duše v oèistci za + rodièe Høibovy a Chuchmovy, za ochranu a dar zdraví pro ivou rodinu a za duše v oèistci za + rodièe Šimoníkovy, + syna Josefa, za duše v oèistci a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Josefa Hoøáka a dar zdraví a pomoc Boí pro ivou rodinu za + rodièe Strnadovy, 3 + dìti a snachu za farníky dantis za + Jana Kolínka, + rodinu Papicovu, + Františku Sívkovu a 2 bratry za + syna Františka Kolínka, otce Františka, jeho + rodièe, + Josefa Kolínka,Josefa Tománka, za duše v oèistci a za ivou rodinu za + syna Ladislava Stratila, Františku a Antonína Loucké, ochranu Boí pro celou rodinu za + rodièe z obou stran a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Františka Šenkeøíka a za duše v oèistci za + Václava Ïulíka, rodièe z obou stran a rodinu Janáèovu za + Oldøicha Koneèného, + rodièe a pøíbuzné a za ochranu a pomoc pro ivou rodinu za farníky podìkování za doití 70 let ivota, + rodièe z obou stran a za ivou rodinu za + manela, dvoje + rodièe a sourozence, za dar zdraví a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Zdeòku a Miroslava Dostálovy, rodièe a sourozence za + Boenu a Aloise Lysákovy, + syna a dvoje zemøelé rodièe za + Františka Macka, syna a rodièe z obou stran za + Josefa Kostku, rodièe Kostkovy, Fojtíkovy, syna Joinka a za ivou rodinu za + manelku, bratra Vojtìcha, dvoje + rodièe a Boí Poehnání pro ivou rodinu za + rodièe Lysákovy, syna Vincence a + snachu za farníky za + Karla Lysáèka, + Josefa Lysáka, rodièe Fojtíkovy a za ivou rodinu za + Bohumila Vilímka, za duše v oèistci a Boí poehnání pro ivou rodinu za + rodinu Matochovu, Novákovu, za duše v oèistci a poehnání pro ivou rodinu za + Josefa Strnada, + rodièe Strnadovy, + syna, zetì, vnuka, za + rodièe Bùbelovy, 4 dìti, za ivou a zemøelou rodinu a za duše v oèistci za ivé a + èleny ivého rùence za nemocné za + rodièe Stanislava a Ludmilu Hrnèiøíkovy, za ivou rodinu a za duše v oèistci
Plesejte Hospodinu všechny zemì, slute Hospodinu s radostí, vstupte pøed nìho s jásotem! Uznejte, e Hospodin je Bùh: on nás uèinil, my mu náleíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Vstupte do jeho bran s díkem, do jeho nádvoøí s chvalozpìvem, slavte ho, ehnejte jeho jménu! Nebo Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je vìèné, po všechna pokolení trvá jeho vìrnost. alm 100
za + Jaroslava Rokytu, za duše v oèistci a poehnání pro ivou rodinu za + Ladislava Staníka, rodièe Staníkovy, Kostkovy, Františka Fojtíka Vlastu a Karla Kostkovy, za duše v oèistci a ivou rodinu za farníky
Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ 763 31, tel: 577 330 326. Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. kadého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: 577 342 611. Strana 12