ERGOTERAPIE – MINULOST,SOUČASNOST A BUDOUCNOST
VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI ERGOTERAPIE
„Ergoterapie není alternativou k tradičnímu medicínskému modelu ani třešničkou na dortu rehabilitace. V dnešním světě chce být rovnocennou součástí rehabilitace. Nejde jí o doktrínu, ale o pohled. Pohled na člověka, spíše než na nemoc. Pohled na člověka, pro kterému může být smysluplná činnost jistou nadějí….“ (Krivošíková, 2011,s.6)
ERGOTERAPIE Výraz je složen ze dvou slov: ERGON – PRÁCE , THERAPIA – LÉČENÍ. 60. Léta 20. století: anglosaská literatura – OCCUPATIONAL THERAPY.
Ergon (z řeckého slova práce) nebo occupational (z anglického slova zaměstnávání) nezahrnuje pouze pracovní aktivity, ale veškeré činnosti, které jsou pro klienta v životě důležité.
PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923
„Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou a nenamáhavou práci za účelem zlepšovat rekonvalescenci pacientů v nemocnicích nebo jejich domovech. Ruční práce se v této profesi využívají ne proto, aby se z pacientů stali řemeslníci, ale proto, aby rozvíjeli svou fyzickou a duševní zdatnost v době, kdy je jejich odvaha a iniciativa minimální.“
PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923 Tato definice položila základní pilíře ergoterapie. První využívá práci k rozvoji dovedností, potřebných k provádění úkolů. V druhém napomáhá ergoterapie lidem získat a znovu nabýt funkční schopnosti v době, kdy je jejich emoční a psychická úroveň pod hranicí normy.
Moderní definice ergoterapie
Výstižná je definice COTEC z roku 2001, která vychází z předpokladu, že zdraví může být pozitivně ovlivněno zaměstnáváním, činností a aktivitou člověka. „Ergoterapie je léčba osob s fyzickým a duševním onemocněním nebo disabilitou, která prostřednictvím specificky zvolených činností umožňuje osobám dosáhnout maximální funkční úrovně a soběstačnosti ve všech aspektech života.“
V definování oboru neexistuje dodnes jednotný názor. Lze však vypozorovat různé společné znaky, které se objevují v jednotlivých definicích: ● preventivní prvek, ● preventivní prvek, ● zaměření na jednotlivce.
HISTORIE OBORU: Již antičtí lékaři jako byli Hippokrates a Galén doporučovali pacientům zaměřit se na „postižení těla i mysli“. V terapii využívali fyzická cvičení, masáže, koupele, jízdu na koni a různé činnosti jako např. práce na zahradě, rybaření a další aktivity
HISTORIE OBORU: V období středověku využívání činnosti v léčbě upadá a zůstává „ležet ladem“.
HISTORIE OBORU: V 18 století byla ergoterapie aplikována v péči o duševně nemocné. Významné osobnosti: Psychiatr Philippe Pinel začal uplatňovat v léčbě svých pacientů tzv. pracovní léčbu (fyzické cvičení a manuální zaměstnávání),kladl důraz na empatii a zachování lidské důstojnosti.
HISTORIE OBORU: V průběhu 19 století – ergoterapie se postupně rozšířila až do celé Evropy.
Významné osobnosti: V Německu Johann Christian Reil V Yorku Samuel Tuke – uplatňoval tzv. morální léčbu (z anglického moral treatment).
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce:
Uplatnění: tělesně postižení ve vojenských nemocnicích. Využívají se hlavně: rukodělné a řemeslné činnosti.
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: Je zde možné zaznamenat: • počátky měření svalové síly a rozsahu pohybů, • následný výběr činností dle kineziologické analýzy, • navržené specifické, individuálně přizpůsobované pomůcky a dlahy, které se využívaly po celou dobu rehabilitace.
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: V roce 1917 vzniká vlastní profese „Ergoterapie“ v USA. Na jejím založení se podílí lékaři i sestry.
Zakladatelé: George Edvard Barton (architekt), Eleanor Clarke Slagleová (sociální pracovnice) a William Rush Dunton, ml. (psychiatr).
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: I přes počáteční váhání byla jednoznačně přijata mezi zdravotnické profese.
vznikají ergoterapeutické školy a o něco později profesní organizace, které se výrazně podílely na vytváření standardů vzdělávání ergoterapeutů, uznávání kvalifikace a publikování článků.
HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce:
William Rush Dunton (psychiatr), je označován jako „otec ergoterapie“, kvůli svému častému obhajování přínosu ergoterapie v odborných článcích a prezentacích. Založil také první profesní časopis a přispěl k propojení ergoterapie s medicínou.
HISTORIE OBORU: Po 2. světové válce se ergoterapie více zaměřuje na léčbu poúrazových stavů, např. amputací a poranění periferních nervů. Klinická praxe zahrnovala: • trénink soběstačnosti, funkční trénink (nácvik úchopů a chůze), • trénink používání protéz a úpravu pracovních činností. Poznámka: důraz je také kladen na polohování a posturu pacienta.
Ergoterapie se v tomto období rozděluje na dvě oblasti působení: obecnou (činnostní) - uplatňovala hlavně u pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko a měla funkci, odpoutaní pacientovi pozornosti od nemoci. specifickou – cílenou na nápravu nebo znovuzískání ztracených dovedností (nácvik chůze, soběstačnosti, úchopů atd..
HISTORIE OBORU: Padesátá léta 20. století:
• posun směrem k „exaktní“ vědě, • pozornost se soustřeďuje na chronická onemocnění (artritida, srdeční onemocnění, cévní mozkové příhody, traumatická poranění a vrozené vady).
koncept „terapeutického využití sebe sama“ a stále častěji se využívají různé psychoterapeutické techniky.
HISTORIE OBORU: Šedesátá léta 20. století: • společnost podléhá ideálům humanismu, • období změny - důraz na činnost jako takovou se snižuje.
dva vývojové trendy: První - smysluplnou činnost v léčbě odmítá a navrhuje se identifikovat s prostředky jiných profesí. Druhý - směřuje k přehodnocení role ergoterapie v týmové práci.
HISTORIE OBORU: V osmdesátých letech 20. století : • Ergoterapie se formuje jako samostatný obor ve zdravotnictví i sociální oblasti (v zemích, kde nedošlo vlivem totality k přerušení jejího rozvoje).
Tvoří se teoretická základna a dochází k rozšíření oboru do oblasti sebeobslužných aktivit, předpracovní přípravy a poradenství (ergonomie, správný sed).
HISTORIE OBORU: Současnost: • ve všech zemích Evropy, včetně postkomunistických států, ale i zemí třetího světa. • Nejvíce: Velké Británie, skandinávské státy a Holandsko.
HISTORIE OBORU v České Republice:
Vývoj ergoterapie od konce 19. století do roku 1945
Ergoterapie byla ve svých počátcích aplikována jako terapeutická metoda u pacientů s psychickým onemocněním v psychiatrických léčebnách.
Významné osobnosti: Vincenc Priessnitz – zakladatel lázní v Jeseníku prosazoval v léčbě systematické otužování vodou a čerstvým vzduchem a pracovní terapii Prof. Jedlička založil v Praze v r. 1913 Ústav pro zmrzačené (děti) a školy pro tělesně postižené
HISTORIE OBORU v České Republice: konec 19. století -1945 • epidemie poliomyelitidy a tuberkulózy. • položeny základy tzv. cílené ergoterapie.
MUDr. Hamza založil dětskou léčebnu v Luži - Košumberku, kde využíval cílené ergoterapie v léčbě dětí trpících TBC a poliomyelitis.
HISTORIE OBORU v ČR
1945 - počátek 90. let 20. století
V r. 1947 byl zahájen provoz ve Státním ústavu rehabilitace v Kladrubech. Dr. Karpin zde zavádí moderní rehabilitaci (pro amputované, pro paraplegiky, tetraplegiky a polytraumata). V r. 1949 proběhl v tomto ústavu kurz pořádaný ergoterapeuty z USA
Vlivem normalizace byla tato spolupráce na dlouhou dobu přerušena.
HISTORIE OBORU v ČR 1945 - počátek 90. let 20. století
50. léta 20. století – nová rehabilitační oddělení v Ostravě. 60. léta 20. století – „univerzální“ nástavbové kvalifikační studium v oboru RHB pracovník. Od r. 1968 pořádá katedra ET NCONZO postgraduální kurzy a pomáhá s organizací pomaturitního specializačního studia s atestací v léčbě prací V roce 1978 vzniká komise, později sekce ergoterapie při České rehabilitační společnosti
HISTORIE OBORU v ČR 90. Léta 20. století
dochází k obnovení kontaktů se zahraničními ergoterapeuty V roce 1992 vzniká v Ostravě první škola pro ergoterapeuty. V r. 1994 vzniklo na 1. lékařské fakultě UK v Praze první bakalářské studium ergoterapie v České republice.
V r. 2004 byl přijat zákon č. 96/2004 Sb., kterým byla ergoterapie definována jako nelékařská profese.
HISTORIE OBORU v ČR Začátek 21. století
Dílny se mění v místnosti pro individuální ergoterapii a nácvik soběstačnosti. Orientuje se převážně na účinnější vyšetřovací metody (všedních denních činností, senzomotorických a kognitivních funkcí).
HISTORIE OBORU v ČR 21. století V posledních letech se terapeutická praxe soustředí také na určování dovedností a pracovních možností, na vyhledávání vhodného pracovního zařazení osob s postižením. Uplatňuje se mnohem výrazněji i v sociální oblasti.
Mezinárodní ergoterapeutické organizace Světová federace ergoterapeutů (WFOT, World Federation of Occupational Therapists) – 1952 Evropská komise ergoterapie COTEC (Counsil of Occupational Therapists of the European Countries) – 1986 Evropská síť ergoterapie ve vyšším vzdělávání ENOTHE (European Network of Occupational Therapy in Higher Education) – 1995
ČAE (Česká asociace ergoterapeutů) - 1995
Filosofie ergoterapie
„Filosofie ergoterapie vychází z pohledu ergoterapeutů na to, co je přijatelné a žádoucí pro kvalitu života. Určuje hodnoty, přesvědčení a obvyklé postupy profese, které se jak přenášejí do chování ergoterapeuta, tak do jeho výběru teoretických a praktických postupů.“ (Krivošíková, 2011 s. 79)
Filosofie ergoterapie Filosofickým základem je vnímání člověka jako celku. Existují dvě fundamentálně odlišné filosofické perspektivy: ● redukcionistický pohled,
● holistický pohled.
Filosofie ergoterapie „Redukcionismum je obecně objektivní pohled na konkrétní skutečnost, kterou můžeme rozdělit do pozorovatelných částí. Celek může být pochopen pouze prozkoumáním jeho částí. Svět funguje pomocí pravidel a zákonů, které budou nakonec objeveny.“ (Krivošíková, 2011, s. 80)
Filosofie ergoterapie „Holistický pohled je subjektivní. Skutečnost je proměnlivá, vnímaný svět je nedělitelný a konkrétní části mezi sebou vzájemně reagují a tvoří celek. Jednotlivé části nemůžeme chápat izolovaně.“ (Krivošíková, 2011, s. 80). Tento pohled vzniká ve 20. století jako reakce na redukcionismus. Filosofie ergoterapie vychází z jeho principů a humanismu.
Filosofie ergoterapie Zaměstnávání zahrnuje jakoukoliv aktivitu, kterou se člověk běžně zabývá. Jedná se o aktivity zaměřené na práci, hru nebo odpočinek. Zaměstnávání má více rozměrů: odehrává se v určitém čase (časová dimenze), v určité situaci (kontextová dimenze), je ovlivňováno vnitřními potřebami jedince a odráží jeho individualitu (hodnoty, preference, zkušenosti atd.) a také naplňuje sociální role jedince (sociální dimenze).
Filosofie ergoterapie V ergoterapii se oblasti zahrnuté pod pojmem zaměstnávání nazývají odborným termínem oblasti výkonu zaměstnávání a obvykle se dělí do tří skupin: ● všední denní činnosti (activities of daily living), ● práce a produktivní činnosti,
● hra a volný čas.
Filosofie ergoterapie Pohled na člověka jako na individualitu
Tento pohled vychází z humanistické psychologie, která se objevuje ve 20. století s konceptem osobní svobody, svobodného rozhodování a kreativity. Hlavními představiteli jsou Abrahám Maslow a Carl Rogers
Filosofie ergoterapie Pohled na člověka jako na individualitu
„Ergoterapeut respektuje autonomii a individualitu člověka. Respektuje ho jako partnera při plánování cílů terapie a věří, že je schopen se samostatně rozhodovat.“ (Krivošíková, 2011, s. 82)
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Schéma: Taxonomie teorie ergoterapie
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Modely zdravotní péče, které ovlivnily ergoterapeutickou praxi
medicínský model (biomedicínský model), biopsychosociální model ekologicko – sociální nebo rehabilitační model, přístup zaměřený na člověka (nejvhodnější pro potřeby ergoterapie)
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Modely praxe
Rámce vztahů
Jsou obecnější.
odlišnější a vymezenější použití, využívají pouze teorie, které jsou významné pro určitou oblast lidské činnosti (ADL, produktivita, volný čas), cílem je: formulovat léčebnou strategii ve specifické oblasti praxe, popisují rozdílné terapeutické přístupy a techniky, taktéž dysfunkce.
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Model lidského zaměstnávání (MOHO): vznikl v r. 1980, autor americký psycholog a ergoterapeut Gary Kielhofner, ústředním pojmem, v tomto modelu nejrozšířenějším, je činnostní chování neboli chování v činnosti (z angl. occupational behaviour), využití: u dospělých pacientů s chronickou bolestí, u dětí s poruchami chování, osob s traumatickým poraněním mozku, starších osob s dg. demence a adolescentů s duševní chorobou, aplikace v praxi je časově i personálně náročná a není vhodné ho používat v akutní fázi většiny onemocnění.
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Kanadský model výkonu zaměstnávání: V roce 1997 ho vytvořila Kanadská asociace ergoterapeutů, dále ho potom rozpracovala kanadská ergoterapeutka Elizabeth Townsendová (CMOP - z angl. Canadian Model of Occupational Performance),
používá výhradně pojem klient (jednotlivec, instituce, organizace nebo komunita), Úlohou terapeuta: zohlednit jeho individuální přání a potřeby, snaží se o aktivní přístup a nové možnosti při hledání podpory. Vytváří základní kostru pro umožnění zaměstnávání všem osobám.
Kanadský model výkonu zaměstnávání
Model bere v potaz tři základní koncepty v ergoterapii: klient, zaměstnávání, prostředí.
Schéma: KANADSKÝ MODEL VÝKONU ZAMĚSTNÁVÁNÍ
Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Model VdT MOCA (Model of Creative Ability): 70 léta 20. století – teorii vypracovala ergoterapeutka Vona du Toit, v r. 2005 - detailně ho rozpracovala ergoterapeutka Patricia de Witt, neurčuje specifické aktivity, ale pouze jejich charakteristiky,
cílová skupina: lidé s psychickým onemocněním, poruchami učení a senioři, poskytuje rámec pro hodnocení klientova výkonu zaměstnávání dle dosažených schopností v oblastech sebeobsluhy, sociálních kontaktů, pracovních a volnočasových aktivit.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Uplatnění ergoterapeutů: v institucionálních službách a zařízeních (komunitní a terénní programy, služby), v oblasti veřejného zdraví (primární podpora a zachování zdraví, zdravého životního stylu, prevenci onemocnění atd.), v oblasti komunitního rozvoje, v němž se mohou ergoterapeuti podílet na posilování kapacit a zdrojů komunit pro podporu zdraví a kvality života jejich členů.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Vlivem globalizace: nové příležitosti pracovat v zahraničí, navazování a posilování mezinárodních kontaktů a jejich využití pro praxi, vzdělávání a výzkum, spolupráce pracovišť na projektech a mezinárodní výměnné programy.
Výzvy a příležitosti ergoterapie
Praxe založená na důkazech: pracovníci by měli být schopni odůvodnit oprávněnost vynaložených nákladů na prováděné a plánované intervence na základě aktuálních vědeckých poznatků, ergoterapie stále postrádá solidní výstupy výzkumu pro prokázání vlastní efektivnosti, s čímž souvisí také nedostatečně vytvořená infrastruktura (např. výzkumná centra a existence výzkumníků ergoterapeutů), Problémem je také skutečnost, že jazykem výzkumu i ergoterapie je angličtina.
Výzvy a příležitosti ergoterapie Uplatňování praxe založené na důkazech klade na pracovníky četné nároky. Pracovník by měl být schopen: vyhledat aktuální odbornou literaturu a výstupy výzkumu,
umět výstižně objasnit ostatním proces vlastního rozhodování, vyhodnotit důkazy dostupné v literatuře pro vlastní praxi.
