1
2
EKONOMIKA A PRÁVO Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D.
Olomouc, 2013
Obsah I. Ekonomie a právo
6
II. Tržní mechanismus ve zdravotnictví
8
III. Právní formy výkonů lékaře
12
IV. Náklady, výnosy, hospodářský výsledek
20
V. Ekonomické činnosti zdravotnického zařízení
26
VI. Účetnictví a daňová evidence
29
VII. Zdravotní pojištění
32
VIII. Majetek zdravotnického zařízení
35
SHRNUTÍ37 NÁMĚTY PRO SAMOSTATNOU PRÁCI
39
6
I. Ekonomie a právo
Tato kapitola se zabývá ekonomickými a právními aspekty ekonomi‑ ky zdravotnictví a ekonomiky různých typů zdravotnických zařízení na území ČR. Je popsán tržní mechanismus včetně specifických rysů na‑ bídky a poptávky ve zdravotnictví je dovozena funkce státu, neboť české zdravotnictví je založeno na principech solidarity zajišťované a regulované státní zdravotní politikou. Financování zdravotnictví je především závislé na stavu a vývoji hlavních hlavního makroekono‑ mického ukazatele, tj. HDP. V druhé části jsou analyzovány realizované právní formy výkonu lékař‑ ské a zdravotnické profese včetně jejich ekonomických a právních rozdílů. Třetí a čtvrtá část je věnována mikroekonomickým kategoriím týkajících se nákladů, výnosů, tvorby hospodářského výsledku, jakožto i stručnému popisu základních ekonomických činností každého zdra‑ votnického zařízení. Pátá část přináší stručný pohled na povinnost vedení účetnictví nebo daňové evidence, šestá část se týká práv a povinností pacientů i lékařů v oblasti zdravotního pojištění. Závě‑ rečná část se zabývá majetkem zdravotnických zařízení, jeho sklad‑ bou, činnostmi vyplývajícími z jeho struktury i povinnostmi manažerů v této oblasti.
Cíle kapitoly: * Mít přehled po o základních ekonomických pojmech tržní‑ ho mechanismu vztahujících se k ekonomice zdravotnictví, * umět definovat pojem poptávka, druhotná poptávka, na‑ bídka ve zdravotnictví, potřeba a spotřeba zdravotní péče,
7 * uvést důvody pro určitou regulaci zdravotní péče státem, jeho možnosti financování v závislosti na vývoji základního makroekonomického ukazatele vývoje ekonomiky státu, * rozeznávat a definovat základní znaky různých právních forem pro výkon profese ve zdravotnictví, jejich charakteris‑ tiky, právní a ekonomické rozdíly, * definovat pojmy náklady, výdaje, příjmy, výnosy, hospodář‑ ský výsledek, * objasnit základní principy zdravotního pojištění v ČR, * popsat a charakterizovat majetek zdravotnického zařízení.
Základní pojmy: Tržní mechanismus, nabídka poptávka, sekundární poptávka indiko‑ vaná nabídkou, nabídka, potřeba zdravotní péče, objektivní a sub‑ jektivní potřeba, spotřeba zdravotní péče, zdravotní politika, právní formy výkonu profese, zaměstnanci, fyzické osoby, osoby samostat‑ ně výdělečně činné, právnické osoby, společnost s ručením omeze‑ ným, družstvo, sdružení, ekonomické činnosti zdravotnického zaříze‑ ní, zásobování, vlastní výkony, pomocné a obslužné výkony, správa, vykazování činnosti, zdravotní pojišťovny, náklady, výnosy, příjmy, vý‑ daje, hospodářský výsledek, cash flow, účetnictví, daňová evidence, majetek zdravotnického zařízení, majetek stálý a oběžný, spotřeba a opotřebení majetku, obrátka, odpisy daňové a účetní, daňové při‑ znání.
8 II. Tržní mechanismus ve zdravotnictví
•
Ekonomika zdravotnictví musí vycházet z obecné teorie tržního mechanismu.
•
To znamená, že i v oblasti zdravotnictví působí obě protichůdné síly:
a) poptávka po zdravotnické péči podmíněná její potřebou, b) na druhé straně stojí nabídka založená na určité síti zdravotnických zařízení a jejich skladbě. •
Nejedná se však o volné působení tržního mechanismu, neboť obě síly tržního mechanismu mohou být velmi ovlivňovány působením státu a jeho zdravotní politikou.
1) Poptávka ve zdravotnictví Potřeba zdravotní péče je kategorie, která má dvě složky: a) Subjektivní potřeba vychází z obecné definice potřeby, tj. vědomí nedostatku. Potřeba zdraví v subjektivním vyjádření je tedy pocit vnímání chybějícího zdraví, ztráty zdraví, zhoršení individuálního zdravotního stavu. Při vzniku této potřeby člověk obvykle vyhledává zdravotnická zařízení, realizuje poptávku po zdravotnických službách. b) Na druhé straně však existuje i potřeba objektivní, založená na nutnosti preventivního sledování zdravotního stavu obyvatelstva, včasného snižování zdravotních rizik, opatřeních vedoucích k eliminaci rizik atd.
Dvě složky poptávky, poptávka vychází z potřeb člověka i z potřeb státu •
Obě složky potřeby zdravotní péče vedou ke vzniku poptávky po zdravotní péči.
•
Objektivní potřebu si lidé většinou neuvědomují, mnohdy ji ani jako potřebu nepociťují a ze svých vlastních pohnutek ani často nevyhledávají.
•
Lidé obvykle vyhledávají pomoc, až když je situace akutní. Přitom by se dávno předtím daly zachytit příznaky a nemoc mohla být úspěšněji léčena v počátečních stádiích vzniku. Proto je nutná určitá zdravotní politika státu vycházející z objektivních potřeb zdravotního stavu obyvatelstva. Tato zdravotní politika státu prostřednictvím programů péče o zdraví vyvolává i tento druh poptávky po zdravotnické péči.
•
Do určité míry je regulace této poptávky iniciována i samotnými lékaři, kteří zvou občany k preventivním prohlídkám či iniciují vyšetření
9 i jiných aspektů zdravotního stavu než jsou aspekty vnímané pacientem.
c) Realizací poptávky vzniká spotřeba zdravotnické péče, tedy skutečné užití zdravotnických služeb. U této kategorii je třeba se zmínit ještě o tzv. • nadměrné, přemrštěné poptávce, respektive i subjektivní potřebě a spotřebě, která je do značné míry podmíněna právě povinným pojištěním a tudíž neuvědomováním si ceny zdravotnické péče u určité části občanů. •
Poptávka je mimo jiné rovněž silně ovlivněna způsobem úhrad, v podmínkách ČR tedy majoritním podílem povinného pojištění.
•
Kromě způsobů úhrad a výše úhrad je poptávka navíc ovlivněna i způsobem organizace nabídky, tj. rozložením, strukturou a dostupností zdravotnických zařízení.
2) Nabídka ve zdravotnictví Nabídka zdravotnické péče je dána celkovým počtem zdravotnických zařízení v dané lokalitě, regionu, státu. Je dána konkrétní skladbou těchto zařízení v místě, počtem lékařů na počet obyvatelstva, možnostmi lékařské péče v závislosti na technice, možností provádět určité lékařské zásahy, je dána i obecným přístupem státu, zdravotních pojišťoven i občanů ke zdravotnictví. Nabídka je dána sítí zdravotnických zařízení v dané zemi, vzdáleností k nim, jejich strukturou a specializacíDále je nabídka dána znalostmi a péčí konkrétního lékaře či lékařského konzilia a je základem pro rozsah a strukturu výkonů zdravotnické péče, kterou konzument může ovlivnit jen částečně (například odmítnutím lékařského zákroku, podepsáním reversu). •
Pacienti však spíše naopak ochotně přijímají navrhované či stanovené kroky vyšetření či výkonů určené lékařem a často se sami dožadují ještě některých dalších vyšetření.
•
Toto rozhodování lékaře nebo i celé nemocnice by mělo být v prvé řadě ovlivněno zájmem pacienta, tedy snahou lékařů o uchování a zlepšení zdraví každého člověka.
•
Musíme připustit i tzv. „nadbytečné“ výkony, tedy nabídku, která je vyšší než nutná a potřebná, neboť zdravotnictví a jednání určité části zdravotníků je pochopitelně odrazem i ekonomických zájmů nabízejících.
•
Lékaři sami mohou zvyšovat poptávku (tzv. sekundární poptávku po zdravotnické péči) i její spotřebu nadbytečnou nabídkou.
10 •
Nadbytečné výkony vyvolané zvýšenou zdravotnickou péčí jsou důsledkem tzv. „sekundární poptávky indikované nabídkou“.
•
Je velmi těžké i pro fundovaného odborného posuzovatele rozhodnout, které vyšetření či výkony byly cíleně nadbytečné, a které jsou výrazem oprávněné (i když možná až úzkostlivé péče o pacienta) – otázka možného střetu s revizními lékaři pojišťoven.
3) Funkce státu v ekonomice zdravotnictví
•
Ve vyspělé společnosti nemůže být výlučně tržní mechanismus jediným principem zajišťujícím zdraví společnosti, ani jediným mechanismem zajišťujícím rozložení zdravotnických služeb, lékařské a zdravotnické péče, či jediným mechanismem zajišťujícím finanční toky uvnitř tohoto systému.
•
Základní princip tržního mechanismu založený na střetu nabídky a poptávky prostřednictvím vzájemně akceptované výše peněz nemůže být jediným principem v oblasti zdravotní péče.
•
I když je princip vzájemné směny hodnot na základě oboustranně přijatelné výše peněz zcela pravidelný, běžný a více či méně fungující ve sféře všech trhů, není jej možno zcela a bez společenské regulace aplikovat do oblasti poskytování lékařských a dalších zdravotnických služeb.
•
Společnost, tj. stát, musí mít i jiné hodnoty, zájmy a priority než ty, které vyplývají čistě a pouze z běžného fungování tržního mechanismu.
•
Péče o zdraví není záležitostí pouze samotného zdravotnictví, ale projevuje se ve všech systémech státu, zahrnujících školství, organizací státní správy, péči o krajinu atd., jakož i morálku a sociální cítění dané společnosti.
•
Právě z takto široce koncipovaného pojetí péče o zdraví vyplývá pojetí chápat lidské zdraví i jako celospolečenskou hodnotu, kterou je třeba do značné míry financovat i prostřednictvím veřejných financí.
•
Obecně však platí, že právě v oblasti veřejných služeb trh selhává nebo nefunguje efektivně.
•
Trh má přirozenou tendenci k nestabilitě, dochází k nerovnoměrnému a mnohdy k nežádoucímu vývoji makroekonomických veličin.
Lidské zdraví je individuální hodnota, ale zdraví populace je i celospolečenský zájem.
11 •
Čistý tržní mechanismus není příliš vhodný a společensky únosný nástroj, kterým by mohly být veřejné služby zajišťovány, zvláště v oblasti zdravotnictví.
•
Proto je nutný i regulační prvek společnosti, je nutná všeobecně akceptovatelná legislativa založená na určité míře solidarity, je nutná organizační úloha státní (municipální) správy a fungující celospolečenský systém zdravotní péče, včetně systému financování zdravotnictví a systému úhrad za poskytnutou zdravotní péči.
•
Bráno pouze z ekonomického hlediska, je úroveň zdravotnictví a rozsah zdravotní péče konkrétního státu v převážné míře závislá na vývoji základních makroekonomických veličin národního hospodářství
•
To znamená především na vývoji ekonomického růstu, stagnaci či poklesu, měřeného pomocí hrubého domácího produktu (HDP), vývoji inflace, nezaměstnanosti, zadluženosti státu, úspěšnosti výběru daní, zdravotního a sociálního pojištění a dalších makroekonomických ukazatelích ekonomické úrovně daného státu.
•
Zdravotnictví je důležitou a nedílnou součástí národního hospodářství, je součástí tzv. terciálního sektoru.
•
Základním makroekonomickým ukazatelem stavu národního hospodářství státu je hrubý domácí produkt (HDP), ukazatelem ekonomického vývoje jsou pak přírůstky HDP oproti předcházejícímu stavu. Tento ukazatel se nejvíce používá pro sledování úspěšnosti ekonomického rozvoje státu i pro mezinárodní srovnávání, a to nejen v celkovém objemovém vyjádření, ale především v poměrném vyjádření, tzn. jako HDP na počet obyvatelstva.
•
Ve vyspělých státech se považuje za přiměřené vydávat na zdravotnictví cca 8% HDP.
•
ČR vydává na zdravotnictví v průměru ročně okolo 7% HDP, řadí se tak mezi 8) standardní evropské státy.
Zdravotní péče je závislá na velikosti HDP V ČR na zdravotnictví cca 7% HDP.
12 III. Právní formy výkonů lékaře
•
Výkon kterékoliv pracovní činnosti na území ČR musí mít formu přípustné právní formy, která do značné míry podmiňuje i některé ekonomické činnosti, faktory a vztahy.
•
Každá právní forma výkonu činností má poněkud odlišné ekonomické charakteristiky.
•
I pro poskytování lékařských služeb platí obecně platné předpisy, tato činnost je tedy možná pouze v určitém obecném právním rámci.
•
Zdravotnictví má však často i v obecném znění zákona časté výjimky.
•
Každá profese má celou řadu specifických předpisů a norem platných pouze v rámci daného oboru.
•
Obecný právní rámec je dán především zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem a zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem.
•
Lékaři mohou vykonávat svou profesi v následujících právních formách: a) jako zaměstnanci
b) jako samostatní privátní lékaři (FO, OSVČ)
Fyzická osoba
c) jako společníci obchodní společnosti
d) jako členové družstva
e) jako členové sdružení
Osoba samostatně výdělečně činná, vysvětlivky jsou sice níže, ale měly by být uvedeny při prv‑ ním výskytu zkratky (pokud tato není považována za obecně známou)
ad a) Zaměstnanci •
Řady absolventů lékařských fakult procházejí povinně touto právní formou, stávají se zaměstnanci zdravotnického zařízení.
•
Každý lékař touto právní formou prošel, část lékařů v ní zůstala, část lékařů se později osamostatnila, a to převážně jako FO samostatně vykonávající svou činnost, tak i v menší míře jako eventuální společníci obchodních společností (většinou společností s ručením omezeným -, s. r. o.), ojediněle jako členové družstev.
•
Čerství absolventi lékařských fakult procházejí povinně touto právní formou na počátku své odborné kariéry.
•
Pojem „zaměstnanec“ označuje určitý právní vztah, který je naplněn právy i povinnostmi, který má své ekonomické charakteristiky, kde řídící právní normou určující postavení lékaře vykonávajícího své povolání
13 ve formě pracovněprávního vztahu, tj. 10) zaměstnaneckého poměru podle pracovního práva je zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, dle aktuálního stavu a doplňujících předpisů.
•
Lékaři mohou být zaměstnanci například: * organizačních složek státu nebo příspěvkových organizací (například fakultních nemocnic), * nestátních zdravotnických zařízení, například nemocnic zřízených městy či kraji, * zaměstnavatelů, kteří provozují jako podnikání léčebnou činnost (nestátní zdravotní zařízení) ve formě obchodních společností či družstev, * zaměstnavatelů – lékařů, vykonávajících své odborné praxe ve vlastních ordinacích (to se týká především čerstvých absolventů), * neziskových organizací (například zaměstnanci obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů), * institucí spjatých se zdravotnictvím a založených na tvorbě zisku, a to jak státních, tak i soukromých (např. revizní lékaři zdravotních pojišťoven), * průmyslových organizací vesměs soukromého charakteru navazujících na lékařské obory a založených na bázi tvorby zisku (například zaměstnanci u podnikatelů farmaceutického průmyslu), * výzkumných a vývojových laboratoří v oblasti základního či aplikovaného výzkumu, a to buď v majetku státu (např. lékařské ústavy Akademie věd ČR), popřípadě v soukromých rukou pod určitou firmou jako její účelová jednotka. Zatímco v prvém případě by se jednalo o formu neziskové organizace, v druhém případě o jednotku založenou na určité výši tvorby zisku, a to buď v rámci dané organizace, nebo i navenek, * organizací, jejichž hlavním posláním není přímé poskytování lékařských či zdravotnických služeb (například odborní redaktoři časopisů, publicisté), * zaměstnanci v oblasti školství.
•
Obecně platí zásada, že zaměstnanecký pracovní poměr se řídí všeobecně platnými pracovně‑právními normami, především zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů, eventu-
Základní právní norma pro pracovněprávní vztah. Určuje práva i povinnosti zaměstnance i zaměstnavatele.
14 elně „kolektivní smlouvou“ (smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a odbory). • S vlastní ekonomikou daného zařízení však zaměstnanec prakticky nepřichází do styku a kromě předepsaných ekonomických výkazů evidujících hlavně jeho výkony, činnost, docházku, mzdové náležitosti apod. nezasahuje do ekonomické činnosti dané organizace. •
Veškeré ekonomické, obchodní, finanční a jiné provozní činnosti a záležitosti jsou při tomto vztahu povinností a právem zaměstnavatele.
•
Zaměstnavatel, respektive jeho odborní pracovníci ekonomických oddělení či profesí jsou povinni sledovat veškeré právní normy vztahující se nejen k vlastním zaměstnancům, ale i k existenci organizace vůbec, jsou povinni dodržovat, aplikovat a realizovat veškeré právní předpisy vztahující se k výkonům dané organizace, jsou povinni dodržovat nejen platné zákony ČR, ale všechny právní normy detailního charakteru, počínaje Ústavou a například předpisy o fakturaci konče.
•
Za dodržování těchto předpisů odpovídá management všech řídících stupňů.
Zaměstnanci nezasahují do ekonomické činnosti zaměst‑ navatele.
ad b) Samostatní privátní lékaři (FO, OSVČ) (FO - fyzické osoby, OSVČ - osoby samostatně výdělečně činné) •
Jedná se o skupinu lidí, kteří vykonávají svou profesi samostatně, na vlastní účet a rizika, a jejichž ekonomické výsledky závisejí na jejich odborných schopnostech, ale částečně i na jednání s pacienty, obchodním jednání i určité míře ekonomických znalostí.
•
U lékařů se tato forma vyskytuje především u odborných ambulantních specialistů a praktických lékařů.
•
V této kategorii lidí zabývajících se poskytováním lékařských či zdravotnických služeb nalézáme v současné době například: * téměř všechny ambulantní lékaře (kromě zaměstnanců ZZ), * majitele soukromých zdravotnických či lékařských zařízení (jako například majitele soukromých klinik), * majitele soukromých laboratoří, * dealery zdravotnických potřeb, * majitele firem poskytujících odborné služby zdravotnickým zařízením (např. opraváři zdravotnické techniky apod.), * případně lékaře‑zaměstnance, kteří nad rámec své činnosti při výkonu svého povolání například ve státní organizaci vykonávají
Obvyklé profese ve zdravotnitví pracující ve formě FO(OSVČ)
zdravotnické zařízení
15 jako vedlejší samostatnou činnost i některou z výše uvedených služeb spjatou se zdravotnictvím (například v soukromé ordinaci). •
Všech těchto kategorií se týká velmi rozsáhlá ekonomická agenda, a to nejen pokud se jedná o zápisy a náležitosti spjaté s vedením daňové evidence, ale dle rozsahu činností a eventuálně počtu vlastních zaměstnanců a velikosti firmy, pak i četné ekonomické práce, výpočty, výkazy a jiné ekonomické činnosti.
• Mezi základní ekonomické charakteristiky této právní formy patří zejména: * Možnost vedení pouze tzv. daňové evidence, tj. evidence příjmů a výdajů. FO tedy nemusí vést podvojné účetnictví, pouze evidovat finanční toky, které mají vliv na výši daní.
Hlavní znaky FO.
* Z daňového hlediska je FO povinna hradit daň z příjmů FO. Ta v současné době činí 15 procent ze zdaňovacího základu. Toto procento je tedy stejné, jako je tomu u zaměstnanců, avšak vypočítává se z rozdílu mezi daňově uznatelnými příjmy a výdaji. Pokud má FO zaměstnance (minimálně jednu zdravotní sestru, počíná si lékař zcela stejným způsobem jako každý jiný zaměstnavatel (vypočítává, sráží a odvádí její zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmů, případně jiné dobrovolné či povinné srážky atd.). •
•
Za své závazky (dluhy) ručí FO veškerým svým majetkem, tedy nejen majetkem ordinace, ale i majetkem zcela osobním. V případě bankrotu tak mohou být uspokojeny pohledávky i z osobního majetku dané FO (včetně SJM).
Ručení za závazky osobním majetkem i majetkem manžela (manželky) zařazeným do SJM. společné jmění manželů
Tito lidé tak musí, obdobně jako manažeři větších organizací, sledovat ekonomické a právní předpisy (popřípadě si platit ekonomické či daňové poradce, účetní či jiné profese), a kromě své odborné činnosti nemalý čas věnovat i všem ekonomickým, právním a obchodním aspektům své samostatné ekonomické existence.
ad c) Lékaři vykonávající svou činnost v kolektivní formě. •
Výkon profese soustavným a samostatným způsobem, pod vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku (podnikání podle § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) má své výhody, ale také řadu nevýhod.
•
Mezi hlavní nevýhody se řadí především nedostatek většího kapitálu, horší přístup k získání úvěru, podnikatelské riziko vyplývající z četných ekonomických nutností (například řada povinných forem pojiště-
Právnické osoby ve zdravot‑ nictví.
16 ní atd.) i značný rozsah ekonomických činností, které je nucen lékař či zdravotník vykonávat anebo zajišťovat a samozřejmě hradit. •
Proto dochází i v této sféře ke slučování, spojování lékařů a zdravotníků do různých kolektivních forem umožňujících alespoň částečnou eliminaci některých výše uvedených nevýhod.
a) Obchodní společnosti jsou v oblasti zdravotnictví uplatněny poměrně často. aa) Společnost s ručením omezeným je zřejmě nejrozšířenější
forma kolektivního způsobu činností nejen ve zdravotnictví,ale obecně. Ve zdravotnictví se tímto způsobem soustřeďují nejen lékaři vykonávající svou specializaci například v soukromých zdravotních střediscích, ale i jiné kategorie zdravotníků, respektive lidé pracující v jiných oblastech zdravotnického zaměření. •
S.r. o. odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, společník však ručí za závazky společnosti jen do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků zapsaných v obchodním rejstříku.
•
Základní kapitál této společnosti je vytvořen předem stanovenými vklady společníků. Společníků může být maximálně 50, minimálně jeden.
•
Každý občan splňující obecné a specifické podmínky pro provozování své profese se může po právní stránce zúčastnit ve dvojí formě
Základní ekonomicko‑právní postulát, s. r. o.
a) jako individuální fyzická osoba (FO), nebo b) jako jediný zakladatel, činnost pak vykonává právnická osoba (PO) takto založená, která je odlišná od fyzické osoby zakladatele (s.r. o. založená jedním zakladatelem). • Příklad
Pokud se lékař rozhodne vykonávat svou profesi ve formě FO nebo, s. r. o. (jednoho společníka) pak se rozhoduje mezi těmito základními ekonomicko‑právnímirozdíly: FO
S.r. o.
Může vést pouze daňovou evidenci
Musí vést účetnictví (podvojné)
Platí daň z příjmů FO
Platí daň z příjmů PO
Ručí za závazky veškerým majet‑ kem
Ručí do výše upsaného vkladu
právnická osoba
17 •
Podle současných podmínek musí být výše základního kapitálu nejméně 200.000 Kč.
•
Výše vkladu jednoho společníka musí být nejméně 20.000 Kč, výše vkladů jednotlivých společníků může být rozdílná, avšak vždy dělitelná tisícem.
•
Pokud, s. r. o. založí pouze jedna osoba, musí tak učinit formou notářského zápisu, a teprve na základě tohoto zakladatelského zápisu žádat o zápis do obchodního rejstříku.
•
Pokud, s. r. o. zakládá více společníků, musí být všechny právní i ekonomické náležitosti zachyceny ve společenské smlouvě, která je opět vyhotovována formou notářského zápisu.
•
S.r. o. má nejvyšší orgán ve formě tzv. valné hromady.
•
Společnost zastupují jednatelé, kteří jsou mimo jiné například povinni zajistit vedení předepsané evidence a účetnictví.
ab) Družstvo •
Družstvo je právnickou osobou, není však obchodní společností. Ve své právní a ekonomické podstatě se však příliš neliší od obecných základů obchodních společností.
•
Je založeno rovněž na principu samofinancování jako obchodní společnosti, rozdílnost je spíše v neuzavřenosti družstva, způsobu počátečního vkladu a snad i ve větším rozsahu krytí potřeb svých členů.
•
Stejně jako například u akciové společnosti i u družstva platí základní ekonomická a právní zásada:
Družstvo ručí za své závazky celým majetkem družstva (družstevníci svým osobním majetkem neručí) •
•
Družstvo se při výkonu své činnosti řídí svými stanovami, které vymezují práva a povinnosti členů, mimo jiné také výši členského vkladu, způsob vypořádání při ukončení členství, způsoby užití či rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty atd. Zapisovaný základní kapitál družstva musí být nejméně padesát tisíc Kč, ze zákona také vyplývá povinnost vytvářet nedělitelný fond, který musí činit nejméně deset procent zapisovaného základního kapitálu. Zákon rovněž určuje způsob doplňování tohoto fondu.
Základní ekonomicko‑právní postulát u družstva.
18 ac) Sdružení (sdružení praxí) •
je poměrně častou formou kolektivního výkonu praxí praktických lékařů, jakožto i ambulantních odborných specialistů.
•
Zachovává totiž právní i ekonomickou samostatnost každého účastníka sdružení v oblasti jeho individuálních výkonů a kolektivizuje pouze oblasti jejich společných zájmů.
•
Sdružení a jeho právní i ekonomické aspekty definuje obecně občanský zákoník a 18) aplikace těchto právních norem ve zdravotnictví se příliš neliší od obecných možností použití.
•
Tento způsob kolektivního sloučení lékařů či zdravotníků se nejvíce uplatňuje například při pořízení společného majetku (například koupi či pronájmu budovy zdravotního střediska více osobami, fyzickými či právnickými), v níž pak jednotliví členové sdružení provozují své praxe v rozdílných prostorách, nájmech, provozních nákladech apod. Z ekonomického a účetního hlediska to znamená: * Každý účastník sdružení vede vlastní daňovou evidenci (případně účetnictví), vykonává svou činnost na vlastní účet, jehož obsah není předmětem kontroly ostatními členy sdružení.
•
Sdružení je tedy poměrně volnou formou kolektivního způsobu provozování lékařské či zdravotnické profese.
•
Sdružení nemá právní subjektivitu, tu má pouze každý člen sám.
•
Sdružení se nezapisuje do obchodního rejstříku, může být vytvořeno například pouze pro určitý účel nebo dobu.
•
Ekonomické i právní aspekty sdružení, jako například práva a povinnosti členů, podíly, výše úhrad atd. musí být podchyceny ve smlouvě o sdružení.
Sdružení lékařů (praxí) se za‑ kládá na základě občanského zákoníku.
19
IV. Náklady, výnosy, hospodářský výsledek
•
PO: Výnosy – Náklady = Hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta)
•
FO: Příjmy - Výdaje = stav peněz (CF)
•
PO: povinně účetnictví
•
FO: mohou vést jen daňovou evidenci
•
PO: DPPO = 19%
•
FO: DPFO = 15%
•
Rozdíl je v ručení majetkem za své závazky.
Základní charakteristiky pojmů. cash flow
1. Náklady •
Náklady představují v peněžním vyjádření spotřebu věcných prostředků a práce.
•
Jiná definice říká, že:
Definice pojmu „náklady“.
Účelově a účelně vynakládané ekonomické zdroje, vyjádřené v množství peněz, se označují jako náklady. •
Náklad je penězi vyjádřená částka, kterou je třeba vynaložit, aby byly získány výnosy
•
Výše nákladů je jedním ze základních ekonomických ukazatelů pro posuzování úrovně ekonomické efektivnosti daného zdravotnického zařízení.
•
Úkolem každého dobrého hospodáře, ať už majitele, provozovatele, nájemce či managementu nemocnice, je náklady žádoucím směrem ovlivňovat a minimalizovat.
•
Řízení nákladů vyžaduje samozřejmě podrobné znalosti nejen o jejich absolutní výši, ale také o jejich skladbě, místech vzniku a možnostech eliminace či snížení.
•
Abychom mohli výši nákladů ovlivňovat, musíme tyto náklady, jejich strukturu, účel, potřebnost i výši, podrobně znát.
•
Je proto nutná určitá klasifikace těchto nákladů, a to dle několika hledisek.
•
Pro třídění a sledování nákladů se používají následující hlediska:
Různá hlediska členění nákladů.
20 a) Podle času * Každé ZZ, jednotlivý provozovatel, lékař či velká nemocnice, má na jedné straně určité nákladové vstupy (inputy). Musí mít k dispozici technické zázemí, přístroje, stroje, budovy, dostatečný počet zaměstnanců, peníze, materiál, léky, suroviny atd. * Tyto nutné vstupy představují pořizovací náklady k výkonu činností a musí být vynaloženy předem, tedy ještě předtím, než se vůbec vlastní činnost začne provozovat. Jsou to přípravné práce, jejichž součástí jsou primárně vynaložené náklady nutné pro vlastní zahájení činnosti a provozu zdravotnického zařízení. * Další významná složka nákladů vzniká v rámci transformace vstupů (tzn. při běžném provozu) jako náklady provozní. •
Jedním z obecných cílů při hospodaření každého ekonomického subjektu musí být dosažení co nejlepší hospodárnosti, tj. dosažení co nejlepších výsledků (výstupů) s co nejmenšími vstupy. To znamená snižováním nákladů a zvyšováním výnosů.
•
Pro další rozvoj je však nezbytné investovat generované peníze do neustálého zlepšování techniky, technologie a znalostí lidí. V průběhu výkonu činností je tedy třeba vynakládat i další druh nákladů, tzv. náklady investiční.
•
Pokud zdravotnické zařízení skončí svou činnost (dobrovolně nebo nedobrovolně) jsou s ukončením spjaty specifické náklady likvidační.
b) Podle druhu * Dělení podle druhu je dělení, které se sleduje v kalkulacích a v účetnictví. Náklady dle tohoto nejčastějšího hlediska členění nákladů mají následující skladbu (zjednodušeno): - materiálové náklady, - mzdové náklady,
- finanční náklady, atd. * V tomto členění se tedy náklady zobrazují při sestavování kalkulací, tak i při účetním vyčíslení. Z účetního hlediska tyto náklady kumulujeme a v účetním výkaze „výkaz o zisku a ztrátě“ zobrazujeme jako náklady: - provozní, - finanční a - mimořádné.
Členění, které se používá v kal‑ kulacích a v účetnictví.
21 * Stejným způsobem jsou pak v účetním výkaze členěny i výnosy. Při vykazování nákladů a výnosů se v posledních letech začíná prosazovat členění pouze na oblast provozní a oblast finanční.
c) Podle účelu Členíme všechny náklady do dvou skupin, a to jako náklady přímé a nepřímé.
Náklady přímé a nepřímé.
* Přímé náklady jsou typické tím, že je lze stanovit přímo a přesně na kalkulační jednici (například na pacienta, na oddělení, na kliniku apod.). To je možné například u materiálu či mezd zaměstnanců. * Nepřímé náklady (režijní) nelze stanovit na kalkulační jednici přímo, je nutné je určitými metodami (například průměry) rozpočítat na celkový počet výstupů. (Například použití energie (výrobní režie) nebo poplatky za telefony (správní režie), zásobovací nebo odbytová režie.
d) Podle vztahu nákladů k objemu služeb nebo produkce členíme náklady stejně jako v předcházejícím případě do dvou skupin, a to jako náklady fixní (pevné, stálé) a náklady variabilní (proměnné).
Náklady fixní a variabilní.
* U pevných nákladů platí, že se jejich výše nemění v závislosti na objemu činnosti, v našem případě například počtu ošetřených či léčených pacientů (náklady na topení apod.). * Náklady proměnné se mění s rozsahem činnosti: * rovnoměrně (například spotřeba přímého materiálu), * progresivně (odměny za práci přesčas), * degresivně (přepravné). Fixní náklady jsou často významnou složkou nákladů z hlediska možných úspor. Ve velkých nemocnicích představují až cca 75% celkových nákladů, jedná se vesměs o relativně stálé náklady spojené s udržením určitého počtu lůžek, přístrojového vybavení, pracovníků atd. I tyto náklady se ovšem mění, postupně nebo skokově na jinou úroveň (nižší, vyšší). Pro nemocnice představují především tyto fixní náklady a faktory skoku důležitý prvek pro rozhodování managementu. •
Pro rozhodování v oblasti nákladů je třeba sledovat náklady, jejich strukturu a vývoj ještě:
Skokový nárůst nebo pokles fixních nákladů.
22 e) podle jednotlivých středisek,
Členění nákladů dle středisek zdravotnického zařízení.
neboť srovnáváním získáme přehled, jak střediska hospodaří, v čem jsou diference, co je možné zlepšit, je možné zjistit příčiny enormního vynakládání nákladů v některých oblastech a především pak učinit opatření k jejich zmenšení. Srovnávání nákladů dle jednotlivých středisek patří k základním činnostem při řízení nákladů. Srovnávat však lze pouze srovnatelná střediska, tj. taková, která mají stejné podmínky. •
Při posuzování efektivity činnosti se používá především tzv. agregátních ukazatelů. Jsou to především:
•
celkové náklady, tj. souhrn všech nákladů, které vzniknou při činnosti za určitou časovou jednotku,
•
průměrné náklady, tj. celkové náklady připadající na jednotku (například pacienta, lůžko, oddělení atd.),
•
mezní (marginální) náklady, tj. přírůstek nákladů při růstu činnosti o jednu jednotku výkonu.
Náklady jsou důležitým ukazatelem činnosti ekonomického subjektu, jejich stav a především pohyb charakterizuje hospodárnost. Náklady musí vždy souviset s výnosy příslušného období. Tato kompatibilita se zajišťuje v účetnictví tzv. časovým rozlišováním nákladů a výnosů.
Agregátní ukazatele (stejné členění i u výnosů).
Časové rozlišování nákladů a výnosů.
2. Výnosy Každé zdravotnické zařízení je nutné posuzovat z ekonomického hlediska i jako firmu, která poskytuje buď zdravotnické služby, prodává léky, zdravotnickou techniku či zajišťuje zdravotní dopravu, popřípadě kombinuje více zdravotnických činností v rámci jednoho právního a ekonomického subjektu. Jestliže na jedné straně vynakládá na svou činnost náklady, na druhé straně musí být tato činnost vyvážena výnosy. Výnosy jsou oceněné výkony činnosti •
Úhradou zdravotnických služeb vznikají prvotní výnosy. Součástí celkových výnosů mohou být i neprovozní (druhotné) výnosy.
•
Příkladem provozních výnosů jsou především tržby za realizované období (za výkony), respektive příjmy. Rozdíl mezi výnosem a příjmem je dán právním aspektem, výnos je právem na příjem, tedy nárokem, příjem je realizované právo (stejný rozdíl je i u nákladů a výdajů).
•
Příkladem neprovozních výnosů jsou většinou částky nájemného, příjmy z vkladů, apod.
•
Podobně jako u nákladů existují i u výnosů adekvátní agregátní veličiny:
- celkový příjem, tj. celková částka získaná za realizaci činnosti,
Definice pojmu „výnosy“.
23 - průměrný příjem, tj. příjem za jednotku (například pacienta), - mezní příjem, tj. změna celkového příjmu vyvolaná zvýšením čin nosti o jednotku výkonů. •
Hlavní částí výnosů jsou zmíněné tržby za poskytnuté služby (popřípadě za prodané zboží), které tvoří někdy téměř bezezbytku celou náplň
souhrnné účetní položky „výnosy“.
•
Tržby rozlišujeme na:
Členění tržeb.
* hrubé tržby, tj. souhrn faktur vydaných během sledovaného období, * čisté tržby, tj. hrubé tržby snížené o různé slevy poskytnuté odběratelům a o dobropisy za vrácené zboží. Je samozřejmé, že přirozenou snahou každého podnikatelského subjektu je zvyšování příjmů. Výnosy by měly být alespoň takové, aby pokryly náklady. V tom případě by zdravotnické zařízení zabezpečilo alespoň prostou reprodukci výrobních faktorů. •
Snahou každého ekonomického subjektu však musí být dlouhodobé dosahování zisku, trvalého kladného hospodářského výsledku.
3. Hospodářský výsledek •
Hospodaření ekonomických subjektů se vždy k určitému času vyjadřuje výsledkem hospodaření.
•
Právnické osoby vzniklé dle obchodního zákoníku a příspěvkové organizace zřízené zakladatelem vedou povinně podvojné účetnictví s měsíční závěrkou.
•
Účetním obdobím je v ČR účetní rok, který se kryje s rokem kalendářním (popřípadě tzv. rok hospodářský, který může být zahájen a ukončen k jinému datu, i když jeho délka je samozřejmě stejná jako u roku kalendářního).
•
Hospodářský výsledek představuje rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady za určité období.
Definice hospodářského vý‑ sledku.
24 V. Ekonomické činnosti zdravotnického zařízení
•
Každý ekonomický subjekt, je jedno, zda‑li je velký či malý, se skládá z několika úseků ekonomických prací, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Je samozřejmé, že různé zdravotnické subjekty z různých oborů, zaměření, právních forem a jiných specifik, budou mít různě uspořádané úseky činností, různou množinu těchto činností, různé personální obsazení atd., přesto budou mít všechny některé činnosti společné, neboť bez těchto činností se neobejde žádný ekonomický subjekt.
•
Tyto činnosti může případně vykonávat i samotný lékař či zdravotník v postavení fyzické osoby, respektive může mít pro některé ekonomické činnosti sjednánu spolupráci například s účetní kanceláří, daňovým poradcem apod.
•
Základní ekonomické činnosti jsou prakticky všude stejné, mezi základní a nezbytné činnosti práce každého zdravotnického zařízení počítáme: * Zásobování, * Vlastní poskytování služeb, * Pomocné a obsluhující činnosti, * Výstupní činnosti zdravotnické péče, * Řízení a správu.
Zásobování •
Pro plynulý provoz zdravotnického zařízení je nutné zajišťovat zásobování potřebným materiálem, náhradními díly, dodávkami elektrické energie, vody, plynu, paliv atd.
•
To vše předpokládá uzavření smluv s jednotlivými dodavateli (elektrárnou, plynárnou, vodárnou, dodavateli zdravotnických materiálů, opraváři zdravotnické techniky atd.), pokud není lékař v nájmu zdravotnické instituce (například polikliniky), která tyto činnosti zajišťuje sama a lékaři pak sama účtuje odběr.
•
S výjimkou energií, které jsou okamžitě spotřebovávány, se vytváří přiměřené zásoby.
Vlastní poskytování zdravotnických služeb •
Poskytování lékařských a zdravotnických služeb nevyžaduje žádnou rozsáhlou ekonomickou dokumentaci. Jednotlivé výkony jsou v ko-
Základní složky ekonomických činností zdravotnického zařízení.
25 difikované formě zaznamenávány do specializovaného formuláře (respektive v medializovaném vyjádření do souboru záznamů výkonů za uvedeného pacienta) a druh a počet těchto výkonů je nárokem daného zdravotnického zařízení na úhradu od příslušné zdravotní pojišťovny daného pacienta. To samozřejmě předpokládá uzavření smlouvy s příslušnými zdravotními pojišťovnami. Oprávněnost a potřebnost těchto výkonů je posuzována revizními lékaři dané zdravotní pojišťovny.
Smlouvy se zdravotními pojiš‑ ťovnami.
Pomocné a obsluhující činnosti •
I ve zdravotnických institucích se na hlavní činnosti podílejí také činnosti vedlejší a pomocné. Mezi ně patří především údržba zařízení, budov, praní prádla, zajišťování hygienických podmínek, péče o dlouhodobý majetek, nákup či výroba médií (elektřiny, páry), ekologické činnosti jako například zajišťování odvozu hygienického a běžného odpadu, zajišťování požární ochrany, bezpečnosti práce atd.
•
V řadě velkých zdravotnických institucí typu nemocnice jsou pro tyto účely zřízeny samostatné útvary jako například útvar péče o dlouhodobý majetek, útvar údržby a opravy techniky, prádelny, jídelny atd. Rovněž však i fyzické osoby musí tyto vedlejší a pomocné činnosti pravidelně zajišťovat, i když v mnohem menší míře a rozsahu. Většinou se tak v tomto případě děje dodavatelsky.
Výstupní činnosti zdravotnické péče •
Provedené výkony zdravotní péče se vykazují nárokem na úhradu buď příslušné zdravotní pojišťovně, respektive požadavkem přímé úhrady či doplatku za určité výkony lékařských a zdravotnických služeb. V obou případech musí být nárok na úhradu kryt příslušnou dokumentací. Způsob vykazování a fakturace výkonů zdravotní péče závisí na obsahu smlouvy, kterou konkrétní zdravotnické zařízení uzavírá s konkrétní pojišťovnou.
Řízení a správa •
Usměrňování všech činností zdravotnického zařízení vyžaduje určitou organizační činnost, starost o řádné fungování s dodavateli, odběrateli (to jsou zdravotní pojišťovny), komunikaci s pacienty, obchodní jednání s dealery zdravotnické techniky, léků, servisními organizacemi, ale také často s dodavateli základních energetických zdrojů, často musí řešit dysfunkce přístrojové techniky, častá jsou i jednání s revizními lékaři konkrétních zdravotních pojišťoven, jakožto i běžných komerčních pojišťoven (zdravotnické zařízení by mělo být pojištěno na několik pojistek).
Fakturace lékařských a zdra‑ votnických služeb, elektronické zápisy a požadavky
Obchodní jednání s ekono‑ mickými institucemi, dealery, dodavateli.
26 •
Stejně tak musí lékaři či manažeři zdravotnického zařízení vést jednání s příslušnými odbornými ekonomickými úřady, jako je místně příslušný finanční úřad, pobočka Úřadu sociálního zabezpečení, místní pobočky Úřadu práce (v případě potřeby zaměstnat nového zaměstnance), často se vedou obchodní jednání s bankami nebo finančními agenturami (v případě leasingu).
27 VI. Účetnictví a daňová evidence
•
Určitá část zdravotnických zařízení je povinna vést účetnictví, značná část lékařů může vést jen tzv. daňovou evidenci.
•
Účetnictví je uzavřená, vnitřně uspořádaná soustava informací, pomocí níž se v peněžní jednotce zjišťuje, měří a hodnotí hospodářská činnost účetní jednotky, zjišťuje stav majetku a hospodářský výsledek činnosti.
•
Povinnost vedení účetnictví vyplývá jednak ze zákona o účetnictví (zákona č. 563/1991 Sb.), ale rovněž i ze znění obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.).
Definice účetnictví
• Absence vedení účetnictví je považována za trestný čin (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, § 125, v aktuálním znění).
Funkce účetnictví •
Ve svém komplexním pojetí, ve svém souhrnu musí účetnictví plnit 4 základní funkce:
Funkce účetnictví.
- funkci ochrany majetku, - funkci daňovou, - funkci manažerskou, - funkci dispozitivní. •
Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., hned v úvodním paragrafu 1 odstavci 2 taxativně vyjmenovává, kdo je povinen vést účetnictví (rozumí se podvojné účetnictví). To se týká například všech právnických osob, ale i fyzických osob, pokud jsou zapsány v obchodním rejstříku, popřípadě i fyzických osob, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Všechny taxativně vyjmenované osoby uvedené v daném paragrafu, nazývá zákonodárce účetními jednotkami. Lze tedy říci, že: Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví
•
•
Od roku 2004 byl v ČR nově zaveden pojem „daňová evidence“, která prakticky nahrazuje původní jednoduché účetnictví. Jedná se o evidenci čistě peněžních toků, příjmů a výdajů, závazků a pohledávek, když zásadním požadavkem je dodržování jednotlivých paragrafů zákona o daních z příjmů, neboť daňová evidence se stává právě základním podkladem pro správný výpočet daně z příjmů. Osoby, které mohou vést pouze daňovou evidenci a nikoliv účetnictví, zákon neuvádí. Dá se tedy říci, že okruh těchto osob je vymezen negativním principem.
Daňová evidence, tj. evidence peněžních toků.
28 •
Jaké jsou základní rozdíly mezi účetnictvím a daňovou evidencí? Definujme si alespoň 3 základní rozdíly:
Hlavní rozdíly mezi účetnictvím a daňovou evidencí.
a) * Daňová evidence obsahuje zápisy o provedených příjmech a provedených platbách peněžních prostředků (peněžních tocích), * podvojné účetnictví účtuje o nákladech a výnosech, závazcích a pohledávkách vzniklých v průběhu činnosti, tj. o existenci práv-
ních nároků (předpisu, vzniku nároku),
b)
* daňová evidence činí zápisy příjmů a výdajů jednoduchým, jednořádkovým způsobem, * podvojné účetnictví rozepisuje každý účetní případ na protichůdné strany minimálně dvou účtů (na strany Má dáti‑Dal), c) * daňová evidence zapisuje platby v rámci daného účetního období (účetního roku, který je totožný s rokem kalendářním). Znamená to, že nerozlišuje, zda se například nejedná o zálohu na příští rok, * podvojné účetnictví má tzv. časové rozlišení. Zachycuje a rozkládá (rozpočítává) účetní případy na délku období, jichž se týkají (například výnosy příštích období apod.).
Daňová evidence Příjmy: * osvobozené od platby daně, * nezahrnované do základu daně, * zahrnované do základu daně. Výdaje: * nezahrnované do základu daně, * zahrnované do základu daně. Základ daně: PZ - VZ Základ daně se upravuje o odčitatelné položky. DPFO z nezávislé činnosti = 15% Daň se upravuje o slevy.
Daň z příjmu fyzických osob
29 VII. Zdravotní pojištění
• Zdravotní pojištění osob v ČR definuje zákon č. 48/1997 Sb., v aktualizovaném znění. • Tento zákon upravuje veřejné zdravotní pojištění, rozsah a podmínky, za nichž je na základě tohoto zákona zdravotní péče poskytována. • Na tento zákon navazuje Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, tj. zákon č. 592/1992 Sb., v aktualizovaném znění.
Legislativní základ zdravotního pojištění.
Práva a povinnosti pojištěnců •
Zdravotní pojištění zakládá jak určitá práva, tak i povinnosti oběma stranám, jak pacientům, tak i lékařům.
Pacient má právo: •
na výběr zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za dvanáct měsíců, a to vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí,
•
na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně. Toto právo může pojištěnec uplatnit jednou za tři měsíce,
•
na výběr dopravní služby, která je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně,
•
na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dle aktuálního znění,
•
na výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, jde‑li o léčivé přípravky hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s výše uvedeným zákonem o veřejném zdravotním pojištění,
•
podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním.
Práva pacientů.
Právo lékaře: •
Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost
Právo lékaře.
30 místa trvalého bydliště nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.
Pacient je povinen: •
plnit oznamovací povinnost. Pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou je povinen ohlásit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení této činnosti nejpozději do osmi dnů, kdy tuto činnost zahájil nebo ukončil,
•
oznámit příslušné zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro povinnost státu platit za něj pojistné (jako například nástup na mateřskou dovolenou, nástup vojenské služby, vznik nezaměstnanosti apod.),
•
sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn, změnu pojišťovny atd.,
•
hradit příslušné zdravotní pojišťovně pojistné,
•
poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu a dodržovat lékařem stanovený léčebný režim,
•
podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám, pokud tak stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění nebo obecně závazné právní předpisy,
•
dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí,
•
vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví,
•
prokazovat se při poskytování zdravotní péče platným průkazem pojištěnce dané zdravotní pojišťovny,
•
oznámit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně ztrátu nebo poškození průkazu pojištěnce,
•
vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pokud vzniknou podmínky pro vrácení (zánik zdravotního pojištění, změna zdravotní pojišťovny, dlouhodobý pobyt v zahraničí),
•
oznámit příslušné zdravotní pojišťovně změny identifikačních údajů (změny jména, adresy atd.), a to do třiceti dnů ode dne změny,
•
při změně zdravotní pojišťovny předložit nově zvolené zdravotní pojišťovně doklad o výši záloh na pojistné, jde‑li o osobu samostatně výdělečně činnou.
Povinnosti pacientů.
31 •
Rozsah poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění je taxativně dán zákonem o veřejném zdravotním pojištění, tento rozsah se tedy může každou novelou měnit.
•
K této situaci dochází, vesměs se jedná o úpravy buď hrazených výkonů z pojištění, anebo výkonů, které přecházejí do kategorie výkonů placených buď spoluúčastí, popřípadě přímo a zcela hrazených občanem.
•
Vzhledem k této skutečnosti, musí být zdravotnická zařízení, jakož i jednotliví lékaři, včas informováni o rozsahu výkonů, léků či zdravotních pomůcek, které nejsou hrazeny pojišťovnou, popřípadě jsou plně či částečně hrazeny z prostředků zdravotního pojištění.
32 VIII. Majetek zdravotnického zařízení
•
Členění majetku:
Základní členění majetku na skupiny.
1) Oběžný (peníze, zásoby) - OA 2) Stálý - SA Majetek stálý •
Dlouhodobý hmotný majetek (DHM)
•
Dlouhodobý nehmotný majetek (DNM)
•
Dlouhodobý drobný H(N)
Formy stálého majetku.
Oběžný majetek •
Koloběh OM (obrátka)
•
Vstup do kalkulace činnosti: spotřeba
•
Účty: spotřeba materiálu, mzdové náklady (mzdy, pojištění), spotřeba el. energie apod.
ad) Stálý majetek •
Opotřebení - fyzické (časem, činností)
- morální - (technický pokrok, vyšší produktivita práce u konkurence) •
Odpisy - účetní
- daňové •
Postup při pořízení
•
Účetní definice dlouhodobého majetku
•
Technické zhodnocení - stavební úpravy, modernizace, rekonstrukce
•
Zásady pro odpisování
Majetek nebo zisk (peníze)? Jaké ekonomické principy volit.
Odpisy a jejich formy.
33 SHRNUTÍ •
Nabídka i poptávka mají ve zdravotnictví specifické rysy.
•
Čistý tržní mechanismus není pro zdravotní péči společensky úplně přijatelný, jsou nutné korekce a regulace státem založené na principech solidarity.
•
Poptávka ve zdravotnictví má 2 složky, objektivní a subjektivní, to vyplývá i ze stratifikace potřeb.
•
Nabídka je představována sítí zdravotnických zařízení a jejich specializací.
•
Pro zdravotnictví je specifická sekundární poptávka indikovaná nabídkou.
•
Úroveň zdravotnictví a rozsah zdravotní péče konkrétního státu je v převážné míře závislá na vývoji základních makroekonomických veličin národního hospodářství.
•
ČR vydává na zdravotnictví v průměru ročně okolo 7% HDP, řadí se tak mezi standardní evropské státy.
•
Každá právní forma výkonu činností má poněkud odlišné právní a ekonomické charakteristiky.
•
Zaměstnanecký pracovní poměr se řídí všeobecně platnými pracovně ‑právními normami, především zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů, eventuálně „kolektivní smlouvou“ (smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a odbory).
•
U FO (OSVČ) se jedná o skupinu lidí, kteří vykonávají svou profesi samostatně, na vlastní účet a rizika, a jejichž ekonomické výsledky závisejí na jejich odborných schopnostech, ale částečně i na jednání s pacienty, obchodním jednání i určité míře ekonomických znalostí.
•
U lékařů se tato forma vyskytuje především u odborných ambulantních specialistů a praktických lékařů.
•
Lékaři vykonávající svou činnost v kolektivní formě zakládají různé typy právnických osob (PO).
•
Nejčastější PO v oblasti zdravotní péče je, stejně jako u všech ostatních oblastí výkonů lidské činnosti, společnost s ručením omezeným, s. r. o., případně družstvo či sdružení.
•
Náklady představují v peněžním vyjádření spotřebu věcných prostředků a práce.
•
Pro třídění a sledování nákladů se používá několik možných hledisek.
34 •
Fixní náklady jsou často významnou složkou nákladů z hlediska možných úspor.
•
Ve velkých nemocnicích představují až cca 75% celkových nákladů, jedná se
•
vesměs o relativně stálé náklady spojené s udržením určitého počtu lůžek,
•
přístrojového vybavení, pracovníků atd.
•
I tyto náklady se mění, postupně nebo skokově na jinou úroveň (nižší, vyšší).
•
Výnosy jsou oceněné výkony činnosti.
•
Hlavní částí výnosů ve zdravotnictví jsou tržby za poskytnuté služby (popřípadě za prodané zboží).
•
Hospodaření ekonomických subjektů se vždy k určitému času vyjadřuje výsledkem hospodaření.
•
Hospodářský výsledek představuje matematický rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady za určité období.
•
Každý ekonomický subjekt se skládá z několika úseků ekonomických prací, které jsou v něm různou mírou zastoupeny.
•
Základní ekonomické činnosti jsou prakticky všude stejné, mezi základní a nezbytné činnosti práce každého zdravotnického zařízení patří zásobování, vlastní poskytování služeb, pomocné a obsluhující činnosti, výstupní činnosti zdravotnické péče, řízení a správa.
•
Určitá část zdravotnických zařízení je povinna vést účetnictví, značná část lékařů může vést jen tzv. daňovou evidenci.
•
Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., hned v úvodním paragrafu 1 odstavci 2 taxativně vyjmenovává, kdo je povinen vést účetnictví.
•
Daňovou evidenci musí vést každý, kdo není povinen vést účetnictví, avšak podává samostatné daňové přiznání.
•
Zdravotní pojištění osob v ČR definuje zákon č. 48/1997 Sb., v aktualizovaném znění.
•
Zákon definuje práva i povinnosti pacientů i lékařů.
•
Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy
•
se jedná o neodkladnou péči.
•
Majetek zdravotnického zařízení představuje majetek stálý (dlouhodobý hmotný a dlouhodobý nehmotný majetek, drobný dlouhodobý majetek) a majetek oběžný.
35 •
Pro hospodaření s dlouhodobým majetkem je důležitá odpisová politika každého subjektu.
NÁMĚTY PRO SAMOSTATNOU PRÁCI
1) Rozhodněte se, kterou z právních forem výkonů profese byste si zvolili v případě možnosti volby a zdůvodněte své rozhodnutí. Uveďte, které výhody vybrané právní formy Vás vedly k rozhodnutí. 2) Vyberte si reálné nebo potenciální místo svého budoucího působení a popište jaké náklady (výdaje) budete muset vynaložit před zahájením činnosti a v jejím průběhu. Uveďte ekonomické výhody a nevýhody zaměstnance ve srovnání s jinou právní formou výkonu profese.
36
37
38
