Ekologie, radikalismus, demokracie

Ekologie, radikalismus, demokracie Poznámky na okraj Kellerova "Až na dno blahobytu"

Erazim Kohák Jan Keller si zasluhuje dík, chválu i úctu všech, komu záleží na osudu této ze­ mě - i této Země. Ve studii "Až na dno blahobytu " otevřel českému čtenáři pohled na západní ekologický radikalismus, předevš ím na knihu Angl ičana Richarda Douthwaita "The Growth lllusion " a na práci Holanďanů da la Courta a Hoogendijka. Účin ně tak předloži l základní tezi ekologického radi­ kalismu, že u kořene ekologické krize není jen nedostatek ochranářských úsi­ lí či nedokonalá technika, nýbrž sama orientace moderní civilizace k "blaho­ bytu", chápanému čistě jako nekonvenční zvyšování osobní spotřební úrovně. To je něco, co si jen obtížně uvědomujeme. Nej méně od poloviny minulého století žijeme v přes vědčen í, že chudoba je zdrojem všeho zla, a že je tudíž možné dosáhnout blaženosti stu pň ování m výroby a konzumu. I dnes se nám

Co Čech to ekolog Antonín Buček S tač í

sledovat denní tisk, abychom se

přesv ěd­

čil i o tom, že Češi, dří ve národ muzikantů , stá­

vá se národem e kologů. Lze již bez nadsázky o české škole insitní ekologie neboli pa­ raekologie. Stát se hudebníkem vyžaduje totiž pracné učení a cvičení, paraekologem se č l ověk zřej mě rodí. Za zakladatele paraekologické ško­ ly můžeme považovat legendárního českého po­ lyhistora Járu da Cimrmana, tvůrce projektu na řeše n í ekologických potíží severočeské hnědou­ helné pánve jejím zaplavením vodou z jihočes­ kých rybníků. Největší koncentrace ekologů té­ to školy je dnes zřejmě mezi ekonomickými mi­ nistry české vlády. Premiér Václav Klaus poté, co ve známém dopise ekologům z j 8.11.1993 odmítl "jakési od reality odtržené koncepce udržitelného rozvoje", vyřešil pomocí metod jednoduchého účetnictví problém znečištění ži­ votního prostředí (LN, 14.2.1994). Vše podle Klause vyřeší trh. Jediným problémem snad ješ­ tě zůstává zn ečištění ovzduší, neboť: " Vzduch je volným sta rkem, a proro není komu platit. To je :vlá.ftní případ selhání rrhu. " V. Klaus také v duchu jednoduchého (nebo podvojného?) účet­ ni ctví svoje pojetí ekologie definoval: ,. Ekolo­ gie je volba, je "něco za něco", není 10 katego­ rický imperativ . .. Ani ve stručném pře h ledu výsledků české insit­ ní ekologie nemůže chybět zmínka o stati mi­ nistra hospodářství Karla Dyby Ekologie a ex­ port (LN, 25 .2.1994). K.Dyba zde obohatil čes­ kou paraekologii o skutečně zlatou větu: "Ome­ z.íme-li vývoz oceli. budeme muset vyrábět víc chemikálií doma. " Jedinečný je Dybův příspě­ vek rodící se historické ekologii: "Na.fi předko­ vé používali na stavbu obydlí stromy a zvířecí klÍŽe. Kdyby rehdy sledovali LÍspomou konzer­ vační politiku, zanechali by nám více strOlllLl a kůží, nicméně dneš/lí hodnota těchto surovin by pro stavbu obydlí byla velmi nízká, neboľ vět.fi­ lIa budov se dnes slaví z betollLt, oceli a .~kla . .. Takto Dyba zdůvodňuje nutnost ničím neome­ Lované těžby nerostných surovin v České re­ publice! O další budoucnost české paraekologické školy je postaráno, neboť" ČEZ věnují 1,5 milionu Kč liG leplí vzde'1ávání tuzemských ekologů" (R.eho voř it

Energetika se nestala věcí veřejnou. Dotované ceny a monopol ČEZ stále oddalují vÝZ1lam­ nější nárůst podt11l obnovitel/lých zdrojll a pře­ devším podstatnější líspory. Foto Sta/lislav Skoupý

1

zdá téměř samozřej mé, že agonii třetího světa, problémy postkomunistických zemí i těžkosti přesycených trhů na Západě vyřeší další "rozvoj" výroby a spotřeby.

V posledních třiceti letech se však stává stále zjevnější, že představa neko­ nečného ekonomického růstu na velmi konečné zemi nutně směřuje k ekolo­ gické katastrofě. Před tou nás nezachrání ani katalyzátory, ani solární panely, byť samy o sobě potřebné. Tato představa je zakódována do přesvědčení, že smyslem života je nekonečné zvyšování spotřeby. Pokud tak chápeme štěstí, nemůžeme jej nikdy dosáhnout - protože štěstí pak znamená vždy "víc". O to "víc" pak budeme usilovat až do zničení země. Zásadní přínos ekologického radikalismu, který Jan Keller zpřístupnil ve své práci, je právě to jednoznačné vědomí, že nepotřebujeme jen ekologičtější technologii, nýbrž ekologičtější představu o smyslu života. Místo růstu se po­ třebujeme orientovat na spokojenost. Strategie "růstu" selhala ekologicky: můžeme zpomalit tempo ničení, ne však jeho skutečnost. Selhala sociologic­ ky: stupňování spotřební úrovně privilegovaných se vykupuje zbídačením bědných v Somálsku či v džungli velkoměst. Selhala i morálně: nadspotřeba vede viditelně k lidskému i společenskému rozkladu. Pokud nemáme zničit zemi i sebe, potřebujeme nahradit strategii stupňování nároků strategií syste­ matického snižování populace, spotřeby a rozdílu mezi přepychem a bídou. Že problémy postindustriální konzumní společnosti nevyřeší byrokracie, to nám názorně předvedl komunistický experiment. Začal nadšeneckým hledá­ ním alternativních způsobů života, skončil heslem "Dohonit a předhonit Zá­ pad", kterým se řídíme dodnes. Můžeme alespoň očekávat, že problémy kon­ zumerismu za nás vyřeší automatismus tržního mechanismu? V nadspotřebních zemích obchod a průmysl skutečně vytvářejí partnerství s ekologickými iniciativami. Předměty "ekospotřeby", od nákupních tašek z přirozených vláken až po větrné mlýny na domácí výrobu elektřiny, předsta­ vují vítanou možnost rozvoje v přesyceném trhu, kde ti, kdo na to mají, už všechno mají, a ti, kdo ještě něco nemají, také nemají na to. Možnosti a meze takové spolupráce jasně ukazuje příklad tabákového průmyslu a jeho postoje ke škodlivosti kouření. Když se začaly projevovat první náznaky škodlivosti kouření, ještě před dru­ hou světovou válkou, tabákový průmysl je všemožně ututlával - podobně ja-

Kreslil Jali Steklík

spekt, 28.2.1994). Možná, že mezi tyto .. tuzem­ ské ekology" patří i Květa Procházková. Ve svém článku Na obzoru Temelín (Rovnost, 26.2.1994) takto nezištně cimrmanovsky pouču­ je rakouské ekology: .. Až si v.fak Raku.1fané tu­ ristickým ruchem svoje lesy zdevastují, může se stát, že elektrárny nebudou mít čím napájet a atomová energie jim může přijít vhod... Toto ne­ bezpen by mělo zajímat rakouské ekology víc

než obrysy temelínských věží. "

Paraekologie slaví nesporně úspěchy i v zahra­

n i čí , tedy v novém zahraničí, na Slovensku. Ná­ zorným dokladem je to, že J.Binder, poctěný za svoje zásluhy o· výstavbu "ekologické stavby" Gabčíkovo hnutím Dětí Země cenou Ropák 1992 byl hned v roce následujícím v anketě čte­ nářů jakéhosi časopisu zvolen za Slováka roku 1993! Který z českých cimrmanovských "eko­ logů" by asi byl Čechem loňského roku? Co na to vše říkají univerzitně vzdělaní ekolo­ gové? Jejich odpověď snad nejvýstižněji vyjad­ řuje citát z R.A. Goodlanda, kterým profesor Ja­ roslav Pelikán uvedl svůj vynikající Přehled obecné ekologie: .. Ekologie lIpozorňuje lidi - kteří neposlouchají, na cesty - kterými nehodlají jít, jak zachránit ži­ votní prostředí - které zachraňovat nechtějí. "

Za stavem diskuse ve vyspělých zemích daleko pokulhávají pseudoargumenty o omezovállí svobody v souvislosti se zákazem reklamy tabá­ kových výrobků. NeocllOta vidět ekonomické souvislosti např. zdravotm11O stavu obyvatel­ stva je pro naši současnost bohužel typická. Foto Drahomír Pokora

2

Jste znepokojen(a) stavem životního prostředí? ko průmysl jako celek vynaložil veliké úsilí na útlum ekologického vědomí, když Rachel Carsonová prorazila clonu netečnosti knihou "The Sílent Spring" v padesátých letech. Když pak došlo k širokému zveřejnění škodli­ vosti kouření - a američtí lékaři hromadně přestali kouřit - tabákový průmysl se halasně zapojil do "boje proti nikotinu" snižováním obsahu nikotinu a deh­ tu a stále důmyslnějšími filtry. Podobně jako dnes průmyslové společnosti podporují ekologické akce a soutěží o to, kdo nabízí ekologicky méně škodli­ vý výrobek. Když se však ukázalo, že zdraví neškodí jen ta či ona cigareta, s filtrem či bez filtru, nýbrž kouření vůbec, výrobci cigaret už nemohli spolupracovat na omezení kouření. Místo toho vynaložili obrovské částky na různé tabákové výzkumné ústavy, které měly zpochybnit důkazy škodlivosti kouření a dezo­ rientovat veřejnost. Tehdy jsme čítávali učené studie o rozdílu statistického a příčinného důkazu, jako by tabákovému průmyslu záleželo jen na vědeckosti metodologie. Podobně dnes, když si veřejnost začíná uvědomovat, že pro­ blém není ten či onen výrobek, nýbrž stupňování konzumu jako takové, prů­ mysl financuje jednu studii za druhou, ve kterých se snaží čtenáře přesvědčit, že ekologické ohrožení není dostatečně dokázáno. Často při tom využívají neopatrnosti ekologických nadšenců, kteří nekriticky přejímají i ta nejpo­ chybnější tvrzení, jen když se jim hodí do krámu, a bezděky tak snižují vlast­ ní věrohodnost. A konečně, když se vzdor všemu úsilí nepodařilo zmást spotřebitele a počet nekuřáků dál klesal - ve vzdělanějších vr~tvách se kouření stalo přímo spole­ čensky nepřijatelné - tabákový průmysl se přeorientoval na vývoz svých vý­ robků do postkomunistických zemí. I to je strategie, kterou dnes napodobuje například automobilový průmysl. Příklad tabáku naznačuje, jak vysoce je nepravděpodobné, že by mechanismy trhu mohly vyřešit ekologickou krizi za nás. Člověk- podnikatel ještě má či může mít svědomí. Znám příklady podnikatelů, kteří se dobrovolně smířili s nižším ziskem, aby předešli zpustošení určitého místa. Anonymní počítač, který rozhoduje ve jménu anonymních akcionářů, má v programu jen maxi­ malizaci zisku. Trh se tedy nepochybně zapojí do výroby ekologičtějšího spo­ třebního zboží, zařízení a techniky. Těžko by se však zapojoval do snižování

Uveřejňujeme výtah z mezinárodního pro­ jektu ECO MONITOR '93, srovnávacího průzkumu veřejného mínění v Anglii, v Ces­ ké republice, v Rakousku a v Rumunsku. Za CR garantovala průzkum agentura ECO­ MA.

Téměř

90 % populace České republiky je zne­ pokojeno stavem životního prostředí. Za nejvážnější znečišťovatele ovzduší a vod jsou považovány průmyslové podniky a továrny svými exhalacemi a odpady. Velké nebezpečí pro životní prostředí vidí občané též v možnosti havárií jaderných elektráren, v jejichž důsledku by mohlo dojít k úniku radiace. Velkou měrou ohrožují životní prostředí i městské skládky. Za "nejžhavější" ekologický problém je oby­ vateli CR považováno narušení ozónové vrst­ vy. Skutečnost , že hned na druhém místě závaž­ nosti byl označen kyselý déšť, jehož jednou z hlavních příčin jsou právě exhalace podniků a továren, pouze potvrzuje, co již bylo řečeno vý­

še.

Pořadí jednotlivých problémů je všaK pouze ori­

entační, neboť všechny byly hodnoceny jako zá­

važné velkou většinou respondentů a do bu­

doucna představují vážné ohrožení ekologické

rovnováhy. Všem bez rozdílu je třeba věnovat

maximální pozornost.

Téměř 80 % respondentů uvádí, že pokuty,

které musí podniky pľatit za znečišťování ži­

votrnno prostředí, nejsou dostatečně vysoké,

a nemotivují tudíž k šetrnějšímu přístupu k ži­

votnímu prostředí.

Necelých 40 % respondentů je názoru, že neexi­

stuje mnoho možností, jak může soukromá oso­

ba pomoci při ochraně životního prostředí, 30

%, že jednotlivec platným pomocníkem být mů­

že. Zdá se, jako by dosud přetrvávala pasivita

typická pro předchozí období.

Pouze 35 % resp. se cítí o ekologických pro­

blémech dobře informováno. Dosud možná

přetrvává mezi obyvateli domněnka, že infor­

mace, které dostávají, mohou být do určité míry

zkreslené.

spotřeby.

Pravděpodobnější

je, že nás čeká intenzivní úsilí o dezorientaci. Můžeme očekávat stále důmyslnější reklamu, která nás bude všemožně přesvědčovat, že všechny potíže vyřešíme a blaha dosáhneme zakoupením zboží, které vlastně vůbec nepotřebujeme. Můžeme očekávat další nápor ve prospěch au­ tomobilismu, který nejvýrazněji podněcuje zvyšování spotřeby - také ve fo~­ mě omezování ekologických alternativ, jako je železniční doprava. Můžeme očekávat masivní přesvědčování, že jen nekonečné stupňování individuální hmotné spotřeby, i za cenu rostoucího zadlužení, může vyřešit naše problémy a zaručit štěstí. Nejde totiž o technický nedostatek, nýbrž o přímý rozpor ná­ roků" růstu" a potřeb života a země. To je rozpor, který západní ekoradikálo­ vé vidí jasně a Jan Keller jej stej ně jasně předkládá ve své práci. Jak tomu čelit? Tu, myslím, je západní ekoradikalismus méně přínosný . Vět­ šina ekologických radikálů už dnes nemá iluze o komunismu, běžné ještě

<..

Kreslil Jali Steklík

3

Ani katalyzátory nezachrání svět před agresí

automobilismu. Ustupuj í mu nejen lidé ve

městech, ale celá krajina. Státní koncepce do­ pravy, z 1111 j e slyšet pouze o kilometrech 110­ vých dálnic a nic už o železnicích, svědčíjen o

tom, že se nechceme učit ze slepých u liček Zá­ padu.

Ilustrační/oto Tomislava Pivečky dokumentu­ je likvidaci staré aleje na silnici k Vyško vu.

Bez náhrady.

před

deseti lety. Mnozí však si pramálo váží demokracie, snad proto, že jim schází přímá zkušenost s totalitou. Demokracii nechápou jako způsob soužití, který vychází ze základní úcty ke všem bližním, jak ji chápal třeba Masaryk. Demokracie pro ně znamená jen vládu většiny - a o té většině jsou přesvědče­ ni, že jí nejde o nic jiného než o auto, televizor a stále víc a víc hraček a čert vzal všecko ostatní. Jsou přesvědčeni o správnosti své diagnózy i o tom, že pokud ji to opovrhované konzumní stádo nedovede pochopit, je třeba zachrá­ nit zemi i stádo samé i proti jeho vůli. To mi připadá poněkud problematické. Nemohu se vyhnout porovnání se so­ cialistickým radikalismem po první světové válce. Evropská s polečnost tehdy byla také v krizi a komunistický rozbor jejích nešvarů byl až bolestně přesný . I komunisté byli přesvědčeni o nutnosti zachránit lid třeba i proti jeho vůli. Karel Kautský tehdy prohlásil, že pokud socialismus není možný demokratic­ ky, není možný vůbec. Komunističtí radikálové naopak tvrdili, že pokud soci­ alismus není možný demokraticky, nemůžeme si demokracii dovolit. Jak to dopadlo, víme až příliš dobře.

4

Nej větší odpo vědnost za existující ekologické problémy v ČR nesou, podle názoru responden­ tů , podniky a organizace, dále pak vláda a státní orgány a až na třetím místě jednotlivci. Avšak vysoký pod íl odpovědí přisuzujících odpověd­ nost všem třem hodnoceným skupinám (84 - 94 %) pouze potvrzuje názor ob ča nů , že za stávají­ cí ekologické problémy v ČR jsou odpov ědn i všich ni bez rozdíl u. Podob n ě vyznívaj í i závěry dvou otázek týkají­ cích se řešení stavu životn ího prostředí a odpo­ věd n os ti za něj v mezinárodním měřítku . Respondenti jsou názoru, že otázky životního pros tředí je nutno řeši t jak na národní, tak i me­ zinárodní úrovn i. I závěry předeš lý ch otázek potvrzuj í, že chce­ me-li obrátit stav životního prostředí k lepšímu, je nutná spolupráce všech bez rozdílu - vlád, or­ gan izací i jednotli vců na celém světě. Stavem životního prostředí je znepokojena vět ­ šina respondentů ve všech sledovaných zemích, rozdíly mezi j ednotlivými zeměmi jsou pouze v míře znepokojení. Jedi nou odlišností je poměr­ ně vysoký podíl (čtvrtina) respondentů Rumun­ ska, kteří stavem životního prostředí příli zne­ pokojeni nejsou. Jako hlav ní příčinu znečištění ovzduší u vádějí shod n ě respondenti všech sledovaných zemí ko u ř z průmyslový ch podniků a továren před výfukovými plyny nákladních automobilů, taxí­ ků a autob u sů a výfukovými plyny osobních au­ tomobi lů . Stejně továrl)Y a průmyslové podniky jsou označovány za hlavní znečišťovate l e moří, řek a jezer. Výjimkou jsou pouze respondenti Rakouska, kteří největší nebezpečí vidí v hnoji­ vech a pesticidech používaných v zemědělství a ve znečištění místní kanalizací. Z ostatních příčin zneč i štění životního prostředí považují též shodně respondenti všech zemí možnost havárie jaderné elektrárny, která zapří­ činí únik radiace. Na dalších místech jsou stří­ davě každodenní radiace z jaderných elektráren a místní skládky. Za nejzávažnějš í problémy životního prostředí považují respondenti sledovaných zemí kácení hlavních pralesů a narušení ozónové vrstvy Ua­ ko velmi vážný problém to uvedlo nejvíce res­ pondentů v ČR a Rumunsku). Za tře t í problém co do závažnosti bylo uváděno ohrožení volně žijících zvířat, především respondenty v Anglii a Rakousku . Další v pořadí se střídají kyselý déšť a skleníkový efekt. Ve všech zemích zastávají respondenti názor, že pokuty, které musí podniky platit za znečiš ­ ťování životního prostředí , nejsou dostatečně vysoké, a tudíž nemotivují k šetrnějšímu přístu ­ pu k přírodě. Více je ve sledovaných zemích těch, kteří uved­ li, že vlády jejich zemí nedělají dost pro ochra­ nu životního prostředí, i když názory na tuto

v~)n:i1 DIlnfi
Situ ace v dnešním ekologickém hnutí mi připadá obdobná. Diagnóza se mi otázku nejsou jednoznačné. Např . v Rakousku necelých 30 % respondentů uvedlo, že vláda je­ jeví jasně: Smrtelná nemoc civilizace je orientace na honbu za blahobytem. jich země ochraňuje životní prostředí v dosta­ Potřeba je stejně jasná: reorientace k udržitelnému způsobu života, k "méně" tečné m íře . Ve všech zemích je též poměrně vy­ soké procento těch , kteří nemají na tuto otázku místo "více", k vyrovnání místo k polarizaci, k biocentrismu místo k antropo­ centrismu, k dostatku místo k "rů stu ". Konečně mi je jasné, že je to program, vyhraněný názor. Rozdílné jsou názory respondentů jednotlivých který není dnes pro většinu nad spotřebitelů ani podspotřebitelů přijatelný. zemí na otázku, zda mohou jednotlivci pomoci Tak co dál? Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že pokud ekologická reorientace není při och raně ži votního prostředí. Obyvatelé"vy­ spělých zemí" (Anglie a Rakouska) jsou ve možná demokraticky, nemůžeme si demokracii dovolit? velké většině názoru, že ano, a naopak res­ Ten závěr nemohu přijmout ani v případě radikalismu ekologického. Jsem pondenti z "bývalých socialistických zemí" zastávají názor, že neexistuje m noho mož­ přesvědčen, že každé vnucené řešení se zvrátí ve svůj opak. Sám považuji au ­ ností, jak soukromá osoba může být platná tomobilismus za zhoubný . Kdyby se však ekologický předvoj rozhodl uchvá­ při ochraně životního prostředí. Zřejmě se tit moc a přinutil své spolu občany, aby se vzdali svých aut pro dobro své ze­ zde projevuje dlouhodobé působení a osvěta veřejnosti v ekologických otázkách. Tomu mě, nezvratně by je přesvědčil, že právě ta auta potřebují ke štěstí a že "dob­ odpovídá i míra informovanosti o ekologic­ ro země" je jejich pravým nepřítelem. Po třiceti letech takové ekovlády by­ kých otázkách v jednotlivých zemích. Mezi chom pak museli počítat s krvavou revolucí ve jménu nezadatelného práva na těmi, kteří se cítí dobře informováni, je nej­ více respondentů z Rakouska a Anglie. automobil. Z hloubi duše si přeji, aby ďábel sám odnesl auta do horoucích pe­ Milada Mošnová kel, kam patří..., avšak vím, že nejprve je třeba přesvědčit všechny řidiče o zhoubnosti automobilismu. Mnoho západních ekoradikálů, např. právě Richard Douthwaite, o němž refe­ ruje Jan Keller, se snaží vyhnout tomuto závěru obratem k anarchosyndikalis­ mu. Konzumní opojení vykládají jako následek anonymity občana v centrali­ Chudoba zované společnosti. Za požadavek přežití považují decentralizaci lidstva na Zdeno Kadlčík soběstačné regioI1y o zhruba deseti tisících obyvatel. Je zcela možné, že po systémovém zhroucení, které předvídá druhá zpráva Římského klubu " Bey­ Bohatý Sever vlastne ani dobre nevie, ČO to ozajst­ ond The Limits" , zbytek světa přežije právě touto formou jako po pádu Řím­ ná chudoba je. Sem tam S3 zamyslíme nad otrasný­ mi televíznymi šotmi z rovní kovej Afriky a potom ské říše. Zatím je to však iluze, ne řešenÍ. I kdyby bylo možné rozmístit dva­ ČO najrýchlejšie zabúdame. Mementom pre náš bla­ cet milionů obyvatel newyorské aglomerace či města Mexika v takových ko­ hobytný Sever sú posledné práce Dalyho a Good­ munách bez zpustošení celé země , bylo by je třeba přesvědčit, aby takové landa zo Svetovej banky. ktoré poukazujú na našu spotrebnú aroganciu, v ktorej niet miesta pre chu­ rozmístění přijali - anebo vytvořit obrovskou brannou moc, která by je k to­ mu přinutila. Pokud nechceme donucovat, a to je v našem případě zjevně dobu Juhu. Ale zavreté oči problém nevyriešia. Ročenka The World 1993 Development Report: vi­ kontraproduktivní, pak musíme přesvědčovat. ac ako I miliarda rudí, tj. 1/3 cel kovej populácie v Radikálové ovšem neradi přesvědčuj í, co s vět světem stojí. Mívají pocit nad­ rozvojových krajinách žije v chudobe, vlastne bo­ juje o prežitie s denným príjmom menším ako I řazenosti, protože oni přece vědí, co je třeba dělat. Mívají pramalou trpělivost se zabedněnci, kteří tu jejich pravdu nejsou schopni pochopit. Hledají proto USD na osobu, 60 % obyvaterov Zeme musí vysta­ čiť s 1-2 USD, každý týždeň zomrie na podvýživ u řešení, která nevyžadují souhlas ovládaných - a tím se dostávají do bludného 250 000 detí, 40 % detskej popu lácie v Afrike trpí kruhu . Z toho opravdu není jiné východisko než přesvědčováním . nedostatkom potravy a chorobami . Priepasť medzi Severom a Juhom, hoci ozrutná, sa pritom stále Zajímavé je, že přesně to pochopili zastánci " rozvoje ". Neusilují o moc jako zvačšuje: vo svete plnom biedy a utrpenia je pne­ jejich kolegové v Koreji či ve "třetím světě" . Pře svědčují masivní reklamou,

memý počet aut na jednu americkú d o mácnosť viac podporou nadací a studií, které napadají myšlenku ekologie, zvýhodňováním ako dva, ročný príjem na hlavu v bohatých kraji­ konzumu a všemožným úsilím o získání přízně o bčanů . Ta je rozhodující. Po­ nách je 18 330 USD, no v stredných a chudobe sa kud má ekologické hnutí uspět, potřebuje stejně usilovně přesvědčovat, infor­ blížiacich len 800 USD - 23-krát menej! Ehrlich, berúc do úvahy spotrebu energie ako mieru envi­ movat, ovlivňovat, získávat své spoluobčany na svou stranu.

ronmentálneho vplyvu človeka na ekosféru, píše: To pro většinu ekologických radikálů není typické. Autoři, jejichž názory tlu­ dieťa narodené v USA predstavuje dvojnásobný ne­ močí Jan Keller, se vyznačují spíš pohrdáním ke konzumnímu stádu než gatívny vplyv ako dieťa narodené vo Svédsku, tri­ úctou ke svým spoluobčanům. Jejich rétorika často připomíná rétoriku přede ­ násťnásobný oproti kojencovi v Brazílii. tridsaťpať­ násobný v Ind ii . stošty ridsaťnásobný v Bangladéši šlého režimu. Když píší třeba o nacionalismu jako o " kulturní veteši prosáklé či Keni a dvestosedemdesiatnásobný v Cade, na naftalínem minulého století" (str. 95), mohou mít naprostou pravdu, přesto Haiti alebo v Nepále! Absolútnu chudobu defi nujú

5

Kreslil Jali StekUk

odradí: ten zpusob argumentace příliš dobře známe. Sarkasmus vůbec

jen uráží a odpuzuje - a to i když je oprávněný.

Mnoho ekologických radikálů - a sám se za takového považuji - trpí, zdá se,

komplexem Cassandry. Pocitem, že jsou odsouzeni mluvit pravdu, které ni­

kdo neuvěří. Zahořkl ost pak vede k deformaci. Odsuzují a odpuzují každého,

kdo s nimi v čemkoliv nesouhlasí, a tak se uzavírají do ghetta přesvědčených ,

rozhněvaných - a bezmocných.

To je, myslím, největší nebezpečí pro radikální ekologické hnutí. Pokud

chceme ovlivnit vývoj společnosti , potřebujeme v sobě překonat aroganci

těch, kdo znají jedinou spásnou pravdu. Potřebujeme si do hloubi duše uvě­

domit, že jsme občany demokracie, a že tedy nestačí mít pravdu. Potřebuj e­

me pro ni získat i ostatní. Nemůžeme si dovolit je odpuzovat. Potřebujeme je

přesvědčit. Nemůžeme si dovolit zahořknout.

Není záruky, že se nám to podaří a podaří včas. Je to nepravděpodobné, stej­

ně jako bylo před deseti či dvaceti lety nepravděpodobné, že by si Američané

odvykli kouřit. Zdá se mi však jednoznačné, že kdybychom podlehli pocitům

vlastní nadřazen osti a zahořklosti jako socialističtí radikálové po první světo­

vé válce, nemohli bychom u spět, ani kdybychom své názory prosadili mocí.

Nakonec to všechno závisí na přesvědčování.

Práce Jana Kellera mi připadá důležitá proto, že oslovuje každého, kdo si

uvědomuj e vážnost ekologické situace. Teď však potřebujeme hledat způso­

by, jak přesvědčit ty, kdo si ji neuvědomují.

;

čtenáře

nepřesvědčuje:

Radikalistický přístup k vypuštlní novomlýn­ ských tuídrží nevedl ke konsensu s m fstn(m obyvatelstvem. Ekologové jsou i početně ve velké menlině a chybljim kapacity na perma­

6

lIetllí vyjednávání. Záběry z demonstrace na akci Spunt v únoru 1991 pořídila Jana Haluzl­ ková

vedci ako stav. kedy čl ovek opakovane denne pnjí­ ma menej energie než predstavuje hranica pre udr­ žanie životných fu nkci í: do tej to kategórie patrí 650 miliónov ubožiakov najma v Afrike a Indii. Na mor chudoby nemá luh žiaden úči nn ý liek a Sever pomáha tak, že jednou rukou dáva a dvomi ben e. Len zlomok napríklad z oticiálnej americkej rozvojovej pomoc i ( 63 miliard US D ročne) a ti­ lantropných grantov (vyše 100 miliard USD ročne) skutočne Juhu pomáha; vačš i a časí sa rozplynie nepnehladnými a neznámymi kanálmi do stratena. Stav luhu sa zhoršuje nepretržite vera rokov, ČO sa logicky odráža aj na vplyve na životné prostredie v tretích krajinách. Hoci pOvodcom viičšiny ekolo­ gických problémov Zeme sú bohaté priemyslové krajiny Severu, je na pováženie, že štyri hlavné vplyvy na životné prostredie v tropickej oblasti sú irreverzibilné a teda prakticky nenapravitelné: re­ dukcia počt u kmeňov a národov - obyvatelov džungle, odlesňovanie, strata ornice a jej vyčerpa­ nie a napokon strata bi odiverzity . Vztahy medzi chudobou a poškodením vedú cez mnohostranné mechanizmy a najlepšie ich ilustruje graf už spo­ mínaných autorov. Zmi erňovanie chudoby znižuje nutnú úroveň štát­ nej starostlivosti, potrebu transferu zdrojov a sub­ vencií a tým aj tlak na štátny rozpočet. Nižší je sa­ mozrejme aj tlak na ži votné prostredie. Je preto na čase, aby Sever kon ečne našiel účinný spOsob po­ moci Juhu, a to na úkor seba. Lebo, ak sú pozem­ ské zdroje konečné, potom vyšší a pokračujú ci rast Severu je možný len na úkor priestoru pre budúci rozvoj Juhu ! Ak bude úč inný mechanizmus pomo­ ci absentovat aj v ďalších desaťročiach, potom ex­ perti očakávajú chaos, vojny, utrpenie, ničen ie, ~ migráciu. Africký odborník Tetzlaff udáva. že v priebehu 2 dekád bude do Európy bez ohradu na legislatívu emigrovat 30 miliónov rudí zo Severnej Afriky, "tých, klorí prežijú občianskej vojny a ne­ stanú sa obetmi AIDS - nebudú mať in! východis­ ko ". Kto číslu neverí, nech uváži, že od roku 1990 opustilo pomeme malú oblast lokálnej vojny v Per­ skom zálive 3 milióny rudí, ktorí emigrovali z Irá­ ku, Kuvajtu a Saudskej Arábie.

Kreslil Jan Steklík

lVaše reportáž Ohrožené

dědictví

Miroslav Kundrata Beseda v Zeleném domě

Rok 1995 má být evropským rokem biodiverzity. Česká republika podepsala

v červnu 1993 po ročním váhání mezinárodní konvenci o och raně biodiverzi­

ty, která byla většinou účastníků světo vého summitu v Rio de Janeiro ratifi­

kována v červnu 1992 (viz článek Jana Káry ve Veronice č . 3/92). Rok je krát­

ká doba na to, aby se význam ochrany druhové rozmanitosti dostal do pově­

domi naší veřejnosti. Veronica chce k přípravě takové osvětové kampaně co

nejvíce přispět.

Celý program na ochranu biodiverzity by byl neúplný, kdyby nezahrnoval i

kulturní genofond. To je jeden z důvodů, proč jsme v prosinci 1993 pozvali

do Zeleného domu ČSOP v Brně na předvánoční besedu k tomuto tématu j i­

homoravské protagonisty filmu " Ohrožené dědictví".

Téma pro film

"Kolotoč průmyslového veKu se roztočil tak rychle, že nestačíme vnímat změ­

ny, které se kolem nás dějí. Kolik lidí dnes zajímá, že na poli neuvidí obyčej ­ Vzpomínky ovocnáře nou modrou chrpu - kvítí čítankových básní, koukol - symbol biblických podo­ Ladislav Jagoš benství, či proso - skrovnou potravu hrdinů českých pohádek!

Arogantní 20. století vyhubilo stovky druhů rostlin i živočichů žijících jak ve

V předvánoční době loňského roku napadla jed­ volné přírodě, tak v hospodářské symbióze s člověkem a v mezinárodních ob­ né bezvětrné noci téměř pů l metrová vrstva sně­ chodních dohodách typu GAIT není prostoru pro rozmanitost nestandardních hu. Sníh byl mokrý a těžký a nadělal hodně sta­ rostí i nám, ovoc n ářům. Jeho váha ohrožovala krajových odrůd.

Pouze hrstka nadšenců se věnuje zachování genového oohatství a jen pomalu všechny stromy. Ihned po rozed n ění jsem vyšel ven. U hřbitova byly obě aleje chvojek a šesti­ se rozvíjí účinná mezinárodní spolupráce. Motivace těchto aktivit jsou různo­ metrových Virginských jalovců doslova přibité rodé, ale zdaleka to neníjen staromilství či poučenost ze slepých uliček vývo­ k zemi. Pracně jsem tyto štíhlé jehličnany uvol­ je civilizace. Tradiční odrůdy a plemena jsou nenahraditelným zdrojem pro ňoval z metrákových zátěží. Ty, co už v létě je­ vily známky chřadn u tí, byly úplně rozčí s nu té a další šlechtění, nedílnou součástí naší kultury a krajiny. "

uvni tř jsem nalezl housenky drvopl eňů. Byly Tolik úryvek z komen táře k filmu "Ohrožené dědictví" , který pro Minister­ promodralé chladem. Ve výše položené ovocné stvo zeměděl ství České republiky natočil v roce 1992 Ivan Stříteský.

aleji byl sníh díky mrazíku lehčí a se stromků se setřása l mnohem s n adněji. Námět pro tento film jsem si odnesl ze spo lečného natáčení předchozího Stří­

teského snímku "Alternativní zemědělství" . Když jsme pro něj v rakouském Ale vzpomínám si i na krutou zimu 1928-29. Ja­ ko d ítě jsem za mrazivých nocí slyšel praskat Waldviertlu dělali rozhovor s Nancy Arrowsmith, tamější sběratelkou míst­ ořechy . Jen něko l ik mladých s tromků přeži l o a ních odrůd , zaujalo mě to téma svojí barevností i rnnohovrstevností. S Nancy potom na teplých stráních pár starých meruněk,

třešní, višní a švestek. Přírodní katastrofy jsou nepodplatitelné a neod ­ spojený s ukázkami ovoce, zejménajblek, hrušek, oskerušíi s ochutnávkou ovocných pále­ vratné a nedá se nic j iného d ěl at , než potom po­ /lek. se vydařil. Je ho zvukov'ý l.ál.h/lam a scé/lář.filmll se staZy základem pro tento člál/ek. ,li" ...... ni čené přírodě pomoci. Mnohem krutěj ší je, když proti ní zvedne ruku sám člověk . Když wév olně zn i čí stromy, které tu rostly mnoho let. A udělá to z tupé hlouposti a z nedostatku I.dravého rozumu a lásky. V roce 1988 byl v době k větu vytrhán buldoze­ rem můj kvetoucí sad, údaj ně napadený šárkou na švestkách . Bylo zn iče n o i mnoho ptačích hn ízd a odnesly to i dva ořechy. Patrně však zů­ 'aaly vězet malou čás tí kořenů v půdě, neboť is me mohli jejich plody ješ tě sklízet. Příroda má tlbrovskou životaschopnost, ale není všemocná 11 nesmrtelná. :vtstivé n i čení přírody člověkem začalo už v pa­ desátých letech při sl u čo v án í pozemků. Bez mi­ los ti byly pokáceny zdravé a plodící stromy. :vtajitelé ovocných i vzác ných stro mů, ve snaze /'užitkovat aspoň dřevo, začali ještě před aron­ dací kácet, h l a vně v zimní době . V roce 1952

Večer,

n

7

jsme diskutovali mimo jiné i o riziku, které pro zachování místních, tržně ne­ standardních odrůd znamená přijetí GATT - Všeobecné dohody o obchodu a clech (Nancy potom napsala pro Veroniku článek - byl publikován v č . 1I9 1 ) . Samotný film začal vznikat z poměrně chudého sc énáře, založeného na ovoc­ nářských tradicích moravsko-slovenského pomezí, na zkušenostech ing. Vác­ lava Tetery ze skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm a na několika málo ty ­ pech z oblasti chovu domácího zvířectva. Při natáčení se však sbírka odborní­ ků i amatérů, pro něž je zachování trad ičního krajového genofondu více ko­ níčkem než povoláním, utěšeně rozrůstala. Zjištění , jak mnoho lidí různé ho věku i vzdělání se tomuto oboru věnuje , patří k nejmilejším přínosům našeho filmu . Ohrožené dědictví Motto : Chudobný JanícKu, kdože ťa vychoval, keď nemíval chleba, čím si sa živíval? Planýma hruškama, drínky, oskeruchy, (Píseň pana Jagoše) len Z velikých zim míval strachy "Naše mapování zachovalého genetického bohatství zaznamenalo mnoho bí­ lých míst. Variety, které popisují zemědělské učebnice ještě po válce, jsme už na území Českoslo ven ska nenašli. Potkali j sme však mnoho iniciativních cho­

jsem byl s vědkem ruč ního ro zřezá ní nej mohut­ něj š í oskoruše, která se nacházela na úpatí Voj­ šic na západním svahu směrem k Tasovu. Šel jsem tehdy začátkem zi my sesbírat z tohoto ob­ ra zby lé plody pro sv ůj pokusný výsev. Už zdálky jsem uslyšel pád, místo majestátní koru­ ny cizokrajného habitu jsem s patř il jen prázdné místo a na zemi polámané torzo tohoto nádher­ ného stromu. Čtyři vylekaní dřevorubci, kteří ručn í pilou podřezali kmen o šířce 450 cm, mě­ li veliké štěstí, že nebyli zasaženi mohutnou pa­ daj ící korunou. Ten stro m byl skutečně starý 450 let a obvod kmene souhlasil s počtem leto­ kruhů .

Postupně

si lidé pořídil i motorové pil y, v JZD byly k dispozici buldozery a tak mohlo začít ni­ čení stromů ve velkém. Při rozorávání luk do­ cházelo k velkému poškozování stromů hlavně na kořenech a neodborným odřezáváním spod­ ních pater koru n. Poškození kořenů bývá pro stromy smrtelné. Umírají suchem , neboť nemají dostatečné množství a délku kořenů, aby si opatřily dostatek spodn í vody. K rychlejšímu odu mírání strom ů však dochází při splavování chemikálií a umě l ých hnojiv, o čemž svědčí i přebujelá zaplevelenost v okolí korun. Stejně smutné bývá i poškozování nevědomé. Ve strážnických vinohradech dožívá asi dvacet šetrn ě opatrovaných oskoruší. Pod jednou z ni ch, as i 250 let starou, objevil proutkař vod u. V jejím obvodu byla vykopána 14 m hluboká studna. Voda se ukázala až hluboko, po odstřelu pískovcové skály. Kořeny oskoruše sku tečně sahaly až k té trošce vody ... Těžko říc i, nakolik se zničené kořeny v hydroponických podmínkách zahojí a obnoví. Podobný případ stejné hloubky studny jsem za­ žil v roce 1992 při filmování s ing. Stříteským. Znal jsem to kouzelné zákoutí směrem na Mok­ rý Háj už v roce 1945. Rostlo tam tehdy asi 15 stoletých meruněk různ ých maji tel ů , převážně evangelic kých buditel ů. V roce 1992 jsme se do­ věděli, že tři stromy působením chemizace do­ sýchají a zůstává pouze poslední, tř i sta let starý semenáček , pečli vě opatrovaný starým majite­ lem. Bylo třeba o ně m zachovat dokument. Při­ jeli jsme právě v době odkvétán í. Gazda nás ve­ dl podél vrstevni cově stočených teras, takže jsme teprve ve vzdálenosti padesáti metrů za­ hlédli mohutný, 15 metrů vysoký a stejně toli k široký strom. Teprve když jsme přiš li blíž, bylo vidět, že zač íná kvést. Byla to ta vzácná meruň­ ka-semen áč. Jen borka kmene této tř istaleté sta­ ře ny se podobala dubu. V mládí prý rodí vala

Ovce už i v podhorských regionech uvidíte mIÍ­ lokde. Nevyplácí se. Pohled z Javorníka na Lesnou a Javoři"u pořídil Ferdinand Bučina ješti v šedesátých letech.

8

StromecKu, stromku malý ... Hana a Petr Ulrychovi Stromec'1w, stromku malý,

kdo z nás tě zasadil,

abys tu pro nás dýchal,

abys tu pro nás žil?

vate lů

Kdo z nás tě první chránil,

kdo z nás tě pěstova l,

abys Ut pro nás rostl,

abys nás zachoval?

a pěstitelů, kteří svůj život zasvětili uchování genetického dědictví po Chceme vám j e alespoň stroze představit. " My dobře víme a nepovíme,

Tolik z úvodního komentáře fil mu . Profesor Mácha z brněnské Vysoké školy přemnohý užitek z toho máme,

my se stydíme, my se bojíme,

zemědělské ilustruje v našem dokumentu situaci čí sly: " V dnešní době je ohroženo asi 250 plemen hospodářských zvířat. Z toho j e nebaj se, něco s tím uděláme!

asi 80 plemen skotu, 70 plemen ovcí, dále asi 50 plemen koní, také 30 plemen Stromečku, stromku malý,

prasat, 12 plemen koz a další plemena drůbeže, slepic a hus. Tato zvířata kdo z nás tě pěstoval,

jsou nositeli specifických genů, které zajišťují jej ich vysokou adaptabilitu, abys tu pro nás rostl.

plodnost a určitou rezistenci v ůči chorobám - tedy vlastností, které novodobí abys nás zachoval?

kříženci ztrácejí.. ." Stromec"ku, stromku malý,

koruno košatá,

Profesor Mácha často apeluje také na sociální stránku kulturního genofondu: kdo z nás tě první zradil

"Zachování našich tradičních plemen v původním stavu není jen otázkou hos­ korunou ze zlata?

podářskou, ale také kulturní a historickou. " Ekonomický tlak je natolik silný, že zemědělská výrobní sféra za socialismu neměla, ale ani dnes nemá zájem My dobře víme a nepovíme,

na zachováI1Í tradičního genofondu. Pozice ekologů v tomto rezortu je stále přemnohý užitek z toho máme,

velmi slabá a v celém oboru zaostáváme (viz například dlouhodobé působení my se stydíme, my se bojíme.

nebaj se, něco s tím uděláme!

společnosti" Pro specie rara " v západní Evropě). Alespoň záblesk na lepší časy však pan profesor na besedě mohl konstatovat: " Starokladrubský kůň byl vyhlášen národní kulturní památkou, a to za přítomnosti ministra Luxe, který uchování genových rezerv přislíbil podporu. " "Ajak to vidíte s šancemi na přežití u místních odrůd drůbeže, pane profeso­ re, " zněl a otázka. "Máte na mysli nedostatek vajíček? " zažertoval předvá­

nočně profesor Mácha. Ale vážný tón převládl: " Víte, my vysokou produktivi­ tu hybridů potřebujeme, to je v pořádku. Ale musíme proto zachovat to zá­ kladní - původní plemena, abychom do nich mohli kdykoliv sáhnout. Všechny

drůbežářské fi rmy, které nás zavalily především brojlery Z Francie či Anglie,

.dneska hledají v asijské části bývalého So větského svazu a v Číně původní i 7 metráků dobrého ovoce, dnes už dala sotva plemena. Šlech těn ím orientovaným pouze na produkci totiž zvířata ztrácejí dva a hodně moučné chuti . Čtrnác ti me trová studna, ke které sahaly kořeny tohoto vzácného dvě základní vlastnosti: adaptabilitu a schopnost reprodukce. A ty je možné

stromu, nedovolila kořenům načerpat dostatek obnovit pouze s pomocí původních plemen - proto jim říkáme genové rezer­ vody. vy. " Nejplodn ější oskoruša dosud roste na Sumární­ ku pod bývalým římským opevněním . Je 400 let Genetická banka Valašska Součástí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radho štěm je i projekt stará a v lo ň s kém suchém roce přinesla j eště bo­ úrodu ovoce. uchování genového bohatství valašské dědiny - krajových odrůd ovocných hatou A přece jsem při těch putováních za stromy za­ stromů, obilnin, ale i plevelů , hrnkových květin a domácího z vířectva, včetně žil i n ěco ú s měv néh o a potkal dobré lidi. Doslo­ pokusu o zpětné křížení již vymizelé ovce valašky. Spiritus agens většiny va na kolena jsem poklekl při objevu písemné­ ho dokladu, dokonce v kameni vytesaného. By­ těchto programů (v tradičním folklorním pojetí muzea však bohužel paběrku ­

lo to o měsíc později, na rozhraní Strážnicka a jí), byl ing. Václav Tetera. Mapování a uchovávání valašského genofondu vě­

Radějovska . Na stoleté dokvétající oskoruši do­ nuje celý s vůj život a některé ze svých zkušeností publikoval i ve Veronice sychala poslední manna. Chutnala spíše jako tu­ předcích.

(č . 2/91) .

recký med. Bylo velké vedro a sucho.

Proměřili

V jeho sbírkách je zaznamenáno na 300 místních valašských názvů pro jablo­ jsme a vyfotografovali zdravý strom. Měl v ob­ ně a z celé České republiky jich zaznamenal více než 6 000. I při naší besedě vodu slabých 100 cm, jeho s táří jsme tedy odha­ dli na necelých sto let. Kousek od stromu se b ě­ si pečlivě zapisoval.

lal kámen, podobný h ra ni čn í mu. Byl zarostlý Ve filmu " Ohrožené dědictví " se ing. Tetera prochází pokusnými políčky pt ačím zobem. Poodhrnul jsem větve, poklekl a rožnovského skanzenu, bere do rukou klasy starých odrůd a nostalgicky ko­ přečetl si, že oskorušu zasadil LP 1899 F. No­ mentuje:

sek. V té horli vosti jsem tam ztratil i své staré náramkové hodinky. A přál jsem si, aby se čas "Na dnešních polích už neuvidíme dříve pěstované druhy obilnin jako je pše­ zastavil anebo se vrátil o těch sto let zpět. Mož­ nice dvouzrnka, gengel, špalda, cožjsou vlastně nahé ječmeny, které mají da ­ ná, že tehdejší sadař také četl o vynálezci Edi­ leko větší nu tričn í hodnotu než dnešní běžně pěstovan é odrůdy. Prakticky ne­ sonovi. Když se toti ž kdysi zeptali tohoto slo­ známý je bér vlašský, málo se pěstuje křibice, jen občas vidíme proso a snad vu tného muže, co považuje za nej vě t š í vynález, odpověděl s tru čně - strom. už vůbec se nepěstuje luštěnina cicer - cicer beraní... "

9

Kapitoly o biodiverzitě

Koukole jako šafránu Jiří

Marus tloribunda č.821 Ing. Václav Tetera přinesl na besedu ukázky jablíček, která byla vyšlechtěna k rezistenci vůči chorobám, hlavně proti strupovitosti a padlí (nikomu neušla úvodní informace o tom, že jonatany, které kupujeme v obchodech, jsou stří­ kány nejméně 18x za sezónu). Jeho příběh se jmenoval Marus floribunda č.821 - to je název krásného čer­ veného, ale malého a nejedlého jablíčka, které bylo v americkém státě lllinois v roce 1947 selektováno coby druh jabloně odolný vůči strupovitosti. Z něho se po 25 letech práce podařilo vyšlechtit první konzumní odrůdu j abloně, je­ jíž plody jsou proti této chorobě rezistentní. Jablko dostalo název PRIMA a celý program stál tehdy Američany 12 milionů dolarů. Zaplatil se však v krátké době. Licenci kupovaly školky v celém světě a PRIMA se stala gene­ tickým základem pro šlechtění dalších odolných odrůd. Také ing. Tetera skončil svůj vstup na besedě posteskem nad tím, jak náš stát nedoceňuje hospodářský a kulturní význam genových rezerv. SpÍŠe soukromé iniciativy Ivana Jongepierováje botaničkou Správy CHKO Bílé Karpaty. Je aktivní i na své mateřské dovolené a přijala naše pozvání do Brna. Na otázku, co dělají státní orgány pro zachování kulturního genofondu v Bílých Karpatech, odpo­ věděla: "Správa nedělá v této oblasti téměř nic. Iniciativa vychází z Ceského svazu ochránců přírody, konkrétně z naší ZO CSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou. Někdv 11 m re 198,8, neho 198,9 za mnou přilel do kanceláře pan

Danihelka a Vít Grulich

Hlaváček jarní, koniklec, střevíčník či kosatec nízký jsou v obecném povědomí zapsány jako vzácné a ohrožené rostliny. Není nutné tento názor vyvracet, protože do jisté míry odpovídá skutečnosti, ale zároveň je nasnadě upozornit na fakt, že existuje jiná, mnohem více ohrožená skupina rostlin - plevele a ruderální (rumištní) druhy. Historie plevelú v krajině je spjatá s historií lid­ ského osídlení. Člověk totiž svým hospodaře­ ním vytvořil nová stanoviště (lze říci i ekologic­ ké niky), a postaral se tak o rozšíření nových, plevelných rostlin, aby je o několik tisíciletí po­ zději prudkými změnami ve zpúsobu hospoda­ ření odsoudil k zániku . Velká část plevelú a ruderálních rostlin k nám byla zavlečena ze Středomoří, často z Malé Asie, centra neolitického zemědělství, a stala se neodmysl itelnou součástí naší květeny . Odbor­ níci hovoří o tzv. archeofytech. Jiné dnešní ple­ vele, např. oves hřeb íl katý (Avena strigosa), by­ ly púvo dně zeměděl s kým i plodinami, a teprve později byly nahrazeny jinými, výnosnějšími druhy a ' odrúdami , v tomto případě ovsem se­ tým (Avena sativa). Ovšem i oves byl nejspíše púvod ně plevel v pšeničných polích, a teprve později byl vzat do kultury. Také četné další plodiny mají velmi blízké příbuzné a předky mezi plevelným i rostli nami. Plevelná a ruderál ní flóra prošla přibližně od poloviny min ulého století nebývalou promě nou. Změ ny ve zpúsobu obděl ávání púdy, hnojení a zavedení nových plodin zpúsobily obrovský po­ sun v druhovém složení. Nástup herbicidú v še­ desátých letech znamenal pro některé plevele naprostou katastrofu . Několik příkladú: kravi nec španělský (Vaccaria hispanica) byl na území České republiky napo­ sledy pozorován v roce 1980 u Hus topečí. Ko­ kotice hubilen (Cuscuta epilinium) a lnička taři­ covitá (Camelina alyssum), dří ve čas té plevele kultur lnu, z naší flóry téměř s jistotou vymi zely v dúsledku dokonalejšího čištění osi va. Posled­ ní nálezy pocházej í ze 40. let. Koukol polní (Agrostemma githago), dříve obtížný plevel v obilninách, je navýsost vzácným zjevem. Jeho jedovatými semeny se u nás již asi nikdo neot­ ráví. Velikost populací j iných druhů poklesla pod práh běžné pozorovatelnosti. Jsou nalézány na okrajích polí, souvratích, podél cest a v kou­ tech, kam se traktoristovi nechce zajet s postři ­ kovačem . Jiné druhy přežívají na záhumencích a druhotných stanovištích, jako jsou okolí stohů a želez ni ční nádraží.

Kolik takových mohutných jabloní bylo ještě vzato na milost a ponecháno v našich sadech ? Foto archiv Veronica

10

WCI~rr
V minulosti byla plevelná společenstva rozrůz­ Jagoš. Přišel kvůli něčemu jinému, ale nedalo mi to moc přesvědčování a do­ mluvili jsme se na spolupráci při mapování starých odrůd ovocných stromů něna do dvou základních typů, na plevele oko­ panin a na plevele obilnin. Používání těžké ze­ na Horňácku. Stejným způsobem se mi později podařilo p řesvědčit i pana mědělské techniky, která způsobuje uléhání pů­ Tomčalu z Velké nad VelicKou. Zpočátku jsme byli schopni krýt jen ty nejnut­ dy, vedlo u nás v posledních desetiletích ke nější materiální náklady, ale v roce 1991 se nám podařilo získat od minister­ smazání tohoto rozdílu. Zajímavé je srovnání se stva životního prostředí grant na založení sadu krajových odrůd ve Velké nad sousedním Rakouskem, kde zůstala tato odliš­ Veličkou. V současné době má sad 3 hektary a vykupujeme další pozemky k nost zachována, protože tamější sedláci použí­ vají vesměs lehčí mechanizaci. jeho rozšíření.

Jiné plevele naopak prožívají v posledních de­ Nezůstáváme jenom na Horňácku, ale od letošního roku probíhá mapování i

setiletích zlatý věk. Některé laskavce (Amaranc­ na Kopanicích. V oblasti Vápenic a '-Ýškovce ho zajišťuje pan Husařík. " (O hus sp.), pěťoury (Galinsoga sp.), turan kanad­ projektu psala Ivana ve Veronice č . lI92 a 4/92).

ský (Con.yza canadensis) a merlíky (Chenopo­ ,,Do sadu kraj ových odrůd ve Velké nad VelicKou jsou přenášeny zmapované dium, merlíkovité) jsou v kulturní krajině snad nejrozšířenějšími rostlinami. Většina z nich se sorty nejohroženějších dřevin z Horňáéka a Strážnicka. Tento materiál by­ chom chtěli vracet zpět do krajiny, a to nejenom do sadů, ale i k cestám a do dříve vyskytovala v okopaninách, jiné k nám byly zavlečeny ze Severn í Ameriky teprve kon­ nQvěvznikajících mezí a větrolamů, " vysvětluje Ivana ve filmu.

cem minulého století. Všem těmto druhům je " Z mapování krajových sort ovocných dřevin a zakládání školek vyrostl per­ společná značná odolnost vůči účinkům herbici­ spektivní celosvazový program ČSOp," přepisuji ze záznamu Ivaniny výpo­ dů, schopnost růst na půdách s vysokým obsa­ vědi na besedě . Chce připomenout ještě jeden program ZO ČSOP ve Veselí hem dusíku a vysoká produkce sušiny, což tyto nad Moravou, který má význam pro zachování biodiverzity v Karpatech: rostliny konk u renčně zvýhodňuje oproti našim "Podařilo se nám, snad až na dva druhy, sesbírat semena všech původních domácím druhům . Kukuřičná pole jsou n ejkřiklavějším příkladem plevelů, které se dříve na políčkách vyskytovaly, naklíčit je a postupně je

toho, co se stalo s naší plevelnou flórou. Kuku­ chceme vracet do přírody. "

řice byla totiž proti zaplevelení ošetřována tria­ Dalším projektem této malé organizace, ale i dalších ZO ČSOP v oblasti Bí­ zinovými herbicidy, které sice spolehlivě zničí lých Karpat, je obnova původních květnatých luk. " Sbíráme osivo Z těch nej­ větš i nu dvouděl ožných plevelů, ale něko l ik dal­ ších druhů své vyhubené soudruhy beze zbytku kva litnějších stanovišť, abychom vytvořili alternativu zalučování monokultu­ rami. Tento původní materiál je důležitý jak pro obnovu ekologické stability, nahradí. Kuku ři ce se koncem léta ztrácí v džungli laskavc ů, ježatky ku ří nohy (Echinoch­ tak pro začínající ekologické zemědělství... "

loa crus-galli) a prosa (Panicum miliaceum), jež se zvláště v poslední době stává obtížným plevelem. Vysvětli t tento jev není obtížné: pou­ ži tý herbicid totiž musí být selektivní, tj. nesmí poškodit ku ku řici samotnou, a tak mu spolu s ku kuři cí un iknou i rostliny s podobným typem metabolismu . Zbaveny konkurence jiných ple­ ve l ů, nakonec celkem s p oleh li vě "zvítězí" i nad kukuřic í.

Nabíií se otázka, jak se na druhovém spektru odrazí zm ěny, ke kterým dochází v na­ šem zemědělství od roku 1989. Defini tivně snad bylo up uštěno od politiky vyrábět doslova za každou cenu. Vícen ásobně se zvýšila cena hnoj iv a pes tici dů , a tak se zemědělci musejí obej ít bez dříve nepostradatelných p o mocníků. Hnojí a stříkají jen tolik, na kolik mají peníze, a ukazuje se, že ne všechno bylo nutné a nepo­ stradatelné. Další n aděj i ský tá i pomalý rozvoj alternativního zeměděl s tví. Změny v plevelné fl óře je nutné sledovat dlou­ hodobě za použití přesných postu pů , ale i pouhé plevel ů

Na konci dubna se i vrcholové partie Bl1ých Karpat be1aj í kvetoucími ovocnými stromy. Zá­ řící třešňo vé koruny vykukují i z bučin, které se teprve chystaj{ rozpuknout. Foto Pavel Kuča

11

Rmen rakouský (Anthemis austriaca) doprová­ zí zajímavá plevelná společenstva v teplejších oblastech Cech a Mora vy. Patří k ohrožmým drll/1I1111 /laH kl'lrtl'/ly. FNo .liň' f)a"ihdka.

Kam se poděl a místní ekonomika? "Kdysi byly v Buchlovicích stovky starých stromů - hrušní, říkali jim václav­ ky. Všechny přebytky tam vykupovali židovští obchodníci a vyváželi je. Komu pár desítek takových stromů patřilo, byl na tom líp než sedlák, " dával na be­ sedě k dobrému pan Jagoš. " Když jsem po škole pracoval na Velehradě, viděl jsem ty h rušně kácet. Pak jsme pořádali v roce 1954 velkou ovocnářskou výstavu. Sešlo se na ní na tisíc pět set vzorků jadernic'ky moravské, která jako jedna Z mála je schopna kon ­ kurovat na trhu. Má potřebné kyselinky, je vhodná na uskladnění, vynikající pro mošty a džemy. Vozívala se do Vídně, kde se dělila o odbyt s pone'kud vět­ ším a na kyseliny bohatším tyrolským rozmarýnovým ... " "Pan Jagoš má pravdu, když říká, že tyrolské rozmarýnové, úředně rozmarý­ nové bílé, a jadernic'ka se střetávaly, " doplňuje ing.Tetera. "Ve vsetínském archivu jsem našel záznam z minulého století, že židé vozili jaderničku do 'Vídňa' a tam j i vydávali za tyrolské rozmarýnové. " Pan Jagoš vytahuje z koše svých vzpomínek i další obchodní artikl : " V Praze jsme po válce za přítomnosti profesora Kaviny, profesora Úlehly a dalších osobností porovnávali ovocné lihuprosté šťávy - i odrůdově čisté. Tehdy to byla avantgarda, kterou nám záviděli Švýcaři; dokonce tam poslali špicla! Pak se začaly dělat druháky a třet'áky a na našem trhu jsme žádnou ušlechti­ lou lihuprostou šťávu neviděli! " Je skutečně absurdní, že u nás nedostaneme obyčej n ý jablečný, hru škový č i vinný mošt. Přestože všude v okolních evropských zemích je to výborný arti­ kl, zdá se, že český člověk dá předno st konzervovaným bub linkovým "šmej­ dům" v plastikových lahvích. Nebo je to jenom neschopnost našich ovocná­ řů? Co myslíte, čtenáři?

Drchnička

rolní (A 1Iagallis arvensis) roste té­ Ila celém území státu od nížin do pahorka­ tin na okrajích polí a v ostat1lích plevelných společe/lstvech . Foto .liň' na/l ihelka. měř

pozorování a terénní

postřehy

mohou leccos na­ plamenný (Adonis flam­ mea), před nedávném nezvěstný druh české květe n y , byl v letech 1992-93 spatřen na Břec­ lavsku na dvou lokalitách a na Znojemsku při­ nejmenším na čtyřech místech. Na jedné lokali­ tě v okrese Břeclav byl loni nalezen úporek hrá­ lovitý (Kickxia elatine), na dalšíCh č tyřech pří ­ buzný úporek pochvatý (Kickxia spuria). Oba dru hy nebyly předtím v oblasti dlouho pozoro­ vány. Na dvou místech v okolí Mikulova byla v minulém roce obje vena vrabeč nic e roční (Thy­ melaea passerina) spolu s dejvorcem širokop!o­ dým (Cauca/is p /atycarpos). Oba druhy jsou považovány za vzácné. Na Znojemsku a v NP Podyjí se př i terénn ím průzk umu podařilo obje­ vit další plevel né rostliny, např . prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotu ndifoliu m), kte­ rým oko botanika v posledních letech při nej­ menším odvyklo. Také okraje některých polí působí v posledních letech utěšeněji. Zatím není jisté, zda se jedná o počátek dlouhodobých příz­ nivých změn , nebo za tyto nálezy vděčíme pou­ ze zintenzivnění terén ního výzkumu . Optimisté zvolí první možno t. Někdy je ovšem přání ot­ cem myšlenky, a tak nezbývá, než se i nadále pozorně dívat. značit. Např. hlaváček

Solitérní hrušeň v polní krajině u Novohrad­ ských hor. O významu takových stromů snad netřeba psát. Jarmila Kocourková

12

Kreslil Jali Stek lík

Komentář našeho filmu se ptá: " Kdo z mladší generace, odchované uniformi­ tou obchodních domů, pamatuje rozmanitost jablek či hrušek, které nabízely sady našich otců, dnes vyklučené a v lepším p řípadě nahrazené krátkověkými a přešlechtěnými zákrsky či čtvrtkmeny ? Nato vzpomíná Jan Michalec, ovocn ář a pošťák ze Starého Hrozenkova: Ovo­ ce bylo dů ležitým zdrojem obživy místního obyvatelstva. Prodávalo se buď přímo na trhu, ale hlavně se sušilo v domácích sušárnách, které stály téměř u každého domu. Sušily se švestky, jablka i hrušky. Z těch odrůd na sušení byly známé třeba jablka tzv. masné a celá řada dalších. Nejznámější odrůdy hru­ šek na sušení byly hýle, dule, jakubjarky, cisárky, byly tady osienky, jačmien ­ ky, medovky a různé odrůdy, ani vyjmenovat se všechny nedají. " Brambory, které nevyhovovaly mechanizaci Pan inženýr Sixta se do Brna na besedu nemohl dostavit - je mu přece jen k osmdesátce. Jeho keřkovské rohlíčky však do filmu rozhodně patřily : " Někte ­ ré dovážené odrůdy brambor u nás zdomácněly, dostaly tu krajová jména, např. : viktorky, modroo čky, šestinedělky, višňovské roh líčky, a právě tyto viš­ ňovské roh líčky u nás byly základem nově vyšlechtěné odrůdy brambor, ke ř­ kovských rohlíCKů, výborné salátové odrůdy podlouhlého tvaru, vlastně světo­ vé rarity. Právě tento tvar byl jednou z příčin, proč se tato odrůda ve velkový­ robních podmínkách přestala pěstovat: nevyhovovala svým tvarem mechani­ zaci při sklizni ani při tříděn í. Teprve po 25 letech se tato výborná salátová brambora dostává zase ke spotřebite li. " Unifikace t r hu Pan Tomčal a se ve Velké nad Veličkou stará o tříhektarový sad starých odrůd ovocných stromů . Na besedě upozornil na další významný faktor: "Víte, náš pohled se reklamou ohromně zúžil - na jablko se dnes kladou jen dva poža ­ davky: musí být pěkné a chutné. Když chodím po Horr'íácku a mluvím s lidmi, tak oni často nevědí, jak se ta odrůda správně jmenuje, jaký je její hospodář­ ský význam. Ale ti staří lidé rozumíj ejímu biologickému významu; oni to ovo­ ce užívali jako byliny. Mám tady před sebou třeba oskeruše. Každý na Hor­ ňácku ví, že oskeruše j e dobrá na průjem. Pan Prachař v Hrubé Vrbce má ně­ jaké skoré hrušky, říká j im makůvky - ten strom má aspoň J50 let. Když jsem ho škádlil, proč ho neporazí, rozG~ilil se a vyložil mn ě, že makůvky jsou vyni­ kající proti žaludečním potížím. Nebo j ablka, třeba toto grafštýnské, víte, p roč se mu říká drahule ? Onehdá mi n ěkdo vysvětlil, že je to drahé jablko ­ stromy málo rodí, ale plody krásn ě voní a dávaly se do truhlic a do skříní. " " Já si myslím, " uzavírá pan Tomč ala, "že ty staré odrůdy zachováme - něja ­ ké peníze se vždycky najdou. Ale já mám obavy z toho, že my už nebudeme vědět, k čem u ty odrůdy sloužily! Tak jako ze stolních h roznů nikdy n euděláte dobré víno, tak jablka vhodná na jídlo nemusí být dobrá na mošty, džemy či na sušení. Někdo se musí věnovat těm biologickým vlastnostem odrůd. "

Milí čten áři , chceme uveřej nit seznam lidí, na něž jsme při fi lmování aktivit kolem tradi čn íh o genofondu narazili . Rádi tento adresář rozšíříme a rádi také budeme publikovat Vaše příspěvky a zkušenosti z péče o genofond, jemuž ří­ káme kulturní. Napište nám.

r

r

" Voda pre tretie tisÍCročie" AIternatívny ná vrh vodohospodár­ skej koncepcie Slovenska Michal

Kravčík

Voda je nenahrad iteTný predpoklad existencie života. Toto sa často ignoruje v doterajších predstavách vodohospodárskej pol iti ky na Slo­ vensku, v dů sl edku čoho prevláda extenzívna or ientácia využívania a ochrany vodných zdro­ jov. Dů kazo m toho je "Návrh zásad a koncep­ de vodohospodárskej politiky na Slo vensku ", ktorý bol predložený do niektorých výborov NR SR v j ún i 1993. Tento materiál bol v Hospodár­ skej rade vlády prij atý ako rozporu plný, tak isto aj vo výbore pre ži votné prostredi e NR SR bol vrátený na prepracovan ie. Uvedomuj úc si v áž nos ť si tuácie v oblasti ~udú ­ cnosti vodného hospodárstva na Slovensku, mi­ mo vládne ochranárske organ izácie (Slovenská riečna sieť, Slovenský zvaz ochrancov prírody a kraj iny a S p o l o č nos ť pre trvalo udržateTný ži ­ vot) .sa dohodli a ich experti vypracovali alter­ natívnu vodohospodársku ko ncepciu Slovenskej republiky, s názvom "Voda p r e tretie tisícro­ čie" , Členo vi a ochranárskych organ izácií chcú pri sp i eť svojimi poznatkam i k zmene i nves ti č ­ nej politi ky vo vodnom hospodárstve tak, aby boli zl adené hospodárske záuj my obyvatelov Slovenska, záujmy ochrany prírody a kraj iny a nevyhnutná ochrana a tvorba vodných zdroj ov s in ves ti č n ými záujmam i budovateTo v vodných zdrojov a s obmedzenými mož n os ťami štátneho rozpočtu .

"Voda pre tretie tisícro č i e" je prvý príspevok k

vedeniu konštruktívnych pragmatických dialó­

gov na tému " Hospodá r ske a ekologické záuj~

my Slovenska", Veríme, že to bude mať priaz­

ni vú odozvu u tých, ktorým nie j e Tahostaj ný

osud ekonomiky a zdravého prírodného prostre­

dia Slovenskej republ iky.

H lavné závery a dopo ručenia koncepcie " Vo­

da pre tr etie tisÍcročie" sú :

1. Sú č a sn ý stav hydrologického režimu vod­ ných toko v na Slovensku je zn a č n e nepriaznivý

13

Náš rozhovor Nestát se institucí Interview s THEIDEM FABEREM, prezidentem lucembur ské asociace MOUVEMENT ÉCOLOGIQUE, jsme získali při příležitosti 3. evr op­ ského semináře ekologických poradců a ekologického veletrhu v Lucem­ burku. Za Veroniku vedli rozhovor Yvonna Gaillyová a Miroslav Kun­ drata. V: Jak se vám v Lucembursku daří dostávat do reálné politiky ekologická té­ mata? Například váš ministr životního prostředí je zároveň ministrem p ro energii - na naší politické scéně jsou to spíše odpůrci. F: Myslím, že je to obecný problém jak zde v Lucembursku, tak v celé Evro­ pě, že ekologické principy nejsou s o učástí jednotlivých sektorů politiky. Mám na mysli energetiku, zemědě l ství apod. Nemyslím, že jsme dosáhli n ě­ jakých převratných ús pěchů. Ji stě, ministr životního p rostředí je dobrý, dělá řadu věcí, je zároveň ministrem pro energii a prosadil nový energetický zá­ kon, což bylo jedno z hlavních témat minulé volební kampaně. Jsme rádi, že máme nový energetický zákon, ale mnohem méně radostná je skutečnost, že Lucembursko je asi z pětadevadesáti procent závislé na dovozu elektřiny z Německa a z Francie a podíl vyrobený v atomových elektrárnách či ní ve Francii téměř 70 %, v Německu zhruba 30 %. Dobrá, máme nový energetic­ ký zákon, který n apříklad zakotvuje tvrdé požadavky na izolaci budov, ale prosazení těch skuteč ně dů ležitých věcí, jako je nezávislost na atomové ener­ gii, bude stát ještě mnoho úsilí. Lucemburský ocelářský průmy sl teď buduje dva nové elektrické provozy, pro něž se bude dovážet energie z Francie. Na­ vrhovali jsme vybudování paroplynové elektrárny. To by ovšem vyžadovalo velké státní investice a lucemburská vláda nehodlá platit tak vysokou cenu za získání nezávislosti na atomové energii. V: Myslíte, že taková změna je záležitostí mezinárodního úsilí nebo toho lze dosáhnout na národní úrovni? T: Myslím, že problém je v neexistenci regionální spolupráce. Lucembursko je samozřejmě velmi malá země, ale máme zde region zvaný Saar-Lo-Lux. (Německé Sársko, Lo jako Lorraine ve Francii). Je to skutečně velký evrop­ ský region. a kdyby jednotlivé správní orgány v tomto regionu spolupracova­

(extrémne vysoká roLkolisanosi prietokov). To obmedzuje exploatačné možnost i využívania vodných zdrojov. Tento stav okrem prirodze­ ných daností povodi je sp6sobený doterajšou neuváženou hospodárskou činnosťou človeka v povodiach (znižovanie vododržnosti územných celkov od l esňovaním, zmenou kraji nnej štruk­ túry, od vodňovaním, úpravami tokov, nevhod­ ným obrábaním pOd). V d6sledku toho sa zdy­ namizoval hydrologický režim tokov (nárast kulminačných povodňových prietokov a pokles minimálnych vod ných stavov), čo nepriaznivo ovplyvňuje stupeň protipovodňovej ochrany i možnosti využívania vodných zdroj ov v deficit­ ných obdobiach. Je najvyšší čas orientovať sa na prinavrátenie prirodzeného reži mu prietoko­ vých po merov . Toto je možné iba ak sa zbaví­ me technokratického úzko rezortného prístupu a ak štátny monopol hospodárskych aktivit v ob­ lasti vodného hospodárstva decentralizujeme na r egióny a obce. 2. Kvali tatívne charakteristiky vodných zdrojov sú silne poznamenané fudským t1akom s nedo­ statočnou ochranou pred znečisťovatefmi. Stav kvality vody je alar mujúci a je nevyhnutné urychliť výstavbu ČOV . 3. Po rozdelení kompetencií medzi rezortami pOdohospodárstva a životného prostredia sa vy­ tvára dvojkofajnosť riadenia v rámc i štátnej správy a dochádza k čas tý m medzirezortným sporom. Vychádzajúc z moderných ekonomík doporučujeme p revi esť tieto činnosti z M inis­ terstva podohospodárstva SR do r ezortu Mi­ nisterstva životného pr ostredia, ktoré má za­ tiallen kontrolnú funkciu. 4. Vychádzajúc z potreby transformácie štát­ nych podni kov v rámci trhového hospodárstva doporučujem e p reviesť maj etok podnikov vo­ dární a kanalizácií do majetku obcí (vodo­ vodné a k analizačné siete, vodné zdroje v ka­ tastrálnych územiach s p ríslušnými objekta­ mi). Týmto sa v pl nej miere naplní princíp de-

Theida Fabera, prezidellta lucemburské asoci­ ace Mouvemellt Écologique, jsme IIa lucem­ burském ekologickém veletrhu "odchytili" až 1la posledllí chvt1i před odjezdem. Foto Miro­ slav KU1ldrata

14

ly, dal by se takový projekt realizovat mnohem lépe. Evropa regionů, kterou si přejeme, existuje dosud jen na papíře. Spolupráce těchto tří vlád Uistě, v Sársku a Lorraine jsou to lokální orgány) je velmi malá. My jako Lucembur­ sko nezávislosti na atomové energii sami dosáhnout nemůžeme, i když patří­ me k nejbohatším zemím na světě. Nebo třeba problém tropických pralesů. Náš nejrozsáhlejší les - Grlinwald ­ má padnout za oběť stavbě dálnice. Naše asociace udělala několik krásných filmů, které se promítaly v kinech, abychom té stavbě zabránili. Na druhé straně Lucembursko jelo do Ria a podepsalo konvenci, aby se nadále neničily pralesy, a my se přitom chystáme náš největší les zničit. Vidíte ten rozpor me­ zi tím, co se říká, a co se dělá. To je, myslím, ten největší problém. Takových příkladů lze najít skutečně mnoho. Třeba problém změn atmosféry, konkrétně problém přízemn íh o ozónu. Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zdravotnictví publikují naměřené hodnoty a interpretují je následujícím způ ­ sobem:" Současná hodnotaje dejme tomu 180 mg, normaje 250 mg, čili není to tak zlé, ale lze doporučit, aby si děti raději hrály v garáži Nikdo ne­ řekne, že by neměla vyjíždět auta. Takových komuniké již vydali několik, ale nikdy nebylo řečeno, proč existuje problém přízemního ozónu; že je zapříči­ něn také automobilismem. Mají své normy a snaží se chránit děti, ale otevře­ ně se o problému nemluví. V: Myslíte tedy, že v Lucembursku nelze otevřeně říci, že by se m ěla snížit H .

úroveň spotřeby?

F: Nelze. A je to problém i například tohoto ekologického veletrhu, že toto sdělení je zde v Lucembursku jen obtížně vyslovitel né. Lucembursko je vel­ mi bohaté, sídlí zde mnoh o bank a zn ačn á část obyvatelstva se dá počítat k takzvané střední vrs tvě. A tato střední vrstva je tak zaměřen a na hmotné stat­ ky, že odlišné sdělení se k ní dostává velmi obtížně . Náš ministr hospodářství je zároveň min istrem dopravy. Často lidi nabádá k používání hromadné do­ pravy, ale jedním dechem hov oří také o tom, že automobil je miláček Lucem­ burčanů. Li~é slyší oboj í a přirozeně si vyberou to, co je pro ně poh odlnější. V: Přesto jsme sly.feli, že jak ve vaší asociaci, tak i v asociaci ochránců pří­ rody přibývá členů. F : Ano. Obě tyto asociace se dop lňuj í, my jsme zaměřen i více politicky, ale jsme politicky nezávislí. Naše člen ské příspě vky jsou vyšší než u jiných aso­ ciací - mi n imálně činí 1200 lucemburských franků, to je asi 60 DM. Je to asi tolik, co je obvyklé v Německu, tam ovšem mají mnohem více č l enů . My máme asi 3 500 členů (pozn. V: Lucembursko má asi 350 000 obyvatel) . Po­ kud zaujímáme jasná politická stanoviska, lidé s námi často sympatizují, ale pozice v dopravním problému - tam je to vždycky špatné. Pro některé lidi jsme příliš pol itičtí a pro ty je bližší organizace oc hrán ců přírody, která se jim tak politická nezdá. Snažíme se balancovat mezi záležitostmi politickými a spotřebitelskými , což je p oměrn ě složité. Politické záležitosti se děj í denně, my musíme reagovat, podávat návrhy. V posledních letech jsme pomě rně za­ nedbávali praktické v~ci přímo pro lidi, ale musíme se jimi zabývat, musíme nacházet rovnováhu, pokud chceme mít více čl enů. A my potřeb uj eme více členů, protože jsme zde jediná asociace, která má peníze. Řada malých sku­ pin, jako např. ti, kteří podporují používání bicyklů , ti peníze nemají. Přichá­ zejí tedy za námi, abychom vypracovali různé studie, podporovali různé pro­ jekty s tím, že my máme lidi i peníze, a tak se Mouvement écologique stává vlastně servisní organizací. Často se také na nás lidé obracejí s problémy ve

centraIizácie štátnej hospodárskej moci na regi­ óny a obce a vytvorí sa prospešný hospodársky rast zaostalých oblastí, v ktorých je zaujímavý vodohospodársky potenciál (trh s vodou). Ten­ to princíp vytvorí priestor pre vznik spoločnos­ ti s kapitálovým podielom jednotlivých obcí u vličších vodár enských sústav (vodné druž­ stvá). Tieto spoločnosti budú základným kame­ ňom tvorby finančných zdrojov pre rozvoj miest a obcí na vidieku a tým aj fondu vodného hospodárstva (daňové odvody a pod). Tieto spoločnos t i budú spravovať vodné toky a ob­ chodovať s vodou (predaj vody priemyslu, poTnohospodárstvu, na výrobu elektrickej ener­ gie a pod.). Zvyšný majetok p odnikov povodí a vodární a kanalizácií po oddeIimitovaní kontrolných čin ­ ností do štátnej správy rezortu MŽP SR navr­ hujeme sprivatizovať formou verejných súťaží resp. kon kurenčných projektov. 5. Takto navrhovaná reforma vodného hospo­ dárstva odbremení extrémne vysoké náklady na budovanie nových vodných zdrojov, zefektívni a spružní celú investičn ú činnosť. Predbežné vý­ sledky poukazujú na to, že reaIizáciou Alterna­ tívnej vodohospodárskej politiky na Slovensku sa znÍžia finančné náklady v porovnanÍ s vládnou koncepciou o 15 až 20 mld. Sk. Vy­ tvoria sa vhodné podmienky pre ochranu ŽP a čo je zvl ášť zaujímavé, dá sa tým šanca pre ús­ peš ný hospodársky rozvoj zaostalých regiónov (dlhodobé pracovné príležitosti, finančné zdroje obcí) a vytvorenie priazn ivých partnerských vzťahov medzi mestami a vidiekom. Koncep t pre východné Slovensko V oblasti východného Slovenska navrhuje alter­ natíva vodohospodárskej koncepcie realizovať: - v povodí Torysy vznik prvého vodného družstva na Slovensku, ktoré by komplex ne koordinovalo činnosť vodného hospodárstva s predpokladom vytvorenia vodného zdroja pre východoslovenskú vodárenskú sústavu a s vý­ datnosťou podTa potreby odberateTov bez náro­ ku na dotáciu 5-8 mld. Sk zo štátneho rozpočtu; - postupne pripra vo va ť vznik ďalších vodných družsti ev ekonomicky samostatne a nezávislo fungujúcich na štátnom rozpočte; - pripraviť program znÍženia strát pitnej vody v r ozvodoch Košíc a Prešova (potreba finanč­ ných nákladov cca 250 mil. Sk so znížením strát v sieti 250-300 Vs); - postupne pripra v ovať ekologicky akceptova­ teTné riešenia vodných zdrojov pre oblasť Po­ p rad u a Spiša bez vodárenských nádrží obdob­ ným spósobom ako v povodí Torysy; - revitalizáciou povodia Bodvy dosiahnuť nad­ lepšenie odberov vody pre Košice a zlepšenie eko logických podmienok v rieke Bodva; - v spotrebi teTskej sfére sa orientovať hlavne na znižovan ie špecifickej spotreby vody porov­

15

své obci. Informujeme je, jaké jsou možnosti, jaký zákon se na daný problém vztahuje, kdo je ze zákona za takové věci zodpovědný a kde ho najdou, kam se mají obrátit a jak se mají pokusit problém řešit. Ale oni odpovídají: " Vy jste přece ekologická organizace, vy se o to máte postarat". V: (Smích). Ano, to dobře známe. F: Riziko je v tom, aby se naše asociace nestala něčím podobným, jako j sou odbory. Ty jsou v Lucembursku čistě servisními kluby, neboť u nás je mo­ mentál ně velmi málo sociálních problémů . Hodně jsme o tom problému dis­ kutovali kvůli získání pólitického vlivu. U nás funguje systém zvaný triparti­ ta a všechna důležitá rozhodnutí se přij ímaj í tam. To vede k naprostému ne­ dostatku veřejné diskuse. Před dvěma či třemi lety se jednalo o možnosti ustanovit kvadripartitu s ekologickými organizacemi. My jsme se ale rozhod­ li nepřipojit se k tripartitě . Myslíme si, že diskusi je potřeba vést veřej ně , a nikoli kdesi v grémiích, i když náš politický vliv by to jistě posílilo. Ale ztra­ tili bychom důvěryhodnost . Myslím, že v součas né době je náš image poměr­ ně dobrý. Pokud bychom byli v něj aké kvadripartitě, lidé by říkali: " Oni se tam někde cpou a jenom žvaní". Nebyli bychom chápáni jako skutečná envi­ ronmentální lobby. Proto jsme tu myšlenku zamítli. Některé ekologické orga­ nizace sice o připojení k tripartitě uvažovaly, ale po našem odmítnutí od toho také ustoupily. To je myslím velmi dů ležitý bod. Ekologické organizace musí být ve společn osti svobodnou lobby. Neměly by se připojovat k politickým uskupením, k politickým lobby. To je problém i na evropské úrovni. My jsme členy Friends of the Earth a Bureau Européen de I' Environnement. A vůbec nejsme spokojeni s BEE, neboť je podle našeho názoru příliš závislé na komi­ si v Bruselu. V: Dostáváte pravidelně peníze od vašeho ministerstva životního prostředí? F : Ano. Vládní podpora představuj e deset procent našeho rozpočtu. Z těchto peněz je placeno ekocentrum v Pfaffentalu, částeč ně naše ekologická porad­ kyně Adri van Westerop a náš členský časopis. Získáváme také státní peníze na projekty, ale to je velmi málo. Ch těli bychom dostat peníze na projekty do státního rozpočtu, tak jak se to podařilo například asociaci pro ochranu příro­ dy Helleffir ďNatur s penězi na vykupování pozemků pro chráněn á území. To je ovšem pro vládu mnohem snazší a méně nebezpečné než dávat peníze na projekty. V: Existuje zde zájem o intenzivnější spolupráci s východoevropskými země­ mi? F: Doposud jediným fórem pro setkávání byli Friends of the Earth, ale to je poměrně malá organizace s nemnoha zaměstn anci v centrálních orgánech. Nejsem si jist, kdo je skutečně reprezentativní organizací. Potřebovali by­ chom mezinárodní síť s ústředím zprostředkuj ícím informace. Friends of the Earth jsou příliš malí a BEE ztratilo dů věryhodnost svou závislostí na Bruse­ lu . Jistě , je možné navazovat bilaterální kontakty, ale kupříkl adu my máme pouze 4 pracovníky na plný úvazek. Kapacita dobrovolných spolupracovníků je také omezená. A každý další projekt klade nároky na koordinaci. Diskuto­ vali jsme už vloni o možnosti spolupráce s východní Evropou ve formě part­ nerství s něj akou lokální, regionální či národní organizací, ale rozhodnutí do­ sud nepadlo. Máme toho tolik na práci zde a je to také problém vzdálenosti. Naše asociace nyní ře ší problém takříkaj íc sttukturální. Jde o to, abychom se nestali institucí. Napříkl ad nej větší německá asociace BUND má příl i š mno­ ho placených zaměstnanců . Když čtete jejich věci, jejich články, máte pocit, že všechny projekty dělali jen placení lidé. Pak to dopadne jako s odbory ­ tam také pracuj í pouze jejich zaměstnanci - placení funkcionáři. A to je velmi riskantní. Pokud to tak dělat nechcete, je vaše práce sice méně efektivní, ale máte docela jiný vztah ke svým členů m. Je třeba najít střední cestu. Pokud je mnoho projektů závislých pouze na placených lidech, snadno ztratíte kritič­ nost, stanete se částí estaWishmentu a ztratíte kontakt s lidmi. Nebo se stanete servisní institucí. Lidé za vámi přij dou jen tehdy, mají-li nějaký problém. Za­ jímají se pouze o to, co se děje na jejich dvorečku . V: Za rozhovor podeKovali Yvonna Gaillyová a Miroslav Kundrata. Zpracovala Yvonna Gaillyová

16

naternej s vyspelými štátmi sveta. Pre porov­ nanie holandská vláda pripravuje program zní­ ženia spotreby vody zo 120 l/obyv./deň na 90 l/o by v./deň . V Koši ciach MZ prijalo dokument vodného hospodárstva, v ktorom sa stanovuje b ilančná spotreba vody 462 l/ob yv ./deň . Ak by sme zahájili program zni žovania spotreby vody na Slovensku, súčasné využívané vodné zdroje pri spotrebe 120 l/obyv./deň (súča sná úroveň Holandska) by pos tačo val i pre 10,5 mil. obyva­ tefov Slovenska. Oficiálne štatisti ky uv ádzajú deficit 1-1,5 m3/s pitnej vody. V Košiciach je naj vyššia bilančná spotreba aj v rámci Slovenska. Je paradoxné, že práve vo­ dy Hornádu sa najviac využívajú pre priemysel (p aťnáso bne viac vody pre priemysel ako pre oby vatefstvo) . Takýto stav nie je ani v jednom povodí Slovenska. V povodiach stred ného a zá­ padného Slovenska je stav opačný - dodávka vody pre vodárenské účely prevažuje nad do­ dávkou vody pre priemysel. Spoločnosť pre trvale udržaterný život RNDr. M. Huba, CSc. Slovenský zvaz ochr ancov prírody a krajiny RNDr .M. Fulín, CSc. Nadácia Slovenská riečna sieť Ing. M . Kravčík,CSc. Poznámka redakce: Odborná aktivita naši ch slovenských ko legů je inspirati vní. Ani v zemích koruny čes ké zatím nikdo nezruš il "posvátnou krávu" - produkt myšlení pades átých a šedesátých let - Státní vo­ do hos pod ářský plán! Veřejnost nev í, že do no­ vých územních plánů je mechanicky přeb íráno hájení qesítek nových přehradn ích profilů i vod­ ních dě l natolik iracionálního užitku pro tuto re­ publiku, jako je kanál D-O-L. Pokračuje budo­ vání neudržitelných centráln ích zásobovacích systémů pro pitnou vodu. Místo dů sledného tla­ ku na šetření uveřejní televi ze i ti sk provokativ­ ní požadavek pracovníka Pražských vodáren na znovuzavedení paušál u (vodárny málo vydělá­ vaj í - co na tom. že Želivka je po sráž kově vy­ datné zi m ě stále poloprázdná!). Kdekdo se chystá na vodě vydělávat , obce se vzdávají kon­ troly nad rozvody v bláhové víře, že tím odlehč í svému rozpoč tu , vše se řeš í v kuloárech a skan­ dály propukají vyznívajíce však posléze po čes ­ ku - do ztracena. Slovenští kolegové mají, pravda, ještě těžší po­ zici. Kromě gabčí ko vského chomoutu a pana Bindera se sUitou stojí proti ni m často i tzv. "národné záujmy Slovenska ", postulát, který, zdá se, není žádoucí nijak přes něji definovat, ale v žádném případě ho není možné zpochyb­ ň ovat.

Od dob "Bratislavy Nahlas" mají slovenští ko­ legové dobré renomé v odborných ekologic­ kých dokumentech. Zdá se, že jejich proří dlé řady získávají druhý dech a zejména mimobrati­ slavské síly pomohou profilovat jejich novou, konstruktivní politiku. Důkazem toho je projekt trvale udržitel ného života Bílých Karpat nesený trenči an s kým jádrem nebo výše zm íněn á "voda pre tretie tisícroč ie" rozvíj ená zejména Micha­ lem Kravčíkem z "Východu". Přejeme jim mnoho zdaru. Miroslav Kundrata

LI

,

.

ALVdllV)I 3'lJH O)lH:J flAVlIdS Olld V:JIN01l3A flSldOSV;J VHO'lJlJd

ÁLVdllV)I

Bílé Karpaty - oáza klidu? Pavel

Kuča

Ještě do nedávné doby byl hlavní hřeben Bílých Karpat skutečně oázou klidu.

Alternativní zemědělstVÍ

Byla zde i taková místa, která se stala častým útočištěm rysa, jak vyplývá z

výsledků každoročního pozorování. Ty nejodlehlejší části Bílých Karpat však a transformace

dnes přetíná státní hranice, která už není pouze pomyslná. Kácí se zde průse­

ky až 10m široké, které nevěstí pro přírodu Bílých Karpat nic dobrého. Ne­ František Kopeček méně závažné z hlediska ochrany přírody jsou aktivity související s budová­

Správa CHKO Bílé Karpaty nebyla samotná, ním celních přechodů.

Proto se naše Správa okamžitě po rozdělení státu snažila hledat cesty, jak když s napětím očekávala, kam se pohne kolo zemědělství po transformaci. lejí zájem byl po­ předpokládané negativní dopady omezit na nejmenší možnou míru. Jeden z

chopitelný. Vždyť oproti jiným chráněným kra­ prvních podnětů, podaný na MŽP ČR 25.1.1993, obsahoval mimo jiné poža­ jinným oblastem se zde nachází téměř 2 000 ha davek na vyloučení kamionové přepravy z plánovaných celních přechodů maloplošných chráněných území a jejich Vlára, Strání a Vrbovce.

ochranných pásem na zemědělské půdě! Po přehodnocení situace a konzultaci se Správou CHKO Biele Karpaty se lak se zachovají noví vlastníci k čerstvě navrá­ sídlem v Nemšové jsme se zaměřili především na vyloučení těžké kamionové cellým pozemkům? Podaří se vůbec Správě CHKO zjistit zavčas nového vlastníka a uvědo­ dopravy z Vlárského průsmyku. I přes tuto snahu a četné petice místních ob­

mit ho (dříve, než provede nějaký nešťastný zá­ čanů se tento požadavek nepodařilo prosadit a na apelace Správy na kompe­

sah na svém pozemku) o břemeni státní ochrany tentních ústředních orgánech v podstatě nikdo nereagoval.

přírody, které brání intenzivnímu obhospodařo­ Konkrétní dopady na okolí hraničních přechodů naše Správa formulovala do vání? laká bude spolupráce s pozemkovými

těchto bodů:

úřady

a s geodézií? Budeme moci nabídnout vlastníkovi dostatečnou satisfakci, vzdá-li se in­ tenzivního způsobu využití pozemku? Kolik vlastníků bude mít zájem o alternativní země­ dělství? Bude ekologické myšlení nových vlast­ níků natolik na výši, aby si sami uvědomili, že v minulosti propagovaná a zaváděná cesta in­ tenzivního využívání pozemků v podhorských a horských oblastech je, bez dříve vyplácených dotací, slepou uličkou? lak na to vše doplatí je­ dinečná krajina moravských Kopanic, Horňácka a Valašska? lak zajistit údržbu lučních rezerva­ cí, jestliže je nebudou chtít noví majitelé vůbec obhospodařovat?

Nejenom tyto, ale mnohé další otázky čekaly na zodpovězení a prověření praxí. Úvod nedal na

sebe dlouho čekat. Zemědělská družstva a státní statky se snažily za tíživé ekonomické situace zbavit se co nejdříve pozemků pro hospodaření nevhodných - ať již polohou, svažitostí, hydro­ geologickými poměry, tvarově atd., pohříchu však velmi často ležících v přírodních rezerva­ cích. Všechny tyto plochy byly většinou bez vě­ domí zainteresovaných instituci (včetně státní ochrany přírody) překotně vraceny nebo přidě­ lovány do náhradního užívání, aniž by byli vlastníci uvědomováni o břemenech státní ochra­ ny přírody. Správa CHKO se snažila získat po­ třebné informace o převodech alespoň dohoda-

Je mnoho kráSllých zákoutí v Bt1ých Karpa­ tech. Tato stará salaš z kOlice millulého století, stojící ve stínil mohutného buku ajilmu, slouží jako teréllní základlla přátelům přírody z Ná­ vojllé. Tradice rozvíjeni vztahů k přírodě a její ochrallě je zde spojena především se jmény rozvětvené rodillY Káňových. Foto Vladimír Růžička

18

PŘiLOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

\f1~J1i1DIl1lfiCB~

- Značné ovlivnění území 1. zóny zejména při údržbě komunikací v zimním období (solení), zvýšená produkce spalin, nedořešená situace s odpady atd. - Všechna údolí z Pováží směrem na Moravu představují důležité migrační biokoridory teplomilné flóry a fauny. Jedná se o poslední výspy panonských prvků. V důsledku provozování hraničního přechodu (stání vozidel, zvýšený chod naprázdno, exhalace, zvýšený pohyb osob, úpravy okolí komunikací, odstavné plochy a přídavná zařízení...) lze očekávat zvýšené negativní půso­ bení na přilehlé okolní plochy a tedy narušení vlastního biokoridoru, v nej ­ horším případě i ochromení jeho vlastní funkce. Stupeň narušení lze v sou­ časné době jen velmi těžko předvídat. - Při zvýšené dopravě v průsmycích Bílých Karpat během poslední doby tvo­ řily silnice již značnou l?řekážku pro migraci některých organismů. Budoli-li však v důsledku zavedení celního režimu stát na těchto silnicích dlouhé fron­ ty aut čekajících na odbavení, a to především kamionů, stanou se komunikace pro většinu pomaleji se pohybujících živočichů (obojživelníci, plazi, vývojo­ vá stádia hmyzu, atd.) nepřekonatelnou překážkou. V Bílých Karpatech tak může dojít k umělému rozštěpení populací určitých živočichů na několik izo­ lovaných celků se všemi negativními genetickými důsledky. - Při inverzních situacích, kdy se bude v dolinách hromadit větší množství oxidů dusíku, může docházet k vážné kontaminaci okolní vegetace a půdy s následným negativním dopadem na všechny druhy vázané na okolní prostře­ dí. - V případě úniku olejů a pohonných látek z dopravních prostředků . může do­ jít k závažnému znečištění povrchových a podzemních vod. V údolních ni­ vách se jedná o kontaminaci horninového prostředí s průlinovou propustností (Drietomica, Vlára, Klanečnica), v ostatních případech (zvláště v okolí Staré­ ho Hrozenkova o puklinovou propustnost, jež má velmi častou přímou sou­ vislost s podzemními vodami. Běh událostí při zřizování celních přechodů nijak zvlášť neovlivnily ani novi­ nové články jako například "Chráněné krajinné oblasti hrozí zkáza", "Buňky stavěny na divoko", "Na přírodu se zapomnělo" nebo "Ekologické ohrožení na hranici ČR a SR". V rámci čilých aktivit různých investorských a projekčních firem, které ucíti­ ly státní peníze, byl dokonce na jednom z četných jednání předložen naší Správě velkorysý projekt, který "úspěšně řeší" situaci kolem hraničního pře­ chodu ve Vlárském průsmyku přeložkou silnice, železnice a také - řeky Vlá­ ry... Jsme si vědomi, že budování hranic a celních přechodů je věcí státního zá­ jmu, ale na druhé straně odmítáme živelnost, která může negativní dopady na

přírodu ještě zvyšovat.

V souladu s tím jsme vznesli požadavek zpracovat pro plánované stavby hra­

ničních přechodů posudky jejich vlivu na životní prostředí (podle zákona č.

244/1992 Sb.). I přesto, že v současné době je s ohledem na dohodnuté hra­

niční a celní režimy situace poměrně příznivá, nemění to nic na tom, že příš­

tím generacím zanecháme mnohé negativní pozůstatky rozdělení Českoslo­

venska. Dokladem toho budou rozsáhlé betonové plochy a zbytečné stavby

celních přechodů, pro které se bude hledat rozumnější uplatnění.

~ Ila str. J7 Závěr údolí Vyškovce - polzled směrem ua Ky­ kulu. Foto Pavel Kuča.

PŘiLOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

mi se zemědělskými podniky. Zde se však veli­ ce rychle střídaly nové tváře, vznikaly nové subjekty a co bylo dohodnuto včera, nemuselo platit zítra nebo pozítří. Jednání s geodéziemi jednotlivých okresů a jed­ notlivými pozemkovými úřady rovněž nevedlo ke zdárnému konci. Proto se Správa CHKO po­ kusila vniknout do začarovaného oběhu dokla­ dů přes pozemkové úřady. Bohužel, ani tady se věc neodvíjela tak, jak si představovala. Pouze na jednom ze tří příslušných pozemkových úřa­ dů se podařilo zajistit tok dokladů přes Správu CHKO. I tyto doklady se však vztahovaly pou­ ze na pozemky vrácené do trvalého užívání. Mnohem větší část pozemků však byla dávána vlastníkům do tzv. náhradního užívání, a to byla jen věc zemědělského podniku a vlastníka, o němž se často nedovídaly ani pozemkové úřa­ dy. Nepomáhala ani komplexní mapová doku­ mentace rozeslaná na všechny obecní úřady. Nezbylo, než pracně objíždět jeden zemědělský podnik za druhým, prosit a vypisovat, kde a co komu bylo předáno, protože ani tam nebyli po­ vinni o svých vyrovnáních s vlastníky informo­ vat naši správu. Neni tedy překvapenlm, že v tomto obdobi bylo registrováno značné množ­ ství přestupků proti hospodářským režimům v chráněných územích. Do vzniklého zmatku vstoupil v platnost nový zákon o ochraně přírody a krajiny a s ním po­ vinnost státní správy daného územ! pro Správu CHKO. Zákon přinesl ochraně přirody tolik žá­ douci pravomoce, ale zároveň ji zastihl, přede­ všim po stránce operativní evidence základních dat (mám na mysli počítačové zpracování a uži­ ti), naprosto materiálovč a personálně nepřipra ­ venou. I přes předvidavé snahy většiny Správ CHKO a NP vybavit se odpovidajicí technikou a následně i programy, aby byly schopny pruž­ ně reagovat na nápor nových vlastniků, nedoká­ zalo Ministerstvo životního prostředí a následně i Český ústav ochrany při rody tyto snahy dů­ sledně sjednotit a koordinovat. Mezi tím přibývaly počty nových vlastníků, a to jak na zemědělské, tak na lesní půdě. Co nový vlastník, to jiný náhled na využití svého pozem­ ku, jiný záměr do budoucna. Od rozparcelování a prodeje na stavbu chat přes rozorání a polaře ­ ní až po založení plantáží vánočních stromků. Jen velmi malé procento se chtělo vrátit zpět k tradičním metodám zemědělské malovýroby a mezi nimi jen několik mělo zájem o alternativní zemědělství.

I z tohoto mála po prvním roce někteří ubyli. Rovněž celková zemědělská politika státu nena­ hrávala zemědělské malovýrobč v podhorské krajině. I dotační politika, která by mohla např . stimulovílt vznik a rozvoj agroturistiky v této

19

Obnova květnatých luk ­ obecný problém Radomír Řepka, Ivana Jongepierová, Miroslav Šrůtek

Louky jako významný vegetační typ Obecně jsou luční společenstva někdy definována jako typ vegetace ovlivně­ ný periodickým suchem, v jehož druhové skladbě dominují trávy a tra vám podobné druhy. Za horní hranici výskytu dřevin je v tomto typu vegetace po­ važováno 10 až 15 stromů na jeden hektar. Jednodušeji bychom však mohli louky a pastviny označit jako převážně polopřirozená náhradní společenstva lesů, jejichž vznik a vývoj je podmíněn lidskou' činností. Pouze mokřady, horské a alpinské louky nad hranicí lesa lze považovat za společenstva přiro­ zená. Ani zde se však v mnoha případech nedá jednoznačně hovořit o zcela přirozených typech vegetace, vyvíjejících se bez zásahu člověka. Především horské a alpinské louky ve většině světových pohoří jsou již po dlouhá staletí ovlivňovány člověkem. Jsou často označovány jako směs stepních a hor­ ských druhů, které tvoří vyvážená polopřirozená společenstva, odrážející tra­ diční způsob obhospodařování (kosení a pastva). Stejně tak většina mokrých luk je jen jedním ze stádií vývoje vegetace (sukcese) ve směru k nějakému typu mokřadního lesního společenstva. Jejich existence bývá také často pod­ míněna způsobem obhospodařování (kosením), tzn. vyloučením nástupu dře­ vin. V našich zeměpisných šířkách, a to od nížin do hor, jsou zdokumentová­ ny stovky asociací různých typů luk, vzniklých v závislosti na klimatických, edafických, hydrologických i florogenetických podmínkách dané oblasti i lo­ kality, antropický faktor nevyjímaje. Odhad pokryvnosti savan a travních společenstev mírného pásma se pohybu­ je od 16,1 do 23,7 % plochy pevnin na naší planetě. V bývalé ČSSR bylo v r. 1985 asi 13 % luk a pastvin z výměry zemědělské půdy a odhaduje se, že vý­ měra v r. 1950 byla asi o 22 % vyšší. Tento značný úbytek byl způsoben pře­ devším převodem luk na ornou půdu, melioracemi, regulací vodních toků. V současné době nás pozemkové úpravy a navracení pozemků majitelům při­ pravují o další plochy. Přestože značná část luk a pastvin byla hnojena prů­ myslovými hnojivy a kejdou, nebo byla pod vlivem intenzivního pasení se všemi následky či zanedbána změnou využívání a zalesněním, je možné ještě

oblasti, byla spíše antipolitikou. Po dvou letech tak zůstali u alternativní zemědělské výroby pouze ti nejotrlejší, a to zase jen ti, kteří měli zajištěn ještě další příjem a nevzali si příliš vel­ ké úvěry. Celkově lze o CHKO Bílé Karpaty říci, že co okres, to jiná zemědělská problematika. Jižní a jihozápadní část CHKO (okres Hodonín) tvoří Horňácko, charakteristické rozsáhlými lučními komplexy. Do budoucna má výhled stát se le­ sem, protože většina majitelů a uživatelů se ne­ míní o louky dále starat. Pokud se o tyto plochy přihlásili, zajímaly je spíše vzrostlé solitérní du­ by, které by chtěli porazit a dřevní hmotu vý­ hodně odprodat. Střední část CHKO (okres Uherské Hradiště), to jsou především Kopanice. Tady se jeví situa­ ce snad nejlépe. Druhá etapa kolektivizace zde proběhla až v roce 1973 a proto řada vlastníků má doposud k půdě uchován vztah. Proto se ta­ dy přihlásilo nejvíce staronových hospodářů o své pozemky a je mezi nimi i řada alternativně hospodařících rolníků. Jako kdysi se objevují na loučkách a u políček jednotlivé kusy dobytka, uvázané na řetízku ke kolíku a postupně spása­ jící své pastvisko. Na políčkách nezatížených dávkami umělých hnojiva pesticidů lze spatřit jinde již zmizelé druhy plevelů . Vážným nebez­ pečím je zde však úbytek obyvatel, způsobený vystěhováváním dětí dnešních hospodářů. Po­ kud se nepodaří místní obyvatelstvo stabilizovat a najít pro ně jiný zdroj příjmů než zeměděl ­ skou výrobu, bude to znamenat konec místního krajinného rázu. Jako nejvhodnější se jeví roz­ voj agroturistiky, turistiky provozované na obecních rekreačních zařízeních, rozvoj výro­ ben a zpracoven místních zemědělských pro­ duktů a dále rovněž výstavba malých dřevař­ ských závodů, které by zpracovávaly a dále zhodnocovaly dřevní hmotu ze zdejších lesů . *) Severní část - Valašsko - (okres Zlín) má oproti části jižní i střední zvýšený podíl lesů v drobné držbě. Osídlení je zde koncentrovanější než na Kopanicích a rovněž je zde větší podíl nezemě­ dělských pracovních příležitostí. Maloplošná chráněná území na zemědělské půdě nejsou roz­ sáhlá a jsou vesměs špatně přístupná pro me­ chanizaci. Z tohoto důvodu zde hrozí podstatně větší nebezpečí cenným zónám v lese než na ze­ mědělské půdě, protože i zde byl ve většině pří­ padů žádostí o vrácení lesa zpět do užívání mo­ tivem rychlý zisk z narostlé dřevní hmoty.

PolopřirozellÝ IUČllí porost ném květu. Foto Pavel Kllča

20

na Vyškovci v pl­

PŘ1LOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

4r

~4,

.Q/lÉ KARV~t\ v naší krajině nalézt většinu typů polopřirozených travních společenstev (ně­ která však již značně degradovaná). Mohou být shrnuta do 8 skupin: I. mokřiny (tř. Phragmitetea, Scheuchzerio-Caricetea fuscae) 2. vlhké louky a pastviny (ř. Agrostietalia, Molinietalia) 3. středně vlhké louky a pastviny (ř . Arrhenatheretalia, Agropyretalia, Plantagineta1ia) 4. suché louky a pastviny, často druhově velmi pestré (tř. Festuco-Brome­ tea) 5. smilkové louky a pastviny (ř. Nardetalia) 6. travní porosty mělkých a písčitých půd a vátých písků (Sedo-Sclerant­

hetea, Festucetea vaginatae, Koelerio- Corynephoretea)

7. halofilní vegetace (tř. Crypsietea aculeatae, Thero- Suaedetea, Festuca­

Puccinellietea)

8. přirozené louky nad horní hranicí lesa (tř. Juncetea trifidi, Salicetea

herbaceae, ř. Calamagrostietalia)

Souhrnně bylo v ČR nalezeno 285 asociací v 27 řádech syntaxonomického

systému. Tato jedinečnost a diverzita je důsledkem geografické polohy naše­

ho státu, vlivu klimatu, různých geologických podkladů, výškových rozdílů a

dalších podmínek. .

Jedinečnost a výjimečnost některých lučních stanovišť je důvodem, že jsou

již delší nebo kratší dobu zařazena mezi území požívaj ící ochranu. Jedineč­

nost luk v každé krajině je však dána souborem místních podmínek, včetně

lidských vlivů. Jejich funkce je v krajině nezastupitelná. Za nejdůležitější je

nutno považovat funkci stabilizační (protierozní), pufrovací, filtrační, hydro­

logiCkou a biologickou - mnohdy jako centrum druhové diverzity v krajině.

Není možné opomenout louky jako plochy relativně zvyšující ekologickou

stabilitu kraj in y.

PŘILOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

Celkově

lze shrnout dosavadní poznatky z transfonnace zemědělství do několika bodů. 1) Chceme-li udržet stávající charakter krajiny, spoluvytvářený mimo jiné i zemědělskou výro­ bou, v žádoucí podobě, nebo jej dokonce zlep­ šit, je nutné vytvořit pro obyvatelstvo i jiné než zemědělské pracovní příležitosti. 2) Dotační politiku v zemědělství je třeba zamě­

řit tak, aby nebylo výhodné pokračovat v devas­

taci podhorské krajiny intenzivními výrobními

procesy.

3) Dotační politikou Ministerstva životního pro­

středí usměrňovat a zvýhodňovat ohleduplné

využívání krajiny tak, aby se její využití co nej­

více přiblížilo představám trvale udržitelného

rozvoje.

4) Kromě přestavby zemědělství je však třeba

zde podporovat všemi dostupnými prostředky i

rozvoj školství a dalších služeb. Dobudování

funkční cestní sítě je další podmínka udržení tr­

valého osídlení. Pokud se toto nepodaří, lze

očekávat během relativně krátké doby změnu

charakteru krajiny Kopanic.

Extenzivní pastviny Bl1ých Karpat provází ty­ pickiialovec. Foto Milo.f Spl/rII.v

21

Rozsálzlé plochy květnatých jednosečných luk s roztroušenou zelení v jižní a střední části Bí­ lých Karpat patří k tomu nejkrásnějšímu a bio­ logicky nejhodflOtnějšímu, s čím se můžeme v CHKO setkat. Jsou druhově velmi bohaté, s vysokým podl7em ochranářsky významných druhů.

Rozkvetlé louky nad Petrušskou dolinou nad Javorníkem v červnu 1966. Hospodaření Stát­ 111110 statku na Hor;íácku zlikvidovalo druhové bohatství mnoha jedinečných lokalit. Foto Ferdinand Bučina Intenzivně vypásaná degradovaná

IIIKa v Pozďatíně na Hrádek.

Třebíčsku.

louka u ryb­ Foto Mojmír

Víte, jak kvete koukol? Nabízíme semena koukolu polního pro pěstová­

ní na zahrádkách, i jako indikátoru chemií neza­

mořeného prostředí.

Ellenbergovu frázi "porost je funkcí stanoviště", musíme si že druhová bohatost nebo rozmanitost jednotlivých typů luk a tedy i květnatost může být velmi odlišná. Vzpomeňme jen krátkostébelná acidofilní lada s mělkou půdou, se zástupci třídy Sedo-Scleranthetea a naproti tomu druhově bohaté mezofilní bělokarpatské louky na flyši s převahou druhů sva­ zu Bromion a s účastí vstavačovitých. Obnova druhově bohatých, tedy v krajině funkčních luk, které neplní jen funkci produkční, je nutná z mnoha důvodů. Jednak jako pufrovací plochy a protierozní činitel, jako biotop společenstev a druhů, které nám v krajině mizí různou intenzitou, přičemž zvýšení počtu druhů u lučních společenstev má jednoznačný význam jako ukazatel ekologické stability. Důvodem je i exten­ zifikace zemědělství v podhorských oblastech, útlumový program uvádějící určité procento orné půdy do klidu a snižování stavu skotu, tj. menší potřeba Pokud

přijmeme

přiznat,

22

Tento dříve velmi běžný plevel obilních polí

zmizel z většiny zemědělských oblastí, většinou

vlivem změny agrotechniky a používáním her­

bicidů. Velmi roztroušeně se udržel jen na zá­

humenkách v podhorských oblastech. Naše osi­

vo pochází ze slovenské strany Bílých Karpat z

Bošácké doliny. Od r. 1989 je udržován a mno­

žen v kultuře, výsledkem je napěstování 0,8 kg

osiva.

Koukol lze vysévat na podzim i na jaře, podle

toho kvete začátkem července nebo až v srpnu.

Má velmi atraktivní květ a může vhodně doplnit

sortiment letniček na předzahrádkách a zahra­

dách.

Semena koukolu lze získat na adrese:

Správa CHKO Bílé Karpaty RNDr. I. Jongepierová Sokolovská 856 69801 Veselí n. M.

PŘÍLOHA

PRO CHKO BILÉ KARPATY

objemných krmiva pastevních ploch. Z ochranářského pohledu vyvstává ješ­

tě další důvod: nutnost obnovy nebo vytváření ochranného pásma rezervací.

přičemž louky jsou pro tuto funkci nejlepším médiem. Dalším důvodem mů­

že být ochrana vodních toků a vodních zdrojů vůbec, zvláště tam, kde existují

orané svahy nad vodotečí a je nutná pufrovací plocha bránící splachům.

Všechny tyto plochy určené pro obnovu druhově bohatých luk musí být vy­

loučeny z intenzivního zemědělského využití - to znamená, že na nich může

být pasen pouze nízký stav skotu, nebo mají být jednou ročně sečené, bez

hnojení průmyslovými hnojivy či kejdou.

Obnova luk a s ní související problémy

Uvedené důvody obnovy luk se naplno projevují i v takové krajině jako jsou

Bílé Karpaty, kde louky bývaly posledních 200 let zastoupeny silně a kde je

jejich procentuální zastoupení ještě i dnes vysoké. Navíc jsou zde zastoupeny

druhově bohaté typy mezofilních luk a luhových stepí, které nemají v rámci

ČR obdobu. Jejich obnova je nutná také proto, že mnoho jich bylo zničeno v

minulých letech intenzifikací zemědělství, mnoho jich pokryla sukcesní sta­

dia vracející tyto plochy lesu.

Problém obnovy květnatých luk na celém vlhkostním i výškovém gradientu

je však velmi aktuální v celé České republice . .

Pokud pomineme způsob navracení luk likvidací náletu dřevin, pak myšlenka

obnovy bělokarpatských luk zahrnuje nejen převod orné půdy na louku pří­

mým výsevem směsi, ale i zvyšování druhové bohatosti kulturních, několika­

druhových, dříve hnojených a intenzivně využívaných porostů.

Naše snahy a začátky v bělokarpatské oblasti provází skutečnost, že problé­

mem obnovy druhově bohatých luk se nikdo v naší republice dříve intenzivně

nezabýval.

Ze základního výzkumu lze však pro uvedené účely využít zejména prací

skupiny vědeckých pracovníků sdružených kolem dr. M. Rychnovské. V rám­

ci aplikovaného zemědělského výzkumu se druhově bohatým loukám věno­

vali pracovníci Výzkumného ústavu luk a pastvin v Banské Bystrici pod ve­

dením ing. V. Krajčoviče. Vhodná metodika pro obnovu druhově chudých

produkčních nebo květnatých luk na orné půdě však u nás vypracována neby­

la. Výrazně lepší situace však není ani v zahraničí, kde je větší pozornost vě­

nována zvyšování druhové bohatosti existujících produkčních travních poros­

tli. a zakládání nových květnatých luk je spíše výjimkou.

Koseni bělokarpatských luk patří k

I,ejrozšiře­

nějšim a mjznámějším "biotechnickým" zása­ hům, právě v CHKO Bz1é Karpaty. Snímky jsou z lokality ]avorůvky v severní části CHKO. Kosení této louky patří dnes k nejstar­ ším akcím tohoto druhu. Postupně bylo rozši-

řováno i do dalšich chráněných uzel/ll: Tato tradice je krásná svým duchem - nikdy při ní nešlo jen o práci, ale především o soustavně rozvíjené kamarádské souznění, o setkání a porozumění lidí TŮZ1/ého zaměření. Foto Vlmlimír RŮŽička

PŘ1LOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

Křižák pruhovaný - Argiope bruemlichi /Sco­ poli, 1772/. Samička na síti se stabilimentem. Kreslil Pavel Bezděčka

Křižák

pruhovaný - nový pavouk ve fauně Bílých Karpat Pavel Bezděčka Exotický rod křižáků - Argiope má těžiště vý­

skytu v tropických oblastech. Ve střední Evro­

pě, kde žije dalšich 15 rodů křižáků, je zastou­

pen dvěma pestře zbarvenými druhy: A. lobata

a A. bruennichi.

Křižák pruhovaný, Argiope bruennichi, byl po­

prvé pro české země udáván Millerem z Ledni­

ce (Klíč zvířeny CSR, IV. díl, 1971), dokladový

materiál však schází. V současnosti je tento

. druh znám z 28 lokalit Ceské republiky, z nichž kromě uvedené Lednice pouze Vidnava·a Mu­ šov jsou lokalitami moravskými. 27. srpna 1993 jsme spolu s dr. Jongepierovou nalezli při průzkumu NPR Zahrady pod Hájem v k.ú. Velká n. Veličkou dvě charakteristické sí­ tě křižáka pruhovaného, obsazené samicemi. Je­ jich kruhové sítě s výrazným stabilimentem (=klikatá bílá páska táhnoucí se shora dolů stře­ dem sítě) byly zavěšeny na travinách asi 30 cm nad zemí na nepokosené louce. Samičky dosa­ hovaly velikosti téměř 2 cm a na sítích byly vel­ mi nápadné. Křižák pruhovaný totiž svým zbar­ vením připomíná vosu. Jeho zadeček i nohy jsou černé a jasně žlutě pruhované, pouze hla­ vohruď je stříbřitě bílá. 3. září 1993 jsem nalezl další charakteristickou síť se stabilimentem na území PR Hloží v ka­ tastru téže obce, tedy ve vzdálenosti asi 4 km od první lokality. Síť však byla opuštěna. V létě 1992 byl křižák pruhovaný údajně viděn na Předních loukách v k.ú. Súchov (ing. Kopeček­ ústní sdělení). Křižák pruhovaný je nově zaznamenaným, vel­ mi významným příslušníkem arachnofauny Bí­ lých Karpat a dá se předpokládat, že zde bude nalezen i na dalších lokalitách.

23

Vzpomínky na Stanislava Staňka Vlastimil Tlusták

Poprvé jsem se setkal se jménem Stanislav Staněk někdy na začátku 60. let. kdy jsem se začal zajímat o botaniku. To se mi dostala do rukou útlá, leč pro mě nesmírně zajímavá knížečka " Nástin květeny Gottwaldovského kraje" , je­ jímž byl autorem. V ní jsem pak několik let nacházel inspiraci k výpravám za významnými rostlinami širokého okolí dnešního Zlína. I má další setkání se Stanislavem Staňkem byla realizována prostřednictvím odborné literatury a nepříliš četných herbářových položek ve zlínském muzeu. Teprve při studiu na vysoké škole, kdy jsem začal připravovat diplomovou práci o vegetaci bělokarpatských květnatých luk, jsem se jednoho dne rozho­ dl, že musím Staňka navštívit. Věděl jsem, že bydlí v Korytné a tak jsem jed­ noho dne sebral odvahu a vyrazil do malé vesnice nedaleko Uherského Bro­ du. Nesměle jsem zaklepal na dveře největšího znalce květeny Bílých Karpat. Staňkův dům mě překvapil svou prostotou a především množstvím balíků no­ vin s jeho sběry. Jen část byla zpracována na herbářové položky. Odborné li­ teratury bylo jen poskrovnu, ale stála za to: Garskeho Illustrierte Flora von Deutschland, Polívkova květena, Dominův a Podpěrův "Klič k úplné květe­ ně ... ". Na stole obyčejná lupa jen 6x zvětšující. Netušil jsem tehdy, že Staněk s ní vystačil celý život. Opatrně a nesměle jsem sděloval kdo jsem, co mě za­ jímá a co mě vlastně přivedlo. Staňka velmi potěšilo, že se někdo ze začínajících botaniků zajímá o květenu jeho milovaného kraje. Vyprávěl mi o desítkách pozoruhodných nál ezů , o nádherných a bohatých lokalitách, které byly bohužel bezezbytku zničeny, o svém neuskutečněném snu zpracovat flóru celých Karpat. To především pro­ to, že od 50. let byl těžký invalida po úrazu, který utrpěl na jedné botanické exkurzi. A tak jsme si povídali o jeho objevech v Bílých Karpatech. Od roku 1922, kdy nastoupil jako učitel právě v Korytné, začal neúnavně botanizovat. Objevil v Bílých Karpatech řadu nových rostlin, např. kýchavici černou, ost­ řici bílou, razil ku smrdutou, mochnu drobnokvětou, hrachor panonský, halu­ chu koromáčovitou a další. Výskyt jiných, z území již známých druhů, po­ drobně zmapoval. Údaje pak poskytoval prof. Podpěro vi pro připravovanou Květenu Moravy. Část originálních mapek o výskytu trav a ostřic v Bílých Karpatech byla publikována (např. kavyl tenkolistý nebo plevnatec lesostep­ ní). Podrobně zmapoval ' výskyt dalších druhů, např. úložníku pochybného ­ dnes existuje jediná znovuobjevená mikrolokalita. To všechno dnes botanická veřejnost prakticky neví. Snad jen z Podpěro vy práce o dějinách floristického výzkumu Bílých Karpat z konce 40 . let by se mohla dovědět, jak velký byl Staňkův podíl na poznání květeny této oblasti. Odcházel jsem jako ve snu. Těšil jsem se, jak budu s panem Staňkem spolu­ pracovat. Při následující návštěvě jsem přinesl balík herbářových dokladů i několik čerstvých rostlin. Fascinovalo mě, že Staněk všechny lokality znal a zpaměti jmenoval desítky roslin, které tam svého času viděl. Ale když jsem nabídl pomoc při uspořádání jeho herbáře, odmítl. Za několik měsíců, na jaře 1969, jsem se vypravil do Korytné znovu a ke svému překvapení jsem vůbec nepochodil. Staněk byl zcela nepřístupný, nechtěl se mnou vůbec hovořit, jen prohlásil, že jsem "stejný jako ostatní". Ze začátku jsem takový obrat v cho­ vání nechápal. Teprve s odstupem jsem si uvědomoval, jaká je asi psychika člověka, kterému osud sebral jeho největší životní lásku, možnost být rok co rok, celé prázdniny v terénu mezi rostlinami. V době mých návštěv by už byl na zaslouženém odpočinku a od jara do zimy by se mohl věnovat své milova­ né botanice. Snažil jsem se pochopit a jen jsem v duchu litoval.

24

Staňkovy

lokality dnes

Jaroslav Hrabec Když jsem v roce 1989 zvažoval, jaké zadání di­ plomové práce si mám zvolit. využil jsem příleži­ tosti, že se začínají zpracovávat terénní botanické deníky z pozůstalosti St. Staňka. Rozhodl jsem se prověřit současný stav lokalit, které St. Staněk nej­ častěji navštěvoval a tedy popisoval z okolí svého bydliště, tj. obce Korytné. . Při identifikaci lokalit pomohla setkání se staršími

občany v Korytné, kteří pamatují původní místní

názvy. Později byly lokality ověřeny i dle historic­

ké pozemkové mapy obce na farmě státního statku.

který ji měl zhotovenou pro určení původních par­

cel a vlastníků pozemků.

Na základě hospodářských map a znalostí z terénu

jsem nakonec vytypoval 13 lokalit, které nebyly

využívány jako orná půda a byl předpoklad, že se

zde něco mohlo uchovat do dnešních dnů. lednalo

se o lokality Kříb - Nivnicko. Lipiny- Horní pole a

Brusné na k.ú. Nivnice, Březí, Barvínkový žleb,

Horní louky, Obecnice, Nové louky, Vaďůvky,

Lozky - lahodné a Kulhance v k.ú. Korytná a Cu­

zeniska a Horní louky pod Studeným vrchem v

k.ú. Suchá Loz.

liž první terénní průzkumy ukázaly, že z historicky

bohatých nálezů leckde mnoho nezbylo . Podrob­

nějšími průzkumy se tato domněnka potvrdila; ně­

které lokality byly však příjemným překvapením.

PŘILOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

Na další setkání jsem musel čekat celé čtyři roky. To u příležitosti floristické­ ho kurzu ČSBS přivezl Stanislava Staňka do Valašských Klobouk jeho dlou­ holetý přítel, dr. Valentin Pospíšil. Většina účastníků kurzu o něm nevěděla vůbec nic. Tím více je zaujalo Staňkovo vyprávění o tom, jaké byly Bílé Kar­ paty kdysi. Dobře si pamatuji, jak mi při pozdějším rozhovoru Staněk řekl, že celou cestu autem z Korytné do Klobouk měl zavřené oči, aby nemusel vidět tu zničenou krajinu kolem. Co k tomu víc dodat? V následujících letech jsem se u pana Staňka několikrát zastavil. Dal jsem mu k pročtení i svou diplomovou práci. Jen mi pak smutně řekl: "To není možné! Tam rostly úplně jiné druhy! A kde je Stipa tirsa? Ta byla všude ve spoustách!" Věděl jsem, že už tomu tak není, ale neříkal jsem nic. Naše set­ kání se pak přerušila. V létě roku 1982 jsem se chystal po delší době Staňka opět navštívit. Dozvěděl jsem se, že to není možné; že už není mezi námi. A přece jsem se s ním ještě jednou set~al. To když jsme ve 2. polovině osmde­ sátých let připravovali s kolegyní Ivanou Hlobilovou-Jongepierovou, mono­ grafii o bělokarpatských orchidejích. Měli jsme k dispozici desítky Staňko­ vých terénních zápisníků z jeho třicetiletého botanizování. Maličký formát, strany hustě popsané drobným až nečitelným písmem, stovky názvů rostlin, ale i poznámky o počasí, politice či filozofické názory na svět. Jako bych jej slyšel, jako bych s ním seděl v podvečer na voňavé mezi. Velmi mě mrzí, že Staněk své poznatky prakticky nepublikoval. Těch několik článků z20. let a zmíněná brožurka o květeně zlínského kraje je snad jen jed­ no promile toho, co znal. Nic na tom nemění ani desítky zpracovaných návr­ hů na ochranu nejvýznamnějších bělokarpatských lokalit dnes uložených kdesi v archivech. O to větší radost mám z toho, že jeho botanické sbírky zů­ staly díky péči Moravského zemského muzea zachovány. Těší mě, že se man­ želé Jongepierovi ujali sisyfovského úkolu zpracovat všechny Staňkovy po­ známky z terénu a pokusit se na jejich základě rekonstruovat bělokarpatskou květenu tak, jak vypadala v první polovině našeho století. Mám radost i z to­ ho, že už snad nastává doba, v níž se lidé začínají o květenu Bílých Karpat starat. Že se snaží o to, aby alespoň zlomek z neuvěřiteln ého rostlinného bo­ hatství tohoto území zůstal zachován i pro příští generace. Stanislav S taněk by z toho měl určitě radost. V listopadu loň skéh o roku by se byl tento vyni ­ kající botanik dožil devadesáti let. Po:emkové rípravy. Folo Jarmila Kocourková

PŘILOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

Kříb - Nivnicko jsou pastviny 500 111 severně od Korytné, SV a V exponované, ve výšce 290-350 m n.lI1. Nedávno zde byl zrušen chov ovcí a v současnosti je lokalita jen z části sečena I až 2x ročně. zbytek začíná za­ rustat náletem. Ve vzrostlých mezích byl nalezen hojně kruštík širokolistý. Mimo něj se podařilo na­ lézt dalších 6 druhu orchidejí. Lipiny - Horní pole je úzký pás zbytku pastvin 1,5 km SZ Korytné na Z a SZ okraji lesa Lipiny ve výšce 290-390 m. Na lokalitu upozornil v r. 1990 František Kopeček. Jedná se o velmi zajímavé xerotermní stanoviště s bohatým výskytem lnu žlutého (Linum tlavum) a 9 druhu orchidejí. Na lokalitě se nacházejí i další vzácné a ohrožené druhy a zasloužila by si ochrany formou chráněného území. Brusné je bývalá pastvina vklíněná do lesa Lipiny. SZ od Korytné, ve výšce 370-450 m n.m. V současné do­ bě je lokalita z části zalesněna borovicí. menší část s dubovými solitéry postupně zarůstá náletem. Na lokalitě jsou ještě druhy charakterizující luční spo­ lečenstva, ale převažují již druhy lesní. Březí

Bývalé pas]viny 1.5 km JZ Korytné, ve výšce 370­ 450 m n.m. se solitérními duby. Porost byl občas po ukončení pastvy sečen. v posledních letech bez zásahu, začíná se projevovat začátek sukcese. Barvínkový žleb Nachází se nad soutokem tří pramenných přítoku Korytnice, I,S km JZ od Korytné. Dříve pobřežní pastviny. nyní silně zarostlé dřevinami. Horní louky 10 km jižně od Korytné ve výšce 450-530 m n.m. Byly nejbohatší Staňkovou lokalitou. Louky byly zorány. několik let na nich polařeno a pak "obno­ veny" monokulturou srhy laločnaté. Z bohatých luk zbyly jen lemy podél lesa, které však postupně podléhaj í sukcesi. protože nejsou koseny. Upro­ střed luk je zbytek mokřiny zarůstající vrbami, kte­ rá byla dle pozemkové mapy identifikována jako .totožná s lokalitou St. Staňka, kde uváděl mimo ji­ né i toříček jednohlizoý. Přes okolní intenzifikaci a pokus o odvodnění zustala tato lokalita velmi zají­ mavá a zasloužila by si větší pozornost. Byly zde objeveny mimo jiné kosatec sibiřský. vrba rozma­ rýnolistá (Salix rosmarinifolia), prstnatec májový. jazyk hadí. atd. Obecnice Navazuje z j ihu na Horní louky. rozprostírá se v nadmořské výšce 540-600 m. Louky opět patřily k bohatším lokalitám s pozoruhodnýmí druhy, avšak byly rozorány a znovu osety kulturními druhy trav. takže z původních druhů se téměř nic nedochovalo. Nové louky Chráněné území 2 km na jihovýchod od Korytné. Louky jsou zčásti sečené. zčásti zarůstají náletem (okolí studní). V minulosti byly ,.omylem" pohno­ jeny. Porost je druhově poměrně bohatý, s výsky­ tem řady ohrožených druhu. např. prstnatec bezo­ vý. mečík střechovitý nebo plicník měkký.

25

Hořec Kochův (Gentůma KochŮlna).

Pavel Bezděčka

Lozky - Jahodné Lokalita 4 km VlY od Korytné, ve výšce 440-570 m n.m. a byla obdobně jako předešlá zničena hno­ jením a obnovou drnu. Kulhance Území leží 1.5 km VJV od Korytné, ve výšce 350­ 382 m n.m.; bylo využíváno jako sad, později jako pastvina. V současné době je z větší části rozoráno a postupně oséváno kulturními travami. Cuzeníska ležící 4 km východně od Korytné, ve výšce 460­ 580 m n.m. bývala historicky nejbohatší lokalitou územÍ. Dřívější pastviny však nebyly později vyu­ žívány, zarůstaly náletem, až byly nakonec převe­ deny do lesa a zalesněny smrkem a borovicí. Z pů­ vodně rozsáhlého komplexu zůstal zachován jen malý fragment nad silnicí ze Suché Loze a Nivnice do Březové, kde je i bohatý výskyt vzácných a ohrožených druhů (10 druhů orchidejí aj.). Horní louky na Studeném vrchu najdeme 4,5 km severovýchodně od Korytné, 430­ 620 m n.m .. Jsou nejzachovalejším zbytkem pů­ vodních lučních komplexů a současně i nejzacho­ valejší Staňkovou lokalitou v okolí Korytné . Cást luk je chráněna formou MCHÚ. Tyto louky však již nebyly několik let koseny a začínají se zde pro­ jevovat důsledky sukcese. Paradoxně tak nejbohat­ ší výskyt vzácných druhů zaznamenáváme na dříve přihnojovaných nechráněných porostech těsně pod Studeným vrchem, které jsou sečeny pravidelně. Na základě průzkumu lze konstatovat, že většina lokalit opravdu více méně zanikla. Byly zničeny buď přímo, rozoráním, hnojením, nebo nepřímo zalesněním, sukcesí apod. Zalesněním Brusného již zřejmě úplně zanikla naděje na potvrzení vý­ skytu vstavače trojzubého a malá naděje zůstává i na objevení toříčku jednohlizného na identifikova­ né historické lokalitě v mokřině na Horních lou­ kách u Korytné. Na úplné ověření čeká i výskyt střevíčníku pantoflíčku, jehož listy jsme společně s P. Batouškem nalezli na odvalech opukových lomů u cesty Lozkovice v letech 1981 a 1991, ale kve­ toucí jedince jsme nenalezli. V roce 1992 nebyly nalezeny již ani listy sterilních rostlin. Za potěšitelné nálezy lze považovat nález ostřice ptačí nožky na lokalitách Březí a Barvínkový žleb a později v r. 1993 i ve žlebu pod skládkou nad Korytnou (dr. Jongepierová), dále bohatý výskyt vst:J.vače bledého - Orchis pallens) v lese Lipiny, Kadlečková, Hluboček i Havřicko, hojný výskyt kruštíku růžkatého na Kříbu. Inu žlutého a hořce hořepníku -(Garaj 1991) na Lipinách-Horním poli. Pro budoucnost je důležité. jak budou uvedené lo­ kality využívány. V současnosti se kladně projevu­ je snížení až úplná. absence hnojiv při obhospoda­ řování, negativně pak nesečení méně' atraktivních lokalit s projevy postupné sukcese (hromadění sta­ řiny, zarůstání náletovými dřevinami atd.). Pokud budou porosty na loukách a pastvinách alespoň lx. za 2 roky pokoseny a seno odvezeno, je naděje na šíření druhů z okolí a alespoň částečný návrat kdy­ si ~ohaté květeny.

26

Kreslil



PŘEČETLI JSME Hořec

žaluje

Chudá, leč krásná je belokarpatská vrchovina. Jako magnet střelku, tak lidské oko připoutávd její nejvy.fší vrchol - Velká Javořina, zdůramě­ ný v posledních letech mohutnou televimí veZí. Návštěvníkům, které na hřebenu silnice mezi Stráním a Slavkovem neodradí ani ukazatel je­ denáctikilometrové vzdálenosti, skýtá plno krá­ sy. Takjako se bohatá města honosí svými galerie­ mi, muzei a chrámy, tak tato horská oblast hořec uchovává svoje klenoty, jejichž cenu si místní Kochův? lid ani neuvědomuje. Nuže - a mezi těmito rost­ linnými klenoty - totiž koniklecem, lafránem. li­ lií ?,Iatohlavou, omějem žlutým, bělozářkou, me­ Ivana Jongepierová číkem, vstavati a jinými - nade vlecky jako dia­ mO/Zl vyniká hořec, a to hořec Kochův. Kdo jed­ nou videljeho nafialovele tmavomodrou, nálev­ K nejatraktivnějším druhům Bílých Karpat pat­ kovitě zvonkovitou korunu s pásově zelenými řil až do 60. let tohoto století hořec Kochův tečkmni uvnitř, ten se bude každé jaro vracet (Gentiana kochiana). Rostl najediné lokalitě na pokochat se touto nádherou. vrcholu Lesná .nad Horním Němčím. Nejbližší Není náhodou, že jsem užil příměru" diamant". další lokality byly známy až z Alp a východních Vždyť jako on i hořec byl často loupen. Nevědo­ Karpat. Později byl objeven v údolí Satiny u mí lidé, chtějíce se pochlubit, jakou že to mají v Malenovic v Moravskoslezských Beskydech, zahrádce nevídanou vzácnost, chodili a jezdili na Lesnou vyrývat trsy hořce. Leč marně jej sá­ kde však zřejmě nebyl původní (Kunstovný zeli ke svým příbytkům - nikdy se neujal. 1968). To vlechno tedy hořec Kochův přežil a vždy se Tento hořec připomíná hořec Cluisův, je vyso­ movu zamodral kpotě.fe svých obdivovatelů ... ký 5 - 10 cm, má kopinaté nebo eliptické listy a Leč pnlel agronom se svým plánem rekultivace, tmavě modré, 5 - 6 cm velké květy, které jsou v vyklučil duby i s pařezy, vysekal keře, minerál­ ústí tmavozeleně tečkované. V Bílých Karpa­ ními hnojivy vyhnojil louky na Lesné, povláčel, tech kvetl koncem května. zdvojnásobil výnos sena - a vzácná flóra ? Ta­ Přes ochranářské snahy několika botaniků byla tam! Jako by nebylo možné ponechat ten půl­ lokalita v 60. letech intenzivně hnojena, přede­ hektar v původním přirozeném stavu! Vždyť ví­ ce než půlhektar hořec ani nezabíral... vším kejdou, a původní populace nenávratně A tak stihl hořce hořký osud - letos už milovníky zmizela. V současné době zde najdeme přede­ přírody jeho krása nepotesí. Klenotnice Bílých vším ovsík, srhu, šťovíky ... V posledních letech Karpat byla okradena o skvost nejvzácnějH ­ se proslýchalo, že na několika zahrádkách v protože byl jediný v naJí vlasti. Horním Němčí se vyskytuje hořec, o kterém (Slovácké noviny, 1.6.1966)

Opravdu

Kreslil Jan

Steklťk

vyhynul

majitelé prohlašují, že pochází přímo z Lesné. Byly ale pochybnosti, zda to mohou být původ­ ní, ničím nezkřížené populace. V roce 1993 dr. Holub z Botanického ústavu A V ČR ověřil, že se jedná opravdu o původní druh. Takže zahrád c káři, obyčejně uvádění jako výstražný příklad likvidace mnohých druhů, sehráli v tomto pří­ padě opačnou úlohu . V současné době jsou členy botanické sekce připravovány podklady pro vysázení této rostli­ ny zpět na bělokarpatské louky. Je nutné zvolit vhodnou metodiku, vytypovat v blízkém okolí původní zničené lokality odpovídající stanoviš­ tě a po vysázení zajistit pravidelné sledování. Biologie druhu ani ekologické požadavky ne­ jsou příliš známé a tak bude zřejmě nutno při tomto pokusu řešit různá úskalí - vhodné pod­ mínky, vhodnou dobu vysázení, konkurenční vztahy s ostatními druhy apod.

PŘÍLOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

Hospodaření

v lesích

Libor Nováček Do roku 1991 byl na území CHKO Bílé Karpa­ ty v podstatě jeden uživatel lesa - Jihomoravské státní lesy s Lesními závody Brumov, Luhačo­ vice a Strážnice. Lesní hospodářství tedy podlé­ halo vlivu státního hospodářství jako celku. Kromě trendů , přetrvávajících z desetiletí před­ chozích (i z minulého století), tj. zavádění jeh­ ličrianů namísto porostů dříve výhradně listna­ tých, podepsaly se na lesích i byrokratické způ­ soby řízení a hospodařeni. Současný stav není produktem činnosti pouze lesáků, ale celkového přístupu státní administrativy k národnímu ma­ jetku, k lesu jako součásti životního prostředí, především však k lesu jako zdroji suroviny - a tedy zisku. Ten se stal hlavním kriteriem lesnic­ ké činrlosti. Požadavky národního hospodářsví byly směrovány především ke zdroji dřeva, a kritika předchozích režimů ve vztahu k lesům byla pouhou kamufláží exploatačních záměrů. Les jako živé společenstvo, nezastupitelné ve sv)'ch neprodukčních funkcích. byl předmětem

převážně

teoretických úvah a plánů. Jejich se často stalo pouze soukromou iniciativou, ne vždy vítanou a podporovanou. Tyto dva přístupy se projevovaly i na území CHKO Bílé Karpaty. Preference jehličnanů se prezentovala často až absurdními způsoby. V optimálních podmínkách bukového hospodář­ ství, kde se buk zmlazoval pod porosty i vedle nich jako plevel, se s ním jako s takovým i za­ cházelo - musel býťvyřezáván z vysazených smrkových kultur. Díky jisté agresivitě v ideál­ ních podmínkách a finanční náročnosti tako­ vých "pěstebních" zásahů se přece nakonec v některých místech prosadil. V jiných však, a to většinou, přibývaly plochy jehličnanů. Nezájem o náročnější clonné či násečné hospodaření, větší odolnost smrkových sazenic ke špatnému zacházení, jejich poloviční počet na I ha a tím i poloviční náklady na zalesnění a ochranu kultur tomu jen přispívaly. Rozdíl v pracnosti a nákla­ dech nebyl nijak zohledněn ani oceněn a tak si uskutečňování

značná část lesáků s listnáči nelámala hlavu. Dalším z důvodů k tomuto přístupu byla i velká periodicita plodných let buku a dubu a problém uchování osiva. Tyto příčiny způsobily extrém­ ní nárůst jehličnatých porostů . V deceniu 1984 - 93 na lesním hospodářském celku (LHC) Luhačovice bylo přímo předpisem LHP stanoveno 74 % zalesnění jehličnany! Pra­ xe však překonala i tento "limit" a dosáhla 80 %, z toho smrk 63 %, borovice 10 %, modřín 5 %. Proti tomu buk 15 %, dub 10 %. Ostatní list­ náče pouze zlomky procent. Přirozené zmlazení dosáhlo 9 %. Tato hodnota je ale snížena dalším vylepšováním, které však již není nikde pod­ chyceno. Prořezávky v uvedeném LHC jsou plněny na 92 %. Zpoždění je způsobeno restitucemi lesů. Na­ hodilá těžba velmi dobře ilustruje stav lesů. V 35 obnovních těžbách dosahuje u jehličnanů %, zatímco u listnáčů i přes značné poškození dubů tracheomykózou pouze 12,5 % . Předmýt­ ních těžeb nahodilých je 37 % ujehličnanů 23 % u listnáčů. Celkový podíl nahodilých těžeb činí u jehličnanů 35 %, u listnáčů 16 %.* Obdobné údaje pro LHC Brumova Strážnice se zatím zpracovávají z dostupných databází. Situ-

a

Nejstarší směrnice Zdeněk Prudič

S platností zákona Č. 172/91 ČNR se staly obce a města poznovu majiteli lesů, které jim náleže­ ly v roce 1949. Při aktualizaci stavu lesa města Strážnice nalezl jsem hospodářské směrnice pro tyto lesy z roku 1800. Les Mandát a Dubový díl o rozloze asi 335 ha tvoří nejzápadnější část CHKO Bílé Karpaty v dnešní lesní správě Radějov. Je to protáhlý hřbet, spadající severními svahy do Měsíčního údolí Sudoměřického potoka a jižními svahy Dubového dílu do Skalického járku, který tvoří hranici se Slovenskem. Převážná část porostů je nepravá kmenovina s výstavky, vzniklá předrže­ ním středního lesa. V porostní skladbě z 80 % převládají listnáče dub, habr, lípa a méně buk.

Lesy jsou v CHKO velmi niworodé. Zvlášť hodnotné jsou různé typy karpatských bučin. Obrázek pochází z oblasti masivu Lesná. Foto Vladimír Růžička

PŘiLOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

27

Genofond lesních

dřevin

Libor Nováček Popisované směrnice "Zařízení lesních částí Mandátu, Dubového dílu a Mladin, jež městu Strážnici patří" se zachovaly v českém překla­ du, pořízeném koncem 19. století archivářem mčsta L. Noppem pro tehdejšího starostu. V úvodě je konstatováno, že "dle nejvyššího lesní­ ho řádu všechny obecní lesy pod vrchnosten­ ským dozorem stojí". Řádem je míněn patent Marie Terezie z roku 1754. V závěru úvodu se určuje "doba ku kácení 40 let" a z toho jsou vy­ vozena podrobnější ustanovení. - Každoročně se má vykácet jen čtyřicátý díl dle přiložené mapy. - Vždy se má vysekat rubisko porostlé nejstar­ ším dřevem. - Rubisko musí být vyznačeno do Václava a do příštího Jiřího vyklizeno. Potom musí být v lese klid. Václavem a Jiřím se míní svátky těchto svatých 28. září a 24. dubna. - Každé rubisko se rozdělí na díly JO x JO sáhů. - Na každém dílu se musí ponechat 5 stromů ­ výstavků ze semene, aby se získalo stavební dříví dubové. Na každém rubisku tak poroste 1245 výstavků. - Rubiska se mají doplňovat sazenicemi stromů, jejichž dřevo se používá v bednářství a kolář­ ství. Zde překladatel - nelesník pravděpodobný výraz "Fassholz" přeložil jako "obroučkové ke­ ře".

- Zákaz pastvy dobytka a kosení trávy v lese. - Předpis evidence těžby, která se má začít "Ro­ ku 1800 vykáceno".

- Evidence zalesnění a vylepšení kultur.

- Evidence výstavků

- Zavádí se lesní gruntovní kniha, jedna na

městské radě a druhá v panské registratuře.

- Příkaz udržovat hraniční sloupy rubisek v

dobrém stavu a každoročně čistit prusek oddě­

lující Mandát od Dubového dílu.

Autorem směrnic je pravděpodobně Jan Knap­

pe, který v letech 1800 až 1801 zařídil/dle No­

žičky - Přehled vývoje našich lesů/ Strážnické

lesy. Možno se domnívat, že právě tento les byl

posledním sporným územím mezi tehdejší Mo­

ravou a královstvím Uherským. O jeho přičle­

nění ke Strážnickému panství rozhodla Marie

Terezie svým písemným příkazem, mandátem.

Odtud název lesa "Mandát".

Některá ustanovení směrnic neztratila dosud

platnost. Jsou to zajištění trvalosti výnosu, zim­

ní těžba a odvoz dřeva, evidence těžeb, udržo­

vání rozdělovací sítě a podobně Škoda že se na

tyto zásady v nedávné minulosti a ani dnes pří­ liš nedbalo a nedbá.

\f~)11~Dllufi
28

V současné době existují v lesnictví genetické kategorie, které by měly zajistit uchování stáva­ jícího genofondu lesních dřevin, u mnohých již dnes ochuzeného o velmi významné ekotypy. S těmito kategoriemi pracuje jak lesnický vý­ zkum, tak i praxe. Bohužel ne vždy zaujímají to místo a podíl na činnosti, které jim vzhledem k významu patří. Jsou to: * I. Výběrové stromy * II.A Porosty hospodářsky vysoce hodnotné . - uznané porosty chráněné * I1.n Porosty hospodářsky hodnotné - uzna­ né porosty těžené * Semenné sady * Semenné porosty * Genové základny

Území CHKO Bílé Karpaty pokrývají tři lesní

hospodářské celky (LHC) - Strážnice, Luhačo­

vice a Brumov, odpovídající bývalým lesním

závodům. Na nich se, v různé míře, všechny ty­

to kategorie vyskytují.

Výběrové

stromy Tato kategorie má mimořádný význam pro šlechtění lesních dřevin z hlediska produkčního i kvalitativního a jako zdroj vegetativního mate­ riálu (roubů) pro semenné sady. LHC Strážnice - dub 47 ks LHC Luhačovice - jedle bílá 2 ks, borovice les­ ní I ks, modřín evropský 27 ks, douglaska tiso­ listá 7 ks, třešeň ptačí 132 ks LHC Brumov - O Početní i druhový stav velmi skromný. Z hospo­ dářských dřevin chybí úplně buk a klen. V ostatních dřevinách i v jednotlivých LHC stav nedostačující. Výjimkou je třešeň na LHC Lu­ hačovice,jejíž podchycení provedl ing. Novák z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) v Kostelanech. Jeho zá­ sluhou je připraven i materiál pro výsadbu se­ menného sadu, pocházející z těchto stromů. Ha­ br, osika a bříza, považované za plevelné dřevi­ ny, zatím bohužel zůstaly bez povšimnutí, přes své výhodné pěstební, produkční i technické vlastnosti. Jilm, břek, hrušeň polnička by z ge­ nofondu běl o karpatských lesů neměly zmizet jednak proto, že jsou jeho nedílnou součástí, ale i pro své, zatím opomíjené a nedoceněné klady.

II.A Porosty

hospodářsky

vysoce hodnotné ­

uznané porosty chráněné

• jehličnany

LHC "Strážnice 13,99

LHC

Luhačovice

49,72

LHC Brumov Sa lI.A 11,71

75,42

listnáče

75,98

61,73

87,50

225,21

celkem

89,97

111,45

99,21

300,63

I1.n Porosty hospodářsky hodnotné - uznané porosty těžené

LHC

•

LHC Strážnice

jeh!.

185.75

836.59 678.47 1700.81 1776.23 62

list.

269.97

441.31

SA

455.72 1277.90 820.47 2.554.09 2854.]2 100

Luhačovice

LHC Sa I!.B Sa % Brumov U.MB

142.00 853.28 1078.49 38

Semenné sady Na území CHKO je pouze I ha douglasky na bývalé lesní správě Luhačovice u Rudic. Níz­ kou produkcí tento sad zatím neplní účel. Po konzultaci s VÚLHM v Kostelanech navrhne Správa CHKO přenesení genofondu mimo úze­ mí CHKO. Genové základny K vyhlášení v rámci obnovy lesního hospodář­ ského plánu (LHP) na LHC Luhačovice připra­ vena genová základna buku: klenu a jasanu na Strání - 1290 ha. Připraveno i její pokračování na LHC Strážnice, Javorník - 971 ha pro buk, klen, jasan a dub. Na LHC Brumov se chystá základna pro buk, dub zimní, klen a jedli (1998) - 1000 ha a další pro samotnou jedli - 100 ha. Tyto genové základny v sobě zahrnují i 274 ha uznaných porostů. Jejich celková plocha po r. 1998 bude 3361 ha, tj. I 0.5 % celko~é rozlohy lesů v CHKO BK. Uvedené genetické kategorie respektují pouze lesnickoprodukční hledisko. Nejsou v nich pod­ chyceny ostatní příměsné dřeviny jako břek, hrušeň polnička, osika, habr, bříza, a z keřů chráněný dřín, považované za trpěnou příměs, nebo za dřeviny plevelné. Výjimku tvoří výbě­ rové stromy třešně na LHC Luhačovice. Ve zmapování výskytu potenciálních výběrových stromů se nabízí pole působnosti pro různé eko­ logické aktivity či zájmová sdružení (především u mizejících dřevin břeku, jilmu a hrušně pol­ ničky), stejně jako u vzácnějších křovin - tuša­ laje, muku, višně nízké a klokočí. Inventarizace oskeruše pro hodonínskou část CHKO je téměř hotová. V současné době chystá VÚLHM v Kostela­ nech výsadbu I ha semenného sadu třešně Vel­ koškolka v Kladíkově spolupracuje s firnlOu, připravující meristémové kultury třešně, břeku a oskeruše. Tyto iniciativy dávají šanci zachování genofondu, zpestření stávající druhové skladby lesních porostů i kompenzaci nedostatku sadeb­ ního materiálu hlavních hospodářských dřevin.

PŘÍLOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

Autor čúínku patří k tichým lovcům bělokar­ patské přírody. V Domě ochránců přírody v Bmě jsme měli možnost od prosince do února obdivovat jeho kolekci fotografií z Vráry.

Kam

kráčí

myslivost?

Antonín Kostka ace s podílem listnáčů je v těchto celcích poně­ kud lepší díky citlivějšímu přístupu k problema­ tice přirozené obnovy. Trendy a způsoby hospodaření z minulých let bohužel přetrvávají většinou i po restitucích le­ sů. I nyní někteří majitelé a jejich odborný lesní personál preferují jednoduchost a údajnou "fi­ nanční úspornost" zalesňování smrkem před složitější (přirozenou) a dražší (umělou) obno­ vou listnáči. Mnohdy si neuvědomují, že tyto výhody jsou nejen krátkodobé, ale i krátkozra­ ké. Kromě kontrol společně s okresními úřady a trvání na dodržování režimů hospodaření v zó­ nách má velký význam i častý osobní kontakt Správy CHKO s osobní argumentací. Velmi dů­ ležitá je i dotační politika ministerstva zeměděl­ ství, která by měla podporovat žádoucí hospo­ daření s listnatými dřevinami. * Údaje z "Předběžné zprávy k základnímu šet­ ření o vypracování LHP pro LHC Luhačovice na období od 1.1.I994 do 31.12.2003", Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, pobočka Kromě­ říž.

Připomínky k bezobratlých

ochraně

Pavel Šnajdara Management cenných lokalit, a to nejen v Bí­ lých Karpatech, v minulosti respektoval větši­ nou jen botanické hledisko ochrany. Přitom na jeden zjištěný rostlinný druh lze počítat 20 - 30 druhů živočichů. V současné době se předpo­ kládá, že na našem území žije 41 000 druhů ži­ vočichů, z čehož téměř 99 % připadá na bezo­ bratlé. Přitom chráněná území s motivem ochra­ ny bezobratlých v ČR tvoří pouze 2 % vyhláše­ ných území. Respektovárií pouze botanického motivu ochrany a uniformní management v chráněných územích může mít až katastrofální důsledky pro vzácné druhy bezobratlých. Bezo­ bratlí mohou často přežívat jen na několika metrech čtverečních. Proto jen územ ní ochrana s citlivým managementem může zabezpečit pře­ žití značné části jejich ohrožené fauny. Vzhle­ dem k obrovskému počtu druhů však není mož­ né zajistit komplexní výzkum. Průzkum by mčl zahrnout co největší počet skupin alespoň indi­ kátorových druhů, především třídy hmyzu (ln­ secta), s odlišnými bionomickými nároky, jak potravními, tak stanovištními. Tyto bionomické skupiny zahrnují vždy větší či menší počet ta ­ xonomických skupin a při respektování jejich ekologických nároků na dané lokalitě je reálná naděje, že nebude nevhodným managementem zlikvidována některá taxonomická skupina na lokalitě "neinventarizovaná".

Již delší dobu se na stránkách odborného tisku vedou vášnivé polemiky o vysoké zvěři. Disku­ tuje se zejména o škodách, které způsobuje tato zvěř na lesních porostech. Někteří "odborníci" jdou ve svých extrémních názorech tak daleko, že by nejraději v našich revírech zvěř v budouc­ nu vůbec neviděli a argumentují při tom ohro­ mujícími škodami, které vyčíslují dle přísluš­ ných metodik a násobí příslušnými koeficienty. Ve svém příspěvku nehodlám polemizovat s vý­ sledky takto zjištěnými. Dovolím si pouze vy­ slovit názor opírající se o zkušenosti z oblasti okolo Vlárského průsmyku, která se nachází v nejsevernější části CHKO Bílé Karpaty, Vychá­ zím přitom ze základní filozofie, že původní zvěř do volné krajiny v přiměřených početních stavech nesporně patří. Domnívám se, že za většinou poškozování pří­ rodního prostředí zvěří stojí člověk, který si ovšem svůj negativní podíl na současné neutě­ šené situaci dostatečně neuvědomuje a nepři­ pouští. Pominu záležitosti všeobecně známé a mnohokrát publikované, jako jsou například malé rozlohy honiteb, nesmyslně stanovené hra­ nice mezi nimi, vysoké procento nepůvodních dřevin atd. Chci upozornit na některé aspekty, týkající se etiky lovu a provozu myslivosti vů­ bec. Pod módní a všeobecně hlásanou zásadou sni­ žování kmenových stavů zvěře je lov prováděn všemi zákonnými i nezákonnými způsoby a zvěř se stává štvancem. Určitou kuriozitou této vskutku originální filozofie určitě je, že jejími horlivými propagátory jsou i někteří lesníci a myslivci, kteří se v uplynulých desetiletích o přc7věření honitch sami přičinili.

PŘiLOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

V důsledku vysokých plánovaných odstřelů se loví zvčř za každou cenu, bez ohledu na její chovnou hodnotu. Ta se ovšem také dá těžko posoudit při odstřelech jelení zvěře na naháň­ kách a nátlačkách za účasti loveckých hostů, kteří jsou na takovém lovu třeba poprvé, nebo v tmavé noci při nezákonném lovu pomocí umě­ lého světla reflektoru . Samostatnou kapitolu tvoří lov v okrajových, převážně polních honit­ bách, kde bývá "lidovým" myslivcem sloven při prvn í příležitosti první kus, který se sem v důsledku přirozené či vynucené migrace z cent­ rálních horských revírů čas od času zatoulá. Holá jelení zvěř je lovena při vysokých sněho­ vých pokrývkách ještě v lednu, kdy už jsou laně březí a vystavené zimnímu strádání. Slepá hon­ ba za trofejí způsobila, že poměr zvěře samčí a samičí je minimálně 1: 15 při naprosté absenci zralých, trofejově vyspělých jelenů. To je stav, který vede ke genocidě jelení zvěře. Příliš se nezměnily ani už před listopadem kriti­ zované poměry v lovu trofejové zvěře. Zásadní změny doznala pouze terminologie. Z třídních nepřátel dělnické třídy, kteří ve svých volkswa­ genech a s kulovou zbraní na zadním sedadle popojížděli zachváceni loveckou vášní v období říje po svážných cestách českých a moravských revírů, se rázem stali dobří přátelé a ze stranic­ kých nomenklaturních kádrů úspěšní podnikate­ lé a také "lovci". Díky tomu a všeobecně pokleslé morálce bylo například na okresní chovatelské přehlídce ve Smolině v r. 1992 k vidění, že jsou v jelení ob­ lasti Vlára loveni vysoce nadějní chovní a do­ spívající jeleni vc věku 6 - 8 lel.

29

Typický bělokarpatský potok v zářezu tvaru V. Foto Pavel Kuča

V důsledku popsaných pseudoloveckých prak­ tik a vzhledem k dalším civilizačním faktorům je vysoká zvěř v současnosti trvale vystavena stresu a také hladovění, a to i v mimozimním období. Nenachází dostatek klidu a stala se zvě­ ří veskrze noční. Je zatlačována do relativně klidnějších částí honiteb, kterými jsou několika­ hektarové mlaziny - důsledek necitlivé holoseč­ né seč by - a velkoplošné lány zemědělské vel­ kovýroby. Zde pak skutečně dochází k určitým škodám, které jsou ovšem logickým důsledkem chování a hospodaření člověka . Lze jen věřit, že moderní a tolik proklamované synonymum myslivec-ochránce přírody bude v praxi naplňováno skutky, a morálka spolu s mysliveckou etikou zvítězí nad kořistnickými přístupy. Krásná příroda Bílých Karpat si to jis­ tě zaslouží.

Ekologické stavební kameny Biele Karpaty Biele Karpaty, bilaterálne chránené územie, nadvazujú najuhozápadě na pripravovaný trila­ terálny národný park Dunaj - Morava - Dyje a na severe na komplex velkoplošných chráne­ ných území - CHKO Kysuce, Beskydy, Horná Orava a porský Babigorski Park Narodowy. Vzniká tak unikátne zreťazenie území s vyso­ kou ekologickou stabilitou a rozsiahlym bohat­ stvom genofondu. Vazba ekosystémov a trans­ fér genov týmto územím nie je ilúzia, vyvolaná geografickou nadviazanosťou - treba poukázať na obnovenie starých migračných ciest losa z PoTska do Panónie a Burgenlandu cez Biele Karpaty a Záhorie; šírenie krkavca na západ týmto horstvom; tiež rysa a aj vlka. V zozname druhov Bielych Karpát sú aj alpské prvky (mi­ granti na východ?) - za všetky možno spomenúť chrobáka Laena vienensis a všivec chocholatý. Keď pripočítame veTké bohatstvo orchidejí, ge­ nofond ovocných sort, velké množstvo druhov hmyzu, často celoeurópsky ohrožených, ale v Bielych Karpatoch hojných, napr. Lemonia ta­ raxaci, je jasné, že Biele Karpaty sú dllležitým "kvádrom" v ekologickej stabilite a genovej zá­ sobe Európy a musia mať aj tomu odpovedajúcu ochranu.

Pavol Deván, SCHKO Biele Karpaty

30

pouze v nčkterých úsecích v mifilm álních popu­ lacích. Ustaly jarní tahy a některé druhy Inapř. ostroretka stěhovavá! se zde už nerozmnožují vůbec a přežívají pouze v jednotlivých exem­

Revitalizace řeky Vláry Antonín Kostka

plářích.

Meandrující tok s bohatými původními břeho­ vými porosty a v něm průzračná voda s bohatou vodní faunou, to byl obraz řeky Vláry ještě v šedesátých letech tohoto století. Až do nedávné doby zde běžně žila vydra říční, hnízdili ledňáč­ ci a skorci vodní. Mokřady v údolní nivě byly ideálním biotopem pro většinu dnes už vzác­ ných obojživelníků. V minulosti patříla tato ře­ ka k mimořádně bohatě zarybněným tokům. Každé jaro zde vytahovaly do tlení z Váhu de­ seti tisíce bílých ryb. Rybářské poměry na této řece snad nejlépe vystihuje článek brněnského rybáře Milana Oškrdala "Byl jsem v ráji", uve­ řejněný v časopise Rybářství v r. 1969. Od padesátých let docházelo k postupné devas­ taci toku a celého povodí, takže dnes už většina vzácnějších druhů ryb a živočichů ve Vláře ne­ žije a druhy kdysi nejpočetnější se vyskytují

Příčiny, které vedly k tomuto katastrofálnímu stavu, jsou podobné těm, které jsou popisovány v souvislosti s havarijními stavy na jiných to­ eích. Splaškové odpadní vody z měst a obcí v povodí Vláry se do řeky vypouštěly bez čištění. Po druhé světové válce rozvíjející se průmysl si starosti s čistotou odpadních vod také nepřipou­ štěl a tak se stalo, že otrava kyanidy v srpnu r. 1971 způsobila totální vyhubení vodní fauny až po obec Horné Srnie na slovenské straně Bílých Karpat. Zemědělství, prováděné v této podhor­ ské oblasti způsobem snažícím se srovnat výno­ sy s úrodnou Hanou, výrazně poznamenalo celé povodí. Stovky tun drahocenné humózní půdy s rezidui pesticidů, těžkých kovů a minerálních solí je dnes jako důsledek vodní eroze z "úspěš­ ných" let socialistické zemědělské velkovýroby uloženo v korytu řeky.

PŘILOHA PRO CHKO BILÉ KARPATY

MeČ/K střechovitý (Gúuliolus imbricatus) patří dosud k poměrně četným druhům bělokarpat­

ských luk. Kvete podle místní situace v červnu až červerrci.

Foto Vúulimír Růžička

Od padesátých let byly postupně regulovány nejcennější úseky řeky. Změnou odtokových a směrových poměrů a odstraněním břehových porostů bylo dílo zkázy dovršeno. Vzhledem k tomu, že současný shora popsaný stav se jeví nejen pracovníkům ochrany přírody jako nepřijatelný, byl na Správě chráněné kra­ jinné oblasti Bílých Karpat zpracován v prosin­ ci 1992 v rámci programu Revitalizace říčních systémů návrh na revitalizaci řeky Vláry, který byl spolu se žádostí o finanční příspěvek z Pro­ gramu RŘS předán Regionálnímu poradnímu sboru při Povodí Moravy v Brně. Žádost byla 15.6.1993 doporučena a postoupena Poradnímu sboru při OOP Mžp v Praze. Zde byla posouze­ na rovněž kladně, takže od října 1993 zajišťuje­ me zpracování projektové dokumentace. Sou­ běžně mimo vlastní revitalizační program zajiš­ ťujeme a spolupracujeme na dílčích opatřeních, vedoucích ke zlepšení situace v povodí. Jedná se např. o sanaci nepovolených skládek, zjišťo­ vání a odstraňování bodových zdrojů znečištění, monitoring kvality vody, říčních sedimentů a další.

Výkupy pozemků v NPR Martina Baladová Začátkem

roku 1993 dostala Správa CHKO Bí­ lé Karpaty pokyn z Českého ústavu ochrany přírody k nezbytnému výkupu pozemků, začle­ něných do některých kategorií zvláště chráně­ ných částí přírody. Hlavním důvodem pro zahá­ jení výkupu pozemků se stala možnost účelově využít příslušné finanční prostředky ze Státního fondu životního prostředí (SFžp). Uzavírání klasických smluv na nemovitosti je pro nás nejběžnějším z typů převodu vlastnické­ ho práva na nového nabyvatele - tedy v našem případě Český ústav ochrany přírody. Smlouvy o bezúplatném převodu státního majetku nebylo možno v našich podmínkách prakticky realizo­ vat, jelikož proces restituční, privatizační a transformační byl natolik rychlý, že s kategorií "státní vlastnictví půdy " jsme se již v roce 1993 setkávali jen sporadicky, a to jen v souvis­ losti s dosud neuspokojenými restitučními náro­ ky. Při vlastním výkupu pozemků jsme zaměřili svou pozornost na dvě velmi důležité národní přírodn í rezervace (NPR): "Porážky" v k. Ú. Slavkova Nová Lhota, okr. Uh. Hradiště, o rozloze 49,8 ha. "Zahrady pod Hájem" v k. Ú. Velká nad Ve­ ličkou, okr. Hodonín, o rozloze 162,3 ha. Výpisy z listů vlastnictví zpracované středisky

geodézie a informace zemědělských družstev a státních statků o daném území nás vedly ke sku­ tečným vlastníkům jednotlivých parcel ve jme­ novaných NPR. Cesta k nim nebyla jednodu­ chá. O to překvapivější bylo zjištění, že vlastní­ ci jsou ochotni své pozemky okamžitě nabíd­ nout k prodeji. Nezřídka jsme slyšeli dnes tak časté: "Zaplaťte a bude to vaše". Správa CHKO Bílé Karpaty, která zprostředkovávala prodej, však není schopna splnit slib, který měl být za­ kotven v kupní smlouvě - zaplatit kupní cenu do 30 dnů od podpisu smlouvy smluvními strana­ mi. Vlastníci ji totiž podepsali okamžitě při prv­ ní konzultaci; zůstává však otázka, kdy podepí­ še smlouvu statutární zástupce Českého ústavu ochrany přírody v Praze a kdy, po dokončení všech procedurálních záležitostí, dostanou pro­ dejci peníze. Šest smluv je již podepsáno oběma smluvními stranami, dalších cca 20 na uzavření čeká. Ne­ zbývá než věřit, že již v nejbližší době se na lis­ tech vlastnictví objeví nový majitel - Český ústav ochrany přírody, a prodejci začnou inve­ stovat finanční prostředky získané prodejem svých pozemků.

Management v roce 1993 Pavel Snajdara Management maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ) Bílých Karpat doznal v roce 1993 jistého pokroku a změn. V minulých letech byl pro­ váděn pouze brigádnickými aktivitami CSOP a hnutím "Brontosaurus" bez zvláštního zřetele na ekonomickou efektivitu. V letošním roce Správa CHKO Bílé Karpaty zpřísnila podmínky smluv s provádějícími organizacemi tak, aby vycházely z nutných potřeb lokalit a reálných finančních mož­ ností Správy CHKO BK, což se zákonitě projevilo nepoměrně větším rozsahem provedených prací oproti minulým létům. Kromě Správy CHKO BK se podílely na managementu na vlastní náklady ne­ vládní organizace pod metodickým vedení Správy CHKO. Vzhledem ke specifičnosti jednotlivých okresů, za­ sahujících do Bílých Karpat, rozlišujeme i výsledky managementu.

Zlínská část Výměra nelesních MZCHÚ: 60,3858 ha kosení luk .............. 30,6 ha (67% luční části neles­ ních MZCHÚ) likvidace náletu ........ 8,2 ha regulovaná pastva .... 11,0 ha ohrazení pastviny ..... 1,0 ha Mimo MZCHÚ bylo pokoseno 18.2 ha 1. zón. Prá­ ce prováděli: CSOP KOSENKA Valašké Klobou­ ky. civilní služba Správy CHKO, někteří vlastníci a uživatelé.

PŘÍLOHA PRO CHKO B1LÉ KARPATY



se osvědčil systém dotací nebo uživatelům, kdy se výše dotace pohybuje od 500 Kč do 1000 Kč, přičemž sociál­ něekologický efekt této motivace je nezanedbatel­ ný.

Jako

nejekonomičtější

vlastníkům

Uherskohradišťská část

výměra nelesních MZCH Ú: 292.1163 ha kosení luk ........... 50.1 ha (22 % luční části neles­ ních MZCHÚ) likvidace náletu ...... L8.7 ha pobránovaní ............ 0,5 ha Mimo MZCHÚ bylo pokoseno 3, I ha 1. zón. Práce prováděli: CSOP Vlčnov, CSOP PF UP Olomouc, pracovní skupina OÚ Vápenice, PD Lubina. ZD Strání, OÚ Březová, p. Garaj a p. Bobčík, někteři vlastníci. Jako nový způsob zajištění managementu byla na okrese vyzkoušena pracovní skupina při OÚ Vápenice. Tato se plně osvědčila a po počáteč­ ních problémech se materiálně zdokonaluje a při­ pravuje na další sezóny.

Hodonínská část výměra nelesních MZCHÚ: 792.2652 ha kosení luk ........... 159.5 ha - 70,5 ha finančně zajistila Správa CHKO BK - 89.0 ha finančně zajistily nevládní organizace

likvidace náletu ....... 8.0 ha

Specifickou skupinu v hodonínské části CHKO

BK tvoří CSOP BILÉ KARPATY Veselí n. Mor.

Výrazně se profesionalizuje. což se odráží na zvy­

šujícím se výkonu a kvalitě.

Souhrn Celkem zajistila Správa CHKO Bílé Karpaty v ro­ ce 1993 management na 164 ha MZCHÚ Bílých Karpat. Na části zbývajících ploch zatím hospodaří vlastníci a uživatelé i bez dotací. Značná část MZCHÚ však vyžaduje rychlou obnovu manage­ mentu. V ideálním případě by měl na obnovu manage­ mentu navazovat návrat extenzivního hospodaření původních vlastníků. To se však daří zatím jen vý­ jimečně ve zlínské a uherskohradišťské části Bí­ lých Karpat. Trend opouštění hospodaření v MZCHÚ stále převažuje, což přímo souvisí se zemědělskou politikou státu a pokud nedojde k ry­ chlé změně, bude zajišťování managementu MZCHÚ záviset z 95 % na finančních možnostech Správy CHKO Bílé Karpaty.

31

<0IIII

Tořič včelonosný

(Ophrys apifera) patří i mezi orchidejemi k dru/lllm nejkrásnějším, nejzají­ mavějším a současně nejvzácnějším. V součas­ nosti je znám ze 2 lokalit jen z CHKO Bl1ých Karpat. Původně nebyl vůbec v českých zemích wám (vyskytoval se na Slovensku). Před neKo­ lika lety byl jako nový druh pro naši republiku objeven P. Garajem (u Horm11O NěmČl). Roz­ kvétá až koncem června a je možné, že přes svou krásu uniká pozornosti ještě na dtilších místech. Objevení dalších výskytů (viz počet lo­ kalit) tomu1lasvědčuje. Obrázek je historickým snímkem prvlll110 jedi1lce pozorovaného P. Ga­ rajem. Foto Vladimír Růžička

~ Vstavač

bledý (Orchis pallens) se u nás vysky­ tuje především v Bl1ých Karpatech. Vystupuje zde jako druh listnatých hájů a jejich okrajů a křovin. Je to nejdříve ;jara kvetoucí druh na­ šich orchidejí. Foto Vladimír Růžička <0IIII

Všivec stat1lÝ (Pedicularis exaltata) - jeho jedi­ ná lokalita ve středn í Evropě se 1lachází v Bí­ lých Karpatech. Před více než 15 lety byla té­ měř wičena místním zemědělským družstvem. Pro jeho záchranu vznikl pozoruhodný vý­ zkumný a záchranný program, koncipovaný a vedený V. Růžičkou, na n ěmž se podl1elo také mnoho dobrovo ln íků, studentů vědeckými pra­ cemi apod. Všivec statný j e poloparazit s kom ­ plikovanou biologií a ekologickými vztahy, proto práce s ním a s lokalitou m ůže sloužit i jako zajímavý pň'klad a model v druhové ochraně fytogenofondu. Foto Vladimír Růžička ~

Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) v pestrých barevných kombinacích (kvete ve žlu­ té i červenéformě) se společně s dalšími druhy bylin (prvosenky, pliclII'ky a mnoho dalších) podl1í na tvorbě překrásn éh o jarního aspektu bělokarpatských luk. Foto Vladimír Růžička <0IIII

Kýchavice černá (Veratrum nigrum) je neoby­ čejně vzácným, kriticky ohroženým druhem naší flóry. Na jedné lokalitě roste i v CHKO BIU Karpaty. Foto Vladimír Růžička

~ Vstavač osmahlý

(Orchis ustulata) se vyskytuje

spíše v sušších travinatých porostech. Kvete v

červnu.

Foto Vladimír RůžicKa

32



PŘÍLOHA PRO CHKO BÍLÉ KARPATY

Kreslil Ja n Steklík

Co dělat Karel Hudec

Vyp ůjčil j sem si klasický titul k zamyšlení nad cestami, kterými v novém státě vrátit oprávněnou pozornost řešení ekologických problémů, tj. p roblémů ži­ votního prostředí. Nen í to systémová analýza, spíše j en pokus o syntézu vlast­ ních poznatků a zkušeností, a je proto jistě zatížen subj ektivními pohledy. Snad by však právě tím mohl vyvolat zájem o objektivnější kvalifikované zpracování. Článek je zaměřen na šest problémo vých okruhů, které se zdají pro řešení naší současné ekologické situace nejpodstatnější: Hierarchie eko­ logických problémů - ekologické informace - ekologické chování - legislativní sféra - výchova - tlak veřejnosti.

Ekologická poradna OUWAY! (čti ouvej)

Hierarchie ekologických problémů

Jaké jsou současné základní ekologické problémy globálního, regionálního či Yvonna GaiIlyová lokálního charakteru, jak se konkrétně projevují a jak k nim přispí váme, je

Republikou obchází stra§idlo, stra§idlo ne.fkod­ patrně dnes dostatečně jasné. V mnoha aspektech je to i kvantifikováno a ných jedlých asticích prostředků. (Platí i na jsou narýsovány cesty k n ápravě .

Slovensku.) Co se však nezdá jasné nejen laické, ale i ekologické veřej nosti a patrně i od­

Existuje někol i k způ s o bů , jak se vyrovnat s ne­ povědným orgánům, je mnohovrstevnost ekologických problémů a z ní nutně př íjemn ým pocitem, který máme v okamži ku vyplývající hierarchie jejich významu . Právě ujasnění hierarchizace problé­ když sypeme prací prášek do pračky, č i když li ­ jeme (kapeme) mycí pro středek do dřezu či do mů, její důsledné formulování, od stupňované prosazování i obhajování je jas­

Prvním z nich je takzvané nulové řeše­ nou prioritou celostátní koncepce ekologické politiky. Jsou ekologické pro­ kbelíku. ní. Či li pokud mám pocit, že používaný prostře­ blémy, které je nutné řešit podílem z téměř prázdné státní pokladny, jsou pro­ dek škodí životnímu prostřed í , tak ho tedy ne­ blémy, které mohou nebo musí chvíli počkat a konečně jsou problémy, které použiji. Toto řešení většina čtenářů jistě zavrhla ihned po přečten í a ješ tě si ledacos pomyslela. je možné řešit, pokud se na ně najdou peníze nebo aktivita záj emců .

N ejčas těj i v této situaci padnou myšlenky na Jasné formulování hierarchizace a priorit ekologických problémů by asi měl o mýd lo a valchu, v extrémních případech se být osou v koncepci MŽP a tato koncepce by neměla být veřejno sti utajena. uchýlí k pobytu na stromech. Nicméně jádro Jednoznačná hierarchizace by mohla také odstranit pojmy, jako je ekologický nulového řešení - či li nepoužít nic, zaslouží vy­ s větlení. Př i úklidu domácnosti stačí v řad ě pří­ fundamentalismus, stej ně jako na druhé straně přispět k likvidaci stále objev­ pad ů teplá voda a hadr. Toto řešen í však stěž í ných argumentů o preferování broučků a kytiček před člověke m .

aplikujeme, pokud j sme už koupili "ekologicky neškodný" speciál ní čistič pro daný případ nebo Ekologické informace čisti č univerzální pro případy všechny. I když dnes nejsou informace o stavu životního prostředí u nás tajné, i odbor­ Můžeme také podstoupit peripeti i u regálu v ník často žasne nad "seriózností" informací na jedné i druhé straně . Můžeme­ drogerii. Studi em etiket se n ejča s těj i dobereme li pochopit jen velmi obtížné získávání přesných informací v kultuře, politice k informaci o vůn i , sem tam se objeví informa­ a podobných ne právě ex aktně měřitelných sférách rozhodování, ekologické ce o složení, přemýš líme o doporu č en é m dáv­ Vzpomínáme na výsledky spotřeb itel­ informace jsou vesměs měřitelné, kvantifikovatelné, je sledován většin ou i kování. ských i ekologických tes tů. Bývají to zkrátka jejich trend, jsou často zcela přes ně známy i prahové hodnoty jejich působení těžké chvíle. na člověka. A přesto jsou nejen interpretace zj ištěných čísel , ale i čísla sama Způsobem posledním, který je na vzestupu a natolik odlišná, že nelze na jejich základě seriózně diskutovat a rozhodovat. snaží se konkurovat masivní televizní reklamě , je podomní anděl, jenž nám ukáže cestu. Snad Většinou se praví nebo píše, že převládly v hodnocení emoce nad rozumem, právě proto nesou anděl em nabízené výrobky ale bohužel základ je asi v nedůvěře v mnohá čísla, neboť i v životním pro­ jména kon číc í na WA Y (angl. cesta). (Vysvětle­ středí jde č asto o chleba i velké peníze a pak se jaksi obecně toleruje, že se ní pro ty, které di s tributoři dosud nenavští vili: jedná se zej ména o značky Amway a Freeway) . leccos zkresluje nebo zamlčuje (prostě se lže).

Anděl nabídne prací a č isti cí prostředky abso­ Nedůvěra k čísl ům vykazujícím stav životního prostředí je však příliš nebez­

lutně na všechno a na všechny u nás doma, pak pečná, než aby se mohlo jejich zkreslování tolerovat. Těžko však najít cestu, ještě jeden un iverzální taky na všechno. Potud jak z toho, zejména když správnost čísel zj ištěných ve své rezortní laboratoři by na tom nebylo nic špatného, navštívil nás zkrátka regál drogerie. Jenže č ás t prodejců, kte­ zpochybní i nadřízený úředník . Ale patrně i tím by se mohli zabývat odborní­ ré zde nazýváme a n děli , nám sdělí, že jimi nabí­ ci Ekologického kruhu.

zené pro středky jsou při správném ředění pro

33

Co dělilt sjademým odpadem? Někam ho ulo­ žíme. Občané z 10 potenciálních lokalit vyty­ povaných jako možná dlouhodobá lí!ožiště se bouří. Bouřili se i dukovanštíproti dočasnému úložišti na katastru jejich obce. Ma mě. Kon­ sekvence vlád1ll11O rozhodnutí pokračo vat v ja­ demém programu dostavbou Temelína jsou hlubší, komplikovanější a dlouhodobější, než si naši ekonomičtí lídři připo uštějí. Foto Jar­ milil Kocourková

Ekologické chování V roce 1991 byla s lavnos tně vyhlášena "Strategie trvale udržitelného žití" zpracovaná třemi mezinárodními organizacemi (WWF, IUCN, UNEP) . Čes ­ ký překlad strategie i jejího souhrnu byl slavnostně předán na různý ch úrov­ ních. Bylo by j i stě zaj ímavé zjistit, kde tyto tištěné materiály leží a co z nich bylo kdy použito. Přitom je to výsledek dlouholeté práce mezinárodních od­ borníků, a minimál ně k obecně narýsovaným možnostem řešen í globálních ekologických problémů by se mě l o v politice každého státu přih lédnout. Je však nutné se obávat, že dlouhou dobu budou před našimi politiky stát bez­ prostřední, vždy "mnohem důležitější" úkoly, než je řešení ekologických pro­ blémů, zejména globálních. V souvislosti s touto strategií je však na mí stě i konstatování, že není asi po­ třeba nic dalšího v globální i regionální ekologické politice vymýšlet, na lo­ kální úrovni pak lze patrn ě zásady strategie jen konkretizovat a aplikovat. Z ní vyplývají i zásadní pravidla ekologického chování nejen sociálního, ale i individuálního. Z jejich promítnutí do právních limitů je nutné uč i nit přední povinnost každého státu, dodržování těchto lim itů pak u činit nejen legální povinností, ale i morálním závazkem každého občan a. Je to samozřej mě situ­ ace nelehká, ale S polečnost pro trvale udržitelné žití tu má široké pole půs ob ­ nosti.

34

životní prostředí neškodné. Jsou bio logicky od­ bouratelné, vyrobené z bylin . Nedosti na tom. Lze je jíst, péci z nich bábovky, lít do květiná­ če . Po takto dokonalém představení výrobků nás může napadnout: "Jak to ta příroda bez nich až doposud vydržela? Jak jsme mohli být tak macešští a sem tam čistič do tůně nekápli?" Tady ovšem přestává legrace. Biologická rozlo­ žitelnost je zcela jasně definovaná a měřitelná veliči n a . Je dána procentem původního množ­ ství orga ni cké látky , které se za danou dobu rozloží na látky v př íro d ě běžné. Jinak řečeno, ukazuje biologická rozložitelnost, za jak dlouho zmizí cizorodá organická látka z prostřed í, vět­ ši nou v tomto případě z odpadních vod. Kvůli odstraňování organického zneč i štění jsou s tavě­ ny dvojstupňové čistírny odpadních vod, v ni­ chž speciáln í bakterie (aktivo vaný kal) organic­ ké látky odstraňují. Samovolný rozklad v povr­ chových vod ách je často velmi pomalý, tím po­ malejší, čím je ten který tok znečiště nější. V řa­ dě zemí hodnotú bio logické odbouratelnosti, stejně jako způsob jejího měření předepis uje zá­ ko n. V sousedním Rakousku existuje předpis, který zakazuje uvádět na výrohcích tvr/ení o hi ­

Legislativní sféra Stanovení ekologických limitů veškeré lidské činnosti - a každá lidská č in­ nost má ekologický dopad - je nutným základem, na n ěmž právní stát může a musí postihovat přestupky a zločiny spáchané na životním prostředí občanů . Při rozpornosti stanovisek a hodnocení ekologické závažnosti rů zných forem lidské činnosti bude patrně nej obtížnější vymezit tyto přestupky a zl očiny. Nicméně společnost si musí přesně formulovat, co jí prospívá, co škodí, které škody je možné tolerovat vzhledem k celkově pozitivním dopadům akteré nesmí připustit za žádnou cenu. Přitom ekologické hmity nemohou předsta­ vovat extrémy v hodnocení, nesmí se také vytvářet ekobyrokracie, nelze však také ustupovat tlakům různ ých lobby, které se budou cítit omezovány ve svých "demokratických" právech. Přitom tyto tlaky nemusí být naivně zjev­ né: přípona eko- ke každé firmě , která jednostranně mění životní prostředí, je příliš varovná, stejně jako jejich úspěšné snahy stát se vykonáním zkoušky ze zákonů oficiálním posuzovatelem ekologických zákonitostí. Druhou stránkou problému je dodržování jednou přijatých právních norem. Nelze podléhat žádným iluzím moci nebo zákona, nelze však také přehlížet lhostejnost příslušných represivních orgánů a z ní ýyplývající nadměrný skepticismus. Právní normy jsou nutné k rozlišení možného od nezákonného, které tak může být odsouzeno a potrestáno. Přijetí zákonných norem však je posilováno i vytvářením možností a podmínek pro jejich nepřekračování. Je samozřej mě již věcí lokálních orgánů, zda jen vydají zákaz umý vání aut ve svém obvodu nebo současně zřídí místo, kde si je může každý za nevysoký poplatek umýt. Výchova Jedna z nejdůležitějších součástí snah o zlepšení ekologické situace může mít mrioho forem a pedle toho je v rukou mnoha lidí, institucí a organizací: ve školství, v rodině, v dobrovolných organizacích. Bylo by patrně možné stano­ vit i pořadí významu v ekologické výchově. Za zcela prvořadou lze považovat výchovu generací, které n epřebraly cynis­ mus a deziluze části generací starších. Není to přitom jen nutnost ekologické výchovy na školách, ale i v mimoškolních zájmových dětských organizacích, jako např. v Junáku. Na druhé místo je možné řadit technickou inteligenci, která je ve své většině rozhodujícím tvůrcem a ovl ivňovatelem životního prostředí. Před evším ta by měla mít ekologické cítění, pokud tímto poněkud vágním pojmem rozumíme uplatňování vhodného výběru ekologických poznatků ve vlastní práci. To ovšem není úloha technických specialistů na ekologii nebo na životní prostře ­ dí, ale seznámení všech absolventů vysokých škol technického zaměření mi­ nimálně se souhrnem Strategie trvale udržitelného žití. Třetí v pořadí jsou patrně příslušníci správních orgánů, zejména na rozhodují­ cích místech - starostové, členové zastupitelstev, úředníci státní správy. V této souvislosti by snad bylo vhodné posoudit, jaké ekologické informace asi mají obecní úřady k dispozici - ne na všech úřadech nebo v příslušné komisi pra­ cuje nějaký všestranně kvalifikovaný ekolog a málokterý obecní úřad půjde před každým rozhodnutím vyhledat ekologickou poradnu. Možná by stačilo mít po ruce souhrn informací: jaký typ čističky je pro obec nejvhodněj ší, proč

ologické rozložitelnosti, aniž by obsahovalo čís­ lo atestu, kterým byla potvrzena. Stupeň biolo­ gické rozložitelnost je bezpochyby parametrem, který je pro ekologické hodnocen í pracích a čis­ ticích pros tředků nejdůležitější, a vedle obsahu fosfátů rozhoduje o tom, zda lze prostředek po­ važovat za ekologicky šetrný . Šetrnost je ale ně­ co sakramentsky jiného než neškodnost. Svědomí obnovitelné, trvale udržitelné Nejčastějším argumentem pro ekologickou vý­ hodnost oněch pracích prostředků je tedy biolo­ gická rozloži telnost. A důvodem pro lepší bio­ logickou rozložitelnost je rostlinný, tedy obno­ vitelný zdroj surovin pro výrobu aktivních pra­ cích látek. Tady jsme se dostali na poměrně no­ vé pole posuzovaní výrobků. Stále více výrobců tenzidů snižuje množství surovin petrochemic­ kých ve prospěch rostlinných - nejčastěji získá­ vaných z kokosové palmy. Důvodů pro to je asi řada, lepší biologická rozložitelnost je jenom jedním z nich . Pro tuto naši úvahu je ale důležité, že uvědomě­ lí spotřeb itelé, k teří se s pocitem ekologické škodlivosti pracích prostředků těžko vyrovnáva­ jí, sáhnou po výrobku palmovém s pocitem ulehč ení. No, a třebas taková firma Henkel se stává jedním z největších světových producentů kokosových ořechů pro průmyslové (nepotravi­ n ářské) účely. Jenže kokosová palma (mimo­ chodem nazývaná stromem života) v Německu neroste a na Filipíny či do Malajsie z naší eko­ logicky uvědomělé evropské koupelny jen těž­ ko dohlédneme. Ti, kteří se tam vydali (napří­ klad němečtí novináři), právě radostné zprávy nepřinášejí. Monokultury, pesticidy, nové koko­ sové plantáže na místě původních lesů, nedobré podmínky rolníků. I když je jasné, že nelze paušalizovat a že ne­ máme dostatek informací pro seriózní posouze­ ní, vidina "praní s čistým svědomím" se rozply­ nula. Velmi vyspělý spotřebitel by snad mohl ještě pomyslet na využívání domácích zdrojů obnovitelných surovin, v tomto případě třeba řepky. To je možné jen zčásti, protože všechny potřeb né mastné kyseliny řepka neobsahuje. Nicméně, jak daleko je asi doba, kdy se u nás budou průmyslové plodiny pěstovat v podmín­ kách ekologického zemědělství? Ti čtenáři, kteří se prokousali až sem, si jistě povšimli , že povzdech ouvej! nepatří jen fir­ mám -W A Y. Přesto dlužíme ještě naše vyjádře­ ní k novému fenoménu netradičního prodeje pracích, čisticích i dalších prostředků mimo ob­ chodní síť. Nezbývá než si znovu postesknout nad tím, že neexistují nezávislé informace o ekologické kvalitě výrobků. A s Vámi náročněj­ šími si posteskněme i nad tím, že neexistují pro­ dejny alternativních výrobků, v nichž regály ne­ mluví a nepřesvědčují nás o tom, co bychom mohli k našemu štěstí ještě potřebovat.

35

Rodina - základ recyklace Mojmír Vlašín je vhodněj ší potok tekoucí přes obec nezatrub ňo vat, ale jak ho využít pro zkrášlení obce, co by měl a obec jako přírodně cenné a případně rekreačn ě vy­ užitelné místo zvelebit, a ne likvidovat pod praporem rekultivace neplodné půdy apod . Čtvrtým bodem v pořadí naléhavosti ekologické výchovy jsou všichni ostatní občané. Nelze v této souvislosti podcenit vliv rodiny, osobní příklady ekolo­ gicky myslících nebo jen pořádku milovných lidí, byť v rámci obecné morální devastace. Chybí nám pozitivní motivace - co takhle ocenit například donki­ chotsky vyhlížejícího domovníka, který se pečlivě stará o okolí domu? Tlak veřejnosti Někdy může být tlak veřej nosti při řešení ekologického problému rozhodují­ cÍ. Je to samozřejmě složitá záležitost, někdy patrně i riskantní, míchající do­ hromady odbornost i neodbornost, solidní, leč podezíravou argumentaci spo­ lu s argumenty demagogickými nebo jejich naprostým nedostatkem, povýše­ nectví (některých ?) tech nokratů a politiků , fanatismus , vášně i rozum, často záj my osobní nebo skupinové pod korouhví cel ospolečenskou atd. Nicmén ě zejména ve vyspělejších demokraciích je to ekologická zbraň velmi účinná . Po listopadu 1989 se předtím poměrně jednotný tlak zcela rozpadl, což odpo­ vídá změnám i polarizaci ve společnosti. Je otázkou, zda sjednocení všech "ekologických" aktivit je vůbec možné a zda je nezbytné. Hlavní roli by v celé otázce asi měl sehrát obnovený Zelený kruh, ale jeho devizou by mě l a být zásada: " V něčem se sjednotit, v něčem ne" . Rozhodujícím aspektem by opět měl a být hierarchizace ekologických problémů: v hlavních otázkách vystupovat maximálně jednotně, v podružněj­ ších se mohou angažovat jednotlivé organizace samy. Nelze čekat, že všichni bojovníci za práva laboratorních zvířat budou vystupovat proti j aderné ener­ getice, všichni kromě zaměstnanců ČEZu však budou j istě podporovat kon ­ cepci energeticky úsporné politiky. Rada Zeleného kruhu však musí opatrně vážit vzájemnou spolupráci zejména s extrémními organizacemi, i když ty mohou někdy sledovat sympatické cíle - jeden skinhead v zástupu protestují­ cích může negativně ovlivnit velkou část veřejného mínění. Na druhé straně extrémní aktivity není nutné podceňo vat: mohou uvolnit prostor pro uplatně­ ní umírněnějších řešenÍ. V každém případě by však Zelený kruh měl hledat spojence v různých aktivitách, i když nebudou mít ve znaku přímo eko-. Na­ př. Česká společnost pro dětská práva, organizace matek, lékařů, kulturních pracovníků - prostě všech, kterým nejsou nebo nemohou být problémy život­ ního pro středí lhostejné. Formálně velkou šanci k průmětu ekologické politiky do místních správních orgánů dají blížící se komunální volby, bohužel - nelze si dělat o jejich využi­ tí velké iluze. Každá aktivita v tomto směru - ať již při výběru kandidátů do voleb či při sestavování volebních programů - však bude j istě mnohem více než tradiční české nadávání na ty nah oře. Nejúčinnější tlak na politická roz­ hodnutí v ekologických problémech by samozřejmě mohla vyvíjet politická strana "zelených". Ta však svoji polistopadovou šanci patrně promarnila a ani při důsledném vytváření samostatné politiky nelze očekávat, že by počet je­ jích voličů překročil procento dosahované v západní Evropě.

36

Naš i rodi nu postihly kromě všeobecného zdra­ žování i další dvě rány - zdražení popelnic a za­ vedení plynového topení. Obojí bylo těžkým útokem na peněženku . Po zvážení celé situace jsme se rozhodli odhlásit popelnici. Proč? Odříct čistějš í topení se nám nechtě lo. Když se netopí uhlím, není žádný popel, a není tedy tře­ ba popelni ce. Asi nam ítnete: "A co ostatllí od­ pady ?" Když jsme nah lédli do růz ných příruček o od­ padech, zjist il i jsme, že průměrný obča n našeho státu vyprodukuje 350 kg odpadu ročně v této stru ktuře: hli ník I kg, baterie a akumul átory 3 kg, pneumatiky 4 kg, textil 5 kg, oleje 5 kg, plasty 15 kg, železo 20 kg, sklo 25 kg, papír 45 kg, biologický odpad 102 kg a ostatní, netří di­ tel ný odpad, do kterého je zahrnut zřejmě i po­ pel, 125 kg. Průměrn á čís la průměrného obč a na mě vždycky děsila a nikdy jsem j im moc ne dů věřo val. Do­ č etl jsem se n apříklad, že na jednoho l ékaře u nás připadá pouze 11 6 a půl čl ověka, ale když jsem k lékaři přišel, měl jsem pocit, že v čekár­ ně sedí všichni najednou! Mnohem dů l eži tějš í je, kolik lidí při padá pr ávě na toho vašeho léka­ ře, a ještě více, zda dovede l éčit. A proto je taky mnohem důležitější věd ět, kolik právě vaše ro­ di na vyprodukuje odpadů a j akých. Pustili jsme se do pravidelného vážení a sledování. Do akce se zapojila celá rodina i počítač, který vše evi­ dova!. Odpad třídíme do celkem deseti nádob, které vždy před vyprázdněním zvážíme. Váží­ me jen ten odpad, který projde přes naš i domác­ nost a dílnu - ne to, co jde n apřík l ad přím o na zahrádce ze záhonu rovnou na kompost. Na konci roku jsme požádali počítač o inventuru a zjistili jsme, že se dost podezřele uchylujeme od normálu. Nec hť čtenář srovná graf č . l a graf č.2 . To, co vyprodukuje za rok jediný "normální" občan, to vyprodukuje celá naše čtyřčlenn á "nenormáln í rodin ka " ! Čí m to? Nemáme auto , a tak odpadaj í kategorie pneumatiky a olej, vý ­ razně se smrskává i kategorie baterie. Textil ja­ ko odpad nemáme: vě tšinu textilu rozdáme, vy­ měníme, prodáme či přešijeme. Zbytek použije­ me na nejrůznější účely tak, že skončí v katego ­ rii netříd itelný nebo bioodpad. S papírem se to má tak: do sběru přijde jen ten tříděn ý - um a štěné a ji nak znečistěné papíry proměňujeme na popel nebo (stále častěji) na bioodpad. Teď si j i stě myslíte, že jste nás na­ chytali na ekologických švestkách - jak může­ me spalovat pap íry v plynovém topení? Nechali j me si totiž v domku stará kachlová kamna, a tím jsme ve výhodě proti oby v at elům panel áků . Sk l eněné obaly kupujeme ponej více vratné a ty ostatní používáme vícekrát. Pokud d efin iti vně doslouží - putují do kontej neru na sklo.

\>'Cl311:q Dllun®~

,

Spíše se ukazuje účelné prosazovat ekologii do programů všech stran, a po­ kud se dostanou zástupci zelených do parlamentu, měli by podporovat vládu v programech ekologicky přijatel ných a oponovat v programech nepřijatel­ ných, bez závislosti na postoji stran jiných. Totéž na nižších úrovních. Závěr Některé

~

formulace v následujícím pokusu o souhrn ekologické strategie pro další období zní jako mnohá dří vější usnesení, ale snad to ani jinak nejde. (l) Je nezbytné stanovovat hierarchii ekologických problémů , které jsou nebo budou na našem území. Nejvyšší prioritu musí mít základní existenční pro­ blémy, jejichž řešení nemůže čekat, až na ně budou finanční prostředky. (2) Česká ekologická politika by od počátku měla vycházet ze "Strategie tr­ vale udržitelného žití". (3) V duchu této "Strategie" by se měla posuzovat ekologicky dosažná legis­ lativa, ať existující či navrhovaná. (4) Na lokální úrovn i je nutný dozor nad dodržováním ekologických zákonů (spíš zákonitostí) a vytváření pozitivních možností pro jejich dodržování. (5) Nezbytná je podpora nenásilné a diferencované výchovy k ekologickému myšlení spolu se zabezpečením dostatku informací, přednostně u nejmladší generace, dále u technické inteligence a pracovníků nebo aktivistů správních orgánů.

(6) Není patrně nutné formální sjednocování ekologicky exponovaných sku­ pin občanů. Je vhodná určitá koordinace společné snahy o řešení zásadních ekologických problémů , tyto snahy však by nemě ly být ztotožň ovány s dílčí ­ mi a někdy extrémními zájmy malých skupin či j ednotlivců . Větší pozornost je však nutné věnovat spolupráci s organizacemi ne přímo ekologicky zamě­ řenými, ale kterých se dotýkají neřešené problémy životního prostředí. (7) Jedinečnou šancí pro ovlivnění ekologické politiky jsou volby. Při dosta­ tečném předstihu lze na komunální úrovni úspěšně ovlivni t volební programy většiny stran a při samotných volbách můžeme podpořit ekologicky oriento­ vané poslance.

Kontejner na plasty máme před domkem a tam se dostanou děravé sáčky a rozbité plastikové kelímky od těch potravin, které nelze koupit ve vratných obalech, když předt ím ještě posloužily třeba jako květi n áčky. Do železa se dostanou plechovky od konzerv , staré hřebíky a podobně. Hl iníku je víc, než se nám zdálo, navzdory tomu, že zásadně nekupu­ jeme nápoje v hliníkových plechovkách. Nejvíc je biologického odpadu, a to přesto, že mnoho kuchyňských zbytků zkrmíme, a tím se v bilanci bioodpadů neprojeví. Ať se tř ídí, jak třídí, spous ta odpadů se třídit ne­ dá: žárovky, laminované obaly, porcelánové střepy - no zbylo nám toho za rok přes tř i cet ki­ lo. To je tak najednu popelnici za rok. Při prů­ měrném vyvážení I x týdn ě (už jsme zas u těch strašných průměrů) by byla vyvezena 51 x zby­ tečně a jedenkrát ročně - to si ji mohu vyvést sám. Kam? Mys líte si , že mě nachytáte u černé skládky v lese nebo jak tajně fedruju do souse­ dovy popelnice. Omyl! Do velkoobjemového kontejneru na rozměrný domovní odpad. Říká­ te, že není rozměrný ? To záleží, jakým metrem měříte. Zkuste si to měřit i u vás doma.

Redakce Veroniky vyzývá a nabádá čtenáře, aby také sledovali domácí odpady a výsledky (po měsíci , půlroce, roce) nám sdělili. Zapojte se do lIesoutěže "Recykluje celá rodi­ na".

druhy odpadu

pla.
lili flI bl ~

kompost

železo

hli nlk

lIB paplr

i!I

,kl o

•

o' talnl balerie

O popel

I!II

5t 35% měsíc

leden únor březen

duben květen červen červe nec

srpen září říjen

listopad prosinec

Plasty Kompost 1900 500 2200 550 3050 950 11300 850 600 650 1700 1650

20800 13200 16 150 13550 11000 10300 10470 23300 20380 16790 18820 19580

:2:elezo

1750 1000 900 1200 1250 1300 1800 1050 1000 1050 7270

Hliník

Papír

Sklo

250

4400 1800 2200 5500 800 900 4280 2600 5750

1400 1700 3400

4200

1050

900 1800

200 500

Popel

Zbytek

1250 1000 2150

2680 4600 1300 9100 3000 1300 1300 II 00 1500 3750 2700 2050

4650 1050 3550 2350 4320 19)(l 3800

Bat

7.28%

8.

~

Přehled

620

produkce odpadů čtyřčlenn é rodiny

autora článku v roce 1993. Údaje jsou v gra­

mech. Rodina žij e v rodinném domě v Ořeší­

ně u Brna.

37

Poznámky k článku " Rodina -základ recyklace" Pokud vás příklad rodiny Vlašínových zaujal, ale nemáte tol ik nadšení a možností (kontejner na plasty před domem, zahrádku či kamna) a přesto byste rádi účelněji a pro přírodu i šetrněji zacházeli s Vaším odpadem, chceme Vám ales­ poň trochu práci usnadnit. V životě rodiny není starost o odpad prioritní záležitostí, a tak se často v záplavě informací, povinnosti a úkolů ztrácí i to málo, co bychom mohli a měli vědět. Příkladem jsou Sběrné suro­ viny, o kterých si řada lidí myslí, že už nefun­ gují a nebo prostě neví, kde se nejbližší výkup­ na nachází. V Brně však stále funguje 27 výku­ pen, kde můžete odevzdat papír, textil a větši­ nou i barevné kovy, železný šrot a suché aku­ baterie. Sběrným surovinám patří také kontejne­ ry na sklo, které by měly být všude dostupné a podle zpráv v tisku by se měly ve druhé polovi­ ně toboto roku vyměňovat za nové. Sklo je jed­ nou z mála surovin, která nemá s odbytem pro­ blémy a naše sklárny ji dokonce i dovážejí!!! Pokud se Vám zdá, že kontejnery jsou často přeplněné a nikdo o ně nejeví zájem, zavolejte na telefonní číslo 53 77 27 umístěné na každém z kontejnerů a do tří dnů by měl být kontejner odvezen. Pořádku by jistě přispělo, pokud by se tato činnost stala součástí práce Městské policie při pravidelných pochůzkách měs tem. Papír také vykupuje soukromá firma Drusur Plotní 6. Kovový odpad vykupují i Centrokov Kšírova 116, fa Remet - Vídeňská 127, fa.Lání­ ček - Jana Svobody 12, fa Pikner, Jílkova 22. Pokud dokážeme využít uvedených možností sběru papíru, kovů, textilu, skla a akubatrií, zbavíme se tak kolem 30% odpadu. Další položkou j sou plasty. Ty se v B rně sbírají takřka ve všech městských částech ( kromě Ža­ bovřesk, Bystrce a některých dalších). Kontej­ nerů sice zatím není dostatek, ale př i troše po­ zornosti kontejner se zeleným pruhem a nápi­ sem "plasty" jistě objevíte. Pokud se Vám to přece jen nepodaří, můžete se o umístění Vám nejbližšího kontejneru informovat na přísl u š­ ném .. Úřadě měs tské čás ti " či v Ekologické po­ radně Veronica. S plasty se zbavíte dalších až 8% vašich odpadů . Největš í položkou je odpad biologický. Tady j iž značně záleží na Vašich podmínkách a nadšení. Kompost se dá vytvářet přím o na zahradě a po­ kud žádnou nevlastníte, pokuste se domluvit se zahrádkářem, který by Vám biologický odpad odebíral. Další možností je "kompostování se žížalami", k němuž se vrátíme příště a návod můžete obdržet už nyní v Ekologické porad n ě Veron ica. Pro městskou aglomeraci je možno zřídit buď jednu větší kompostárnu , kam je kompost svážen z okol! nebo" decentralizované kompostování u zdroje", n apřík l ad· na sídlištích, jak je to populární v některých západoevrop­ ských zemích. Zde je ovšem nutná dobrá spolu­ práce úřadů s obyvateli a organizacemi odborně sběr zajišťujícím i . To je, zdá se, v Brně zatím hudba budoucnosti. Pokud by se V ám přece jen podařilo zaj istit si "odbyt" i pro biologický od­

38

pad, máte nu.

převážnou část

popelnice již

uVolně­

Objemnější

odpady, jakým se občas v domác­

nosti nevyhnete, patří do velkoobjemových

kontejnerů, které většinou zabezpečuje místní

úřad.

ního Divadelního Studia "DARVIN NA STRO­ ~".

29.12.1993 - V anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku 93 konstatoval ministr životního pro­ středí František Benda, že již tři roky žádnou knihu nepřečetl.

Zbývají odpady, které jsou svými vlastnostmi 21.2.1993 - Vláda oznámila, že na ekologické úče­ ly bude ze státního rozpočtu CR uvolněno pro rok často nejproblematičtější - autokosmetika, bar­

1994 celkem 12 mil iard korun. vy, laky, ředidla, hnojiva, pesticidy, desinfekční

3.2.1994 - V jaderné elektrámě Dukovany způso­ prostředky, baterie ap., z nichž řada je podle ka­

bila porucha transformátoru požár; který byl po talogu odpadů zařazena do skupiny odpadů ne­

dvou hodinách uhašen. bezpečných. Jelikož zpracování podobných ty­

7.2.1994 - Přes veškerou snahu Regionálního sdru­ pů odpadů je značně náročné, musí zatím končit

žení CSOP Brno byla zahájena výstavba repliky většinou mezi odpadem ostatním.

Zemanovy kavárny v parku na Kolišti. V některých čerpacích stanicích se dá odevzdat 10.2.1994 - Útvar hlavního architekta oznámil za­ vyjetý olej.

hájení projednávání Územního plánu města Brna, Nejnověji se rozjíždí separovaný sběr knoflíko­

čímž byla otevřena možnost připomínkovat ho ze vých baterií ve vybraných hodinářstvích, pro­

strany organizací a veřejnosti. 17.2.1994 - Slavnostní vernisáží byla v Domě dejnách foto-kino ap. a sběr starých léků v ně­

ochránců přírody zahájena výstava fotografií Jar­ kterých lékárnách v Brně.

Do značné míry záleží tedy na tom, jak je naše mily Kocourkové "KRÁSNÁ NEZNÁMÁ ŘEKA domácnost vybavena, jaké a jak balené výrobky JIHLAVKA". kupujeme, zkrátka jakým způ sobem žijeme. 3.3.1994 - Vláda se ohradila proti aktivitám Ra­ Nemusíme ani každý vážit všechny odpadky, kouska, zpochybnit stavbu jaderné elektrárny Te­ melín před americkou bankou EXIM, která má na které nám projdou pod rukama. Stačí se pozor­

dostavbu poskytnout finanční záruky. ně dívat, uvědomovat si souvi slosti každodenní­

7.3.1994 - Firma McDonald's získala za jakost ho chování a možná nás nad naší popel nicí na­

kombinace klasického hamburgeru s plátkem uze­ padne ještě mnoho ji ných věcí. Zatím se asi má­

ného vepřového masa a sýru pod názvem McB6­ lokdo z nás dokáže bez popelnice obejít. Ale ček značku Czech Made. pokud Vám bude stačit odvoz popelnice jen 8.3.1994 - Referát regionálního rozvoje Okresního jednou za čtrnáct dn í, který stojí 3 1OKč , místo ú řadu v Třebíči vydal pro CEZ povolení pro stavbu svozu jednou týdně, který stoj í 414Kč, již jste meziskladu vyhořelého jaderného paliva v jaderné ušetřili - a to nejen peníze.

elektrárně Dukovany. (Stručně naleZllete některé rady v brožurce N­

8.3. 1994 - V Domě ochránců přírody se uskutečnil tero rad 8rňákům při ohrožení životního pro­

Sněm Regionálního sdružení CSOP Brno. 10.3.1994 - v Domě ochránc6 přírody byla slav­ středí nebo v publikaci Desatero domácí ekolo­ nostně představena nová kniha Hany Librové gie autorů Vlašína a Máchala. Aktuální po­

"Pestří a zelení". MN drobnější informace pro zájemce z regionu pak

poskytne Ekologická poradna Veronica. Každá

informace o osobních zkušenastechje vítána).

Mar tin Navrath

Oznámení

Kronika 7.12.1993 - Při slavnostním otevřeníbměnské res­ taurace McDonald's, proti kterému protestoval0 Hnutí Duha, nastříkal jeden ze zaměstnanc6 firmy fotoreportérovi CTK do očí slzný plyn. 8.12. 1993 - Ministerstvem životního prostředí byl

předl ožen šestnáctistránkový návrh státní politiky

životního prostředí.

9.1 2.1993 - Zástupci CEZ oznámili 10 vybraných

lokalit pro plánovanou výstavbu centrálního mezi­

skladu vyhořelého jaderného paliva, k čemuž se

vzápětí starostové přísl ušných obcí vyj ádři li pře­

vážně s nelibostí.

16.12.1993 -V Domě ochránců přírody na Panské

se konal ,,Ekovečer" s lidmi, kteří se věnují pěsto­

vání trad i čních odrM ovocných strom6 a všelikého

místního genofondu včetně domácích zvířat.

- Zahájení výstavy fotografií Antonína Kostky. "VLÁRA ". 20. 12.1993 - V Domě pánů z Fanalu se uskutečnila světová premiéra představen í Akademického Insit­

ZO CSOP Margarita pořádá během letních prázd­ nin pracovně pobytové tábory při bli žně ve styiu tzv. prázdnin s Brontosaurem. Jejich společným jmenovatelem je práce v ch ráněných územích na Ji hlavsku (národní přírod n í památky Jankovský potok a Hojkovské rašel iniště) a vedení v křesťan­ ském duchu - což ovšem ani v nejmenším nevylu­ čuje jinak orientované účastníky. K očekávání je tedy spousta práce, dostatek zábavy, přiměřeně stravy tělesné a duchovní, méně spánku a žádné peníze. Cestu a stravu samozřejmě hradíme. 15.- 24.7. Alfa i omega, pro účastníky od 17 do 30 let. Kontaktní adresa: Tomáš Krásenský, Svatoplu­ ka Čecha 6, 586 01 Jihlava. 5. - 14.8. Nemusí priet, stačí když kape, pro účastníky od 17 do 28 let. Kontaktní adresa: Radka Vašíčková, Valtická 538 - VSk., 691 44 Lednice na Moravě. 13. - 20.8. Cí je království? Pro ro diče s dětmi od

3 let. Kontaktní adresa: Tomáš Krásenský, Svato­

pl uka Cecha 6, 586 Ol Jihlava.

19.- 28 .8. Někdo rozdává a přibývá mu stále, Pro

účastníky od 18 do 28 let. Kontaktní adresa: To­

máš Kozlovský, 675 03 Budišov u Třebíče 210

-- - - -

Rub a líc útlumových programů v zemědělství Jaroslav Ungerman

Trvale udržitelný rozvoj zemědělství Jiří

Rizika útlumových programů Útlumové programy v zemědělství, které začínají dostávat konkrétní podobu směrnic a ministerských vyhlášek, by měly být tím receptem, jak snížit země­ dělskou produkci v jejím celostátním objemu. Cestu minimalizace výrobních vstupů si naše zemědělství za poslední tři roky, do značné míry nuceně, vy­ zkoušelo. Důvod byl prostý - zemědělcům chyběly finanční prostředky. V nastupující fázi bychom měli směřovat k optimálnímu rozmístění kultur a plodin (zejména trvalých travních porostů, které byly v minulosti rozorány) s ohledem na přirozené vlastnosti půdního stanoviště. Zde je i klíč k redukci zemědě lské výroby. Ministerstvo zemědělství a jeho odborné zázemí se sou­ středí na úsilí, jak v zemědělství neprodukovat a jak toho dosáhnout z cent­ rální pozice. Snad nebude tak od věci připomenout, že v padesátých letech se to jejich předchůdcům podařilo excelentním způsobem, a měli bychom být vysoce ostražití, aby se nám dnes nestalo totéž pod jiným ideologickým pra­ porem.

-~­

PaU a Pavel Trnka

Úvod Zemědělství

je základní existenční aktivitou lid­ stva, která ovlivňuje nejen socioekonomické potřeby, ale rozhodujícím způsobem také ekolo­ gickou situaci celé planety. Může se proto snad­ no přeměnit - a historie přináší řadu příkladů již z dávné minulosti - z činnosti původně životo­ dárné v činnost život ohrožující. Po druhé svě­ tové válce nabývaly postupně sociální, ekono­ mické a ekologické problémy spojené s rozvo­ jem zemědělství dimenze vpravdě globální. Od sedmdesátých let se zemědělská politika stala a zůstává předmětem mimořádně vášnivých a hluboce kontroverzních diskusí a sporů . V pod­ statě se střet áv ají dvě krajní představy budoucí orientace - zemědělství "volného trhu" a tzv. "trvale udržitelné zemědělství" (sustainable ag­ riculture). Zemědělství volného trhu versus trvale udr­ žitelné zemědělství Zemědělství .. volného trhu" se jednostranně orientuje na produkční funkci a ekonomický profit. Spočívá na neoklasické ekonomické teo­ rii, že jakákoli vládn í intervence snižuje ve svých důsledcích ekonomickou efektivnost. Žá­ doucí je proto tyto zásahy, zejména do exportu a importu zem ědě l ských komodit, omezit či vy­ lou čit (deregul ač n í přIstup) a dodat produkty pr­ vovýroby zpracovatelům za nejnižší možnou cenu. To vyhovuje zejména zpracovatelským a obchodním korporaGím, dodavatelům inp utů (agrochemikál ie, stroje apod .), sami zemědělci však vydělávaj í málo. Dosažené minimální ceny nemohou odpovídat skuteč né hodnotě, tzn., že environmentál ní, so­ ciální a zdravotn í náklady se "externalizují", platí je daňov í poplatníci nebo přecházejí na vrub budoucích generací. Tímto směrem se ubí­ rá zejména zeměděl st v í USA již od sedmdesá­ tých let. Svou orientací odpovídá tato koncepce Všeobecné doh odě o clech a obchodu (GATI), resp. Severoamerické doh odě o volném trhu NAFT A (North American Free Trade Agree­ ment) mezi USA, Kanadou a Mexikem. Obě dohody, které byly nedávno podepsány, mohou být sice m nohostran n ě u žitečné tím, že pomo­ hou rozhýbat stagnuj ící světový trh a překo nat současnou h o spodářskou recesi, současně však lze očekávat i j isté negativn í dopady v oblasti ekologické a sociální (RITCHIE, 1992). Patrně bude nutné zavést přís n ý kontrol ní systém, kte-

Javorníky - Podťaté. Historickáfotografie Fer­ dinanda Bučiny j enom dokumentuje, že naše podhorské oblasti byly vždy lIa okraji zeměděl­ ské produkce a políčko muselo být lIa stejnou skývu chleba lIěkolikrát větší lIež u sedúika v rovin/o

39

Jednou z možností, jak při omezování nadvýroby postupovat raza,n tněj i, by

mělo být také vyčleňován í určité části půdního fondu z jeho pů vodníh o urče ­

ní k výrobě potravin a jeho přech odu na funkci jinou. Tato nová funkce může

být i produkční , avšak zaměřená na nepotravinářské výrobky může mít neZe­

mědělský charakter, nebo může být mi moprodukční.

Celý tento proces bude mít j istě ekonomický rozměr s vazbou na problémy

rentability a efektivnosti; bude mít také stránku sociální a sociologickou (za­

městnan ost, pracovní příležitosti , ovlivnění dynamiky venkovské populace) a

mnohé další.

Samotné fungování zeměděl ské kraj iny v celém komplexu úloh, které musí

zabezpečovat ve venkovském prostoru, představuj e složitý problém.

Mimo základní funkce produkční (zeměděl ství , lesnictví), na něž mohou být

vázány další aktivity, např. zpracovatelského charakteru, je to celá řada funk­

cí mimo produkčn ích ( vodohospodářská, ekologická, estetická atd.). U někte ­

rýc h ani toto zaužívané fu nkční označení není zcela přesné . Např. estetické

kvality krajiny předurčuj í její atraktivitu pro náv štěvn íky, kteří přij dou za je­

jími přírodními hodnotami a tímto způ s obem přispějí k její faktické valoriza­

ci.

Respektovat místní podmínky

Při koncipování nové strategie a praktické politiky restrukturalizace zeměděl­

ství je třeba mít na zřeteli dosah všech důs l edků, které mohou tyto převratné

změny v naší venkovské kraj ině vyvolat.

Rozhodovací sféra by měl a v maximální míře podporovat takové typy země ­

dělské výroby, které budou respektovat dané přírodn í, sociální i regionální

podmínky. Takové typy zeměděl ství jsou schopné prokázat ekonomickou

efektivnost energetických vstupů do výroby a jsou nosné z hlediska trvale

udržitelného rozvoje venkova, dávají možnost kontinuálního osídlení a soci­

ální stability a u možňují udržet rurální krajinu v optimálním stavu i z hledis­

ka ekologického. Již je nejvyšší čas (a bude to po h odině dvanácté), aby vlá­

da České republiky jedn označ ně formulovala agrární politiku státu, která mu­

sí zohlednit také ekologickou a krajinotvornou funkci zemědělství, včetně so­

ciálního aspektu trvalého osídlení regionů.

Obnova ekologické r ovnováhy

Zprů myslněné zemědělství přizpů s obil o venkovskou krajinu svým výrobním

metodám . Zemědělci si dnes uvědo muj í bariéry vytvořené tímto procesem a

staví se vstřícně k hledání způsobů nápravy. Jedna z rozhodujících cest je ob­

novení ekologické rovnováhy, ekologické stability krajiny.

Na mnoha místech našeho území je nutno obnovit ekologickou rovnováhu a

znovu vybudovat celý územní systém ekologické stability krajiny, což bude

vyžadovat i urč ité zábory. Jak vyplývá z rozborů, jednalo by se v průměru asi

o 2,5 % rozlohy zemědělské pů dy. Změny v agrární politice musí počítat také

s využitím části p ůdy pro ekostabilizač ní účely. Konkrétní úlohu při praktic­

kém řešen í těchto otázek musí nutně sehrát obor pozemkových úprav.

Dva extrémy

Cesta nápravy těžko může směřovat k obn ově takových krajinných poměrů ,

jaké známe z předválečného období. V nových politických i ekonomických

podmínkách vystupují v kontrastních konturách dva typy území, které se mo­

hou stát výrazně konfliktní ze zcela odlišných motivací:

V klimaticky příznivých a velmi úrodných nížinných polohách bude zřejmá

snaha zemědě l ství o maximální využití půdy, včetně držení orné půdy v dříve

zatravněn ých nivách toků . Těmto tl akům bude třeba čelit v mezní poloze i

40

rý by zabránil dovozu lev ných, ale zdravot ně a hygienicky neodpovídaj ících produktů. V soci­ ální sféře způsobí kon ku renč ní pro střed í zánik nerentab ilních zeměd ělských pod n iků a další snížení zaměstnanosti v zemědě l ství. S výše uvedenými jevy souvisí vylidňo ván í venkova a narů stající destabilizace venkovských komunit. Trvale udržitelné zemědělství vychází z koncep­ ce dnes j iž v šeobecn ě př ijí m ané - z koncepce tr­ vale udržitelného rozvoje (i života, v níž se re­ spektuje jednota udržitelnosti sociální, ekono­ mické a environmentální, vč etně aspektů kultur­ ních, morálních a etických. Podstata této kon­ cepce je holistická, takže sám pojem trv ale udr­ žitelného zeměděls tví může být za v ádějící, po­ kud by se měl poj ímat j ako záležitost sektorová či resortní. Nejvýstižn ěj ší by bylo v tomto kon­ textu m ít na mysli udržitel né hospodaření ve venkovské krajině s ohledem na j ej í optimální prostorovou a fun kč n í skladbu a stabilitu ven ­ kovských komunit. Pro tředkem k dosažení to­ hoto cíle by mě l y být zej mén a ekologicky šetr­ nější tech nologie s menšími nároky na dodatko­ vou energii a neobnovitelné přírodní zdroje, což se příznivě projeví ve zvýšené nutriční hodnotě a kvalit ě prod uktů. Promyšlený marketing, usi­ lující o co nejrychlejší dodávku kva litn ích pro­ duktů s potřebitelům, umožní snížit náklady na zpracováni, balení, konzervaci a dopravu. V so­ ciáln í oblasti se považuje za nutné uchovat a podporovat alespoň minimálně potřeb n ý podíl rodinných farem, bez nichž si sotva lze předsta­ vit stabilní a funkční venkovskou komunitu . Li­ dé pracující v zemědělství by měli mít sodál ní postavení srovnatelné s jej ich vrstevníky v ji­ ných resortech. Není třeba zd ůrazňovat , že k dosažení těchto cíl ů bude třeba použít přiměře­ ných prostředk ů ekonomických a sociálních. Primární roli by měl a sehrát hlediska etická a morální, včetn ě odpo vídající výchovy a vzdělá­ vání.

v ývoj

zeměd ělství

v Evropském společenstvÍ

Evropské zemědě ls tv í prošlo po druhé s větové válce specifickým vývojem . Jeho primární za­ měření na produkci bylo v celé Evro pě totožné, přes existenci rozdílných s po l ečenských systé­ mů . V zemích ES (nyní EU) sehrála významnou roli spole(ná zemědělská politika (CAP), jejíž základy byly položeny již v roce 1958. Jejími hlavním i cíly bylo zvýšit produktivitu ze měděl­ ství, zaj istit ze měd ělců m při měře nou životní úroveň, stabilizo vat trh a zaruči t pravidelné zá­ sobování za přiměře né ceny pro spotřebitele. Produktivita zeměděl st v í ES vskutku trvale

Zcela devastovallým půdám vrcholových plošill Ceskomoravské vrchovillY jistě prospěje za­ tra vllě/lí v rámci útlumových program ů. Foto ~ Miroslav KUlldrata

--

-----~~­

Kreslil Jan StekUk

--

~\ /~

1/\~

---

vykupováním marginalizované půdy od soukromých vlastníků do vlastnictví institucí nebo asociací ochrany přírody. I takovým způsobem mohou být za­ bezpečeny biotopy pro udržení ekologické hodnoty nížin. V územích pahorkatin a vrchovin vyvstávají jiné tlaky a tendence. V souvis­ losti s uvažovaným zalesněním silně svažité zeměděl ské půdy jsou patrné snahy masově zalesňovat právě území tohoto typu. I zale sňování však bude potřeba kontrolovat a příslu šně korigovat, protože s výraznějším vzrůstem proporce lesní půdy hrozí nebezpečí nepříznivého ovlivnění tvářnosti krajiny a hlavně zániku cenných stanovi šť, jejichž existence je podmíněna udržová­ ním kulturní krajiny zejména extenzivní zeměděl skou činností místního oby­ vatelstva. Příklad z východní Moravy V územích pahorkatin a vrchovin (a to v územích legis lativně chráně ných i ostatních) budou nejsilnější tendence k realizaci útlumu zemědělské výroby s doprovodnými důsledky. K ilustraci rozsahu tohoto problému a proporcí změn, které se nabízejí v těchto oblastech, předkládáme výsledky rozborů z oblasti Bílých Karpat a Chři bů. Podle jednotlivých katastrů zahrnutých do hodnocení jsme provedli identifikaci zastoupených bonitovaných půdně eko­ logických jednotek do pěti skupin půd, u nichž se předpokládá extenzifikace zemědě l ství v různých formách, včetně vyčlen ění pro zalesnění (l -hydro­ morfní půdy, 2-mělké půdy, 3-velmi svažité půdy, 4-nej více erozně ohrožené půdy, 5-půdy nižší bonity). V relativně polo hově příznivějších podmínkách Chřibů představuj e součet ploch ze mědělské p ůdy všech pěti skupin 47 %, v severní části CHKO Bílé Karpaty (na území okresu Zlín) je to 81 % a ve vr­ cholových partiích Bílých Karpat na území Moravských kopanic dokonce přes 90 % zemědělské půdy. Mechanická aplikace útlumových programů by tedy znamenala úplné zalesnění Bílých Karpat s výj imkou údolních poloh. Obdobná situace je i v dalších hornatých oblastech republiky - od J esen ík ů až po Český les .

rostla a ~lludl ~c, L.C může růst v podstatě i nadá­ le. "Zaručené" zemědělské produkce bylo záhy dosaženo. V tomto směru jde bezesporu o ús­ pěc h. Sledujeme-Ii však další aspekty a důsled­ ky tohoto vývoje, vyvstává obraz po někud po­ chmurnější, s vědčící o jeho rostoucí neudržitel­ nosti ekonomické, sociáln í i ekologické. Neú­ n osně vzrostly náklady na zemědělství, jakož i výdaje určené k podpoře cen a k regulaci země­ děl s kého trhu z Evropského garančního fondu. Nadprodukce vyvolává konflikty s významnými obchodními partnery ve vztahu k do tovanému dumpingu přebytků ES na světo vém trhu. S po­ klesem počtu zemědělských podniků (v průmě­ ru o 2,5 % roč ně) a počtu pracovních příleži tos­ tí souvisí problém vylidňován í venkova a zhor­ šujíc í se věkové struktury venkovského obyva­ telstva. Rostoucí negativní dopady na životní prostřcdí byly příč i nou j iž od počátku sedmde­ sátých let sílícího tlaku veřej nosti , volajícího po nápravě . V tomto směru byl výrazným zvratem v zeměděls ké politice program obsažený v Ze­ lené kn ize ("Green Paper" , CEC 1985', který oficiá l ně vyjád řil nutnost respektovat mimopro­ dukční fu nkce zemědělství v krajině . Následují­ cí opatření z počátku devadesátých let vytvořila základ tzv. "Agroenvironmentálního progra­ mu", pod le něhož zemědělci plní vedle role vý­ robc ů potravi n sou časně funkci "správců ven­ kovského prostředí" (environmental managers). Program je teprve v počátcích a jeho realizace bude bezpochyby obtížná. Potřeba radi kální re­ formy společné zemědělské politiky EU je na­ s nadě , a to ve vztahu k jejím cí l ům , a nikoliv jen k prostředkům jako dosud . V zás adě jde o strategická rozhodování o budoucnosti venkov ­ ských oblastí v Evropě .

Perspektivy rozvoje venkovského prostoru Evropského společenství Pozoruhodným příspěvkem v tomto sm ěru je nedávno zveřej něn á studie Vědecké rady pro vl ádní politiku Holandska "Základ pro volbu: ú)'ři perspektivy pro venkovské oblasti Evrop­ .fkého společenství" (WRR , 1992). Zpráva ob­ sahuje čtyři scén áře pro zeměděl ství a lesnictvi ES, které odrážej i hlavní stanovi ska ze součas ­ né debaty o budoucnosti venkovských oblastí v Evropě. Vedle zeměděl ské produkce se berou v úvahu záměry socioekonomické a environmen­ táln! se zvláštnim zaměřením na ochranu příro ­ dy a kraj iny. Studie neposkytuje prognózy, ale naznačuje možnosti, dů sled ky a techn ická ome­ zení pro j ednotli vé scé náře včetně potřebného zaměřeni výzkumu.

41

SCÉNÁŘE :

Rekreační

funkce krajiny Zachování optimální zeměděl ské aktivity v těchto územích je úzce spjato ta­ ké s udržením rekreační atraktivity krajiny. Bude třeba podporovat hlavně formy rozptýlené rekreace vázané na malokapacitní rekreační objekty a ze­ jména na venkovská sídla a zemědělské usedlosti. K tomu je nutno rozvinout speciální programy na podporu agroturistiky na farmách nebo ve využitel­ ných objektech umístěnýc h v intravilánech obcí, na obnovu a rozvoj místních tradičních řemesel, na budování prodejní sítě zemědělskýc h a řemes lných vý­ robků produkovaných v těchto územích. Kam směrovat útlumové programy v zemědělství? V této souvislosti je třeba ještě upozornit na jednu významnou skutečnost. Rozhodneme-li se totiž redukovat zeměděl skou produkci na celostátní úrovni převážně tím, že budeme útlumová opatření so u střeďovat do území s margi­ nálními pů dn ími podmínkami, můžeme se dočkat zklamání z dosaženého efektu . Vyčlenění 20 % půdy nízké bonitní hodnoty Z disponibilního zeměděl ­ ského půdního fondu státu by se odrazilo celkovým snížením zemědělské pro­ dukcejen o 5-7 %. Z tohoto důvodu je třeba tento proces rozprostřít více mé­ ně rovnoměrně po celém území republiky ve všech regionech. Stejně je třeba odmítnout názor, že zemědělská výroba bude především realizována v nejlep­ ších a nadprůměrných podmínkách vysoce intenzivním způsob em a v podmín­ kách podprůměrných a marginálních bude pouze zemědělství k údržbě kraji­ ny, případně nebude provozováno vůbec. Útlum zemědělství by se měl vystříhat vzniku dalších výrazných disproporcí, ke kterým by mohlo dojít, kdybychom se drželi pouze kritéria bonitních dis­ pozic půd v celostátním měřítku a takto je aplikovali. Došlo by zákonitě k to­ mu, že by tento proces drasticky zasáhl jen pahorkatiny a vrchoviny, zatímco nížinné polohy by zůstaly nedotčeny. Proto bude nezbytné i toto kritérium bonity půdy relativizovat v rámci vymezených regionů a na tomto základě přij mout řešenÍ. Tento "regionální bonitační systém" (nebo "decentralizovaný bonitační systém") umožní respektovat odlišnosti zeměděiských subjektů i u vnitř regionů . Přenesení procesu (včetně dotačních nástrojů) na regionální úroveň zároveň umožní odstranit centralizovaný způsob rozhodování jako nepružný, necitlivý a neschopný postihnout a řešit tento komplexní problém. Zásady pro zatravĎování - regionální hledisko Při respektování uvedených principů by převád ění orné půdy do trvalých travních porostů nemělo být spojeno s vážnými organizačními ani technický­ mi problémy. Přesto je třeba trvat na několika zásadách, které by měly být uplatněny při tomto procesu a které musí být součástí podpůrných a dotač ­ ních nástroj ů tohoto opatření. Všeobecně vysoké zornění naší zemědělské půdy (v nížinných oblastech do­ sahuje podíl orné půdy hodnot 90-95 % i více) j ednoznačně dokládá, že pro­ ces zatravňován í by měl být od začátku v zásadě celopl ošný ve všech regio­ nech. Urč itou (alespoň orientační) stabilizační normou pro dosažení příznivé­ ho zastoupení trvalých travních porostů by měl být předválečný stav (s vý­ jimkou pohran ičních regionů, kde se situace výrazně změnila již v prvních

poválečných letech). Tento proces by sledoval nejenom ekologické cíle stabi­

lizace celé zemědělské krajiny, ale trvalé travní porosty by umožnily zacho­

vat určité zastoupení hovězího dobytka i v nížinných oblastech, kterým by ji­

nak hrozilo jeho vyloučení z chovu. Z hlediska výživy půdy statkovými hno­

jivy je to významný faktor.

Po stabilizaci trvalých travních porostů na celostátní úrovni by proces mohl

42

A - Volný trh a obchod Výrazně pře v ažuje ekonomická orientace, ze­ měděl ství se klade na roveň jakékoli jiné hospo­ d ářské č inn osti . Cílem je produkce za nejnižší možnou cenu, předpokl ádá se neomezený ex­ port a import zem ědělských produktů, omezuj í­ cí podmín ky v sociáln í a environ mentální oblas­ ti j sou minimální (zaměstnanost nesmí v rámci jednotlivého regionu poklesnout pod 5 % sou­ čas néh o stavu); ve výrobě se předpokládá pou­ žít nejlepších technických prostředků, které jsou k dispozici, což spolu s limity aplikace du síka­ tých hnoj iv a pest i cidů do určité míry omezuje nepříznivý dopad na pros tředí. Celková orienta­ ce se podobá americkému přístupu k současným jednáním o GATT. B - Regionální rozvoj Prioritu v tomto scénáři má regionální zaměst­ nanos t v zemědělství , která nesmí poklesnou t pod 23 % so učas n ého stavu. To logicky předpo­ kládá soběstačnost ve výrobě, regulaci trhu a další vládn í intervence; li mity na dusíkatá hno­ jiva a pesticidy včetně použilí nej lepších pro­ s tředků výroby jsou totožné jako u scénáře A. Scénář B lze považovat za pokračování a rozší ­ řen í sou čas né poli tiky ES . C - Ochrana p řírody a krajiny Zde se reaguje na záměr obnovi t nebo zvýši t ekonomickou stabilitu venkovské krajiny pro­ s třed nic tv ím tzv. ekologických sítí č i sys témů ekologické stability, perspektivně navzájem propojených do Evropské ekologické sítě (EE­ CONET). Skladebnými prvky jsou existující chráněná úze~í na teritoriu ES, ekologicky vý­ znamné plochy dosud nepodléhající ochranné­ mu režimu a ko nečně s tanoviště, nejčastěj i na dnešn í zeměděl ské p ůdě, která mohou nabýt ekologického významu per spektivně . Scénář je koncipován ex trémně a sotva reáln ě . Zemědě l­ ství se omezuje na mi ni máln í plochu při snaze o maximál ní produktivitu s u rčitými limity na aplikace dusíkatých hnoj iva pesticidů . Země­ děls ká produkce se zde rozvíjí bez omezení im­ portu a exportu zem ědělských komodit, což má s ohledem na uvedené zadání urč itou logiku. D - Ochrana prostředí Primárním cílem politiky tohoto scénáře je pre­ vence, tj. znemožnit vstup pol utantů do pro stře­ dí. Na rozdíl od scénáře C, zaměřeného na ochranu přírody a krajiny, jsou v tomto scén áři předmětem ochrany hlavní složky prostředí , tj. půda, voda a vzduch. Zde je na m í stě pozname­ nat, že ochranu přírody a krajiny (C) lze odděii t od ochrany složek životního prostřed í toliko spekulativně. Nicméně, výchozím předpokla­ dem není oddělování přírodních a zemědělsky využívaných ploch, nýbrž jejich integrace. Hos­ podařit lze kdekoli, ale podle velmi přísných

dále pokračovat v územích, kde je snížení podílu orné půdy motivováno dal­ šími podmínkami (pásma hygienické ochrany, chráněné krajinné oblasti, ne­ příznivé půdní a klimatické podmínky, marginalizovaná území) . Krajinu na velkoplošné nebo dokonce na celoplošné zatravňování nutno "připravit" , a to v souvislosti s fungováním účinného systému ekologické rovnováhy. Zkuše­

nosti z Francie (podhůří pohoří Jura) ukázaly, že téměř úplné převedení orné

půdy na trvalé travní porosty v otevřené krajině bez vysoké rozptýlené vege­

tace stromu a keřů vedlo ke kalamitnímu přemnožení hraboše polního.

Lokální preference při zatravňování

Přednost v zatravněn í by měly mít také ty čás ti scelených pozemku (mikro­

povodí), které se nacházejí v místech soustředěného povrchového odtoku (ze­

jména v depresích a v úpadech, kde bylo provedeno zatrubnění nebo byly zří­

zeny otevřené odvodňovací příkopy). Stejně tak by měly být zatravněny

hřbety rozvodnic, pokud jsou zoměny, aby se posílilo zasakování vody v

těchto dů ležitých infiltračních zónách.

Při zakládání trvalých travních porostů v rozdílných přírodních podmínkách

bude jistě poměrně složité respektovat takovou druhovou skladbu travního

semene, která by se co nejvíce blížila přirozeným lučním společenstvům od­

povídající lokality. Je třeba zachytit a podporovat první podnikatelské aktivi­

ty, které se již s nabídkou tohoto sortimentu objevily.

Limity pro zalesňování

Problém zalesňování zemědělské půdy bude evidentně komplikovanější, pro­

tože je limitován několika bariérami, které budou připouštět jen určité pro­

porce nového zalesnění, včetně pěstování rychlerostoucích dřevin:

- zájmy ochrany přírody imperativn ě vyžadují zachování typických biotopů

(lučních, mokřadních , atd.), na které jsou vázána specifická společenstv a a

druhy flóry a fauny (tyto biotopy do se do značné míry zachovaly na půdách,

které jsou preferenčně určeny k zalesnění),

- potřeby obytnosti krajiny požadují určitou "otevřen ost prostoru" a zalesnění

musí být posuzováno i z tohoto hlediska (v některých oblastech by mohlo do­

jít k situaci odpovídající době před kolonizací),

ekologických pravidel. Filozofie tohoto přístu­ pu je dosti blízká koncepci integrovaného ze­ mědělstv í. V tomto případě se ovšem počítá se soběstač nos tí a regulačn ími opatřeními, aby se zabránilo importu environmentálních problémů dovozem nekvalitních zeměděl ských produktů. I zde se předpokládá použití nejlepších technic­ kých pros tředků . Z analýzy scénářů vyplývá několik obecných závěrů, jež jsou už itečné pro formu laci politiky optimálního a udrži telného hospodaření ve ven­ kovském prostoru Evropy. Dílčí závěry

výrazné rozdíly mezi scénář i na­ prostor pro formování jasně defi nované zeměd ělské politiky. - Potřeba zemědělské půdy ve všech čtyřech scé.n ářích je ve srovnání se současným stavem (127 mil. ha) podstatně ni žší. Politika z aměřená na udržen í veškeré součas né využívané země­ dělské půdy v produkci má zřejmě jen mizivou naději na úspěch. Naopak existuje dostatečný prostor pro alternativní aktivity. - Všechny s cénáře naz n ačují výraznou redukci pracovních příležitostí (součas n ý stav 6 mi!.). Bude třeba velkého úsilí najít pro pracovníky v zemědělství náhradní pracovní příleži tosti ve venkovském prostoru. O n ěkterých možnostech již byla řeč (Agroenvironmentální program). - Je technicky možné snížit aplikaci dusíkatých hnojiv (současná spotřeba I I mi!. tun ročně) a pestici dů (současná spotřeba 400 tisíc tun roč­ ně), aniž by se nepříznivě ovlivnila produkce. Přiměřená politická opatře n í mohou úspěšně podpoř i t ekologicky šetřící technologie efektiv­ něj š ím využ itím agrochemikálií a výrazným omezením jejich apli kace, což prospěje prostře­ dí. Lze to provést s nižšími náklady ve srovnání se souča sným stavem, který činí 180 mld. ECU. - Na regionální úrovni se jas n ě ukazuje, jak dů­ ležité jsou různě zvolené cíle pro budoucnost různých oblastí ES . Ve scénáři A se zemědě l ­ ství omezuje na severozápadní část ES. Ve scé­ nářích B a D jsou zemědělské aktiv ity rozlože­ - Více

č i méně

značují dostatečný

"Zlírodiíovállt Foto Jarmila Kocourková H •

43

ny vcelku stej noměrně. Ve scénáři C se země ­ spíše na jih Evropy. Proto také zaměstna no st v A a C je mimořád ně nestejno­ měrn á. Celkově uvedené skuteč nos t i svědčí o potenci áln ích konfliktech mezi evropskou, regi ­ onální a národ ní politikou a sou časn ě ukazují, jak r iskantní zálež itostí j sou obecná op atřen í u tak vysoce diferencované prostorové aktiv ity, jíž je zemědělství. dělství přesunuje

Závěr

- zachování kraj inně estetického aspektu, který se může mezi regiony výraz­

ně lišit, rovněž vyžaduje posuzovat velmi citlivě otázku zalesňov ání, vč etně introdukce rychlerostoucích dřevin, které vyhovují jen určitým typům kraji­

ny,

- sladění s územními systémy ekologické stability a jejich podpora by měl y být rovněž kritériem regulace a usměrnění procesu zalesňování.

Imisní oblasti V imisních oblastech, v ' prostředí kontaminovaných a znečištěn ých půd, se odkrývá poměrně velký prostor pro uplatnění útlumu zemědělství a využití půdy pro nepotravinářskou nebo nezemědělskou produkci. O problémech za­ lesňování, včetně pěstování rychlerostoucích dřevin v zásadě platí výše for­ mulované obecné principy, i když v podmínkách totální změny krajiny po těžbě, zejména v rekultivovaných částech urče n ých původně pro zemědělské využití bez jakýchkoli lesních porostů, by se dalo postupovat podstatně vel­ koryseji. Využití zemědělské půdy pro pěstování plodin určených k technic­ kému využití (zejména olejnaté plodiny k výrobě biologických olejů a bio­ nafty) zde může doznat velkého rozšíření. Limitujícím faktorem budou snad jen požadavky na agrotechnické zásady pěstování a střídání plodin. Navíc by bylo potřeba celý systém změn kul tur na kontaminovaných půdách přímo na­ pojit na monitorovací systém sledující znečištění půd a v zásadě podle něj usměrňovat proces vyčleňování půd ze zemědělské produkce potravinového zaměření. Závěr Uplatnění

útlumových programů v zemědělství a převádění pů d na nepotravi­ nebo nezemědělskou produkci je velmi závažný prob lém, který mů ­ že mít velký pozitiv'ní vliv na krajinu. Může ji však poznamenat také výrazně negativně, pokud bude pojat schematicky a nec i tlivě. Zde se neobejdeme bez komplexního přístupu, který obsáhne ekologická hlediska, aspekty znečištění a degradace půd, kraj in ářské aspekty a také sociální i sociologická hlediska fungování venkovské krajiny. Souvislosti politiky snižování objemu země­ dělské produkce, která je v kompetenční sféře jednoho resortu, jednoznačně interferují i s dalšími aspekty života na venkově, s jeho krajinou a celým ži­ votním prostředím. nářskou

44





Nemají-Ii regionální konflikty narů stat, je nutná integrovaná pol itika napříč sektory v celoevrop­ ském měřít ku (územní plánování, rozvoj venko­ va, ochrana životního prostředí atd .). Je to snad pouze zbožné přání v době, kdy všude přev l ádá sektorový přístup, který je zdrojem potíží eko­ nomických, sociálních i ekologických, n icméně je to asi jediné východisko. Uvážíme-l i pak vstup produktů. ze s třední a východní Evropy na trh ES, obtížně předvídatelné dopady globálních problémů na zemědělskou produkci (v daném kontextu např. klimatických změn), nabývá tato otázka dalších dimenzí, které výsledné řešení ještě více komplikují.

Literatura: CEC, EEC: Greell Paper, Bruxelles 1985 /UCN, UNEP, WWF: Caring for /he Earth, Gland 1991 Nelherlands Scien/ifie Couneil for Governmen/ Poliey (WRR): Graundfor Choiees - Four per­ spee/ives for Ihe rural areas ill Ihe EC. ReporlS 10 Ihe Government, 42, The Hague 1992 RITCHIE, M.: Free Trade versus Sustaillable Agrieulture. The impliea/ions of NAFTA. The Eeologisl, Vol. 22. No 5: 22/ - 227,1992 Uniled Na/iom Conference Oll Environmen/ and Deve lopmenl (UNCED): Agenda 21, Rio de Jane ira 1992 1V0rld Commissioll on EnvirrJ/lmenl and Deve­ lopment (WCED): Our eomlllon future, Oxford University Press, Oxford, New York 1987. (Ceský překlad - Na.fe společná budoucnosl. Academia Praha 1991)

"Letiště"

po sklizni /la katastru Jarmila Kocourková

Měřína.

Foto

Recenze

o

přírodě

- pro

dospělé

i pro

děti Ústecký di vadelník a novinář Ladislav Muška (nar. 1928 v Semilech) se literárn ě upl atňuje jako pohád­ kář (Pohádky z Hubaté pohody, 1965), autor aforis­ mu (Amorek má mušku. 1991) i knih o přírodě (Na

"Mn ě se

Tu se v nejhustHm rákosí pohnulo cosi, co byste taky líbíš, " povídal mladý ledňáček na považovali za Jpitatý kůl. Objevilo se stříbřité " Vypadáš v tom fráčku jako houslista. tel0 na čap ích nohách. Podobalo se láhvi, na Když jsem sem v nedlli letel od dolního konce jejímž štíhlém hrdle sedí hlava s pořádným zo­ Lučn ího potoka, hrála v zámecké zahradě fil­ silllějším konci prutu aneb Cvičebnice rybářské la­ bonem. Ladný pták se brodil tak tiše, že voda harmonie. U zámku bylo hezky, jejej, voda si tiny. 1962, Kočky přes cestu, 1991). Po řadu lit ne­ an i nezašplouchala. NaJi dva rozvadění bra­ jen tak cich.. . cich... tichounce šume10. Jenže na směl publikovat, a tak rukopis z roku 1980 Příblhy tranci ho zpozorovali, až když se na ně upřelo mě každou chvíli vyUt velkej ledňák a křičel, stříbrných rybllíků dozrál v knihu až nyní (nakla­ mazej, kluku, dál. Tady už my ledňáčci bydlí­ pár j iskrných očí, které vypadaly takhle zblízka datelství Blahoslav, Praha 1993, 127 str., se zdařilý­ me." náramně rozzlobeně. mi ilustracemi Jany Wienerové). "Cákrrra, kluci, ticho! " okřikl je ten zvlá.ftní Usoudili, že když mají společný osud, j sou asi Kniha, inspirovaná přírodou Ceskolipska, se člen í bratranci, přestože každý vypadá trošku jinak. pták. "Jsem volavka popelavá, ale z vás dvou už na jedenáct kapitol, které v s obě spojuj í souvislé pomalu purpurovím jak plame,rák. Konám tady Dohodli se, že budou spolu bydlet a vůbec všec­ vyprávění o výletu dětí porybného, chlapce a děv­ ko, A protože stavidlo nebylo obydleno, pozval pozorování a přemýšlím o vážných věcech. Ku­ čete, po vodě a o úsilí dospělých, rybářu a chatařu, skorec ledňácKa na noc pod přepad z Pětiúhlé­ příkladu proč se lín nenazývá oroblín, když je zachránit rybník s odkysličeno u a přehřátou vodou , ho rybníka. Jakmile prolétli vodopádem, objevi­ zelený jako orobinec. Nebo jak to, že straka táh­ v níž ryby hynou, s pohádkovými či spíše bajkový­ la se v kamenné s těně přepadu škvíra, v jaké ne po obloze tak rovnou čáru, když nemá pra­ mi příběhy ze života zvířat, které s obl ibou vymýš­ vítko ba ani levítko. A proč někdy žáby kváčou skorci odjakživa rádi hnízdí. Ale ráno si led,íá­ lí a vypráví především děvče L ucinka (jeden z (~ek stěžoval: při deJti, jindy při mě.ríčku. A vy se ha.fteříte ja­ nich, o skorcovi a ledňáčkovi, zařazujeme jako ko s odpuštěním vrabčáci na návsi, místo co "Nemoh jsem, b ratranče, spát kvůli tomu ukrut­ ukázku). Prostý, dovedně vyprávěný sled zážitku z byste se rozpomněli, co vám řekli doma, když nému hluku. Do rána jsem napotítal, že voda, výletu na ostrova po hladině rybníků - a překvapi­ vás posílali na vandr. Ty, vodní drozde, " podí­ když padá, má neméně než sto a šest nepříjem­ vá "rehabilitace" starého inženýra, podezíraného z vala se volavka na skorce, " se poohlédni u sta­ ných hLastÍ. Nejhoršíje ten, co syčí a prská jako vodního pytláctví - a ve skutečnosti hledajícího ce­ kocKD, která číhá na led,íáčky. Je.ftě se třesu. vidla, jestli tam nečeká smutná slečna ve lrácKtI stu k ozdravění rybníka, vytvořily linii obracející Dneska spíme tl mě. ,. s bílou náprsenkou. A ty, barevnej křikloune, " se spíše k dospělému čtenáři, zatímco anekdotické Naveter se rozletěli do rohu rybníka. Byl tam otočila se na led/ráčka, "neslyšíš, jak se tu ně­ vyprávěnky, v nichž zvířata mluví a jednají jako li­ vysoký přírodní břeh z pevného jílu. V té hlinité kde ozývá ledňáččí děvečka bez hnízda. A to dé, budou blízké především dětem. Ale je ošidné vám povídám, koukejte mít fůru vajíček a dětí, s těně hnízdily vlaštovičky břehule a mel tam četbu takto škatulkovat, vždyť zkušenost říká, že protože je tuje.ftě II1noho stavidel a struh a jílo­ sv ůj dům ledňáče k. Lezlo se tam dlouhou chod­ mezi nejvěrnější diváky televizních pohádek patří bou, která vedla do jeskyiíky vystlané rybími vých stěn, kde nebydlí ledňáčci ani skorci. Alou, lidé zralého věku. A tak možno ocenit, že Muško­ uličníci, než vás vykrak. krok.. krákám! " kostitkami. Ráno si skorec stýskal: va čtivá kniha o přírodě a člověk u v ní plní své Byla to zkrátka moudrá volavka a věděla, co se ,. Nespal jsem, bratranče, ani chvilku. V tom ti­ clvojité poslání vkusně a čtivě. patří. Jistě jí neu.fLo, jak dnes ledňáček pokřiko­ chu je slyšet, jak žížaly chroustají kořínky a jak Stěpán Vlašín v hnízdech štiřikají břehule ze sna. Kdepak, val na skorce: "Civíl,civíš? Běličky fJ.ro rodinu. Máme děti, tři. " mnl jak nezpívá do usínání vodopád, neza­ A taky zahlédla jak se skorec ukláněl na balva­ mhouřím oko. A pak, máJ tu, bratranče, smrá­ Jak skorec a ledňáček spolu byd­ nu: "Pozdravení pro paničku. My, tk, tk, taky. dek z rybích zbytktÍ, brrr. ,. leli Tři. Tři ... " Tak se tedy dohodli, že spolu aspoň budou lovit. Ladislav Muška Vidíte, ten za.fpičatělý živ.ý kM v rákosí se Skorec vklouzl hned u břehu pod hladinu. Pro­ usmál. cházel se po dně, jak to mají skorci ve zvyku. Jednou v podvečer přiletěl 110 Dolejší rybllík Obracel kamínky a sbíral z nich pijavky a spleš­ mladinký skoreček. Posadil se 110 balvan pod ťule a chrostíky. Ledňáček se zase nad ním vrhal stavidlem a přestože byl utrmácellý po dlouhé do vody z větve. Jenže neulovil nic. cestě, klallěl se na všechny strany a švitořil: "Ty mi, bratranče, plaHš rybky, jak hlomozíš po "Hezký sllíček, hezký sllíček'" protože skorecje dně," vyčítal skorcovi. "Pojď se mnou lovit zdvořilý vodllí pěvec a v každou dobu vám po­ shora. Vyčíháme si hejno a vrhnem se na nějak přeje něco případného, jenom musíte pozorně šipky. Co máš radJi, okounka nebo slunku, ti poslouchat. beličku?" Vtom mu něco přefréelo Za zády a nějaký hlas "Já si na ryby nepotrpím, .. odpověděl skorec. se optal: "Civíš? Co víš?" Skorčík se bál, že to "Nabaštím se larev a měkkýšů. A co se plašení jistojistě bude nějaký ve/ký skorec, který bydlí týte, ty plašíš mě, bratranče. Když shora skotíš pod stavidlem a vyžene ho. Ale když se obrátil, do vody, tak se vždycky ukrutnlleknu. Pojď se uviděl, že na větvi nad strouhou se v posledním mnou na dno. Společně odvalíme i velkej kámen

slunečllím paprsku modře a zeleně a načervena­ a peKně se nadlábnem. "

le blyští ptáček ne větší než Oll sám. "To tak!" odsekl ledňáček. "Hrabat se v bahně,

"Ty jsi hééézkej, " žasnul skorec. " Víc než mo­ fuj'" ,

tejl. Jakjsem sem letěl od pramenů Lu(~ního po­ Začali se přít, který zptÍsob lovuje lep~'i'í. Co na­ toka, videI jsem motejlů na lukách. Seví, tři, čty­ plat, že ledňáček krásně zářil a skorec se usta­ y~~ ři. Jenomže když jsem je chtěl očíhn o ut zblízka, vičně uklánlL, když se to za chvíli podobalo

víš, vylít na mě vždycky velkej skorec a povídal, obyčejné hádce. Jeden překřikoval druhého a

mazej, kluku, dál. Tady už my skorci bydlíme. " Kreslil Jan StekUk scházelo užjenom, aby si vlétli do peří.

větvi.

45

I

Recenze

J . Pelikán: Přehled obecné ekologie. Skripta vS veterinární a farmaceutické, 1993, 153 str., cena 57,-Kč, nakl. Medicus Veterinarus, Palackého 1-3,61242 Brno Skripta jsou sice určena veterinárním medikům, jsou však pojata široce ekologicky, obsahují úplný a ucelený pohled na problematiku, jsou psána pře­ hledně a srozumitelně. Proto jsou vhodná pro kaž­ dého zájemce o problémy ekologie současnosti. Představují nezbytný základ aplikovaných ekolo­ gických směrů, zejména ochrany životního prostře­ dí. Úvodní kapitoly obsahují přehled základních definic, vysvětlení pojmů, dělení ekologie a jejich úkolů. Dále je objasněn vliv světla a tepla na orga­ nismy, vstup energie slunečního záření do eko­ systému ajejí význam pro život. Ve statích o vzdu­ chu, vodě a půdě se vysvětluje jejich přínos pro ži­ vé organismy, jejich ekologické vlastnosti a adap­ tace organismů na tato prostředí. Z biotických fak­ torů je objasněna funkce potravy, nezbytný přísun materiálů a energie do potravních řetězců. Navazu­ jí kapitoly o populaci a jejích vlastnostech, o mezi­ druhových vztazích, o biocenóze (společenstvu) a o ekosystému. Důraz je kladen na objasnění skupi­ nových vlastností těchto živých systémů, na prak­ tická hlediska u každého z nich a návaznosti na ochranu životního prostředí. Nezbytná je kapitola o krajině jako o hlavním bydlišti člověka a dále o biosféře a jejích současných celosvětových problé­ mech. Závěrečná stať pojednává o člověku, jeho ži­ votně nezbytných vztazích k životnímu prostředí, o současných globálních problémech a o nutnosti a směrech ochrany životního prostředí. Příručka by se měla stát studijním materiálem každého veteri­ nárního i humánního lékaře a vpravdě i každého občana. Poslouží dobře k informaci, k objasnění vztahů a ekologických souvislostí v krajině i bio­ sféře, posléze pak k uvědomění si nezbytnosti ochrany životního prostředí. Karel Hudec

Andreska, J., Andresková, E.: Tisíc let mysli­ vosti. Nakladatelství Tina Vimperk, 1993, 443 str, Vztahy ochranářů a myslivců bývají často napjaté, což ostatně jen ukazuje na vzájemný úzký vztah obou profesí. Správná myslivost však stojí na bio­ logických podkladech, stejně jako každá ochranář­ ská aktivita, a každý zasvěcený ochranář si uvědo­ muje pozitivní historickou roli myslivosti vochra­ ně mnohých druhů naší zvěře. Je proto na m í stě upozornit i ochranářské kruhy na právě vyšlou ob­ sáhlou publikaci, která na tyto úzké vztahy mezi myslivostí, zoologií a ochranářskými aktivitami poukazuje. Kniha Tisíc let myslivosti je přes své myslivecké zaměření publikací veskrze biologicky pojatou, neboť věnuje valnou část svého obsahu (asi 220 stran) prakticky zoologické problematice a i ve zbytku využívá především biologického pohle­ du na myslivecké problematiky. Ochranář tu najde souhrnné informace o všech druzích naší zveře , a to ve zcela originálních historizujících souvislos­ tech, které ucelují naše dosavadní poznatky o vý­ skytu lovné zvěře u nás v historii i v současnosti,

46

Věstonická nádrž přírodní

rezervaCÍ ukazují na její zvyklosti, přinášej í originální názo­ ry na příčiny mizení mnohých, dříve hojných dru­ hů a pochopitelně se zmiňují o způsobech lovu ze­ jména v historickém kontextu. Zvláště je třeba oce­ nit to, že jde o poznatky získané dlouholetou mys­ liveckou a zoologickou praxí autorů, spojené s vý­ sledky profesionálního bádání historického, jež by­ lo jejich hlavní profesí. Celek představuje zcela nově pojatou publikaci, kde mnohé údaje jsou zce­ la originální a pro ochranářské snažení dobře pou­ žitelné. Ochranář tu najde řadu poznatků a námětů, prezentovaných zkušeným myslivcem, výborným terénním zoologem, profesionálním historikem myslivosti a zejména přesvědčeným ochranářem. Publikaci je třeba nesporně zařadit i do seznamu naší ochranářské literatury. Vladimír Hanák zoolog přírodovědecké fakulty UK Praha

Děti, učitelé, nepřehlédněte!

Projekt Živá voda, který vyhlásil vsetínský dům dětí a mládeže AL­ CEDOKONTAKT, je výzvou pro všechny u čitele, žáky, přírodovědné oddíly a kolektivy dětí se zá­ jmem o přírodu. Projekt je určen kolektivům dětí 5.-9. tříd základních škol. Cílem projektu, který je součástí britského pro­ jektu "River Watch H, je vytvoření co nejúplnějšího obrazu o vodních tocích v České republice. Dětské kolektivy nám pomohou shromáždit infor­ mace a údaje, které budou využity k následnému odbornému posouzení čistoty, biologické hodnoty a případné ochrany sledovaných vodních toků. vý­ sledky projektu budou rovněž použity jako součást celostátní AKCE RAK, která sleduje výskyt raka. Projekt Zivá voda má tři části: 1. část - Řeka a voda v ní 2. část - Břeh řeky 3. část - Údolí řeky

Zatím se přijímají přihlášky do první části projek­

tu, není podmínkou, že se musíte zúčastnit dalších

částí projektu.

Každý přihlášený kolektiv dětí obdrží balíček, kte­

rý obsahuje příručku, pracovní listy a drobné

u čební pomucky a materiály (pH papírky, prouž­

ky ke zjišťovaní dusičnanů, návod k pozorování,

teploměr, případně plakát, samolepky). Po dokon­

čení pozorování se budou výsledky posílat na adre­

su organizátora.

Cena jednoho balíčku pro první část projektu je

180,- Kč. Částka je splatná ve dvou termínech (při

odeslání přihlášky a doplatek po obdržení balíčku).

O da1šf informace a přihlášky si pište na adresu:

Michal Trčálek ALCEDOKONTAKT-Dum dětí a mládeže Jiráskova 419, 755 01 Vsetín tel/fax: 0657/4191

S účinností od I.března 1994 byla vyhláškou Okresního úřadu v Břeclavi zřízena přírodní re­ zervace Věstonická nádrž. Rezervace zahrnuje střední zdrž Vodního díla Nové mlýny (dále VD NM) na ploše 1.016 ha. Ochranné pásmo je tvořeno úseky řek Jihlavy a Svratky na jejich vtocích do nádrže. . Hlavním posláním PR Věstonická nádržje pod­ le vyhlášky "zajištění ochrany významného vodního a mokřadního ekosystému s funkcí ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a ži­ vočichů".

Po mnoha letech úsilí se tak naplnila snaha širo­ ké ochranářské obce, alespoň územně a legisla­ tivně naplnit slib budovatelů VD NM, že na prostřední zdrži budou přednostně uplatňovány zájmy ochrany přírody. Při přípravě podkladů pro vyhlášení PR Věstonická nádrž a hlavně při jejich projednávání byla v zájmu vyhlášení re­ zervace přijata celá řada kompromisů a z ochra­ nářského hlediska bohužel i ústupků (např. tý­ kajících se výkonu práva myslivosti). Domnívá­ me se však, že vyhlášení přírodní rezervace Věstonická nádrž je důležitým předpokladem k účinnému uplatnění principů ochrany přírody a krajiny při postupné revitalizaci území VD NM. Zároveň se ochrana přírody právním aktem zří­ zení rezervace na tak komplikovaném a proble­ matickém území posunula z pohodlné pozice kritiků do role těch, kteří jsou spoluzodpovědni za budoucí vytváření prostoru střední zdrže VD NM. V minulých číslech Veroniky byla problematice vodohospodářských úprav jižní Moravy ve vztahu k ochraně přírody věnována celá řada příspěvků. Budeme rádi, zašlete-Ii nám na adre­ su Veroniky Vaše názory, podněty a připomín­ ky jednak k samotnému vyhlášení PR Věstonic­ ká nádrž a dále k budoucímu managementu to­ hoto chráněného území. Světla a Vladimír Lázničkovi

Kreslil Jali Stekl/K

Ó tempora, ó diptera Dalibor Povolný Když jsem v červnu 1989 po dvacetileté pře­ stávce konečně mohl zvednout kotvy a dočasně opustit rodné lány, táhlo mě to do rakouského Innsbrucku. Tamní muzeum se tehdy sice ještě nemohlo pochlubit už proslulým "sněžným mu­ žem" - Ůtzim, zato však novými budovami, kte­ ré mu byly přiděleny, když několik let předtím stačil jediný letní příval na drobném levostran­ ném přítoku Innu smést během několika minut budovu starého habsburského arzenálu - proza­ tímní sídlo muzea. Byl to teprve počá tek drob­ ných katastrof - sesuvů alpských svahů na stále přibývajících lyžařských sjezdovkách - neod­ vratné daně bezhlavému odlesňováni. Táhlo mě do Innsbrucku něco jiného. V mé da­ tabázi se od roku 1954 nahromadil pozoruhod­ ný materiál zhruba 80 druhů masařek z našich Karpat, reprezentovaných desetitisíci jedinci. Zvláště pozoruhodný se zdál soubor z vápenco­ vých Fater, z Belanských Tater, Muráňského a Slovenského krasu ve srovnání s podobnými soubory z Moravy (Chřiby, Moravský kras apod.). Napadlo mě vyjet za stejným účelem srovnávání do vápencových Alp. V muzeu měs­ tečka Lunz am See u Mariazell jsem zcela neo­ čekávaně objevil několik krabic masařek (ko­ lem dvou tisíc kusů) vzorně vypreparovaných a dokumentovaných - všechno z konce minulého a počátku našeho století, zhruba v rozpětí let 1895 - 1915. Alpského materiálu tam bylo málo - to bylo jediné zklamání, protože jinak šlo o re­ prezentativní série z dolnorakouského Podunají mezi Krem~í a Vídní, z Moravského pole a ze Znojemska. Materiál sbíral známý rakouský di­ pterolog-amatér F. Wachtl. Masařky byly jen zčásti uspořádány, a tak jsem věnoval hezkých pár hodin jejich spíchání do čtyř velkých krabic v úmyslu vrátit se při první příležitosti k určení taxonomicky nezpracovaného materiálu. Ta se naskytla teprve v říjnu 1993, když jsem zcela neočekávaně dostal pozvání k měsíčnímu stu­ dijnímu pobytu v Zoologische Staatssammlung v Mnichově za tímtéž účelem - totiž určit tam nezpracovaný materiál této nesnadné skupiny vzhledově zn ačně jednotvárných much. Mezi­ tím mně kolegové z Innsbrucku dopravili do Mnichova svůj materiál a já, nerušen, jsem v klidu pracovny proseděl desítky dnů . Určování netradičních skupin ~myzu patří k nejromantič­ tějším zážitkům entomologa. Chci se podělit se čtenáři Veroniky o ty nejvý­ znamnější poznatky ze studia, tím spíše, že do­ kládají, jaký kus cesty, bohužel dosti žalostné, urazila naše středoevropská příroda za posled­ ních sto let. Studium materiálu především uká­ zalo, že Wachtl sbíral ( na rozdíl od dnešních cílených metod založených na poznání etologie hmyzích skupin, které umožňují nasbírat statis­

ticky reprezentativní a především kvantifikova­ telný materiál) v intencích tehdejšího pozdně romantického, vlastně secesního přístupu k pří ­ rodě. Šlo zřejmě o víkendové procházky nebo výlety, případně vycházkové túry do tradičních výletních mist. Člověk si představuje cestu otevřenou tramvají nebo lokálkou někam na ko­ nečnou, odtud procházkou značeným turistic­ kým chodníkem, stále užším a posléze přechá­ zejícím v pěšinu někam k "vyhlídce" ve formě okrouhlého dřevěného altánu na ostrohu nad údolíčkem. V této idylické náladě se také sbíral hmyz - jako součást klidné siesty. Zdá se mně zcela nesporné, že se tehdy sbíralo spíše takhle spontánně než s promyšleným plánem, jaká sta­ noviště si zvolíme - zda okraj louky, vápenco­ vou stráň, po které se musí namáhavě stoupat, nebo dokonce strmé skály na vrcholu bradla či rašeliniště, nebo nitro smíšeného lesa atd. Toť první poznatek. Ten druhý je rovněž nesporný: sbíraly se tehdy běžně druhy, které jsou dnes v tomto prostoru buď naprostými raritami, nebo z něho - už patrně navždy - zmizely. Jsou to pře­ devším průvodci teplých luhů a alejí s přehršlí housenek bekyní, bourovců a můr - hostitelů těchto masařek . Jenomže: kam se poděly ty zá­ žitky (zčásti ještě ze 30. a 40. let), kdy jsme,my kluci, dokázali zamořit tatínkův učitelský byt chovy housenek bource prsténčitého, bekyně zlatořitné (co bylo pohlavků, když se kvůli je­ jím pálivým chlupům začala škrábat celá rodi­ na), drvopleňů, jejichž tučné, po octu páchnoucí housenky z brtných alejí se zažraly do dřevě­ ných škopků, v nichž rostl rodinný oleandr nebo klivie atd. Zkrátka: s všelijakými těmi můrami a bekyněmi (co o nich dnešní mládež ví?) zmizel i soubor masařek (a také kuklic), které dnes ani rafinova­ nými metodami v naší přírodě neobjevíme. S úpadkem, hynutím našeho lesa vymřely ... Třetí globální poznatek mě poučil, že v materiá­ lu jsou dosti běžné druhy, ia nimiž se dnes mu­ síme plahočit do zbytků zamokřeného luhu (tře­ ba u Vranovic nebo někde na Soutoku) a nad je­ jichž nálezy jásám, protože je v dnešní době musím hodnotit jako bioindikátory lužního lesa. Tam se tito přirození průvodcí našich teplých nížinných doubrav, topolovin, olšin ajasanovin, kteří v nich museli být relativně běžní, stáhli - a zřejmě už jen dožívají, protože i tyto lesní po­ rosty nám usychají. A konečně: zejména specializovaní paraziti byli nejenom častější, ale byli reprezentováni jedinci mohutnými, jedinci zvíci mušího atleta, zatímco dnes - pokud je ještě vůbec chytneme - jsou to jacísi trpaslíci. Příkladem může být jedna drob­ ná masařka, která se vyvíjí v kokonech pavou­

Sameček masařky Sarcophaga camaria (Lill­ naeus, 1758) v typickém vyčkávacím postavení. Naše nejbeznější masařka - cizopasnl'k dešťo­ vek. Foto Radoslav Obrtel

ků, zejména křižáků. Kde jsou ostatně i ti křižá­ ci? A celkově? Přes Wachtlův amatérský způsob sběru, vypovídající spíše o tom, co bylo tehdy možné vidět při běžné procházce přírodou, je až zarážející nevídaná pestrost hmyzu - za jedinou exkurzi si pan Wachtl odnesl domů i dvě desít­ ky druhů. Kdybych byl dnes postaven před úkol přinést z terénu stejně pestrý vzorek hmyzu, tro­ chu bych zaslzel nad vzpomínkou, že cosi po­ dobného ještě pamatuji z jihomoravského dyj­ sko-svrateckého luhu z poloviny padesátých let, než naši meliorační géniové za vydatné podpory budovatelů velkých staveb socialismu vymysle­ li jihomoravskou vodní Saharu. A dnes? Z odpovídajících stanovišť bych donesl z původních 80 druhů pouhé tři druhy masařek ­ cizopasníky dešťovek (to jak se vyklučením lesa a jeho keřového podrostu obnažilo bylinné pat­ ro) a navíc možná několik triviálních kulturofi­ ILJ.

Kreslil Jali Steklík

47

Oznamujeme Ekologická a ngličti n a s lektory - rodilými ml u včími se bude již počtvrté opakovat v prvních 14 dnech srpna v Bílých Karpatech. Po dobrých zkušenostech z loňska bude zno­ vu zařaze n program pro děti. Zájemci, hlaste se na adrese Veroniky. E nvironmental Par t nership - kancelář na­ dace se přestěhovala do Domu ochránců pří­ rody na Panskou ulici č.9. Uzávěrka příštího kola grantů je 15. května. V letošním roce se rozšířila také nabídka stipendií do USA a do Západní Evropy. Tradiční

jarní přírodovědný výlet s Vero­ nikou se bude konat v sobotu 16. dubna, ten­ tokrát do NP Podyjí. Zájemci hlaste se v re­ dakci.

11. března se Dům ochráncll přírody na Panské 9 naplnil zájemci o besed" se socioložkou

Semi nář k hospodaření v krajině pořádá Hanou Librovou nadjejí novou knihou Pestří a zelení. Publikaci připravila do tisku Veroni­ ca ve spolupráci s H1Iutím Duha, které zajišt"ovalo tisk a většinu distribuce. Dostupnou ce1lu Veronica spolu s Atlantic Environmental Pllvod1lí české studie s podtitulem "Kapitoly o dobrovolné skromnosti" umoŽ1lil příspěvek Centre v době od J. do 5. června ve Vlár­ ském průsmyku. Zájemcům zašleme podrob­ Mi1listerstva životm11O prostředí.

ný program. Exkluzivní seminář s přednÍI:ni Autorka věnovala h01lorář i1liciativám na obnovu lužní krajiny.

odborníky je hrazen pořadateli.

Fotografie dokume/ltuje stav bměnského par­ ku na Kolišti na začátku břewa 1994. Firma SperUk i přes opakovaná odvolání Ceského svazu ochránců přírody obdržela od stavební­ ho úřadu povolení k výstavbě repliky Zemano­ vy kavámy. Město se tak pustilo na cestu, kdy místo sl/ahy o doplnění chybějících 400 hekta­ rů park"l dává zelenou k postupnému zastavo­ vání zbytků městské zeleně. V tichosti, za osob­ ní iniciativy starosty Bmo-střed, pana Rubiny, bylo prodej1lě Peugeot vydáno povolení (v roz­ poru se záko/lem) k záboru části parčíku u Zvonařky, na spadnutíje výstavba restaurační­ ho zařízení na urba/listicky nedořešeném Mendlově I/áměstí, na veřejnost se dostal i zá­ měr na výstavbu kavámy v parčtkuna náměstí SNP v Cemých PoUch a v březnu zaslalo RS CSOP odvolání proti výstavbě kavámy v rámci rekonstrukce Slovanského náměstí v Králově Poli (územní říze 111). Spor o park /la Kolišti nepovažujeme za skon­ čený. Ministerstvo hospodářství nyní posuzuje v tzv. mimoodvolacím říze/lí rozklad proti roz­ hodnutí staveblll110 úřadu. RS CSOP v něm upozoriíuje, že výstavba kavámy je v rozporu s vyhláškou 83/76 Sb., podle /liZ se do parkllmo­ hou umísťovat pouze dětská hřiště.

48