2. číslo / rok 2013-2014
Šéfredaktorka je Polévkový fantom naší školy!
Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.
Editorial Zprávy o škole Život ve škole Dopisy jinak Duel Škola knihomolů Věřte nevěřte Tipy od nás pro vás Literární příloha Mňamky pro váš stůl
3 4 5 13 15 23 24 26 27 30
Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.
CHAOS TEENAGERŮ Adresa redakce:
Editorial (úvodní slovo redakce)
Základní škola a mateřská škola Ostrava-Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Bohumíra Dvorského 1049/1 700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
Nazdárek, čtenáři,
[email protected]
Šéfredaktorka: Kristýna Potempová
určitě ti došlo, že právě sedíš u tohoto nového čísla Chaosu. Můžeš se těšit na další a další poutavé články a příběhy z naší školy – i o tom, co se děje za jejími dveřmi. Nech se znovu upoutat životními událostmi našich žáků a nasávej blížící se jarní atmošku. Užívej si obrázky zdobící stránky časopisu, které jsou prací žáků nejen z hodin výtvarné výchovy. Tak na co čekáš? Čti!
Vedoucí učitel: Jan Goj
Obrázky: G. Bezručová
Rubriky: Top 7 zpráv o škole: J. Goj Život ve škole: Redakce Žáci: L. Jemelková (8.C), B. Schaffelhoferová (8.C) Duel: Redakce Ze života: L. Vybošťoková, M. Odložilová (9.B) Za dveřmi školy: M. Tešnarová, T. Konečná (9.C) Co jsme plácli: L..Vybošťoková, M. Odložilová (9.B) Knihy: K. Potempová (9.C)
Eva Pavlíková, 9.B (zástupce šéfredaktora)
Věřte-nevěřte: E. Pavlíková (9.B) Literární příloha: M. Raška (9.B) Recepty: Eliška Benová (9.B) Fotopříběh: T. Konečná (9.C), A. Kvassayová (9.C), M. Raška (9.B)
Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.
TOP ZPRÁVY O ŠKOLE Na recitační soutěži zazněly nejen básně, ale i próza a dramatické dialogy, na prvním stupni recitovalo 44 dětí Stalo se již tradicí, že ve školním kole recitační soutěže na druhém stupni
žáci přednášejí nejen básně, ale také prozaické texty i dialogy hrané jako krátké divadelní výstupy. Nejinak tomu bylo na letošní recitační soutěži, která se konala ve čtvrtek 6. února v odpoledních hodinách. (red.)
Simona Šimečková zvítězila v atletickém čtyřboji, Patrik Skřička získal bronz Dvě cenné medaile si přivezli naši sportovních tříd z Opavy a Ostravy žáci z atletického tunelu SSK Poruby vybojovala Simona Vítkovice, kde se ve čtvrtek 9. ledna Šimečková (5.C) zlato, bronzovou konal Halový atletický čtyřboj 5. tříd. medailí se může pyšnit Patrik Skřička V konkurenci stovky závodníků z5.B. (red.)
Deváťáci si v soutěži vyzkoušeli 18 různých řemesel Příležitost vyzkoušet si různá řemesla, například zedník, kuchař či kovář, měl tým našich deváťáků, kteří se 23. ledna v centru KTRIO zúčastnili soutěže Řemeslo má zlaté dno. Šestičlenná družstva soutěžila na celkem 18 stanovištích, kde plnila různé praktické úkoly z jednotlivých oborů V roli elektrikářů žáci zapojovali obvod, pokusili se namíchat koktejl jako
praví barmani, coby kováři přibíjeli podkovu na dřevěné kopyto, kuchařský um prokazovali přípravou a servírováním palačinky.
Kdo jsme Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá. Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a další.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Sledovací zařízení nebo tajné portály? Jak je možné, že učitelé hned všechno vědí? V poslední době se u nás řeší, jestli máme ve škole tajné portály či
sledovací zařízení. Slyšeli jsme, že sledovací zařízení je jenom v jedné učebně, ale jak je možné, že pokaždé, když se něco stane, jsou učitelé ihned u nás? Když se něco rozbije či něco stane, učitelé se objeví jako duchové. Mají snad tajemné portály, nebo mají pouze sledovací místnost a kamery?
Záchrana života a zapomenuté klíče Znám jeden příběh, kdy byl pan učitel na správném místě. Učitelé říkali, že nějaká dívka zkolabovala a pan učitel Dušan Hrdlička jí dal první pomoc. Jak je možné, že tam byl tak rychle? Měl u sebe tajné zařízení, na kterém vidí každý pohyb, nebo je pravda, že máme na chodbách tajné portály, o kterých vědí jenom učitelé? Taky jsme zažily s kamarádkou něco podobného. Zapomněla jsem si ve třídě klíče a vzpomněla jsem si na to na konci chodby. Jen co jsme přišly do třídy, už tam byla paní uklízečka. Moc jsme to nevnímaly, ale pak nám vrtalo hlavou, jak se tam tak rychle zjevila.
Kouzla a čáry? Je možné, že to vůbec nejsou kamery nebo portály, ale můžou v tom mít prsty kouzla a čáry. Že by byli naší učitelé a ostatní pracovníci školy čarodějové, nebo je to pouhý výmysl žáků? To už se asi nedozvíme! Valerie Vymazalová, 7.B
5
ŽIVOT VE ŠKOLE Pevně jsme se drželi za ruce a pak jsme si šli pro cenu Projekt Život bez závislostí pro nás byl nezapomenutelným zážitkem a byla to sranda. Tento projekt byl úžasný. Aktivity, které pro nás vymysleli, byly skvělé! Náš první úkol byla nástěnka, hned poté přednáška našim mladším spolužáků ze šestých tříd. Následovaly další úkoly: vyrábění plakátu, trička, sbírání podpisů a hlavně naše velkolepá scénka. Hlavně když naši paní učitelku přivítali jako paní učitelku „Bačicovou“. To byly záchvaty smíchu ale zpět k našemu projektu. Scénku jsme podle nás a paní učitelek zahráli excelentně. Ze začátku to byly nervy, když jsme viděli ostatní školy, ale potom, co jsme řekli první věty, tak jsme se otřepali. Měli jsme si vylosovat pořadí a díky Adamovým rukám jsme si vylosovali předposlední místo, ale v soutěži jsme samozřejmě skončili druzí, jak ovšem víte. Ke konci jsme zazpívali písničku, kterou jsme si sami složili. Když vyhlašovali místa, po každé jsme si oddychli. Pevně jsme se drželi za ruce a Kristýna v bílém vběhla na
pódium převzít cenu… Ostrčilova začala řvát jak paviáni, ale kdo by se taky neradoval z 1. místa. Tak či tak jsme byli šťastní! Druhé místo je taky dobré. Jakub Riedel, Libuše Jemelková, Michaela Bolková, všichni 8.B
6
ŽÁCI Když mi oznámili, že jsem přijata do modelingové agentury, rozbrečela jsem se štěstím Naše kamarádka Markéta Tesařová (9.C) se už přes půl roku zabývá modelingem v agentuře WOW MODELS MANAGEMENT. Zajímalo nás, jakým způsobem se k tomu dostala a jak to v modelingu funguje.
Kdo tě k modelingu přivedl a proč jsi s ním začala? Byl to můj nápad, protože už jako malá jsem toužila být modelkou a když jsem oznámila doma, že bych to chtěla zkusit, tak mě v tom plně podporovali. Samozřejmě nemohu vynechat svou nejlepší kamarádku - Lenku, která mě v tom podporovala od začátku a podporuje mě do teď! Jak probíhal casting? Byl to můj první casting a na to, že jsem byla opravdu nervózní, dopadl skvěle. Tereza, která tam byla se mnou, mi
dodala hodně energie. Po dvou hodinách čekání jsem přišla před porotu, kde jsem se představila a ukázala jim svou chůzi. Když mi oznámili, že jsem přijata do agentury, rozbrečela jsem se štěstím a obejmula tě, Terezo.
Jak to probíhalo dál? Po přijetí do agentury jsem absolvovala modelingový kurz, který trval dva měsíce. Naučili mě profesionální chůzi, základy líčení a hlavní kroky aerobiku. Poznala jsem mnoho nových skvělých lidí a profesionálních modelek (například Lucií Klukavou, Dominiku Hužvarovou a Dominiku Myslivcovou).
7
ŽÁCI Máš za sebou už nějaké focení nebo přehlídky? A jak to dopadlo? Už mám za sebou závěrečné focení z kurzu a dvě přehlídky. Musím říct, že obě přehlídky pro mě byly velký zážitek, zvlášť když jsem si před oběma zvrtla kotník, ale nakonec jsem to ušla.
To je nám opravdu moc líto. Jaké modely předvádíš? Líbí se ti? Je to tvůj styl? Modely, které jsem předváděla na první přehlídce, nebyly nejlepší, protože to byla francouzská móda, která se hodně liší od té naší a vůbec to nebyl můj styl. Druhá přehlídka byla o hodně lepší, předváděla jsem modely z obchodů, jako jsou Reserved, Tally Weijl, Promod a podobně.
Když si mluvila o agentuře WOW Model Management, máš v plánu zůstat pouze v této agentuře nebo se ti ozývají i z jiných agentur? Dost často mi přicházejí nabídky i z jiných agentur a samozřejmě nehodlám zůstat jenom v této agentuře. Zatím jsem v této agentuře, ale jak to bude dál to sama nevím.
Co bys vzkázala dívkám tvého věku, které by s modelingem chtěly začít? Ať se hlavně nebojí a jdou do toho! Zážitky vážně stojí za to, a pokud se budou snažit, můžou to dotáhnout hodně daleko! Hlavně to hned po prvním odmítnutí nevzdávat. 8
Lenka Vápeníková a Tereza Konečná , obě 9.C
Být modelkou nebo herečkou? Věřím ve svůj sen Když jsem byla malá, vždycky jsem chtěla být herečka nebo modelka. Byl to můj sen. Vždycky jsem si dělala přehlídky pro rodinu, kdy jsem si obula
ŽÁCI lodičky od maminky a chodila v obýváku. Přehlídkové molo, světla, hudba, krásné modely a já jedna z modelek. Taky jsem vždy měla sen být v televizi a mít korunku krásy jak to vždycky bylo. Nikdy jsem nevynechala ani jeden přímý přenos „České Miss“ a sledovala ho. Pamatuji si, že jsme se doma hádali, která z dívek to vyhraje, a já vždy toužila tam jednou být a vyhrát, dostat korunku, jet na dalekou dovolenou a být populární. Dnes už vím, že to není jen tak Takhle to bylo, když jsem byla malá, ale později jsem pochopila, že to není lehké a že jsou tyto soutěže dost o penězích, úplatcích, známostech atd. Můj sen to bude vždycky, ale nikdy to nebude povolání, kterým se budu živit až do důchodu, proto přemýšlím, co jiného bych mohla dělat. Co budu dělat? Modelingem se živit celý život nebudu a tak vůbec nevím, co chci jiného dělat. Nejdůležitější teď je vybrat si střední školu podle toho, co chci dělat, ale je to dost těžké, když to nevím. Markéta Tesařová, 9.C
Možná budu jednou vlastnit rodinný hotel Nějaké představy o škole už určitě mám. Uvažuju o ní už celkem dlouho.
Ze začátku to byly jenom pouhé úvahy a často jsem to měnila. Když si vzpomenu na doby, když jsem byla maličká, chtěla jsem být popelářkou, protože stojí vzadu na takovém tom stupínku a někdy vyskakuje skoro za jízdy, a po nějaké době prezidentkou, ano vtipné, ale dnes jsou ty časy pryč a já jsem přece jen o něco chytřejší a rozumnější. Něco málo před rokem jsem si byla jistá, že chci vystudovat hotelovou školu, poté mít svůj rodinný hotel nebo restauraci (pěkné představy…). S hotelovou školou mi to vydrželo až do teď, ale mezitím byly nějaké myšlenky i o zahradnické škole, policejní, cestovním ruchu a podobně. 9
Každý vám do toho mluví Přes ten celý rok zažije člověk hodně věcí a pozná plno nových lidí, kteří vám do toho možná mohou začít kecat, nebo taky se vám ozve blízky člověk po nějaké dlouhé době a myslí si, že vy mu padnete kolem krku a přikývnete na vše, co on řekl. Tohle mi teda dodalo nějaký určitý cíl, abych ukázala, co ve mně je. Hotelovka nebo zdravotní Dnes už mám jisto, zkusím školu hotelovou nebo zdravotnickou, uvidím, kam mě vezmou a potom se podle toho zařídím. V téhle situaci se musí člověk hodně učit a zaměřit se na to, co dělá. Pokud se mi některá z těch škol
ŽÁCI podaří, tak se budu hodně snažit, abych dosáhla toho, co jsem tady psala, třeba rodinného hotelu nebo být paní dietářkou, která přijde rodině na návštěvu a nevezme si ani kousek,
protože bude vědět, co které jídlo obsahuje, zákeřné… Eliška Benová, 9.B
Jsem holka a posiluju aneb Proč bys s tím skončila, když už jsi konečně začala?! Už to bude asi rok, co jsem byla taková
nelepší, spíš naopak, zdálo se mi, že je všechno horší. Byla jsem v koncích, dokonce jsem měla malé nutkání s tím přestat. Jenže jsem se zarazila a řekla jsem si: Proč bys s tím skončila, když už jsi s tím konečně začala?! A od této chvíle se začalo konečně všechno lepšit. Bez posilky ani ránu!
menší baculka a hodně lidí do mě hustilo, ať zhubnu, protože dopadnu špatně. Nevnímala jsem je, šla jsem si po svém, ale za nějakou dobu jsem si uvědomila, že mají pravdu, že bych se sebou měla začít opravdu něco dělat a tak se stalo. Na začátku to byla pěkná dřina Začala jsem cvičit, ze začátku to byla celkem dřina, hodně velká dřina. Váha byla pořád stejná, zdálo se mi, že se nic
Váha se snižovala, centimetry například v pase byly pořád menší a sladké mňamky pro mě neexistovaly. Začalo mě to bavit, měla jsem absťák, když jsem si den nebyla zaběhat nebo jsem si nezašla do fitness. Problém se zády, pak zpátky s posilování Ale po nějaké době nastal problém, bez toho to nejde - měla jsem problém se zády. Doktor mi přikázal, že cvičit nemůžu, jinak skončím špatně. Bylo to strašné… A tak jsem s tím sekla. Na chvíli to byl odpočinek, ale hodně mi to chybělo. Když mi něco vadilo nebo
10
ŽÁCI znervózňovalo, pustila jsem si písničky, místo toho, abych si šla zaběhat. No, po nějaké době jsem do toho zase spadla. Musím přiznat, že začátky byly horší, než úplně na začátku, věděla jsem totiž, do čeho jdu. Ale překonala jsem to a teď se cítím po dlouhé době zase skvěle. K večeru chodím do
fitness, a když mám čas, jdu si zaběhat. Už bych toho nikdy nenechala. Eliška Benová (9.B)
Svět digitální tvorby Malování pomocí grafického tabletu Při slovech „digitální tvorba“ se mi do mysli dostane grafický tablet. Já svůj první tablet dostala teprve před dvěma roky, a tím pro mě skončil boj s pastelkami a štětci. Pastelky a štětce nebyly nikdy moje parketa. Můj názor na kreslení pastelkami je takový, že k tomu musíš mít trochu citu. Snažit se každé místo vybarvit tak, aby barvy splývaly a nikde nebylo bílé místo… Ale to, že preferuji tablet, neznamená, že sem tam něco nenačmárám tužkou na papír.
Mám v oblibě kreslit své pocity. Když jsem smutná, nejčastěji kreslím postavy, co pláčou. Mé kresby od doby získání tabletu žijí barvami a nikdy si nedokážu připustit to, že bych si něco načrtla a nemohla bych to vybarvit. Kreslení se věnuji už odmalička, ale přesto jsem nikde nechodila na kroužky a ani mě nikdo neučil. Mnoho inspirace na kresby nacházím ve filmech. Ráda kreslím hlavní postavy. Také kreslím své vlastní postavy. Tím myslím postavy z mých příběhů, které s mou leností nepřesáhnou jednu až šest stran.
11
ŽÁCI Ukážu vám tedy, jak se mé kreslení o trochu zlepšilo. Můžete srovnat mou
nejstarší kresbu s těmi současnými. Martina Škopková, 7.B
12
DOPISY JINAK Tentokrát se podíváme na dopis psaný v bulharštině. Je od mojí kamarádky, kterou jsem poznala na webové stránce tumblr.com. Jmenuje se Laura a ochotně svolila, že nám napíše krátký dopis v bulharštině o své oblíbené hudební skupině. Toto je přepis.
13
Foto: archiv E. Pavlíková
DOPISY JINAK Moje oblíbená hudební skupina se jmenuje Hollywood Undead (HU). Někteří lidé si myslí, že jsou vulgární a často bezdůvodně nadávají. Nicméně, já říkám, že to není pravda. Je to jen způsob, jak ukazují nebo dávají najevo svou bolest. Většina jejich písniček je
smutná a plná vzteku a bolesti. Už mockrát mi pomohli dostat se přes těžká období a často mi usnadňují život. Druhá polovina jejich alb vás nutí tančit a radovat se, máte chuť zpívat s nimi. A další věc, která se mi na nich líbí, je to, že podporují a zbožňují své fanoušky. 14
Eva Pavlíková, 9.B
DUEL Jak by se vám líbilo, kdyby ve škole byly kamery? Kdybyste byli sledováni při vaší každodenní činnosti ve škole? Bylo by to podle vás lepší, například z hlediska případných krádeží nebo chování některých žáků? Nebo vám vyhovuje starý systém? Ano, ale ne všude
V žádném případě!
Dle mého názoru by se to Eva Pavlíková, 8.B nemělo přehánět, kamery by neměly být třeba ve třídě, protože by to neprospívalo žákům v soustředění. Ale v šatnách a na chodbách by to být mohlo, z důvodu krádeží a kázeňských přestupků, které by se měly řešit. Je to sice na lidech a na společnosti, ale když to lidi nerespektují, tak proč ne a mělo by to být odvysíláno někde na policii, kde by se to potom řešilo. Hned by tady nemuseli být problémy typu ukradeného trička nebo kabelky.
Podle mě by kamery ve škole být neměly. Na chodbách a natož na záchodech se mi to zdá přehnané! Kamery ve škole je omezování osobní svobody! Představte si, že by vás mohl pořád někdo sledovat díky kamerám na chodbách, v šatnách, ve třídách… Kam se pohnete, tam vás uvidí! Proč kamery v šatnách? Jen aby se z nich neztrácely věci? Bohatě stačí, když se šatna bude hlídat a určitě se z ní nic neztratí! Na některých školách již tyto kamery mají, ale pro naši školu rozhodně ne!!!
Dominik Kalocsai, 8.B
Ztracený pes
Jan Škarek, 8.B
15
ZE ŽIVOTA… Můj nejhorší zážitek Moji mamce před dvěma roky zemřela mamka, tedy moje babička. Moje mamka teď měla jakoby mamku svoji babičku, která ji vychovávala. Zlé tušení Dne 6. ledna mamce pípal mobil, že má zmeškaný hovor. Taťka a já jsme měli zlé tušení. Mamka nic netušila, ale když jsme před týdnem byli u babičky, byla na tom hodně, ale hodně špatně. Babička bývala většinou vtipná, ale najednou byla strašně unavená, zjistili, že má embolii a nádor kolem žaludku. Prý bych ji nepoznala Dědeček zemřel, tak se jí chopila její vlastní dcera. Babička nechtěla jíst a pořád chtěla spát, byla unavená a strašně hubená. Návštěvu babičky jsme rychle ukončili, protože babička usnula.
Trvalo pár dní a mamka za babičkou jela znovu. Řekla, že tam s ní nemám jet, že si mám pamatovat babičku, jak vypadala, že to jsou asi její poslední chvíle. Mamka jela vlakem a byla tam asi čtyři hodiny, pak se vrátila a řekla, že je to dobře, že jsem tam nejela, že bych babičku ani nepoznala. Došlo k nejhoršímu Chtěla bych se vrátit k okamžiku, jak mamce pípal ten mobil. Mamka vzala mobil do ruky a řekla, že si nemyslí, že kdyby babička zemřela, tak přece nevolá teta, ale babiččina dcera. No tak zavolala naší tetě zpátky. Náhle se podívala na nás a my jsme poznali, že došlo asi k nejhoršímu. Poznali jsme to podle toho, že mamce pomalu padaly kapičky slz po tváři. Teta jí vysvětlila, že babiččina dcera právě nemá moc čas, že právě zajišťuje pohřeb. Lucie Nováková, 7.B
Můj nejlepší zážitek Můj nejlepší zážitek je, když jsem dostala kočku, která se jmenovala Bublina. Našli jsme ji, když jsme byli na zahradě a přišla k nám taková malá chlupatá kulička, byla to malá kočka, která byla černohnědá a měla bílé
ťapky. Hned jsem si ji oblíbila, byla krásná.
16
ZE ŽIVOTA Přilákalo ji grilování Taťka právě griloval, myslím, že kdyby necítila maso, tak k nám ani nepřišla. Tak jsme jí dali malé kousky masa a ráno přišla zas. Dali jsme jí misku a mamka nalila mlíko. Nedávala toho ale moc, protože jsme ho měli málo a mamka ještě potřebovala nějaké do kávy. Těžce raněná kočka Pak jsme se zeptala, jestli si ji můžeme vzít domů. Bylo vidět, že je domácí a že byla těžce poraněná. Měla skřípnutý ocas, asi jí ho skřípnul někdo mezi dveřmi. Zeptala jsem se taťky, jestli si ji můžeme vzít domů. Mamky jsem se
nemusela ani ptát, protože jsem věděla, že s tím bude hned souhlasit. Taťka se na mě tak podíval a vím, že moc kočky nemá rád… No, ale na taťku
jsme tak tlačili, že mu nic jiného nezbývalo než souhlasit. Ale varoval nás, že když nám něco zašpiní, tak pojede do útulku. Takže jsem ji naložila do auta a mamka říkala, že jsem alergická na chlupy, tak že se nemám moc k ní lísat. Vzali jsme si ji domů a začala jsem kvůli ní hodně kýchat, takže jsme ji dali teď už druhé babičce.
Lucie Nováková, 7.B 17
Pochválit někoho je slušnost, která potěší Pochvalu by měl dostat ten, kdo, třeba ve škole, udělá něco zvláštního, např.: práce pro třídu, častá aktivita ve vyučovací hodině, příprava na výuku, pomoc učiteli… Mě osobně chválí ve škole třeba za právě práci pro třídu; doma za dobrou známku, za pomoc,
za dobrý skutek. Svého kamaráda bych pochválil, že mi v něčem pomůže. „Normální“ chování, jako například slušné chování, by podle mě nemuselo být chváleno, protože by se měl každý chovat slušně. Učitelé, rodiče, kamarádi mě
ZE ŽIVOTA chválí dostatečně. A vlastně, proč má smysl chválit? 1. protože pochválit někoho je prostě slušnost, 2. každého to potěší!
Jan Škarek 8.B
Chválit by se mělo za překonávání překážek Člověk by měl dostávat pochvalu častěji, jinak si může myslet, že nedělá dobře nic. Každý by měl někoho někdy pochválit. Klidně i za maličkost. Mě osobně doma nechválí za nic, ani za dobré známky, co mám. Mně to ani moc nevadí, je mi to líto, ale zvykla jsem si. Stačí mi, když mě chválí třeba ve škole za známky nebo za nějaký dobrý výkon. Já bych se pochválila za svoje známky a za překonání všech překážek, co jsem zdolala. Své kamarádky bych pochválila za snahu v učení, protože ne každému jde.
Myslím, že za normální chování by se chválit nemělo, protože bychom si potom až moc věřili a to není pro člověka do budoucna dobré. Každý člověk by měl být aspoň jednou za čas pochválen, kdyby ne, tak můžeme pomalu ztrácet sebevědomí. Abychom však mohli být pochváleni, musíme pro to něco udělat. Silvie Lukešová a Michaela Bolková, obě 8.B
ZA DVEŘMI ŠKOLY Jak je to s křesťanskou vírou? Jedna naše spolužačka, autorka tohoto textu, je členkou křesťanské církve. Mezi lidmi naší generace je to dnes poměrně neobvyklé, a proto jistě velmi zajímavé. Požádali jsme ji, aby nám o své víře něco napsala. (red.) Je to jen víra, nebo něco hlubšího? Křesťané si pouze něco namlouvají,
nebo opravdu v něco věří a doufají v to? Věří v jediného Boha, podle nich
18
ZA DVEŘMI ŠKOLY spasitele nebe i země. Život bez hříchů a jakýchkoliv špatností je přivede do nebe, tam, kde je možné cokoli, je to tam, kde se vaše duše osvobodí od všeho špatného a skončí v ráji. V ráji takovém, ve kterém byli Adam a Eva, v přírodě mezi rajskými zahradami, milými zvířaty a jedním zrádným zapovězeným stromem? Nebo je to pouze ve vaší mysli a představách, bude to tak, jak jen si budete přát a chtít? Ale jedno mají křesťané společné, zkrátka věří ve své přijetí do nebe či „očistce“. Očistec: Do očistce přijde každá duše, jejíž tělo způsobilo nějakou špatnost nebo se nad ní jen zamýšlelo. V tomhle místě se duše zachytí a nebude mít možnost vstoupit do nebe, do ráje. Ale hříšný člověk ve svém ubíhajícím životě ještě má možnost na spasení. Zpověď: Věřící může využít zpověď, Přijde do malé místnosti v kostele, ve které se zpovídá knězi a přizná se ke každé špatnosti. Kněz mu pak za Boha odpustí všechny hříchy, které člověk ve zpovědnici uvede. Následuje několik modliteb, jež vyčistí duši.
Známé křesťanské modlitby: Otče náš Zdrávas, Maria Andělíčku, můj strážníčku
Desatero: Pokud správný křesťan chce, aby jeho duše došla do nebe, musí také dodržovat desatero božích přikázání: 1) Já jsem Hospodin Bůh tvůj, nebudeš míti jiných bohů přede mnou 2) Nevezmeš jméno Boží nadarmo 3) Pomni, abys den sváteční světil 4) Cti otce svého i matku svou, abys dlouho žil a dobře se ti vedlo na zemi 5) Nezabiješ 6) Nepokradeš 7) Nesesmilníš 8) Nepromluvíš křivě proti bližnímu svému 9)Nepožádáš manželky bližního svého 10)Milovati budeš bližního svého jako sebe samého Bible: Věřící tuto knihu nazývají také Písmo svaté. Je to nejdůležitější kniha křesťanské víry. Vypráví mimo jiné o Bohu a životě Ježíše Nazaretského. Dělíme ji na Starý a Nový zákon. Příběh Ježíše Krista: Na mladou ženu Marii v Nazaretě sestoupil Duch svatý. Anděl Gabriel, který se jí zjevil, ji přinesl zprávy o dítěti se jménem Ježíš, které již přebývalo, v ní samotné. Jejím manželem se stal Josef, se kterým musela putovat těhotná Marie až do Betléma, kvůli sčítání lidu. Když dorazili do města, dítě se jim narodilo ve chlévě, neboť neměli kam jinam složit hlavu. Malému Ježíši, ale velkému spasiteli, se přišli poklonit pastýři a o pár dní později i tři mudrci přinášející důstojné dary.
19
ZA DVEŘMI ŠKOLY Král Herodes, vládnoucí v této době, se dozvěděl o spasiteli a dal vyvraždit všechny malé chlapce v okolí. Josef a Marie s Ježíšem včas utekli do Egypta. Dospívající Ježíš hlásal všem lidem o Bohu a díky síle pocházející od Boha vykonal několik zázraků (proměnil vodu ve víno, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé atd.). Herodes stále viděl v tomto spasiteli hrozbu a obavy, proto ho dal pověsit na kříž a ponechal ho smrti. Po třech dnech se však stal ten největší zázrak. Mrtvý Ježíš opustil hrob, ukázal se všem učedníkům a své matce, pak se vrátil zpět do nebe k Bohu, tam kam patřil.
Ježíš se tedy obětoval za naše hříchy a položil za nás život. Kostel a mše svatá: Zvony svolávají věřící do kostela. Člověk, který způsobil nějaký hřích, jde ke zpovědi. Poté začnou hrát varhany a lidé zpívají písně oslavující Boha. Po několika kázáních křesťané přistoupí ke knězi a ten jim vloží do úst „oplatek“ (bez jakékoli chuti, při slavnostech a svátcích se oplatek namočí do vína). Oplatek a víno symbolizují tělo a krev Ježíše obětovaného za naše hříchy. Nikola Nyklová, 7.B
20
Můj vysněný host je herec Nicolas Cage, říká paní Macháčková Udělali jsme exkluzivní rozhovor s paní Štěpánkou Macháčkovou, pořadatelkou tiskových konferencí pro školní časopisy ve Středisku volného času Ostrčilova. Nyní se podívejte, z čeho všeho jsme ji vyzpovídali. Podle čeho vybíráte své hosty? Dívám se na témata na internet, která by vás mohla zajímat, a kontroluju lidi ve svém okolí. Co děláte, když vám pozvání na poslední chvíli váš host odmítne?
ZA DVEŘMI ŠKOLY Běhám celá bledá, panikařím a sháním nějakou náhradu, abych tiskovku nemusela odvolat. Zažila jste tady nějaký trapas? Trapasy se tady dějí pořád! Ale většinou jsou s technikou. Máte trému? Ano, vždy mám trému, ale většinou tréma odpadne při první větě. Jak dlouho tady pracujete? Pracuju tady 16 let. Naplňuje vás tato práce? Ano, baví mě, vybrala jsem si ji.
Když jste byla dítě, chodila jste do nějakých kroužků? Chodila jsem pouze do pěveckého kroužku, ale jinak nikam. Píšete, malujete, nebo se věnujete nějaké jiné formě tvorby? Ano, často kreslím a píšu. Jaký je váš vysněný host? Byl to Michael Jackson, ale teď je to Nicolas Cage! Libuše Jemelková, Nicole Kujelová a Jan Škarek, všichni 8.B
21
Rozhovor s redaktorem časopisu Wichterlova gymnázia Zeptali jsme se studenta Wichterlova gymnázia Tomáše Smejkala (6.třída) na časopis Gamaja, který jeho škola vydává každý měsíc. Je váš časopis hodně čtený? Prodáváte ho, nebo je zdarma? Časopis je zdarma. Podle mě ho spolužáci dost čtou. Kolik lidí se podílí na sestavování časopisu? Je to zábavné? Je nás kolem patnácti, myslím, že nás to všechny baví. Teda aspoň mě se to líbí.
Jak rozsáhlý je váš časopis? Trvá dlouho dát ho dohromady? Zabírá asi přes 12 stránek. Připadá mi plný zajímavostí. Vytvořit časopis Gamaja trvá asi měsíc. Kdy se scházíte? Píšete články doma, nebo jen ve škole? Setkáváme se každé pondělí, když články
ZA DVEŘMI ŠKOLY nestihneme napsat, musíme je dodělat doma.
Jo, je docela povedený, ale novinářem bych být nechtěl.
Máte v něm nějaké fotografie nebo obrázky? Celkem dost fotek, ze školy i ze života. Skoro na každé stránce.
S kým většinou děláte rozhovory? S učiteli i se zajímavými žáky. Mám pocit, že nikoho slavného jsme v časopise neměli.
Jste spokojeni se svým výtvorem?
Nikola Nyklová a Valerie Vymazalová, obě 7.B
CO JSME PLÁCLI Ze slohové práce (úvaha o škole) deváťáka: Učitelé nám vždy vše vysvětlovali jako pro blbé, přesto jsem to někdy nepochopil.
22
Zelená míle Autor: Stephen King Žánr: Mysteriózní Děj: Paul Edgecomb pracuje jako bachař ve věznici, kde většinou putují zločinci na smrt – čeká je tam elektrické křeslo. Jedním z nich je i obrovský černoch – John Coffey, odsouzený za znásilnění a zabití dvou malých holčiček. Jak se ale později ukáže, objevuje se čím dál víc věcí, které se Edgecombovi čím dál tím nezdají. Například zjistí, že John Coffey umí léčit lidi pouhým dotekem. „Chtěl jsem vám pomoct. Pomoh jsem vám, nebo snad ne?“ Věta,
kterou řekl Coffey Edgecombovi poté, co mu vyléčil zánět močových cest. Paul se víc začne zajímat o Coffeyho případ a mimo to zaznamenává život na věznici s ostatními odsouzenými. Proč doporučuji: Poutavý a zvláštní příběh, dočkal se také filmové verze. Ale jako kniha je to také výborné. Je to už pro trochu náročnější čtenáře, ale dovede velmi zaujmout.
Doporučuje Eva Pavlíková, 9.B
23
VĚŘTE -NEVĚŘTE Polévky mizí v neznámu: Kdy zaútočí Polévkový fantom znovu? Naše škola má opět jeden velký, kuriózní problém – nejedná se o žádné mimozemšťany, duchy, ani učitele povzbuzené vitaminem C. Je to totiž mnohem horší: Potýkáme se s fantomem! Nebojte, nehodláme vás nudit historkami o středověkých přízracích, které po smrti bloudily hrady a strašily místní obyvatele. Jedná se o dosud neviděný a nezaznamenaný případ, který nemá obdoby.
Co je zač? Tento „potížista“ už sice má odborné jméno, ale do podvědomí se pomalu dostává pod názvem Polévkový fantom. Jeho počínání spočívá v tom, že během doby, kdy my - nic netušící oběti - obědváme v jídelně, Polévkový fantom se přiblíží k opuštěným táckům kde – jak už z jeho jména vyznívá – krade polévky. Vybírá si speciálně tácky těch, kteří si šli například přidat nebo se osvěžit pitím. Polévkový fantom se neslyšně a nepozorován proplíží k opuštěné polévce a ukořistí ji. Jakmile ji má v moci, drze si dojde pro vlastní lžičku. Pak se tiše pustí do práce: Nadsvětelnou rychlostí do sebe dostane polévku,
nehledě na její chuti. Za jeden den se může takto zmocnit dvou až tří polévek, které se mu dostanou do zorného pole. Významnou informací však je, že k učitelskému stolu se nikdy nepřiblíží - pouze v případě, že prchá z jídelny. Jak ho poznat? Velmi zapeklitá otázka. Polévkový fantom na sebe sice bere podobu člověka, přesněji řečeno používá maskování ve stylu „drzá, urýpaná a superzábavněoblíbená puberťačka“ - nikdy se však nestalo, že by vypadal stejně jako předchozí den. Mírná poznávací znamení jsou však upnuté kalhoty (často o několik čísel v pase větší než by bylo třeba), velké černé boty v dnešní době tak
24
MYSTIFIKACE populární mezi žáky – a v neposlední to jasně cítit. Dokonce jsem mohla řadě je třeba dodat, že minimálně Polévkového fantoma vidět, a každé tři měsíce mění barvu vlasů. skutečně: Pokaždé vypadal jinak. Byl Nejaktuálnější pozorování o něm prakticky nečinný, ba i přátelský, ale hovoří jako o zrzounovi. Možná si to jen do doby, než jsem zasedla ke říkáte, proč je o fantomovi řeč stolu. Samozřejmě, chtěla-li jsem v mužské osobě, fantoma „…bere podobu člověka, když na sebe nalákat, bylo přesněji řečeno používá bere dívčí zapotřebí podobu. polévky. Proto maskování ve stylu „drzá, Odpověď je jsem se jí urýpaná a jasná: Redaktoři vybavila, plná superzábavněoblíbená v přestrojení, miska vývaru. kteří jsou Pokud se puberťačka…“ s fantomem setkáte každodenně ve styku, aby pozorovali s fantomem, snažte se přehlížet jeho jeho chování, říkají, že sám o sobě chování. Hlavně musíte mít nervy občas mluví jako o chlapci, tudíž je z oceli, pohled na slintajícího, to prý jasné. Fantom si dle nich chrčícího a srkajícího fantoma – a je uvědomuje, že je v utajení, ale občas jedno, že v holčičí podobě, možná to se prostě nechá unést. Jedna je o to horší – je pouze pro silné z nejčastěji zachycených vět je povahy. Tak tedy, schválně jsem si „Tohle nemám rád!“ polévky nevšímala. Fantom přiskočil na protější židli, v ruce lžíci, Zažívám útok fantoma na vlastní přitáhnul si misku a pustil se do kůži jídla. Přísahám, že jsem stihla sotva Ovšem, noří se legendy o mrknout, a miska byla prázdná – a Polévkovém fantomovi. Nejeden žák fantomovi jsem mohla vidět v očích vypráví skupince přátel mýty o tom, chuť na další vývar. jak toto stvoření děsí prvňáky Podezření na původ v jídelně, když jim před očima jen tak proletí s polévkou. Proto jsem se Vynořily se ovšem i zvěsti, že fantom rozhodla započít vlastní pátrání po není nikdo jiný, než naše proslulá tomto záhadném tvorovi – a byla šéfredaktorka Kristýna Potempová jsem překvapena. Asi měsíc mě (9.C)! Skutečně, okolnosti tomu pronásledovala cizí přítomnost, bylo naprosto svědčí. Jak stylem mluvy,
25
MYSTIFIKACE tak převleky, ve kterých se fantom pohybuje. O to více překvapující je, že zatím málokdo ví o této straně osobnosti naší šéfredaktorky. Nějakým zázrakem se jí to daří držet v tajnosti. I přesto se nemusíte bát – není životu nebezpečná (udržujte si ovšem doporučenou vzdálenost, pokud vám výslovně nedovolí, abyste jí donesli jídlo a poplácali jí po hlavě). Vyvstává však jedna
nepříjemná otázka: Proč tohle všechno dělá? Proč se krmí polévkami bezbranných dětí? Proč mluví jako starý zálesák? To se asi nikdy nedovíme, ale můžeme vám slíbit, že Polévkový fantom, řádící v naší jídelně, bude předmětem našich dalších sledování!
Eva Pavlíková, 9.B
26
TIPY OD NÁS PRO VÁS Hollywood Undead O co se jedná: Hudební skupina Americká skupina z LA, která tvoří hudbu hlavně v rapových a
rockových žánrech. Jejich písně se mohou zdát drzé, agresivní, až
sprosté, ale pokud se dokážete doopravdy zaposlouchat, pokud pochopíte, o čem zpívají, můžete získat úplně nový pohled na svět. Doporučuje Eva Pavlíková (9.B)
LITERÁRNÍ PŘÍLOHA
Nesvobodní Příběh z roku 2069 „Ty ses ještě narodil v tom zlém světě, ve světě, kde už není Česká republika, co bývala, jsme tu jako vězni, jako otroci! Ven můžeme vycházet jen hodinu denně, jsme očipovaní, jíst můžeme jen to, co nám hodí do…“ „Já vím, dědečku! Nemusíš mi to říkat,“ přerušil dědu Lukáš, tedy vnuk.
„Pamatuju si, vnuku můj, když byl ještě svět v pořádku, vzpomínám si na sametovou revoluci, rozdělení Československa, no a…“ „Co, dědečku?!“ odvětil vnuk. „No a třetí světovou válku!“ řekl smutně děda.
Pak dědeček pokračoval: „Víš, ještě do roku 2020 bylo všechno v pohodě, byla tu tráva, zeleň, lidé si mohli ještě dělat, co chtěli.“ „Já to jednou napravím, dědečku, to ti slibuju!“ hrdě prohlásil Lukáš. O 14 let později…
27
LITERATURA „Lukáši, ty tvoje kecy, že jednou zachráníš svět před Hainsem (Hains je dnešní vládce Česka, to on udělal tenhle svět takový, jaký je)… Moc dobře víš, že se to nikdy nestane!“ namítla Lukášova starší sestra. „Když jsem byl ještě malý chlapec, tedy když dědeček ještě žil, tak jsem mu
slíbil, že náš svět zachráním!“ odvětil Lukáš. „Víš, od dědečkovy smrti jsem vymýšlel plán.“ (Pokračování příště…) Dominik Kalocsai a Vojtěch Kropáček, oba 8.B
Pochvala Pochvalu máme všichni rádi Jak ve škole nebo když nás pochválí kamarádi Neustále se snažíme konat věci podle řádu I když někdy něco neumíme, musíme si pro radu Není trapné něco nevědět Důležité je se nestydět A za to pochvala cení se Za odvahu a ne za krásné drahé střevíce Mám kamarády, kteří pochvaly zaslouží
Jsou to sice maličkosti, ale i za to se s dobrým pocitem probouzí Nápad máme pro učitele: Teď pochvaly rozdáváme Jsou to lidé v našem srdci, kteří se nám snaží pomoci Nevíme, jestli pochvaly dostávají a jestli je za to děti uznávají Já jsem už pochvalu dostala a hrozně jsem se radovala Je to radost z něčeho krásného, za to, že jsi uskutečnil něco výjimečného Chvalte ty, které máte rádi Uvidíte, že jim to udělá radost Přece jenom, vždyť jsou to ti milovaní. Schaffelhoferová Barbora,Radka Wasiková (obě 8.B)
28
LITERATURA
29
Špenátová omeleta se šunkou (pro 1 osobu) Suroviny: 100g čerstvého špenátu 1 vejce, mléko 4 plátky šunky Postup: Do rozšlehaného vajíčka s mlékem přidáme špenát a na proužky nakrájenou šunku, osolíme, nalijeme na teflonovou pánev a nasucho upečeme. 30
Bramborový salát zdravě Suroviny: Brambory 0,5kg Černé olivy 150g Česnek 3ks Filátka ze sardelí 50g Kapary (nerozvinutá poupata květů keře kapary trnité) Ocet 0,5dcl Olivový olej 2lžičky Postup: Brambory uvaříme ve slupce v páře. Oloupeme a pokrájíme na kostičky. Smícháme s pokrájenými olivami, česnekem na plátky a kapary. Z ančoviček slijeme olej a přimícháme do salátu. A nakonec ozdobíme nasekanou petrželkou.
31
Autoři: Milan Čermák a Matěj Zeman, oba 8.B
32
Naše škola, foceno 18. února 2014 Autor: Michal Raška, 9.B