ÈERVEN 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

72

ÈERVEN 1998

Z OBSAHU: Anketa Cesty k Bohu a k víøe X. Skautský zákon pøíbìhy Skautská duchovní obnova Akce: Cihla pro Moravu Duchovní odborka Rozhovor s ... Scout‘s Duck

Milé sestry a milí bratøi, škola konèí a hurá na prázdniny, nebo aspoò na dovolené, pro ty, které už školní starosti netrápí. Jde zajisté o jedno z pøíjemných období roku, které nabízí mnoho variant prožití. Prázdniny i dovolené by mìly pøednostnì sloužit k zotavení a naèerpání nových sil. Toho však lze docílit nejenom ležením na moøské pláži, ale, jak známo, aktivní odpoèinek bývá zpravidla mnohem úèinnìjší. Takový skautský tábor mùže na jednu stranu dát èlovìku poøádnì zabrat, ale na druhou stranu mùže být úžasným zotavením na tìle i na duchu. A v každém pøípadì mùže poskytnout prohloubení správného pøátelství, a to nejen s bratry a sestrami, ale též s Bohem, a to za každého poèasí. Aby tomu tak bylo vám všem pøeje a za to se modlí P. Jožka Kopecký, SDB

Odbor duchovní výchovy

... jednal v pondìlí 1. èervna. Br. Zajíc podal informace ze skautského snìmu. Byl odsouhlasen materiál - strategie výchovy Junáka. Dále byl odsouhlasen øád výchovy lesních škol. Od ODV se oèekává metodika k jednotlivým bodùm tohoto øádu a dále k bodùm øádu èinovnických zkoušek, které se týkají duchovní výchovy. Takže po prázdninách rozhodnì bude co dìlat. Byl prezentován materiál k „základnímu poselství skautského slibu“, který pøipravil br. Jech - Kamzík, br. Zajíc - Edy a br. Peèený - Neptun. Odbor sestavil plán èinnosti na školní rok 1998/99 - výjezdy ke zpravodajùm ODV, skautská duchovní obnova, podpora vzdìlávacích akcí - lesná kurzy a školy, setkání duchovních rádcù a èasopis Na dobré stopì.

Chcete vstoupit netradiènì do roku 1999?

Z redakce ...

Toto èíslo opìt vychází s dosti znaèným zpoždìním. Co se dá dìlat ... Život je život a ne vždycky se èlovìku daøí dìlat všechno, co by chtìl, nebo co vidí, že by bylo potøeba dìlat. Nebudu tedy opakovat dùvody zpoždìní, kdo neví, nech nalistuje druhou stranu pøedchozího èísla. Od té doby se nic nezmìnilo. Jen jsem nastoupil na civilní službu ve škole jako vychovatel - družináø, což také vyžaduje mnohem víc èasu než pøedchozí studium. V minulém výtisku jsem prosil o pomoc ozvy byly minimální. Takže za to, jak èasopis vypadá a kdy vychází, si vlastnì tak trochu mùže každý ètenáø sám. S tímto èíslem mi hodnì pomohl br. Petr Krampl - Karbous. Bez jeho pøièinìní by byl èasopis hotov ještì o øadu dní pozdìji. Buï mu za to dík !!! Svìtluška

Bude ...

Mezinárodní asociace katolických skautek (ICCG) poøádá v Praze setkání skautek evropského regionu. Kdy: 27. 12. 1998 – 3. 1. 1999 Cíl: Podpoøit a iniciovat budoucí mezinárodní výmìny a spolupráci mezi evropskými skautskými organizacemi Úèastníci: Tøi lidé za každou organizaci, celkem pøibližnì 50 úèastníkù z celé Evropy Program: Týden poznáváni a výmìn zkušeností prostøednictvím spoleèných aktivit v Praze: setkání se zajímavými lidmi, hry, kulturní akce, spoleèné bohoslužby.

Zamyšlení nad tím, co Evropu spojuje i rozdìluje, navázání nových pøátelství, pokojný vstup do nového roku. Hledají se: 1. èeské úèastnice (schopnost domluvit se anglicky nebo francouzsky, od 18 let, s kladným vztahem ke katolickému skautingu) 2. pomocníci a pomocnice pro doprovod úèastníkù, tlumoèení, zahajovací mši, drobné úkoly po Praze (vìk, vyznání, pohlaví, neznalost jazykù nerozhoduje) 3. Zároveò sháníme místnost v Praze pro strávení silvestrovského veèera (oslava bude klidná a bez následkù na vybavení). Za jakoukoliv nabídku a pomoc dìkuje Zuzana Vankeová (spoluorganizátor za ÈR) U Rajské zahrady 2, 130 00 Praha 3 tel.: 02 / 90 01 01 42, e-mail: [email protected]

O braní jména vìdy nadarmo Pøed èasem jsem èetl sbírku aforismù. Jeden z nich mne zaujal a myslím, že je právì vhodný pro tuto pøíležitost. „Mnozí lidé nehøeší ani tak tím, že berou Boží jméno nadarmo, jako tím, že berou nadarmo jméno vìdy. Nemusíte se bát, že zde budu jako pøísný spiritualista hájit ne–vìdecké názory a popírat vìdu. Chtìl bych reagovat na tento problém na pøíkladu dvou knih. Nepùjde o kritické posouzení celého díla, ale mým zámìrem je blíže se podívat na „problém kultu“, jímž se pro mnoho našich souèasníkù stává uctívaný idol vìdy, jak vhodnì poznamenává Viktor E. Frankl. Prvním titulem je „Soudný den dávno nastal...“ od mnohým známého Ericha von Dänikena. Od svých døívìjších populárnì–vìdeckých knih se tato liší jasným støetem se svìtem náboženství a s biblickým poselstvím zvláštì. Autor zpochybòuje Písmo – Bibli jako originální útvar podání Božího zjevení. Poukazuje (pravdivì) na to, že v celé Bibli je tolik odchylek v rùzných vydáních, chyb pøi opisování, takže podle nìj je hodnovìrnost tohoto díla silnì znehodnocena. Autor øíká, že jen nìkteré výroky (tzv. ich– forma) jsou pravé. Ostatní jsou domýšlená, pøevyprávìná a zkomolená podání. Pro své názory, èi spíše hypotézy o pøítomnosti mimozemských civilizací na naší planetì, a jde o první lidi, potopu a Noeho, Henocha, nebo andìlské bytosti, se mu hodí splétat biblické výroky a staré židovské povìsti. Däniken však pøichází pøece s nìèím novým. A to je PALEO–SETI–FILOZOFIE (paleo = starý, seti = angl. search for extraterrestial intelligence = hledání mimozemské civilizace). V podstatì tento systém má nahradit dosavadní náboženské názory a „otevøe cestu novým myšlenkovým smìrùm“, øíká Däniken. Pøitom nemá jít o nìjaké nové náboženství,

ale soubor vìdeckých dùkazù, kterým se rostì vìøit nemusí, nebo jsou evidentní. Víra je pro Dänikena pøekážkou toho druhu, který zatemòuje pravý smysl a èasovost textù. Smysl pro Posvátno, pro Tajemství zde chybí. Jak øíká výstižnì sám autor: „Ve smyslu exaktní vìdy jsou poznání teologie neupotøebitelná“. Dodává, že teï nastal ten správný èas, abychom pochopili, co nám mimozemské civilizace kdysi dávno chtìli øíci. Tuto jistotu nazývá fixní myšlenkou, nièím nedokázanou. Je to tedy vìcí víry, víry, že vše tajemné bude vìdou odhaleno. Pro nezasvìceného ètenáøe se mùže støet vìdy a biblického textu v podání E. von Dänikena zdát neøešitelný. Ale v souèasné dobì pøece církev nestojí na nevìdeckých názorech, zvláštì co se týèe studia a výkladu Bible. Práce badatelù vedla pøes historicko–kritickou metodu (která mimo jiné odhalila rùzné vrstvy rùzného stáøí a druhu textù) až k pøístupùm humanitních vìd – sociologie, antropologie, psychologie. A navíc v Písmu samotném stojí, že „Nic není ponecháno soukromému výkladu“ (2 Petr 1,20). Druhá kniha je od nìmeckého autora Högera Kerstena a nese název „Ježíš žil v Indii“. Sám autor, pùvodnì uèitel náboženství, se vydává hledat „historického Ježíše“ poté, co ztratil køesanskou víru, která je podle nìj spíše výplodem apoštola Pavla a církevní hierarchie prvních staletí, než uèením samotného Ježíše z Nazaretu. Pro autora však tento muž není ani Nazaretský, nýbrž nazirejský èi nazarénský. Tedy èlen hnutí esejcù, tìch, kteøí byli oddìlení a zasvìcení zvláštním kultovním obøadùm. Na tomto názoru by nebylo tolik pøekvapivého, ale autor jde dále. Podle zpráv z cest jednoho ruského novináøe v minulém století po Kašmíru v Indii, se sám vydává do tìchto oblastí, aby odhalil

skuteèné dùkazy o životì Ježíše na tomto místì. Ovšemže z dùkazù se stanou hypotézy z èásti podložené apokryfními spisy, z èásti umìle vytvoøené syntézy mezi evangeliem a buddhistickými spisy. Doèteme se také, že Mojžíš zemøel v Kašmíru a že zemì zaslíbená je rovnìž toto území na severu Indie. Skrytý život Ježíšùv mezi 14. – 29. rokem života autor umisuje také tam. Dokonce se vrátil do Palestiny a byl ukøižován. Smrt však prý byla jen zdánlivá (byl v bezvìdomí) a po procitnutí se vrátil do Indie, kde žil až do své smrti. Pro tyto názory se autor dovolává nejen historické vìdy, ale i lékaøství. Zde je na místì si pøipomenout výrok sv. Jana: „Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš pøišel jako Mesiᚠv tìle, je z Boha. Ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je duch antikristùv, o nìmž jste slyšeli, že má pøijít, a už teï je na svìtì“ (1 Jan 4,2n). Historický Ježíš z pera H. Kerstena je nám

veøejnì známý, neexistuje už žádné tajemství v jeho životì. To, že se nám vytrácí i jeho poslání Vykupitele svìta, to nevadí. Pro autora je to stejnì jen plod myšlenek apoštola Pavla. Dùležité pro nìj je to, že odmytologizoval Ježíšùv život, stejnì jako liberální teolog Bultmann. Ani zde už není místo pro víru, pro zmrtvýchvstání, pro vykoupení. Pokud šlo ve struènosti pøehlédnout myšlenkovou kostru obou autorù, je zøejmé, že se shodují v jedné vìci. Víra našich otcù, víra v Boha Abrahámova, Izákova i Jakubova, víra v Mesiáše Ježíše z Nazaretu je starým železem, které se k nièemu nehodí. Vzniká však prostor pro nové chápání – vìdecké, které Boha nepotøebuje. Vìda je v pojetí tìchto zastáncù oním idolem, vìdeckost (scientismus) jako metoda se stává náboženstvím, pseudovírou. Ale stále budeme stát pøed základní otázkou: kdo jsem já? Až si odpovíme na tuto otázku, mùžeme hledat druhou odpovìï: a kdo jsi Ty? TomᚠG. Biòovec (At–pui)

Anketa Jak by mìla vypadat spolupráce mezi Junákem a církvemi?

Aleš Mikula (Pozoøice)

Myslím, že církve toho mohou nabídnout více než Junák. Církve by prostøednictvím svých zástupcù mìly dodávat do skautských èasopisù duchovní zamyšlení a další duchovní materiály, spolupodílet se na duchovních pøednáškách, duchovních obnovách, poutích a podobnì. Dále mohou skautským jednotkám nabídnout své objekty (fary, aj.), èasto ležící ladem, pro jejich èinnost. No a skauti by právì pøi údržbì nebo èasto i obnovì a opravì tìchto objektù mohli být dobøe nápomocni.

J. Koblížek – Akela (50 let, Hradec Králové) Dokonalá vzájemná informovanost o veškerém dìní pro dìti a mládež. V Junáku i v církvích. Nìkteré akce se jistì dají poøádat spoleènì. Petr Hájek – Balù (52 let, Chotìboø) V duchovní rovinì – duchovní dimenze skautingu a køesanství jsou si velice blízké. Mám za to, že se mùžeme navzájem obohacovat pøedevším v hledání nevšedních cest duchovního života pro dìti a mládež. Potøebujeme se navzájem, aby formace osobnos-

tí mìla stále nové zdroje inspirace. A jak? Vnímat se jako partneøi, kteøí žijí v pøátelské spolupráci. Organizaèní struktura Junáka na to pamatuje zøízením míst duchovních rádcù. Je si jen pøát, aby jejich službu vnímali skauti i pøedstavení církví jako dùležitou a užívali ji k dobrému. B. Dolejší – Rod (Havlíèkùv Brod) Zatím církev nenabízí ve støediscích atraktivnì – a hlavnì Junák nemá zájem – o kvalifikované pøednášející pro rádcovské a vùdcovské kurzy, setkání R&R. Duchovní rozvoj je mimo rámec bìžného programu. Vhodné by bylo zaèlenit do stezek a odborek prvky, jež poukazují na køesanské koøeny evropské a èeské kultury. Málokdo z èinovníkù ví nìco solidního. Køesanské oddíly ve starostlivosti církve jsou „Popelkou“. Pøedstavitelé diecézí deklarují zájem o mládež, ale nepobízejí ani neumožòují pùsobení knìží, jáhnù pøi junáckých akcích. Napøíklad „chaloupky“, diecézní setkání a pod., jsou obèasné aktivity. Skautský oddíl pracuje nepøetržitì. Je to velká šance trvalého vlivu a rùstu. Ovšem duchovní rádci – pokud jsou – musejí pracnì shánìt zastoupení ve farnostech, pokud by chtìli na výlet nebo na tábor s dìtmi. Právì soustavný život s oddíly je tøeba podpoøit. Ani diecézní duchovní rádce se nezúèastòuje akcí – je vytížen farnostmi. Duchovní rádci nemají právo úèasti na poradách ve vyšších orgánech, duchovní zpravodajové nejsou. Proto pøetrvává averze k církvi obecnì, zvláštì na místní úrovni málokdo považuje duchovní rádce za skauty. „Dolézají, aby naoèkovali náboženství.“ Není nám jasné, jak je vyjádøena samozøejmost existence køesanských oddílù ve stanovách pøípadnì v organizaèním øádu. Obèas tedy opakovat ve Skautingu i v našem zpravodaji. Èinovníci se všude pøece mìní – poznatky a vìdomosti se pøedávají neúplnì.

Proto asi zatím mnohde pøetrvává hledisko podøadné „ilegality“ køesanské èinnosti. Josef Vermach – Simba (71 let, Sedlèany) Pøedevším by se èlenové všech myšlených institucí mìli – v etickém oboru – snažit o opravdovost. A bez zbyteèných øeèí. Nebyla by to spolupráce, ale práce na spoleèném díle – v duchu Kristova „horského kázání“. Jaroslav Štancl – Kába (Sadská) Církev by se mìla plnì zapojit do spolupráce s Junákem, vždy v církvi jsou také bratøi a sestry, ze kterých si skauti mohou vzít vzor. Anonymní odpovìï Myslím, že nejlepší je osobní kontakt èlenù skautského hnutí s tìmi známými, kteøí jsou èleny jiné denominace. Pøi setkání se dá hovoøit o výchovì dìtí a mladých. Mnohá církevní spoleèenství stejnì využívají skautské metody (družinový systém na táborech, vedení táborù, hry a pod. – i když vìtšinou nikdy neuvádìjí, že to pøejali od skautského hnutí. To mùžeme obèas taktnì pøipomenout.) Vìtšinou doznávají, že skauting se vìnuje dìtem soustavnì. Mìli bychom v tom smìru být opravdu pøíkladem. Máme v tomto ohledu velkou výhodu v hlubším výchovném pùsobení, v možnostech, které jsou dány systémem schùzek, táborù, stezky, atd. P. Josef Tichý – Jestøáb (Hradec Králové) Církev by si mìla nesmírnì vážit, že v organizaci jsou køesanské oddíly. Pro tisíce dìtí, které tøeba ani nemají náboženskou výuku, mìl by se vyèlenit èas nìkterého knìze. Ten by mìl povinnì navštìvovat aspoò vìtší akce. Zatím se duchovním rádcùm zvláštì diecézním jen trpí, „že pìstují svého koníèka“. Hlavní starostí knìze je údržba církevních staveb a bohoslužby v mnoha kos-

telech. Ovlivòování duchovního rùstu 8 – 10 tisíc dìtí a mnoha èinovníkù se snad nezdá dùležité? Nikdo nezajišuje exercicie pro skautské èinovníky, rovnìž by mìly být povinné k bílému stupni Liliového køíže. Junák asi vùbec nevyužívá odbornou kvalifikaci tìch nìkolika duchovních rádcù (ví nìkdo, kolik jich opravdu pracuje v diecézích – èi okresech?). Ústøední tým duchovní rady nemá pøehled, kde je kolik oddílù v souèasnosti. Zpravodajové duchovní rady i duchovní rádci nejsou ve vyšších složkách – jeví se nepotøební, nežádoucí. Mìly by být povinné rady náboženských oddílù v urèitých oblastech. Ty by mìly organizovat duchovní obnovy a setkání. Zatím to leží jen na diecézních rádcích. Ti ale se nedovídají, kde ještì oddíly existují èi vznikají – nikdo je neinformuje. Funkce diecézního rádce je i pro Odbor duchovní výchovy nadbyteèná. Za 5 let nikdo z funkcionáøù Junáka mne neoslovil jako diecézního rádce. Ani se neví, že taková funkce je a k èemu. Spíš: „Nemluvte nám do výchovy.“ Ústøední rada se nestará o další duchovní rùst tìch, kteøí absolvovali ELŠ, ELK. Jako další semináø by mìly být exercicie. OndøejVanke (Praha, zahr.odbor) Jsem nesmírnì rád že Junák sdružuje své èleny v duchu ekumenického dialogu – tedy „mixované“ katolíky, protestanty i dìti bez vyznání. To dává prostor ke vzájemnému obohacování. Nemá–li však být tento ekumenismus a konatakt s bezvìrci zcela bezbøehý, potøebujeme èasté konzultace s pøedstaviteli našich církví. Jde tedy o hledání a nacházení spoleèného smìru na nejvyšších úrovních. Bylo by užiteèné, kdyby pøedstavitelé církví vìdìli o skautingu co nejvíce – vždy skauting pøímo podporuje i snahy církví. Proto by mìl být pøimìøený kontak s duchovními i na úrovních oddílu a støedisek. Samozøejmostí by mìla být pøítomnost du-

chovního v oddílech a støediscích s duchovní výchovou. Užiteèné by také bylo více spolupracovat se semináøi. Karel Pašek (42 let, Praha) Jsem jeden z tìch, kteøí na snìmu hlasovali proti zmìnì textu slibu, protože nedokážu vysvìtlit sobì, natož pak bych to dokazal dìtem, co je to nejvyšší Pravda a Láska. Nejsem vìøící stejnì jako velká vìtšina naší spoleènosti i naší èlenské základny. Už A. B. S. nepøevzal slepì do èeského skautingu všechny aspekty a potlaèil oproti Anglièanùm otázku religiozity. Myslím si, že i pro nás není vhodné pøebírat bez rozmyšlení od svìtového ústøedí vše - mám konkrétnì na mysli princip povinnosti k Bohu. A pokud by se na snìmu hlasovalo o èlenství ve svìtovém ústøedí, myslím, že bych dlouze zvažoval. Pokud jsem pøesvìdèen, že Bùh neexistuje, tìžko mohu obhajovat pøed lidmi (kteøí jsou vìtšinou stejného názoru) povinnost vùèi nìmu, nota bene k nìèemu tak abstraktnímu jako je nejvyšší Pravda a Láska. Ale zpìt ke spolupráci s církvemi: pokud jde o konkretní akce v obci - Betlémské svìtlo, sbìr šatstva èi jiná humanitární akce - jsou partnerem jako každá jiná organizace nebo skupina, která se takovými problémy zabývá, a to na úrovni nejnižších èlankù i na úrovni ústøedí. Pokud vyvstane další oblast spoleèného zájmu, je spolupráce samozøejmá. Ale aktivnì bych ji nevyhledával. Václav Nádvorník-apin (Jarošov) Junák by mìl spolupracovat s církvemi z jednoho prostého dùvodu, že jedním ze základních principù našeho hnutí je „povinnost vùèi Bohu“ a dále potom, že mnozí èlenové jsou pøíslušníky jednotlivých církví. Spolupráce by se mohla odvíjet ve dvou rovinách. Za prvé nám mohou církve pomoci pøi realizaci prvního principu „povinnost vùèi Bohu“ a pøi duchovní výchovì èlenù Junáka. Za druhé je to služba

pro èleny Junáka, kteøí jsou vìøící a patøí k nìjaké konkrétní církvi. Zde pøipadá v úvahu duchovní vedení oddílù, skautské mše, duchovní program táborù, služba pro takzvané homogenní oddíly, které vìtšinou

vznikají pod patronací nìkteré církve. Dobøe mùže Junák spolupracovat s církvemi také na poli charitativním a naplòovat tak svoji službu druhým.

Cesty k Bohu a k víøe X. Minule jsem øíkal, že by èlovìk mìl mít pøed sebou takový celistvý obraz Ježíše, že bychom mìli vidìt Krista v celku jeho života a jenom tak mu mùžeme dobøe porozumìt. Teï bychom uvažovali o tom, jakým nárokem pro nás, pro nᚠživot Ježíš je, co tedy setkání s ním od èlovìka vyžaduje. A bylo by zase dobøe si to zasadit do širších souvislostí a sice vzít v úvahu i Starý zákon. V žalmu 25 (24) èteme tato slova: K tobì, Hospodine, pozvedám svou duši, v tebe doufám, Bože mùj, kéž nejsem zahanben, a nade mnou moji nepøátelé nejásají. Ano, nebude zahanben, kdo skládá nadìji v tebe, zahanbeni budou vìrolomní, vyjdou s prázdnou. Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uè nì chodit po svých stezkách. Veï mì cestou své pravdy a vyuèuj mì, vždy jsi Bùh, má spása, každodennì skládám svou nadìji v tebe. Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od vìènosti. Nepøipomínej si høíchy mého mládí, moje nevìrnosti, pamatuj na mì se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. Hospodin je dobrotivý, pøímý, proto ukazuje høíšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné uèí chodit po své cestì. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a vìrnost

pro ty, kteøí dodržují jeho smlouvu a svìdectví. Pro své jméno, Hospodine, odpus mi mou nepravost, je velká. Starozákonní èlovìk vidí ze svého pohledu na Boha, že je velice nutné poznat Boží cesty, pochopit je a jít po nich. Obracet se k Bohu s prosbou, aby on sám nám dal tyto cesty poznat. Tuhle myšlenku Starý zákon nikde neopouští a tato myšlenka je v Ježíši Kristu dovedena k plnosti jako všechno ostatní. Protože, jak už jsme si øíkali, v nìm se èlovìku ukazuje Bùh srozumitelným zpùsobem. A v nìm je také lidským zpùsobem ukázáno, jaká je Boží cesta pro èlovìka. Jinými slovy, co Bùh od èlovìka požaduje a jakým zpùsobem se k tomu má dojít. Øíkali jsme ještì jinou vìc o Pánu Ježíši: že je to osoba, která èlovìku imponuje. Že je to nìkdo, kdo je pro nás velice pøitažlivý, kdo èlovìka upoutává, kdo ho vede k urèitému obdivu. A tenhle obdiv se mùže špatnì pochopit. Kristus je urèitì ten, kdo má být obdivován. Ale je to jenom zaèátek, kterým je èlovìk upoután, ale je zapotøebí jít ještì dál. Evangelium na to upozoròuje velmi jasnì, když u sv. Matouše je øeèeno toto: Ne každý, kdo mi øíká „Pane, Pane“ vejde do království nebeského; ale ten, kdo èiní vùli mého Otce v nebesích ... A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svùj dùm na skále. Tu spadl pøíval, pøihnaly se vody, zvedla se vichøice, a vrhly se na ten dùm; ale nepadl, nebo mìl základy na ská-

le. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svùj dùm na písku. A spadl pøíval, pøihnaly se vody, zvedla se vichøice, a oboøily se na ten dùm; a padl, a jeho pád byl veliký. (Mt 7, 21, 24 – 27) Tahle slova mluví tou krásnou jasností, která je evangeliu vlastní. Není možné vidìt Ježíše, nechat se jím nìjak zaujmout a nevyvodit z toho dùsledky ve svém životì. Není možné se hlásit k Ježíši a trvale zùstávat týmž èlovìkem, jakým jsem byl pøed tím. Není možné se na Krista dívat a nedat se pohnout k novému vztahu k Bohu, který vede k hledání a konání Otcovy vùle. Ne, že by tohle bylo ve Starém zákonì zcela neznámé, když si vzpomenete na úryvek, který jste èetli, mluvilo se tam o hledání Hospodinovy cesty. Cesty, kterou Bùh pøipravuje èlovìku. Ale jde o mnohem více. Totiž nejenom o to, hledat otcovu vùli, ale také tu vidíme, že právì tímhle byl Ježíšùv život naplnìn. Vzpomínám na vìtu z Janova evangelia – Ježíšovu vìtu – „Mùj pokrm je konat vùli mého Otce!“ (Jan 4, 34) – Jestli takto Pán Ježíš smýšlel a jestli je køesan vyzván k následování, pak je volán k tomu, aby vùli nebeského Otce hledal a když ji nalezne, aby ji plnil. Protože do nebeského království vejde ten, kdo èiní vùli Otce v nebesích. Vím, že zvl᚝ tenhle úryvek Písma neslyšíte poprvé, že jste ho slyšeli v životì mockrát a že je køesanùm celkem znám. Ale vím, že øada lidí vùbec nedojde k tomu, aby Otcovu vùli hledali. A když, tak jen v nìjaké zapeklité situaci, když si už sami neví rady, zaènou pøemýšlet o tom, co je vùle Boží. Až bych snad zlomyslnì øekl, aby to pak mohli na Pána svést, kdyby se rozhodli špatnì. Je øada lidí, kteøí velmi peèlivì, poctivì a svìdomitì až úzkostlivì srovnávají své svìdomí se zpovìdním zrcadlem. A jsou

ochotni se zastavovat u sebemenších detailù a dlouze se v nich rýpat. Ale jen nìkdo si položí otázku, jestli v životì koná a hledá Otcovu vùli. Zda hledám Otcovu vùli ve svém životì a zda ji naplòujeme. Samozøejmì, když jednáme podle desatera, že jsme do Boží vùle jakž takž nasmìrováni. Ale nemùžeme èekat, že by desatero obsáhlo konkrétní Boží vùli pro celý nᚠživot. A nebo obrácenì øeèeno – jestliže podle zpovìdního zrcadla velmi svìdomitì zkontroluji svùj soukromý život – a i kdybych si na vše mohl (v tom dobrém smyslu) odpovìdìt „ano, dìlám to tak“, nemohu ještì øíci, že ve všem plním Otcovu vùli. Žádná všeobecná norma nebo pouèka nemùže zahrnout pestrost konkrétních situací lidského života. Podívejte se, jak je to zapeklité! A jak dùležitou vìcí je Boží vùle. „Ten, kdo èiní vùli mého Otce v nebesích“, vejde do Božího království. A pøece to lidem èasto uniká a nevšímají si toho. Hledat Otcovu vùli není tak jednoduché, to vyžaduje trvalé úsilí živého èlovìka, takového, který má Boha neustále na zøeteli. To znamená pøijmout i jistou dávku nejistoty, protože nemám v každém okamžiku bezpeènì jasno a nevím, co je Boží vùlí. Tøeba to znamená, že to nebudu nìjakou dobu vìdìt a že se s tím budu prát. A to je pro nìkoho moc málo pohodlné a tak se tomu radìji vyhne. To pøece nejde. Nìkdy na to èlovìk v rozhovoru narazí a i tradièní køesan uzná, že je správné hledat Otcovu vùli, ale øekne mi: „jak mám poznat Otcovu vùli?“ Mùže nám pomoci jedna vìtièka ze sv. Pavla: „Nebo toto je vùle Boží, vaše posvìcení.“ (1 Sol 4, 3) Tohle by mohlo být skoro dostateèným výkladem. Boží vùle, to není nìjaké cítí tìlísko v oku, to není, že by se nìco cizího vkliòovalo do našeho života a my jsme to mìli objevit. Není to nìco tajemného, co by èlovìk po velké extázi nebo soustøedìní

poznal. Posvìcení èili pøipodobnìní èlovìka Bohu. (Vzpomeòte si na Genezi, èlovìk byl stvoøen k obrazu Božímu.) Boží vùle je tedy to, aby se v nás obraz naplnil, abychom byli Bohu nejpodobnìjší. Boží vùlí je skuteèné a nefalšované dobro èlovìka za kterým se pak na této zemi jde s køížem a nìkdy i pøes køíž. To znamená, že Boží vùle není jen nìco podivného nebo tajemného v našem životì. Je to to, co bychom našli, kdybychom svùj život plnì pochopili z Božího hlediska. A jak se dá pochopit i lidský život z Božího hlediska? Nu, pohledem na Krista, vždy tam vidíme život skrz na skrz lidský, který je prožit v Boží kvalitì, zpùsobem, který se Bohu líbí, protože to Bùh sám chce.

Tak jsme u toho, o èem jsme už nìkolikrát mluvili. Chce–li èlovìk hledat dobrou – nejplnìjší cestu – ve svém životì, pak se potøebuje dívat na Krista a ne letmo, ale pohledem, který obsáhne celý život, to znamená: potøebuje si znovu a znovu srovnávat svùj život s evangeliem. Konfrontovat požadavky evangelia s tím, co sám žije. Pøedpokládá to ovšem, stále se mìnit – a to je vìc, do které se èlovìku nechce. Èlovìk by chtìl mít všechno pøedem napsané, orazítkované a podepsané – pak by podle toho jel. Ale to nejde, protože køesanství je život a nᚠvzor – Ježíš Kristus – žil jako živý èlovìk a my musíme pøijmout celý

pohyb života a nakonec i nejistotu, která plyne z nedostateèného lidského poznání. Ale dá se k Otcovì vùli dojít. Když èlovìk sleduje Krista a staví ne nìm, když pøijme jeho styl života, mùže tím vším dojít k nejhlubšímu prožití vlastního života, k nejlepšímu naplnìní svých možností. Boží vùle je naše posvìcení, posvìcení, které není nìjaký kostelní nátìr, ale znamená, že se nejplnìjším a nejhlubším zpùsobem stáváme sebou samými. Tohle se nikdy nesmí zakrýt nebo zamlèet pøed èlovìkem, který Krista hledá, protože øada lidí má dojem – a tenhle dojem má z pohledu na nás – že pøijmout evangelium a pøijmout Krista, znamená pøijmout velice podivný životní postoj a podivné životní zpùsoby (až bych docela øekl podivnou vizáž) a nìjak se odstìhovat, alespoò vnitønì z normálního svìta a být takovým „divnì podivným“. Myslí si, že pøijmout Krista znamená potlaèit svoje lidství ve jménu nìèeho, co možná je a možná není. Když nìkdo takto vidí køesanství, pak se pro nì asi tìžko rozhodne. Ale vidìt je v nejhlubším naplnìní lidství, to je ve svìtle Písma a køesanské víry pravdivé, je to, co by mìl druhý èlovìk poznat, aby poznal pravdu. Nároky na nás jsou znaèné. Vždy máme– li ukazovat na svém životì køesanství, Krista, Kristùv život, znamená to neustále se snažit o pøipodobnìní, o vnitøní plné pøijetí Krista, které by pøineslo také vnìjší projev. A to je nìco, co se nedá vyøešit zvenku, co se nedá vyøídit inventurou podle zpovìdního zrcadla, co se nedá vyøešit tím, že si èlovìk všimne nìkolika pøikázání a podle nich se øídí. Køesan je pøeci jen èlovìk, který ponìkud porozumìl Bohu. (pokraèování pøíštì)

Skautský zákon - pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíž najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona. Dnes: Skaut

je poslušný rodièù, pøedstavených a vùdcù Láska dokáže roztavit i ten nejsilnìjší led V jedné japonské pohádce se vypráví o Ošuovi, který byl synem pilné rybáøské rodiny. Byl dobrým rybáøem a pomáhal rodièùm, jak jen mohl. Když rodièe zestárli a zeslábli, byl jejich jedinou oporou. Jedné tuhé, kruté zimy, když všechny rybníky zamrzly a pokryly se tlustým ledem, jeho matka onemocnìla. Jednoho dne øekla Ošuovi: „Urèitì zemøu. Ale kdybych mìla alespoò jednoho kapra z tvých rybníkù, mohla bych se snad ještì jednou uzdravit.“ Ošu po matèiných slovech velice zesmutnìl. Vìdìl, jak tlustý led pokrývá rybníky, ale pravil: „Ihned vám zajdu pro jednu rybu.“ Vzal si velikou sekyru, ale z hor vál takový ledový vítr, že mìl jen malou nadìji, že sekyrou led proseká. Ošu se s náøkem vrhl na led a zaèal sténat a naøíkat, lomil rukama prosil nebe o pomoc. A hle, najednou pocítil, jak jeho tìlem proniká velké teplo. Rychle shodil ze sebe šaty a natáhl se na led, aby teplem jeho tìla roztál. Ani to dlouho netrvalo a led také opravdu roztál všude tam, kam až sahalo jeho tìlo. Led pod ním zmizel tak náhle, že rychle zase vyskoèil a nìkolika ranami ledovou pokrývku odstranil. Jak to provedl, pøiplouvali sem ze všech stran kapøi a Ošu si z  nich mohl vybrat toho nejlepšího.

Když pøišel domù, uvaøil rybu své matce. Ta, jakmile z ní pojedla, cítila se obdivuhodnì posilnìna. A ještì døíve než skonèila zima, byla opìt zcela zdráva. – poslušnost vychází z lásky k rodièùm – poslušnost také nìco stojí

Radost ze tøí synù

Otec vychoval tøi syny. Pøinášejí mu radost i starost. Když je vidí, jak v soboru veèer sedí pøi veèeøi u stolu, jak jsou silní a urostlí, jak si mažou silnì máslem chléb a nezapomínají na salám, rozbuší se jeho otcovské srdce. Tøi synové, to jsou tøi dobøí jedlíci, a otec znovu a znovu bere do ruky nùž, aby ukrojil další krajíce chleba a další plátky salámu. Zatím už hodiny ukazují pùl osmé. Otec pohlédne na Rudolfa, svého nejstaršího. „Mohl bys mi prokázat jednu laskavost, chlapèe?“ „Pøirozenì, otèe!“ „Zabìhni rychle dolù na roh do hostince U zelené kotvy a pøines mi láhev piva.“ Osmnáctiletý Rudolf se podívá na hodiny. „Škoda, táto, ale bohužel – musím se ještì pøevléknout, oholit, upravit – mám v osm schùzku a nerad bych své dìvèe nechal èekat. To jistì chápeš.“ Otec to chápe, a obrátí se na svého šestnáctiletého Jirku. „No, chlapèe, jak ty? Zabìhl bys rychle dolù a pøinesl starému otci do džbánu piva?“ Jirka pøestane kousat. Plátek salámu mezi prsty, plátek salámu mezi zuby. „Musí to být, táto? Vidíš, že mám nakvap. Mám na dnešní veèer lístky do kina a nerad bych pøišel pozdì. Pøedstavení zaèíná v osm a kino je až na Starém mìstì.“ Otec je otec. Otec by nerad, aby jeho chlapec pøišel pozdì do kina. Má pro to plné pochopení. Mimo to má ještì jednoho chlapce, který by mohl pro to pivo zajít, svého patnáctiletého Ondøeje. Dívá se tedy klidnì od stolu za obìma velkými hochy, jak ještì pøežvykují, ale už vyskoèili a spìchají odtud,

jeden na schùzku, druhý do kina. V této chvíli øíká patnáctiletý Ondøej, dívaje se vyèítavì za svými bratry: „To sis vychoval pìkné dva pásky, táto! Ale když teï pùjdeš tam dolù pro to pivo, mohl bys mnì prosím, pøinést krabièku cigaret a nìjaký ilustrovaný èasopis?“ – poslušnost se projevuje ochotou slevit ze svého plánu – poslušnost se vždy prokáže, až když dojde na „lámání chleba“

Rybáøská sí Záliv se noøil do hlubokého klidu arktické noci. Voda lehce narážela na bøeh. V døevìném domku rybáøe Hanse bylo teplo a útulno. Hans spravoval rybáøskou sí po posledním rybolovu, když vtom se ozvaly radostné dìtské hlásky. Dveøe se otevøely a dovnitø vpadla svìtlovlasá Guendalina, jeho milovaná dceruška, která vedla za ruèièku bratøíèka Erika. „Guendalino, ty mᚠteï volno. Nechceš mi pomoci? Mohla bys místo mì spravovat sítì a já bych šel opravit loïku.“ „Ráda, tatínku!“ Hodiny ubíhaly. Guendalina pracovala velmi šikovnì, oko za okem, uzlík za uzlíkem. Hodiny ubíhaly. Jenže provazy byly drsné, škrábaly do rukou, práce byla jednotvárná a ruce bolely. Malé kamarádky nakoukly do dveøí a lákaly Guendalinu: „Guendalino, pojï si s námi hrát!“ A oka byla stále vìtší, uzlíky ménì pevné. Pøišlo jaro. První teplé paprsky pohladily celý záliv. Zaèal znovu rybolov. Hans naložil rybáøskou sí na svou starou loïku. „Mùj malý Eriku, pojï, vyjedeme si poprvé spoleènì!“ Chlapeèek s radostí skoèil do loïky. Loïka se na vodì zakymácela. Sí zmizela v modrozelených vlnách. „Fantastická ryba! Pomoz mi ji chytit do sítì, synku!“

A Erik táhl, táhl ze všech sil. Jenže tíha sítì ho pøemohla a žbluòk – spadl do vody právì doprostøed sítì. Voda se nad ním zavøela. „To nic,“ myslel si otec a rychle vytahoval sí nahoru. Moje sí je pevná! Vždy ji spravovala má Guendalina, Erika vytáhnu i s rybami!“ Sí šla z vody pøíliš lehce. Už byla venku ... a uprostøed mìla ohromnou trhlinu. Špatnì utažené uzlíky povolily. Špatnì upevnìná oka se zvìtšila. A malý Erik teï odpoèívá na dnì zálivu. „Ach! Kdybych tak poslouchala tatínka a každý uzlík byla vázala poctivìji,“ plakala Guendalina. – neposlušnost mùže mít velké následky – „Kdo je nevìrý v malém, je nevìrný i ve velkém.“

Malý šroub Malý šroub je uložen v obrovské pancéøové lodi a spolu s tisícem jiných šroubù drží pohromadì dvì ocelové plotny. Jednoho dne si šroub øekne: „Udìlám si trochu pohodlí. To je pøece moje vlastní vìc a nikomu po tom nic není!“ Ale když ostatní šrouby slyší, že se tu jeden chce trochu uvolnit, protestují a volají: „Zbláznil ses? Když vypadneš, nebude dlouho trvat a vypadneme i my.“ Dvì vìtší železná žebra bijí také na poplach: „Proboha, držte ty plotny pohromadì, protože jinak je i s námi konec.“ Rychlostí vìtru se ta zvìst šíøí po celé lodi: „Malý šroub nás chce zradit!“ Všechno je zdìšeno. Obrovské lodní tìleso vrže a otøásá se ve všech spárách. A všechna žebra, pláty a šrouby vysílají spoleènì poselství malému šroubu a prosí jej, aby jen zùstal na svém místì, jinak že se celá loï potopí. – poslušnost se také projevuje ochotou podøídit se skupinì – neposlušnost mùže mít nedozírné následky pro celou skupinu

Skautská duchovní obnova Kousek od Berouna, uprostøed lesù a skal, je zastrèená malá osada Svatý Jan pod Skalou. Podle dávných legend zde za dob knížete Boøivoje žil v jakési jeskyni poustevník svatý Ivan. V letošním roce tu strávila první kvìtnový víkend skupina køesanských skautù, kteøí se sjeli z celé republiky, aby se duchovnì obnovili a ve spoleèenství ostatních bratøíèkù a sestøièek naèerpali sílu pro další „oddílový i neoddílový“ život. Bohužel jsme nebydleli v jeskyni jako již døíve zmiòovaný svìtec, nýbrž v prostorách Vyšší pedagogické školy. To ale na vìci nic nemìní. V pátek ráno Obnova zaèala: ranní chvály, seznamovaèka a zlatý høeb dne – povídání Petra Muchy a nìkolika jeho spoleèníkù z Misijního centra v Praze o tom, kdo je a k èemu nám je Duch svatý. Ve chvílích ticha mìl každý pøíležitost v lese o samotì pøemýšlet a nechat Ho mluvit Tomuto tématu jsme se vlastnì vìnovali až do veèerní mše, jejíž atmosféra byla tím nejkrásnìjším znamením, že jsme tento den neprožili zbyteènì. Veèer se nìkteøí vypravili nahoru na skálu, kde je postaven velký køíž. Pak už následovaly jen veèerní chvály a šlo se spát. V sobotu dopoledne mìl slovo P. Vladimír Záleský – Šagi. Mluvil o vìrnosti v hledání nejvyšší Pravdy a Lásky a jeho pøíklady ze života rozhodnì stály za vyslechnutí. Odpoledne mìli starší úèastníci rozsáhlou debatu o duchovním programu v oddílech,

jako je napø. spoleèná modlitba, plnìní liliového køíže a odborek. Roveøi a rangers podnikli cestu za sebepoznáváním a mezilidskými vztahy. Tuto cestu øídil Marek Bárta – má už v tom zøejmì praxi, byla to úroveò. K úplnému odreagování došlo po veèeøi, kdy za námi zavítal bratr Amundsen – P. Jiøí Reinsberg. Sice docela uhnul od pùvodního tématu „Vylezme ze svých ulit“, zato jsme vyslechli pár pøíbìhù z mládí, nìkolik dobrých rad a nespoèetnì hlášek, kterým jsme se smáli ještì druhý den ráno a které by vystaèily na speciální èíslo Skautingu. Jedna za všechny: „Dítka jsou drzá, oprsklá a provokativní, aby si svým zlobením ovìøila naší lásku k nim. Tak si na to vzpomeòte, až vám nìkdy na táboøe nervy poteèou plným proudem“. V nedìli po ranní mši svaté a po snídani, jsme za mírného deštì vyrazili na dvouhodinovou procházku, kde nám okolní pøíroda mìla sloužit jako inspirace k rozjímání nad vlastním životem. Pak už jsme jen obìdvali, naložili batohy na záda a vydali se na vlakovou zastávku do Srbska. Odtud se jelo do Prahy, tam jsme ještì zazpívali veèerku a pomalu a neochotnì jsme se rozjeli každý do svého kouta republiky. Co k tomu dodat? Lidi skvìlí, jídlo taky, poèasí až na výjimky taktéž a vùbec: co máme o tom poøád psát? Ne, že bychom tu chtìli dìlat nìjakou agitaci, ale pojeïte pøíštì s námi a uvidíte, co všechno se dá zažít na jedné SKAUTSKÉ DUCHOVNÍ OBNOVÌ. Gelma & Táža (Tábor)

Akce: Cihla pro Moravu Druhé kolo této akce máme šastnì za sebou a tak nastává èas seznámit celou veøejnost a zejména ty, kteøí se zúèastnili, s výsledky tohoto kola: 5. oddíl skautek ... ... ... ... 1.000,br. Pøíhal ... ... ... ... ... ... 1.000,2. oddíl z Tøebíèe ... ... ... ... 1.000,skauti z Havlíèkova Brodu ... 2.400,br. Bublan ... ... ... ... ... 1.000,br. J. Plaèek - Šíp ... ... ... ... 150,klub OS Tábor ... ... ... ... 500,ses. Kováøová ... ... ... ... ... 250,1. oddíl z Milièína ... ... ... 1.000,2. odd. z Jièína ... ... ... ... 2.137,ses. Zavadilová ... ... ... ... 200,ses. Vaòková ... ... ... ... ... 800,skauti z Bystøice ... ... ... ... 850,Odbor duchovní výchovy ... ... 313,20. oddíl z Prahy ... ... ... ... 1.400,Celkem 14.000,– Kè Je to hodnì nebo málo? Vzhledem k tomu, jaké mají skauti možnosti, se domnívám, že mùžeme mluvit o uspìchu. Zvláštì když vzpomeneme na to, že jde vlastnì už o druhé kolo a tím pádem se celková èástka darovaná skauty v rámci akce „Cihla pro Moravu“ posunula na 34.000,– Kè. Množství penìz je sice dùležité, ale neménì dùležitý je i fakt, že pomocí humanitárnì prospìšných akcí nauèíme naše dìti vidìt lidi, kteøí pomoc opravdu potøebují. A nejen

to. Ještì je nauèíme tìmto lidem skuteènì podle svých možností pomáhat. Èástka nashromáždìná ve druhém kole (tedy 14.000,– Kè) byla pøedána Oblastní charitì v Blansku. O jejím využití svìdèí následující dopis: Minulý týden jsme se vrátili z povodní postižených oblastí – konkrétnì z Tøebechovic a Kounova, kde jsme lidem pomáhali mimo jiné také z penìz, které jsme dostali od vás. V tìchto obcích jsme obešli dvacetpìt postižených rodin, poslouchali pøíbìh noci hrùzy, kdy kmeny stromù, stržené mosty a zaparkované automobily narážely do zdìných domù, které se sypaly jako domeèky z karet. Také díky èástce, kterou jste nám poskytli, jsme umožnili každé z navštívených rodin vybrat si spotøební zboží v hodnotì asi 2.000,– Kè do své znièené domácnosti. Rádi bychom do tìchto míst znovu pøijeli s další pomocí. Jestli se nám nᚠzámìr podaøí, záleží na tom, najde-li se dost lidí, jako jste vy – lidí ochotných obìtovat svùj èas, svoji práci i svoje peníze. Za všechno vám patøí dík. Baláková Anna (Charita Blansko) Tak vidíte, že i naše malá pomoc je potøebná. Proto budeme pokraèovat – a to novou akcí „Ještì se stále máme o co dìlit“. Sledujte pøíští èíslo. Svìtluška

IX. skautský semináø o výchovì mládeže a formace vùdcù Semináø je urèen pro absolventy a absolventky všech lesních škol a pro vùdce a èinovníky oddílù a støedisek chlapeckého i dívèího kmene. Roveøi a rangers mají vlastní program, spojený s poznáváním Prahy formou hry. Termín: 9. – 10. ledna 1998 Místo: Støední odborné uèilištì, Uèòovská ulice, Praha 3 – Jarov Pøihlášky na ubytování a stravování zasílejte na adresu: Miloš Blažek – Merkur, Panuškova 9, 140 00 Praha 4

Bude ...

Semináø pro rovery, rangers a èinovníky „Pravé štìstí najdete jen tehdy, až se nauèíte pøinášet štìstí druhým. Hleïte, abyste uèinili svìt o trochu lepším než jste jej nalezli, abyste svùj život nepromarnili. Buïte pøipraveni žít radostnì! K tomu vám pomáhej Bùh.“ lord B. Powell

Kdy: 21. – 22. listopadu 1998 Kde: v Brušperku, okres Frýdek Místek Program: 20. 11. pátek 1900 – 2300 – pøivítání a ubytování pøespolních 21. 11. sobota 700 – 750 registrace úèastníkù v prostorách Národního domu 800 zahájení semináøe 815 – 16 30 • PhDr. František Šturma – Žít ve svobodì a odpovìdnosti – pohled psychologa – øeditel dìtského centra Papresek v Praze, pøedseda Èeskomoravské psychologické spoleènosti, pøednáší dìtskou psychologii na filozofické fakultì Karlovy univerzity • P. Marek Vácha – Orko – Pøežití v drsných klimatických podmínkách – Antarktida – knìz pùsobící na biskupském gymnáziu v Brnì, v roce 1997 strávil asi 3 mìsíce v Antarktidì; pøednáška s diapozitivy • P. Kamil Vícha – Heøman – Liliový køíž – knìz, diecézní duchovní rádce Junáka, skaut od 1990; kromì Liliového køíže se bude diskutovat i o duchovních odborkách, pøípravì ke slibu aj. • Mgr. Milan Langer – Osobní asistence (rovering jako služba) – pøedseda spolku vozíèkáøù Trend, zajišující osobní asistenci na Olomoucku

(polední pøestávka od 1230 do 1400, mezi jednotlivými tématy pøestávky 15 minut, pøesné poøadí jednotlivých témat bìhem dne bude upøesnìno až na místì) 17 00 mše svatá s Otcem biskupem Lobkowiczem 1900 tradièní brušperský skautský country bál Pøíležitost k svátosti smíøení a duchovnímu rozhovoru: v prùbìhu sobotního programu. 22. 11. nedìle 730 mše svatá, snídanì, louèení a odjezd pøespolních Úèastnický pøíspìvek: 30,- Kè (režijní náklady + 50 % vstupného na country bál) – vybírá se pøi registraci Stravování: Stravenky na sobotní obìd (15,- Kè) a nedìlní snídani (10,- Kè) obdržíte pøi registraci. Ostatní jídlo z vlastních zdrojù, pøípadì z místní prodejny potravin. Èaj bude k dispozici stále. Ubytování: zajištìno, vezmìte si s sebou spacák, karimatku, potøeby na spaní. Doprava: AUTOBUSEM – zastávka Brušperk støed v pátek veèer: z Olomouce, ÚAN: 1830, 2020, 2025 z Frýdku Místku, nádr. ÈD: 1830, 2000, 2200 v sobotu ráno: z Olomouce, ÚAN: 6 25 z Frýdku Místku, nádr. ÈD: 615 AUTEM – možnosti parkování poblíž námìstí; na námìstí s poplatkem Pro vodní skauty – popis pøístupové trasy pošleme na požádání Bìhem pøestávek bude probíhat prodej skautských potøeb a literatury (nejen skautské). Bližší informace: Pavel Kika, tel. domù: 0658/624 102, tel. do práce: 0658/483 791

Sexualita – téma nejen pro dospìlé HENRI JOYEUX:

Mami, jak pøijde dítì na svìt?

City, sexualita, AIDS

Pøichází puberta

Jsme zamilovaní

( 4 – 10 let)

(10 – 13 let) Jde o ètyøi knížeèky malého formátu, o padesáti až sto stránkách, vydané nakladatelstvím Portál, v nichž francouzský profesor Henri Joyeux uvádí zkušenosti získané pøi mnoha veøejných pøednáškách a z osobních kontaktù se všemi generacemi. Téma se týká hlavnì problémù sexuality, tak jak se o nì zajímají dìti a mládež v rùzných vìkových skupinách. Proto je též téma zpracováno formou otázek a odpovìdí. Ve své argumentaci se Joyeux drží pouze rozumového pochopení pøirozenosti èlovìka, jeho štìstí a touze po lásce. Proto jsou texty ètivé i pro ty, kteøí neberou argumenty náboženské. Možná mohl autor ještì více zdùraznit sociální aspekt sexuality a lásky a poukázat na potøebu hlubšího smyslu pro zodpovìdnost vùèi druhým (partnerovi, rodinì, spoleènosti). Na ukázku bych chtìl uvést úryvek z knížeèky „Pøichází puberta“ : Otázka 12 Sylva a Rrobert: Proè myslíte, že se reklama tak èasto orientuje na smyslnost èi sexualitu.Jaký zájem tím sledují odborníci na reklamu? Profesor J.: Pøedevším si musíme øíci, že žádný odborník na reklamu nedìlá nic náhodnì. Všechno je pøedem vypoèítané. Ti, kdo reklamu vytváøejí, vskutku vìdí, jak zvýšit prodej napøíklad nìjakého potravináøského výrobku nebo výrobku bìžné spotøeby. Vìdí, že mnohem snadnìji zvýší prodej nìjakého toaletního mýdla, zmrzliny, urèitého druhu nápoje nebo automobilu tím, když

(13 – 15 let)

(15 – 20 let) podráždí „smyslná èi sexuální“ centra v mozku muže nebo ženy. Všeobecnì vzato, reklama není obor, který usiluje pøedevším o štìstí èlovìka. Spíše se snaží podnítit prodej urèitých výrobkù, pøimìt nás ke spotøebì, jak øíkáme v rámci této spotøební civilizace, ve které všichni, mladí i staøí, žijeme. Koneckoncù vìtšina lidí nevìnuje dobrovolnì pøíliš mnoho pozornosti rùzným reklamním zprávám a ještì ménì tìm, kterým øíkáme reklamní (podprahové) poselství (je urèeno k tomu, aby nebylo vnímáno vìdomì, ale podvìdomì. Naše podvìdomí nás pak x hodin èi y dní poté pøimìje jednat zcela zpùsobem, jakým pøedpokládala reklama. Napøíklad pøi pøedvádìní urèité znaèky pracího prostøedku se nám ukáže hezká mladá žena velmi vyzývavì odìná a to zpùsobí, že postavíme na roveò, smísíme: úspìch, mládí a krásu se znaèkou prášku na praní z reklamy“ ). Odborníci na reklamu dosáhnou svého cíle a zvýší procento prodeje svých výrobkù, zvláštì když je jejich reklama uvádìna v dobì, kdy sleduje televizi hodnì lidí, uprostøed zajímavého filmu. V zásadì na nás reklama pùsobí tím, že podnìcuje naše základní reflexy. Má vliv pøedevším na naše podvìdomí, které, aniž bychom si to uvìdomovali, pøevádí reklamní zprávu ve skutek. A reklama nejèastìji podnìcuje naše sexuální reflexy, protože ty jsou nejcitlivìjší. (Konec citátu.) Zpracoval Jožka Kopecký

Duchovní odborky

DIAKONIE (MILOSRDNÁ SLUŽBA) Smyslem této odborky je podporovat citlivost dìtí pro potøeby druhých lidí a souèasnì je vést k tomu, aby jejich následná pomoc byla skuteènì úèinná. Odborka je otevøená všem.

1. stupeò

• Pøijme a spolehlivì alespoò pùl roku vykonává doma nìjakou vìku pøimìøenou službu (pøi úklidu, provozu domácnosti, pomoci s mladšími sourozenci ap. – urèí po dohodì s rodièi). • Dovede alespoò po dobu pùl hodiny zabavit mladší sourozence èi dìti z pøíbuzenstva èi sousedství a opakovanì to prokazuje (potvrzují rodièe). • Nìjakým konkrétním skutkem udìlá radost nìkomu z oddílu (vyrobí pro nìj vlastnoruènì dárek, sežene mu nìco do sbírky, pøipraví pohoštìní pøi narozeninách ap.). • O vánocích èi velikonocích navštívil (spoleènì s rodièi nebo staršími èleny oddílu) nìjakého opuštìného starého èi nemocného èlovìka a pøipravil pro nìj drobný dárek.

2. stupeò • Soustavnì vykonává doma nìjaké dvì vìku pøimìøené služby. • Pomáhá nìjakému spolužákovi, kamarádovi èi èlenu oddílu s uèením nebo jinou užiteènou èinností (hra na hudební nástroj, domácí práce, starost o zvíøe ap.). • Bìžnì pomáhá svým rodièùm,

pøíbuzným èi známým s mladšími dìtmi (pomáhá s oblékáním, koupáním, krmením, „programem“ ap.). • V prùbìhu roku obèas navštìvuje nìjakého opuštìného starého èi nemocného èlovìka (a nakupuje mu, uklízí, ète ap.). • Prokazuje schopnost citlivì vnímat potøeby okolí a úèinnì na nì reaguje (pomoc potøebným, péèe o veøejná místa a majetek, ochrana pøírody ap.). • Zná život a dílo nìkteré významné osobnosti, která vìnovala svùj život potøebným lidem (Albert Schweitzer, Matka Tereza, Raoul Follereau, Henri Dunant, Anežka Èeská, Pøemysl Pitter, Olga Havlová ap.). • Systematicky se zdokonaluje v nìjakých znalostech èi dovednosti, kterou by mohl být druhým užiteèný (napø. znalost okolí bydlištì, orientace v jízdních øádech, zašívání èi pletení, cizí jazyk, zdravotnické dovednosti, fotografování ap.).

3. stupeò

• Soustavnì a pravidelnì vykonává doma nìjaké dvì vìku pøimìøené služby. • Alespoò pùl roku pomáhal nìjakému spolužákovi, kamarádovi èi èlenu oddílu s uèením nebo jinou užiteènou èinností (hra na hudební nástroj, domácí práce, starost o zvíøe ap.). • Bìžnì pomáhá svým rodièùm, pøíbuzným èi známým s mladšími dìtmi (pomáhá s oblékáním, koupáním, krmením, „programem“ ap.). • V prùbìhu roku obèas navštìvuje nìjakého opuštìného starého èi nemocného èlovìka (a nakupuje mu, uklízí, ète ap.). • Prokazuje schopnost citlivì vnímat potøeby okolí a úèinnì na nì reaguje (pomoc potøebným, péèe o veøejná místa a majetek, ochrana pøírody ap.).

• Zná život a dílo alespoò tøí významných osobností, které vìnovaly svùj život potøebným lidem (Albert Schweitzer, Matka Tereza, Henri Dunant, Raoul Follereau, Anežka Èeská, Pøemysl Pitter, Olga Havlová ap.) a o jedné z nich pøipraví pro oddíl program. • Systematicky se zdokonaluje v nìjakých znalostech èi dovednosti, kterou by mohl být druhým užiteèný (napø. znalost okolí bydlištì, orientace v jízdních øádech, zašívání èi pletení, cizí jazyk, zdravotnické dovednosti, fotografování ap.) a prakticky to prokáže.

4. stupeò • Soustavnì a pravidelnì vykonává doma nìjaké tøi vìku pøimìøené služby. • Dlouhodobì pomáhá nìjakému spolužákovi, kamarádovi èi èlenu oddílu s uèením nebo jinou užiteènou èinností (hra na hudební nástroj, domácí práce, starost o zvíøe ap.). • Bìžnì pomáhá svým rodièùm, pøíbuzným èi známým s mladšími dìtmi (pomáhá s oblékáním, koupáním, krmením, „programem“ ap.) a je schopen se o nì spolehlivì postarat i celé pùldne. • Pravidelnì navštìvuje nìjakého opuštìného starého èi nemocného èlovìka (a nakupuje mu, uklízí, ète ap.). • Prokazuje schopnost citlivì vnímat potøeby okolí a úèinnì na nì reaguje (pomoc potøebným, péèe o veøejná místa a majetek, ochrana pøírody ap.). • Zná život a dílo alespoò šesti významných osobností, které vìnovaly svùj život potøebným lidem (Albert Schweitzer, Matka Tereza, Raoul Follereau, Henri Dunant, otec Damián Venster, Anežka Èeská, Pøemysl Pitter, Olga Havlová ap.) a o tøech z nich pøipraví pro oddíl program.

• Zná základní organizace, které se ve svìtì i u nás angažují v pomoci lidem (Èervený køíž, Èervený pùlmìsíc, Charita, ADRA, Diakonie, Armáda spásy, Nadìje, Èlovìk v tísni, Výbor dobré vùle) a s nìkterou z nich pøíležitostnì spolupracuje. • Systematicky se zdokonaluje ve vìdomostech èi dovednostech z nìjaké oblasti, kterou je druhým užiteèný (napø. orientace ve mìstì èi regionu, dopravní obslužnost, zašívání èi pletení, schopnost dobøe se domluvit cizím jazykem, zdravotnické dovednosti, programování a obsluha poèítaèe, fotografování ap.) a prakticky to dlouhodobì (alespoò rok) prokazuje.

5. stupeò

• Totéž, co 4. stupeò, +: • Pravidelnì pøispívá na potøebné lidi z penìz, jež získal vlastní èinností (pomoc nemocným leprou, konto Paraple, konto Bariéry ap.). • V rámci farnosti, sboru, spoleèenství èi jiné organizace se pravidelnì úèastní pomoci potøebným lidem (napø. formou peèovatelské služby). • Úèastní se jako èlen týmu vedení alespoò dvou týdenních akcí za rok (buï akcí oddílových èi jiných užiteèných podnikù pro dìti – napø. tábora pro handicapované dìti, pro Rómy ap.).

Rozhovor s ... ... Alexandrou Makovièkovou

– pùvodnì hereèkou, pozdìji asistentkou pøedsedy Stálé parlamentní komise pro sdìlovací prostøedky Jana Kasala a dnes øeditelkou agentury Cardinal Transmedia, která se zabývá oblastí veøejné komunikace

Oè se vlastnì jedná v reklamì – když se na ní podíváme právì z hlediska komunikace? Je to vlastnì metoda cílené manipulace. To je nìco, co dnes – alespoò v té vyspìlé západní civilizaci – je považováno za naprosto bìžnou metodu k dosahování výsledkù v obchodì, sdìlovacích prostøedcích èi politice. A zatím se nikde pøíliš nediskutuje o tom, je–li to v zásadì trend správný èi nikoli. Každopádnì reklama je nejotevøenìjší formou tohoto pùsobení, které má vlastnì vždy jediný cíl: dostat adresáta sdìlení do pozice, kdy udìlá to, co autor sdìlení potøebuje. Slovo „manipulace“ ale nezní nikterak sympaticky. Zpravidla se tím rozumí nìjaký faul v komunikaci èi jednání. Je sice pravda, že oznaèení komunikaèního postupu za manipulaci se zpravidla kryje s tím, že ho dotyèný odmítá, že takový postup považuje za znásilnìní své svobody, ale na druhou stranu nemùžeme pøehlédnout, že naše spoleènost pøijala manipulaci za pøijatelný zpùsob dosahování cílù. Už se nepovažuje za nìco „nemravného“, pouze ten, kdo jí naletí èi se nechá manipulovat, má zkrátka „smùlu“. Rozhodnì øešením není tuto skuteènost ignorovat. Spíš je užiteèné tyto postupy a techniky si osvojit: jednak proto, aby se jim èlovìk mohl lépe bránit – pøípadnì – i když tady jsme jistì už na tenkém ledì – dokázal je využívat k cílùm jinak mravným – napø. k získání prostøedkù pro nìjakou charitativní èi jinak prospìšnou záležitost.

Jak na které skupiny reklama pùsobí? Tady je tøeba dosti opatrnì pøenášet zjištìní z jiných zemí k nám, protože situace u nás je opravdu dosti odlišná. V zásadì se ukazují takové ètyøi typické skupiny, pro které platí urèité zobecnitelné závìry. Pøednì jsou to staøí lidé. Ti jsou vùèi pùsobení reklamy nejodolnìjší. Skuteèný úspìch reklamní kampanì mezi starými lidmi je výjimkou. To je jistì dáno jejich rozsáhlou zkušeností i tím, že jsou mnohem ménì náchylní ke zmìnám svých zažitých preferencí, hodnot, postupù a zvyklostí. Kromì toho se celkovì mnohem ménì rozhodují na základì emocí – a pak také znají už velmi dobøe cenu penìz. Na druhé stranì jsou to naopak malé dìti, které jsou vùèi reklamì nejbezbrannìjší. To jistì plyne z toho, že mnohdy vùbec nejsou schopné odlišit iluze prezentované médii – zejména televizí – od skuteènosti. A pak jsou tu dvì skupiny, kde ta zjištìní nejsou na první pohled tak samozøejmá, jako u starých lidí a dìtí. Jde jednak o mladé maminky, které jsou doma s malými dìtmi. Ukazuje se, že na nì velmi silnì pùsobí nikoli reklama na ten èi onen výrobek, ale celkový životní styl èi atmosféra reklamních spotù: v nich jsou samé zdravé dìti, chápající a pomáhající manželé, ženy, které by spíš patøily na módní pøehlídky než k „plenkám a plotnì“. Zkrátka svìt, který pøedkládají reklamy, je témìø ideálním rájem – ve srovnání s jejich každodenní zkušeností, kdy dìti jsou nemocné, zlobivé èi jinak „nereklamní“, manželé unavení, nechápající, hádaví èi nepøítomní, a ani ony samy se necítí být model-

kami pøipravenými na „pøedvádìèku“. To vede døíve nebo pozdìji takové ženy k pocitùm hlubokého zklamání ze svého života, ze svých dìtí a manželù, protože ti se reklamní „realitì“ velmi málo podobají. Nu a koneènì jsou vùèi reklamnì dosti zranitelní mladí lidé, kteøí jsou naopak pøesvìdèeni, že reklama s nimi ani nehne. Pokud tento jejich postoj není dùsledkem zásadního odmítání konzumního životního stylu – kdy skuteènì reklama v takovém pøípadì je neúèinná – ukazuje se, že tito mladí lidé nakonec jednají pøesnì tak, jak jim to tvùrce reklamy (resp. zadavatel) nacpal do podvìdomí. Jak se tomu tedy mùže spoleènost i jednotlivý èlovìk úèinnì bránit? Pøednì je tu možnost celospoleèenské obrany – to jsou instituce typu „Rada pro reklamu“, které tvoøí jak zástupci reklamních agentur, tak význaèných spoleèenských institucí, ale i spotøebitelù. Tyto rady mají možnost veøejnì oznaèovat reklamy, které nìjakým zpùsobem pøekraèují hranice vkusu èi etiky, reklamy pøíliš manipulativní, nepravdivé a pod. Druhým dùležitým prvkem je to, co, bych nazvala mediální výchovou – nebo – podle dnes již klasické práce Mc Luhana „Jak porozumìt médiím“. Èili jde o urèitou „mediální gramotnost“, která nám umožòuje právì dobøe rozeznávat všechny možné „triky“, které lze pøimísit do mediálního obrazu svìta a kterými právì mùže s námi být lehce manipulováno. A co pro ty dìti? Vøele bych doporuèila knížku, která pøed èasem u nás vyšla – jmenuje se „Krotíme obrazovku“, napsali jí známý dìtský psycholog Pavel Øíèan a manželka souèasného pøedsedy Senátu Drahomíra Pithartová a v ní je shrnuto všechno dùležité pro rodièe a vychovatele, kteøí to s dìtmi myslí dobøe a leží jim na srdci, jak dìti uèit žít v televizním

vìku, aniž by na to musely doplácet. Øešením totiž není televizi vyhodit nebo ji ignorovat. To je snad možné u malých dìtí, které nemají velký kontakt s vrstevníky. Ale pro školní dìti je zpravidla neúnosné, aby byly vyøazeny ze spoleènosti ostatních spolužákù tím, že se s nimi nemohou bavit o tom, co naprostá vìtšina z nich sleduje a vytváøí jejich pøirozenou komunikaèní bázi. Ochrana vìzí pøedevším v tom, že dìti uèíme rozlišovat „televizní svìt“ od toho skuteèného. Uèíme je být kritickými k tomu, co jim televize servíruje (samozøejmì, že tuto schopnost kritického odstupu musíme mít zažitou my sami). Nejúèinnìji se to daøí tehdy, když dìti pøi sledování televize „doprovázíme“ – bavíme se s nimi o tom, co právì vidí, ptáme se jich, na jejich názory a pocity.

Humorná rèení, vytvoøená z reklamních sloganù, v nichž vystupuje jasnì jejich jednostrannost, snaha manipulovat èi pøímo hloupost – to je nejúèinnìjší obrana. Mohla byste nám na závìr prozradit ještì nìjakou úèinnou „protizbraò“, aby s námi ta reklama tolik nemávala? Myslím, že taková úèinná protizbraò existuje – a my Èeši ji docela dobøe ovládáme. Je to humor. Vtipným humorem se nejlépe sebere vítr z plachet všelijakým manipulativním technikám. Pokud totiž dokážeme nebrat tak hroznì vážnì sebe i to, èím vìtšina reklam žije („tohle musíš mít“, „bez toho nebudeš šastný“), tak máme vyhráno. Humorná rèení, vytvoøená z reklamních sloganù, v nichž vystupuje jasnì jejich jednostrannost, snaha manipulovat èi pøímo hloupost – to je nejúèinnìjší obrana. (pøevzato z rozhovoru pro ÈRo – tázal se Miloš Rejchrt)

•

•

•

•

Scout´s Duck – Souhrn agenturních zpráv za èerven 1998

Na prvním zasedání skupiny výchovných zpravodajek dívèího kmene, která byla vytvoøena na základì usnesení posledního valného snìmu Junáka, byla øešena otázka kroje bratrù, kteøí zastávají funkce sester vùdkyò èi výchovných zpravodajek. Povinnou souèástí kroje tìchto bratøí je suknì ètyødílná, lehce rozšíøená s boèním zapínáním, s poutky na opasek, s boèními šikmými kapsami ve švu, délky pøimìøené vìku a postavì. Kalhotové suknì tito bratøi nosit nesmìjí, nebo, jak pravila sestra F. E. Ministková, zpravodajka pro záležitosti ChK, Skoti také kalhotové suknì nenosí. Vzorem pro nekompromisní stanovisko k polistopadovým zmìnám v naší spoleènosti, které èerného konì letošních mimoøádných parlamentních voleb, lídra DŽJ pana Kremlièku a jeho stranu pøivedlo do poslanecké snìmovny, bylo stanovisko nejmenovaného oddílu skautù - dùchodcù, v nìmž vyjadøují zásadní nesouhlas s polistopadovými zmìnami v Junáku. Bratr soudruh Kremlièka to uvedl na mimoøádné tiskové konferenci, která se pod heslem „Poruèíme vìtru dešti“ konala dvaatøicátého kvìtna v kavárnì „Rudý svìt“. Nezávislý skautský èasopis „Èin“ nekompromisnì tepe do mravní zvrácenosti dnešní doby. V kvìtnu zahájili bratøi z redakce protestní hepeningovou akci „Mluvit pravdu se nevyplácí“, v rámci které hodlají odmìòovat všechny èinovníky ústøedí Junáka, kteøí nemluví pravdu. První, kdo získal nezanedbatelný finanèní pøíspìvek, je nejmenovaný bratr, který tvrdil, že v dobì, kdy rozesílal anonymní poštu z internetové kavárny, sedìl ve své kanceláøi a pilnì pracoval. Zprávy agentury Scout Duck bude od srpna také pøetiskovat èasopis Skauting. Øeditel TDC Roman Šantora - Bobo k tomu øekl, že by si redaktor K. Atráb koneènì mìl uvìdomit, pro koho vlastnì pracuje. Kemar Atráb

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka

http://www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/stopa.htm

Místo pro nalepení adresy

Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Vysoèanská 570, 190 00 Praha 9 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.