Doménová jména jako ochranné známky a jejich ochrana

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Martin Pultzner

Doménová jména jako ochranné známky a jejich ochrana

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michal Růžička CSc.

Katedra: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 1. 3. 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 1. 3. 2013

Martin Pultzner

Poděkování Děkuji panu JUDr. Michalovi Růžičkovi CSc. za odborné vedení diplomové práce a pomoc při jejím zpracování.

Obsah 1.

Úvod .....................................................................................................................1

2.

Doménové jméno...................................................................................................3 2.1.

Počítačová síť internet a její vznik...................................................................3

2.2.

IP adresa .........................................................................................................5

2.3.

Doménové jméno z technického hlediska ........................................................6

2.3.1.

Struktura doménového jména ...................................................................7

2.3.2.

Doména nejvyššího řádu ..........................................................................8

2.3.3.

Doména druhého řádu a dalších řádů........................................................9

2.4.

Systém DNS..................................................................................................11

2.5.

Organizace spravující doménová jména a zajišťující provoz internetu ...........12

2.5.1.

IANA.....................................................................................................12

2.5.2.

ICANN ..................................................................................................12

2.5.3.

WIPO.....................................................................................................13

2.6.

3.

Doménové jméno z právního hlediska ...........................................................13

2.6.1.

Právní úprava doménových jmen............................................................14

2.6.2.

Doménové jméno jako věc .....................................................................14

2.6.3.

Doménové jméno jako jiné právo ...........................................................16

2.6.4.

Doménové jméno jako jiná majetková hodnota ......................................16

2.6.5.

Doménové jméno jako nehmotný statek .................................................17

2.6.6.

Doménové jméno a absolutní a relativní subjektivní práva .....................18

Ochranná známka ................................................................................................21 3.1.

Vývoj právní úpravy ochranných známek na českém území ..........................21

3.2. Úprava ochranné známky v českém právním řádu - pojem, účel a funkce ochranné známky v současnosti ...............................................................................23 3.3.

Mezinárodní úprava ochranných známek.......................................................24

3.3.1.

Ochranná známka společenství...............................................................25

3.3.2.

Mezinárodní ochranná známka ...............................................................26

3.4.

Kategorizace ochranné známky .....................................................................27

3.5.

Všeobecně známá ochranná známka..............................................................30

3.6.

Ochranná známka s dobrým jménem .............................................................31

3.7.

Doba platnosti ochranné známky...................................................................31

3.8.

Úřad průmyslového vlastnictví ......................................................................32

4.

Nesoulad doménového jména a jiných práv na označení ......................................33

5.

Doménové spory..................................................................................................35 5.1.

5.1.1.

Cybersquatting .......................................................................................40

5.1.2.

Domain grabbing....................................................................................49

5.1.3.

Typosquatting ........................................................................................50

5.1.4.

Cybergripping ........................................................................................52

5.1.5.

Reverse domain hijacking ......................................................................53

5.2. 6.

Způsoby porušování práv k doménovému jménu ...........................................36

Způsoby řešení sporů z doménových jmen ....................................................56

Ochrana doménových jmen .................................................................................58 6.1.

Výběr top level domény ................................................................................59

6.2.

Ochrana doménového jména pomocí ochranné známky.................................60

6.2.1.

7.

Doménové jméno jako národní ochranná známka...................................60

6.3.

Proces přihlašování národní ochranné známky ..............................................64

6.4.

Zápis ochranné známky v zahraničí ...............................................................64

Závěr ...................................................................................................................66

Seznam použitých zkratek v abecedním pořadí............................................................67 8.

English summary .................................................................................................76

Klíčová slova / Key Words..........................................................................................78

1. Úvod Internet je jedním z fenoménů konce dvacátého a začátku dvacátého prvního století. Na světové síti dochází k transferům obrovského množství finančních prostředků a jádro podnikání řady velkých společností leží na internetu. Lidstvo se posunulo do informačního věku, kdy řadu informací čerpá právě z internetových služeb a zásadní je také novodobý fenomén nákupů na internetu nebo sociálních sítí. Skrze internet jsou propojena různá zařízení a přístup k němu je možný v podstatě odkudkoliv díky mobilním přístrojům. Internetový obsah je dnes velmi cennou komoditou a stěžejní jsou domény, na kterých je obsah prezentován a skrze které lze k všeobjímajícímu obsahu internetu přistupovat. Vzhledem k architektuře internetu může existovat vždy jen pouze jedno doménové jméno daného tvaru, z čehož pramení do značné míry jejich exkluzivní povaha. Řada doménových jmen má tak opravdu vysokou hodnotu, čehož se mimo jiné snaží využívat a také zneužívat různé subjekty. V prostředí internetu se tak setkáváme například se cybersquattery, kteří se spekulativním úmyslem registrují doménová jména shodná s ochrannými známkami či jinými označeními známých společností a jiných subjektů. Nejen z toho důvodu vzrůstá v dnešní době potřeba chránit doménová jména a zamezovat tomu, aby si jiné subjekty registrovaly se zlým úmyslem doménová jména podobného znění či jinak znepříjemňovaly život držitelům doménových jmen, přičemž jako ideální institut, prostřednictvím kterého je možné doménová jména chránit, se jeví být ochranné známky. Předmětem této práce tedy bude po teoretické a praktické stránce rozebrat problematiku doménových jmen a ochranných známek a možnost ochrany doménových jmen různými instituty, zejména pak pomocí ochranných známek. V diplomové práci se kromě nastínění fungování internetu jako takového a rozdělení a vymezení domén zaměřím na definování doménového jména a ochranné známky a jejich zařazení pod instituty českého právního řádu. V práci bude mít své místo také vymezení různých typů ochranných známek. Zaměřím se také na způsoby porušování práv k doménovým jménům a konflikty doménových jmen s právy na označení, které se v uplynulých letech vyskytují velmi často, a to včetně příkladů takových konfliktů a způsobů jejich řešení. Zmíním také způsoby, jak případným konfliktům předcházet. V poslední řadě bych se rád zaměřil na konkrétní možnosti ochrany doménových jmen prostřednictvím

1

ochranných známek a praktickou stránku registrace doménových jmen jakožto ochranných známek a rozebrání úskalí, která mohou během registrace nastat.

2

2. Doménové jméno Abychom mohli konkrétně definovat pojem doménového jména, jeho obsah a funkci, je nutné si nejdříve představit pojem v širší souvislosti, zejména ve spojení se sítí internet, a stanovit, jakým způsobem je pojem doménového jména na další pojmy navázán.

2.1.

Počítačová síť internet a její vznik Historie internetu se začala psát koncem padesátých a začátkem šedesátých let

dvacátého století v USA, které participovaly v tzv. studené válce s konstantní a reálnou hrozbou jaderného útoku. V tomto období se v USA zrodila myšlenka propojení nejdůležitějších vojenských, vládních a vědecko-výzkumných počítačů, a to způsobem odolným proti jadernému útoku. Toto zadání vylučovalo tradiční variantu centrálního řízení takového systému, jelikož by se řídící centrum stalo pravděpodobně jedním z prvních cílů úderů konvenčními či atomovými zbraněmi, následkem čehož by byl celý systém znefunkčněn. Bylo tedy nutné vymyslet decentralizovanou strukturu, jejíž součásti by byly schopny fungovat nezávisle na sobě i v případě, že by některá součást byla zničena. Současně byl dán požadavek, aby všechny uzly byly rovnocenné a každý z nich měl být schopen samostatně přijímat i vysílat zprávy. S řešením přišla počátkem šedesátých let společnost RAND Corporation působící jako důležitý think tank a současně významný dodavatel řešení pro americkou armádu. Vymyslela model decentralizované sítě s rovným postaveným uzlů a velmi specifickým přenosem dat. Jednotlivé zprávy totiž nebyly přenášeny vcelku, ale byly rozděleny do paketů, přičemž každý paket měl naprogramovanou adresu určení, nikoliv však cestu. Pokud by tedy byla některá část sítě zničena, pakety by byly okamžitě k cíli přesměrovány skrze jiné uzly. Proto se síť Internet označuje jako síť s přepojováním paketů (packet switching), přičemž na shodném principu funguje internet úspěšně dodnes. První síť založená na výše popsaném principu však nebyla zprovozněna v USA, ale ve Velké Británii, a to v Národní výzkumné laboratoři v roce 1968. Ve stejném roce přišlo s požadavkem na vytvoření stejné sítě americké Ministerstvo obrany, přičemž prostředky na vybudování pocházely od grantové agentury Ministerstva obrany USA s názvem ARPA (Advanced Research Projects Agency), která se následně přejmenovala 3

na DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Podle názvu této agentury byla nová síť rovněž pojmenována a nesla název ARPANET. Síť byla zprovozněna v roce 1969 a sloužila zejména ke vzdálenému přístupu k tehdejším výkonným počítačům. Komunikaci zajišťoval protokol NCP (Network Connect Protocol) a síť měla na začátku pouhé 4 uzly, které se nacházely výhradně na univerzitách, a to konkrétně na UCLA (University of California Los Angeles), UCSB (University of California Santa Barbara), ve Stanfordském výzkumném institutu (Stanford Research Institute, SRI) a na univerzitě v Utahu. Další uzly rychle přibývaly a v roce 1973 byly připojeny první dvě instituce mimo území USA - britská University College of London a norská Royal Radar Establishment. Síť postupně přestávala sloužit ke vzdálenému přístupu k počítačům a stále více převažovala komunikace mezi jednotlivými uzly v síti. Uživatelé si vyměňovali výsledky výzkumů, aktuální novinky či krátké poznámky a síť sloužila také ke konferencím ohledně aktuálních výzkumných otázek. V roce 1983 měl ARPANET už přes 500 uzlů a provizorní protokol NCP byl nahrazen modernějším TCP/IP, který je používán dodnes. V tomto období byly v provozu mimo ARPANET i další sítě, například v roce 1983 se z ARPANETu vydělila čistě vojenská síť MILNET nebo vznikla čistě evropská obdoba ARPANETu s názvem EARN a další podobné sítě. Vzhledem k tomu, že většina sítí používala rychle se rozšiřující protokol TCP/IP bylo pro jednotlivé sítě snadné a výhodné se vzájemně propojovat a zejména se připojit k původnímu ARPANETu, který sloužil jako páteřní či centrální síť. V tomto období se pro tento svazek sítí začal používat název Internet, který přetrval dodnes. V roce 1984 vznikl systém přidělování doménových jmen DNS, přičemž ve stejné době měl internet již přes 1000 uzlů. Význam ARPANETu postupně upadal příchodem rychle rostoucí a štědře financované americké sítě NSFNET, která postupně přebírala roli páteřní sítě, protože byla flexibilnější a poskytovala velmi dobrou přenosovou kapacitu. V březnu roku 1990 byl nakonec ARPANET odstaven, ale jelikož byla celá síť postavena právě za účelem kontinuálního fungování i pokud jedna část bude zničena či vypnuta, pro internet to neznamenalo žádný problém. V roce 1992 dosahoval počet uzlů (či, chceteli, přípojek) již 1 milionu a internet se rychle rozvíjel do podoby, kterou známe dnes. Na počátku roku 2012 dosahoval počet lidí, kteří mají ve světě přístup k internetu, čísla 2,4

4

miliardy1, přičemž s rychlým rozvojem pevného a zejména mobilního připojení i v rozvíjejících se částech světa se očekává velmi rychlý růst tohoto čísla. Bezproblémové fungování internetu i za těchto podmínek dokazuje, jak robustní a důmyslně využitou strukturu představuje.

2.2.

IP adresa

Pojem doménového jména není definován v českém ani evropském právním řádu. Pojem je tak nutno vyložit nejdříve ryze technicky. Základem pro pochopení funkce doménového jména je IP adresa. IP je zkratkou pro Internet Protocol, skrze který komunikují všechna zařízení v síti internet. IP adresa je číslo, jež zcela jednoznačně identifikuje zařízení v počítačové síti. Z toho vyplývá, že každý počítač či zařízení musí mít jedinečnou IP adresu, aby jej bylo možno v počítačové síti najít a bylo rozlišitelné, s kterým zařízením chceme komunikovat. Jedno zařízení však může mít i více IP adres, a to v případě, že má více síťových adaptérů2. Na druhou stranu v souvislosti s používáním vnitřních sítí může platit, že unikátní IP adresu má pouze zařízení (router, switch, server) připojené přímo k internetu, které poté dále přiděluje vlastní, interní IP adresy počítačům ve vnitřní síti. Na světě tak může existovat velké množství počítačů, které sice používají shodnout IP adresu, ale protože nejsou připojeny k internetu přímo, ale skrze určité zařízení, nehrozí zde nebezpečí záměny. Formát IP adresy se liší podle toho, zda používáme protokol IPv4 nebo protokol IPv6. Protokol IPv4 (Internet Procotol Version 4) byl a je prvním (zavedeným v roce 1981) masově rozšířeným internetovým protokolem, zajišťujícím komunikaci v síti internet. IPv4 je 32 bitový protokol, jehož adresa se zapisuje nejčastěji v desítkové soustavě. Formátem zápisu je čtveřice čísel (bytů) oddělených od sebe tečkou, přičemž každé číslo (byte) v adrese může nabývat hodnot od 0 do 255. IP adresa v protokolu IPv4 tak má formát například 192.168.0.1 či 255.44.118.192. Omezením této verze, které vychází z matematických možností kombinace jednotlivých čísel, je možnost adresovat pouze zhruba 4 miliardy zařízení (přesně 4 294 967 296 IP adres)2. Vzhledem 1

ALPHABETICAL LIST OF COUNTRIES. Internet World Stats. [Online] [Citace: 28. 10 2012.]

http://www.internetworldstats.com/list2.htm. 2

site.the.cz. [Online] [Citace: 23. 3 2012.] http://site.the.cz/index.php?id=2

5

k obrovskému množství zařízení připojených do světové internetové sítě již došlo k vyčerpání protokolu IPv4. Na konferenci v americkém Miami byly dne 3. února 2011 rozděleny poslední bloky adres protokolu IPv4 nejvyššího doménového registru IANA3. Vyčerpání protokolu IPv4 bylo plánováno a známo se značným předstihem a nejen z toho důvodu vznikl protokol IPv6, který se postupně v posledních letech rozšiřuje. Den globálního spuštění IPv6 proběhl ve středu 6. června 20124. Na rozdíl od IPv4 má adresa zapsaná pod tímto protokolem délku 128 bitů, díky čemuž byl výrazně rozšířen adresní prostor. Protokol IPv6 umožňuje takřka neomezenou alokaci adres zařízením v síti internet, protože teoreticky je možno přidělit až 2128 adres. Adresy pod protokolem IPv6 se zapisují jako osm skupin čtyř hexadecimálních číslic, oddělených od sebe dvojtečkami. Tvar IP adresy podle protokolu IPv6 tedy může vypadat například takto: 3ffe:1900:4545:39a8:200:f8ff:fe21:67cf.

2.3.

Doménové jméno z technického hlediska Jak je již z výše popsaného principu fungování IP adres zřejmé, nebylo by

v masovém měřítku, ve kterém se v současné době internet používá, efektivní adresovat jednotlivé počítače v síti internet přímo pomocí systému číselných IP adres, které nejsou pro potřeby lidí dostatečně mnemonické. Jednotlivým IP adresám tak jsou přiřazována konkrétní a unikátní doménová jména, a to prostřednictvím systému DNS, který podrobněji popisuji v kapitole 2.4. Namísto zadávání číselné IP adresy tak je místo ní pro adresování konkrétního zařízení používáno mnohem snáze zapamatovatelné a uživatelsky přívětivější doménové jméno. To má, jak jsme již uvedli výše, slovní podobu, přičemž pro jednoznačnou identifikaci je důležitý počet znaků, druh znaků a jejich pořadí. Funkci a smysl doménového jména lze velmi snadno analogicky vysvětlit na telefonním seznamu v mobilním telefonu, kde jednotlivá konkrétní čísla máme přiřazena ke jménům osob. Stisknutím jména osoby telefon automaticky vytočí 3

Polesný, David. Konec bleskovek o IPv4, adresy už jsou definitivně rozebrány. Živě.cz. [Online] 3. 2

2011. [Citace: 24. 3 2012.] http://www.zive.cz/bleskovky/konec-bleskovek-o-ipv4-uz-jsou-definitivnerozebrany/sc-4-a-155683/default.aspx. 4

Krčmář, Petr. Na návštěvě v IPv6 laboratoři: jste kompatibilní? Root. [Online] 8. 3 2012. [Citace: 25. 3

2012.] http://www.root.cz/clanky/na-navsteve-v-ipv6-laboratori-jste-kompatibilni/.

6

přiřazené telefonní číslo bez toho, abychom si jej museli pamatovat či jej zadávat. Na podobném principu fungují doménová jména ve spojení s IP adresami. Místo zadávání IP adresy 195.113.8.11 tak může uživatel zadat adresu doménového jména www.prf.cuni.cz a bude díky systému DNS (podrobněji o DNS v kapitole 2.4) automaticky přesměrován na IP adresu příslušného serveru s webovou prezentací. Z hlediska uživatelské funkce tedy můžeme doménové jméno definovat jako „sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače zapojeného do struktury počítačových sítí a komunikaci s tímto počítačem prostřednictvím jiných počítačů zapojených do příslušných sítí5“. V souvislosti s touto funkcí lze také o doménovém jménu mluvit jako o internetové doméně, případně internetové adrese. Ta však, na rozdíl od internetové domény či doménového jména, může obsahovat další specifické znaky dále upřesňující cestu pro nalezení konkrétního počítače či obsahu. Takové znaky však již nemusí být součástí doménového jména.

2.3.1. Struktura doménového jména Doménová jména jsou tvořena jednotlivými, tečkami oddělenými částmi, které jsou v rámci doménového jména hierarchicky uspořádány do tzv. stromové struktury, a to dle kritéria obecnosti z hlediska distinkce od zvláštního k obecnému. V názvech doménových jmen lze používat pouze znaky anglické abecedy, číslice a pomlčku, i když díky systému IDN je postupně možné používat pro některé domény libovolné znaky. Důležitým prvkem je necitlivost doménového jména na velikost psaných znaků (validní zápis tedy představuje jak www.prf.cuni.cz, tak například www.PrF.CUNI.cz). Každá z částí doménového jména může být dlouhá maximálně 63 znaků, délka celého doménového jména může činit maximálně 255 znaků.

5

Pelikánová, Radka a Čermák jr., Karel.Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha, a.s. -

Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2000.

7

2.3.2. Doména nejvyššího řádu Nejobecnější částí doménového jména je doména nejvyššího řádu (Top Level Domain – TLD), kterou je v případě našeho příkladu doménového jména www.prf.cuni.cz označení .cz. Taková doména může označovat velkou skupinu počítačů. Domény nejvyššího řádu se dále dělí na generické domény nejvyššího řádu (generic Top Level Domain – dále jen gTLD) a územní/národní domény nejvyššího řádu (country-code Top Level Domain – dále jen ccTLD). Domény nejvyššího řádu jsou zaváděny neziskovou organizací ICANN, která sídlí v USA. Nejstarším typem jsou gLTD domény, které pocházejí z doby, kdy byl internet rozšířen převážně pouze v USA, a uživatelé si doménová jména vybírali podle oblasti, ve které působili. Nejznámějšími původními a dodnes používanými gLTD doménami jsou .com (původně zejména pro obchodní účely), .net (původně pro provozovatele sítí) a .org (různé organizace). Dále existují například gLTD domény .edu, .gov, .int. a .mil, původně určené pro subjekty podléhající specifickým kritériím. Mezi gLTD se řadí rovněž historická doména .arpa (odvozeno od ARPANETu, předchůdce internetu (více v kapitole 2.1)), kterou již dnes není možno registrovat a je používána pouze pro interní účely systému DNS. Tyto domény nazýváme nesponzorované gLTD domény a s nimi byl internet užíván až do roku 2000, kdy byly zavedeny nové sponzorované domény (.aero, .biz, .coop, .info, .museum, .name, .pro) a další postupně přibývaly (.asia, .cat, .jobs, .travel). Pro sponzorované gLTD je typickým znakem možnost existence sponzora a předem vymezený účel, vyplývající z určitého odvětví, v rámci kterého mohou být příslušná doménová jména pod příslušnou doménou nejvyššího řádu registrována. Příkladem je například doména .aero, jejíž správou byla pověřena organizace DAC (Dot Aero Council), a kterou mohou používat pouze instituce určitým způsobem náležící k leteckému odvětví. gTLD domén je velmi omezený počet a zavádění nových domén nejvyššího řádu bylo pomalé. Momentálně je registrováno pouze 22 TLD. Rok 2012 však v této oblasti znamenal významnou změnu. ICANN totiž umožňuje zcela nově registraci jakékoliv gTLD domény, pokud budou splněna daná kritéria. Velmi brzy se tak počet domén

8

nejvyššího řádu rozšíří na stovky a tisíce. Nově tedy bylo možno navrhnout registraci gTLD domény například ve tvaru .prague, .travel, .music, .fashion či jiném. Do 12. dubna 2012 bylo možno podávat přihlášky pro nová doménová jména a proces schvalování a rozhodování bude trvat 9 – 20 měsíců. Nové gTLD domény se tak objeví v průběhu roku 2013. Dle statistiky bylo podáno celkem 1930 žádostí o nové gTLD domény a mezi žadateli nechybí zvučná jména známých společností jako Apple, Airbus, Accenture, Fiat nebo Nokia. Druhým typem domén nejvyššího řádu jsou takzvané ccTLD domény (countrycode Top Level Domain), tedy národní domény, pod kterými jsou registrovány domény druhého řádu vztahující se převážně k danému celku. Jedná se o domény jednotlivých států či závislých území, používající jako označení dvě písmena, přičemž takové označení se řídí standardem ISO 3166-1. Pro Českou republiku je tak používána doména nejvyššího řádu ve znění .cz. Ne všechny státy však domény nejvyššího řádu používají, a tak některé africké státy či například Severní Korea mají sice domény zarezervovány, ale pod těmito doménami není zaregistrována žádná doména druhého řádu a jsou tak de facto nepoužívané. Naopak, v používání jsou některé domény nejvyššího řádu již zaniklých státních útvarů, jako například doména .su, určená pro zaniklý Sovětský svaz. Tato doména je však stále aktivně používána a dokonce lze i přes tlak ICANNu na její zrušení stále pod touto doménou registrovat domény druhého řádu6.

2.3.3. Doména druhého řádu a dalších řádů Doménová jména se kromě domény nejvyššího řádu, umístěných vpravo od poslední tečky, skládají také z domén druhého řádu, umístěných v doménovém jméně vlevo od poslední tečky. „Národní doménová jména jsou doménová jména registrovaná institucemi přidělujícími doménová jména v rámci vrcholných domén seskupujících doménová jména na základě kritéria vztahu k určitému státu. Toto kritérium je

6

Kilner, James. USSR still alive on Internet and won't go quietly. http://www.reuters.com. [Online] 19.

09 2007. [Citace: 04. 06 2012.] http://www.reuters.com/article/2007/09/19/us-russia-internetidUSL1986480720070919.

9

v prostředí internetu vytvořeno zcela uměle a z praktických důvodů.7“ Domény druhého řádu jsou doménovými jmény v užším smyslu, přičemž doménové jméno v širším smyslu zahrnuje všechny druhy domén. 8 Domény druhého řádu jsou registrovány příslušným národním registrátorem, kterým je v případě České republiky zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC, z. s. p. o.., založené v roce 1998. Pro registraci domény druhého řádu v rámci domény nejvyššího řádu tedy stačí splnit podmínky stanovené národním registrátorem. Taková doména nemusí nijak odrážet (ale může) sídlo právnické osoby nebo státní příslušnost či trvalé bydliště fyzické osoby a nemusí nijak reflektovat činnost ani jiné vlastnosti takových osob. Doménové jméno si tak může registrovat bez omezení libovolná právnická nebo fyzická bez jakékoliv vazby na stát. Většinou je však umístění domény druhého řádu pod konkrétní národní doménu nejvyššího řádu rozlišujícím kognitivním znakem, podle kterého uživatelé automaticky identifikují vztah obsahu webové stránky k určitému státu. Doména druhého řádu musí být v rámci národní domény nejvyššího řádu unikátní a například v rámci národní domény .cz nelze zaregistrovat dvě domény druhého řádu s unikátním obsahem a posloupností znaků. Takové omezení ale neplatí v případě jiné domény nejvyššího řádu, a tak zatímco pod národní doménou nejvyššího řádu .cz může být zaregistrována například vždy právě jedna doména druhého řádu ve tvaru „cuni“ – tedy pouze jedno doménové jméno ve tvaru www.cuni.cz, lze stejnou doménu druhého řádu zaregistrovat pod jinou doménou nejvyššího řádu. Existovat tedy mohou paralelně doménová jména www.cuni.cz a www.cuni.com, přičemž každé doménové jméno bude adresou jiného počítače v síti. Dále rozeznáváme ještě domény třetího řádu, takzvané subdomény, jejichž zápis se nachází vlevo od tečky před doménou druhého řádu. Příkladem domény třetího řádu je v doménovém jméně „prf.cuni.cz“ sled znaků „prf“. Pod jednu doménu druhého řádu

7

Pelikánová, Radka a Čermák jr., Karel. 2000. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde

Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2000. s. 16 8

Disman, Marek. Právní úprava domény .EU, 2011, s. 21

10

lze teoreticky podřadit až 127 úrovní subdomén9, což se v praxi ale nevyužívá a většinou se můžeme setkat s jednou nebo dvěma úrovněmi subdomén.

2.4.

Systém DNS Jak jsem již uvedl výše v kapitole 2.2, pro uživatele internetu by byla velmi

nepraktická a nepohodlná nutnost vyhledávat a připojovat se na jednotlivé počítače v síti internet pomocí zadávání číselného záznamu IP adresy. Z toho důvodu byla také zavedena doménová jména, kterým však, na rozdíl od IP adresy, počítače nerozumí a doménová jména je tak nutno překládat na přidělené IP adresy tak, aby se uživatel napojil na konkrétní počítač v síti. Tento překlad obstarává právě systém DNS (Domain Name System), pomocí kterého jsou konkrétním IP adresám přiřazována doménová jména a naopak. Systém doménových jmen DNS tvoří hierarchicky uspořená síť DNS serverů. Toto uspořádání bylo zvoleno z důvodu značného množství dat. Je nejen fyzicky nemožné, aby jeden server obsahoval kompletní převodní tabulky všech IP adres na doménová jména, ale z hlediska rychlosti fungování by rovněž takové řešení nebylo efektivní. Proto byly převodní tabulky rozděleny mezi množství serverů vzájemně propojených pomocí protokolu DNS. Rozlišujeme 13 kořenových serverů (rozmístěných po celém světě a spravovaných organizací IANA) a poté autoritativní a další servery10. Těch se vždy zařízení dotazuje na konkrétní doménové jméno a postupně je směrováno do cíle. Díky tomuto systému se tak každý může velice snadno pohybovat v síti internet bez toho, aby si musel pamatovat a zadávat číselné IP adresy.

9

Disman, Marek. Právní úprava domény .EU, 2011, s. 22 Šťastný, Petr. Pojmenování počítačů - DNS. DNS Info. [Online] 29. 4 2007. [Citace: 8. 6 2012.]

10

http://www.dns-info.cz/dns/pojmenovani.html. —. Postup překladu doménového názvu - DNS. DNS Info. [Online] 29. 04 2007. [Citace: 8. 6 2012.] Postup překladu doménového názvu - DNS.

11

2.5.

Organizace spravující doménová jména a zajišťující provoz

internetu V případě tak obrovského systému, jakým je internet, je jasné, že musí existovat určitá entita nebo soubor takových entit, které mají na starosti jeho správu, zajišťování provozu či stanovení určitých pravidel. I když je internet sítí decentralizovanou, bez určitého klíčového jádra či bodu, odkud by bylo možno, ať už jakýmkoliv způsobem, internet direktivně řídit, se neobejde. Existují tak organizace, které provoz internetu ovlivňují a spravují jej. Mají za úkol zejména správu domén, jejich přidělování, tvorbu pravidel pro jejich přidělování a vytváření standardů pro všeobecné fungování internetu (jako například nový protokol IPv6). Hlavními takovými organizacemi jsou IANA, ICANN a další doménové autority nebo WIPO.

2.5.1. IANA Organizace IANA (The Internet Assigned Numbers Authority) je jedna z vůbec nejstarších a zároveň nejdůležitějších entit internetu. Její aktivity sahají do roku 1970 a v současné době vykonává základní správu internetu. Konkrétně spravuje kořenové DNS servery, domény .int a .arpa, přerozděluje a spravuje globální zásobu IP a AS adres11. IANA je v současné době provozována organizací ICANN.

2.5.2. ICANN ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) je nezisková mezinárodní organizace se sídlem v kalifornském Marina del Rey. Jedná se o klíčovou instituci v oblasti fungování internetu, která byla založena v roce 1998 a postupně převzala pravomoci spadající dříve do působnosti jiných organizací, které je vykonávaly na základě pověření vládou USA, například organizace IANA, jejímž provozovatelem je v současné době právě ICANN. Kromě úkolů vykonávaných prostřednictvím organizace IANA patří do působnosti ICANNu rovněž tvorba pravidel pro rozhodování sporů v oblasti gTLD domén. Tato pravidla byla vytvořena ve spolupráci s WIPO (World Intellectual 11

Introducing IANA. IANA. [Online] [Citace: 12. 06 2012.] http://www.iana.org/about.

12

Property Organization) a výsledkem jsou závazná pravidla Uniform Dispute Resolution Policy (UDRP), podle kterých je možno rozhodovat doménové spory.

2.5.3. WIPO WIPO (World Intelectual Property Organisation) je organizací OSN vykonávající působnost v různých oblastech duševního vlastnictví jakými jsou například autorské právo, patentové právo či ochranné známky. Ve spolupráci s organizací ICANN rovněž projednává návrhy na úpravu pravidel pro rozhodování sporů (UDRP). V rámci Standing Comitee WIPO pak ICANN pravidelně informuje delegáty o postupu v klíčových záležitostech, v současné době například ohledně nových gTLD domén.

2.6.

Doménové jméno z právního hlediska Zatímco technické vymezení domény je dlouhodobě jasné a bezproblémové, ty

samé přívlastky není možno použít pro pohled na doménové jméno z právního hlediska. Doménová jména jsou běžným předmětem právních vztahů a v obchodním styku se v této oblasti lze běžně setkat s pojmy jako „vlastník domény“ či „převod domény“. Podmínkou pro přidělení konkrétního doménového jména je uzavření platné smlouvy o registraci mezi registrátorem a zájemcem. Z toho tedy vyplývá, že doménové jméno může být předmětem občanskoprávního vztahu, konkrétně předmětem druhotným12, tedy předmětem, kterého se chování subjektů občanskoprávních vztahů týká, a který je zakotven v §118 občanského zákoníku13. Podle §118 jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové

hodnoty.

Z tohoto

výčtu

tedy

vyplývá,

že

jakýkoliv

předmět

občanskoprávních vztahů je nutno podřadit pod jeden z těchto pojmů. Základní otázkou tedy je, zda lze doménové jméno podřadit pod pojem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

12

Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005

13

§118 zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník

13

2.6.1. Právní úprava doménových jmen Pro zodpovězení této otázky je nutno nejdříve vymezit právní úpravu, která se doménových jmen týká, a která je případně definuje. Právní povahu doménového jména je nutné zkoumat s ohledem na příslušný právní řád. Zde se však nachází základní problém právního pojetí doménových jmen. Jak už jsem totiž uvedl v kapitole 2.2, v českém právním řádu nenalezneme nikde explicitní definici pojmu doménové jméno. Pojem nezakotvují obecné předpisy, jako je občanský zákoník, ani speciální předpisy, jako například zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti14. Podobná situace panuje také v právních řádech jiných evropských a světových zemí, výjimky však představují například Slovensko, Finsko nebo USA15. V žádném právním předpise tak není stanoveno, zda je doménové jméno věcí, právem nebo jinou majetkovou hodnotou, pro nakládání s doménovými jmény je přitom správná právní charakteristika zcela klíčová. K tomuto poznání tak je nutno dojít pomocí výkladových metod.

2.6.2. Doménové jméno jako věc Právní řád České republiky v současné době pojem věci blíže nedefinuje. V §119 odst. 1 občanského zákoníku nalezneme pouze rozdělení věcí na movité a nemovité, avšak tento či jiný právní předpis ani jednu z těchto kategorií blíže neupřesňuje. Právní teorie a praxe však věci v právním smyslu definuje jako „hmotné předměty (res corporales) za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí. Oba tyto předpoklady jsou kumulativní“16 . Za stejných podmínek, jako hmotné předměty, se k věcem v právním smyslu tradičně přiřazují i přírodní síly (energie)17. Z definice doménového jména, kterou jsem uvedl v kapitole 2.3, tedy „sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače,“ a definice věci v právním smyslu, 14

Mališ, Mgr. et Mgr. Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. Právo IT. [Online] 09. 04 2010.

[Citace: 25. 09 2012.] http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil. 15

Disman, Marek. Právní úprava domény .EU. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011

16

Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s.

272 17

Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s.

273

14

jak ji v současné době chápe právní teorie a praxe, lze dovodit, že doménové jméno není hmotným předmětem ani přírodní sílou (energií). Z toho důvodu nemůže být doménové jméno na základě zákonné úpravy účinné v době psaní této práce považováno za věc v právním smyslu18. Tato situace se však změní 1. ledna 2014, kdy nabude účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, označovaný také jako nový občanský zákoník, přičemž tohoto pojmu budu dále používat i v této práci. Nový občanský zákoník se „přiklání k širokému pojmu věci a opouští materialistické a pozitivistické hledisko druhé poloviny 19. stol., které u nás bylo zavedeno v r. 1950 pod vlivem německého a zejména sovětského právního nazírání a uchovalo se do současné doby“.19. Výsledkem změny přístupu je ustanovení § 489 nového občanského zákoníku, které stanoví: „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“ a dále pak zejména ustanovení §496, které explicitně nově rozlišuje věci na hmotné a nehmotné, které rovněž přesně definuje. Věci nehmotné definuje §496 jako „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“. Nový občanský zákoník dodržuje právní zásadu „omnis definitio in iure civili periculosa est“ a definuje tudíž jen jeden z obou pojmů (věc hmotnou) s tím, že obsah druhého pojmu „věc nehmotná“ lze spolehlivě zjistit argumentací a contrario20. Věci, které nevyhovují definici hmotné věci, jsou věcmi nehmotnými. Na základě výše uvedeného lze zařadit doménové jméno mezi věci v právním smyslu. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku tak bude moci být i doménové jméno předmětem subjektivních majetkových práv jakožto věc, především předmětem práva vlastnického, což za současné právní úpravy, jak popisuji v kapitole 2.6.6, možné není. Ve vztahu k doménovým jménům bude výsledkem zajímavý paradox. Zatímco doménová jména budou nově považována za věci a 18

Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-

7201-245-2. 19

Česko. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu číslo 89 /2012 Sb. nový občanský zákoník ze dne 3. 2 2012.,

s.117, Dostupný také z WWW: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/DZ_NOZ_89_%202012_Sb.pdf >. 20

Česko. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu číslo 89 /2012 Sb. nový občanský zákoník ze dne 3. 2 2012,

s.124, Dostupný také z WWW: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/DZ_NOZ_89_%202012_Sb.pdf >.

15

upravena občanským zákoníkem, jakožto obecným předpisem, ochranné známky, se kterými často doménová jména přichází do konfliktu, budou upravena „jen“ vůči občanskému zákoníku speciálním Zákonem o ochranných známkách. V reálu tak bude zajímavé sledovat, jakým způsobem budou řešeny konflikty těchto dvou institutů, a jak se k této problematice postaví odborná literatura a rozhodovací praxe obecných soudů.

2.6.3. Doménové jméno jako jiné právo Dalším možným předmětem občanskoprávních vztahů může být kromě věcí a jiných majetkových hodnot také právo. Doménové jméno jako takové, představující sled písmen umožňující identifikaci určitého počítače (viz kapitola 2.3), je ale potřeba odlišovat od práva osoby k doménovému jménu. Subjektivní právo k určitému doménovému jménu vzniká řádnou registrací na základě splnění objektivních předpokladů. „Doménové jméno tak nelze považovat za právo ve smyslu § 118 občanského zákoníku.“21

2.6.4. Doménové jméno jako jiná majetková hodnota Pokud jsme vyloučili subsumpci doménového jména pod pojmy věc a právo, zůstává zde možnost zařazení pod pojem jiná majetková hodnota, jakožto zbytkové kategorie předmětů občanskoprávních vztahů. Dle § 118 občanského zákoníku může být předmětem občanskoprávních vztahů i jiná majetková hodnota, než je věc či právo, připouští-li to jejich povaha. Jinou majetkovou hodnotou může být cokoliv, co je odlišné od obsahu a subjektu občanskoprávních vztahů, nejedná se o věc ani právo, lze ji vyjádřit v penězích22, a má tedy jistou ekonomickou hodnotu a žádný právní předpis nevylučuje, aby taková hodnota byla jinou majetkovou hodnotou ve smyslu § 118 občanského zákoníku23.

21

Disman, Marek. Právní úprava domény .EU. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011, s. 27

22

Švestka, Jiří, a další. Občanský zákoník I. § 1 až 459. - komentář. Praha : C.H.Beck, 2009. str. 1394. 2.

vydání 23

Disman, Marek. Právní úprava domény .EU. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011, s. 27

16

Jak vyplývá z kapitoly 2.6.4, hodnota doménového jména je vyjádřitelná v penězích a splňuje všechny ostatní předpoklady zmíněné výše k tomu, aby bylo způsobilé k jeho podřazení pod pojem jiné majetkové hodnoty. Zároveň žádný právní předpis nestanoví, že doménové jméno nelze pod tento pojem podřadit. Doménové jméno tak lze ve smyslu §118 občanského zákoníku považovat za jinou majetkovou hodnotu.

2.6.5. Doménové jméno jako nehmotný statek Pokud se zabýváme právní klasifikací doménového jména a jeho zařazením do určitých kategorií, nabízí se rovněž možnost definovat jej jakožto nehmotný statek. Nehmotnými statky rozumíme „statky vytvářené konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě“24. Jedná se o zvláštní typ předmětu právních vztahů, který má nehmotnou povahu a zároveň je nositelem určité majetkové hodnoty. Jedním z nejdůležitějších pojmových znaků je takzvaná potenciální ubiquita, tedy „schopnost být kdekoliv a na jakémkoliv místě současně i následně vnímán a užívání neomezeným počtem subjektů bez újmy na jeho podstatu či funkci“ 25. Pokud nebude naplněn tento pojmový znak, nemůže být doménové jméno nehmotným statkem, i kdyby naplňovalo další pojmové znaky. Rozhodujícím faktorem pro určení, zda lze doménové jméno považovat za nehmotný statek, tedy bude pojem ubiquity. Není sporu, že doménové jméno má určitou majetkovou hodnotu a rovněž i nehmotnou povahu. Co se týče otázky, zda se doménové jméno vyznačuje též potenciální ubiquitou, většina autorů se přiklání k negativní odpovědi. Registrované doménové jméno může sice být užíváno na neomezeném počtu míst světa současně i následně, pouze však jedinou osobou, totiž osobou, pro niž bylo doménové jméno registrováno. Fakt, že k doménovému jménu přistupuje neomezené množství uživatelů internetu nelze definovat jako užívání. Z tohoto důvodu nesplňuje doménové jméno podmínky pro jeho zařazení pod pojem

24

Knap, Karel. 1994. Práva k nehmotným statkům. Praha : Codex, nakladatelství Hugo Grotia, 1994. s.

11

17

nehmotných statků, s čímž souvisí i nemožnost jej chránit způsobem, kterým jsou chráněny nehmotné statky. V kontrastu se zjištěním, že doménová jména nelze podřadit pod pojem nehmotných statků, lze pro srovnání uvést, že ochranné známky naopak naplňují veškeré pojmové znaky nehmotných statků, řadí se do oblasti práv na označení a jsou kvalifikována přímo jako nehmotný statek. Některé právní instituty chránící nehmotné statky lze však užít i pro ochranu doménových jmen. V této souvislosti lze zmínit například institut ochrany obchodního jména (firmy) a zejména pak institut ochranných známek jako takových, kterému se budu věnovat v další kapitole této práce.

2.6.6. Doménové jméno a absolutní a relativní subjektivní práva Typickým subjektivním absolutním právem25 je právo vlastnické26, které však, jak jsem uvedl v kapitole 2.6.2, v případě doménových jmen nepřipadá do úvahy, protože doménová jména nejsou věcí v právním smyslu. Pokud se tedy v souvislosti s pojmem doménového jména používá výrazu „vlastník“, jedná se o použití nesprávné, byť rozšířené. Nedorozumění může vyvolat i často používaný termín „majitel doménového jména“, který byl používán i samotným českým registrátorem v jím vydávaných předpisech. Sdružení CZ.nic však již v současném dokumentu Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz27 pojem „majitel“ nepoužívá a dává přednost výrazu „držitel“.

25

Subjektivním právem (oprávněním) se rozumí míra a způsob možného chování jeho subjektu, které

objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. Subjektivní práva bývají tříděna z různých hledisek. Jedno ze základních třídění subjektivních práv je třídění na práva absolutní a relativní. Absolutní práva jsou zpravidla definována jako „práva, která působí proti všem (erga omnes). To znamená, že u nich právu určitého, individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů.“ 26

Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005, s.

256 27, 30

CZ.NIC, zájmové sdružení právnických osob. 2012. Pravidla registrace doménových jmen v

ccTLD .cz. cz.nic. [Online] 1. 6 2012. [Citace: 12. 10 2012.] http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20120601.pdf.

18

Důležitou otázkou v rámci klasifikace doménového jména jakožto případného předmětu absolutních subjektivních práv je držba, která je zajímavým právním institutem obecně. Jak bylo upřesněno výše, doménové jméno nelze podle účinného občanského zákoníku považovat za věc. Nicméně je možné držet právo k doménovému jménu. Dle § 129 odst. 2 občanského zákoníku lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Právo k doménovému jménu umožňuje mimo jiné kontinuální (trvalé) užívání domény po určitou dobu, tudíž je tato podmínka splněna. Pojmu „držitel“ užívá také národní registrátor pro osobu, pro kterou bylo zaregistrováno doménové jméno v již výše zmiňovaném dokumentu Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz28. „Navíc smyslem institutu držby je chránit určitý faktický vztah, za jaký je možno považovat v řadě případů právě registraci a užívání doménového jména29.“ Z toho vyplývá, že i když doménové jméno nemůže být předmětem vlastnického práva, je možné být držitelem práva k doménovému jménu. Pokud se tedy v určitých materiálech hovoří o prodeji či převodu domény, je nutno na tuto situaci nahlížet jako převod práva k doménovému jménu. Typickým občanskoprávním vztahem relativním30 je závazkový (obligační) právní vztah. Závazkové právní vztahy dělíme podle druhu právní skutečnosti, na základě které vznikají, na smluvní a kvazismluvní a deliktní a kvazideliktní. Pro právní vztahy související s doménovými jmény jsou nejdůležitější vztahy smluvní, přičemž závazkověprávní vztah, jehož předmětem je držba práva k doménovému jménu, a to jak generickému, tak národnímu, se zakládá inominátní (nepojmenovanou) soukromoprávní dvoustrannou smlouvou mezi žadatelem, kterým je fyzická nebo právnická osoba podávající žádost o registraci doménového jména, a registrátorem, kterým je osoba soukromého práva.

29

Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-

7201-245-2, s. 45 30

Relativní subjektivní práva jsou taková práva, u nichž právu určitého, individuálně určeného subjektu

odpovídá povinnost rovněž určitého, individuálně určitého subjektu.

19

Právem k doménovému jménu je v první řadě „smluvně založené právo (a nárok) přihlašovatele doménového jména vůči registrátorovi na udržování registrace doménového jména v platnosti za sjednaných podmínek“31. Jak vyplývá z druhé kapitoly pojednávající o doménových jménech, nelze je podřadit pod pojem nehmotného statku a tím pádem je ani chránit instituty, které k ochraně nehmotných statků slouží. Doménové jméno se může shodovat s řadou různých práv na označení, včetně obchodní firmy, názvu podniku nebo ochranné známky, přičemž každý z těchto institutů požívá rozdílného způsobu ochrany. Chcemeli tak chránit registrované doménové jméno, zabránit potenciálnímu nebezpečí záměny, jeho zneužití nebo jiným podobným jednáním a doménové jméno se neshoduje s označením v rámci některého z níže zmiňovaných institutů, je nutné zvolit některý, skrze který je možné následně doménové jméno chránit, jmenovitě přicházejí do úvahy tyto způsoby ochrany: 1.

ochrana doménového jména jakožto obchodní firmy

2.

ochrana před nekalou soutěží

3.

ochrana v rámci práv k ochranné známce

Nejčastějším způsobem ochrany doménového jména je ochranná známka, přičemž na tento způsob ochrany je tato práce zaměřena a bude obsahem následujících kapitol.

31

Pelikánová, Radka a Čermák, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde, 2000. 80-

7201-245-2, s. 50

20

3. Ochranná známka Jak již bylo uvedeno výše, jedním z účinných způsobů ochrany doménového jména, které samo o sobě není nehmotným statkem, je jeho registrace jako ochranné známky. Ta je v praxi jedním z nejdůležitějších právních institutů chránících označení užívaná nejen v dnešním obchodním styku, ale v moderní společnosti obecně, neboť umožňuje a usnadňuje identifikaci určitých subjektů, produktů či služeb. V případě doménových jmen může právo k ochranné známce představovat jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak se bránit spekulativním nákupům domén, tedy proti případům takzvaného domain

grabbingu

nebo

cybersquattingu.

O

těchto

pojmech

a

situacích

pojednává kapitola 5. Ještě předtím, než bude tato problematika rozebrána podrobněji, je důležité definovat pojem ochranné známky, její účel a místo v českém i mezinárodním právním řádu a evropském právním kontextu, včetně kategorizace ochranné známky, které je důležité i pro téma této práce vzhledem k možným konfliktům doménových jmen a ochranných známek.

3.1.

Vývoj právní úpravy ochranných známek na českém území Na našem území se první právní úprava v oblasti ochranných známek objevuje

již v roce 1859, kdy nabyl účinnosti císařský patent číslo 230, kterým byl vydán Zákon o ochraně živnostenských známek a jiných označení, který mimo jiné vymezil pojem ochranné známky jakožto zvláštního druhu označení sloužícího v obchodním styku k rozlišení výrobků různých výrobců32. V roce 1890 byl v Zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené vydán zákon č. 19 o ochraně známek. Z dnešního pohledu kuriózní bylo vyloučení určitého předmětu z registrace, a sice „ochranné známky takové značky zboží, které obsahují "jedině obrazy Císaře Pána a členů císařské rodiny", po novele z roku 1919 pak "výhradně obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát či národ zasloužilých a všeobecně

32

Lochmanová, Ludmila. 1997. Práva na označení. Praha : Nakladatelství ORAC, 1997. s. 39

21

známých"33. Později došlo několikrát k částečným novelizacím, přičemž úplnou novelizaci pak představoval zákon č. 8 z 28. března 1952, který však připouštěl zápis „shodných ochranných známek a vzápětí výmaz známky zapsané později, což nepřispívalo právní jistotě majitele34“. Vzhledem k absenci konkurenčního prostředí byla však úloha ochranné známky snižována. Tato úprava vydržela v účinnosti s dílčími novelizacemi až do roku 1988, kdy ji nahradil nový zákon č. 174/1988 o ochranných známkách. „Přes nesporné modernější zpracování známkového zákona a zavedení nových institutů, které odpovídaly tehdejšímu stavu prací na revizi Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek a revizi Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, nelze nevidět, že konečné znění zákona bylo silně poznamenáno obdobím direktivního řízení národního hospodářství a plného uplatnění administrativních zásahů státu do právního prostoru postavení subjektů.“35 Výraznou změnu pak představoval znatelně modernější zákon č. 137/1995 Sb., který reagoval na změněné vnitrostátní společenské poměry i mezinárodní vývoj. Tento zákon byl derogován dnes účinným zákonem č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, který institut ochranné známky komplexně upravuje v současnosti. Recipoval mimo jiné pojetí známkoprávní ochrany, které vyplývá ze směrnice Rady ES č. 89/104 ze dne 21. 12. 1988. Oproti předchozí právní úpravě přinesl několik zásadních inovací. Zejména posiluje postavení vlastníka (dříve majitele) ochranné známky, ruší princip speciality známkoprávní ochrany, zavádí možnost registrovat samostatně pouze barvu a například také zavádí zcela nový legální pojem "ochranné známky s dobrou pověstí" (s tím koresponduje i užší vymezení pojmu "všeobecně známé známky").

33

Kupka, Petr. 2004. Nová právní úprava ochranných známek. Právní rádce. [Online] 24. 2 2004.

[Citace: 22. 10 2012.] http://pravniradce.ihned.cz/c1-14010510-nova-pravni-uprava-ochrannych-znamek. 34

Jakl, Vladislav a Jansa, Václav. 2010. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví.

Praha : Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. s. 40 35

Lochmanová, Ludmila. 1997. Práva na označení. Praha : Nakladatelství ORAC, 1997. s. 45

22

3.2.

Úprava ochranné známky v českém právním řádu - pojem, účel a

funkce ochranné známky v současnosti Pro řadu subjektů zůstává nejdůležitější úpravou stále ta vnitrostátní, jelikož základní a jedinou formu ochrany, kterou řada subjektů volí, je zápis do rejstříku národních ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Definici ochranné známky nalezneme v §1 zákona č. 441/2003 o ochranných známkách, který stanoví, že „ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků druhé osoby“. Účelem ochranné známky je tedy obecně „odlišit výrobky nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb“36. Z toho logicky vyplývá nejen nutnost, aby pro úspěšný zápis měla ochranná známka rozlišovací způsobilost, ale také aby nebyla shodná nebo podobná s již zapsanou ochrannou známkou. Pokud je přihlašováno označení, které nemá rozlišovací způsobilost a skládá se například pouze z běžně užívaného slova označující určitý typ výrobku, nebude registrováno a nebude mu přiznána ochrana. Tak například označení „chléb“, „instalatéři“ nebo „autoopravna“ nejsou dostatečně distinktivní, tedy nemají dostatečnou rozlišovací způsobilost a registrována by nebyla. Ochranná známka přitom nemůže existovat samostatně, ale vždy jen ve spojení s konkrétním předmětem – výrobky, službami, ovšem s výjimkou známek všeobecně známých. První podmínkou pro zápis označení do rejstříku ochranných známek je vyjádření nebo vnímatelnost v grafické podobě. Nelze tak registrovat zvukové, čichové, světelné, ani pohybové známky. To však neznamená, že nelze ochrannou známkou chránit například známou melodii, která je pro spotřebitele nadána rozlišovací způsobilostí. Demonstrativní výčet možných označení v § 1 zákona o ochranných známkách implikuje, že a priori nejsou vyloučena ani ta označení, která sice nejsou primárně vnímána graficky, avšak za určitých okolností mohou být graficky znázorněna, např. označení zvuková. U označení, která nejsou zobrazitelná v grafické 36

Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2011. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha :

C.H.Beck, 2011. Sv. 2. doplněné a přepracované vydání.

23

podobě, lze v současné době k ochraně přihlásit jejich převod do této podoby, v případě melodie tedy její přepis, jehož výsledkem bude určitý notový zápis. Druhou podmínkou pro zápis označení do rejstříku ochranných známek je pak rozlišovací způsobilost, která je zároveň i stěžejní funkcí (účelem) ochranné známky, jak bylo uvedeno výše. Platí, že „aby označení jako ochranná známka mělo rozlišovací způsobilost, nestačí jen odlišení od známých označení, ale musí být svou formou a obsahem do té míry originální, že jeho svérázné znaky mají schopnost individualizovat zboží, které jím má být označeno37.

3.3.

Mezinárodní úprava ochranných známek Pro rostoucí mezinárodní spolupráci a obchod byla zejména ochrana

průmyslového vlastnictví koncem 19. století za pomoci národních zákonných úprav, které byly mnohde neexistentní nebo vágní, ve světě nedostatečná. Jednou se základních zásad známkového práva je totiž zásada teritoriality, podle které ochranná známka požívá ochrany pouze na území toho státu, který ochranu poskytl. Reakcí na to byl podpis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví dne 20. března 1883, která byla následně v průběhu 20. století mnohokrát revidována a pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost dne 29. prosince 1970. Do českého (respektive tehdy československého) právního řádu byla pak recipována dne 13. ledna 1975 vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb. Pařížská úmluva kladla velký důraz právě na ochranné známky a zavázala mimo jiné členské státy, aby jejich úpravu zakotvily do národního zákonodárství38. V oblasti ochranných známek rozeznáváme kromě národní úpravy i dvě mezinárodní úpravy ochranných známek, které se týkají rovněž území České republiky, přičemž čtvrtým druhem ochranných známek, který požívá ochrany na území České republiky, jsou všeobecně známé ochranné známky. Taxativní výčet druhů ochranných 37

Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2005. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha :

C.H.Beck, 2005. Sv. 1. vydání. s. 306 38

Jakl, Vladislav a Jansa, Václav. 2010. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví.

Praha : Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. s. 86

24

známek, které požívají ochranu na území České republiky, nalezneme v § 2 zákona o ochranných známkách, který stanoví, že na území České republiky požívají ochrany ochranné známky, které jsou: 1)

zapsány v rejstříku ochranných známek, vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví (tedy národní ochranné známky) – o této kategorii dále v kapitole 3.2;

2)

s účinky pro Českou republiku zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek nebo Protokolu k Madridské dohodě;

3)

zapsány v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu podle nařízení Rady Evropských společenství o ochranné známce Společenství;

4)

na území České republiky všeobecně známé (dále jen "všeobecně známé známky") ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

3.3.1. Ochranná známka společenství Z důvodu potřeby odstranění překážek volného oběhu zboží a služeb v rámci vnitřního trhu Evropské unie a zamezení narušení soutěže bylo na komunitární úrovni přijato Nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství ze dne 20. prosince 1993, kterým byla založena existence ochranné známky Společenství. Oficiálním úředním orgánem pro ochranné známky Evropského společenství byl stanoven Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market), jehož sídlem je španělské Alicante. Nařízení rovněž stanoví, že ochrannou známku Společenství může tvořit jakékoliv označení, které je schopné grafického ztvárnění za předpokladu, že je způsobilé rozlišit výrobky či služby podniků od výrobků nebo služeb jiných podniků. „Ochranná známka Společenství má stejné účinky ve všech členských zemích Evropského společenství. Z praktického hlediska to znamená, že ochranná známka

25

Společenství může být zapsána, opuštěna, zrušena nebo může být prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze na území Evropského společenství.39“ Z praktického hlediska se jedná o velmi důležitý institut, protože v praxi je možné podat pouze jednu přihlášku, a to buď prostřednictvím Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu, nebo u vnitrostátního specializovaného správního úřadu, do jehož pravomoci agenda zápisu ochranných známek spadá. V případě zápisu ochranné známky Společenství je poté taková ochranná známka nadána ochranou ve všech členských zemích, což zajišťuje rychlejší, efektivnější a snadnější přístup k ochraně pomocí institutu ochranných známek v případě, že žadatel zamýšlí chránit označení v zahraničí.

3.3.2. Mezinárodní ochranná známka Madridská dohoda o mezinárodním zápisu ochranných známek byla uzavřena dne 14. dubna 1891 v Madridu a ve 20. století mnohokrát revidována. Jedná se o zvláštní mnohostrannou dohodu, která se opírá o Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví. Podstatou Madridské dohody je možnost přihlašovatele přihlásit svou ochrannou známku na základě jediné mezinárodní přihlášky, podané u Mezinárodního

úřadu

Světové

organizace

duševního

vlastnictví

v Ženevě

prostřednictvím zápisného úřadu země přihlašovatele, do těch členských zemí, které přihlašovatel označil ve své přihlášce40. Základní podmínkou pro podání přihlášky je pak zápis přihlášené ochranné známky v zemi původu. V roce 1989 byla Madridská dohoda doplněna o tzv. Protokol k Madridské dohodě (dále jen „Protokol“), přičemž jednotlivé státy mohou přistoupit buď jen k původní Madridské dohodě, nebo jen k Protokolu nebo k oběma dokumentům. Protokol mění podmínky, za kterých lze žádat o registraci dané ochranné známky. Podle Protokolu lze nově podat přihlášku bez toho, aby se opírala o zápis téže ochranné známky v zemi původu přihlašovatele, což 39

Ochranná známka Společenství v rukou Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante. Karafová,

Iveta. 2011. č. 7-8, Praha : Česká advokátní komora v Praze, 2011, Bulletin Avokacie, Sv. 2011, stránky 86-88. 40

Jakl, Vladislav a kol. 2002. Ochranné známky a označení původu. Praha : Úřad Průmyslového

vlastnictví, 2002. s. 115.

26

znamená, že v době podání mezinárodní přihlášky není nutné, aby byl již proveden zápis ochranné známky do rejstříku. Česká republika přistoupila k Madridské dohodě dne 1. ledna 1993, k Protokolu poté dne 25. září 1996. Není bez zajímavosti, že některé významné státy jako například USA k původní Madridské dohodě nepřistoupily a poměrně pozdě přistoupily až k Protokolu. V případě USA se tak stalo v závěru roku 2003. Výhodou Protokolu je rovněž možnost, aby k němu přistoupily kromě států také mezinárodní

organizace

představující

regionální

uskupení

států

s jednotným

známkovým systémem. Příkladem může být Evropská unie, která k protokolu přistoupila v roce 2004.

3.4.

Kategorizace ochranné známky

Institut ochranných známek řadíme do široké skupiny práv k duševnímu vlastnictví, konkrétně pak k právům průmyslovým. Ta na rozdíl od práv autorských nemají individuální povahu a jsou průmyslově využitelná. V kategorii průmyslových práv zařazujeme tradičně ochranné známky mezi práva k výsledkům netvůrčí duševní činnosti, označovaná také jako práva na označení, kam dále řadíme označení původu, zeměpisná označení, případně obchodní firmu. Podle jiného způsobu dělení lze ochranné známky podřadit pod práva k hospodářským výkonům, a to společně zejména s právy výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, právy televizních a rozhlasových vysílatelů, zvláštními majetkovými právy k databázi, právy na označení obecně a právy k obchodnímu tajemství a know-how41. Rozeznáváme čtyři základní druhy ochranných známek. Prvním druhem je slovní označení, které je tvořeno pouhým jménem či slovem, a to jak přirozeným z obecné slovní zásoby, tak i uměle vytvořeným. Vzhledem k tématu této práce je současně tento druh pro internetové domény nejdůležitější, protože právě internetové domény jsou chráněny jakožto slovní označení. V tomto kontextu je ale důležité stanovit, která část internetové adresy je způsobilá být chráněna jakožto ochranná známka, a to zejména s odkazem na rozlišovací způsobilost, která je podrobněji popsána v kapitole 233.22. Z rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) vyplývá, že z internetové adresy má „nejvyšší informační, vypovídají a rozlišující 41

Telec, Ivo a Tůma, Pavel. 2006. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno : Doplněk, 2006.

27

hodnotu doména, podle níže se spotřebitel ponejvíce orientuje“42. V případě označení tvořeného internetovou adresou http://www.cuni.cz platí, že prvek „www“ nemá vypovídací hodnotu a je nutno se zaměřit buď pouze na segment „cuni“, případně spojení

„cuni.cz“.

Jak

dále

vyplývá

z předmětného

rozhodnutí

ÚPV,

„ze

známkoprávního hlediska není rozhodný fakt, že technicky může být doména určitého kódu, resp. znění, pouze jediná a jako taková ve struktuře počítačových sítí bez dalšího identifikovat konkrétní počítač, potažmo majitele domény43“. To znamená, že ačkoliv by z čistě technického hlediska nebyla ochrana institutem ochranné známky nutná, protože konkrétní doménové jméno může být zaregistrováno a užíváno pouze jednou osobou, je v praxi nejen z důvodu značné hodnoty určitých značek, které jsou zároveň používány jako doménová jména, taková ochrana žádoucí. Platí rovněž, že registrováno je slovní vyjádření doménového jména a nikoliv jeho zápis jakožto IP adresy. Dalším druhem ochranných známek, který rozeznáváme, jsou obrazové ochranné známky, u kterých je nejdůležitějším kritériem při posuzování, zda je možné taková označení registrovat, snadná zapamatovatelnost a jednoznačnost. Třetím druhem jsou kombinované ochranné známky, spojující v sobě vlastnosti obou zmíněných označení. Jejich výhodou je, že může obsahovat i jeden prvek, který by byl samostatně zápisu neschopný. Posledním druhem jsou takzvané prostorové ochranné známky, kterými se chrání trojrozměrná označení. Lze takto chránit například typický tvar výrobku či balení. Tato oblast je v současné době velmi diskutována, a to nejen z toho důvodu, že 42

Úřad průmyslového vlastnictví. 2002. Databáze správních a soudních rozhodnutí. Úřad

průmyslového vlastnictví. [Online] 11. 10 2002. [Citace: 22. 10 2012.] https://isdv.upv.cz/dbr/spring/downloadPublicText?keywordId=&_justSelectedKeywords=1&type=&doc umentID=2556¶graphId=&_paragraphId=1&code=O125316&keyword=&_justSelectedParagraphs=1&_keywordId=1&createdFrom=&categoryID=877&sear chSubmit=Vyhledat&name=&cr . 43

Úřad průmyslového vlastnictví. 2002. Databáze správních a soudních rozhodnutí. Úřad

průmyslového vlastnictví. [Online] 11. 10 2002. [Citace: 22. 10 2012.] https://isdv.upv.cz/dbr/spring/downloadPublicText?keywordId=&_justSelectedKeywords=1&type=&doc umentID=2556¶graphId=&_paragraphId=1&code=O125316&keyword=&_justSelectedParagraphs=1&_keywordId=1&createdFrom=&categoryID=877&sear chSubmit=Vyhledat&name=&cr .

28

se v tomto případě ochrana za pomoci ochranné známky prolíná s jinými průmyslovými právy, zejména pak průmyslovými vzory, jejichž doba ochrany je, na rozdíl od ochranných známek, omezená. V poslední době se k těmto klasickým a typickým kategoriím ochranných známek přidávají nové, moderní a netypické, u kterých je však ochrana mnohdy složitá a hodně v odborných kruzích diskutovaná. Již v kapitole 3.2 byl uveden příklad v podobě zvukové ochranné známky. Zvuk sám o sobě nemůže být předmětem zápisu a nelze tak například chránit zvukovou nahrávku na určitém nosiči. Chránit však lze grafický přepis do notové osnovy včetně dostatečné definice charakteru zvuku, nástrojů a podobně. „Zákon ani prováděcí vyhláška však nedefinují povolený druh písma a není tedy zřejmé, zda za písmo se považuje i notový záznam.“44 Potíže naopak nepůsobí zápis ochranné známky tvořené pouhou barvou. Podmínkou však opět je, že se musí jednat o označení distinktivní a předmětem tak musí být specifický odstín, který je nutno uvést též v přihlášce. Pro zápis odstínů se používají vzorníky PANTONE, CMYK či barevná stupnice RAL. Často diskutovanou problematikou je možnost chránit označení čichová, u kterých vzniká v souvislosti s těkavostí vonných látek nebezpečí pozdější ztráty rozlišovací způsobilosti. To však není hlavní překážkou, neboť například grafická označení, případně označení tvořená například pouze barvou, mohou rovněž rozlišovací způsobilost postupem času ztratit, a to například blednutím. Pro jednoznačnou identifikaci vůně a jako podklad pro zápis takového označení se nabízí zápis pomocí chemického vzorce, případně slovní, dostatečně distinktivní popis vůně. Dle vyjádření Evropského soudního dvora45, který se možností zápisné přípustnosti čichových známek zabýval, však chemický vzorec nereprezentuje vůni látky, ale pouze chemické složení látky jako takové. Chemický vzorec tak není dostatečně jasný a čichové ochranné známky zapisovány zpravidla nejsou. Výjimkou je čichová známka Společenství definovaná jako „vůně čerstvě posečené trávy“, u které však došlo k ojedinělému zápisu takové čichové známky. I když tedy podle OHIMu není registrace čichových

44

Horáček, Roman. 2008. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymázání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2., podstatně doplněné vydání. Praha : C.H.Beck, 2008. s. 59 45 Evropský soudní dvůr. 2002. C-273/00, Ralf Sieckmann. Lucemburk : Evropský soudní dvůr, 2002.

29

ochranných známek za splnění určitých podmínek vyloučena, v praxi k ní téměř nedochází.

3.5.

Všeobecně známá ochranná známka Na území České republiky požívají dle § 1 zákona o ochranných známkách

ochranu také známky, které jsou na území České republiky všeobecně známé. „Za všeobecnou ochrannou známku se považuje známka natolik „silná“, že se vžila pro shodné nebo podobné výrobky či služby svého vlastníka v příslušném okruhu veřejnosti tak, že má rozlišovací způsobilost, a to přes to, že formálně nebyla zapsána do rejstříku.“46 Tímto způsobem má být zabráněno registraci takových známek, které by se snažily těžit z rozlišovací způsobilosti známek cizích subjektů. V tomto případě tak jde o „nahrazení absence registrace jakožto formálního předpokladu ochrany jiným rovnocenným požadavkem, kterým je v daném případě všeobecná známost“47. Podle článku 6bis Pařížské úmluvy a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je takové označení chráněno jako ochranná známka v každé smluvní zemi, ve které pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby všeobecně známé. Velmi důležité je v takovém případě posuzovat právě onu všeobecnou známost, přičemž za všeobecně známou se považuje známka, kterou znala podstatná část potenciálních spotřebitelů, přičemž rozsah podstatné části závisí na konkrétním okruhu osob a na takzvaném relevantním okruhu veřejnosti. Při posuzování všeobecné známosti ochranné známky lze přitom akceptovat jakékoliv okolnosti a zdroje, ze kterých vyplývá všeobecná známost. Může to být míra znalosti, uznání, časový a geografický rozsah užívání nebo propagace známky a podobně. Posuzování, zda je ochranná známka všeobecně známá, je tak často zdlouhavý, složitý a do značné míry na subjektivních názorech založený proces.

46

Horáček, Roman. 2008. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a

zeměpisných označení. Zákon o vymázání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2., podstatně doplněné vydání. Praha : C.H.Beck, 2008. s. 65 47

Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2011. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha :

C.H.Beck, 2011. Sv. 2. doplněné a přepracované vydání. s. 407

30

3.6.

Ochranná známka s dobrým jménem Kromě všeobecné ochranné známky rozeznáváme ještě jeden speciální institut

v rámci úpravy ochranných známek, a sice známku s dobrým jménem. Na rozdíl od všeobecné ochranné známky je pro požívání ochrany nutná zpravidla předchozí registrace, ale existovat může i všeobecná ochranná známka s dobrým jménem, kde taková předchozí registrace nutná není. Dobrým jménem (nebo někdy také dobrou pověstí) ochranné známky se rozumí schopnost vyvolávat u spotřebitelů důvěru ve zboží či služby opatřené takovou ochrannou známkou, kdy jsou zboží či služby známé svou vysokou kvalitou, spolehlivostí či jinými superlativy. Za dostačující důkaz o dobrém jménu se obecně pokládá, když známku zná většina z dotazovaného vzorku náhodně vybraných občanů. Ochranná známka s dobrým jménem požívá širší ochrany, než je běžné u standardních ochranných známek. Přihlašované označení třetí osobou je totiž považováno za konfliktní nejen v případě stejné zápisné třídy, ale bez ohledu na ni. Předchází se tak možnosti imitace, reprodukce nebo transliterace a následného ohrožení dobrého jména produktů nebo služeb držitele ochranné známky s dobrým jménem. Zejména se tímto předchází možnosti neoprávněně těžit z dobrého jména ochranné známky a získat z takového chování prospěch.

3.7.

Doba platnosti ochranné známky Ochranná známka řádně zapsaná do rejstříku požívá ochrany po dobu 10 let,

přičemž ochranná doba začíná běžet od data podání přihlášky. Ochranná doba však není omezena pouze na těchto 10 let, ale je možné ji libovolně prodlužovat, a to vždy maximálně o dalších 10 let. V případě, že vlastník ochranné známky vždy řádně zažádá o obnovu zápisu, může být ochranná doba teoreticky neomezená, což je v případě institutu ochranných známek, se kterým jsou spojeny velmi vysoké majetkové hodnoty, žádoucí.

31

Stejná doba ochrany je platná také pro ochrannou známku Společenství. Doba ochrany je desetiletá a začíná běžet od data podání přihlášky, stejně jako je tomu v případě národních ochranných známek. V důsledku harmonizace národních legislativ jsou základní podmínky registrace a existence ochranných známek ve všech členských státech stejné48. Doba ochrany mezinárodní známky činí deset let a může být obnovována vždy na dalších deset let. Existuje zde však návaznost mezinárodní známky na ochrannou známku zapsanou v České republice. Platí totiž, že mezinárodní zápis ochranné známky je po dobu pěti let závislý na existenci zápisu téže ochranné známky v České republice. Pokud dojde k zániku této ochranné známky ve lhůtě pěti let od data mezinárodního zápisu, bude i její mezinárodní zápis zrušen a vymazán z mezinárodního rejstříku.

3.8.

Úřad průmyslového vlastnictví Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad) byl zřízen zákonem č. 2/1969

Sb., kompetenčním zákonem, jako ústřední orgán státní správy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Postavení Úřadu jakožto orgánu státní správy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví, a tedy rovněž úřadu, do jehož kompetence patří i správa agendy ochranných známek pro Českou republiku, bylo založeno zákonem ČNR č. 14/1992 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Úřad je rovněž jediným přijímacím místem pro přihlášky ochranných známek ve smyslu Pařížské unijní úmluvy na území České republiky a přihlášky národních ochranných známek. Sídlem Úřadu je Praha.

48

Mališ, Petr. 2009. Ochranná známka Společenství - výhodná ochrana označení v celé EU.

www.pravoIT.cz. [Online] 02. 03 2009. [Citace: 27. 10 2012.] http://www.pravoit.cz/article/ochrannaznamka-spolecenstvi-vyhodna-ochrana-oznaceni-v-cele-eu

32

4. Nesoulad doménového jména a jiných práv na označení Ideálním stavem je situace, kdy registrant doménového jména odvozuje jeho tvar od některého ze svých práv na označení, tedy například od své obchodní firmy, ochranné známky či jiných jím používaných názvů, jmen či označení. Pokud je doménové jméno xyz.cz registrováno společností, jejíž obchodní firma zní xyz s.r.o., kterážto má navíc registrovánu slovní ochrannou známku ve znění xyz, lze tento stav považovat co do ochrany registrovaného doménového jména za nejjistější a do značné míry ideální. I v tomto případě ale může nastat konflikt doménového jména s právem na označení třetí osoby. Obchodní firma nebo ochranná známka jsou chráněny pouze na určitém území, na kterém byly registrovány, tedy s omezenou teritoriální působností, nejčastěji na území daného státu (obchodní firma, ochranná známka) nebo v rámci určitého území zahrnujícího více států (ochranná známka Společenství). Vždy však je díky jednotným registrům zřejmé, na kterém území dané označení ochrany požívá a v případě, že na tomto území má zájem shodné označení registrovat či použít třetí osoba, je taková přihláška odmítnuta. To platí například v případě obchodní firmy, pod kterou je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku, o které v §10 ObchZ stanoví: „Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu.“

49

U

fyzické osoby, jejíž firmou je jméno a příjmení, „postačí zpravidla k odlišení uvedení jiného místa podnikání“50. V případě, že by určitý subjekt použil obchodní firmu či jméno jiného soutěžitele působícího v hospodářské soutěži, může se jednat o naplnění některé ze skutkových podstat nekalé soutěže, nejčastěji pak vyvolání nebezpečí záměny, které znamená dle §47 odst. a ObchZ „užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem“. Jedinečnost označení je zajištěna také v případě ochranných známek, které mohou být rovněž v rejstříku ochranných známek vedeným ÚPV, až na výjimky, zapsány pouze unikátně, což stanoví také §6 ZOchrZn: „Do rejstříku se nezapíše označení, pokud je shodné se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka či přihlašovatele pro shodné výrobky či služby; to neplatí, pokud vlastník či přihlašovatel 49 50

ObchZ §10 odstavec 1 ObchZ §10 odstavec 1

33

starší ochranné známky udělí písemný souhlas k zápisu pozdější ochranné známky do rejstříku.“ Na rozdíl od obchodní firmy nebo ochranné známky jsou však doménová jména virtuálně přístupná skrze internet odkudkoliv a jejich působení se tedy neomezuje jen na určité území. Pokud si tedy česká společnost xyz s.r.o., vzniknuvší v roce 1999, která je od roku 2000 rovněž vlastníkem národní slovní ochranné známky xyz, zaregistruje v roce 2001 doménové jméno xyz.com, může se stále dostat do konfliktu s jiným subjektem, například se známou francouzskou společností xyz, založenou v roce 1970, která je vlastníkem mezinárodní ochranné známky xyz od roku 1980, a která má o registraci domény xyz.com rovněž zájem. Samotná registrace doménového jména tedy nezaručuje automaticky jakoukoliv ochranu, přičemž tato situace je nejvíce tíživá právě u generických top-level domén (více v kapitole 2.3.2), které jsou ze své povahy vnímány jako mezinárodní a setkávají se v rámci nich subjekty z mnoha různých států. V případě národních top-level domén není problematika tak složitá a spory bývají v případě zásahu do práv z označení vyplývající z registrace domény poměrně jasné vzhledem k řešení těchto sporů v rámci jednoho právního řádu jednoho státu. Jak již bylo uvedeno v kapitole 2.6.6, doménové jméno nelze podřadit pod pojem nehmotného statku, nelze jej chránit instituty určené pro jejich ochranu a doménová jména je tak nutno chránit právě skrze jin instituty, zejména pak pomocí ochranných známek. Vzhledem k výše popsané povaze doménových jmen jsme tedy svědky častých konfliktů mezi doménovými jmény a právy na označení, které nazýváme doménovými spory. Těmito spory se tato práce bude zabývat v následující kapitole.

34

5. Doménové spory Jak bylo popsáno v kapitole 2.1, na počátku roku 2012 mělo k internetu přístup 2,4 miliardy lidí, což představuje 34,3 % z celkové světové populace, která činí zhruba 7 miliard obyvatel Země. Jedná se tak o obrovskou skupinu uživatelů, kterou je navíc poměrně jednoduché a finančně relativně nenáročné oslovit, alespoň tedy v porovnání s jinými prostředky komunikace. Prezentace nejen obchodních společností na internetu tak nabývá na významu a mnohé subjekty jsou finančně na svém internetovém působení z velké části nebo zcela závislé. V průběhu 21. století se navíc plně a masově rozvinul koncept internetového obchodování a nakupování. Subjekty považují čím dál tím více internetovou prezentaci za esenciální součást svých obchodních aktivit a jejich cílem je registrace takového doménového jména, které by odpovídalo povaze jejich aktivit nebo obchodní firmě. To však není vždy možné z důvodů uvedených v kapitole 2.3. Doménové jméno musí být v rámci jedné top-level domény unikátní. Navíc doménová jména národních top-level domén jsou z povahy věci zaměřené na vnitrostátní prezentaci, a stejně tak například ochranné známky zapsané v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví podléhají ochraně jen a pouze pro Českou republiku. V různých zemích se tak nezávisle na sobě mohou objevit shodné ochranné známky, a pokud nehledíme na doménu nejvyššího řádu, i shodná doménová jména (například http://sony.cz a http://sony.sk). Nejen z toho důvodu se, ať už záměrně nebo nevědomě, objevují registrovaná doménová jména ve stejném znění, jako zapsané ochranné známky, což může ústit ve finanční i právní komplikace zainteresovaných subjektů. Zásah do práv takových internetových gigantů, jako je ebay.com či Facebook.com, jejichž nejcennější hodnotou jsou právě internetové domény, na kterých provozují své obchodní aktivity, by pro tyto subjekty mohl mít výrazné nepříznivé finanční důsledky. Z toho důvodu je velmi důležitá otázka konfliktu doménových jmen s ochrannými známkami a spory o doménová jména obecně, které mají předem daná pravidla jejich řešení. Této problematice je věnována tato část diplomové práce.

35

5.1.

Způsoby porušování práv k doménovému jménu Zásadním problémem v případě doménových jmen je nutnost jejich unikátnosti

v rámci top-level domény a naopak mnohost subjektů, které zamýšlejí registrovat si shodné doménové jméno, ať již z důvodu označení obchodní firmy nebo výrobku, či z jiné pohnutky. V praxi tak nastávají případy, kdy více subjektů zamýšlí registrovat stejnou doménu, což ale není možné. „Zde se zřetelně projevuje specifická povaha internetu jako tzv. plochého adresního prostoru, kde dochází ke kolizi označení, která ve světě mimo internet mohou nezávisle na sobě existovat bez střetů.“51 Registrace probíhá dle principu „first come – first served“ (kdo dřív přijde, ten dřív mele), který vždy dává přednost prvnímu úspěšnému žadateli. Každý další žadatel o registraci stejného doménového jména bude odmítnut. Z této zásady tedy vyplývá, že jako doménové jméno může být užita jakákoliv technicky přípustná kombinace znaků a čísel. V důsledku toho řada subjektů registruje domény za spekulativním účelem, přičemž takové domény zasahují do práv jiného subjektu, ať už jsou to práva k ochranné známce či na označení obecně nebo práva k obchodní firmě. Záměrem spekulantů je posléze doménu na tyto subjekty se ziskem převést. Právě tato situace je nejčastějším důvodem pro spory z doménových jmen. V případě národní domény .cz nahrávají spekulantům rovněž i poměrně benevolentní pravidla registrace domén. Ty totiž neobsahují omezení v počtu doménových jmen, které může volně registrovat jedna fyzická či právnická osoba, jako tomu je například v případě domény .eu nebo holandské domény .nl, kdy je nutno pro registraci většího počtu doménových jmen splnit určitá kritéria. Na jednu stranu lze tento přístup v rámci České republiky vnímat pozitivně jakožto svobodný a volný přístup k registracím bez omezení, na druhou stranu mohou podobně volná pravidla lákat k hromadným spekulativním nákupům domén a zvyšování počtu případných sporů.

51

Frimmel, Martin. 2000. PŘÍPADY KOLIZÍ DOMÉNOVÝCH JMEN A JEJICH ŘEŠENÍ.

pravniradce.ihned.cz. [Online] ECONOMIA a. s., 1. 8 2000. [Citace: 03. 11 2012.] http://pravniradce.ihned.cz/?article%5bcomment%5d%5bnovy%5d=1&article%5bcomment%5d%5bkod %5d=lp48de&article%5bcomment%5d%5bart_id%5d=12227920&p=F00000_detail&article%5bid%5d= 12227920&article%5barea_id%5d=10066260#comm03.

36

Spory z generických i národních domén jsou především důsledkem současného nastavení registračního procesu doménových jmen obecně. Při registraci doménového jména totiž není povinností registrátora provádět průzkum, zda by případná registrace daného doménového jména zasahovala do práv třetích osob. Ideálním stavem by bylo, pokud by existoval centrální světový registr všech práv na označení, kam by národní úřady odpovídající za registraci práv na označení (v případě České republiky by se jednalo o ÚPV nebo v případě nadnárodních subjektů například OHIM) byly povinny předmětná označení zaznamenávat a registrátor domény, který by obdržel žádost o registraci konkrétního doménového jména, by musel provést v této databázi průzkum, zda by případně zaregistrované doménové jméno nezasahovalo do práv na označení určitého subjektu, a to zejména v případě generických top level domén, které lze považovat za mezinárodní. V případě národních top level domén by pak bylo možné jakožto ideální považovat stav, kdy by registrátor prováděl průzkum v národním rejstříku práv na označení, který v případě České republiky vede ÚPV. V současné době ale provádění takových průzkumů registrátorem není možné zejména z finančního hlediska, protože by to vzhledem k absenci určitého jednotného mezinárodního rejstříku všech podobných práv vyžadovalo nákladnou rešerši. Vytvoření jednotného mezinárodního rejstříku by pak bylo spojeno s neúměrnými náklady a komplikacemi, i když takové řešení by jistě bylo v budoucnu nejjistější, a to zejména s ohledem na zachování právní jistoty a předcházení potenciálním sporům. Postup je nereálný i z časového hlediska vzhledem k vysokému počtu registrovaných domén. Náklady na personál, který by rešerše prováděl, případně automatický systém, by tak byly neúměrně vysoké a registraci doménových jmen by taková úprava značně zdražila. Povinnost zajistit, aby registrované doménové jméno nezasahovalo do práv třetích subjektů, tak leží na žadateli o registraci doménového jména, který je povinen provést průzkum relevantního trhu a rejstříků a vyvarovat se žádosti o registraci takového doménového jména, které by mohlo zasahovat do práv k obchodní firmě nebo práv na označení jiných subjektů. Z toho důvodu tak nejsou registrátoři odpovědni za registraci doménového jména, které je soudem či rozhodčím orgánem shledáno v konfliktu s právem na označení. Lze souhlasit s tím, že platí, že pokud je ochranná známka či společnost s danou obchodní firmou zaregistrována dříve než doménové jméno, má ochranná známka nebo obchodní firma při střetu přednost a držitel takového doménového jména má povinnost 37

zdržet se jeho případného užívání. Přesně touto zásadou se řídí jak soudy, tak rozhodčí orgány při rozhodování sporů o doménová jména, ve kterých jsme většinou svědky právě konfliktu mezi doménovým jménem a ochrannou známkou. V případě českého právního řádu takto judikoval například Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí o vydání předběžného opatření, ve kterém se vyjádřil, že „registrace doménového jména nemá žádný statut jako ochranná známka či obchodní jméno a je na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. Oprávněný nositel obchodního jména, resp. majitel ochranné známky, může se, dle názoru soudu, domáhat ochrany, pokud je dotčen, kromě jiného, nebezpečí vyvolání záměny, či parazitování na pověsti – viz §§ 47, 48 ObchZ“52. Výsledkem bylo, že „soud proto dospěl k závěru, že prioritu má zaregistrovaná ochranná známka žalobce, resp. jeho zavedené obchodní jméno, a právem se proto žalobce dovolává ochrany i formou předběžného opatření“.50 O přednosti ochranné známky a obchodní firmy před registrovaným doménovým jménem rozhodl také Vrchní soud v Praze jakožto odvolací soud ve věci sporu o doménové jméno ceskapojistovna.cz a judikoval, že „oproti právu žalobce nerušeně užívat předmětné označení Česká pojišťovna i v internetové síti jako doménové jméno tak nestojí relevantní rovnocenné (event. ještě silnější) právo prvního žalovaného, časová priorita v přihlášení u registrátora k uznání práva prvního žalovaného nepostačuje“53. Stejným způsobem rozhodují kromě českých soudů také rozhodčí orgány nadané pravomocí rozhodovat o sporech z doménových jmen a rozhodovací praxe je v této věci poměrně konstantní. Rozhodnutí českých soudů jsou v souladu i se zahraničními judikáty. Například ve sporu eCash Technologies Inc. v. Guagliardo54 z USA ve zdůvodnění rozsudku soud uvedl, že registrace doménového jména nedává držiteli této registrace žádná práva k ochranné známce, shodné s doménovým jménem“53. Při posuzování konfliktů doménového jména a práv na označení ale závisí vždy na konkrétním skutkovém ději a mnoha dalších faktorech a každý takový případ je nutno posuzovat samostatně, brát v potaz časové roviny 52

Krajský soud v Plzni. 2000. Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ("quilt.cz"). sp.zn. 22 Cm 38/2000,

Plzeň : Krajský soud v Plzni, 21. 12 2000. 53

Vrchní soud v Praze. 2004. 2 Cm 290/2001-39, Praha : Vrchní soud v Praze, 10. 8 2004. [Online]

http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=218427 54

d/b/a ecash.com, C.D.Cal. Case No. CV 00-03292 ABC (RNBx), 12/18/200

38

registrací jednotlivých označení a doménového jména, pohnutky k registraci, provozovaný obsah a další okolnosti. Neplatí tak automaticky pravidlo, že registrovaná ochranná známka má vždy přednost před shodně nebo podobně znějícím doménovým jménem. V této souvislosti je však nutné se zamyslet nad obsahem většiny rozhodnutí, které jsou uvedeny i jako příklady níže. Pokud soud nebo rozhodčí orgán rozhodne o porušení práva na označení a přikáže držiteli doménového jména zdržet se jeho užívání, uloží totiž většinou registrátorovi zároveň povinnost převést doménové jméno na žalobce/stěžovatele. Zatímco povinnost zdržet se užívání doménového jména jejím držitelem vyplývá z porušení práva na označení, či jiné povinnosti a sporná není, ohledně práva žalobce/odpůrce a povinnosti registrátora převést předmětné doménové jméno na žalobce/stěžovatele jednotný právní názor nepanuje. Otazníky visí zejména nad tím, z jakého právního titulu má žalobce či stěžovatel automaticky nárok na převedení doménového jména a z jakého titulu lze registrátorovi, který žádnou svou zákonnou ani smluvní povinnost neporušil, uložit povinnost převést doménové jméno a zasáhnout tak do soukromoprávních vztahů. Zatímco z teoretického hlediska lze takový postup ve většině případů shledávat de lege ferenda jako správný a vhodný, zdůvodnění de lege lata je v řadě případů složité. Mnohdy by dle mého názoru bylo vhodnější v návaznosti na zdržení se jeho užívání místo přímého převodu doménového uložit pouze zrušení registrace daného doménového jména pro danou osobu k určitému dni, po kterém by bylo doménové jméno uvolněno, a registrovat by si jej mohl opět kdokoliv. Tím by byl zachován například rovný přístup k doménovému jménu v rámci hospodářské soutěže a nebyly by narušeny soukromoprávní vztahy. Na druhou stranu by zde opět vzniklo riziko, že si po uvolnění doménové jména toto registruje opět doménový spekulant či osoba s blokačním úmyslem (domain grabbing – více v kapitole 5.1.2) a opět by došlo k situaci k porušování práv k označení. Situace tak v tomto případě není jednoznačná a také v odborných kruzích je tato otázka aktuálně velmi diskutovaným tématem. Soudy a rozhodčí orgány se mezitím přidržují dosavadní praxe, kdy společně s povinností zdržet se užívání doménového jména ukládají také registrátorovi povinnost doménové jméno převést. V kontrastu s tímto přístupem však rozhodl Nejvyšší soud dne 19. dubna 2012, sp. zn. 23 Cdo 3407/2010, kdy se vyjádřil proti ukládání povinnosti převést práva k doménovému jménu ze žalovaného na žalobce a v souladu s úvahami nastíněnými výše se přiklonil spíše k povinnosti pouze zrušit 39

registraci doménového jména. K tomuto soud uvedl, že „Nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního (předešlého) stavu (restitutio in integrum). V daném případě by toho mělo být dosaženo rozhodnutím soudu o uložení povinnosti první žalované odhlásit u registrátora pro sebe zaregistrovanou doménu "globtour.cz" (a to do určitého stanoveného dne od právní moci rozsudku), a nikoliv nad rámec odstraňovacího nároku rozhodnutím soudu o uložení povinnosti první žalované převést doménu na žalobkyni. Bylo - li prokázáno, že žalobkyně držitelkou domény "globtour.cz" není, ani nikdy nebyla, rozhodnutí soudu prvního stupně, které ukládá první žalované povinnost převést na žalobkyni tuto doménu, podle dovolacího soudu zcela překračuje limit daný uplatněným odstraňovacím nárokem“.55 Dodává rovněž, že daný právní vztah je „vztahem relativním, a podle toho by s ním měl soud zacházet. Uplatněný odstraňovací nárok nemůže vést k uložení povinnosti převést doménu, neboť doména žádné absolutní (výlučné) právo svému nositeli nezakládá“. 52 Rovněž ale platí, že „existence prioritně starší ochranné známky sama o sobě (nejsou-li dány určité další okolnosti) nečiní registraci doménového jména shodného, případně zaměnitelného s ochrannou známkou ze strany jiné osoby bez souhlasu majitele ochranné známky protiprávní“56. Jak vyplývá z popisu výše i z případů níže, je nutno posuzovat každou takovou situaci individuálně. Je také nutno vzít v potaz specialitu známkoprávní ochrany, podle které není ochranná známka chráněna jako taková, ale pouze ve spojení s určitým druhem výrobků nebo služeb. Zároveň tak mohou koexistovat shodně znějící ochranné známky, zapsané však pro odlišný seznam výrobků a služeb, stejně tak je teoreticky možná koexistence shodně znějící slovní ochranné známky a doménového jména, kdy jeho držitel bude na doméně prezentovat obsah nesouvisející s výrobky a službami, pro které je zapsána ochranná známka.

5.1.1. Cybersquatting Cybersquatting lze definovat jako spekulativní nákup doménového jména shodného nebo zaměnitelného s obchodní firmou, názvem výrobku nebo ochrannou 55

Nejvyšší soud České republiky. 2012. 23 CDo 3407/2010, Brno : Nejvyšší soud České republiky, 19. duben 2012. 56 Pelikánová, R. Čermák, K., Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde Praha a.s., 2000, s. 30.

40

známkou jiného subjektu, a to za účelem získání jakéhokoliv majetkového nebo nemajetkového prospěchu na úkor jiné osoby.

57

Jiné definice hovoří o cybersquattingu

jednoduše jako o „registraci a používání domény neoprávněným subjektem“58. Toto jednání je označováno často také jako domain grabbing, což ale není zcela přesné. Odlišení se podrobněji věnuje kapitola 5.1.2. Určitou definici lze dovodit také z pravidel UDRP (Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy) organizace ICANN pro řešení doménových sporů, jejichž nejčastější příčinou je právě cybersquatting. Aby byl stěžovatel iniciující proces podle UDRP úspěšný, pravidla předpokládají splnění třech podmínek ohledně předmětné domény: 1.

Doménové jméno je shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou nebo obchodní značkou, ke které má stěžovatel právo;

2.

Držitel doménového jména nemá žádné legitimní plány s předmětnou doménou; a

3.

Držitel registroval doménové jméno ve zlém úmyslu.

V kontextu shora uvedeného jde potřeba zvlášť pečlivě zkoumat důvody a pohnutky k registraci daného doménového jména. Nejčastější situací je jednání, kdy subjekt spekulativně registruje dané doménové jméno s cílem pozdějšího prodeje vlastníku shodné ochranné známky nebo obchodní firmy či jiného práva na označení. Zejména v devadesátých letech byly velmi časté situace, kdy marketingová oddělení velkých společností ještě plně nedocenila význam internetové prezentace a mnoho doménových spekulantů tato doménová jména zaregistrovalo s vidinou pozdějšího lukrativního prodeje. Velmi často jsme byli rovněž svědky toho, že určitá společnost uvedla na trh nový výrobek, jehož označení bylo například chráněno některým z práv na označení nebo průmyslovým vzorem, ale společnost si opět nezaregistrovala doménové jméno. Toho opět využívali doménoví spekulanti, kteří využili informací o potenciálním

57

Jansa, Lukáš. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. září 2008. [Citace:

29. 10 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby. 58

Ptáček, Tomáš. 2002. 19897. Doménová jména: všechno jasné? epravo.cz. [Online] 19. listopad 2002.

[Citace: 29. 10 2012.] http://www.epravo.cz/top/clanky/domenova-jmena-vsechno-jasne-19897.html.

41

nebo již uskutečněném uvedení nového výrobku na trh a doménové jméno shodného znění s názvem produktu okamžitě registrovali. Tyto případy jsou rovněž známé spíše z minulosti, protože dnes si již společnosti a jejich marketingové oddělení plně uvědomují důležitost internetové prezentace a doménová jména registrují dlouho předtím, než je výrobek či služba uvedena na trh. Domény jsou registrovány často dokonce i ve fázi, kdy se název služby či výrobku vytváří a není zcela finální. Pak si taková společnost zaregistruje více variantních doménových jmen, načež použije pouze jedno pro skutečnou internetovou prezentaci finálního výrobku či služby. Běžné je rovněž registrování více velmi podobných doménových jmen společnostmi za účelem zamezení takzvaného typosquattingu, o kterém pojednává kapitola 5.1.3. Lze tvrdit, že situací, kdy bychom byli svědky toho, že si určitý subjekt registroval v dobré víře doménové jméno shodné s ochrannou známkou či jiným právem na označení všeobecně známé obchodní společnosti či fyzické osoby, a to pouze za účelem držení takového doménového jména nebo k vlastní prezentaci bez jiných postranních úmyslů, a buď neměl povědomí o jiném subjektu používající dané označení, nebo povědomí měl, ale držení doménového jména nechtěl zneužít, je minimum. Mnohem častější jsou případy spekulativního nákupu domén a následné mimosoudní či soudní řešení takových případů. Jak počet uživatelů internetu i subjektů se na něm prezentujících narůstá, roste velmi rychle také počet doménových sporů. WIPO každoročně vydává zprávu o počtu případů, které musí na základě pravidel UDRP každý rok řešit. Počet případů narůstá každým rokem, stejně tak počet domén, kterých se spory týkají. V posledních dvou letech lze však pozorovat zpomalení růstu, což může mít souvislost jednat ve větší obezřetnosti společností i ve větším úspěchu vymahatelnosti práva v této věci, čímž se již spekulanti nemohou spolehnout na to, že ze spekulativního nákupu domény budou mít ve skutečnosti nakonec prospěch59. Tabulka níže zachycuje počet případů cybersquattingu, které musí WIPO každoročně řešit. Tabulka však pochopitelně nezahrnuje všechny světové spory. Mnohem více sporů je vyřešeno neformálně a dohodou.

59

Murphy, Kevin. 2012. Domaincite.com. WIPO releases 2011 cybersquatting stats. [Online] 2012. 03

2012. [Citace: 1. 11 2012.] http://domainincite.com/8025-wipo-releases-2011-cybersquatting-stats.

42

TABULKA: POČET PŘÍPADŮ, KTERÉ MUSELO V DANÝCH LETECH WIPO PODLE UDRP ROZHODOVAT A JEJICHŽ OBSAHEM BYL CYBERSQUATTING60, 61

ROK

POČET PŘÍPADŮ

POČET PŘEDMĚTNÝCH DOMÉNOVÝCH JMEN

2000

1857

3760

2001

1557

2465

2002

1207

2042

2003

1100

1774

2004

1176

2559

2005

1456

3312

2006

1824

2806

2007

2156

3545

2008

2329

3958

2009

2107

4688

2010

2696

4370

2011

2764

4781

Každý rok vznikají stovky případů sporných registrací internetových domén, které řeší soudy v dané zemi nebo Světová organizace pro ochranu duševního vlastnictví (WIPO), díky které vyhrály spory o doménu společnosti jako Christian Dior, Deutsche Bank, Nike nebo Microsoft62. Jako příklad, že ne všechny podobné spory lze automaticky podřadit pod cybersquatting, může sloužit doménové jméno nissan.com. Toto doménové jméno, které si běžný spotřebitel okamžitě spojí s názvem (a ochrannou známkou) známé japonské automobilky, si v roce 1994 registroval americký občan izraelského původu Uzi Nissan. Kromě shody doménového jména a svého občanského jména byl dále od 60

2012. wipo.int. WIPO Prepares for Launch of New gTLDs while Cybersquatting Cases Continued to

Rise. [Online] 03 6, 2012. [Cited: 11 6, 2012.] http://www.wipo.int/pressroom/en/articles/2012/article_0002.html. 61

2011. Cybersquatting Hits Record Level, WIPO Center Rolls out New Services. wipo.int. [Online] 31.

03 2011. [Citace: 11. 1 2012.] http://www.wipo.int/pressroom/en/articles/2011/article_0010.html. 62

Komárová, Lucia. 2007. Cybersquatting ? červená spekulantům! (1.díl). www.PravoIT.cz. [Online]

19. 02 2007. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-cervena-spekulantum-1dil.

43

osmdesátých let majitelem společnosti Nissan Foreign Cars, přičemž později začal podnikat také v oboru počítačů a nabízel zejména servisní služby nebo prodej zboží. Pod uvedeným doménovým jménem provozoval Uzi Nissan internetové stránky, skrze které nabízel služby svých společností. Později v devadesátých letech si doménové jméno chtěla (neúspěšně) zaregistrovat také již zmiňovaná japonská automobilka Nissan a následně podala v roce 1999 na Uzi Nissana žalobu a požadovala náhradu nemajetkové škody ve výši 10 milionů amerických dolarů63. Soudy však opakovaně návrh na převod doménového jména a odškodné zamítly. Uzi Nissan totiž doménové jméno registroval na základě názvu vlastní společnosti, jejíž název byl odvozen od příjmení. Automobily vyráběné automobilkou Nissan navíc v sedmdesátých a osmdesátých letech nesly značku Datsun, nikoliv Nissan. Automobilce se tudíž nepodařilo prokázat, že Uzi Nissan registroval doménové jméno ve zlé víře a za spekulativním účelem a vzhledem k politice first-come-first served tedy soudy nepřiznaly automobilce právo k doménovému jménu64. Uzi Nissan na doméně http://nissan.com stále nabízí své služby opravy počítačů. Na tomto případu je zřetelné, že rozhodování doménových sporů je v mnoha ohledech problematikou velmi složitou a situace není vždy jednoznačná. Podobné případy, které za cybersquatting nelze z technického pohledu vůbec považovat, i když toto označení média často používala, se objevují také v České republice. Příkladem může být spor o doménové jméno oskar.cz. Ochrannou známku i doménové jméno oskar.cz měla v devadesátých registrována společnost Oskar, s.r.o., spadající do tehdejšího holdingu Comfor s.r.o. V roce 2000 vstoupil na český trh nový operátor, provozovaný společností Český mobil, která byla zapsána do obchodního rejstříku v roce 1999. Společnost pro svého budoucího operátora, pro kterého zvolila obchodní jméno Oskar, samozřejmě chtěla registrovat také již zaregistrované doménové jméno oskar.cz. Společnost Oskar byla v té době již neaktivní a školící činnost – pro 63

Přibyl, Tomáš. 2011. Kapitoly z historie hackingu: Cybersquatting. Computerworld.cz. [Online] 11. 04

2011. [Citace: 29. 10 2012.] http://computerworld.cz/securityworld/kapitoly-z-historie-hackingucybersquatting-48088. 64

United States District Court - Central District of California. 2007. CV 99-12980 DDP, Los

Angeles : United States District Court - Central District of California, 20. 9 2007. dostupné online z http://www.nissan.com/Digest/images/Final_Ruling.pdf.

44

kterou byla ochranná známka Oskar původně zaregistrována – již neprovozovala. Naproti tomu společnost Český mobil si zaregistrovala kombinovanou ochrannou známku Oskar a dle jejího názoru měla vzhledem ke svému postavení na doménové jméno silnější nárok. Český mobil se sice na převodu domény s jednatelem společnosti Oskar s.r.o. dohodl, ale vzápětí se oba subjekty neshodly na podmínkách převodu, přičemž částka, kterou společnost Oskar s.r.o. podmiňovala převod, dosahovala až 10 milionů Kč. Český mobil se následně rozhodl využít soudní cestu, přičemž podal žalobu jak proti společnosti Comfor s.r.o., tak proti sdružení CZ.NIC jakožto správci národní domény, který nebyl schopen akceptovat prohlášení o převodu domény oskar.cz podepsané jednatelem společnosti Oskar s.r.o., kterému však chyběl notářsky ověřený podpis. Ale vzhledem k tomu, že Český mobil by nebyl schopen prokázat spekulativní koupi domény oskar.cz, kterou předmětná společnost užívala dlouho před registrací ochranné známky Českým mobilem, ani zlou víru, neměl by v podstatě žádný právní důvod k převodu domény. Ten se nakonec sice v roce 2003 uskutečnil, ale v návaznosti na mimosoudní dohodu.65 I na tomto případě je tedy vidět důsledné dodržování zásady first-come-first-served a fakt, že pokud navrhovatel neprokáže dané skutečnosti, zlou víru a podmínky, které vedly k nákupu domény, nemůže se převodu domény domáhat. Mnohem více případů však spadá do kategorie čistě spekulativního nákupu domény. Tyto případy se objevují v podstatě již od počátku možnosti volně registrovat domény, přičemž nejčastěji se takové případy objevují u generických domén, jako je například .com, což je vzhledem k mezinárodnímu a globálnímu pojetí těchto domén a potenciálně velkého množství subjektů se shodným jménem či právy na označení logické. Jak bylo uvedeno výše, v těchto případech je prokazování zlé víry a spekulativního nákupu často velmi složité. Příkladem může být spor o doménové jméno lh.com. Aerolinka Lufthansa podala stížnost k National Arbitration Forum (dále jen NAF) v roce 2008. NAF je stálý rozhodčí soud oprávněný organizací ICANN rozhodovat spory ve věcech doménových jmen. Doménové jméno bylo zaregistrováno již v roce 1995, přičemž odpůrce jej koupil v roce 2004. Lufthansa si pro označení LH zaregistrovala v letech 1999 až 2001 slovní ochranné známky v různých zemích včetně 65

Zeman, Mirek. 2012. Oskar získal doménu oskar.cz. lupa.cz. [Online] Internet Info, s.r.o., 5. 5 2012.

[Citace: 01. 11 2012.] http://www.lupa.cz/clanky/oskar-ziskal-domenu-oskar-cz/

45

ochranné známky Společenství. K označení LH, které je mezinárodním IATA kódem aerolinky Lufthansa, má navíc Lufthansa zhruba od roku 1945 práva k ochranné známce vyplývající z common law („common law rights in the LH mark“) vzhledem k tomu, že používání označení bylo nepřetržité a označení LH získalo ve spojitosti s ní nový význam66. Aerolinka tak musela prokazovat, že i když si ochranné známky zaregistrovala později, než došlo k registraci samotné domény, práva k ochranné známce vyplývající z common law a všeobecná známost označení LH jsou natolik silná, že je oprávněna požadovat převod domény. Důvodem, který Lufthansa uváděla, rovněž bylo, že odpůrce zneužívá známosti daného označení a na doméně lh.com provozuje pouze obsah skládající se z odkazů a bannerů, přičemž pokud uživatel na některý z odkazů klikne, plyne odpůrci zisk a že tedy očividně neužívá doménové jméno v dobré víře a pouze zneužívá známost domény lh.com. Tento případ byl složitý zejména v tom ohledu, že doménové jméno bylo registrováno před registrací ochranné známky ve znění LH, přičemž stěžovateli svědčilo „pouze“ právo vyplývající z common law. K mimosoudní dohodě nedošlo a stěžovatel byl nakonec úspěšný. Panel NFA přikázal registrátorovi doménové jméno převést a jejím držitelem je nyní právě společnost Lufthansa67. Známým

tuzemským

případem

je

také

spor

o

doménové

jméno

ceskapojistovna.cz, kterou si zaregistrovala v roce 2000 fyzická osoba za čistě spekulativním účelem. V tomto případě však Česká pojišťovna disponovala platně registrovanými ochrannými známkami, kombinovanými i slovními, ve znění Česká 66

Doslovná citace v anglickém jazyce: „Complainant also alleges common law rights through wide-

spread, long-time, continuous and prominent use dating back perhaps as far back as 1945. The Panel finds that Complainant made the necessary showing to prove the requisite secondary meaning. Complainant established common law rights in the LH mark sufficient to satisfy Policy ¶ 4(a)(i). See Tuxedos By Rose v. Nunez, FA 95248 (Nat. Arb. Forum Aug. 17, 2000) (finding common law rights in a mark where its use was continuous and ongoing, and secondary meaning was established)” – citace z: NATIONAL ARBITRATION FORUM. 2008. Deutsche Lufthansa AG v. Future Media Architects, Inc. Claim Number: FA0802001153492, Minneapolis : NATIONAL ARBITRATION FORUM, 17. 4 2008. [Online] http://domains.adrforum.com/domains/decisions/1153492.htm 67

NATIONAL ARBITRATION FORUM. 2008. Deutsche Lufthansa AG v. Future Media Architects,

Inc. Claim Number: FA0802001153492, Minneapolis : NATIONAL ARBITRATION FORUM, 17. 4 2008. [Online] http://domains.adrforum.com/domains/decisions/1153492.htm

46

pojišťovna, které byly registrovány před registrací doménového jména, přičemž jeho znění se shodovalo s jejím veřejně známým obchodním jménem. V roce 2004 se odvolací Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ztotožnil s rozhodnutím soudu první instance a přikázal68 držiteli domén zdržet se jejího užívání a rovněž přikázal sdružení CZ.NIC převést doménové jméno na společnost Česká pojišťovna a.s.69. Jednalo se o první rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé s touto tématikou, tedy svým významem velmi důležité. Soud judikoval, že „oproti právu žalobce nerušeně užívat předmětné označení Česká pojišťovna i v internetové síti jako doménové jméno tak nestojí relevantní rovnocenné (event. ještě silnější) právo prvního žalovaného, časová priorita v přihlášení u registrátora k uznání práva prvního žalovaného nepostačuje“70. Pro další rozhodování podobných sporů bylo rovněž důležité, že soud judikoval že „je nerozhodné, že doménové jméno prvního žalovaného zní "ceskapojistovna" a nikoli Česká pojišťovna (jak zní kmen obchodní firmy žalobce a text v jeho ochranných známkách), neboť to je dáno technickými možnostmi označování v internetové síti. Je třeba proto dovodit, že znění doménového jména je totožné se zněním obchodní firmy žalobce a textem ochranných známek“65. Dalším významným případem může být v této práci již uváděný (kapitola 5.171) spor o doménové jméno quilt.cz které si zaregistrovala fyzická osoba – živnostník (ve sporu odpůrce), a následně na něm provozovala vlastní prezentaci, přičemž její předmětem podnikání byl shodný, jako předmět podnikání žalobce QUILT, spol. s r.o., zapsaného do obchodního rejstříku od roku 1994, kterému rovněž svědčí právo k ochranné známce Quilt s právem přednosti 3. 4. 1995 pro seznam chráněných výrobků a služeb (spací pytle, tkaniny, pokrývky ložní a stolní, zejména prošívané přikrývky, deky polštáře, atd., prošívané oděvy). Registrace doménového jména proběhla později, než zápis obchodní společnosti a registrace ochranné známky a soud tak, vzhledem ke 68

Kopta, Martin. 2004. Česká pojišťovna vysoudila doménu. lupa.cz. [Online] Internet info s.r.o., 12. 11

2004. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.lupa.cz/zpravicky/ceska-pojistovna-vysoudila-domenu/ . 69

Aujezdský, Josef. 2012. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? lupa.cz.

[Online] Internet info s.r.o., 12. 11 2004. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.lupa.cz/clanky/rozsudekohledne-domeny-ceskapojistovna-cz-co-je-spatne/ . 70

Vrchní soud v Praze. 2004. sp.zn. 2 Cm 290/2001-39, Praha : Vrchní soud v Praze, 10. 8 2004.

[Online] http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=218427 71

Krajský soud v Plzni. 2000. sp.zn. 22 Cm 38/2000, Plzeň : Krajský soud v Plzni, 21. 12 2000.

47

konfliktu doménového jména, kterého se odpůrce nechtěl vzdát, se jménem obchodní firmy, v předběžném opatření zakázal odpůrci s doménovým jménem nakládat. V rozhodnutí soud zmínil naplnění skutkových podstat nekalé soutěže, konkrétně vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ) a parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ), což je pro tyto případy typické. Většinou spotřebitel totiž po zadání doménového jména shodného s obchodní firmou do prohlížeče očekává zobrazení prezentace a nabídky dané společnosti. Pokud tuto doménu užívá jiný subjekt, navíc podnikající ve stejném oboru, může se spotřebitel důvodně domnívat, že se jedná o jím původně hledanou společnost a může snadno dojít k záměně subjektů. Ne vždy se ale české subjekty snaží získat pouze doménová jména v rámci národní domény nejvyššího řádu .cz. V roce 2010 byla například úspěšná Komerční banka ve sporu o doménové jméno komercnibanka.biz, které rovněž registroval doménový spekulant.72 S cybersquattingem se setkalo také české Ministerstvo spravedlnosti, které se společností Realtime Investments Inc. vedlo spor o webové domény ministerstvospravedlnosti.cz, obvodnisoud.cz, okresnisoud.cz, mestskysoud.cz, krajskysoud.cz, vrchnisoud.cz a nejvyssisoud.cz, na kterých soukromý subjekt provozoval vlastní obsah. Koncem roku 2011 rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR dospěl k závěru, že „názvu ministerstvo spravedlnosti je třeba přiznat ochranu podle předpisů o ochraně práva právnické osoby na ochranu jejího názvu, a to s přihlédnutím k zvláštní povaze ministerstva jako organizační složky státu, která má zákonem stanovený název. K témuž závěru dospěl soud, i pokud jde o podstatné části názvů jednotlivých soudů tvořících soustavu České republiky“73. Rozhodčí soud uložil společnosti Realtime Investments Inc., povinnost zdržet se trvale užívání předmětných doménových jmen a jejich provozování. Zároveň k tomu stanovil i povinnost převést doménová jména ve prospěch Ministerstva spravedlnosti ČR. 72

ADR Center of the Czech Arbitration Court. 2010. KOMERCNIBANKA.BIZ. 100165, Praha : ADR

Center of the Czech Arbitration Court, 27. 07 2010. [Online] http://adr.eu/adr/decisions/decision.php?dispute_id=100165 73

Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. 2011. Ministerstvo spravedlnosti ČR vyhrálo spor o

webové domény společnosti Realtime Investments Inc. Justice.cz. [Online] 29. 12 2011. [Citace: 18. 11 2012.] http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=2375&d=320401

48

Ne vždy se musí spor týkat o doménové jméno shodné s právem na označení. Problematická může být i situace, kdy je k danému označení přidána v doménovém jménu předpona (například e-domena.cz) nebo přípona (domena-net.cz), a to i pokud je například oddělena pomlčkou, jako v těchto příkladech. Jako ukázkový případ může sloužit spor o doménu e-ikea.com, kdy Arbitrážní a mediační centrum rozhodlo, že doménové jméno e-ikea.com je zaměnitelné s ochrannou známkou ve znění Ikea, doménové jméno je užíváno ve zlé víře a i vzhledem k tomu, že odpůrce registroval podobná doménová jména zasahující do práv jiných subjektů (E-TOSHIBA.COM, ENORTEL.COM, E-XEROX.COM apod.), rozhodl panel ve prospěch žalobce, společnosti Inter-IKEA Systems B.V, přičemž v rozhodnutí přikázal převést na předmětné doménové jméno na žalobce.74

5.1.2. Domain grabbing V souvislosti s případy cybersquattingu lze mluvit také o takzvaném domain grabbingu. Řada autorů a publikací tyto pojmy zaměňuje nebo je považuje za synonyma. Dle mého názoru však jednání označované jako domain grabbing lze podřadit pod obecný pojem cybersquatting jako určitou jeho specifickou formu. Zatímco cybersquatting jako takový se totiž vyznačuje spekulačním úmyslem, tedy doménové jméno se ziskem prodat určitému třetímu subjektu, v případě domain grabbingu je dominantním motivem blokační úmysl. Motiv zisku je zde přítomen také, ale nikoliv v podobě zisku z prodeje takové domény, ale zisku v podobě blokace a zabránění vytvoření zisku třetí osobou. Subjekt totiž registruje doménové jméno z toho důvodu, aby si jej nemohl registrovat jiný subjekt, který by o takové jméno mohl být zájem, a to z některého z výše uvedených důvodů (shoda s obchodní firmou, názvem, jménem, ochrannou známkou a podobně). Častým problémem v této souvislosti v České republice bylo registrování doménových jmen názvů obcí, které byly povinné od 1.

74

WIPO Arbitration and Mediation Center. 2000. Inter-IKEA Systems B.V v. Technology Education

Center. Case No D2000-0522, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 7. srpna, 2000. Dostupné on-line z http://www.wipo.int/amc/en/domains/decisions/html/2000/d2000-0522.html

49

ledna 2006 zpřístupnit své úřední desky i způsobem umožňujícími dálkový přístup, tedy na internetu.

5.1.3. Typosquatting Typosquatting je forma cybersquattingu, která je postavená na překlepech při psaní internetové adresy. Na rozdíl od klasického cybersquattingu, kdy doménový spekulant registruje dosud neregistrované a volné doménové jméno z důvodu jeho shodnosti s obecně známým názvem, ochrannou známkou či jiným označením, je v případě typosquattingu předpokladem již zaregistrované známé doménové jméno, přičemž typosquatter registruje takřka shodný řetězec znaků, který se liší například pouze v jednom znaku. Spoléhá přitom na takzvané překlepy nebo nedoklepy, které uživatelé při psaní vytvářejí. Můžeme tak být svědky zaregistrovaných doménových jmen jako například http://en.wikpedia.org/ nebo http://wikipédia.org/ (místo známé a regulérní http://en.wikipedia.org/), http://google.cm, http://gogle.cz a podobně, která generují nebo generovala zisk takovým držitelům těchto domén, kteří spoléhají na překlepy při zadávání adres. Společnosti se proti takovému chování již naučily bránit a obvykle registrují nejen doménové jméno shodující se s obchodní firmou a označeními, ale i doménová jména podobná, na která by mohl zavítat návštěvník právě v případě překlepu, a kterou by mohl teoreticky typosquatter zneužít k parazitování na jméně a pověsti subjektu a ziskovému účelu. Příkladem takového ochranného chování je například americký gigant Google, který postupně registroval a kupoval domény podobné jeho doménovému jménu google.com. Setkat se tak můžeme s doménovými jmény gogle.com, goooogle.com a podobně. Příkladem může být také spor o doménu luisvuitton.com, jejíž tvar zcela zřetelně spoléhá na překlep nebo neznalost přesného hláskování jména známé módní značky Louis Vuitton. Arbitrážní a mediační centrum WIPO v tomto případě rozhodlo, že „doménové jméno registrované odpůrcem je zaměnitelné s příslušnou ochrannou známkou stěžovatele, odpůrce nemá žádné právo nebo legitimní zájem na užívání daného doménového jména a předmětné doménové jméno bylo

50

registrováno a je užíváno odpůrcem ve zlé víře“75. Ve svém rozhodnutí panel přikázal registrátorovi převést doménové jméno luisvuitton.com na společnost Louis Vuitton Malletier. Takové chování si osvojily i společnosti v České republice. Příklad může být internetový obchod Mall.cz, jehož provozovatel, společnost Internet Mall, a.s., zaregistroval rovněž domény mol.cz a mal.cz.76 Pokud na fenomén typosquattingu nahlédneme z právního pohledu, zcela zřetelně se nabízí institut nekalé soutěže známý z obchodního zákoníku, a sice skutková podstata vyvolávání nebezpečí záměny nebo parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele dle § 44 odst. 2 ObchZ. Skutková podstata parazitování na pověsti je dle ObchZ definována takto: „Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.“ Vzhledem k tomu, že doménová jména registrovaná na bázi typosquattingu většinou slouží k provozování obsahu zaměřeného na zisk plynoucí z kliků na reklamní obsah uživatelů, kteří na doménu omylem vstoupili, lze aktivity typosquattingu podřadit přesně pod tuto skutkovou podstatu.

75

WIPO Arbitration and Mediation Center. 2000. LouisVuitton v. Net-Promotion. Case No. D2000-

0430, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 7. 7 2000. Dostupné on-line z http://www.wipo.int/amc/en/domains/decisions/html/2000/d2000-0430.html 76

Kasík, Pavel. 2007. Pozor na překlepy. Nenechte vydělávat internetové únosce. technet.cz. [Online]

MAFRA a.s, 13. 06 2007. [Citace: 5. 11 2012.] http://technet.idnes.cz/pozor-na-preklepy-nenechtevydelavat-internetove-unosce-pzb-/sw_internet.aspx?c=A070611_124031_sw_internet_pka.

51

5.1.4. Cybergripping Jednání označované jako Cybergripping je zcela specifickým typem jednání, který v určitých případech lze podřadit pod cybersquatting, v jiných však nikoliv. Jednání spočívá v tom, že si určitý subjekt, nejčastěji fyzická osoba, zaregistruje doménové jméno, které kromě jména společnosti či jejího výrobku či služby (shodné s obchodní firmou, ochrannou známkou či jiným právem na označení) obsahuje také hanlivý dodatek či předponu, v případě mezinárodního obsahu většinou s dodatky „sucks“, „fuck“ a podobnými hanlivými výrazy. Takové doménové jméno poté slouží k provozování internetových stránek reflektující negativní názory na subjekt, jehož část názvu je v doménovém jméně použita. Na podobné registrace doménových jmen je nutno pohlížet z různých perspektiv a stejně k jejich hodnocení přistupují i soudní a rozhodčí orgány. Nejčastějším případem je využití práva svobody projevu tímto způsobem, kdy určitá osoba chce sdělit negativní zkušenost s produktem dané společnosti a volí tuto metodu místo slovního nebo písemného off-line projevu. Pokud je doménové jméno registrováno za tímto účelem a nikoliv se zlým úmyslem, ke komerčnímu využití nebo naplňující nekalosoutěžní klauzuli, pohlížejí orgány o případném sporu rozhodující na toto jednání jako na nezávadné a pouze naplňující právo obsažené i v článku 17 Listiny základních práv a svobod České republiky, který zaručuje svobodu projevu a právo každého vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. Pokud v těchto případech dochází ze strany předmětné společnosti k podání návrhu na zdržení se užívání takového doménového jednání, je takový návrh většinou zamítnut. Příkladem takového sporu může být případ domény wizzairsucks.com, kterou zaregistroval nespokojený zákazník nízkonákladové letecké společnosti Wizzair, a na které je publikován obsah od různých nespokojených cestujících. Společnost WIZZ Air Hungary Airlines Limited Liability Company chtěla samozřejmě tomuto jevu zabránit a podala k arbitrážnímu a mediačnímu centru WIPO návrh dle UDRP, přičemž návrh odůvodnila zásahem do práv k ochranným známkám WIZZAIR a WIZZ. Návrh byl však zamítnut, panel totiž zhodnotil obsah provozovaný na doméně jako nekomerční, nesoutěžní povahy, přičemž navrhovateli se nepodařilo prokázat, že americký občan Holden Thomas, který si doménové jméno registroval, byl ve zlé víře při jeho 52

registraci77. Panel navíc posoudil, že přidáním slova „sucks“ se jedná o „dostatečné odlišení od ochranné známky žalobce“. K podobnému závěru dospěl panel také v případě sporu o doménové jméno wallmartcanadasucks.com78. V jiných případech je ovšem rozhodnutí zcela opačné, a to v případech, kdy jsou podobné domény registrovány pouze, nebo převážně za účelem poškodit soutěžitele.

5.1.5. Reverse domain hijacking Jednání označované jako reverse domain hijacking je známé také jako reverse cybersquatting, což již napovídá povahu takového jednání. Zatímco v případě „klasického“ cybersquattingu většinou subjekt využívá známosti jiné právnické či fyzické osoby a za spekulativním účelem registruje doménové jméno shodující se s názvem dané společnosti, organizace či fyzické osoby, či jejími výrobky, v případě reverse domain hijackingu se jedná o opačnou situaci. Finančně silný a veřejně známý subjekt, tedy společnost, organizace či fyzická osoba se tímto postupem snaží o registraci doménového jména, které je většinou již delší dobu v dobré víře registrováno ve prospěch jiného subjektu. Různými metodami se posléze snaží znemožnit, ztížit či znepříjemnit používání doménového jména tímto třetím subjektem a přinutit jej tak k případnému převodu, přičemž těží většinou zejména ze své nepoměrně lepší finanční situace, držení práv k ochranné známce a schopnosti financovat náklady na případný soudní spor. Snahou těchto osob je také paralyzování konkurence v jeho podnikatelské činnosti. Postup je, alespoň v případě České republiky, vždy stejný, kdy osoba mající shodné či podobné jméno firmy nebo ochranné známky se snaží prostřednictvím tzv. předběžného opatření poškodit a znemožnit podnikání jiné osoby. Předběžné opatření soudu směřuje k zákazu užívání domény a je okamžitě předběžně vykonatelné, přičemž upravuje poměry účastníků budoucího sporu do té doby, než bude o nároku rozhodnuto. Spekulant se tak snaží paralyzovat konkurenci, ať už s úmyslem opravdu získat 77

WIPO Arbitration and Mediation Center.2009. WIZZ Air Hungary Airlines Limited Liability

Company v. Holden Thomas. D2009-1105, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 22. 9 2009. 78

WIPO Arbitration and Mediation Center.2009. 2000. Wal-Mart Stores, Inc. v.

wallmartcanadasucks.com and Kenneth J. Harvey. D2000-1104, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 23. 11 2000.

53

doménové jméno nebo s cílem za určitou sumu vzít zpět žalobu, a tím i zrušit předběžné opatření79. Hranice mezi cybersquattingem a jednáním zvaném reverse domain hijacking je velmi tenká a jednání se často prolínají v obou kategoriích. Mnohdy je tak těžké určit, zda lze dané jednání podřadit pod tento pojem. Příkladem může být spor o doménové jméno ad-aware.com, které bylo registrováno v roce 2001 společností WebAttack Inc, která jej používá pro nabízení služeb, odkazy na různé softwarové produkty a zpravodajství. Společnost Lavasoft Limited, držitel různých slovních i kombinovaných ochranných známek ve znění „ADAWARE“, se pak prostřednictvím Arbitrážního a mediačním střediska WIPO domáhala převodu domény. Argumentovala tím, že název AD-AWARE byl již v době registrace doménového jména známý, a že ochranná známka ve znění AD-AWARE byla, byť jiným subjektem, užívána již v roce 1999. Subjekt však se společností Lavasoft Limited neměl žádnou spojitost a společnost registrovala první ochrannou známku v tomto znění až v roce 2004. Navíc se společnosti Lavasoft Limited nepodařilo prokázat užívání předmětného doménového jména ve zlém úmyslu a odpůrce namítal, že se navrhovatel dopouští klasického jednání známého jako reverse domain hijacking. Panel zhodnotil všechny důkazy a rozhodl, že navrhovatel se jednání známého jako reverse domain hijacking dopustil. Proto návrh zamítl a doménové jméno je nadále registrováno ve prospěch odpůrce.80 Velmi známým a ukázkovým případem reverse domain hijackingu v České republice byl spor o doménové jméno kariera.cz., jehož předmětem bylo údajné naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže, přičemž návrh na převod doménového jména byl jen jeden z několika návrhů žalobce, který se domáhal uložení zdržení se užívání označení "KARIERA" při podnikatelské činnosti žalovaného. Zde se názorně ukázalo, že je velmi snadné poškodit držitele doménového jména a jak obtížně se lze vůči takovému jednání bránit. Společnost Kariéra spol. s r.o, chtěla získat doménové 79

Jansa, Lukáš. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. 09 2008. [Citace:

29. 10 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby . 80

WIPO Arbitration and Mediation Center. 2012. Lavasoft Limited v. WebAttack Inc., Marco

Gransee. D2011-2034, [poradci] Ross Carson. Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 29. 1 2012. [Online] http://www.wipo.int/amc/en/domains/search/text.jsp?case=D2011-2034 [Citace: 9. 11 2012.]

54

jméno kariera.cz, na kterém její držitel, společnost KARIERA.CZ s.r.o., provozoval jeden z největších a nejúspěšnějších českých portálů s nabídkami pracovních pozic. Společnost Kariéra spol. s r.o. podala rovněž návrh na předběžné opatření, obsahující mimo jiné také povinnost zdržet se užívání doménového jména a zákaz nakládat s doménovým jménem, zejména pak zákaz jej převádět. Zatímco Krajský soud v Brně návrh na vydání předběžného opatření zamítl, odvolací Vrchní soud v Olomouci návrhu vyhověl81 a znemožnil tak vydáním předběžného opatření užívání doménového jména kariera.cz do okamžiku, než bude o věci pravomocně meritorně rozhodnuto82. V červnu 2009 Krajský soud v Brně žalobu návrh na převod domény zamítl, stejně rozhodl i odvolací Vrchní soud v Olomouci, přičemž se závěry soudů se ztotožnil i Nejvyšší soud, který dovolání pro nepřípustnost usnesením odmítl83. V souvislosti s doménou "kariera.cz" odvolací soud uvedl, že „slovo "kariéra" či "kariera" se vyskytuje ve velkém množství doménových jmen, které lze prostřednictvím internetu vyhledat, není to tedy pouze žalobkyně (Kariéra spol. s r.o. pozn. autora) a první žalovaná (KARIERA.CZ s.r.o. pozn. autora), ale ještě řada dalších subjektů, které ve své doméně v jakémkoliv spojení toto slovo užívají“. Nekalá soutěž tak „první žalované ani druhé žalované nebyla prokázána (pro nenaplnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže)“. Doménové jméno kariera.cz tak zůstává nadále v držení společnosti KARIERA.CZ s.r.o.84. V tomto případě vznikla zajímavá situace v tom ohledu, že kvůli nařízenému předběžnému opatření, vlivem kterého nemohla společnost KARIERA.CZ s.r.o. nadále zpřístupňovat obsah na doméně kariera.cz, vznikla této společnosti nezanedbatelná škoda nejen v podobě ušlého zisku, ale i poškozením dobrého jména, přičemž rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno ve prospěch společnosti KARIERA.CZ s.r.o., která, jak lze očekávat, se bude domáhat náhrady způsobené škody. Není tedy 81

Vrchní soud v Olomouci. 2008. 7 cmo 495/2009, Olomouc : Vrchní soud v Olomouci, 10. červen 2008. [Online] http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=6&cad=rja&ved=0CEwQFj AF&url=http%3A%2F%2Fmyego.cz%2Fdownload%2Fprepis_usneseni.doc&ei=YeitUNDfJ4rTsgaVjY GwAQ&usg=AFQjCNE7wfNyDJtvpYMwCX35DciXJjPQNA&sig2=MVXAQYp299h407q6rvHMmw [Citace: 26. 11 2012.] 82 Macich, Jiří, Ml. 2008. Spor o doménu kariera.cz: soud zakázal jejímu držiteli s ní nakládat. lupa.cz. [Online] Internet Info, s.r.o., 2. 7 2008. [Citace: 9. 11 2012.] http://www.lupa.cz/zpravicky/spor-odomenu-kariera-cz/. 83 Nejvyšší soud České republiky. 2012. 23 Cdo 3607/2010, Brno : Nejvyšší soud, 29. květen 2012 [Online] https://ispis.cz/judikatura/23Cdo3607/2010 [Citace: 26. 11 2012.] 84 KARIERA.CZ s.r.o. Spor o doménu KARIERA.CZ. superkariera.cz. [Online] KARIERA.CZ s.r.o. [Citace: 9. 11 2012.] http://www.superkariera.cz/spor-o-domenu.

55

výjimkou, když se aktivity iniciátora reverse domain highjackingu nakonec obrátí proti němu.

5.2.

Způsoby řešení sporů z doménových jmen V případě sporu o doménové jméno v rámci top-level domény .cz jsou správce

domény .cz, registrátoři i držitelé doménových jmen vázáni Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD.cz, které vydává sdružení CZ.nic. V případě registrace doménového jména u kteréhokoliv registrátora, který registruje doménová jména v doméně .cz, je zájemce o doménové jméno povinen souhlasit s Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD.cz, podle kterých zároveň automaticky činí takzvanou „rozhodčí veřejnou nabídku“. To znamená, že pokud chce třetí strana zahájit řízení o porušení práva z doménového jména, může se obrátit na Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, který je od roku 2004 sudištěm pro spory o doménová jména .cz. Řízení o tato doménová jména probíhá u Rozhodčího soudu dle Řádu pro řešení sporů o domény .cz a držitel doménového jména je povinen se takovému řízení podřídit. Řízení je vedeno on-line prostřednictvím zabezpečené platformy, což umožňuje velmi rychlé projednání a vyřešení sporu. Třetí osoba však není povinna se obracet pouze na rozhodčí soud, jedná se totiž jen o alternativní rozhodčí doložku. Je na její volbě, zda využije rozhodčí řízení nebo se obrátí na místně a věcně příslušný soud. Vzhledem k povaze sporů a potenciálně velkým finančním ztrátám je však mnohem efektivnější a rychlejší obrátit se na rozhodčí soud. Na druhou stranu soudní řízení může být v některých situacích výhodnější z hlediska možnosti vydání předběžného opatření. V případě sporu o doménové jméno registrované v rámci domény .eu existuje specifická úprava, která je světově unikátní, protože spory o domény „.eu“ rozhoduje v současné době výhradně Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR, jakožto jediný orgán s působností pro všechny členské státy EU, a to prostřednictvím svého Rozhodčího centra pro internetové spory - ADR.eu. Řešení probíhá opět on-line, což je zárukou rychlosti a efektivnosti řešení sporu. V případě řešení sporů o generické top-level domény je možné se obrátit jak na soud (zde je ale problém s jurisdikcí), nicméně efektivnější je použít některý z rozhodčích soudů.

56

Žaloba týkající se registrace doménového jména může být podložena zejména právy k ochranným známkám, obchodním firmám nebo názvům právnických osob, ochranou osobnosti, ochranou proti nekalosoutěžnímu jednání a podobně.

57

6. Ochrana doménových jmen Z předchozí kapitoly vyplývá, že doménové spory jsou velmi frekventovaným jevem a zároveň poměrně výrazným problémem i pro držitele těch doménových jmen, která jsou užívána v dobré víře. Protože doménová jména nelze podřadit pod pojem nehmotného statku a chránit je tak přímo instituty sloužícími právě pro jejich ochranu a zároveň registrace doménového jména nezakládá jakoukoliv formu jeho ochrany mimo fakt, že shodné doménové jméno již nemůže být registrováno, je nutno najít jiný způsob trvalé právní ochrany. Jak je uvedeno v kapitole 4, ideální stav představuje situace, kdy držitel doménového jména odvozuje jeho registraci od své obchodní firmy, práva na označení (znění ochranné známky) nebo jiného jím používaného označení. Mnohdy tomu však tak není a i v případě registrace v dobré víře a například pro čistě osobní účely se držitel může stát účastníkem sporu o doménové jméno, inicializovaným „silnou“ společností. Tyto spory jsou, jak vyplývá z příkladů v kapitole 5, také nezřídka zahájeny návrhem na vydání předběžného opatření, jehož obsahem je zdržení se užívání doménového jména, což v reálu ústí v nemožnost pokračovat v prezentaci. Vzhledem k velmi výraznému významu internetu v dnešní postmoderní době a faktu, že podnikání celé řady držitelů doménových jmen je spjato s prezentací na internetu, a to buď pouze doplňkově, nebo představuje dokonce jádro podnikání (například internetové obchody, internetové zpravodajské servery a podobně), znamená v řadě případů takové rozhodnutí vážné existenční problémy takových subjektů. Vydání konečného a pravomocného rozhodnutí, i když nakonec ve prospěch žalovaného, je mnohdy otázkou několika měsíců a do té doby může předběžné opatření ukládající povinnost zdržet se užívání doménového jména fakticky pro řadu subjektů znamenat bezvýchodnou situaci ústící do ukončení obchodních aktivit. Díky rozhodčí doložce, obsažené v pravidlech registrace doménových jmen a pravidlům ADR je nyní řešení sporů v rámci rozhodčího řízení výrazně rychlejší, i tak ale případný spor může představovat pro držitele doménového jména výrazný problém. Vyvstává tak otázka, jak co nejlépe „ochránit“ doménové jméno tak, aby se jeho držitel mohl spolehnout na to, že jej bude moci po celou dobu registrace nerušeně užívat pro své podnikání nebo osobní či jinou prezentaci.

58

6.1.

Výběr top level domény První možností je snažit se sporům předcházet výběrem vhodného doménové

jména a top-level domény, v rámci které bude doménové jméno registrováno. V předchozích částech práce byly popsány rozdíly mezi místní působností registrací doménových jmen, ochranných známek a obchodních firem. Výrazným rozdílem je odlišná teritoriální působnost všech těchto institutů. Zatímco ochranná známka či obchodní firma požívá ochrany v rámci právního řádu a státu, popřípadě skupiny států, pro které byla registrována, doménové jméno je, jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách, přístupno už ze své podstaty globálně a odkudkoliv, má teritoriálně prakticky neomezený dopad, je přístupné z kteréhokoli místa na Zemi, přičemž tato přístupnost může být omezena jen povahou a jazykem obsahu, který je pod ním umístěn. Působí tak celosvětově. Z toho důvodu může často docházet ke konfliktům mezi držitelem doménového jména z jednoho státu a subjektem z druhého státu. Spory totiž často vznikají, a jsou zároveň nejsložitější, v případech s přeshraničním prvkem. Takovým sporům lze ale často předejít správnou volbou top-level domény (více v kapitole 2.3.2). Zatímco generické top-level domény jsou považovány za mezinárodní a jako prostor pro prezentaci subjektů působících mezinárodně a přeshraničně, národní top-level domény jsou ponejvíce vztahovány pouze k danému státnímu útvaru, pro který byla daná top-level doména vytvořena a za běžný stav se považuje situace, kdy se v rámci doménového jména zaregistrovaného v určité národní top-level doméně prezentuje subjekt působící v rámci daného státu či území. Pokud si držitel doménového jména zaregistruje jinou národní top-level doménu, než je jeho místo pobytu, bydliště nebo podnikání, je rešerše, v rámci které by měl ověřit, zda neporušuje práva žádného subjektu v daném státě, vždy složitější a riziko případného konfliktu doménového jména a místního práva na označení je vždy vyšší. Ještě náročnější je podrobný průzkum při registraci doménového jména v rámci generické top-level domény, protože zájemce o registraci by si měl teoreticky ověřit, zda neporušuje práva třetích subjektů v kterémkoliv světovém právním řádu, což je většinou zcela nereálné a velmi nákladné. Čím větší však chce mít subjekt registrující dané doménové jméno jistotu, že v průběhu užívání doménového jména o něj nenastane potenciálně rizikový spor, tím vhodnější je provést alespoň základní rešerši nejen podobných nebo stejných práv na označení v daných státech. 59

6.2.

Ochrana doménového jména pomocí ochranné známky

Jak tedy vyplývá z celé předešlé práce, za situace, kdy je subjekt držitelem doménového jména, jehož tvar není odvozen od jeho jména, obchodní firmy, ochranné známky nebo jiného označení, je nejúčinnější a nejjistější ochranou takového doménového jména jeho registrace jako ochranné známky. Taková forma ochrany je doporučeníhodná i obecně. S registrací ochranné známky však souvisí několik podmínek a omezení, na která je vhodné pamatovat už při případném výběru doménového jména, a to zejména pokud má registrant možnost výběru z více alternativ tvarů doménových jmen. Případná úskalí jsou zmíněna v následujících kapitolách.

6.2.1. Doménové jméno jako národní ochranná známka Jak bylo zmiňováno výše, jedním z typických znaků ochranných známek je jejich teritorialita, a to jak registrační, tak protektivní. Pokud tedy držitel doménového jména má zájem takové doménové jméno chránit jakožto ochrannou známku, je nejdříve nutno zvolit stát či oblast, pro kterou chce ochranu uplatnit. V případě registrace doménového jména v rámci národní top-level domény .cz se tedy nabízí registrace národní ochranné známky s platností ochrany na území České republiky, případně jako ochranná známka Společenství, mající stejné účinky ve všech členských státech Evropského společenství. Využít lze také institut Mezinárodní ochranné známky (více v kapitole 3.3.2). Přihláška národní ochranné známky, jejíž znění či podoba jsou chráněny teritoriálně v rámci právního řádu České republiky, se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví a smí obsahovat pouze jedno přihlašované označení. Žádost lze vyplnit a odeslat také on-line, přičemž správní poplatek za podání přihlášky individuální ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb činí 5 000 Kč, za každou třídu výrobků nebo služeb nad tři třídy je stanoven poplatek 500 Kč. V případě zápisu doménových jmen jako ochranných známek je nutno myslet na základní zásady registrace ochranných známek a jejich ochrany. Samozřejmou prvotní podmínkou je, že označení, které přihlašovatel registruje, není shodné s již zapsanou ochrannou známkou. Konkrétním příkladem zamítnutí přihlášky označení, které by

60

zasahovalo do práv třetích osob k ochranné známce, může být v případě českého právního řádu přihláška internetového doménového jména www.blizard.cz. Důležitou podmínkou stanovenou v § 1 OchrZ také je, že označení musí být „způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků druhé osoby“. To se týká nutné rozlišovací způsobilosti přihlašovaných označení, která byla rozebírána v kapitole 3.2. Pro přihlašování doménových jmen jakožto označení platí stejně jako pro jiná označení právě požadavek dostatečné odlišovací způsobilosti. Doménová jména, jejichž kmen nebude dostatečně distinktivní, nebudou jako ochranná známka zapsány. „Každé přihlašované označení se zásadně posuzuje především z hlediska průměrného spotřebitele. Průměrnými spotřebiteli se rozumí zejména současní nebo potenciální spotřebitelé daného druhu výrobků nebo služeb, pro které je přihlašované označení užíváno85.“

Příkladem

může

být

odmítnutí

zápisu

doménového

jména

www.zateplenidomu.cz, které „je vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek na základě ustanovení § 4 písm. b) tohoto zákona, neboť postrádá rozlišovací způsobilost“86. ÚPV ve svém rozhodnutí dále k tomuto tématu dodává, že označení „je tvořeno webovou adresou, kde prvky „www“ a „cz“ jsou zcela nedistinktivní, a spojení „zateplenidomu“ s ohledem na přihlašované výrobky a služby postrádá distinktivitu“82. Podobné rozhodnutí vydal také předseda ÚPV v rámci rozkladu ve věci registrace slovní ochranné známky www.novedvere.cz, v kterémžto případě byl rozklad zamítnut a přihláška rovněž zamítnuta87. Stejná situace nastala také v případě registrace označení www.udalosti.cz Důležitým aspektem je také pohled ÚPV na označení „www“ a „cz“, která úřad považuje za nedistinktivní, a na základě kterých nemůže obecné označení získat rozlišovací způsobilost jen proto, že jsou před a za takové označení přidány tyto prvky, a to ani v případě, kdy by právě díky dodatku „cz“ mohlo mít označení právě rozlišovací způsobilost, jako například u výše zmiňovaném případu www.udalosti.cz. 85

Předseda úřadu Průmslového vlastnictví. 2012. www.iadvokat.cz. O-343897/70486/2009/ÚPV,

Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2. prosinec 2012. 86

Předseda úřadu průmyslového vlastnictví. 2012. O-483013/D11222/2012/ÚPV, Praha : Úřad

průmyslového vlastnictví, 29. květen 2012. 87

Předseda úřadu průmyslového vlastnictví. 2011. www.novedvere.cz. O-474019/E131469/2011/ÚPV,

Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 20. duben 2011.

61

Přímo ve svých metodických pokynech pro přihlašování ochranných známek ÚPV uvádí: „Rozlišovací způsobilost označení tvořených pouze názvem internetové adresy ve tvaru http://www.abc.cz/ je nutné posuzovat s ohledem na doménu „abc“. Prvek „www“ nemá vypovídací hodnotu a spotřebiteli bude vnímán jako nedistinktivní, neboť je přítomen v převážné většině užívaných internetových adres88.“ Úřad k tomuto ve svých rozhodnutích dodává, že „Je zřejmé, že prvek „cz” sice nese určitou informaci, avšak vzhledem k tomu, že u českého národního registrátora je registrována většina internetových adres pocházejících z českého prostředí, nebude považován spotřebiteli za příliš rozlišující“89. Určitou možností, jak lze úspěšně zapsat a chránit označení, které není obecně dostatečně distinktivní, je prokázat jeho všeobecnou známost, díky které již mezi subjekty na daném trhu rozlišovací způsobilost získal. „Označení může získat rozlišovací způsobilost dlouhodobým a intenzivním užíváním na výrobcích nebo pro služby. Získáním rozlišovací způsobilosti si spotřebitel označení jednoznačně spojuje s jeho přihlašovatelem – výrobcem a nepokládá jej za obecně užívané označení“90. Vyplývá to také z vyjádření ÚPV, ve kterém se stanoví, že „přihlašované označení by mohlo být zapsáno do rejstříku, jestliže ve smyslu ustanovení § 5 citovaného zákona hodnověrnými datovanými doklady (přihlašovatel – pozn. autora) prokáže, že předmětné označení získalo před zápisem do rejstříku užíváním v obchodním styku pro jeho přihlášené výrobky a služby rozlišovací způsobilost“.91 Přihlašovatel slovní ochranné známky www.novedvere.cz toto nesplnil a neprokázal, že by označení bylo všeobecně známé.

88

Úřad průmyslového vlastnictví. 2006. ČÁST F - Metodické pokyny - Ochranné známky. Úřad

průmyslového vlastnictví. [Online] leden 2006. [Citace: 30. 11 2012.] http://upv.cz/dms/pdf_dokumenty/metodicke_pokyny/2011-kveten/metodicke_pokyny_F_2011-04.pdf. 89

Úřad průmyslového vlastnictví. 2006. www.udalosti.cz. zn. sp. O-359717, Praha : Úřad

průmyslového vlastnictví, 4. duben 2006. 90

Horáček, Roman. 2008. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a

zeměpisných označení. Zákon o vymázání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2., podstatně doplněné vydání. Praha : C.H.Beck, 2008. str. 82. 91

Předseda úřadu průmyslového vlastnictví. 2012. O-483013/D11222/2012/ÚPV, Praha : Úřad

průmyslového vlastnictví, 29 Předseda úřadu průmyslového vlastnictví. květen 2012.

62

Druhou možností, jak lze obecně nedistinktivnímu označení přiznat rozlišovací způsobilost, je případ, kdy je běžné označení ztvárněno výrazným a osobitým výtvarným stylem, díky kterému pak rozlišovací způsobilost získá. V případě doménového jména www.zateplenidomu.cz však toto splněno nebylo.

Obrázek 1 - podoba přihlašovaného označení www.zateplenidomu.cz

ÚPV k tomuto v rozhodnutí poznamenal: „Ačkoliv si přihlašovatel nepřihlašuje pouze internetovou adresu „www.zateplenidomu.cz“, ale snažil se ji ozvláštnit šikmým druhem písma, modrým provedením písmen „z“ a „d“ a tím, že celé slovní označení umístil do rámečku, odvolací orgán přesto usoudil, že tyto změny nejsou svou formou do té míry originální, aby jeho znaky měly schopnost individualizovat výrobky a služby, které jím mají být chráněny. Rámeček představuje naprosto banální běžně užívaný tvar a zvýraznění dvou písmen rovněž nemůže nijak přispět k tomu, aby u takto označených výrobků a služeb byl spotřebitel schopen identifikovat osobu, jež takové označení k označování svých výrobků a služeb užívá.83“ Velmi důležitým aspektem při přihlašování označení jako ochranné známky je podáním přihlášky ochranné známky vymezit výrobky a služby, pro které má být ochranná známka zapsána. Pro zatřídění slouží tzv. Niceské třídění výrobků a služeb, obsahující celkem 45 tříd. Není výjimkou, pokud je registrováno současně více shodných ochranných známek zapsaných pro různé třídy výrobků a služeb, jako například „orbit pro žvýkačky a orbit pro SW služby“92. V případě registrace doménových jmen jakožto ochranných známek se třídy výrobků a služeb volí zejména podle obsahu internetové prezentace, která je na doméně umístěna.

92

Jansa, Lukáš. 2007. Proč registrovat ochrannou známku? pravoIT.cz. [Online] 24. květen 2007.

[Citace: 30. 11 2012.] http://www.pravoit.cz/article/proc-registrovat-ochrannou-znamku.

63

6.3.

Proces přihlašování národní ochranné známky Poté, co ÚPV přihlášku obdrží, vyznačí na ni datum a čas podání. Od tohoto

okamžiku má přihlašovatel právo přednosti před každým, kdo by si následně přihlásil stejné nebo podobné označení pro stejné výrobky či služby. Za datum podání se považuje datum doručení Úřadu. Po podání přihlášky ÚPV zjišťuje, zda má přihláška všechny potřebné náležitosti a je jednou z částí průzkumového řízení, které provádí ÚPV. Poté, co je proveden tento formální průzkum, jehož nároky přihláška splňuje, následuje věcný průzkum, ve kterém ÚPV zjišťuje, zda přihlašované označení není vyloučeno ze zápisu do rejstříku. Součástí věcného průzkumu je rovněž provádění rešerše, zda se přihlašované označení neshoduje s již zapsanou ochrannou známkou platnou na území České republiky, případně zda přihlašované označení neobsahuje prvky starší ochranné známky, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka. Jestliže by tyto prvky mohly vést k záměně s touto starší ochrannou známkou, ÚPV přihlášku zamítne.

6.4.

Zápis ochranné známky v zahraničí Ochranná známka zapsaná do rejstříku ochranných známek vedeného ÚPV je

platná a požívá ochrany pouze na území České republiky. To je vhodné zejména v případě registrace doménových jmen s obsahem zaměřeným na Českou republiku. Pokud chce držitel doménového jména toto chránit i v zahraničí, je možné zvolit buď cestu samostatných zápisů v jednotlivých státech, případně za splnění daných podmínek podat u ÚPV žádost o mezinárodní zápis ochranné známky, případně zvolit ochranu pomocí ochranné známky Společenství. Na základě Madridské dohody a protokolů k ní lze prostřednictvím ÚPV přihlásit označení jako ochranné známky v dalších státech u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví. Nejprve je potřeba vlastnit ochrannou známku registrovanou v rejstříku ochranných známek vedeném ÚPV. Následně lze podat přihlášku k ÚPV, který na jejím základě vypracuje vlastní mezinárodní přihlášku ochranné známky. Výhodné je, že za předpokladu, že mezinárodní přihláška bude u Mezinárodního úřadu podána do šesti měsíců od podání přihlášky v České republice a ochranná známka již bude zapsána do rejstříku ochranných známek České republiky, 64

může přihlašovatel využít právo přednosti. V případě přihlášky mezinárodní ochranné známky je nutno kromě správního poplatku ÚPV uhradit také zápisný poplatek ve švýcarských francích přímo Mezinárodnímu úřadu. Účinným a jednoduchým způsobem ochrany doménového jména jakožto ochranné známky je využití relativně mladého institutu Ochranné známky Společenství. Tento institut byl podrobněji popsán v kapitole 3.3.1, přičemž nejdůležitější vlastností je, že taková ochranná známka má účinky v celém Společenství. Přihlášku je možné podat jak u OHIMu, tak u úřadu průmyslového vlastnictví členského státu (tedy ÚPV).

65

7. Závěr Doménová jména jsou velmi cenným statkem, který nabývá v dnešním informačním věku důležitosti. V uplynulých letech jsme byli svědky mnoha doménových sporů, které se týkaly i nejvýznamnějších světových společností. Ty se však, jak je v práci popsáno, v posledních letech postupně naučily problémům předcházet a doménová jména registrují jednak v předstihu, registrují i podobně znějící doménová jména a rovněž si osvojily možnost chránit doménová jména ochrannými známkami a aktivně chrání svá práva na označení, do kterých mnohdy doménoví spekulanti registrací určitých doménových jmen zasahují. Doménové spory se ale často týkají i subjektů, které drží doménová jména v dobré víře a současný systém poskytuje relativně jednoduchou cestu, jak mohou například velké společnosti znepříjemnit život „malým“ držitelům doménových jmen. Díky institutu ochranných známek, obchodní firmy nebo dalších práv na označení však lze v současnosti doménová jména poměrně účinně chránit a sporům tak předcházet, případně v nich být úspěšný. V případě ochrany skrze institut ochranných známek je ale nutno dopředu znát možná úskalí, která jsou v diplomové práci popsána a případně zvolit jak vhodné doménové jméno, tak správnou formu ochrany co se týče teritoria i znění a podoby ochranné známky. Vývoj v tomto velmi dynamickém odvětví bude po právní stránce jistě i nadále poutavý, a to jak vzhledem k zavedení nových top-level domén a možných sporů s tím souvisejících, tak vzhledem k novému pojetí doménového jména v novém občanském zákoníku, ve kterém bude možné doménové jméno nově považovat za nehmotnou věc, která tedy bude způsobilá být předmětem vlastnického práva. Bude tak zajímavé sledovat, jak se nové pojetí doménového jména v souvislosti s touto změnou v českém právním řádu projeví i z hlediska ochrany.

66

Seznam použitých zkratek v abecedním pořadí ccTLD..................................Country code top-level domain Cz.nic ..................................CZ.NIC, z.s.p.o. ČNR.....................................Česká národní rada DNS .....................................Domain Name Systém ES ........................................Evropská společenství gTLD ...................................Generic top-level domain IANA ...................................Internet Assigned Numbers Authority ICANN.................................Internet Corporation for Assigned Names and Numbers IDN......................................Internationalized Domain Names IP .........................................Internet Protocol NAF .....................................National Arbitration Forum ObchZ ..................................Obchodní zákoník OHIM ..................................Office for Harmonization in the Internal Market RAL .....................................ReichsAusschuss für Lieferbedingungen (Říšský výbor .............................................pro dodací podmínky) TCP/IP .................................Transmission Control Protocol/Internet Protocol TRIPS ..................................Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights UDRP ..................................Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy ÚPV .....................................Úřad průmyslového vlastnictví URL .....................................Uniform Resource Locator WIPO...................................World Intellectual Property Organization ZOchrZn ..............................Zákon o ochranných známkách

67

Seznam použité literatury a pramenů Učebnice 

Horáček, Roman, Čada, Karel a Hajn, Petr. 2011. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C.H.Beck, 2011. Sv. 2. doplněné a přepracované vydání.



—. 2005. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. Sv. 1. vydání.



Knappová, Marta, Švestka, Jiří a Dvořák, Jan. 2005. Občanské právo hmotné 1. Praha : ASPI, 2005.

Monografie 

Čermák, Jiří. 2003. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, a. s., 2003.



Disman, Marek. 2011. Právní úprava domény .EU. Praha : Linde Praha akciová společnost, 2011.



Horáček, Roman. 2008. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymázání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2., podstatně doplněné vydání. Praha : C.H.Beck, 2008. str. 543.



Jakl, Vladislav a Jansa, Václav. 2010. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví. Praha : Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010.



Jakl, Vladislav a kol. 2002. Ochranné známky a označení původu. Praha : Úřad Průmyslového vlastnictví, 2002.



Knap, Karel. 1994. Práva k nehmotným statkům. Praha : Codex, nakladatelství Hugo Grotia, 1994.



Lochmanová, Ludmila. 1997. Práva na označení. Praha : Nakladatelství ORAC, 1997.



Pelikánová, Radka a Čermák jr., Karel. 2000. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2000.



Raban, Přemysl, Moravcová, Marie a a kol. 2006. .eu domain name, eu. doména. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006.

68



Sklenák, Vilém a a kol. 2001. Data, informace, znalosti a Internet. Praha : C.H.Beck, 2001.



Šalamoun, Michal. 2009. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009.



[Citace: 8. 6 2012.] Postup překladu doménového názvu - DNS.



Švestka, Jiří, a další. 2009. Občanský zákoník I. § 1 až 459. - komentář. Praha : C.H.Beck, 2009. str. 1394. Sv. 2. vydání.



Telec, Ivo a Tůma, Pavel. 2006. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno : Doplněk, 2006.

Odborné články a publikace Tištěné 

Karafová, Iveta. Ochranná známka Společenství v rukou Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante. 2011. č. 7-8, Praha : Česká advokátní komora v Praze, 2011, Bulletin Avokacie, Sv. 2011, stránky 86-88.



Peterka, Jiří. 1995/11. Adresování v TCP/IP sítích. Computerworld. 1995/11.



—. 1995/11. Ať žije DNS! Computerworld. 1995/11.



—. 1995/11. Filosofie TCP/IP. Computerworld. 1995/11.



—. 1995/11. Jak funguje Internet. Computerworld. 1995/11.



—. 1995/4. Jak se psaly dějiny. Computerworld. 1995/4.



—. 1995/4. Na počátku byl ARPANET .... Computerworld. 1995/4.



—. 1998. Počítačová encyklopedie, díl 15. CHIPweek. Počítačová encyklopedie, 1998.

On-line 

2010. Arbitráž české banky o .biz doménu. 404M.com. [Online] 10. 04 2010. [Citace: 11. 03 2012.] http://404m.com/2010/10/04/arbitraz-ceske-banky-o-bizdomenu/.



Aujezdský, Josef. 2004. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? lupa.cz. [Online] Internet info s.r.o., 8. 12 2004. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.lupa.cz/clanky/rozsudek-ohledne-domeny-ceskapojistovna-cz-co-jespatne/. 69



Frimmel, Martin. 2000. PŘÍPADY KOLIZÍ DOMÉNOVÝCH JMEN A JEJICH ŘEŠENÍ. pravniradce.ihned.cz. [Online] ECONOMIA a. s., 1. 8 2000. [Citace: 03. 11 2012.] http://pravniradce.ihned.cz/?article%5bcomment%5d%5bnovy%5d=1&article% 5bcomment%5d%5bkod%5d=lp48de&article%5bcomment%5d%5bart_id%5d= 12227920&p=F00000_detail&article%5bid%5d=12227920&article%5barea_id %5d=10066260#comm03.



Jansa, Lukáš. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. 09 2008. [Citace: 29. 10 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquattinga-jeho-podoby.



—. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. PravoIT.cz. [Online] 22. 09 2008. [Citace: 01. 11 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jehopodoby.



—. 2007. Proč registrovat ochrannou známku? pravoIT.cz. [Online] 24. květen 2007. [Citace: 30. 11 2012.] http://www.pravoit.cz/article/proc-registrovatochrannou-znamku.



Kasík, Pavel. 2007. Pozor na překlepy. Nenechte vydělávat internetové únosce. technet.cz. [Online] MAFRA a.s, 13. 06 2007. [Citace: 5. 11 2012.] http://technet.idnes.cz/pozor-na-preklepy-nenechte-vydelavat-internetoveunosce-pzb-/sw_internet.aspx?c=A070611_124031_sw_internet_pka.



Kilner, James. 2007. USSR still alive on Internet and won't go quietly. http://www.reuters.com. [Online] 19. 09 2007. [Citace: 04. 06 2012.] http://www.reuters.com/article/2007/09/19/us-russia-internetidUSL1986480720070919.



Komárová, Lucia. 2007. Cybersquatting ? červená spekulantům! (1.díl). www.PravoIT.cz. [Online] 19. 02 2007. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-cervena-spekulantum-1-dil.



Kopta, Martin. 2004. Česká pojišťovna vysoudila doménu. lupa.cz. [Online] Internet info s.r.o., 12. 11 2004. [Citace: 03. 11 2012.] http://www.lupa.cz/zpravicky/ceska-pojistovna-vysoudila-domenu/.



Krajský soud v Plzni. 2000. Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ("quilt.cz"). sp.zn. 22 Cm 38/2000, Plzeň : Krajský soud v Plzni, 21. 12 2000.

70



Krčmář, Petr. 2012. Na návštěvě v IPv6 laboratoři: jste kompatibilní? Root. [Online] 8. 3 2012. [Citace: 25. 3 2012.] http://www.root.cz/clanky/na-navstevev-ipv6-laboratori-jste-kompatibilni/.



Kupka, Petr. 2004. Nová právní úprava ochranných známek. Právní rádce. [Online] 24. 2 2004. [Citace: 22. 10 2012.] http://pravniradce.ihned.cz/c114010510-nova-pravni-uprava-ochrannych-znamek.



Macich, Jiří, Ml. 2008. Spor o doménu kariera.cz: soud zakázal jejímu držiteli s ní nakládat. lupa.cz. [Online] Internet Info, s.r.o., 2. 7 2008. [Citace: 9. 11 2012.] http://www.lupa.cz/zpravicky/spor-o-domenu-kariera-cz/.



Mališ, Mgr. et Mgr. Petr. 2010. Právní povaha doménových jmen - I. díl. Právo IT. [Online] 09. 04 2010. [Citace: 25. 09 2012.] http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil.



Mališ, Petr. 2011. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. SystemOnLine.cz. [Online] leden 2011. [Citace: 26. 11 2012.] http://www.systemonline.cz/it-pravo/ochrana-domenovych-jmenprostrednictvim-ochranne-znamky.htm.



—. 2009. Ochranná známka Společenství - výhodná ochrana označení v celé EU. www.pravoIT.cz. [Online] 02. 03 2009. [Citace: 27. 10 2012.] http://www.pravoit.cz/article/ochranna-znamka-spolecenstvi-vyhodna-ochranaoznaceni-v-cele-eu.



Mezinárodní ochranná známka - obecné informace. Úřad průmyslového vlastnictví. [Online] [Citace: 27. 10 2012.] http://www.upv.cz/cs/prumyslovaprava/ochranne-znamky/prihlasovani-do-zahranici/mezinarodni-ochrannaznamka/moz-obecne-informace.html.



Murphy, Kevin. 2012. Domaincite.com. WIPO releases 2011 cybersquatting stats. [Online] 2012. 03 2012. [Citace: 1. 11 2012.] http://domainincite.com/8025-wipo-releases-2011-cybersquatting-stats.



Polesný, David. 2011. Konec bleskovek o IPv4, adresy už jsou definitivně rozebrány. Živě.cz. [Online] 3. 2 2011. [Citace: 24. 3 2012.] http://www.zive.cz/bleskovky/konec-bleskovek-o-ipv4-uz-jsou-definitivnerozebrany/sc-4-a-155683/default.aspx.

71



Přibyl, Tomáš. 2011. Kapitoly z historie hackingu: Cybersquatting. Computerworld.cz. [Online] 11. 04 2011. [Citace: 29. 10 2012.] http://computerworld.cz/securityworld/kapitoly-z-historie-hackingucybersquatting-48088.



Ptáček, Tomáš. 2002. 19897. Doménová jména: všechno jasné? epravo.cz. [Online] 19. 11 2002. [Citace: 29. 10 2012.] http://www.epravo.cz/top/clanky/domenova-jmena-vsechno-jasne-19897.html.



Šťastný, Petr. 2007. Pojmenování počítačů - DNS. DNS Info. [Online] 29. 4 2007. [Citace: 8. 6 2012.] http://www.dns-info.cz/dns/pojmenovani.html.



—. 2007. Postup překladu doménového názvu - DNS. DNS Info. [Online] 29. 04 2007.

Ostatní on-line zdroje 

site.the.cz. [Online] [Citace: 23. 3 2012.] http://site.the.cz/index.php?id=2.



ADR Center of the Czech Arbitration Court. 2010. KOMERCNIBANKA.BIZ. 100165, Praha : ADR Center of the Czech Arbitration Court, 27. 07 2010.



ALPHABETICAL LIST OF COUNTRIES. Internet World Stats. [Online] [Citace: 28. 10 2012.] http://www.internetworldstats.com/list2.htm.



2011. Cybersquatting Hits Record Level, WIPO Center Rolls out New Services. wipo.int. [Online] 31. 03 2011. [Citace: 11. 1 2012.] http://www.wipo.int/pressroom/en/articles/2011/article_0010.html.



CZ.NIC, zájmové sdružení právnických osob. 2012. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. cz.nic. [Online] 1. 6 2012. [Citace: 12. 10 2012.] http://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20120601.pdf.



Introducing IANA. IANA. [Online] [Citace: 12. 06 2012.] http://www.iana.org/about.



KARIERA.CZ s.r.o. Spor o doménu KARIERA.CZ. superkariera.cz. [Online] KARIERA.CZ s.r.o. [Citace: 9. 11 2012.] http://www.superkariera.cz/spor-odomenu.



O DOMÉNÁCH A DNS. cz.nic. [Online] [Citace: 31. 3 2012.] http://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/.

72



Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. 2011. Ministerstvo spravedlnosti ČR vyhrálo spor o webové domény společnosti Realtime Investments Inc. Justice.cz. [Online] 29. 12 2011. [Citace: 18. 11 2012.] http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=2375&d=320401.



Úřad průmyslového vlastnictví. 2006. ČÁST F - Metodické pokyny Ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví. [Online] leden 2006. [Citace: 30. 11 2012.] http://upv.cz/dms/pdf_dokumenty/metodicke_pokyny/2011kveten/metodicke_pokyny_F_2011-04.pdf.

Soudní, správní a ostatní rozhodnutí a související dokumenty 

Česko. 2012. Důvodová zpráva k zákonu číslo 89 /2012 Sb. nový občanský zákoník. Praha : Vláda, 3. 2 2012.



Evropský soudní dvůr. 2002. C-273/00, Ralf Sieckmann. Lucemburk : Evropský soudní dvůr, 2002.



NATIONAL ARBITRATION FORUM. 2008. Deutsche Lufthansa AG v. Future Media Architects, Inc. Claim Number: FA0802001153492, Minneapolis : NATIONAL ARBITRATION FORUM, 4 17, 2008.



Nejvyšší soud České republiky. 2012. 23 Cdo 3607/2010, Brno : Nejvyšší soud, 29. květen 2012.



—. 2012. 23 CDo 3407/2010, Brno : Nejvyšší soud České republiky, 19. duben 2012.



Předseda úřadu Průmslového vlastnictví. 2012. www.iadvokat.cz. O343897/70486/2009/ÚPV, Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2. prosinec 2012.



Předseda úřadu průmyslového vlastnictví. 2012. O483013/D11222/2012/ÚPV, Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 29. květen 2012.



—. 2007. www.blizzard.cz. zn. sp. O-422335 , Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2007.



—. 2011. www.novedvere.cz. O-474019/E131469/2011/ÚPV, Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 20. duben 2011. 73



—. www.udalosti.cz.



United States District Court - Central District of California. 2007. CV 9912980 DDP, Los Angeles : United States District Court - Central District of California, 20. 9 2007.



—. 2002. Databáze správních a soudních rozhodnutí. Úřad průmyslového vlastnictví. [Online] 11. 10 2002. [Citace: 22. 10 2012.] https://isdv.upv.cz/dbr/spring/downloadPublicText?keywordId=&_justSelected Keywords=1&type=&documentID=2556¶graphId=&_paragraphId=1&cod e=O125316&keyword=&_justSelectedParagraphs=1&_keywordId=1&createdFrom =&categoryID=877&searchSubmit=Vyhledat&name=&cr.



Vrchní soud v Olomouci. 2008. 7 cmo 495/2009, Olomouc : Vrchní soud v Olomouci, 10. červen 2008.



Vrchní soud v Praze. 2004. 2 Cm 290/2001-39, Praha : Vrchní soud v Praze, 10. 8 2004.



What is WIPO? WIPO. [Online] [Citace: 15. 06 2012.] http://www.wipo.int/about-wipo/en/.



WIPO Arbitration and Mediation Center. 2000. Inter-IKEA Systems B.V v. Technology Education Center. Case No D2000-0522, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, srpna 7, 2000.



—. 2012. Lavasoft Limited v. WebAttack Inc., Marco Gransee. D2011-2034, [poradci] Ross Carson. Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 29. 1 2012.



—. 2000. LouisVuitton v. Net-Promotion. Case No. D2000-0430, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 7. 7 2000.



—. 2009. WIZZ Air Hungary Airlines Limited Liability Company v. Holden Thomas. D2009-1105, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 22. 9 2009.



WIPO Arbitration and Mediation Center.2009. 2000. Wal-Mart Stores, Inc. v. wallmartcanadasucks.com and Kenneth J. Harvey. D2000-1104, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 23. 11 2000.

74



2012. wipo.int. WIPO Prepares for Launch of New gTLDs while Cybersquatting Cases Continued to Rise. [Online] 03 6, 2012. [Cited: 11 6, 2012.] http://www.wipo.int/pressroom/en/articles/2012/article_0002.html.

75

8. English summary Domain names as trademarks and their protection Importance of the internet is rising year to year and the virtual presence on the world-wide-web is absolutely essential for companies trying to succeed in such a competitive and dynamic environment as we see it in the modern world of 21st century. Due to the architecture of an internet as such, only one particular domain name can be registered at the given time and no other domain name with the exactly same wording can be registered anywhere in the world at the same time. There is a strict “first-comefirst served” policy, which, on the one side, grants equal and fair access to any domain name, but on the other hand creates significant room for domain speculators and other persons who intend to register domain names in a bad faith and/or only for the profit therefrom. We mainly recognize behavior called cybersquatting or typosquatting, but also others subtypes and similar types of such behavior do exist under different names. These are problematic because of the conflict of a domain name (registered by the speculator) and rights to the trademark, business name or other rights of a different person, mostly a company. Internet users can therefore be misled by the domain name, presuming that it belongs to the known company and get confused by similarity of such domain name. As a result of the presence of such conduct in the modern internet age, protection for domain names is needed and such protection is also main topic of this thesis. Second chapter describes the history and architectural background of the today´s internet and it´s predecessors and also principles of domains as such, including characteristics and specifics of various top-level domains. Important part of the second Chapter, located in the sub-chapter 2.6, consists of legal definition of a domain name, it´s inclusion into Czech legislation and an outlook to the future legislation, especially the new civil code. Third chapter deals with the matter of trademarks, various types, history of the legislation and current Czech and international situation. The second half of the thesis contains a description of various situations regarding conflict of registered domain names with trademarks, company names and other rights,

76

including judicature, arbitration and court decisions and pointing on most important questions arising from the matter. Sixth chapter is focused on the particular way of protecting domain names through the trademark protection. This chapter also includes step-by-step procedure of registering the domain name as a trademark and mentions various difficulties one could deal with during a registration process. The aim of this thesis is to describe institutes of both domain names and trademarks and show a possible intersection of both institutes when protecting domain names and also the conflict of (not only) trademarks and domain names.

77

Klíčová slova / Key Words   

Doménové jméno Ochranná známka Cybersquatting

Domain name Trademark Cybersquatting

78