Do Afriky se mi nechce, zatím

rozhovor

ond ej prosický

Do Afriky se mi nechce, zatím Fotograf Ondřej Prosický propadl kouzlu přírody, zejména té tropické. Své původní výpravy za aktivními vulkány vyměnil za fotografování zvířecích obyvatel Kostariky, Srí Lanky nebo Floridy. O své zážitky a zkušenosti se dělí na vlastním serveru Naturephoto.cz ptal se: marián polák, foto: ond ej prosický

54 p íroda — b ezen 

ond ej prosický

rozhovor

Ara arakanga (Ara macao), La Paz (Kostarika). Šarlatová křídla nad vegetací deštného pralesa

55 p íroda — b ezen 

rozhovor

ond ej prosický

!?# jak vznikl nápad z ídit jste prošel podobným obdobím jako oni? server naturephoto.cz? Jsem profesí geolog a nejprve jsem měl takového zvláštního koníčka, objížděl jsem aktivní sopky. Když někde něco bouchlo, okamžitě jsem tam letěl, pokud to ovšem zrovna šlo. Třeba na Popocatépetl v Mexiku. Vyrážel jsem několikrát do roka a pak o cestách publikoval v časopisech. Mnoho článků, které jsem napsal, se ale nikam nedostalo. Dokonce jsem napsal i průvodce Ekvádorem. A než bych to někomu nutil k vydání, raději jsem jej zveřejnil na internetu a najednou si to lidé začali stahovat a tisknout. To byl můj první web. Potom, jednoho prosincového dne roku 2004, jsem odjel do Kostariky vystoupit na pár sopek. Tam se mi zalíbilo fotografování zvířat a od té doby fotím převážně zvířata. Z osobního geologického webu se rázem stal web o divoké přírodě a fotografování.

Já to měl trochu jednodušší. Vždy jsem totiž už dopředu věděl, jak má atraktivní fotka vypadat. Za dob studií jsem ve volném čase ze starých vydání National Geographic překresloval zvířata podle fotek, což mne opravdu bavilo. Díky tomu jsem měl fotografie dokonale nastudované. Hodně jsem přemýšlel, proč se mi která fotka líbí a co mě na ní zaujalo. Jakmile jsem pak začal fotografovat, automaticky jsem věděl, jak má snímek vypadat. Bohužel, na začátku jsem hodně zápasil s fotografickou technikou, kterou jsem neuměl ovládat. Vždy jsem tedy raději šel cestou dozvědět se, jak se dostat ke zvířeti blíž nebo jak je dostat tam, kde je světlo, než nákupem drahé techniky. Pravdou ale je, že jsem si teď koupil drahý teleobjektiv. To ale bylo spíše proto, že byl zrovna opravdu levný

ze začátku jsem si myslel, že les je prázdný

a na rybníce nic nežije Nyní se snažím, aby mé stránky byly především prezentací fotografa, fotobankou snímků zvířat, s články o přírodě a fotografování. Musím bohužel přiznat, že nejčtenější jsou články o fototechnice. V současné době řeší každý hlavně to, jestli drahý fotoaparát umí lepší fotky, ale to bohužel nefunguje. Když napíši o technice, tak si článek přečte třeba šest tisíc lidí, a když o kolibřících, tak jenom tisíc.

!?# %ím si to vysv'tlujete? Nemám pro to vysvětlení. Všichni mají touhu mít co nejlepší fotky a asi si myslí, že prostředek k tomu, vyfotit je dokonale, je ta drahá fotografická technika. Přitom kdyby si přečetli, jak se to zvíře chová, pomohlo by jim to více. Mám to ověřené v praxi při fotografických seminářích v Kostarice, které pořádám. Tam často jezdí lidé, kteří mají mnohem lepší techniku než já. Čtrnáct dní jim radím, jak mají fotit, ale není vůbec jisté, že díky dobré technice vyfotí kolibříka v letu. Říkám jim – sedněte si, dejte si kafe a nejprve sledujte, jak se ten kolibřík chová, a pak máte šanci ho vyfotit. Oni však neustále řeší jaký objektiv použít.

56

!?# k tomuto poznání jste dosp'l rovnou, nebo p íroda — b ezen 

dolar a já měl právě peníze. Avšak vystačil bych si i s tím, co jsem měl předtím. Je to spíše o tom, poznat přírodu, než mít vysněnou techniku.

!?# jaká je v)bec návšt'vnost vašeho serveru naturphoto.cz? Běžně okolo osmi set až tisíce návštěv denně, přes léto pak o něco méně. Nejhorší je, když někam odjedu na delší dobu fotografovat a stránky třeba přestanu aktualizovat. To mi pak chodí maily, co se děje a jestli jsem v pořádku.

!?# pro% jste za%al po ádat fotografické seminá e? Bohužel nemám peníze na to, abych se třikrát za rok podíval na druhý konec světa, kde bych fotil zvířátka. Lidé, kteří si zaplatí seminář, mi tím zaplatí cestu a já se tam mohu zadarmo vracet. Fotografování zvířat ve volné přírodě je velmi drahý koníček a peníze investované do techniky a do letenek se mi nikdy nevrátí. Proto je to pro mne způsob, jak alespoň něco málo získat zpět. Nyní naposledy jsem byl měsíc v Kostarice a proběhly dva turnusy kurzů, kde se vystřídalo

asi 12 lidí. Navíc mne to baví. Dělám i přednášky o fotografování, takže nemám problém lidem něco vysvětlovat. Největší radost je, když se účastníkům fotografický seminář líbí a chtějí se zúčastnit znovu.

!?# takže zájem je velký? Určitě, bohužel nyní už příliš velký. Ale volného času je málo! Uzavřel jsem dohodu se svým zaměstnavatelem, že mám měsíc dovolené a měsíc neplaceného volna. Pokud budu mít peníze, tak samozřejmě jedu raději někam, kde jsem ještě nikdy nebyl. Najít tam něco nového a pokusit se to vyfotit tak, jak se to ještě nikomu nepovedlo. Nyní mám seznam lidí, kteří by chtěli se mnou jet, a říkám jim, že až budu mít zase jednou čas, tak jim napíši a vyrazíme na další seminář.

!?# a co workshopy v %esku? Zatím jsem pořádal jen workshop aranžované fotografie dravců a sov ve spolupráci se sokolníky a záchrannou stanicí. To je poměrně dobrý prostředek, jak si zažít základní návyky při fotografování zvířat v přírodě. V přírodě sice zvířata nepostojí, ale člověk se s těmi ochočenými naučí, jak komponovat záběr nebo například přesně ostřit letovky dravců, což se pak hodí při práci s divokými zvířaty. V listopadu jsme měli během akce na Vysočině extrémní počasí, protože hustě chumelilo, ale všichni účastníci si to pochvalovali.

!?# jací lidé se vašich seminá ) ú%astní? Lze je rozdělit na dvě skupiny. První jsou úplní začátečníci, kteří znají moje fotky a články a vytušili, že by se mohli něco naučit. Druhá sorta jsou tací, kteří umějí fotit a vědí, že už lepší nebudou, a buď je to pro ně prostředek vyfotit si něco, k čemu se jinak nedostanou, nebo si myslí, že když pojedou se mnou, tak budou automaticky mít stejné fotky. Což bohužel neplatí.

!?# pro% to neplatí? Často jsou to jen detaily, jež rozhodují o výsledné fotografii. Speciálně třeba u kolibříků. Udělat si krok stranou, aby za zvířetem bylo to správné pozadí. Najít atraktivní rostlinu, na

ond ej prosický

rozhovor

Vlha modroocasá (Merops philippinus), Bundala National Park (Srí Lanka). Obratný letec, odpočívá pod tropickým sluncem

57 p íroda — b ezen 

rozhovor

ond ej prosický

Volavka bělostná (Egretta thula), Dominical (Kostarika). Ladné kroky na březích Pacifiku v prvních paprscích slunce

kterou kolibřík poletí. Přemýšlet dopředu, kam se bude pták dívat, jaké bude mít světlo apod. Je to spousta známých a neznámých, které musí do sebe zapadnout a člověk, který s kolibříky nestrávil dva měsíce, to neví. Pokud má fotka za něco stát, musí člověk fotografovat tímto způsobem. Samozřejmě že při tom vzniknou i záběry, které nelze předvídat a jsou také dobré, ale většina těch výjimečných fotografií je dopředu vymyšlená. Dlouho jsem měl například vymyšlen snímek volavky v moři při svítání. Dva dny jsem nejprve hledal vhodné místo, a když jsem je našel, nebyla tam žádná volavka. Tu jsem objevil nedaleko, a tak jsem ji postupně krátkými přelety „natlačil“ až na to správné místo. Naštěstí byla zvyklá na lidi, takže vždy popolétla jen na

ondej prosický ﹙﹚ geolog, fotograf Vystudoval geologii, které se věnuje profesně v soukromé firmě. Jako fotograf kromě svého serveru Naturephoto.cz publikuje články a fotografie na stránkách tištěných nebo internetových časopisů, účastní se fotografických soutěží nebo pořádá workshopy zaměřené na fotografování přírody. Ve své tvorbě se věnuje zejména přírodě Latinské Ameriky.

dalších dvacet metrů a za hodinu už byla tam, kde jsem ji chtěl mít. To si z výsledné fotografie nikdo neuvědomí a všichni pak říkají, jaké jsem měl štěstí.

!?# pro% se tak rád d'líte o tyto %asto obtížn' získané zkušenosti s ostatními? Ze dvou důvodů. První je ten, že když jsem já začal fotografovat, bylo to metodou „pokus-omyl“. Nejvíce mně vadilo, že když někdo prezentoval fotku, speciálně z české přírody, tak nenapsal, kde to fotografoval. Podle mne má taková fotka jen poloviční hodnotu, protože nikdo neví, kde to zvíře žije. Tyto fotografy jsem ale na druhou stranu trochu chápal. Druhý důvod je ten, že když někoho navedu, aby to vyfotil stejně, a on to skutečně vyfotí stejně, tak mne to bude motivovat, abych to příště vyfotil ještě lépe. Nemám ani problém fotografy přivést na ta nejlepší místa a ukázat jim zvířata. Když je dobře vyfotí, tak mám alespoň důvod se tam vrátit a posunout fotografie dál.

!?# kde berete %as na fotografování? Především o víkendech a pak v těch dvou měsících v roce, kdy fotografuji v zahraničí. Naštěstí mám tolerantní ženu, která když nyní konečně vidí, že to všechno přeci jenom k něčemu je, tak mne podporuje. Když se mě někdo ptá, jaká technika by mi pomohla dělat lepší fotky, tak říkám, že já potřebuji jen čas.

!?# jak vnímáte po m'síci v tropech %eskou p írodu? Když máte čas a informace, tak je naše příroda také dokonalá. Zezačátku jsem si myslel, že les je prázdný a na rybníce nic nežije, ale postupem času jsem zjistil, že to je naopak. Když po ránu nebo kvečeru správně zasvítí, je i naše příroda barevná až

58 p íroda — b ezen 

ond ej prosický až. Samozřejmě se to třeba s Kostarikou nedá srovnávat. U nás je problém na fotografii přinést něco nového. Kdybych ale neměl tu možnost vycestovat, tak bych se s fotoaparátem u nás určitě nenudil. Jen to chce v Česku na všechno více času.

!?# máte n'jaké vzory?

!?# dají se ješt' nafotit t eba africká zví ata n'jak nov' a zajímav'? Já už to mám vymyšlené, ale zatím výlet do Afriky oddaluji. Z několika důvodů se mi do Afriky moc nechce. Člověk tam musí být zavřený v autě a vyfotí v podstatě to samé jako japonští turisté vedle něho. Nemůže si

rozhovor

!?# m)že fotografie p írody p isp't k její ochran' nebo naopak ke zni%ení? Obojí. Našli jsme třeba úplně náhodou poblíž Hodonína jedinou lokalitu s výskytem vážky plavé u nás. Potom mě kontaktovali přírodovědci, jestli by mohli použít moji fotku jako

Vždy říkám, že ne, protože tak, jak bych chtěl fotit já, nikdo nefotí. Myslím, že dnes není fotograf, který by měl zároveň umělecký cit, zvládnutou techniku a uměl to prodat. Jsou autoři, kteří se tomu blíží, ale fotí si jen tak pro sebe a nikde to neprezentují. Přesto mám dva fotografy, ke kterým se rád vracím, jsou jimi Steve Bloom a Andy Rouse. Steve Bloom je zajímavý tím, jak přírodu vidí a jak je schopný ji zaznamenat, vždy se snaží překvapit. Andy Rose to má zase vždy perfektně technicky zvládnuté a evidentně dopředu vymyšlené.

!?# jak vypadá technicky dokonalá fotografie zví ete? To je relativní. Technicky dokonalá by měla být přesně zaostřená ve

tak, jak bych chtěl fotit já,

tak nikdo nefotí vhodných světelných podmínkách. Avšak pro někoho může být rozmazané křídlo letícího ptáka záměr a pro druhého nedokonalost. Proto nechápu, k čemu jsou fotografické školy. Fotografie by totiž měla přinést vždy něco nového, proč tedy učit něco starého. Dokonalá fotografie zvířete je pro mě ta, která velmi kreativním způsobem zachycuje jeho chování, je nápaditá a i přesto technicky dokonalá, barevně vyvážená.

!?# %ím si vysv'tlujete vzr)stající oblibu fotografování zví at mezi lidmi? Jednoznačně dostupností digitálních fotoaparátů. Jejich cena klesla za čtyři roky na polovinu. Navíc, dobrá fotka zvířete je pro lidi stále atraktivní, protože na ně nejsou úplně zvyklí a běžně je nevidí.

vybrat pozadí, lehnout si na zem, vlézt do řeky nebo někde čekat do tmy, protože ho večer z parku vyženou. Například v Latinské Americe je fotograf divoké přírody daleko svobodnější.

!?# jak se p ipravujete na fotografické výpravy do zahrani%í? Většinou trávím tak půl roku předem večery na internetu a zjišťuji veškeré informace k místům, kam se chystám. Troufám si tvrdit, že u fotografování přírody tvoří 70 procent fotografie studium. Informace o chování zvířete, kde a jak žije, jaké jsou na místě podmínky apod. Technika a um fotografa mají vliv na výslednou fotografii jen z malé části. Pokud vím, kam to lítá a kde si to sedne, není problém jít tam ráno, kdy svítí správné světlo, a vyfotit to. U nás na rybníce to je snadné zjistit, ale když jedu na druhý konec světa, tak je to někdy obtížné.

doklad, že tam opravdu žije, protože místu hrozilo zničení. Opačný případ je ten, že se na celém světě se zvířaty ve velkém obchoduje. Takže každá případná lokalizace ohroženého zvířete může vést k jeho smrti nebo upadnutí do zajetí. Obzvláště u dravců, plazů nebo papoušků to může být opravdu nebezpečné.

Kamenáček pestrý (Arenaria interpres), Florida (USA). Obranná póza bahňáka na březích mělké laguny

!?# co vás na fotografování p írody tolik baví? Pro mě je fotografování přírody prioritně dobrou záminkou, proč vypadnout z města a trochu se vyvětrat. Někdo ve volném čase sleduje televizi, pro mě je nejlepší divadlo divoká příroda. Celý den třeba čekám někde u řeky, než něco vyfotím, a to je opravdová pohoda. Proto mi trochu vadí, že když vezmu někoho s sebou do krytu fotit ledňáčka a když se dotyčnému nepodaří ho vyfotit, je zklamaný. Je to příroda a já jsem šťastný, když ledňáčka alespoň zahlédnu. I když mimo dosah mého objektivu.

p íroda — b ezen 

59