Výukový program pro MŠ VZHŮRU DO AFRIKY

io p e i a

Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia

Ca s

Výukový program pro MŠ

VZHŮRU DO AFRIKY METODICKÉ LISTY

Kontakt CEGV Cassiopeia, Jizerská 4, České Budějovice, 370 11 [email protected], www.cegv-cassiopeia.cz Tel: 385 520 951, 725 515 944

PRO UČITELE

s

2

V Ý U KO V Ý P R O G R A M P R O M Š / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

Cílová skupina: Mateřská škola; 4 - 6 let

D O P O R U Č E N Á L I T E R AT U R A / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

11

DOPORUČENÉ INFORMAČNÍ ZDROJE:

Časová dotace: 70 min. CÍLKOVÁ, Eva. Hrajeme pohádky z celého světa. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-695-7.

Anotace: Seznámíme se s běžným dnem jedné africké holčičky jménem Cecílie. Na jeden den se spolu s ní staneme obyvateli Afriky. Navš víme africkou školku a vyzkoušíme si běžné africké domácí práce jako nošení vody, nakupování. Vyzkoušíme si i africké hry a na závěr si vyrobíme s dětmi keňský míč.

DILLON, S. Watoto. Světem k jiným dětem. Přeložila Mar na Holcová. Brno: NaZemi, 2008. Praha: ISV nakladatelství, 2000. ISBN 80-85866-76-5.

RVP: Dítě a společnost; Dítě a svět.

KAMANDA, K. S., KOPTÁK, M. Africké pohádky. Praha: Brio, 2006. ISBN 80-86113-85-X.

Autorka Mgr. Ilona Pelechová

KOLEKTIV AUTORŮ. Anyana – dě a svět. Olomouc: ARPOK, 2008.

Vydalo: CEGV Cassiopeia, 2012

FOUNTAIN, Susan. Místo na slunci. Globální výchova pro dě 5-10 let. Praha: Tereza, 1994.

WEST, O. D. Africké pohádky. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-679-1.

LE FORT A., MICHAUX V. Matouš a Amadu. Brusel: Georges Eliopoulos, Evropská komise.

10

DALŠÍ NÁMĚTY / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

P O P I S V Ý U KO V É H O P R O G R A M U / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

DALŠÍ NÁMĚTY: 





Další náměty související s tématem tohoto metodického listu naleznete na www.rvp.cz. Pro jejich vyhledání využijte následující link: h p://clanky.rvp.cz/clanek/s/P/1403/INSPIRACE-AFRIKOU.html/ Příběh dě související se tématem tohoto metodického listu najdete na h p://www.adra.cz/prvak/metodicky-material. Link obsahuje následující příběh: Pomáháme si - Příběh o Aničce a La fě Napsal a nakreslil Jan Bárta, ADRA

POPIS VÝUKOVÉHO PROGRAMU Ak vita

Popis ak vity

Očekávané výstupy

Úvod

Lektor dětem představí výukový program a s dětmi se seznámí.



Dě jsou mo vovány a vtaženy do programu.

Keňa – seznámíme se se zvířaty

Lektor dětem ukáže několik fotografií zvířat žijících v Africe. Seznámí je se jmény zvířat. Na závěr s dětmi v doprovodu hudby zacvičí krátkou sestavu s tema kou zvířat v Africe.



Dě umí pojmenovat vybraná africká zvířata.



Dě se prak cky seznámí s různými polohami těla a učí se správně je zaujmout

Keňa – seznámíme se s lidmi - Cecílie

Lektor dětem ukáže fotografii holčičky Cecílie z Keni. Dě společně sdílí své dojmy z fotografie. Na závěr jim lektor sdělí základní informace o Cecílii.



Dě se dozví základní informace o dítě pocházejícím z Afriky.

Školka

Lektor dětem vypráví, co dělá Cecílie během svého pobytu ve školce. Společně s dětmi sdílí jejich zážitky z pobytu ve školce. Na závěr lektor s dětmi zatančí.



Dě umí porovnat své činnos ze školky s činnostmi Cecílie.



Dě se učí pohybovat se různými způsoby v prostoru.

Nošení miminek

Lektor dětem ukáže fotografii africké ženy nesoucí dítě v šátku. Vysvětlí jim způsob péče o dě v Africe. Spolu s dětmi poté sdílí, jak se o dě lidé starají v České republice. Na závěr si dě ve dvojicích vyzkouší nosit panenku v šátku.



Dě si vyzkouší nošení předmětů v šátku na zádech. Porovnají ho se způsoby nošení v ČR a umí vyjmenovat jeho výhody.

Odpoledne nakupování

Lektor vyprávěním naváže na předcházející ak vitu a dě seznámí se specifiky nakupování na trzích v Africe. Společně s dětmi poté vytvoří uprostřed třídy „africké tržiště“.



Dě na základě vlastní zkušenos a vizuálních vjemů umí popsat africké tržiště.

Nošení vody

Lektor opět pokračuje v popisu života africké holčičky Cecílie. Seznámí dě s problema kou získávání vody v Africe. Na závěr si dě samy zkouší nosit vodu na hlavě.



Dě se prostřednictvím ak vity seznámí se způsobem nošení vody v Africe.

Omalovánky a fotografie z rozvojových zemí naleznete na webových stránkách ADRA h p://www.adra.cz/prvak/metodicky-material h p://www.adra.cz/prvak/cz/metodicky-material/fotografie.html

3

P O P I S V Ý U KO V É H O P R O G R A M U / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

4 Keňský míč

S pomocí lektora si dě vyrobí v rámci třídy keňský míč.



Dě se seznámí s výrobou keňského míče.



Dě si procvičí jemnou motoriku.

N AVA Z U J Í C Í A K T I V I T Y / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

3. Reflexe Zeptejte se dě , jak se jim pohádka líbila. Mají nějaký nápad, jak by se příběh mohl odehrát jinak? S dětmi můžete vymyslet vlastní pohádku. Inspiraci naleznete v následujícím linku: h p://www. afrikaonline.cz/pohadky/. Zdroj: h p://www.afrikaonline.cz/pohadky/

Pohádka

Závěrečná reflexe

Pro navození atmosféry relaxace lektor dětem vypráví krátkou pohádku na africké mo vy.

Lektor s dětmi shrne průběh výukového programu. Klade důraz na to, v čem se život v Africe shoduje s životem v ČR.



Dě poznají pohádku z jiného kulturního prostředí.



Dě jsou připraveny na závěrečnou reflexi.



Dě reflektují životní podmínky jednoho afrického dítěte.

9

N AVA Z U J Í C Í A K T I V I T Y / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

8

Zebry jsou převážně býložravci. Spásají různé druhy trav (i tvrdých), které jiná zvířata nespásají, také se živí čerstvou trávou po deš ch, různými bobulemi, větvičkami stromů a podobně. Zebry potřebují pravidelně dostatek vody. Zebry se dožívají v přírodě průměrného věku 10 až 15 let. Největší nebezpečí pro zebry, žijící na velkých teritoriích, představuje převážně ztráta přirozeného prostředí díky stále rostoucím počtům zemědělského a pasteveckého obyvatelstva. Zebry jsou velmi často také vyhledávanou potravou lvů. Zebry jsou velmi plaché a mají vynikající sluch. Zdroj: zkráceno a upraveno: h p://www.chovatelka.cz/clanek/zebra-pruhovany-zazrak-prirody

Postup: 1. Úvod Ukažte žákům obrázky paviána a zebry. Zeptejte se, zda zvířata znají, jak se jmenují, kde žijí. Společně si povězte nějaké informace o zvířatech. Navoďte klidnou atmosféru, např. pomocí hudby a převyprávějte dětem následující pohádku. 2. Pohádka Před dávnými časy, když byla Země mladá, byl povrch země suchý a horký. Celý svět se rozpaloval horkem. Voda byla pouze na několika místech v malých jezírkách, které byly občas rozprostřeny v dálavách pouště a savany. U jedné z nich bydlel velký pavián, který se prohlásil za vlastníka vody v jezírku a začal ji strážit. „Tato voda je pouze moje a nikdo jiný ji pít nebude,“ řekl si. Jak řekl, tak udělal. Vždy vyhnal každého, kdo se chtěl napít. Dokonce si vybudoval strážní budku a veliké ohniště, aby mohl strážit vodu i v noci, kdy je v pouš velká zima. Jednou šla okolo zebra a byla po dlouhé cestě skrz pus nu velmi žíznivá. Její kožich byl zářivě bílý a její zářivá srst ji dělala nejkrásnějším zvířetem pouště. Pomalu se šinula k vodě a chtěla se napít. Když v tom ze strážního domku vyskočil pavián a začal rozzlobeně křičet. „Kdo jsi? Jdi pryč! Ta voda je pouze má.“ Zebra neměla náladu poslouchat lakotného paviána a zprudka odpověděla: „Tohle není tvoje voda ty ošklivá opice! Ta voda je všech.“ A v klidu se napila. Rozvášněný pavián, řekl zebře, že pokud bude ch t i nadále pít z „jeho“ jezírka, bude si muset vodu vybojovat. A tak se zebra vrhla s paviánem do zuřivého boje. Váleli se v pevném sevření okolo jezírka. Když v tom zebra ukončila boj prudkým kopnu m paviána. Úder byl tak prudký, že odmrš l paviána na vysokou skálu daleko za jezírkem. Kop byl tak prudký, že i sama zebra ztra la rovnováhu a upadla na záda. Bohužel spadla do ohniště paviána, a tak prudce, až se polínka v ohni rozletěla do všech stran. Velká část, když opět padala k zemi, popálila zebře její zářivě bílý kožich. Zraněná a poděšená utekla hluboko do travnaté savany, kde od těch dob žije. Černé pruhy do jejího bílého kožichu vypálila hořící polínka paviánova strážního ohně. Od těch dob nosí bíločerné pruhování, jaké nemá žádné jiné zvíře na světě. Naopak pavián si odnesl z boje lysou a červenou zadnici, jak ho zebra nakopla. Hledá úkryty ve skalách a tváří se velmi rozzlobeně, protože přišel o své panování nad vodou.

N AVA Z U J Í C Í A K T I V I T Y / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

5

NAVAZUJÍCÍ AKTIVITY A: OVEČKA Časová dotace: : 60 min. Cíle: • Dě si procvičí jemnou motoriku. • Dě znají význam chovu ovcí pro člověka. Vzdělávací oblast: Dítě a společnost; Dítě a svět. Pomůcky: Fotografie ovečky, vata nebo vlna, hnědé tempery, nůžky, lepidlo (např. Herkules), štětec, nalepovací pohyblivé oči, černé a hnědé pastelky, karton nebo tvrdý papír Poznámka pro pedagogy: Během výukového programu se lektor zmiňuje, že po školce Cecílie hlídá ovečku a při tom si s ní hraje. Ak vitu můžete uvést otázkou, zda si dě pamatují na holčičku jménem Cecílie a připomenout jim její příběh. Postup: 1. Úvod Ukažte dětem fotografii ovečky a zeptejte se, co na ní vidí. Použít můžete následující otázky: Popište zvíře. Co si myslíte, že to je za zvíře? Viděli jste už někdy ovečku? Jak vypadá ovečka z fotografie? Jak se liší od té, kterou jste již viděli? Co dělá na fotografii? Co si myslíte, že ovečka jí? Co nám dávají ovečky? (myšleno mléko, maso, vlnu). Myslíte si, že má Cecílie ovečku ráda? Na závěr si s dětmi povídejte, jaké je jejich oblíbené domácí zvíře, jak vypadá, co jí, kde bydlí apod. 2. Postup práce Vstřihněte z kartonu nebo tvrdého papíru veliký ovál, menší ovál a 4 pruhy pro každé dítě. Dě nalepí menší ovál na větší, m vznikne hlava a tělo ovečky. Dále přilepí čtyři pruhy na větší ovál a m vzniknou nohy. Tělo dě potřou tekutým lepidlem a poté přilepí vlnu nebo vatu. Společně přilepte oči, nebo je můžete s dětmi pouze domalovat. Dě vybarví uši a hlavu. Pokud chcete, aby ovečka měla vlnu barevnou jako na fotce, můžete vzít předem nabarvené ovčí rouno nebo pletací přízi. 3. Reflexe Posaďte se s dětmi do komunitního kruhu a nechte každé dítě, aby svou ovečku ukázalo ostatním. Říkejte si s dětmi básničky o ovečkách a můžete najít příběh, který by vyprávěl nebo kde by byly obrázky oveček. Zdroj: DILLON, S. Watoto. Světem k jiným dětem. Přeložila Mar na Holcová. Brno: NaZemi, 2008.

6

N AVA Z U J Í C Í A K T I V I T Y / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

B: KEŇSKÁ HRA: LIŠKA A HUSA Časová dotace: cca 10 min., libovolně můžete opakovat dle zájmu a mo vace žáků Cíle: • Dě znají hru z jiného kulturního prostředí. Vzdělávací oblast a průřezová témata: Dítě a společnost; Dítě a svět. Pomůcky: svazek listů, popř. šátek nebo něco co dě , znají a je jejich oblíbené (např. maskot třídy apod.) Postup: 1. Úvod Dě posaďte do komunitního kruhu. Vyberte libovolné dítě, které hru zahájí, např. pomocí rozpočítadla, které ve školce běžně používáte. Vybere dítě (prvního hráče), které dostane svazek listů a úkol obcházet kruh. Vysvětlete dětem pravidla hry. 2. Hra Dě sedí v kruhu na zemi. První hráč chodí kolem kruhu, za jejich zády, a za někoho (druhý hráč) položí svazek listů (popř. co jste vybrali jako herní prvek). Ten vyskočí a musí chytnout svého kamaráda, který za něj list položil, dříve než mu zasedne místo. Pokud druhý hráč prvního hráče (ten, který pokládal listy) chy , vypadává první hráč ze hry. 3. Závěr Hra pokračuje až do chvíle, kdy zbude jen jeden hráč. Zdroj: DILLON, S. Watoto. Světem k jiným dětem. Přeložila Mar na Holcová. Brno: NaZemi, 2008.

N AVA Z U J Í C Í A K T I V I T Y / V Z H Ů R U D O A F R I K Y

7

C: PROČ JE ZEBRA PRUHOVANÁ A PAVIÁN MÁ LYSÝ ZADEK Časová dotace: cca 30 min. Cíle: • Dě poznají pohádku z jiného kulturního prostředí. Vzdělávací oblast: Dítě a společnost; Dítě a svět. Pomůcky: fotografie paviána, zebry, dle vlastní úvahy CD s relaxační hudbou Poznámka pro pedagogy: Zde naleznete základní informace o paviánech a zebrách. Na odkazu h p://www.izoo.eu/cs/paviani je dokonce možné pomocí záběrů z webkamery pozorovat pavilon opic a výběh paviánů. Paviáni jsou největší zástupci čeledi kočkodanovitých. Tyto statné opice se snadno poznají podle výrazně protažené „psí“ tlamy. Zejména samci mají mocně vyvinuté špičáky, které tvarem a délkou připomínají spíš špičáky šelem než opic. Malé, hluboko zapadlé oči a mohutné nadočnicové oblouky dodávají paviánům zlostného a zamračeného vzhledu. Jejich silně vyvinuté sedací mozoly jsou u některých druhů velmi pestře zbarveny. Ocas je středně dlouhý a paviáni ho nosí tak, že kořenem stojí vždy šikmo vzhůru a zbytek visí volně dolů. Na stromech se paviáni pohybují ze všech opic nejméně. Nejraději chodí po zemi. Našlapují všemi čtyřmi konče nami na celá chodidla. Na zadní nohy se stavějí jen výjimečně. Při běhu připomínají nemotorné psy. Běhají však velmi rychle. Výborně i šplhají, a ačkoli jsou zdánlivě neobratní, skáčou velmi jistě i po skálách. Živí se hlavně cibulemi a hlízami, které si obratně vyhrabávají ze země. Sbírají a loví i různé drobné živočichy. Mají pozoruhodnou schopnost pro vyhledávání vody. Objeví ji i tam, kde by ji člověk nikdy nehledal. K pramenu se pak dovedou obratně prohrabat. Domorodci v jižní Africe využívají této paviání schopnos a vyhledávají vodu pomocí cvičených paviánů. Paviáni jsou nejen statečná, ale i zlostná zvířata. I člověku se někdy postaví na odpor. Ohrožení paviáni výhružně blýskají svými silnými špičáky a dokážou zahnat i nejsilnějšího nepřítele. Proto mají nepřátel opravdu málo. Loví je jen levhart nebo někdy lev. Zdroj: zkráceno a upraveno: h p://www.izoo.eu/cs/paviani Zebry jsou společenská zvířata. Žijí ve stádech, které mají přibližně 2 až 30 jedinců, někdy i více. Vedoucím zvířetem ve stádu zeber je vždy samec, avšak veškeré denní činnos má na staros vůdčí klisna. Vedoucí zebří klisna vede skupinu při přesunech a za ní následují ostatní klisny podle svého postavení. Poslední jde obvykle hřebec. Klání zebřích samců je tvrdým soubojem. Hřebec nasadí svůj nejzarpu lejší výraz, zvedne hlavu vzhůru, vycení zuby a uši mírně sklopí dozadu. Oba zebří samci kolem sebe krouží a čekají na pro vníkův první útok. Nejmírnější formou boje je přetlačovaná krky. Oba hřebci stojí pro sobě nebo vedle sebe a snaží se jeden druhému přitlačit krkem hlavu k zemi. Kousnu rozlíceného hřebce je velice silné a boles vé. Každý z bojujících se snaží zasáhnout přední nohy soupeře.