Diskuze o pomníku Ozývají se reakce i z opačného konce republiky Poběžovice - Plánovaná instalace pomníku padlým pohraničníkům, o které jako první informoval Domažlický deník (16. února) vzbudila diskuzi, a to nejen v regionu. Na stranách 11 a 12 jsou otisknuty protichůdné reakce čtenářů a osob, kterých se umístění pomníku dotýká jak negativně, tak i pozitivně. Nejedná se o reakce jediné. Redakce Deníku jich obdržela několik, písemných i telefonických. „V Poběžovicích jsem sloužil v letech 1960 až 1962. To jsem byl 191etý kluk, ještě v podstatě dítě, kterému se stýskalo po rodině a domově. Spali jsme se samopalem pod hlavou ve studené místnosti. I když to nebylo vždy lehké, vzpomínám na to rád! Tam se, ze mě teprve stal chlap a myslím, že takových, kteří nikomu neublížili, jsou nás stovky, ne-li více. Právě jim by měl také patřit pomník," řekl bývalý pohraničník z Ostravy, Zdeněk Bukovský. Bohužel ne všichni jsou schopní takto kultivované diskuze a argumentů. Svědčí o tom anonymní dopis s výhružným nádechem, který minulý týden obdržel starosta Poběžovic Hynek Říha po svém vystoupení ve zpravodajství České televize. „Televize můj názor sestříhala tak, že vyzněl úplně jinak," stěžoval si Hynek Říha a v reakci na to okamžitě umístil na internetové stránky Poběžovic oficiální prohlášení o kauze kolem pomníku, ve kterém uvádí, že je pro pomník, ale všem padlým na hranicích, tedy i občanům zastřeleným za pokus o překročení hranice. Dále upozorňuje na to, že tento názor je zcela osobní a nikoliv tedy pro celou událost zamítavý, jak uvedla ČT. O tom, zda pomník padlým pohraničníkům v Poběžovicích stát; bude či nikoliv, rozhodne na svém zasedání zastupitelstvo města, které se k projednání sejde ve čtvrtek 15. března od 17 hodin v zasedací síni Městského úřadu.
Otázka pro Hynka Říhu, starostu Poběžovic. Jak se Vám vystupovalo před kamerami zpravodajství České televize? „Den poté, co vyšel článek v novinách, mi zavolali z ČT, jestli mohou přijet natočit můj názor na instalaci pomníku. To jsem ale nevěděl, že jej pak sestřihají tak, jak se jim to bude hodit. Proto jsem také uvedl věci na pravou míru ve svém prohlášení na internetových stránkách Poběžovic.“
(tng)
Pomník vedle J.Š. Baara? Drzost! Napsali jste "Byli jsme zděšeni troufalostí našich „spoluobčanů" z řad bývalých příslušníků Pohraniční stráže, že hodlají instalovat nejprve v Poběžovicích, a po odmítnutí starostou tohoto města potom na Výhledech vedle pomníku J.Š.Baara pomník svým příslušníkům, kteří zemřeli při ochraně železné opony, kdy jako uniformovaní bachaři bránili našim spoluobčanům překročit tuto železnou oponu a odejít do zemí svobodného světa. Víme, že do řad příslušníků PS byli povoláni ti nejspolehlivější, jejichž kádrový profil a zásluhy jich a jejich rodičů zaručovaly že při ochraně tohoto komunistického koncentráku nebudou váhat použít ani vraždu, pokud se někdo pokusí z něho uniknout. Naštěstí námi zvolení starostové citovaných pohraničních obcí, ať už jde o Poběžovice či Klenčí, odmítají podobné iniciativy pohraničníků. V případě Klenčí pod Čerchovem se ani nepokusili požádat o povolení a podle sdělení starosty Smutného, by určitě narazili, protože Chodové jsou na své vzory, jakým byl J.Š.Baar, příliš citliví, než aby dovolili, aby se kamarádil s takovými svými sousedy, jakými by byli totalitní pohraničníci. Jak je možné, že při zákazu propagace fašismu a komunismu se mohou beztrestně scházet tito „spoluobčané", jejichž cílem bylo vraždit své nevinné spoluobčany, pokud se opováží uniknout z tohoto koncentráku. Naše demokratická republika, namísto aby nadále trestala všechny, kteří se kdykoliv, a to nejen před 20 léty, dopustili vraždy, nejen že do své ústavy zakotví promlčenost takovéhoto zločinu, ale dokonce umožňuje existenci spolku, který tyto „spoluobčany", mezi kterými jsou i tito nepotrestaní vrazi, uznává a jeho činnost povoluje. Výsledkem této neskonalé drzosti je dokonce návrh, aby byli oslavováni všichni ti, kteří díky svému vynikajícímu kádrového profilu mohli se zbraní v ruce vraždit své spoluobčany. Neskutečná drzost je však v tom, že tento pomník hodlají umístit po boku sochy J.Š.Baara na Výhledech - po boku bojovníka za národní zájmy z časů 1. světové války - po boku nejslavnějšího syna Chodů - skutečných strážců hranic, strážců ne před únikem svých spoluobčanů, ale před neustálými vpády cizáků, zejména přes tuto přirozenou západní hranici, přes pohoří Haltravy. I když od zániku této totality uplynulo jen 17 let, většina dnešních žijících pamětníků snad nezapomněla na 174 občanů zastřelených zbraněmi svých „spoluobčanů" a na dalších 88 spoluobčanů, usmrcených v elektrických drátěných zátarasech. Nezapomněla na desítky násilně zbořených vesnic a stovky kulturních památek zničených na přímé rozkazy těchto
„spoluobčanů" v západním pohraničí. Tyto zdevastované kulturní památky a zbořené vesnice v pohraničí - to je skutečný památník činnosti těchto „spoluobčanů"! V Chebu již před několika léty hodlal tento spolek pohraničníků zřídit pomník, a to dokonce i se jmény zemřelých, takže na jedné desce by byli spolu vrazi i jejich oběti. K takovýmto návrhům snad není co dodávat a my všichni, kteří jsme na vlastní kůži okusili dobrodiní této generace, budeme vždy ti první, kteří mají právo i povinnost se ozvat. Za Svaz PTP ČR Jiří Hezký
Jakým právem nás urážíte? K článku v Domažlickém deníku „Pomník pohraničníkům rozpoutal spor" Klub českého pohraničí je nezávislé, demokratické, nadstranické, vlastenecké občanské sdružení, řádně registrované Ministerstvem vnitra České republiky, rozvíjející svoji činnost v souladu s Ústavou a právním řádem České republiky na základě svých stanov a programového prohlášení. Kromě jiného poslání ctíme a chováme v úctě naše občany, kteří svou poctivou a svědomitou prací pro tuto zemi vytvářeli nemalé materiální a duchovní hodnoty, jakož i ty, kteří tyto hodnoty zaštiťovali a ochraňovali, mezi jinými i příslušníky PS. Pro toto ušlechtilé poslání položilo svoje mladé životy na hranicích 184 jejích příslušníků. To, že na úlohu a poslání Pohraniční stráže jsou i jiné názory, beru jako skutečnost. Nedomnívám se ale, že převažují. Je ještě dostatek pamětníků, kteří právě na základě ,osobních poznatků a zkušeností, úlohu a poslání PS hodnotí objektivně a velice pozitivně. V mnohém o tom i vypověděl pořad v České televizi 17. února 2007 K negativnímu vyjádření bývalých příslušníků PS z Poběžovic, ve věci žádosti o povolení zřídit zde památník. Bylo mi sděleno, že jsou mezi nimi i bývalí vojáci z povolání. Na to odpovídám: Jen mě udivuje, že pro svoje skutečné přesvědčení jste, vážení, od vojsk MV, zvláště když se redukovaly počty u Pohraniční stráže, neodešli a dále, po celou dobu vaší služby jste se museli pořádně přetvařovat a svoje přesvědčení udržovat v náležité tajnosti. Za to ale vás neodsuzuji. Jakým právem ale více než 7000 členskou základnu napadáte a hrubě urážíte jako zhrzelé bolševiky, kteří by se spíše měli ostudně stáhnout do ústraní, než se ještě z posledních sil prezentovat na veřejnosti?
Za to, že máme jiné přesvědčení a názory, jež nejsou shodné a v souladu s oficiální současnou propagandou, která v uplynulém vývoji nenachází jeden jediný klad? Jako by u nás nebylo nic jiného, než nezákonnosti 50. let, léta normalizace, Charta, Anticharta apod. Naštěstí jsou i jiné přístupy k jednání o výše uvedené problematice. To je jen důkaz, že navzdory různého přesvědčení a názorů, můžeme mezi sebou komunikovat slušně, korektně, bez urážek, štvaní a projevů sžíravé nenávisti ke všemu minulému. František Meca, předseda OR KČP Domažlice.
Pomník? Je to precedens. Klub českého pohraničí, sídlící v Praze, chce postavit v Poběžovicích pomník padlým ochráncům hranic. Kdo alespoň trochu racionálně přemýšlí, pochopí, že Klubu českého pohraničí jde především o to, postavit pomník bývalým příslušníkům Pohraniční stráže, která na hranicích působila od roku 1951. Už několikrát se v Poběžovicích bývalí vojáci a důstojníci těchto jednotek sešli, aby si na staré časy zavzpomínali. Nemusí se každému líbit, že se scházejí příslušníci organizace, která po znovunastolení demokracie v Česku byla postavena mimo zákon a zrušena, ale proč ne. Tito lidé spolu prožili řadu let a nebylo to určitě jednoduché soužití. Ale stavět Pohraniční stráži pomník? To už je troufalost. Od počátku 90. let si na činnost Pohraniční stráže posvítila justice a nejedno střílení po lidech prchajících do západní Evropy bylo souzeno. Řada lidí, kteří bohužel museli tenkrát vykonávat rozkazy, odešla od soudu se sklopenou hlavou. Ze služby republice se najednou stal zločin. Ano, je to správné, že střílení po lidech na hranicích bylo konečně označeno jako zločin. Méně správné ale je, že za to pykají většinou ti, kteří se nemohli proti rozhodnutí nadřízených postavit. A už vůbec není správné, že organizaci, která takové nesmyslné rozkazy vydávala, se chce postavit pomník. Docela mile mne překvapil v Deníku (16. února, strana 7) uveřejněný názor jednoho nejmenovaného pohraničníka, který říká, že potom by na tom pomníku mohl být rovnou Gottwald. A já dodávám, že pokud by někdy někde a někdo povolil stavbu pomníku Pohraniční stráži, pak už by nestálo nic v cestě přijít s žádostí postavit pomník Hitlerovi,
Stalinovi, Kim Ir Senovi, nebo třeba Charlesi Mansonovi. To všechno byli zločinci. Stejně jako Pohraniční stráž, na kterou je dnes obecně pohlíženo také jako na „zločineckou" organizaci. Je to precedens a vůbec nezávidím zastupitelům, kteří před sebe žádost o postavení pomníku dostanou a budou muset nějak rozhodnout. Ať rozhodnou, jak rozhodnou, jednu ze zainteresovaných stran si zřejmě znepřátelí. Mohu-li k tomu vyjádřit svůj názor a drobnou radu, ať se zamyslí nad tím, že třeba jednou půjdou se svými vnoučaty a budou muset vysvětlovat, co to ta Pohraniční stráž byla a proč vlastně střílela do lidí. Jiří Kohout, novinář a bývalý ředitel MKIS Poběžovice