Langerhansovy ostrůvky • celkem asi 1 milion, průměr 100-200μm • rozptýlené ve tkáni exokrinního pankreatu, jednotlivé rozptýlené buňky • deriváty entodermu
hlavní typy buněk: • β – insulin (68%) • α – glukagon (20%) • δ – somatostatin (10%) • PP – pancreatic polypeptide (2%) další typy buněk: • D1 buňky - VIP • enterochromafinní buňky (serotonin)
diabetes mellitus • skupina metabolických poruch • hyperglykémie způsobená buď poruchami sekrece inzulínu, nebo funkce inzulínu, případně obojím. • akutní forma (coma diabeticum) • chronická forma – orgánové změny
diabetes mellitus • dg: klinická, hyperglykémie, OGTT • porušená glukózová tolerance • DM-1 – absolutní nedostatek inzulínu, zničení β-buněk • DM-2 – rezistence periferních tkání na účinky inzulínu a neadekvátní sekretorická odpověď β-buněk
diabetes mellitus 1. 2.
DM-1 DM-2
3.
genetické defekty funkce β buněk – MODY (1-6), poruchy mitochondriální DNA defekty genu pro inzulín onemocnění exokrinního pancreatu (chronická pancreatitis, nádory…) endokrinopatie (Cushingův sy, hyperthyreoidismus, glukagonom…) infekce (CMV, Coxakie B) léky (kortikosteroidy…) genetické syndromy (Down, Klinefelter, Turner) těhotenský DM
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
diabetes mellitus DM-1 patogeneza – KOMPLEXNÍ PROCES •
autuimunitní nemoc – zničení β-buněk T-buněčnou reakcí (antigen není spolehlivě
znám) – dlouhodobý proces (klinická manifestace – hyperglykemie a ketosa – zničení více jak 90% β-buněk) • účastní se CD4+ i CD8+ T-lymfocyty • nekróza buněk ostrůvků s lymfocytární infiltrací – insulitis – apoptosa β-buněk indukovaná cytokiny (interferon-γ, TNF, IL-1) – autoprotilátky
•
genetická predispozice – –
•
třída II MHC (HLA) molekul (gen na 6p21 (HLA-D)) – role v T-buněčné imunitní reakci polymorfismus v genu pro inzulín
faktory prostředí –
viry (nepoškozují přímo β-buňky) – mohou působit jako agens vyvolávající autoimunitu, autoprotilátky proti virovým proteinům
diabetes mellitus DM-2 patogeneza – NEJASNÝ PROCES •
rezistence periferních tkání na inzulín – snížená schopnost tkání adekvátně odpovídat na působení inzulínu • dlouhodobá downregulace inzulínového receptoru / genetické defekty • změny v inzulínové signální dráze • vazba na obezitu (volné mastné kyseliny?....)
•
dysregulace β-buněk – – –
neschopnost β-buněk se adaptovat na dlouhodobě zvýšené nároky na sekreci inzulínu kvalitativní změny – ztráta normální „pulzní“ sekrece kvantitativní změny • hyperplasie β-buněk následovaná poklesem jejich počtu • degenerace ostrůvků • amyloidní depozita (amylin)
diabetes mellitus patogeneza komplikací diabetu tvorba „advanced glycation end products“ (AGEs)
1. – – –
neenzymatická glykace bílkovin dysfunkce extracelulární matrix poruchy funkce endothelu
aktivace protein-kinázy C
2. –
↑ VEGF – uplatnění v patogeneze diabetické retinopatie
intracelulární hyperglykémie
3. –
aldózo reduktáza – sorbitol (spotřebovává NADPH)→snížená tvorba glutathionu→zvýšená náchylnost k oxydativnímu stresu
