přebývání na zemi mohou být na různých místech, v různých dobách, odlišných kulturách a specificky v postavení a situaci určitého křesťana velmi složité, ale Boží návod, ba přímo příkaz je: Konej dobro. Filozof ihned položí otázku: „Co je dobro a co je za různých situací dobré?“ My pojednáváme o křesťanské existenci, která se orientuje na jednání Pána Ježíše Krista, na Jeho slovo a apoštolské učení. A odvážím se říci, že při obsažnosti a hloubce křesťanského sdělení nabízí křesťanství jadrnou jednoduchost.
4 2014
Podstatou křesťanství je zjevená Boží láska v Kristu. Pán Bůh tuto lásku nezjevuje skrze simplicistního jedince bez sebezáchovného cítění. Toto vymezení nesmíme opomenout: Boží Syn je bytost nadaná moudrostí, bohatě emotivní, logicky usuzující a jednající. A přece nás vede k jednoduchému křesťanství, jež se dá charakterizovat jako láska, potažmo obětavá láska. Z této cesty Pán Ježíš neuhne, nedá se nikým a ničím odradit a zastavit, jak je dramaticky vyjeveno v evangelijním vyprávění o Ježíšově ostrém odmítnutí domlouvání Petrova.
Milí čtenáři, zdravíme vás všechny v novém školním roce. Na jeho začátku přijali při bohoslužbách požehnání žáci, studenti, učitelé a další, kteří se věnují dětem a mládeži. Kéž naše děti a mládež vyrůstají k radosti nám i budoucím, ať se z nich raduje náš Pán i andělé v nebesích. Při letošní sborové dovolené s námi bylo 20 dětí, věříme, že si pobyt pěkně užily a že společné pobývání přineslo požehnání jim i dospělým. Letošním tématem byla Křesťanská jednoduchost. Přestože toto téma vypadá jednoduše, není jednoduché k této jednoduchosti dospět – přesvědčte se sami! V tomto vydání přinášíme opět některé příspěvky ze společné dovolené: kázání bratra faráře Jurka, několik příspěvků z ranních pobožností (tak, jak šly za sebou), přípravu pro večerní program Křesťanská jednoduchost ve vztahu ke sboru a zamyšlení nad dětským programem, který měl letos téma Vyjití z Egypta. Pro ilustraci jednoduchosti slouží i dva záznamy z kroniky sborových dovolených – Markéty a Adámka.
I když to ti, kteří nejsou křesťany, budou popírat, jejich přístup k druhému člověku je odlišný. Křesťan k druhému přistupuje s láskou a priori, protože ví, že byl Kristem bezdůvodně milován. To křesťana zavazuje k lásce vůči všem. Tato láska ovšem není výlučně citová, ale cit se dostavuje při interakci. Jsem dalek popírat u mnohých nevěřících etické jednání. Ale jejich láska je výběrová. A pokud se dostaví, dospívá se k ní komplikovaně. Velkou roli hrají sympatie či antipatie, nedůvěra, všemožné prověřování. A také časté odmítání nevyhovujících. Nebylo by poctivé nepřiznat, že stejné potíže a komplikace ve vztahu k druhým mají i mnozí jakoby křesťané. Kdyby tu byl s námi jeden takový, neušel bych opakovaným otázkám, jak může Pán Ježíš přikázat, abychom se milovali, když přece vzájemné milování může být jedině spontánní a na základě toho, co bylo výše řečeno. Také uposlechnout Pána Ježíše ten křesťan nedokázal. Ale znám jiného, ten je tu s námi, který tomu křesťanství nemohl přijít na kloub, až najednou se vzrušil poznáním, že vše vyplývá z Kristovy oběti, kterou jsme si nezasloužili. Abychom měli jasno, o jakou lásku, o jak jedinečnou lásku jde, upřesňuje Pán Ježíš: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13, 34) Laťka je hodně vysoko. Sami nepřeskočíme. Tímto vědomím se definujeme jako věřící. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Ž 37, 5) Když se dáš k dispozici Božímu Duchu, budeš transcendovat, sám sebe překonávat. Když takoví utvoří společenství, lze nad ním jásat a vysílat k nebi díkuvzdání. Jako apoštol Pavel v listu Koloským 1, 3-8. Amen.
Cesta k jednoduchosti Biblické texty: Ž 37, 3–5; Ko 1, 3–8; J 15,17; J 13,34 Milí přátelé, běžné kázání se opírá o biblické texty, které máme za Boží Slovo, a je tedy normativní. Za zvláštních okolností (jako je náš tábor) je mi údělem postupovat opačně, vyjít od daného tématu a nacházet v Písmu svatém motivy a prvky, které by jej zdůvodnily. Záměrně neříkám: potvrdily jeho platnost v teorii i životní realitě. Už předem musím počítat s tím, že právě životní zkušenost křesťanů jim ukazuje, jak je křesťanská cesta nesnadná a nejednoduchá. Ovšem, a to je pro naše téma zásadní a podstatné, musíme odlišovat křesťanovu jednoduchost a komplikovanost jeho cesty či životních okolností. Vyjděme přece jen z Božího Slova, jak je čteme v Žalmu 37: Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. (v. 3) Okolnosti
Stanislav Jurek, kázání na sborové dovolené 1
se o ně starají a diskutovanou problematiku, která nezačíná na L, prakticky realizují. Člověku ne vždycky dochází, že dětem „patří království Boží“ (Mk 10, 14). Í!
Jedno-Duchost "Toto vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali," slyšeli jsme v nedělním kázání na začátku naší dovolené u Máchova jezera. Ježíš v Janově evangeliu (kapitola 15, verš 17) svým učedníkům a tedy i nám udílí velmi jednoduchý příkaz.
Markéta Vlková *Pozn. red.: Akrostich je takové uspořádání slov, kdy z prvních písmen na každém řádku, čteme-li je za sebou, vznikne slovo nebo heslo.
Podívejme se, co se stane, budeme-li se jím řídit: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude." (Jan 14, 15–17). Jednoduchost lze vnímat jako prostotu, přímost, nebo v přeneseném významu dokonce i jako snadnost. Snadným rozdělením tohoto slova na dvě části se ale nabízí ještě další pohled: jedno-Duchost. Křesťany spojuje jeden jediný Duch, ten, kterého nám místo sebe poslal Ježíš. Víc jich opravdu není: "Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho." (Římanům 8, 9). Apoštol Pavel to opět, jak je ostatně pro něj typické, jasně vyhrotil – křesťan vlastně ani nemůže být jiný než jedno-Duchý. Pavel Pánek, pondělní ranní pobožnost
Pondělí ve formě akrostichu* píšu pozdě, pamatuji si pondělí pouze přibližně. Pavel Pánek při pobožnosti přiblížil křesťanskou jednoduchost jako „jedno-duchost“.
P-oněvadž
O mluvení Milé sestry, milí bratři, občas kolem sebe slýcháme od života znalých poučení typu „nestěžujme si, buďme rádi, že žijeme, že máme co jíst a střechu nad hlavou“ nebo třeba známé „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Samotná Bible nám tyto příkazy předkládá na mnoha místech (aneb malé připomenutí pobožnosti ze společné dovolené).
O-všem – nenechám se časovým odstupem odradit! Odstoupím od organizovaného výkladu. Odpoledne strašně pršelo. Oběd nebyl. (N-ic nového. Nebývá nikdy.)
D-osud jsme zpívali s notami, letos to zkoušíme bez
Začněme tím, že si připomeneme, jak moc je důležité se zamýšlet nad tím, co řekneme, protože slovo může způsobit víc nepříjemností, než si myslíme nebo připouštíme. Slovo je silný nástroj a může zničit úplně všechno.
nich. Dozráváme do dokonalosti.
Ě-ště
ědna věc se nám povedla – šli jsme v kompletním složení na ědnotný výlet do Braniborské ěskyně. Ě třeba poděkovat silným tahačům kočárků.
Jak 3, 5–6: Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
resp. jejich ženské části, připadl večerní program. Anička s Katkou mluvily o křesťanské jednoduchosti ve vztahu rodičů a dětí. V následné diskuzi jsme se shodovali na důležitosti nenásilného a svobodného předávání víry, kterého jsme se mnozí účastnili, ať už v roli rodiče, nebo dítěte. Kromě lásky však diskutovaná témata nebyla na L.
L-ukavským,
Kaz 3, 1 a 7: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: (…) je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit… Dřív než budeme schopni vždycky rozpoznat čas, kdy máme mlčet a kdy mluvit, můžeme se zamyslet
„Í!“
řvaly děti nejen během ranního programu. Je jich tu tuším 20 a jsou úplně všude. Díky všem, kdo 2
alespoň nad tím, co bychom měli nebo neměli říkat, v takových případech už je Bible konkrétnější:
A tak mi nemůžou ujít nejen různé vtipy a hlášky, ale také některé protivné a kritické poznámky, které někdy člověka donutí se zamyslet, víc než slovo samotného patriarchy. Škoda, kdybych byla katolík, mohla bych říct – než slovo samotného papeže.
Kaz 7, 9–10: Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to.
Adam je na pomezí malého a velkého člověka, a tudíž ho nutit do postele hned po dětském večerním programu (tzn. cca v půl osmé) je absurdní, ale zase po dospěláckém večerním programu (to znamená ve 22.00) už je trochu otrávený a i na můj mozek je pozdě, aby vymýšlel kvalitní pohádku přístupnou dětem. Ta, kterou jsem vyprávěla v úterý o snězení dračího srdce, zajistila akorát další dvě hodiny převalování se v posteli. Přesto Adam na večerní program pro dospělé chodí. Po druhém programu mi řekl: „Furt nějaké pobožnosti, je to úplně blbý, pořád tam jenom mluvíte a nic z toho.“ Tato věta se mi dala do tak přímého konfliktu s Růženky výrokem, že „se hlavně máme zabývat Božím písmem a modlit se, abychom dosáhli (té probírané) křesťanské jednoduchosti“. Vždyť přesně tohle děláme na pobožnostech a večerních programech – čteme Bibli nebo její úryvky, modlíme se, mluvíme o Božím slovu, i když kolikrát opravdu spíš „krafáme a co z toho“.
Tady čteme, že nemáme hořekovat, remcat, že to není moudré. A stačí si přečíst pár Žalmů a Přísloví, abychom si připomněli, jak si Bůh cení moudrosti. Takže si nemáme stěžovat tak obecně, ale největší průšvih je, když si stěžujeme na druhé, tady nám List Jakubův vykresluje dost drastické následky takového jednání. Jak 5, 9: Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Pro kontrast si připomeňme Mt 5, 5 a 5, 9: Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími, protože působit pokoj podle mě znamená zvěstovat Boží milost a nepůsobit rozbroje mezi lidmi. 1Pt 3, 8–12: Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.
Přijali evangelium s velkou dychtivostí a každý den zkoumali v písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Sk 17, 11 Ač je mé podstatě bližší ten Adámkův názor a ač (malililinkato) chápu vysílené rodiče dětí, jsem si jistá, že Růženka má nakonec pravdu. Jedině tak (a to ještě vůbec ne zaručeně!) se odvážíme Bohu úplně odevzdat a docílit té „křesťanské jednoduchosti“ přes strašně složitou a náročnou cestu. I když máme plno práce (v té práci, kam chodíme od pondělí do pátku), i když máme doma malé děti, i když musíme něco vyřešit, je důležité si co nejčastěji najít alespoň malou chvíli na přečtení něčeho z Bible (a věřím, že i kreslená knížka o Noemově arše se počítá) a pomodlit se.
Nemluvme bez rozmyslu a nestěžujme si na svět kolem sebe. Svůj život jsme dostali od Boha i se spoustou možností předat tuto zprávu svým blízkým. Někdy ji lze předávat i jen tím, že se nezapojíme do všeobecného hořekování a pomluv a budeme místo toho děkovat Bohu za život a prosit ho o moudrost. Martina Škutová, úterní ranní pobožnost
Je cesta ke křesťanské jednoduchosti jednoduchá? – dvě případové studie (Adam Bílý
Možná měla Růženka to štěstí a cesta k úplné důvěře v Boha pro ni byla jednoduchá, nebo jen je už tak dlouho stoprocentně odevzdaná Bohu, že zapomněla, jaký je to záhul. Ale nic to nemění na skutečnosti, že bez pátrání, zjišťování a tázání se ostatních i Boha křesťanské jednoduchosti (spíše) nedocílíme.
a Růžena Adamová) Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Mt 26, 41 Jako většina rodičů (v mém případě naštěstí jen dočasně, a ještě k tomu už poměrně velkého dítěte) jsem se na letošní sborové dovolené ocitla v síti dětských skupinek, programů a zájmů, a tudíž i dětského názoru na svět.
V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Ko 4, 2 Proto tedy vyzývám vás i sebe, abyste si dali tu malou modrou knížku Gideona, Dobrou setbu či jinou variantu Božího slova vedle postele, na záchod, na kuchyňskou linku nebo k dětské postýlce a nahlédli do toho, kdykoli budete mít chvilku. Přesněji řečeno, si tu chvilku udělali. A stejně tak je potřeba mít čas i na modlitbu.
(Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří ty programy tvoří, pomáhají Adamovi s plaváním, věnují se mu, zabavují ho a tráví s ním všelijak čas. Zdá se mi, že i dobrovolně a celkem rádi.)
3
Nebo – pro mladší generace s lepším telefonem, než mám já – si nastavit výhružné každodenní SMS či emaily, pokud neotevřete Bibli nebo její aplikaci v mobilu.
spolehnout, si zvolil nejlepší zbraň. To, co bylo nejlepší pro Něho, bude nejlepší i pro nás.“ Vilma Pokorná, čtvrteční ranní pobožnost
…skrze potěšení písmem naději měli. Ř 15, 4. Sdělení mojí pobožnosti se může zdát naprosto jednoduché – čtěte Bibli a modlete se – stejně jako se Růžence zdá jednoduché být úplně v Božích rukou. Bohužel ze své vlastní zkušenosti vím, že ani jedno jednoduché není, ale oboje je velmi důležité. Inka Jurková, středeční ranní pobožnost
Mečem Ducha je Boží Slovo Zamyslíme se nad Božím slovem Židům 1, 1-2: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu… V poslední době zažíváme hlavně díky sdělovacím prostředkům jednu katastrofu za druhou. Jsou to pády letadel, válečné konflikty, záplavy atd. Lidský faktor? Je to otázka. Víme, proč se to děje? Lidé ztratili víru, zapomněli na Pána Boha, který je láska sama. A pak se ptají, proč Bůh mlčí? Ale On není mlčícím Bohem, vždyť mluví skrze Boží Slovo k těm, kteří chtějí slyšet. Slova Žalmu 19, 8-9 nám to dosvědčují: Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
Křesťanská jednoduchost ve vztahu ke sboru Výchozí teze: Jako křesťanskou jednoduchost chápeme stav, kdy si na všech myslitelných křižovatkách umíme jednoduše vybrat cestu, která je milá Bohu. Co nám v tom bránívá a jak se takové jednoduchosti naučit?
To, co Bůh mluvil skrze proroky, je v Písmu sděleno. Pak byl také na této zemi v osobě svého Syna Ježíše Krista, jehož život je jedinečný a je příkladem pro nás pro všechny.
Co nám brání v křesťanské jednoduchosti? – nepoznám křižovatku (zajetý způsob konání) – nevím, co je cesta milá Bohu (nevyčtu z Bible řešení, nevnímám odpověď Boha) – bojím se (chybí mi síla, jiné zdroje) jít po cestě, kterou mi Bůh ukazuje – do cesty se mi staví překážky – neumím se rozhodnout – mám ohledy na ostatní – brání mi „starý člověk“
Proto čtěme Bibli stále, zvláště evangelia, bude to nejen užitečné, ale i poučné pro naše jednání a konání v lásce. Závěrem přečtu pár řádků z časopisu Zápas o duši ze zamyšlení CH. H. Spurgeona. „Každému křesťanu doporučuji stále používat neomylné Slovo, protože i náš Pán si zvolil tuto zbraň, když Ho na poušti pokoušel Satan. Měl velký výběr zbraní, jimiž mohl bojovat proti Satanovi, ale nevzal si žádnou jinou zbraň než meč Ducha: „Je psáno“. (…) Když si náš Pán a Mistr při tom všem výběru zbraní, které mohl použít, zvolil jen meč svého Boha, neváhejte ani na okamžik, uchopte a pevně držte tuto jedinou zbraň svatých všech dob. (…) Nedůvěřujte lidské výmluvnosti, ale vyzbrojte se spolehlivými výroky Boha, který nikdy nemůže lhát. Pak se nemusíte bát Satana a celého jeho vojska. Ježíš, na to se můžete
Jak se učit? – číst Bibli – modlit se – pochopení, kam směřovat – tam, kde vím, poslouchat – prosit o to, co nám schází, a o odnětí toho, co nám brání
4
– konkrétně pro vztah ve sboru: chodit do společenství, naslouchat druhým, mít je za „přednější“ než sebe – rozvíjet osobní vztah k Bohu
rodím křtem. Je nesmysl naříkat si, že sbor nám nedává to, co od něj čekáme, jestliže se nechceme ani podílet a dávat mu to, co sbor požaduje od nás. Základní křižovatky křesťana ve vztahu ke sboru:
Křižovatky ve sboru: – přijetí služby – přijímání sourozenců – přijímání autorit ve sboru (farář, členové Rst.) – přímé, laskavé jednání (ano, ano, ne, ne) – napomínání, povzbuzování – vztah k hříchu (svému, druhých) – základní křižovatky křesťana ve vztahu ke sboru rozvedeny níže
Křest – křtem se stávám členem sboru: a) aktivní členství b) formální členství Bible hovoří jasně pro aktivní členství; ale je na mně, kam budu směřovat; zde hraje svou roli také osoba toho, jenž mě na křest připravuje, rodiče, zda znám prostředí sboru, do nějž mám patřit. Účast na životě sboru: a) účastním se života sboru (dle toho, co nabízí) b) neúčastním se života sboru
Dva základní verše: 1K 12, 27: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
Jak chápu svou pozici ve sboru a funkci sboru obecně: Je to pro mě rodina? Dar od Boha? Pomoc na cestě víry? Je sbor pro mě dost dobrý? x Jsem já dost dobrý pro sbor?
Komentář k verši: Křesťanská jednoduchost je cílem života víry; cesta k ní vede skrze křesťanské zrání a chápání, že Ježíš Kristus je hlavou církevního společenství a je v něm přítomen. My se učíme chápat, jak je v něm přítomen a jak Jej máme společně uctívat.
Biřmování: dar Ducha svatého a) ochota přijmout na sebe nějakou službu b) být v závětří
Žd 10, 25: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Bible mluví jasně: J 3, 5: Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Komentář k verši: Jak se Kristova (Boží) přítomnost projevuje konkrétně, tomu se učíme svojí účastí na životě sboru. Pokřtěný člověk se učí nejen poznávat Boží tajemství v Kristově osobě sám pro sebe (rozvoj a růst osobní zbožnosti), ale také poznávat přítomnost Krista v církvi: jak je Ježíš v Duchu svatém konkrétně přítomen a projevuje se ve společenství, jehož jsem součástí.
Chápu, že biřmování je pro mě osobně, ale také pro život sboru důležité? Duchovní růst uprostřed sboru: a) rostu ve víře díky životu ve sboru b) rozvoj víry hledám mimo sbor, nezávisle na něm Rostu ve víře díky účasti na bohoslužbě a svátosti Večeře Páně? Pronikám hlouběji a chápu více důležitost svátostí pro svůj život i život sboru? Učím se lásce k druhým lidem ve sboru? Jsem ochoten finančně se podílet na životě (životaschopnosti) sboru?
Krátké shrnutí: Výše uvedené dva verše tvoří to jednoduché, základní a výchozí, co nám Bible říká o našem vztahu ke sboru, bez ohledu na to, jak sbor chápu já osobně nebo bez ohledu na to, kdo společenství tvoří. Toto Boží slovo buď přijmu jako základ, na němž stavím dál a vycházím z něj, a pak se mohu spolehnout na Boží vedení, výchovu, otesávání a prohlubování a zejména sjednocování mého a Božího pohledu na sbor – anebo toto slovo nepřijmu a rodí se konflikty, které mohou vyústit v rozchod se sborem (někdy i s Bohem).
Pro duchovní růst uprostřed sboru jsou důležité dva doplňující se postoje. Na jedné straně vděčnost a neustálá radost, na druhé straně sebezpytování a pokání. Autority ve sboru: farář, členové rady starších a) ochota jim naslouchat b) řídím se výhradně svojí představou a vůlí Děkuji Bohu za to, co jsem dostala a poznala, prosím o to, co vím, že mi schází; modlím se k Bohu, aby na mně neustále pracoval. Ivana Doubravová ve spolupráci s Pavlou Vlkovou
Buďto chci do sboru patřit a vyvíjet se v něm, a pak hledám cestu, jak to jde, a prosím Boha o vedení – co a jak mám dělat. Nebo do sboru patřit nechci, a pak hledám důvody proč ne, a případně vyhledám jiné společenství.
Děti na sborové dovolené
Základní teze pro život ve sboru: přátele si vybíráme, bratry a sestry přijímáme (takoví jací jsou: se vším dobrým i špatným); společenství sboru je podobno rodině; stává se mojí rodinou víry, do níž se
Milí bratři a sestry v Kristu, ráda bych se s Vámi podělila o své dojmy z letošní letní sborové dovolené, zejména o čase stráveném 5
s dětmi a o jejich programu. Tématem letošního programu bylo Vyjití Izraelitů z Egypta.
připomenout. Jen tak pro pořádek – témata jednotlivých setkání byla tato:
Dětí jsme letos měli opravdu požehnaně – od nejstaršího Vaška Procházky, kterému jsem slíbila, že už z něho příští rok uděláme asistenta, k nejmladší, sotva chodící a již tančící Zuzance Lukavské jich bylo stejně jako slov ve verši Jan 3, 16 (bez předložky) – tj. 20. Toho jsme hbitě využili při zjišťování, zda jsme kompletní – co slovo, to dítě (tedy Vašek = „Neboť“ ….a pěkně podle velikosti každé dítě mělo svoje slovo … Zuzanka = “věčný“). Naše nástupy byly několikrát zdokumentovány pohotovými fotografy (viz obrázek níže).
Těžká práce Izraelitů v Egyptě Narození Mojžíše Mojžíš před hořícím keřem 10 egyptských ran Vyjití Izraelitů z Egypta.
A dá-li Bůh, bude v Kladně o Velikonocích i premiéra tohoto divadelního představení – nebo možná předpremiéra . Pavla Vlková
Ze života sboru
Pro takovou početnou a věkově různorodou skupinu bylo potřeba mít dost ochotných a šikovných lidí, kteří připraví a povedou každodenní setkávání s dětmi. A ty díky Bohu máme – všem jim mávám a moc děkuji. A tak jsme se mohli spolu s dětmi i ochotnými dospělými probírat krásnými příběhy o Božím jednání s těmi, kteří přes nepříznivé okolnosti i přes svoje pochybnosti a strachy odevzdali svůj život Bohu a s vírou přijímali Jeho řešení.
Nejprve radostné zprávy o narození miminek, jim i jejich rodičům vyprošujeme Boží požehnání! Bratr Anthony Gitonga Githige, kterého jsme nedávno přijímali do sboru, se stal novopečeným tatínkem. V Keni se mu 24. června 2014 narodil syn Peter James Githige Gitonga. Sdílíme jeho radost
Celý týden jsme také během setkávání vyráběli rekvizity a i jinak se chystali na dramatizaci příběhů. Přestože se nám z premiéry našeho vystoupení stala veřejná generálka, myslím, že to stálo za to. Vždycky mě to znovu překvapí – z tlupy rozpohybovaných, upovídaných dětí, se kterými je nemožné v krátkém čase a bez drilu nacvičit jakoukoli scénku, se teprve při „opravdovém“ vystoupení stává spolupracující parta, respektující děj příběhu a vydávající ze sebe to nejlepší. Letos jsme to měli opravdu náročné – v poslední chvíli před vystoupením jsme zjistili, že jsou rozbité klávesy – spoléhali jsme na muziku a na Markétu, že příběhům dodá patřičný spád a atmosféru. A opět musím s pochvalou říci, že to děti ani dospělí nezabalili – a získali tak další zkušenost o Boží pomoci a podpoře.
a přejeme mu, aby svého synka a jeho maminku brzy uviděl i ve skutečnosti. V neděli 27. července 2014 se narodila Helenka Rendlová. Z této zprávy jsme se těšili již na sborové dovolené. Rodičům Jitce a Lubošovi i bratříčkovi Mikulášovi srdečně blahopřejeme!
Moc se mi práce s dětmi líbila. Zvláště proto, že vidím růst pomocníky, kteří mají obdarování pro práci s dětmi i ochotu se jim věnovat. Ještě jednou děkuji jim i těm lety osvědčeným, a zejména Bohu za všechny úžasné činy, které jsme si mohli s dětmi 6
A úplně nejčerstvější zpráva: v neděli 14. září 2014 se Terezce Pelcové narodil syn Lukáš. Více nám o tom napsala jeho babička Olga v samostatném článku.
zářijovou neděli, kdy také přijaly požehnání do nového školního roku. Pokračujeme podle učebního plánu Ráchel Bícové, který je určen pro děti od 6 do 12 let. Tématem celého školního roku je víra. K tomu by se mělo vztahovat všechno, co si budeme povídat či co budeme probírat. Abyste věděli, které biblické postavy probíráme, připravila jsem pro vás obsah lekcí pro první pololetí: září – Mojžíš: Víra, která osvobozuje; říjen – Jozue: Odvážná víra; listopad – David: Síla nebo víra?; prosinec – Víra nalézá Mesiáše; leden – Daniel: Víra v těžké době.
Svatba Andrey a Michaela se konala netradičně v přírodě v prostorách hotelu La Park ve čtvrtek 24. 7. Počasí sice hrozilo deštěm, ale na svatebčany vydrželo svítit po celou dobu slunce. Kéž Pán
Každý měsíc by se děti měly naučit, či alespoň každou neděli slyšet, vybraný verš měsíce. Dále se pokusíme začlenit i povídání o známých svědcích víry. Samozřejmě budeme – stejně jako dříve – zařazovat písně a výtvarničení. Nadále budeme slavit narozeniny dětí, a to vždy 3. neděli v měsíci, kdy bývá prodloužená. Poslední zářijovou sobotu bude společný výlet na Louštín, koncipovaný tak, aby se dětem líbil. Počítáme s Mikulášskou v pátek 5. 12. Pokračovat bude i dětský klub, na kterém se chystáme v říjnu pouštět draky. Termín není ještě dohodnut.
novomanželům žehná a chrání je, kéž nad nimi rozjasní svou tvář a je jim milostiv. Ve středu 3. září jsme si při sdílení promítali fotografie a videa. Připomněli jsme si všechny akce od začátku roku a společný pobyt na sborové dovolené. Bratr farář Phanuel promítal fotografie z pobytu v Keni u své rodiny i z programu Afrika Africe. Díky za všechnu radost, kterou smíme prožívat.
Pokud máte jakékoli připomínky či návrhy, budu ráda za každou zpětnou vazbu. Mějte se pěkně a opatrujte sebe i své miláčky. Eva Bodláková
Nedostatek slov
Bohoslužba s požehnáním do nového školního roku
Jak mnozí z vás víte, v neděli 14. září se mi narodil vnouček Lukášek, a já bych se chtěla s vámi podělit o tu radost a pocity, ale jen těžce se mi hledají slova. Byl to pro mě nesmírně zvláštní prožitek, být u toho, když přichází na svět nový človíček, a zvlášť když jeho maminka je moje dcera. Když to člověk prožívá sám, spousta úžasných maličkostí mu unikne. Nevidí tu dřinu personálu, který, i když se snaží mít odstup, je stejně nakonec vtažen do výbuchu emocí, který nastává, když je miminko konečně venku. Neuvědomuje si, soustředěn na vlastní bolest, tu starost nejbližších, zda vše dopadne co nejlépe. A ani neslyší modlitby těch, co na vás myslí.
byla první zářijovou neděli. Pravidelná setkání v novém školním roce doznají změn. Mimiškolkové děti nám odrostly, budou sice chodit další, ale než se zaběhneme, budeme se scházet jednou za dva týdny, letos to připadne na sudé týdny. Rovněž mužská skupinka doznala změny, bude se scházet v sudé pátky.
Jako máma Terezky ji mám stále v paměti jako to malé, bezbranné škvrně, které jsem držela v náručí já, a najednou tu přede mnou leží unavená bolestí, ale nesmírně šťastná, svírající v náručí zrovna tak malé a bezbranné škvrně.
Jarmila Chytilová
Byl to krásný pocit plný hrdosti, že to všechno zvládla, ale zároveň mi letělo hlavou, že je přece ale moje dítě.
Nedělní dětská skupinka Milí rodičové a příznivci, chci vás informovat, jak – zhruba – bude probíhat práce s dětmi v novém školním roce. Po prázdninách se děti sešly první
Pak mi sestřička strčila do ruky nůžky, abych přestřihla pupeční šňůru, a mně v ten moment blesklo 7
hlavou zároveň s cvaknutím nůžek: ,,Bože, už je úplně dospělá.“ Teprve pak mě zaplavila vlna ohromné radosti a hrdosti z událostí, kterých jsem
Pijte z něho všichni! Přesně 600 let od znovuzavedení přijímání z kalicha pro věřící laiky připomene Církev československá husitská ve Slaném děkovnou bohoslužbou s výkladem významu přijímání sub utraque („pod obojí“) a s otevřeným přístupem k Večeři Páně pro pokřtěné v kterékoli církvi. Toto naše konání je příspěvkem ke snaze po sbratření znesvářené společnosti. Přijďte s námi tuto snahu sdílet! Můžete si také s vděčností uvědomit, že husitská reformace právě přijímáním z kalicha přiblížila demokracii dávno před osvícenstvím. Děkovné setkání se uskuteční v modlitebně Církve československé husitské, Šultysova 603 (u tržiště), ve čtvrtek 23. října 2014 v 18 hodin. Zve sbor CČSH a jeho pastor Stanislav Jurek
díky Bohu mohla být od začátku až do konce přítomná. Olga Kodetová
Pravidelná setkání Neděle 8:15 hod. modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání v Domově pro seniory 17 hod. ženská skupinka nad Biblí Úterý ženská skupinka domácí – přesný čas dle domluvy Středa 16:45 hod. sdílení a modlitby 17:45 hod. biblická hodina Pátek 9 hod. mimiškolka sudý týden (první setkání bude 3. října) 14:30 hod. mladší mládež 16 hod. mládež 17:30 hod. mužská skupinka sudý týden
Připravované akce Sobota 20. září ve 14 hod. – Cyklus přednášek s biblickou tematikou pokračuje šestou přednáškou na téma Církevní liturgie a symboly. Přednáší Mgr. Petr Vopálka, farář CČSH. Neděle 21. září v 9 hod. – Bohoslužba s prodlouženou. Při dětské skupince proběhne oslava narozenin dětí narozených v září. Sobota 27. září – Podzimní výlet na Louštín, kopec poblíž Nového Strašecí. Sraz na hlavním nádraží ČD v 8:30, předpokládaný návrat v 15:03, případně 16:13. Půjdeme pěšky z nádraží Řevničov lesem, posvačíme na kopci s krásnými výhledy. Pokračovat budeme do Lužné u Rakovníka opět lesem kolem lesního jezírka. Celková délka pěší túry je cca 8 km.
Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 16:30 hod.
V Lužné je přímo na nádraží železniční muzeum, které můžeme v případě zájmu také navštívit (pak bude pozdější návrat, a to v 16:13).
Otevřený kostel
S sebou si vezměte peníze na jízdné, případně vstupné do muzea, svačinu a pití na celý den. Cesta je poměrně pohodlná, lze jít s kočárkem.
Úřední hodiny
je k dispozici každou středu od 15 do 16:30 hod.
pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 16:30 hod.
Více informací podá sestra Eva Bodláková, které nahlaste svou účast!
Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz
Neděle 5. října v 8:15 při modlitební skupince a následně při bohoslužbách se připojíme ke Dni modliteb za pokoj Jeruzaléma. Rovněž uspořádáme sbírku pro Izrael, kterou předáme ICEJ (Mezinárodnímu křesťanskému vyslanectví Jeruzalém).
Datum vydání: 17. 9. 2014 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Osweto, P. Vlková, M. Vlková Neoznačené příspěvky připravila redakční rada.
8
