Bůh ukrývající se v jednoduchosti
Bůh ukrývající se v jednoduchosti Přečtěme si teď z Matoušova evangelia z 11. kapitoly: „Tehdy Ježíš odpověděl: ‚Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo,“ Pokud Pán dovolí, chtěl bych z toho vzít téma: „Bůh ukrývající se v jednoduchosti.“
Víte, Bůh je tak velký, že se skrývá v jednoduchosti a pak se zjevuje v té stejné jednoduchosti, ve které se skrývá. A Bůh je tak velký, že se dokáže udělat jednoduchým. To Jej právě dělá velkým. Tak mnoho lidí si Jej v té jednoduchosti nevšimne, v těch jednoduchých věcech, ve kterých se ukrývá. Nuže, víme, že člověk toto nedokáže. Člověk nedokáže být natolik velký, aby byl jednoduchý. Rozumíte? Boha dělá velkým to, že dokáže být takový jednoduchý. A Bůh se
Boží hlas v těchto posledních dnech nezjevuje v té velikosti, kterou my pokládáme za velikou. Na počátku, když člověk zhřešil, tehdy se projevila jeho povaha. On se vždy snaží ukrýt před Bohem a proklestit si sám cestu, aby se mohl cítit ospravedlněn. Tím bylo právě náboženství – ono znamená „přikrytí“. A tak si člověk zkoušel vytvořit své vlastní náboženství. Ale Bůh se sám rozhodl, jak se bude setkávat s člověkem, a sice pod prolitou krví. A to byl jediný způsob. Není důležité, jak velice se o to pokoušíme nějakým jiným způsobem. To je jediné místo, kde se Bůh setkává s člověkem, aby s ním měl společenství – a to pod prolitou krví. Existuje pouze jedno místo, kde se člověk může setkat a mít společenství s Bohem a mít společenství vzájemně mezi sebou. A to pod křížem, kdy každý člověk přijímá krev Ježíše Krista. Nezáleží na tom, jak je svérázný. On přesto může natáhnout ruku, vložit ji do dlaně jiného člověka a nazvat ho svým bratrem – když se setkáváme při kříži, kde Ježíš zemřel. Nezkoušej se umístit na nějakou pozici cestou vzdělání, ale poklekni rovnou před Bohem Jahve a mluv s Ním. On ti odpoví. Právě takhle je to pokorné. „Proste a bude vám dáno, tlučte a bude 2
Bůh ukrývající se v jednoduchosti vám otevřeno, hledejte a naleznete.“ Proste a bude vám dáno. Je to tak jednoduché. Nechci vás dopalovat, ale mluvím to s bohabojným respektem a láskou. Opravdu. Vraťte se k Bohu a Jeho Bibli. Vraťte se k Evangeliu pravdy. Ano. Chceš dovolit nějaké organizaci, aby tě odtáhla od Božích věcí? Nedělej to. Vrať se na Boží jednoduchou cestu. On více touží po tom, aby ti dal Ducha svatého, než ty toužíš po tom, aby Ho přijmout. Padni prostě na kolena a pověz: „Pane Bože, není podstatné, jak Ty mi Ho dáš, ale já pro Něj přicházím.“ Sleduj, co se stane. Buď v tom upřímný. Nemusíš s tím otálet a stále čekat a čekat. To není správný přístup. „Když Petr ještě mluvil ta slova, Duch svatý spadl na ty, kteří jej poslouchali.“ To je pravda. Celý problém spočívá v tom, že my po Něm dostatečně netoužíme. Nejevíme o to zájem. Nechceme se pokořit. To je pravda. Bůh pokořil sám Sebe v jednoduchosti, přijal na Sebe podobu smrtelníka. Bůh, nejvyšší forma života, se stal nejnižším, prokletým z života hříšníkem, aby zemřel a uvedl na světlo zmrtvýchvstání. Ó, moji drazí! Bůh ukrývající se ve smrti, aby ukázal sám Sebe ve zmrtvýchvstání. Bůh – nejvyšší forma, Život věčný, stvořil člověka, tělo, aby On mohl v něm sám přebývat. Stal se nejmenší formou života, lidskou 3
Boží hlas v těchto posledních dnech bytostí, prokletou Bohem. A vzal na Sebe to prokletí – na samého Sebe, zemřel, a ukryl se před těmi vzdělanými učenci Písma. Když člověk zhřešil, překročil velkou propast položenou mezi ním a Bohem. Nenechal si však žádnou cestu návratu. Potom Bůh vzal náhradní oběť a přijal ji. A pak, jak jsem již řekl na začátku, když člověk přijal za sebe tu náhradní oběť, mohl přejít zpět do společenství s Bohem. Potom lidé po mnoho let přicházeli díky oběti krve kozlů, ovcí a jiných zvířat, ale ona nemohla odstranit hřích. Pouze hřích přikrývala. Ale co se pak stalo? Co se stalo? Jednoho dne přišlo něco, co mohlo odpustit hřích – krev Jeho vlastního Syna. A On odpustil hřích. Možná zde sedí nějací vědci. Chtěl bych tady na něco upozornit. Vezměme jednu malou obyčejnou kapku inkoustu. Podívejme se na ni. Nejprve to byla jen jedna malá kapka inkoustu. Co to je? Jsou to chemikálie. Podrobme to teď rozboru. Odkud ony pocházejí? „No,“ říkáte: „Je to voda. Je to H2O, chemický vzorec, je jeho částí.“ Proto on v sobě obsahuje chemikálie – barvu. Odkud se vzala ta barva? Dobře, existuje pouze jedna originální barva, a sice barva bílá. Všechny jiné barvy jsou učiněny z bílé. Zjistěme tedy, odkud se to vůbec vzalo. 4
Bůh ukrývající se v jednoduchosti Prozkoumejme to tedy pozpátku. Zaprvé, víte, řeknete: „Hmm, stane se z něho kyselina. Čím se on stane potom z té kyseliny? Další věc, která přichází, říkáte: „Tedy, potom on pochází ze světla.“ Čím je světlo? Docházíme k tolika a tolika molekulám. Tedy, řekněme, molekula ‚jedna‘, molekula ‚čtyři‘ a molekula, osm‘ se sloučí a vznikne atom ‚jeden‘ krát atom ‚čtyři‘ krát atom ‚šest‘. Dobře, kdyby to byl atom ‚čtyři‘ krát atom ‚pět‘ bylo by to bílé, ale náhodou je to ‚šest‘. Co o tom rozhodlo? Ale co tím chci říct? Míchají chemikálie dohromady, aby dostali tu barvu – černý inkoust. To je všechno formováno. Tedy, odkud on se vzal? Musel odněkud přijít. Musel přijít od Stvořitele, protože byl stvořen. A stvoření musí přijít od Stvořitele. A tak potom se z toho stal inkoust. Slouží k určitému záměru. Může se jím napsat tvé omilostnění. Může se jím napsat evangelium Jana 3:16 a spasit tvou duši. Mohlo by se jím napsat tvé odsouzení a poslat tě do cely smrti. Inkoust existuje k určitému záměru. Tedy, po všechna ta léta byl tím, čím je. Něco rozhodlo o tom, aby byl tím, čím je. Dobře, a jak ho vůbec můžete odstranit? 5
Boží hlas v těchto posledních dnech Byl vyroben chemický přípravek, kterému říkáme bělidlo. Vy ženy jej používáte – Chlorox. Teď tady mám nádobku s Chloroxem a vpustím kapku inkoustu do té nádobky s Chloroxem. Najděte teď barvu inkoustu. Co se s ním stalo? K čemu došlo? Nejdříve došlo k tomu, že spadl do vody – do toho Chloroxu. Ta chemikálie byla tak silná, že rozložila inkoust na původní složky. Nevidíte žádný kouř, vůbec nic. On zmizel. Již ho nikdy nebude, protože se proměnil na původní složky, ze kterých vzniknul. A právě to činí krev Ježíše Krista s hříchem. Krev Ježíše Krista! Vyznej svůj hřích a přines jej pod krev Ježíše Krista. Ona hází hřích do Moře zapomenutí, aby ti již nikdy více nebyl připomínán. Co se děje dnes s církví? Někde není něco v pořádku. Podle mého názoru už nepřicházíme k té správné věci v takové upřímnosti. Pokud to Bůh mohl udělat pomocí krve volů, kozlů a býků, která hřích pouze přikryla a vykonala usmíření hříšníka; ale ten hřích tam byl stále (byl jenom přikrytý), co potom On může vykonat skrze krev svého Syna, která hřích ničí? A Bůh krev nevyrobil, On ji stvořil, a ona odstraňuje všechen hřích. Evangelium Marka 11:23 říká: „Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by ve svém 6
Bůh ukrývající se v jednoduchosti srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.“ Kde se dnes nachází církev? Amen. Neuvědomujete si, že vyznaný hřích, doopravdy vyznaný hřích, hozený v zapomenutí, staví most nad tou propastí. Bere to člověka zpět do přítomnosti jeho Stvořitele a činí jej synem Božím. Amen. „Kdo věří ve mne, věci, které já činím, bude činit i on.“ Zde to máte: „Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.“ Sláva Bohu. v jednoduchosti.
To
je
můj
Bůh
zjevující
se
Bůh bere prostého hříšníka a očišťuje jej svou krví. Hází vyznaný hřích do toho Chloroxu – bělidla krve Syna Božího – a vkládá do toho člověka svůj vlastní život skrze křest Duchem svatým.
7
Boží hlas v těchto posledních dnech Nestarám se, kolik máš titulů doktora, v jak velké jsi organizaci, do jak velkého „kruhu“ náležíš, do kolika organizací, cokoliv to je, to s tím nemá nic společného, dokud tvé hříchy nejsou vyznány a obmyty krví Ježíše Krista. Potom stojíš jako nefalšovaný, znovuzrozený syn a dcera Boží a máš v sobě Boží život, abys mohl vypovědět Slovo stvoření: „Ať se ta hora přesune.“ A ona tě poslechne. Amen. Bůh se zjevuje v jednoduchosti.
On pozvedává takové, kteří nemají vzdělání. Přijímá takové, kteří tomu jednoduše uvěří. „Děkuji ti, Otče, Stvořiteli nebe a země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými.“ A dnes, tak jednoduše jak je to jen možné, člověk nemusí být chytrý, nemusí mít žádné vzdělání. Pouze věř Božímu slovu. I ty můžeš být spasen a být synem Božím, abys mohl stát v přítomnosti Boha a konat Boží díla. Ó, drazí, k čemu došel ten svět? Kde jsme? Vidíte, kam jsme došli? Ubírali jsme se přímo do hluboké jámy. Jsme přibiti hříchem, věrovyznáními a doktrínami. 8
Bůh ukrývající se v jednoduchosti Ale posel se protlačil skrze dvacet století. Tyto požadavky byly splněny. „Boží Syn, zrozen na podobenství hříšného těla, narozen ve žlabu. Nebylo na Něm krásy, proč bychom po Něm toužili. Byl mužem opovržení. Netoužili jsme po Něm. Skryli jsme naše tváře před Ním.“ A dnes děláme stále totéž. Řeknete: „Já bych to nikdy neudělal.“ Tvůj postoj dnes dokazuje, že bys udělal totéž. Ty to děláš už v této chvíli. Rozumíš? Nechceš si vybrat svou cestu v pokoře? Netvrdím, že jsi zlý člověk, neříkám, že kouříš, piješ nebo ať už děláš cokoliv. Ale ty nevěříš Slovu. Rozumíš? Pokud věříš Slovu, řekni: „Pane, nezáleží mi na tom, co mě to stojí. Pokud mě to stojí ztrátu mé denominace, pokud mě to stojí ztrátu mého klubu, pokud mě to stojí ztrátu mé popularity mezi mými přáteli, není důležité, co mě to stojí. Já toužím přijmout poselství Golgoty. Budu pokorný, pokořím se.“ Ženy říkají: „Já vím, že když si nechám dorůst vlasy, budou mi říkat, že jsem staromódní. Nezáleží na tom, co o mně budou říkat. Já budu dámou. Říkají, že jsem bledá a vypadám, jak bych spadla hrobníkovi z lopaty, protože se nelíčím. Já to budu dělat. Jsem mrtvá v Kristu.“ 9
Boží hlas v těchto posledních dnech Muži: „Je mi jedno, kolik dogmat a věrovyznání se snaží do mne vecpat. Počínaje touto chvíli, přijímám pokorné poselství od Boha. Já mu budu věřit. Zůstanu tam tak dlouho, až moje hříchy zmizí. Zůstanu tam tak dlouho, až mne Duch svatý naplní vírou v každé Boží slovo, které je napsáno. On mi to slíbil. A jestli mám most přes tu propast díky Jeho spravedlivé krvi, pak mohu stát jako syn Boží. Věřím celému Evangeliu, já to udělám.“ Takže Bůh je teď tady. Kristus je mezi námi. On ti chce dát Ducha svatého, pokud jsi ochoten Jej přijmout. Nemusíš nic platit; cena už byla zaplacena. Cena už byla zaplacena onoho odpoledne, před devatenácti stoletími, pokud jste ochotni Jej přijmout. Jestliže jsi připraven, otevři teď své srdce. Otevři je dokořán. Odstraň veškerý strach a všechny pochybnosti. Zvedni ruce k Bohu a řekni: „Pane Bože, zde jsem. Stojím zde, stojím tady ve jménu Ježíše Krista.“ Budu se za vás modlit a vy se modlete také: „Pane Ježíši, přicházíme v pokoře, přicházíme v unížení. Přináším ti toto shromáždění posluchačů, protože oni se tady postavili a odpověděli na výzvu. Oni hledají hlubší prožití. Hledají více života, když uslyšeli, že Ježíšova krev očišťuje tak dokonale, že nezůstává nic, aby celé Boží slovo odpočívalo v nich; aby příkaz vyřčený jejich vlastním hlasem měl tvůrčí 10
Bůh ukrývající se v jednoduchosti moc, protože v nich je Duch svatý. A ten Duch svatý je Stvořitelem. On dělá věci, které se uskutečňují, protože On vypovídá to Slovo. A vypověděné Slovo se stává Bohem v akci. Tedy, Pane, prosím, abys teď seslal Ducha svatého na každého z nich. A uděl jim, Pane, v moci zmrtvýchvstání Krista ty věci, po kterých touží ve svém srdci – lepší život a křest Duchem svatým. Pane, ať se stane, aby posluchači byli osvíceni, aby ta lidská srdce porozuměla tomu vidění a byla naplněna mocí Boží. Pověřuji je Tobě, Pane, ve jménu Ježíše Krista.“ Nakonec bych vám chtěl vyprávět jeden příběh z doby 1. světové války – z bojů vojáků na frontě. Jednoho dne byl celý pluk amerických vojáků obklíčen nepřítelem. Palba z kulometů, velkých děl, moždířů, z čehokoliv to bylo, je zablokovala na místě. Nemohli se z toho obležení dostat. Nebylo cesty úniku. Byl tam celý pluk vojáků a hynuli na místě, protože je nepřítel obklíčil ze všech stran. Měli letadla, ale neodvážili se vzlétnout, protože by je sestřelili. Pokud se snažil někdo utéct, nepřítel byl ze všech stran. Nebyla žádná možnost. Jejich skvělé pušky selhaly. Celá jejich vojenská strategie selhala. Byli obklíčeni nepřítelem. Potom se nakonec našel jeden prostý voják, který našel holuba, jednoho holuba z těch poštovních holubů. To byla jejich jediná naděje. Napsali vzkaz a mysleli si, že pokud 11
Boží hlas v těchto posledních dnech se tomu holubovi podaří proletět nad nepřítelem, až do jejich hlavního stanu, odkud on pocházel, pak tam doručí tu zprávu. Holub se vzkazem, holub posel. A to byla jejich jediná naděje. Obyčejný malý holub. Všechna vojenská tajemství selhala. Ale oni měli jednoduchého malého holoubka. Tak tedy napsali zprávu a přivázali ho k jeho malé nožce a vypustili jej s požehnáním a modlitbou, aby se mu podařilo přeletět. Samozřejmě, když Němci zahlédli vzlétajícího malého bílého holuba, začali po něm střílet. Jeden náboj mu proletěl křídlem a vyrval mu pírka, jiný náboj mu poškrábal křídlo, další pak nohu, kde byla přivázána zpráva. Ale chudák holub letěl dál a snažil se doručit vzkaz. On musel doletět, šlo přece o život. Nakonec bojoval se smrtí, dělal přemety a převracel se ve vzduchu. Letěl, až začal padat a spadl do vojenského tábora. Jeden z vojáků jej zvedl a podíval se na něj. Ten obyčejný voják řekl: „Stříleli do něj.“ Pohleděl na jeho zraněnou nožku a tam byl lístek papíru. Přečetli si jej, a i když byl potřísněn krví, vzkaz se dostal do správných rukou. Dostal se k veliteli. Vyslali okamžitě posily a zachránili celý pluk. Kdyby se ten malý holub neprorazil přes nepřítele, všichni by zahynuli. Jaká by to byla porážka. Bylo by to něco strašného. A byla to velká věc, kterou vykonal ten holoubek, protože to ho stálo jeho krev. Ta krev byla na té zprávě. Byla to velká věc, ale ani z poloviny tak velká, jako jednoho dne, kdy hříchy lidí přibily syny 12
Bůh ukrývající se v jednoduchosti Boží. Bylo to beznadějné. Oni nemohli nic udělat. Všechny naděje byly ty tam. Avšak tehdy nepřiletěl holub, ale Holubice. 20 století tomu se v jednoduchosti narodil ve žlabu, umíral na kříži, vyletěl do nebe se svou vlastní krví na zprávě. On zachránil Boží syny, abychom znovu mohli být syny a dcerami Božími, abychom žili ve svatosti a čistotě, abychom žili v Jeho přítomnosti. Jsem tak vděčný za tu Holubici, která sestoupila ze Slávy, vzala ten vzkaz, že jsem byl v nouzi, a odletěla s ním do nebe. To poselství bylo potřísněno krví, z důvodu hříchů světa. Ale dnes jsem zachráněn, jsem svobodný. Mám z toho velikou radost. A prostí lidé jsou schopni tomu porozumět. Mám radost, že jsem natolik jednoduchý, že tomu mohu rozumět. Nemáte z toho radost? Bůh ukrývající se v jednoduchosti. Jahve se stal člověkem, aby mohl zemřít za lidi. Aby mohl zanést to poselství zapečetěné svoji vlastní krví, Boží požadavek, že ta cena byla zaplacena a my jsme vykoupeni. AMEN.
13
Boží hlas v těchto posledních dnech
Máš-li zájem o Boží Slovo, chceš-li zdarma obdržet knihy, brožury nebo CD, napiš na adresu: Večerní Světlo Světí 99 503 12 Všestary
[email protected] www.vecernisvetlo.cz
