CESTA K CHŮZI. Lenka Sehnalová... CESTA K CHŮZI... 1

CESTA K CHŮZI

1 Lenka Sehnalová ... CESTA K CHŮZI ... Lenka Sehnalová SEMINÁRNÍ PRÁCE

SEMINÁRNÍ PRÁCE

OBSAH 1)

Úvod ...............................................................................................................................

3

2)

Proč a jak jsem začala se severskou chůzí ..............................................................

4

3)

Začnete s nordicem – motivace a jak ji získat .........................................................

5

4)

Jak získat podporu a dát o sobě vědět .....................................................................

8

5)

A jedna trasa na závěr... ..............................................................................................

12

6)

Přílohy ............................................................................................................................

16

Lenka Sehnalová ... CESTA K CHŮZI ...

2

Úvod

Tato seminární práce záměrně neobsahuje téměř žádné informace o tom, co je to nordic

walking, jaká je jeho technika a co k jeho provozování potřebujete. Zájemci si tyto údaje mohou najít jak v dostupné literatuře, tak ve většině seminárních prací cvičitelů, kteří prošli rekvalifikačním kurzem v předchozích letech. Aby tato práce byla užitečná pro mě i pro případné čtenáře, rozhodla jsem se ji pojmout jako „příběh“ o tom, jak nordic walking dokáže změnit život a co všechno se lze díky němu naučit.

„Především nesmíte ztratit chuť jít. Každý den se uchodím do stavu blaha, vychodím se

z každé nemoci, vychodil jsem si nejlepší nápady a neznám myšlenky natolik tíživé, aby se z nich člověk nemohl vychodit. Ale když sedíme v klidu, tím spíš dojdeme k pocitu, že jsme nemocní... Takže pokud člověk dbá, aby dost chodil, vše se urovná.“

S. Kierkegaard

(Převzato z knížky norského spisovatele Tomase Espedala Jít, kterou v roce 2010 vydalo nakladatelství Havran Praha.)

Ilustrační foto č. 7????

Na výletech s nordic walkingem se můžete dostat kamkoliv...


3

Proč a jak jsem začala se severskou chůzí

Nesprávné hole a špatná technika – tak začalo v létě roku 2007 moje seznamování s nordic

walkingem. Právě jsem prodělávala náročnou onkologickou léčbu. Měla jsem za sebou operace, chodila jsem na chemoterapie a čekalo mě ozařování. Cítila jsem se hrozně, byla jsem unavená a navíc jsem přibrala skoro deset kilo. Pak zafungovala náhoda v podobě kamarádky, která mě začala vozit do lesů v blízkém okolí, a článek v nějakém časopise, kde jsem se dočetla o nordic walkingu. V nejbližším obchodě se sportovními potřebami jsem si pořídila hole a začala jsem „chodit“. Udělala jsem přesně to, co dodnes nepoučeně dělají stovky lidí – koupila jsem si nekvalitní levné trekové hole, vzala je do ruky a opřela se o ně... Na chůzi „s klackama“ přece nemůže být nic zvláštního!

Léto a podzim jsem prochodila po rovinatých hanáckých polích a lesích a pochvalovala si,

jak je ten „nordic“ super. Na jaře roku 2008 jsem se rozhodla udělat pro své zdraví ještě víc. Na internetu jsem na stránkách www.priessnitz.cz našla nabídku Priessnitzových léčebných lázní Jeseník a objednala si dvoutýdenní pobyt, který jsem si nakonec o týden prodloužila. Nejen, že jsem se zamilovala do tamní nádherné přírody, ale také jsem zjistila, že moje kondice stále za moc nestojí. Problémy mi dělalo udýchat sebemenší stoupání a zvládnout víc než deset kilometrů jsem považovala za nemožné. Pouhé tři týdny redukční stravy, koupelí a masáží a především každodenní cvičení a chůze ovšem stačily k tomu, abych zkubla 5 kilogramů, přitom nabrala svalovou hmotu a především se cítila jako znovuzrozená. Na túry jsem však bohužel chodila sama, bez instruktorů, a tak jsem ani neměla šanci zjistit, že něco dělám špatně.

Po návratu z Jeseníků jsem se „nordicu“ věnovala spíš nárazově – občas jsem přemluvila nějakou

kamarádku k výšlapu po blízkém okolí a semtam jsem obešla šestikilometrový okruh okolo plumlovské přehrady, kterou mám na dohled od svého bydliště. Další posun přišel až v srpnu 2009, kdy jsem strávila tři týdny v lázních Karlovy Vary. Součástí procedur byly dvakrát do týdne lekce nordic walkingu s úžasným instruktorem Arturem Regietou, který svým přístupem dokáže lidi pro chůzi opravdu nadchnout. Až díky němu jsem zjistila, že severská chůze je specifická svou technikou a vyžaduje speciální hole, které jsem si také okamžitě objednala. Hned v listopadu jsem si však způsobila výron v kotníku, který mě po tři převánoční týdny „připoutal“ ke gauči. Výsledkem bylo pět kilo navíc a pocit, že už se sebou opravdu musím něco udělat. V té době jsem právě s jedním lékařem psala pro regionální noviny dlouhodobý seriál o hubnutí. Jeho součástí byly i díly o STOBu, jehož kurz se v rámci obezitologické ambulance otevíral v únoru 2010. Nebylo nic jednoduššího, než spojit příjemné s užitečným – o tříměsíčním kurzu jsem nejen psala podrobné články, ale také jsem ho celý absolvovala. Výsledkem bylo nejen mínus osm kilogramů, ale především počátek opravdu pravidelného chození, ke kterému jsem postupně přivedla řadu svých kamarádek. Právě jedna z nich mě nakonec inspirovala k tomu, že jsem se přihlásila do rekvalifikačního kurzu Cvičitel nordic walkingu a rozhodla se propagovat a vyučovat tuto dokonalou pohybovou aktivitu.


4

Nordic walking se dá skvěle kombinovat s hydroterapií – ideální podmínky jsou pro to v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku, kde v roce 2010 vybudovali perfektní Balneopark. Více na stránkách www.priessnitz.cz Autor: Anežka Poláková

Začněte s nordicem – motivace a jak ji získat

Tahle kapitola se týká především jedné „speciální“ skupiny lidí – a to žen středního až pokročilého

věku, které rozhodně nemají blízký vztah k pohybu. Samozřejmě vím, že nordic walking je vhodný i pro fyzicky zdatné a sportovně založené jedince, kteří si díky němu mohou zlepšovat kondici. Takoví lidé jej však téměř neprovozují. Proč? Není v něm totiž dost adrenalinu! Proč chodit s hůlkama, když můžu dělat něco akčnějšího, zábavnějšího a ještě se při tom poměřovat s ostatními? Na kole nebo při běhání můžete závodit, kdo bude rychlejší, při tenisu či squashi vyhrává jen jeden... K nordic walkingu si prostě člověk musí „dojít“ – s věkem, přibývajícími kily a zdravotními problémy. Sama jsem toho důkazem. Jsem ročník 1964 a sportu jsem se nikdy aktivně nevěnovala, pokud nepočítám běžnou každodenní chůzi do práce a občasnou vyjížďku na kole. K pravidelnému pohybu mě přinutila až vážná nemoc a neúprosně stoupající číslice na váze.


5

Díky tomu, že jsem jsem k nordicu nejprve přivedla řadu svých kamarádek, které by se směle

daly označit za typické „kavárenské povalečky“ s nárazovými záchvaty překotného hubnutí a následnými nevyhnutelnými „jojo efekty“, mohu shrnout své zkušenosti s motivací k pohybu u lidí, jimž je slovo „sport“ spíše odporné.

K nordic walkingu jsem nejprve přivedla několik svých kamarádek. Společně chodíme téměř za každého počasí. Dokonce i v zimě, kdy volíme spíš pevnější povrchy. V okolí Prostějova je ideální například Repešský žleb nedaleko Hamer.

1) Nejprve se musí objevit alespoň jeden jedinec, který, ať už z jakýchkoliv důvodů, naruší dosud zaběhnuté kolečko neustálých nesmyslných diet a hovorů o nich. 2) Tento člověk nejprve musí ostatní rafinovaně přemlouvat a barvitě jim líčit, jak je nordic walking úžasný a co všechno dokáže. Pak teprve zorganizuje „výšlap“, na němž jim to prakticky předvede. Zpočátku by měl vybrat nenáročné a pokud možno atraktivní trasy. Osvědčilo se mi tvrdit, že trasa je kratší než ve skutečnosti – spousta žen se totiž zbytečně obává, že neujde víc než tři čtyři kilometry.


6

3) Vyplatilo se mi pořídit si jednoduchý krokoměr. Je velmi motivující a překvapující zjistit, že jsem strávila tři hodiny příjemným povídáním a kocháním se přírodou při „procházce“ po lese a ušla při tom patnáct kilometrů. Může se k tomu přidat i založení tabulky se zapisováním jednotlivých výkonů a následným poměřováním, kdo má kolik „nachozeno“. Já jsem například letos jen na túrach ušla k dnešnímu dni – 27. 8. 2011 – přesně 845 kilometrů. 4) U mě samotné se jako významná motivace brzy projevil „objevitelský syndrom“. Začalo mě bavit vymýšlet trasy a získávat si k nim informace. Nakonec z toho vyplývají akce, které lze nazvat spíš společenskou pohybovou aktivitou, než sportem. To je důležité právě pro ten typ žen, pro něž je nordic nejpřínosnější – nesmějí získat pocit, že jdou jen proto, aby šly. Ve skutečnosti přece podnikají výlet, při němž se pobaví, něco zažijí, a jen tak mimochodem udělají něco pro své zdraví, kondici i postavu. 5) Nejlepší stimulem je ovšem vidět konkrétní výsledky: jedna z mých kamarádek tak například především díky chůzi zhubla během půl roku 14 centimetrů přes boky. Další, jejíž kondice se rovnala téměř nule a zpočátku jsem si od ní vyslechla spoustu výčitek, dnes bez problémů (a s hůlkami) zdolává alpské ledovce a chce si přidávat další kilometry. 6) Určitým pozivním faktorem je určitě i komunikace prostřednictvím internetových sociálních sítí, především Facebooku. V únoru 2010 jsem na FB založila neveřejnou skupinu s názvem Jdeme ven?, kam pravidelně po každém „výšlapu“ přidávám fotografie a zápis o tom, kde jsme byli, kolik kilometrů jsme ušli a co jsme po cestě viděli a zažili. Na stránkách skupiny je dnes více než 400 fotografií, které dokumentují naše akce od té první – organizovaného pochodu 31. 1. 2010 na vrchol Kosíře z Čelechovic na Hané, až po tu zatím poslední, kterou byl třídenní pobyt na Šumavě. Nechybí v něm zápisy z tak atraktivních túr, jako byly levády na ostrově Madeira, sestup pirátskou stezkou z Mascy na Tenerife nebo výstupy na ledovce ve Švýcarských Alpách v oblasti Wallis. Krásné a zajímavé jsou ale samozřejmě i cesty po Čechách a Moravě, na nichž je stále co objevovat. Zatím jsme tak poznávali například blízký Moravský kras, Jeseníky, Beskydy nebo Šumavu. Od členů skupiny vím, že se na facebookové stránky často vracejí, aby si naše společné akce připomněli a mohli se těšit na další. „Výšlapy“ věsměs organizuji já, a využívám k tomu nejen nejrůznější mapy, letáky z informačních center, články z tisku či televizní reportáže, ale samozřejmě také internet. Velkou inspirací jsou pro mě nejen stránky Klubu českých turistů, ale například také skvělé „webovky“ Aleny Ilčíkové z Brna, která na


7

adrese www.alena.ilcik.cz pod názvem Toulky podrobně dokumentuje desítky túr, které osobně absolvovala v posledních deseti letech. 7) Nakonec ale, tak jako v jiných oblastech života, platí, že motivaci musí každý najít sám v sobě: ta dodaná „zvenčí“ vydrží jen krátce. I na to mám jeden příklad ze svého blízkého okolí: padesátiletá obézní žena (125 kg při výšce 174 cm) začala „kvůli“ rodině a přátelům pod dohledem obezitologa dodržovat životosprávu a přidala k tomu i nordic walking. Během půl roku sundala téměř dvacet kilogramů, zbavila se většiny zdravotních problémů a celkově se cítila mnohem lépe. Stačila však malá záminka (výmluva na stres z konfliktu s příbuzným) k tomu, aby vše vrátila do starých kolejí. Během dalšího roku měla zpátky nejen těch 20 kilo, ale dalších 10 navíc! K tomu se samozřejmě přidaly závažné zdravotní potíže. Proč tato žena dál nedělala to, co prokazatelně fungovalo? Jednoznačně proto, že její motivace nevycházela „zevnitř“.

Chodit se dá v jakémkoliv terénu. Správná technika jde sice stranou, ale hole jsou v každém případě oporou.

Jak získat podporu a dát o sobě vědět

Do rekvalifikačního kurzu cvičitele nordic walkingu jsem se přihlásila ze dvou důvodů. Tím

prvním byla snaha naučit se opravdu pořádně techniku této chůze a získat o ní co nejvíce informací. Druhým pak byl záměr zpopularizovat tuto pohybovou aktivitu v oblasti střední Hané a seznámit s ní co nejvíc lidí.

Mojí výhodou je, že jsem více než dvacet let působila jako regionální novinářka. I díky tomu

jsem věděla o grantech, které každý rok poskytuje město Prostějov v rámci celostátní projektu Zdravých měst. Podle informací na stránkách Národní asociace Zdravých měst České republiky www.nszm.cz má tato organizace, založená již v roce 1989, v současné době 96 členů s regionálním


8

vlivem na 2231 měst a obcí, ve kterých žije 3,725 milionu obyvatel, což je více než třetina populace České republiky.

Zjistila jsem si podrobné podmínky k získání grantu, navštívila jsem příslušnou místostarostku

a tajemnici komise Zdravého města Prostějov a pak už jen vyplnila jednodouchý formulář. Komise a poté i zastupitelstvo moji žádost schválili. Jednoznačně totiž naplňuje jeden z cílů, které má Národní síť Zdravých měst České republiky v programu, a to je „podpora zdravého životního stylu svých obyvatel“. Částka, kterou Zdravé město Prostějov disponuje, je pochopitelně omezená a žadatelů je celá řada. Pro svůj projekt jsem získala grant ve výši 10 tisíc korun, určený na nákup holí na nordic walking. Za to jsem se zavázala, že budu do konce roku 2011 zdarma organizovat lekce pro zájemce z řad široké veřejnosti včetně zapůjčení holí. Podmínkou také bylo, abych o těchto aktivitách informovala prostřednictvím sdělovacích prostředků s uvedením, že jde o akce podpořené Zdravým městem.

Hned na první lekci, kterou jsem v červnu 2011 uspořádala v rámci projektu Zdravé město Prostějov, přišlo 17 zájemců. Lekce se konala v Kolářových sadech, kde je ideální terén pro lidi se zdravotním omezením, starší a s nadváhou – rovinky s nezpevněným povrchem včetně okruhu, který měří zhruba kilometr.

A jak konkrétně naplňuji tento projekt? Dvakrát do měsíce pořádám krátké, zhruba hodinové

seznamovací lekce. Konají se většinou dopoledne i odpoledne a postupně přidávám i víkendy. Zájemci se hlasí telefonicky nebo mailem včetně uvedení své výšky (abych pro ně mohla vzít správné hole)


9

a telefonického kontaktu (kdyby akce odpadla). Byla jsem hodně zvědavá, jaký ohlas tato nabídka vyvolá, a výsledek mě příjemně překvapil. Během jedenácti setkání si nordic walking vyzkoušelo více než 160 lidí ve věku od 11 od 85 let! Musela jsem dokonce přidávat lekce – například pro klienty stacionáře prostějovské Charity.

Pro tyto krátké seznamovací hodiny jsem vybrala tři různé terény. Jeden je v Kolářových sadech

v Prostějově, kde lze chodit po zhruba kilometrovém rovném okruhu nejen po asfaltových, ale i po nezpevněných cestách. Další je v biokoridoru Hloučela, lesoparku, který Prostějované tradičně využívají k rekreaci. Zde již nejsou trasy tak pohodlné, většinou jde o hrbolaté polní a lesní cesty, zato jsou zajímavější - lze po nich ujít více kilometrů kolem říčky Hloučela až do blízkých Mostkovic. Poslední trasa, určená pro zdatnější chodce, vede z Plumlova přes Alojzov do Mostkovic. Podle toho, na kterém rozcestí se rozhodneme pro návrat, je dlouhá 8, 10 nebo 13 kilometrů. Tato trasa je podle mého názoru výborná především v tom, že zájemce si na ní během jedné lekce může vyzkoušet různé povrchy a typy terénu včetně stoupání a klesání.

Ohlasy účastníků těchto lekcí jsou vesměs pozitivní až nadšené. Mnoho z nich si dokonce

okamžitě zakoupilo vlastní hole. Většina z nich by se také ráda zapojila do podobné organizované chůze pravidelně, proto uvažuji o založení centra NW.

O lekcích NW v rámci Zdravého města Prostějov včetně fotografií z již proběhlých akcí informuji

v Radničních novinách, které každý měsíc vydává Městský úřad v Prostějově a zdarma je distribuuje do všech domácností a firem. Články posílám také do všech tří místních tištěných periodik a do internetových médií. Díky tomu se o této aktitě dozvídá mnoho lidí, a – jak jsem velmi brzo zjistila – začala perfektně fungovat také „šeptanda“. Řada lidí se totiž stydí vyjít s hůlkami na veřejnost a zkusí to až poté, co jim to doporučí někdo, koho znají. Argumenty jsou někdy až úsměvné: od těch typu „co si pomyslí sousedi“, kterou používají zvlášť starší lidé z vesnic, přes tvrzení „mně už stejně nic nepomůže“, až po větu „s hůlkama chodí jen staří a nemocní“ (což je z určitého pohledu vlastně pravda J ). Zatímco v řadě zemí severní a západní Evropy je nordic walking velmi populární a masivně využívaný, v České republice se rozšiřuje poměrně pomalu. V některých horských a lázeňských oblastech je sice už běžné potkávat lidí nordicovými holemi , na Hané jde však zatím o poměrně „exotickou“ záležitost. Mimochodem – jestě se mi snad ani jednou nestalo, abych se při nordicu nesetkala s rádoby vtipnými poznámkami typu: „Kde máš lyže?,“ nebo „Ono sněží?“. Je až absurdní , že tak naprosto běžná a normální činnost jako chůze může vyvolávat takové reakce.

A jakými dalšími způsoby se snažím dostat nordic walking do povědomí veřejnosti na

Prostějovsku? Například jsem využila pravidelných Dnů zdraví, které vždy na jaře a na podzim pořádá město Prostějov, a představovala jsem jej mezi jednotlivými přednáškami.


10

Postupně také oslovuji střední školy a domovy důchodců. Školám nabízím, aby si NW vyzkoušeli

vystresovaní učitelé a studenti, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou účastnit hodin běžného tělocviku. V domovech důchodců zase žije řada lidí, kteří jsou ještě dost aktivní a čilí na to, aby si pořídili hole a vyráželi na cesty po okolí. Dosud jsem tak NW představila klientům domovů důchodců v Čelechovicích na Hané a v Jesenci a hodlám v tom dál pokračovat.

Rovněž se postupně obracím na praktické i odborné lékaře na Prostějovsku s tím, že mají

možnost svých pacientům doporučit nordic walking nejen jako součást zdravého životního stylu, ale především jako aktivitu, která může trvale a pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav a konkrétní onemocnění. Spojila jsem se také s obezitologickou ambulancí, jejíž lékař ke mně posílá své klientky.

Možností , jak propagovat nordic walking, je ale mnohem víc. Tou nejjednodušší je – prostě o

něm mluvit. Kdekoliv a s kýmkoliv. Díky tomu, že jsem se k nordicu dostala postupně (včetně mnoha chyb, kterým jsem se nevyhnula), a především díky tomu, že mám sama na sobě i na mnoha lidech ve svém okolí vyzkoušeno, že nordic opravdu funguje, o něm mohu mluvit hodiny a stále je co říct. Nordic walking mi po všech stránkách změnil život k lepšímu. Ani kdybych chtěla, neumím na něm najít nic negativního. Líbí se mi,jak je jednoduchý, efektní a efektivní, zábavný a přitom obyčejný.

Na nordic walkingu je skvělé, že se dá kombinovat s poznáváním. V tomto případě například Jurkovičovy křížové cesty na Sv. Hostýně.


11

A jedna trasa na závěr

Tras vhodných k provozování nordic walkingu je v prostějovském regionu kupodivu hodně.

Haná je sice převážně rovinatá zemědělská krajina, ale nechybí v ní ani lesy a v dosahu do 20 kilometrů od Prostějova začíná Drahanská vrchovina či Moravský kras. Přímo na území bývalého okresu Prostějov mám zmapovány již desítky tras. Pro seznámení začátečníků s nordic walkingem však nejraději vybírám trasu, jejímž výchozím bodem je Plumlov – samo o sobě zajímavé městečko s přehradou a unikátním zámkem, postaveným v manýristickém slohu koncem 17. století. Odtud vede značená cesta lesem směrem do vesničky Alojzov. Trasa je vhodná především proto, že ji lze podle potřeby zkrátit či prodloužit v rozsahu od 4 až do 13 kilometrů, a při tom se na ní střídají jak různé druhy povrchů – od lesních a polních cest až po asfaltku, tak různé typy terénu – rovinky, mírná stoupání či klesání.

Trasu většinou končím u občerstvení U čápa v Mostkovicích, a to několika důvodů. Jednak je

tam zastávka, z níž se lze vrátit autobusem do Prostějova, a hlavně tam mám možnost využít zahradu, která je ideální k provádění závěrečného strečinku.


12

K výuce nordic walkingu často využívám trasu z Plumlova přes Alojzov do Mostkovic.

Lenka Sehnalová

... CESTA K CHŮZI ...

13

 

PROSTĚJOV – ZDRAVÉ MĚSTO

Prostějov je členem Národní sítě Zdravých měst České republiky od roku 2000. V rámci tohoto

projektu například pravidelně pořádá kampaně ke Dni země, Dnům bez úrazu, Dny zdraví a Evropský týden mobility. Mezi další aktivity patřila například energeticky úsporná opatření na Základní škole v Melantrichově ulici, provozování „cyklobusu“ na Drahanskou vrchovinu během letních prázdnin, „Baterkiáda“ neboli sběr vybitých baterií, různé soutěže pro děti, akce tematicky zaměřené na bezpečnost a zdravý životní styl. Formou granty podporuje například akce prostějovského Adrenalinsportklubu Sportem proti drogám a Sportovní den na kolečkách, což jsou závody na in-line bruslích. Podpořil také workshopy a soutěže pro děti a seniory pořádané Městskou knihovnou nebo kampaň prostějovské nemocnice zaměřenou na prevenci rakoviny tlustého střeva. V letošním roce rozdělilo město Prostějov prostřednictvím grantů Zdravého města celkem 113 000 kurun. Podle zápisu Usnesení z 5. zasedání Zastupitelstva města Prostějova 26. 4. 2011, uveřejněnéno na www.prostejov.eu, je rozdělilo mezi osm žadatelů následujícím způsobem: K bodu 15. Poskytnutí grantů na projekty Zdravé město Prostějov Schváleno usnesení č. 10060: Zastupitelstvo města Prostějova schvaluje a) poskytnutí nenávratné veřejné finanční podpory (grantu) z prostředků projektu Zdravé město Prostějov v kapitole 10 1. ve výši 30.000,– Kč Střední zdravotnické škole v Prostějově, Vápenice 3, IČ 005 99 212 –

na úhradu nákladů spojených s organizací projektu Činnost v rámci projektu Zdravé město – zdravý životní styl pro seniory, materiály pro přípravu testů, kancelářské potřeby, lektorné, nájemné, služby, atd.

–

příjemce je oprávněn a zavazuje se příspěvek použít v souladu se sjednaným účelem do 1. 12. 2011

2. ve výši 10.000,– Kč Klubu přátel školy při ZŠ Prostějov, ul. Vl. Majakovského 1, IČ 266 59 158

Lenka Sehnalová


14

–

na úklid parčíku na ul. Čs. arm. sboru ve Vrahovicích, na nákup rostlinného materiálu, drobné

odměny, zajištění výletu a občerstvení pro děti, materiál pro zajištění soutěže, admin.

materiál pro soutěž

–


3. ve výši 10.000,– Kč Oblastnímu spolku ČČK Prostějov, Milíčova 3, IČ 004 26 369 –

na úhradu nákladů spojených s organizací projektu Zdravé město – První pomoc s úsměvem

–

nákup materiálu na výrobu loutek, energie a voda, spoje, cestovné, kancelářské a čistící

prostředky, propagaci

–


4. ve výši 35.000,– Kč Národnímu domu o. p. s., Vojáčkovo nám. 1, Prostějov, IČ 255 76 313 –

na organizační zajištění tanečních odpolední v restauraci ND pro všechny věkové kategorie,

honorář pro hudbu

–


5. ve výši 8.000,– Kč Klubu studentů, rodičů a přátel Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově, Komenského 17, IČ 441 59 862 –

na organizační zajištění PC kurzů, lektorné, tisk a kopírování materiálů, propagace, inzeráty v tisku

–


6. ve výši 10.000,– Kč –

na nákup holí Nordic Wolking, na propagaci akce, administrativní potřeby pro účastníky semináře

–


7. ve výši 10.000,- Kč Pedagogicko-psychologické poradně Olomouckého kraje, pracoviště Prostějov, Vrchlického 5, IČ 603 38 911 –

na organizaci a zajištění prožitkových kurzů pro pedagogy základních škol při práci se žáky s problé–

movým chováním

–



15

Přílohy

Článek uveřejněný v prostějovských Radničních novinách v červnu 2011 ..............................................................................................................................................................................................

Článek uveřejněný v prostějovských radničních novinách v srpnu 2011

Lenka Sehnalová


16

Článek uveřejněný v prostějovských Radničních novinách v září 2011

Lenka Sehnalová


17

Vyzkoušejte se mnou nordic walking, hole pro vás mám! David Sekanina PROSTĚJOVSKO – Tulácká hůl je odjakživa jenom jedna. Oni mají dvě. Odrážejí se v pravidelných

pohybech, na první pohled trochu zbůhdarma, pečlivě přitom našlapují a nevím čím to je, ale vypadají v tom houfu trochu srandovně. Kde máte lyže? pokřikují na ně lidé u cesty. Je však srovnání se zapomnětlivými běžkaři nerozhodí. Ví své. Nechodí se špacírkou na korze, pro parádu, ani aby bloumali lesem a zírali zamyšleně do dálek s bradou na sukovici. Vyznávají nordic walking. Pomáhá jim rozpustit stres z práce, nezadýchávají se do schodů, klouby tak nebojí, něco shodili a vůbec se cítí líp.

V plné zbroji vyráží každou neděli do přírody i Lenka Sehnalová z Plumlova.

Žena, kterou nordic walking nadchl natolik, že se rozhodla udělat něco pro jeho propagaci. Novoty to na konzervativní Hané nemají lehké, ale zatím to s jejím nápadem vypadá nadějně. Požádala o grant a vyšlo to. Zastupitelé jí v rámci projektu Zdravé město Prostějov schválili deset tisíc na nákup holí a mé bývalé kolegyni z Prostějovského deníku, dnes novinářce na volné noze, zbývá už jen nalákat lidi na své výpravy. Doufá, že budou mít chuť se učit, jelikož nordic walking je sice ohromě zdravý, ale musí se umět.

„Začneme v Kolářových sadech a u Hloučely, protože nevím, jestli se přihlásí

spíš lidé mladí, starší, sportovně založení nebo s určitými zdravotními problémy. Vítáni jsou samozřejmě všichni, ale bude lepší, když si na úvod vyzkoušíme menší okruhy. Kdo má chuť s nordic walkingem začít, stačí když mi zavolá na telefon 732 635 360 nebo napíše na e-mail [email protected]. První termíny jsou 10. a 24. června, což jsou pátky. Procházky budou asi dvouhodinové a hole jsou pro zájemce k dispozici,“ láká zapálená chodkyně Lenka Sehnalová. Nebudou nic víc potřebovat?

Důležité jsou boty. Nemusí být trekové, stačí pevné tenisky, ovšem neměly by být

kotníkové. Při nordic walkingu se totiž klade důraz na našlapování od paty. Jakmile se noha dostane na špičku, následuje silný odraz holí. Jak a kdy si se k nordic walkingu vlastně dostala?

Začala jsem s ním v podstatě ze dne na den. Bylo to v roce 2007, krátce po nemoci,

kterou jsem prodělala. V prvním obchodě se sportovními potřebami jsem si koupila trekové


18

hole, které jsou spíš do těžšího terénu a ne na hanácké roviny, ale to jsem v té době ještě nevěděla. Zničila jsem je za pár měsíců. Nordic walkingové, jaké mám teď, mi už slouží dva roky a jsou pořád v bezvadném stavu. Sama ale nechodíš

To ne. Následující rok, na ozdravném pobytu v Jeseníkách, jsem nordic walkingu

úplně propadla. Při chůzi po krásných horách jsem zažívala úplnou euforii, takže když jsem se vrátila domů, přesvědčila jsem kamarádky, aby si hole koupily také. O té doby vyrážíme každou neděli na túry po okolí a občas to proložíme takzvanými prodlouženými víkendy. Dva tři dny strávíme třeba na Šumavě nebo právě v Jeseníkách. Dáváme si tak patnáct kilometrů denně a trasu se vždycky snažíme naplánovat tak, aby bylo po cestě něco zajímavého k vidění. Naše skupina, kterou jsme dali dohromady, si říká Jdeme ven. Od ledna 2010 si vedeme deník výprav a příspěvky včetně fotek dáváme i na Facebook. Po horách chodí lidé s holemi běžně, na Kosíři tak často vidět nejsou. Myslíš, že se u nás nordic walking chytí?

Lidí, kteří si na výlety do přírody pořídili severské hole, potkávám stále víc i tady.

Hanáci jsou ale obecně vzato konzervativní a někteří se na nordic walking dívají tak trochu z patra jako na módní výstřelek importovaný ze západu. Je pravda, že se tento trend šíří Evropou a nordic walking je momentálně ohromě populární třeba v sousedním Německu nebo v Rakousku. Abychom však objevili jeho kouzlo, musí jít předsudky stranou. Chůze je pro člověka nejpřirozenějším pohybem. Hole mohou někomu připadat komické, ale jde o to, že díky nim je chůze neobyčejně zdravá. Ruce při odrazu odlehčují až třicet procent váhy těla, pomáhají srdeční pumpě, podporují rovnoměrný krevní oběh a brání vzniku otoků. Při běžné chůzi se totiž krev hromadí v nohou. Není Haná trochu placatá na nordic walking?

Roviny jsou pro nordic walking přímo ideální. Donutí vás jít rychle, dynamicky,

pravidelně a o to jde. Když se chce někdo dostat do kondice, stačí mu provozovat severskou chůzi?

Nordic walking je vysoce účinný trénink celého těla, a to dokonce pro aktivní

sportovce. Vhodný je ale úplně pro každého včetně začátečníka v pokročilém věku. Dokonce je to tak, že nordic walking je přímo ideální pro lidi, kteří normálně nesportují, mají potíže s nadváhou a trochu i se zdravím, třeba je trápí klouby, mají vysoký tlak nebo i cukrovku. Je dobrou volbou pro ty, kteří cítí, že by u klasického kondičního sportování, jako je třeba běh, cyklistika nebo cvičení v posilovně, nevydrželi. Při severské chůzi pracuje devadesát procent všech svalů, což je výhoda, kterou jiné sportovní aktivity nemají. A spalují se tuky a ne cukry.


19

Vypadá to sice jako objevování Ameriky, ale dokud to sami nevyzkoušíte, nedojde vám, že chůze opravdu takto funguje. Je důležitá role instruktora?

Minimálně zpočátku určitě. Poradí, jak vybrat vhodný terén, jak nastavit délku holí,

jak je správně používat a doporučí také tepovou zátěž, která je pro každého individuální. Instruktor vám sestaví tréninkový plán. Na začátku je dobré chodit minimálně třikrát týdně čtvrt hodiny a časem se dostat na tři čtvrtě hodiny. Aby to nebyla nuda, chce to spřízněné duše. Bez parťáků není nordic walking to pravé. Mimochodem praktikují jej mnohem častěji ženy než muži a já si to vysvětluji právě tím, že je to příležitost k popovídání a společným zážitkům. Ty sama máš za sebou nějaké kurzy?

Dokončuji právě akreditovaný instruktorský kurz u pražské společnosti RVC. Po sto

padesáti hodinách školení mě čekají závěrečné zkoušky a před absolutoriem musím napsat i seminární práci. Před tím jsem se učila od instruktorů v Jeseníkách a Karlových Varech. Lidé, které v lese s hůlkami potkávám, ale instruktora nemají. Jaké chyby dělají nepoučení začátečníci?

Ten, kdo začíná, většinou neví, jaké hole si pořídit. Klasické nordic walkingové jsou

vhodnější než trekové, protože s nimi můžete do každého terénu. Jednodílné jsou sice levnější a déle vydrží, ale zase nejsou na delší cesty. Nedají se složit a připnout třeba na batoh. A také je nemůžete půjčit kamarádovi, protože se nemají nastavitelnou délku. Všímám si, že dost lidí chodí s hůlkami špatně. Boky a ramena musí být v jedné rovině, horní část těla jen mírně předkloněná. Začátečníci, a to hlavně ženy, které jsou zvyklé chodit na podpatcích, našlapují místo přes patu na špičku. Od špičky se ale nedá odrazit. Je také chyba odrážet se hůlkou před tělem. Ruka musí být spuštěná a hůl zapřená šikmo vzadu. Hole by neměly mít poutka, ale rukavičky, aby se po odrazu mohly pustit. Střídá se tím svalové napětí v rukou. Málokdo se také předem rozcvičí. Přitom stačí pět minut strečinku a svaly vám pak neztuhnou. A důležité je nezapomínat pít! Máš nějaké své zamilované trasy?

Musím říct, že jsem nikdy nebyla žádný turista, takže objevování krás prostějovského

okresu je pro mě docela příjemným dobrodružstvím. Kouzelné je to na Drahanské vrchovině, líbí se mi okolí Stražiska, ráda vyrážím na Kosíř a nedávno jsem byla překvapená, jak hezké je to kolem Otaslavic. Mým oblíbeným okruhem, který chodím pravidelně, je trasa z Plumlova na Alojzov přes Chlum a Mostkovice. Měří asi sedmnáct kilometrů a člověk si na ní užije lesa i pěkných výhledů. Dobré je také to, že se na trati střídá terén. Stane se, že počasí za moc nestojí, z postele se vám nechce a přemýšlíte, že to odpískáte. Ale stojí za to to se překonat.


20

Ty první nordic walkingové akce, na které zveš, budou v podstatě takové malé procházky. Mohou případní zájemci čekat, že později vyrazíte někam dál?

No, to v každém případě. Na delších trasách se určitě domluvíme. Jen doufám, že

lidé na ty úvodní akce přijdou. Pokud se mi podaří vzbudit pozornost a nordic walkingu se začne věnovat víc zájemců, ráda bych časem zařídila, aby v parku u hvězdárny a také podél Hloučely vznikly oficiální trasy, jaké jsou například v olomouckých sadech. Délky tratí tu vyznačují barevné dlaždice a na startu i v cíli jsou informační tabule s údaji, jak rychle by měl chodec podle svého věku daný úsek zvládnout a jakou tepovou frekvenci by si měl hlídat.

V tom, že jsem se odhodlala propagovat nordic walking, sehrála roli moje kamarádka

Zuzana, která se mnou absolvovala nějaké kurzy. Věřím, že se mi podaří uspět, protože severská chůze má budoucnost. Koneckonců šla bych do toho i tehdy, kdybych cítila, že šance nejsou moc velké. Hodně mě totiž motivuje dostat tuto myšlenku mezi lidi. Nordic walking je nenáročný, levný, dostupný a přitom velice zdravý sport. A taky v pozitivním smyslu slova návykový. Kdo to s hůlkami jednou vyzkoušel, už bez nich nechce chodit. Mnozí ale museli překonat úvodní skepsi. (das)

Lenka Sehnalová, 45 let absolventka Fakulty žurnalistiky UK Praha 1987 až 1990 - OKS Prostějov (časopis Štafeta) 1990 až 2007 – novinářka (Prostějovský týden, PV TV, Prostějovský deník) je vdaná, má dvě děti .............................................................................................................................................................................................. Rozhovor vyšel v Deníku Prostějovska v sobotu 21. května 2011, převzato se svolením autora.


21

Vyzkoušejte se mnou nordic walking, hole pro vás mám! PROSTĚJOV

– Člověk by si řekl, že na chůzi s holemi není nic těžkého, jen se odrážet. To

ale není pravda. Než se člověk naučí správné technice, docela to trvá. Rozhodl jsem se nordic walking otestovat... V Prostějově pořádá kurzy instruktorka Lenka Sehnalová, která hole i zapůjčí. Vyrazili jsme do biokoridoru Hloučela. „Zapojíte až 90 % svalů, spalujete až o 46 % více energie než při stejné rychlosti chůze bez holí a zvyšujete tepovou frekvenci o 5 až 17 tepů za minutu. Nordic walking je téměř pro každého, nevadí ani zdravotní omezení včetně bolestí kloubů, artrózy, vysokého tlaku či dokonce po úrazech dolních končetin,“ upozorňuje Sehnalová a dodává, že severská chůze je vhodná i pro lidi s nadváhou – až 30 % své váhy přenesou do holí a uleví se jejich kloubům. Zní to slibně, netušil jsem, že chodit s holemi je tolik zdraví prospěšné. Tak trochu kumšt „Teprve po cestě zjišťuji, že vlastně nevím, jak mám chodit. Snažím se správnou techniku odpozorovat od ostatních. Za chvíli mám pocit, že už mi to jde. Byl to ale jen pocit...“ „Instruktorka všechny obchází a každému individuálně radí. Můj problém byl v tom, že jsem šel „stejná ruka – stejná noha“. A to bych správně neměl. Tak jsem se tedy snažil na to nemyslet a nechat to náhodě.“ „Nechybělo ani protahovací cvičení. I přesto, že jsem ho flákal, se mi docela ulevilo. Jako bych všechnu námahu shodil dolů...“ „Když jsem na konci akce hole odevzdal, cítil jsem se, jako bych ztratil oporu těla.“ „A co říci závěrem? Nordic walking můžu doporučit, protože na rychlosti chůze i námaze (která s holemi vlastně žádná není), si uvědomíte rozdíl, zda jdete s holemi, nebo bez nich.“ (jač) .............................................................................................................................................................................................. Článek byl se souhlasem autora Jakuba Čecha převzat z www.iprostejov.cz


22

Nordicwalking: dvakrát a pokaždé jinak. Vyzkoušejte. PROSTĚJOVSKO

– Dva další termíny si mohou zapsat do kalendáře fanoušci nordic walkingu.

Ilustrační foto / Autor: DENÍK/ Vít Šimánek

Autor: Lenka Sehnalová

„Už tuto sobotu vyrazíme na nenáročný výšlap do mostkovického občerstvení U čápa. Sejdeme se o půl dvanácté na zastávce v Plumlově a půjdeme kolem Podhradského rybníka a přehrady pod hráz k minigolfu směr Mostkovice. Autobus zpátky do Prostějova jede pět minut před půl druhou odpoledne,“ vybízí instruktorka zdravé chůze s holemi Lenka Sehnalová.

Druhá vycházka, kterou naplánovala na středu 28. září, bude vyloženě tréninková.

Mezi desátou a pátou odpoledne si pod jejím vedením můžete vylepšit kondici v Kolářových sadech v Prostějově. Sraz je u hvězdárny.

„Zájemce prosím, aby se objednali předem na telefonu 732 635 360 nebo

prostřednictvím e-mailu [email protected]. Potřebuji znát jejich výšku, abych mohla přichystat vhodné hole, a důležitý je i telefonický kontakt pro případ, že by se akce nakonec nekonala,“ vzkázala lektorka, jejíž kurzy nordic walkingu podpořilo město v rámci projektu Zdravé město.

Jsou zdarma a bezplatná je i zápůjčka nordicwalkingových holí.

„Vyzkoušelo je už sto padesát lidí ve věku od jedenácti do dvaaosmdesáti let. Chůze

s holemi je ideální pro všechny, kteří chtějí aktivně ovlivňovat své zdraví, kondici a váhu. Vhodná je i pro lidi s různými zdravotními omezeními či nadváhou,“ uzavřela Lenka Sehnalová. (das) .............................................................................................................................................................................................. Článek otištěný 2. 9. 2011 v internetové verzi Deníku Prostějovska, převzato se souhlasem autora


23

Na výletech s nordic walkingem můžete dojít kamkoliv ... Třeba až na konec světa.

Autorkou fotografií v seminární práci (kromě snímků u článků jiných autorů, které jsou připojeny v přílohách), je Lenka Sehnalová.


24

CESTA K CHŮZI. Lenka Sehnalová... CESTA K CHŮZI... 1

Recommend Documents