BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 6 ROČNÍK XVI.č Červen 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 6 • ROČNÍK XVI.červen 2010

Rozkvetlá řepka v Chrastích

(Foto: Vlastimil Kořínek)

Červen Červen je švarný mládenec, co se pomalu v léto vkrádá. Jaro už spěje na konec a léto svoje první dárky dává. Ptáci už hnízda postavili a holátka z nich na svět zhlíží. Třešně se červenají svými plody a sladké první kousky dětem nabízí. V lese na pasekách mezi malými smrčky zrají a červenají se lesní jahody a jejich sladká vůně na začátku léta přispívá k pocitům červnové pohody. A louky plné kopretin, zvonků a kameníčků čekají na čas blízký svého skosení, kdy pod hřejivými paprsky slunce se v suché, voňavé, červnové seno promění. Dny dlouží se, noci se krátí a v noci nejkratší má svatý Jan snad dáti zlatému kapradí moc čarodějnou, kterou oplývá, a proto se prý svatojanským zlatým květem nazývá. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

1

Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 59/2010 ze dne 14. 4. 2010 Žádost o souhlas s konáním letního stanového tábora pod RZ Vlčák, dva turnusy v době od 1. do 31. 7. 2010, Zdeňka Miklíčková, Středisko Prvních moravských junáků, Uherský Brod, ze dne 31. 3. 2010 Rada schválila konání letního stanového tábora pod RZ Vlčák pro dva turnusy v době od 1. do 31. 7. 2010 pro Středisko Prvních moravských junáků, Uherský Brod s tím, že budou jako v minulých letech dodržena všechna pravidla pobytu v přírodě, hygienické normy a také normy ochrany přírody. Rada doporučila, aby se zástupce žadatele obracel v technických záležitostech (odpady, pitná voda a pod.) na místostarostu – pana Bořka Žižlavského. Žádost o povolení závodu horských kol dne 1. 5. 2010, start a cíl Smraďavka, odpovědné osoby Václav Jurák, Uherské Hradiště, Jozef Šik, ze dne 14. 2. 2010 Rada schválila žádost – závod horských kol dne 1. 5. 2010 se startem v centrální části Smraďavky. S přihlédnutím na trať závodu, který bude probíhat mj. městysem Buchlovice, upozorňuje na bezpečnostní stránku (včetně těch účastníků silničního provozu, kteří nejsou součástí závodu), zabezpečení na odpovídající úrovni, značení apod. Žádost o změnu územního plánu KÚ Buchlovice, p.č. 2568/7, pan František Krystýnek, Buchlovice-Smraďavka, ze dne 7. 4. 2010 Rada uložila starostovi panu ing. Jiřímu Černému projednat tuto žádost včetně dodaných stanovisek s ing. Kateřinou Sklenářovou, s cílem zjištění možnosti pokračování a doporučení změny ÚP městyse Buchlovice č. 2 na zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice v září 2010. Pořádání OVVR (ověření vrozených vlastností retrívrů), pan Milan Doktor, Lipov, ze dne 2. 4. 2010 Rada (při dodržení všech bezpečnostních zásad, také zásad ochrany zdraví zúčastněných osob, veterinárních podmínek) podobně jako v minulých letech schválila pořádání OVVR na území městyse v rekreační části Smraďavka. Pro informovanost všech obyvatel městyse Buchlovice žádá RM Buchlovice informační článek s fotografiemi o průběhu zkoušek pro měsíčník Buchlovský zpravodaj. Žádost MAS Buchlov o pronájem nebytových prostor na domě čp. 273 v ulici Masarykova – dvě místnosti o celkové výměře 39,2 m² za účelem zřízení kanceláře, ze dne 31. 3. 2010 Rada schválila pronájem nebytových prostor na domě čp. 273 v ulici Masarykova – dvě místnosti o celkové výměře 39,2 m² za účelem zřízení kanceláře pro MAS Buchlov. Zpracování projektu na výsadbu zeleně v rekreační oblasti Smraďavka Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o jednáních, které měl v minulém týdnu se zástupci Sdružení pro podporu cestovního ruchu městyse Buchlovice, mj. byly projednány jejich návrhy na získání grantu na projekty související s ozeleněním některých částí obce či revitalizací zeleně. Návrhy se týkaly mj.: - Smraďavka – živý plot (př. habr) kolem areálu autokempu - revitalizace zeleně v centru městysu – podél „ganálu“ - obnovení zeleně na ulici Suchý řádek a další BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

2

Rada doporučila, aby byl projekt financován z rozpočtu z kapitoly na výsadbu stromů, kde, jak je již zřejmé, vzniknou rezervy. Materiály Základní školy Buchlovice a) Oznámení výsledku hospodaření za rok 2009 Rada schválila výsledky hospodaření Základní školy Buchlovice za rok 2009 s tím, že základní škola vykázala zisk ve výši 4605,64 Kč. Současně schválila převod zisku dle zákona 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a jeho novely zákona č. 477/2008. b) Schválení odpisového plánu na rok 2010 Rada schválila odpisový plán samostatných movitých věcí a souborů movitých věcí v souladu s ustanovením zákona č. 563/1991 Sb., § 28, odst. 2, odpisy budou prováděny čtvrtletně. c) Žádost o souhlas s přijetím daru od Českého zahrádkářského svazu, z.o. Buchlovice Rada městyse Buchlovice schválila dar Českého zahrádkářského svazu, z.o. Buchlovice ve výši 10.000 Kč na pořízení učebních pomůcek v souladu s novelou zákona č. 250/2000 Sb. – zákon č. 477/2008. d) Použití fondu reprodukce na nové výukové pomůcky Rada schválila využití částky z fondu reprodukce na nákup nové interaktivní tabule za částku 69.483 Kč. e) Žádost o vedení účetnictví v ZŠ Buchlovice ve zjednodušeném rozsahu od 1. 1. 2010 Rada schválila, v souvislosti se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu v Základní škole Buchlovice. f) Žádost o souhlas s přijetím daru od Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice Rada schválila dar Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice ve výši 60.000 Kč na rekonstrukci výdejny školní jídelny v souladu s novelou zákona č. 250/2000 Sb. – zákon č. 477/2008.

Rada městyse č. 60/2010 ze dne 5. 5. 2010 Návštěva členů rady městyse a shlédnutí stavu rekonstrukce staré školy čp. 16, ulice Brněnská, na ČSKC Buchlovice a nástavby domu čp. 24 na náměstí Svobody na Galerii na půdě Členové rady na závěr jednání navštívili obě stavby a seznámili se s postupem prací na Československém kulturním centru Buchlovice i na Galerii na půdě. a) Akceptování žádosti o podporu ze SFŽP ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí na projekt Zlepšení tepelně technických vlastností budovy ZŠ Buchlovice, čp. 483, ze dne 8. 4. 2010 b) Akceptování žádosti o podporu ze SFŽP ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí na projekt Zlepšení tepelně technických vlastností budovy ZŠ a UM Buchlovice čp. 800, ze dne 23. 4. 2010 Rada byla informována o akceptování žádostí o podporu ze SFŽP ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí na projekt Zlepšení tepelně technických vlastností budov základní školy na ulici Komenského čp. 483 a dále úřadu městyse a zdravotnického střediska nám. Svobody čp. 800 a s potěšením vzala tyto skutečnosti na vědomí. Žádost o připojení k vodovodnímu řádu v části Újezda rekreační chatě č. ev. 90 na pozemku parcela č. 2849/1 v k.ú. Buchlovice, ing. Milan Kaňovský, Uherské Hradiště, ze dne 28. 4. 2010 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

3

Rada dala příslib možnosti napojení se na vodovodní řád nově dobudovaný v části Újezda -Trnávky, doporučila však žadateli vyčkat na spuštění provozu vodovodního řádu a především na napojení stálých obyvatel Újezdů - Trnávek. Poté budou definovány podmínky, za kterých bude možno napojení realizovat. Návrh na úplatný převod pozemku parcela č. 1967 o výměře 137 m² v k.ú. Buchlovice Mgr. Aleny Kopřivové, bytem České Budějovice, do vlastnictví městyse Buchlovice, prostřednictvím kanceláře JUDr. Jitka Šťastná, Uherské Hradiště, ze dne 26. 4. 2010 Vzhledem k tomu, že se jedná o další doplnění nabídky, žádá rada právní zástupkyni o prověření její úplnosti. Nabízený doplněk bude schvalován pravděpodobně na dalším zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice po polovině června 2010. Rada doporučila schválení koupě výše uvedeného pozemku p. č. 1967 o výměře 137 m² v k.ú. Buchlovice. Ukončení nájmu na tržnici, nám Svobody čp. 6, stánek č. 6, paní Dagmar Baladová, Napajedla Rada byla seznámena s ukončením nájmu paní Dagmar Baladové na stánku č. 6 na tržnici Buchlovice. Rada schválila vyhlášení nového výběrového řízení na obsazení stánku – obor služby.

Rechtorovská jáma opět v pořádku

V minulém Zpravodaji jsme viděli nehezký obrázek nepořádku u Rechtorky. Pracovníci Služeb městyse Buchlovice dali prostor opět do pořádku. Doufáme, že v tomto stavu vydrží napořád. (Foto: Jarmila Vráblová) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

4


5

Ze života mateřské školy


6


7

Chléb a sůl zdobí stůl S příslovím a kynoucím se těstem vyrazili rodiče a děti souboru Děcek z Buchlovic v sobotu 17. dubna 2010 do Dolního Němčí do starého mlýna upéct si svůj chleba. Starší skupinka Děcek právě zpracovává mlynářskou tématiku a mladší mají pásmo „O chlebě“. Cílem bylo vyzkoušet si pekařský kumšt, více pochopit a možná si i více vážit věcí, které často považujeme za samozřejmost. Díky ochotě Mirky Markové, paní Zámečníkové a paní Kovaříkové jsme měli přímo chlebovou degustaci. K pečení jsme si totiž vezli několik druhů těst. Děti viděly, jak se chystá třímetrová pec, vyzkoušely si, jak se válí chléb, jak se sází do pece a jak vypadá čerstvě upečený. Závěrem odpoledne byla hostina – čerstvý chléb, namazaný sádlem a cibulí, nebo domácí marmeládou. Na zapíjení jsme si přivezli domácí sirupy – kozičkový, mátový, jitrocelový nebo meduňkový.


Sobotní odpoledne s námi strávili vedoucí Dolněmčanu a Dolněmčánku a některé děti a jejich rodiče. My jsme je zase na oplátku pozvali na vystoupení na Mikulášský jarmark. Loučili jsme se: Zase někdy nashledanou! Lenka Rašticová

8

Hudební a taneční obor v Buchlovicích Místní pobočka Základní umělecké školy Uherské Hradiště existuje v Buchlovicích již třetí rok a stále se rozrůstá. Dosud se rozrůstal jen počet žáků, v nastávajícím školním roce přibude nový obor – taneční. Balet se bude vyučovat v zrcadlovém sále v bývalé staré škole a věřím, že si najde dost příznivců. Základní umělecká škola každoročně pořádá své koncerty a v letošním roce se poprvé zapojila i do Týdne pro rodinu. Pan učitel Stanislav Haloda doprovodil jak sólisty na housle a flétnu, tak předškolní děti z přípravné hudební nauky na setkání seniorů v Hotelu Buchlovice. Lenka Rašticová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

9

Pálení čarodějnic Čarodějnický sabat začal na základní škole již v pátek 30. dubna 2010 ráno, kdy se na 1. stupni slétly desítky čarodějů a čarodějnic. Mnozí z nich pak v podvečer zamířili na místní tržnici a průvodem se přesunuli na školní hřiště. Když vzplál oheň s čarodějnicí Školastikou V., došlo na vyhodnocení nejkrásnějších čarodějnic. Byly vyhodnoceny čtyři čarodějníci Adélka Mitášová, Barborka Březinová, Ondra a Honza Malínkovi. Všichni ostatní si odnesli cenu útěchy. Pak jsme si pochutnali na šťavnatém špekáčku, zazpívali si u kytary a nakonec se spokojeně rozešli domů. Čarodějnický slet se mimořádně vydařil díky krásnému počasí, příjemnému prostředí na školním hřišti i obětavosti rodičů, kteří své ratolesti krásně vyšňořili a také doprovodili.


Srdečné poděkování patří především těm, kteří se organizování této akce ujali, tedy výboru Sdružení rodičů při ZŠ, a svou účastí ji podpořili. Mgr. Alena Mikulíková foto SR při ZŠ Buchlovice

10


11

Oslava 65. výročí osvobození Buchlovic

V letošním roce uplynulo polokulatých 65 let od osvobození našeho městečka rumunskou armádou. Při této příležitosti se v pátek 30. dubna 2010 uskutečnil pietní akt u pomníků padlých na náměstí, který uspořádal městys Buchlovice, Spolek podporovatelů historie Buchlovic a Svaz bojovníků za svobodu. Během aktu vystoupili se svými proslovy starosta ing. Jiří Černý a Kamil Maděra. Program doplnili básněmi žáci základní školy, čestnou stráž drželi naši junáci a zahrála dechová hudba Buchlovjané. Vedení městyse Buchlovice touto cestou děkuje všem zúčastněným a přítomným občanům. Foto -mž-


12

Stavění máje na náměstí

Přestože v okolních obcích každoročně v posledním dubnovém dni zavlála nazdobená májka, buchlovické náměstí již několik let bylo pusté. Až v letošním roce přišla zdejší mládež s nápadem obnovit tuto tradici, která se beze zbytku naplnila. Májka pocházela z obecního lesa a její stavění vzbudilo pozornost místních a návštěvníků. Další máje na katastru městyse, postavené buchlovickou mládeží, zdobily Smraďavku (májka byla brzy po postavení neznámým „pachatelem“ podřezána) a parkoviště pod Buchlovem. Foto Bořek Žižlavský a Františka Mičkalová


13

Slavnostní vernisáž výstavy

V pátek 7. 5. 2010 byl v Buchlovicích zahájen Týden pro rodinu. Jeho první akcí bylo slavnostní otevření výstavy Rok v naší škole, která byla prezentací výtvarných činností našich žáků, tak jak je během tohoto školního roku vytvářeli v hodinách výtvarné výchovy, při projektových dnech nebo ve výtvarném kroužku školní družiny. Výstavu slavnostně zahájil pan místostarosta Bořek Žižlavský a ředitel ZŠ Mgr. František Klvaňa. Programem přispěli žáci 2. třídy pod vedením Mgr. Jitky Střižníkové. Mgr. Alena Mikulíková Foto redakce BZ


14


15

Dětská kuličkiáda

V sobotu 8. 5. 2010 se uskutečnil 5. ročník Dětské kuličkiády, kterou organizuje Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice. Zahrát si přišlo 36 dětí. Vítězi se stali a ceny si odnesli žáci 3. třídy – Partik Holáň, David Omelka a Klára Slezáková. Vítězům ještě jednou blahopřejeme. Děkujeme také Pavlu Kyliánovi a Josefu Horákovi ze Studia M za pomoc s organizací turnaje. Mgr. Alena Mikulíková Foto SR při ZŠ Buchlovice a Jarmila Vráblová


16

Na Rodinném petanque

Letos 8. května se na našem hřišti v Buchlovicích proběhl třetí ročník turnaje, zvaný Rodinný, který Petanque klub Stříbrné kule Buchlovice pořádá v rámci Týdne pro rodinu. Krásná myšlenka, že rodiče budou hrát spolu se svými dětmi, zůstala letos nenaplněna. Ani jedna z buchlovických rodin nevyužila této příležitosti. Hrála tedy družstva smíšená, ze sedmi trojic byla dvě družstva rodinná, Bukvaldovi z Boršic a Fridrichovi z Uherského Hradiště. Ale platilo, že kvalita převýšila kvantitu. Jedenadvacet hráčů předvedlo úžasné kousky, zápasy plné zvratů a dramatických koncovek. Z vítězství se nakonec radovalo trio Mach, Mach, Vlach před rodinou Bukvaldů z Boršic (Jiří, Richard, Tomáš). O bronzové příčce rozhodoval jen rozdíl kladných bodů, který se přiklonil na stranu Lesanů (Alena a Miroslav Horákovi, Karel Řihák), když porazili výborné „poslední“, rodinný tým Fridrichů. Další turnaje ročníku 2009/2010 Janáček Grand Prix, na které vás všechny srdečně zveme, budou 5. 6. 2010, 26. 6. 2010 a finále sezóny s doplňkovým turnajem TOP 16 24. 7. 2010. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

Průběžné pořadí po 7. turnaji v tabulce do 16. místa s počtem bodů je následující: 1. Mach Antonín (Uh. Hradiště) 103,7, 2. Fridrich Pavel (Uh. Hradiště) 61,7, 3. Bukvald Tomáš (Boršice) 60,6, 4. Sonntag Jiří (Buchlovice) 55,7, 5. Johaník Vojtěch (Uh. Hradiště) 49,6, 6. Kolařík Petr (Boršice) 46,7, 7. Kamenický Petr (Buchlovice) 44,7, 8. Horáková Alena (Buchlovice) 44,7, 9. Horák Miroslav (Buchlovice) 40,7, 10. Kučera Vít (Buchlovice) 40,6, 11. Prostinák David (Uh.Hradiště) 38,6, 12. Hrabec Jan (Buchlovice) 37,7, 13. Zach Cyril (Boršice) 37,6, 14. Brzica Pavel (Boršice) 36,6, 15. Mach Bohdan (St.Město) 35,7, 16. Tomášů Pavel (Boršice) 35,7 O vítězi letošní sezóny tedy ještě není rozhodnuto, ale Tonny Mach má našlápnuto na vítězství celé letošní řady. Přijďte si zahrát a odpočinout si aktivně od každodenních starostí. Alena Horáková prezident klubu 17

Zpívání od srdíčka 9. května 2010


18

Besídka k Svátku matek

V úterý 11. května 2010 se v rámci Týdne pro rodinu sešli ve školní tělocvičně vzácní hosté. Byly to maminky našich žáčků z 1. stupně. Společně s dalšími rodinnými příslušníky se přišly podívat na vystoupení, které pro ně k Svátku matek školáci připravili. Tělocvična byla zaplněna do posledního místečka a diváci s úsměvem sledovali tanečky, písničky i básničky, které na pódiu jejich ratolesti s chutí předváděly. Věříme, že všichni odcházeli spokojeni, a těšíme se na další společné setkání v naší škole. Děkujeme pracovníkům Služeb městyse Buchlovice za přípravu pódia a panu Pavlu Martinákovi za ozvučení celé akce. Mgr. Alena Mikulíková Foto ZŠ Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

19

O setkání seniorů byl velký zájem

Městys Buchlovic uspořádal opět po roce v rámci Týdne pro rodinu další setkání našich seniorů, a to v odpoledních hodinách 13. května v sále Hotelu Buchlovice. Úvod programu obohatilo vystoupení dětí, žáků základní umělecké školy, pobočky v Buchlovicích, po němž následovala slova starosty ing. Jiřího Černého a prostor pro diskuzi. K tanci a poslechu zahrála buchlovická kapela LCR Pavla Martináka. Foto Bořek Žižlavský


20

Pouť na Klimentku 23. května 2010

Mše na Hoře sv. Klimenta BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

(Foto: Bronislav Borský) 21

Kulturní kalendář červen–červenec 2010 1. 6. – 30. 9.

Výstava fuchsií a dalších květin (stálá prodejní výstava) Prezentace činnosti Záchranné stanice volně žijících živočichů

SZ Buchlovice a Záchranná stanice volně žijících živočichů VI.–IX. mimo pondělí 9–17 hod. VII.–VII. denně 9–18 hod.

Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz informace: vstupní brána zámku, tel. 572 434 240 Karel Tomešek – záchranná stanice, tel. 732 250 240 www.stanicebuchlovice.ic.cz

1. 6. – 30. 9.

Výstava balkónových a kbelíkových květin (stálá výstava)

SZ Buchlovice VI.–IX. mimo ponděl 9–17 hod. VII.–VII. denně 9–18 hod.

Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz informace: vstupní brána zámku tel. 572 434 240

2. 6.

Turnaj v petanque

Hřiště petanque

PK Stříbrné kule, Alena Horáková, www.stribrnekule.ic.cz

4. 6.

Mága a Žďorp + host

Amfiteátr Státního zámku Buchlovice 20.00 hod.

Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz

18. 6.

Marie Rottrová se skupinou Neřež



18. 6.

Slavnostní zahájení a otevření Galerie na půdě včetně představení tiskových materiálů Buchlovice Soblahovu – Soblahov Buchlovicím

Galerie na půdě Buchlovice

Galerie na půdě Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120

18. 6.

Chodníky a chodníčky vedoucí k přátelům – prezentace zájmových sdružení Buchlovic a Soblahova

Galerie na půdě Buchlovice

Galerie na půdě Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120

19. 6.

Slaměný klobouk

Amfiteátr Státního zámku Buchlovice

Divadelní společnost J. K. Tyla Buchlovice, Lubomír Černoch, tel. 731 475 825 www.divadelnici.cz


22

25. 6.

Anna K., Vladimír Mišík, Blue Effect, Svatý Pluk



26. 6.

Turnaj v petanque

Hřiště petanque

PK Stříbrné kule, Alena Horáková, www.stribrnekule.ic.cz

26. 6.

Slaměný klobouk


Divadelní společnost J. K. Tyla Buchlovice, Lubomír Černoch, tel. 731 475 825 www.divadelnici.cz

30. 6.

Rozloučení se školou, táborák a hry

Budova a dvůr farního úřadu

Křesťanská mládež Havel Kapounek, tel. 776 217 235

VII. – VIII.

Letní kino Buchlovice Bio láska



30. 6.

Naši furianti

Státní hrad Buchlov 20.30 hod.

Slovácké divadlo, tel. 572 557 720, 572 551 346, [email protected], www. slovackedivadlo.cz

1. 7.

Naši furianti



2. 7.

Rychlé šípy



3. 7.

Škvor + Chaos In Head



3. 7.

Rychlé šípy


Slovácké divadlo tel. 572 557 720, 572 551 346 [email protected], www.slovackedivadlo.cz

4. 7.

Rychlé šípy



6. 7.

Koncert na náměstí

Náměstí Svobody, 16.00 hod.

Dechová hudba Buchlovjané, Pavel Martinák, tel. 736 261 874

10. – 11. 7.

Buchlovské kování

Státní hrad Buchlov

HB Collegium Lukáš Kunst, tel. 774 151 811 http://buchlov.eu [email protected]


23

Informace z farnosti V měsíci březnu započala generální rekonstrukce farních budov. V rámci probíhajícího projektu bude na podzim otevřeno v části hospodářských budov centrum pro mládež a v přízemí obytné budovy fary bude zřízeno muzeum Arnošta Hrabala. Celkové náklady akce přesáhnou 2 mil. Kč, velkou část nákladů pokryjí finance z dotací evropských fondů. Práce jsou prováděny dodavatelsky, některé přípravné činnosti děláme svépomocí. Od března do dnešního dne bylo na faře odpracováno farníky cca 270 brigádnických hodin. Všem, kteří se aktivně zapojili do obnovy farních budov, upřímně děkujeme. Farní ekonomická rada

Výkopové práce – odvodnění studny a natažení studniční vody do hospodářských budov, přeložení propojky vody mezi obytnou a hospodářskou částí.

Hospodářský trakt fary, stav před započetím rekonstrukce. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

Příprava podlahy pro novou kuchyni a sociální zařízení v 1. patře obytné budovy fary. 24

Neobvyklé pohledy z Hunčí na Buchlovice a buchlovickou průmyslovou zónu pořídil Stanislav Buchtík.


25

Z buchlovického odboje Felix Reich Felix se narodil 14. března 1919 v Brně rodičům Bernardu a Gretě Reichovým z Buchlovic a byl jejich druhým dítětem. První Hanuš se narodil již roku 1913, ale po vypuknutí 1. světové války musel jeho otec, stejně jako většina Buchlovjanů, na frontu, a tak druhý syn přišel na svět až po skončení války. V roce 1923, když mu byly 4 roky umírá v Buchlovících jeho otec Bernard Reich a péče o obě děti zůstává především na jeho manželce Gretě, rozené Eislerové, která pocházela z Veselí nad Moravou. Felix chodil na obecnou školu v Buchlovicích, jeho spolužákem byl např. pan Antonín Huťka, se kterým se přátelil. Poté pokračoval na Gymnáziu v Uh. Hradišti a po jeho skončení odešel na Vysokou školu technickou v Brně. Absolvovat stihl 4 semestry chemie, když do jeho života zasáhla okupace Československa. V době studií bydlel v Brně v podnájmu, v nějakém bytě v suterénu. Shodou náhod právě 15. března 1939, kdy proběhla demonstrace studentů, ztratil index z univerzity a krátce na to ho navštívil vyšetřovatel gestapa s jeho ztraceným indexem, který měl posloužit jako důkaz jeho účasti na studentských protestech. Felix mu nabídl štamprli, pak druhou a další. Vyšetřovatel povídá, že musí na toaletu a normálně mu to trvá tak 3 minuty. Felix to pochopil jako výzvu k útěku. Vyběhl ven a sedl na svůj motocykl, vyjel s ním po schodech na ulici a uháněl do Buchlovic. Bylo jasné, že musí opustit rychle zemi. Jel do Uh. Hradiště na úřad, kde žádal o povolení legálně vycestovat, ale marně. Zkoušel to ještě několikrát, bohužel vždy neúspěšně. Až jednou narazil na úředníka, který už měl plné zuby jeho věčného „otravování“ a razítko potřebné k vycestování mu dal. Vyrazil vlakem směr Itálie. Cesta však vedla přes Německo. V Mnichově probíhala kontrola všech cestujících a při kontrole mu byl odebrán pas a on musel z vlaku vystoupit. Zdálo se, že jeho cesta skončila. Štěstí mu však přálo, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

po výslechu byl propuštěn a mohl pokračovat do Itálie. Směřoval do Lago di Como, kde bydlela sestřenice jeho matky, rozená Furstová z Uh. Hradiště, provdaná za nějakého Itala. Příbuzná jej však neočekávala a byla zděšená jeho příjezdem, protože byl jejich dům sledován. Felix zde zůstat nemohl. Vzpomínal, že právě tam poprvé viděl východ slunce nad jezerem, musel však odjet. Vydal se do San Rema a denně chodil na francouzský konzulát s žádostí o vydání víza, ale bezvýsledně. Nezbylo než se pokusit o ilegální přechod hranic. V té době už byl ve Francii jeho bratr Hanuš, s nímž byl v kontaktu. Ten se tam však ocitl zcela náhodně a neplánovaně. Když se vracel 15. března se svým strýcem Bedřichem autem z obchodní cesty na hranicích jim Francouzi sdělili, že ČSR již neexistuje, a tak se otočili, vrátili se zpět do Francie. Felix udělal například několik pokusů dostat se do země po vodě, ale neúspěšně. Jednou, když telefonoval s bratrem, řekl mu, ať jde do kasina, kde najde 2 starší anglické dámy, s nimiž má navázat 26

hovor a po té se i bavit a tancovat. Felix už byl úplně bez peněz, ale přece jen tam šel a skutečně našel dvě dámy, a tak postupoval, jak řekl jeho bratr. O půlnoci najednou řekly: „Jdeme!“. Felix zpočátku nechápal, až venku u takového malého auta, když otevřely kufr a řekly: „Váš bratr se tam vešel, tak vy taky!“ a vyrazili směr Francie. Felix v kufru auta a na celnici Francouzi, kteří se chtěli podívat dovnitř, zda ony dámy nepřevážejí třeba alkohol, ale dovedly se dobře bránit. Felix se mezitím dusil plyny a kašlal do kapesníku. Francouzi je nakonec nechali odjet i bez kontroly. Pokračovaly v jízdě až k nějakému hotelu a zastavily před jeho skleněnými dveřmi. Otevřely kufr a řekly: „Běžte na ten kopec, někdo vás tam čeká“. Po pár metrech však Felix slyší rámus rozbíjeného skla. Dámy v nervozitě narazily do dveří hotelu. Felix se chce vrátit na pomoc, ale dávají mu najevo, aby se neukazoval a pokračoval v cestě. Vyrazil proto směrem ke kopci, kde se setkal se svým starším bratrem Hanušem. Ve Francii pak dobrovolně vstoupil do čs. zahraniční armády. Do jejího stavu byl zapsán 5. 12. 1939. Podílel se na bojích ve Francii a byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po pádu Francie roku 1940 se dostal spolu dalšími čs. vojáky do Anglie přes přístav Séte na lodi „Mohamed El Kebir“. Po příjezdu na britské ostrovy byl ubytován ve stanovém táboře v Cholmodeley. Nejprve je veden jako vojín pěchoty, ale později byl přidělen k oddělení české vojenské nemocnice v Hammersmith v Londýně, kde pracoval v laboratoři jako biochemik na rozborech krve, moči aj. Působil také jako tlumočník, protože anglicky již uměl. O to se zasloužila jeho maminka v Buchlovicích, která tvrdila, že znalost cizích jazyků mu v životě pomůže. Jezdil proto dlouhá léta každou sobotu z Buchlovic do Brna na jazykovou školu. V Londýně zažil i strašné útoky německými raketami V-1 a V-2. Z té doby se dochovala jedna zajímavá příhoda, když pracoval v Hammersmithu v nemocnici, kam chodili také čeští utečenci. Felix právě vyprávěl něco vtipného svému pacientovi, když uslyšel z plné čekárny smích, který byl neuvěřiBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

telně podobný smíchu jeho maminky. Nedalo mu to a šel se podívat do čekárny a dal se do řeči s onou osobou. Po krátkém rozhovoru ke svému úžasu zjistil, že je to bratr jeho maminky, který dříve žil v polském Krakově a utekl před Němci do Londýna. Felix ho viděl naposledy jako malý kluk, když přijel navštívit ovdovělou sestru do Buchlovic po smrti Felixova otce. V armádních záznamech je Felix Reich veden jako příslušník čs. zahraniční armády v Anglii až do 5. května 1945. Hned po skončení války údajně vedl nějaký čsl. vojenský útvar vracející se přes Německo do ČSR. Po návratu do vlasti byl 1. prosince 1945 demobilizován. Dozvídá se také o osudech svých bližních, kteří byli transportováni během války do koncentračních táborů. Mezi nimi byla i jeho matka. Zahynula v Osvětimi 6. září 1943. V roce 1946 si v Praze založil firmu Labotechna zabývající se dovozem vědeckých nástrojů. Po únorovém puči komunistů v roce 1948 se rozhodl raději utéct zpět do zahraničí. 13. dubna 1948 byl však chycen pohraniční stráží a měsíc vězněn a vyslýchán v Písku. Ihned po propuštění to zkouší znovu. 15. května překračuje hranici a dostává se nejprve do ruské zóny a po té až do americké. Z Frankfurtu odlétá do Anglie, kde žije jeho bratr Hanuš, který se oženil s Angličankou. V roce 1952 odchází do Kanady. Po těžkých začátcích a střídání míst zakotvil ve firmě Dominou Tool and Metal Products, kde se nejprve stává společníkem a poté ředitelem. Je třeba se zmínit, že Felix hovořil francouzsky, anglicky, italsky a německy slovem i písmem. Za svoji válečnou službu obdržel Čs. voj. pamětní medaili F-VB, Čs. voj. medaili za zásluhy II. st. a Čs. válečný kříž 1939. Dne 24. února 1993 mu byla z rozkazu ministra obrany České republiky vrácena odňatá vojenská hodnost nadporučíka ve výslužbě a ve stejný den byl povýšen na kapitána ve výslužbě. Po odchodu do důchodu jezdíval s manželkou Helenou na zimu na Floridu do Fort Myers, kde nakonec i umírá, 11 dnů po oslavě svých 86. narozenin 25. března 2005. Pohřben je na hřbitově v Champlain ve státě New York (hřbitov Glenwood). Kamil Maděra 27

Mé vzpomínky na II. světovou válku (pokračování) Mimo výše zmíněných letadel létala také výzvědná letadla. Na tyto mám také vzpomínky. Jednoho dne šel stařeček Rýznarů, náš soused, bránou dolů z jejich pole Za humnama. Nesl nošku přes záda a měl svou milovanou fajku, kterou nikdy neodkládal. Stály jsme s maminkou před vchodem do domu, když jsme uslyšely hukot a od Tupes se vynořily „dvoutrubáci“, kteří letěly hodně nízko. Přeletěly nad stařečkem, který si čapl do brázdy a seděl v ní i s fajkou jako hříbek. Dvojtrubáci obletěly několikrát kostel a zmizely. Letěly tak hrozně nízko, že bylo v jejich kabinách vidět piloty. Stařeček se zdvihl a pokračoval svou cestou. Když přišel dolů do jejich humna, bavil se přes ploty s maminkou. Říkal: „To je včíl hrozné, co ti lidi vymýšlají, to nebylo ani na Piavě.“ Při přeletu amerických svazů si zasažená letadla odlehčovala, což znamenalo, že bomby shazovaly ne na určený cíl, ale kamkoliv. Bomby spadly v Buchlovicích i na Pastvisko, v Tupesích za školu, na Chabaních na Březinovu usedlost. V Buchlovicích a Tupesích si naštěstí nevyžádaly žádné lidské životy. Na Chabaních při zásahu bomby zahynul hospodář a jeho malá dcerka… My školáci jsme v tuto dobu drželi na poště službu. Když tehdejší poštmistr pan Bartošek školáčkovi oznámil, že bombardéry letí z jihu k Ostravě a je velká pravděpodobnost, že poletí nad Buchlovicemi, musel školák utíkat vyřídit to do školy. Celá měšťanka se stěhovala do sklepa. Nevím ale, že by to byl dobrý kryt, zda by něco vydržel. V Buchlovicích na Pastvisku zbyly krátery po bombách a dodnes jsou dobře patrné. Ještě dlouhou dobu po svržení bomb jsme chodili do nich sbírat střepiny. Východní fronta se neustále přibližovala k Buchlovicím. Na podzim 1944 zabrala budovu měšťanky německá pracovní služba „Arbeitsdients“, chlapci od 14 do 17 let. Měli už vojenské uniformy a při dosažení 17 let putovali rovnou na frontu. Do měšťanky jsme tehdy nechodili, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

jen několikrát za týden do budovy obecné školy, kde jsme se s ostatními střídali. Pak přišla zima, obecnou školu zabrali maďarští vojáci (válčili na straně okupantů) a my jsme si chodili jen pro úlohy. Normální školní docházka byla obnovena až v době míru, v květnu 1945. Fronta se blížila. Přes Buchlovice směrem na Brno začaly proudit dlouhé kolony německého trénu – vozů tažených koňmi. Některé vozy zůstaly v Buchlovicích několik dní, někdy na jaře 1945 více než měsíc. Před ubytováním vojáků a koní chodili vojáci dům od domu, takzvaní kvartýrmochři, kteří psali na dveře křídou, kolik vojáků, případně koní do toho kterého domu přijde. Vojáci, kteří byli v Buchlovicích ubytováni delší dobu, vycházeli s místními většinou dobře. Pracovali s vojenskými koňmi na polích. Mnozí už měli Hitlera plné zuby a hleděli se co nejdříve dostat domů. Ale byli mezi nimi i fanatičtí nacisté. Slyšela jsem jednoho feldvébla, jak chválil „vůdce“ do aleluja a stále věřil, že Německo válku vyhraje.

Na dřevě pod „svatýma“, 40. léta (foto z albumu Marie Procházkové) 28

Zbytky německých zákopů z konce války nad „svatýma“ a pod „divokým parkem“ Jeden útvar, co byl v Buchlovicích delší dobu, měl u sebe malého chlapce, Rusa v německé uniformě, kterému se smíchem říkali „Osip Stalin“. Rodiče mu prý zahynuli a domek vyhořel. Na první pohled byl spokojený, nezdálo se, že by na něj byli zlí, spíš naopak. Teď si vzpomínám na jednu humornou historku. Přišel k nám voják – kvartýrmachr – ubytovat ostatní. Vyřizoval to s maminkou, která dobře německy rozuměla. Chtěl k nám dát důstojníka, ale maminka se bránila, že je na všechno sama a kdo bude kolem něho chodit. Tak tedy že k nám dá obyčejné vojáky. I ty odmítla, že nemáme místo. Tak že k nám přijdou koně. Taky je odmítla. Tak že k nám dají jen malé koně. Voják tvrdil, že u nás viděl prázdný chlívek. Maminka oponovala: „Ten je špatný, kdyby kůň kopl, všechno spadne.“ Voják ukončil domluvu rčením – kis die Hand, knödige Frau – a šel. Maminka zvítězila. Fronta se přibližovala. Ve Starém Městě u cukrovaru stála kolona německého trénu, kterou napadla ruská bojová letadla, která bombardovala i cukrovar. Po útoku se k cukrovaru nahrnula spousta lidí a začala si nabírat cukr. Letadla mezitím prý na cukrovar zaútočila znovu a vznikly tak oběti. Němečtí četníci naháněli přihlížející chlapy k odstraňování trosek. Do Buchlovic se ale už donesla zpráva, že Němci berou násilím chlapy do Německa k odstraňování trosek po bombardování. Během krátké doby nebyla v Buchlovicích snad ani jediná mužská noha. Všichni chlapi otekli do lesa. První utekli čeští četníci, četnická BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

stanice byla prázdná, nikdo se nemohl dovolat. Tatínek utíkal také do lesa jako ostatní, ale nedoběhl. Zavolali jej do hospody na Zahradách, kde byly sklepy a bylo v nich už hodně chlapů schovaných. Za nějakou dobu se situace objasnila a muži se vrátili domů. Němci v ten čas dělali časté prohlídky zemědělských stavení, zda někdo neschovává obilí. Dopadlo to ale většinou tak, že se dala vojákovi slivovice, ten vylezl na půdu, párkrát si nahnul, píchl několikrát bajonetem do sena, nic nenašel a bylo po kontrole. Viděla jsem podobného „kontrolora“, opilého do němoty, jak leží s nohama ve vodě v našem ganále před Horákovým stavením. Na břehu stála stará slečna Vítková, bývalá komorná, přivolávala kolemjdoucí a prstem ukazovala na toho ve vodě. V tu dobu se také odehrávaly vojenské odvody koní, ale opět buchlovská slivovice víceméně způsobila, že u nás žádného neodvedli. Buchlovští občané, hlavně zemědělci, vycházeli s některými Němci dobře. Ti jim i svými koňmi obdělali jejich pole. Fronta se neustále přibližovala. Stavěly se protitankové překážky. Jedna velká byla u mostu přes ganál (fotografii budování této překážky jsme již před časem ve zpravodaji uveřejnili). Lezli jsme po ní a bratr spadl a rozbil si hlavu. Do Buchlovic byli přiděleni ruští zajatci, kteří prováděli zákopnické práce. Byli ubytováni po domech. (Pokračování příště) Zdenka Maršálková Foto Bořek Žižlavský 29

Jak jsem se nedostal letos na Klimentka Určitě nejkrásnějším zážitkem měsíce května, vedle poutě na Barborce, je pro mě pouť na sv. Klimentu u Osvětiman. Její konání je vždycky závislé na přízni počasí, protože se odehrává ve volné přírodě tak, jak tomu prý bylo za časů sv. Cyrila a Metoděje. Tradice praví, i když neexistují sebemenší důkazy, že právě sv. Kliment, coby velkomoravský klášter, hostil oba věrozvěsty. To nám ale přece nemůže zkazit radost, vždyť podobně žádné důkazy neexistují o přítomnosti obou svatých ani v nejvýznamnějších velkomoravských archeologických lokalitách – Mikulčicích, Starém Městě nebo Pohansku. O to má ale tradice své větší kouzlo a neustále nutí přemýšlet zvídavé jedince a skupiny – profesionály i amatéry. V loňském roce pršelo a z očekávané poutě sešlo. Zůstaly jen vzpomínky z let minulých na kázání pana faráře z Koryčan na základech středověkého kostelíku, na výtečné klobásy koryčanského uzenáře, jehož zde každoročně

potkáte, a pivo jako křen, točené v místech, kde naši předkové vybudovali jeden z valů a příkopů zdejšího hradiska. A co potom posezení na Nové louce, vzdálené asi jeden kilometr od Klimentka. Tady opět tradičně chystají pohoštění pro poutníky „Osvětimaňáci“ a zaměstnanci Lesního družstva Osvětimany. Jejich bramboráky jsou pro vyhládlé žaludky tím nejlepším lékem. Opět tu dostanete pivo, limo, kávu a kdo chce, může si opéci klobásku na ohništi ve vrchní části louky. Pro toho, kdo pouť a Novou louku ještě nikdy nenavštívil, je jen velmi těžké popisovat krásnou pohodovou atmosféru místa, obklopeného ze všech stran vzrostlým lesem s vonícími květy kaštanů, které lemují lesní cestu na Osvětimany. I setkání se známými i neznámými poutníky – přáteli – jsou neopakovatelná... Letošní poutě na Klimentku jsem se nezúčastnil. Vše zhatila „hnusná“ předpověď počasí, která slibovala přeháňky, bouřky, přívalové lijá-

Louka před bývalou hájovnou na Pile BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

30

ky i kroupy. Zkrátka jsem tomu zase uvěřil navzdory tomu, že prognóza jim kolikrát vůbec nevyšla. Na klimentskou pouť se odjakživa chodilo nejen z Buchlovic pěšky, a aby se mše stihla, musí se vycházet kolem osmé ráno. Obloha však byla plná šedivých cárů a nikde se nerýsoval ani náznak probleskujícího sluníčka. Usoudil jsem, že se předpověď naplňuje. Uběhla hodina a půl a najednou temné mraky odpluly bůhvíkam a oblohu osvítily paprsky slunce, které doplňovaly roztodivné tvary mraků. Na Klimentek už bylo pozdě. Co tedy „spáchat“ něco náhradního? Nasedli jsme rychle na kola a vydali se údolím Smraďavky směrem k Pile. U rybníčku před Louky pod Karlovou skálou kaplí sedělo několik lidí a poslouchalo nějakou muziku, která se linula od blízké vzácné ticho naplno. Mnohým ještě schází, restaurace. Do toho sem přijížděla auta a klid ale těm, co žijí u silnic a ve městech, už asi ani byl ten tam... Ten jsme konečně našli až v údolí nepřijde, že by tomu mohlo být jinak. Dlouhé řeky, kde už všechno vonělo vypařující A pokud máte špatnou náladu, žijete ve stresu se vodou z několikadenních dešťů, čerstvou trá- apod., vězte, že pobyt v přírodě je tím nejlepvou a pestrobarevnými jarními květinami, které ším, co vám pomůže zapomenout a získat třeba pomalu začínají připomínat přicházející letní i nový náhled na vaše starosti, pokud máte období. Průzory mezi stromy a keři se otevíraly ovšem zájem. Při této příležitosti jsem si vzponové a nové obrazy luk lemovaných převážně mněl na slova, která s tímto vším úzce souvisí. stromy s ještě svěží jarní zelení. Zejména staré Přečetl jsem si je nedávno v jednom turistickém duby si svou svěží zeleň ještě šetří, aby mohly měsíčníku coby šéfredaktorův úvodník: „Pokud svou krásou ohromovat pocestné po čase, kdy se něčeho bojíte, zadupejte na to, ono se to lekne a uteče. Je na vás někdo ošklivý, potom je všechna ostatní zeleň sjednocena. Pila nás vítá po zimě uklizenou silničkou, věřte, že štve především sám sebe. Pomloupo jejíž okrajích se všude ještě donedávna vá vás někdo, buďte rádi, ještě žijete. Útočí válely mohutné kusy pokácených bukových na vás složenky za to či ono? Zvažte, zda to či velikánů padlých na Velké Lipové. Smutně ono potřebujete, a váš život bude mnohem vzhlíží i vyrabované, chátrající soukromé stave- levnější...“ Cesta z Pily netrvala dlouho. O to více času zbylo ní bývalé hájovny. Na vysečené trávě na lavičce z půlkuláče je na posezení v hospůdce U Křížku, která patří příjemně. Z lesnatého masivu Holého kopce široko daleko k nejoblíbenějším a paní Jiřinka zpívají ptáci a slyšet odněkud i kukačku, jichž se svou nabídkou nápojů a rychlých pokrmů se k nám vrací rok od roku míň. Voda v rybníčku nikdy nezklame. Co tak si poručit jedno řezané je ještě natolik kalná, že není vidět ani u břehu s chlebem namazaným sádlem a cibulí? To je na dno. Vím, že jsou tu i raci a ryby, ale dnes je bašta, která tu chutná daleko víc než doma! Text a foto Bořek Žižlavský spatřit nemáme šanci. Snažíme se využít toto BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

31

Buchlovický kroj A je jeden kraj, který je zahradou celé Moravy. Ty druhé mu nezávidí. Všechny, každý kout má svoje poklady, svoji krásnou tvář, bohatství svého nářečí, písní, krojů, ale je jeden kraj, k němuž vzhlížejí ostatní s potěšením, bez závisti. Je to Slovácko! František Kožík: Jsem Moravan (Salon, 15.IV.1940) Podle Josefa Klvaně /4/ je kroj buchlovský zařazován do skupiny krojů podhoráckých a klasickým vyobrazením dlouho zůstával obraz akademického malíře Karla Žádníka, který žil dlouhá léta v Buchlovicích. Na obrázku, malovaném pravděpodobně v roce 1886 je svatební veselice v bývalé hospodě u Spáčilů. Je možno pozorovat, jak ladně, zejména při tanci působí dlouhé řasené sukně a i celkovou střízlivou elegantnost buchlovského páru. Kroj v Buchlovicích a přifařených obcích (více než jiné artefakty lidového umění) opisuje rázovitost obce a především její dávné tradice spojené s vývojem, s existencí a neustálou přítomností sídel šlechtických, je závislý i na proměnách ve složení obyvatelstva v podhradí Buchlova. Podrobnou sondu do kroje obce Buchlovic provedla autorka Vlasta Sedlářová v roce 1960 /1/ a ta potvrdila ve svých závěrech, že vývoj lidového kroje v Buchlovicích byl podstatně ovlivňován: - specifickými podmínkami hospodářského života, t.j. poměrně intenzivním stykem zdejšího obyvatelstva s odlišnými formami lidového oděvu při jeho cestách za prací do jiných krajů moravských i za hranice, - specifickými poměry církevními, zejména pokud se týká obecné změny náboženského vyznání a pozdější farní příslušnosti, - bezprostřední blízkostí zámku a zámecké módy projevující se vědomím jisté nadřazenosti obyvatel Buchlovic nad „dědinami“ a snahou napodobovat do jisté míry panstvo. Původní účelnost vzniklá organicky byla formována výše uvedenými vlivy, které vytvořily místní estetické nazírání, jímž se ve svém vývoji kroj řídil. V posledním stádiu svátečního kroje řídí se tímto nazíráním již jen částečně. Začínají se totiž uplatňovat estetické názory mládeže. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

Lze tedy očekávat, že oživený buchlovský kroj bude ve svém vývoji pokračovat. Upřesnění závěrů práce provedla studentka gymnázia v Uherském Hradišti Martina Hrdá v roce 1986 viz práce /2/, zde jsou, kromě poctivého rešeršního přístupu – viz materiály družstva lidové a umělecké výroby SLOVAČ /3/ ceněny především obnovené kontakty s tehdy dosud žijícími znalci místního kroje – panem Karlem Strýčkem (1923), panem Janem Horákem (1932) a paní Marií Kedroňovou (1903). Na základě dotazníku byla provedena sonda o buchlovském kroji poloviny 90.let minulého století a také naznačeny návaznosti na využití kroje v souborech písní a tanců. Poslední místní renovace buchlovského kroje (především ženského) byla jak uvedeno v práci /1/ prováděna kolem roku 1950 sice s nadšením, ale bez kompletní znalosti všech pramenů a tak došlo k několika změnám či deformacím – m.j. délka ženského kroje byla ovlivněna

32

módou (historicky byly ženské kroje v Buchlovicích nejdelší na Slovácku) i tendencemi ve výrobě krojů okolních obcí, objevuje se cizorodé barevné vyšívání na rukávcích, střihové změny i výzdoba mužské košile, užívání kordule patřící ke kroji staroměstskému a podobně. V dalším období se těžiště národopisné činnosti přesouvá téměř výhradně do kroužků a souborů lidových písní a tanců a s ním také zájem o lidový kroj, který se, vzhledem k aspektům souborové práce, stává stále více kostýmem. Kromě jiných upoutal pozornost i kroj z Buchlovic, při jeho výběru hrály jistě důležitou roli jeho výjimečnost (spolu s téměř neznámým tanečním a písňovým materiálem) v širokém okolí, elegantnost, stylová čistota, ale i ekonomické otázky (malá finanční náročnost ve srovnání s jinými). Jednoduchý, ale velmi slušivý kroj zaujal i členy některých dolňáckých souborů, kteří si pro svá vystoupení pořídili tento typ kroje (Hradišťan – v letech 1967 až 1969 a Taneční skupina při Cimbálové muzice Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště – roku 1975 až 1983, Lúčka z Kudlovic 1978 až 1985). Uvedení buchlovského kroje na jeviště mělo nesporně velký význam také proto, že se o něj začali více zajímat odborníci – etnografové (ale i laikové) a zpětně to znamenalo i oživení zájmu obyvatel obce o svůj kroj.

Všechny akce místního Folklorního studia Buchlovice se odbývají převážně s využitím krojů, které byly rekonstruovány s využitím tradičních vzorů krojových. Už v prvých letech své existence vydali členové Folklorního studia Buchlovice pohlednice zachycující stav buchlovského kroje. Dnes je možno běžně se setkávat s buchlovským krojem při největší slavnosti slováckého roku – při tradičních Martinských hodech, běžně se jich zúčastňuje kolem 80 krojovaných mladých lidí. V poslední době se nosnou ukázala také akce – setkávání stárků hodových uprostřed léta – při níž se do kroje obléká velké množství lidí. /1/ Sedlářová Vlasta: Soupis lidového oděvu v Buchlovicích, Lidová kultura východní Moravy, Studie KVÚ v Gottwaldově, Krajské nakladatelství Gottwaldov 1960, s. 87–93, příloha fotografie /2/ Hrdá Martina: Stav, vývoj a propagace kroje z Buchlovic, Gymnázium UNESCO Uherské Hradiště, ročníková práce v oboru Ostatní společensko-vědní obory /3/ Červinka Vladimír: Kroj buchlovský. Dokumentace lidových krojů – Slovácko, Družstevní velkoobchod oděvním zbožím, Uh. Hradiště, 1944 /4/ Niederle Lubor a kol.: Moravské Slovensko I, Praha 1923, s. 107

Zapadá slunce, zapadá Zapadá slunce, zapadá, večerní vládne nálada. Pochmurná noc je nad námi, vypráví příběh neznámý.

Uprostřed noci sedím sám, také nad sebou nejásám. Tma už je velká, veliká, utichl ruch i muzika.

I když zní hudba veselá, radost mi příliš nedělá. Venku je ticho a vlahý vzduch, pouze ze silnice slyším ruch.

Hosté se domů vracejí, kráčejí temnou alejí. Já budu ještě chvíli snít, nespěchám nikam a mám klid. Miroslav Možný


33

Strážnice 2010 Když se řekne Strážnice, vynoří se mně sto obrázků, je to pokaždé jiné a přece jsem nejraději, že potkávám na cestě a v parku kamarády, s nimiž mně pojí letité přátelství – proto tam také jezdím! A tak jenom pro okoštování, poslechněte několik mých setkání, uznáte určitě, že tam mám zajet zas:

Ach, jak voní seno! Stokrát víc než tráva zelená. Až se točí hlava, podlamují kolena. Kdybych umřel na strážnických lúkách, zahrabte mě do sena! Téma Otyna Horkého, in Strážnice, Gottwaldov 1960

Babičko

(Maryšce Procházkové) Už nesedíš, babičko, před domem, lavečka i hruška kaménka osiřely, poslední sloky tvé písně na rozloučenou s hudci nad vinohrady zazněly. Nedělní beseda už bude bez tebe. Ale když se kamarádky při vzpomínce otočí na nebe, melodie se znova opře o strážnické zvony, vítr ji protáhne Rybářskou ulicí, pokloní se jí staleté stromy v parku a také každý z nás. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

Za nedalekou vesnicí přes sto járků slyšet budou tichý hlas: „…vy si na mě zpomenete, až mě vidět nebudete…“ Babičko, zvu tě zpátky stým synonymem: Přijď k nám, písni, písničko!

Pozdní strážnické nokturno Mladým vínem vzduch je navinulý a každou chvíli mě děsí chvatnými kroky listí po chodnících s písněmi schoulenými uvnitř. Listí v akátech prokřehlé zachytí mlžné víry nad rybníčkem, za kaplí se nikdo nemodlí, jen milenci stojí jednou nohou v parku a vzpínají ruce k teplému světlu hodin, rolnička neznělá chřipkově klinká. Na nitkách mlhy stařenčin hlas lampy svítící na hromady nafoukaného listí na roky vzdálené veselosti. Hosti dnes večer nepřijdou, 34

ta tam – jejich láska. Písnička kolem zámku se toulající kočka nelaská, zabolí.

zvednout se ze země podpořit ptáky, básníkům pijícím tančící víno!

Nemůžeš nezpívat, nemůžeš netančit a jen víno usrkávat na dívkách v krojích i bez kolem tančících oči zanechávat...

Až někdy po roku radost ti vyprchá, vyblednou lásky a tělo se nezvedne ke skoku, ani dobré mysli nebudeš, čelo tvé do jedné vrásky pohlédni do deníku co jsi napsal. Jakže to bylo? Když všude kolem se lilo tančící víno.

U sklenky v Strážnici není vůbec líno,

Miloslav Hrdý

Tančící víno II.

Přestože květnové počasí nebylo zrovna nejlepší, na loukách se objevily už první žampiony. (Foto: Františka Mičkalová) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

35

Tajemství písma V posledních dnech se v naší společnosti často setkávám s velkým množstvím negativních projevů v chování, což mě přivedlo na myšlenku podívat se a Vám přiblížit některé tyto projevy i v písmu. Mám tím na mysli, jak se v písmu mohou projevovat některé negativní vlastnosti, jako například – hádavost, pýcha, hněv a další. Nebudu otálet a přistoupím k vysvětlení některých ze vzpomenutých vlastností. Hádavost, hněv, nedůvěřivost či strach z pokárání (pozn. autora někdy označován jako citlivost na kritiku) řadíme k rysům přímosti. A v čem nám tento rys napomáhá? Pomáhá nám soustředit se a vede nás v úvahách přímo k jasnému cíli. Napomáhá nám orientovat se v nejrůznějších názorech a proniknout přímo k jádru problému. V dnešní době je ovšem naprosto samozřejmé, že se stále častěji setkáváme spíše s opakem, protože nechceme vést rozhovor, který byť daný problém vyřeší, ale je nám nepříjemný a obáváme, že druhá strana nepochopí oč nám jde. Není ovšem nutné za každou cenu daný problém řešit. Přímost nám napomáhá zbavit se nepříjemných a neuspokojivých, řekněme zážitků, informací apod. Nese i svá pozitiva, v podobě zlepšení komunikace a pochodu myšlení, učí nás v daných situacích vystupovat diplomaticky a citlivě.

Hádavost Co si pod tímto pojmem vysvětlit? Hádavost se jednoduše vysvětluje jako druh odporu. Její vznik není vůbec složitý. Vzniká ze strachu, v případě, že se nedokážeme vůči něčemu nebo někomu bránit. Dostáváme se do sporu tím, že nám dochází argumenty, tzn. že naše myšlení je tzv. v koncích. Na druhé straně odporujeme dříve, než by nás napadla kloudná myšlenka=argument. K takovému jednání mnohdy dochází, aniž by nám hrozilo cokoliv nebezpečného. Poté je také ovšem na každém z nás, jak dokážeme regulovat sled myšlenek a tudíž i svůj projev navenek. Ze své zkušenosti vím, že některé ženy se na nepříjemné situace tohoto charakteru připravují (např. věnují dostatek času na přípravu odpovědí). Ale pokud přijde toto jednání nečekaně, obecně odpor předbíhá naši logiku. Z čehož vyplývá, že hádavost má pramálo společného s rozumnou diskuzí. Kde najde hádavost v písmu? Projevuje se v tzv. stopce písmene „p“. Mám na mysli stopku, která roste nad kruhovou částí písmene. (pozn. autora - stopka je čára vedoucí seshora dolů pod linkou a po níž se vracíme zpět vzhůru, abychom udělali bříško a dokončili tvar písmeno “p“). Čím je tato stopka vyšší, tedy vedena vzhůru, tím je silnější projev rysu – hádavosti. Pokud se ve stopce promítne klička, zapojujeme v debatě i představivost, o což debatu „obarvíme“. (pozn. autora kličkou je myšleno to, že písmo „p“ nám spíše poté ve své horní části připomíná písmeno „k“ či „l“). To má za následek, že do debaty zapojujeme všechny smysly a je nepřímo naší snahou prosadit svou. Mnohdy za každou cenu, pokud je druhá strana smířlivější. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

36

Hněv Samotný pojem nelze oddělit od temperamentu naší osobnosti. Pro určení projevu hněvu nám poslouží tzv. temperamentní tiky, které jsou označovány jako základní projevy hněvu v písmu. Čím jsou temperamentní tiky v písmu zaznamenány četněji, tím se i hněv projevuje navenek častěji. Ve většině případů, aby byl projev hněvu v písmu zaznamenán, postačí aby byl pisatel při psaní ovlivněn i sebemenší nepříjemnou drobností, která v něm evokuje pocit hněvu. Jedná se o to, že stále v sobě držíme pocit podráždění a při první možné situaci vybuchneme. Negativem ovšem je to, že si neuvědomujeme, že se udržujeme ve stálém stresu. Jeho stupňovitý průběh může mít za následek prudký výbuch a neovladatelné chování. Kde najdeme hněv v písmu? Tento projev nelze jednoduchým příkladem přiblížit, ale nejdeme jej ve velmi krátkých rovných prvních tazích písmen. Jedním ze znaků může být např. silný tlak. Ten zjistíme velmi jednoduše. Otočíme stránku popsaného papíru na druhou stranu a buď to běžným pohledem nebo hmatem zjistíme, jak moc je text protlačen. Pokud je tlak silný, jsou vrypy jednotlivých písmen-slov-textu do papíru hluboké. I nejistý tah může také předznamenat projev hněvu v písmu.

Strach z pokárání nebo chcete-li citlivost na kritiku Kde najít vysvětlení tohoto rysu? Když se zamyslíte, sami zjistíte, že pramení z naší minulosti. Pro názornost uvádím několik příkladů: např. vybaví se nám špatná zkušenost, kdy se nás někdo svým názorem dotknul nebo jiný případ, kdy jsme od někdo očekávali pochvalu, která ovšem buď to nepřišla nebo přišla, ale ne v míře jakou bychom si přáli. Právě tyto zkušenosti mohou zapříčinit stav, že při každé další příležitosti budeme očekávat pouze kritiku a ne pochvalu. Setkala jsem se ovšem s argumentem, že je lepší být připraven na kritiku a poté být mile překvapen pochvalou. Kde najdeme tento rys v písmu? Najdeme jej u písmen „d“ a „t“. Tzn. že čára, která vychází z bříška písmene „d“ není překrytá, ale vznikne klička. Čím je tato klička širší, tím se náš strach z kritiky automaticky zvyšuje a očekáváme i větší kritiku. Je zvláštní, jak sami, aniž bychom chtěli necháváme ve svém písmu číst. Velmi široká klička vypovídá o tom, že se cítíme velmi provinile a mnohdy sami sebe přesvědčujeme, že si kritiku zasloužíme, aniž by byl důvod. Pokud se stane tento projev samozřejmostí v našem písmu, považujeme jej za samozřejmost a může dojít až v sugerování si názoru, že jsme a vždy jsme byli předmětem kritiky a nic s tím neuděláme. Opakem je případ, pokud se tato klička u daných písmen neprojeví. Vyplývá z toho, že se kritiky nebojíme a nebo že nám nevadí. Je otázkou, zda jsme nalezli způsob, jak kritiku zvládat nebo za jsme schopni kritiku rozebrat. Poté můžeme hovořit o tom, že máme ke kritice konstruktivní přístup. Naučili jsme se s kritikou pracovat, posuzovat jí v jejích celém kontextu, tzv. jak dle vlastního, tak cizího názoru a tím získáme správný nadhled. Byť výsledek nemusí být vždy pro nás příliš příznivý. I zde se velmi často uplatňuje cit, který vyvíjíme pro vlastní důstojnost a respekt. Těmito slovy, dle mého příjemnými, bych dnešní kapitolu uzavřela. Opět Vás vážení čtenáři vyzývám, pokud vy sami máte dotaz a zajímalo by Vás to či ono z této oblasti, prostřednictvím tvůrců zpravodaje se mě obraťte. Případný dotaz se pokusím zodpovědět v dalším příspěvku. Mgr. Martina Strýčková grafolog BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

37

Podhůřím Českého lesa I. Domažlice Po krátké odmlce chci navázat v seriálu Šumavou křížem krážem a pokračovat v putování krajinou jihozápadních a západních Čech. Představím čtenářům Buchlovského zpravodaje krajinu kolem Domažlic a Stříbra, podhůří Českého lesa. Přeji jim krásné cestovatelské zážitky alespoň na papíře, které se však mohou stát inspirací k zážitkům opravdivým... Počátky města Domažlic spadají do 10. století, kdy vznikla na křižovatce dvou obchodních tras, vedoucích do Čech z Bavorska, opevněná strážní osada. Tato stávala v okolí dnešního gotického kostelíka Všech Svatých na předměstí Domažlic při cestě k vlakovému nádraží. Král Přemysl Otakar II. založil posléze nové město, svou polohou výhodnější než měla původní osada. Nové město se sestávalo z protáhlého náměstí, na jehož obou koncích se nacházely hlavní městské brány, městské-

ho hradu, augustiniánského kláštera a farního kostela Narození Panny Marie. Město bylo obklopeno už koncem 13. století kamennými hradbami, vodním příkopem a nyní již mohlo nerušeně bohatnout společně se svými obyvateli z provozu obchodních stezek. Z původního gotického města se příliš nezachovalo. Mezi stavební památky tohoto období můžeme řadit dva portály ve farním kostele a jeho válcovou věž, válcovou věž hradu a hlavně jednu ze dvou dochovaných městských bran. Její vnější portál má bohatě zdobené kamenné ostění a mezeru pro padací mříž. Střecha nese dva barokní vikýře s hodinami a věžičku s lucernou. Druhou zachovanou městskou bránou je malá branka na jižní straně města, vedoucí k potoku Zubřině. Její dnešní podoba je barokní. Stavebně zajímavý je farní (děkanský) kostel, a to svým halovým půdorysem bez kněžiště. Původní gotická stavba byla několikrát přestavována: po husitských válkách byl kostel nově zaklenut a hlavní přestavby

Podloubí na domažlickém náměstí BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

38

Dolní brána z původního opevnění města

Domažlický hrad z věže kostela

se dočkal po roce 1747. Měšťanské domy byly ve středověku dřevěné, až koncem 15. století začaly být přestavovány z kamene. Dnes je většina domů v Domažlicích barokních, empírových a klasicistních a nechybějí i novorenesanční (např. radnice). Již v počátcích města se jeho součástí stal hrad, vložený do záhybu hradby v jihozápadním rohu městského areálu. Z původního hradu se dochovala pouze věž a vnější obvodová zeď. Středověká stavba totiž vyhořela v devadesátých letech 16. století spolu s celým městem a dnešní podoba stavby je převážně barokní a také z 19. století. V roce 1822 postihl Domažlice opět mohutný požár a empírové přestavby obytných domů i hradu souvisely právě s ním. V 19. století na Horním předměstí vznikla střelecká kasárna se střelnicí, cukrovar, továrna na výrobu tkalounů a městský pivovar. Zároveň dosud téměř české město se stávalo poněmčeným díky německému úřednictvu. Dnes v Domažlicích můžete navštívit muzeum Chodska, umístěné v domažlickém hradě. Dalším muzeem, nacházejícím se poblíž Dolní brány, je muzeum spisovatele a vynikajícího chodského národopisce Jindřicha Jindřicha s jeho osobními sbírkami, knihovnou a nábytkem. Z Domažlic pocházela či jimi prošla řada osobností. Jmenujme například filozofa a spisovatele Ladislava

Klímu, který se v Domažlicích narodil a odchodil zde několik ročníků gymnázia, než byl vyloučen pro urážku „veličenstva“ a monarchie ze všech škol v Rakousku-Uhersku. Turistickým lákadlem je v prázdninových měsících postava ponocného. Tu předstauje jeden z místních nadšenců a denně v určité noční hodiny obchází náměstí s lucernou a halapartnou, oblečen do dobových šatů. Nejvýznamnější domažlickou kulturní akcí jsou však Chodské slavnosti, pořádané jako součást pouti u svatého Vavřince v srpnu. Kaple sv. Vavřince na Veselé hoře nedaleko Domažlic byla založena domažlickou měšťankou Zuzanou Veselou v roce 1695. Kaple však byla špatně udržovaná, tudíž musela být v sedmdesátých letech 18. století přestavěna. Veselá hora se stala během 19. století místem tradičních poutí, z nichž památnou se stala pouť v roce 1939, jež byla protestem proti nacismu. Domažlice jsou mimo jiné centrem výroby tzv. chodské keramiky, která svými květinovými barevnými vzory až příliš připomíná keramiku tupeskou. Nebo snad naopak? Podle keramiky, vystavené v domažlickém muzeu, pocházející ze 17. a 18. století bych se spíš přikláněl k druhé z možností... Text a foto Martin Žižlavský


39

Marie Marie je jedno z nejkrásnějších, v dobách minulých hodně používané křestní jméno. Dnes se opět častěji Marie objevují. Kolik nositelek tohoto jména je v Buchlovicích by se snad dalo zjistit. Všechny určitě neznáme. Ale tu, o které bychom se chtěly dnes zmínit, zná zcela určitě skoro každý obyvatel městečka. Byla a je vždy ve středu událostí, kulturního dění, prostě všeho významného, co se v obci odehrává. Jistě jedna z tradičních akcí jsou Martinské hody s právem, které se bez jejího působení neobejdou. „Paní ředitelka hodů“, jak jí mnozí říkají, má už dva měsíce před termínem plné ruce práce s organizováním této akce. Setkání s rodiči stárků, zajištění hudby, hodové zkoušky... Její pracovní hodový maratón končí až po hodových dozvucích. Velmi působivé je rovněž její důstojné vystupování při posledních rozloučeních s buchlovickými spoluobčany. Výčet různých aktivit, kterých se účastní, by mohl pokračovat. Ať už se jedná například o setkání stárků, různá výročí městečka, církevní akce atd. V posledních letech jako pracující důchodkyně od jara do podzimu pečuje o zeleň a úpravu náměstí, hřbitova a okolí veřejných budov. Věříme, že nikdo nemusel dlouho přemýšlet, o kterou Marii se jedná! Ano, je to paní Marie Kuncová. – V těchto dnech oslaví půlkulaté životní jubileum. Chceme ji touto cestou popřát především hodně zdraví, životního elánu a poděkovat jí za všechno, co pro naše krásné městečko, ale i pro jednotlivé občany vykonává. Kamarádky a bývalé spolupracovnice K srdečnému blahopřání se přidávají i představitelé městyse, zaměstnanci úřadu městyse a Služeb městyse Buchlovice.

Na hody v roce 2009. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2010

(Foto: -vlk-) 40

Jubilanti v červnu 2010 75 let

Antonín Ticháček (Domov pro seniory Buchlovice)

80 let

Božena Kožuská Josef Pazourek (Domov pro seniory Buchlovice) Libuše Poláková

85 let

Lubomír Fiala (Domov pro seniory Buchlovice) Ladislav Kos (Domov pro seniory Buchlovice)

95 let

Jaroslav Šicha Jarmila Syrovátková

Orfeův zpěv nad časem Já kudy jsem chodil, tak zpíval jsem, zpíval, životy jsem sladil, svou lyru jsem míval.

Chci abyste šťastní byli, zpívali o lásce se mnou, abyste si milí byli, kráčeli světlem a tmou.

Orfeus, mé jméno je, jsem života hlas, přezpívám i hoboje, jsem milovníkem krás.

Šli za mým hlasem, za láskou kráčeli, v dojetí a zem slzami smáčeli...

Láska je mým hlasem, miluji všechny vás, miluji tuhle zem, objímám sochy krás.

Lukáš Borský

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 13,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 6 ROČNÍK XVI.č Červen 2010

Recommend Documents