100
95
75
100
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 49: 305–310, 2014
305
ZPRÁVY O LITERATUØE / BOOK REVIEWS
95
75
L e p š í P., L e p š í M., B o u b l í k K., Š t e c h M. & H a n s V. [eds] 25
5
0
100
95
75
Èervená kniha kvìteny jiní èásti Èech Jihoèeské muzeum v Èeských Budìjovicích, 2013, 503 p., 270 barevných fotografií, 802 map. ISBN 978-80-87311-35-6. (náklad 600 výtiskù) Po 14 letech od vydání Komentovaného èerveného seznamu kvìteny jiní èásti Èech (Chán et al. 1999) pøišla nová generace jihoèeských botanikù pøed Vánoci roku 2013 s milým dárkem – s kniním titulem, který na uvedený Seznam bezprostøednì navazuje, ovšem ve znaènì pøepracované výsledné podobì. Pùvodní myšlenka vydat „pouze“ aktualizované druhé vydání Seznamu se postupnì dále vyvíjela a po šesti letech prací je výsledkem obdivuhodné reprezentativní dílo – Èervená kniha kvìteny jiní èásti Èech. Rozdíly mezi obìma tituly jsou markantní ji na první pohled i na první pohmat – objemná a velmi serióznì vypadající kniha v pevných deskách formátu A4 s poctivou šitou vazbou oproti jednoduché, nekvalitnì lepené brouøe vydané v rámci sborníkové øady Agentury ochrany pøírody a krajiny; 503 stran na køídovém papíru oproti 284 ofsetovým stránkám; 2,1 kg oproti 400 gramùm. Moná pøekvapí, e na obálce není ani náznak po èervené barvì, do které se obvykle Èervené knihy na celém svìtì tradiènì halí. Botaniky však bude více ne barva obálky zajímat odborný obsah, nue pojïme v nové jihoèeské Èervené knize zalistovat. Popsaný dojem je velice pøíznivý i po otevøení knihy. Úvodní kapitoly byly místy znaènì pøepracovány a nìkteré doplnìny, novì byla napø. zaøazena pasá s grafem o poètech ohroených druhù v jednotlivých fytochorionech. Vypuštìn byl naopak seznam maloplošných jihoèeských rezervací, ponìvad autoøi nemìli dostatek aktuálních informací o výskytu ke všem ohroeným druhùm v nich. Oproti Chánovu Seznamu byly pro úèel Èervené knihy mírnì upraveny kategorie ohroení, je zde novì zavedena kategorie D1 a D2, do kterých byly beze zmìny pøevedeny kategorie A3, resp. C4b. Geografické vymezení zájmového území zùstává shodné s pøedešlým, take èást historické jihozápadní Moravy bude i nadále v drení jiní èásti Èech. Výraznì pøibylo nových ohroených taxonù, Èervená kniha jich nyní obsahuje 830 (oproti 707 v pùvodním Chánovì Seznamu), výrazné poèetní pøírùstky se týkají pøedevším taxonomicky obtíných rodù Taraxacum a Rubus, které mají v jiních Èechách v souèasnosti své výborné znalce. Naopak, v pøehledné tabulce jsou (s konkrétním vysvìtlením) uvedeny všechny taxony z pùvodního Seznamu, které do souèasné Èervené knihy zahrnuty nebyly. Komentáøe u taxonù jsou novì podstatnì rozšíøené s dùsledným uvádìním citací u pøevaující èásti údajù, u kadého komentáøe je uveden autor textu. Autorù, a nejen jihoèeských, se na Èervené knize podílelo rovných 40; rozsahem zpracování se jejich komentáøe od sebe, místy i znaènì, liší, èemu se nelze vzhledem k rozsahu díla zase pøíliš divit. Velice obsáhlé a kvalitní komentáøe napsala napø. K. Šumberová, nìkteré jsou naopak ponìkud kusé a odbyté, napø. u Juniperus communis. Témìø ke všem taxonùm jsou pøipojeny mapy rozšíøení v jihoèeském regionu (chybìjí pouze taxony z kategorií D1 a zèásti D2) a výbìrovì pøibyly také barevné fotografie taxonù (jaký existoval klíè pøi jejich výbìru, jsem neodhalil). U fotografií je sympatické, e všechny pocházejí z území jiních Èech a u kadé je také vdy uvedena konkrétní lokalizace. Vøazeny jsou i celostránkové fotografie jihoèeských herbáøových typových poloek a nìkterých vyslovených botanických rarit (napø. Ligularia sibirica). Za výrazné uivatelské vylepšení povauji nynìjší abecední druhové uspoøádání na rozdíl od první verze, kde byly taxony setøídìny podle kategorií ohroení, take bylo nutné pøi jejich vyhledávání pouít rejstøík. Citelnou promìnou prošla nomenklatura, která respektuje nejnovìjší druhový seznam ÈR (Danihelka et al. 2012). V laické i ochranáøské obci však budou nìkterá nová jména pùsobit podiv, napø. pøeøazení tradièního rojovníku Ledum palustre do rodu Rhododendron, novì tedy R. tomentosum. Podobnì huseník Arabis brassica se promìnil ve Fourraea alpina nebo rmen Anthemis tinctoria na Cota tinctoria. Asi zaujme také jméno Angelica sylvestris subsp. bernardiae (samotný taxon v ÈR ovšem spíše tušený ne spolehlivì ovìøený)
25
5
0
100
95
75
25
25
5
5
0
0
100
95
75
25
5
0
100
95
75
100
306 nebo Carex otomana namísto zavedeného jména Carex chabertii. Naopak v pøípadì ji vitého a dobøe vymezeného rodu Pseudolysimachion je pøekvapující návrat k širokému rodu Veronica. Byla zde rovnì dokonána zkáza v Èechách a dosud široce oblíbeného jména èernýše èeského Melampyrum bohemicum, novì tedy ji zøejmì pouze M. subalpinum. Aèkoliv rozhodnutí pouít jednotnou nomenklaturu padá na vrub editorù (na druhou stranu, nemuseli se pevnì vázat ádnou), za jednotlivé diskutabilní pøípady, které zde uvádím, pochopitelnì nemohou. K nomenklatorické problematice si na tomto místì neodpustím zobecòující poznámku: dùleitým smyslem Èervených knih zùstává stále potøeba komunikace s nejširší odbornou i laickou veøejností, pouitá nomenklatura by proto mohla být vùèi ní o nìco vstøícnìjší, ne je tomu u ryze vìdeckých titulù. U ji vzpomenutého huseníku napøíklad najdeme v kadé ze tøí základních nyní uívaných èeských pøíruèek pokadé jiné jméno (!), to rozhodnì nepøispívá ke snadné domluvì. Je na škodu, e editoøi Èervené knihy nepøipojili pro vìtší pøehlednost v pøípadech, jako je napø. onen zmínìný Rhododendron, bìnì zavedená (zde tedy synonymní) jména pøímo do textové èásti s pøíslušným odkazem k jménu uitému. Nejsem si pøíliš jistý, zda nìkoho napadne hledat Ledum hned napoprvé na konci knihy v druhovém rejstøíku. Abych úvodní listování zbyteènì neprotahoval – soudím, e kadý zkušený botanický ètenáø snadno zjistí a rychle se pøesvìdèí, e nová jihoèeská Èervená kniha je vzornì zpracované, kritické dílo vysoké odborné úrovnì. V domácí ochranáøsko-floristické produkci jde bezesporu o jedineènou publikaci zcela srovnatelnou s obdobnými tituly v bohatých evropských zemích. Všeobecná chvála je rozhodnì na místì a já se k takovému uznání ochotnì pøidávám. V Èervené knize kvìteny jiních Èech narazíme kupodivu i na nìkolik taxonù, které v posledním èeském klíèi (Kubát et al. 2002) nebo v Kvìtenì ÈR nenajdeme, a s jedinou výjimkou dokonce ani v citovaném nejnovìjším „Danihelkovì“ seznamu: Pilosella norrliniiformis, Polycnemum verrucosum, Senecio germanicus subsp. glabratus a Utricularia stygia. Kromì tìchto ètyø taxonù jsou v knize rovnì zaøazeny další ètyøi dosud nepopsané druhy rodu Rubus. V evropských pomìrech je velmi nezvyklé uvádìt v publikacích dosud nepopsané taxony, není to rozhodnì pøíliš šastný zpùsob. V èeských pomìrech v posledních ca 20 letech se toto kontroverzní øešení stává u bezmála bìným (pouila jej Èervená kniha ÈR a SR nebo Klíè ke kvìtenì ÈR), ale badatelùm v zahranièí to mùe pùsobit potíe a obecnì to zcela jistì zvyšuje monost nomenklatorických zmatkù. Pozoruhodná je v tomto ohledu, zdá se, neotøesitelná pozice pomyslného taxonu Betula petraea, který u nás dosáhl ve své neexistenci ji obdivuhodné povìsti, a svého ideového autora T. Sýkoru pøeil o 25 let (viz strana 79) a bude ít pravdìpodobnì i nadále. Pøi prohlíení map a porovnávání historických údajù s aktuálním stavem zaujme rychlost ústupu u øady druhù, napø. Gymnadenia conopsea, Pilosella lactucella, Potamogeton lucens, Sedum villosum, Stellaria palustris, Trifolium spadiceum, Triglochin palustris. Popsaný trend však odpovídá víceménì souèasným pomìrùm v celé ÈR. Leckoho ovšem moná v jihoèeském území pøekvapí míra vzácnosti u jinak relativnì stále bìných druhù: Arabis hirsuta (C1), Hordelymus europaeus (C4), Inula britannica (C1), Melica uniflora (C2), Persicaria mitis (D2), Potamogeton lucens (C2), Potentilla anglica (D2), Rhinanthus alectorolophus (C2), Salvia pratensis (C2). U nìkterých taxonù lze polemizovat se zaøazením v kategoriích ohroení (pøi èísle 830 taxonù nelze všeobecnou shodu ani pøedpokládat), napø.: jsou skuteènì Circaea lutetiana (C4) nebo Lathraea squamaria (C4) v území jiních Èech tak ohroeny?, Lathyrus linifolius (C1) bych spíše øadil do D2, uvedené údaje u Mentha aquatica neodpovídají kategorii C2, Potentilla norvegica (C3) vzhledem ke schopnostem úspìšnì pronikat do synantropní vegetace by lépe odpovídala kategorii C4, Rubus brdensis (C4) ohroen v Bøeznickém Podbrdsku ani v nejmenším není, Salvia nemorosa (C1) by mìla spadat spíše do D2. Aèkoliv je Èervená kniha velmi peèlivì zpracovaná, byly opominuty (moná to byl i zámìr) dva druhy v minulosti v tomto území nalezené: Arabis turrita (Orlík 1897 – snad zde roste doposud?) a Teucrium scordium (Veselí nad Lunicí 1946). V obou pøípadech se jedná o natolik prapodivné znaènì izolované výskyty, e nelze ne je nejspíše hodnotit pouze jako adventivní. Ovšem zcela identickým pøípadem je v knize
95
75
25
5
0
100
95
75
25
25
5
5
0
0
100
95
75
25
5
0
100
95
75
100
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 49: 305–310, 2014
307
v kategorii D1 uvedený druh Veronica anagalloides, take zøejmý nesoulad pøi výbìru taxonù tu v tomto pøípadì existuje. Editoøi díla mi, vìøím, velkoryse prominou, paklie nyní zamìøím svou kritickou pozornost na citlivé místo, které povauji za viditelnì problematické. Po mém soudu podcenili autoøi Èervené knihy pøi koncipování díla významnì jedinou oblast, a tou je pouitá grafická metodika mapování rozšíøení taxonù. V knize zvolili pro všechny komentované taxony dùslednì jednotný zpùsob mapování (myslím, e zbyteènì pøísnì), a vytvoøili tzv. mapy obsazenosti fytochorionù. Nejde tudí o skuteèné mapy rozšíøení taxonù (bodové nebo síové), ale o urèité rùznì velké plošné obrazce. Pøi mapování autoøi vyuili fytogeografické èlenìní, které slouí Kvìtenì ÈR, v rámci nìho se v jiních Èechách nalézá 41 vymezených celkù (fytochorionù). Pro základní typ pùvodního výskytu (èasovì ani obsahovì dále nerozlišeném) byla pouita v daném fytochorionu fialová barva, v menší míøe se u nìkterých druhù objevuje ještì také barva zelená pro aktuální výskyt, barva šedá pro adventivní výskyt a šrafování pro neurèité pøípady. Mohla být vhodnì vyuita ještì èerná barva pro vyhynulé a nezvìstné druhy, kterých je v Èervené knize 77. Pro grafické zachycení v daném fytochorionu postaèuje jediný údaj o výskytu bez ohledu na velikost území – jinými slovy, jediný nálezový údaj automaticky vede k vyplnìní celé plochy dotyèného fytochorionu. Pøi pohledu na mapu fytochorionù v jiních Èechách (str. 27) je zøejmá jejich vzájemná velikostní nesoumìøitelnost (napø. Tøeboòsko vs. Javorník), tzn. pouze opticky nelze v nové Èervené knize výsledné rozšíøení taxonù v mapách nijak hodnotit. Je toti jasné, e kupøíkladu pouhé dva existující údaje ve fytochorionech Tøeboòsko a Èeskomoravská vrchovina, které spolu dohromady pokryjí 1/3 celého území jiních Èech (viz napø. Gratiola officinalis nebo Potentilla lindackeri), nelze porovnávat s miniaturní plochou Strakonických vápencù, aèkoliv zde mùe být nìkterý druh výhradnì vázaný na zdejší vápence pomìrnì hojný. Ještì více matoucím dùsledkem striktnì nastaveného mapovacího pøístupu jsou ty fytochoriony, které zasahují do jiních Èech ze sousedních celkù na dvou rùzných místech, to je pøedevším pøípad Støedního Povltaví. I v pøípadì jediného izolovaného výskytu tak najdeme v mapì takovýto výskyt zobrazen automaticky na obou oddìlených plochách, vidíme to u celé øady taxonù, napø. u Arabis brassica (resp. Fourraea alpina), Carlina biebersteinii, Drymocallis rupestris, Equisetum ramosissimum, Euphorbia angulata, Minuartia smejkalii, Phelipanche purpurea,Pulmonaria mollis, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga rosacea, Ranunculus polyanthemos, Rubus josholubii, Stipa pennata, Veronica spicata. Tato kuriózní situace zvláštì vynikne u druhu Polygala chamaebuxus, kde se v textu výslovnì uvádí, e východní hranici jeho areálu tvoøí tok Vltavy. Autoøi na svou obranu uvádìjí, e pøijaté mapové øešení bylo z technických dùvodù to nejlepší. Technické dùvody nejsem schopný dostateènì posoudit, ale domnívám se, e u celé øady velmi vzácných druhù (pøesnìji nejménì u 220) by bylo velmi jednoduché – a hlavnì mnohem pøehlednìjší, vytvoøit mapu bodovou. Pøedevším u hyper vzácností v Tøeboòské pánvi jako jsou napø. Daphne cneorum, Hammarbya paludosa, Liparis loeselii, Luronium natans, Tephroseris palustris, Typha minima pùsobí velká fialová plocha v mapách neúmìrnì pøehnaným dojmem. Obrovská pøednost bodových map, pøípadnì i síových, spoèívá v tom, e poskytují badateli rychlou (a v podstatì textem jen stìí nahraditelnou) informaci o pøesném rozšíøení v regionu. Pro cizince jsou takové mapy dvojnásobnì dùleité. Tuto výhodu však nelze bohuel v Èervené knize vyuít, jen málo map obsahuje nìjakou skuteènì vypovídající srozumitelnou informaci. Jen minimálnì byla v mapách rovnì vyuita monost rozlišit aktuální výskyt od dnes ji historického. K tomu je samozøejmì zapotøebí mít odpovídající èerstvá data, co není v tak velkém prostoru snadné, ale u øady druhù vidíme, e taková data existují, viz texty u Campanula cervicaria nebo Misopates orontium. U dalších druhù, jako jsou napø. Carex oederi, Huperzia selago, Hyoscamus niger, Parnassia palustris, Trifolium spadiceum, Valerianella rimosa není z pøipojené mapy, a víceménì ani z textu, jasné, kde se dnes v jiních Èechách vyskytují. Mapa Dactylorhiza majalis subsp. majalis je vlastnì z tohoto pohledu dokonce zbyteèná, mimochodem je to jediný taxon, který pokrývá beze zbytku celé mapované území. Jako ilustraci nevhodnì zkonstruované mapy mohu uvést rozšíøení Polystichum lonchitis, co je druh, který je v jiních Èechách pouze pøíleitostnì se objevujícím vzácným hostem, všechny historické i souèasné ná-
95
75
25
5
0
100
95
75
25
25
5
5
0
0
100
95
75
25
5
0
100
308 lezy jsou druhotné (pøevánì synantropní) a vìtšinou i pøechodné – v Èervené knize však souhrn všech tìchto údajù pøevedený na fytochoriony vyplòuje zhruba 2/3 celé plochy jihoèeského území. Mapa Orchis militaris zahrnující plochu ètyø fytochorionù se zakládá všehovšudy na ca 10 nalezených rostlinách za celou historii jihoèeské floristiky. Orientaènì lze porovnat mapy z Èervené knihy se síovými, které byly u nìkolika vybraných druhù publikovány v Chánovì Seznamu, u nìkterých tak dobøe vynikne zkreslení, napø. je to patrné u Gymnadenia conopsea, Nuphar pumila a Pyrola media. Jak vidno, vìnoval jsem problematice mapování znaèný prostor. Aè toto za nepøehlédnutelnou slabinu díla urèitì povauji, závìrem recenze budi shrnuto a jednoznaènì øeèeno: Èervená kniha kvìteny jiní èásti Èech pøedstavuje na domácí scénì prùkopnické dílo, které zøejmì ještì nìjaký èas nebude mít v ostatních èástech Èech a Moravy konkurenci. (Èestnou výjimkou na Moravì jsou jen o nìkolik mìsícù døíve vydané Chránìné a ohroené rostliny CHKO Jeseníky L. Bureše, ovšem v tomto pøípadì se jedná o podstatnì menší území.) Laka byla v Èeských Budìjovicích nastavena opravdu vysoko a je zøejmé, e jihoèeští floristé mají v souèasnosti pøed ostatními regiony nemalý náskok.
95
75
25
5
0
V dalším textu pøipojuji konkrétní poznámky k nìkterým taxonùm. Cirsium rivulare (C2) Pcháè potoèní se jeví v mapì jako druh zpola jihoèeský. Všechny uvádìné lokality z Èeskomoravské vrchoviny však leí v moravské èásti, z vlastních jiních Èech pocházejí pouze 4 údaje. Všechny, pokud jsou správné, jsou bezesporu jen pøechodného charakteru – dva nepøíliš pøesvìdèivé údaje pocházejí z fytocenologických snímkù K. Rybníèka z okolí Borovan ze spoleèenstva s Rhynchospora alba (v obou pøípadech v kategorii +) a zbylé dva jsou anonymní údaje, pøevzaté z Kvìteny ÈR, z Táborska z okolí Plané nad Lunicí. Tento pcháè nelze povaovat rozhodnì za stálou sloku jihoèeské kvìteny. Lathyrus hirsutus (D2) V souhlase s aktuálními názory (cf. Pyšek et al. 2012) bude mnohem vhodnìjší øadit v Èechách hrachor chlupatý mezi neofyty, všechny nálezy z území jiních Èech pocházejí a z 20. století a zvláštì nápadná je kumulace nálezù v posledních 20 letech. Zøetelný trend narùstání poètu novì zjištìných lokalit je v souèasnosti patrný v celých Èechách.
100
95
Lonicera caerulea (D1) V komentáøi u tohoto druhu je zmínìna monost, e v pøípadì Dominova sbìru z Velkého Javoru (je to jediný existující herbáøový doklad ze Šumavy) nelze vylouèit zámìnu sched bìhem manipulace s herbáøem. Tuto nepodloenou domnìnku lze vcelku snadno odmítnout, ponìvad text vèetnì latinského jména Lonicera caerulea na schedì je psán ranou Dominovou rukou a Domin sám údaj o výskytu na Šumavì opakovanì uvádí, by se pøitom omezil jen na hrubé oznaèení celého pohoøí, napø. v práci z roku 1924 (Domin 1924). O jeho nálezu nepochyboval ani J. Dostál, který lokalitu Javor uvádí ve své pováleèné Kvìtenì ÈSR (Dostál 1948–1950) a který jako kurátor herbáøù UK Dominùv sbìr bezesporu znal. Nález samotný však Domin kupodivu nikdy (pravdìpodobnì) neuveøejnil. Domnìlá zámìna by sice velmi teoreticky v Dominovì herbáøi byla moná s rostlinou z Alp, kam Domin pozdìji botanické výpravy podnikal, ale v tom pøípadì bychom museli pochybovat o mnoha dalších jeho význaèných nálezech, které nebyly pozdìji potvrzeny.
75
100
95
75
Ophrys insectifera (C1) V domácí botanické literatuøe se tradiènì uvádí, e tento druh v jiních Èechách objevil J. Vanìèek v roce 1941. Pro vìtšinu floristù však bude velkým pøekvapením zjištìní, e toøiè znal v jiních Èechách ji v mi25
25
5
5
0
0
100
95
75
25
5
0
100
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 49: 305–310, 2014
309
nulém století básník Jan Neruda (!), slovo toøiè se znalostí vìci pouil napø. ve své básnické sbírce Prosté motivy. Bohuel, nepodaøilo se mi zjistit, kde toøiè v jiních Èechách nalezl a kde o tom psal. Pravdìpodobnì by bylo kvùli tomu nutné proèíst zhruba 2000 fejetonù, které bìhem svého ivota napsal. Thesium pyrenaicum (C2) Tento druh znali z území jiních Èech ji bratøi Preslové, jak je v Èervené knize uvedeno (Chlumec, 1815, PRC), v té dobì to byl zároveò také jediný známý údaj z Èech. K nálezu je vhodné poznamenat, e lnìnku pyrenejskou z této lokality Preslové platnì popsali jako nový druh pod jménem Thesium brevicolle. Druhá upøesòující poznámka se týká místa nálezu, lokalita Chlumec se toti nevztahuje k malé obci Chlumec u Purkarce, jak mylnì uvádí Hendrych (1969), po nìm Grulich (Grulich in Slavík 1997) a nyní opìt Grulich, ale jedná se o Chlum u Tøebonì (nìmecky Chlumetz, èesky pak odvozenì Chlumec); zde byla lnìnka pyrenejská sbírána pak ještì o pùl století pozdìji.
95
75
25
5
0
Danihelka J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811. Domin K. (1924): Úvahy a studie o regionálním èlenìní Èech s hlediska geobotanického. – Spisy Pøírod. Fak. Karl. Univ. 9: 1–38. Dostál J. (1948–1950): Kvìtena ÈSR a ilustrovaný klíè k urèení všech cévnatých rostlin, na území Èeskoslovenska planì rostoucích nebo bìnì pìstovaných. – Praha, 2269 p. Hendrych R. (1969): Taxonomy and chorology of Thesium pyrenaicum. – Acta Univ. Carol. – Biol. 1969: 93–117. Chán V. [ed.] (1999): Komentovaný èervený seznam kvìteny jiní èásti Èech. – Pøíroda 16: 1–284. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner, Štìpánek J. & Zázvorka J. [eds] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha, 928 p. Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255. Slavík B. [ed.] (1997): Kvìtena Èeské republiky. Vol. 5. – Academia, Praha, 568 p. Jiøí H a d i n e c B u s i n s k ý R. & V e l e b i l J . Borovice v Èeské republice Výsledky dlouhodobého hodnocení rodu Pinus L. v kultuøe v Èeské republice Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Prùhonice, 2012, 180 p., ISBN 978-80-85116-90-8, náklad 500 kusù; cena uvedena není.
100
95
75
25
Romana Businského znám u dlouhá léta jako významného dendrologa. Pøi vyslovení jeho jména se mi vdycky vybaví borovice (v poslední dobì kromì toho ještì i tavolníky, výsledky jejich studia v poslední dobì rovnì publikoval). Nemýlím-li se, vytýèil si pøed léty za svùj cíl navštívit lokality všech druhù eurazijských borovic, co se mu, tuším, a na malé výjimky (tìch dvou, co rostou na jih od rovníku?) podaøilo. Druhého z autorù, který je o padesát let mladší ne já, sice osobnì neznám, ale vím, e je té zaníceným dendrologem se zamìøením na rody Pinus a Sorbus. Oba pracují ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., kterýto útvar uvedenou publikaci vydal. Ani autoøi, ani vydavatel bohuel této publikaci neudìlali øádnou reklamu, co se pokusím nahradit touto recenzí. Ne e by se kniha neprodávala, u je snad témìø rozebrána, ale mnoho botanikù o ní pravdìpodobnì nedostalo informaci. Pøitom jde o publikaci, která (a nyní cituji z textu na zadní stranì obálky) „ … mùe
100
95
75
25
5
5
0
0
