Benigní hyperplazie prostaty a její vliv na kvalitu života seniorů

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Bc. Gabriela Adamcová

Benigní hyperplazie prostaty a její vliv na kvalitu života seniorů Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Hana Pinkavová

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní informační zdroje, které jsem použila.

V Brně dne 31. března 2010

……………………………

2

Děkuji Mgr. Haně Pinkavové za odborné vedení diplomové práce, za cenné rady, stejně jako ochotu ke konzultacím a projevovaný zájem o mou práci. Mé poděkování dále patří všem respondentům za jejich čas a ochotu při získávání dat v průzkumném šetření. V neposlední řadě děkuji také Bc. Michaele Cvanové za její pomoc se statistickými výpočty a mé rodině za plnou podporu a vstřícnost po celou dobu mého studia.

3

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………. 6

1

SYNDROM MUŽSKÉHO STÁRNUTÍ …………………………………... 9

1.1

Změny mikce ve stáří …………………………………………………..… 10

2

KVALITA ŽIVOTA ………………………………………………...….... 12

2.1

Vymezení pojmu „kvalita života“ ……………………………………...… 12

2.2

Způsoby hodnocení kvality života ……………………………………..… 15

3

KVALITA ŽIVOTA MUŽŮ S BENIGNÍ HYPERPLAZIÍ PROSTATY ... 17

3.1

Mezinárodní stupnice prostatických symptomů (I-PSS) ……………....…. 19

4

BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY (BHP) …………………….… 21

4.1

Etiologie BHP …………………………………………………………….. 23

4.2

Symptomatologie BHP ………………………………………………….. 24

4.2.1

Iritační příznaky ………………………………………………………...... 25

4.2.2

Obstrukční příznaky …………………………………………………...…. 25

4.2.3

Nespecifické příznaky ………………………………………………….… 26

4.3

Diagnostika BHP ……………………………………………………......... 27

4.3.1

Vyšetřovací metody ……………………………………………….…....… 28

4.4

Léčba BHP ……………………………………………………………...… 31

4.4.1

Prosté sledování ……………………………………………………...….... 32

4.4.2

Farmakoterapie ………………………………………………………....… 33

4.4.3

Miniinvazivní terapie ……………………………………………….…...... 35

4.4.4

Chirurgická terapie …………………………………………………….…. 36

4.4.4.1 Transuretrální resekce prostaty (TURP) ………………………………..… 37 4.4.4.2 Otevřená prostatektomie (PE) ………………………………….……....… 38

5

PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ …………………………………………….…. 39

5.1

Cíle průzkumného šetření a pracovní hypotézy ……………………….…. 39

4

5.2

Metodika práce …………………………………………………………… 41

5.2.1

Struktura dotazníku ………………………………………………….....… 41

5.2.2

Charakteristika vzorku respondentů ……………………………………... 43

5.3

Průběh průzkumného šetření ………………………………………….…. 43

5.4

Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření ……………...…... 44

5.4.1

Přehled statistických testů a metod ……………………………………..… 45

5.4.2

Výsledky průzkumu a jejich analýza ………………………………..…… 46

5.4.3

Vyhodnocení hypotéz ……………………………………………...….…. 76

6

DISKUSE ………………………………………………………………… 86

ZÁVĚR …………………………………………………………………………..… 91

ANOTACE ………………………………………………………………………… 93

LITERATURA A PRAMENY ……………………………………………………. 94

SEZNAM ZKRATEK ……………………………………………………….…….. 98

SEZNAM GRAFŮ ……………………………………………………..………… 100

SEZNAM TABULEK ……………………………………………………………. 101

SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………. 103

PŘÍLOHY ……………………………………………………………………....… 104

SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE …………………………………………….. 108

5

ÚVOD

Zestárnout není umění – umění je to snést. Johan Wolfgang von Goethe

Zdraví seniorů se v posledních několika desetiletích stává předmětem neutuchajícího zájmu vědy i medicíny. Demografické údaje jasně poukazují na to, že lidská populace stárne, a tím roste podíl seniorů v populaci. Podle propočtů Českého statistického úřadu bude počet seniorů v roce 2010 dosahovat 15,5 % a v roce 2050 bude tento počet již více než dvojnásobný!1 Tím, jak vzrůstá počet starších mužů, narůstá neustále i počet těch, u kterých se objevuje onemocnění prostaty. Každý z nás by se určitě rád seniorského věku dožil, a co možná ještě víc, rád by se ho dožil v plném zdraví a ve zdraví také svůj „podzim života“ aktivně, kvalitně a spokojeně prožil. Ne každý má ale takové štěstí a toto přání se mu splní. Stáří s sebou totiž přináší různá onemocnění a zdravotní omezení. Jedním z častých onemocnění je právě benigní hyperplazie prostaty (dále jen BHP) postihující miliony mužů na celém světě. „Ještě nedávno, asi 20 až 30 let zpět, platilo, že po většinu života nezpůsobovala prostata prakticky žádné zvláštní obtíže a mnoho mužů si její přítomnost vlastně ani neuvědomovalo. V souvislosti s prodlužujícím se věkem však přibývá jedinců, kteří si stále ve větším procentu přítomnost prostaty uvědomují.“2 Právě seniorská populace tvoří nejpočetnější skupinu pacientů navštěvujících jak ordinace praktických lékařů, tak ordinace různých specialistů. Ze specializovaných ambulancí je v seniorském věku snad nejvíce navštěvována urologická ambulance, a to především mužskou populací. Důvodem těchto návštěv jsou ve většině případů mikční obtíže způsobené zvětšenou prostatou. Právě prostata bývá u mužů postižena benigním i maligním procesem úplně nejčastěji! Potíže s močením na podkladě zvětšené prostaty obtěžující značné procento mužské populace a mající následně dopad na kvalitu jejich života se staly námětem k napsání této diplomové práce. „Benigní hyperplazie prostaty sice není život 1

Srov. MAŠKOVÁ, M., Věková struktura populace, regionální rozdíly – jak pracovat s demografickou informací, Postavení a diskriminace seniorů v České republice [online], s. 21, [cit. 2009-08-20], . 2 ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 23.

6

ohrožujícím onemocněním, ale její projevy mohou enormním způsobem změnit kvalitu života postižených mužů.“3 Nezpůsobuje totiž pouze potíže tělesné, ale také potíže psychické. Určitě se shodneme na tom, že tato choroba vadí více společensky aktivním lidem a v těch profesích, kde časté „odskakování“ si na toaletu snižuje jejich pracovní výkon či přímo kvalitu práce (např. při jednáních managerů, výuce pedagogů apod.). BHP je u mužů nad 50 let jedním z nejčastějších onemocnění vůbec. Hanuš uvádí, že toto onemocnění představuje nejrozšířenější medicínský problém mezi staršími muži!4 Konečně čísla hovoří za vše. Podle Pacíka se BHP vyskytuje u 20 % mužů v 5. deceniu, u 60 % mužů v 6. deceniu a u 70 % mužů nad 70 let.5 U mužů nad 80 let se pak BHP vyskytuje již téměř u každého z nich. Problematika mikčních obtíží, které se dostavují a stupňují se zvyšujícím se věkem, je podle mého názoru i v dnešní době stále ještě dosti opomíjena, často bývá považována za normální součást stáří a v ambulancích praktických lékařů je jí věnována jen malá pozornost. Sami muži často lékaře na své počínající urologické obtíže neupozorní včas, přehlíží je a zanedbávají. Je prokázáno, že muži, u kterých se potíže s močením vyskytují, často vyčkávají mnoho měsíců, někdy i let, než vyhledají lékařskou pomoc. A tu potřebují! Hanuš uvádí, že polovina mužů nad 60 let má mikční obtíže, ale jen čtvrtina navštíví lékaře.6 Lékařskou pomoc pak vyhledají až při již vzniklých komplikacích, a to i přesto, že jim dlouhotrvající potíže s močením značně ovlivňují jak běžné každodenní činnosti, tak plánování volno-časových aktivit a celkově tak snižují kvalitu jejich života. Vždyť komu z nás by se líbilo časté odbíhání na toaletu během dne, naléhavé nucení na močení dostavující se v nejméně vhodnou dobu či opakované noční močení. Za skrýváním těchto potíží může být často stud či pocit méněcennosti, někdy také pocit, že se jedná o věc zcela přirozenou, která ke stáří neodmyslitelně patří a je ji třeba i takto brát, ale také určitý ostych mluvit otevřeně o potížích, které doprovází akt močení. Přitom existuje celá řada řešení, ať už konzervativních, či operativních, které mužům jejich sebevědomí vrátí a co víc, zbaví je sužujících potíží při močení a výrazně zlepší jejich kvalitu života. Komunikovat s pacienty patří mezi každodenní chléb nás všeobecných sester, často to můžeme být právě my, kdo u pacienta svým 3

MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 755. 5 Srov. PACÍK, D., Onemocnění prostaty, Prakticus [online], 2006, č. 3, s. 114, [cit. 2009-06-11], . 6 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 755. 4

7

citlivým a ohleduplným chováním vzbudí důvěru o tomto problému s lékařem pohovořit. Problematika BHP by se neměla nikterak podceňovat, a to hned z několika důvodu. Není to totiž zdaleka tak nevinné onemocnění, jak by se nám na první pohled mohlo zdát. Důsledkem neléčené BHP může dojít dokonce ve výjimečných případech až k selhání ledvin, které by mohlo mít i fatální následky. A dalším neméně podstatným důvodem, proč potíže s prostatou nepodceňovat, je riziko možného maligního zvratu. Ženy jsou ve většině případů již od mládí zvyklé na pravidelné kontroly u svého gynekologa a preventivní péče je u nich v této oblasti nesrovnatelná v porovnání s muži. Tato preventivní péče u mužské populace doposud jaksi chybí. Nejsou u nás vžité pravidelné lékařské kontroly u urologa, a to zejména u mužů ve vyšším věku, což je určitě mužské populaci na škodu. Muži přicházejí k preventivní kontrole spíše náhodně, a to i přes skutečnost, že karcinom prostaty je dlouhodobě v České republice uváděn jako druhá nejčastější malignita u mužů nad 50 let.7 Lékaři v tomto směru doporučují, aby každý muž po 45. roce navštívil urologickou ambulanci a prostatu si nechal preventivně vyšetřit a v pravidelných intervalech na tyto kontroly i nadále docházel. Ve svém zaměstnání se již několik let setkávám převážně s mužskou populací v seniorském věku a dobře vím, jak nelibě muži nesou příznaky svého stárnutí, jak těžce se vyrovnávají s potížemi při močení, které mají často zhoršující se tendenci. Tyto potíže narušují jejich denní aktivity stejně negativně, jako ovlivňují jejich psychický stav. A při tom stačí BHP správně diagnostikovat a začít s nejvhodnější terapií. Tím, že budou mít muži problém s prostatou „pod kontrolou“, jim umožní žít opět spokojenější a kvalitnější život, ať už při práci, či odpočinku.

7

Srov. ŠTUDENT, V., Má vyšetření PSA stále význam při vyhledávání karcinomu prostaty?, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 214.

8

1 SYNDROM MUŽSKÉHO STÁRNUTÍ S přibývajícími lety dochází u mužské populace k řadě změn. Tyto změny jsou patrné jak na pohybovém aparátu, kardiovaskulárním a dýchacím systému, tak i na nervové soustavě. Také vylučovací systém včetně prostaty i mužské pohlavní orgány prodělávají ve stáří změny. Kromě orgánových a systémových změn mají svůj význam i změny hormonálních hladin. U žen jsou změny hormonálních hladin daleko více patrnější než u mužů. Na rozdíl od ženské populace nedochází totiž u mužů k poklesu hormonů v krátkém časovém úseku, ale jedná se o děj pozvolný a kontinuální. Právě z tohoto důvodu nejsou výkyvy hladin hormonů u mužského pohlaví tak výrazné. S přibývajícím věkem je u mužů významný především pokles hladiny androgenů. Nejvýznamnějším androgenem je testosteron, jenž má přímou souvislost s BHP.8 V souvislosti se stářím mužů je používán termín „syndrom mužského stárnutí“. Syndrom mužského stárnutí (aging male) je také často v literatuře označován jako PADAM syndrom (Partial Androgen Deficienncy of Aging Male). Tento název byl formulován již v 70. letech 20. století. Mezi další označení patří také ADAM (Androgen Decline in the Aging), andropauza nebo climakterium virile.9 Urologická problematika má u stárnoucích mužů své významné místo. Právě onemocnění prostaty, zejména pak BHP, provázejí syndrom mužského stárnutí úplně nejčastěji. Položme si ale otázku, kdo je tedy vlastně onen „stárnoucí muž“? „Podle Dalibora Pacíka je to muž, který už se dostává do svého pátého desetiletí.“10 Proces stárnutí, kdy dochází k úbytku jak fyzických sil, tak ke snížení psychické výkonnosti, se u mužů subjektivně výrazněji objevuje právě po 50. roce. Svými důsledky je tento stav sám o sobě vnímán muži negativně a následně pak vede k negativnímu ovlivnění kvality jejich života. Situace se ještě více stupňuje, objeví-li se onemocnění, které má taktéž vliv na kvalitu života.11 A BHP mezi taková onemocnění bezesporu patří!

8

Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 747. Srov. tamtéž. 10 PACÍK, D., Žena má gynekologa. Koho má její muž?, Zdravotnické noviny [online], [cit. 2009-06-15], . 11 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 747. 9

9

1.1 Změny mikce ve stáří Jak už bylo nesčetněkrát řečeno, není ve stáří mikční akt takový, jaký byl v mladších letech, neboť ve stáří dochází k řadě změn na vylučovacím systému. Důležitý pro správný akt močení je především fyziologicky fungující dolní močový trakt. Dolní močové cesty prodělávají ve stáří některé nevratné změny, které jsou však přítomny i bez přítomnosti konkrétní choroby vylučovacího systému a vyskytují se tedy i u zcela „zdravých“ seniorů. Proto je velmi důležité rozeznávat změny fyziologické od změn, které jsou již na patologickém podkladě. Mezi fyziologické změny na dolních močových cestách patří dle Webera především: •

hyperaktivita detruzoru močového měchýře

•

pokles kontraktility a kapacity močového měchýře

•

nahrazení svalstva močových cest tukem a kolagenními vlákny

•

úbytek elastických vláken

•

zvýšení postmikčního rezidua (50-100 ml)

•

redukce příčně pruhovaného svalstva uretry

•

redukce hladkého svalstva močového měchýře

•

redukce autonomní inervace měchýře12

A jak je popisována fyziologická mikce? Podle Eichenauera a Vanherpa vypadá fyziologická mikce následovně: 4-5krát během 24 hodin při průměrném denním vylučování 1-2 litrů moči a kapacitě močového měchýře 250-500 ml.13Změny na vylučovacím systému, k nimž ve vyšším věku dochází, se odráží především na frekvenci močení. Vlivem hyperaktivity musculus detrusor, který představuje vypuzovací systém, stoupá ve stáří urgentnost potřeby mikce (polakisurie). Zároveň vlivem menší pružnosti močového měchýře dochází k tomu, že impuls k močení je dán již při jeho menší náplni. Weber uvádí, že více než 7 mikcí za den je ve vyšším věku zcela běžných, stejně jako 1 až 2 mikce za noc, neboť ve stáří dochází k vylučování většiny moči během noci a tyto epizody nykturie se objevují i u zdravých seniorů, kteří

12 13

Srov. WEBER, P. a kol., Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 78. Srov. EICHENAUER, R., a VANHERPE, H., Urologie: klinika a praxe, s. 240.

10

nemají zvětšenou prostatu.14 Podle Šimůnkové je zvýšená frekvence močení více než 9krát za den.15 U většiny starších mužů jsou změny mikčního aktu podmíněny změnou objemu prostaty, neboť s přibývajícím věkem dochází k jejímu zbytnění. Změny mikce u BHP jsou již způsobeny na patologickém podkladě. Weber dále uvádí, že u mužů starších 65 let bývá BHP příčinou jejich mikčních potíží ve více než 40 %.16 Toto procento se pak dále zvyšuje s věkem, neboť incidence těchto potíží i nadále narůstá. Symptomatologie BHP, kde polakisurie, nykturie a urgence jsou důležitými příznaky tohoto onemocnění, bude podrobně popsána v podkapitole Symptomatologie BHP (viz podkap. 4.2, s. 24).

14

Srov. WEBER, P. a kol., Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 78. Srov. ŠIMŮNKOVÁ, M., O problémech s močením pacienti raději hovoří se sestřičkou, Sestra, 2007, č. 6, s. 34. 16 Srov. WEBER, P. a kol., Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 78. 15

11

2 KVALITA ŽIVOTA Pojem „kvalita“ patří bezesporu mezi pojmy často používané jak v našem běžném životě, tak samotném zdravotnictví. Definovat tento pojem můžeme jako hodnotu, stav věci či jakost.17 V souvislosti s prodlužující se délkou života je často úzce spojován a diskutován pojem „kvalita života“. Přibližně od druhé poloviny minulého století se začíná tento pojem blíže zkoumat v různých vědních disciplínách. Kebza a Šulcová uvádějí: „Problematika kvality života patří v psychologii i v medicíně k nejdynamičtěji se rozvíjejícím. K jejímu studiu jsou zakládána samostatná výzkumná pracoviště, mezinárodní odborné společnosti, […] a ve světovém i českém písemnictví se začíná objevovat další samostatná oblast teoretického i aplikovaného výzkumu.“18 Nebudu určitě daleko od pravdy, když řeknu, že každý z nás určitě čas od času přemýšlí nad svým životem, jeho smyslem a následně subjektivně hodnotí spokojenost či nespokojenost ve svém dosavadním prožívání – hodnotí kvalitu svého života. Pro člověka je to věc zcela přirozená, posuzovat, do jaké míry dosáhl svých životních cílů, které si sám vytýčil, spolu s dodržováním životních hodnot určujících směřování jeho života. Vstoupí-li do tohoto procesu závažná událost či náročná životní situace, kterou bývá velmi často nemoc, dochází k řadě změn, ať už ve smyslu úplné změny, přeskupení či přehodnocení cílů a hodnot daného jedince.19 Nemoc totiž téměř vždy změní zcela zásadně náš život, naše prožívání.

2.1 Vymezení pojmu „kvalita života“ Najít jedinou všeobecně platnou definici pojmu „kvality života“ je úkol dosti nesnadný, neboť se jednotlivé definice od sebe liší podle zaměření autorů a úhlu jejich pohledu na danou problematiku. Je spousta definic kvality života, zároveň však 17

Srov. Slovník cizích slov [online],[cit. 2009-08-20], < http://slovnik-cizich- slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=kvalita>. 18 KEBZA, V., a ŠOLCOVÁ, I., Koncept osobní pohody (well-being) a jeho psychologické a interdisciplinární souvislosti, Psychosociální souvislosti osobní pohody, s. 15. 19 Srov. VOTOČEK, J., Kvalita života a sociální opora rodinných příslušníků, s. 30.

12

neexistuje jediná všeobecně používaná definice. Výstižně k tomu dodává Možný: „Intuitivně víme, že tento pojem dává smysl – stejně tak, jako víme, že ho lze jen velmi obtížně vymezit a uchopit.“20Sama bych si k jednotlivým definicím dovolila podotknout, že alespoň jednu věc mají všechny společnou – na kvalitu života se vždy pohlíží jako na mnohorozměrnou veličinu. Kvalita života je pro řadu lidí často spojována s mírou zdraví. „Být zdravý“ představuje totiž jednu z významných životních hodnot, která se zvyšujícím se věkem nabývá na významu. Podle definice Světové zdravotnické organizace je definice zdraví z roku 1948 následující: „Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady“. Eberstův květ zdraví je kromě fyzické, duševní a sociální oblasti obohacen dále o oblast duchovní a emocionální mající taktéž značný vliv na kvalitu života. Kebza zmiňuje rozlišení mezi celkovou kvalitou života (Quality of Life – QoL), čili subjektivním posouzením vlastní životní situace a kvalitou života ve vztahu ke zdraví (Health-Related Qality of Life – HRQoL) neboli subjektivním posouzením vlastního zdravotního stavu.21 Ústav zdravotnických informací a statistiky uvádí ke kvalitě života, že se jedná o mnohem širší pojem, než je pouze zdraví a nemoc. Kvalitu života vnímá jako výsledek

vzájemného

působení

zdravotních,

sociálních,

ekonomických

i enviromentálních podmínek, které se týkají jak lidského, tak společenského rozvoje. Subjektivní kvalita života následně vypovídá o pocitu osobní pohody a celkové spokojenosti a nezávisí pouze na uspokojování materiálních, duchovních a kulturně sociálních potřeb každého jedince, ale i na jeho zdraví fyzickém. Jde tedy o komplexní hodnocení jednotlivých složek běžného života každého z nás.22 Podle názoru Hnilicové vypovídá kvalita života o zdravotním stavu jedince a také o podmínkách, ve kterých žije. Jestliže je jedinec zdráv a má podmínky na uplatnění svého postavení, kultury, hodnotových systémů, může rozvíjet své cíle, očekávání a zájmy, a žije-li zdravým životním stylem, je velký předpoklad, že jeho život bude kvalitní.23 V mnoha ohledech vychází kvalita života z míry saturace našich potřeb. V tomto směru je známá Maslowova hierarchie potřeb z roku 1954 či její upravená 20

MOŽNÝ, I., Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, s. 14. Srov. KEBZA, V., Psychosociální determinanty zdraví, s. 57-61. 22 Srov. ÚZIS ČR, Výběrové šetření o zdravotním stavu české populace 2002, HIS CR 2002, s. 90. 23 Srov. HNILICOVÁ, H., Kvalita života a její význam pro medicínu a zdravotnictví, Lékařské listy, příloha Zdravotnických novin, 2003, č. 5, s. 22-24. 21

13

a rozšířená verze z roku 1995. Podle Slováčka záleží individuálně na každém jedinci, jak „dalece“ se v hierarchii potřeb chce/může dostat, což do jisté míry předurčuje kvalitu jeho života. Vždy však platí, že nejdříve musí být saturovány ty nižší (základní) potřeby, jako je nasycení, spánek, úleva od bolesti, aby jedinec posléze uspokojil potřeby vyšší, mezi které řadíme potřebu bezpečí, lásky, sebeúcty či seberealizace.24 Klener uvádí, že kvalita života zahrnuje nejenom pocit fyzického zdraví, ale také psychickou kondici, společenské uplatnění či nenarušené rodinné vztahy.25 Bez povolání, které nás baví a naplňuje, či bez příjemného a klidného rodinného prostředí si řada z nás určitě nedovede „kvalitně“ prožitý život vůbec představit. Míra kvality života může být chápána také jako důsledek spojení řady různých faktorů, které vzájemně mezi sebou reagují a ovlivňují lidský rozvoj jak na úrovni jednotlivce, tak i na úrovni celé společnosti. Mezi výše zmíněné faktory se řadí faktory zdravotní, ekonomické, sociální a enviromentální.26 Řada nemocí, situací a stavů může ovlivňovat sexuální oblast. „Pro kvalitu života pacienta má svou důležitost i jeho vlastní žebříček hodnot. Sexuální život či sexuální aktivita tvoří nedílnou součást kvality života jako celku. Proto je také nutné zahrnout otázky týkající se sexuality do dotazníku, určeného pro vyhodnocení kvality života.“27 Z výše zmíněných jednotlivých vymezení pojmu „kvalita života“ vždy vyplývá pocit osobní pohody a životní spokojenosti, což jsou v podstatě synonyma ke kvalitě života. Pro úplnost textu bude jistě přínosná definice obou zmíněných pojmů. Dle Kebzy a Šolcové je osobní pohoda déletrvající či přetrvávající emoční stav odrážející celkovou spokojenost jedince s jeho životem.28Blatný pak popisuje životní spokojenost jako vědomé a globální zhodnocení vlastního života jakožto celku.29

24

Srov. SLOVÁČEK, L., Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby, Vojenské zdravotnické listy [online], 2004, č. 1, s. 6, [cit. 2009-05-13], . 25 Srov. KLENER, P., Podpůrná léčba a kvalita života nemocných, Podpůrná léčba v onkologii, s. 199. 26 Srov. KŮRKOVÁ, D., Kvalita života žen s močovou inkontinencí, s. 14. 27 SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 43. 28 Srov. KEBZA, V., a ŠOLCOVÁ, I., Koncept osobní pohody (well-being) a jeho psychologické a interdisciplinární souvislosti, Psychosociální souvislosti osobní pohody, s. 12-14. 29 Srov. BLATNÝ, M., Osobní předpoklady sebehodnocení a životní spokojenosti: shody a rozdíly, Psychosociální souvislosti osobní pohody, s. 85.

14

2.2 Způsoby hodnocení kvality života Kvalita života může být v zásadě hodnocena dvěma zcela rozdílnými způsoby. Můžeme ji zhodnotit subjektivně, čili vyjádřit své emoce, jak se cítíme, svou spokojenost či nespokojenost se zdravotním, pracovním, rodinným stavem atd. Toto hodnocení má určitě větší výpovědní hodnotu, záleží však na oblastech, které dotazovaný považuje pro sebe za důležité. Druhým způsobem je hodnocení objektivní – materiální a sociální zabezpečení, postavení ve společnosti, míra dosaženého vzdělání apod. Celkovou kvalitu života pak hodnotíme jako souhrn všech působících faktorů. Křivohlavý dělí jednotlivé metody hodnocení kvality života podle toho, kdo stojí za jejím hodnocením. V podstatě jsou možné následující tři způsoby: 1. Kvalitu života hodnotí druhá osoba – používáno je spíše objektivní hodnocení (změna zdravotního

stavu,

pozorování

fyziologických parametrů, skórování atd.); – příklad: Karnofskyho index, APACHE (Acute Physiological and Chronic Health Evalution).

2. Kvalitu života hodnotí samotná osoba – použito je spíše subjektivní hodnocení pohody a spokojenosti

dotazovaného;

– příklad: SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life).

3. Smíšené hodnocení – kombinuje oba předešlé způsoby; – příklad: MANSA (Manchester Short Assesment of Quality of Life).30

30

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie nemoci, s. 165-172.

15

Pro vlastní hodnocení kvality života se nejčastěji používá buď dotazník, nebo strukturovaný rozhovor. Dotazníků byla vytvořena celá řada. Huvar uvádí, že z praktického hlediska je možné dotazníky rozdělit na dva základní typy, a to obecné a specifické: 1. Obecné dotazníky kvality života – nejsou zaměřeny na žádnou konkrétní nemoc; – zjišťují všeobecně celkový stav; – možnost použití u zdravých i nemocných osob.

2. Specifické dotazníky kvality života – jsou zaměřeny na konkrétní typy onemocnění, jsou senzitivnější; – zjišťují dopad nemoci na kvalitu života.31

„Pro výběr vhodného dotazníku kvality života jsou k dispozici mezinárodní webové databáze dotazníků kvality života nebo internetové portály o konkrétních standardizovaných výzkumných instrumentech, jako např.: •

PROQOLID (Patient-Reported Outcome and Quality of Life Instruments Database; http://www.proqolid.org)

•

MAPI (Mapi Research Institute; http://www.mapi-research.fr)

•

EuroQoL (Euro Quality of Life; http://www.euroqol.org)

•

ProQoL (Professional Quality of Life; http://www.proqol.org)“32

Hlavní důvod, proč hodnotit kvalitu života u nemocných, je zhodnocení dopadu nemoci na život nemocného a také zhodnocení efektu poskytnuté léčby. V zahraničí se efekt léčby posuzuje mnohem komplexněji, a to nejen podle somatického stavu a laboratorních parametrů, ale také zhodnocením kvality života nemocného. U nás není hodnocení kvality života běžnou součástí léčebného procesu a probíhá převážně z výzkumných důvodů. Jelikož jsou některé z těchto dotazníků dostupné i v České republice, bylo by určitě přínosné jejich širší používání v praxi.33 31

Srov. HUVAR, I., Kvalita života žen s močovou inkontinencí, Praktická gynekologie ČR, 2003, č. 1, s. 18-22. VOTOČEK, J., Kvalita života a sociální opora rodinných příslušníků, s. 37. 33 Srov. SLOVÁČEK, L., Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby, Vojenské zdravotnické listy [online], 2004, č. 1, s. 6, [cit. 2009-05-13], . 32

16

3 KVALITA ŽIVOTA MUŽŮ S BHP „Nemoc, která svým průběhem nebo ve svých důsledcích významněji snižuje kvalitu našeho života, je bezpochyby náročnou, nebo jinak řečeno, svízelnou životní situací.“34 Mezi tyto nemoci bezpochyby patří i BHP, která svými projevy obtěžuje mužskou populaci a zasahuje do řady oblastí jejich života. Sabra zmiňuje, že Kirby definoval BHP jako nemoc kvality života.35 Potíže, které BHP doprovázejí, narušují často mužům jejich celodenní aktivity. BHP ovlivňuje oblast fyzické aktivity, kdy dochází k omezování sportovních činností či činností pracovních. Ovlivněn je i společenský život, kdy muži neradi chodí na místa, kde nejsou k dispozici toalety, nevydrží sledovat delší představení, aniž by nemuseli odejít na WC, neradi se vydávají na dlouhé cesty, ať už po naší vlasti, či do zahraničí, neboť jejich urgence je nutí navštěvovat toaletu i ve dvouhodinových intervalech. Negativně je ovlivněn také sexuální život, stejně jako je narušena kvalita spánku častými nykturiemi. Takto narušenou kvalitou spánku, která může vést až k chronické únavě, pak trpí celý organismus muže.36 Život s BHP často znamená podřídit se těmto obtížím a pečlivě plánovat své denní aktivity. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy se muži vyhýbají kontaktu s širším okolím a raději zůstávají doma. I ve své rodině bych našla rovnou dva případy, kdy se dříve dlouhé vycházky zúžily pouze na cestu do obchodu a zpět, a to především ze strachu z močení na veřejnosti v době obtěžujících urgencí. Jen těžko se vcítíme do pocitů muže, který musel kvůli potížím s mikcí opustit právě probíhající pohřeb, či muže, který musí odejít před koncem divadelního představení. To vše výrazně ovlivňuje mužskou psychiku a může vést k frustraci, pocitu méněcennosti, uzavřenosti, sníženého sebevědomí a významně tak snižovat kvalitu života nejen po fyzické stránce, ale také samozřejmě po stránce psychické. Závažnost

zvětšené

prostaty

je

pacientem

pociťována

podle

pestré

symptomatologie, která toto onemocnění provází. Mezi symptomy, které mužům vadí nejvíce, patří polakisurie, nykturie, urgence a urgentní inkontinence. Pacienti s BHP

34

JOBÁNKOVÁ, M. a kol., Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky, s. 53. Srov. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 43. 36 Srov. tamtéž. 35

17

jsou některých věcí schopni bez jakýchkoliv omezení, u řady věcí se objevují určitá omezení a některé věci není možné vykonávat zcela vůbec.37 Změna kvality jejich života je pak určena tou skutečností, jak významné pro ně byly právě ty činnosti, jež jsou v důsledku tohoto onemocnění omezeny či nejdou vykonávat již vůbec. V tomto směru se jedná o oblasti zcela individuální. Jak BHP negativně ovlivňuje kvalitu života mužů, je možné posoudit podle jejich odpovědí ve studii, která byla provedena ve Skotsku: •

63 % mužů s BHP omezuje příjem tekutin před spaním

•

62 % těchto mužů se vyhýbá místům, kde není WC k dispozici

•

58 % mužů s BHP omezuje příjem tekutin před cestováním

•

51 % mužů nemůže řídit vozidlo déle než 2 hodiny

•

51 % mužů se v noci nevyspí dobře

•

40 % mužů omezuje návštěvy divadla, kostela, kina

•

33 % mužů omezuje sportovní činnost38

Sabra dále uvádí, že více než polovině pacientů s BHP mikční problémy brání minimálně v jedné denní činnosti. Dle výsledků průzkumu se 17 % mužů s BHP v produktivním věku 40-64 let musí trvale vzdát alespoň jedné z denních aktivit pro potíže spojené s tímto onemocněním, oproti 3 % mužů stejné věkové skupiny, kteří nemají diagnostikovanou BHP.39 Sexuální aktivita je přirozenou součástí našeho života. Tato oblast bývá také velmi často negativně hodnocena pacienty trpícími zvětšenou prostatou. „BHP nemá zřejmě přímý vliv na sexuální funkce, porucha mikčního režimu však v různé míře tuto funkci ovlivní přes CNS.“40 Sníženou kvalitu života u mužů trpících příznaky BHP můžeme do značné míry ovlivnit vhodnou léčbou, ať už konzervativní, či chirurgickou. „Ovlivnění kvality života lze dosáhnout ovlivněním symptomů a/nebo cíleným zmenšením objemu prostaty.“41

37

Srov. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 43-44. Srov. tamtéž, s. 44. 39 Srov. tamtéž. 40 ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 26. 41 MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. 38

18

3.1 Mezinárodní stupnice prostatických symptomů (I-PSS) Řada urologů zabývajících se blíže problematikou BHP se pokoušela porovnat subjektivní hodnocení pacienta s objektivními parametry u těchto pacientů zaznamenanými. Během let bylo vytvořeno několik skórovacích systémů, z nichž nejužívanější je v současné době, dle mého názoru, Mezinárodní stupnice prostatických symptomů, známá u nás a ve světě také jako „dotazník I-PSS“. Stupeň subjektivních obtíží způsobených BHP můžeme kvantitativně stanovit pomocí specifického dotazníku – International Prostate Symptom Score (dále jen I-PSS). Dotazník byl původně vytvořený Americkou urologickou asociací (AUA). „Tento dotazník byl částečně upraven a jako mezinárodní symptomové skóre I-PSS doporučen k obecnému používání Světovou zdravotnickou organizací.“42Ani naše zdravotnictví nezůstalo s používáním dotazníku pozadu. „Používání tohoto skóringu pro zhodnocení závažnosti symptomatologie a vlivu benigní hyperplazie prostaty na kvalitu života nemocných mužů se stalo standardem také v ČR.“43 Standardizovaný dotazník I-PSS (viz příl. 1, s. 104) vyplňuje sám pacient, kdy odpovídá na 7 otázek týkajících se výskytu: 1. pocitu úplnosti vyprázdnění močového měchýře, 2. frekvence mikce, 3. přerušování mikce, 4. urgencí, 5. síly močového paprsku, 6. opožděného začátku mikce, 7. nykturie.

Po vyplnění dotazníku je součtem obdržen určitý počet dosažených bodů, kdy minimum je 0 bodů a maximum 35 bodů. Čím vyšší je součet bodů, tím je větší odchylka od normy. Počet dosažených bodů určuje závažnost symptomů jako lehkou: 0-7 bodů, střední: 8-19 bodů a těžkou: 20-35 bodů. Paralelně se v rámci tohoto

42 43

HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 756. KAWACIUK, I., Mezinárodní skórovací systém I-PSS pro nemocné benigní hyperplazií prostaty, Diagnóza, 1999, č. 43, s. 8.

19

dotazníku subjektivně hodnotí i kvalita života dotazovaného pacienta vzhledem k jeho mikčním obtížím, a to 7 stupni hodnocení.44 „Symptomové skóre I-PSS slouží k posouzení závažnosti symptomů, zhoršení kvality života, a hlavně později k objektivnímu zhodnocení alternativní léčby.“45 Počet bodů dosažených pacientem před léčbou a následný počet bodů při medikamentózní léčbě nebo po operačním výkonu jsou pro urologa cennými informacemi o účinnosti léčby a vývoji onemocnění. „Snížení o 3 body v symptomovém skóre během léčby je pacientem již obvykle pociťováno jako subjektivní zlepšení.“46 Kawaciuk zmiňuje, že před operací pacienty nejvíce obtěžují následující příznaky: frekventovanější mikce přes den (otázka č. 2), slabý proud moči (otázka č. 5) a nykturie (otázka č. 7).47 Při pročítání dostupné literatury, vhodné ke zpracování tohoto tématu, se mi nepodařilo najít výsledky takové studie, kde by bylo vyhodnoceno symptomové skóre I-PSS u skupiny pacientů s touto diagnózou, která by byla provedena v několika málo posledních letech, tak aby její výsledky byly aktuální. Publikovány byly výsledky studií provedených v zahraničí, které byly ovšem již značně zastaralé pro jakékoliv použití. Od našich autorů bylo publikováno několik vyhodnocení skórovacího systému I-PSS a „nejmladší“ publikace, kterou se mi podařilo vyhledat, je z roku 1999. I přes to, že jsem si vědoma již možných neaktuálností, rozhodla jsem se výsledky studie publikované v roce 1999 použít, alespoň pro představu o dané problematice, neboť jejich vyhodnocení se mi jeví jako zajímavé. Na urologické klinice ve FN Motol byla vyhodnocena klasifikace I-PSS u 415 nemocných s BHP, a to před operací a po operaci prostaty. V tomto souboru bylo po transvezikální prostatektomii 104 pacientů, po transuretrální prostatektomii 272 pacientů, po transuretrální incizi se zadní resekcí prostaty 25 pacientů, po samotné transuretrální incizi prostaty 14 pacientů. Průměrná hodnota dosažených bodů byla v celém souboru před operací 18,9 a po operaci 6,9 bodů. Průměrná hodnota hodnocení kvality života byla v celém souboru před operací 4,2 a po operaci 1,6 bodů!48 Z těchto výsledků je zcela zřetelně patrný vliv operace na odstranění či zmírnění symptomatologie BHP a současně značný vliv na kvalitu života těchto mužů.

44

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 184. Tamtéž, s. 185. 46 SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 47. 47 Srov. KAWACIUK, I., Mezinárodní skórovací systém I-PSS pro nemocné benigní hyperplazií prostaty, Diagnóza, 1999, č. 43, s. 8. 48 Srov. tamtéž. 45

20

4 BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY (BHP) Mezi muži seniorského věku je BHP často diskutovaným tématem, protože se prakticky dotýká více či méně každého z nich. Jedná se o nezhoubné zvětšení objemu předstojné žlázy, které je vyvoláno zmnožením především stromálních buněk. Četností výskytu se jedná o nejčastěji se vyskytující benigní nádor u mužské populace. Zvětšená prostata komprimuje prostatickou část uretry, a tím způsobuje často mechanickou překážku v odtoku moči a zapříčiňuje poruchy mikce. Často se o prostatě hovoří jako o malé žláze s velkým významem.49 „Do roku 1761 byla urologická symptomatologie včetně mikčních poruch u starého muže považována za důsledek ochrnutí měchýře a ochabnutí horních močových cest.“50Až Giovanni Battista Morgagni, profesor anatomie v Padově, objasnil v roce 1761 patofyziologii zvětšené prostaty, když řekl: „Zvětšená prostata se svým objemem tvoří překážku, která brání volnému odtoku moči z měchýře se všemi důsledky.“51 Normální hmotnost prostaty je u dospělého muže cca 20 gramů, přičemž se při BHP může její hmotnost zvětšit až několikanásobně. Původní rozměry nezvětšené prostaty, které jsou přibližně 3x4x5 cm, jsou ve stáří již minulostí. Tento proces má totiž výraznou závislost především na věku muže. Vznik BHP je podmíněn také přítomností androgenů v prostatické tkáni. Z androgenů ovlivňuje fyziologický vývoj prostaty především mužský pohlavní hormon – testosteron. Testosteron je však sám o sobě na buňky prostaty zcela neúčinný. Vznik BHP může vyvolat jen „upravený“ testosteron, označovaný jako dihydrotestosteron. K přeměně dochází účinkem enzymu, jenž se nachází v buňkách prostaty a je znám jako 5-alfa-reduktáza. S přibývajícím věkem sekrece testosteronu klesá, v šedesáti letech obnáší asi třetinu původní sekrece. Ale i přes tuto skutečnost z něj již výše zmíněný enzym dovede vytěžit více aktivního dihydrotestosteronu než dříve.52 „Počátky benigní hyperplazie prostaty, ve smyslu mikroskopických změn, lze zaznamenat již po třicátém roce věku.“53Hanuš dále k této problematice uvádí, že

49

Srov. MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 14. 51 Tamtéž. 52 Srov. JAROLÍM, L., Benigní hyperplazie prostaty, s. 16. 53 DVOŘAČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 179. 50

21

histologické změny ve smyslu hyperplazie lze prokázat od 40 let, ale i dříve, od 50 let se vyskytují velmi často a u mužů po osmdesátce byly prokázány téměř vždy.54Dle Horňáka se prakticky u všech mužů ve vyšším věku vyvine mikroskopické stadium této nemoci, ale jen u poloviny z nich se prostata zvětší i makroskopicky.55 Prostata je morfologicky uspořádaná na několik částí. Mluvíme-li o zvětšené prostatě, netýká se tento proces prostaty jako celku, ale pouze její určité části. Dělení má praktický význam, protože jednotlivé zóny mají různý vztah k chorobným procesům, které prostatu postihují. Podle autora tohoto uspořádání hovoříme o McNealově zonální koncepci prostaty. Podle něj je uspořádání prostaty následující:

• periferní zóna prostaty – tvoří 70 % žlázové části prostaty – má endodermální původ – vzniká zde v 65-70 % karcinom prostaty – jde vyšetřit palpačně

• centrální zóna prostaty – tvoří 25 % žlázové části prostaty – má endodermální původ – vzniká zde 5-10 % karcinomů prostaty

• tranzitorní (přechodná) zóna – tvoří 5 % glandulární komponenty – má mesodermální původ – hyperplastické uzly tvoří podstatu BHP

• „předprostatický“ periuretrální segment – tvoří 3 % objemu glandulární části prostaty •

přední fibromuskulární stroma – tvoří 33 % objemu celé žlázy56

54

Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 755. Srov. HORŇÁK, M., Benígna prostatická hyperplázia, Sestra, 2002, č. 6, s. 24. 56 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 180. 55

22

4.1 Etiologie BHP Podle některých autorů zabývajících se touto problematikou není etiologie BHP dosud objasněna a je třeba ji teprve poznat. Vliv kouření, konzumace alkoholických nápojů, červeného masa, živočišných tuků nebo některých druhů ovoce a zeleniny se nepodařil dosud přímo prokázat. „Při pravděpodobně multifokálním vzniku BHP připadá zvláštní role zvýšené aktivitě 5-alfa-reduktázy s následným zvýšením dihydrotestosteronu v prostatické tkáni.“57 Tato zvýšená aktivita má za následek zvýšenou činnost prostatických buněk s následným patologickým zmnožením prostatické tkáně. Dvořáček uvádí, že etiologie BHP je sice multifaktoriální, ale při jejím vzniku jsou rozhodující dva momenty. Je to přítomnost androgenů zajištěná funkčními varlaty a vyšší věk.58 Sabra k problematice etiologie BHP dodává: „Rizikové faktory, zvyšující pravděpodobnost onemocnění a závažnost jeho příznaků, nejsou – s výjimkou staršího věku – dosud známy.“59 Kohlíček sice taktéž uvádí, že za základní faktory vzniku BHP je považován věk a přítomnost androgenů, nicméně ještě zmiňuje rozdíly ve výskytu BHP dle ras. Uvádí, že např. u Japonců, Korejců a černochů jde o onemocnění vzácné, což přikládá vlivům geografickým a snad stravě.60 „Rodinná anamnéza symptomatické BHP vyžadující prostatektomii je rovněž potencionálním rizikovým faktorem a odpovědnost může spadat na vrub dědičné alely, která kontroluje prostatický růst.“61 Etiologie zvětšené prostaty je jistě pestřejší, než by se na první pohled mohlo zdát. V zásadě se však řada autorů shoduje na vyšším věku muže a přítomnosti androgenů. Zda-li se dále vyskytují i další významné faktory, mající v etiologii BHP zásadní význam, je na vědě a výzkumu, aby nám tuto skutečnost v budoucnu odkryly.

57

EICHENAUER, R., a VANHERPE, H., Urologie: klinika a praxe, s. 296. Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 181. 59 SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 30. 60 Srov. KOHLÍČEK, J., Jak čelit nemocem cest močových, s. 74. 61 PAVLÍK, I., BHP a poruchy mikce, Postgraduální medicína, s. 44. 58

23

4.2 Symptomatologie BHP Symptomatologie BHP je značně rozmanitá a variabilní. V počátečních fázích je průběh tohoto onemocnění asymptomatický. BHP progreduje většinou pomalu, postupně. Jde o „tichý proces“, o kterém nemá většina mužů dlouho ani tušení. Ne u všech mužů se zvětšenou prostatou se však objeví mikční potíže. Dvořáček uvádí, že 25-33 % pacientů s per rectum zjištěnou BHP neudává téměř žádné mikční potíže.62 Dle Horňáka se přibližně u poloviny mužů s makroskopickou BHP vyvinou po určité době klasické klinické příznaky.63Proč však trpí mikčními obtížemi pouze část mužů s BHP, není dosud přesně vysvětleno. Symptomy BHP se mohou u každého muže lišit jak intenzitou, tak délkou jejich trvání. Symptomatologie tohoto onemocnění se vyznačuje také individuálním střídáním stavů zhoršování či spontánního zlepšování projevů i různě dlouhým obdobím stability. Pro všechny příznaky je typický jejich plíživý nástup.64 Soubor příznaků doprovázejících BHP byl dříve označován podle Halda jako prostatizmus (zahrnoval příznaky obstrukční i iritační). Na doporučení Mezinárodní organizace pro kontinenci (ICS – International Continence Society) byl tento termín nahrazen označením LUTS, což je zkratka anglického výrazu Lower Urinary Tract Symptoms, čili symptomy dolních močových cest.65 Šincl uvádí: „Tento pojem (LUTS pozn. autora) však není synonymem pro BHP (může pouze BHP provázet, ale může být přítomen i bez známek BHP).“66 Podle Broďáka neexistuje přímá souvislost mezi zvětšením prostaty a mikčními obtížemi pacienta. U prostaty s větší velikostí mohou být totiž příznaky paradoxně méně vyjádřeny, než u prostaty, kde její zvětšení není tak výrazné. Proto prostata větších rozměrů nemusí vždy znamenat nutnost léčby či operace a na straně druhé může i malé zvětšení prostaty být indikací k operačnímu řešení. Právě z tohoto důvodu nelze závažnost této diagnózy určovat dle velikosti prostaty, ale podle mikčních příznaků, které nemocného obtěžují.67

62

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 184. Srov. HORŇÁK, M., Benígna prostatická hyperplázia, s. 24. 64 Srov. PAVLÍK, I., BHP a poruchy mikce, Postgraduální medicína, s. 45. 65 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 183. 66 ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 23. 67 Srov. BROĎÁK, M., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 210. 63

24

„Jeden z předních světových urologů prof. Alken tento poznatek výstižně charakterizoval větou: jsou muži – nositelé adenomu a muži, kteří jsou nemocní adenomem.“68 Příznaky BHP lze rozdělit do několika skupin. „Benigní hyperplazie prostaty se projevuje poruchami jímací schopnosti (iritační příznaky) a poruchami mikčními – evakuačními (obstrukční příznaky).“69Některá literatura dále navíc uvádí i příznaky nespecifické.

4.2.1 Iritační příznaky Dynamická složka je vyvolána napětím hladkých svalových vláken, které se nacházejí jak v prostatě, tak v oblasti prostatické uretry a hrdla měchýře. Příznaky se projevují poruchami jímací schopnosti. Macek uvádí, že muži označují tyto projevy jako více obtěžující, nicméně jsou také hůře ovlivnitelné.70Klinickým projevem iritačních příznaků je: •

urgentní mikce – minimální interval mezi prvním pocitem naplněného močového měchýře a neodkladnou nutností močit – ovlivňuje sociální aktivity jako cestování, návštěvy atd.

•

nykturie

•

polakisurie

•

bolest za sponou stydkou

4.2.2 Obstrukční příznaky Mechanická složka obstrukce vychází z pasivní komprese uretry a hrdla močového měchýře zvětšenými adenomatózními uzly a projevuje se poruchami mikčními – evakuačními. Mezi klinické projevy patří: •

oslabení proudu moči, až téměř pouhé odkapávání

•

opožděný začátek mikce, tzv. retardace startu, nejčastěji po ránu a v noci

68

KOHLÍČEK, J., Jak čelit nemocem cest močových, s. 74. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 184. 70 Srov. MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. 69

25

•

pozvolné domočování až dokapávání, někdy označované jako postevakuační inkontinence

•

přerušované močení – náhlá zástava močení a opětovné rozmočení

•

mikce naněkolikrát – nutnost po krátké době jít opět močit

•

namáhavé, obtížné močení

•

zadržování moči v močovém měchýři

•

pocit neúplně vyprázdněného močového měchýře

4.2.3 Nespecifické příznaky •

strangurie – bolestivé močení

•

hematurie – mikroskopická, makroskopická – příčina: konkrementy v močovém měchýři, krvácení z cév na povrchu zbytnělé žlázy, infekce

•

paradoxní ischurie – odkapávání moči z přeplněného měchýře – pozdní příznak

•

akutní močová retence – diferenciálně diagnosticky odlišit od anurie – schopna vyvolat delirantní stav akutního neklidu

Nebývá pravidlem, že pacient vyhledá lékaře vždy, vyskytnou-li se u něj některé z výše zmíněných příznaků. Stává se, že pacienti přicházejí až v době, kdy se u nich již vyskytují komplikace na základě neléčené BHP. Mezi tyto komplikace patří:

71

•

chronická uroinfekce

•

cystolitiáza

•

městnání moči v horních močových cestách, megaureter a hydronefróza

•

rozvoj chronické renální insuficience71

Srov. EICHENAUER, R., a VANHERPE, H., Urologie: klinika a praxe, s. 296.

26

4.3 Diagnostika BHP V diagnostice BHP došlo v posledních desetiletích k podstatným změnám. Značný přínos pro diagnostiku nastal nástupem nových vyšetřovacích metod, jako je ultrasonografie či uroflowmetrie, který vedl k posunu a zkvalitnění diagnostiky. „Diagnostika BHP je v současnosti jasná a přehledně popsaná v urologických standardech (guidelines).“72Spolehlivá a přesná diagnóza BHP vyžaduje především metodický přístup, který zahrnuje řadu vyšetření. Topinková a Neuwirth uvádějí: „Úkolem praktického lékaře u nemocného s „prostatickými“ symptomy by mělo být: •

posoudit velikost prostaty vyšetřením per rectum

•

zhodnotit diurézu, charakter močení, event. inkontinence; osvědčuje se nechat nemocného zapisovat příjem tekutin, dobu a množství moči během 1-3 dnů (i v noci)

•

vyloučit vliv léků a onemocnění mimo UGT (např. městnavá srdeční slabost, Parkinsonova choroba, diabetes mellitus)

•

provést základní vyšetření moči, renálních funkcí, event. postmikčního rezidua (vycévkováním nebo sonograficky) a vyloučit jiné závažné onemocnění (neurologické, nádorové, retenci moči).“73

Následné vyšetření prostaty je již v plné kompetenci urologa. Ten zhodnotí především velikost prostaty a význam obstrukčních, iritačních a nespecifických příznaků. Souhrnný obraz o nemoci si pak lékař vytváří na základě anamnézy, fyzikálních vyšetření včetně klinických testů, laboratorních vyšetření a zobrazovacích metod. Na základě výsledků se ve spolupráci s pacientem stanoví nejvhodnější možná léčba. „Další, a to invazivní vyšetřovací metody, jsou indikovány při komplikacích, neúčinné léčbě, patologických nálezech v laboratorních hodnotách a podobně. Jsou to zejména transrektální sonografie, vylučovací urografie, urodynamická studie,

72

BROĎÁK, M., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 210. 73 TOPINKOVÁ, E., a NEUWIRTH, J., Geriatrie pro praktického lékaře, s. 169.

27

endoskopické vyšetření dolních močových cest a další.“74Jelikož se tyto vyšetřovací metody provádějí pouze ve výše uvedených případech, nebude o nich v této diplomové práci blíže pojednáno a jsou uváděny pouze pro úplnost textu.

4.3.1 Vyšetřovací metody a) Anamnéza Prvním krokem v diagnostice jakéhokoliv onemocnění je vždy rozhovor lékaře s pacientem. Anamnéza zůstává stále nedílnou součástí každého vyšetřovacího procesu, a to v každém lékařském oboru. Sama o sobě však již dnes není schopna určit konečnou diagnózu bez následného využití pomocných vyšetřovacích metod. Lékařskou anamnézu tvoří ucelený soubor cíleně kladených otázek zaměřujících se na symptomy, které se v konkrétním lékařském oboru vyskytují nejčastěji.75 Pečlivě a detailně sestavená anamnéza je základem diagnostiky každého onemocnění, což platí samozřejmě i v případě BHP. Cílenými dotazy je u pacienta zmapována oblast mikce i subjektivních obtíží, které s mikcí souvisejí. Pacient je dotazován na začátek obtíží, jejich vývoj, rozsah, intenzitu, kvalitu atd. Důležité jsou informace o frekvenci mikce, nykturii, objemu močení, pocitu po vyprázdnění močového měchýře, urgencích či bolestech při močení. Závažnost obtíží může být kvantitativně stanovena také pomocí symptomového skóre I-PSS. Pozornost je věnována rovněž přidruženým onemocněním. U každého pacienta by měla být zmapována taktéž anamnéza farmakologická, rodinná, sociální i pracovní. Aby byly anamnestické údaje co možná nejspolehlivější, je potřeba přistupovat k pacientovi velmi citlivě, neboť se může jednat o informace, za které se pacient stydí, má tendenci je minimalizovat či naopak lékaři odsouhlasí vše, na co je tázán nebo jsou jeho odpovědi zamítavé a tím pádem nepravdivé.

b) Fyzikální vyšetření Fyzikální vyšetření je i v urologii nenahraditelným zdrojem informací. Zaměřuje se na břišní a bederní krajinu, třísla, ingvinální kanály a genitál. Při aspekci

74

BROĎÁK, M., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 210. 75 Srov. HALAŠKA, M., Urogynekologie, s. 55.

28

mužského zevního genitálu se hodnotí jeho konfigurace, stav kůže, přítomnost hydrokély, zevní ústí uretry včetně jejího okolí. Palpačně se hodnotí stav obou varlat. Poklepem lze orientačně určit postmikční močové reziduum, podobně jako bimanuálně – protitlakem prstem zavedeným per rectum. Při vyšetření per rectum se hodnotí dále stav a velikost prostaty. Pro zkušeného urologa má toto vyšetření bezesporu vysokou výpovědní hodnotu. Při samotném vyšetření se zvětšená prostata jeví jako symetrická, elastická, hladkého povrchu, ohraničená a nebolestivá.

c) Laboratorní metody Při laboratorním vyšetření se odebírá krev na rutinní hematologické vyšetření. Stanovením krevního obrazu se hodnotí především možná leukocytóza a anémie. V biochemickém vyšetření se zaměřuje pozornost na hodnoty kreatinu, urey a elektrolytů, které mohou být zvýšené. „Až 10 % pacientů s BHP má některý stupeň renální insuficience.“76 Vyšetření moči má být provedeno u všech pacientů, u kterých se vyskytují mikční obtíže, a to především k rozlišení BHP od infekce močových cest. Při odběru moči se hodnotí především pH, sediment a kultivace. Odběr krve na stanovení prostatického specifického antigenu (dále PSA) slouží k vyloučení okultního karcinomu prostaty! PSA není nádorový, ale prostatický antigen. Toto screeningové vyšetření se doporučuje provádět u všech mužů starších 50 let. Jako referenční hodnota PSA se pro screening mužů všech věkových kategorií uvádí hodnota 0 až 4 ng/ml.77

d) Zobrazovací metody Ultrasonografie Můžeme říci, že ultrasonografie je základní vyšetřovací metodou moderní urologie. Z pohledu pacienta je její výhodou, že jde o metodu neinvazivní a v dnešní době již velmi dobře dostupnou. Tato vyšetřovací metoda je jednou z pomocných diagnostických metod, jejíž pomocí můžeme přispět k diagnóze BHP, stejně jako následně zhodnotit efekt konzervativní či operační léčby.

76 77

SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 48. Srov. JAROLÍM, L., Benigní hyperplazie prostaty, s. 30.

29

V urologii je používána suprapubická nebo transrektální sonda. Poměrně přesně je možné stanovit velikost prostaty, stejně jako velikost postmikčního močového rezidua (v gramech nebo mililitrech) a přítomnost cystolitiázy. Z komplexního hlediska je důležité posoudit taktéž i horní cesty močové z důvodu možné přítomnosti urolitiázy, dilatace atd.78

e) Urodynamické metody Uroflowmetrie (UFM) Při tomto vyšetření jde v podstatě o vyšetření močového proudu – měření rychlosti průtoku moči za jednotku času. Poskytuje údaje o maximálním a průměrném vteřinovém průtoku, celkovém vymočeném objemu a řadu dalších hodnot, které mohou přispět ke stanovení diagnózy a k rozhodnutí o možném způsobu léčby.79 Tato metoda slouží u vybraných pacientů k posouzení obstrukční a iritační složky. Sabra uvádí, že identifikuje ty pacienty, u kterých se nevyskytuje zmenšený maximální průtok moči a u kterých by tedy pravděpodobně nebyl očekávaný užitek z prodělané operace. Dále specifikuje, že pacienti s maximálním průtokem do 10 ml/s obstrukci mají a pacienti s maximálním průtokem přes 15 ml/s obstrukci nemají. Stejně se dá i předpokládat, že pacienti se značně sníženým maximálním průtokem moči (méně než 6-8 ml/s) budou vyžadovat operační léčbu.80

78

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 185. Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 757. 80 Srov. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 52. 79

30

4.4 Léčba BHP Přibližně v posledních 15 letech zaznamenala léčba BHP prudký rozvoj. Před 15 a více lety byly jedinými léčebnými alternativami pouhé sledování pacientů a

operační léčba. Až 90. léta přinesla řadu účinných medikamentů, které téměř

dramaticky změnily přístup k tomuto onemocnění. K dispozici je nám tedy dnes již celé spektrum léčebných metod. Ať už jde o pouhé sledování, léčbu medikamentózní či chirurgickou. „Výběr léčebné modality závisí na vyšetření zaměřeném na posouzení symptomů, zjištění dopadu na kvalitu života a objektivních vyšetřeních k posouzení velikosti prostaty, zbytkové moči, stavu horních močových cest a vyloučení infekce močových cest.“81Broďák k rozhodnutí o možném způsobu léčby ještě dále dodává, že kromě mnoha faktorů, jako jsou obtíže nemocného a stav onemocnění, je důležitá i zkušenost urologa a přání pacienta.82 Po prostudování výsledků jednotlivých vyšetření navrhne tedy lékař léčebný postup, který je probrán s pacientem. Ne všichni pacienti, u kterých se vyskytuje BHP, léčbu ovšem vyžadují. Pokud jsou příznaky mírné s velmi nízkým dopadem na kvalitu života, je navrženo sledování pacienta spočívající v pravidelných kontrolách (á 6-12 měsíců) a je doporučeno dodržovat níže zmíněná doporučení. „Uvádí se, že mírnými příznaky umožňujícími jen pečlivé sledování trpí asi 10-15 % postižených, středně závažné symptomy léčitelné farmakologicky se zjišťují zhruba u 65 % a jen zbývajících 10-20 % má příznaky natolik závažné, že je nutný chirurgický výkon.“83 „V budoucnu můžeme předpokládat nárůst pacientů s klinickou BHP, avšak jejich léčba bude pravděpodobně ve vyšším procentu farmakologická. Chirurgicky bude řešena jen komplikovaná BHP (například s litiázou močového měchýře apod.).“84

81

MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. Srov. BROĎÁK, M., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 210. 83 SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 40. 84 ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 23. 82

31

4.4.1 Prosté sledování „Jsou-li obtíže nevelké a vyšetření na hranici normy, postačí úprava stávajícího životního stylu a dietního režimu. Pacienta dispenzarizujeme, odborná kontrola stačí jednou, nejvýše dvakrát ročně.“85Hanuš dále uvádí, že 7 a méně bodů dosažených v dotazníku I-PSS, svědčí o mírných příznacích, které jsou vhodné právě k dispenzarizaci.86 Během tohoto „sledování“ je vhodné dodržovat jisté užitečné rady, které mohou pomoci potíže zmírnit nebo odstranit či prodloužit období bez potíží. Jsou doporučovány následující postupy: a) Příjem tekutin – nepijte příliš mnoho tekutiny naráz; – nepijte příliš mnoho tekutin těsně před spaním; – v situacích, kdy je toaleta nedostupná, snažte se přijímat méně tekutin; – snažte se omezit pití alkoholu, kávy, čaje a jiných nápojů, které obsahují kofein. b) Způsob močení – vymočte se pokud možno ihned, jakmile ucítíte potřebu močit; – uvolněte se a příliš netlačte při močení; – choďte močit pravidelně; – praktikujte tzv. „dvojí vyprázdnění“ – po vymočení se pokuste močit ještě jednou, abyste močový měchýř co možná úplně vyprázdnili. c) Způsob sedění – neseďte pokud možno na příliš měkkých sedadlech – v práci, doma, v autě; – myslete na vhodné sedlo při jízdě na kole. d) Užívání léků – informuje vždy lékaře o svých potížích s močením, léky, jako antidepresiva či diuretika, mohou zhoršit příznaky onemocnění prostaty.

85 86

HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 757. Srov. tamtéž.

32

4.4.2 Farmakoterapie Léčba farmaky je v současné době hojně využívána a pro její „příjemnou“ aplikaci tomu tak bude zřejmě i do budoucna. Navíc se jistě každý pacient rád „obejde“ bez operačního řešení a obav s výkonem souvisejících, pokud je to tedy z lékařského hlediska možné, a raději zvolí jiné řešení svých potíží. „K farmakologické léčbě jsou vhodní pacienti se středními až těžkými symptomy nebo ti, kteří i mírné potíže považují za obtěžující.“87 Farmakoterapie bývá většinou dlouhodobá, neboť po jejím vysazení efekt léčby po nějaké době mizí. Obecně můžeme říci, že je tato léčba také velmi ekonomicky náročná, proto je důležité, aby byla správně indikovaná a aby z ní měli pacienti co možná největší užitek s minimem nežádoucích účinků. Mezi farmakoterapii využívanou při léčbě BHP se řadí: fytofarmaka, alfablokátory a blokátory 5-alfareduktázy. Jestliže se po medikamentózní léčbě příznaky onemocnění nezlepší, je třeba následně uvažovat o léčbě chirurgické.

a) Fytofarmaka Fytofarmaka jsou přírodního původu s minimálními nežádoucími účinky. Fytofarmaka užívaná k léčbě BHP jsou vyráběna z rostliných extraktů: Pygaei africani – africké švestky, Urticae radicis – kopřivy, Serenoae repens – trpasličí palmy, Populi tremolae – osiky, Secale cerealea – žita, Cucurbitae pepo – dýně, Herbae epilobii – vrbovky, Hypoxis rooperi – jihoafrické hvězdicové trávy či Echinacea purpurea. Podle Veselského

patří

léčba

standardizovanými

a

hromadně

vyráběnými

léčivy

z rostlinných drog k nejstarší léčbě BHP.88 „Doplňková léčba rostlinnými preparáty může zmírnit symptomy (nejde o kauzální léčbu!).“89 Hanuš k léčbě fytofarmaky blíže uvádí, že tato léčba nemívá vedlejší účinky, její výsledky jsou lepší v časných stadiích onemocnění a že se na léčbě podílí i placebo efekt.90 K placebo efektu Dvořáček dodává: „Mnoha studiemi se prokázalo u 40-80 % nemocných zlepšení symptomatologie benigní hyperplazie prostaty po fytoterapii. Je 87

MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. Srov. VESELSKÝ, Z., Význam fytoterapie u nemocných s benigní hyperplazií prostaty, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 220. 89 EICHENAUER, R., a VANHERPE, H., Urologie: klinika a praxe, s. 297. 90 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 757. 88

33

však třeba poznamenat, že mezi pacienty léčenými placebem bylo zlepšení ve 33 %, a tak placebový efekt zde hraje také velkou roli.“91 Hora uvádí, že největší slabinou fytofarmak je jejich ne zcela prokazatelný účinek v léčbě BHP, a pokud uznáváme medicínu založenou pouze na důkazech, pak lze fytoterapii doporučit jen velmi obtížně.92

b) Alfablokátory Při podávání těchto přípravků dochází ke snížení dráždivosti hladkého svalstva v hrdle močového měchýře, v prostatické uretře i prostatě, což vede ke snížení obstrukčních příznaků a zároveň i ke zmírnění iritační symptomatologie.93 Alfablokátory jsou syntetické přípravky, které při správné indikaci pomohou již během několika dní. Některé léky jsou téměř bez vedlejších účinků, jindy léčbu provázejí nežádoucí stavy arteriální hypotenze, neboť se současně jedná i o významně účinná antihypertenziva. Proto nesmíme opomíjet kontrolovat pacientům krevní tlak.94 Šincl uvádí, že alfablokátory patří v současnosti k nejčastěji předepisovaným preparátům v urologii s velmi dobrým efektem v časném stadiu BHP, kdy je účinek patrný do 24-48 hodin, a taktéž poukazuje na nejčastější nežádoucí účinek, kterým je pokles krevního tlaku s projevy ortostatické hypotenze.95

c) Blokátory 5-alfa-reduktázy Následná léková skupina bývá obvykle indikována u pacientů s větším objemem prostaty, a to nad 40 gramů. Pomocí této hormonální léčby můžeme ovlivnit velikost prostaty, a tím zmírnit především obstrukční příznaky. „Principem léčby je útlum proteosyntézy v prostatické buňce, který ve svém důsledku vede ke zmenšení žlázy o 20 %. Výsledek léčby je patrný teprve po 4-6 měsících.“96 Šincl

popisuje

účinek

následovně:

„…inhibují

konverzi

testosteronu

v dihydrotestosteron, který takto zpomalí až téměř úplně zastaví zbytnění

91

DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 191. Srov. HORA, M., Fytopreparáty v léčbě BHP, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 42-45. 93 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 185. 94 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 758. 95 Srov. ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 26. 96 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 758. 92

34

prostaty.“97Jako nejčastější nežádoucí účinek se uvádí snížení libida a možný vznik erektilní dysfunkce. Schraml zdůrazňuje důležitou věc, a to, že gravidní ženy a děti nesmějí přijít do styku s těmito léky a v tomto směru je nutné pacienty náležitě edukovat.98 V určitých případech je možné kombinovat léčbu obou výše zmíněných lékových skupin, tedy alfablokátorů a blokátorů 5-alfa-reduktázy. Výhodou je kombinace jejich účinku – rychlá subjektivní úleva a v dlouhodobém horizontu také zmenšení objemu prostaty. Je ovšem ale nutno počítat i s kombinací nežádoucích účinků, které se mohou během léčby objevit.99

4.4.3 Miniinvazivní terapie Léčba BHP může být medikamentózní či operativní. Někde mezi těmito dvěma alternativami se nachází miniinvazivní terapie. Kterou z metod miniinvazivní terapie zvolit, záleží na samotném urologickém pracovišti (jak je po této stránce přístrojově vybaveno), na rozhodnutí lékaře i samotném přání pacienta. Nesmírnou výhodou pro pacienty je, že většinu výkonů lze provádět ambulantně. Dvořáček uvádí následující přehled metod miniinvazivní terapie: 1. Intraprostatické stenty – zavádějí se do oblasti zúžení, kdy mohou být řešením pro vysoce rizikové pacienty, u kterých se vyskytly kontraindikace k jiným možným terapeutickým řešením BHP. 2. Dilatace prostatické uretry – používá se speciální katétr, tato metoda se v dnešní medicíně již ale téměř nepoužívá. 3. Transuretrální incize prostaty – provádí se dvěma incizemi, jedná se o rychlý a efektivní výkon. 4. Kryoterapie – tato metoda je taktéž používána u rizikových pacientů, v praxi je její použití omezené, využívá náhlého ochlazení prostatické tkáně tekutým dusíkem na

97 98

99

ŠINCL, M., Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty?, Zdravotnické noviny, 2003, č. 24, s. 26. Srov. SCHRAML, J., Role a místo inhibitorů 5-alfa-reduktázy v léčbě benigní hyperplazie prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 39-41. Srov. MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 27.

35

-196 ºC, které vede k destrukci této tkáně, při odhojování nekrotické tkáně (asi za 7-10 dní) může nastat velké krvácení. 5. Termoterapie – využívá teplotu nad 45 ºC, kdy dochází ke koagulační nekróze tkáně po lokálním přehřátí infrazářičem, který je umístěn na konci uretrální cévky, tato metoda se již prakticky nepoužívá. 6. Terapie nízkofrekvenčními radiovými vlnami (TUNA) – vlny jsou vysílány pomocí speciálních hrotů, které jsou přes uretru vpíchnuty do prostatické tkáně, na konci hrotů je teplota 110 ºC, výkon trvá asi 30 minut, jedná se o ekonomicky náročný výkon. 7. Vysokoenergická fokusovaná ultrasonografie (HIFU) – na základě efektu termální interakce vzniká ve tkáni teplota kolem 100 ºC vedoucí ke koagulační nekróze. 8. Laser – využití laseru má v miniivazivní terapii určitě obrovský přínos pro pacienty a zároveň velkou budoucnost; nejstarší laserovou metodou používanou při léčbě BHP je TULIP (Transurethral ultrasound-guided laser induced prostatectomy), při jejímž použití dochází ke koagulační nekróze prostatické tkáně; modernější způsob terapie je metoda VLAP (Visual laser of prostate) využívající vaporizačního efektu, kdy se prostatická tkáň

ihned odpaří; další metodou

je resekce prostaty

Holmium:YAG laserem, který má vynikající výsledky s minimálními krevními ztrátami.100

4.4.4 Chirurgická terapie K chirurgickému řešení je nutné přistoupit, pokud došlo k selhání nebo intoleranci léčby farmakologické, a dále v případech tzv. absolutních indikací. Mezi tyto indikace můžeme zařadit: opakované infekce močových cest, opakované retence moči, recidivující makroskopickou hematurii, cystolitiázu, městnání na horních cestách močových a renální selhání.101

100 101

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 192-195. Srov. MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 27.

36

Dvořáček uvádí, že pokud se čtyřicetiletý muž dožije osmdesáti let, je pravděpodobnost podstoupení operace prostaty v důsledku BHP asi 29 %. Dále uvádí, že pouze 10-25 % starších mužů s histologickými známkami hyperplazie prostaty je indikováno k operačnímu řešení. 102 Operační řešení BHP zahrnuje transuretrální resekci prostaty (TURP) a otevřenou prostatektomii (PE).

4.4.4.1 Transuretrální resekce prostaty (TURP) Jedná se o nejčastější operační endoskopickou metodu, která se používá v převážné většině případů indikovaných k operačnímu řešení BHP. Tkáň prostaty resekuje operatér elektrickou kličkou. Dle velikosti prostaty trvá operace přibližně 45-90 minut. Zkušený operatér resekuje za 1 hodinu cca 60 g prostatické tkáně. Broďák hovoří o transuretrální resekci prostaty, jako o nejúčinnější metodě léčby BHP.103 Dle Dvořáčka je tato metoda stále zlatým standardem u hyperplazie prostaty do cca 50 g, kdy je takto operováno asi 80 % pacientů.104 Hanuš uvádí, že pokud je hmotnost žlázy větší než 50-60 g, je výkon neúměrně dlouhý a často spojený s neúměrným krvácením. Doba hospitalizace je přibližně do 5 dnů. Až v 90 % případů dochází u pacientů k retrográdní ejakulaci a až v 10 % se může vyskytnout iatrogenní striktura uretry. V menším procentu se může vyskytnout také močová inkontinence a po letech někdy adenom recidivuje.105 Pavlík uvádí: „Většina pacientů po TURP je s výsledkem spokojena, ale u 10-20 % mohou přetrvávat obtíže a reoperace do 8 let je nezbytná u více než 10 % případů.“106 S touto skutečností se musí do budoucna počítat převážně u mladších pacientů, kteří TURP podstoupili. Výhody TURP: •

žádný řez na břiše

•

žádné poruchy hojení rány

•

rychlejší rekonvalescence

102

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 179-183. Srov. BROĎÁK, M., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky, Urologie pro praxi, 2006, č. 5, s. 210. 104 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 186. 105 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 758. 106 PAVLÍK, I., BHP a poruchy mikce, Postgraduální medicína, s. 47. 103

37

Nevýhody TURP: •

nelze měřit ztrátu krve během operace

•

nebezpečí přestupu irigační tekutiny do oběhu pacienta (TUR syndrom)

•

možnost recidiv

•

riziko inkontinence

•

riziko retrográdní ejakulace

•

riziko striktury uretry

•

riziko erektilní dysfunkce

4.4.4.2 Otevřená prostatektomie (PE) Tato operační metoda představuje u prostat větších rozměrů spolehlivější a šetrnější řešení, než endoskopický výkon. Operační přístup je ve většině případů suprapubickou cestou. Při samotném výkonu je ponecháno chirurgické pouzdro a periferní zóna prostaty, operatér odstraňuje pouze adenom. Efekt bývá trvalý, k recidivám adenomu nedochází. Hanuš uvádí, že retrográdní ejakulace je téměř pravidlem, v ojedinělých případech se vyskytuje močová inkontinence, hospitalizace bývá do 10 dnů.107

Výhody PE: •

úplné odstranění adenomu

•

lze měřit ztrátu krve

Nevýhody PE:

107

•

jizva na břiše

•

riziko rané infekce

•

delší rekonvalescence

•

v budoucnu riziko vzniku karcinomu v periferní zóně

•

riziko inkontinence, retrográdní ejakulace

Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 758.

38

5 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ V následující kapitole jsou zveřejněny informace o proběhlém jednorázovém průzkumném šetření. Stěžejní částí celé kapitoly je pak především grafické a statistické zpracování získaných dat, kterému předchází stanovení cílů a hypotéz a také popis metodiky práce. Součástí kapitoly je následná interpretace výsledků zpracovaných dat. Průzkumné šetření se týkalo sběru dat od pacientů s diagnostikovanou BHP. Hlavním záměrem pro splnění cílů diplomové práce bylo získat především přehled o mikčních potížích, které se vyskytují u mužů seniorského věku s diagnostikovanou BHP, dále pak zjistit, jak často navštěvují urologickou ambulanci a jak tyto mikční potíže ovlivňují kvalitu jejich života. Po prostudování dostupné literatury byly v přípravné fázi formulovány cíle a hypotézy, které se vztahují k výzkumné problematice.

5.1 Cíle průzkumného šetření a pracovní hypotézy

CÍLE: CÍL 1: Zjistit, jak potíže s močením ovlivňují kvalitu života mužů s benigní hyperplazií prostaty.

CÍL 2: Zmapovat, jaké mikční potíže se vyskytují u mužů seniorského věku s benigní hyperplazií prostaty a jak často navštěvují urologickou ambulanci.

HYPOTÉZY: Hypotéza H01: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem a stupněm závažnosti mikčních potíží. Hypotéza HA1: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem a stupněm závažnosti mikčních potíží.

39

Hypotéza H02: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažností mikčních potíží a omezováním denních aktivit. Hypotéza HA2: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost

mezi

stupněm závažnosti mikčních potíží a omezováním denních aktivit.

Hypotéza H03: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím. Hypotéza HA3: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím.

Hypotéza H04: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života. Hypotéza HA4: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života.

Hypotéza H05: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok. Hypotéza HA5: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok.

Hypotéza H06: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi počtem nykturií a hodnocením kvality spánku. Hypotéza HA6: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi počtem nykturií a hodnocením kvality spánku.

40

5.2 Metodika práce Prostřednictvím průzkumu, který se uskutečnil od června do září 2009, byla získávána data od pacientů s diagnostikovanou BHP. V rámci řešení výzkumné problematiky byl zvolen strukturovaný dotazník, jako nejvhodnější výzkumná technika pro sběr dat, který obsahoval celkem 22 otázek. Typy hodnocení jednotlivých otázek byly jak dichotomické, s možností výběru jedné ze dvou odpovědí (ano/ne), tak alternativní, kdy respondenti měli možnost zvolit jednu odpověď z nabízených několika variant a v několika případech měli možnost použití škál.108

5.2.1 Struktura dotazníku Strukturovaný dotazník, který byl sestaven s cílem získat od oslovených respondentů potřebná data, obsahoval celkem čtyři obsahově specifické části. Těmto částem předcházel na začátku dotazníku úvod, ve kterém byli respondenti osloveni, následně seznámeni s účelem průzkumného šetření, jeho anonymitou a stručným návodem k jeho zdárnému vyplnění. Na uvedené otázky odpovídali respondenti písemně. Jednotlivé otázky v dotazníku i nabízené možnosti odpovědí byly pro lepší orientaci a snadnou přehlednost graficky rozlišeny. Časová náročnost vyplnění dotazníku byla cca 7-10 minut. Pro finální podobu dotazníku posloužily cenné poznatky z pretestu dotazníku. V předvýzkumné části byla ověřena jasnost a srozumitelnost jednotlivých otázek i jejich odpovědí po formální stránce. Otázky byly voleny s ohledem na splnění jednotlivých cílů diplomové práce a ověření zvolených hypotéz. Co se týče již výše zmíněných čtyř obsahově specifických částí, tvořil dotazník následující okruhy informací. Část I. obsahovala demografické a identifikační údaje. Jelikož byli v průzkumném šetření osloveni pouze muži, čímž bylo pohlaví předem dané, obsahovala tato část již pouze otázky týkající se věku respondentů a jejich

108

Srov. Typy otázek [online], [cit. 2009-11-20], .

41

nejvýše dosaženého vzdělání. Jednalo se o otázky č. 1 a 2 s uzavřenou formou odpovědí. Část II. (otázky č. 3-12) byla zaměřena na mikční obtíže a návštěvnost urologické ambulance. Převážná část otázek byla uzavřených (otázky č. 3, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12), kdy si respondenti vybírali odpověď přímo z nabízených možností, jedna otázka byla polootevřená (otázka č. 9) a taktéž pouze jedna otázka byla otevřená (otázka č. 6), kdy mohl každý respondent odpovědět individuálně. Součástí dotazníku bylo použití osmipoložkového dotazníku Mezinárodní stupnice prostatických symptomů (I-PSS). Jednalo se o otázky č. 12a-12g a otázku č. 13. Tento standardizovaný dotazník běžně vyplňují pacienti v urologických ambulancích. Prvních sedm položek v dotazníku I-PSS se týká přímo potíží s močením (otázky č. 12a-12g), osmá položka pak paralelně hodnotí kvalitu života v souvislosti s močením, a to sedmi stupni vyhodnocení (otázka č. 13). Na jednotlivé položky týkající se hodnocení mikce měli respondenti odpovědět jednou z nabízených možností předložené šestibodové hodnotící škály. Tyto odpovědi pak byly hodnoceny 0-5 body, přičemž odpověď „vůbec ne/nevyskytuje se“ představovala 0 bodů, odpověď „téměř vždy se vyskytuje“ představovala 5 bodů. Následně byl u každého respondenta stanoven celkový počet dosažených bodů – skóre (min. 0 bodů, max. 35 bodů) a vyhodnocena závažnost mikčních obtíží dle hodnotící stupnice dotazníku I-PSS. Dále byl v souvislosti s vyhodnocením dotazníku I-PSS stanoven také průměrný počet bodů na jednoho respondenta. U osmé položky dotazníku I-PSS, zaměřené na posouzení kvality života vzhledem k mikčním obtížím, měli respondenti možnost vybrat si jednu z nabízených sedmi škál odpovědí, a to od hodnocení „výborně“ až po hodnocení „nesnesitelně“. Část III. (otázky č. 13-22) byla v dotazníku zaměřena na kvalitu života v souvislosti s mikčními obtížemi. Všechny otázky v této části byly uzavřené. Otázka č. 18 je osmipoložková a respondenti měli na výběr vždy jednu odpověď z nabízené pětipoložkové hodnotící škály. Odpověď „vůbec“ představovala 0 bodů, odpověď „téměř vždy“ pak 4 body. Celkový součet získaných bodů v otázkách 18a-18h se pohyboval v rozmezí 0-32 bodů. U každého respondenta bylo stanoveno celkové skóre této otázky, které bylo dále vyhodnoceno. Část IV. (otázka č. 21 a 22) byla zaměřena na subjektivní posouzení respondenta o míře své informovanosti o problematice BHP a možném způsobu léčby.

42

Obě otázky byly uzavřeného typu. Vzor dotazníku je uveden v přílohové části (viz příl. 2, s. 105).

5.2.2 Charakteristika vzorku respondentů Pro výběr reprezentativního vzorku respondentů nešlo přímo využít náhodného výběru respondentů z řad seniorů, neboť nebylo možné zaručit, že všichni tito respondenti budou splňovat podmínku, která byla předem dána, a to, že BHP bude u nich diagnostikována lékařem. Nestačilo totiž pouhé přesvědčení respondenta, že zvětšenou prostatu „určitě“ má, protože trpí řadou mikčních obtíží, ale zároveň lékařskou pomoc nikdy v tomto směru nevyhledal. Z tohoto hlediska se jako nejlepší způsob jevil účelový výběr, který se uskutečňoval přímo v urologické ambulanci jednoho soukromého zdravotnického zařízení v Brně, které si nepřálo být jmenováno. Základní kritéria pro zařazení pacienta do průzkumného šetření, čímž se výběr respondentů velmi zúžil, byla: •

diagnostikovaná BHP

•

věk minimálně 65 let

•

senior nepodstoupil v minulosti zákrok na prostatě

5.3 Průběh průzkumného šetření Vlastní sběr dat pomocí dotazníků probíhal od června do září roku 2009 v soukromé urologické ambulanci v Brně. Jelikož se při výběru vhodných respondentů jevila jako účelná přímá spolupráce s urologem, uvítala jsem nabídku provést celé šetření na tomto jediném pracovišti, čímž byla zároveň zaručena stejná kritéria pro všechny respondenty. Z počátku jsem využívala nabídnutých termínů, kdy byla jedna z ambulancí mimo provoz a pacienti mi byli rovnou od lékaře posíláni, pro lepší klid při vyplňování dotazníku, přímo do této volné ambulance. Zde jsem se jim představila a objasnila význam předloženého dotazníku. Byla také zdůrazněna anonymita při samotném

43

vyplňování dotazníku, stejně jako při následném zpracování těchto dat, což mělo přispět k větší reliabilitě a validitě získaných informací. Zdůrazněno bylo také dobrovolné vyplnění dotazníku. Dále již respondenti pracovali při vyplňování dotazníku zcela samostatně. Tímto způsobem byla vyplněna větší část dotazníků. Zbývající část pak vyplňovali respondenti již bez mé přítomnosti, kdy jim dotazník předal lékař osobně a požádal oslovené respondenty, zda by dotazník před odchodem nevyplnili. Celkem bylo do tohoto zdravotnického zařízení distribuováno 160 dotazníků, z nichž bylo obdrženo 122 dotazníků vyplněných, 28 dotazníků nevyplněných a 10 dotazníků se nevrátilo vůbec. Návratnost dotazníků byla 93,8 %. Z celkového počtu 122 navrácených vyplněných dotazníků jich bylo 18 vyřazeno, jelikož ve většině případů nebyly kompletně vyplněny všechny položky. Reprezentativní vzorek respondentů tedy tvořilo 104 osob (n = 104), což odpovídá 100 %.

5.4 Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření Ke zpracování získaných dat byl použit tabulkový editor Microsoft Office Excel 2003 a dále statistický software SPSS Statistics 18. Pro grafické výstupy byl použit taktéž statistický software SPSS Statistics 18. Vytvoření datové tabulky v programu Excel bylo prvním krokem k analýze dat. Každý řádek v takto vytvořené tabulce odpovídal popisu jednoho respondenta a každý sloupec odpovídal jedné proměnné. Kódovým systémem byla jednotlivá data zaznamenávána do takto připravené tabulky. Po konečném zpracování celé tabulky následoval číselný i grafický popis rozložení dat a následné vzájemné porovnání. V tabulkách jsou pak data prezentována pomocí relativní a absolutní četnosti. Po takto provedené analýze dat se následně přistoupilo ke statistickému zpracování za pomoci statistických testů. Cílem statistického zpracování bylo zhodnotit dříve formulované hypotézy a zároveň hlubší analýza získaných dat.

44

5.4.1 Přehled statistických testů a metod V následujícím oddíle je popsán stručný přehled statistických testů a metod, které byly použity při testování stanovených hypotéz. V první až páté hypotéze byla závislost zvolených proměnných hodnocena pomocí Spearmanova korelačního koeficientu. Porovnávány byly vždy dvě ordinální proměnné, které tvořily dvojici hodnot u každého dotazovaného respondenta. Spearmanův korelační koeficient (označení rS) nabývá hodnot z intervalu <-1; 1>. Čím je hodnota bližší 1 (resp. -1), tím je přímá (resp. nepřímá) závislost dvou proměnných silnější. Čím je pak hodnota blíže nule, tím je závislost slabší. Hypotézu zamítáme či nezamítáme na hladině významnosti α (standardně 0,05).109 Vyhodnocení statistické významnosti závislosti dvou vybraných proměnných provádíme na základě tzv. p-hodnoty, kterou nám poskytne statistický software. P-hodnota vyjadřuje pravděpodobnost, s jakou číselné realizace (dvojice hodnot každého dotazovaného respondenta) náhodného výběru (X vyplněných dotazníků) podporují H0, je-li pravdivá. Je-li p-hodnota ≤ α, pak H0 zamítáme na hladině významnosti α a přijímáme HA. Je-li p-hodnota > α, pak H0 nezamítáme na hladině významnosti α.110 Pro grafické výstupy prvních 5 hypotéz byly použity dvourozměrné tečkové diagramy ze statistického softwaru SPSS Statistics 18. Dvojrozměrný tečkový diagram má na osách x a y hodnoty testovaných proměnných a „tečky“ zobrazují jednotlivé dvojice sledovaných proměnných. Počet teček není shodný s počtem respondentů, jedna tečka může představovat 1 a více respondentů – je-li 1 tečka více respondentů, pak je graficky zobrazena silnější čarou. Závislost kategoriálních proměnných v šesté hypotéze byla hodnocena pomocí χ2 testu dobré shody. Data byla nejprve uspořádána do kontingenční tabulky, kde kategorie jedné proměnné určují řádky a kategorie druhé proměnné sloupce. Jednotlivá pozorování pak byla zařazena do příslušné kolonky vytvořené kontingenční tabulky, čímž byly získány pozorované četnosti a z nich dále dopočteny četnosti očekávané.111 Před samotným počítáním testové statistiky bylo nutné ověřit podmínky dobré aproximace. Očekávané četnosti by měly nabývat alespoň v 80 % případů hodnoty

109

Srov. BUDÍKOVÁ, M., et al., Základní statistické metody, s. 128-129. Srov. tamtéž, s. 63. 111 Srov. ZVÁROVÁ, J., Základy statistiky pro biomedicínské obory, s. 152. 110

45

větší nebo rovné 5 a ve zbylých neklesnout pod 2. Není-li toto splněno, přistupuje se ke sloučení kategorií, které podmínce nevyhovují.112 Testová statistika χ2 testu se počítá pomocí následujícího vzorečku:

Vyhodnocení výsledku testu bylo provedeno opět na základě p-hodnoty, která byla získána z výstupu testu v softwaru.

5.4.2 Výsledky průzkumu a jejich analýza

Položka 1 – Kolik je Vám let?

Tab. 1 – Věk respondentů Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

65-74 let

58

55,8

75-84 let

35

33,6

85 let a více

11

10,6

104

100,0

VĚK

Celkem

Komentář: Respondenti měli možnost zvolit jednu ze tří nabízených věkových kategorií. Nejpočetněji byla zastoupena věková skupina stanovená v rozmezí 65-74 let, kterou tvořilo 58 (55,8 %) respondentů, čili více než polovina dotazovaných mužů. Další věkové skupiny měly dle očekávání již klesající počet respondentů. Věkovou skupinu 75-84 let tvořilo 35 (33,6 %) dotazovaných mužů. Respondentů ve stáří 85 let a více bylo 11 (10,6 %).

112

Srov. BUDÍKOVÁ, M., et al., Základní statistické metody, s. 126.

46

Položka 2 – Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání?

Tab. 2 – Nejvyšší dosažené vzdělání Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

6

5,8

Vyučen bez maturity

25

24,1

Vyučen s maturitou

10

9,6

Středoškolské

28

26,9

Vysokoškolské

35

33,6

104

100,0

VZDĚLÁNÍ Základní

Celkem

Komentář: Na výběr měli respondenti jednu z pěti možných odpovědí. Nejvíce respondentů, a to celá jedna třetina (33,6 %), uvedlo, že jejich nejvyšší dosažené vzdělání je vzdělání vysokoškolské. Tato skutečnost by se dala přičíst soukromému typu zdravotnického zařízení. Druhé nejvýše dosažené vzdělání bylo vzdělání středoškolské, toto vzdělání uvedlo 28 (26,9 %) respondentů. Vyučených bez maturity bylo 25 (24,1 %) respondentů. Možnost „vyučen s maturitou“ zvolilo 10 (9,6 %) respondentů. Početně nejméně bylo zastoupeno základní vzdělání, které uvedlo pouze 6 (5,8 %) dotazovaných mužů.

Položka 3 – Kolikrát jste za poslední rok navštívil urologickou ambulanci?

Tab. 3 – Počet návštěv v ambulanci Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

0-2 návštěvy

54

52,0

3-5 návštěv

33

31,7

Více než 6 návštěv

17

16,3

104

100,0

POČET NÁVŠTĚV

Celkem

47

Komentář: Více než polovina dotazovaných mužů uvedla, že navštívila urologickou ambulanci 0-2krát během posledního roku. Takto odpovědělo 54 (52 %) dotazovaných mužů. Možnost 3-5 návštěv za poslední rok uvedlo 33 (31,7 %) respondentů. A možnost více než 6 návštěv za poslední rok zvolilo 17 (16,3 %) respondentů.

Položka 4 – Jak často navštěvujete urologickou ambulanci, častěji než ambulanci jiného specialisty (internisty, diabetologa atd.)?

Tab. 4 – Návštěvnost urologické ambulance a jiného specialisty Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Ano

42

40,4

Ne

62

59,6

104

100,0

OPAKOVANÉ NÁVŠTĚVY UROL. AMBULANCE

Celkem

Komentář: Urologickou ambulanci nenavštěvuje častěji, než ambulanci jiného specialisty, 62 (59,6 %) dotazovaných mužů. Častěji, než k jinému specialistovi, dochází na urologickou ambulanci 42 respondentů (40,4 %).

Položka 5 – Jak dlouho potíže při močení pozorujete?

Tab. 5 – Výskyt mikčních potíží Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

22

21,2

7

6,7

Poslední rok

12

11,5

Již několik let

63

60,6

104

100,0

VÝSKYT POTÍŽÍ Nepozoruji žádné potíže Posledního půl roku

Celkem

48

Komentář: Mezi respondenty je 22 (21,2 %) mužů, kteří i při diagnostikované BHP žádné mikční potíže nepozorují. Z celkového počtu 104 dotazovaných mužů se tedy mikční potíže vyskytují u 82 z nich, tj. u 78,8 %. Posledního půl roku pozoruje potíže při močení 7 (6,7 %) dotazovaných mužů. Poslední rok trápí mikční potíže 12 (11,5 %) respondentů. Nejvíce respondentů má mikční potíže již několik let. Tuto možnost zvolilo 63 (60,6 %) dotazovaných mužů.

Položka 6 – Pokud máte potíže s močením, v kolika letech se u Vás objevily?

Tab. 6 – V kolika letech se potíže s mikcí objevily Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

30-39 let

3

3,7

40-49 let

6

7,3

50-59 let

22

26,8

60-69 let

35

42,7

70-79 let

15

18,3

1

1,2

82

100,0

VĚK

80 a více let Celkem

Komentář: Tato otázka byla vyhodnocena u 82 respondentů (n = 82) a to těch, kteří v předešlé otázce č. 5 odpověděli, že se u nich vyskytují potíže při močení. Na otázku odpovídal každý z respondentů individuálně, kdy uvedl svůj věk v době výskytu mikčních potíží. Jednotlivé odpovědi byly dále pro lepší přehlednost kategorizovány v odstupu 10 let. U 3 (3,7 %) respondentů se po prvé mikční potíže objevily v rozmezí 30-39 let. Nástup příznaků BHP v rozmezí 40-49 let uvedlo 6 (7,3 %) respondentů. Ve věkové kategorii 50-59 let bylo 22 (26,8 %) mužů, u kterých se vyskytly příznaky zvětšené prostaty právě v tomto věkovém rozmezí. Nejčastěji se mikční obtíže objevily ve věkové kategorii 60-69 let. Tuto odpověď uvedlo 35 (42,7 %) dotazovaných mužů. Téměř u jedné pětiny mužů se mikční potíže objevily mezi 70-79 lety. Tuto možnost

49

zvolilo 15 (18,3 %) respondentů. Pouze 1 (1,2 %) z dotazovaných mužů uvedl, že se mikční potíže u něj začaly projevovat až po 80. roce života.

Položka 7 – Co Vás přimělo navštívit lékaře?

Tab. 7 – Důvod návštěvy urologické ambulance Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Preventivní vyšetření

28

26,9

Obstrukční příznaky

32

30,8

Iritační příznaky

24

23,1

Zástava močení, bolesti

13

12,5

7

6,7

104

100,0

DŮVOD

Sexuální dysfunkce Celkem

Komentář: Respondenti měli na výběr jednu z pěti nabízených odpovědí. Obstrukční příznaky (jako je slabý a pomalý proud moči, oddálený začátek močení, přerušované a prodloužené močení) se v odpovědích, jako důvod návštěvy urologické ambulance, vyskytovaly nejčastěji. Tuto možnost zvolilo 32 (30,8 %) dotazovaných mužů. Druhým nejčastějším důvodem návštěvy urologické ambulance bylo preventivní vyšetření, ke kterému se dostavilo 28 (26,9 %) respondentů. Mezi těmito 28 respondenty je 19 mužů, kteří v otázce č. 5 uvedli, že nepozorují žádné mikční potíže, čili až na základě preventivního vyšetření jim byla diagnostikována BHP! Iritační příznaky (jako je naléhavé nucení na močení, noční močení, časté močení) přimělo k návštěvě 24 (23,1 %) dotazovaných mužů. Při zástavě močení a bolestech vyhledalo lékaře 13 (12,5 %) respondentů. Nejméně respondentů, a to 7 (6,7 %), uvedlo, že urologickou ambulanci navštívilo především z důvodu sexuální dysfunkce.

50

Položka 8 – Lékaře jste vyhledal?

Tab. 8 – Podnět k návštěvě urologické ambulance Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Osobní zájem

83

79,8

Na výzvu manželky/partnerky

13

12,5

8

7,7

104

100,0

PODNĚT K NÁVŠTĚVĚ

Na výzvu přítele/kamaráda Celkem

Komentář: Na výběr měli respondenti jednu ze tří nabízených odpovědí. Nejčastěji se vyskytovala odpověď, kdy respondent vyhledal lékaře sám, ve vlastním zájmu. Tuto odpověď zvolilo 83 (79,8 %) dotazovaných mužů. Na výzvu manželky či partnerky navštívilo lékaře 13 (12,5 %) respondentů. Po výzvě přítele či kamaráda navštívilo urologickou ambulanci 8 (7,7 %) dotazovaných mužů.

Položka 9 – První návštěva urologické ambulance se konala?

Poznámka: Jestliže zvolil

respondent možnost, kdy urologickou

ambulanci

navštívil až po delší době výskytu mikčních potíží, měl zároveň u této varianty dále uvést, po jaké době trvání obtíží lékaře navštívil (viz položka 9a)

Tab. 9 – První návštěva urologické ambulance Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

V době bez výskytu potíží

24

23,1

V počátcích výskytu potíží

39

37,5

Po delší době trvání potíží

41

39,4

104

100,0

PRVNÍ NÁVŠTĚVA

Celkem

51

Komentář: Nejvíce respondentů, a to 41 (39,4 %), uvedlo, že lékaře navštívilo až po delší době trvání mikčních potíží. V počátcích mikčních potíží vyhledalo lékaře 39 (37,5 %) dotazovaných mužů. A 24 (23,1 %) respondentů zvolilo možnost, že v době první návštěvy lékaře se u nich mikční potíže nevyskytovaly. Tito muži většinou navštívili lékaře z preventivních důvodů.

Položka 9a – Přibližně po jaké době?

Tab. 9a – Doba trvání mikčních obtíží Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

1-6 měsíců

14

34,0

7-12 měsíců

8

19,5

13-18 měsíců

3

7,4

19-24 měsíců

8

19,5

25-30 měsíců

0

0,0

31-36 měsíců

3

7,4

Po 48 měsících

1

2,4

Po 60 měsících

3

7,4

Po 72 měsících

1

2,4

41

100,0

TRVÁNÍ OBTÍŽÍ

Celkem

Komentář: Odpovědi byly vyhodnoceny u 41 respondentů (n = 41), kteří uvedli v otázce č. 9, že urologickou ambulanci navštívili po delší době trvání mikčních obtíží. Na otázku odpovídal každý z dotazovaných mužů individuálně. Jelikož někteří respondenti uváděli délku trvání obtíží v měsících a jiní v letech, byly údaje v letech pro jednotné zpracování převedeny na měsíce a pro lepší přehlednost dále rozkategorizovány. Nejvíce respondentů, a to 14 (34 %), uvedlo, že lékaře navštívili v době, kdy jejich potíže trvaly přibližně 1-6 měsíců. Shodně po 8 (19,5 %) respondentech

52

měly rozmezí trvání obtíží 7-12 měsíců a dále 19-24 měsíců. V rozmezí 13-18 měsíců, 31-36 měsíců a po 60 měsících trvání obtíží navštívili lékaře vždy shodně 3 (7,4 %) respondenti. Po 1 (2,4 %) případu došlo k návštěvě lékaře po 48 měsících a po 72 měsících trvání mikčních obtíží.

Položka 10 – Kolikrát za den jdete přibližně močit?

Tab. 10 – Počet mikcí za den Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

1-3x za den

9

8,6

4-6x za den

51

49,1

7-9x za den

34

32,7

Více jak 9x za den

10

9,6

104

100,0

POČET MIKCÍ

Celkem

Komentář: Na výběr měli respondenti jednu za čtyř možných odpovědí. Téměř polovina respondentů uvedla, že v průběhu dne se u nich počet mikcí pohybuje v rozmezí 4-6krát za den. Takto odpovědělo 51 (49,1 %) dotazovaných mužů. Vyšší četnost mikcí, a to 7-9krát za den, uvedlo 34 (32,7 %) dotazovaných mužů. Častěji než 9krát za den má mikci 10 (9,6 %) respondentů. A 9 (8,6 %) respondentů má mikci v rozmezí 1-3krát za den.

53

Položka 11 – Jak často za noc jdete přibližně močit?

Tab. 11 – Počet mikcí za noc Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

1-3x za noc

71

68,3

4-6x za noc

20

19,2

7-9x za noc

3

2,9

Bez nykturie

10

9,6

104

100,0

POČET MIKCÍ

Celkem

Komentář: Respondenti vybírali mezi čtyřmi nabízenými variantami odpovědí. Nejčastější odpověď, a to u 71 (68,3 %) dotazovaných mužů, byla, že mají mikci v rozmezí 1-3krát za noc. Druhou nejčastější odpovědí bylo rozmezí mikcí 4-6krát za noc. Tuto odpověď zvolilo 20 (19,2 %) dotazovaných mužů. Během noci nechodí vůbec močit 10 (9,6 %) dotazovaných mužů. A 3 (2,9 %) respondenti uvedli, že mají mikci 7-9krát za noc.

54

Položka 12 – Jednotlivé znění otázek i nabízených odpovědí v otázkách č. 12a-12g jsou použity z originální verze dotazníku I-PSS.

Položka 12a – Jak často jste během posledních 4 týdnů měl po vymočení pocit nevyprázdněného měchýře?

Tab. 12a – Pocit nevyprázdněného měchýře v posledních 4 týdnech Absolutní četnost v %

Relativní četnost v %

Vůbec ne

30

28,8

Asi v jednom z pěti případů

20

19,2

V méně než polovině případů

26

25,1

Asi v polovině případů

16

15,4

Ve více než polovině případů

5

4,8

Téměř vždy

7

6,7

104

100,0

NEVYPRÁZDNĚNÝ MECHÝŘ

Celkem

Komentář: Respondenti si mohli vybrat jednu z nabízených šesti možných odpovědí. Pocit nevyprázdněného močového měchýře v posledních 4 týdnech se vůbec nevyskytoval u 30 (28,8 %) dotazovaných mužů. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že se již výše zmíněný pocit vyskytoval v méně než polovině případů močení. Takto odpovědělo 26 (25,1 %) respondentů. Asi v jednom z pěti případů močení se pocit nevyprázdněného močového měchýře vyskytoval u 20 (19,2 %) dotazovaných mužů. Odpověď, že k pocitu nevyprázdněného močového měchýře docházelo asi v polovině případů, zvolilo 16 (15,4 %) dotazovaných mužů. U 7 (6,7 %) dotazovaných mužů se tak děje téměř vždy. Ve více než polovině případů tento pocit zaznamenalo 5 (4,8 %) respondentů.

55

Položka 12b – Jak často jste během posledních 4 týdnů musel znovu močit dříve než za 2 hodiny po předchozím vymočení?

Tab. 12b – Močení do 2 hodin v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec ne

17

16,3

Asi v jednom z pěti případů

27

26,1

V méně než polovině případů

30

28,8

Asi v polovině případů

16

15,4

Ve více než polovině případů

5

4,8

Téměř vždy

9

8,6

104

100,0

MOČENÍ DO 2 HODIN

Celkem

Komentář: Z nabízených šesti možností se nejčastěji vyskytovala odpověď, kdy v méně než polovině případů museli muži močit dříve než za 2 hodiny v období posledních 4 týdnů. Takto odpovědělo 30 (28,8 %) dotazovaných mužů. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že k močení dříve než za 2 hodiny dochází asi v jednom z pěti případů, a to u 27 (26,1 %) respondentů. Močit dříve než za dvě hodiny vůbec nemuselo 17 (16,3 %) dotazovaných mužů. Pouze o jednoho respondenta méně, čili 16 (15,4 %) dotazovaných mužů uvedlo, že dříve než za 2 hodiny musí jít močit asi v polovině případů. Téměř vždy v intervalu kratším než dvě hodiny chodí močit 9

(8,6 %) dotazovaných mužů. Nejméně byla početně zastoupena odpověď, že se tak

děje ve více než polovině případů. Této možnosti využilo pouze 5 (4,8 %) dotazovaných mužů.

56

Položka 12c – Jak často jste během posledních 4 týdnů pozoroval, že se močení několikrát přerušilo a znovu začalo?

Tab. 12c – Přerušované močení v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec ne

28

26,9

Asi v jednom z pěti případů

21

20,2

V méně než polovině případů

21

20,2

Asi v polovině případů

17

16,3

Ve více než polovině případů

11

10,6

6

5,8

104

100,0

PŘERUŠOVANÉ MOČENÍ

Téměř vždy Celkem

Komentář: Nejčastější odpovědí na tuto otázku byla ta možnost, že se přerušované močení v posledních 4 týdnech vůbec nevyskytovalo. Takto odpovědělo 28 (26,9 %) respondentů. Odpovědi, že se přerušované močení vyskytlo asi v jednom z pěti případů a v méně než polovině případů, měly shodné početní zastoupení. Tuto odpověď zvolilo vždy 21 (20,2 %) dotazovaných mužů. Asi v polovině případů močení docházelo k přerušovanému močení u 17 (16,3 %) dotazovaných mužů. U 11 (10,6 %) respondentů docházelo k přerušovanému močení v posledních 4 týdnech ve více než polovině případů. Pouze 6 (5,8 %) dotazovaných mužů zvolilo možnost, že se tak dělo téměř vždy.

57

Položka 12d – Jak často jste během posledních 4 týdnů močení jen s obtížemi oddálil?

Tab. 12d – Obtížné oddálení močení v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec ne

40

38,5

Asi v jednom z pěti případů

20

19,2

V méně než polovině případů

18

17,3

Asi v polovině případů

14

13,5

Ve více než polovině případů

7

6,7

Téměř vždy

5

4,8

104

100,0

OBTÍŽNÉ ODDÁLENÍ

Celkem

Komentář: Obtížné oddálení močení v posledních 4 týdnech vůbec nepozorovalo 40 (38,5 %) dotazovaných mužů. Asi v jednom z pěti případů se obtížné oddálení močení vyskytovalo u 20 (19,2 %) respondentů. V méně než polovině případů tyto obtíže zaznamenalo 18 (17,3 %) dotazovaných mužů. Asi v polovině případů mělo potíže s oddálením močení 14 respondentů (13,5 %). U 7 (6,7 %) mužů se obtížné oddálení močení vyskytovalo ve více než polovině případů. Početně nejméně byla zastoupena odpověď, kdy se obtíže s oddálením močení vyskytovaly téměř vždy. Tuto variantu zvolilo 5 (4,8 %) dotazovaných mužů.

58

Položka 12e – Jak často jste během posledních 4 týdnů měl slabý proud moči?

Tab. 12e – Slabý proud moči v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec ne

16

15,4

Asi v jednom z pěti případů

19

18,3

V méně než polovině případů

23

22,1

Asi v polovině případů

20

19,2

Ve více než polovině případů

13

12,5

Téměř vždy

13

12,5

104

100,0

SLABÝ PROUD MOČI

Celkem

Komentář: Slabý proud moči v posledních 4 týdnech, a to v méně než polovině případů, byl jako nejčastější odpověď uveden u 23 (22,1 %) respondentů. Druhá nejčastější odpověď byla, že se slabý proud moči u dotazovaných mužů vyskytoval asi v polovině případů. Takto odpovědělo 20 (19,2 %) respondentů. U 19 (18,3 %) dotazovaných mužů se tento příznak vyskytoval asi v jednom z pěti případů. U 16 (15,4 %) respondentů se slabý proud moči v posledních 4 týdnech nevyskytoval vůbec. Možnosti, kdy k tomuto příznaku docházelo ve více než polovině případů a téměř vždy, uvedlo v obou případech shodně 13 (12,5 %) dotazovaných mužů.

59

Položka 12f – Jak často jste během posledních 4 týdnů musel tlačit, abyste začal močit?

Tab. 12f – Nutnost tlačit při močení v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec ne

43

41,3

Asi v jednom z pěti případů

23

22,1

V méně než polovině případů

17

16,3

Asi v polovině případů

13

12,5

Ve více než polovině případů

4

3,9

Téměř vždy

4

3,9

104

100,0

TLAČENÍ PŘI MOČENÍ

Celkem

Komentář: Nutnost tlačit při močení v posledních 4 týdnech vůbec nemuselo 43 (41,3 %) dotazovaných mužů. Asi v jednom z pěti případů muselo při močení tlačit 23 (22,1 %) dotazovaných mužů. U 17 (16,3 %) respondentů tomu bylo v méně než polovině případů. Asi v polovině případů muselo při močení tlačit 13 (12,5 %) dotazovaných mužů. Početně nejméně byly shodně zastoupeny dvě varianty odpovědí, a to ve více než polovině případů a téměř vždy. Takto odpověděli vždy 4 (3,9 %) respondenti.

60

Položka 12g – Jak často jste během posledních 4 týdnů musel v noci kvůli močení vstávat?

Tab. 12g – Močení během noci v posledních 4 týdnech Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

8

7,7

Asi v jednom z pěti případů

34

32,7

V méně než polovině případů

20

19,2

Asi v polovině případů

12

11,5

5

4,8

25

24,1

104

100,0

NOČNÍ MOČENÍ Vůbec ne

Ve více než polovině případů Téměř vždy Celkem

Komentář: Nejčastější odpověď v této otázce byla, že asi v jednom z pěti případů docházelo k močení během noci v posledních 4 týdnech. Takto odpovědělo 34 (32,7 %) dotazovaných mužů. Druhá nejčastěji se vyskytující odpověď byla, že k močení během noci docházelo téměř vždy. Takto odpovědělo 25 (24,1 %) dotazovaných mužů. V méně než polovině případů docházelo k močení během noci u 20 (19,2 %) respondentů. U 12 (11,5 %) dotazovaných mužů to bylo asi v polovině případů. Pouze u 8 (7,7 %) dotazovaných mužů nedocházelo za poslední čtyři týdny k močení během noci vůbec. Početně na posledním místě byla odpověď, že k močení během noci došlo ve více než polovině případů. Tuto možnost uvedlo pouze 5 (4,8 %) dotazovaných mužů. Na základě součtu bodů získaných při jednotlivých odpovědích na otázky č. 12a-12g bylo stanoveno u každého respondenta skóre I-PSS. Dle počtu dosažených bodů byli respondenti zařazeni do jednotlivých kategorií podle závažnosti symptomů dle I-PSS: •

lehká závažnost symptomů: 0-7 bodů …….…... 28 (26,9 %) respondentů

•

střední závažnost symptomů: 8-19 bodů …......….. 58 (55,8 %) respondentů

•

těžká závažnost symptomů: 20-35 bodů ….....….. 18 (17,3 %) respondentů

61

Minimální počet bodů, který byl jednotlivými respondenty dosažen v otázkách 12a-12g, bylo 0 bodů. Maximum dosažených bodů pak bylo 33 bodů. Po sečtení všech dosažených skóre u jednotlivých respondentů a následném vydělení počtem všech respondentů byl získán průměrný počet bodů na jednoho respondenta, a to 13 bodů. Dále byly otázky 12a-12g jednotlivě vyhodnoceny a bylo určeno pořadí symptomů podle jejich četnosti výskytu. Nejčastěji respondenti v posledních 4 týdnech uváděli výskyt: 1. nykturie, 2. slabý proud moči, 3. časté močení, 4. přerušované močení, 5. pocit nevyprázdněného měchýře, 6. nemožnost oddálit močení, 7. nutnost tlačit při močení.

Položka 13 – Jak v souvislosti s močením hodnotíte kvalitu Vašeho života?

Tab. 13 – Kvalita života v souvislosti s močením Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

9

8,6

Dobrá

29

27,9

Převážně dobrá

28

26,9

Střídavá

26

25,1

Převážně špatná

9

8,6

Špatná

3

2,9

Nesnesitelná

0

0,0

104

100,0

KVALITA ŽIVOTA Výborná

Celkem

62

Komentář: Znění otázky a odpovědi na ni je převzato z dotazníku I-PSS. Na výběr měli respondenti jednu ze sedmi možných odstupňovaných variant odpovědí. Odpověď „výborná“ byla hodnocena jedním bodem, odpověď „nesnesitelná“ pak sedmi body. Kvalitu života v souvislosti s močením hodnotili respondenti nejčastěji jako dobrou. Takto odpovědělo 29 (27,9 %) respondentů. Pouze o 1 respondenta méně, tedy 28 (26,9 %) respondentů hodnotilo kvalitu života v souvislosti s močením jako převážně dobrou. U 26 (25,1 %) dotazovaných mužů byla kvalita života střídavá. Shodně po 9 (8,6 %) odpovědích měly možnosti „výborná“ a „převážně špatná“. Jako špatnou hodnotili kvalitu života v souvislosti s močením 3 (2,9 %) respondenti. Možnost „nesnesitelná“ kvalita života nebyla uvedená ani v jednom případě. Při vyhodnocení průměrného počtu bodů na jednoho respondenta byl výsledek 3,1 bodu.

Položka 14 – Jak byste se cítil, kdybyste měl mít v budoucnu stejné potíže s močením?

Tab. 14 – Nálada v dalších letech při stejných mikčních potížích Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

6

5,8

Dobrá

21

20,2

Převážně dobrá

28

26,9

Střídavá

20

19,2

Převážně špatná

11

10,6

Špatná

16

15,4

2

1,9

104

100,0

NÁLADA Výborná

Nesnesitelná Celkem

Komentář: Na výběr měli respondenti stejné varianty odpovědí, jako v předešlé otázce č. 13. Odpověď, kdy bude nálada v dalších letech při stejných mikčních potížích převážně dobrá, byla nejčastější variantou. Zvolilo ji 28 (26,9 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že by nálada byla dobrá. Takto odpovědělo 21

63

(20,2 %) dotazovaných mužů. Střídavou náladu by při stejných mikčních potížích v dalších letech mělo 20 (19,2 %) dotazovaných mužů. U 16 (15,4 %) respondentů byla odpověď, že by nálada v budoucích letech byla špatná. Převážně špatnou náladu by při stejných mikčních potížích v budoucnu mělo 11 (10,6 %) dotazovaných mužů. Pouze 6 (5,8 %) dotazovaných mužů uvedlo, že by se i v dalších letech cítili při stejných potížích výborně. Nesnesitelnou náladu uvedli 2 (1,9 %) dotazovaní muži. Průměrný počet bodů na jednoho respondenta byl 3,6 bodů.

Položka 15 – Vadí Vám, že musíte i v noci vstávat na WC?

Tab. 15 – Výskyt a snášení nočního vstávání na WC Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Bez výskytu nykturie

14

13,5

Dobře

50

48,1

Špatně

40

38,5

Celkem

104

100,0

VÝSKYT A SNÁŠENÍ NOČNÍHO VSTÁVÁNÍ

Komentář: U 50 (48,1 %) dotazovaných mužů zněla jejich odpověď, že je noční vstávání na toaletu neobtěžuje. U 40 (38,5 %) respondentů bylo uvedeno, že je naopak noční vstávání na toaletu obtěžuje. V noci na WC vůbec vstávat nemusí 14 (13,5 %) dotazovaných mužů.

64

Položka 16 – Jste nejistý v neznámém prostředí, když nevíte, kde je WC?

Tab. 16 – Pocit nejistoty v neznámém prostředí Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Ano

53

51,0

Ne

51

49,0

104

100,0

POCIT NEJISTOTY

Celkem

Komentář: Na výběr měli respondenti dvě možnosti, a to, zda se cítí nejistí v neznámém prostředí, když neví, kde je WC, či nikoliv. Odpovědi měly téměř shodné početní zastoupení. Nejistotu pociťuje 53 (51 %) dotazovaných mužů. Pocit nejistoty naopak nemá 51 (49 %) respondentů.

Položka 17 – Máte pocit, že Vám potíže s močením narušují kvalitu spánku?

Tab. 17 – Narušení kvality spánku Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Ano

52

50,0

Ne

52

50,0

104

100,0

NARUŠENÍ KVALITY SPÁNKU

Celkem

Komentář: Při vyhodnocení této otázky byly odpovědi početně zcela shodně zastoupeny. Polovina (50 %) respondentů uvedla, že mikční potíže narušují kvalitu jejich spánku. Druhá polovina (50 %) naopak nemá narušenou kvalitu spánku mikčními potížemi.

65

Položka 18 – Musíte řešit v souvislosti s močením následující činnosti?

Poznámka: Takto byli tázáni respondenti v otázce č. 18, kdy jim bylo postupně předkládáno pod

položkami 18a-18h

osm

konkrétních omezení

v denních činnostech.

Položka 18a – Omezování příjmu tekutin před cestováním.

Tab. 18a – Omezování tekutin před cestováním Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

27

26,0

Málokdy

21

20,2

Občas

22

21,1

Často

21

20,2

Téměř vždy

13

12,5

104

100,0

OMEZOVÁNÍ TEKUTIN PŘED CESTOVÁNÍM

Celkem

Komentář: V otázkách 18a-18h měli respondenti na výběr vždy z pěti stejných možných variant odpovědí. V otázce 18a, kdy byli respondenti tázáni, zda omezují tekutiny před cestováním, byla nejčastěji uvedena odpověď, že k omezování tekutin před cestováním u nich vůbec nedochází. Takto odpovědělo 27 (26 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že občas tekutiny před cestováním omezují. Tuto odpověď uvedlo 22 (21,1 %) respondentů. Odpověď „málokdy“ se vyskytla v 21 (20,2 %) případech. Početně stejně byla zastoupena i odpověď „často“, taktéž u 21 (20,2 %) respondentů. Téměř vždy omezuje tekutiny před cestováním 13 (12,5 %) dotazovaných mužů.

66

Položka 18b – Omezování příjmu tekutin před spánkem.

Tab. 18b – Omezování tekutin před spánkem Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

39

37,5

Málokdy

25

24,0

Občas

18

17,3

Často

14

13,5

8

7,7

104

100,0

OMEZOVÁNÍ TEKUTIN PŘED SPÁNKEM

Téměř vždy Celkem

Komentář: Nejvíce respondentů, a to 39 (37,5 %), neomezuje tekutiny před spánkem vůbec. Málokdy omezuje tekutiny před spánkem 25 (24 %) dotazovaných mužů. Odpověď „občas“ zvolilo 18 (17,3 %) respondentů. Často dochází k omezování tekutin před spánkem u 14 (13,5 %) dotazovaných mužů. Početně nejméně byla zastoupena odpověď, že se tak děje téměř vždy. Takto odpovědělo 8 (7,7 %) dotazovaných mužů.

Položka 18c – Vyhýbání se místům, kde není WC k dispozici.

Tab. 18c – Vyhýbání se místům bez WC Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

39

37,5

Málokdy

19

18,3

Občas

23

22,1

Často

13

12,5

Téměř vždy

10

9,6

104

100,0

NEDOSTUPNOST WC

Celkem

67

Komentář: Tento problém vůbec neřeší 39 (37,5 %) dotazovaných mužů. Občas se vyhýbá místům, kde není WC k dispozici, 23 (22,1 %) respondentů. Odpověď „málokdy“ zvolilo 19 (18,3 %) dotazovaných mužů. Často se vyhýbá místům, kde není WC k dispozici, 13 (12,5 %) dotazovaných mužů. A téměř vždy se tak děje u 10 (9,6 %) respondentů.

Položka 18d – Omezování sportovních aktivit.

Tab. 18d – Omezování sportovních aktivit Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

59

56,7

Málokdy

21

20,2

Občas

14

13,5

Často

4

3,8

Téměř vždy

6

5,8

104

100,0

OMEZOVÁNÍ SPORTOVNÍCH AKTIVIT

Celkem

Komentář: Více než polovina z dotazovaných mužů neomezuje sportovní aktivity v souvislosti s mikčními obtížemi vůbec. Tuto možnost zvolilo 59 (56,7 %) respondentů. Málokdy se tak děje u 21 (20,2 %) respondentů. Občas omezuje sportovní aktivity 14 (13,5 %) dotazovaných mužů. Odpověď „téměř vždy“ zvolilo 6 (5,8 %) dotazovaných mužů. A 4 (3,8 %) respondenti uvedli, že často omezují sportovní aktivity.

68

Položka 18e – Omezování návštěv společenských akcí (divadlo, kino, kostel).

Tab. 18e – Omezování společenských akcí Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

55

52,9

Málokdy

23

22,1

Občas

12

11,5

Často

7

6,7

Téměř vždy

7

6,7

104

100,0

OMEZOVÁNÍ SPOLEČENSKÝCH AKCÍ

Celkem

Komentář: Společenské aktivity v souvislosti s mikčními obtížemi vůbec neomezuje více než polovina dotazovaných mužů. Tuto odpověď uvedlo 55 (52,9 %) respondentů. Druhá nejčastější odpověď byla, že k omezování společenských akcí dochází málokdy. Zvolilo ji 23 (22,1 %) respondentů. Občas dochází k omezování společenských akcí u 12 (11,5 %) dotazovaných mužů. Shodně po 7 (6,7 %) hlasech měly na otázku, zda dochází k omezování společenských akcí, odpovědi „často“ a „téměř vždy“.

69

Položka 18f – Omezování cestování, výletů.

Tab. 18f – Omezování cestování, výletů Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

58

55,7

Málokdy

16

15,4

Občas

16

15,4

Často

8

7,7

Téměř vždy

6

5,8

104

100,0

OMEZOVÁNÍ CESTOVÁNÍ, VÝLETŮ

Celkem

Komentář: Respondenti nejčastěji uváděli možnost, že k omezování cestování a výletů v souvislosti s mikčními potížemi u nich nedochází vůbec. Takto odpovědělo 58 (55,7 %) dotazovaných mužů. Možnosti, kdy k omezování cestování a výletů dochází „málokdy“ a „občas“, uvedlo vždy shodně 16 (15,4 %) respondentů. Často dochází k omezování cestování, výletů u 8 (7,7 %) dotazovaných mužů. Téměř vždy řeší tento problém 6 (5,8 %) respondentů.

70

Položka 18g – Omezování svých zálib, koníčků.

Tab. 18g – Omezování zálib, koníčků Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

65

62,5

Málokdy

18

17,3

Občas

16

15,4

Často

3

2,9

Téměř vždy

2

1,9

104

100,0

OMEZOVÁNÍ ZÁLIB, KONÍČKŮ

Celkem

Komentář: Omezování zálib, koníčků v souvislosti s potížemi při močení nemusí vůbec řešit 65 (62,5 %) dotazovaných mužů. Málokdy řeší omezování zálib, koníčků 18 (17,3 %) respondentů. Následovalo 16 (15,4 %) dotazovaných mužů, kteří řeší tento problém pouze občas. Často dochází k omezování zálib a koníčků v souvislosti s močením u 3 (2,9 %) respondentů. Pouze 2 (1,9 %) dotazovaní muži uvedli, že omezování svých zálib musí řešit téměř vždy.

71

Položka 18h – Omezování sexuálních aktivit.

Tab. 18h – Omezování sexuálních aktivit Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Vůbec

61

58,7

Málokdy

23

22,1

Občas

11

10,6

Často

4

3,8

Téměř vždy

5

4,8

104

100,0

OMEZOVÁNÍ SEXUÁLNÍCH AKTIVIT

Celkem

Komentář: Nejčastější odpovědí na tuto otázku byla možnost, kdy respondenti nemusí vůbec řešit omezování sexuálních aktivit v souvislosti s močením. Takto odpovědělo 61 (58,7 %) dotazovaných mužů. Málokdy dochází k omezování sexuálních aktivit v souvislosti s močením u 23 (22,1 %) respondentů. U 11 (10,6 %) dotazovaných mužů byla uvedena možnost, že k omezování sexuálních aktivit dochází občas. Téměř vždy dochází k omezování sexuálních aktivit u 5 (4,8 %) respondentů. Pouze 4 (3,8 %) dotazovaní muži řeší tento problém často.

Otázky 18a-18h byly ještě dále vyhodnoceny, a to ve dvou rovinách. V první rovině bylo stanoveno u každého z respondentů skóre, které bylo získáno součtem jednotlivých bodů v odpovědích 18a-18h (odpověď: vůbec – 0 bodů, málokdy – 1 bod, občas – 2 body, často – 3 body, téměř vždy – 4 body). Minimální součet bodů byl roven 0, maximálně bylo možné získat v osmi odpovědích 32 bodů. Dále byly stanoveny dle závažnosti stavu 3 kategorie omezování činností, jež byly uvedeny v otázkách 18a-18h: •

lehké omezování činností …………..…..….. (0-10 bodů)

•

střední omezování činností …………….….. (11-21 bodů)

•

závažné omezování činností ………………. (22-32 bodů)

72

Výsledky vyhodnocení dat vztahujících se k omezování činností byly následující: •

lehké omezování činností …………….…. 66 (63,5 %) respondentů

•

střední omezování činností …………..….. 32 (30,8 %) respondentů

•

závažné omezování činností ………….…... 6 (5,7 %) respondentů

Ve druhé rovině šlo o určení konkrétního omezení (z těch, jež byly respondentům předloženy v otázkách 18a-18h), které musí respondenti v souvislosti s močením řešit úplně nejčastěji. Pro porovnání jednotlivých omezení uvedených postupně v otázkách 18a-18h byl u každé otázky vynásoben počet odpovědí počtem bodů, který dané odpovědi příslušel, jak již bylo uvedeno výše, a následně bylo těchto pět položek sečteno. Tím získala každá položka určité číselné ohodnocení, které bylo dále vyhodnoceno. V následném pořadí jsou vyhodnocena jednotlivá omezení, tak jak je respondenti musí řešit nejčastěji: 1. omezování příjmu tekutin před cestováním, 2. vyhýbání se místům, kde není WC k dispozici, 3. omezování příjmu tekutin před spánkem, 4. omezování návštěv společenských akcí, 5. omezování cestování, výletů, 6. omezování sportovních aktivit, 7. omezování sexuálních aktivit, 8. omezování zálib, koníčků.

73

Položka 19 – Jak snášíte omezování aktivit z důsledku potíží při močení?

Tab. 19 – Výskyt a snášení omezování aktivit v důsledku mikčních potíží Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Potíže se nevyskytují

31

29,8

Špatně

46

44,1

Dobře

27

26,1

104

100,0

VÝSKYT A SNÁŠENÍ OMEZOVÁNÍ AKTIVIT

Celkem

Komentář: Respondenti měli na výběr ze tří možných odpovědí. Možnost, kdy se potíže nevyskytují, byla určena pro ty respondenty, kteří jsou bez mikčních potíží a omezování aktivit v důsledku těchto potíží nemusí tudíž řešit. Tuto odpověď uvedlo 31 (29,8 %) dotazovaných mužů. Z dotazovaných mužů, kteří mikční potíže mají, jich 46 (44,1 %) uvedlo, že omezování aktivit v důsledku potíží při močení snáší špatně. Zbylých 27 (26,1 %) respondentů s mikčními potížemi zvolilo odpověď, že toto omezování aktivit v důsledku potíží při močení naopak snáší dobře.

Položka 20 – Vadí Vám, že vzhledem k obtížím s močením musíte každou svoji aktivitu předem naplánovat vzhledem k dostupnosti WC?

Tab. 20 – Výskyt a vnímání plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Potíže se nevyskytují

31

29,8

Vadí

39

37,5

Nevadí

34

32,7

104

100,0

VÝSKYT A VNÍMÁNÍ PLÁNOVÁNÍ AKTIVIT

Celkem

74

Komentář: Na výběr měli respondenti ze tří možných odpovědí. Možnost, kdy se potíže nevyskytují, byla určena pro ty respondenty, kteří jsou bez mikčních potíží, a tudíž plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC nemusí předem řešit. Tuto odpověď zvolilo 31 (29,8 %) respondentů. Z dotazovaných mužů, kteří mikční potíže mají, jich 39 (37,5 %) odpovědělo, že plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC snáší špatně. A 34 (32,7 %) respondentů uvedlo, že je plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC vůbec neobtěžuje.

Položka 21 – Myslíte si, že jsou Vaše informace o problematice benigní hyperplazie prostaty dostatečné?

Tab. 21 – Informovanost o problematice BHP Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Ano

36

34,6

Spíše ano

39

37,5

Spíše ne

13

12,5

6

5,8

10

9,6

104

100,0

DOSTATEK INFORMACÍ O BHP

Ne Nevím Celkem

Komentář: Respondenti vybírali z pěti nabízených možností. Nejčastější odpověď na otázku, zda si myslí, že jsou jejich informace o problematice BHP dostatečné, byla, že spíše ano. Takto reagovalo 39 (37,5 %) dotazovaných mužů. Druhá nejčastější odpověď byla „ano“, čili že pociťují svou informovanost o problematice BHP jako dostatečnou. Tuto odpověď uvedlo 36 (34,6 %) respondentů. Možnost „spíše ne“ uvedlo 13 (12,5 %) dotazovaných mužů. Následovalo 10 (9,6 %) respondentů, kteří neví, zda pociťují svou informovanost o problematice BHP jako dostatečnou. A 6 (5,8 %) dotazovaných mužů zvolilo odpověď „ne“, čili nejsou přesvědčeni, že by byli o problematice BHP dostatečně informováni.

75

Položka 22 – Co si myslíte, že by Vám od potíží spojených s močením pomohlo?

Tab. 22 – Možnosti léčby BHP Absolutní četnost (n)

Relativní četnost v %

Fytoterapie

24

23,1

Farmakoterapie ovlivňující prostatu

55

52,9

Operační řešení

25

24,0

104

100,0

MOŽNOSTI LÉČBY BHP

Celkem

Komentář: Více jak polovina dotazovaných mužů uvedla, že je toho názoru, že by jim při potížích s mikcí pomohla farmakoterapie ovlivňující velikost a růst prostaty. Takto odpovědělo 55 (52,9 %) respondentů. Další dvě nabízené možnosti měly již téměř shodný počet odpovědí. Téměř čtvrtina (24 %) dotazovaných mužů se domnívá, že by jim pomohlo operační řešení. Zbylých 24 (23,1 %) respondentů věří, že by jim od potíží s močením pomohla fytoterapie.

5.4.3 Vyhodnocení hypotéz

HYPOTÉZA č. 1:

H01: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi

věkem

a stupněm závažnosti mikčních potíží. HA1: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem a stupněm závažnosti mikčních potíží.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Pro testování hypotézy byl použit Spearmanův korelační koeficient, pomocí kterého byla měřena síla vztahu mezi věkem a stupněm závažnosti mikčních potíží.

76

Graf 1 – Stupeň závažnosti mikčních potíží dle věkové kategorie

Tab. 23 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 1 Spearmanův korelační koeficient

-0,023

p-hodnota

0,820

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu nelze zamítnout, protože: – p-hodnota Spermanova korelačního koeficientu (rS = -0,023) je 0,820 > 0,05. Alternativní hypotéza nebyla přijata. Nebyla prokázána statisticky významná závislost mezi věkem a stupněm závažnosti mikčních potíží. Nepotvrdilo se, že v závislosti na zvyšujícím se věku respondentů by se zároveň zvyšovala i závažnost mikčních potíží, která byla vyhodnocena v dotazníku I-PSS.

77

HYPOTÉZA č. 2:

H02: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažností mikčních potíží a omezováním denních aktivit. HA2: Předpokládám, že

existuje statisticky významná závislost

mezi

stupněm

závažnosti mikčních potíží a omezováním denních aktivit.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Pro testování hypotézy byl použit Spearmanův korelační koeficient, pomocí kterého byla měřena síla vztahu mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a omezováním denních aktivit.

Graf 2 – Omezování denních aktivit dle stupně závažnosti mikčních potíží

Tab. 24 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 2 Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

0,735 < 0,001

78

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu lze zamítnout, protože: – vypočtená p-hodnota < 0,001 je menší než hladina významnosti 0,05.

Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu 0,735 je tedy statisticky významná. Vzhledem k tomu, že se hodnota rS blíží k 1, můžeme říci, že závislost je přímá (koeficient je kladný) a poměrně silná, což lze vidět v grafu 2 – s narůstajícím stupněm závažnosti mikčních potíží dochází u respondentů i k většímu omezování denních aktivit.

Alternativní hypotéza byla přijata. Byla prokázána statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a omezováním denních aktivit.

HYPOTÉZA č. 3:

H03: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi

stupněm

závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím. HA3: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost

mezi

stupněm

závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Pro testování hypotézy byl použit Spearmanův korelační koeficient, pomocí kterého byla měřena síla vztahu mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím.

79

Graf 3 – Hodnocení kvality života dle stupně závažnosti mikčních potíží

Tab. 25 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 3 0,671

Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

< 0,001

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu lze zamítnout, protože: – vypočtená p-hodnota < 0,001 je menší než hladina významnosti 0,05.

Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu 0,671 je statisticky významná. Jelikož se hodnota rS blíží k 1, můžeme říci, že závislost je přímá (koeficient je kladný) a poměrně silná, což lze vidět v grafu 3 – rostoucí stupeň závažnosti mikčních potíží se následně projevuje horším hodnocením kvality života.

Alternativní hypotéza byla přijata. Byla prokázána statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a hodnocením kvality života vzhledem k mikčním potížím.

80

HYPOTÉZA č. 4:

H04: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života. HA4: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Pro testování hypotézy byl použit Spearmanův korelační koeficient, pomocí kterého byla měřena síla vztahu mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života.

Graf 4 – Hodnocení kvality života dle omezování denních aktivit

Tab. 26 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 4 Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

0,729 < 0,001

81

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu lze zamítnout, protože: – vypočtená p-hodnota < 0,001 je menší než hladina významnosti 0,05.

Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu 0,729 je statisticky významná. Vzhledem ke skutečnosti, že se hodnota rS blíží k 1, můžeme říci, že závislost je přímá (koeficient je kladný) a poměrně silná, což lze vidět v grafu 4 – vliv zvyšujícího se omezování denních činností se negativně projevuje na hodnocení kvality života respondentů.

Alternativní hypotéza byla přijata. Byla prokázána statisticky významná závislost mezi omezováním denních aktivit a hodnocením kvality života.

HYPOTÉZA č. 5:

H05: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok. HA5: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi

stupněm

závažnost mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Pro testování hypotézy byl použit Spearmanův korelační koeficient, pomocí kterého byla měřena síla vztahu mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok.

82

Graf 5 – Počet návštěv urologické ambulance dle stupně závažnosti mikčních potíží

Tab. 27 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 5 0,438

Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

< 0,001

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu lze zamítnout, protože: – vypočtená p-hodnota < 0,001 je menší než hladina významnosti 0,05.

Hodnota Spearmanova korelačního koeficientu 0,438 je statisticky významná. Závislost je přímá (koeficient je kladný) a středně silná. Z grafu 5 je patrné, že s rostoucím stupněm závažnosti mikčních potíží roste i počet návštěv urologické ambulance.

Alternativní hypotéza byla přijata. Byla prokázána statisticky významná závislost mezi stupněm závažnosti mikčních potíží a počtem návštěv urologické ambulance za poslední rok.

83

HYPOTÉZA č. 6:

H06: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi

počtem

nykturií a hodnocením kvality spánku. HA6: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi počtem nykturií a hodnocením kvality spánku.

Zvolená hladina významnosti byla 0,05 (α = 0,05). Závislost kategoriálních proměnných v šesté hypotéze byla hodnocena pomocí χ2 testu dobré shody. Pro splnění podmínek dobré aproximace byla spojena kategorie močení v noci 4-6x spolu s kategorií 7-9x, čímž vznikla kategorie 4-9x.

Tab. 28 – Pozorované četnosti Močení kvalitu spánku nenarušuje

Močení kvalitu spánku narušuje

Nechodí

10

0

1-3x

39

32

4-9x

3

20

52

52

Močení kvalitu spánku nenarušuje

Močení kvalitu spánku narušuje

5,0

5,0

1-3x

35,5

35,5

4-9x

11,5

11,5

Celkem

52,0

52,0

Močení v noci

Celkem

Tab. 29 – Očekávané četnosti Močení v noci Nechodí

84

Tab. 30 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 6 Testová statistika χ2 testu

23,255

p-hodnota

< 0,001

Výsledek testu a závěr:

Nulovou hypotézu lze zamítnout, protože: – vypočtená p-hodnota < 0,001 je menší než hladina významnosti 0,05.

Z tabulky s pozorovanými četnostmi je patrné, že ti respondenti, u kterých se nykturie nevyskytuje, narušení spánku nepozorují (10 respondentů, 100 %). Naopak ti, kteří mají nykturii častěji než 4x za noc, narušení spánku pociťuji (20 respondentů, 87 %). Můžeme tedy konstatovat, že čím častěji se u respondentů nykturie vyskytuje, tím více pociťují narušení kvality spánku.

Alternativní hypotéza byla přijata. Byla prokázána statisticky významná závislost mezi počtem nykturií a hodnocením kvality spánku.

85

6 DISKUSE Průzkumem, který jsem uskutečnila mezi seniory s diagnostikovanou BHP, jsem si chtěla osobně ověřit závažnost situace tohoto onemocnění a jejího vlivu na kvalitu života, neboť již 10 let pracuji na oddělení, kde počet seniorů s BHP tvoří nemalé procento pacientů, a často jsem se mohla přesvědčit o skutečnosti, jak projevy zvětšené prostaty enormním způsobem změnily kvalitu života těchto mužů. Pro výběr respondentů byla předem dána jistá kritéria (viz oddíl 5.2.2), což do jisté míry zúžilo okruh vhodných respondentů. Menší soubor pacientů, který v případě této diplomové práce čítal 104 mužů s BHP, neumožní zajisté tak hlubokou analýzu, jako data z většího souboru. I přes tuto skutečnost však poskytl vzorek respondentů v průzkumném šetření cenné informace i překvapivá zjištění. Literatura uvádí, že se zvyšujícím se věkem narůstá i procento mužů, u kterých se vyskytuje BHP.113Na straně druhé však počet takto nemocných mužů v jednotlivých věkových kategoriích logicky klesá, což do značné míry souvisí se zastoupením věkových kategorií v populaci a potvrdilo se to i při uskutečněném průzkumném šetření, neboť více než polovina respondentů (55,8 %) spadala do věkové kategorie 65-74 let. Početní zastoupení ve vyšších věkových kategoriích mělo již klesající tendenci. Od kalendářního věku se odvíjela první hypotéza. Ta byla stanovena na předpokladu, že se zvyšujícím se věkem se zhoršují i mikční potíže. Vypočtená hodnota Spearmanova korelačního koeficientu (záporná hodnota) toto tvrzení nepotvrdila.114Senioři ve vyšších věkových kategoriích nevykazovali vyšší skóre v I-PSS dotazníku, než senioři v mladších věkových skupinách. Vzdělání dotazovaných mužů bylo proporciovaně zastoupeno, s největším podílem vysokoškolského vzdělání (33,6 %). Vysvětlení je možné spatřovat v soukromém typu zdravotnického zařízení. Co se týče návštěvnosti urologické ambulance, uvádí se, že ze specializovaných ambulancí patří právě urologická ambulance k nejčastěji navštěvovaným v seniorském věku. V průzkumném šetření uvedlo 42 % dotazovaných mužů, že urologickou

113

Srov. PACÍK, D., Onemocnění prostaty, Prakticus [online], 2006, č. 3, s. 114, [cit. 2009-06-11], . 114 Viz hodnocení hypotézy č. 1, s. 77-78.

86

ambulanci navštěvuje častěji, než ambulanci jiného specialisty. Více než polovina respondentů (52 %) navštívila urologickou ambulanci v posledním roce maximálně dvakrát. Téměř třetina respondentů (31,7 %) pak urologa v posledním roce navštívila 3-5krát. V souvislosti s návštěvností urologické ambulance byla potvrzena hypotéza, že se zvyšující se závažností mikčních potíží se zvyšuje i počet návštěv urologické ambulance během roku.115 Symptomatologie BHP je velmi pestrá. Pacienty obtěžují příznaky obstrukční, iritační či nespecifické. Je popisováno, že právě příznaky iritační označují muži jako nejvíce obtěžující a nepříjemné, které následně nejčastěji vedou k návštěvě lékaře.116 Nicméně v průzkumném šetření se zjistilo, že početně nejčastěji vedly k návštěvě lékaře příznaky obstrukční, a to u 30,8 % dotazovaných mužů, oproti 23,1 % mužů, kteří jako důvod návštěvy lékaře uvedli právě příznaky iritační. Na druhou stranu ne u všech mužů s diagnostikovanou BHP se vyskytuje typická symptomatologie zvětšené prostaty. Dvořáček uvádí, že 25-33 % pacientů se zjištěnou zvětšenou prostatou má to „štěstí“, že je zcela bez potíží s močením.117 V dotazovaném vzorku respondentů bylo 21,2 % mužů, kteří i při stanovené diagnóze BHP žádné mikční potíže nepozorují a BHP u nich byla diagnostikována spíše „náhodně“ v rámci preventivního vyšetření či v rámci jiných potíží, než mikčních (většinou při vyšetření pro sexuální dysfunkci). Procento těchto mužů se blíží procentu, které uvádí literatura. Dále se také potvrdilo tvrzení, že muži s mikčními potížemi nevyhledají lékaře v počátcích výskytu svých obtíží, ale až po delší době jejich trvání. Po déletrvajících mikčních potížích vyhledalo lékaře 39,4 % dotazovaných mužů. Na druhou stranu byly ovšem výsledky velmi „těsné“, neboť v počátcích výskytu mikčních potíží tak učinilo 37,5 % respondentů. Ať už vyhledají muži lékaře v začátcích obtíží, či po delší době jejich trvání, je potřeba si uvědomit, že jde pouze o část mužské populace trpící symptomatologií BHP, neboť dle Hanuše navštíví lékaře pouze čtvrtina mužů s mikčními obtížemi!118 Zvýšená frekvence mikce je jistě značně obtěžující. U seniorské populace je situace o to závažnější, že jsou v daleko větší míře změny na pohybovém aparátu, tudíž 115

Viz hodnocení hypotézy č. 5, s. 83-84. Srov. MACEK, P., Léčba benigní hyperplazie prostaty, Zdravotnické noviny, 2007, č. 19, s. 26. 117 Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 184. 118 Srov. HANUŠ, M., Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže, Geriatrie a gerontologie, s. 755. 116

87

časté „odskakování si“ na toaletu může být již z tohoto pohledu problematické – hrozí zvýšené riziko pádu během nočního vstávání či při špatné dostupnosti WC atd. Téměř třetina (32,7 %) dotazovaných mužů má mikci 7-9krát za den a více než 9krát za den musí toaletu použít 9,6 % respondentů. Během noci není situace o moc lepší. Weber sice uvádí, že 1-2 mikce za noc jsou ve vyšším věku zcela běžný jev, jenž se objevuje i u zdravých seniorů, kteří potíže s prostatou nemají.119U seniorů trpících zvětšenou prostatou se pak nykturie objevuje samozřejmě v daleko větší míře – 19,2 % respondentů uvedlo nykturii 4-6krát za noc a 2,9 % dotazovaných mužů musí během noci toaletu použít dokonce více než 9krát! Zajímavé výsledky poskytlo vyhodnocení dotazníku I-PSS, jehož osm položek bylo součástí dotazníku, který respondenti vyplňovali.120Při vyhodnocení prvních sedmi položek týkajících se mikce, bylo získáno pořadí mikční obtíží podle četnosti jejich výskytu, a to v posledních 4 týdnech. Nejčastěji se u dané skupiny dotazovaných mužů vyskytovaly: nykturie, slabý proud moči a polakisurie. Dále v pořadí následovalo: přerušované močení, pocit nevyprázdněného močového měchýře, obtíže s oddálením močení a nutnost tlačit při močení. Z hlediska zaměření jsem neobjevila v dostupných zdrojích žádnou studii, která by se věnovala četnosti výskytu výše zmíněných symptomů u osob s BHP. Kawaciuk však uvádí pořadí příznaků, které nejvíce obtěžují pacienty s BHP před operací. Jsou to: polakisurie, slabý proud moči a nykturie.121Je jistě překvapujícím zjištěním, že právě ty příznaky, které se u dotazovaných mužů objevovaly úplně nejčastěji, byly zároveň pacienty před operací označeny jako nejvíce pro ně obtěžující. Je možné se v jistém smyslu domnívat, že jako nejvíce obtěžující se jeví právě nejčastěji se vyskytující příznaky, což ale v tomto případě nebylo možné vědecky doložit. Podle vyhodnocení skóre bodů získaných v dotazníku I-PSS byla dále u respondentů stanovena závažnost mikčních potíží. Lehká závažnost symptomů byla zjištěna u 28 (26,9 %) respondentů, u 58 (55,8 %) respondentů se vyskytovala střední závažnost symptomů a těžká závažnost symptomů byla stanovena u 18 (17,3 %) dotazovaných mužů. Průměrné skóre v dotazníku I-PSS dosahovalo 13 bodů. Tyto

119

Srov. WEBER, P. a kol., Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 78. Viz příloha č. 1, s. 104. 121 KAWACIUK, I., Mezinárodní skórovací systém I-PSS pro nemocné benigní hyperplazií prostaty, Diagnóza, 1999, č. 43, s. 8. 120

88

údaje mají určitě velkou výpovědní hodnotu, neboť téměř tři čtvrtiny respondentů měly střední a těžkou závažnost příznaků! Kvalita života a její ovlivnění nemocí jsou vzájemně propojeny. Závažnost mikčních obtíží se u respondentů zákonitě projevila i na hodnocení kvality života. Průměrný výsledek subjektivního hodnocení kvality života v souvislosti s močením byl 3,1 bodů, což na stupnici hodnocení odpovídalo „převážně dobrá“. Z dat, které se vztahovaly ke kvalitě života, bylo zřejmé, že zvyšující se závažnost mikčních obtíží se odrážela ve snižujícím se hodnocení kvality života, čímž se potvrdila další z hypotéz.122 O to horší je jistě situace, trvají-li mikční potíže delší dobu. Mezi respondenty je 60,6 % mužů, kteří trpí mikčními obtížemi již několik let! Tyto mnohaleté potíže mohou mít větší vypovídající hodnotu o změnách a dopadech na kvalitu jejich života, stejně jako na omezování denních činností. Při průzkumném šetření se potvrdil vliv mikčních potíží na omezování celé řady činností a denních aktivit.123V tomto směru je třeba souhlasit se Sabrou, který zmiňuje, že na některé činnosti mikční potíže vliv nemají, u řady činností se objevují určitá omezení a některé činnosti není možné vykonávat zcela vůbec.124 Sabra dále uvedl výsledky studie, provedené ve Skotsku, zabývající se omezováním činností u pacientů s BHP. Část těchto konkrétních činností, použitých ve skotské studii, byla využita i v průzkumném šetření. Ve skotské studii byly výsledky následující: oslovení muži nejčastěji omezovali příjem tekutin před spaním, následovalo vyhýbání se místům, kde není WC k dispozici, a na třetím místě bylo omezování příjmu tekutin před cestováním.125V průzkumném šetření byly na prvních třech místech následující omezení: omezování příjmu tekutin před cestováním, vyhýbání se místům, kde není WC k dispozici, a omezování příjmu tekutin před spánkem. Výsledky byly tedy téměř totožné! Další pořadí omezení se již poněkud lišilo, neboť se jednalo o sportovní aktivity, společenské aktivity, záliby atd., z čehož lze usuzovat i na odlišný kulturní vliv a společenské vyžití v obou zemích. Omezování činností a aktivit má taktéž značný vliv na hodnocení vlastní spokojenosti. V tomto směru se potvrdila i další z hypotéz ukazující sestupnou tendenci hodnocení kvality života v závislosti na zvyšující se míře omezování činností.126 122

Viz hodnocení hypotézy č. 3, s. 80-81. Viz hodnocení hypotézy č. 2, s. 79-80. 124 Srov. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 43-44. 125 Srov. tamtéž, s. 44. 126 Viz hodnocení hypotéze č. 4, s. 82-83. 123

89

Subjektivní spokojenost s kvalitou života se významně projevila tam, kde se mikční potíže nevyskytovaly či nebyly výrazné, a tudíž nedocházelo k omezování činností. Sabra mluví o BHP, jako o nemoci ovlivňující celodenní rytmus muže. Mimo jiné poukazuje na zhoršenou kvalitu spánku narušenou častými nykturiemi, která může u mužů vést až k chronické únavě.127V poslední testované hypotéze se potvrdil vliv počtu nykturií na hodnocení kvality spánku, kdy zvyšující se počet nykturií se negativně odrážel na tomto hodnocení.128 Odpovědi respondentů výstižně dokreslují poznatky uvedené v teoretické části diplomové práce, stejně jako statistické zpracování dat v průzkumném šetření. Z jednotlivých odpovědí byly patrné také určité společné rysy pro obě skupiny pacientů s BHP: těch, kteří mikční potíže „zatím“ nepozorují, a těch, kteří svádí dennodenní zápas s těmito potížemi. Tyto rozdíly se zásadně projevily v hodnocení kvality života, míře omezování činností, I-PSS skóre i počtu návštěv urologické ambulance. Po vyhodnocení průzkumného šetření lze konstatovat, že získaná data mají svou výpovědní hodnotu jak z hlediska výzkumného, tak především z hlediska praktického, neboť poukazují na život s nemocí, která ve svých důsledcích významně ovlivňuje kvalitu života. Jelikož se průzkumné šetření uskutečnilo pouze v jediném zdravotnickém zařízení, lze předpokládat, že i tato skutečnost mohla mít, byť i nepatrný, vliv na validitu získaných výsledků. Proto by bylo jistě zajímavé a přínosné, provést stejné průzkumné šetření i v jiných zdravotnických zařízeních a získané výsledky následně porovnat.

127 128

Srov. SABRA, R. a kol., Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH) – diagnóza a léčba, s. 43. Viz hodnocení hypotézy č. 6, s. 85-86.

90

ZÁVĚR Diplomová práce měla za cíl zjistit, jaké mikční potíže se vyskytují u mužů seniorského věku s BHP, jak často navštěvují urologickou ambulanci a jak potíže s močením ovlivňují kvalitu jejich života. V první kapitole je pozornost věnována syndromu mužského stárnutí, který doprovází problematiku BHP, a změnám mikce ve stáří poukazující na fyziologické změny a na změny, které jsou již na patologickém podkladě. Následující dvě kapitoly jsou věnovány kvalitě života. Druhá kapitola se věnuje kvalitě života v všeobecném měřítku, kdy je vymezen samotný pojem a popsány způsoby hodnocení kvality života. Třetí kapitola je zaměřená přímo na hodnocení kvality života mužů s BHP. Pozornost je věnována především Mezinárodní stupnici prostatických symptomů (I-PSS), jejíž vyhodnocení poskytuje urologům cenné informace o vývoji onemocnění i účinnosti léčby. Tímto byl splněn první cíl diplomové práce, a to zjistit, jak potíže s močením ovlivňují kvalitu života mužů s BHP. Čtvrtá kapitola se již věnuje samotné problematice BHP. Je popsáno anatomické uspořádání prostaty, v podkapitole zabývající se etiologií BHP jsou prezentovány názory řady autorů na možné příčiny vzniku benigního bujení prostatické tkáně. Další z podkapitol se věnuje symptomatologii, kdy popisuje příznaky obstrukční, iritační a nespecifické. Podkapitola zabývající se diagnostikou BHP se zaměřuje na úkoly praktického lékaře a následně jsou zmiňována jednotlivá vyšetření, kterým je již pozornost věnována při návštěvě urologické ambulance. Poslední podkapitola prezentuje možnosti léčby BHP, ať už se jedná o pouhé sledování pacienta a dodržování zdraví prospěšných rad, účinek farmakoterapie, metody miniinvazivní terapie, či možnosti terapie chirurgické. Tímto byl splněn druhý cíl diplomové práce, a to zmapovat, jaké mikční potíže se u mužů s BHP vyskytují a jak často navštěvují urologickou ambulanci. Pátá kapitola je zaměřena na analýzu a interpretaci výsledků průzkumného šetření a současně prezentuje splnění cílů v praktické části.

Soubor respondentů

tvořilo 104 seniorů s diagnostikovanou BHP. I přes skutečnost, že řada výsledků byla předvídatelných, poskytlo vyhodnocení dotazníků důležité a také zajímavé urologické údaje, stejně jako překvapivé údaje týkající se kvality života. Při statistickém

91

zpracování hypotéz se potvrdila alternativní hypotéza č. 2 (s vyšším stupněm závažnosti mikčních potíží dochází k většímu omezování denních aktivit), dále se potvrdila alternativní hypotéza č. 3 (se zvyšujícím se stupněm závažnosti mikčních potíží se snižuje hodnocení kvality života), následně se potvrdila také hypotéza č. 4 (se zvyšujícím se omezováním denních aktivit se snižuje hodnocení kvality života), potvrzena byla také hypotéza č. 5 (se zvyšujícím se stupněm závažnosti mikčních potíží se zvyšuje frekvence návštěv urologické ambulance) a potvrzena byla i hypotéza č. 6 (počet nykturií se projevuje na hodnocení kvality spánku). Pouze u hypotézy č. 1 nebylo možné zamítnout nulovou hypotézu, neboť se neprokázalo, že se zvyšujícím se věkem se zhoršují i mikční potíže. Průzkumné šetření bylo prospěšné jednak pro mne, neboť jsem se osobně přesvědčila o problematice BHP a jejího vlivu na kvalitu života, a jednak může dále posloužit, jako orientační a v mnohém i jako odrazový bod, poskytovatelům zdravotní a ošetřovatelské péče, stejně tak samotným pacientům s BHP i jejich okolí. Dle mého názoru, představuje pro muže sdělování potíží s močením značné obtíže a ostych. Proto je nutné se tomuto tématu náležitě věnovat a hovořit o něm, už jen z toho důvodu, že v případě BHP jde o léčitelné onemocnění. Řešení vidím v neutuchajícím zájmu a podpoře všeobecných sester, které svým aktivním přístupem a psychologickým působením mohou identifikovat osoby s mikčními potížemi již během zjišťování ošetřovatelské anamnézy, následně mohou pomoci pacientům zmírnit strach a obavy o svých potížích s močením hovořit a v rámci svých kompetencí je mohou edukovat o všem, co se tématu BHP týká, co pacienty zajímá nebo by je eventuálně zajímat mohlo. Z pohledu profese všeobecné sestry je kvalitní ošetřovatelská péče o pacienty jedním z mnoha faktorů, jenž mají podstatný vliv na hodnocení kvality života. Z historického pohledu není hodnocení kvality života pacientů dlouhodobou záležitostí. Přesto je dnes již zřejmé, že měření kvality života znamená nejdůležitější způsob zhodnocení symptomů a spolu s dalším systematickým rozvojem může přispět podstatnou měrou ke zkvalitnění celkové péče a poskytovaných služeb. Sledovat kvalitu života pacientů je po formální stránce značně náročné, nicméně je to navýsost žádoucí a bezesporu pro všechny výhodné. Pro nás zdravotnické pracovníky, kteří pracujeme pro dobro svěřených pacientů a v neposlední řadě i pro samotné pacienty, jejichž život se tak může stát kvalitnější a spokojenější.

92

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Bc. Adamcová Gabriela Instituce:

Katedra ošetřovatelství LF MU Brno

Název práce:

Benigní hyperplazie prostaty a její vliv na kvalitu života seniorů

Vedoucí práce:

Mgr. Hana Pinkavová

Počet stran:

108

Počet příloh:

2

Rok obhajoby:

2010

Klíčová slova:

prostata, benigní hyperplazie prostaty, kvalita života prostate, benign hyperplasia of prostate, quality of life

Diplomová práce se věnuje problematice benigní hyperplazie prostaty a vlivu tohoto onemocnění na kvalitu života mužů v seniorském věku. V teoretické části seznamuje čtenáře s etiologií, symptomatologií, diagnostikou a léčbou benigní hyperplazie prostaty. Pozornost je věnována také syndromu mužského stárnutí a změnám mikce ve stáří. V neposlední řadě je charakterizována a specifikována kvalita života a způsoby jejího hodnocení. Praktickou část tvoří souhrnná zpráva z provedeného průzkumného šetření, které

bylo

zaměřeno

jednak

na

mikční

obtíže

vyskytující

se

u

mužů

s diagnostikovanou benigní hyperplazií prostaty a dále zjišťovalo vliv tohoto onemocnění na kvalitu jejich života.

This diploma theses deals with points at issue of benign hyperplasia of prostate gland and an influence of this illness for a man life´s quality in a senior age. The theoretical part shows etiology, symptomatology, diagnosis and the treating of benign hyperplasia of prostate gland

to a reader.

The attention is also given to a syndrom of male aging and changes of emiction in old age.

Last

but

not

least,

there

is

a

quality

of

life

and

its

value characterized and specified. The practical part creates the summary report from the given investigation.

93

LITERATURA A PRAMENY BLATNÝ, Marek. Osobní předpoklady sebehodnocení a životní spokojenosti: shody a rozdíly. In BLATNÝ, Marek, et al. Psychosociální souvislosti osobní pohody. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Nakladatelství MSD, 2005. 109 s. ISBN 80-86633-35-7. S. 85. BROĎÁK, Miloš. Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty – prevence, účinné preparáty, nežádoucí účinky. Urologie pro praxi. Olomouc: Solen, s. r. o., ISSN 1213-1768. 2006, roč. 7, č. 5, s. 210-213. BUDÍKOVÁ, Marie, et al. Základní statistické metody. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 170 s. ISBN 80-210-3886-1. DVOŘÁČEK, Jan. Urologie praktického lékaře. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 316 s. ISBN 80-85866-52-8. EICHENAUER, Rolf H., a VANHERPE, Harald. Urologie: klinika a praxe. 1. vyd. Praha: SCINTIA MEDICA, spol. s. r. o., 1996. 616 s. ISBN 80-85526-36-0. HALAŠKA, Michael, et al. Urogynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 256 s. ISBN 80-7262-272-2. HANUŠ, Miroslav. Urologickoandrologická problematika stárnoucího muže. In KALVACH, Zdeněk, et al.

Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada

Publishing, a. s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. S. 746-761. HENDL, Jan. Přehled statistických metod zpracování dat. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. 583 s. ISBN 80-7367-123-9. HNILICOVÁ, Helena. Kvalita života a její význam pro medicínu a zdravotnictví. Lékařské listy, příloha Zdravotnických novin. Praha: Sanoma Magazines. ISSN 0044-1996. 2003, roč. 52, č. 5, s. 22-24. HORA, Milan. Fytopreparáty v léčbě

BHP. Urologické listy. Praha: Medica

Healthworld, a.s. ISSN 1214-2085. 2004, č. 4, s. 42-45. HORŇÁK, Michal. Benígna prostatická hyperplázia. Sestra – slovenská verze. ISSN 1335-9444. 2002, roč. 1, č. 6, s. 24-26. HUVAR, Ivan. Kvalita života při močové inkontinenci. Praktická gynekologie ČR. Praha: Medica Healthworld, a.s. ISSN 1211-6645. 2003, roč. 6, č. 1, s. 18-22.

94

IVANOVÁ, Kateřina, a JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5. JAROLÍM, Ladislav. Benigní hyperplazie prostaty. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 64 s. ISBN 978-80-7387-091-1. JOBÁNKOVÁ, Marta, a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2004. 225 s. ISBN 80-7013-390-2. KAWACIUK, Ivan. Mezinárodní skórovací systém I-PSS pro nemocné benigní hyperplazií prostaty. Diagnóza. ISSN 1212-3595. 1999, roč. 2, č. 43, s. 8. KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2005. 263 s. ISBN 80-200-1307-5. KEBZA, Vladimír, a ŠOLCOVÁ, Iva. Koncept osobní pohody (well-being) a jeho psychologické a interdisciplinární souvislosti. Psychosociální

souvislosti

In BLATNÝ, Marek, et al.

osobní pohody. Brno: Masarykova

univerzita.

Nakladatelství MSD, 2005. 109 s. ISBN 80-86633-35-7. S. 12-15. KLENER, Pavel. Podpůrná léčba a kvalita života nemocných. In KLENER, Pavel, a VORLÍČEK, Jiří. Podpůrná léčba v onkologii. 1. vyd. Praha: Galén, 1998. 232 s. ISBN 80-902501-2-2. S. 199-201. KOHLÍČEK, Jaromír. Jak čelit nemocem cest močových. Praha: Grada Publishing, a.s., 1999. 115 s. ISBN 80-7169-033-3. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KŮRKOVÁ, Daniela. Kvalita života žen s močovou inkontinencí. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství, 2005. 68 s. MACEK, Petr. Léčba benigní hyperplazie prostaty. Zdravotnické noviny. ISSN: 00441996. 2007, roč. 56, č. 19, s. 26-28. MAŠKOVÁ, Miroslava. Věková struktura populace, regionální rozdíly – jak pracovat s demografickou informací. In Postavení a diskriminace seniorů v České republice [online]. [cit. 2009-08-20], s. 21. Dostupné na WWW: .

95

MOŽNÝ, Ivo. Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 208 s. ISBN 80-7178-624-1. PACÍK, Dalibor. Onemocnění prostaty. Prakticus [online]. 2006, č. 3 [cit. 2009-06-11], s. 114. Dostupné na WWW: . PACÍK, Dalibor. Žena má gynekologa. Koho má její muž?, Zdravotnické noviny [online].

29. 9. 2006 [cit. 2009-06-15], s. 2. Dostupné na WWW:

. PAVLÍK, Ivan. BHP a poruchy mikce. Postgraduální medicína. Praha: Strategie s.r.o. ISSN 1212-4184. 1999, roč. 1, č. 4, s. 44-47. SABRA, Riad, a kol. Poruchy močení a benigní hyperplazie prostaty (BPH)– diagnóza a léčba. Praha: Nakladatelství HF, 1999. 151 s. SCHRAML, Jan. Role a místo inhibitorů 5-alfa-reduktázy v léčbě benigní hyperplazie prostaty. Urologické listy. Praha: Medica Healthworld, a.s. ISSN 1214-2085. 2004, č. 4, s. 39-41. SLOVÁČEK, Ladislav, et al. Kvalita života nemocných – jeden z

důležitých

parametrů komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy [online]. 2004, č. 1 [cit. 2009-05-13]. Dostupné na WWW: . Slovník cizích slov [online]. [cit. 2009-08-20]. Dostupné na WWW: . ŠIMŮNKOVÁ, Marta. O problémech s močením pacienti raději hovoří se sestřičkou. Sestra. ISSN 1210-0404. 2007, č. 6, s. 34. ŠINCL, Miroslav. Jak správně léčit benigní hyperplazii prostaty? Zdravotnické noviny. Praha: Sanoma Magazines. ISSN: 0044-1996. 2003, roč. 52, č. 24, s. 23-26. ŠTUDENT, Vladimír. Má vyšetření PSA stále význam při vyhledávání karcinomu prostaty? Urologie pro praxi. Olomouc: Solen, s. r. o. ISSN 1213-1768. 2006, roč.7, č. 5, s. 214-216. TOPINKOVÁ, Eva, a NEUWIRTH, Jiří. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6. Typy otázek [online]. [cit. 2009-11-20]. Dostupné na WWW: .

96

ÚSTAV

ZDRAVOTNICKÝCH

INFORMACÍ A

STATISTIKY

ČESKÉ

REPUBLIKY. Výběrové šetření o zdravotním stavu české populace 2002. HIS CR 2002. Praha: ÚZIS ČR, 2003. 137 s. ISBN 80-7280-296-8. VESELSKÝ, Zbyněk. Význam fytoterapie u nemocných s benigní hyperplazií prostaty. Urologie pro praxi. Olomouc: Solen, s. r. o. ISSN 1213-1768. 2006, roč. 7, č. 5, s. 220. VOTOČEK, Jiří. Kvalita života a sociální opora rodinných příslušníků. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství, 2009. s. 121. WEBER, Pavel, a kol. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. 1. vyd. Brno: Institut

pro

další

vzdělávání

pracovníků

ve

zdravotnictví, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. ZVÁROVÁ, Jana. Základy statistiky pro

biomedicínské obory. 1. vyd. Praha:

Karolinum, 1999. 220 s. ISBN 80-7184-786-0.

97

SEZNAM ZKRATEK ADAM

Androgen Decline in the Aging

APACHE

Acute Physiological and Chronic Health Evalution

apod.

a podobně

atd.

a tak dále

AUA

Americká urologická asociace

BHP

benigní hyperplazie prostaty

CNS

centrální nervový systém

č.

číslo

ČR

Česká republika

EuroQoL

Euro Quality of Life

g

gram

HA

alternativní hypotéza

H0

nulová hypotéza

HRQoL

Health-Related Qality of Life

ICS

International Continence Society

I-PSS

International Prostate Symptom Score (Mezinárodní stupnice prostatických symptomů)

LUTS

Lower Urinary Tract Symptoms

MANSA

Manchester Short Assesment of Quality of Life

MAPI

Mapi Research Institute

max.

maximální

min.

minimální

ml

mililitr

ml/s

mililitr za sekundu

např.

na příklad

ng/ml

nanogram na mililitr

PADAM

Partial Androgen Deficienncy of Aging Male

PE

otevřená prostatektomie

pH

potential of hydrogen

podkap.

podkapitola

98

pozn.

poznámka

ProQoL

Professional Quality of Life

PROQOLID

Patient-Reported Outcome and Quality of Life Instruments Database

příl.

příloha

PSA

prostatický specifický antigen

QoL

Quality of Life

roč.

ročník

s.

strana

SEIQoL

Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life

srov.

srovnej

tab.

tabulka

TRUS

transrektální ultrasonografie

TURP

transuretrální resekce prostaty

UFM

uroflowmetrie

ÚZIS

Ústav zdravotnických informací a statistiky

99

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 – Stupeň závažnosti mikčních potíží dle věkové kategorie …………………. 77 Graf 2 – Omezování denních aktivit dle stupně závažnosti mikčních potíží .………. 78 Graf 3 – Hodnocení kvality života dle stupně závažnosti mikčních potíží …….…… 80 Graf 4 – Hodnocení kvality života dle omezování denních aktivit .………………… 81 Graf 5 – Počet návštěv urologické ambulance dle stupně závažnosti mikčních potíží .. 83

100

SEZNAM TABULEK Tab.

1 – Věk respondentů ………………………..……………………..……...… 46

Tab.

2 – Nejvyšší dosažené vzdělání …………………………………….…....…. 47

Tab.

3 – Počet návštěv v ambulanci ………………………………………....…... 47

Tab.

4 – Návštěvnost urologické ambulance a jiného specialisty …………….…. 48

Tab.

5 – Výskyt mikčních potíží ……………………... …………………….…... 48

Tab.

6 – V kolika letech se potíže s mikcí objevily ………………………….….. 49

Tab.

7 – Důvod návštěvy urologické ambulance ………………………….…….. 50

Tab.

8 – Podnět k návštěvě urologické ambulance ……………………………… 51

Tab.

9 – První návštěva urologické ambulance ……………………………....….. 51

Tab. 9a – Doba trvání mikčních obtíží ………………………………………….… 52 Tab. 10 – Počet mikcí za den ………………………………………….…………... 53 Tab. 11 – Počet mikcí za noc …………………………………………………….... 54 Tab. 12a – Pocit nevyprázdněného měchýře v posledních 4 týdnech …………….... 55 Tab. 12b – Močení do 2 hodin v posledních 4 týdnech …………………………..... 56 Tab. 12c – Přerušované močení v posledních 4 týdnech …………………………... 57 Tab. 12d – Obtížné oddálení močení v posledních 4 týdnech ………………....…... 58 Tab. 12e – Slabý proud moči v posledních 4 týdnech ………………………....…... 59 Tab. 12f – Nutnost tlačit při močení v posledních 4 týdnech ……………………… 60 Tab. 12g – Močení během noci v posledních 4 týdnech …………………………... 61 Tab. 13 – Kvalita života v souvislosti s močením ………………………………... 62 Tab. 14 – Nálada v dalších letech při stejných mikčních potížích ……………….. 63 Tab. 15 – Výskyt a snášení nočního vstávání na WC ……………………………. 64 Tab. 16 – Pocit nejistoty v neznámém prostředí ……………………………….… 65 Tab. 17 – Narušení kvality spánku ……………………………………………….. 65 Tab. 18a – Omezování tekutin před cestováním …………………………….…….. 66 Tab. 18b – Omezování tekutin před spánkem ………………………………...…… 67 Tab. 18c – Vyhýbání se místům bez WC …………………………..…….………... 67 Tab. 18d – Omezování sportovních aktivit ……………………………………..…. 68 Tab. 18e – Omezování společenských akcí …………………………………...…… 69 Tab. 18f – Omezování cestování, výletů ……………………………….……...…... 70

101

Tab. 18g – Omezování zálib, koníčků ………………………………….…….…...... 71 Tab. 18h – Omezování sexuálních aktivit …………………………………………. 72 Tab. 19 – Výskyt a snášení omezování aktivit v důsledku mikčních potíží …….... 74 Tab. 20 – Výskyt a snášení plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC …….... 74 Tab. 21 – Informovanost o problematice BHP …………………………………… 75 Tab. 22 – Možnosti léčby BHP …………………………………………………… 76 Tab. 23 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 1 …………………………………….. 77 Tab. 24 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 2 …………………………………….. 78 Tab. 25 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 3 …………………………………….. 80 Tab. 26 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 4 …………………………………….. 81 Tab. 27 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 5 …………………………………….. 83 Tab. 28 – Pozorované četnosti ……………………………………………………. 84 Tab. 29 – Očekávané četnosti …………………………………………………….. 84 Tab. 30 – Výsledky hodnocení hypotézy č. 6 …………………………………..…. 85

102

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 – Mezinárodní stupnice prostatických symptomů (I-PSS) …………...…..... 104 Příl. 2 – Dotazník …………………………………………………………………. 105

103

Příl. 1 – Mezinárodní stupnice prostatických symptomů (I-PSS)

Lehká závažnost symptomů:

0-7 bodů

Střední závažnost symptomů: 8-19 bodů Těžká závažnost symptomů: 20-35 bodů

104

Příl. 2 – Dotazník Dobrý den, jmenuji se Gabriela Adamcová a jsem studentkou magisterského studia – obor Ošetřovatelská péče v gerontologii, na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ráda bych Vás touto cestou poprosila o vyplnění dotazníku týkajícího se problematiky potíží při močení u zvětšené prostaty a jejich vlivu na kvalitu života. Dotazník je zcela anonymní, je určen pouze mužům nad 65 let, kteří nepodstoupili operaci prostaty a bude sloužit k napsání závěrečné diplomové práce. Zakroužkujte, prosím, vždy pouze jednu vybranou odpověď. Předem děkuji za pravdivé odpovědi a za Váš čas, který si na vyplnění dotazníku najdete. Vyplněný dotazník vhoďte, prosím, do připravené schránky. Gabriela Adamcová

1) Kolik je Vám let? 1) 65-74 let 2) 75-84 let 3) více než 85 let 2) Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání? 1) základní 2) vyučen, bez maturity 3) vyučen s maturitou 4) středoškolské s maturitou 5) vysokoškolské 3) Kolikrát jste za poslední rok navštívil urologickou ambulanci? 1) 0-2x 2) 3-5x 3) více než 6x 4) Jak často navštěvujete urologickou ambulanci, častěji než ambulanci jiného specialisty (internisty, diabetologa atd.)? 1) ano 2) ne 5) Jak dlouho potíže při močení pozorujete? 1) nepozoruji žádné potíže při močení 2) posledního půl roku 3) poslední rok 4) již několik let 6) Pokud máte potíže s močením, v kolika letech se u Vás objevily? ………… (doplňte) 7) Co Vás přimělo navštívit lékaře? 1) preventivní vyšetření, potíže jsem neměl 2) obstrukční příznaky (jako je slabý a pomalý proud moči, oddálený začátek močení, přerušované a prodloužené močení) 3) iritační příznaky (jako je naléhavé nucení na močení, noční močení, časté močení) 4) zástava močení, bolesti při močení 5) sexuální dysfunkce 8) Lékaře jste vyhledal? 1) sám 2) na výzvu manželky/partnerky 3) na výzvu přítele/kamaráda

105

Příl. 2 – pokračování 9) První návštěva urologické ambulance se konala? 1) v době bez výskytu potíží 2) v počátcích výskytu potíží 3) po delší době trvání potíží 9a) Přibližně po jaké době? .… (doplňte) 10) Kolikrát během dne jdete přibližně močit? 1) 1-3x za den 2) 4-6x za den 3) 7-9x za den 4) více jak 9x za den 11) Jak často za noc jdete přibližně močit? 1) 1-3x za noc 2) 4-6x za noc 3) 7-9x za noc 4) během noci nechodím močit 12) Prosím, zakroužkujte u každé otázky vždy nejvýstižnější odpověď: 0 – vůbec ne 1 – asi v jednom z pěti případů 2 – v méně než v polovině případů 3 – asi v polovině případů 4 – ve více než polovině případů 5 – téměř vždy a) Jak často jste během posledních 4 týdnů měl po vymočení pocit nevyprázdněného měchýře? b) Jak často jste během posledních 4 týdnů musel znovu močit dříve než za 2 hodiny po předchozím vymočení? c) Jak často jste během posledních 4 týdnů pozoroval, že se močení několikrát přerušilo a znovu začalo? d) Jak často jste během posledních 4 týdnů močení jen s obtížemi oddálil? e) Jak často jste během posledních 4 týdnů měl slabý proud moči? f) Jak často jste během posledních 4 týdnů musel tlačit, abyste začal močit? g) Jak často jste během posledních 4 týdnů musel v noci kvůli močení vstávat?

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

0

1

2

3

4

5

Skóre:………. (nevyplňovat) 13) Jak v souvislosti s močením hodnotíte kvalitu Vašeho života? 1)výbornou 2)dobrou 3) převážně 4) střídavou 5) převážně 6)špatnou 7)nesnesitelnou dobrou špatnou

14) Jak byste se cítil, kdybyste měl mít v budoucnu stejné potíže s močením? 1) výborně 2) dobře 3) převážně dobře

4) střídavě 5) převážně špatně

106

6) špatně

7) nesnesitelně

Příl. 2 – pokračování 15) Vadí Vám, že musíte i v noci vstávat na WC? 1) v noci na WC nevstávám 2) v noci na WC vstávám a nevadí mi to 3) v noci na WC vstávám a vadí mi to 16) Jste nejistý v neznámém prostředí, když nevíte, kde je WC? 1) ano 2) ne 17) Máte pocit, že Vám potíže s močením narušují kvalitu spánku? 1) nenarušují 2) narušují 18) Musíte řešit v souvislosti s močením následující činnosti? 0 – vůbec 1 – málokdy 2 – občas 3 – často 4 – téměř vždy a) Omezování příjmu tekutin před cestováním. 0 1 2 3 4 b) Omezování příjmu tekutin před spánkem. 0 1 2 3 4 c) Vyhýbání se místům, kde není WC k dispozici. 0 1 2 3 4 d) Omezování sportovních aktivit. 0 1 2 3 4 e) Omezování návštěv společenských akcí (divadlo, kino, kostel). 0 1 2 3 4 f) Omezování cestování, výletů. 0 1 2 3 4 g) Omezování svých zálib, koníčků. 0 1 2 3 4 h) Omezování sexuálních aktivit. 0 1 2 3 4 Skóre:.………(nevyplňovat) 19) Jak snášíte omezování aktivit z důsledku potíží při močení? 1) potíže se nevyskytují 2) špatně 3) dobře 20) Vadí Vám, že vzhledem k obtížím s močením musíte každou svoji aktivitu předem naplánovat vzhledem k dostupnosti WC? 1) potíže se nevyskytují 2) vadí 3) nevadí 21) Myslíte si, že jsou Vaše informace o problematice benigní hyperplazie prostaty dostatečné? 1) ano 2) spíše ano 3) spíše ne 4) ne 5) nevím 22) Co si myslíte, že by Vám od potíží spojených s močením pomohlo? 1) fytoterapie – léčba rostlinnými preparáty 2) farmakoterapie ovlivňující prostatu 3) operační řešení

107

SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE

Souhlasím s tím, aby má diplomová práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných právních norem.

V Brně dne 31. března 2010

………………………………

108