Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Vliv mulčování trávníku na kvalitu travního drnu kostřavy červené Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Ing. Pavel Knot, Ph.D.
Bc. Marie Hojná Brno 2010
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv mulčování trávníku na kvalitu travního drnu kostřavy červené vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V Brně dne 29. dubna 2010
Podpis diplomanta:
...............................................................................
Tato práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č.MSM6215648905 ”Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu” uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Poděkování Ráda bych poděkovala za spolupráci všem, kteří mi svými radami pomáhali při vypracovávání diplomové práce, zejména vedoucímu diplomové práce: Ing. Pavlovi Knotovi, Ph.D., za jeho připomínky a spolupráci. Dále děkuji celé mé rodině za ochotu a podporu při zpracování této diplomové práce a mému příteli za rady a připomínky. A v neposlední řadě děkuji za cenné rady Ing. Rosické a kolektivu z Výzkumné pícninářské stanice ve Vatíně.
ABSTRAKT Kostřava červená patří mezi nejpoužívanější trávníkové druhy. Kromě trávníků zatěžovaných se s ní můžeme setkat prakticky ve všech ostatních typech trávníků. Je to dáno jejími vlastnostmi, jako je jemnost listu, schopnost vytvářet husté porosty, odolnost vůči suchu, nízká náročnost na živiny, vytrvalost a značná konkurenční schopnost. Ve Výzkumné pícninářské stanice ve Vatíně byl v roce 2008 a 2009 zkoumán vliv mulčování, formy a dávky dusíku na hmotnost živé a odumřelé zbytkové nadzemní fytomasy a kořenové fytomasy kostřavy červené v hloubce 0–20 mm a 20–200 mm. Dále byl sledován vliv výše uvedených faktorů na hustotu, celkový vzhled porostu, intenzita zbarvení a odolnost vůči zaplevelení. Z výsledků vyplývá, že mulčování zvyšuje hmotnost celkové nadzemní části drnu a obzvláště pak hmotnost živé nadzemní fytomasy. Především ve druhém roce sledování byl rozdíl v živé fytomase mezi mulčovanou a sečenou variantou statisticky průkazný (p < 0, 01). Vliv mulčování na hmotnost kořenové fytomasy nebyl jednoznačný. Mulčování mělo rovněž vliv na sledované užitné a estetické charakteristiky. Pozitivně ovlivňovalo především intenzitu zbarvení a v druhém roce sledování i hustotu porostu. Celkový vzhled trávníku a odolnost k zaplevelení, ale mulčování ovlivnilo negativně. Z hlediska hnojení se ukázalo, že vyšší dávky dusíku a především dusík s inhibitorem nitrifikace působil pozitivně na trávníkový drn i na zkoumané trávníkové znaky.
Klíčová slova: mulčování, sečení, kostřava červená, hnojivo.
ABSTRACT Festuca rubra belongs between the most utilized lawn species. Festuca occurs not only in frequent used lawns, but occurs also in all other lawn types. This is determined by its properties like leaf gentleness, ability to create dense vegetation, dryness resistance, low demands on nutrients, persistence and good abilities in competition. In Výzkumná pícninářská stanice in Vatín were investigating affects of mulching, form and amount of nitrogen on amount of alive and death residual phytomass and root phytomass of Festuca rubra in depths 0–20 mm and 20–200 mm during years 2008 and 2009. Furthermore affects of these factors on density, overall visage of vegetation, intensity of coloration and resistance against weed were tracked. From the results follows that mulching increases weight of overall overground part of greensward and especially increases weight of alive overground phytomass. First of all in the second year of tracking was the difference in alive phytomass between mulched and cut variant statistically significant (p < 0, 01). Influence of mulching on weight of root phytomass was not univocal. Mulching had also influence on tracked utilization’s and esthetic’s characteristics. First of all positively influenced intensity of coloration and in the second year of tracking influenced also density of vegetation. Overall lawn visage and resistance against weed were influenced negatively. From fertilizing point of view was shown that higher batch of nitrogen and nitrogen with inhibitor of nitrification influenced positively lawn greensward and examined lawn characteristics.
Keywords: mulching, cutting, Festuca rubra, fertilizer.
Obsah 1 ÚVOD
10
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED
11
2.1
Rozdělení trávníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
2.2
Funkce travního porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
2.2.1
Krajinotvorná a ekologická funkce travního porostu . . . . . . . .
11
2.2.2
Rekreačně–zdravotní funkce travního porostu . . . . . . . . . . .
12
2.2.3
Kulturně sociální funkce travního porostu . . . . . . . . . . . . .
13
2.2.4
Rozdělení trávníku podle způsobu využití
. . . . . . . . . . . . .
13
Skladba travního drnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
2.3.1
Odnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
2.3.2
Nadzemní biomasa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19
2.3.3
Podzemní biomasa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
2.3.3.1
Hloubka prokořenění trav . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
Hospodářské charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
2.4.1
Hustota trávníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
2.4.2
Celkový vzhled a barva trávníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
2.4.3
Odolnost porostu proti zaplevelení
. . . . . . . . . . . . . . . . .
25
2.4.3.1
Jednoděložné plevele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
2.4.3.2
Dvouděložné plevele a plevele v nově zakládaných trávnících 26
2.4.3.3
Plevele ve starších trávnících . . . . . . . . . . . . . . .
27
2.4.4
Půdní poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
2.4.5
Vodní poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
Výživa a hnojení travních porostů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
32
2.5.1
Organické hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
2.5.2
Anorganická hnojiva krátkodobá
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
Dusík a dusíkaté hnojivo . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
2.5.3
Anorganická hnojiva dlouhodobá . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
2.5.4
Rozdělení dlouhodobých hnojiv podle Müller-Beck (2003) . . . . .
36
2.5.5
Celoroční potřeba živin pro trávníky . . . . . . . . . . . . . . . .
36
2.3
2.4
2.5
2.5.2.1
2.5.6
Doporučený poměr základních živin pro trávníky . . . . . . . . .
36
2.5.7
Vhodná doba aplikace a dávkování . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
Sečení trávníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
2.6.1
Stroje na sečení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
2.6.1.1
Vřetenové sekačky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
2.6.1.2
Sekačky rotační s kosícím ústrojím . . . . . . . . . . . .
38
2.6.1.3
Cepové sekačky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
2.6.1.4
Bubnové a lištové sekačky . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
2.6.1.5
Motorové kosy – křovinořezy . . . . . . . . . . . . . . .
39
2.7
Mulčování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
40
2.8
Kostřava – Festuca L. Čeleď: Poaceae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
2.8.1
Kostřava červená (Festuca rubra L.)
. . . . . . . . . . . . . . . .
41
2.8.2
Rozdělení českých odrůd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
2.6
3 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE
47
4 METODIKA POKUSU
48
4.1
Vymezení oblasti pokusu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
4.2
Struktura a rozsah založení pokusu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
49
4.3
Skladba porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
49
4.4
Ošetřování pokusu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
50
4.4.1
Termín hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
51
4.4.2
Způsob hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
51
Sledované charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
51
4.5.1
Stanovení celkové hmotnosti kořenové fytomasy . . . . . . . . . .
51
4.5.2
Stanovení hmotnosti nadzemní (zbytkové) fytomasy . . . . . . . .
51
4.5.3
Hodnocení vybraných hospodářských charakteristik . . . . . . . .
52
4.5
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1
Vliv sečení a mulčování na hmotnost a strukturu nadzemní a podzemní fytomasy při použití různých typů hnojiva . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.2
53
53
Vliv formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost kořenové fytomasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
54
5.3
Vzájemné vlivy mezi typem sečení a typem hnojení . . . . . . . . . . . .
5.4
Vliv formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost nadzemní fytomasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.5
5.7
58
Srovnání vlivu formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost nadzemní a podzemní fytomasy . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.6
55
59
Srovnání kořenové a nadzemní hmoty ovlivněné dávkou dusíku vyjádřené v procentech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
60
Hodnocení trávníkových vlastností v pokusných variantách . . . . . . . .
70
5.7.1
Hustota travního porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
5.7.2
Intenzita zbarvení travního porostu . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
5.7.3
Vzhled travního porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
71
5.7.4
Odolnost porostů proti zaplevelení
74
. . . . . . . . . . . . . . . . .
6 ZÁVĚR
76
7 LITERATURA
78
Seznam obrázků
84
Seznam tabulek
86
Seznam grafů
87
Seznam příloh
90
8 PŘÍLOHY
91
1 ÚVOD Trávník je přirozenou součástí životního prostředí a plní mnoho důležitých funkcí. Obvykle je nízkého vzrůstu, vytváří hustý, pružný drn a jeho zelená hmota není většinou využívána pro zemědělské účely. Využití trávníku je v poslední době velice rozšířeno pro jeho vzhled a estetické vlastnosti. Trávníky vylepšují klimatické podmínky měst (tlumení hluku, snižování prašnosti, zlepšení mikroklimatu) a doplňují funkci rekreační a sportovní. Hned po vodních plochách patří k nejsvětlejším prvkům prostředí, dobře kopírují terén a změkčují jeho kontury (Ondřej, 1993). Vedle keřů a stromů jsou trávníky nejúčinnějším zpevňovacím prostředkem, kterým lze esteticky začlenit do okolní krajiny stavební části vodních děl a svahy zářezů komunikací (Vítek, Hrabě, 1983). Trávy, které trávníky většinou tvoří, se v přírodě vyskytují na nezalesněných plochách od tropů po polární pásmo. Mají vysokou regenerační schopnost po požárech a po zimním období. Rostou na půdách suchých, bažinných, stejně jako ve vodě, na slunci i ve stínu. Podle druhu se některé trávy vyskytují pouze v určitých oblastech, některé jsou kosmopolitní. V mnoha oblastech určují trávy charakter porostu. Trávníky se dělí dle jejich využití na parterový, parkový, sportovní a extenzivní. V závislosti na tom, jestli se jedná o trávník intenzivní či extenzivní musí být použita adekvátní péče v podobě sekání, hnojení, ošetřování proti plevelům a dalších zásahů, které jsou nezbytné pro dosažení požadované kvality. Sekání je základním opatřením při údržbě trávníku. Sekáním se trávníky udržují ve vysoké biologické a hygienické aktivitě. Výživa trávníku je důležitá podobně jako sekání. Trávník bez hnojení nemá přirozenou zelenou barvu, postrádá rovnoměrný růst, schopnost regenerace a ztrácí odolnost proti chorobám. Při nedostatku živin nevytváří odnože a z tohoto důvodu je snížena hustota porostu a vzhled trávníku. Kostřava červená je velmi nenáročná na podmínky pěstování a má vynikající schopnost růstu i v podmínkách, kde mají kupříkladu jílek vytrvalý či lipnice luční velké problémy. Je to dáno především její odolností proti suchu a nenáročností na zásobení půdy živinami, především pak dusíkem. Diplomová práce je zaměřena jen na zkoumání vlivu sečení a hnojení na kostřavu červenou. Její výsledky mají objasnit pouze nepatrnou část otázek, jejichž zodpovězení povede ke schopnosti vypěstovat a udržovat trávník v maximální možné kvalitě. 10
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1
Rozdělení trávníků Svobodová (1998) trávníky definuje jako plochy s převahou trav nebo složené
čistě z trav, které nejsou vysloveně určeny k pícninářskému využití. Mají tedy jiný účel, který může být velmi rozmanitý, a proto jsou i trávníky velmi pestré. Ve smyslu normy ČSN 83 9031 je trávník rostlinný pokryv tvořený travami včetně vegetační vrstvy pevně prorostlé jejich kořeny a odnožemi, který zpravidla není zemědělsky využíván; podle účelu použití může obsahovat také bobovité a další byliny. Ekosystém trávníků se odlišuje od lučního ekosystému. Je u něho snížena stabilita (funkčnost) producenta vlivem silné mechanické zátěže, případně vlivem extenzivního ošetřování. Je potlačena funkce produkční a funkce konzumenta. Naopak je zvýšená funkce rekreační a funkce další. Probíhá nižší úroveň toků primární energie do pastevně–kořistnického a detritového řetězce. Je nutná vysoká profesní znalost vývoje drnu a provozní náročnost na ošetřování (Hrabě, et al., 2003).
2.2
Funkce travního porostu Mimoprodukční funkce lze dělit dle Hrabě a kol. (2009) na:
• krajinotvornou a ekologickou • rekreačně–zdravotní • kulturně sociální 2.2.1
Krajinotvorná a ekologická funkce travního porostu Ekologická funkce travního porostu je významná z hlediska negativního dopadu
civilizace na životní prostředí. Podílí se na ochraně půdy proti vodní a větrné erozi. Zamezuje odtoku srážkové vody a podporuje vsakování. V záplavových oblastech zajišťuje ochranu půdy a zabraňuje jejímu znečištění, hlavně eutrofizací. (Mrkvička, 2007)
11
Dle Svobodové (1998) je krajinotvorná, někdy i estetická funkce travního porostu, ta která dotváří krajinu v její půvab, vytváří kontury a plochy krajiny (lesy a louky). I v malé míře tvoří estetickou funkci různé trávníky (Mrkvička, 2007). Trávník podporuje biologickou funkci, pomocí kořenů zpevňuje půdní profil různými způsoby, a přitom odvádí přebytečnou vodu. Zatravněné plochy ve městech podporují průsak dešťové vody, a tak nemusí být zřizována rozsáhlá kanalizace. Transpirace (odpařování) mění vzdušnou vlhkost v prospěch kvality prostředí a mění i teplotní režim ochlazováním mikroklimatu. Travní porost může být využíván i pro funkci tepelné izolace v podobě střešních pokryvů (Cagaš, 2005). Jako taková stanoviště se mohou přiřadit do této skupiny posečené louky, pastevní plochy (alpínské pastviny) s velkým druhovým spektrem s daným využitím a klimatickými podmínkami stanoviště vhodné v přechodu z keřových do stromových vegetací (Krautzer, Wittman, 2006). 2.2.2
Rekreačně–zdravotní funkce travního porostu Rekreačně–zdravotní funkce zahrnuje rekreační a závodní sporty (Hrabě a kol., 2009).
Pro společnost je významná k odpočinku a odreagování. Jednotlivé travní druhy jsou vybírány pro svoji strukturu, rychlost rozmnožování a regeneraci při sečení a sešlapu. Vytvářejí bohatý pokryv, který je přirozený a vhodný pro sport a rekreaci (Svobodová, 1998). Do této funkce se dá zařadit i estetická funkce, která spočívá v tom, že travnatá plocha jakéhokoliv druhu tvoří spojnici mezi stromy, skupinami menších dřevin, květinami i ostatními objekty. Kladné vjemy napomáhají k odpočinku a relaxaci. Plocha vytváří dostatečné množství kyslíku a poutá vzdušné exhaláty, napomáhá snížení prašnosti i vibrací ze silničního provozu, které mají negativní vliv na lidské zdraví (Cagaš, 2005). Na plochy pro sport i zelené golfové hřiště se používají monokultury a směsi složené jen z několika druhů trav. Trávníky se udržují v dobrém stavu pomocí vysokých dávek hnojiv a intezivním zavlažováním prostřednictvím zavlažovacích systémů. U takovýchto ploch lze určit celkový příjem živin i závlah. Jejich využití je hlavně užitkové (Krautzer, Wittman, 2006). Úkolem péče u sportovních trávníků je dosažení rovnoměrně a hustě rostoucího
12
trávníku zajištěním dobrých podmínek pro růst. Požadavky na vlastnosti travních druhů jsou následující: rychlé zapuštění kořenů, vysoká odolnost proti chorobám, rovnoměrný růst a mechanická odolnost (Anonym, 2009). Novou metodou pro sportovní a rekreační využití jsou ozeleněná hřiště s květinovým trávníkem, který je menšího vzrůstu a je odolný proti sešlapání. Mohou se zde vyskytovat i bylinky. Využívá se bez velkých výdajů na péči většinou 5–7 sečí ročně, vyznačuje se dobrým růstem a vytrvalostí. Stanoviště ukazují postupný rozkvět daného druhu (Krautzer, Wittman, 2006). 2.2.3
Kulturně sociální funkce travního porostu Kulturně sociální funkce má vliv především na počet nových volných pracovních
míst v daném regionu. Má také vliv na zlepšení uměleckého vývoje v malířství, próze a v zahradní architektuře. Tímto zajišťuje posílení a rozvoj veřejné vzdělanosti a výzkumných aktivit (Hrabě a kol., 2009). Travní plochy pro kulturní a sociální účely jsou určené pro sezení, vyskytují se především v obytných čtvrtích, parcích a hřbitovech. Na takovéto travní plochy je kladen požadavek na zachování určité formy a upravenosti po celý rok. Odrůdy trav použité pro osev by měly splňovat požadavky na schopnost rychle zakořenit, na odolnost proti mrazu a nedostatku vody (Anonym, 2009). 2.2.4
Rozdělení trávníku podle způsobu využití
Rozdělení trávníků podle způsobu využití je podrobně popsáno v tabulce 1 (Cagaš, 2005).
2.3
Skladba travního drnu
Travní drn je složen ze tří částí: • listová vrstva • vrstva plsti • prokořenělá vrstva půdy (Hrabě, et al., 2003)
13
typ trávníku
Tabulka 1: Rozdělení trávníku podle způsobu využití. převažující okruh použití vlastnosti nároky na péči funkce
okrasný
estetická
užitkový
regeneračně kompenzační
sportovní
ekologická
krajinný
ekologická
2.3.1
reprezentační zeleň, domácí trávník domácí zahrady, veřejná zeleň, golfová hřiště
hustý drn, nízká odolnost proti zátěži odolnost proti suchu, nižší odolnost proti zátěži hřiště a sporto- schopnost rychlé viště, parkoviště, regenerace, golfová hřiště, odolnost vůči odpaliště mechanické zátěži a časté sečení Okraje cest, ná- odolnost vůči suspy, rekultivační chu plochy
vysoká až velmi vysoká střední až vysoká
různá
nízká
Odnožování Odnožování je vegetativní způsob rozmnožování. Při odnožování rostlina vytvoří
odnožovací uzlinu a vlastní kořenový systém, poté je schopna růst sama a je geneticky identická. Rostliny mohou odnožovat během celého roku, ustávají pouze při nedostatku vláhy nebo v generativním stádiu. Krátkými intervaly sklizně docílíme častějšího odnožování, a tím i hustšího porostu. Největší intenzita odnožování je v období jara a v pozdně letním období (Římovský, 1989).
14
Obrázek 1: Vznik odnoží.
• Intervaginální odnožování – znamená vyrůstání nové odnože souběžně s mateřskou odnoží na bázi listových pochev. • Extravaginální odnožování – představuje růst dceřinných odnoží na bázi listových pochev. (Hejduk, 2008) Intervaginální odnožovaní tvoří trsy trav kompaktního růstu, husté a rozloženější naproti tomu extravaginální odnožování se vyznačuje tvorbou volných trsů nebo výběžků (Římovský, 1989). Podle charakteru drnu se travní druhy rozdělují na: • trávy trsnaté – hustě trsnaté – volně trsnaté • trávy výběžkaté – s nadzemními výběžky – s podzemními výběžky ∗ s krátkými výběžky 15
∗ s dlouhými výběžky Příklady tvorby travního drnu jsou vidět na obrázku 3 (Římovský, 1989).
Obrázek 2: Zárodek nového listu.
Listy trav (viz obr. 5) se skládají z bazální části, která se nazývá listová pochva, a listové čepele (Hrabě, et al., 2003). Mezi listovou pochvou a čepelí se nachází ouško a jazýček. Podle velikosti a charakteru těchto částí lze určit jednotlivé druhy ve sterilním stavu. Vernace, tedy složení čepele v listové pochvě, dělíme na stočenou nebo složenou (Hejduk a kol., 2008). Vrstva plsti je na povrhu tvořena vrstvou organických zbytků biomasy. Velký vliv má na kvalitu drnu a na jeho regeneraci. Vliv má dále na vodní režim tím, že brání zasakování a odpařování vody. Podle druhů trav je odvozená velikost plsti (Svobodová, 2000). Plsť se skládá z odumřelých travních výhonů. Určitou nevýhodou vrstvy plsti je bránění pronikání světla, vody a hnojiv k odnožovací uzlině a kořenům. V neposlední řadě má špatný vliv i na výměnu plynů a cirkulaci vzduchu v travním drnu. Tímto omezuje růst nových výhonů i kořenů, kořeny vyrůstají mělce na povrchu půdy, většinou ve vrstvě plsti. Dalším důsledkem nahromadění plsti dochází k redukci mikrobiální aktivity tím způsobem, že nový odumřelý organický materiál není rozložen, ale zůstává v oblasti odnožovací uzliny a vzniká další hromadění plsti. Plsť výrazně zhoršuje zdra16
Obrázek 3: Příklady tvorby travního drnu a– hustě trsnatý plošně se rozrůstající, b– hustě trsnatý polokulovitý (kostřava), c,d– nadzemní výběžky, e– podzemní výběžky.
votní stav trávníku a zvyšuje tím náchylnost k chorobám. Na hřištích se toto projeví zhoršením kvality trávníkové plochy. Jako prevence se provádí grooming (pročesávání) nebo vertikutace (Anonym, 2009). Plsť obsahuje 30 % ligninu u podzemní fytomasy. Tento obsah ligninu je pětkrát větší než u živé nadzemní fytomasy. Rozklad plsti u kostřavy červené je oproti ostatním druhů nejpomalejším (Straka, 2003). Prokořenělá vrstva půdy – při klíčení trav je nejprve vytvořen primární zárodečný kořen. Tento zárodečný kořen je velmi brzy nahrazen sekundárním kořenovým systémem vyrůstajícím z odnožovací uzliny (viz obr. 4). Kořeny prorůstají do hloubky 15–20 cm a délka života bývá zpravidla 1–1,5 roku (Hejduk a kol., 2008).
17
Obrázek 4: Popis kořenů trav.
Obrázek 5: Popis listu trav.
18
Biologické charakteristiky Trávník je většinou monokultura jedné nebo dvou rostlin, jehož diversita je velmi nízká. Bez dostatečného přísunu živin tento porost nedosahuje přiměřené kvality a vzhledu. V přírodě se v trávníku vyskytují různé travní druhy, které se samy vytřídí podle stanoviště a klimatických podmínek. Trávník neposkytuje vzhledem k častému sečení žádný úkryt živočichům (Novák, 2008). 2.3.2
Nadzemní biomasa Celkový vzhled nadzemní části ovlivňuje hlavně struktura drnu. Je závislá na po-
dílu odumřelé složky, rostlinných zbytků, na podílu živých fotosynteticky aktivních složek a na kořenovém systému. Tvorbu nadzemní biomasy lze podpořit vyššími jednorázovými dávkami dusíku, nejlépe rychlorozpustné formy (Straková, 2009). Svobodová (2000) řadí mezi nadzemní fytomasu zkrácené sterilní výhony trav, které jsou tvořeny pouze listy, internodia jsou zkrácena. Z trávníkářského hlediska jsou nejdůležitější, neboť vytvářejí hustý, kompaktní porost. Jejich životnost je maximálně 1,5 roku a končí přechodem do generativního stadia. Dále sem řadíme generativní výhony, stébelné sterilní výhony a stolony. Různé druhy trav mají podle svých morfologických vlastností větší či menší tendenci tvořit travní plsť, která může v průběhu roku vytvořit vrstvu až několik centimetrů (Svobodová, 2000). Intenzita mineralizace organické hmoty, a tím i rychlost tvorby vrstvy travní plsti souvisí především s podílem sklerenchymatických pletiv a cévních svazků (Gregorová, 1995). Dle Holúbka (1992) lze nadzemní fytomasu rozdělit takto: • živá fytomasa, • mrtvá fytomasa (stařina) – zahrnuje odumírající či odumřelé části rostlin, které ztratily schopnost fotosyntézy, mohou však být ale ještě ve spojení s mateřskou rostlinou, • opad – zahrnuje rostlinný materiál, který je mrtvý a není ve spojení s mateřskou rostlinnou, hromadí se na povrchu půdy a jeho chemické složení, je výrazně odlišné od živé nadzemní fytomasy (má vyšší obsah popela a málo lehce rozložitelných látek). 19
Speller (1993) definoval požadované vlastnosti v nadzemní biomase takto: 1. Dostatečná hmotnost suchého sklízeného materiálu. 2. Trvalý růst k minimalizování zakládacích a růstových nákladů. 3. Prodloužení růstové sezóny k maximalizaci fotosyntetických aktivit. 4. Dobrá odolnost proti škůdcům a nemocem. 5. Odolnost proti mrazu. 6. Efektivní přeměna solárního záření na energii biomasy. C4 druhy mají teoretické maximum nadzemní biomasy okolo 55 t · ha−1 v porovnání s 33 t · ha−1 pro C3 druhy (Chapman, 1996). 2.3.3
Podzemní biomasa Trávy, od přírody štíhlé a relativně vysoké rostliny vyžadují odpovídající za-
kotvení v půdě. Na rozdíl od dvouděložných rostlin se na bázi lodyhy nevyvíjí hlavní či kůlový kořen, ale velmi hustý a rozvětvený (svazčitý) kořenový systém, který kromě příjmu živin, vody a ukládání zásobních látek zajišťuje pevnou fixaci travních výhonů v půdě, a vytváří tak předpoklad pro značnou mechanickou zátěž travního drnu (Hrabě et al., 2003). Na travní drn jsou kladeny extrémně vysoké nároky při extenzivním způsobu pěstování. Pro splnění požadavků na udržení kvality podzemní biomasy je zapotřebí vysoká úroveň dusíkatého hnojení, ale i dalších živin (Straková et al., 2001). Podíl podzemních orgánů podle ontogenetického vzniku může být různý a závislý na ekologických podmínkách (Úlehlová, 1989). Travní biomasa je velmi různorodá a odvíjí se od druhu trav. Podle věku nelze určit, zda je živá či odumřelá (Rychnovská, 1985). Délka života kořenů, hloubka zakořenění, hmotnost a stratifikace kořenového systému vykazují značné druhové a odrůdové rozdíly, které mohou být modifikovány vlivem stanoviště, úrovní ošetřování a účinkem stresu. Čím hlouběji sahají kořeny, tím lépe mohou získat vláhu i z větších hloubek a odolávat tak lépe stresu ze sucha. Vedle hloubky kořenů je důležitým kritériem také prokořenění půdy. 20
Kořenová fytomasa představuje 60–90 % čisté primární produkce travních ekosystémů. Vytváření většího množství aktivních kořenů (více aktivních látek) představuje i vyšší odolnost rostlin vůči klimatickým podmínkám a stresovým vlivům (Straková et al., 2001). Větší množství aktivních kořenů, s čímž souvisí i větší množství zásobních látek, znamená vyšší odolnost porostu vůči změnám vnějších podmínek, a tím odolnost vůči stresovým vlivům (Kocourková, Fuksa, Mrkvička, 2005). Podle Fischera (2000) se snižováním výšky kosení omezuje hloubka zakořeňování. V létě může být účinkem stresu redukována na 5 cm i méně. Optimální teplota pro růst kořenů leží mezi 10–18 ◦ C. Teploty nad 27 ◦ C vedou k drastickému omezení kořenového růstu. Délka života kořenů, hloubka zakořeňování, hmotnost a stratifikace kořenového systému se liší dle jednotlivých druhů. Hlubší zakořenění implikuje možnost čerpat více vláhy, a tím i možnost lépe odolávat stresu ze sucha. Množství kořenů s hloubkou ubývá, v hloubce 40–100 mm 18–27 % kořenů, v hloubce 100–160 mm je uváděno již pouze 6–8 % kořenů (Úlehlová, 1989). Svobodová (2000) přikládá velký význam též obsahu vody. Přiměřené množství a poměr vody a vzduchu, stejně jako rozmístění vody v půdním profilu závislé na množství srážek, popřípadě velikosti a frekvenci závlahy, ovlivňuje hloubku zakořenění. Hloubka prokořenění klesá s rostoucí četností kosení a vyšším utužením vegetační vrstvy (Gregorová, 2001). Podle Geislera (1971) je podstatným faktorem ovlivňujícím růst a vertikální distribuci kořenové fytomasy hnojení. Se zvyšujícími dávkami N se zpomaluje růst kořenů do hloubky, ale na druhou stranu se zvyšuje větvení kořenového systému a rovněž celková produkce (Geisler, Maarufi, 1975). Poněkud odlišných výsledků dosáhl Opitz von Boberfeld a Boeker (1973), kteří při zvyšujících dávkách dosáhli nižších hodnot kořenové fytomasy. Vysvětlují to narůstající produkcí fytomasy nadzemní a s tím související vyšší hustotou porostu, což mělo za následek horší výměnu plynů a zvýšené množství CO2 , které zhoršuje tvorbu kořenů. To potvrzují i Voitgländer a Jacob (1987), kteří tvrdí, že nedostatek N obecně zvyšuje tvorbu kořenů. Kořenové čepičky pronikají rychleji vrstvami s nízkou zásobou živin. Naopak intenzívní hnojení dusíkem omezuje růst kořenů do hloubky a jejich tvorbu vůbec. To ale může souviset i s vyšší intenzitou využívání, 21
kterou můžeme u takto intenzivně hnojených porostů očekávat. Hnojení N působí na růst kořenů odlišně u mladého porostu než u porostu staršího. Mladší rostliny potřebují ke svému vývoji vyšší dávky N, a proto je více podporován i kořenový systém. Významnou roli hraje rovněž období aplikace dusíku. V obdobích se sníženým růstem nadzemních částí, jako je tomu kupříkladu na podzim, hraje N rovněž významnou roli při podpoře tvorby kořenového systému.
Obrázek 6: Klíčení obilky.
2.3.3.1
Hloubka prokořenění trav V mírném pásu je uváděna hloubka prokořenění až 450 mm. Pokud jsou trávy
sečeny na nízké strniště, mohou být kořeny při letním přísušku pouze v hloubce 50 mm. Výška sečení tedy ovlivňuje hloubku prokořenění (Straková et al., 2001). Na hloubku prokořeňování působí negativně utužení vegetační vrstvy a četnost sečení (Hrabě, et al., 2003). Při klíčení se vytváří primární kořeny po pouze nezbytnou dobu, než se vytvoří sekundární kořenový systém. Sekundární systém vytváří souvislou hustou vrstvu do hloubky 200–150 mm. Sekundární kořenový systém tvoří až čtyři pětiny veškeré hmotnosti trav. Největší růst kořenů nastává ve fázi odnožování (Římovský, 1989). Rozlišení sekundárních kořenů a primárních kořenů lze provést po tvorbě uzlin a odnoží trav (Novák, 2008). Na obrázku 7 jsou zobrazeny následující vrstvy travního drnu:
22
Obrázek 7: Struktura travního drnu intenzivního trávníku na přirozeném půdním profilu. (Hejduk, 2008)
1. Zelená listová vrstva, kosená (20–40 mm), nekosená (60–100 mm) 2. Vrstva plsti, nedostatečně rozložená (5–30 mm) 3. Vrstva plsti, silně rozložená (5–10 mm) 4. Odnožovací zóna 5. Hlavní kořenová zóna (50–100 mm) 6. Vegetační půdní vrstva (100–400 mm) (a) Vegetační půdní vrstva s vyšším obsahem humusu (b) Vegetační půdní vrstva s nízkým obsahem humusu 7. Zóna vyplavování živin 8. Akumulační vrstva pro jílovité částice, soli, ionty K + 9. Podložní skeletovitá vrstva, světle zbarvená 10. Matečná hornina – půdotvorný substrát 23
2.4
Hospodářské charakteristiky Trávník je rostlinné společenstvo tvořené z trav, hustě rostoucích, intenzivně
prokořeňujících, vytvářejících hustý, pružný a pevný trávníkový drn, jehož zelená hmota spíše není pícninářsky využívána. V Evropě je 160 druhů trav, ale pouze několik druhů je vhodných svými vlastnostmi pro trávník. Tyto druhy musí splňovat některé z vlastností, jako například nízké nasazení vegetačního vrcholu, malé přírůstky zelené hmoty, schopnost snášet častou seč a zátěž, dostatečnou tvorbu hustého a zeleného drnu, dobrou regenerační schopnost a v neposlední řadě vysokou odolnost proti biotickému a abiotickému stresu (Cagaš, 2005). Trávníky jsou zpravidla zakládány ke specifickým účelům využití. Ve vztahu ke konkrétnímu účelu využití trávníku jsou kladeny často velmi rozdílné požadavky na užitné vlastnosti jednotlivých travních druhů i trávníků jako celku (Straková, 2001). 2.4.1
Hustota trávníku Hustota trávníku se odvíjí od velikosti drnu. Závisí také na odrůdě druhu, schop-
nosti se adaptovat v novém prostředí rostliny, náchylnosti na choroby a schopnosti regenerace. Důležitý je způsob zakládání a obnovování trávníku. Relativní hustota trávníku je důležitou podmínkou a je odvozena od počtu trsů na jednotku plochy. Největší hustotu prokazuje psineček (Agrostiss ssp.), kostřava červená (Festuca rubra), kostřava ovčí (Festuca ovina). Ke středně hustým se zařazuje jílek vytrvalý (Lolium perenne). Nejnižší hustota se uvádí u bojínku hlíznatého (Phleum hubbardii) (Novák, 2008). Pro lepší názornost odrůda psinečku v roce 1955 měla pouhých 90 000 výběžků na 1 m2 . Od roku 1955 se zvýšila tvorba víc jak třikrát (Hejduk a kol., 2008). Po ekologických podmínkách jsou zde jiné faktory, které ovlivňují hustotu drnu. Mezi tyto faktory patří stáří daného porostu, velikosti výsevku a schopnost dobrého vzejití při založení nového porostu, velikost aplikované dávky dusíku, frekvence sečení a výška sečení (Straková et al., 2001). 2.4.2
Celkový vzhled a barva trávníku U trávníkových druhů lze hodnotit celkový vzhled podle estetických charakteris-
tik. Mezi estetické charakteristiky patří barva trávníku i hustota porostu, které zohledňují všechny znaky kvality trávníku. Podle metodiky jsou zařazovány do takové bodové stup24
nice, kde 1 znamená velmi špatný vzhled a stupeň 9 představuje velmi dobrý vzhled. Bodová stupnice obsahuje pouze 5 hodnot (1, 3, 5, 7, 9), trojka znamená špatný vzhled trávníku, pětka průměrný vzhled a sedmička dobrý vzhled. (Ševčíková, 2002) Na celkový vzhled má vliv genetická dispozice jednotlivých travních druhů a odrůd. Celkový vzhled je ovlivňován dalšími okolnostmi, jako je například zásobenost živinami, především dusíkem, železem a hořčíkem. Celkový vzhled, podobně jako barvu trávníku, ovlivňuje roční období, stáří porostu či množství dešťových srážek. Dobrý vzhled a pěknou barvu trávníku je velmi náročné udržet po celou vegetační dobu. Velkou roli hraje zásobenost trávníku živinami, v případě kostřavy červené ještě množství srážek a vegetační období. 2.4.3
Odolnost porostu proti zaplevelení Plevele jsou v porostu nežádoucí, berou rostlinám vláhu, živiny, sluneční záření
potřebné k fotosyntéze a hlavně místo pro vlastní rozvoj. Trávník obsahuje více druhů, proto se neoznačuje za monokulturu. Plevele většinou v porostu vynikají svou výškou, barvou, šířkou listů, rychlostí růstu (Knot, 2009). Zaplevelení se dělí na dvě skupiny: 1. jednoděložné plevele 2. dvouděložné plevele 2.4.3.1
Jednoděložné plevele K jednoděložným rostlinám se řadí hlavně rostliny skupiny C4, které se vyznačují
vyššími nároky na teplo a světlo. Díky oteplování se v poslední době rostliny z této skupiny rozmáhají a u letních výsevů je patrná jejich vyšší četnost. Početná skupina zástupců patří do čeledi lipnicovité, proti kterým není možné použít selektivní herbicidní přípravek. Nejvíce je lze potlačovat dobrou předseťovou přípravou půdy a též vhodně zvoleným termínem výsevu. V dalších letech jejich počet ubývá, většinou nejsou odolné proti častému ošetřování trávníku (Knot, 2009).
25
Obrázek 8: Lipnice roční (Poa annua), K.Hísek 3. dubna 2008
Lipnice roční (Poa annua) Jednoletá, někdy i víceletá lipnice roční je volně trsnatá tráva (viz obr. 8). Po celý rok kvete a vytváří semena, a tím se rozšiřuje. Velmi dobrou ochranou je dobře zapojený trávník (Cagaš, 2005). Patří do skupiny jednoděložných plevelů ve starších trávnících. Lipnice roční je velmi agresivní v umělých substrátech. Při napadení porostu v přesahu až 25 % je těžké ji z hlediska ekonomického a ekologického rozsahu potlačit (Knot, 2009). Lipnice roční vznikla křížením z Poa supina a Poa infirma. U nás se nachází v jednoleté formě Poa annua var. annua a víceleté formě Poa annua var. reptans. Rostlina vytváří malé trsy a menší plazivé výběžky. V trávníku ji lze rozlišit podle její světlezelené barvy, jen ojediněle se může u některých ekotypů zbarvení změnit v tmavší. Vyniká mělkým kořenovým systémem způsobujícím menší odolnost proti suchu a špatnou smykovou pevnost (Knot, 2009). 2.4.3.2
Dvouděložné plevele a plevele v nově zakládaných trávnících Dvouděložné plevele jsou pro porost netypické. Mezi dvouděložné plevele patří
hořčice rolní, ohnice, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, ptačinec žabinec. Proti výskytu těchto plevelů se doporučuje ”odplevelovací” seč (Cagaš, 2005). Důvodem výskytu dvouděložných plevelů v porostu je především rychlost vývoje plevelů.
26
2.4.3.3
Plevele ve starších trávnících
Bolševník (Heracleum spp.) Bolševník patří mezi plevele velmi nebezpečné, které jsou regulovány státem. Většinou to jsou vytrvalé rostliny, vysoké i nad 1 m. Bolševník se rozmnožuje semeny i vegetativně. (Cagaš, 2005)
Obrázek 9: Bolševník, 21. června 2004, Gerard M.
Obrázek 10: Bršlice kozí noha, Helena Šmídová, 2004
Bršlice kozí noha (Aogopodium podagaria) Bršlice kozí noha je vytrvalý, velmi hluboce kořenící plevel. Oddenky má křehké a snadno odnožuje. Semena klíčí až po přezimování. Bršlici kozí nohu lze odstranit pouze mechanicky. (Cagaš, 2005) Černohlávek obecný (Prunella vulgaris) Černohlávek obecný je rostlina vytrvalá s poléhavou až vystoupavou lodyhou. Rozmnožuje se semeny, tento plevel nelze příliš regulovat (Cagaš, 2005). Patří do čeledi hluchavkovitých, kvete fialově, jedná se o úporný plevel (Knot, 2009). 27
Jitrocel (Plantago spp.) Jitrocel vytváří velké listy, které vytlačují ostatní rostliny z trávníků. Většinou jde o dvouletou i víceletou rostlinu, kořeny jsou svazčité a dobře regenerují (Cagaš, 2005). V České republice se nejčastěji vyskytuje jitrocel kopinatý, jitrocel prostřední a jitrocel větší (Knot, 2009).
Obrázek 11: Jitrocel (Plantago spp.), Stára Blažková, 2007
Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale) Pampeliška lékařská je vytrvalá až dvouletá rostlina. Šíření pampelišky probíhá většinou větrem, vegetativně se rozmnožuje prostřednictvím úlomků kořenů. Nad povrchem půdy vytváří mohutné listové růžice, které zabraňují v růstu okolním travám (Cagaš, 2005). Patří do čeledi hvězdnicovitých. Rozmnožuje se generativně semeny (Knot, 2009).
28
Obrázek 12: Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), 15. května 2008, Zdeněk Pazdera
Pcháč oset (Cirsium arvense) Pcháč oset patří mezi vytrvalé, hluboce kořenící plevele. Šíří se na velkou dálku semeny. Kvete přes celé léto až do pozdního podzimu. Rozmnožuje se i kořeny, může vyrašit i z podorničí (Cagaš, 2005). Kvete od podzimu do července (Knot, 2009).
Obrázek 13: Pcháč oset (Cirsium arvense), 1. srpna 2007, Zdeněk Pazdera
Pryskyřník (Ranunculus spp.) Mezi nejnebezpečnější druhy pryskyřníků patří druh pryskyřník plazivý. Řadí se mezi vytrvalé plevele. Zakořeňuje lodyha, která se dále v trávníku šíří. Všechny prys29
kyřníky jsou jedovaté, především pryskyřník prudký. Jedovatost pryskyřníků se snižuje sušením. Vyskytují se hlavně ve vlhčím prostředí (Cagaš, 2005). Začínají kvést v květnu a kvetou od května do podzimu. Pryskyřník prudký se šíří semeny (Knot, 2009).
Obrázek 14: Pryskyřník obecný (Ranunculus repens L.), K. Hísek, 2008
Řebříček obecný(Achilea milefolium) Řebříček obecný je vytrvalý, šíří se semeny a vegetačními oddenky. Nesnese časté a nízké sečení, a proto je v trávnících omezen (Cagaš, 2005). Rostlina je středně velkého vzrůstu. Uvádí se, že může být přidáván do směsí pro parkové trávníky (Knot, 2009).
Obrázek 15: Řebříček obecný (Achilea milefolium), 17. září 2007, Zdeněk Pazdera
30
2.4.4
Půdní poměry Travní porosty se vyznačují omezením vodní a větrné eroze půdy a ochranou
povrchové vody oproti orné půdě. Z hydrologického hlediska je výhodou omezení povrchového odtoku, a tím i zvýšení dotace podzemních vod. Zvyšují se taktéž infiltrační schopnosti. Výhody travních porostů jsou v hustém prokořenění povrchové vrstvy půdy, až 95 % kořenů se nachází v hloubce do 20 cm. Dalším pozitivním vlivem na půdu je odumírání částí kořenů, které přispívají ke každoročnímu ukládání organické hmoty s tvorbou humusu (Mládek a kol., 2006). 2.4.5
Vodní poměry Voda v půdě je složena převážně z atmosférických srážek a z podzemní vody.
Voda je součástí půdotvorného procesu a důležitým elementem při příjmu živin rostlinami. Podle pohybu vody v půdě dělíme vodu na gravitační, kapilární a sorbční (Pokorný, 2003). Voda je nesmírně významná pro růst listů a poměr listového růstu, který je citlivým indikátorem vodního stresu. Nedostatek vody limituje růst listů. Na nedostatek vody listy reagují uzavíráním stomat. Vodní stres vyúsťuje v nerovnováhu mezi požadavky na vypařování vody z listů a schopnost rostliny čerpat vodu z půdy. Během období sucha, kdy se zvyšuje deficit půdní vody, růst listů je omezen nejdříve během několika hodin, kdy vypařování je nejvyšší. Transport živin do buňky je více citlivý na vodní stres než buněčné dělení. Nerozvinuté buňky se mohou akumulovat během suchého období a zrychlí růst, když přijdou srážky. Vodní stres výrazně ovlivňuje výskyt listů na rostlině a produkci výhonků a jejich počet na jednotku plochy (Hopkins, 2000). V porovnání s kulturními rostlinami mají trávníky větší schopnost zamezit promývání škodlivých látek do podzemních vod, hlavně dusičnanů a živin. Podporuje sedimentaci splavenin (Mládek a kol., 2006). Srovnání povrchového odtoku vody na Českomoravské vysočině s Výzkumnou pícninářskou stanicí Vatín, travních porostů a kulturních plodin je zobrazen v tabulce 2.
31
Tabulka 2: Srovnání povrchového odtoku vody travních porostů a kulturních plodin Odtok m3 .ha−1
Smyv zeminy (t suché hmoty na ha)
Travní porost
3,4
0
Kukuřice
132
3,24
Brambory
102
4,05
Ozimá pšenice
23,5
0,3
Plodina
Na smyv půdy má také vliv půdní druh, půdní typ, expozice svahu i způsob obhospodařování (Mládek a kol., 2006).
2.5
Výživa a hnojení travních porostů Podle Havelky (1984) travní porosty potřebují především dostatek živin pro
kvalitu porostu. U travních porostů se musí při hnojení respektovat způsob založení porostu (trvalý nebo dočasný porost), jeho způsob využívání porostu, botanické složení porostu, půdně klimatické podmínky, úroveň úpravy podmínek pro využívání vysokých dávek živin (reakce půdy, vodní poměry, plevele, doba sečení). Pro hnojení trávníků je potřeba znát celkovou roční potřebu živin dle jednotlivých kategorií a druhů trávníků, dodržení potřebné dávky živin, dobu aplikace a datum a velikost dávek, hlavně u dusíku během vegetace (Hrabě, et al., 2003). Trávy nejvíce přijímají dusík, fosfor a draslík, méně pak síru, vápník a hořčík. V trávníku jsou důležité i mikroelementy, a to hlavně železo, měď, zinek, mangan, bor, molybden, křemík (Hejduk a kol., 2008). Hnojiva jsou rozdělována: – organická hnojiva, – anorganická hnojiva, – dlouhodobě působící, – krátkodobě působící.
32
Obrázek 16: Hnojení anorganickým pevným hnojivem
2.5.1
Organické hnojení K hnojení se používá hlavně močůvka, kejda, chlévský hnůj případně kvalitní
kompost. Močůvka působí na změnu botanického složení trávníku, rozšiřují se trávy a ustupuje mech. Doporučuje se 100 − 200 hl · h−1 jednou za 2–3 roky. Dávka kejdy se určuje podle obsahu dusíku a draslíku od 200 do 2000 hl · h−1 (Havelka, 1984). Hnůj se používá při zakládání dočasných travních porostů v dávce 35 − 40 t · ha−1 . 2.5.2 2.5.2.1
Anorganická hnojiva krátkodobá Dusík a dusíkaté hnojivo Ze všech živin přijímají trávy dusík nejvíce. V trávníku je součástí bílkovin,
nukleových kyselin, enzymu a chlorofylu. Podporuje odnožování trav, regeneraci, tmavě zelenou barvu trávníku a vytváří dlouživý růst listů (Hejduk a kol., 2008). Rostliny přijímají dusík v iontové podobě ve dvou formách: N O3− a N H4+ . V listech je možná přeměna močoviny CO (N H2 )2 (Hejduk a kol., 2008). Důležité je vědět u trávníků o poměru jednotlivých frakcí dusíku (dusičnanová, amidická, čpavková). Dále je dobré vzít v potaz i formu hnojiva (tuhé, tekuté) a druh hnojiva (tedy minerální, organické, organominerální), pokud jde o složkové hnojivo obohacené o živou složku, jako houby obohacující trávu o dusík pomocí mykorhízy (Hrabě, et al., 2003). 33
Dusík hraje významnou roli v růstu listů i při buněčném dělení a je hlavním komponentem enzymů pro všechny životní systémy a procesy. Nedostatek dusíku zpomaluje růst listů, a to dokonce více než fotosyntéza, která vede k akumulaci cukrů v listech. Dusík je efektivní stimulující prostředek pro růst trávy, protože zvyšuje přímo produkci listů i fotosyntézu. Dále dusík zvyšuje tempo zvětšování listů. Zvýšená rychlost růstu listů na existujících výhoncích stimuluje vyšší absorpci světla, a tedy tím i fotosyntézu. Protože četnost výskytu listů je ovlivněna pouze mírně, je zde podstatný nárůst ve stupni zaplnění plochy a může zde tak být nárůst počtu výhonků produkujících listy. Rychlejší růst znamená samozřejmě vyšší LAI. V podmínkách populačního růstu bude dusík zvyšovat rychlost, kterou trávník buduje výhonky. Dojde tak k značnému zvýšení počtu výhonků přítomných v trávníku, jestliže je trávník udržován na dané nízké hladině LAI (Hopkins, 2000). Nedostatek dusíku má za následek žloutnutí a prořídnutí trávníku, též malou schopnost růstu. V tomto stádiu začíná rozklad bílkovin ve starších listech a z nich uvolněný dusík rostlina využije pro nejmladší listy. Zmenšují se chloroplasty a snižuje se množství chlorofylu. Je omezen růst nadzemní části i kořenů. Nadbytek dusíku zrychluje růst nadzemních orgánů a snižuje odolnost proti napadení houbovými chorobami. Později zaostává i růst kořenů za nadzemní částí. Odolnost proti suchu je snížena. Velká dávka na podzim prodlužuje vegetaci a trávníky hůře přezimují (Hejduk a kol., 2008). Dávky dusíku kolem 60−100 kg ·ha−1 již mění druhové složení. K potlačení leguminóz dochází spíše při zastínění vzrůstnějšími druhy trav a bylin a špatným působením vyšších dávek minerálního dusíku na schopnost vázat N2 . Při zvyšování dávek dusíku stoupá obsah amidického dusíku a při vysokých dávkách je i nežádoucí výskyt nitrátového dusíku v rostlinách (Havelka, 1984). Dávka dusíkatého hnojiva je do 60 kg·ha−1 N. Ukončení dávkování na podzim by mělo nastat při trvalém poklesu půdních teplot pod 8◦ C (Hejduk a kol., 2008). Aplikace dusíku je časně z jara jednorázová. Hnojivé účinky se mění u jednotlivých forem dusíku. Ledková forma působí rychle, využívá se v teplých oblastech a na kyselých půdách. Zde se hodí i ledky amonné s vápencem. Amoniakální forma je pomalejší, aplikuje se na půdy neutrální (Havelka, 1984). Další období nastává po vertikutaci, aerifikaci, po aplikaci herbicidů i při jiné zátěži (Hejduk a kol., 2008). 34
2.5.3
Anorganická hnojiva dlouhodobá Použití anorganických hnojiv je hlavně v průběhu vegetace. Hnojivo se rozkládá
pozvolně, jeho účinnost je závislá na množství vláhy a na teplotě. Aplikace je stejnoměrná díky velikosti granulí i obsažených živin v granuli. Porost vzrůstá vyrovnaně a nedochází k popálení porostu. Důležité je, že se nevyplavuje dusík ve formě nitrátu do spodních vod.
Obrázek 17: Vliv hnojiva na přírůstek trav.
Tabulka 3: Potřeba hlavních živin pro trávník. U– užitkové, F– fotbalové, G– golfové. L– lehká půda, S– středně těžká půda, T– těžká půda. Kategorie Druh,třída trávníku
Dusík (N) L
S
T
Fosfor (P2 O5 ) L
S
T
Draslík (K2 O) L
S
T
Hořčík (Mg) L S T
U U U
Exkluzivní Intenzivní Extenzivní
25 25 15
20 15 25 20 10 8
4 6 4
4 6 4
3 5 3
12 15 12
10 10 12 12 10 10
2 3 2
2 3 2
2 3 2
F F
Intenzivní Extenzivní
35 25
30 25 20 15
12 8
12 8
9 6
22 17
20 20 15 15
4 3
4 3
4 3
G Jamkoviště G Odpaliště G Dráhy
40 24 20
30 30 20 18 15 10
8 4 6
8 4 6
6 3 6
16 10 17
14 14 8 8 15 15
4 2 2
4 2 2
4 2 2
35
2.5.4
Rozdělení dlouhodobých hnojiv podle Müller-Beck (2003)
Hnojiva organického původu s převahou dusíku – Tato hnojiva jsou organického původu, jedná se o hnojiva s nízký obsahem živin. Lze je nalézt v kostní nebo rohové moučce. Organický dusík syntetického původu – Molekula obsahuje přesně určené kondenzáty. Látky patřící mezi kondenzáty jsou Crotodur (CD močovina = crotonylidendimočovina), Isodur (IBDU=isobutyldimočovina), Ureaform (Methylenurea). Tato forma dusíku je rozpustná hlavně v teplé vodě, ve studené je téměř nerozpustná. Dalšími faktory při rozkladu živin na formu potřebnou pro rostliny je teplota, vlhkost, pH a potřebné mikroorganismy (Rijmarkers,Van Peer, 1996). Obalová hnojiva, dusíkatá, NPK – Ve všech případech je báze těchto hnojiv tvořena sírou (CSU) a polymery (PCU). Kombinace těchto dvou látek se může používat (Poly–plus, Poly–S). Podle velikosti obalových vrstev lze určit trvanlivost hnojiva. Při přejezdu trávníku musí být odolné granule, ale všechny složky hnojiva by pro účinek startu neměly být odolné. 2.5.5
Celoroční potřeba živin pro trávníky Celoroční potřebou základních živin u intenzivně zatěžovaných užitkových tráv-
níků je dusík 1, 5 − 2, 5 kg · 100 · m2 , draslík 1, 2 − 1, 5 kg K2 O · 100 · m2 . U nezatěžovaných trávníků je potřeba dusíku menší o 20–25 % a u běžných trávníků až o 40–50 %. Sportovní fotbalová a golfová hřiště mají potřebu dusíku 2,5 až 3,5 kg · 100 · m2 , fosforu 0, 6 − 1, 2 kg · 100 · m2 a draslíku 1, 4 − 2, 2 kg · 100 · m2 . U nově založených trávníků je třeba navýšit dávku o 20 % v období prvních 2–3 let (Hrabě, et al., 2003). 2.5.6
Doporučený poměr základních živin pro trávníky Poměr N–P–K–Mg pro trávníky je uváděn jako 1:0,2-0,4:0,5-0,8:0,1-0,2. Ko-
rekce živin je nutná podle agrochemických výsledků rozborů na obsah přijatelných živin (Hrabě, et al., 2003). Podle Müller-Becka (2003) je nutno při stanovení množství živin, které je třeba aplikovat, zohlednit zásobu živin ve vegetační vrstvě, stáří trávníku, botanické slo36
žení porostu a úroveň zátěže. Poměr živin pro zdravý vývoj trávníku by měl být: N : P2 O5 : K2 O : M gO = 1 : 0,3 : 0,8 : 0,2. Na některých specifických trávnících, ke kterým patří golfové greeny, hlavně v zemích, kde je značně omezena možnost aplikace fungicidů, se uvádí dokonce poměr: N : K = 1 : 1. Důvodem je schopnost draslíku zvyšovat odolnost rostlin proti některým chorobám a stresům. Pro růst trávníku je vedle obsahu živin důležitá rovněž půdní reakce (pH). Optimální hodnoty půdní reakce jsou 5,5 – 6,5 (Hrabě et al., 2003). Podle Dubského (1998) je možné dosáhnout optimální hodnoty pH vápněním při přípravě vegetační vrstvy půdy. Ke zvýšení pH o jeden stupeň je třeba aplikovat 100–200 g vápence na 1 m2 . Ke snížení pH se používá fyziologicky kyselých hnojiv jako je např. síran amonný. Půdní reakce významně ovlivňuje příjem živin rostlinou.
Obrázek 18: Průřez obalovým hnojivem (www.scottprofesional.co.uk).
2.5.7
Vhodná doba aplikace a dávkování V průběhu jara v březnu až začátkem dubna se aplikuje ”startovací dávka”
dusíku. Na podzim (v první polovině září) a v termínu jara (květen) se aplikují další 2–3 dávky dusíku na úrovni 50 − 60 kg · ha−1 . V tomto období se může přihnojit fosforem a draslíkem (Hrabě, et al., 2003).
37
2.6
Sečení trávníků Sečení je nejdůležitější zásah k údržbě trávníku. Sečení zasahuje nejvíce do
vzhledu trávníku a ovlivňuje choroby trávníku (Hrabě a kol., 2009). Pro vytvoření hustého drnu je sečení nezbytné, důležité je udržet takovou výšku sečení, aby se nevyčerpaly kořeny. Během začínajícího růstu trávníku by se neměla výška radikálně měnit (Hesseion, 2000). Typy sekaček podle kosícího ústrojí rozdělujeme na: vřetenové, rotační nožové, cepové, bubnové. Odlišnou skupinou jsou pak motorové křovinořezy, které mohou být strunové nebo rotační (Hrabě a kol., 2009). Podle normy ČSN 83 9031 je počet sečí u parkových trávníků od 8 do 20 sečí ročně a výška trávníku by měla být od 40 mm do 100 mm. Praxe je ale často odlišná a seč je prováděna při výšce 200–300 mm (Knot, Hrabě, 2007). 2.6.1 2.6.1.1
Stroje na sečení Vřetenové sekačky Vřetenové sekačky jsou využívány tam, kde je důležitý vzhled a kvalita sečených
trávníků. Používá se většinou na greenech, odpalištích a fotbalových hřištích. Vřetenová sekačka pracuje na principu nůžek. Při seči je tráva umístěna mezi vřetenem a spodním nožem připevněným na konstrukci. Pro snížení energetické náročnosti jsou nože umístěny ve šroubovici. Vřeteno může být vybaveno až čtrnácti noži. U dobře udržovaných trávníků se používá více nožů s nízkou výškou střihu. Výška sečení je od 1 do 65 mm. Po sečení je možno vidět několik malých vlnek na jednotlivých listech trávníků. Ty jsou způsobeny pohybem sekačky dopředu a střihem po sobě návazných nožů (Hrabě a kol., 2009). 2.6.1.2
Sekačky rotační s kosícím ústrojím Rotační sekačky jsou nejvíce rozšířeny. Byly zhotoveny za účelem sekání vyšších
travnatých porostů. Používají se nejčastěji pro údržbu parků a na rodinné okrasné zahrady. Výška sečení je od 10 mm výše (Hrabě a kol., 2009). Jsou vybaveny benzínovým nebo elektrickým motorem.
38
Obrázek 19: Křovinořez
2.6.1.3
Cepové sekačky Principem cepové sekačky jsou nože připevněné na válci. Tento typ je vhodný
pro sečení trávníku od 60 do 150 mm. Používá se pro méně udržované plochy. Je odolný proti poškození a hodí se pro seč hustého porostu. Kvalita střihu se řadí mezi horší a jeho energetická náročnost je vysoká (Hrabě a kol., 2009). 2.6.1.4
Bubnové a lištové sekačky Bubnové sekačky se využívají pro sečení vysoké trávy. Na bubnu většinou bývají
uchyceny nože. Bubny se pohybují po zemi a nože při otáčení sekají travní porost. Jejich výhodou převládá dobrá údržba (Hrabě a kol., 2009). 2.6.1.5
Motorové kosy – křovinořezy Motorové kosy se využívají pro sečení nepřístupných míst (viz obr. 19). Řezacím
nástrojem je buď nylonová struna nebo kovový kotouč. Kosy jsou poháněny dvoutaktním motorem, pohyb se převádí pomocí hřídele. Kosící ústrojí se otáčí 6 000–9 0000 otáček za minutu. Struna je vhodná pro osekání překážek a kotouč lze lépe využít při sečení mladých výhonků. Kvalita střihu je horší a nedá se regulovat (Hrabě a kol., 2009).
39
2.7
Mulčování Mulčováním se rozumí ponechání biomasy na porostu a používá se v zemědělské
a trávníkářské praxi v případech, kdy není využití pro vyprodukovanou hmotu nebo by její odvoz byl zbytečně pracný (Svobodová , Šantrůček, 2009). Mulčovat lze veškeré travní plochy i přerostlou trávu, plevel, nálety i ostatní biologický odpad na záhonech, sady, plochy kolem silnic, příkopy(Anonym-b, 2008). Ponecháním této hmoty na povrchu travního drnu dochází k dekompozici, tedy k rozkladu na povrchu travního drnu. Rozklad probíhá pomocí detritového řetězce. Detritový řetězec je nedokonalý pozvolný rozklad, vedoucí při dlouhodobé realizaci k vytváření vrstvy rašeliny. V půdních podmínkách dochází k zhoršení půdních charakteristik a k celkové degradaci stanovištních podmínek (Rajnoch, 2005). Lze říci, že mulčování je jedním ze způsobů ekologické likvidace přebytečné trávy a plevelů. Spalování nadbytečné trávy je přísně zakázáno a odvoz na skládku je časově náročný a velmi drahý. Nejlepší vliv má mulčování na údržbu zaplevelených ploch s nálety, po několika letech dojde k rekultivaci pozemku (Anonym-b, 2008). Významný vliv na druhové složení mulčovaného travního porostu má vedle způsobu založení i frekvence sečí (Krausová, Hrabě, 2008). S větší frekvencí mulčování za rok se zvyšuje zastoupení jetelovin, hlavně jetele plazivého, a snižuje se počet míst nepokrytých porostem. Porost má tendenci se zahušťovat, je celkově soudržný a jeho protierozní vlastnosti jsou lepší. Je rozšiřován počet jednotlivých druhů (Fiala, 2008). Na mulčovaných plochách rostou rostliny, které snáší delší překrytí velkou vrstvou rozdrcené biomasy a pozemky následně opouštějí ty druhy, které tyto podmínky nesnesou (Hejduk, Geisler, 2006). Důvodem, proč se mulčování provádí, je zabránění eroze půdy a udržení druhové diversity. Při mulčování je důležitá úroveň inkrustace listových pletiv (Rajnoch, 2005). Pokud se plochy udržují stejnoměrně a správně, pak má mulčování velký vliv na potlačení plevelů, a tedy i na snížení množství pylových alergenů a výskyt hmyzu. V praxi se uvádí, že mulčování vysoké trávy je nejlevnějším způsobem bezodpadové údržby travnatých ploch (Anonym-b, 2008). Pokud v porostu převládá jílek vytrvalý a lipnice luční, pak je rozklad mulčované hmoty dobrý. Špatně se v porostu rozkládá kostřava červená, kostřava ovčí, rostliny 40
které mají ve stěnách obsažené velké množství ligninu způsobující tvrdost listů. Rozklad v těchto porostech probíhá pomalu a je horší (Knot, 2007). Příznivěji probíhá mulčování z hlediska vodního režimu v sušších podmínkách, ve vlhku se rozšiřují houbové choroby a živočišní škůdci (Rajnoch, 2005). Při mulčování je voda zadržována, není takový odpar. Tráva se postupně suší a ukládá se pod drnem. V trávníku se nedrží tolik plevelných druhů. Mulčovaný povrch však ale zabraňuje přístupu kyslíku ke kořenům (Hartin, 1997). Pro zlepšení porostu se nejčastěji uvádí mulčovat třikrát až čtyřikrát za rok, též aby tráva nepřerůstala. Pro dobrou úroveň porostu se doporučuje mulčovat i na začátku vegetačního období. Tráva na pozemku působí jako hnojivo pro růst další vegetace. Dalším obdobím pro mulčování je pak konec vegetace a potřetí lze mulčovat podle výšky porostu (Anonym-b, 2008).
2.8
Kostřava – Festuca L. Čeleď: Poaceae Rod kostřava obsahuje 170 druhů. Kostřavy se vyskytují v chladnějších oblastech
celého světa. V tomto rodě jsou zastoupeny trsnaté i výběžkaté trávy s modrošedými nebo zelenomodře zbarvenými listy, uplatňují se většinou na suchých a chudých stanovištích. Kostřavy se používají pro většinu typů trávníků (Opatrná, 2003). Rod Kostřava náleží do skupiny Kostřavovité, které se řadí z historického hlediska k nejstarším druhům trav. Z tohoto rodu se vyvinul rod jílek. Z těchto druhů se hospodářsky využívá pouze 5–10 druhů (Rajnoch, 2005). Původ kostřav je z jižní Afriky ze subalpinské oblasti. 2.8.1
Kostřava červená (Festuca rubra L.)
• německy – Rotschwingel • anglicky – Red fescue Je řazena mezi jemnolisté druhy trav. V travní směsi je využívána pro zahuštění trávníku (Kutina, 1982). Je široce zastoupena v trávníku. Kostřava červená je složkou intenzivně ošetřovaných a okrasných trávnících, zahradních a sídlištních trávníků. Tento druh je velice proměnlivý a vyskytuje se v morfologicky i cytologicky různých formách. V taxonech se zařazuje velmi špatně (Hrabě a kol., 2006). Její nevýhodou je menší odol41
nost vůči sešlapávání, při vysoké zátěži z trávníku ustupuje (Šrot, 1998). Konkurenční schopnosti kostřavy jsou dobré, vytlačuje z porostu slabší druhy. Nedoporučuje se používat se širokolistými travními druhy, neboť trávníky potom nejsou vyrovnané ve vzrůstu (Hrabě, et al., 2003). Kostřava červená se řadí mezi rhizomatické trávy. Existuje však také trsnatá odrůda Valaška. Z výběžkatých trav má nejrychlejší vývin, a proto i nejsnazší semenářství. Z ekologického hlediska je to naše nejskromnější tráva, která je nejvíce rozšířena na mezooligotrofních půdách. Nejlépe jí vyhovuje střední dávka dusíku (do 100 kg · ha−1 ). Roste na všech půdních druzích, a to i v subalpinském pásmu. Úspěšně odolává přísuškům i dočasnému zamokření půdy a roste i na zastíněných stanovištích. Ekologická přizpůsobivost se promítá v její kvalitativní variabilitě. Zařazuje se především do směsek pro trvalé travní porosty s nižší nebo střední úrovní výživy, případně i pro dočasné porosty (nad 4 užitkové roky). Kostřava červená je jedním z nejvýznamnějších druhů pro speciální (zejména okrasné) trávníky (Novotná, 2009). Využití najde v suchomilných prostředích jako například v Alpách, kde napomáhá zalesňování stanovištních podmínek. Rostlina má vytrvalý růst, obohacuje půdu a zmírňuje vliv podnebí na ostatní druhy. V Alpách se využívá pro obohacení sukcese bez velkých nákladů na ošetření. Kostřava červená je velmi dobrou pionýrskou rostlinou na bezhumusových erozivních plochách. Připravuje stanovištní podmínky pro přírodní sukcesi a nijak ji nepotlačuje, nicméně po 10–20 letech klesá výskyt rostliny a postupně odumírá (Krautzer, Wittman, 2006). Kostřava vytváří husté či řídké trsy podle počtu vněpoševních odnoží, výběžky jsou velké od 10 cm. Listy mají v průměru 0,6–0,9 mm široké čepele, nejsou zřejmé sklerenchymatické provazce pod pokožkou žeber líce listů. Kvete od července do srpna (2n=14). Je rozšířená v lučních porostech a v trávníku. (Bělohlávek a kol, 2002) Počet výhonků u kostřavy červené trsnaté je 120 tisíc na m2 . Hmotnost nadzemní fytomasy při sečení na výšku 40 mm je 500 − 600 g · m−2 , z tohoto množství je až 74 % odumřelé fytomasy. Hmotnost kořenové fytomasy je 1300−1500 g ·m−2 do hloubky 200 mm, z toho až 70 % ve vrstvě do 20 mm (Hejduk a kol., 2008).
42
Tabulka 4: Počty odrůd kostřavy červené do roku 2005. OECD–organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. (Hejduk a kol., 2008) OECD ČR České celkem
280
17
pícní
31
4
trávníkové
249
66
13
Kostřava červená je podle velikosti vzrůstu rozdělena na středně vysokou, volně trsnatou, krátce výběžkatou až výběžkatou. Vyskytuje se na pastvinách, mezích, v suchých lesích a na náspech (Deyl, Květoslav, 2003). Snese pH od 5,5 do 6,8. Vhodné půdy jsou středně těžké, nejlépe hlinitopísčité, písčitohlinité, hlinité. Půdní podmínky snáší ve velké amplitudě od lehkých po dosti humusová stanoviště. Pokud jde o vláhu, zařazuje se do xerofytních až po mezohygrofytní rostliny, pro stanoviště je potřebná nízká vzdušná vlhkost. Z hlediska výživného režimu řadíme kostřavy mezi mezooligotrofní až mezotrofní stanoviště. Tedy pro nižší vytrvalost jsou stanoviště i mezoeutrofní a eutrofní. Klima snese drsnější a nachází se v teplých i chladných oblastech. Vydrží všechny polohy a expozice (Hejduk a kol., 2008). Z biologických vlastností je uváděn ozimý charakter. V roce založení je pomalý růst a vývoj rostlinek. Vytrvalost je vysoká pouze v extenzivně ošetřovaných porostech a menší v intenzivně hnojených a kosených porostech. Nejrychlejší obrůstání je na jaře, rostliny mají svěží charakter. Naopak v období sucha trpí zasycháním (Hejduk a kol., 2008).
43
Obrázek 20: Drn kostřavy červené
Po výsevu vzejde středně rychle, tedy za 10–17 dnů. Trávníkový drn se zapojuje pomaleji, u trsnatých a krátce výběžkatých trav je drn hustší a dostatečně jemný. Trávník snese nízké sekání od 20 do 40 mm, u okrasných a sportovních trávníků až 10 mm. Rozdíl v hustotě drnu je u výběžkatých odrůd, které mají poněkud nižší hustotu drnu. Mají výhodu v tom, že zaplňují v porostu prázdná místa. Kostřava většinou snáší sucho, projevující se zasycháním listů, ale nakonec trávník opět regeneruje do původního zbarvení. Horší sklon má ke tvorbě stařiny, kterou tvoří ve větší míře při výšce seče porostu od 50 do 60 mm. Jednou z jejích nevýhod je náchylnost k napadení chorobou kornatky travní (Hrabě a kol., 2006). 2.8.2
Rozdělení českých odrůd Mezi výběžkaté rostliny patří odrůda Blanka. Do krátce výběžkatých patří
čtyři odrůdy Fantasie, Rosana, Terka a Viktorka. V trsnatých odrůdách je uvedeno šest variet Barbora, Citera, Fidelius, Ferota, Klarka, Makyta, Veverka a Protenza (Hejduk a kol., 2008). Rozdělení kostřav (Hejduk a kol., 2008) • kostřava červená – výběžkatá Festuca rubra subsp. rubra • kostřava červená – krátce výběžkatá Festuca rubra trichophilla • kostřava červená – hustě trsnatá Festuca rubra subsp. commutata 44
K hospodářským charakteristikám lze říci, že mají slabší konkurenční schopnost po výsevu a při intenzivním hnojení dusíkem. Drn trav je velmi jemný, elastický a estetický. Jednotlivé stanovištní požadavky jsou různé podle druhu kostřavy. Požadavky na závlahu jsou nižší (Festuca rubra subsp. commutata) až nízké (Festuca rubra subsp. rubra, Festuca rubra trichophylla), též požadavky na výživu jsou nižší. Požadavky na sečení jsou střední až nižší, výška je nízká 5–60 mm a 15-60 mm (Festuca rubra subsp. rubra). Požadavky na zasolenost jsou střední (Festuca rubra subsp. rubra, Festuca rubra subsp. commutata) až velmi dobré (Festuca rubra trichophylla), snáší i vyšší obsah solí v půdě. Tabulka 5: Vybrané rozdíly mezi formami Festuca rubra. Hodnocení: 1–9 nejlépe, * významné rozdíly mezi odrůdami (Hejduk a kol., 2008) Jednotlivé Festuca rubra, subsp. vlastnosti rubra commutata trichophylla výběžky vzhled hustota drnu odolnost proti mrazu tolerance na zátěž tolerance na sucho tolerance na zastínění tolerance na zasolení jemnost vhodnost pro hřiště vhodnost pro trávníky vhodnost pro golf
dlouhé 5 8 9 5 7 8 6 6 5 7 5
žádné 4 9* 8* 6* 8* 8 6 8* 6 9 8*
krátké 4 9* 8 6* 8 8 9 9* 6* 9 9*
Plstnatění je průměrné (Festuca rubra subsp. rubra, Festuca rubra subsp. commutata) až vysoké (Festuca rubra trichophylla). Požadavky na úroveň ošetřování jsou u kostřav na úrovni nižší až střední. Poslední charakteristikou je hospodářská citlivost vůči chorobám, ta je u kostřav průměrná až nižší, zejména proti houbovým chorobám (čarodějné kruhy, kornatka travní) (Hejduk a kol., 2008). Z hlediska využití se dělí opět podle kategorie výběžků. Kostřava červená hustě trsnatá (Festuca rubra commutata) se v trávnikářství používá do okrasných trávníků s psinečkem tenkým a dále se používá na užitkové trávníky, golfová jamkoviště. Kostřava 45
červená krátce výběžkatá (Festuca rubra trichophylla) se vyžívá pro okrasné trávníky s psinečkem tenkým, užitkové trávníky, komunální trávníky jako kolejiště, okraje cest, letištní dráhy (snáší zasolenost). Kostřavu červenou výběžkatou (Festuca rubra rubra) lze navrhnout pro užitkové a krajinné trávníky také jako doplněk do sportovních trávníků nebo do extenzivního zatravnění sadů, vinic, břehů, vodních děl, svahů dálnic, případně střešní ozelenění. Při použití v trávníkářství je kostřava červená velice důležitým základním druhem pro velkou část trávníků. Trsnaté a krátce výběžkaté formy jsou používány pro intenzivně ošetřované okrasné trávníky trsnaté a krátce výběžkaté formy. Mohou se využívat na golfových jamkovištích. Výběžkaté formy mají hlavně uplatnění u rekreačních a krajinných trávníků (Hrabě a kol., 2006).
46
3 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem práce je vyhodnotit vliv mulčování a hnojení na kvalitu travního drnu kostřavy červené. Konkrétně je cílem práce zhodnocení následujících charakteristik. 1. celková hmotnost kořenové fytomasy v suchém stavu do hloubky 200 mm a její stratifikace, tj. hmotnost ve vrstvě 0–20 mm a 21–200 mm a podíl jednotlivých vrstev (v %), 2. celková hmotnost reziduální nadzemní fytomasy v suchém stavu při výšce kosení 40 mm, 3. struktura reziduální nadzemní fytomasy, tj. hmotnost živé (zelené) části a odumřelé části (= ”stařina”) v suchém stavu a podíl jednotlivých vrstev (v %) ve vztahu ke sledovaným trávníkovým odrůdám, 4. celková hmotnost fytomasy drnu v suchém stavu (= ”drn” tj. reziduální nadzemní fytomasa do výšky 40 mm a kořenová biomasa do hloubky 200 mm) a podíl jednotlivých vrstev (v %) ve vztahu ke sledovaným trávníkovým odrůdám, 5. užitné a estetické charakteristiky trávníku (hustota, celkový vzhled, intenzita zbarvení, odolnost vůči zaplevelení). To vše ve vztahu: • k vlivu mulčování v porovnání se sečením • k vlivu dávky a formy dusíku
47
4 METODIKA POKUSU 4.1
Vymezení oblasti pokusu Pokusná plocha se nachází ve Výzkumné stanici pícninářské Vatín. Území tvoří
starohorní krystalická břidlice, tvořena převážně rulami a migmatity. Plocha se nachází v bramborářské oblasti v nadmořské výšce 530 m. Dominantními půdními typy jsou silně kyselé až kyselé kambizemě a primární pseudogleje. Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 6 ◦ C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 16,5 ◦ C, nejstudenějším měsícem bývá leden s průměrnou teplotou -3,5 ◦ C. Roční průměr srážek v dlouhodobém průměru převyšuje 700 mm. Obrázky 1 respektive 2 zobrazují klimatodiagramy za roky 2008 a 2009.
Graf 1: Klimatodiagram 2008, průběh počasí Vatín.
48
Graf 2: Klimatodiagram 2009, průběh počasí Vatín.
4.2
Struktura a rozsah založení pokusu Příprava půdy byla nejdůležitější částí založení pokusu. Z povrchu půdy byly
odstraněny kameny a terén se důkladně urovnal. Na pokus byla použita původní ornice. Pokus byl založen na jaře 2007 metodou dělených dílců. První hodnocení bylo provedeno 27. března 2007. Pokus se skládá z malých parcelek o velikosti 1,8 x 1,8 m ve třech opakováních.
4.3
Skladba porostu
Druh Kostřava červená krátce výběžkatá Kostřava červená výběžkatá Kostřava červená trsnatá
Odrůda
Stát původu
Rok registrace
VIKTORKA
ČR
2000
BLANKA
ČR
2004
BARBORKA
ČR
1998
Kostřava červená – odrůda Viktorka Odrůda Viktorka se řadí mezi pozdní až velmi pozdní hexaploidní krátce výběžkaté odrůdy. Tato odrůda tvoř hustý a velmi jemný trávník tmavě zelené barvy. Odrůda 49
je odolná vůči napadení plísní sněžnou a rzí travní (Fadrný a kol., 2002). Kostřava červená – odrůda Blanka Blanka se řadí mezi oktoploidní výběžkatou trávníkovou odrůdu. Růstový habitus je v době výsevu polovzpřímený až střední. Barva listů bývá světlá až středně zelená, jemnost trávníku bývá vysoká. Proti plísni sněžné a listové skvrnitosti bývá středně odolná, proti napadení padlím travním a rzím je odolná. Tato odrůda se hodí do směsí pro jemné okrasné trávníky. Vysokou hustotu lze dosáhnout častějším sečením (ÚKZUZ, 2005). Kostřava červená – odrůda Barborka Tato odrůda je vytrvalá trsnatá tráva nižšího charakteru (6n). Tvoří velmi jemný hustý drn. Listy zbarvuje do světle zelena po celou vegetaci a tvar listů je velmi úzký. Stébla jsou dlouhá až 0,6 m. Hmotnost tisíce semen se pohybuje kolem 0,9 kg. Odrůda Barborka je ozimého charakteru, vyznačuje se odolností vůči mrazu a brzkému jarnímu probuzení. Tato odrůda je charakterizována vysokou rezistencí proti padlí travnímu a plísni sněžné a odolností proti listovým skvrnitostem (ÚKZUZ, 2005).
4.4
Ošetřování pokusu V roce 2008 byly provedeny odběry půdních vzorků. Na jaře byla každá par-
celka vyhodnocena v procentech: zapojení vysetých druhů, prázdných míst (za použití stupnice 1–9, 9–bez poškození, 1–totálně zničené), poškození hraboši za použití stupnice 1–9, (9–bez poškození, 1–totálně zničené), choroby (plíseň sněžná v zastoupení od 1–9, procentické zastoupení plevelů a druhů plevelů). Opět bylo provedeno hnojení. Travní hmota z každé parcelky u sečené varianty byla vážena jen z průseku o ploše 1,07 m2 , mulčovaná část se prováděla bez vážení. Pozemek byl hodnocen jako na jaře a navíc se hodnotila hustota porostu a celkový vzhled i intenzita metaní ve stupnici 1–9, výška porostu (cm). V druhé seči vše proběhlo stejně, pak byl proveden postřik přípravkem Roundup. Čtvrtá seč byla provedena podobně a bylo měřeno pH. Po páté seči byly odebrány kořeny z každé varianty, celkem 210 vzorků o průměru válečků 5 cm. Nadzemní část byla rozebrána na zelenou hmotu a stařinu. Kořeny (0–20 mm a 20–200 mm) byly 50
vyprány. Hnojiva použitá v pokusu: RN – rychle rozpustné hnojivo Nitrophoska perfect (15–5–20+2+ME) SN – hnojivo se stabilizátorem dusíku Entec perfect (17–7–17+2+ME) DN – formě dlouhodobé hnojivo Floranid permanent (16–7–15+2+ME) 4.4.1
Termín hnojení
1. hnojení na jaře (dávka 50 kg N · ha−1 – u všech hnojených variant), 2. hnojení po 3. seči (dávka 50 kg N · ha−1 – jen u varianty hnojené 100 kg N · rok −1 · ha−1 ). 4.4.2
Způsob hnojení Použit byl ruční způsob hnojení. Dávka hnojiva byla navážena na každou parcelu
a ručně rozsypána.
4.5 4.5.1
Sledované charakteristiky Stanovení celkové hmotnosti kořenové fytomasy Stanovení hmotnosti kořenové fytomasy bylo provedeno metodou monolitů (Fi-
ala in Rychnovská et al., 1987), a to na podzim po páté seči. Z každé parcely byl odebrán jeden vzorek kořenové fytomasy pomocí ocelového válce o průměru 50 mm do hloubky 200 mm. Tento vzorek byl dále rozdělen na vrstvy 0–20 mm a 21–200 mm. K plavení vzorků bylo použito síto o průměru ok 0,5 mm a kořeny byly následně vysušeny přirozenou cestou (zbytkový obsah vody v rostlině je 10–14 %, dle Penka (1985) ). 4.5.2
Stanovení hmotnosti nadzemní (zbytkové) fytomasy Zbytkovou nadzemní fytomasou je myšlena nadzemní fytomasa drnu, která zů-
stala na parcelce těsně po pokosení pokusu na požadovanou výšku (Geisler, 1971). Stanovení nadzemní fytomasy se provádělo společně se stanovením kořenové fytomasy, tedy i termíny odběrů jsou totožné. Ze vzorku, který byl k dispozici po odběru kořenové hmoty, 51
se pomocí nože oddělila nadzemní hmota. Ta byla dále pinzetou rozdělena na fytomasu živou a mrtvou (stařinu). 4.5.3
Hodnocení vybraných hospodářských charakteristik Hustota trávníku byla hodnocena třikrát ročně, a to v jarním, letním a podzim-
ním termínu. Termíny odběru: březen 2008, květen 2008, srpen 2008, září 2008. V roce 2009 byly termíny odběrů naprosto stejné. Výsledný průměr těchto hodnocení pak udává pořadí za jednotlivé roky. K hodnocení se používala subjektivní stupnice od 1 (nejhorší) po 9 (nejlepší). Celkový vzhled trávníku byl hodnocen stejně jako hustota třikrát ročně stupnicí od 1 (velmi špatná hustota) po 9 (velmi dobrá hustota) (Ševčíková, 2002). Hustota porostu je hodnocena na jaře, v létě a na podzim, 2–3 dny po seči. Hodnotící škála je od 1 do 9 bodů, kde 1 znamená velmi řídký porost a 9 velmi hustý porost. Ve škále jsou dále použita čísla 3, 5, 7, která znamenají řídký, středně hustý a hustý porost. Celkový vzhled travního porostu se řídí škálou od 1 do 9 bodů. Bod 1 znamená velmi špatný vzhled a bod 9 velmi dobrý vzhled. Uprostřed škály jsou body 3, 5, 7, které znamenají špatný, průměrný a dobrý vzhled. Měření bylo provedeno na jaře, v létě a na podzim, kdy byly zohledněny také všechny znaky kvality. Odolnost porostu vůči zaplevelení je hodnocena ve škále od 1 do 9 bodů, ale hodnocení porostu bylo nejdříve v procentuálním zastoupení od 1 do 80 procent a později bylo převedeno z procent na body, kde 1 bod (velmi nízká odolnost porostu vůči zaplevelení) představoval hodnoty větší než 80 procent. Bod 2 představuje velmi nízkou až nízkou odolnost 61–80 %, bod 3 znamená nízkou odolnost proti zaplevelení 41-61 %, nízká až střední 21–40 % je vyjádřena 4 body, střední 16–20 % 5 body, střední až vysoká 11–15 % 6 body, vysoká 6–10 % 7 body, vysoká až velmi vysoká 1–5 % 8 body, velmi vysoká 9 bod a méně jednomu procentu odolnosti porostu vůči zaplevelení. Hodnocení bylo provedeno na jaře, v létě a na podzim dva dny před sečí. Do vyhodnocení byla zahrnuta pokryvnost jiných druhů trav a plevelů.
52
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1
Vliv sečení a mulčování na hmotnost a strukturu nadzemní a podzemní fytomasy při použití různých typů hnojiva Největší rozdíly mezi živou a odumřelou fytomasou byly zaznamenány v roce
2008 u nadzemní fytomasy u hnojiva SN50 (viz graf 3). U varianty sečení byla zjištěna velmi nízká hmotnost živé fytomasy (185,14 g · m−2 ). Přitom bylo u této varianty hnojení dosaženo nejvyšších hodnot jak nadzemní (seč, odumřelá fytomasa 417,83 g · m−2 ), tak i podzemní fytomasy (mulč, kořeny 0–20 mm, 940,98 g·m−2 ). U kontrolní varianty nebyly naopak zjištěny velké rozdíly mezi mulčovanou variantou a sečenou variantou. Rovněž u hnojené varianty RN50 (tabulky 8, 10) jsou rozdíly mezi mulčováním (celková hodnota 1628,87 g · m−2 ) a sečením (1627,18 g · m−2 ) velmi malé. Nejmenší hmotnost v roce 2008 byla zjištěna u mulčované varianty jak u kořenové fytomasy (u kořenů v hloubce 20–200 mm 499,36 g · m−2 ), tak v sečené variantě u nadzemní části (živá fytomasa 604,67 g · m−2 ) při použití hnojiva DN50 , tedy u dlouhodobého hnojiva (tabulky 8, 10). Na zdrojová data byla aplikována statistická metoda jednofaktorová ANOVA se zdrojem proměnlivosti typem sečení pro živou fytomasu, odumřelou fytomasu, kořenovou fytomasu 0–20 mm, kořenovou fytomasu 20–200 mm, nadzemní a podzemní fytomasu (viz přílohy 1, 3, 4, 5, 6, 7, 15, 16, 17, 18, 19, 20). Statistická metoda ANOVA prokázala, že rozdíly mezi jednotlivými typy sečení jsou statisticky nevýznamné, s výjimkou rozdílu mezi typem sečení u množství živé fytomasy. Byl zjištěn průkazný rozdíl v roce 2009 a rozdíl těsně pod hranicí významnosti v roce 2008 (p ≤ 0, 05).
53
Graf 3: Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2008.
Tukeyův HSD test, který byl použit pro následné testování, neprokázal žádné další statisticky významné rozdíly mezi typy sečení. Závěrem Tukeyova testu lze konstatovat statisticky neprůkazné rozdíly mezi typy sečení. Nicméně výsledkem testu nelze potvrdit nulovou hypotézu, tedy že typ sečení nemá vliv na množství vyprodukované fytomasy.
5.2
Vliv formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost kořenové fytomasy V roce 2008 byl celkový průměr podzemní fytomasy u sečené varianty v hloubce
0–20 mm 582,34 g · m−2 , v hloubce 20–200 mm 592,88 g · m−2 . V mulčované variantě byla hmotnost kořenové fytomasy ve vrstvě 0-20 mm 659,02 g · m−2 a ve vrstvě 20–200 mm 567,3 g · m−2 (tab. 6). Největší hmotnost kořenové fytomasy za rok 2008 byla u hnojeného pokusu SN50 ve vrstvě 0–20 mm v mulčovaném porostu 940,98 g · m−2 (tabulka 10) . U kořenů 20– 200 mm bylo nejvíce fytomasy sledováno u hnojiva DN100 tedy 749,94 g · m−2 (viz graf 4). Nejvíce celkové kořenové fytomasy je u hnojiva SN50 tedy 1526,97 g · m−2 . Nejméně 54
fytomasy bylo sledováno u kořenů ve vrstvě 0–20 mm u hnojiva DN50 v mulčované variantě (519,35 g · m−2 ). V roce 2009 bylo dosaženo v průměru u všech variant hnojení u sečené varianty hmotnosti kořenů v hloubce 0–20 mm 749,77 g·m−2 a v hloubce 20–200 mm 609,77 g·m−2 . V mulčované variantě bylo dosaženo v průměru u kořenů v hloubce 0–20 mm 746,62 g · m−2 a u kořenů v hloubce 20–200 mm 520,72 g · m−2 podzemní fytomasy. Nejvíce kořenové fytomasy v roce 2009 dle grafu 8 je u hnojiva DN100 sečené varianty u kořenů v hloubce 0–20 mm (1039,5 g · m−2 , tab. 15). Naopak nejméně fytomasy bylo naměřeno v mulčovaném porostu u kořenů v hloubce 20–200 mm u hnojiva RN50 (411 g · m−2 ). V hloubce 0–20 mm bylo nejméně kořenové fytomasy u sečené varianty RN50 (543,53 g · m−2 ). V hloubce 20–200 mm bylo nejvíce fytomasy zaznamenáno u kontrolního měření sečené varianty (808,49 g ·m−2 ). Nejvíce celkové podzemní fytomasy bylo dosaženo u DN100 (1633 g · m−2 ) u varianty sečení. Naopak nejméně celkové fytomasy je u mulčovaného pozemku hnojeném SN100 (1003 g · m−2 ). V pokuse zkoumajícím vliv kořenového systému trav na estetickou i užitkovou funkci, který byl prováděn v letech 1996–2000, byla celková hmotnost fytomasy drnu u kostřavy červené (2153,86 g ·m−2 ). Kořenová biomasa představovala u kostřavy červené 74 % celkové biomasy a převládala nad nadzemní biomasou (Straková et al., 2007). Z výsledků pokusu, založeného v roce 2006 v arboretu Mendlovy univerzity v Brně, vyplývá, že podíl kořenové podzemní fytomasy dosahoval nejvyšších hodnot na jaře 2007 (798,3 g · m−2 ). V roce 2006 na jaře byla hmotnost podzemní fytomasy 187,5 g · m−2 a na podzim v tomto roce 413,75 g · m−2 . V roce 2007 byl podíl kořenové podzemní fytomasy v létě 805,10 g · m−2 v letním období (Knot, Hrabě, 2007). Z tabulek v přílohách 8, 9, 10, 11 a 12 je zřejmé, že nebyly žádné statisticky významné rozdíly způsobené typem hnojení pro všechny typy testované fytomasy, což potvrdilo i následné testování Tukeyovým testem.
5.3
Vzájemné vlivy mezi typem sečení a typem hnojení Vzájemný vliv mezi typem sečení a typem hnojení byl testován pomocí statis-
tické metody dvoufaktorová ANOVA s uvažovanými interakcemi mezi typem hnojení a sečení. Provedení této statistické metody je pro roky 2008 a 2009 popsáno v přílohách 55
13, 14, 21 a 22. Dvoufaktorová ANOVA neprokázala žádné statisticky významné rozdíly mezi typem sečení, typem hnojení, ani jejich vzájemné statisticky významné interakce. Nelze tedy vyvrátit, ani potvrdit vzájemné interakce mezi typem sečení a typem hnojení.
Tabulka 6: Hmotnost a podíl kořenové fytomasy v jednotlivých vrstvách, Vatín 2008. Kořeny
Kořeny
0–20 mm [g · m−2 ] 20–200 mm [g · m−2 ] kg · N · ha−1 Seč
100 K0
Průměr
100
399,15
50
Rel. [%]
0–20 mm
20–200 mm
100
100
592,88
RN
664,12
524,84
546,92
594,48
SN
659,02
619,96
478,98
DN
604,67
604,67
490,87
Průměr Mulč
50
Rel. [%]
50 69
114
50 110
90
101
110
462
113 106
88
85
606,37
103 103
91
112
582,34
538,91
100,0
100,0
456,9
518,01
69
91
K0 RN
531,63
563,91
567,3
533,33
161
85
105
98
SN
827,18
940,98
518,05
585,99
125 161
91
103
DN
749
519,75
749
499,36
117
132
88
659,02
567,30
56
78
100,0
100,0
Graf 4: Srovnání nadzemní fytomasy. Vatín 2008.
Graf 5: Srovnání kořenové fytomasy, Vatín 2008.
57
5.4
Vliv formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost nadzemní fytomasy V roce 2008 byl průměr veškeré živé nadzemní hmoty v sečené variantě 165,96 g ·
m−2 a u odumřelé 397,69 g · m−2 . V mulčované variantě bylo dosaženo živé hmoty v průměru 239,24 g·m−2 a odumřelé o něco méně – 354,50 g·m−2 . Z grafu 4 vyplývá, že největší množství živé fytomasy je u mulče při hnojení SN50 a u odumřelé fytomasy u hnojiva RN100 (566,6 g · m−2 ) v mulčovaném porostu (viz graf 5). Naopak nejnižší hodnoty byly pozorovány u živé fytomasy u sečené varianty RN50 (132,48 g · m−2 ) a u odumřelé fytomasy bylo nejmenší množství u mulče při pozemku hnojeném SN100 (258,17 g·m−2 ). Nejvíce celkové fytomasy bylo dosaženo u mulčované varianty hnojené SN50 (856,04 g ·m−2 ). Z celkové fytomasy nejmenší množství lze vidět u DN50 (428,03 g·m−2 ) v sečené variantě. V roce 2009 (graf 7, 8) byly průměrné hodnoty živé nadzemní fytomasy u sečené varianty 200,67 g · m−2 a odumřelé fytomasy 365,42 g · m−2 . Nadzemní fytomasy bylo nejvíce naměřeno v mulčované variantě v roce 2009 u hnojeného pozemku RN50 u odumřelé fytomasy (497,66 g ·m−2 ). Nejméně bylo zjištěno u živé fytomasy u mulčované varianty hnojené DN50 93,42 g ·m−2 . Nejméně odumřelé fytomasy bylo sledováno u pozemku hnojeném RN100 (122,3 g ·m−2 ). Nejvíce živé fytomasy bylo po kontrole (188,54 g · m−2 ) u hnojeného pozemku SN50 (181,74 g · m−2 ). Celkově nadzemní fytomasy bylo nejvíce u mulčovaného RN50 (625,05 g · m−2 ). Nejméně celkové nadzemní fytomasy bylo sledováno u RN100 na mulčované parcelce (379,38 g · m−2 ). Knot, Hrabě (2007) uvádí, že živá fytomasa dosahovala nejnižší hmotnosti na jaře (2007) a sice 306,25 g · m−2 . Naopak nejvyšší podíl živé fytomasy byl dosažen v létě 2007, kdy jeho hmotnost byla 706,58 g · m−2 , to je pouze 54 % hmotnostních z celkové fytomasy drnu za dané období (2007).
58
Tabulka 7: Hmotnost a podíl živí a odumřelé nadzemní fytomasy. Vatín 2008. Živá
Odumřelá
Rel. [%]
Rel. [%]
živá
odumřelá
fytomasa [g · m−2 ] fytomasa [g · m−2 ] kg · N · ha−1 Seč
100 K0
50
100
402,55
50
100
112
50
101
RN
118,9
156,26
388,96
373,67
71
94
97
93
SN
185,14
207,22
417,83
392,36
106
124
85
98
DN
140,98
166,45
287,05
521,44
84
100
72
131
K0
165,96
397,69
100,0
100,0
146,07
383,86
61
108
RN
188,54
152,87
96,78
565,61
78
63
96
159
SN
475,58
309,13
334,61
258,17
198
129
94
72
DN
197,03
205,52
292,14
304,03
82
85
82
86
Průměr
5.5
100
186,84
Průměr Mulč
50
239,24
354,5
100,0
100,0
Srovnání vlivu formy hnojiva v mulčovaných a sečených porostech na hmotnost nadzemní a podzemní fytomasy Z grafů (4 a 5) je patrné, že v roce 2008 množství kořenové fytomasy převládá
nad nadzemní částí. Je též zřejmá převaha množství fytomasy v mulčovaných porostech nad sečenými. Kontrola v těchto pokusech odpovídá průměru nebo podprůměru. Nejmenší rozdíly mezi sečenou a mulčovanou variantou v roce 2009 je patrný z grafů (7 a 8) u DN100 . U varianty DN100 jsou rozdíly u živé hmoty pouze o 25,47 g·m−2 , u odumřelé nadzemní biomasy 37,36 g · m−2 , u kořenů 0–20 mm 20,38 g · m−2 , u kořenů 20–200 mm 47,55 g · m−2 . Nejrozdílnější hodnoty jsou v roce 2009 u hnojení RN100 . U mulčované varianty je kořenů více a naopak u varianty sečení převládá hmota nadzemní. V hodnotách jsou rozdíly u RN100 největší u odumřelé nadzemní biomasy (o 108,7 g · m−2 ) a také u kořenů v hloubce 0–20 mm (o 288,7 g · m−2 ) mezi mulčem a sečí u kořenů 0–20 mm, tedy po odečtení (873,04–584,29 g · m−2 ). Z grafu vyplývá, že největší rozdíly jsou u varianty 59
RN100 . Podzemní část převládá nad nadzemní části u všech typů hnojení.
5.6
Srovnání kořenové a nadzemní hmoty ovlivněné dávkou dusíku vyjádřené v procentech Nejvíce kořenů v roce 2008 se nachází v hloubce 0–20 mm, a to u hnojené
a mulčované varianty SN100 – 43 % (viz graf 6). Nejméně hmoty je zastoupeno u nadzemní živé fytomasy, a to u sečené varianty RN50 – 7 %. Z grafu lze dále vyčíst, že hodnoty u kořenů 0–20 mm se pohybují okolo 36 %, u kořenů 20–200 mm kolem 37 %, u odumřelé fytomasy je to asi 20 %, u nadzemní živé fytomasy asi 10 %. Z tabulky 8 (rok 2008) jsou zřejmé celkově nejvyšší hmotnosti fytomasy, u hnojiva SN50 to je 1684 g · m−2 a u DN100 1783 g · m−2 u sečené varianty. U mulče jsou nejvyšší hodnoty fytomasy u hnojiva SN50 2337,15 g · m−2 a pro DN100 – 2031,41 g · m−2 . V roce 2009 (viz graf 10) je nejvíce kořenů v hloubce 0–20 mm, a to 49 % při použití hnojiva DN100 v mulčované variantě pokusu. Nejméně hmoty je zastoupeno u nadzemní živé fytomasy, a to u mulčovaného DN100 – 5 %. Z grafu lze dále vyčíst, že hodnoty u kořenů 0–20 mm se pohybují okolo 40 %, u kořenů 20–200 mm kolem 30 %, u odumřelé fytomasy je to asi 20 %, u nadzemní živé fytomasy asi 10 %. U sečené varianty v roce 2009 je nejvíce vyprodukované fytomasy u SN50 (1684,9 g · m−2 ) a u DN100 (1783,44 g · m−2 ). U mulčované varianty je nejvíce fytomasy přiřazeno opět hnojivu SN50 (2337,15 g · m−2 ) a DN100 (2031,42 g · m−2 ).
60
Tabulka 8: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg·ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2008. Hmotnost [g · m−2 ]
Fytomasa
Podíl na celkové hmotnosti [%]
K0
DN50
RN50
SN50
K0
DN50
RN50
SN50
Živá fytomasa
186,84
140,98
118,9
185,14
12
8
7
11
Odumřelá fytomasa
402,55
287,05
388,96
417,83
25
18
24
25
Kořeny 0–20 mm
399,15
604,67
524,84
619,96
25
37
32
36
Kořeny 20–200 mm
592,78
606,37
594,48
462
38
37
37
28
Celkem
1581,31 1639,07 1627,18 1684,93 100
100
100
100
Tabulka 9: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2008. Fytomasa
Hmotnost [g · m−2 ]
Podíl na celkové hmotnosti [%]
DN100
RN100
SN100
DN100
RN100
SN100
Živá nadzemní fytomasa
166,45
156,26
207,22
9
9
12
Odumřelá nadzemní fytomasa
521,44
373,67
392,36
29
21
23
Kořeny 0–20 mm
604,67
664,12
659,02
34
38
28
Kořeny 20–200 mm
490,87
546,92
478,98
28
32
37
Celkem
1783,44 1740,98 1737,58
100
100
100
61
Tabulka 10: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2008. Hmotnost [g · m−2 ]
Fytomasa
Podíl na celkové hmotnosti [%]
K0
DN50
RN50
SN50
K0
DN50
RN50
SN50
Živá fytomasa
146,07
197,03
188,54
475,58
10
13
12
20
Odumřelá fytomasa
383,86
292,14
343,1
334,61
26
19
21
14
Kořeny 0–20 mm
456,90
519,75
563,9
940,98
30
34
35
40
Kořeny 20–200 mm
518,05
499,36
533,33
585,99
34
34
32
26
Celkem
1504,88 1508,28 1628,87 2337,15 100
100
100
100
Tabulka 11: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2008. Fytomasa
Hmotnost [g · m−2 ]
Podíl na celkové hmotnosti [%]
DN100
RN100
SN100
DN100
RN100
SN100
Živá nadzemní fytomasa
205,52
152,87
309,13
10
8
16
Odumřelá nadzemní fytomasa
304,03
565,61
258,17
15
31
14
Kořeny 0–20 mm
772,82
531,63
827,18
38
29
43
Kořeny 20–200 mm
749,04
567,30
518,05
37
32
27
Celkem
2031,41 1817,41 1912,53
100
100
100
62
Graf 6: Srovnání živé, odumřelé nadzemní fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2008.
63
Tabulka 12: Rozdíly v hmotnosti kořenové fytomasy u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Kořeny
Kořeny
0–20 mm [g · m−2 ] 20–200 mm [g · m−2 ] kg · N · ha−1 Seč
100 K0
Průměr
100
709,9
50
Rel. [%]
0–20 mm
20–200 mm
100
100
808,49
50 95
50 133
RN
543,53
584,3
589,38
552,02
73
78
97
91
SN
940,9
760,9
523,14
570,7
125 102
85
94
DN
669,21
1039,5
630,15
749
89
103
98
Průměr Mulč
50
Rel. [%]
K0
139
749,77
609,77
100,0
100,0
626,75
495,7
83,9
95,2
RN
638,64
873,04
411
587,7
86
117
79
113
SN
784,7
570,7
480,68
433,1
105
76
92
83
DN
713,38
1019,1
689,6
546,9
96
137
132
105
746,62
520,72
64
100,0
100,0
Tabulka 13: Rozdíly v hmotnosti nadzemní fytomasy u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Živá
Odumřelá
fytomasa [g · m−2 ] fytomasa [g · m−2 ] kg · N · ha−1 Seč
100 K0
Průměr
100
188,54
50
Rel. [%]
živá
odumřelá
100
392,36
50
100
94
50
107
RN
174,95
169,8
309,13
356,18
87
84
85
100
SN
181,74
164,7
351,59
400,85
91
82
96
110
DN
173,25
123,9
387,25
351,59
86
61
106
96
Průměr Mulč
50
Rel. [%]
K0
200,67
365,42
100,0
100,0
130,79
107,8
105
128
RN
127,39
122,3
497,66
256,6
105
101
128
66
SN
129,9
147,7
315,9
414,4
106
122
81
107
DN
93,42
98,5
429,7
388,9
77
81
111
100
121,32
387,99
65
100,0
100,0
Graf 7: Srovnání nadzemní fytomasy. Vatín 2009.
Graf 8: Srovnání kořenové fytomasy. Vatín 2009.
66
Tabulka 14: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2009. Hmotnost [g · m−2 ]
Fytomasa
Podíl na celkové hmotnosti [%]
K0
DN50
RN50
SN50
K0
DN50
RN50
SN50
Živá fytomasa
188,54
173,25
174,95
181,74
9
9
11
9
Odumřelá fytomasa
392,36
387,26
309,13
351,59
19
19
19
18
Kořeny 0–20 mm
709,98
669,21
543,52
940,98
34
34
34
47
Kořeny 20–200 mm
808,49
630,15
589,38
523,14
38
38
36
26
2099,36 1859,87 1616,99 1997,45 100
100
100
100
Celkem
Graf 9: Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2009.
67
Tabulka 15: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2009. Hmotnost [g · m−2 ]
Fytomasa
Podíl na celkové hmotnosti [%]
DN100
RN100
SN100
DN100
RN100
SN100
Živá nadzemní fytomasa
123,99
169,85
164,76
6
9
9
Odumřelá nadzemní fytomasa
351,59
365,18
400,85
17
22
21
Kořeny 0–20 mm
1039,49
584,29
760,93
49
39
40
Kořeny 20–200 mm
594,48
552,02
570,7
28
30
30
Celkem
2109,55 1671,34 1897,24
100
100
100
Tabulka 16: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2009. Hmotnost [g · m−2 ]
Fytomasa
Podíl na celkové hmotnosti [%]
K0
DN50
RN50
SN50
K0
DN50
RN50
SN50
Živá fytomasa
130,79
93,42
127,39
129,09
8
5
8
8
Odumřelá fytomasa
412,74
429,72
497,66
315,92
25
22
30
18
Kořeny 0–20 mm
626,75
713,38
638,64
784,71
37
37
38
46
Kořeny 20–200 mm
495,97
689,6
411,04
480,68
30
36
24
28
Celkem
1666,24 1926,11
1674,73
1710,4
100
100
100
100
68
Tabulka 17: Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2009. Fytomasa
Hmotnost [g · m−2 ]
Podíl na celkové hmotnosti [%]
DN100
RN100
SN100
DN100
RN100
SN100
Živá nadzemní fytomasa
98,51
122,29
147,77
5
7
9
Odumřelá nadzemní fytomasa
388,96
256,48
414,44
19
13
27
Kořeny 0–20 mm
1019,11
873,04
570,7
50
48
36
Kořeny 20–200 mm
546,92
587,69
433,12
27
32
28
Celkem
2053,5
1839,49
1566
100
100
100
Graf 10: Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2009. 69
5.7 5.7.1
Hodnocení trávníkových vlastností v pokusných variantách Hustota travního porostu Průměrné hodnoty v roce 2008 (tabulka 18) se pohybují od 5 do 9 bodů. Nej-
vyšší hodnoty hustoty u sečené varianty v letních měsících. Podle celkového průměru se velmi hustý porost nachází především u sečené varianty při použití hnojiv SN100 , DN50 a DN100 . Nejnižší průměr je v sečené variantě u hnojiva RN100 . Mulčované varianty z hlediska celkového průměru jsou velmi vyrovnané. Nejvyšší hodnoty jsou pozorovatelné v letním období. Nejvyšší hodnoty z hlediska hustoty letního a podzimního porostu vykazuje hnojivo RN50 . Hustota travního porostu v roce 2009 (tabulka 21) dosahovala 9 bodů a to převážně v podzimním období. Bodová škála v roce 2009 se pohybovala mezi 4 až 9 body. V průměru všech sledování bylo dosaženo lepší kvality u mulčovaných porostů. U sečené varianty jsou nejnižší body v celkovém průměru u hnojiva RN50 (6,6 bodů), nejvyšší hodnoty u hnojiva a DN50 (7,7 bodů) a u kontroly. V mulčovaném porostu byla největší celková průměrná hustota naměřena (8,1 bodů) u hnojiv SN100 , DN50 , DN100 , RN50 . Nejnižší průměrná hodnota byla zjištěna u hnojiv RN100 , SN100 a u kontroly (7,9 bodů). 5.7.2
Intenzita zbarvení travního porostu Hodnoty pro rok 2008 jsou uvedeny v tabulce 19, a to v rozmezí od 6 do 9 bodů.
U mulčované varianty bylo dosaženo vyšší barvy než u varianty sečené. Nejvyšší hodnota u sečených parcel je u hnojiva RN100 (8,3 bodů) a nejnižší hodnota byla zjištěna u hnojiva DN50 a u kontroly (6,3 bodů). V mulčovaných porostech je poprvé zaznamenána největší hodnota 9 bodů u hnojiva RN100 . V tomto mulči je nejnižší kontrola s hodnotou průměrných 7 bodů. V roce 2009 (tabulka 22) jsou u mulče i u seče hodnoty velmi vyrovnané, nelze říci který porost vykazoval lepší výsledky. V sečené variantě byla naměřena nejvyšší hodnota 8,8 bodů u hnojiv SN100 , SN50 , RN100 , u kontroly pouze 7,2 bodů. U mulčovaných porostů jsou nejvyšší hodnoty naměřeny u hnojiv SN100 , RN100 (9 bodů). Kontrola odpovídá nejnižší hodnotě 8,1 bodů.
70
Tabulka 18: Hustota travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 5 9 9 7,7 RN50 7 8 8 7,7 RN100 7 8 9 7,0 SN50 7 9 8 7,7 SN100 7 9 8 8,3 DN50 6 9 8 8,3 DN100 7 9 8 8,3 Průměr 6,57 8,71 8,29 7,86 Mulč K0 5 8 6 7,0 RN50 7 8 8 7,7 RN100 7 8 7 7,7 SN50 7 7 6 7,7 SN100 7 7 7 7,7 DN50 7 8 7 7,7 DN100 7 8 6 7,7 Průměr 6,71 7,71 6,71 7,6
5.7.3
Vzhled travního porostu Tabulka 20 obsahuje hodnoty ve škále od 4 do 7 bodů. Nejnižší hodnoty byly
dosaženy u hnojiva RN50 a u kontroly a to u varianty sečení v letním období. Nejvyšší hodnoty jsou u sečené varianty u hnojiv DN100 a RN100 , a to 7,7 bodů. Nejnižší hodnotou hnojiva RN50 je 5,7 u sečené parcely. V mulčovaném porostu jsou nejvyšší hodnoty u RN100 , DN100 a u SN100 , kde mají hodnotu 7 bodů. Nejnižší hodnota v mulčované variantě je u hnojiva DN50 , pouhých 5,7 bodů. Z tabulky 23 je patrné, že nejvyšší hodnoty jsou v sečené variantě u hnojiva SN100 a RN100 , kde průměrné hodnocení dosahuje 8,6 bodů. V sečené variantě je nejnižší hodnota u hnojiva SN50 (6,8 bodů). Kontrolní měření u sečené varianty dosáhlo 7,2 bodů. U mulčované varianty v roce 2009 byla nejvyšší hodnota dosažena u hnojiva DN50 (7,2 bodů) a nejnižší hodnota u hnojiva RN100 (6,8 bodů). Kontrolní měření dosáhlo pouhých 6,6 bodů.
71
Tabulka 19: Intenzita zbarvení travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 6 7 6 6,3 RN50 7 7 6 7,0 RN100 7 8 9 8,3 SN50 8 7 6 7,0 SN100 7 8 9 7,7 DN50 7 6 6 6,3 DN100 8 8 9 7,7 Průměr 7,14 7,29 7,29 7,19 Mulč K0 7 8 7 7,0 RN50 8 8 7 8,3 RN100 8 8 9 9,0 SN50 8 8 7 7,7 SN100 8 8 9 8,3 DN50 8 8 7 7,7 DN100 8 8 9 8,3 Průměr 7,86 8 7,86 8,04
Tabulka 20: Celkový vzhled travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 4 6 4 5,7 RN50 6 6 4 5,7 RN100 6 6 8 7,7 SN50 6 6 6 7,0 SN100 6 6 8 7, DN50 6 6 4 6,3 DN100 7 6 8 7,7 Průměr 5,86 6 6 6,73 Mulč K0 4 7 6 6,3 RN50 6 7 5 6,3 RN100 7 6 7 7,0 SN50 7 7 5 6,3 SN100 7 7 7 7,0 DN50 6 7 5 5,7 DN100 7 7 7 7,0 Průměr 6,29 6,86 6 6,51
72
Tabulka 21: Hustota travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 5 9 9 7,7 RN50 6 5 8 6,6 RN100 4 9 9 7,2 SN50 4 9 9 7,4 SN100 4 9 9 7,2 DN50 5 9 9 7,7 DN100 4 9 9 7,4 Průměr 4,57 8,43 8,86 7,31 Mulč K0 6 8 9 7,9 RN50 7 8 9 8,1 RN100 6 8 9 7,9 SN50 6 8 9 7,9 SN100 7 8 9 8,1 DN50 7 8 9 8,1 DN100 7 8 9 8,1 Průměr 6,57 8 9 8,01
Tabulka 22: Intenzita zbarvení travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 6 8 8 7,2 RN50 8 8 8 8,3 RN100 8 9 9 8,8 SN50 8 9 9 8,8 SN100 8 9 9 8,8 DN50 8 9 9 8,6 DN100 7 8 9 8,1 Průměr 7,57 8,57 8,71 8,37 Mulč K0 8 8 8 8,1 RN50 9 8 8 8,6 RN100 9 9 9 9,0 SN50 9 8 8 8,6 SN100 9 9 9 9,0 DN50 8 9 9 8,8 DN100 8 9 9 8,8 Průměr 8,57 8,57 8,57 8,7
73
Tabulka 23: Celkový vzhled travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 6 8 8 7,2 RN50 7 7 7 7,0 RN100 8 9 9 8,6 SN50 6 7 7 6,8 SN100 8 9 9 8,6 DN50 7 7 7 7,0 DN100 7 8 9 8,1 Průměr 7 7,86 8 7,61 Mulč K0 7 6 6 6,6 RN50 8 6 6 7,0 RN100 6 7 7 6,8 SN50 8 6 6 7,0 SN100 8 8 8 7,7 DN50 6 8 8 7,2 DN100 6 7 8 7,0 Průměr 7 6,86 7 7,04
5.7.4
Odolnost porostů proti zaplevelení Z tabulky 24 je viditelná nejvyšší hodnota v sečené variantě u hnojiva RN100 (7,6
bodů) a nejnižší hodnota u hnojiva SN50 (6,6 bodů). Kontrolní měření u seče dosáhlo 7,2 bodů. Nejvyšší průměr v sečené variantě byl měřen na podzim 7,7 bodů, naproti tomu u mulčovaného porostu byl měřen nejvyšší průměr taktéž na podzim, a to pouze 7,1. U mulčovaného pokusu v roce 2008 je nejvyšší dosažená průměrná hodnota 7,1 bodů u hnojiva DN100 a nejnižší hodnoty byly sledovány u hnojiv DN50 a RN50 , a to 6,6 bodů. Kontrolní měření pro mulčovaný pokus v roce 2008 bylo obodováno 7 body. Z tabulky 25 pro rok 2009 je nejvyšší sledována hodnota u sečeného porostu u hnojiva SN100 (7,3 bodů) a nejnižší hodnota u hnojiva RN100 (6,1 bodů). Kontrolní měření u seče v roce 2009 dosáhlo 6,8 bodů. Průměrné hodnoty u seče dosáhly 7 bodů, u mulčovaného pokusu 6,2 bodů. V mulčovaném porostu byla pozorována nejvyšší hodnota 6,8 bodů u kontroly a nejnižší hodnota 6,1 bodů u hnojiva DN100 .
74
Tabulka 24: Odolnost porostu kostřavy červené proti zaplevelení u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 6,67 7,33 8 7,25 RN50 6,67 7 7,33 7 RN100 8 7 8 7,63 SN50 6,67 6,33 7,33 6,63 SN100 6,67 6,33 7,67 6,75 DN50 7,33 7,67 7,67 7,5 DN100 7,33 7 8 7,38 Průměr 7,05 6,95 7,71 7,16 Mulč K0 7 7,33 7 7 RN50 7 6,67 6,67 6,63 RN100 7 6,33 7,67 6,88 SN50 6,67 7 6,67 6,63 SN100 7,33 6,67 7,33 7 DN50 7 6,67 7 6,75 DN100 7 7 7,67 7,13 Průměr 7 6,81 7,14 6,86
Tabulka 25: Odolnost porostu kostřavy červené proti zaplevelení u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. Jaro Léto Podzim Celkový průměr Seč K0 6,67 7 7 6,89 RN50 6,33 6,67 7 6,67 RN100 6 6 6,33 6,11 SN50 6,67 6,67 6,67 6,67 SN100 6,33 6,67 7 6,67 DN50 7 7 7,33 7,11 DN100 7 7 8 7,33 Průměr 6,57 6,71 7,05 6,78 Mulč K0 6,67 7 7 6,89 RN50 6 6,33 6,67 6,33 RN100 5,67 6 6 5,89 SN50 6 6,33 6,33 6,22 SN100 5,67 6,33 7 6,33 DN50 6,33 6 6,33 6,22 DN100 5,67 6,33 6,33 6,11 Průměr 6 6,33 6,52 6,29
75
6 ZÁVĚR Z výsledků pokusu vyplývá, že v roce 2008 bylo u kostřavy červené dosaženo u mulčované varianty oproti variantě sečené statisticky neprůkazně většího množství kořenové fytomasy jak v hloubce 0–20 mm, tak v hloubce 20–200 mm. Ve všech variantách se většina kořenové fytomasy nacházela v hloubce 0–20 mm. Typ a dávka hnojiva ovlivnila hmotnost kořenové fytomasy neprůkazně. Největší vliv měly varianty hnojení hnojivem s inhibitorem nitrifikace. Zbytkové nadzemní fytomasy, především pak její živé složky, bylo v roce 2008 zaznamenáno více u varianty mulčované. Statistické testování sice neprokázalo průkazný rozdíl, ale jednalo se o rozdíly na hranici průkaznosti. Odumřelá nadzemní fytomasa tvořila u všech variant většinový podíl z celkové nadzemní fytomasy. Hnojivo nemělo na nadzemní fytomasu průkazný vliv, i když byly zaznamenány určité odlišnosti. Největší vliv hnojiva na nadzemní fytomasu vykazuje SN50 na živou fytomasu a RN50 na odumřelou fytomasu. Z hlediska celkového drnu bylo v roce 2008 u mulčované varianty dosaženo oproti sečené variantě statisticky neprůkazně vyšší hmotnosti. V roce 2009 byla hmotnost kořenové fytomasy v hloubce 20–200 mm neprůkazně vyšší u varianty sečené. V hloubce 0–20 mm byla hmotnost fytomasy u obou typů sečení na podobné úrovni. V následujícím roce 2009 ovlivnil typ hnojiva nejvíce hmotnost kořenové fytomasy v hloubce 0–20 mm. Jednalo se o variantu DN100 . Nadzemní fytomasa byla v roce 2009 u mulčované varianty vyšší, než u varianty sečení. U mulčované varianty byla zjištěna statisticky průkazně (p < 0, 01) vyšší hmotnost živé nadzemní fytomasy. Z hlediska celkové drnu bylo v roce 2009 u mulčované varianty dosaženo oproti sečené variantě statisticky neprůkazně vyšší hmotnosti. Průměrná hustota porostu v roce 2008 byla u sečené varianty 7,9 a u mulčované varianty 7,6. V roce 2009 byla u sečené varianty zaznamenána hustota 7,3 a u mulčované varianty 8,0. Hnojivo zvyšovalo oproti kontrolní variantě hustotu porostu, především pak s vyšší dávkou dusíku v prvním roce sledování. V roce 2009 nebyl rozdíl mezi hnojivy ani dávkami zaznamenán. Vyšší hodnoty intenzity zbarvení byly v obou letech zaznamenány u varianty 76
mulčované. V roce 2008 byl rozdíl oproti sečené variantě 0,8 bodu a v roce 2009 0,3 bodu. Rovněž použití hnojiva zvyšovalo intenzitu zbarvení. V roce 2008 byl rozdíl mezi kontrolní variantou a nejlepší hnojenou variantou (DN100 ) 2 body. V roce 2009 již nebyl tento rozdíl tak výrazný. U kontroly bylo dosaženo 7,2 bodu u sečené a 8,1 bodu u mulčované kontroly a nejlepšího zbarvení bylo zjištěno 8,8 bodu u sečených variant s hnojivy RN100 , SN100 a SN50 . U mulčované varianty bylo nejvyšší intenzity zbarvení dosaženo u varianty hnojení SN100 (8,1 bodu). V roce 2008 byl průměrný celkový vzhled 6,7 bodu u sečené varianty a 6,5 bodu u mulčované varianty. V příštím roce bylo dosaženo 7,6 bodu (seč) a 7,0 bodu (mulč). Mulč tedy snižoval hodnoty celkového vzhledu. Z hlediska hnojení bylo v roce 2008 u sečené kontrolní varianty dosaženo 5,7 bodů a v roce 2009 7,2 bodů a u mulčované kontrolní varianty 6,3 bodu (rok 2008) a 6,6 bodu (rok 2009). Nejvyšší hodnoty celkového vzhledu byly pozorovány v roce 2008 u sečené varianty hnojené RN100 a DN100 (7,7 bodu) a v roce 2009 rovněž u sečené varianty hnojené rychlorozpustným hnojivem a hnojivem s inhibitorem nitrifikace v dávce 100 kg · ha−1 za rok (8,6 bodu). Odolnost vůči zaplevelení byla v průměru všech variant hnojení vyšší v obou letech u sečené varianty. V roce 2008 činil rozdíl 0,3 bodu a v roce 2009 pak 0,5 bodu. Mulčování tedy snižuje odolnost porostu kostřavy červené vůči zaplevelení.
77
7 LITERATURA BĚLOHLÁVEK R., BUREŠ P. a kol. Klíč ke květeně České republiky, Academia Praha, 2002, ISBN 80–200–0836–5, 926 pp. CAGAŠ, B.; MACHÁČ, J. Ochrana trávníků proti chorobám, škůdcům, plevelům a abiotickému poškození. České Budějovice: Kurent, 2005. 96 s. ISBN 80-903522-0-0. DEYL M. KVĚTOSLAV H., 2003: Naše květiny, Academia, Těšínská tiskárna a.s., ISBN: 80–200–0940–X, 690 pp. FADRNÝ, M. HLOUBAŘ, J., ŘÍPA, P. Přehled odrůd 2002 – Jeteloviny a trávy, Praha ÚKZUZ, odbor odrůdového zkušebnictví, 2002. DUBSKÝ, M. Hnojiva, substráty a komposty pro trávníky, In Trávníky 98, Hrdějovice: Agentura Bonus, 1998, s. 23–26. ISBN 80–902454–2–0. FIALA, J. Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby 2008. 28s. FISCHER, T. Wurzeln – Indikator für die Pflanzengesundheit, Rasen-Turf-Gason, č 1, 2000, p. 8. GEISLER, G. Pflanzenbau in Stichworten. II. Die Ertragsbildung. Verl. Ferd. hirth, Kiel, 1971. GEISLER, G., MAARUFI, D. Untersuchungen zur Bedeutung des Wurzelsystems von Kulturpflanzen: I. Der Einfluss des Bodenwassergehaltes und der Stickstoffdüngung auf Pflanzenwachstum, Wurzelmorfologie, Transpiration und Stickstoffaufnahme. Z. Acker und Pflanzenbau, (141), 1975, p. 211–230. GREGOROVÁ, H. Biologické vlastnosti a uplatnenie trávníkových druhov a odrod tráv. In: ”Voda a trávnik”. Sborník, Mezinárodní sympozium, Bratislava, 1995, s. 19–26. GREGOROVÁ, H. Trávnikárstvo. 1.vydání. Nitra: Slovenská pol‘nohospodárska univerzita v Nitre, 2001, 108 s. ISBN 80–7137–876–3.
78
HAVELKA B. a kol. Výživa a hnojení rostlin, MZLU v Brně, 1984, ISBN: 17/42 55–945–84, 314 pp. HEJDUK, S., a kol. Trávníkářství I. Brno: MZLU v Brně, 2008. 91s., ISBN 97880-227-9 HEJDUK S., GEISLER, V. Obhospodařování travních porostů. In. MLÁDEK, J., Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. Praha: VÚRV, 2006, 109 s. HESSEION, D. G. Trávníky v zahradě. Přeložil M. Volf. Vydání první. Praha– Plzeň: BETA–Dobrovská a Ševčík, 2002, 128 s. Přeloženo z The Lawn Expert. HOLÚBEK, R. Ekosystém trvalých trávnych porastov. In: GREGOROVÁ, H.: Krmivárstvo. AF VŠP, Nitra. 1992, 159 s. HOPKINS, A. Grass Its Production and Utilization, Third edition, Bodmin, Cornwal: Blackwell science, 2000, 230s. ISBN: 0–632–05017–9 HRABĚ, F., a kol. Trávy a trávníky – co o nich ještě nevíte. Olomouc: Hanácká reklamní, 2003. 158 s. ISBN 80–903275–0–8. HRABĚ, F., a kol.(b) Trávníkářská ročenka 2006, ročník V., Baštan, Olomouc, s. 85–86, ISBN 80–9032–75–67 HRABĚ, F., et al. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2009, 335 s. ISBN 978–80–8709–07–4. CHAPMAN, G. P. The Biology of grass, CAB Internation, Madison Avenue, New York, USA, 1996, 240 s. ISBN: 085–199–1114. KOCOURKOVÁ, D., FUKSA, P., MRKVIČKA, J. Vliv využívání travního porostu na množství kořenové hmoty, Úroda 2005, č 5, 2005, s. 42–43. ISSN 0139–6013. KNOT, P., HRABĚ, F. Vliv rozdílné caespestechniky na strukturu drnu lipnice luční a jílku vytrvalého, 2007, In: Sborník ”Trávníky 2007”, Agentura Bonus Hrdějovice, VÚRV Praha, Liberec, 2002, 51-53.
79
KNOT,P. Ošetřování a regenerace trávníkových ploch. In Komunální technika, Profi Pres, 7,2007 nebo dostupné z: <www.agroweb.cz> KRAUSOVÁ, A. a HRABĚ, F. Diferences in botanical composition of a grass stand based on the mode of estabilisment and different intesity of exploitation, 2008. KRAUTZER B., WITTMAN H. et al. Site–specific high zone restoration in the Alpine region, HBLFA Raumberg-Gumpeinstein, 2006, ISBN: 3-901980-96-2, 135 pp. KUTINA J. a kol. Encyklopedie pro zahrádkáře, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1982, ISBN: 3794–07–004–86. MLÁDEK J., PAVLŮ V., HEJCMAN M. & GAISLER J. (eds.) Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, 2006, ISBN: 80–86555–76–3, 104 pp. MRKVIČKA J. a kol. Sborník z konference ”Ekologické zemědělství 2007”, 190 6.–7.2. 2007, Trvalé travinné porosty a jejich funkce v krajině, Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra pícninářství a trávníkářství. MÜLLER-BECK, K.G. Nové poznatky a trendy ve výživě hřišťových trávníků In Trávníky 2003, Hrdějovice: Agentura bonus, 2003, s. 13, ISBN: 80–902690–8–7. NOVÁK J. Pasienky, lúky a trávníky, Patria I. spol. s.r.o. Prievidza, 2008, ISBN 978-80–87676–23–1 OPATRNÁ M., Součková M. Pěstujeme okrasné trávy, Brázda, Praha, 2003, ISBN: 80–209–0318–6, 175 str. ÖNORM B. 2606–1, Sportplatzbeläge–Rasenbeläge. Österreichisches Normungsinstitut, Wien, 1997, 18 s. OPITZ VON BOBERFELD, W., BOEKER, P. Der Einfluss verschiedener Düngermittel Auf die Aufnahme der Wurzelmasse eines Intensivrasentyps. Rasen–Turf– Gason, (4), 1973, p. 25–26.
80
ONDŘEJ, J. Trávníky kolem nás. Praha: Futura Praha, 1993, 131 s. ISBN 80– 85523–08–6. PENKA, M. Transpirace a spotřeba vody rostlinami. 1. vydání. Praha: Academia Praha, 1985, 256 s. POKORNÝ E., ŠARAPATKA,B. Půdoznalství pro ekozemědělce. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2003. 40 s. Příručka ekologického zemědělce. ISBN: 80 70–84–295–4. RAJNOCH M., Mulčování travních porostů a trávníku in Trávnikářská ročenka, 2005, Olomouc, 135 s., ISBN: 80–9032–752–4 RIJMARKERS, W., VAN PEER, A. Development of slow release fertilizers and progaming the use of slow and controlled release fertilizers XXXVI. International Turfmeeting, Arnhem (Nederland), 1996. RYCHNOVSKÁ M. et al. Ekologie lučních porostů, Academia, Praha 1985, 290 s. ŘÍMOVSKÝ K. a kol. Pícnínářství, polní pícniny. Brno: Vysoká škola zemědělská v brně, 1989. 165 s. ISBN 80–7157–038–9 STRAKA, J. Vertikutace – základní opatření k regeneraci trávníku. Zahrada–park– krajina, 2003, č.1., s.31–32. STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F. Weight and stratification of root biomass in selected turf cultivars. Rostlinná výroba, 2001, (10): 451-455. STRAKOVÁ, M. Vývoj a struktura nadzemní a podzemní biomasy trávníkových odrůd trav. Disertační práce na Agronomické fakultě MZLU v Brně, Brno, 2001, 120 s. SVOBODOVÁ, M. Trávníky, skriptum.: Praha, ČZU v Praze, 1998, 81 s., ISBN: 80-213-0380-á SVOBODOVÁ, M., Morfologické a biologické vlastnosti trav ve vztahu vodnímu režimu půdy. In Trávníky 2000–ročenka českého trávníkářství ze semináře v Praze. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2000, s. 3–4. 81
ŠEVČÍKOVÁ, M., a kol. Klasifikátor trav, VÚRV, Praha OSEVA PRO s.r.o. VST Zubří, 2002 ŠROT R. Rady pro pěstitele, Aventinum nakladatelství Praha, 1998, ISBN: 80– 7151–065–3 ÚLEHLOVÁ B. Koloběh dusíku v travních ekosystémech, Academia, Praha 1989, ISBN: 80–200–0192–1. ÚKZUZ Popis odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize v období od 1.8. do 30.9. 2004, Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2005 [online ] 2009 [cit. 2009–1–2]. Dostupné z URL:
. VÍTEK, L., HRABĚ, F. Zakládání a ošetřování trávníků vodohospodářských staveb. Zpracováno ÚP AF VŠZ Brno, Hydroprojekt. Brno, č. 3, 1983, 37 s. VOIGTLÄNDER, G., JACOB, H. Grünlandwirtschaft und Futterbau. Erlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 1987, 537 pp. Internetové zdroje Agrostis Trávníky s.r.o., Kapesní atlas trav, Metodická pomůcka k určování trav [online], Ministerstvo Zemědělství ČR, URL: <www.agroporadenstvi.cz/UserFiles/File/travy/text tabulky.pdf>. [citováno 10.září 2009, 16:33]. ANONYM, Trávnikářská ročenka 2009, ročník V., Baštan, Olomouc, s. 85-86, ISBN 978-80-87091-08-1 ANONYM-b, Trávnikářská ročenka, Trávník a komunální zeleň 2008, V,. Baštan, Olomouc, s 34, ISBN 978–80–87091–05–0 HARTIN., J. S. Reusing turfgrass clipping ti improve Turfgrass Health and Performance in Southern California. 1997. Environmental Horticulture advisor Universiti of California Cooperative extension San Bernandino and Los Angeles Countis. [online] c. 1996 . URL: <www.ciwmb.ca.gov/publications/Organics/44301023.pdf> [citováno 17. listopadu 2009] 82
NOVOTNÁ R., Ústav pícninářství, Jihočeská universita v Českých Budějovicích, URL: . [citováno 29. listopadu 2009]. Sekání trávníku [online].c2009. URL: Ve článku sekačky. [citováno 1. února 2010]. STRAKOVÁ M., STRAKA J., a kol. Ošetření trávníku [online], URL: <www.szuz.com/aktuell/artikel 4.pdf>. [citováno 27.listopadu 2009]. SVOBODOVÁ. M., ŠANTRŮČEK J. Mulčování porostu trav a jetelovin. [online] 2009. URL: [citováno 12. prosince 2009]
83
Seznam obrázků 1
Vznik odnoží. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
2
Zárodek nového listu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
3
Příklady tvorby travního drnu a– hustě trsnatý plošně se rozrůstající, b– hustě trsnatý polokulovitý (kostřava), c,d– nadzemní výběžky, e– podzemní výběžky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
4
Popis kořenů trav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
5
Popis listu trav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
6
Klíčení obilky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
7
Struktura travního drnu intenzivního trávníku na přirozeném půdním profilu. (Hejduk, 2008) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
8
Lipnice roční (Poa annua), K.Hísek 3. dubna 2008 . . . . . . . . . . . . .
26
9
Bolševník, 21. června 2004, Gerard M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
10
Bršlice kozí noha, Helena Šmídová, 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
11
Jitrocel (Plantago spp.), Stára Blažková, 2007 . . . . . . . . . . . . . . .
28
12
Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), 15. května 2008, Zdeněk Pazdera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
13
Pcháč oset (Cirsium arvense), 1. srpna 2007, Zdeněk Pazdera . . . . . . .
29
14
Pryskyřník obecný (Ranunculus repens L.), K. Hísek, 2008 . . . . . . . .
30
15
Řebříček obecný (Achilea milefolium), 17. září 2007, Zdeněk Pazdera . . .
30
16
Hnojení anorganickým pevným hnojivem . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
17
Vliv hnojiva na přírůstek trav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
18
Průřez obalovým hnojivem (www.scottprofesional.co.uk). . . . . . . . . .
37
19
Křovinořez . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
20
Drn kostřavy červené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
84
Seznam tabulek 1
Rozdělení trávníku podle způsobu využití. . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
2
Srovnání povrchového odtoku vody travních porostů a kulturních plodin
32
3
Potřeba hlavních živin pro trávník. U– užitkové, F– fotbalové, G– golfové. L– lehká půda, S– středně těžká půda, T– těžká půda. . . . . . . . . . .
4
Počty odrůd kostřavy červené do roku 2005. OECD–organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. (Hejduk a kol., 2008) . . . . . . . . . . .
5
35
43
Vybrané rozdíly mezi formami Festuca rubra. Hodnocení: 1–9 nejlépe, * významné rozdíly mezi odrůdami (Hejduk a kol., 2008) . . . . . . . . . .
45
6
Hmotnost a podíl kořenové fytomasy v jednotlivých vrstvách, Vatín 2008.
56
7
Hmotnost a podíl živí a odumřelé nadzemní fytomasy. Vatín 2008. . . . .
59
8
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2008. . . . . . . . .
9
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2008. . . . . . . .
10
68
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2009. . . . . . .
17
67
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2009. . . . . . . .
16
65
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u sečené varianty. Vatín 2009. . . . . . . . .
15
64
Rozdíly v hmotnosti nadzemní fytomasy u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
62
Rozdíly v hmotnosti kořenové fytomasy u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
62
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2008. . . . . .
12
61
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 50 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2008. . . . . . .
11
61
68
Vliv hnojení různou formou dusíku při dávce 100 kg · ha−1 za rok na kořenovou a nadzemní fytomasu u mulčované varianty. Vatín 2009. . . . . . 85
69
18
Hustota travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19
Intenzita zbarvení travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
74
Odolnost porostu kostřavy červené proti zaplevelení u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
73
Celkový vzhled travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
73
Intenzita zbarvení travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
72
Hustota travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
72
Celkový vzhled travního porostu kostřavy červené u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21
71
75
Odolnost porostu kostřavy červené proti zaplevelení u jednotlivých variant hnojení. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
86
75
Seznam grafů 1
Klimatodiagram 2008, průběh počasí Vatín. . . . . . . . . . . . . . . . .
48
2
Klimatodiagram 2009, průběh počasí Vatín. . . . . . . . . . . . . . . . .
49
3
Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2008. . . .
54
4
Srovnání nadzemní fytomasy. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
57
5
Srovnání kořenové fytomasy, Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
57
6
Srovnání živé, odumřelé nadzemní fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
63
7
Srovnání nadzemní fytomasy. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
66
8
Srovnání kořenové fytomasy. Vatín 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
66
9
Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2009. . . .
67
10
Srovnání živé, odumřelé fytomasy a kořenové fytomasy. Vatín 2009. . . .
69
87
Přílohy
88
Seznam příloh 1
Jednofaktorová ANOVA pro živou fytomasu za rok 2009. . . . . . . . . .
91
2
Tukeyův HSD test, proměnná živá fytomasa za rok 2009. . . . . . . . . .
91
3
Jednofaktorová ANOVA pro odumřelou fytomasu za rok 2009. . . . . . .
91
4
Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 0–20 mm za rok 2009. .
91
5
Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 20–200 mm za rok 2009.
92
6
Jednofaktorová ANOVA pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009.
.
92
7
Jednofaktorová ANOVA pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2009. .
92
8
Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro živou fytomasu za rok 2009. 92
9
Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro odumřelou fytomasu za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro kořenovou fytomasu 0– 20 mm za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
93
Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
93
Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
93
Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro kořenovou fytomasu 20– 200 mm za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
93
94
Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
94
15
Jednofaktorová ANOVA pro živou fytomasu za rok 2008. . . . . . . . . .
94
16
Jednofaktorová ANOVA pro odumřelou fytomasu za rok 2008. . . . . . .
95
17
Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 0–20 mm za rok 2008. .
95
18
Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 20–200 mm za rok 2008.
95
19
Jednofaktorová ANOVA pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2008.
.
95
20
Jednofaktorová ANOVA pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2008. .
96
21
Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
96
Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2008. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
96
23
Plán pokusu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
90
97
8 PŘÍLOHY Příloha 1 Jednofaktorová ANOVA pro živou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
879857,3
1
Sečení
23027,5
1
23027,5
Chyba
75589,0
40
1889,7
Absolutní člen
PČ
F
p
879857,3 465,6010 0,000000 12,1856 0,001189
Příloha 2 Tukeyův HSD test, proměnná živá fytomasa za rok 2009. Typ sečení
Živá fytomasa průměr [g · m−2 ]
2
1
121,3224
****
2
168,1529
1
****
Příloha 3 Jednofaktorová ANOVA pro odumřelou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
6002419
1
Sečení
6686
1
6686
Chyba
412186
40
10305
Absolutní člen
PČ
F
p
6002419 582,4963 0,000000 0,6489 0,425276
Příloha 4 Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 0–20 mm za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
23511443
1
Sečení
104
1
104
Chyba
3415475
40
85387
Absolutní člen
PČ
F
p
23511443 275,3520 0,000000
91
0,0012 0,972270
Příloha 5 Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 20–200 mm za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
13418896
1
Sečení
83265
1
83265
Chyba
1132311
40
28308
Absolutní člen
PČ
F
p
13418896 474,0356 0,000000 2,9414 0,094073
Příloha 6 Jednofaktorová ANOVA pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
11478480
1
Sečení
4897
1
4897
Chyba
584761
40
14619
Absolutní člen
PČ
F
p
11478480 785,1740 0,000000 0,3350 0,565998
Příloha 7 Jednofaktorová ANOVA pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
72454844
1
Sečení
89261
1
89269
Chyba
6017893
40
150447
Absolutní člen
PČ
F
p
72454844 481,5961 0,000000 0,5934 0,445651
Příloha 8 Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro živou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
879857,3
1
Hnojení
10583,6
6
1763,9
Chyba
88032,8
35
2515,2
Absolutní člen
PČ
F
p
879857,3 349,8130 0,000000
92
0,7013 0,650399
Příloha 9 Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro odumřelou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
6002419
1
Hnojení
53075
6
8846
Chyba
365797
35
10451
Absolutní člen
PČ
F
p
6002419 574,3201 0,000000 0,8464 0,543161
Příloha 10 Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro kořenovou fytomasu 0– 20 mm za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
23511443
1
Hnojení
801759
6
133627
Chyba
2613820
35
74681
Absolutní člen
PČ
F
p
23511443 314,8267 0,000000 1,7893 0,129919
Příloha 11 Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro kořenovou fytomasu 20– 200 mm za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
13418896
1
Hnojení
172940
6
28823
Chyba
1042636
35
29790
Absolutní člen
PČ
F
p
13418896 450,4555 0,000000 0,9676
0,46129
Příloha 12 Jednofaktorová ANOVA podle typu hnojení pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
PČ
11478480
1
769,3941
Hnojení
67498
6
11250 0,7541 0,610515
Chyba
522160
35
14919
Absolutní člen
93
F
p 0,000000
Příloha 13 Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
11478480
1
4897
1
4897
0,3088 0,582839
Hnojení
67498
6
11250
0,7094 0,644816
Sečení * Hnojení
73235
6
12206
0,7697 0,600123
444028
28
15858
Absolutní člen Sečení
Chyba
PČ
F
p
11478480 723,8219 0,000000
Příloha 14 Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2009. Efekt
SČ
Stupně volnosti
72454844
1
89269
1
89269
0,5532 0,463212
Hnojení
942165
6
157028
0,9731 0,461449
Sečení * Hnojení
557378
6
92896
0,5757 0,746328
4518350
28
161370
Absolutní člen Sečení
Chyba
PČ
F
p
72454844 448,9993 0,000000
Příloha 15 Jednofaktorová ANOVA pro živou fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
1724107
1
Sečení
56383
1
56383
Chyba
654621
40
16366
Absolutní člen
PČ
F
p
1724107 105,3500 0,000000
94
3,4452 0,070813
Příloha 16 Jednofaktorová ANOVA pro odumřelou fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
5940935
1
Sečení
19587
1
19587
Chyba
1044764
40
26119
Absolutní člen
PČ
F
p
5940935 227,4556 0,000000 0,7499 0,391667
Příloha 17 Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 0–20 mm za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
16180519
1
Sečení
61731
1
61731
Chyba
3115354
40
77884
Absolutní člen
PČ
F
p
16180519 207,7519 0,000000 0,7926
0,37863
Příloha 18 Jednofaktorová ANOVA pro kořenovou fytomasu 20–200 mm za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
12849037
1
Sečení
8463
1
8463
Chyba
1017095
40
25427
Absolutní člen
PČ
F
p
12849037 505,3228 0,000000 0,3328 0,567240
Příloha 19 Jednofaktorová ANOVA pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
14065920
1
Sečení
9505
1
9505
Chyba
1577143
40
39429
Absolutní člen
PČ
F
p
14065920 356,7443 0,000000
95
0,2411 0,626109
Příloha 20 Jednofaktorová ANOVA pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
57867314
1
Sečení
115906
1
115906
Chyba
5254538
40
131363
Absolutní člen
PČ
F
p
57867314 440,5130 0,000000 0,8826 0,353201
Příloha 21 Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou nadzemní fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
14065920
1
9505
1
9505
0,2246 0,639262
Hnojení
222662
6
37110
0,8767 0,524458
Sečení * Hnojení
169252
6
28209
0,6664 0,677278
1185229
28
42330
Absolutní člen Sečení
Chyba
PČ
F
p
14065920 332,2950 0,000000
Příloha 22 Dvoufaktorová ANOVA s interakcemi pro celkovou kořenovou fytomasu za rok 2008. Efekt
SČ
Stupně volnosti
57867314
1
Sečení
115906
1
115906
0,7809 0,384387
Hnojení
505213
6
84202
0,5673 0,752665
Sečení * Hnojení
593458
6
98910
0,6664 0,677281
4155867
28
148424
Absolutní člen
Chyba
PČ
F
p
57867314 389,8789 0,000000
96
Příloha 23 Plán pokusu.
97