Bankovní krize v České republice v souvislostech transformace bankovního sektoru

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Bankovní krize v České republice v souvislostech transformace bankovního sektoru

Disertační práce

Školitel: Doc. Ing. Božena Petrjánošová CSc.

Vypracovala: Ing. Iva Mládenková Brno, leden 2006

Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracovala samostatně s využitím uvedených literárních

pramenů. Ráda bych poděkovala své školitelce Doc. Ing. Boženě Petrjánošové Csc.

za odbornou pomoc při zpracování disertační práce a také své rodině za trpělivost a podporu.

Bankovní krize v ČR v souvislostech transformace bankovního sektoru __________________________________________________________________________________________

OBSAH ÚVOD

1

Hypotéza práce Cíle práce vedoucí k ověření hypotézy Metody a navržená struktura disertační práce

3 4 5

1

7

1.1

1.1.1 1.1.2 1.1.3

BANKOVNÍ KRIZE –TEORETICKÁ STUDIE BANKOVNÍ KRIZE JAKO KOMPLEXNÍ PROBLÉM

7

Definice pojmu bankovní krize Rozsah a průběh bankovní krize Průběh a specifika bankovních krizí v transformujících se ekonomikách

8 10 11

Názory ekonomů na příčiny bankovních krizí Rozdělení příčin bankovní krize do tří základních skupin a jejich identifikace

18 22

1.2

PŘÍČINY BANKOVNÍ KRIZE

1.3

NEDOSTATKY VNĚJŠÍ KONTROLY ČINNOSTI BANK

1.4

NEDOSTATKY VNITŘNÍ KONTROLY ČINNOSTI BANK

1.5

OSTATNÍ FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA VZNIK BANKOVNÍ KRIZE

1.7

RESTRUKTURALIZACE BANKOVNÍHO SEKTORU A SOUVISEJÍCÍ NÁKLADY NA ŘEŠENÍ BANKOVNÍ KRIZE 45

1.2.1 1.2.2 1.3.1 1.3.2 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.6

1.7.1 1.7.2 1.8 2 2.1

2.2

2.2.1 2.2.2

Selhání vnější tržní kontroly Selhání vnější netržní kontroly

Selhání managementu a akcionářů banky Selhání managementu a akcionářů banky se záměrem poškodit banku a zájmy vkladatelů Zvýšená potřeba a požadavky na systém vnitřní kontroly

MOŽNÉ NÁSLEDKY BANKOVNÍ KRIZE

Restrukturalizace bankovního sektoru Náklady bankovních krizí

DÍLČÍ SHRNUTÍ

TRANSFORMACE BANKOVNÍHO SEKTORU V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1990-1993

MAKROEKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ

STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY A INSTITUCIONÁLNÍ VÝVOJ V BANKOVNÍM SEKTORU

25 31

35

36 38 42 43

44

45 48

51

54

54

57

58 60

Aktivní operace bank Pasivní operace bank

63 67

AKTIVNÍ A PASIVNÍ OPERACE BANK

2.4

LEGISLATIVNÍ RÁMEC A BANKOVNÍ DOHLED

2.5

DÍLČÍ SHRNUTÍ

2.4.1 2.4.2 2.4.3

25

SBČS, velké státní banky a Konsolidační program I. Rozvoj komerčního bankovnictví

2.3

2.3.1 2.3.2

18

Stav do přijetí nových bankovních zákonů Situace v legislativě od počátku roku 1992 do rozpadu federace Legislativa po vzniku samostatné České republiky

63

72

72 74 78 81

Bankovní krize v ČR v souvislostech transformace bankovního sektoru __________________________________________________________________________________________ 3

3.1

PRŮBĚH BANKOVNÍ KRIZE V ČESKÉ REPUBLICE A POKRAČUJÍCÍ TRANSFORMACE V LETECH 1994-1997 83 MAKROEKONOMICKÝ VÝVOJ V ČESKÉ REPUBLICE V DRUHÉ POLOVINĚ 90.-TÝCH LET ( 1994-1997)

3.2

PRVNÍ SKUPINA POSTIŽENÝCH BANK A OBDOBÍ 1994-1995

3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5

86 90 92 94 105

Vývoj bankovního sektoru Druhá skupina postižených bank a Konsolidační program II. Finanční analýza a vývoj v COOP bance Nutné legislativní změny

108 109 113 122

Situace v bankovním sektoru Stabilizační program a třetí skupina postižených bank Legislativní rámec , malá a velká novela zákona o bankách

124 125 127

KRIZOVÝ ROK 1996 A DRUHÁ SKUPINA POSTIŽENÝCH BANK

3.4

ROK 1997, STABILIZAČNÍ PROGRAM A TŘETÍ SKUPINA POSTIŽENÝCH BANK

3.5

DÍLČÍ SHRNUTÍ

3.4.1 3.4.2 3.4.3

4

4.1

VYMEZENÍ A ROZČLENĚNÍ PŘÍČIN BANKOVNÍ KRIZE V ČESKÉ REPUBLICE

4.2

4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5

86

Změny v bankovním sektoru Subsektor malých bank Vývoj v první skupině postižených bank Finanční analýza a vývoj v AB bance Legislativní odezva

3.3

3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4

83

NAPLNĚNÍ DEFINICE BANKOVNÍ KRIZE V ČESKÉ REPUBLICE

CELKOVÉ NÁKLADY NA STABILIZACI ČESKÉHO BANKOVNÍHO SEKTORU V PRŮBĚHU EKONOMICKÉ TRANSFORMACE

108

124

135

138

138 139

Konsolidační program I. Privatizace státních podílů ve velkých bankách Investiční a poštovní banka Agrobanka Konsolidační program II. a Stabilizační program

140 140 142 145 145

Narušení efektivnosti fungování tržního mechanismu Nedostatečné provádění bankovní regulace a dohledu

147 149

4.3

SELHÁNÍ VNĚJŠÍ KONTROLY ČINNOSTI BANK V ČESKÉ REPUBLICE

4.4

SELHÁNÍ VNITŘNÍ KONTROLY ČINNOSTI BANK V ČESKÉ REPUBLICE

151

4.5

STABILIZOVANÝ BANKOVNÍ SEKTOR A JEHO DALŠÍ VÝVOJ

155

4.3.1 4.3.2 4.4.1 4.4.2 4.6

Selhání managementu a akcionářů banky bez zjevného úmyslu poškodit banku Selhání managementu a akcionářů banky se záměrem poškodit banku a zájmy vkladatelů

DÍLČÍ SHRNUTÍ

147

151 153

158

ZÁVĚR

160

ENGLISH SUMMARY

165

SEZNAM ZKRATEK

SEZNAM LITERATURY

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A SCHÉMAT

SEZNAM PŘÍLOH

167

168

175

176


Úvod

Transformace české ekonomiky změnila naši společnost velmi výzamným způsobem.

Přechod od systému centrálně plánované ekonomiky k tržní ekonomice znamenal mnoho systémových změn jako byla například privatizace, cenová liberalizace a další. Začal

se vytvářet institucionální a právní rámec tržní ekonomiky a uskutečnily se velké organizační a strukturální změny (zrušení neefektivních výrob, odstranění výrobních dotací, atd.).

Součástí probíhajících ekonomických reforem byly také zásadní změny v bankovním sektoru. Nešlo o pouhé dílčí zdokonalení mechanismů a pravidel v bankovní sektoru, ale o jejich

radikální změnu, o změnu dosavadního systému. Podstatou transformace bankovního sektoru byl přechod na dvoustupňovou bankovní soustavu. Budování dvoustupňového bankovního systému znamenalo především oddělení emisní

a obchodní činnosti a

vznik nových

obchodních bank. Toto vymezení považuji za užší pojetí transformace bankovního sektoru. Transformaci bankovního sektoru je dle mého názoru nutné chápat jako celý komplex změn a

událostí, které ovlivnily strukturu bankovnictví do dnešní konsolidované podoby. Širší

vymezení transformace bankovního sektoru tedy dále zahrnuje zejména budování institucionálního a legislativního rámce bankovnictví, Konsolidační program I. a privatizaci státem vlastněných bank.

Český bankovní sektor prodělal během své transformace několik zásadních vývojových etap.

Počáteční fáze (1990-1993) znamenala především přechod na dvoustupňový systém bankovnictví, Konsolidační program I. a velmi dynamický rozvoj komerčního bankovnictví.

Další etapa transformace bankovního sektoru (1994 – 1997) byla významnou měrou poznamenána problémy v subsektoru malých bank a jejich řešením. Skupina malých bank se začala formovat počátkem 90.-tých let a jejich počet rychle rostl. Malé banky nebyly na rozdíl od velkých bank zatíženy problémovými úvěry z minulosti. Ve skupině malých bank

šlo o problém s kvalitou nově poskytnutých úvěrů. Nekvalitní úvěrové portfolio v kombinaci

s nedostatečnou bází primárních vkladů postupně způsobily problémy s likviditou ve většině

malých bank. Tyto problémy kulminovaly v letech 1994 – 1997 v podobě bankovní krize

v ČR. Na podporu subsektoru malých bank byl spuštěn Konsolidační program II. a Stabilizační program. Další etapa vývoje bankovního sektoru (1998 – 2003) byla ve znamení pokračujícího procesu konsolidace a restrukturalizace bankovního sektoru. Malé banky

opustily trh, začala se významněji formovat skupina bank střední velikosti a posilovat skupina 1


zahraničních bank. Proběhla nákladná očista bilancí ve velkých bankách se státním podílem a

následoval jejich prodej strategickým partnerům, který přinesl posílení zahraničního

vlastnického kapitálu. Další vývoj bankovního sektoru ovlivnila také nucená správa v IPB a příprava vstupu ČR do EU a s tím související harmonizace české bankovní legislativy s předpisy ES/EU .

Nyní bych ráda uvedla několik upřesnění. Jsem si vědoma toho, že bankovní krize v ČR se

projevila nejen v subsektoru malých soukromých bank. Zasáhla také velké banky se státním podílem, kterým se ve své práci zčásti věnuji (Konsolidační program I., privatizace státních podílů, a další). Hlavní pozornost je ovšem soustředěna a cíleně zaměřena na problémy a jejich řešení v subsektoru malých bank, kterým se detailně věnuji v rámci celé práce, zejména

v rámci stěžejní analytické kapitoly číslo tři. Dále bych ráda poznamenala, že významným problémům čelily také družstevní záložny (kampeličky), které ovšem nejsou bankami a

nejsou součástí bankovního sektoru. Z tohoto důvodu a také pro zachování jednotného směru práce se kampeličkami ve své práci nezabývám.

Bankovní krize postihují jak vyspělé ekonomiky, tak rozvojové země, nově vznikající trhy či

transformující se ekonomiky. Bankovní krize v transformačních ekonomikách, kam patří i

Česká republika, vykazují v mnohém stejnou charakteristiku jako jiné bankovní krize ve

světě, přesto pro tuto skupinu zemí existuje několik specifik vycházejících ze samotné podstaty transformace

(např. nepříznivé výchozí makroekonomické podmínky, výrazný

převis poptávky po bankovních úvěrech a další).

Názory ekonomů na příčiny bankovních krizí jsou různorodé. Typické bankovní krize nemají

totiž pouze jedinou příčinu, ale jsou výsledkem působení celé řady faktorů. Ve velké většině studií 1 jsou uváděny následující tři okruhy příčin bankovních krizí:

nedostatky vnitřní kontroly činnosti bank (selhání managementu a akcionářů),

nedostatky vnější kontroly činnosti bank (omezené možnosti tržního mechanismu a selhání státních orgánů resp. bankovní regulace a dohledu) ,

ostatní faktory (průběh finanční liberalizace, makroekonomická nestabilita, nevhodná volba systému směnného kurzu a další) .

1

jako např. Jílek (2000), Jonáš (1998), Mervart (1998), Polouček (1999).

2


V odborné literatuře - Jonáš (1998), Jílek (2000), Latter (1997) – se objevují názory, které akcentují a přiznávají vnitřní kontrole činnosti bank mnohem větší podíl na vzniku bankovní

krize v ČR než ostatním faktorům, často v souvislosti se specifiky transformačního procesu. V rámci disertační práce si kladu za cíl zjistit skutečný stav uvedené problematiky. Hypotéza práce Ve své práci bych chtěla ověřit následující hypotézu : Na vznik problémů českého bankovního sektoru během jeho transformace, které

kulminovaly v letech 1994-1997 v podobě bankovní krize, se podílely nejenom nedostatky

vnitřní kontroly činnosti bank, ale také významným způsobem nedostatky vnější kontroly činnosti bank.

Nedostatky vnitřní kontroly činnosti bank spočívají zejména v selhání managementu a akcionářů banky. V případě selhání managementu z důvodu nedostatku zkušeností či

informací jde především o špatné řízení úvěrového rizika. Akcionáři selhávají v podobě

neaktivního a neúčinného uplatňování vlastnických práv (banky se státní účastí). Mnohem závažnější je selhání managementu a akcionářů se záměrem poškodit banku a zájmy

vkladatelů. Nesprávná motivace a nežadoucí podněty akcionářů a managementu vedou k provádění operací, jejichž účelem je odčerpání hodnotných aktiv z majetku banky a obohacení určité osoby na úkor banky resp. vkladatelů .

Nedostatky vnější kontroly činnosti bank spočívají v narušení efektivnosti tržního mechanismu prostřednictvím asymetrie informací . Asymetrie informací působí jak na straně

bank tak na straně klientů. Omezené možnosti tržního mechanismu jsou korigovány a doplněny významnou měrou vnějšími netržními mechanismy kontroly. Hlavním subjektem vnější netržní kontroly je bankovní regulace a dohled. Mezi selhání vnější netržní kontroly spadá zejména

nepřesné a nedostatečné nadefinování či dokonce neexistence podmínek

vstupu do odvětví, výstupu z odvětví, pravidel obezřetného chování pro banky a další relevantní bankovní legislativy.

Výše uvedené příčiny bankovní krize (nedostatky vnitřní a vnější kontroly) byly ještě posíleny podněty vycházejícími ze samotné podstaty transformace české ekonomiky. 3


Cíle práce vedoucí k ověření hypotézy

Zvolená hypotéza práce tvoří východisko pro formulaci následujících cílů. Cíl č.1 Teoretický rozbor a analýza problematiky bankovních krizí, zejména identifikace faktorů, které charakterizují vnitřní a vnější kontrolu činnosti bank. Cíl č.2 V souvislostech transformace bankovního sektoru popsat a analyzovat problém bankovní krize v ČR - od příčin vzniku bankovní krize přes její průběh a rozsah až po konsolidaci českého bankovního sektoru . Cíl č.3 Na základě zjištěných poznatků determinovat vztah mezi faktory charakterizujícími vnitřní kontrolu činnosti bank, vnější kontrolu činnosti bank a jejich vztah k bankovní krizi v ČR.

Splnění výše uvedených cílů by v závěru mělo pomoci přijmout nebo odmítnout zvolenou hypotézu.

Je možné konstatovat, že oblastí, kterou studuji ve své práci, je bankovnictví. Objektem výzkumu je český bankovní sektor. Předmětem výzkumu

jsou

problémy českého

bankovního sektoru v období transformace a jejich akumulace v podobě bankovní krize s vyvrcholením v letech 1994-1997. Pozornost je soustředěna na bankovní krizi jako na svým

způsobem zlomový bod v průběhu transformace a zejména na příčiny jejího vzniku (nedostatky systému vnější a vnitřní kontroly) .

4


Metody a navržená struktura disertační práce

Disertační práce má povahu základního teoretického výzkumu, který je zaměřen na analýzu struktury, vazeb a vztahů zkoumaného předmětu. Téma disertační práce a její cíle jsou

určující i pro výběr použitých vědeckých metod jako prostředků poznání. V rámci celé práce

je uplatněn jako hlavní postup obecný metodologický přístup. Kromě tohoto základního přístupu je použito ještě několik dalších standardních vědeckých metod. Zejména se uplatňuje

systémová a kvalitativní analýza, metoda komparace a historicko – srovnávací metoda. Jako empirické doplnění teoretických poznatků je využito metody statistické analýzy dat, především při zkoumání průběhu bankovní krize v ČR. Zde se uplatňuje částečně i metoda historické analýzy dat. Pro formulaci závěru je použita metoda syntézy jednotlivých dílčích poznatků, což vede k potvrzení platnosti či neplatnosti zvolené hypotézy.

Stanoveným cílům disertační práce odpovídá její struktura . Práce je rozčleněna na čtyři

hlavní části, které představují vždy kompaktní celek s řešením konkrétní tématiky. Tyto hlavní části jsou dále děleny na jednotlivé podkapitoly a vždy ukončeny dílčím shrnutím.

Jednotlivé kapitoly a hlavní části jsou řazeny tak, aby byla udržena jednak logická návaznost práce, ale také chronologická sekvence událostí.

První část práce se zabývá teoretickým rozborem bankovní krize . Na bankovní krizi je pohlíženo jako na problém komplexního charakteru. Je zde vymezena definice bankovní

krize, její rozsah a průběh.Vzhledem ke zvolené hypotéze věnuji zvýšenou pozornost příčinám bankovní krize. V této souvislosti jsem zde zařadila také přehled dosavadních přístupů ke zkoumané problematice. Příčiny bankovních krizí jsem pro účely disertační práce rozdělila do tří hlavních skupin (nedostatky vnější kontroly činnosti bank, nedostatky vnitřní

kontroly činnosti bank a ostatní faktory) . Stěžejním tématem je identifikace faktorů, které charakterizují vnitřní a vnější kontrolu činnosti bank, následuje rozbor restrukturalizace bankovního sektoru a souvisejících nákladů na řešení bankovních krizí.

V druhé části se věnuji transformaci bankovního sektoru v letech 1990-1993. Počáteční fázi

transformace bankovního sektoru považuji vzhledem k zadání práce za stěžejní, neboť v této době byly položeny základy problémů, které následně kulminovaly v podobě bankovní krize v ČR v letech 1994-1997. Z výše uvedených důvodů jsou významné momenty ve vývoji

bankovního sektoru v tomto období posuzovány v samostatné kapitole. Změny v bankovním 5


sektoru pokrývají makroekonomické prostředí, strukturální změny, institucionální vývoj a legislativní rámec.

Třetí část disertační práce se zabývá průběhem a analýzou bankovní krize v ČR . Postižené

malé banky jsem rozdělila do tří skupin podle časového určení jejich problémů . Vzhledem

k vyhrazenému rozsahu dizertační práce není možné zabývat se detailně případy jednotlivých

malých bank, jejich historií, problémy, s kterými se potýkaly, a všemi ostatními skutečnostmi,

které ovlivnily jejich existenci a případný zánik. S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou součástí třetí části práce podrobná finanční analýza AB banky a COOP banky, které v dalším

textu slouží jako modelová ukázka pádu malé české banky. Třetí část práce se v souvislostech bankovní krize současně věnuje průběhu transformace českého bankovnictví v období 1994-1997 z hlediska zejména strukturálních změn a zdokonalování legislativního prostředí.

Hlavním tématem čtvrté části je vymezení a rozčlenění příčin bankovní krize v ČR. V této části čerpám ze zjištěných skutečností v rámci předešlých kapitol, zejména kapitoly druhé a třetí . Ze začátku posuzuji, jak bankovní krize v ČR naplnila definici bankovní krize . Věnuji

se tedy zejména problematice objemu klasifikovaných úvěrů a podrobné analýze nákladů na stabilizaci českého bankovního sektoru v průběhu ekonomické transformace. Klíčovým okamžikem je analýza příčin bankovní krize v ČR a posouzení, zda jednotlivé příčiny byly

selháním vnější či vnitřní kontroly činnosti bank a v jaké míře se podílely na vzniku bankovní krize v ČR.

V závěru je posouzeno naplnění cílů disertační práce a přistoupeno k verifikaci hypotézy.

6


1

Bankovní krize –teoretická studie

První kapitola je zaměřena na vymezení a definici bankovní krize. K řešení tohoto problému

jsem přistoupila z komplexního hlediska a posuzuji tak celou sekvenci vzájemných vztahů – od příčin vzniku bankovní krize, přes její průběh a rozsah, až po konsolidaci bankovního sektoru. Zvýšený zájem je soustředěn na příčiny bankovních krizí. Příčiny bankovních krizí jsem rozdělila na tři základní podskupiny – nedostatky vnitřní kontroly, nedostatky vnější

kontroly a ostatní příčiny. Součástí první kapitoly je také přehled dosavadních přístupů ke zkoumané problematice. 1.1

Bankovní krize jako komplexní problém

Kvalita a spolehlivé fungování bankovního sektoru podstatně ovlivňuje celkovou ekonomickou stabilitu státu a vyvolává pozornost veřejnosti, mezinárodních institucí a investorů. Klíčová funkce bankovního sektoru v tržní ekonomice spočívá především v akumulaci a distribuci úspor, dále pak v emisi bezhotovostních peněz a v zajišťování platebního styku.

Bankovní systém je tvořen centrální bankou a soustavou obchodních bank působících na

daném území, jejich vzájemnými vztahy a jejich vztahy k okolí. Jde tedy o systém otevřený, který je ovlivňován okolím a zpětně toto okolí ovlivňuje2. Moderní bankovní systémy jsou

založeny na dvoustupňovém principu. Ve dvoustupňovém bankovním systému je

institucionálně oddělena makroekonomická funkce, kterou zabezpečuje centrální banka, a mikroekonomická funkce, která je předmětem činnosti sítě komerčních bank. Centrální banky

sledují cíl zabezpečování měnové stability, komerční banky naopak provádějí svou činnost na ziskovém principu.

2

Revenda (1999 : 29).

7


Schéma 1

Věřitelé :

Domácnosti Podnikatelé Státní sektor Vláda Orgány místní správy Zahraniční sektor

Bankovní systém jako otevřený systém Bankovní systém

Centrální banka

Nebankovní finanční zprostředkovatelé

Finanční trh

Dlužníci : Domácnosti Podnikatelé Státní sektor Vláda Orgány místní správy Zahraniční sektor

Zdroj : upraveno podle Revenda ( 1999 : 29 )

Podnikání v bankovní sféře je specifické, velmi podstatně se odlišuje od podnikání v nepeněžní sféře. Mezi hlavní odlišnosti patří zejména to, že banky emitují bezhotovostní peníze, pracují převážně s cizími zdroji a zabezpečují platební styk v ekonomice. Vzhledem

k práci s cizími zdroji a k podnětům pro nadměrnou rizikovost operací patří bankovnictví mezi nejvíce regulovaná odvětví. I přes systém regulace a dohledu dochází k pádům

bankovních domů a tyto bankovní úpadky mohou mít velmi závažné důsledky pro celou ekonomiku. 1.1.1

Definice pojmu bankovní krize

Uvést obsahově vyčerpávající definici bankovní krize je velmi obtížné . Kdy jsou problémy

v bankovním sektoru natolik závažné, že lze hovořit o bankovní krizi ? Většinou se k tomuto problému přistupuje z kvantitativního hlediska. Bankovní krize se nejčastěji posuzuje

podle podílu klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů a podle výše nákladů na

záchranu bankovního sektoru . Podle metodiky MMF - Demirguc-Kunt, Detragiache 3 - se označují za bankovní krizi takové problémy bankovního systému, kdy platí aspoň jedna z následujících podmínek :

poměr klasifikovaných aktiv k celkovým aktivům bankovního systému 10 %,

náklady na záchranu bank převýšily 2 % HDP,

problémy bankovního systému vyústily ve znárodnění bank, 3

Demirguc-Kunt, Detragiache (1997:12).

8

převýšil


vláda reagovala na vzniklé problémy zmrazením vkladů, zavedením bankovního moratoria nebo poskytla záruky na vklady v bankách.

Jiné vymezení bankovní krize uvádí M.Goldstein4 z MMF . Podle něj se jedná o bankovní

krizi v případě, kdy se podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů pohybuje

kolem 15-20 % a náklady na sanaci bankovního sektoru dosahují 5% HDP.

V další studii MMF – Dziobek, Pazarbasioglu5 - je bankovní krize definována jako situace, kdy banky postižené krizí drží nejméně 20% všech vkladů v bankovním systému. Studie Světové banky

- Caprio a Klingebiel 6- definuje bankovní krizi jako okamžik,

ve kterém bankovní selhání vedou k vyčerpání velké části bankovního kapitálu.

K vymezení bankovní krize lze přistupovat i z kvalitativního hlediska. Při posuzování bankovní krize je v tomto případě kladen důraz zejména na asymetrii informací. Asymetrie informací a její důsledky (nežádoucí výběr

a morální hazard)

mohou nabýt takových

rozměrů, které způsobí neefektivnost a v krajních případech až úplnou nefunkčnost finančních trhů.

Bankovní krizi je nutné chápat jako komplexní problém, při jehož rozboru je užitečné vycházet z celé soustavy vztahů, jak naznačuje následující schéma č.2. Schéma 2

Schéma průběhu bankovní krize

Hlavní

příčiny

Zdroj : vlastní

Bankovní krize a její rozsah

Konsolidace a restrukturalizace

Goldstein, Turner (1996). Dziobek, Pazarbasioglu (1997: 4). 6 Caprio, Klingebiel (1996). 4 5

9

Důsledky


V rámci této práce se budu věnovat všem stádiím průběhu bankovní krize, jak naznačuje výše

uvedené schéma. S ohledem na zvolenou hypotézu disertační práce se zaměřím ve větším rozsahu na analýzu příčin bankovní krize ( kapitola 1.2 až 1.5 ). 1.1.2

Rozsah a průběh bankovní krize

Bankovnictví je rizikovým sektorem tržní ekonomiky. O tom svědčí dlouholetá historie bankovních krizí a bankrotů. Především v 80.-tých a 90.-tých letech se bankovní krize staly

prakticky ve všech částech světa poměrně častým jevem. Podle statistiky MMF proběhlo v letech 1975 až 1997 celkem 54 bankovních krizí v členských zemích MMF, Světová banka udává dokonce číslo ještě vyšší.7 V 80.-tých a 90.-tých letech došlo v řadě zemí k rozsáhlé

liberalizaci finančního a bankovního sektoru, která zvyšuje pravděpodobnost výskytu bankovní krize. K tomu ještě přispívá neustále postupující trend globalizace finančních trhů.

Bankovní krize zasahují jak vyspělé ekonomiky tak rozvojové země, nově vznikající trhy či transformující se ekonomik ( viz tabulka č.1 ). Tabulka 1

Procentní zastoupení bankovních problémů a krizí ve světě od roku 1980 do roku 1998 (procenta ve skupině zemí)

Skupina zemí Vyspělé země Rozvojové země Vznikající trhy 1 Transformující se ekonomiky 2 Exportéři ropy 3 1 2

3

Vážné bankovní problémy

Bankovní Krize 17 20 63 17 8

52 53 31 79 15

9 2 1 0 0

Krize a problémy celkem 78 76 100 96 23

Argentina, Brazílie, Čína, Hongkong, Indonésie, Jižní Korea, Malajsie, Mexiko, Filipíny, Singapur, Jižní Afrika, Tchaj-wan, Thajsko, Turecko,Venezuela Albánie, Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Gruzie, Maďarsko, Kazachstán, Kirgizie, Lotyšsko, Litevsko, Moldavsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán Alžírsko, Indonésie, Irán, Irák, Libye, Nigérie, Oman, Katar, Saudská Arábie, Sýrie, Arabské emiráty, Venezuela

Zdroj : upraveno podle Jílek ( 2000:33)

7

Jiné problémy

Caprio, Klingebiel (1996).

10


Mezi rozvinuté tržní ekonomiky, které byly postiženy významnými problémy v bankovním

sektoru, patří především USA, Japonsko a evropské země ES/EU (například Finsko, Švédsko,

Francii, Itálii, Španělsko a další). Mezi rozvojovými zeměmi byly postiženy bankovní krizí zejména ekonomiky afrických zemí, mezi rozsáhlejší bankovní krize patří události v Zambii, Ugandě, Tanzánii, Nigérii a Ghaně. Na nově vznikajících trzích se bankovní problémy

objevily v zemích Latinské Ameriky (Argentina, Brazílie, Kolumbie, Urugway, Chile, Peru,

Venezuela, Mexiko) a v zemích jihovýchodní Asie (Thajsko, Korea, Malajsie, Filipíny,

Indonésie). Podrobný seznam zemí zasažených bankovní krizí včetně časového určení je

obsahem přílohy č.1.

Na počátku 90. – tých let proběhla vlna bankovních krizí v transformujících se ekonomikách zemí střední a východní Evropy v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Slovensku, Bulharsku,

Rumunsku , ve všech pobaltských republikách a v některých ekonomikách bývalého SSSR. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří do skupiny transformujících se ekonomik,

zaměřím se v následující kapitole na specifika a průběh bankovních krizí právě v této skupině zemí. 1.1.3

Průběh a specifika bankovních krizí v transformujících se ekonomikách

Nyní soustředím pozornost zejména na paralely průběhu transformace bankovního sektoru a na průběh bankovní krize v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Cílem je určit charakteristické rysy vyskytující se v souvislosti s průběhem bankovních krizí v těchto zemích. Tato specifika

vycházejí ze samotné podstaty transformace. Součástí přechodu od systému centrálně

plánované ekonomiky k tržní ekonomice byly i zásadní změny v bankovním sektoru. Podstatou transformace bankovního sektoru byl přechod na dvoustupňovou bankovní

soustavu, založení velkého množství komerčních bank a privatizace státem vlastněných bank. To vše bylo doprovázeno ve většině transformačních ekonomik bankovní krizí v průběhu 90.-tých let, jejím řešením a následnou konsolidací bankovního sektoru.

V Polsku umožnil vznik dvoustupňové bankovní soustavy zákon o bankách a o Polské

národní bance (NBP) z ledna 1989. Z monobanky se oddělilo devět komerčních bank se sídly v hlavních polských regionech. Zpočátku šlo o státní banky, které se v roce 1991 přeměnily na akciové společnosti, v nichž stát vlastnil 100% akcií. Liberální politika NBP v oblasti

udělování bankovních licencí umožnila vznik 70-ti bankám v období 1989-1992. Na těchto 11


nových bankách se podílel převážně domácí kapitál. V roce 1991 se začaly objevovat první

problémy, zejména s podkapitalizací bank a s nezkušeným managementem.

Bankovní krize se v Polsku datuje zhruba od roku 1991 do roku 1998. Do konce roku 1993 bylo založeno 7 bank se zahraniční účastí a 3 pobočky zahraničních bank. Obecně počet bank kulminoval v roce 1993, kdy na polském trhu působilo 87 bank, od té doby počet bank klesal. Struktura polského bankovního trhu v roce 1993 je patrná z následující tabulky. Tabulka 2

Struktura bankovního trhu v Polsku, 1993

Počet bank celkem z toho : - domácích - zahraničních

Podíl státních bank na aktivech bankovního sektoru

Zdroj : Tang, Zoli, Klytchnikova (2000:5)

87

77

10

86,2%

Ve druhé polovině roku 1992 a v roce 1993 se objevily v polském bankovním sektoru

náznaky krize. Podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém množství úvěrů v roce 1993 činil 31% - z toho 7,5% nestandardní úvěry , 6,4% pochybné úvěry a 17,1% ztrátové úvěry8. Hlavní příčinou nárůstu špatných aktiv byly problémy státních podniků, které byly hlavními dlužníky státních bank. Kromě toho se na vzniku závažné situace podílela celá řada dalších

faktorů – neznalost moderních metod řízení rizik, nezkušenost managementu, nedostatečný právní rámec a další. Polská vláda představila v roce 1993 rozsáhlý program obnovy, který se

zabýval řešením špatných úvěrů ve státním sektoru a restrukturalizací státních bank a podniků.

Náklady na očištění portfolií bank od klasifikovaných úvěrů byly v Polsku ve srovnání s ostatními transformačními ekonomikami nízké a činily pouze 6% HDP 9.

Privatizační strategie z roku 1991 předpokládala, že základem privatizace by měl být výběr

strategického zahraničního partnera, který by mohl získat maximálně 30% akcií banky. Stát si

měl ponechat 30% akcií a právo veta v případě strategických rozhodnutí, zbylých 40% akcií 8 9

Zpráva polské národní banky (NBP) z roku 2001, www.nbp.pl Zpráva polské národní banky (NBP) z roku 2001, www.nbp.pl

12


se mělo nabídnout přednostně zaměstnancům a poté soukromým investorům na polské burze.

Plánem bylo do konce roku 1995 tímto způsobem zprivatizovat všech 9 bank vyčleněných z NBP. Výše uvedené principy se využily pouze při privatizaci prvních dvou bank. Byla však

přeceněna kapitálová vybavenost domácího trhu a zájem o akcie bank na burze klesal. Vláda proto musela v roce 1998 přehodnotit přístup k privatizaci a začít hledat strategické zahraniční partnery. Na konci roku 2001 stát kontroloval pouze 3 banky.

V Maďarsku byl zaveden dvoustupňový bankovní systém již v roce 1987. Portfolio úvěrů

Maďarské národní banky (NBH) se rozdělilo mezi tři nově vzniklé banky podle sektorů ekonomiky, do kterých byly poskytnuty. Jedné bance připadly úvěry poskytnuté podnikům

těžkého průmyslu, zpracovatelského a energetického průmyslu. Druhá banka zdědila úvěry

poskytnuté zemědělcům a třetí úvěry poskytnuté do hornictví a sektoru služeb. Tato sektorová segmentace se později ukázala jako nevhodná, protože krize v některém ze sektorů ekonomiky se okamžitě projevila na situaci v bance. Podniky a banky byly velice úzce

spojeny. V Maďarsku nedošlo k tak prudkému nárůstu nových komerčních bank, struktura maďarského bankovního trhu je zřejmá z tabulky č.3.

Tabulka 3 Struktura bankovního trhu v Maďarsku, 1993 Počet bank celkem z toho : - domácích - zahraničních

Podíl státních bank na aktivech bankovního sektoru

Zdroj : Tang, Zoli, Klytchnikova ( 2000:5)

40

25

15

74,4 %

Již po třech letech transformace připadlo na 50 největších dlužníků ze tří bank vzniklých

z NBH skoro dvě třetiny pochybných a ztrátových úvěrů. Bylo velmi obtížné přestat poskytovat další úvěry velkým neplatičům, aniž by to ovlivnilo solventnost banky. Kromě špatných úvěrů z dob centrálně plánované ekonomiky (CPE10) se začaly v portfoliích bank

hromadit i nově poskytnuté rizikové úvěry.

10

CPE – centrálně plánovaná ekonomika (použito i v dalším textu).

13


Podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém množství úvěrů dosáhl v Maďarsku v roce 1993

hodnoty 29% 11. Bankovní krize v Maďarsku proběhla zhruba ve stejné době jako v Polsku, t.j. v období 1991-1998. Velkým problémem byla závislost bank na pokračujícím fungování

jejich dlužníků. Kromě toho se na pozdější bankovní krizi podílela také špatná kapitálová vybavenost, nedostatečný právní rámec, nezkušený management, nedostatky vnitřní kontroly a další faktory.

Celkové náklady na konsolidaci HDP

12

bankovního

sektoru v Maďarsku činily cca

13%

. Cílem privatizace bylo dosažení takové vlastnické struktury v bankách, aby stát

nevlastnil v žádné z nich více než 25% akcií do konce 90.-tých let. Privatizace bank byla dokončena na konci roku 1997. V současnosti zůstávají v rukou státu pouze dvě

specializované banky (Exim Bank, Hungarian Development Bank) s jejichž další privatizací se nepočítá. Privatizaci maďarských bank lze považovat za úspěšnou, protože noví zahraniční

vlastníci dodali bankám potřebný kapitál, navíc za podíly v bankách zaplatili do státního rozpočtu nemalé prostředky.

Slovenský bankovní sektor prodělal v letech 1990-1992 společný vývoj v rámci ČSFR

(viz kapitola č.2). K 1.1.1993 došlo k zániku federace, vznikla Národna banka Slovenska,

došlo k měnové odluce a bankovní sektor na Slovensku se dále vyvíjel odděleně. Postupně zde narůstal počet obchodních bank, ke konci roku 1993 tvořilo bankovní sektor 28 bank . Tabulka 4 Struktura bankovního trhu na Slovensku, 1993

Banka podle formy vlastnictví

Počet bank

Státní peněžní ústavy

3

Banky s rozhodující státní majetkovou účastí

4

Banky s rozhodující soukromou majetkovou účastí

3

Pobočky zahraničních bank

10

Banky se zahraniční majetkovou účastí Zdroj : upraveno podle Tkáčová (2001: 11)

11 12

8

Zpráva Maďarské národní banky (NBH) z roku 2001, www.english.mnb.hu. Zpráva Maďarské národní banky (NBH) z roku 2001, www.english.mnb.hu.

14


V roce 1995 kulminoval počet bank na úrovni 34, od té doby následoval stejně jako v ČR klesající trend

13

. I přes poměrně vysoký počet subjektů byl stejně jako v ostatních

transformačních ekonomikách na počátku 90.-tých let bankovní sektor na Slovensku vysoce

koncentrovaný . Tři největší banky – Všeobecná úvěrová banka (VÚB), Slovenská spořitelna (SLSP), Investiční a rozvojová banka (IRB) – se podílely v roce 1996 na bilanční sumě bankovního sektoru podílem 60,78% (na poskytnutých úvěrech 62,38%, na vkladech

69,95%)14. Další charakteristikou byl vysoký podíl státu právě ve výše zmíněných třech

velkých bankách, což je zřejmé z následující tabulky č.5.

Tabulka 5 Podíl státu ve velkých bankách ve Slovenské republice (v %) Všeobecná úvěrová banka

50,4

Slovenská spořitelna

91,0

Investiční a rozvojová banka

34,0

Zdroj : upraveno podle Polouček (1999)

V letech 1998-1999 se ve třech velkých státních bankách projevily problémy

s nedostatečnou kapitalizací, s významnými ztrátami a zejména s velkým objemem klasifikovaných úvěrů. Problémy s kvalitou úvěrového portfolia se objevily samozřejmě také v sektoru malých a středních soukromých bank, tam však nedosáhly tak významného objemu.

Podíl třech velkých státních bank na celkovém objemu ztrátových pohledávek představoval na počátku roku 1998 68,5%

15

. Objem klasifikovaných úvěrů v průběhu transformace

bankovního sektoru na Slovensku narůstal následujícím způsobem (viz tabulka č.6) . Tabulka 6 1996

29,35

Klasifikované úvěry na Slovensku (v % z celkových úvěrů) 1997

30,47

1998

1999

34,24

32,15

Zdroj : upraveno podle Slovak republic – Selected issues and statistical appendix (1999), IMF.

Od roku 1996 Národna banka Slovenska (dále NBS) pozastavila vydávání licencí, v roce 1997 učinila NBS výjimku, když udělila licenci AG Bance, která přebrala pobočku Agrobanky (tehdy v nucené správě ČNB). 14 Polouček (1999). 15 Tkáčová (2001 : 12). 13

15


Problémy se tedy soustředily zejména do sektoru tří velkých bank, na které se soustředil plán

vlády zaměřený na jejich restrukturalizaci a následnou privatizaci16. V rámci tohoto plánu

bylo v bankách v letech 1999-2000 přímo navýšeno základní jmění v souhrnné částce

18,9 mld. Sk – a sice 4,3 mld. Sk pro SLSP, 8,9 mld. Sk pro VÚB a 5,7 mld. Sk pro IRB . Další etapou restrukturalizace byl přesun vybraných problémových pohledávek do Slovenskej konsolidačnej a.s. (SKA) a

do Konsolidačnej banky š.p.ú.

(KOBL) v celkové výši

105 mld. Sk (což je zhruba 12% HDP), pokud bychom započítali i přesun úvěrů

na družstevní bytovou výstavbu pak by celková suma ještě vzrostla na 113 mld. Sk17. Z této částky se přesunuly z VÚB vybrané pohledávky za 66,2 mld. Sk, ze SLSP pohledávky za 32,3 mld. Sk a z IRB pohledávky za 14,5 mld. Sk18. Výše uvedené operace pomohly obnovit

kapitálovou sílu bank a připravit je tak na privatizaci, která na Slovensku začala fakticky až

na počátku roku 2001, kdy byl schválen prodej státního podílu ve výši 87,18 % v SLSP rakouské Erste bank za 18,4 mld.Sk. Novým majitelem VÚB se stala italská bankovní

skupina Banca Intesa, která za téměř 95 % podíl ve VÚB zaplatila 23,6 mld. Sk. Privatizace IRB je momentálně v procesu přípravy. Bankovní

krize

v transformačních

ekonomikách

vykazují

v mnohém

stejnou

charakteristiku jako jiné bankovní krize ve světě, přesto pro tuto skupinu zemí existuje

několik specifik vycházejících ze samotné podstaty transformace. Tato specifika lze shrnout do následujících bodů :

nepříznivé výchozí makroekonomické podmínky (hluboký pokles agregátní poptávky

a hospodářského růstu v počáteční fázi transformace, ztráta bývalých zahraničních trhů RVHP, liberalizace zahraničního obchodu a s tím spojené výrazné změny

devizového kurzu, cenová liberalizace doprovázená vysokou inflací, příliš restriktivní měnová politika, volatilita úrokových sazeb a další),

výrazný převis poptávky po bankovních úvěrech (při neexistenci kapitálových trhů a

velké potřebě kapitálu na privatizaci a rozvoj nových firem byly zvýšeny požadavky

na finanční zprostředkování ze strany bank),

Tento plán byl součástí celkového programu vlády z roku 1999 na restrukturalizaci bankovní a podnikové sféry. V tomto kontextu byla součástí bankovní reformy restrukturalizace a privatizace tří velkých bank se státním podílem, konsolidace v sektoru malých a středních bank, posílení bankovní regulace a dohledu, zlepšení právního rámce a další změny. 17 Tkáčová (2001:18). 18 Tkáčová (2001:18). 16

16


státní banky byly zatíženy nezdravými úvěry z dob CPE (úvěry na neefektivní projekty , do neperspektivních odvětví popř.úvěry na trvale obracející se zásoby),

některé obchodní banky vznikly delimitací ze státních bank (jejich bilance byly také zatíženy nesplácenými úvěry z CPE ),

privatizace státem vlastněných bank strategického partnera),

(správné načasování privatizace a výběr

příliš liberální licenční politika centrálních bank a prudký nárůst nově vzniklých komerčních bank v prvních letech transformace,

nedostatečný právní a regulatorní rámec pro podnikání v bankovnictví (chybějící

legislativa, která by dostatečně reflektovala nové podmínky v bankovním podnikání,

často pozdní zavedení obezřetnostních pravidel, nedostatečný bankovní dohled, nedokonalé úpadkové právo a další související zákony) ,

nezkušenost managementu a špatné hodnocení klientů (na počátku transformace neměli bankéři zkušenosti s novými podmínkami v tržních ekonomikách, zkušenější byl management zahraničních bank, klienti bank byly většinou nově vznikající podniky bez předchozí účetní historie, posouzení a řízení úvěrového rizika bylo na nižší úrovni),

hospodářská kriminalita (nelze ji považovat čistě za specifikum transformačních ekonomik, ale z počátku netransparentní a chaotické prostředí v těchto zemích nemálo přispělo k rozvoji nekalých praktik).

Je nutné si uvědomit že ne všechny popsané trendy byly v plné míře a ve stejné formě

naplněny v jednotlivých zemích střední a východní Evropy. Přehled bankovních krizí včetně

popisu jejich podstaty a rozsahu v dalších transformujících se ekonomikách je uveden v příloze č.2.

17


1.2

Příčiny bankovní krize

Zvolená hypotéza této práce se obecně zabývá mírou vlivu jednotlivých příčin ( nedostatky vnější a vnitřní kontroly) na vznik bankovní krize v České republice. Vzhledem

k takto postavené hypotéze je nutné se ve větším rozsahu zaměřit na analýzu příčin bankovní krize.

Při analýze příčin bankovní krize panují mezi ekonomy různé názory a neexistuje

jednoznačné stanovisko týkající se jedné hlavní příčiny . Typické bankovní krize nemají totiž pouze jedinou příčinu, ale jsou výsledkem působení celé řady faktorů. 1.2.1

Názory ekonomů na příčiny bankovních krizí

V následujícím textu uvádím přehled významných studií na téma bankovní krize. Jde

o přehled dosavadních přístupů ke zkoumané problematice, kde pozornost je věnována

názorům jednotlivých ekonomů , a to pouze na příčiny bankovní krize. Podrobnější analýzu těchto studií včetně dalších závěrů z jejich výzkumu jsem zařadila do přílohy č.3. J. Jílek19 považuje za příčiny bankovních krizí tři hlavní aspekty , a sice : makroekonomickou nestabilitu (prudké výkyvy úrokových měr či měnového kurzu, kolaps cen aktiv, a další ,

špatné řízení bank (zejména špatné řízení úvěrového rizika)

a tunelující vedení bank popř. podniků (podvody a korupce vedení banky) . Autor zdůrazňuje i další vedlejší příčiny, jako např. neefektivní činnost bank, nadměrný počet pracovníků v bankách, tlak akcionářů na získání výhodnějších podmínek, a další. Částečně zpochybňuje vinu nedostatečné regulace a dohledu a uvádí, že laxní bankovní dohled nelze jednoznačně považovat za primární příčinu.

19

Jílek (2000 : 31 – 33).

18


Dalším z českých autorů, kteří se věnují detailně bankovní krizi, je S. Polouček20. Ten považuje makroekonomickou nestabilitu, zejména inflační prostředí a příliš restriktivní

měnovou politiku, za jeden z klíčových faktorů. Za další z rozhodujících příčin autor

považuje klasifikované úvěry, současně upozorňuje na problémy spojené s nejednotnou klasifikací úvěrů. Jako další příčiny bankovní krize uvádí změny v tržním ocenění aktiv bank,

změny devizových kurzů, výši a nestabilitu úrokových sazeb, průběh finanční liberalizace a

nedostatky v legislativě. Autor dále analyzuje chyby na straně managementu a vlastníků, transparentnost a informovanost bankovního prostředí.

J. Mervart 21 dělí příčiny bankovních krizí na dvě velké skupiny – a sice na vnitřní a na vnější

příčiny. Mezi vnitřní příčiny řadí selhání managementu, nekorektní a nedostatečný dohled vlastníků banky. V této souvislosti spojuje neuspokojivý vlastnický dohled s příliš vysokým

státním podílem na základním kapitálu bank, což ovšem neplatí absolutně, jak je doloženo

případem bankovní krize v Japonsku. Jako poslední vnitřní příčina je uvedeno podvodné

jednání zaměstnanců banky. Nejvýstižnějším případem bankovních krizí způsobených vnějšími faktory jsou podle J. Mervarta postkomunistické státy. Mezi vnější příčiny autor řadí

nepřehledné transformační prostředí v těchto zemích, neexistující kapitálové trhy, zvýšenou poptávku po bankovních úvěrech na privatizaci podniků a nezkušenost managementu s novými tržními podmínkami. Dále zmiňuje vliv okolního prostředí – vývoj politické situace,

zvolená strategie prováděné hospodářské politiky, vnější zásahy do činnosti bank nebo uskutečňování určité vládní průmyslové politiky. Podle J. Jonáše

22

doprovodné jevy -

ke vzniku bankovních krizí přispívá informační asymetrie a její

nežádoucí výběr a morální hazard. Autor vysvětluje, že specifické

okolnosti transformace přispěly k prohloubení informační asymetrie a jejích projevů. Dále

pak komentuje vliv průběhu finanční liberalizace na vznik bankovní krize. Kromě informační

asymetrie a finanční liberalizace uvádí J. Jonáš jako příčiny selhání vnitřních kontrolních

mechanismů v bance a také nedostatky ve vnější kontrole. V rámci vnější kontroly upozorňuje

na snížení účinnosti tržního mechanismu ve finančním sektoru a na nedostatečný bankovní dohled a regulaci.

Polouček (1999 : 168-176). Mervart (1998 : 90-100). 22 Jonáš ( 1998 ) . 20 21

19


Bankovními krizemi se nezabývají pouze čeští autoři, mnohem větší pozornost je věnována

tomuto tématu ze strany expertů zejména MMF, BIS nebo SB.

M. Goldstein a P. Turner 23 považují za příčiny bankovních krizí následující faktory : makroekonomická nestabilita (fluktuace v objemu zahraničního obchodu, změna obchodních podmínek , volatilita mezinárodních a domácích úrokových sazeb, výkyvy měnového kurzu, prudké změny ekonomického růstu a inflace),

úvěrová expanze, pokles tržních cen aktiv, nárazový příliv kapitálu,

významné rozdíly v likviditě, splatnosti a denominaci bankovních aktiv a pasiv, nedostatečná příprava na finanční liberalizaci,

vysoká angažovanost státu v bankovním sektoru, poskytování úvěrů spřízněným

osobám, příliš mírné nastavení limitů úvěrové angažovanosti popř. nedodržování těchto limitů,

nedostatky v právní úpravě bankovnictví včetně úpravy účetních pravidel,

poruchy ve správném formování podnětů pro chování vlastníků, manažerů, vkladatelů a bankovního dohledu,

nevhodná volba systému směnného kurzu. Podle T. Lattera

24

makroekonomická nestabilita rozhodně přispívá k pravděpodobnosti

vzniku bankovní krize, nelze ji však považovat za jednu z hlavních příčin. Autor zdůrazňuje

zejména problémy v mikroekonomické základně – dostatečnost a efektivnost prováděného bankovního dohledu, nedostatky v právní a účetní úpravě bankovního systému, zvolení vhodného stupně liberalizace bankovního trhu, přílišná angažovanost vlády v bankovním

sektoru, morální hazard a nedostatečná transparentnost. Dále T. Latter akcentuje chyby vzniklé špatně zvolenou strategií banky a nedostatky ve vlastní provozní činnosti banky. Jako

nejvýznamnější chyby v provozní činnosti uvádí – špatné ohodnocení úvěrového rizika, nedostatečné zabezpečení proti změnám kurzu a úrokové míry, poskytování úvěrů

spřízněným osobám, nedostatečná znalost některých nových produktů (např. deriváty) a selhání vnitřních kontrolních mechanismů. Za samostatnou skupinu příčin bankovní krize označil bankovní podvody a korupci.

23 24

Goldstein, Turner (1996). Latter (1997).

20


B. Eichengreen a A. K. Rose

25

také uvádějí jako příčinu bankovních krizí

makroekonomickou nestabilitu a vnější ekonomické podmínky .Ve větší míře se autoři

zabývají vlivem systému směnného kurzu na pravděpodobnost vzniku bankovní krize. Jako

další aspekty, které přispívají ke vzniku krize, se ve studii zmiňuje struktura domácího finančního trhu a bankovní regulace a dohled.

Studie Světové banky ( H. Tang – E. Zoli – I. Klytchnikova )

26

se zabývá bankovními

krizemi v transformačních ekonomikách. Za jednu z příčin autoři považují samotný přechod

z centrálně plánovaného hospodářství na tržní mechanismus doprovázený rozpadem trhů

RVHP, nutností provést finanční liberalizaci, výrazným podílem státu v bankovním sektoru, velkým množstvím špatných úvěrů zděděných z doby centrálně plánované ekonomiky a dalšími

problémy.

Z makroekonomických

příčin

je

zmíněno

zejména

zpomalení

hospodářského růstu a příliš restriktivní měnová politika. Dalšími příčinami bankovní krize

jsou nedostatky bankovního dohledu a regulace, nedostatečně propracovaný právní rámec, bankovní podvody a korupce. G. Caprio

27

uvádí ve své studii jako příčiny vzniku bankovní krize následující aspekty:

kapitálová přiměřenost, struktura a kvalita aktiv, kvalita řízení, management, ziskovost a likvidita,

prostředí, ve kterém banky operují a dostatečná transparentnost tohoto prostředí. A. Demirguc-Kunt a E. Detragiache

28

zdůrazňují , že je větší pravděpodobnost vzniku

bankovní krize, když v ekonomice dojde k poklesu ekonomického růstu, je vysoká inflace a

úrokové míry. Autor dále podrobně diskutuje vliv pojištění vkladů na vznik krize. F. S. Mishkin

29

se poměrně často ve svých studiích zabývá teorií asymetrické informace a

jejím dvěma projevům – nežádoucímu výběru a morálnímu hazardu. Autor obecně definuje finanční krizi (bankovní krizi) jako narušení finančních trhů, při kterém morální hazard a Eichengreen, Rose (1998). Tang, Zoli, Klytchnikova (2000) . 27 Caprio (chapter in edited book Kaufman 1998). 28 Demirguc-Kunt, Detragiache (1997). 29 Mishkin (2001). 25 26

21


nežádoucí výběr nabudou takových rozměrů, že finanční trhy nejsou schopny efektivně

zprostředkovat tok finančních prostředků k nejlepším investičním příležitostem. Dále autor definuje soubor faktorů, které omezují pravděpodobnost vzniku finanční krize. Tyto aspekty jsou následující :

obezřetný dohled a účetní standardy, právní a soudní systém,

podpora tržních mechanismů, vstup zahraničních bank,

kapitálová vybavenost bank,

redukce státem vlastněných bank, důraz na privatizaci, omezení velikosti zahraničního zadlužení, omezení přístupu „ too big to fail „ .

Z makroekonomických příčin zdůrazňuje F. Mishkin vliv zejména růstu úrokových sazeb, růstu nejistoty, vliv tržního ocenění aktiv na bilanci banky a vznik bankovní paniky.

Další systematické empirické studie na téma bankovní krize, které nejsou zařazeny do textu kapitoly 1.2.1 z důvodu omezeného místa, jsou uvedeny v samostatné příloze č.4, kde jsou

jednotlivé studie popsány a jsou zde uvedeny hlavní závěry z prováděných výzkumů. Autoři

dále uvádějí jako možné příčiny bankovní krize například systém pojištění vkladů, nedostatečný stupeň nezávislosti centrální banky a další faktory. 1.2.2

Rozdělení příčin bankovní krize do tří základních skupin a jejich identifikace

Bankovnictví patří v tržních ekonomikách mezi odvětví s nejvyšší mírou regulace. Důvody

spočívají v klíčové úloze bankovního sektoru v ekonomice země a ve specifičnosti bank

jako podnikatelských subjektů. Hlavní důvody pro kontrolu a regulaci lze tedy shrnout následovně :

finanční zprostředkování, emise bezhotovostních peněz a zabezpečení platebního styku,

vysoký podíl cizích zdrojů v porovnání s vlastními zdroji, specifická časová struktura aktiv a pasiv (transformace krátkodobých pasiv na dlouhodobá aktiva), 22


ochrana majitelů vkladů v bankách, zmírnění informační asymetrie,

podněty pro nadměrnou rizikovost bankovních operací.

Činnost bank je mimo jiné spojena s mnohými riziky, kterým je každá banka vystavena, a která se proto snaží identifikovat, měřit a řídit. Jedná se o zejména o riziko úvěrové.

Úvěrové riziko spočívá v tom, že pohledávka (poskytnutý úvěr, záruka, investice atd.) nebude

splacena (částečně nebo zcela) nebo nebude splacena ve smluveném termínu (opožděně, ale i předčasně). Riziko vyplývá z platební neschopnosti nebo platební nevůle dlužníků splatit

závazky vůči bance. Úvěrové riziko souvisí se strukturou a kvalitou rozvahových aktiv a mimobilančních obchodů. Banky se snaží řídit toto riziko prověřováním bonity klientů a využíváním zajišťovacích instrumentů.

K dalším rizikům, kterým banka čelí, patří riziko – úrokové30, měnové31, akciové32, dále pak

kapitálové33, provozní34 a riziko likvidity35.

Všechny uvedené důvody vedou k tomu , aby byly banky vystaveny účinnému systému vnější

a vnitřní kontroly36.

1. Obecně systém vnější kontroly činnosti bank rozdělujeme na tržní a netržní (státní) a je vykonáván prostřednictvím :

tržního mechanismu, který stimuluje banky k tomu, aby se chovaly žádoucím způsobem,

státních orgánů, které dohlíží a podněcují banky k obezřetnému chování. Úrokové riziko znamená, že změna tržních úrokových sazeb bude mít negativní dopad do ziskovosti a tržní hodnoty banky. Souvisí se strukturou rozvahy banky, přesněji citlivostí aktiv a pasiv na změny tržních úrokových sazeb. 31 Riziko měnové spočívá v tom, že změna směnných kurzů negativně ovlivní zisk a tržní hodnotu banky. 32 Akciové riziko vyplývá ze změny cen akcií. Při jeho řízení se používá diverzifikace rizika rozmístěním investovaných prostředků mezi širší spektrum cenných papírů. 33 Kapitálové riziko (riziko solventnosti) existuje, pokud tržní vyjádření hodnoty závazků převyšuje tržní hodnotu aktiv (banka se pak stává nesolventní). Aby banka předešla tomuto stavu, musí udržovat dostatečnou výši kapitálu. 34 Provozní (operační) riziko spočívá v tom, že vysoké náklady banky sníží zisk a tržní hodnotu banky. Jedná se o riziko ztrát způsobených chybou, podvodem nebo nedodržením stanoveného postupu. Zahrnuje rizika z mnoha oblastí bankovního provozu, např. kriminalitu zaměstnanců, padělání dokumentů. 35 Riziko likvidity je riziko, že banka nebude mít přiměřené hotovostní toky, aby byla schopná dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům vůči klientům, především vyplacení vkladů, příp. poskytnutí úvěru. 36 Jonáš (1998 : 63). 30

23


Vnější kontrola bank prostřednictvím tržního mechanismu probíhá na základě ovlivňování rozhodování bank ze strany jejich věřitelů. Ti monitorují finanční situaci bank, jejich chování

a způsoby nakládání se svěřenými prostředky. V ideálním světě mají věřitelé k dispozici

všechny základní informace a rovněž zájem a schopnost tyto informace využívat a tlačit

management bank k takovému chování, které je v zájmu věřitelů. Pokud se jim těchto informací z jakéhokoliv důvodu nedostává, reagují věřitelé stažením vkladů a jejich přesunem

do jiné banky, která se chová způsobem odpovídajícím jejich zájmu. Tento mechanismus realokace úvěrových zdrojů omezuje činnost bank, které se chovají nežádoucím způsobem a naopak posiluje finanční zdroje bank, které jednají v souladu se zájmy věřitelů.

Vnější kontrola bank prostřednictvím státní kontroly spoluvytváří pravidla fungování

bankovního sektoru, reguluje a monitoruje vstup nových subjektů do odvětví a rozhoduje o rozsahu a způsobu finanční pomoci nelikvidním a nesolventním bankám. Centrální banka prostřednictvím bankovního dohledu vytváří pravidla pro získávání zdrojů a jejich realokaci.

2. Vnitřní kontrola činnosti bank je vykonávána vlastníky a manažery bank za účelem

zajištění kvalitního řízení banky. Za optimálních podmínek se hlavním aspektem vnitřní kontroly stává maximalizace zisku a hodnoty akcií prostřednictvím zhodnocení vkladů a při omezení rizika jejich ztráty. Nízká koncentrace vlastnických podílů v bankách spolu se silnou

pozicí managementu bank však výrazně rozšiřuje prostor pro nežádoucí chování bank, které významně přispívá k pravděpodobnosti vzniku bankovní krize.

Účinnost vnější a vnitřní kontroly je v praxi z řady důvodů velmi omezená, což se projevuje větší pravděpodobností vzniku bankovní krize. Příčiny bankovních krizí jsem na základě výše uvedeného textu rozčlenila pro účely práce na tři základní podskupiny – nedostatky

vnitřní kontroly, nedostatky vnější kontroly a ostatní faktory, jak je naznačeno v schématu č.3.

24


Schéma 3

Obecné rozdělení příčin bankovní krize

Nedostatky vnější kontroly -

Nedostatky vnitřní kontroly

Narušení efektivnosti tržního mechanismu (asymetrie informací) Nedostatečné provádění bankovní regulace a dohledu (důraz je kladen na legislativní rámec)

-

-

Selhání managementu a akcinářů (zejména špatné řízení úvěrového rizika a hospodářská kriminalita)

Ostatní faktory -

Především makroekonomická nestabilita

Problémy bankovního sektoru Bankovní krize Zdroj : vlastní

1.3

Nedostatky vnější kontroly činnosti bank

1.3.1

Selhání vnější tržní kontroly

Efektivnost

tržního mechanismu jako externího mechanismu dohledu nad bankami je

snížena existencí asymetrické informace. Podstatou asymetrie informací je nerovný přístup

různých subjektů k informacím 37. Asymetrie informací působí jak na straně bank tak na

straně klientů .

1. Asymetrie informací na straně bank (při poskytování úvěrů) - informační převaha klienta nad bankou

Banky se zaměřují zejména na poskytování úvěrů a tato oblast je na asymetrickou informaci

velmi citlivá. Asymetrická informace při poskytování úvěrů vede ke dvěma problémům – a sice k :

nežádoucímu výběru, morálnímu hazardu. 37

Jonáš (1998 : 11).

25


Problém nežádoucího výběru nastává před poskytnutím úvěru. Banka má při posuzování

důvěryhodnosti uchazeče o úvěr omezené informace. Čím jsou tyto informace nedokonalejší a čím menší je schopnost bank rozlišovat mezi dobrým a špatným úvěrovým rizikem, tím je

vyšší pravděpodobnost, že budou poskytnuty spíše špatné úvěry. Problém spočívá v tom, že

o poskytnutí úvěru se budou ucházet s největším úsilím ty subjekty, které budou představovat největší úvěrové riziko pro banku. Právě tyto subjekty, které se zaměřují na nejrizikovější

projekty, a které mohou dosáhnout použitím úvěru nejvyššího zisku, budou mít na získání úvěru největší zájem. Nežádoucí výběr vede tudíž k situaci, kdy úvěrový trh nefunguje optimálně, narušuje se optimální alokace finančních zdrojů. V extrémním případě může dojít

k tomu, že asymetrická informace a z ní vyplývající riziko nežádoucího výběru dosáhne příliš

velkých rozměrů a banky přestanou poskytovat úvěry a úvěrový trh přestane fungovat. Důsledky nežádoucího výběru jsou znázorněny zjednodušeně v grafu č.1. Graf 1

Efekt nežádoucího výběru

riziko

potencionální výnos A´

iC iB

tržní úroková míra

iA

A

A

B

C

Zdroj : upraveno podle Jonáš (1997a: 13)

projekty podle rizikovosti

26


V situaci dokonalé informace by byla rizikovost jednotlivých investičních projektů oceňována

různou výší úrokové míry, za kterou by byly banky ochotny tyto projekty financovat. Riziko na vertikální ose tedy můžeme aproximovat hypotetickou úrokovou mírou, kterou požaduje banka za podmínek dokonalé informovanosti. Tato úroková míra zároveň představuje maximální přípustnou úroveň pro příjemce úvěru. Čím vyšší riziko, tím vyšší úrokovou míru banka požaduje.

Pokud vezmeme projekt A, pak by v podmínkách dokonalé informace banka požadovala úrokovou míru iA, v případě projektu C úrokovou míru iC. Avšak v situaci asymetrické

informace existuje pouze povědomí o průměrné úrovni rizika na trhu iB (průměrná rizikovost všech investičních projektů . Existence asymetrické informace má za následek, že náklady

na úvěr pro projekty s nižším než průměrným rizikem (A) budou pro zájemce příliš vysoké, a

tak se budou zajímat o jiné alternativy financování. Naopak pro projekty s vyšším než průměrným rizikem (C) budou náklady na financování v porovnání s jeho rizikovostí nízké, a proto se zájemci budou intenzivně snažit o získání úvěru .

Na trhu bude docházet k tomu, že zájemci o financování projektu s pozitivním budoucím

výnosem se nakonec nebudou o úvěry ucházet, protože náklady jsou pro ně příliš vysoké v porovnání s očekávanými výnosy. Proto budou na trhu převažovat rizikovější projekty a

banky si toho mohou být vědomy a mohou s poskytováním úvěru váhat. Finanční trh nebude fungovat efektivně, protože nezajistí financování projektů s pozitivním budoucím výnosem, a naopak, za určitých okolností může poskytovat financování příliš rizikových projektů.

Druhým problémem, který vyplývá z asymetrické informace, je morální hazard dlužníků. Problém morálního hazardu nastává po uzavření úvěrové smlouvy a spočívá v tom, že dlužník

bude mít zájem na nemorálním chování. Za nemorální chování můžeme považovat např.

použití úvěru na financování rizikových projektů, které slibují možnost vyššího výnosu, nebo použití úvěru ke zcela jiným účelům, než na co byly poskytnuty např. luxusní vybavení

kanceláře. Toto nemorální chování ze strany dlužníka je v rozporu se zájmy banky, protože snižuje pravděpodobnost splacení úvěru. Problém morálního hazardu je v zjednodušené formě naznačen v grafu č.2.

27


Graf 2

Efekt morálního hazardu

riziko potencionální výnos iB

A´

iA

AA´

i

BB´

A

A

Zdroj : upraveno podle Jonáš (1997a: 16 )

B

projekty podle rizikovosti

Zájemce o úvěr získá finanční prostředky na projekt A od banky za úrokovou míru iA, která odpovídá očekávanému výnosu a rizikovosti projektu. Dlužník však nemusí využít peníze

v souladu s původním záměrem. Může se pustit do realizace jiného rizikovějšího projektu, než na jaký původně půjčku dostal. Na grafu je tato varianta označena jako projekt B, tedy mnohem rizikovější záležitost (zároveň však s možností většího zisku). Pokud by banka

věděla, že má úvěrovat takto rizikový projekt, pak by požadovala vyšší úrokovou míru. Pokud se dlužník opravdu pustí do projektu B, pak se vystavuje riziku, že nebude schopen úvěr splatit. Pokud by projekt vyšel, banka by další dodatečný zisk

nad úroveň dohodnuté

úrokové míry nezískala. Naopak dlužník by si v případě úspěchu projektu přivlastnil místo očekávaného zisku AA´ celý dodatečný zisk BB´ (aniž by se zvýšily náklady na jeho dosažení). Dlužník se vystavuje riziku, že v případě selhání projektu přijde o jistější výnos

AA´. To by platilo za předpokladu, že by navzdory selhání projektu B byl schopen svůj dluh zaplatit. Nakolik je to možné, závisí na osobních majetkových poměrech dlužníka

(dostatečný osobní majetek, kterým se zaručí za poskytnutý úvěr a který se zabaví při nesplácení úvěru). Riziko morálního hazardu je tudíž nepřímo úměrné výši vlastního kapitálu

dlužníka, který může sloužit pro věřitele jako záruka, že své peníze dostane zpět bez ohledu na to, jak budou použity38. Existence rizika morálního hazardu souvisí s tím, že věřitel není

schopen ovlivňovat chování příjemce úvěru. Čím vyšší tato informační asymetrie je (čím 38

Riziko morálního hazardu může podstatným způsobem ovlivnit zákonná úprava bankrotů, ručení atd.

28


vyšší je informační převaha dlužníka nad věřitelem), tím větší prostor má dlužník

k nemorálnímu chování. Banky budou za takovéto situace méně ochotni poskytovat úvěry a výsledek bude stejný jako v případě nežádoucího výběru

- trh úvěrů nebude fungovat

optimálně. V extrémním případě může dojít k úplnému zablokování úvěrového kanálu.

2. Asymetrie informací na straně vkladatelů - informační převaha banky nad klientem Klienti bank ukládají do banky své finanční zdroje a v ideálním případě by se tito věřitelé měly chovat následujícím způsobem :

klienti by měli mít přístup k podstatným údajům o bance - o její finanční situaci,

o operacích, které provádí a o jejich rizikovosti, o záměrech do budoucnosti a o dalších relevantních skutečnostech,

zároveň by měli věřitelé mít zájem, ale také schopnost tyto informace posoudit. Na základě takto získaných a vyhodnocených informací by se měl věřitel rozhodnout, zda ponechá své vklady v dané bance nebo je přesune do jiné banky, která se chová dle jeho představ (výnos versus riziko). To představuje tlak na management bank a jejich akcionáře, aby přizpůsobili bankovní strategii a politiku svým klientům. V takto nastolené situaci dokonalé informovanosti by vše vyřešil trh, vyselektoval by špatně řízenou banku, obnovil by

rovnováhu bankovního sektoru a v podstatě by nebylo zapotřebí ani bankovní regulace a dohledu. Ale jak již bylo zmíněno na začátku této kapitoly efektivnost tržního mechanismu při alokaci zdrojů významně snižuje existence asymetrické informace.

Informační povinnost bank je většinou uložena zákonem resp. opatřením centrální banky.

Pravidla stanovují rozsah informací a způsoby jejich získávání, ale také způsoby nakládání

s nimi. Banky mají informační povinnost definovanou především k centrální bance. Přesto musí poskytovat některé údaje také veřejnosti, svým klientům. Tyto informace jsou velmi

obecného charakteru a co se týká symetrie jsou pro klienta nedostačující na posouzení finanční situace banky a zejména pro zhodnocení rizikovosti prováděných operací. Přesto je

lze považovat za cenné, neboť podávají o bance základní údaje a lze si tak vytvořit alespoň částečnou představu o fungování banky. Veřejně dostupné bývají obvykle výroční zprávy

(povinně obsahují agregovanou bilanci, výkaz zisků a ztrát, vyjádření externího auditora) .

29


Banky dále dávají k dispozici své vlastní zhodnocení činnosti, velmi obecně definovanou

strategii do budoucna, akcionářskou strukturu, údaje o hospodaření banky a další.

Banka jednak může mít zájem některé informace před svými klienty zatajovat např. z důvodu rizikovosti prováděných operací, na druhé straně banky nemohou všechny údaje zveřejňovat

kvůli povinnosti dodržovat bankovní tajemství. Bankovní tajemství se vztahuje na všechny

informace spojené s bankovními obchody a peněžními službami bank včetně stavů na účtech a depozit. Bankovní tajemství lze v taxativně vymezených případech prolomit, samozřejmě ve prospěch orgánů bankovního dohledu nebo např. v případě trestních řízení.

Dostatečné informace o jednotlivých bankách a o celkové situaci v bankovním sektoru přispívají významnou měrou k celkové stabilitě bankovního systému. Asymetrii informací

pomáhá snižovat zavedený systém regulace a dohledu (zavazuje banky poskytovat určitý rozsah informací, prověřuje spolehlivost těchto informací atd.).

Přesto převládá mezi ekonomy přesvědčení, že i při mnohem větší informovanosti ze strany bank by vkladatelé nedokázali posoudit bezpečnost svých vkladů (ať už by neměli zájem

nebo dostatečné schopnosti situaci zhodnotit). Nedostatek zájmu ze strany vkladatelů může vzniknout ze dvou podnětů :

z postavení vkladatele,

ze systému pojištění vkladů. Drobní vkladatelé se většinou domnívají, že ze svého postavení nebudou schopni ovlivnit

činnost vedení banky a navíc se spoléhají na větší vkladatele (podniky), že za ně budou situaci monitorovat.

Dalším faktorem snižujícím zainteresovanost vkladatelů je zavedení pojištění vkladů. Klient se chová pasivně, nesleduje situaci v bance, protože je přesvědčený, že jeho vklady jsou

v bezpečí a že v případě problémů banky budou jeho ztráty částečně nebo plně uhrazeny. To může vést k tomu, že vkladatel příliš nerozlišuje mezi bankami a má sklon k rizikovějšímu

chování. Hlavním kritériem pro rozhodování o uložení peněz se tak stávají nabízené úrokové sazby, čím vyšší tím větší potencionální zisk pro vkladatele. Obecně ale platí, že banky s vyšším úročením vkladů lze pokládat za potencionálně rizikovější než banky s nižším 30


úročením

39

. Vkladatel tak jednoznačně preferuje nabízené vyšší úrokové sazby z depozit,

vystavuje se ovšem také vyššímu riziku, ale systém pojištění mu tento morální hazard

umožňuje. Míra pojistných náhrad a další skutečnosti ovlivňují míru morálního hazardu vkladatelů 40.

Úlohu tržního mechanismu jako nástroje vnější kontroly je žádoucí zvyšovat a posilovat

jeho efektivnost. Přesto pravděpodobně nikdy nedosáhne tak dominantního postavení jako v nefinančním sektoru. 1.3.2

Selhání vnější netržní kontroly

Omezené možnosti tržního mechanismu jsou korigovány a doplněny významnou měrou vnějšími netržními mechanismy kontroly. Hlavním subjektem vnější netržní kontroly je bankovní regulace a dohled. Jde o stanovení podmínek a pravidel pro činnost bank, ale také

o kontrolu nad jejich dodržováním včetně případných sankcí při neplnění pravidel. Na

bankovní regulaci a dohledu se podílí centrální banka (někdy s dalšími institucemi), banky jako regulované subjekty a externí auditorské firmy 41. Také účinnost vnější netržní kontroly je

v praxi z řady důvodů omezená, což se projevuje větší pravděpodobností vzniku bankovní

krize. Vnější netržní kontrolu jsem rozdělila pro přehlednost následovně, s tím že jednotlivé nedostatky jsou analyzovány dále v textu :

podmínky vstupu do odvětví a udělení licence, pravidla obezřetného chování pro banky, výstup bank z odvětví.

Revenda (1999 : 508). Systém pojištění vkladů má za následek i morální hazard bank. Akcionáři bank mají povinnost podílet se na části ztrát svých klientů při případném úpadku banky, ručí pouze do výše prostředků vložených do akcií. Zbytek je pokryt ze systému pojištění. To podněcuje akcionáře a management opět k rizikovějším operacím. 39 40

41

Revenda (1999 : 120).

31


1. Podmínky vstupu do odvětví a licence

Vstup do odvětví je vázán na splnění několika podmínek.42 Z hlediska nedostatků vnější

netržní kontroly a jejich vztahu k bankovním krizím se jeví jako relevantní zejména nepřesné

a nedostatečné nadefinování či dokonce neexistence následujících podmínek vstupu do bankovního sektoru :

Dostatečná výše a původ základního kapitálu Jde o posouzení původu, dostatečného objemu a složení základního kapitálu. Posuzování

původu základního kapitálu je namířeno především proti vstupu tzv. špinavých peněz a proti zakládání bank za účelem úvěrování zakladatelů a jejich různých firem. Základní kapitál by

také neměl pocházet z jiné půjčky. Nezbytné je rovněž splacení základního kapitálu v plné výši.

Dostatečná kvalifikace a morální způsobilost osob navrhovaných do vedení banky U osob navržených do klíčových řídících pozic se prověřuje jejich odborná způsobilost a

zkušenost ( dostatečné vzdělání a praxe v oboru). Mělo by se jednat také o důvěryhodné osoby, které nebyly v minulosti odsouzeny za úmyslný trestný čin. Tyto požadavky by se

měly vztahovat na banku po celou dobu její činnosti, nejen při vzniku. Požadavky jsou kladeny i na hlavní akcionáře ( kvalifikovaná účast akcionáře, jde především o morální bezúhonnost.

43

) z titulu způsobilosti k výkonu práv

Dostatečně kvalitní program činnosti, kontrolní a účetní vnitrobankovní systém Dalšími posuzovanými skutečnostmi jsou technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky a s tím související funkční řídící a kontrolní systém banky

včetně systému řízení rizik. Vysoké požadavky by měly být kladeny na vnitrobankovní

Předložení žádosti, právní forma a minimální počet zakladatelů, minimální výše základního kapitálu,kvalifikační a morální způsobilost vedení,kvalitní program činnosti, zabezpečení činnosti po technické a bezpečnostní stránce, adekvátní kontrolní a účetní vnitrobankovní systém , konečný souhlas příslušné instituce. 43 Kvalifikovanou účastí se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním kapitálu banky nebo na hlasovacích právech nebo uplatnění významného vlivu na řízení banky. 42

32


kontrolu a účetnictví, každá banka musí mít samostatný a na vedení nezávislý odbor vnitřní

kontroly .

Dostatečná průhlednost celé finanční skupiny Banka bývá často součástí finanční skupiny (nejčastěji ve formě holdingu). Průhlednost celé skupiny musí být dostatečná a nesmí bránit výkonu bankovního dohledu . 2. Pravidla obezřetného chování pro banky Při své činnosti je banka povinna dodržovat pravidla obezřetného podnikání, jejichž cílem je

omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů

vkladatelů a k ohrožení stability banky a tím pádem k větší pravděpodobnosti vzniku bankovní krize. Proto je nezbytné, aby tato pravidla existovala, byla jasně vymezena a

vhodně konstruována, ze strany bank dodržována a v případě nedodržování bankou byla

adekvátně sankcionována. Jakékoliv pochybení v rámci výše uvedených předpokladů lze považovat za nedostatky vnější netržní kontroly s patřičnými následky pro bankovní sektor. Kapitálová přiměřenost 44 Nejdůležitější funkcí kapitálu banky je, že reprezentuje její schopnost plnit své závazky vůči

vkladatelům (solventnost) a zabezpečuje likviditu banky v případě neočekávaných výběrů

vkladů. Je považován za nejvhodnější zdroj krytí případných ztrát, označuje se za tzv. polštář či nárazník pro absorbci ztrát. Nedosahuje-li banka určený limit kapitálové přiměřenosti, znamená to, že nemá odpovídající kapitálové krytí rizik, která podstupuje. Vhodné je mít také úpravu kapitálové přiměřenosti na konsolidované bázi (za celou finanční skupinu)45.

Ukazatel je stanoven jako poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům a úvěrovým ekvivalentům mimobilančních položek. Minimální výše poměru je stanovena na 8% a je sjednocena na mezinárodní úrovni. Nové pojetí kapitálové přiměřenosti, které je v současnosti platné i v ČR, zahrnuje kromě úvěrového rizika také rizika tržní. 45 V ČR je upravena kapitálová přiměřenost na konsolidované bázi od roku 1999 ( opatření ČNB č.2 z 8.7.1999 ) resp. od roku 2002 ( vyhláška ČNB č.333/2002 Sb.). 44

33


Pravidla likvidity

Požadavek na trvalou platební schopnost je dalším ze základních obezřetnostních pravidel.

Pravidla likvidity spočívají ve stanovení závazné struktury pasiv a aktiv a ve stanovení závazných vazeb mezi nimi v bilanci. Hlavním cílem je rozložení rizik bankovní činnosti (diverzifikace bilančních a mimobilančních položek bank). Úvěrová angažovanost

Pravidla úvěrové angažovanosti jsou stanovena jako maximálně přípustné poměry pohledávek a mimobilančních položek ke kapitálu banky definovaného stejným způsobem jako pro potřeby kapitálové přiměřenosti. Hlavním účelem je limitování úvěrového rizika (diverzifikace pohledávek a mimobilančních položek), limitování pohledávek banky vůči

svým majitelům, vedení, členům dozorčí rady a zaměstnancům. Nutná je také úprava a

limitace úvěrů, které ústředí banky poskytuje svým pobočkám a dceřinným společnostem. Vhodné je mít také úpravu úvěrové angažovanosti na konsolidované bázi (za celou finanční skupinu)46.

3. Výstup bank z odvětví Pro stabilitu bankovního sektoru je velmi důležité, aby bylo umožněno ukončení činnosti

bance, která vykazuje závažné nedostatky ve své činnosti. Pokud nejsou jasně definované podmínky a způsob výstupu z odvětví, pak na trhu mohou operovat nezdravé banky

(např. podkapitalizace) a svým chováním (sklon k rizikovým operacím) pak mohou ohrozit i banky do té doby bez problému fungující. To vše zvyšuje pravděpodobnost výskytu bankovní

krize. Jakékoliv pochybení při stanovení zásad krizového managementu v bankách lze považovat za nedostatky vnější netržní kontroly .

Obecně platí, že krizové řízení začíná v okamžiku, kdy cílem jednotlivých rozhodnutí banky

přestává být dosažení nejvyššího zisku, optimální hodnoty jednotlivých ukazatelů (pozitivně vymezené cíle) a začíná jím být minimalizace škod, ztrát, resp. volba nejméně špatného řešení

(negativně vymezené cíle). Ukáže-li se, že banku již není možné zachránit, volí se taková 46

V současnosti platné limity úvěrové angažovanosti v ČR jsou upraveny ve vyhlášce ČNB č. 333/2002.

34


metoda ukončení její existence, která je v dané situaci nejefektivnější - likvidace nebo

konkurs, příp. vyrovnání.

Zásady krizového řízení v bankách mají svá specifika. V případě zavedení nucené správy jde

o snahu ekonomickou situaci v bance zkonsolidovat. Banka je v zásadě zachována co do rozsahu, organizační struktury i předmětu činnosti. Nastupuje správce, mění se styl práce,

způsob kontroly, přijímají se úsporná opatření a další nápravné prostředky. Jde o poměrně šetrný postup zjednání nápravy, ale většinou se neobejde bez kapitálového posílení banky.

Nucenou správu by měl regulátor zavést za situace, kdy existují nedostatky v činnosti banky a akcionáři nečiní potřebné kroky k odstranění těchto nedostatků. Rozhodnutí o zavedení

nucené správy většinou obsahuje - důvody pro nucenou správu, jméno určeného správce a

případné omezení nebo zákaz přijímání vkladů, poskytování úvěrů nebo jiných činností.

Jestliže to situace banky vyžaduje, může správce se souhlasem regulátora částečně nebo úplně pozastavit nakládání klientů s jejich vklady v bance.

Při přetrvávání závažných nedostatků v činnosti banky regulátor většinou přistupuje k další možnosti, a sice k odnětí licence

47

. Kromě nedostatků v činnosti banky se k tomuto kroku

přistupuje také v případě, že regulátor zjistí pokles kapitálové přiměřenosti v bance pod

stanovenou hodnotu nebo za situace, kdy banka nevyvíjí dostatečné aktivity (přijímaní vkladů). Rozhodnutí o odnětí licence má pro banku významné účinky – nesmí přijímat

vklady, poskytovat úvěry a další činnosti k nimž má oprávnění. Výjimku představují činnosti, které vedou k vypořádání pohledávek a závazků. Ve své podstatě je odnětí licence zvláštním

druhem likvidace. Banka si plní své závazky, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění. Rozdíl je

v tom, že banka nemusí nutně zpeněžit všechna svá aktiva, pokud ji jiný majetek postačuje na

úhrada jejích závazků. Většinou nemá odnětí licence dlouhého trvání, dotčená banka je buď zrušena a nastupuje likvidace, anebo se dostane do konkursu . 1.4

Nedostatky vnitřní kontroly činnosti bank

Hlavním zájmem vlastníků banky by mělo být, aby banka efektivně provozovala finanční

zprostředkování, zhodnocovala finanční zdroje při rozumné míře rizika, řídila se pravidly obezřetného chování a svým majitelům přinášela zisk. Majitelé totiž mají zájem na

47

Odnětí licence nutně nemusí předcházet zavedení nucené správy.

35


maximalizaci zisku a na růstu tržní hodnoty akcií banky. Vlastníci banky se většinou nevěnují každodennímu řízení podniku, které je delegováno na management. Manažeři by pak měli

vést banku ke spokojenosti vlastníků a klientů. Majitelé a management by proto měli mít společný zájem na zajištění bezproblémového chodu banky a pro jeho zajištění by měli vytvořit odpovídající vnitřní systém kontroly a regulace, který je zaměřen zejména na řízení

rizik v bankovním podnikání . V praxi je často omezena účinnost tohoto vnitřního systému kontroly a částečně to vyplývá ze samotné specifičnosti bankovního podnikání. Banky

hospodaří převážně s cizími zdroji, kumulují velké množství peněz a přidáme-li některé rysy

ekonomické transformace (velká redistribuce majetku, makroekonomická nestabilita, neexistence úvěrové historie dlužníků a další faktory), pak obvykle dojde ještě k posílení nežádoucího vývoje v bankovním sektoru.

V následujích kapitolách se budu věnovat možným selháním vnitřního kontrolního systému,

jak ze strany managementu tak ze strany vlastníků (akcionářů). Zde je důležité rozlišit selhání z důvodu nedostatku zkušeností, informací a z toho plynoucí chybná rozhodnutí bez zjevného úmyslu záměrně poškodit banku

(viz kapitola č. 1.4.1) a selhání z důvodu

nesprávné motivace managementu či vlastníků a z toho pro ně plynoucí osobního obohacení a prospěchu na úkor ztráty banky a poškození vkladatelů (viz kapitola č. 1.4.2). 1.4.1

Selhání managementu a akcionářů banky

V případě selhání managementu bez zjevného úmyslu poškodit banku jde zejména o špatné

řízení úvěrového rizika, které bylo a zůstává největším rizikem pro komerční banky 48 .

Úspěšné řízení úvěrového rizika vyžaduje identifikaci , měření, zajištění a sledování

úvěrového rizika. Obecně lze říci, že pochybení v kterékoliv fázi řízení úvěrového rizika

vytváří prostor pro vyšší pravděpodobnost ztráty z úvěrového rizika. Následuje přehled

možných konkrétních selhání managementu v důsledku nedostatečných znalostí a zkušeností při řízení úvěrového rizika :

neúčinné a nevhodně definované zásady pro poskytování úvěrů,

nedostatečný systém sledování a hodnocení kvality úvěrového portfolia, Banka samozřejmě čelí v rámci svého podnikání i dalším rizikům ( podrobněji viz kapitola 1.2.2), kde může docházet k selhávání managementu a akcionářů. Domnívám se, že by bylo nad rámec práce se jednotlivým rizikům věnovat podrobněji, proto se zaměřuji pouze na řízení úvěrového rizika. 48

36


nevhodné nastavení úvěrových limitů, např. příliš vysoká koncentrace úvěrů do určitého odvětví, určité skupině klientů a další,

stanovení nedostatečné výše a kvality zajištění úvěrů (včetně průběžné kontroly kvality zajištění),

nevyhovující dokumentů),

předpisová

základna

(zastaralé,

chybné

zpracování

smluvních

podcenění monitoringu (nastavení nekvalitního a neefektivního systému monitoringu klientů a uzavřených obchodů),

podstupování většího rizika (úvěry začínajícím podnikům, zadluženým podnikům, akceptování nedostatečného zajištění a další),

zvolení nevhodného informačního a účetního systému,

výběr bankovního personálu s nízkou odbornou úrovní. V případě akcionářů jde zejména o selhání v podobě neaktivního a neúčinného uplatňování vlastnických práv. Problém souvisí s koncentrací vlastnické struktury, rozptýlené vlastnictví generuje velké množství minorotních akcionářů s menším potenciálem uplatňovat svá práva a usměrňovat situaci a vývoj v bance. Na uplatňování práv akcionářů má samozřejmě také vliv právní úprava, což je ale součástí vnější netržní kontroly.

Kromě nízké koncentrace vlastnické struktury je možná také situace, kdy akcionáři jsou ve

výkonu svých vlastnických práv laxní až nečinní. Toto je specifikem v bankách se státní účastí. Stát jako vlastník (většinou hlavní akcionář) často přistupuje k výkonu vlastnických

práv a k tlaku na management poměrně nesystematicky a v nedostatečné intenzitě. Je to zejména z důvodu, že stát nedisponuje vlastními penězi (disponuje penězi daňových poplatníků) a tudíž je zde oslaben nebo úplně zaniká ziskový motiv49 . To má za následek, že

banka často vstupuje do rizikovějších projektů nebo poskytuje úvěry podle jiných kritérií (např. financování podniku, který je hlavním zaměstnavatelem v regionu). Obecně platí, že stát jako vlastník se snaží využívat banky ke sledování svých cílů, jako např. k financování průmyslové a proexportní politiky.

S problémem laxního přístupu státu jako akcionáře souvisí také nezdravé posilování pozice a

vlivu managementu. V České republice měl stát vlastnický podíl v pěti velkých bankách, 49

Miskin (2001:29).

37


které v průběhu transformace postupně privatizoval. Negativní důsledky státního podílu

v bankách byly ještě umocněny dalším problémem, typickým pro ČR, a sice provázaností finančního a průmyslového sektoru . 1.4.2

Selhání managementu a akcionářů banky se záměrem poškodit banku a zájmy vkladatelů

Banky ke svému podnikání používají jen z menší části vlastní kapitál, hospodaří převážně s cizími zdroji. Právě toto je fakt, proč jsou bankovní aktivity velice lákavé pro akcionáře, členy představenstva a dozorčích rad, ale i pro osoby patřící k managementu, jejichž cílem

není prosperita banky, ale vlastní prospěch. Nesprávná motivace a nežadoucí podněty akcionářů a managementu vedou k

provádění operací, jejichž účelem je

odčerpání

hodnotných aktiv z majetku banky a obohacení určité osoby, nebo skupiny osob na úkor

banky resp. vkladatelů. Důsledkem těchto podnikatelských aktivit bývá zhoršování finančních ukazatelů bank, zejména jejich likvidity a solventnosti. To vede k významnému snížení reálné

hodnoty vlastního kapitálu banky a zpravidla k poklesu kapitálové přiměřenosti hluboko pod stanovený limit. Dále v textu se budu podrobněji zabývat formami, kterými mohou akcionáři, statutární orgány a management

negativně ovlivnit finanční situaci banky. Nejde

o vyčerpávající přehled všech možných forem bankovní kriminality, což by bylo nad rámec

této práce, pozornost proto věnuji dle mého názoru nejčastějším způsobům negativního chování managementu a akcionářů v bance.

Pravděpodobně tím nejznámnějším způsobem je poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance. Jde zejména o akcionáře banky, členy statutárního orgánu, vedoucí zaměstnance, členy dozorčí rady a nebo o společnosti s

nimi spjaté ( tzv. connected

lendings ). Provádění obchodů s osobami se zvláštním vztahem k bance nemusí být samo o

sobě nežádoucí. Nežádoucí je provádění takových obchodů, které by nebyly provedeny s ostatními klienty, ať už kvůli své povaze, účelu či podstupovanému riziku. Zvýšená pozornost by se měla věnovat zejména úvěrům a jejich zajištění, kde by se měl vyžadovat souhlas představenstva, případně dozorčí rady.

S tím souvisí i problém nadhodnocování zástav poskytnutých třetími osobami obchodujícími s bankou, což může být jedním z prostředků, jak od banky vylákat úvěr za okolností, za nichž by banka jinak úvěr neposkytla. Na zkreslení tržní ceny se ve velké většině případů podílejí 38


odhadci, kteří je vytváří. Znaleckého posudku však může být zneužito managementem nebo některým z hlavních akcionářů i bez vědomí znalce.

V případě, že má management a akcionáři informace o finančních problémech banky příp.

o její nesolventnosti může docházet ke snahám o nevýhodné zastavování dobrých aktiv. Jde o likvidní a hodnotná aktiva, kterými se zajišťují pohledávky za bankou. Zajišťují se pohledávky vybraných osob, které mají napojení na hlavní akcionáře či management. Cílem

je zajistit tyto vybrané pohledávky, a to tak, aby mohly být uspokojeny přednostně v rámci likvidace, zatímco ostatní věřitelé již nebudou uspokojeni (nebo jen částečně).

K dalšímu selhání může dojít v rámci pořizování nekvalitních cenných papírů nebo majetkových

účastí

do portfolia banky. Jde zejména o uměle nadhodnocené nebo

nelikvidní akcie a jiné cenné papíry. Pracovníci managementu banky jsou si sami zpravidla

vědomi toho, že v případě potřeby je nebudou schopni zpeněžit, přesto je však vykazují jako hodnotné likvidní aktivum.

Častým projevem negativního chování managementu a akcionářů banky může být také

sjednávání pro banku nevýhodných smluv. Účelem je odčerpání majetkových hodnot z banky, k čemuž může dojít například prodejem aktiv za cenu nižší, než je jejich tržní

hodnota nebo sjednáním pro banku nevýhodných smluv o převodech či správě portfolia cenných papírů. Pro výše uvedenou skupinu selhání je charakteristické, že management a

akcionáři využívají k provádění operací poškozujících banku svého oprávnění jednat jménem banky.

Dalším okruhem, kde mohou akcionáři či management negativně ovlivnit finanční situaci

v bance, jsou operace se základním kapitálem. Jedná se zejména o splácení základního

kapitálu banky z jejích vlastních

základního kapitálu.

prostředků a nadhodnocení nepeněžitých vkladů do

V případě splácení základního kapitálu z vlastních prostředků banky se používá způsob, kdy

banka poskytne úvěr určité osobě, která takto získané finanční prostředky použije na zvýšení

základního kapitálu banky, případně je převede jiné společnosti, která tyto peníze takto použije. Kromě toho lze použít i cenné papíry, které banka odkoupí od spřízněné osoby

39


( např. akcie určité společnosti ) za nereálně vysokou cenu50. Prostředky získané tímto

nákupem jsou uvedenou osobou použity na splácení základního kapitálu banky. Dalším

příkladem fiktivního zvyšování základního kapitálu je situace, kdy banka poskytne určité jí

blízké osobě úvěr, za nějž jsou pak zakoupeny cenné papíry z vlastního portfolia této banky a ty pak jsou vloženy do jejího základního kapitálu. Úvěr poté není zpravidla splácen, takže

nedojde k žádnému reálnému přírustku na majetku banky. Ve výše uvedených případech jsou převody většinou prováděny pouze účetně uvnitř banky.

Mezi operace se základním kapitálem patří také vložení nadhodnocených nepeněžních vkladů do základního kapitálu. Jde zejména o vložení nadhodnocených nemovitostí a

cenných papírů. Dalším způsobem je vložení cenných papírů sice za aktuální nezmanipulovanou tržní cenu, ale v objemu, který není likvidní, tj. v objemu řádově

přesahujícím počet cenných papírů běžně obchodovaných v určitém rozumném časovém intervalu. Nejvýznamějším rizikem výše uvedených operací se základním kapitálem je, že

takto fiktivně „zvýšený“ kapitál ztrácí funkci určité záruky na krytí případných budoucích ztrát. Dalším možným následkem těchto jednání může být poškození akcionářů, kteří se na fiktivním zvyšování základního kapitálu nepodílejí.

Banky často podnikají jako obchodníci s cennými papíry a řada investičních společností, investičních a penzijních fondů je jejich dceřinnými společnostmi. V souvislosti s propojením

řady právnických osob působících na finančním trhu může docházet k zneužívání důvěrných informací v obchodním styku na peněžním a kapitálovém trhu. Může dojít například

k situaci, kdy vedoucí pracovník banky užije informaci dosud veřejně nepřístupnou, kterou získal z důvodu svého postavení a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční sám nebo dá podnět k uskutečnění operace na organizovaném trhu cenných papírů v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému výhodu nebo prospěch.51

Další podskupinou negativního působení managementu a akcionářů na banku je zkreslování účetních výkazů a hlášení pro orgány bankovního dohledu. Smyslem těchto operací je

skrytí skutečného stavu banky a snaha prezentovat ji u potenciálních klientů i kontrolních

Akcie jsou později ohodnoceny auditorem jako ztrátové a banka na ně bude muset vytvořit opravnou položku ve výši 100% jejich hodnoty. 51 Šámal, Púry, Rizman (1998). 50

40


orgánů v lepším postavení, než se nachází 52. Jde o velkou škálu různých způsobů ovlivňování

účetnictví, od zcela prostého vykazování zjevně nesprávných údajů v účetní evidenci až po

možnosti skrytého a velice složitého zkreslení účetní evidence. Vše je většinou spojeno

s přeměnou nesplácených, složitě vymožitelných nebo vůbec nevymožitelných aktiv (převážně úvěrů) na jiná aktiva, a to finančními operacemi, jejichž důsledkem jsou velké finanční ztráty. Výrazným zkreslením bilance banky může být také například předisponování

úvěru poskytnutého klientovi banky na jeho účet u téže banky a jeho vykázání v účetní

evidenci jako primárního vkladu při jeho současném zaúčtování jako neklasifikovaného (bonitního) aktiva. Za zkreslování finančních údajů o bance lze považovat i podávání

nepravdivých hlášení komerčními bankami orgánům bankovního dohledu. K pochybení může dojít i při auditu, který by měl objektivně ověřit účetní závěrky a účetnictví banky. Ale

je to právě banka, která auditora vybírá a platí, což vytváří určité riziko ovlivnění závěru

auditu nebo opomenutí některé skutečnosti významné z hlediska důsledků jednotlivých operací banky53.

O poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance a o rizicích s tím spojených jsem

se zmínila již na začátku této kapitoly. S tím souvisí problém opakovaného úvěrování již jednou bankou poskytnutých úvěrů. Obzvlášť nežádoucí je poskytování takto obnovovaných

úvěrů vlastním akcionářům. S tím souvisí problém záměrného nevymáhání splatných pohledávek na obchodních společnostech spjatých s akcionáři banky nebo s vedením banky.

Mezi další možná selhání managementu a akcionářů lze zařadit : nedodržování obecně závazných právních norem regulujících provádění bankovních obchodů,

přijímání nadměrných rizik v aktivních bankovních obchodech a provádění pro banku nevýhodných obchodních operací spojených s porušováním obezřetného podnikání,

nedostatečná tvorba opravných položek,

Další motivací může být snaha snížit tvorbu opravných položek a povinných rezerv nebo uvolnit finanční prostředky určené na krytí ztrát z předchozích obchodů pro realizaci jiných finančních operací, a to s vědomím toho, že banka nebude schopna zabránit škodám hrozícím z předchozích rizikových obchodů. 53 Jako např.úmyslné zamlčení skutečností svědčících o tom, že banka porušila předpisy o vedení účetnictví, včetně porušení právní právní úpravy vymezující klasifikaci aktiv nebo pořizování opravných položek, případně zamlčení toho, že byla provedena nezákonná operace, stejně jako úmyslně nesprávné vyhodnocení zjištěných skutečností a další. 52

41


sjednávání nadměrných podrozvahových závazků,

neoprávněné čerpání prostředků z fondů pojištění vkladů nebo nad rámec tohoto pojištění,

nezákonné operace v souvislosti se změnami ve složení statutárních orgánů, další formy úvěrových podvodů,

podvody a trestná činnost v oblasti bankovního platebního styku a další. 1.4.3

Zvýšená potřeba a požadavky na systém vnitřní kontroly

Další formou nežádoucích podnětů v bance může být záměrné potlačování systémů vnitřní kontroly, ke kterému nejčastěji dochází tak, že se soustředí rozhodovací pravomoce do rukou úzkého okruhu vedoucích pracovníků banky. Takto silné pozice potom vedoucí pracovníci využívají k operacím, kterými se obohacují na úkor banky, zejména pak převáděním částí

jejího majetku bud přímo na sebe, nebo na spřízněné osoby. Vlastní potlačování prvků systému vnitřní kontroly tedy samo o sobě nemusí být nezákonné, ale často jde o vytvoření vhodné pozice pro provádění jiných nežádoucích operací. S tímto problémem souvisí také záměrný výběr nekvalitního managementu. Nedostatečné znalosti managementu banky jsou

dobrým přepodkladem pro snadnou manipulaci, uvedení v omyl nebo využití jeho omylu k obohacení jiných osob na úkor banky.

Vzhledem k výše uvedeným selháním vnitřní kontroly je stále více kladen důraz na posilování

prvků vnitřní kontroly a na funkčnost celého systému vnitřní kontroly. Součástí tohoto systému by měl být nezávislý útvar vnitřního auditu, který

se zabývá posuzováním

veškerých procesů v bance (tedy nejen finančních hledisek, ale i způsobů rozhodování, řízení,

provádění operací, rizik a kontrol). Na základě zjištěných skutečností pak interní audit zpracovává analýzy a hodnocení, které předává

vedení a vlastníkům banky. Cílem

předávaných zpráv je upozornit na nežádoucí skutečnosti a rizika, která ovlivňují nebo

v budoucnu mohou ovlivnit činnost banky a napomoci tak k optimalizaci zkoumaných činností. Vnitřní audit může fungovat jen s efektivní podporou samotného vedení, v jehož

zájmu je statutem zajištěná nezávislost a objektivita vnitřního auditu a vybavení vnitřního auditu nezbytnými kompetencemi k plnění jeho hlavních činností .

42


1.5

Ostatní faktory působící na vznik bankovní krize

Kromě selhání vnější a vnitřní kontroly činnosti bank zvyšuje pravděpodobnost vzniku

bankovní krize celá řada dalších faktorů. Jedním z nich je nedostatečná příprava a samotný průběh finanční liberalizace54. Většina ekonomů se shoduje, že finanční liberalizace je sama o sobě žádoucí, neboť umožňuje lépe alokovat úspory do míst, kde budou nejefektivněji

využity, a tímto způsobem přispívá k urychlení hospodářského růstu55. Finanční liberalizace

přináší ovšem také negativní projevy. Hlavním nebezpečím je změna prostředí, ve kterém banky spolu s ostatními finančními subjekty podnikají. Dříve banky působily v regulovaném

prostředí, nyní jsou vystaveny novým podnětům na liberalizovaném trhu, včetně konkurence. Taková změna prostředí s novými podněty, chováním a subjekty může vést ke zvýšení pravděpodobnosti vzniku bankovní krize. Další negativní důsledky, které může finanční

liberalizace přinést bankám, je zejména změna chování subjektů nefinančního trhu56 a změny v uskutečňování měnové politiky centrální bankou . Centrální banky většinou přecházejí na nepřímé měnové nástroje, v průběhu finanční liberalizace také dochází ke zvyšování míry restrikce měnové politiky.

Dalším faktorem přispívajícím k možnosti vzniku bankovní krize je výrazné znehodnocení devizového kurzu. Zejména v transformujících se ekonomikách přispěla liberalizace

zahraničního obchodu a transakcí na kapitálovém účtu k častějším změnám devizových kurzů a k přílivu spekulativního kapitálu. Firmy i banky považovaly nestabilitu měny za důvod

k emisi dlužnických závazků v cizích měnách. V takovém případě devalvace nebo znehodnocení měny zvýšily náklady na uhrazování dluhu, neboť aktiva zadlužených firem byla denominována v domácí měně57.

Problémy v bankovním sektoru mohou způsobit také výrazné změny v tržním ocenění aktiv

(např. akcií či nemovitostí). Změny v tržním ocenění aktiv banky vedou ke změnám v čistém jmění firmy a při výrazném poklesu ovlivňují krytí bankovních úvěrů.

Finanční liberalizace spočívá v odstranění omezení pro banky a jiné finanční instituce.Pro banky to znamená samostatné a svobodné rozhodování při poskytování finančních služeb (komu,podle jakých kritérií, za jakou cenu budou poskytovat úvěry apod.). 55 Jonáš (1998 : 27). 56 Změny na nabídkové i poptávkové straně. 57 Polouček (1999 : 169). 54

43


Obecně lze shrnout, že makroekonomická nestabilita patří mezi významné příčiny bankovní

krize. Kromě prudkých změn devizového kurzu a tržních cen aktiv lze do této skupiny zařadit

další faktory jako pokles ekonomického růstu, inflační prostředí, volatilitu úrokových sazeb a další faktory. 1.6

Možné následky bankovní krize

O tom, že bankovní krize má negativní dopad na bankovní sektor a tím na celou ekonomiku,

panuje mezi většinou ekonomů jednoznačná shoda. Úpadek jedné banky může vést k řetězové reakci

a může způsobit úpadky dalších bank. Ztráty krachující banky mohou vyvolat

nejistotu u vkladatelů, kteří pak hromadně vybírají své vklady a ukládají je mimo bankovní

sektor. V případě úpadku malé banky, pak může dojít také k situaci, kdy vkladatelé přesouvají

své vklady ve prospěch větších, „ důvěryhodnějších “ bank. Bankovní panice většinou podléhají spíše drobní vkladatelé, kteří nemají tak dobré informace z bankovního sektoru jako ostatní větší institucionální investoři. Podstatně větší nebezpečí představují náhlé výběry ze

strany jiných bank či velkých investorů. Bankovní runy jsou tedy spojeny především s mezibankovními vklady. Vše je ještě ovlivněno systémem pojištění, mezibankovní vklady

nejsou ze zákona pojištěny. Snižovat nebezpečí náhlých výběrů by měla centrální banka případným doplněním likvidity jinak zdravým bankám. Zejména v případě ohrožení velkých

bank je centrální banka připravena k okamžité intervenci, neboť úpadek velké banky znamená pro bankovní systém větší riziko a znatelnější důsledky (tzv. too-big-to fail). Velké banky

resp. vysoká koncentrace představují pro bankovní sektor větší systémové riziko. Úpadek

jedné banky může ohrozit další „zdravé“ banky a tím významně narušit stabilitu

bankovního sektoru, v horším případě může dojít až k celkovému zhroucení bankovního systému v ekonomice.

Toto systémové riziko, riziko řetězové nákazy ostatních bank,

znamená ohrožení bankovního systému jako celku a tím představuje velké nebezpečí pro celou ekonomiku v dané zemi.

Kromě snížení důvěry v bankovní sektor mají bankovní krize za následek také narušení

základních funkcí, které plní normálně fungující bankovní systém v zemi. Jde zejména o narušení zprostředkovatelské funkce, které se projevuje poklesem úvěrové emise, což mohou

způsobovat v různé míře problémy jak na nabídkové tak na poptávkové straně úvěrového trhu. Omezení úvěrové emise (obzvlášť při neexistenci kapitálových trhů) vede k redukci objemu investic a spotřeby, dochází ke zpomalení hospodářského růstu. Údaje z řady zemí 44


potvrzují, že po vypuknutí bankovní krize dochází ke zpomalení hospodářského růstu, v některých zemích i k poklesu produkce

58

. Na pozitivní korelaci mezi stabilitou finančního

systému a ekonomickým růstem upozorňuje ve svém článku i M.Pagano 59.

Další funkcí bankovního systému je zabezpečení platebního styku. Bankovní krize mohou ohrozit fungování platebního systému a tím narušit peněžní tok v rámci dodavatelsko – odběratelských vztahů.

Bankovní krize většinou znamenají podstatné snížení počtu existujících bank a upevňují tak

oligopolistické tendence v bankovním sektoru. Bankovní krize mají za následek snížení nabídky peněz v ekonomice a také vedou ke snížení efektivnosti prováděné měnové politiky .

Bankovní krize může ovlivnit měnové rezervy a ovlivnit devizový kurz (devalvace měny) .

Náklady na řešení krize bankovního sektoru znamenají často velké zatížení státního rozpočtu,

protože jsou většinou hrazeny z veřejných prostředků . 1.7

1.7.1

Restrukturalizace bankovního sektoru a související náklady na řešení bankovní krize

Restrukturalizace bankovního sektoru

Restrukturalizace probíhá ve třech základních směrech60 . Jedná se o institucionální,

provozní a finanční restrukturalizaci. 1. Institucionální restrukturalizace

Náprava je zaměřena na kvalitativní změnu prostředí, ve kterém banky operují. Klíčovými oblastmi jsou

- právní rámec, pravidla obezřetného chování bank, účetní standardy a

bankovní dohled. V rámci institucionální restrukturalizace tedy dochází k zefektivnění a zpřísnění zejména úpadkového a zástavního práva. V případě neexistence pravidel

obezřetného chování se tato pravidla zavádí, v případě již zavedených pravidel se zpřísňují a

klade se větší důraz na jejich implementaci a efektivní vynutitelnost. Jedná se zejména o Jonáš (1997a). Pagano (1993). 60 Tang, Zoli, Klytchnikova (2000:12). 58 59

45


úvěrovou angažovanost, minimální výši základního kapitálu, kapitálovou přiměřenost, klasifikaci

pohledávek,

pravidla

likvidity

a

další.

Další

součástí

institucionální

restrukturalizace je zavádění mezinárodně uznávaných účetních standardů (IAS), tak nezbytných pro komparaci, statistiku a monitorování bankovního sektoru. Také posílení

bankovního dohledu je nezbytné, důraz je kladen především na provádění bankovního dohledu na konsolidované bázi. 2. Provozní restrukturalizace V případě provozní restrukturalizace se náprava v bance soustřeďuje na zdokonalení řízení společnosti a týká se zejména problémů způsobených klasifikovanými úvěry a vysokými provozními náklady. Provozní restrukturalizace se může realizovat ve dvou formách, a to61: likvidace banky a její uzavření ,

změny v rámci banky (výměna managementu, rekapitalizace, popř. privatizace banky). Transformační

ekonomiky

volily

různé

kombinace

v rámci

provádění

provozní

restrukturalizace, ne všechny ekonomiky preferovaly likvidační přístup a proto ne vždy

docházelo k výrazné redukci počtu fungujících bank na trhu. Zejména v zemích střední a

východní Evropy se ukázala jako nejvhodnější forma privatizace bank včetně vstupu zahraničních investorů. Převod banky do rukou klíčového investora může přispět ke zlepšení vedení a řízení v bance. Efekt zlepšení se snižuje pokud privatizace vede k roztříštění

vlastnictví mezi drobné akcionáře popř. dochází-li k provázanosti bank s průmyslovým

sektorem (případ ČR). Vstup zahraničních bank se obecně považuje za jasný podnět ke

zlepšení domácího prostředí na bankovním trhu, zahraniční banky často představují nové bankovní produkty a služby a přispívají ke zvýšení konkurence na bankovním trhu. Rozhodování zahraničních investorů závisí na atraktivnosti místních podmínek, na úrovni podnikatelské sféry, na právním rámci a dalších okolnostech.

61

Tang, Zoli, Klytchnikova (2000:12).

46


3. Finanční restrukturalizace

Finanční restrukturalizace má za úkol vyřešit problém podkapitalizace bank a může se

uskutečnit v následujících formách62 : injekce nového kapitálu,

redukce finančních závazků banky,

přesun klasifikovaných úvěrů do speciální banky, lepší a účinnější řízení klasifikovaných úvěrů.

Na finanční restrukturalizaci se podílí vláda nebo centrální banka, nebo jejich působení probíhá paralelně.

Finanční restrukturalizace prováděná vládou zahrnuje následující aspekty : obecně rekapitalizace bank prostřednictvím navýšení veřejného zadlužení (vydání vládních obligací nebo výměna za klasifikované úvěry),

přímý přesun hotovosti nebo majetkových aktiv do banky,

redukce finančních závazků banky (odepsání dluhů banky vůči vládě, převzetí dluhů banky vládou),

dohody o zpětném nákupu,

poskytování vládních záruk na nesplácené úvěry,

vládní intervence v podnicích s cílem usnadnit podnikům obsluhu a splácení dluhů vůči bankám (převzetí podnikových dluhů, převod nebo odepsání vládních pohledávek za podniky popř.stanovení splátkových kalendářů) .

Finanční restrukturalizace prováděná centrální bankou se realizuje převážně následujícími metodami :

opatření na podporu likvidity,

krátkodobé a dlouhodobé úvěry bankám, 62

Tang, Zoli, Klytchnikova (2000:13).

47


úvěry speciálním agenturám, kam byly převedeny klasifikované úvěry management companie),

(asset

rekapitalizace speciálních agentur (asset management companies), kam byly převedeny klasifikované úvěry prostřednictvím vydávání obligací,

převod aktiv výměnou za klasifikované úvěry,

odepsání podílů centrálních bank v komerčních bankách s cílem pokrýt tímto ztráty. Transformační ekonomiky zvolily při řešení bankovní krize různé formy restrukturalizace, často byly tyto formy podle potřeby kombinovány. Zvolené strategie obecně závisely na dvou

hlavních faktorech – na výchozích makroekonomických podmínkách a na stupni

rozvoje bankovního sektoru. 1.7.2

Náklady bankovních krizí

Výše zmíněné makroekonomické podmínky a zvolená strategie restrukturalizace ovlivnily

celkovou výši nákladů, které byly použity na řešení bankovních krizí. Celkové náklady

bankovních krizí mohou být měřeny jako schodek (deficit) bankovního kapitálu - což je vyjádřeno jako rozdíl mezi sumou bankovních aktiv a pasiv a popř. minimální úrovní kapitálu

(kapitálová přiměřenost). Vzniklé náklady bankovních krizí mohou být rozloženy mezi vládu ( popř.centrální banku), akcionáře banky a vkladatele63.

Náklady, které nese vláda se nazývají fiskální náklady. Mezi fiskální náklady bankovních

krizí tedy patří :

náklady na restrukturalizaci, které nese vláda (viz finanční restrukturalizace prováděná vládou),

kvazifiskální náklady, které vznikají centrální bance (viz finanční restrukturalizace prováděná centrální bankou),

náklady vlády na odškodnění a kompenzaci vkladatelů.

63

Tang, Zoli, Klytchnikova ( 2000:19).

48


1. Náklady vlády na restrukturalizaci bankovního sektoru

Náklady vlády na restrukturalizaci bankovního sektoru dosáhly v časovém období 1991-1998

v některých transformačních ekonomikách až 27% HDP (např.Bulharsko). Vysoké vládní

náklady na finanční restrukturalizaci bankovního sektoru byly způsobeny především nutností vypořádat se s velkým objemem nezdravých úvěrů zděděných z dob centrálně plánované

ekonomiky. Kromě toho ve většině transformačních ekonomik se projevila řada nedostatků ve způsobu provádění restrukturalizace. Tyto nedostatky vládní náklady ještě zvýšily. Jedná se zejména o následující nedostatky :

finanční restrukturalizační programy nezabezpečily dostatečnou výši počáteční rekapitalizaci bank,

finanční restrukturalizace často nebyla doplněna dostatečnou úrovní operační a institucionální restrukturalizace,

restrukturalizace bank nebyla doprovázena významnější restrukturalizací na straně podniků,

opakovaná finanční pomoc bankám způsobila zvýšení podnětů pro morální hazard při poskytování úvěrů a zvýšení ochoty pro převzetí nadměrného rizika,

ne příliš jasné a dostatečné oddělení starých (z dob CPE) a nových klasifikovaných úvěrů.

V ostatních transformačních ekonomikách nebyly vládní náklady na restrukturalizaci tak

vysoké jako v Bulharsku, např. v Polsku se jednalo o 8,2% HDP a v Maďarsku 12,9% HDP. Relativně nejnižších nákladů dosáhla skupina Pobaltských republik, kde se pohybovaly v rozmezí od 1% do 3% HDP.

náklady

2. Kvazifiskální náklady Kvazifiskální náklady jsou náklady bankovní krize, které vznikají centrální bance. Mělo by se

jednat především o podporu likvidity bankovního sektoru. Často je však obtížné včas rozeznat, zda-li se jedná o problémy pouze s likviditou nebo zda-li krize přerostla v problémy

se solventností. Tak se může stát, že centrální banka intervenuje v domnění, že jde o

nedostatek likvidity, přestože ve skutečnosti se již jedná o nesolventnost. Kvazifiskální

náklady ve většině transformačních ekonomik byly tvořeny zejména rezervami a ztrátami 49


z úvěrů, které byly poskytnuty postiženým bankám. Kvazifiskální náklady dosáhly v časovém

období 1991-1998 v některých transformačních ekonomikách až 12% HDP (např.Bulharsko).

Relativně nízké kvazifiskální náklady prokázaly např. Polsko, Maďarsko nebo Lotyšsko (pod 1% HDP). Nadměrné zasahování centrální banky do restrukturalizace bankovního sektoru může mít za následek vznik následujících problémů : může dojít ke zvýšení inflačních tlaků,

ztráta transparentnosti (obtížněji se identifikují jednotlivé instituce podílející se na restrukturalizaci, stejně tak jak jejich podíl na vzniklých nákladech),

podněcuje vznik nežádoucích podnětů a nedochází tak k přesnému pojmenování a řešení problémů zasažených bank,

přispívá ke vzniku konfliktu zájmů a ke zvýšení morálního hazardu,

ztráty, které vzniknou centrální bance, jsou stejně většinou přeneseny na státní rozpočet.

3. Náklady vlády na odškodnění a kompenzaci vkladatelů Náklady vlády na odškodnění a kompenzaci vkladatelů jsou třetí komponentou fiskálních nákladů. Jedná se o přímé náklady vlády, které vznikly kompenzací vkladatelů u problémových bank. Rozsah kompenzací závisí na tom, jaký systém pojištění vkladů je

v dané zemi platný a zda-li vůbec existuje. V době centrálně plánované ekonomiky totiž všechny vklady garantoval stát a ne všechny transformační ekonomiky zavedly včas explicitní

pojištění vkladů, některé dokonce až po kulminaci bankovní krize (např. Bulharsko v roce 1999). Tím pádem zůstala odpovědnost na vládě a to mělo za následek vznik přímých vládních nákladů na kompenzaci vkladatelů. Ve většině transformačních ekonomik nedošlo

ke kompenzaci vkladů v plné výši a tak část nákladů nesly kromě vlády také sami vkladatelé. Přehled o struktuře a výši fiskálních nákladů v transformačních ekonomikách podává následující tabulka č.7.

50


Tabulka 7

Výše fiskálních nákladů v transformačních ekonomikách v letech 1991-1998

Fiskální náklady v transformačních ekonomikách v letech 1991-1998 (v %HDP) Náklady vlády Náklady CB Země Náklady vlády na Náklady vlády Kvazifiskální restrukturalizaci na odškodnění náklady vzniklé bankovního vkladatelů centrální bance sektoru (v %HDP) (v %HDP) (v %HDP) Bulharsko 26,5 3,3 11,8 Česká republika 20,6 nelze přesně uvést 4,8 Maďarsko 12,9 nelze přesně uvést 0 Makedonie 5,1 24,5 0,7 Polsko 8,2 nelze přesně uvést 0,5 -1,3 ( vládní obligace umístěné do CB ) Estonsko 1,4 nelze přesně uvést 0,8 -0,3 ( vládní obligace umístěné do CB ) Lotyšsko 2,5 0,04 0,1 Litva 1,7 1,3 0,2 Kazachstán 18,4 nelze přesně uvést 0 Kyrgyzská republika 4,4 0,5 8,9 -3,3 ( vládní obligace umístěné do CB ) Zdroj : upraveno podle Tang, Zoli, Klytchnikova (2000)

Celkem Fiskální náklady 1991 - 1998 (v % HDP) 41,6 25,4 12,9 30,3 7,4

1,9

2,7 3,2 18,4 10,6

*Centrální banka – CB

Z tabulky je patrné, že převážnou část z celkových fiskálních nákladů tvoří vládní náklady na

restrukturalizaci, které jsou většinou několikrát vyšší než přímé náklady na kompenzace

vkladatelů nebo kvazifiskální náklady centrálních bank. V příloze č.5 jsou uvedeny údaje o nákladech bankovních krizí v dalších zemích. 1.8

Dílčí shrnutí

Bankovní krize postihují jak vyspělé ekonomiky, tak rozvojové země, nově vznikající trhy či

transformující se ekonomiky. Pro bankovní krize ve skupině transformačních ekonomik byly charakteristické nepříznivé výchozí makroekonomické podmínky a další faktory specifické pro tuto skupinu jako např. výrazný převis poptávky po bankovních úvěrech nebo privatizace státem vlastněných bank.

51


Typické bankovní krize nemají pouze jedinou příčinu, ale jsou výsledkem působení celé řady

faktorů. Příčiny bankovních krizí jsou pro účely práce rozděleny na tři základní podskupiny – nedostatky vnější kontroly, nedostatky vnitřní kontroly a ostatní faktory.

Nedostatky vnější kontroly činnosti bank spočívají v narušení efektivnosti tržního mechanismu prostřednictvím asymetrie informací. Asymetrie informací působí jak na straně

bank tak na straně klientů. V případě informační převahy klienta nad bankou může dojít k problému nežádoucího výběru a k problému morálního hazardu. Informační převaha banky

nad klientem spočívá v nedostatečném přenosu informací od banky směrem ke klientovi.

Problémem může být i malý zájem a neschopnost ze strany klienta tyto informace posoudit a

zhodnotit svoji investiční strategii. Omezené možnosti tržního mechanismu jsou korigovány

a doplněny významnou měrou vnějšími netržními mechanismy kontroly. Hlavním subjektem vnější netržní kontroly je bankovní regulace a dohled. Mezi selhání vnější

netržní kontroly spadá zejména nepřesné a nedostatečné nadefinování či dokonce neexistence

podmínek vstupu do odvětví, výstupu z odvětví, pravidel obezřetného chování pro banky a další relevantní bankovní legislativy.

Nedostatky vnitřní kontroly činnosti bank spočívají zejména v selhání managementu a akcionářů banky . V případě selhání managementu z důvodu nedostatku zkušeností či

informací jde především o špatné řízení úvěrového rizika. Akcionáři selhávají v podobě

neaktivního a neúčinného uplatňování vlastnických práv (banky se státní účastí). Mnohem

závažnější je selhání managementu a akcionářů se záměrem poškodit banku a zájmy vkladatelů. Nesprávná motivace a nežadoucí podněty akcionářů a managementu vedou k provádění operací, jejichž účelem je

odčerpání hodnotných aktiv

z majetku banky a

obohacení určité osoby na úkor banky resp. vkladatelů. Důsledkem těchto podnikatelských

aktivit bývá zhoršování finančních ukazatelů bank, zejména jejich likvidity a solventnosti. To vede k významnému snížení reálné hodnoty vlastního kapitálu banky a zpravidla k poklesu

kapitálové přiměřenosti hluboko pod stanovený limit. Pravděpodobně tím nejznámnějším způsobem je poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance .

Mezi ostatní faktory působící na vznik bankovní krize lze zařadit makroekonomickou

nestabilitu, nevhodnou volbu systému směnného kurzu a jeho výrazné kolísání, způsob

provádění hospodářské politiky (restriktivní měnová politika) nebo také nedostatečnou přípravu a průběh finanční liberalizace.

52


Následná restrukturalizace probíhá ve třech základních směrech. Jedná se o

institucionální, provozní a finanční restrukturalizaci. Zvolená strategie restrukturalizace může významně ovlivnit celkovou výši nákladů na řešení bankovních krizí. Vzniklé náklady

bankovních krizí mohou být rozloženy mezi vládu, akcionáře banky a vkladatele. Náklady,

které nese vláda se nazývají fiskální náklady a zahrnují - náklady na finanční restrukturalizaci, dále kvazifiskální náklady, které vznikají centrální bance a také náklady vlády na odškodnění

a kompenzaci vkladatelů. Náklady na řešení krize bankovního sektoru tak často znamenají velké zatížení státního rozpočtu. Kromě zatížení státního rozpočtu bývá často důsledkem

bankovní krize také pokles úvěrové emise, zpomalení hospodářského růstu, ohrožení fungování platebního systému, snížení efektivnosti prováděné měnové politiky a další negativní projevy.

53


2

Transformace bankovního sektoru v České republice v letech 1990-1993

Součástí probíhajících ekonomických reforem byly také zásadní změny v bankovním sektoru. V rámci této kapitoly jsou posuzovány významné momenty ve vývoji bankovního sektoru do konce roku 1993, tedy do té doby, kdy se objevily první problémy v sektoru malých bank. Změny v bankovním sektoru pokrývají makroekonomické prostředí, strukturální změny,

institucionální vývoj a legislativní rámec. Počáteční fázi transformace bankovního sektoru (1990-1993) považuji vzhledem k zadání práce za stěžejní, neboť v této době byly položeny základy problémů, které následně kulminovaly v podobě bankovní krize v ČR v letech 19941997. 2.1

Makroekonomické prostředí

Počátek 90.-tých let se vyznačoval velkou nerovnoměrností a nízkou růstovou výkonností. Na

počátku transformace došlo k prudkému poklesu hrubého domácího produktu. Tento propad byl způsoben především ztrátou zahraničních trhů, rozpadem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), dále pak probíhajícími strukturálními změnami a změnami v hospodářské

politice. Po transformační recesi v letech 1990-1992 začala ekonomika růst, ne však na dlouho.

Hlavní část liberalizace cen proběhla k 1. 1. 1991, kdy byla liberalizována většina cen a

současně většina zahraničního obchodu. Míra inflace se po cenovém skoku v roce 1991 postupně snižovala. Relativně nízký růst cen u nás (o 57 %) byl výjimkou mezi ostatními

transformujícími se zeměmi. Bylo to díky prováděné makroekonomické stabilizační politice, zejména restriktivní měnové politice.

Tabulka 8 Základní ukazatele vývoje české ekonomiky v letech 1990-1993 1990 -1,2 9,9 0,7 -

Tempo růstu reálného HDP (v %) Míra inflace (v %) Míra nezaměstnanosti (v %) Saldo státního rozpočtu (v % HDP) Saldo běžného účtu platební bilance (v % HDP)

1991 -11,6 56,6 4,1 -

1992 -0,5 11,1 2,6 -

Zdroj : www.mfcr.cz, www.oecd.org, ČSÚ *data týkající se státního rozpočtu a platební bilance nebyly pro roky 1990-1992 uvedeny

54

1993 0,1 20,8 3,5 0,5 1,3


Z výročních zpráv ČNB je sestaven následující přehled o průběhu prováděné měnové politiky

v letech 1990-1993. Měnová politika byla nastavena v roce 1990 jako restriktivní. Hlavními

cíly se staly vnitřní a vnější stabilita, tedy boj proti inflaci a stabilní měnový kurz. Na

prvopočátku transformace se především uplatňovaly do té doby používané nástroje přímé. Rozhodující roli hrály limity úvěrů poskytovaných obchodními bankami a limity úrokových

sazeb bank – horní limity u úvěrů a dolní limity u vkladů. Limit úrokové sazby byl určen jako maximální možná odchylka od diskontní sazby. Globální měnový cíl pro rok 1990 byl

vyjádřen procentem možného růstu emise úvěrů do ekonomiky v pásmu od -2% do +1%, následně byl zvýšen limit na +2,6%.

Také rok 1991 se vyznačoval restrikcí v měnové politice, která se koncem roku mírně

uvolnila. Začalo se postupně přecházet na zprostředkující kritérium peněžní zásoby v podobě

měnového agregátu M2. Měnový agregát M2 dosáhl oproti roku 1990 nárůstu o 20,8%, vzhledem k inflaci 56,6 % to však znamenalo reálný pokles. Kromě toho začal fungovat mezibankovní devizový trh, oficiálně byly spuštěny swapové operace .

Pro rok 1992 bylo hlavním cílem ČNB stlačit míru inflace pod 12 %. Postupně se začalo upouštět od přímých nástrojů a začalo se přecházet na nástroje nepřímé. Byly zrušeny limity

úvěrů bank a limity úrokových sazeb bank. Centrální banka začala poskytovat lombardní úvěry a reeskont směnek. K regulaci operativního kritéria začala centrální banka využívat operace na volném trhu (repo, přímé obchody). V rámci teprve rozvíjejícího se finančního

trhu došlo k první emisi poukázek SBČS. Vzniklo clearingové centrum SBČS pro zprostředkování mezibankovního platebního styku. Vzhledem k silným inflačním tlakům byla zvýšena diskontní sazba a došlo ke zvýšení sazby povinných minimálních rezerv.

Měnová politika pro rok 1993 byla koncipována jako mírně restriktivní. Bylo to díky mimořádným vlivům - rozdělení Československa, měnové odluce a zavedení nové daňové soustavy. Zanikla SBČS a vznikla ČNB jako centrální banka ČR. Restriktivní politika byla částečně uvolněna, přechod na nepřímé nástroje regulace byl zřejmý - mezi nejpoužívanější patřily operace na volném trhu a diskontní nástroje.

Následující grafy a tabulka dokumentují vývoj některých nástrojů měnové politiky v letech 1990-1993.

55


Graf 3

Vývoj diskontní sazby v letech 1990-1993

12%

10.0% 8.5% 7.0%

10% 8% 6%

4.0%

4%

9.5%

9.0%

8.0%

9.5%

8.0%

5.0%

2%

16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0%

V.93

I.93

III.93

XI.92

IX.92

VII.92

V.92

III.92

I.92

XI.91

IX.91

VII.91

V.91

I.91

Zdroj:www.cnb.cz

Graf 4

III.91

XI.90

I.90

V.90

III.90

VII.90

IX.90

0%

Vývoj lombardní sazby v letech 1990-1993 14%

12.5%

11.5%

11.5%

Oct- Nov- Dec- Jan- Feb- Mar- Apr- M Jun- Jul- Aug- Sep- Oct- Nov- Dec92 92 92 93 93 93 93 ay- 93 93 93 93 93 93 93 93

Zdroj : www.cnb.cz

Tabulka 9

Vývoj povinných minimálních rezerv (PMR ) v letech 1990-1993

Prvotní nastavení k 1.1.1990 5% z přírůstku všech primárních korunových vkladů

Změna k 1.5.1990

Změna k 1.11.1992

Změna k 1.2.1993

9% z primárních vkladů na viděnou 3% z termínovaných závazků vůči nebankovním klientům

Změna k 1.2.1992

8% z primárních závazků 8% z primárních vkladů vůči nebankovním klientům na viděnou 2% z termínovaných závazků vůči nebankovním klientům Do PMR se zahrnují i devizové vklady Banky s rozsahem primárních závazků do 25 mld. Kč : 9% z primárních závazků na viděnou 3% z primárních závazků termínovaných 56

Změna k 1.7.1993

9% z primárních závazků na viděnou 3% z primárních závazků termínovaných


Zdroj : www.cnb.cz

Banky s rozsahem primárních závazků nad 25 mld. Kč: 12% z primárních závazků na viděnou 4% z primárních závazků termínovaných

Z výše uvedených tabulek a grafů je zřejmé, že díky silným inflačním tlakům byla restrikce měnové politiky nejsilnější koncem roku 1992, kdy diskontní sazba dosáhla úrovně 9,5% a

lombardní sazba úrovně 14%. Došlo také ke zvýšení povinných minimálních rezerv na 9%

z vkladů na viděnou a 3% z termínovaných vkladů. Do konce roku 1993 došlo k zmírnění restriktivní měnové politiky, diskontní sazba klesla na 8% a lombardní sazba na 11,5%.

V kursové oblasti došlo na počátku transformace ke třem devalvacím koruny ve vztahu

k americkému dolaru v celkovém rozsahu 113 % až na hodnotu 28 Kč / 1 USD. Od 1.ledna 1991 byla zavedena vnitřní směnitelnost naší měny. Od té doby následoval trend k liberalizaci

devizového hospodářství, který dospěl až k úplné směnitelnosti koruny v roce 1995. Nastaly také změny v měnovém koši, v roce 1993 došlo k redukci měn na pouhé dvě měny – a sice DEM (65%) a USD (35%). Jinak kurz byl v podstatě fixní , od února 1992 s vymezenými pásmy fluktuace ± 0,5%. 2.2

Strukturální změny a institucionální vývoj v bankovním sektoru

Před rokem 1989 byl v naší zemi uplatňován systém jednostupňového bankovnictví. Bankovnictví podléhalo centrálnímu řízení a úkolům, které stanovil státní plán. SBČS plnila

(i když v omezeném rozsahu) funkce emisní banky zodpovídající za měnovou politiku a

zároveň financovala úvěry hospodářským subjektům, čímž do jisté míry plnila funkce

obchodní banky. Funkce existujících bank byly výrazně omezeny a podřízeny státnímu zájmu – Česká státní spořitelna (ČS) poskytovala vkladové a úvěrové služby obyvatelstvu,

Československá obchodní banka (ČSOB) prováděla zejména operace se zahraničím, Živnostenská banka (ŽB) a Investiční banka (IB) působily ve specifických oblastech.

Ve většině socialistických zemí se během druhé poloviny 80.-tých let začala připravovat soustava reforem, jež se měla dotknout také bankovnictví. V ČR měla být taková reforma 57


spuštěna v roce 1990 a jejím cílem byl přechod na dvoustupňový model. Nadále se počítalo s dominantní úlohou SBČS. Šlo o snahu zavést tržní prvky do centrálně řízené ekonomiky .

Vzhledem k politickým změnám v listopadu 1989 nedošlo ke spuštění takového systému.

Tato příprava však umožnila, aby velmi brzy po změně režimu vstoupily v platnost dva nové zákony – zákon č.130/1989 Sb. o SBČS a zákon č.158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách .

Zákony nabyly účinnosti již k 1. lednu 1990 a tímto byla fakticky spuštěna transformace bankovního sektoru.

Podstatou transformace bankovního sektoru byl přechod na dvoustupňovou bankovní

soustavu, což bylo doprovázeno řadou dalších významných kroků. Budování dvoustupňového

systému znamenalo především oddělení emisní činnosti od obchodních činností bank a vznik nových obchodních bank. 2.2.1

SBČS, velké státní banky a Konsolidační program I.

Státní banka československá se přetvářela na centrální banku tržního typu. Její obchodní

aktivity byly převedeny na dvě nově vzniklé banky – na Komerční banku s.p.ú (KB) a na Všeobecnou úvěrovou banku s.p.ú (VÚB). Tyto dvě nové obchodní banky vznikly vyčleněním ze SBČS a byla na ně převedena část její bilanční sumy.

SBČS se tak oprostila od obchodní činnosti a začala vykonávat funkce centrální banky, i když nešlo o úplně standardní uspořádání, jak je známe dnes. Řada pravomocí byla dělených s ministerstvem financí a řada operací byla ponechána na vládě. Zřejmý posun SBČS směrem

k podobě centrální banky v tržní ekonomice nalezl legislativní oporu až v roce 1992, v novém

zákoně č.22/1992 Sb. Jako příklad nestandardního postavení SBČS lze uvést omezení v oblasti bankovního dohledu, kdy SBČS nevykonávala bankovní dohled nad obezřetným

podnikáním bank a spořitelen. Státní dozor byl v kompetenci ministerstva financí,

v pravomoci SBČS tak zůstalo především udělování nových bankovních licencí po dohodě s ministerstvem financí.

Při zániku federace k 1.1.1993 zanikla i SBČS a centrální bankou se v České republice stala

Česká národní banka podle zákona č.6/1993 Sb. Rozdělení státu bylo doprovázeno také měnovou odlukou a vznikem samostatné české měny.

58


K 1.1.1990, na úplném počátku transformace, působily na území ČR tyto banky - KB

vzniklá delimitací SBČS a do té doby již existující ČSOB, IB, ŽB a ČS. Všechny existující

banky kromě ČSOB změnily právní formu na státní peněžní ústav – s.p.ú. ČSOB zůstala nadále akciovou společností. Velké státní banky

zdědily z dob centrálně plánované ekonomiky nemalý objem tzv.

„nezdravých úvěrů“, které značně zatěžovaly jejich bilance. Šlo zejména o úvěry na trvale se obracející zásoby (TOZ), o úvěry na neefektivní projekty, ale také

o úvěry udělené

neperspektivním odvětvím. Kromě toho se banky potýkaly s nedostatkem kapitálu, ukazatel kapitálové přiměřenosti se u nich pohyboval pouze kolem 1%. S těmito dvěma problémy se

banky nebyly schopny vlastními silami vypořádat. Aby se zabránilo systémové krizi

bankovního sektoru, která by narušila průběh transformace, byla centrální banka nucena vyhlásit tzv. Konsolidační program I.

Konsolidační program I. začal fungovat v roce 1991 a jeho hlavní náplní byla

restrukturalizace bilancí velkých státních bank a jejich rekapitalizace. K tomu účelu byla

zřízena specializovaná instituce – Konsolidační banka s.p.ú (KoB). KoB převzala v první fázi

značnou část úvěrů na TOZ v celkové sumě 110 mld. Kčs, čímž byly vytvořeny základní

podmínky pro to, aby bankovní domy mohly provádět své obchodní aktivity, aniž by byly tímto typem úvěrů z minulosti zatíženy. Tabulka 10

Úvěry na TOZ převedené do KoB v r. 1991 (v mld. Kčs)

Komerční banka ČSOB Investiční banka SBČS Čs.státní spořitelna Všeobecná úverová banka Celkem

79,3 0,408 0,377 0,375 0,028 30,4 110,88

Zdroj : upraveno podle Revenda (1999 : 569)

Další část špatných úvěrů z minulosti převedly banky na KoB v roce 1992 v objemu 15,4

mld. Kčs. Šlo o odkup pohledávek za 80 % jejich nominální hodnoty, zbylých 20% si banky

zúčtovaly na vrub svých rezerv. Kromě převedení úvěrů na KoB se konsolidační program zaměřil také na oddlužení bank. Oddlužení bank spočívalo v tom, že banky

obdržely

prostřednictvím Fondu národního majetku (FNM) 30 mld. Kčs. Z této částky bylo 59


22,2 mld. Kčs určeno na odepsání špatných úvěrů státním podnikům a 7,8 mld. Kčs na posílení kapitálu bank (ve formě obligací plně splacených FNM). K dalšímu oddlužení došlo na konci roku 1992, kdy stát od Investiční banky převzal garance na dřívější úvěry v rámci

RVHP v rozsahu 13 mld. Kčs. Poslední oddlužení je spojeno s rokem 1994, kdy FNM poskytl

bankám 7 mld. Kč na odepsání špatných úvěrů státním statkům. Dalším krokem konsolidace velkých bank bylo v roce 1993 čištění bilance ČSOB od nebonitních zahraničních pohledávek. Vznikla specializovaná organizace – Česká inkasní jednotka s.r.o.(ČIJ), na niž byly z ČSOB převedeny pohledávky za 34,7 mld. Kč. Pohledávky ČIJ byly financovány

úvěrem od ČSOB, na jehož splacení stát vystavil záruku. Úvěr byl splácen postupně, poslední

splátka byla stanovena na rok 2003. Program byl doprovázen celou řadou dalších podpůrných opatření, jako například úhrada ztrát z devalvací a jiné. V letech 1993 a 1994 došlo k posílení

základního jmění KoB ze zdrojů FNM v celkovém objemu 18,8 mld. Kč a ministerstvo

financí vydalo záruku za hospodaření KoB.

Dílčí privatizace státních bank byla zahájena v roce 1992, kdy byly všechny státní peněžní

ústavy převedeny na právní formu akciových společností. Stát (respektive FNM) se rozhodl ponechat si podíl ve výši zhruba 40-50%64. Zbývající podíl byl postupně zprivatizován

kupónovou metodou (kromě ČSOB). Prodej zbylých státních podílů se odložil do budoucna. Tabulka 11

Podíl státu v bankách po částečné privatizaci v roce 1992 (v %)

IPB ČSOB Komerční banka Česká spořitelna

31 65,7 49 45

Zdroj : upraveno podle Polouček (1999)

2.2.2

Rozvoj komerčního bankovnictví

Vývoj struktury bankovního sektoru v prvních letech transformace významně poznamenal jeho strukturu až do dnešních dnů65. Na úplném počátku transformace fungovaly pouze

banky státní. Se vznikem velkého počtu nových podnikatelských subjektů vzrostla také poptávka po bankovních službách všeho druhu (platební styk, zřizování účtů,…). Zásadním

Část akcií, asi 3% byla vyčleněna na uspokojení restitučních nároků. Živnostenská banka se stala akciovou společností s majoritní zahraniční účastí, asi 45% bylo také privatizováno v kupónové privatizaci. 65 Polouček (1999 : 68) . 64

60


problémem bylo, že chyběly volné finanční zdroje k profinancování rostoucích potřeb

podnikové sféry i nových projektů v rámci velké a malé privatizace. Vzhledem k neexistenci

kapitálového trhu se poptávka po bankovních službách stále více orientovalo na úvěrové obchody. Velké banky nebyly příliš ochotné se angažovat v úvěrování nově vzniklých podniků. Důvodů pro takové chování bylo několik - jednak samy zápasily s problémy

zděděnými z minulosti, malé obchody pro ně byly z hlediska výnosnosti málo zajímavé, dále

bylo riziko s nimi spojené neadekvátně vysoké a také přetrvávala určitá setrvačnost v úvěrových vztazích z minulosti. Bylo nutné zvýšit kapacitu bankovního sektoru.

První soukromá banka vznikla již v červenci 1990 a od té doby zaznamenal rozvoj

komerčního bankovnictví velmi dynamický rozvoj. Podle mého názoru šlo spíše o růst kvantitativní než kvalitativní. Dynamiku růstu potvrzuje následující tabulka č.12. Tabulka 12

Počet bank v České republice v letech 1990-1993

Banky v ČR Státní peněžní ústavy Tuzemské obchodní banky Banky s částečnou zahraniční účastí Banky s plnou zahraniční účastí Pobočky zahraničních bank Stavební spořitelny Celkem bank činných Banky, které nezahájily činnost Celkem bankovních licencí

Zdroj : upraveno podle Revenda (1999: 563)

1990 4 4 1 0 0 0 9 12 21

61

1991 5 14 5 4 0 0 28 5 33

1992 1 22 6 7 2 0 38 8 46

1993 1 24 12 10 8 2 57 0 57

Bankovní krize v ČR v souvislostech transformace bankovního sektoru

____________________________________________________________________________

Kvantitativně největší nárůst je zřejmý u tuzemských obchodních bank, kterých bylo koncem roku 1993 celkem 24. Šlo převážně o malé banky 66, u kterých byl jednotlivý podíl

na bilanční sumě maximálně do 1% a jejichž základní kapitál se pohyboval v rozmezí od

0,3 do maximálně 2 mld. Kč. Tyto banky převážně s českým kapitálem sice nebyly

zatíženy špatnými úvěry z minulosti, ale od počátku se vesměs potýkaly se splacením

základního kapitálu a nedostatkem dalších finančních zdrojů pro bankovní obchody. Nedostatek levnějších primárních zdrojů nutil banky obstarávat si dražší zdroje na

mezibankovním trhu a od centrální banky. A tak se malé banky snažily poskytovat úvěry za vyšší úrokové sazby. Projekty, které byly rentabilní i při vyšších úrokových nákladech

byly samozřejmě rizikovější a malé banky tak byly výrazně exponovány v obchodech s vyšší rizikovostí. To nutně vedlo k vyšší pravděpodobnosti, že se v bankách nashromáždí nesplácené úvěry.

Přes poměrně vysoký počet bank nebylo možné považovat české bankovní prostředí za

dostatečně konkurenční, protože se vyznačovalo vysokou koncentrací. Velké banky 67 se

podílely významně jak na bilanční sumě bankovního sektoru (77,18%), tak na všech

základních produktech. Koncem roku 1993 tvořil podíl těchto 5 největších bank u úvěrů 72% a u vkladů 92%. Nejdominantnější byla Komerční banka.

Z tabulky č.12 je také zřejmé, že český bankovní sektor se skládal jak z domácích bank,

tak ze zahraničních bank a poboček zahraničních bank. Zahraniční subjekty zde začaly

zakládat banky buď se 100% podílem zahraničního kapitálu nebo s částečným podílem

zahraničního kapitálu, který byl doplněn kapitálem domácím. Až nová legislativa v roce 1992 umožnila zahraničním bankám zřizovat na našem území pobočky. Pravděpodobně nejčastějším motivem vstupu zahraničního kapitálu bylo „ doprovodit “ svoje klienty na

nově vznikající trhy a nabídnout jim širší spektrum služeb. Zahraniční banky včetně poboček se v roce 1994 podílely na bilanční sumě 11,67 %, přičemž zahraniční kapitál pocházel především ze zemí EU, hlavně z Německa a Rakouska. Poněkud specifickou byla

otázka činnosti slovenských bank u nás od roku 1993. Působila zde pouze jedna pobočka pobočka Všeobecné úverové banky. Zahraniční kapitál se také významně podílel na základním kapitálu stavebních spořitelen (na trhu od roku 1993). 66

Za výjimku lze snad považovat Union banku, Kreditní banku Plzeň, Banku Haná a Foresbanku, které bychom mohli zařadit mezi banky střední velikosti. 67

ČS, KB, ČSOB, IB, AGB.

62


____________________________________________________________________________

Pro úplnost je třeba ještě uvést dvě specializované banky s majetkovou účastí státu – Českomoravskou záruční a rozvojovou banku a.s., která se zaměřovala na podporu rozvoje malého a středního podnikání formou záruk a úvěrových výpomocí, dále pak Konsolidační banku se svým specifickým zaměřením. 2.3

Aktivní a pasivní operace bank

Vzhledem k neexistenci kapitálového trhu a dalších okolností sehrál bankovní sektor na počátku transformace dominantní roli ve finančním zprostředkování.

O celkovém

objemu finančního zprostředkování a tím také o výkonnosti bankovního sektoru vypovídá výše a intenzita růstu jeho bilanční sumy. Přestože byly banky dominantní ve finančním

zprostředkování, objem bilanční sumy bankovního sektoru byl výrazně nižší než ve srovnatelných zemí EU68. Tabulka 13

Objem bilanční sumy (v mld. Kčs/Kč*)

Bilanční suma

1990 998,8

1991 1150,2

1992 1217,1

1993 1230,1

Zdroj : Výroční zprávy ČNB 1990-1993, www.cnb.cz * jednotky Kčs/Kč odráží měnovou odluku v roce 1993 (toto označení bude použito i v dalším textu)

2.3.1

Aktivní operace bank

Banky svými pasivními obchody vytvářejí finanční zdroje, které pak aktivními operacemi umísťují do různě splatných a výnosných aktiv. Co se týká aktivních operací bank v ČR,

pak v tomto období jednoznačně převažovalo poskytování úvěrů klientům. V roce 1993

byla bilanční suma českého bankovního sektoru 1 230,152 mld. Kč. Z toho poskytnuté úvěry činily až 54,4%. Strukturu aktiv naznačuje následující graf č.5.

68

Mervart (1998 : 49).

63


____________________________________________________________________________

Graf 5

Struktura aktiv bankovního sektoru v roce 1993

HIM,NIM 3%

hotovost 1% ostatní aktiva 5%

CP 4%

vklady a úvěry u ČNB 5%

vklady a úvěry u bank 23%

státní pokladniční poukázky 4%

poskytnuté úvěry 55%

Zdroj : Výroční zprávy ČNB 1990-1993, www.cnb.cz

Kromě poskytnutých úvěrů byl vysoký podíl také u operací na mezibankovním trhu. Vzhledem k vysoké koncentraci bankovního sektoru v ČR činil v roce 1993 podíl 5 největších bank69 na celkovém objemu úvěrů 72 %. Dominantní složkou aktivních operací

bank bylo poskytování úvěrů.

Přírůstek celkové úvěrové emise byl určován především přírůstkem úvěrů v podnikové

sféře. Patrné je vysoké tempo růstu úvěrů do podnikové sféry mezi lety 1990 a 1991, které

dosahovalo až 21 %. V následujících letech 1992 a 1993 růstový trend úvěrů do podnikové sféry pokračoval. A tak v roce 1993 dosáhl podíl úvěrů do podnikové sféry 90% na

celkových domácích úvěrech. Významný a zřejmý byl přesun úvěrování od státních

podniků do soukromého sektoru, což dokládá fakt, že v roce 1993 úvěry do soukromého sektoru tvořily již 53 % všech korunových úvěrů obchodních bank. Tento trend byl

odrazem procesu změn vlastnických poměrů v ekonomice a podpory tohoto sektoru ze strany banky.

Úvěry obyvatelstvu zaznamenaly mírný růst do konce roku 1992. Obyvatelstvo se pod vlivem probíhajících změn (liberalizace cen, devalvace kurzu) snažilo co nejvíce realizovat

své stávající příjmy a úspory, což vedlo k preferenci spotřeby doprovázené nárůstem 69

ČS, KB, ČSOB, IB, Agrobanka (AGB).

64


____________________________________________________________________________

úvěrů. Na relativně nízké tempo růstu úvěrů měl vliv pravděpodobně také pokles reálných

příjmů, což ovlivnilo schopnost úvěry splácet. Mezi lety 1992 a 1993 došlo dokonce ke stagnaci objemu poskytnutých úvěrů. Jedním z důvodů byl pravděpodobně postupně se

obnovující sklon k úsporám u obyvatelstva a fakt, že rozhodující položkou úvěrů poskytnutých obyvatelstvu byly dlouhodobé úvěry. Graf 6

Korunové úvěry podnikům a obyvatelstvu v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč)

800 700 600 500 400 300 200 100 0

1989

1990

1991

úvěry podnikům

1992/ČSFR

1992/ČR

1993

úvěry obyvatelstvu

Zdroj : Výroční zprávy ČNB 1990-1993, sekce měnový přehled, www.cnb.cz

Výše zmíněné trendy ovlivnily časovou strukturu úvěrů, která prodělala významnou

změnu. Došlo k nárůstu krátkodobých úvěrů. Ty tvořily v roce 1990 pouze 28,1 % všech úvěrů a v roce 1993 se vyšplhaly až na 41,8% všech úvěrů. Zcela opačný trend byl u

dlouhodobých úvěrů, které klesaly z 55,3% na počátku transformace na 29,8% všech úvěrů v roce 1993. Výrazně se tedy posílil význam krátkodobých úvěrů, což mělo za následek rychlou obrátku úvěrových zdrojů. Tento přesun od dlouhodobých ke krátkodobým

úvěrům měl příčiny jak na straně podniků (upřednostnění řešení aktuálních provozních

problémů před dlouhodobými rozvojovými programy, nedostatek prostředků pro investiční

rozvoj,…) tak na straně bank (nedostatek dlouhodobých zdrojů, zvýšená obezřetnost při poskytování nových úvěrů v roce 1993 v souvislosti s růstem klasifikovaných úvěrů).

Odvětvová alokace a účel poskytnutých úvěrů odrážel probíhající strukturální změny

v ekonomice. V roce 1993 meziroční růst úvěrů zaznamenal především zpracovatelský průmysl, stavebnictví, ubytování a pohostinství. Ze zpracovatelského průmyslu pak šlo 65


____________________________________________________________________________

nejvíce úvěrů do hutnictví a strojírenství. Pokles úvěrů nastal zejména v zemědělství, těžbě nerostných surovin, dopravě a spojích.

Graf 7 Rozdělení korunových úvěrů podle odvětví v roce 1993 dobývání nerostných surovin 2%

zemědělství 4%

ostatní 34%

doprava,spoje 2%

obchod, pohostinství 23%

stavebnictví 3%

zpracovatelský průmysl 29% výroba el.energie,plynu a vody 3%

Zdroj : Výroční zpráva ČNB 1993, www.cnb.cz

Objem a strukturu úvěrů kromě dalších faktorů ovlivnila také úroková sazba. Průměrné

úrokové sazby z úvěrů jsou uvedeny dále v textu. Tabulka 14

Průměrné nominální úrokové sazby z úvěrů v letech 1991- 1993

Nominální úroková sazba (v %)

1991

14,46


1992

13,51

1993

14,08

Z tabulky č.14 je zřejmé, že v roce 1991, kdy byla inflace 56,6 % , byly reálné úrokové

sazby z úvěrů záporné. Došlo k výraznému znehodnocení pohledávek. Ztráty z úvěrů si banky kompenzovaly zisky ze svých vlastních závazků. Stejně tak výrazně záporné byly i

úrokové sazby depozitní. Náklady spojené s transformací tak byly přeneseny na domácnosti, jež se podílely na vkladech víc než polovinou.

Je třeba také rozlišit úrokové sazby podle druhu klientů a z časového hlediska. Například v již zmíněném roce 1991 byly hodnoty úrokových sazeb následující (viz tabulka č.15).

66


____________________________________________________________________________

Tabulka 15

Úrokové sazby z úvěrů podle druhu klienta v roce 1991 (v %)

Průměrná úroková sazba z úvěrů

14,46

Pro podnikovou sféru

15,22

Pro obyvatelstvo

4,15

Pro soukromý sektor

16,96


Neméně důležitým faktorem, který charakterizuje stav úvěrů z kvalitativního hlediska je

objem klasifikovaných úvěrů. Kvalita úvěrového portfolia se postupně zhoršovala, i přes realizaci Konsolidačního programu I. Rizikové úvěry se postupně staly problémem nejen státního, ale i soukromého sektoru. Tabulka 16

Klasifikované úvěry v letech 1992 a 1993 1992

Klasifikované úvěry (v mld. Kčs/Kč) Klasifikované úvěry

(v % z celkových úvěrů)

1993

109,7

159,8

19,32

23,75


Ze začátku šlo především o dědictví špatných úvěrů z minulosti, ale i mezi nově poskytnutými úvěry se začaly objevovat úvěry, které dlužníci nespláceli. Jako hlavní

příčiny nárůstu nově poskytnutých špatných úvěrů lze uvést celou škálu faktorů – nedostatek zkušeností nového managementu, nedostatečná legislativa a další. Rozhodující

část nových špatných úvěrů byla poskytnuta v letech 1990-1992 a vzhledem k běžné lhůtě

splatnosti nepřesahující 4 roky, je zřejmé, proč problém s nekvalitním úvěrovým portfoliem kulminoval právě v letech 1994-1997, kdy proběhla bankovní krize v ČR. 2.3.2

Pasivní operace bank

Hlavním finančním zdrojem všech našich velkých bank byly primární vklady 70. Vklady

klientů byly tedy rozhodující položkou pasiv bank a stejně jako v případě úvěrů tvořily Primární zdroje – vklady a přijaté úvěry od nebankovních klientů, vklady orgánů republik a místních orgánů, emise dluhopisů se splatností do 5 let bez dluhopisů v držení jiných bank. 70

67


____________________________________________________________________________

zhruba polovinu bilanční sumy. Významné místo zaujímaly také operace na

mezibankovním trhu a zdroje od ČNB. Kvalitativně nezastupitelné místo na straně pasiv měl základní kapitál. Základní jmění spolu s rezervními a kapitálovými fondy, všeobecnými rezervami a zisky z běžného roku i minulých let patřily mezi vlastní zdroje bank. Banky hospodaří převážně s cizími zdroji, které zpravidla přesahují 90% bilanční sumy. Graf č.8 přibližuje strukturu pasiv bankovního sektoru v roce 1993. Graf 8 Struktura pasiv bankovního sektoru v roce 1993

Základní jmění 3%

Zisk 0,54%

Ostatní pasiva 6,09%

Rezervní fondy 4,37 %

Zdroje od ČNB 6%

Vklady a úvěry od bank 20%

Rezervy 4% Přijaté vklady 56%


V objemu vkladů vždy dominovala Česká spořitelna, ale úspěšně ji následovaly další

velké banky. Koncem roku 1993 byl podíl 5 největších bank71 na celkovém objemu

vkladů až 92 %. Obyvatelstvo více důvěřovalo velkým bankám, a tak si menší banky

musely obstarávat cizí zdroje jiným způsobem a většinou nákladněji (např. na

mezibankovním trhu). Možnost bank nakládat s vklady byla omezena povinnými minimálními rezervami, které banky ukládaly u ČNB a tím se vlastně od bank odčerpávala část získaných peněžních zdrojů. Rozhodující složkou pasiv bank byly vklady klientů. Celkový objem

vkladů – termínovaných, na viděnou a v cizí měně – na počátku

transformace mírně poklesl. Výrazněji poklesly vklady na viděnou, mírný pokles byl u

termínovaných vkladů. Naopak vklady v cizí měně prudce narostly (až o 561 % v roce 1990). Tento vývoj byl především důsledkem očekávané liberalizace cen, kdy byla snaha 71

ČS, KB, ČSOB, IB, AGB.

68


____________________________________________________________________________

držet peníze v co nejlikvidnější podobě k realizaci v maloobchodě a kdy se výrazněji preferovala spotřeba před úsporami. Nicméně už v průběhu roku 1991 začal celkový objem

vkladů narůstat, v roce 1991 o 28,5%, v roce 1992 o 21,3%. Přibližně stejnou měrou se na tom podílely jak termínované vklady, tak vklady na viděnou a v cizí měně. Vklady v cizí

měně zaznamenaly nejprudší nárůst. Růstová trajektorie jednotlivých druhů vkladů vykazuje přibližně shodné tendence, což dokládá graf č.9. Graf 9

Vývoj vkladů v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč)

350 300 250 200 150 100 50 0

1989

1990

vklady na viděnou,CZK

1991

1992/ČSFR

termínovaná depozita,CZK

1992/ČR

1993

vklady v cizí měně


Vklady obyvatelstva byly zhruba ze 60% tvořeny termínovanými vklady. Z grafu je

zřejmé, že termínované vklady nejvíce vzrostly mezi lety 1991-1992, růst pokračoval i po rozdělení federace. Vklady na viděnou u obyvatelstva klesaly, mírný nárůst je až v roce

1993. Zato vklady v cizí měně prošly prudkým nárůstem, mezi lety 1991-1992 vzrostly až o 100% (rozsáhlejší práce v zahraničí, příjmy z turistiky, uložené valutové nároky na turistiku, depreciační kurzová očekávání,…. ).

Graf 10

Vývoj vkladů u obyvatelstva v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč) 69


____________________________________________________________________________ Vklady obyvatelstva 300

mld.Kčs

250 200 150 100 50 0

1989

1990 vklady na viděnou

1991

1992/ČSFR

termínované vklady

1992/ČR

1993



Rozhodující podíl na celkových vkladech v podnikové sféře měly vklady na viděnou. Tento podíl se pohyboval v rozmezí 70% až 80% . Vklady na viděnou na počátku 90.-tých

let mírně poklesly, poté ale zaznamenaly prudký nárůst, zejména v roce 1991 až o 70%.

Růstová tendence vkladů na viděnou pokračovala i nadále, každoročně zhruba 20% nárůst . Termínované vklady v podnikové sféře nebyly v absolutní částce tak významné, ale prošly také prudkým nárůstem, zejména mezi lety 1991 a 1992. Co se týká vkladů v cizí měně šlo spíše o mírný vyrovnaný růst, v roce 1993 došlo k poklesu. Graf 11

Vývoj vkladů v podnikové sféře v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč)

250

mld.Kčs

200 150 100 50 0

1989

1990 vklady na viděnou

1991

1992/ČSFR

termínované vklady

1992/ČR

1993


Zdroj : Výroční zprávvy ČNB 1990-1993, sekce měnový přehled, www.cnb.cz

Na celkovém stavu vkladů mělo největší podíl obyvatelstvo. Vklady obyvatelstva sice v absolutní částce stále rostly, ale prosazovala se jednoznačná tendence k poklesu jejich 70


____________________________________________________________________________

podílu na celkových vkladech. Stále však tvořily v roce 1993 skoro polovinu všech vkladů.

Vysoký byl také podíl státního sektoru, největší nárůst státního sektoru byl v roce 1991, kdy se promítlo vytvoření Fondu národního majetku. Nejrychlejší tempo růstu vkladů však

bylo zaznamenáno u postupně rozvíjejícího se soukromého sektoru, což samozřejmě odráží logiku transformace. Sektorová struktura korunových vkladů v roce 1993 je zřejmá z grafu č.12.

Graf 12

Rozdělení korunových vkladů podle sektorů v roce 1993

státní sektor 24%

ostatní 7%

obyvatelstvo 44%

firmy pod zahraniční kontrolou 2%

soukromý sektor 23%


Časová struktura vkladů byla jasně ve prospěch krátkodobých vkladů, které tvořily v roce

1993 téměř 72% všech korunových vkladů (střednědobé 21%, dlouhodobé 7%). Průměrné úrokové sazby z vkladů se vyvíjely způsobem, který ukazuje následující tabulka č.17. Vezmeme-li v úvahu vývoj inflace, pak depozitní úrokové sazby byly záporné. Tabulka 17

Průměrné nominální úrokové sazby z vkladů v letech 1991-1993

Nominální úroková sazba (v %)

1991 8,12


1992 7,17

1993 7,04

Je třeba také rozlišit úrokové sazby podle druhu klientů a z časového hlediska. Například v roce 1991 bylo rozložení následující (viz tabulka č.18).

71


____________________________________________________________________________

Tabulka 18

Průměrná úroková sazba z vkladů podle druhu klienta v roce 1991 (v %)

Průměrná úroková sazba z vkladů Pro podnikovou sféru Pro soukromý sektor Pro obyvatelstvo

8,12 7,23 3,68 9,01

Zdroj : Výroční zprávy ČNB 1991, www.cnb.cz

Akceschopnost bankovního sektoru je závislá na kapitálovém vybavení bank. Reálnou úroveň

kapitálového

vybavení

bank

standardně

vyjadřuje

ukazatel

kapitálové

přiměřenosti. Ten posuzuje dostatečnost kapitálu ve vztahu k rizikovosti prováděných obchodů. Do 31.12.1993 byly banky v ČR povinny dosáhnout hodnoty tohoto ukazatele nejméně 6,25%, do 31.12.1996 pak 8%. Pokud banka již jednou dosáhla 8% před

stanoveným termínem, nesměla kapitál pod tuto hranici již snižovat. Uvedené termíny však

neplatily pro nové banky založené po 1.1.1990, ty musely udržovat hranici 8% hned od svého vzniku. Koncem roku 1993 dosáhl ukazatel kapitálové přiměřenosti za celý bankovní sektor hodnoty 8,76%. 2.4 2.4.1

Legislativní rámec a bankovní dohled Stav do přijetí nových bankovních zákonů

Změny legislativy často zaostávaly za rychlostí a průběhem transformačních kroků. Dva bankovní zákony z roku 1989 byly tvořeny v době socialismu a odpovídaly podmínkám

centrálně plánované ekonomiky. Bylo nutné připravit zákony nové, což trvalo celé dva

roky od počátku transformace. Od 1.1.1990 do 1.2.1992 platil zákon o SBČS č. 139/1989 Sb. a zákon o bankách a spořitelnách č. 158/1989 Sb.

Zákon o bankách a spořitelnách umožnil vznik komerčních bank ve formě akciové společnosti. K založení banky vydávala povolení SBČS

po dohodě s federálním

ministerstvem financí (FMF) a ministerstvem financí (MF) republik podle sídla banky.

Mezi činnosti banky podle tohoto zákona patřilo přijímaní vkladů a poskytování úvěrů, provádění směnárenské činnosti a operací s cennými papíry, poskytování depozitních

služeb a provádění tuzemského popř. i mezinárodního platebního styku (na základě devizového povolení). Jinak byla bankám dána volnost ve výběru klientů a klientům ve

72


____________________________________________________________________________

výběru bank. Existovalo zde jisté omezení a tím bylo direktivní stanovování úrokových sazeb z vkladů i úvěrů, jejichž limity vyhlašovala SBČS.

Činnost bank podléhala státnímu dozoru FMF, činnost spořitelen státnímu dozoru příslušného republikového MF. Tento státní dozor zahrnoval kontrolu hospodaření

subjektů z hlediska zabezpečení plnění jejich závazků, dodržování obecně závazných předpisů, soulad činnosti s vydaným povolením, právo vyžadovat dokumenty o činnosti a účetní závěrku. Pravomoci státního dozoru byly navíc omezené. Orgány dozoru totiž

neměly oprávnění vydávat závazné právní předpisy k usměrňování rizikovosti bankovního

podnikání ani jinak regulovat jejich hospodaření. V zákoně nebyla zmíněna povinnost bank dodržovat pravidla obezřetného chování. Byla zmíněna pouze povinnost bank použít vlastní a svěřené finanční prostředky takovým způsobem, aby zaručovaly plnění svých

závazků. Za vklady u státních peněžních ústavů ručil stát. V případě zjištěných nedostatků v činnosti banky poskytl státní dozor buď lhůtu k jejich odstranění nebo se přistoupilo

k omezení či úplnému odejmutí povolení k činnosti. Banky byly povinny ročně

zveřejňovat své účetní závěrky a zprávy k nim. Zákon vykazoval řadu nedostatků, odpovídal době svého vzniku, přesto umožnil hned po převratu vznik dvoustupňové soustavy a možnost vzniku obchodních bank.

Zákon o SBČS ustanovil SBČS jako ústřední banku v naší republice. Šlo o první krok

k přeměně SBČS do podoby klasické centrální banky. Přesto tento zákon ještě chápal centrální banku jako socialistickou instituci, proto i její postavení a funkce nebyly ani

zdaleka v souladu se standardním pojetím. SBČS vypracovávala pětiletý a roční měnový plán a návrh bankovní měnové politiky, což předkládala k projednání vládě.

SBČS byla zodpovědná za provádění bankovního dohledu nad oblastmi, které ze zákona pokrývala obecně závaznými předpisy. Jednalo se zejména o oblasti měnového plánování,

oběhu peněz, pokladních a směnárenských činností, informačního systému SBČS. Je

zřejmé, že toto pojetí bankovního dohledu nebylo standardní, cílem takto zaměřeného

dohledu byla podpora hlavních funkcí SBČS v oblasti vydávání peněz, řízení peněžního

oběhu a platebního a zúčtovacího styku. SBČS nebyla pověřena výkonem dohledu nad obezřetným podnikáním bank a spořitelen.

SBČS se spolupodílela na licenčním řízení. Prověřovala zejména finanční situaci žadatele, schopnost upsat a splatit podíl na základním jmění, projekt nové banky společně s jejím 73


____________________________________________________________________________

obchodním plánem, návrhy základních dokumentů banky, údaje o osobách navrhovaných pro řídící funkce v bance. Minimální výše základního jmění byla 50 mil. Kčs, hranice byla

v roce 1991 zvýšena na 300 mil. Kčs, a v roce 1993 na 500 mil. Kč. Připravenost banky

k vlastnímu zahájení činnosti podléhala prověrce na místě. Zákon v té době ještě neumožňoval regulovat změny akcionářské struktury již existujících, povolených bank, ani

dopad těchto změn do statutárních orgánů bank. Licenční řízení na počátku transformace

bylo poznamenáno nedostatkem informací o žadatelích, o jejich finanční situaci a vývoji hospodaření.

Co se týká vztahu k vládě a rozpočtu, uspořádání nebylo příliš optimální. SBČS

odpovídala za provádění pokladního plnění státního rozpočtu, což ve svém důsledku znamenalo, že musela financovat případný nesoulad mezi příjmy a výdaji v průběhu roku, i

když byl rozpočet stanoven jako vyrovnaný. Tak vlastně zákon ukládal bance povinnost

přímo úvěrovat státní rozpočet, což je v ostrém rozporu s požadavky na nezávislost centrální banky. 2.4.2

Situace v legislativě od počátku roku 1992 do rozpadu federace

Podnikání a činnost komerčních bank upravoval od roku 1992 nový zákon o bankách č.21/1992 Sb., který platí s celou řadou novelizací dodnes. Jelikož se v této kapitole zaměřuji na popis situace do konce roku 1993, budu zkoumat relevantní úpravu – a sice zákon č. 21/1992 Sb. ve znění novel č.264/1992 Sb. a č.292/1993 Sb. Došlo ke zpřesnění

právních forem bank pouze na akciové společnosti a státní peněžní ústavy. Banku jako

s.p.ú. mohl založit ústřední orgán státní správy. Dále byla nově vymezena činnost bank. Toto taxativní vymezení činnosti bank bylo již tehdy v souladu se směrnicí 89/646/EHS a

bylo založeno na pojetí liberalizovaného a univerzálního modelu bankovnictví. Tento model zahrnuje jak komerčně bankovní transakce (přijímání vkladů, úvěry, obchodní financování, ručení, leasingové operace, apod.), tak transakce s cennými papíry. Zákon umožnil i činnost zahraničních bank prostřednictvím svých poboček.

Zákon také stanovil povinnost bank dodržovat určitá pravidla obezřetného podnikání –

kapitálovou přiměřenost, úvěrovou angažovanost, pravidla likvidity, pravidla omezení pro nezajištěné devizové pozice a další. Přesné vymezení těchto pravidel stanovila SBČS

74


____________________________________________________________________________

formou svých opatření a byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Bankovní dohled nad činností bank a poboček zahraničních bank vykonávala již SBČS.

Bankám bylo dále zakázáno provádět některé obchody bez předchozího souhlasu centrální

banky – jako např. omezení týkající se nákupu akcií či podílových účastí na jiných právnických osobách (> 10% základního jmění právnických osob nebo > 25% kapitálu a

rezerv banky). Upraveny byly rovněž obchody bank s osobami, které mají zvláštní vztah

k bance72. Banky nesměly provádět takové obchody s osobami majícími k ní zvláštní

vztah, které by nebyly provedeny s ostatními klienty. O těchto obchodech musel vždy rozhodnout statutární orgán. Přesto ani toto ustanovení nezabránilo některým trestným

činům spáchaným v našich bankách. Banky byly povinny vést účetnictví a měly povinnost do svých účetních výkazů také zahrnout údaje o společnostech, kde má banka podílovou účast větší než 20% základního jmění.

Nově byla všem bankám stanovena povinnost externího auditu. Nedostatečně byly upraveny pravomoci bankovního dohledu v případech zjištěných dočasných nebo

přetrvávajících nedostatků v činnosti bank. Centrální banka měla v podstatě pouze tři možnosti, jak zjednat nápravu – a sice uložit pokutu do výše 5 mil. Kč, zavést nucenou

správu, či odejmout povolení působit jako banka. Je zřejmé, že mezi jednotlivými stupni sankcí byla velká mezera. Například v případě, kdy nestačilo bance uložit pokutu, muselo

se přistoupit k nucené správě jako dalšímu kroku, i když při jiných možnostech by zavedení nucené správy nebylo nutné. Odejmutí povolení působit jako banka je potom posledním a zřetelně nejtvrdším řešením. Byly definovány i další případy, kdy dojde

k odejmutí povolení. Nedostatečně byl definován i institut nucené správy. Legislativní

mezera se napravila až novelou č.156/1994 Sb. Zákon o bankách byl do konce roku 1993 dvakrát novelizován, nešlo však o žádné významné změny (např. zpřesnění úpravy bankovního tajemství).

Zákon o SBČS č.22/1992 Sb. znamenal kvalitativní posun v právním ukotvení centrálního bankovnictví. SBČS posílila svoji nezávislost na vládě a jiných státních institucích. V dikci

zákona bylo uvedeno, že SBČS je nezávislá na pokynech vlády ČSFR, ČR a SR . Přestože byla zpočátku většina rozhodnutí SBČS konzultována s vládou a činěna v konsensu s ní, 72

Například členové statutárního orgánu a ředitelé bank, členové dozorčí rady, hlavní akcionáři a další.

75


____________________________________________________________________________

tak podstatným krokem směrem k nezávislosti bylo kromě jiného ustanovení týkající se

hospodaření SBČS. Rozpočet centrální banky byl schvalován bankovní radou a jediná

návaznost na státní rozpočet byla povinnost odvodu zisku do něj. Federální shromáždění

schvalovalo pouze zprávu o hospodaření SBČS. Hlavním cílem SBČS bylo zabezpečovat stabilitu československé měny a za tím účelem SBČS - určovala měnovou politiku,

vydávala bankovky a mince, řídila peněžní oběh, zabezpečovala platební styk a vykonávala bankovní dohled. Co se týká organizace banky tak nejvyšším řídícím orgánem

SBČS byla ustanovena bankovní rada, která se skládala se 7 členů, vždy 3 Češi a 3 Slováci a jen státní příslušnost guvernéra rozhodovala o tom, kdo bude mít

většinu.Všechny členy bankovní rady jmenoval prezident na dobu 6 let. Bankovní rada

určovala měnovou politiku, rozhodovala o měnově politických opatřeních, schvalovala rozpočet SBČS a další.

V zákoně jsou vyjmenovány nástroje měnové regulace. Šlo jak o nástroje přímé, tak i

nepřímé. V rámci přímých nástrojů mohla SBČS stanovit úrokové sazby, rámce, splatnosti a další podmínky obchodů, mohla stanovit minimální úrokové sazby z vkladů a maximální

úrokové sazby úvěrů, mohla určit bankám maximální rozsah jimi poskytovaných úvěrů.

V roce 1992 odstranila centrální banka nástroje přímé a nahradila je zcela nástroji nepřímými. Mezi nástroje nepřímé pak patřily především povinné minimální rezervy, operace na volném trhu, reeskont směnek a další. Dále SBČS podle zákona o bankách

stanovila a vyhlásila pravidla likvidity, kapitálového vybavení a další pravidla obezřetného podnikání bank, což se dotýká jak měnové politiky tak bankovního dohledu.

Ve vztahu k vládě měla SBČS povinnost vést účty státních rozpočtů. Platby z výdajových

účtů však mohla SBČS provádět pouze do výše souhrnného zůstatku na příjmových účtech a tento zůstatek nesměla přečerpat. Byla to výrazná změna oproti předcházejícímu zákonu,

kdy centrální banka měla naopak povinnost vyrovnávat schodky v běžném hospodaření rozpočtů. Tento nový zákon zakázal SBČS poskytovat vládě přímý úvěr. Výjimkou byl

případ, kdy SBČS mohla na základě rozhodnutí bankovní rady poskytnout ČSFR, ČR nebo SR krátkodobý úvěr nákupem státních pokladničních poukázek splatných do tří měsíců od

jejich nákupu. Tento úvěr většinou sloužil na krytí výkyvů v hospodaření státního rozpočtu v průběhu roku. Celkový stav těchto úvěrů nesměl překročit 5% příjmů příslušného rozpočtu v uplynulém roce.

76


____________________________________________________________________________

Část devátá zákona č. 22/1992 Sb. o SBČS byla věnována bankovnímu dohledu. Bankovní dohled byl již koncipován standardně, a zahrnoval – posuzování žádostí o udělení povolení působit jako banka, dohled nad dodržováním podmínek stanovených povoleními v zákoně, kontrolu dodržování předpisů a opatření vydaných SBČS a ukládání opatření k nápravě a pokut při zjištění nedostatků.

Na počátku roku 1992 vydala SBČS první sadu obezřetnostních pravidel, která byla následující :

Kapitálová přiměřenost Kapitálová přiměřenost určuje poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům. Její limity byly zmíněny již v kapitole č. 2.3.2. Likvidita Pravidla likvidity byla zaměřena na dvě důležité oblasti :

- na techniku řízení likvidity, což zahrnuje instrukce k rozčlenění aktiv, pasiv a mimobilančních položek v souladu s jejich dobou splatností, - na organizační požadavky pro řízení likvidity.

Pravidla likvidity neobsahovala pro banky žádné limity v podobě závazných relací

mezi vybranými pohledávkami a závazky banky. Nicméně ČNB mohla po bance požadovat plnění ukazatelů vyjadřujících likviditu, jejichž výši a metodiku navrhovala banka, přičemž ČNB měla právo tyto ukazatele přehodnotit a doplnit. Úvěrová angažovanost Podle tohoto opatření musely banky následujících limitů dosáhnout nejpozději do

31.12.1995, přičemž posledního limitu uvedeného v tabulce muselo být dosaženo do 31.12.1993.

77


____________________________________________________________________________

Tabulka 19

Úvěrová angažovanost bank, stav v roce 1992

Čistá úvěrová angažovanost vůči bance v ČR a ve státech zóny A nebo vůči ekonomicky spjaté skupině složené pouze z těchto bank jednomu dlužníku nebo jedné ekonomicky spjaté skupině dlužníků deseti největším dlužníkům nebo ekonomicky spjatým skupinám dlužníků osobě, která má k bance zvláštní vztah a vůči právnickým osobám, ve kterých má banka majetkovou účast 10% a více základního jmění nebo které má pod svou kontrolou

Limit nesmí přesáhnout 80% kapitálu nesmí přesáhnout 25% kapitálu nesmí přesáhnout 230% kapitálu nesmí přesáhnout 20% kapitálu


Omezení pro nezajištěné devizové pozice Stanovilo limity pro otevřené devizové pozice bank pro skupinu měn, pro jednotlivé měny včetně Kč a celkovou devizovou pozici. Limit pro nekonvertibilní měny činil 2% kapitálu banky a 15% pro ostatní výše uvedené měny a celkovou devizovou pozici. 2.4.3

Legislativa po vzniku samostatné České republiky

Po rozdělení Československa a vzniku samostatné České republiky bylo třeba legislativně

zakotvit centrální banku nového státu. K 1. lednu 1993 začal platit nový zákon č. 6/1993 Sb. o ČNB. Tento nový zákon vyšel z koncepce zákona o SBČS, nedošlo k žádným

výrazným změnám v dikci zákona . Změny, které přinesl nový zákon, vyplývaly především z rozdělení státu a týkaly se hlavně zjednodušení organizační struktury. Bilanční suma

SBČS 73 byla rozdělena mezi ČNB a NBS a obě části bývalé SBČS pokračovaly dál ve své

činnosti. Výraznější změnou v novém zákoně byla změna názvu centrální banky. K menší

úpravě došlo v procesu jmenování členů bankovní rady, které jmenoval prezident dle

vlastní vůle a nemusel se řídit žádným návrhem. Nově zde byla uložena ČNB povinnost

vést registr cenných papírů emitovaných Českou republikou a splatných do jednoho roku. V tomto případě se jednalo pouze o legislativní zakotvení existujícího stavu.

Delimitace aktiv a pasiv byla podle stavu k 31.12.1992 ve výši 386 099 mil. Kčs provedena tak, že na ČNB připadlo 268 224 mil. Kčs a na NBS 117 875 mil. Kčs . 73

78


____________________________________________________________________________

Jediným závažným problémem vyplývajícím z rozdělení státu bylo rozdělení společné

měny. Toho se také týkala novela zákona o ČNB č.60/1993, která zrušila některá přechodná ustanovení týkající se společné české a slovenské měny.

K 1.6.1993 byla novelizována stávající pravidla obezřetného podnikání bank. Došlo

k následujícím změnám :

Kapitálová přiměřenost Zpřísnil se propočet kapitálové přiměřenosti ve smyslu odečítání úvěrové angažovanosti osob se zvláštním vztahem k bance a objemu nekrytých ztrát z kapitálu

včetně investic do právnických osob, ve kterých má banka kontrolu. Současně byla

Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) zařazena do kategorie aktiv s 20% rizikovou váhou. Likvidita Stanovila se povinnost předložit předběžné hlášení za uplynulý kalendářní rok do 30 dnů následujícího kalendářního roku. Úvěrová angažovanost Zavedla se povinnost bank stanovit limity pro ekonomické sektory nebo geografické území.

79


____________________________________________________________________________

Následující tabulka č.20 podává jasný a srozumitelný přehled o legislativní úpravě bankovnictví v ČR v letech 1990-1993. Tabulka 20

Legislativní úprava bankovnictví v ČR v letech 1990-1993

Komerční bankovnictví Centrální bankovnictví Opatření centrální banky vztahující se ke komerčním bankám Další související právní předpisy

Zdroj : vlastní shrnutí

1.1.1990 – 1.2.1992 1.2.1992 – 1.1.1993 1.1.1993 – poč. 1994 Zákon č.158/1989 Sb. Zákon č. 21/1992 Sb. , Novelizace - zákon č. 264/1992 Sb., Novelizace - zákon č.292/1993 Sb. Zákon č.130/1989 Sb. Zákon č.22/1992 Sb. Zákon č. 6/1993 Sb., Novelizace - zákon č. 60/1993 Sb. - Kapitálová přiměřenost Novelizace : - Úvěrová angažovanost - kapitálová přiměřenost - Likvidita k 16.3.1992 - úvěrová angažovanost - Devizové pozice bank - likvidita k 1.6.1992 k 1.6.1993 Zásady tvorby rezerv a - Limit pro roční tvorbu rezerv oprávek k rizikovým z nákladů bank ve výši aktivům bank až do 1,5% ze stavu jejich výše 2 % jejich aktiv a zákon č. 593 / 1992 úvěrů k 30.6.1991 - nová účetní osnova a Sb. soustava výkaznictví 1991

Právní úpravu bankovnictví řeší kromě zákona o bankách a zákona o ČNB (včetně jejich opatření) ještě další právní normy, které jsou uvedeny v následujícím přehledu : ústava,

ústavní zákon o dělení majetku ČSFR č. 541/1992 Sb., ústavní zákon o zániku ČSFR č. 542/1992 Sb.,

občanský zákoník č.40/1964 Sb. ve znění pozdějších úprav,

obchodní zákoník č.513/1991 Sb. ve znění pozdějších úprav,

zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření č.96/1993 Sb. ve znění pozdějších úprav,

zákon o investičních společnostech a fondech č.248/1992 Sb.,

zákon o cenných papírech č.591/1992 Sb. ve znění pozdějších úprav,

zákon směnečný a šekový č.191/1950 Sb. ve znění pozdějších úprav, zákon o dluhopisech č.530/1990 Sb. ve znění pozdějších úprav, 80


____________________________________________________________________________

zákon o burze cenných papírů č.214/1992 Sb.,

zákon o konkursu a vyrovnání č.328/1991 Sb. ve znění pozdějších úprav, trestní zákon č.140/1961 Sb. ve znění pozdějších úprav,

zákon o účetnictví č.563/1991 Sb.,

zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu č.593/1992 Sb. Tyto zákony reflektují právní stav k 31.12.1993 a tak dotváří obraz legislativního prostředí, ve kterém se bankovnictví v letech 1990-1993 vyvíjelo. 2.5

Dílčí shrnutí

Zásadní změnou a podstatou transformace bankovního sektoru byl vznik dvoustupňové soustavy. Došlo k delimitaci SBČS a k oddělení emisního a komerčního bankovnictví.

Výchozí nízká kapacita a stupeň rozvinutosti bankovního sektoru způsobil, že zvýšená poptávkách po bankovních službách narazila na kapacitní limity existujících bank. Byl tedy uvolněn vstup nových bank do bankovního sektoru a došlo k prudkému a spíše

kvantitativnímu rozvoji komerčního bankovnictví. V sektoru velkých státních bank začal v roce 1991 Konsolidační program I. a v roce 1992 proběhla jejich částečná privatizace. Dalším významným momentem bylo rozdělení SBČS, vznik ČNB a měnová odluka.

Vzhledem k neexistenci kapitálového trhu a dalších okolností sehrál bankovní sektor na počátku transformace dominantní roli ve finančním zprostředkování. Bilanční suma

bankovního sektoru se v průběhu let 1990 až 1993 postupně zvyšovala. V roce 1993 byla

bilanční suma českého bankovního sektoru 1 230,152 mld. Kč, z toho poskytnuté úvěry činily až 54,4%. Přírůstek celkové úvěrové emise byl určován především přírůstkem úvěrů

v podnikové sféře. V roce 1993 dosáhl podíl úvěrů do podnikové sféry 90% na celkových

domácích úvěrech, přičemž byl zaznamenán významný přesun úvěrování od státních podniků do soukromého sektoru. Co se týká pasivních operací bank byly dominantní

položkou přijaté vklady (56,84% v roce 1993). Na celkovém stavu vkladů mělo největší podíl obyvatelstvo, v roce 1993 tvoří skoro polovinu všech vkladů. Vysoký byl také podíl

státního sektoru (vytvoření FNM v roce 1991). Nejrychlejší tempo růstu vkladů však bylo zaznamenáno u postupně rozvíjejícího se soukromého sektoru.

81


____________________________________________________________________________

Pro úpravy legislativy v oblasti bankovnictví bylo doposud většinou typické, že byly vyvolány určitými problémy bankovní praxe a proto často přicházely se zpožděním. První

dva bankovní zákony

přijaté na počátku transformace (zákon č.139/1989 Sb., zákon

č.158/1989 Sb.) byly poznamenány dobou, ve které vznikaly a tyto zákony ještě plně

nereflektovaly tržní podmínky. Banky neměly povinnost dodržovat pravidla obezřetného chování, bankovní dohled neodpovídal skutečnému smyslu fungování bankovního dohledu

a existovalo mnoho dalších legislativních mezer. Rok 1992 znamenal kvalitativní posun.

Byly přijaty dva nové bankovní zákony (zákon č.21/1992 Sb., zákon č.22/1992 Sb.) a byla představena první sada pravidel obezřetného podnikání bank. Bankovní dohled již plně spadal pod centrální banku. Centrální banka se významně posunula směrem k nezávislosti,

v oblasti měnové politiky přešla centrální banka od přímých k nepřímým nástrojům měnové regulace. Po vzniku samostatné ČR začal platit nový zákon o ČNB (zákon

č.6/1993 Sb.), který vycházel z koncepce předcházejícího zákona a nepřinesl žádné

významnější změny. Zákon o bankách č.21/1992 Sb. byl do konce roku 1992 dvakrát novelizován a ani v jeho případě nešlo o podstatné změny. V právní úpravě zákona o

bankách platné ke konci roku 1993 však stále chyběla úprava důležitých aspektů jako

např. propojení bank s podnikovou sférou nebo omezení personální účasti zástupců bank v jiných právnických osobách.

Legislativní úprava centrálního a komerčního

bankovnictví významně ovlivnila vývoj bankovního sektoru a jeho problémy během transformace.

82


____________________________________________________________________________

3

Průběh bankovní krize v České republice a pokračující

transformace v letech 1994-1997

Třetí kapitola se na pozadí pokračující transformace bankovního sektoru zabývá analýzou problémů, které kulminovaly v podobě bankovní krize v letech 1994-1997. Problémy se týkaly zejména subsektoru malých bank, které jsem ve své práci rozdělila do tří skupin. První skupina bank pokrývá časové období let 1994 a 1995, druhá skupina bank období

krizového roku 1996 a třetí skupina bank se vztahuje k období roku 1997. Tato kapitola se zabývá také strukturálními a legislativními změnami v bankovním sektoru ve zmíněných letech 1994-1997.

Domnívám se, že je nad rozsah této práce zabývat se detailně případy jednotlivých malých

bank, jejich historií, problémy, se kterými se potýkaly a všemi ostatními skutečnostmi,

které ovlivnily jejich existenci a případný zánik. Navíc postižené banky většinou vykazovaly podobnou charakteristiku a potýkaly se s podobnými problémy. Vzhledem k

výše uvedeným skutečnostem považuji za dostačující zpracování finanční analýzy AB

banky (za první skupinu bank) a COOP banky (za druhou skupinu bank). Tyto případové studie mohou sloužit jako modelové ukázky pádu malé české banky . 3.1

Makroekonomický vývoj v České republice v druhé polovině 90.-tých let

(1994-1997)

Hospodářský vývoj v ČR v polovině 90.-tých let byl odrazem změn vytvořených tříletým

procesem transformace. Po období recese na počátku transformace došlo k obratu a od roku 1993 hrubý domácí produkt rostl. Hospodářský růst měl však krátké trvání a byl přerušen druhou recesí s počátkem v roce 1997. Nejvýznamnější systémovou změnou bylo dokončení privatizace. Míra inflace se po cenovém skoku v roce 1991 udržovala na stabilní, relativně nízké úrovni. Co se týká míry nezaměstnanosti, ta zůstávala na velmi

nízké úrovni kolem 3 % , v roce 1997 se ovšem projevil vliv probíhající restrukturalizace

ekonomiky a tlak na snižování nákladů, což se odrazilo v růstu nezaměstnanosti skokem na hodnotu 5,2% v roce 1997. Přesto ČR zaznamenala mezi transformačními ekonomikami nejnižší nárůst nezaměstnanosti v počátcích transformace.

83


____________________________________________________________________________

Dalším významným krokem liberalizace vnějších vztahů bylo v roce 1995 schválení

nového devizového zákona, kdy se česká koruna stala plně směnitelnou měnou na běžném účtu, výrazně byla omezena i regulace v oblasti kapitálového účtu.

Důležitou předností ČR na počátku transformace byla i relativní makroekonomická rovnováha projevující se v nízké vnitřní i zahraniční zadluženosti a v poměrně malém

převisu domácí poptávky nad nabídkou. Situace se ovšem začala během let 1994 a 1995 měnit – rychle rostoucí poptávka v ekonomice, která nebyla doprovázena odpovídajícím

růstem domácí nabídky, rostoucí dovozy, zvyšující se deficit běžného účtu platební

bilance. Problémy s vnější rovnováhou akcelerovaly v roce 1996 a počátkem roku 1997.

Došlo ke změně hodnocení české ekonomiky a adekvátnosti kurzu koruny a negativní měnová očekávání ovlivnila rozhodování i domácích subjektů. Celá situace byla také ovlivněna v té době probíhající měnovou krizí v jihovýchodní Asii. Dubnové vládní

balíčky v roce 1997 byly zaměřeny zejména na snížení výdajů státního rozpočtu, ale jejich

účinek nebyl hodnocen jako žádoucí. V květnu se koruna dostala pod tlak investorů a docházelo k výraznému prodeji korunových aktiv. Proti vyššímu znehodnocení koruny

bojovala ČNB přímými intervencemi na devizovém trhu a dalšími měnovými opatřeními.

Koncem května bylo zrušeno fluktuační pásmo a vazba koruny na dvousložkový měnový

koš (USD/DEM). Následně byl zaveden režim řízeného plovoucího kurzu. Následovaly

další vládní balíčky, které se kromě dalšího snížení vládních výdajů orientovaly na

omezení růstu mezd v rozpočtových organizacích, zlepšení dohledu nad kapitálovým trhem, atd. Vše bylo doprovázeno restriktivním charakterem měnové politiky. Tabulka

č.21 podává přehled o vývoji základních makroekonomických ukazatelů v ČR v druhé polovině 90.-tých let. Tabulka 21

Základní ukazatele vývoje české ekonomiky v letech 1994-1997 1994

1995

1996

1997

Míra inflace (v %)

10,0

9,1

8,8

8,5

Saldo státního rozpočtu (v %HDP)

1,2

Tempo růstu reálného HDP (v %) Míra nezaměstnanosti (v %)

Saldo běžného účtu platební bilance (v %HDP)

2,2

3,2

-1,9

Zdroj : www.mfcr.cz, www.oecd.org, ČSÚ

84

5,9

2,9

-0,2

-2,6

4,3

3,5

-0,3

-7,4

-0,8 5,2

-1,0

-6,1


____________________________________________________________________________

Z výročních zpráv ČNB je sestaven následující přehled o průběhu prováděné měnové politiky v letech 1994-1997. Měnový program ČNB byl zaměřen na udržení inflace a

tlumení cenového růstu74. Realizace měnové politiky byla založena nadále na regulaci

peněžní zásoby v podobě stanovení a sledování peněžního agregátu M2. Při realizaci své politiky používala ČNB nepřímých nástrojů regulace, zejména operace na volném trhu.

Vedle těchto nástrojů byly upraveny také povinné minimální rezervy, diskontní a lombardní sazba. Od roku 1996 se staly hlavním nástrojem měnové politiky repo operace.

Měnový vývoj byl silně pod vlivem přílivu zahraničního kapitálu. Fixní kurz75 přispěl

k příznivému vývoji inflace, na druhé straně napomáhal přílivu zahraničního kapitálu. Zdroje kumulující se na kapitálovém účtu (přebytek) tlačily na nominální zhodnocení Kč.

V roce 1995, kdy příliv zahraničního kapitálu dosahoval nejvyšších hodnot, se začala zhoršovat struktura přicházejícího zahraničního kapitálu, začal růst podíl krátkodobého (měnově rizikovějšího) kapitálu. Zejména proto bylo rozhodnuto o rozšíření fluktuačního pásma měnového kurzu na ± 7,5 % s platností od 28. 2. 199676 s cílem zabránit přílivu

spekulativního kapitálu. Pokles v zahraničních zdrojích byl kompenzován rostoucí domácí úvěrovou emisí.

Inflační tlaky, rostoucí domácí úvěrová emise, pokračující příliv zahraničního kapitálu,

zesílený hospodářský růst a další faktory nutily ČNB v daném časovém období

k postupnému zpřísňování prováděné měnové politiky. Situace vyvrcholila v roce 1997,

kdy ČNB prudce zvedla základní úrokové sazby v reakci na ekonomický vývoj a vnější nerovnováhu české ekonomiky (viz níže vývoj základních úrokových sazeb ČNB).

Následující graf č.13 dokumentuje vývoj některých nástrojů měnové politiky v letech 1994-1997.

V roce 1994 bylo rozmezí pro pohyb inflace stanoveno jako 10-12%, od roku 1995 rozmezí 9-11%. Fixní kurzový režim, připouštějící jen nepatrné kolísání kurzu kolem centrální parity ( ±0,5%). 76 ČNB na devizovém trhu v podstatě neintervenovala a vývoj kurzu byl tedy výsledkem působení nabídky a poptávky po devizách. 74

75

85


____________________________________________________________________________

Graf 13

Vývoj základních úrokových sazeb ČNB v letech 1994-1997

60.0% 50.0% 40.0%

DS

30.0%

LS

2T-repo

20.0% 10.0%

9 9 26 4 .6 .1 9 9 5 8/ 12 /9 21 5 .6 .1 9 9 16 6 .5 .1 9 9 27 7 .5 .1 9 9 7 4. 6. 1 9 17 9 7 .1 2 . 1 9 9 7

0 . 1

9 9 4

24 .1

04 /0

8 / 1

1/ 1/ 9

4

0.0%

Pramen : Výroční zprávy 1994-1997, www.cnb.cz * Od 21.5. byl přístup k lombardním úvěrům limitován ve výši 20% základního jmění a max. 1 mld. Kč. , 23.5. byl přístup k lombardním úvěrům úplně zastaven, obnoveno 13.6. * DS – diskontní sazba , LS- lombardní sazba, 2T-repo sazba

Po útocích na korunu v květnu 1997 a po zavedení řízeného floatingu byl koncem roku 1997 zaveden nový koncept řízení měnové politiky, a sice režim cílování inflace. ČNB byla první centrální bankou v transformujících se zemích, která přešla od řízení vývoje

peněžní zásoby k přímému cílování inflace. Tento nový rámec měnové politiky poskytoval ekonomice nominální kotvu v podobě jasně stanoveného cíle v inflaci resp. dezinflaci.

Inflační cíl byl v prosinci 1997 formulován jako dosažení meziročního růstu čisté inflace v roce 2000 v intervalu 4,5% ± 1 procentní bod. Byl také kvantifikován orientační mezicíl

na rok 1998, který počítal s přiblížením čisté inflace k dynamice 6% ± 0,5 procentního bodu. 3.2 3.2.1

První skupina postižených bank a období 1994-1995 Změny v bankovním sektoru

Po dynamickém nárůstu počtu bank působících na českém trhu bylo v roce 1994 prakticky

pozastaveno vydávání 77 nových bankovních licencí v souvislosti s problémy v subsektoru 77

Moratorium na vydávání nových bankovních licencí.

86


____________________________________________________________________________

malých bank a s nutností konsolidovat bankovní sektor. Licenční činnost se v tomto období

soustředila zejména na rozvoj hypotečního bankovnictví, stavebního spoření a ve prospěch zahraničních bank78. K 31.12.1995 působilo v bankovním sektoru 55 bank a poboček

zahraničních bank. Vývoj bankovního sektoru byl nadále ovlivňován především vývojem ve velkých bankách, jejichž podíl na bilanční sumě potvrdil stále trvající vysokou koncentraci v českém bankovním sektoru. Strukturu bilanční sumy zobrazuje tabulka č.22. Tabulka 22

Struktura bilanční sumy (v mil. Kč)

Bankovní sektor z toho v % : Velké banky

Bilanční suma k 31.12.1994 1 498 536

Bilanční suma k 31.12.1995 1 866 941

79,32

73,70

7,17

9,96

Malé banky

Zahraniční banky

Pobočky zahraničních bank Stavební spořitelny

Zdroj :Výroční zprávy 1994-1995, www.cnb.cz

8,78

4,12

0,61

9,20

6,03

1,11

Dynamika růstu bilanční sumy byla poměrně vysoká (24,58 % v roce 1995). Z tabulky

č.22 je dále patrný pokles podílu velkých bank na bilanční sumě, který absorbovaly jak malé banky tak zahraniční banky.

Nejvýznamnější položkou aktiv zůstaly nadále úvěry, i když z grafu č.14 je zřejmý pokles

podílu úvěrové činnosti v celkové struktuře aktiv na 46,9%. Pokles byl částečně způsoben vyšší tvorbou opravných položek. K poklesu přispělo také rostoucí zapojení bank do obchodování s cennými papíry a snaha o posílení objemu rychle likvidních aktiv. Obdobně

jako v předešlých letech byly dominující složkou domácí úvěrové emise úvěry do

podnikové sféry. V rámci podnikových úvěrů pokračovala výrazná expanze úvěrů v zahraniční měně. Nejvíce úvěrů směřovalo do zpracovatelského průmyslu (hutnictví, strojírenství). Úvěry obyvatelstvu79 po dvou letech stagnace v roce 1995 výrazněji

poklesly. Co se týká časové struktury úvěrů pokračoval trend nárůstu krátkodobých úvěrů a poklesu dlouhodobých úvěrů. Zvýšená aktivita zahraničních bank, zejména v souvislosti s liberalizací v devizové oblasti (včetně zavedení plné směnitelnosti Kč), pozitivně 78 79

Kromě toho byla ješte v roce 1995 zřízena státem Česká exportní banka na základě zvláštního zákona. Úvěry obyvatelstvu reprezentuje zejména blok drobných úvěrů, alokovaný zejména u České spořitelny.

87


____________________________________________________________________________

působila také na konkurenci v bankovním sektoru a na snižování úrokových sazeb80 . Následující graf č.14 podává přehled o struktuře aktiv bankovního sektoru v letech 19941995.

Graf 14

Struktura aktiv bankovního sektoru k 31.12.1994 a k 31.12.1995

60.00%

53.13% 46.90%

50.00% 40.00% 30.00%

20.10%

20.00%

16.98%

14.50%

13.17% 8.35% 8.07% 6.53%

6.15% 4.98% 1.14%

10.00% 0.00%

31.12.1994

úvěry

cenné papíry v zásobě

31.12.1995

vklady u jiných bank majetkové účasti

pokladniční poukázky

ostatní položky

Zdroj : Výroční zprávy 1994-1995, www.cnb.cz

Zásadním problémem bankovního sektoru zůstal rostoucí objem klasifikovaných úvěrů a

špatná

kvalita úvěrového portfolia.

Tento problém byl spojen nejen s úvěry

poskytnutými v minulosti velkými bankami, ale zejména s novými úvěry poskytnutými po roce 1990 a týkal se především malých bank s českým kapitálem. V roce 1994 a 1995

byla sice přijata důležitá legislativa – opatření ČNB o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek, novela zákona o rezervách, novela zákona o dani z příjmu –

ta však mohla přispět ke zlepšení situace spíše ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Tabulka č.23 podává přehled o kvalitě úvěrového portfolia k 31.12.1995.

80

K 31.12.1994 byla průměrná nominální úroková sazba z úvěrů 12,8%.

88


____________________________________________________________________________

Tabulka 23

Kvalita úvěrového portfolia k 31.12.1995

252 168

Podíl (v % z celkového objemu úvěrů ) 33,04

129 805

17,01

Objem (v mil. Kč)

Klasifikované úvěry

154 661

Vážená klasifikace

Klasifikované úvěry po zohlednění zajištění

88 440

Vážená klasifikace po zohlednění zajištění Zdroj : Výroční zpráva 1995, www.cnb.cz

20,26

11,59

Ve struktuře pasiv představovaly rozhodující podíl cizí zdroje ve formě vkladů klientů, i

když z grafu č.15 je patrný pokles těchto primárních zdrojů. Jedním z možných vysvětlení

byla výraznější aktivita zahraničních bank na českém trhu, které se refinancovaly zejména

prostřednictvím mezibankovního trhu. Kromě toho se rozšířily možnosti pro zhodnocování volných finančních prostředků na kapitálovém trhu (např. penzijní fondy) a banky se

snažily získávat zdroje také alternativními formami, např. vydáním vlastních obligací nebo přijímáním podřízeného dluhu. Z hlediska struktury vkladatelů byly rozhodující vklady obyvatelstva, jejichž podíl na celkových vkladech nadále vzrůstal.

Druhou nejvýznamnější položkou vkladů byly vklady od soukromého sektoru. Nejvíce

vkladů přicházelo od podniků působících ve zpracovatelském průmyslu a v obchodu a pohostinství. Nárůst vkladů obyvatelstva a ze soukromé sféry byl kompenzován poklesem

ve skupinách vkladů od veřejného a vládního sektoru. Z časového hlediska stále výrazněji

stoupal objem termínovaných vkladů proti vkladům netermínovaným, jednoznačně převládaly krátkodobé vklady 81.

81

Průměrná nominální úroková sazba z vkladů byla k 31.12.1994 6,9 % .

89


____________________________________________________________________________

Graf 15

Struktura pasiv bankovního sektoru k 31.12.1994 a k 31.12.1995 55.40%

60.00%

51.00%

50.00% 40.00% 30.00% 20.00% 10.00%

20.93%

18.79%

3.82% 8.07% 5.11% 3.97% 3.66%

5.15%

0.00%

13.57%

31.12.1994

3.93% 3.07% 3.53%

31.12.1995

zdroje od ČNB

vklady bank

rezervy a kapitálové fondy

základní jmění

vklady klientů ostatní

rezervy

Zdroj : Výroční zprávy 1994-1995, www.cnb.cz

Banky sice hospodařily převážně s cizími zdroji, ale nezastupitelné místo ve struktuře pasiv měly vlastní zdroje. Z hlediska struktury vlastních zdrojů měly rozhodující podíl

základní jmění a rezervní a kapitálové fondy. Základní jmění bank dosáhlo k 31.12.1995 objemu 65,9 mld Kč. Nárůst základního jmění se soustřeďoval zejména do skupin malých a zahraničních bank. V souvislosti se snahou bank zabezpečit se proti možným ztrátám

významně rostly i všechny typy rezervních zdrojů, jejichž objem ke konci roku 1995 dosáhl 188,7 mld. Kč, což je o 25,5% více než na konci roku 1994. Obecně lze říci, že tedy

pokračoval trend postupného posilování kapitálového vybavení bank. Reálná úroveň

kapitálového vybavení bank

vyjádřená ukazatelem kapitálové přiměřenosti dosáhla

k 31.12.1995 hodnoty 10,16 % za celý bankovní sektor. 3.2.2

Subsektor malých bank

Bankovní sektor ve většině zemí zahrnuje jak banky velké a střední, tak banky malé. Rozhodujícím ukazatelem velikosti banky je velikost její bilanční sumy. V současné

úpravě bankovního sektoru Českou národní bankou se za malé banky považují ty peněžní ústavy, jejichž bilanční suma nepřesáhne 15 mld. Kč. Banka střední velikosti má bilanční

90


____________________________________________________________________________

sumu v rozsahu od 15 do 100 mld. Kč a bilanční suma velké banky přesahuje částku 100 mld. Kč 82.

Bankovní sektor České republiky zůstal i nadále vysoce koncentrovaný. Velké banky

se podílely významnou měrou na bilanční sumě bankovního sektoru. V roce 1994 tento podíl dosáhl 79,32 %. Stejně tak byly velké banky dominantními i u všech základních

produktů. Skupina malých bank se začala formovat počátkem 90.-tých let, počet malých

bank rychle rostl, přesto se na bilanční sumě v roce 1994 podílely pouze 8,78 % (viz tabulka č.22).

Následující graf č.16 podává přehled o rozložení bank podle velikosti bilanční sumy

v letech 1994 a 1995. Byl zřejmý vysoký počet bank s bilanční sumou pod 5 mld. Kč. Znatelný byl také prudký nárůst počtu bank s bilanční sumou od 10 do 25 mld. Kč mezi

roky 1994 a 1995, což bylo částečně způsobeno výrazným rozvojem činnosti zahraničních bank a poboček zahraničních bank, částečně také fúzemi některých malých bank. Graf 16

Rozložení bank podle velikosti bilanční sumy 25

21

počet bank

20

15

15 10 5 0

5

1

1

50-100

2

3

25-50

10-25

výše bilanční sumy v mld.Kč 1994


82

15

14

7

5

nad 100

14

Základní ukazatele bankovního sektoru (2004).

91

1995

5-10

pod 5


____________________________________________________________________________

Pro subsektor malých bank v ČR byla platná následující obecná charakteristika : vysoký podíl českého soukromého kapitálu, nízký objem bilanční sumy,

nedostatečná vlastní báze primárních vkladů,

neúměrná exponovanost v obchodech s vysokou rizikovostí. Malé banky, které si v počátcích své existence musely budovat od základu svou pobočkovou síť a čelit tradičnímu sklonu vkladatelů v jejich orientaci na zavedené velké

banky, se staly závislé nejprve na refinancování centrální banky a posléze na

mezibankovním trhu deposit. Protože úrokové sazby na tomto trhu byly zpočátku vysoké,

soustředily tyto banky ve svých aktivech vysoký podíl úvěrů i jiných pohledávek do rizikových aktivit s nadprůměrně vysokou mírou návratnosti.83 Malé banky nebyly na rozdíl od velkých bank zatíženy problémovými úvěry z minulosti, a tak ve skupině malých

bank šlo o problém s kvalitou nově poskytnutých úvěrů. Rozhodující část špatných

nových úvěrů byla poskytnuta v době 1990-1992. Vzhledem k běžné lhůtě splatnosti nepřesahující 4 roky problém kulminoval právě v letech 1994-1997 , kdy proběhla bankovní krize v ČR. 3.2.3

Vývoj v první skupině postižených bank

První skupina postižených bank pokrývá časové období od konce roku 1993 do konce roku 1995 a popisuje problémy v prvních čtyřech postižených bankách.

83

Bankovní dohled v období ekonomické transformace (2000 : 20).

92


____________________________________________________________________________

Tabulka 24

První skupina postižených bank, roky 1993-1995 Nucená správa/ Omezení činnosti

Kreditní a průmyslová banka Bohemia banka AB banka

Česká banka

30. 9. 1993 – 31. 8. 1995 31. 3. 1994 – 28.6.1994, převedení vkladů do ČSOB 11. 5. 1994, omezení činnosti, ČS převzala závazky vůči drobným vkladatelům 9.měsíc 1994, řízení o odnětí licence pozastaveno 15. 10. 1995, omezení činnosti

Zdroj : www.cnb.cz a Obchodní rejstřík 2004

Odebrání licence

Konkurs

31. 8. 1995

2. 10. 1995

Likvidace

ZK84 1995 (v mld. Kč) 0,8

18.7. 1994 , 0,8 bez odebrání licence 15. 12. 1995 18. 3. 1999 5. 3. 1996

0,07

15. 12. 1995 28. 6. 1996 19. 3. 1996 – 1,2 27. 6. 1996

První problémy se v bankovním sektoru začaly objevovat již koncem roku 1993. Šlo o případ

Kreditní a průmyslové banky Praha. V bance došlo k situaci, kdy objem

klasifikovaných úvěrů dosáhl vysokého podílu 90 % na celkových úvěrech. Nucená správa byla zavedena 30.9.1993. Centrální banka usilovala o nápravu situace a podnikla několik

kroků (převod vybraných aktiv do likvidní podoby, splacení upsaného základního kapitálu

v hotovosti a doplnění rezerv). Přesto se nepodařilo obnovit a udržet platební schopnost banky a proto ČNB přistoupila k dalšímu kroku a sice k odebrání licence (31.8.1995). V říjnu téhož roku byl na banku vyhlášen konkurs. Problémy banky vznikly zejména poskytováním nadlimitních úvěrů společnostem patřícím generálnímu řediteli a současně majiteli banky. Ten byl později obviněn z účetních machinací a zpronevěry.

Další nucená správa byla uvalena 31.3.1994 na banku Bohemia. Banka se dostala do

potíží zejména tím, že její vedení vydalo obchodovatelné garanční listy85 na dolarové 84 85

Základní kapitál zapsaný do Obchodního rejstříku.

Prime Bank Guarantees.

93


____________________________________________________________________________

částky, jejichž úhrn však asi třicetkrát převýšil základní jmění banky (0,8 mld. Kč). Tato operace přímo odporovala tehdejšímu znění devizového zákona, a proto byla zcela nelegální. Nucená správa byla ukončena v červnu 1994, kdy akcionáři rozhodli o ukončení

činnosti banky (28.6.1994). 18.7.1994 byla banka Bohemia poslána do likvidace (bez předešlého odebrání licence). Banka Bohemia byla prvním případem likvidace bankovního ústavu na našem území v poválečné historii. Vzhledem k neexistenci pojištění vkladů byla situace klientů banky řešena jejich převzetím ČSOB, přičemž ČNB a Ministerstvo financí se zavázaly uhradit ztráty a náklady ČSOB plynoucí z této operace.

K nekalým transakcím došlo i v České bance. Vedení banky povolilo úvěry akcionáři banky. Celková suma úvěrů dosahovala téměř 1 mld. Kč, přičemž základní kapitál banky

činil jen 1,2 mld. Kč. Navíc se banka spokojila pouze se zárukou vlastní směnky dlužníka. Dalších asi 600 mil. Kč poskytla banka

společnostem, v nichž měl tentýž dlužník

vlastnické podíly a vliv na řízení. Po zavedení nucené správy v roce 1995 následovalo po necelých dvou měsících odnětí licence a v roce 1996 likvidace banky. Česká banka byla

první bankou, jejímž klientům byly vyplaceny pojištěné vklady v rozsahu stanoveném

zákonem (80 % do max. výše 100 000 Kč). Klientům všech ostatních bank byly do té doby vyplaceny vklady do výše 4 mil. Kč . 3.2.4

Finanční analýza a vývoj v AB bance

AB Banka, a.s. vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 11.3.1991 pod původním názvem Agrobanka Mladá Boleslav. V následujících letech získala plnou bankovní licenci,

kromě obchodování se zahraničními cennými papíry. Její základní jmění, které při

založení činilo 60 mil. Kč, bylo v dalších emisích postupně navýšeno na 1 245 680 tis. Kč.

Došlo ke změnám ve skladbě akcionářů a banka rovněž změnila své jméno do současné podoby.

Problémy se v bance začaly projevovat v průběhu roku 1993 a vyvrcholily v roce 1994.

V květnu 1994 zahájila ČNB vůči AB Bance správní řízení o odnětí povolení působit jako banka a v této souvislosti uložila AB Bance předběžné opatření spočívající v zákazu vyvíjení dalších bankovních aktivit. Na základě smlouvy mezi ČNB, AB Bankou, Českou

spořitelnou a Ministerstvem financí ČR z 19.5.1994 převzala závazky AB Banky vůči drobným vkladatelům Česká spořitelna.

94


____________________________________________________________________________

V dalším období bylo provedeno několik analýz s cílem reálně zhodnotit možnosti

ozdravného programu pro banku. Mimořádná valná hromada konaná dne 24.8.1994 poté přijala rozhodnutí, která

se měla stát základem pro realizaci rozsáhlého programu

revitalizace banky. Bylo rozhodnuto o snížení základního jmění na 74 740,8 tis. Kč (tj. na

6% stávajícího základního jmění) a jeho následném navýšení na 500 040,8 tis. Kč

prostřednictvím páté emise akcií s předkupním právem pro Českou spořitelnu. Česká spořitelna měla splacení provést kapitalizací pohledávky za AB Bankou ve výši 425 300 tis. Kč. Na základě těchto skutečností bylo správní řízení o odnětí bankovní licence v září 1994 zastaveno.

Avšak kvůli neshodám a nedůvěře mezi akcionáři došlo pouze k uskutečnění prvého kroku – ke snížení základního jmění. Další postup byl ovšem již zablokován. Závěry valné

hromady byly některými akcionáři zpochybněny a proces navýšení základního jmění

nenabyl právní moci, neboť soud zápis navýšení základního jmění kapitalizací pohledávek

Českou spořitelnou zamítl. AB Banka se proti tomuto usnesení odvolala, ale bez pozitivního výsledku. ČNB znovu zahájila správní řízení o odejmutí licence a v říjnu 1995

vydala rozhodnutí o odejmutí povolení působit jako banka s účinností ke dni 15.12.1995, což se přes podaný rozklad a námitky uskutečnilo.

Z těchto důvodů rozhod1a 9.2.1996 valná hromada akciové společnosti o zrušení společnosti likvidací a o jmenování likvidátorů. Vstup AB Banky do likvidace byl zapsán do obchodního rejstříku 5.3.1996. Ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace byla provedena mimořádná účetní závěrka.

Při analýze a hodnocení AB Banky jsem vycházela z výročních zpráv za rok 1991, 1992, 1994 a 1995, z rozvahy a výkazu zisku a ztrát k 31.12.1996 a z přílohy k účetní závěrce. Následující tabulky a grafy jsou zpracovány z výše uvedených zdrojů a podávají stručný přehled o vývoji finanční situace v AB bance.

95

Tabulka 25

Vývoj aktiv a pasiv AB Banky, a.s. v letech 1991 až 1996 (v tis. Kč)

Pokladní hotovost Prostředky u ČNB a ostatních bank Úvěry klientům Opravné položky HIM, NIM a ostatní aktiva HIM, NIM Kapitálové účasti a cenné papíry (z toho vlastní akcie) Ostatní Neuhrazená ztráta z minulých let Ztráta běžného roku AKTIVA CELKEM Úvěry od ČNB Prostředky od ostatních bank Vklady klientů Ostatní závazky Rezervy Rezervy na úvěry Rezervy na bankovní záruky Vlastní zdroje Základní jmění Rezervní fond Ostatní kapitálové fondy Nerozdělený zisk z minulých let Zisk za běžné období PASIVA CELKEM

31.12.1991 6 000 366 000 1 094 000 18 000 1 484 000

31.12.1992 55 300 1 005 500 8 134 634 24 634 1 789 100 10 959 900

31.12.1993 189 819 341 800 12 001 560 135 587 1 413 564 963 740 340 810 109 014 13 811 156

31.12.1994 48 978 133 909 11 989 807 135 587 2 033 781 1 102 556 458 513 (149 780) 472 712 292 446 14 363 334

31.12.1995 7 563 248 022 12 419 294 1 365 800 1 824 734 923 133 266 335 (42 680) 635 266 292 446 9 897 13 436 156

31.12.1996 619 459 074 12 542 990 1 908 881 1 562 250 679 878 249 750 (42 680) 632 622 307 135 12 963 187

766 000 330 000 185 000 68 000 120 000 15 000 1 484 000

1 680 000 5 707 000 2 004 700 79 534 1 320 740 167 926 10 959 900

476 278 6 643 600 4 475 659 378 754 315 064 307 099 7 965 1 379 054 1 245 680 132 830 544 142 747 13 811 156

7 124 081 1 491 441 3 046 666 1 246 760 1 225 000 21 760 1 454 386 1 245 680 132 830 75 876 14 363 334

6 511 662 1 264 963 3 567 378 170 815 145 663 25 152 1 921 338 500 041 250 692 1 170 061 544 13 436 156

245 271 11 012 834 180 063 147 426 32 637 1 454 000 74 741 208 163 1 170 552 544 71 019 12 963 187

96

Tabulka 26

Vývoj úvěrů poskytnutých AB Bankou, a.s. v letech 1991 až 1996 (v tis. Kč)

Standardní Krátkodobé Střednědobé Dlouhodobé Klasifikované Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové Úvěry místním orgánům Celkem brutto Opravné položky Celkem netto

Tabulka 27

31.12.1991 1 094 000 451 000 631 000 12 000 -

31.12.1992 8 134 634 1 649 934 4 683 400 1 801 300 -

31.12.1993 8 194 513 1 926 805 4 742 405 1 525 303 3 798 988 3 395 308 403 680 8 059

31.12.1994 237 243 7 222 162 583 67 438 11 744 770 576 843 288 060 2 430 568 8 449 299 7 794

31.12.1995 103 039 7 316 39 932 55 791 12 316 165 288 55I 77 113 798 579 11 151 922 90

31.12.1996 23 605 11 154 8 140 4 311 12 519 385 8 646 14 871 232 056 12 263 812 -

1 094 000 -

8 134 634 24 634

12 001 560 135 587

11 989 807 135 587

12 419 294 1 365 800

12 542 990 1 908 881

11 865 973

11 854 220

11 053 494

10 634 109

1 094 000

8 110 000

Podíl standardních a klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu poskytnutých úvěrů (v %)

Standardní úvěry Klasifikované úvěry

12/91 100,0 0,0

12/92 100,0 0,0

12/93 68,3 31,7

12/94 2,0 98,0

12/95 0,8 99,2

97

12/96 0,2 99,8


____________________________________________________________________________

Tabulka 28 AKTIVA

Podíl jednotlivých položek aktiv na celkové bilanční sumě (v %)

Úvěry klientům (netto) HIM, NIM a ostatní Peníze na pokladně a u jiných bank Ztráta minulého a běžného období

12/91

73,7 1,2 25,1 0,0

12/92

74,0 16,3 9,7 0,0

12/93

85,9 10,2 3,9 0,0

12/94

82,6 14,2 1,2 2,0

12/95

82,3 13,6 1,9 2,2

12/96

82,0 12,1 3,5 2,4

Při pohledu na strukturu aktiv je zřejmé, že stěžejní obchodní aktivitou banky byla úvěrová

činnost. Růst objemu úvěrů patřil k základním ukazatelům dynamiky vývoje banky. Úvě-

rová expanze je pozitivním signálem z hlediska ziskovosti, je však vždy nutné současně

posuzovat kvalitu aktiv, neboť s nadměrnou úvěrovou expanzí může značně narůstat úvěrové riziko.

Vývoj jednotlivých položek aktiv ( v mil.Kč)

Graf 17 14,000 12,000

v mil. Kč

10,000 8,000 6,000 4,000 2,000 0 12/91

12/92

12/93

12/94

12/95

12/96

Úvě ry klie ntů (brutto ) HIM, NIM a osta tní Pe níze na po kla dně a u jiných ba nk

Jak ukazuje graf č.17, celkový objem poskytnutých úvěrů v AB Bance narůstal do konce

roku 1993, i když tempo růstu se zpomalovalo. Poté následovala dlouhodobá stagnace.

Uvědomíme-li si na jedné straně, že v průběhu roku 1994 byly z rozhodnutí ČNB bankovní

aktivity AB Banky dočasně pozastaveny, a na konci roku 1995 přišla o licenci úplně, a na

straně druhé, že většina úvěrů poskytnutých v rozvojovém období, byla krátkodobých a střednědobých a tedy se postupně stávala splatnými právě od roku 1993, je zřejmé, že

vykazovaný objem úvěrů se v dalších obdobích pohyboval na zhruba stejné úrovni proto, že tyto úvěry nebyly dlužníky spláceny. Výše uvedené tabulky č. 26 a č. 27 toto tvrzení 98


____________________________________________________________________________

dokládájí. Zřetelně se ukazuje, že se naprostá většina úvěrů ukázala být problémovými a

musela být zařazena do kategorie klasifikovaných. V bilanci banky tak přetrvávaly pohledávky z úvěrů v relativně neměnné výši.

Na poskytnuté úvěry neměla banka vytvořené dostatečné rezervy a opravné položky.

Vytvářet se začaly až poté, co se projevila reálná kvalita úvěrů, tedy od roku 1993. Jejich výše však byla nízká .

Graf 18 Srovnání klasifikovaných úvěrů a k nim vytvořených rezerv a opravných položek (v mld. Kč) 14,000 12,000 10,000

8,000 6,000 4,000 2,000


S e p 96 D ec -9 6

ec -9 5 M a r -9 6 Ju n 96

5

D

S e p 9

D

ec -9 3 M a r -9 4 Ju n 94

S e p 94 D ec -9 4 M a r -9 5 Ju n 95

0

Vytvořené rezervy a opravné položky

Úroveň vytvořených rezerv a opravných položek byla velmi nízká, zvlášť uvážíme-li

opatření bankovního dohledu, které stanovilo zásady tvorby rezerv a opravných položek ke klasifikovaným pohledávkám z úvěrů (z července roku 1994). Dle něho by měly být na

pochybné pohledávky (po zohlednění kvalitního zajištění) vytvořeny rezervy ve výši 50%

a na ztrátové ve výši plných 100%. Přitom v AB Bance tvořily právě pohledávky ztrátové a pochybné drtivou většinu klasifikovaných pohledávek.

99


____________________________________________________________________________

Vývoj celkových rezerv, opravných položek a hospodářského výsledku (v mil. Kč)

Graf 19

2,500

v mil. Kč

2,000 1,500 1,000 500 0

Rezervy a opravné položky celkem

12 /9 6

5 12 /9

12 /9 4

12 /9 3

12 /9

12 /9

2

1

-500

Hospodářský výsledek

Z grafu č. 19 je patrné, že s výjimkou kritických let 1993 a 1994 se tvorba rezerv a opravných položek a hospodářský výsledek vyvíjely stejným směrem. Z toho vyplývá, že

negativní dopad tvorby rezerv a opravných položek na zisk banky byl převážen jinými

faktory. Od roku 1995, kdy již banka nevykonávala aktivní obchodní politiku, usilovala o výrazné úspory nákladů snižováním pobočkové sítě a počtu zaměstnanců, snažila se o

prodej nebo pronájem pro ni nevyužitelných nemovitostí a dlouhodobě pronajatých prostor a samozřejmě o maximální návratnost v minulosti poskytnutých úvěrů. Pokoušela se o navázání kontaktů s nekomunikativními klienty, o dozajištění úvěrů, kompletaci úvěrových spisů a dobudování informačního systému pro oblast úvěrů. V úvahu přicházely i sankční úroky z titulu zpoždění se splácením na straně výnosů. Tabulka 29 PASIVA

Podíl jednotlivých položek pasiv na celkové bilanční sumě (v %)

Sekundární zdroje Primární zdroje Ostatní závazky Vlastní zdroje Rezervy Zisk běžného období

12/91

73,8 12,5 4,6 8,1 0,0 1,0

12/92

67,4 18,3 0,7 12,1 0,0 1,5 100

12/93

51,6 32,4 2,7 10,0 2,3 1,0

12/94

49,6 10,4 21,2 10,1 8,7 0,0

12/95

48,5 9,4 26,5 14,3 1,3 0,0

12/96

0,0 1,9 85,0 11,2 1,4 0,5


____________________________________________________________________________

Dalším významným faktorem, který sehrál roli při vzniku problémů AB Banky, bylo to, že

zdroje pro poskytnuté úvěry byly z velké části zajišťovány na mezibankovním finančním trhu, zejména prostřednictvím nákupu peněžních prostředků od České spořitelny

(v hodnotě zhruba 6 mld. Kč). Tomu samozřejmě odpovídaly nákladnější úrokové

podmínky ve srovnání se získáváním zdrojů na trhu primárním. Kombinace nevýnosného úvěrového portfolia s poměrně drahými zdroji pro jejich financování způsobila vznik ztráty a narůstající potíže s likviditou.

Vývoj jednotlivých položek pasiv (v mil. Kč)

Graf 20 12,000 10,000

v mil. Kč

8,000 6,000 4,000 2,000

Sekundární zdroje

Ostatní závazky

Primární vklady

12 /9

5 12 /9

12 /9 4

12 /9 3

12 /9 2

12 /9

1

6

0

Vlastní zdroje

V prvních letech po zahájení činnosti se primární depozita AB Banky rozvíjela dynamicky,

v roce 1992 se oproti roku 1991 znásobila téměř 11-krát, rok 1993 přinesl další, více než dvojnásobné zvýšení oproti roku 1992. Vklady klientů tehdy činily necelé 4,5 mld. Kč.

Poté se ale v bance začaly projevovat likviditní potíže a na zásah ČNB převzala závazky

AB Banky vůči drobným vkladatelům v objemu cca 3 mld. Kč Česká spořitelna.

Pohledávky České spořitelny vůči AB Bance se tak zvýšily na přibližně 9 mld. Kč. Tento vývoj je patrný z grafu č.20, kdy současně s poklesem primárních vkladů v roce 1994 došlo k růstu ostatních závazků banky.

101


____________________________________________________________________________

Budoucí potíže s likviditou však bylo možné vysledovat již dříve z následujících ukazatelů, viz tabulka č.30. Tabulka 30

Podíl úvěrů na aktivech (v %)

Podíl úvěrů na aktivech (%)

86

1991 73,7

1992 74,0

1993 85,9

1994 82,6

1995 82,3

1996 82,0

Takto vysoké hodnoty jasně vypovídají o nedostatečné likviditě banky. Podíl úvěrů na aktivech byl příliš velký a vše bylo na úkor likvidnějších aktiv. Portfolio banky bylo velice

málo diversifikované a banka tak na sebe brala zvýšená rizika. Převážná část úvěrů se ukázala být nenávratnými a banka začala mít problémy dostát svým splatným závazkům. Dalším ukazatelem, který vypovídá o stavu likvidity je ukazatel krytí úvěrů primárními vklady, což zobrazuje následující tabulka č.31. Tabulka 31

Krytí úvěrů primárními vklady (v %)

Krytí úvěrů primárními vklady

1991 16,9

1992 24,6

1993 37,3

1994 12,4

Obecně lze říci, že banka by měla v zásadě krýt své úvěry primárními vklady. Je-li objem

primárních vkladů výrazně nižší než objem poskytnutých úvěrů, svědčí to jednak o nedostatečné likviditě, a jednak o tom, že je banka závislá na zdrojích poskytnutých jinými

bankami, které bývají obvykle výrazně dražší než primární vklady. I když vezmeme v

úvahu, že AB Banka patřila mezi banky malé, které mívají horší přístup k primárním

zdrojům, a že byla bankou novou, která si svou klientelu teprve hledala, přesto dosahoval tento ukazatel podprůměrných hodnot. Růst na hodnotu 37,3% v roce 1993 vypadal

slibně, v roce 1994 však jeho hodnota klesla vlivem zmiňovaného převedení závazků AB banky vůči střadatelům na Českou spořitelnu. I tento ukazatel vypovídá o tom - nyní i vzhledem ke struktuře pasiv - že podíl poskytovaných úvěrů byl přespříliš velký.

Pokud bychom v čitateli počítali hodnotu úvěrů bez zohlednění opravných položek, byl by podíl poskytnutých úvěrů na aktivech ještě vyšší. 86

102


____________________________________________________________________________

Velmi významným ukazatelem, na který je při hodnocení banky kladen zvláštní důraz, je ukazatel kapitálové přiměřenosti. Tabulka 32

Vývoj kapitálu, aktiv a rizikově vážených aktiv (v tis. Kč)

Aktiva Rizikově vážená aktiva Kapitál

1992 10 959 900 10 000 892 1 326 548

Kapitálová přiměřenost

13,26%

1993 13 811 156 13 759 340 1 378 250 10,02%

1994 14 363 334 14 363 545 1 095 403 7,63%

1995 13 436 156 13 311 179 1 766 013 13,27%

Rozdíl mezi hodnotou aktiv a rizikově vážených aktiv nám dává informaci o rizikovosti portfolia banky. Čím je tento rozdíl nižší, tím rizikovější aktiva banka drží (jsou

ohodnocena nejvyšší rizikovou vahou 100%). To má nepříznivý vliv na hodnotu kapitálové přiměřenosti, neboť mezi kapitálem a rizikově váženými aktivy je nepřímá vazba. V roce

1993 došlo k poklesu kapitálové přiměřenosti o 3,24 bodu oproti roku 1992. V tomto roce rostla rizikově vážená aktiva rychleji než kapitál. V rámci portfolia banky se zvýšil podíl

aktiv oceněných vysokou rizikovou vahou (úvěry klientům, investiční majetek a podobně) na úkor aktiv s nízkou rizikovou vahou (prostředky uložené u centrální banky a u ostatních

bank).V roce 1994 kapitálová přiměřenost poklesla pod předepsanou minimální hranici

8%. Oproti roku 1993 představovala úroveň 7,63% pokles o 2,39 procentního bodu. Na propadu se podílel jak růst rizikově vážených aktiv, tak pokles kapitálu, jež oboje působí

na ukazatel stejným směrem.V následujícím období se však negativní trend zastavil. Pokles rizikově vážených aktiv měl při současném růstu kapitálu za následek zvýšení

kapitálové přiměřenosti o 5,64 bodu na hodnotu 13,27%. Z hlediska adekvátnosti kapitálu tedy AB Banka splňovala - s výjimkou jediného období - regulační pravidlo stanovené bankovním dohledem ČNB.

Nakonec ještě zmínka o způsobu použití vykázaného zisku. V prvních dvou letech

existence banky byl disponibilní zisk z 85,7% v roce 1991, resp. ze 76,8 % v roce 1992

použit na výplatu dividend. Snaha vedení banky zainteresovat možné investory výplatou vysokých dividend je pochopitelná, prozřetelnější by však zcela jistě bývalo jeho použití na posílení kapitálových fondů a rezerv ze zisku. Podíl dividend na čistém zisku byl velmi nepřiměřený.

103


____________________________________________________________________________

Rok 1991 a především rok 1992 byly ve znamení silného rozvoje banky. V roce 1992 se bilanční suma zvýšila více než 7-krát, významně vzrostly primární i sekundární zdroje a

rovněž vlastní kapitál. V aktivech se expanze projevila značným nárůstem hmotného a nehmotného majetku, který souvisel s otevíráním nových filiálek. Za uvedené období

banka vykázala zisk a ukazatel kapitálové přiměřenosti se pohyboval vysoko nad předepsanou hranicí - na úrovni 13,26%.

První potíže se v bance projevily už v roce 1993. Úvěrové riziko se začalo naplňovat - 1/3 úvěrů se dostala do kategorie klasifikovaných (zatím do skupiny sledovaných). Banka sice vykázala zisk, ale nižší, něž v minulém období. Přitom primární zdroje dále rostly s tím,

jak banka získávala novou klientelu. Situace, kdy rostly levné zdroje a zároveň klesal zisk, vypovídá o tom, že banka neměla připraven kvalitní investiční program - jak získané prostředky výnosně a relativně bezpečně zhodnocovat.

Za stavu, kdy se nevracely vynaložené zdroje a přitom rostly závazky vůči vkladatelům, se

pak banka rychle dostala do potíží s likviditou (viz výrazný pokles pohotových peněz na

pokladně, u ČNB a ostatních bank v roce 1993). Struktura portfolia aktiv bance neumožňovala vzniklé potíže řešit.

Z důvodu neschopnosti AB Banky dostát svým závazkům proto zahájila ČNB na počátku roku 1994 řízení o odnětí bankovní licence. Řízení však bylo zastaveno na základě programu revitalizace a kapitálového posílení, který přijala mimořádná valná hromada banky, aby pádu zabránila.

Kritický stav banky naplno ukázalo účetnictví na konci roku 1994. 98% pohledávek z úvěrů bylo zařazeno mezi klasifikované, z toho 92,6% do kategorie pochybných a

ztrátových. Banka se dostala do ztráty a kapitálová přiměřenost poklesla pod přede-

psanou hranici - na 7,63%. Ke špatným úvěrům neměla banka ani zdaleka vytvořeny dostatečné rezervy a opravné položky. Z této krize se mohla dostat jedině s pomocí

investora, který by ji kapitálově posílil. Jak však bylo popsáno výše, k zamýšlenému

navýšení základního jmění Českou spořitelnou z rozhodnutí soudu nedošlo a na konci roku 1995 bylo bance odebráno povolení k činnosti.

104


____________________________________________________________________________

3.2.5

Legislativní odezva

Na zjevné mezery v legislativě ukázaly nepříznivé tendence v subsektoru malých bank.

Proto byla v polovině roku 1994 přijata novela zákona o bankách č. 156/94 Sb. Zákon

novelizoval dvě hlavní oblasti, a sice opatření a pravomoci ČNB a nově definoval pojištění vkladů fyzických osob.

Novela přesně vymezila, co se rozumí nedostatky v činnosti banky, při kterých je

oprávněna ČNB změnit povolení působit jako banka, zavést nucenou správu či nově snížit základní jmění banky. Pokuta, kterou byla ČNB oprávněna udělit, byla navýšena na

50 mil. Kč.

Za nedostatky v činnosti banky bylo považováno: porušení podmínek stanovených v povolení působit jako banka,

porušení příslušných zákonů, právních předpisů a opatření České národní banky,

provádění obchodů bankou způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů nebo ohrožuje bezpečnost a stabilitu bankovního systému,

řízení banky osobami, které nemají dostatečně odbornou způsobilost nebo nejsou občansky bezúhonné,

situace, kdy bankou vytvořený souhrn rezerv a opravných položek nepostačuje k pokrytí rizik vyplývajících z bankou vykázaného objemu klasifikovaných aktiv.

Ze zákona zmizely pasáže, které mohly vyvolat rozporuplné výklady. Například zavedení

nucené správy bylo dle zákona č. 21/92 Sb. možné tehdy, pokud „finanční situace a likvidita banky je výrazně nebo opakovaně v rozporu s požadavky stanovenými zákonem, či

dříve uplatněná opatření k nápravě nebo sankce nevedly k nápravě“. Nyní mohla být nucená správa zavedena ihned po zjištění nedostatků za předpokladu, že věc nesnese

odkladu. Maximální délka nucené správy byla omezena na 24 měsíců. Důležité bylo, že

začala dnem doručení rozhodnutí, nikoliv dnem zápisu do obchodního rejstříku. Vedení

banky tak byly okamžitě odejmuty veškeré pravomoce a řízení banky převzal správce. I pravomoce správce byly blíže definovány. Rozhodoval o věcech v působnosti valné hromady a při předlužení banky mohl podat návrh na prohlášení konkurzu. Podmínky pro

odnětí povolení licence byly věcně definovány již v předchozím zákoně, proto se tohoto 105


____________________________________________________________________________

kroku novela zákona netýkala. Datumu rozhodnutí o odnětí však nemuselo již předcházet zveřejnění v Obchodním věstníku, což způsobovalo dříve další průtahy.

Zákon nově upravil také pojištění vkladů a vznik Fondu pojištění vkladů . Pojištění

vkladů se vztahovalo pouze na fyzické osoby a náhrada se poskytovala ve výši 80 % vložené sumy, maximálně 100 tis. Kč pro jednoho vkladatele u jedné banky. Banky byly

povinny přispívat do Fondu ročně 0,5 % z objemu vkladů fyzických osob. Zákon též upravoval organizaci, hospodaření a postupy při vyplácení prostředků z Fondu.

Klíčové bylo v roce 1994 také přijetí nového opatření ČNB o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek k nestandardním úvěrům. Do poloviny roku 1994 tak

neexistoval (až na nezávazná doporučení ČNB) žádný jednotící systém této oblasti. To mělo za následek značně zkreslené údaje v bilancích bank, které byly předkládány ČNB.

Toto opatření rozdělilo úvěry podle včasnosti jejich splácení a povahy dlužníka na standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové. Základním kritériem přidělení

do té které skupiny byla doba prodlení dlužníka. Každá skupina úvěrů měla přiřazen svůj

koeficient, který určoval výši opravné položky k úvěru. Po zavedení tohoto opatření výše rezerv a opravných položek bank ani zdaleka neodpovídaly hodnotám, které byly tímto

opatřením stanoveny. V bankách začalo docházet k razantnímu nárůstu tvorby rezerv a

opravných položek, což způsobovalo bankám obrovské ztráty. Malé banky nebyly

většinou schopny potřebám tvorby rezerv a opravných položek čelit, a proto se po

aplikaci této metodiky na jejich účetnictví začaly kumulovat vlastní hospodářské problémy.

Banky navíc mohly daňově uznat jen určitou část vytvořených rezerv a opravných položek a při tak masivní tvorbě, která musela následovat po zavedení opatření, byla tato část spíše zanedbatelná. Limity rezerv a opravných položek klasifikovaných jako výdaje na dosažení,

zajištění a udržení příjmu byly stanoveny zákonem o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu č. 593/92 Sb. Novela tohoto zákona z roku 1995 zavedla zřetelnější pravidla

tvorby rezerv a opravných položek, kdy byly již důsledně odděleně definovány rezervy a

opravné položky. Zatímco rezervy se vytvářely na případ ztráty hodnoty pohledávek, která

ještě nenastala (standardní úvěry), opravné prostředky se vztahovaly na krytí ztráty

hodnoty pohledávky, která již fakticky nastala (klasifikované úvěry). Celková výše tvorby 106


____________________________________________________________________________

opravných položek nesměla dle nových ustanovení zákona z roku 1995 překročit 3 % průměrného stavu pohledávek za zdaňovací období. Když vezmeme v úvahu, že

v některých bankách byla více než polovina úvěrů klasifikovaných, nemohl tento limit pro tvorbu daňově uznatelných opravných položek postačovat.

Dalším novým opatřením ČNB bylo v roce 1994 opatření, kterým se stanovila omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů a investic do majetkových účastí. Toto neméně

důležité opatření mělo za cíl zabránit propojování (majetkovému i úvěrovému) banky s osobami blízkými bance. Opatření stanovilo to, že banka nesmí vůči vymezeným

subjektům (akcionářům banky, kteří nad ní mají kontrolu, právnickým osobám pod

kontrolou těchto akcionářů, právnickým osobám pod kontrolou banky a podílovým fondů

vytvořených právnickými osobami pod kontrolou výše uvedených subjektů) provádět následující obchody :

poskytovat úvěry zajištěné majetkovými cennými papíry vydanými bankou nebo výše uvedenými subjekty,

poskytovat úvěry na nákup majetkových cenných papírů vydaných bankou nebo výše uvedenými subjekty,

poskytovat úvěry na nákup majetkových cenných papírů vydaných výše uvedenými podílovými fondy, pokud tyto úvěry nejsou zajištěny subjekty nebo instrumenty s rizikovou váhou nižší než 100 % (podle opatření o kapitálové přiměřenosti),

nabývat majetkové účásti, které zakládají podíl na základním jmění výše uvedených subjektů,

při obhospodařování cenných papírů na účet klienta nakupovat bez jeho výslovného zmocnění majetkové cenné papíry vydané výše uvedenými subjekty.

Kromě výše uvedených změn v legislativě došlo také k dalším úpravám, z nichž lze uvést: podstatné zpřísnění a omezení vstupu do sektoru, včetně navýšení minimálního základního jmění banky na 500 mil. Kč,

úprava stávajících pravidel obezřetného podnikání (opatření stanovující omezení a

podmínky pro nezajištěné devizové pozice bank, opatření o kapitálové přiměřenosti bank, opatření o úvěrové angažovanosti bank, opatření ke zprávě o hospodaření banky), novelizace právních norem reflektující potřeby hypotečního bankovnictví. 107


____________________________________________________________________________

3.3 3.3.1

Krizový rok 1996 a druhá skupina postižených bank Vývoj bankovního sektoru

V roce 1996 pokračoval trend prohlubování konkurence v bankovním sektoru, zvyšoval se podíl zahraničních bank a poboček zahraničních bank působících na českém bankovním trhu. Růst bilanční sumy bankovního sektoru se v tuto dobu výrazně zpomalil 87 v důsledku

nižší dynamiky nárůstu vkladů, projevil se také snížený příliv zahraničního kapitálu a vliv měla pravděpodobně i zvýšená opatrnost a obezřetnost bank při rozvoji své činnosti.

Z hlediska struktury aktivních operací nedošlo v roce 1996 k zásadním změnám, hlavní

orientací byla i nadále úvěrová činnost, zdrojem úvěrové emise byla zejména rychle

likvidní aktiva. Objem klasifikovaných úvěrů se zvýšil 88 a vzhledem k rychlejší dynamice růstu standardních úvěrů došlo k mírnému snížení ukazatelů charakterizujících jejich podíl

na celkovém úvěrovém portfoliu. Ve struktuře pasiv dominovaly vklady klientů a mezibankovní vklady, došlo k výraznému zpomalení dynamiky růstu primárních vkladů,

současně došlo k částečnému přesunu vkladů ze skupiny malých bank do skupiny velkých bank. Ve skupině malých bank došlo k absolutnímu poklesu vkladů v návaznosti

na nedůvěru v tento sektor. Kapitálové vybavení bank se dále zvyšovalo. Velký podíl na

nárůstu základního jmění za celý bankovní sektor měly malé banky z důvodu navyšování jejich základního jmění v rámci Konsolidačního programu II.

V bankovním sektoru se v roce 1996 stupňovaly tendence k rozdílnému vývoji v jednotlivých skupinách bank. Zatímce velké a zahraniční banky pokračovaly v relativně

stabilním a obezřetném vývoji, tak v subsektoru malých bank se výrazně prohloubily

problémy spojené především s nekvalitním úvěrovým portfoliem z počátku činnosti bank. Již v roce 1995 se zintenzivnila kontrolní činnost bankovního dohledu

a na základě

provedených kontrol se ukázalo, že banky mají problémy zejména s nedostatečným

hodnocením kvality úvěrového portfolia a s potřebou výrazného navýšení opravných položek. Bankovní dohled se v rámci možností daných tehdejší platnou legislativou snažil

tuto situaci řešit formou konsolidačních programů pro jednotlivé banky. Bankovní dohled

87 88

V roce 1996 byla bilanční suma bankovního sektoru 2 040,3 mld. Kč. Objem klasifikovaných úvěrů dosáhl v roce 1996 hodnoty 354,2 mld. Kč.

108


____________________________________________________________________________

vyžadoval vůči jednotlivým bankám nápravu tohoto stavu (překlasifikaci úvěrů, dotvoření opravných položek, navýšení kapitálu).

Bohužel se ve většině případů nepodařilo negativní vývoj zastavit a to zejména

z následujících důvodů. Následkem prvních selhání bank se nejprve ve skupině malých

bank jako celku omezil růst pasiv, zvláště vkladů a později tyto vklady začaly dokonce

klesat. Na přelomu roku 1995 a 1996 řada malých bank nebyla schopna čelit poklesu

vkladů a nadměrným výběrům vkladů. To spolu s nesplácením bankou poskytnutých úvěrů vedlo ke ztrátě likvidity, kterou nemohly nijak banky řešit. Úsilí bankovního dohledu

k řešení problémů někdy navíc naráželo i na neochotu vlastníků banky ke spolupráci. V dalších případech pak problémy bank z počátku činnosti přesahovaly možnosti banky k jejich nápravě.

V této situaci musela ČNB zasáhnout, aby nedošlo k dominovému efektu v sektoru malých bank, což by vedlo ke ztrátě důvěry v malé banky 89, k zásadnímu omezení

možností malých bank získávat zdroje na mezibankovním trhu a pravděpodobně také k výraznému přesunu vkladů veřejnosti do velkých bank. Navíc musela ČNB vzít v úvahu přínos malých bank v počátcích transfomace

a

pozitiva působení malých bank v

bankovním sektoru. Malé banky v některých oblastech výrazně zvyšují standard bankovnictví. Nabízejí často individuální přístup ke klientům, kvalitní a komfortní platební

styk, krátkodobé investiční programy či výhodně úročené běžné účty. Malé banky přicházejí s novými produkty s předstihem před velkými bankami a nutí je tak k rozšiřování jejich služeb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem přistoupila ČNB na

počátku roku 1996 k realizaci uceleného programu konsolidace subsektoru malých bank. 3.3.2

Druhá skupina postižených bank a Konsolidační program II.

Základem Konsolidačního programu II. bylo promítnutí potenciálního rizika z aktivních operací do reálné ztráty banky. Vycházelo se z výsledků externích auditorů účetních

závěrek za rok 1995. Externí auditoři provedli kontroly, které prokázaly nedostatečné rezervy a kapitál na pokrytí potenciálních ztrát. Zreálnění potenciálních rizik a jejich 89

To by dále mohlo přerůst v systémovou krizi ohrožující stabilitu celého bankovního sektoru.

109


____________________________________________________________________________

promítnutí do účetnictví vedlo v podstatě k poklesu kapitálové přiměřenosti všech bank.

Jestliže kapitálová přiměřenost nedosahovala 8%, byly banky vyzvány k vypracování

konsolidačních programů, jež by vedly k naplnění požadovaných 8% kapitálové přiměřenosti k 31. 12. 1996. Konsolidační programy pak byly posouzeny a projednány

s jednotlivými bankami, zda jsou reálné a dostatečné k zastavení nepříznivého vývoje.

Opatření vydaná ČNB vycházela z individuální situace každé banky, rozsahu ztrát, možností dalšího rozvoje, ochoty akcionářů a managementu banky účastnit se na ozdravném procesu90.

Do Konsolidačního programu II. bylo zařazeno 15 bank. Následující tabulka č.33 podává

přehled o 10 z nich, které jsem zařadila ve své práci do druhé skupiny. Zbylých pět bank,

u kterých došlo v rámci Konsolidačního programu II. k navýšení základního jmění

stávajícími akcionáři nebo novým investorem a které byly dále řešeny v rámci Stabilizačního programu v roce 1997, jsem zařadila do třetí skupiny bank . Tabulka 33

Druhá skupina postižených bank a Konsolidační program II. , rok 1996 Nucená správa/ Omezení činnosti

Ekoagrobanka Bankovní dům Skala Coop banka

První slezská banka

Podnikatelská banka

16. 1.- 27. 9. 1996

23. 4. 1996 plus 2 roky 6. 6. 1996

Evrobanka Realitbanka

Velkomoravská banka 90 91

10. 7. 1996 – 17. 4.1997 10. 7. 199610. 7.1998

Odebrání licence

Konkurs

31. 5. 1997 převzetí Union bankou 31. 3. 1997 převzetí Union bankou 6. 5. 1998 13. 5. 1996

Likvidace 1. 1. 1998

20. 11. 1997

ZK91 (v mld. Kč) 1995 0,50

27.11.1997 – 4. 2.2004

0,57

1. 1. 1999

0,50

1. 7. 1996

0,50

převzetí J&T Finance group v roce 1998 30. 6. 1997 převzetí Union bankou 17. 4. 1997

24. 3. 1997

0,054

10. 7. 1998

2. 7. 1998

0,001

29. 9. 1998 – 7. 3 2001

Zpráva o činnosti bankovního dohledu v České republice ( 1999 : 28 ). Základní kapitál zapsaný do Obchodního rejstříku.

110

0,45 1,25


____________________________________________________________________________

Kreditní banka Plzeň Agrobanka

1.10.1996

17. 9. 1996 plus 2 roky

21.12.1998 1.10.1996

1,86

10. měsíc 1998

4,09

1997-rozdělení licence na 2 části 9. měsíc 1998

Zdroj : www.cnb.cz a Obchodní rejstřík 2004

Přijatá opatření v rámci Konsolidačního programu II. vůči jednotlivým bankám lze

rozdělit do 4 základních skupin:

snížení základního jmění a zavedení nucené správy, Toto řešení bylo přijato v případech značné ztráty z hospodaření banky, k jejímuž

částečnému pokrytí bylo nezbytné použít prostředky stávajících akcionářů formou snížení základního jmění a jeho převedení do rezerv. Nucená správa byla zaváděna v případech, kdy existovala šance na revitalizaci banky, ale management a rozhodující

akcionáři nebyli schopni tento proces zajistit či dokonce jejich působení ohrožovalo pozici banky a na jejich místo musel nastoupit nezávislý správce. Další jednání a

opatření vycházela z posouzení možností oživení banky prostřednictvím navýšení základního jmění novými investory nebo fúzí s jinou bankou, případně byla volena

cesta ukončení činnosti banky formou konkurzu nebo likvidace. Nucená správa bez

následného převzetí investorem byla uplatněna v Realitbance a Velkomoravské bance. Do Podnikatelské banky vstoupil nový investor v roce 1998 a banka dále

působí pod názvem J&T banka. ukončení činnosti banky,

Odnětí licence bylo zvoleno v případech velkého rozsahu ztrát a minimální možnosti

dalšího působení banky a neochoty nebo neschopnosti akcionářů či nových investorů podílet se na krytí ztrát z dřívější činnosti banky. Tímto způsobem se řešily případy První slezské banky, Kreditní banky Plzeň a COOP banky92.

92

COOP banku měla původně převzít Foresbank, ale k fúzi nakonec nedošlo.

111


____________________________________________________________________________

odprodej banky s předpokladem budoucí fúze,

V případech, kdy existoval zájem jiné banky na převzetí obchodní sítě a rozhodující

části aktiv a pasiv, podpořila ČNB odprodej jiné bance s předpokladem budoucího začlenění této akvizice do struktury kupující banky. Tento způsob řešení situace banky se jeví jako nejlepší možný, ačkoliv i on je spojen s náklady státu, protože banky

musejí být před fúzí s jinou bankou očištěny o špatná aktiva, jinak by nebylo možné je

prodat. Avšak tato varianta je méně nákladná než uzavření banky a následná kompenzace vkladatelů. V tomto ohledu byla nejvýznamnější bankou Union banka,

která pod svá křídla vzala Ekoagrobanku, Bankovní dům Skala a Evrobanku. V roce

1999 přišla do této skupiny i Foresbank (viz třetí skupina bank), a Union banka se tak stala významným subjektem na bankovním trhu93.

navýšení základního jmění stávajícími akcionáři nebo novým investorem. Tento způsob byl zvolen v případech, kdy stávající akcionáři nebo noví investoři vyjádřili ochotu realizovat program konsolidace banky a navýšit základní jmění banky

k pokrytí identifikovaných ztrát - Banka Haná, Moravia Banka, Universal banka, Pragobanka, Plzeňská banka, Foresbank 94.

K podpoře úspěšnosti Konsolidačního programu II. ČNB navíc poskytla v případech malých a středních bank záruky na výplatu vkladů nad rámec Fondu pojištění vkladů

(FPV), a to do výše 4 mil. Kč. Výše náhrady vkladů nad rámec FPV byla konstruována tak,

Převzetí čtyř nezdravých bankovních ústavů se však negativně promítlo do hospodaření Union banky. Vstupem Invesmartu do Union banky se situace ústavu bohužel nestabilizovala. Již dříve řešila banka špatnou kapitálovou vybavenost rozprodejem podniků ze skupiny Union group. Ani to nestačilo a banka na konci roku 2002 potřebovala cca 4,5 mld. Kč na obnovení stability banky, přičemž 1,7 mld. Kč požadovala banka od státu jako dodatečnou pomoc za převzetí zkrachovalých bank. Tuto sumu si zaúčtovala jako standardní pohledávku do svých aktiv, přestože na ni právně žádný nárok neměla, a ani jednání s ČNB nedávala žádný důvod pro domněnku, že bude bance taková suma uhrazena. Invesmart počítal s tím, že tyto peníze ze strany ČNB uhrazeny budou a byl ochoten investovat zbývající 3 mld. Kč. Špatné zprávy o finanční situaci banky se dostaly mezi veřejnost, která začala reagovat vybíráním vkladů, což ohrozilo likviditu banky a vedlo v únoru 2003 k uzavření poboček. ČNB odmítla bance jakkoliv pomoci. Analýza zjistila, že si banka svou špatnou finanční situaci nepřivodila převzetím nezdravých subjektů, nýbrž zejména poskytováním úvěrů spřízněným osobám s předchozím vedením. V polovině března ČNB zhodnotila ozdravný plán představenstva banky, který měl vést k obnovení platební schopnosti ústavu, jako nereálný a přistoupila k zahájení řízení o odnětí licence (březen 2003). 93

94

Zpráva o činnosti bankovního dohledu v České republice (1999: 28).

112


____________________________________________________________________________

aby došlo k uspokojení maximálního počtu klientů, a to nejen fyzických, ale i právnických osob (menších firem), které byly toho času ze schématu pojištění vkladů vyloučeny.

Mimo rámec konsolidačního programu byla řešena situace v Agrobance (AGB , proto je

v tabulce č.33 zvýrazněna jiným způsobem než ostatní banky. Šlo o zvláštní případ, neboť

AGB byla v té době 6. největší bankou působící v ČR (největší soukromou bankou bez

státního podílu). Její úpadek mohl znehodnotit vše, co bylo do té doby vykonáno v subsektoru malých bank včetně možných dopadů na celý bankovní sektor.

Po uvalení nucené správy zůstala banka v provozu a na vklady klientů byla vydána záruka státu. Agrobanka již v roce 1993 dobrovolně vyčíslila potenciální ztráty a promítla je do

svého účetnictví. Ve spolupráci s bankovním dohledem pak až do konce roku 1995 poměrně úspěšně realizovala program zaměřený na zlepšení její situace. Ta se však

dramaticky změnila po ovládnutí Agrobanky novými vlastníky, skupinou soustředěnou kolem Motoinvestu, a. s. Banka přestala plnit dohodnutý program, prováděla rizikové obchody zejména s cennými papíry, a zhoršila se i kvalita úvěrového portfolia. Banka

neplnila uložená opatření k nápravě a dostala se do neudržitelné likvidní situace, která vyústila v nutnost zavedení nucené správy k 17.9.199695.

Pro zajištění stability bankovního sektoru bylo tudíž rozhodnuto udržet banku

v plnohodnotném provozu během nucené správy a důvěru klientů posílit vydáním záruky ČNB za vklady. Po zavedení nucené správy externí auditor potvrdil, že ztráty banky

převyšují její kapitál. Celá tato situace byla nakonec vyřešena prodejem části AGB strategickému investorovi, který k tomu účelu založil GE Capital Bank. Rizika spojená

s realizací prodeje části podniku investorovi pokryla ČNB. AGB byla následně odejmuta licence a společnost skončila v likvidaci. 3.3.3

Finanční analýza a vývoj v COOP bance

Za druhou skupinu bank jsem zpracovala finanční analýzu COOP banky. COOP banka získala licenci 27. září 1991 a zahájila činnost 24. února 1992. Banka byla založena orgány

družstevního sektoru a měla se stát bankou ve vlastnictví a užívání družstev. Družstevní 95

Zpráva o činnosti bankovního dohledu v České republice (1999 : 30).

113


____________________________________________________________________________

sektor upsal a splatil majoritní podíl na základním jmění, do zákonem stanovené výše 500

mil. Kč . Větší problémy se začaly v bance projevovat v letech 1994 – 1995 a vyvrcholily v roce 1996. Na základě problémů s likviditou banky a v důsledku neplnění předchozích

opatření ČNB vůči bance bylo COOP bance zásadně omezeno pořizování nových aktiv, nakládání se stávajícími aktivy a vstupování do smluvních vztahů, ze kterých by

v budoucnu mohlo vyplynout plnění banky. V dubnu 1996 vydala ČNB rozhodnutí o snížení základního jmění o částku 499 mil. Kč na částku 1 mil. Kč. Rozhodnutí bylo

odůvodněno tím, že banka vykázala ke dni 31.prosince 1995 ztrátu ve výši 662,87 mil.Kč96. Kromě této ztráty vykazovala banka poměr kapitálu k rizikově váženým

aktivům menší než nula a dlouhodobě překračovala limity úvěrové angažovanosti. K dalším problémům COOP banky patřilo :

nedostatečná výše účtu banky v clearingovém centru České národní banky,

opakované problémy se získáním resp. dlouhodobou stabilizací vrcholového managementu,

nesplacení úvěrů poskytnutých akcionářům a osobám s nimi ekonomicky spjatými, nebyla splněna postupná dokapitalizace banky 97,

neschopnost dosáhnout nápravy své nepříznivé finanční situace vlastními silami a ani akcionáři banky.

Proto bylo dne 23. dubna 1996 přijato další rozhodnutí ČNB o zavedení nucené správy98.

Nucená správa trvala v COOP bance dva roky a skončila uplynutím této doby dle zákona o bankách. V tomto období správce pověřený výkonem nucené správy v bance vyhledával vhodného investora pro banku, který by provedl její dokapitalizaci a umožnil další

fungování. V roce 1996 došlo k neúčinnému úpisu akcií ze strany Foresbank99, která se následně taktéž dostala do finančních problémů, a tudíž k fúzi s COOP bankou nedošlo. V

roce 1997 byl problém s výší základního jmění vyřešen úpisem a splacením 500 mil. Kč ze

strany České finanční, s.r.o. Základní jmění tak dosáhlo 501 mil. Kč a Česká finanční se stala majoritním akcionářem banky.

Po zúčtování s rezervními a dalšími fondy ztráta mnohonásobně přesáhla 20% vlastního kapitálu banky. Rozhodnutí valné hromady ze dne 6. června 1995 o navýšení základního jmění, které však v prvním ani v druhém kole upisování základního jmění nebylo účinné. 98 Správcem byl jmenován doc. Ing. Anton Vavro, CSc. 99 Foresbank se nepodařilo zapsat navýšení kapitálu kvůli žalobám akcionářů COOP banky z řad svazů sdružených v Družstevní asociaci. 96

97

114


____________________________________________________________________________

Vzhledem k tomu, že se během trvání nucené správy nepodařilo výše uvedené problémy

vyřešit ani nalézt vhodného investora, tak přistoupila ČNB k odnětí bankovní licence dnem 6. května 1998. Následně valná hromada konaná dne 14. srpna 1998 rozhodla o vstupu společnosti do likvidace k 1. lednu 1999.

Při analýze vývoje finanční situace COOP banky jsem použila údaje uvedené ve výročních

zprávách, účetních závěrkách a přílohách k nim za období od roku 1992 do roku 1998 . Následující tabulky a grafy jsou zpracovány z výše uvedených zdrojů a podávají stručný přehled o vývoji finanční situace v COOP bance.

115

Tabulka 34

Vývoj aktiv a pasiv COOP banky, a.s. v letech 1992 – 1998 (v tis. Kč)

JEDNOTLIVÉ POLOŽKY AKTIV V LETECH Pokladní hodnoty Vklady u České národní banky Vklady u ostatních bank Úvěry republikovým a místním orgánům Standardní Klasifikované Úvěry klientům Standardní Klasifikované Opravné položky k úvěrům Cenné papíry a majetkové účty Opravné položky Hmotný majetek Nehmotný majetek Ztráta běžného roku Ostatní aktiva AKTIVA CELKEM JEDNOTLIVÉ POLOŽKY PASIV V LETECH Úvěry a zdroje od české národní banky Úvěry a vklady od ostatních bank Vklady klientů celkem Přijaté úvěry od klientů Závazky vůči různým věřitelům Rezervy Základní jmění100 Zisk běžného období Rezervní fond Ostatní rezervní fondy Ostatní pasiva Neuhrazená ztráta předchozích let PASIVA CELKEM

90

XII.92 31 377 7 122 300 035 0 0 0 2 206 814 2 206 814 0 0 5 971 0 115 792 17 749 294 148 074 2 833 228 XII.92 31 000 1 290 100 869 041 0 5 650 14 000 500 000 0 28 168 0 95 251 0 2 833 228

Základní jmění (tis. Kč). Včetně ažiového fondu, jinak základní jmění COOP banky 500 mil. Kč.

101

XII.93 92 357 157 032 565 202 0 0 0 3 563 612 2 604 367 959 254 2 957 140 423 0 233 951 46 708 0 105 845 4 902 182 XII.93 460 083 1 450 210 2 183 379 0 75 073 68 036 500 000 27 929 0 30 883 106 589 0 4 902 182

XII.94 116 120 207 204 752 218 0 0 0 4 101 432 1 980 444 2 120 988 293 502 631 37 945 429 689 37 210 18 376 140 102 6 266 744 XII.94 209 966 1 696 934 3 467 295 0 23 165 186 165 500 000 0 0 58 813 124 136 0 6 266 744

116

XII.95 138 216 246 627 1 121 066 88 753 88 753 0 4 038 094 1 894 535 2 143 559 795 736 379 986 967 523 551 31 043 917 666 314 398 7 002 697 XII.95 331 042 1 857 848 3 646 314 0 26 609 273 623 625 250 101 0 0 40 437 201 574 0 7 002 697

XII.96 109 666 81 030 721 319 126 884 126 884 0 3 064 704 646 662 2 418 042 1 349 309 98 807 6 235 448 524 18 613 841 711 55 722 4 211 436 XII.96 1 679 752 893 679 1 081 177 267 942 23 165 46 270 500 000 0 0 0 86 764 -367 313 4 211 436

XII.97 94 850 281 427 40 901 127 779 114 805 12 974 2 577 317 102 771 2 474 546 2 020 705 235 223 51 264 442 737 11 574 1 307 229 41 526 3 088 594 XII.97 2 590 800 61 627 246 225 926 68 889 178 445 500 000 0 0 0 105 251 -1 209 024 3 088 594

XII.98 147 255 705 71 531 120 415 104 380 16 035 2 314 424 17 960 2 296 464 2 120 271 85 068 81 710 202 417 27 312 786 245 29 628 1 690 911 XII.98 3 370 000 0 7 068 120 096 32 146 166 021 500 000 0 0 0 10 833 -2 516 253 1 690 911


____________________________________________________________________________

Vývoj jednotlivých položek aktiv COOP banky , a.s. (v tis.Kč)

1 9 98

1 9 97

1 9 96

1 9 95

1 9 94

1 9 93

4500000 4000000 3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0

1 9 92

v tis.Kč

Graf 21

Úvěry klientům HIM,NIM a ostartní Peníze na pokladně a u jiných bank

Rozhodující složkou aktiv byly úvěry. Úvěrovou expanzi zachycuje graf č.21, kde lze vypozorovat růstovou tendenci poskytnutých úvěrů, i když tempo růstu se postupně

zpomalovalo. Objem úvěrů rostl do konce roku 1994, kdy došlo k mírnému poklesu. Tento pokles byl způsoben zejména z důvodu nedostatku primárních zdrojů a ztíženého získávání

úvěrů na mezibankovním trhu. V roce 1996 byl znatelný výrazný pokles z důvodu zavedení nucené správy v bance a omezení jejich aktivit v oblasti poskytování úvěrů. Banka v období nucené správy mohla poskytovat pouze eskontní úvěry financované ČNB a formou restrukturalizace řešit nesplácené úvěry.

S poskytováním úvěrů bylo spojeno značné riziko související s jejich návratností, což

se začalo projevovat od roku 1993, kdy se objevily první náznaky nedostatečné kvality úvěrového portfolia. Procentní podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů byl

v roce 1993 26,92 % a v roce 1998 dosáhl hodnoty 99,22 % . Graficky je tato skutečnost znázorněna v grafu č. 22.

117


____________________________________________________________________________

Klasifikované úvěry na úvěrech celkem COOP banky, a.s. (v tis. Kč)

4500000 4000000 3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0 ec -9 8

ec -9

ec -9 6

5 ec -9

D


D

D

D

D

D

D

ec -9

ec -9 4

7

ec -9 2

3

v tis. Kč

Graf 22

Úvěry celkem

Na poskytnuté úvěry neměla banka vytvořeny dostatečné rezervy a opravné položky. Úroveň vytvořených rezerv a opravných položek byla nízká, zejména v počátku činnosti. Krytí rizik opravnými položkami a rezervami se postupně zvyšovalo až v roce 1998 dosáhlo 93,9%. Výše uvedené skutečnosti dokumentuje následující graf č.23. Graf 23

Opravné položky a rezervy k úvěrům COOP banky, a.s. (v tis. Kč)

4500000 4000000

v tis. Kč

3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000

500000

0

Dec-92

Dec-93

Dec-94

Úvěry celkem

Dec-95

Dec-96

Dec-97

Dec-98

Opravné položky a rezervy

Zvýšený nárůst tvorby rezerv a opravných položek měl značný dopad na hospodářský výsledek. Do konce roku 1994 se tvorba rezerv, opravných položek a hospodářský

výsledek vyvíjely stejným směrem. Z toho vyplývá, že negativní dopad tvorby rezerv a 118


____________________________________________________________________________

opravných položek na zisk banky byl převážen jinými faktory. Od roku 1995 se dostal hospodářský výsledek do záporných hodnot, což je patrné z následujícího grafu č.24.

Tvorba rezerv a opravných položek a jejich vliv na tvorbu hospodářského výsledku COOP banky , a.s. v letech 1992 - 1998 (v tis. Kč)

Rezervy a opravné položky celkem

e c -9 8 D

D e c9 7

e c -9 6 D

D e c9 5

D

3 D e c9

e c -9 D

e c -9 4

3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0 -500000 -1000000 -1500000 2

v tis. Kč

Graf 24

Hospodářský výsledek

Zdroje na poskytnuté úvěry byly v případě COOP banky zajišťovány v počátcích činnosti

zejména jako zdroje primární. Růstová tendence primárních vkladů končí rokem 1995, kdy v důsledku ukončení činnosti některých menších bank a problémů spojených s vyplácením vkladů klientů byla snížena důvěryhodnost ostatních menších bank. Banka se

dostávala do finančních problémů z titulu odlivu vkladů klientů. Banka řešila situaci

nákupem zdrojů na mezibankovním trhu, a tak docházelo naopak od roku 1995 k nárůstu sekundárních zdrojů. Tomu samozřejmě odpovídaly nákladnější úrokové podmínky ve

srovnání se získáváním zdrojů na trhu primárním. Vše je znázorněno v níže uvedeném

grafu č. 25, který dokumentuje vývoj jednotlivých položek pasiv COOP banky za sledované období 1992-1998.

119


____________________________________________________________________________

Vývoj jednotlivých položek pasiv COOP banky, a.s. (v tis. Kč)

4000000 3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0

Sekundární zdroje Ostatní závazky

ec -9 8

ec -9 7

D

D

D

D

D

D

D

ec -9

5 ec -9

ec -9 4

ec -9 3

ec -9 2

6

v tis. Kč

Graf 25

Primární zdroje Vlastní zdroje

Z vývoje bilance aktiv a pasiv je zřejmé, že její obchodní aktivity byly směrovány

především do oblasti úvěrů poskytnutých klientům. Procentní podíl úvěrů na aktivech

(brutto) není sice tak vysoký jako v případě AB banky, přesto je z tabulky č.35 patrné, že v počátcích činnosti banky byl tento podíl relativně vysoký, což svědčí o nedostatečné likviditě banky. Od roku 1992 tento ukazatel vykazoval klesající tendenci a to zejména

vlivem i dalších aktivit prováděných bankou v oblasti cenných papírů a majetkových

účastí, obchodování s ostatními bankami a investic do hmotného a nehmotného majetku. Tento pokles je zaznamenán v tabulce č. 35. Tabulka 35 Úvěry/Aktiva

Vývoj podílu poskytnutých úvěrů na aktivech COOP banky, a.s. v letech 1992 - 1998 (v %). XII.92 77,9

XII.93 72,7

XII.94 65,1

XII.95 52,9

XII.96 57,3

XII.97 52,4

XII.98 62,5

Dalším ukazatelem, který vypovídá o stavu likvidity je ukazatel krytí úvěrů primárními vklady, což zobrazuje tabulka č.36. Malé banky se obecně potýkaly s problémem získávání

primárních zdrojů. V letech 1994 a 1995 se bance podařilo zajistit značné procentuální krytí poskytnutých úvěrů primárními zdroji, což byl velice příznivý trend. Vlivem

120


____________________________________________________________________________

problémů banky, ztráty důvěry klientů a následné zavedení nucené správy však způsobilo výrazný pokles poměru primárních zdrojů na financování úvěrů. Tabulka 36

Vývoj podílu primárních zdrojů na celkových úvěrech COOP banky, a.s. v letech 1992 - 1998 (v %)

Primární zdroje/ Úvěry celkem

XII.92 39,4

XII.93 61,3

XII.94 84,5

XII.95 88,4

XII.96 42,3

XII.97 31,5

XII.98 5,2

Velmi významným ukazatelem je dále ukazatel kapitálové přiměřenosti. Tento ukazatel se do roku 1994 pohyboval v kladných hodnotách. Od roku 1995 se ale kapitálová

přiměřenost COOP banky dostala již do záporných hodnot vlivem růstu rizikovějších aktiv

v portfoliu banky (s vyšší rizikovou váhou) a dále vlivem dosaženého záporného vlastního jmění z titulu zaúčtované ztráty. Vývoj kapitálové přiměřenosti COOP banky je zobrazen v tabulce č.37. Tabulka 37

Kapitálová přiměřenost COOP banky, a.s. v letech 1992 – 1997 (v %)

Výkazy s číselnými ukazateli Hlášení o poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům Vlastní kapitál k rizikově váženým aktivům

1992

1993

1994

1995

1996

1997

24,71

11,93

11,81

-7,11

-51,25

-170,28

23,46

10,68

10,56

-7,11

-51,25

-170,28

COOP banka se během své činnosti dostala do podobných problémů a vykazovala stejné

charakteristické rysy jako dříve uvedený případ AB banky. COOP bance se přes veškerou snahu managementu nepodařilo získat a postupně zvyšovat objem primárních vkladů.

Musela tedy nakupovat dražší finanční zdroje k financování aktivních obchodů na

mezibankovním trhu, jejichž dostupnost byla navíc v důsledku problémů v subsektoru malých bank značně omezena. Postupně se ukázala kvalita poskytnutých úvěrů a klasifikované úvěry výrazně ovlivnily likviditu a současně hospodářský výsledek banky

vzhledem k zákonem stanovené tvorbě opravných položek. Následná tvorba opravných položek a rezerv zhoršila prudce hospodářský výsledek a ukazatele obezřetného podnikání. Banka se dostala do takové situace, ze které se vlastními silami a svou činností nemohla vymanit.

121


____________________________________________________________________________

3.3.4

Nutné legislativní změny

Významným signálem pro bankovní sektor bylo v roce 1996 schválení zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Kromě definice

základních pojmů a nutnosti identifikace mělo zásadní význam pro finanční instituce

zavedení pojmu „ podezřelý obchod „ . Podle tohoto zákona jde o obchod provedený za

okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosu z trestné činnosti. Jedná se zejména o následující případy :

vklady v hotovosti a jejich okamžité výběry nebo jejich převody na jiné účty,

zřizování účtů jedním klientem, jejichž počet je podle poznatků finanční instituce ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti,

pohyby na účtech klienta, které podle poznatků finanční instituce neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti,

počet obratů na účtu během jednoho dne nebo ve dnech následujících, který neodpovídá obvyklým peněžním operacím klienta.

V rámci ministerstva financí vznikl finanční analytický útvar (FAÚ) , který je ze zákona

pověřen sběrem a analýzou nahlášených podezřelých transakcí od finančních institucí,

včetně bank. Banky mají oznamovací povinnost vůči FAÚ, pokud zjistí podezřelý obchod. Banky byly dále povinny vybudovat systém vnitřních zásad, postupů a opatření k předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a tento systém při své činnosti uplatňovat.

V souvislosti s výše uvedeným zákonem proti praní špinavých peněz byl doplněn také

zákon č. 21/1992 Sb. o bankách. V ustanovení týkající se bankovního tajemství byla zavedena pro banky oznamovací povinnost v souvislosti s podezřelým obchodem.

Bylo vydáno zcela nové opatření ČNB o zásadách vytváření portfolií cenných papírů a

majetkových podílů bankami a krytí rizika znehodnocení cenných papírů a majetkových podílů opravnými položkami. Hlavním cílem bylo omezit rizika ztráty ze znehodnocení

cenných papírů a majetkových podílů (z důvodu poklesu tržní ceny), které banka nakoupila na vlastní účet.

122


____________________________________________________________________________

Toto opatření :

rozlišuje obchodní a investiční portfolio cenných papírů podle účelu jejich pořízení, současně váže prodej z investičního portfolia na oznámení ČNB,

definuje tržní ocenění jednotlivých typů cenných papírů, současně zohledňuje i likviditu cenného papíru na veřejně organizovaných trzích,

stanovuje povinnost banky vytvářet k jednotlivým emisím cenných papírů a k majetkovým podílům opravné položky ve výši rozdílu mezi tržním oceněním a cenou pořízení,

stanovuje povinnost vytvářet opravné položky k cenným papírům v obchodním

portfoliu denně ve výši záporných rozdílů mezi účetní hodnotou a tržním oceněním k jednotlivým cenným papírům,

stanovuje povinnost vytvářet opravné položky k cenným papírům a majetkovým

podílům v investičním portfoliu ročně ke dni sestavení roční účetní závěrky souhrnně za celé investiční portfolio .

Bankovní dohled ČNB pokračoval v realizaci úprav a změn stávajících pravidel obezřetného podnikání bank, které byly zahájeny již v roce 1995. Novelizace opatření o kapitálové přiměřenosti se dotkla zejména doplnění a zpřesnění rozdělení subjektů z hlediska rizikových vah, bankám v nucené správě a likvidaci byla přidělena nejvyšší

riziková váha, bylo dořešeno stanovení rizikových vah ve vztahu ke státním institucím

(Konsolidační banka, FNM, EGAP apod.) a také byl upřesněn okruh podrozvahových

aktivit, které jsou začleňovány do propočtu kapitálové přiměřenosti a určení faktoru konverze k těmto položkám.

V rámci úvěrové angažovanosti se přistoupilo k nové definici položek zahrnovaných do

souhrnu úvěrových angažovaností vůči jednotlivým typům klientů s jasnějším vymezením co se týká rozsahu a objemu.

V rámci opatření upravujícího oblast likvidity se novelizace zaměřila především na stranu

pasiv (vkladů). Pro banky tak vznikla povinnost nových hlášení obsahující požadavky na

vykazování struktury vkladů podle velikosti a jednotlivých věřitelů nad stanovenou hranici celkového objemu jejich vkladů.

123


____________________________________________________________________________

3.4

3.4.1

Rok 1997, Stabilizační program a třetí skupina postižených bank Situace v bankovním sektoru

Bankovní

sektor byl

v roce 1997 významně

ovlivňován vnější ekonomickou

nerovnováhou, prováděná měnová politika nepřispěla ke zlepšení hospodářské situace bank a ke konsolidaci bankovního sektoru. V květnu 1997 ČNB prudce zvedla základní

úrokové sazby v reakci na ekonomický vývoj např. lombardní sazba se zvýšila na 50 % a

poté byl přístup k lombardním úvěrům úplně zastaven. ČNB nadále pracovala na zlepšení legislativního rámce, pokračovaly práce na přípravě malé a velké novely zákona o bankách.

V roce 1997 nezískala žádná nová banka licenci a tedy aktivně působilo na českém

bankovním trhu 50 bank. Pokračoval trend ve snižování podílu velkých bank na bilanční

sumě, a to především díky zvýšené aktivitě zahraničních bank a poboček zahraničních

bank. Rozvoj činnosti zahraničních bank byl patrný zejména při poskytování úvěrů.

Bilanční suma bankovního sektoru dosáhla na úroveň 2 333,1 mld. Kč. Dynamika růstu bilanční sumy byla stejně jako v roce 1996 nižší (pokles kurzu Kč a další faktory). Co se týká struktury bilanční sumy, tak na straně aktiv se dále postupně snižoval podíl úvěrů a cenných papírů při současném zvyšování rychle likvidních aktiv a vkladů u bank. Na

straně pasiv se snižoval podíl primárních vkladů. V portfoliích bank stále přetrvával vysoký objem klasifikovaných úvěrů, což částečně souviselo i s nízkou úrovní odpisu úvěrů proti

vytvořeným opravným položkám a rezervám. K 31.12.1997 tvořily klasifikované úvěry

26,98 % na úvěrech celkem (bez KoB a bank v nucené správě). Kapitálové vybavení bankovního sektoru se dále zvyšovalo, kapitálová přiměřenost bankovního sektoru dosáhla v roce 1997 hodnoty 10,6%.

Pokračující proces konsolidace se neobešel bez poklesu důvěry veřejnosti v bankovní

sektor. Již v předešlém roce došlo k částečnému přesunu vkladů z malých bank do velkých bank a tento trend odlivu vkladů pokračoval i v roce 1997. K zamezení rizika likvidní krize

malých bank a k podpoře celkové stabilizace bankovního sektoru přijala vláda České

republiky svým usnesením ze dne 16. října 1996 jako systémové řešení "Program posílení

stability bankovního sektoru ČR" , který se vžil pod pojmem Stabilizační program.

124


____________________________________________________________________________

3.4.2

Stabilizační program a třetí skupina postižených bank

V rámci Stabilizačního programu pak byla malým bankám nabídnuta možnost finanční

podpory k posílení likvidity. Od bank, které se rozhodly přijmout ozdravný stabilizační

program, odkoupila specializovaná instituce Česká finanční, s.r.o. nebonitní pohledávky

v nominální hodnotě do výše maximálně 110% jejich základního jmění. Po celou dobu uskutečňování stabilizačního programu se nacházely tyto banky ve speciálním režimu a

Česká národní banka měla vůči nim výrazně zvýšené pravomoci. Banky se zaručily, že po ukončení sedmiletého programu uhradí České finanční tu část pohledávek, kterou se České finanční v průběhu trvání Stabilizačního programu nepodaří realizovat. Za tímto účelem

vytvářely banky každoročně rezervu minimálně ve výši 1/7 z hodnoty odprodaných pohledávek. Refinancování zajišťovala Česká finanční za tržní úrok a Konsolidační banka, jíž tyto náklady a případné ztráty měl uhradit Fond národního majetku.

Do stabilizačního programu se během roku 1997 zapojilo šest bank, které v disertační práci tvoří třetí skupinu bank. Jde o následující banky : Banka Haná,

Zemská banka (později Expandia banka, dnes eBanka), Pragobanka,

Moravia banka,

Universal banka, Foresbank.

Zapojením se do programu daly banky souhlas k přísnějšímu a přímému dohledu České národní banky, která tak dostala právo vyjadřovat se ke strategii jednotlivých finančních ústavů v průběhu konsolidace, k opatřením, které banky přijaly ke stabilizaci akcionářské

struktury, ke zlepšení kvality managementu a k systémům vnitřního řízení a kontroly. Tyto závazky byly ze strany většiny ostatních bank vnímány značně negativně, což také přispělo k nezapojení se dalších bank do tohoto programu.

Banky, které se zapojily do programu stabilizace, musely dodržovat obezřetnostní limity

(kapitálová přiměřenost, úvěrová angažovanost, otevřené devizové pozice) a naplňovat

specifické ukazatele stanovené v rámci Stabilizačního programu. Ukazatele a jejich 125


____________________________________________________________________________

limitní hodnoty stanovil bankovní dohled pro všechny banky a následně byly pravidelně čtvrtletně hodnoceny. Mezi základní ukazatele patřily:

kapitálová přiměřenost – minimálně 8%, do dvou let 10%, cílově 12%, poměr rizikově vážených aktiv k aktivům celkem – maximálně 75%,

podíl cenných papírů s proměnlivým výnosem na aktivech – maximálně 5%, podíl rychle likvidních aktiv na aktivech celkem – minimálně 15%,

podíl aktiv a pasiv se splatností do jednoho měsíce – minimálně 60%, podíl výdělečných aktiv na aktivech celkem – minimálně 60%, podíl provozních nákladů na aktivech – maximálně 3%,

podíl provozních nákladů na zisku z bankovní činnosti – maximálně 60%,

tvorba rezervy na tvorbu vůči České finanční - 1/7 z hodnoty pohledávky ročně. V roce 1998 byly v důsledku neplnění stanovených podmínek vyřazeny dvě banky – Pragobanka a Universal banka. Po jejich vyloučení ze stabilizačního programu následovalo i odejmutím bankovní licence ze strany ČNB .

Postupně došlo k ukončení stabilizačního programu také u Banky Haná. V roce 1998 došlo k navýšení základního jmění Banky Haná skupinou IPB, následně došlo k prodeji

části podniku Investiční a Poštovní bance. Ta také převzala závazek ze stabilizačního programu vůči České finanční.

Stabilizační program ukončila ČNB také u Foresbanky. Svůj závazek vůči České finanční

splatila Foresbanka v roce 1999 poté, co byla část podniku prodána Union bance. Poté valná hromada Foresbank se souhlasem ČNB rozhodla o ukončení bankovních činností, které plně převzala Union banka.

O vyřazení Moravia banky ze Stabilizačního programu rozhodla ČNB z titulu neplnění

stanovených parametrů. Následně v září 1999 zahájila ČNB také správní řízení o odnětí povolení působit jako banka.

Jedinou bankou ve Stabilizačním programu zůstala Expandia banka. Ta začala působit

pod novým názvem na trhu od roku 1998 a v roce 2001 změnila svůj název na eBanka. Stabilizační program této banky byl ukončen vstupem České pojišťovny. 126


____________________________________________________________________________

Ačkoliv původně obdrželi klienti Moravia banky, Pragobanky a Universal banky své vklady zpět pouze v zákonné výši, Parlament ČR později schválil „nadlimitní“ pokrytí znehodnocených úspor a klienti tak byli odškodněni do 4 mil. Kč, a to z Fondu pojištění vkladů. 3.4.3

Legislativní rámec, malá a velká novela zákona o bankách

ČNB neustále pracovala na zdokonalení stávajícího právního rámce bankovního trhu. Nová opatření a novelizace stávájících opatření však dle mého názoru nestačila reagovat na prudký rozvoj bankovnictví v ČR a tak legislativa často zaostávala za potřebami a realitou českého bankovního trhu.

V roce 1997 bylo účinných celkem 8 obezřetnostních pravidel ČNB 102. Čtyři z těchto

opatření byla v průběhu roku novelizována a sice :

opatření o zásadách klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorbě opravných položek k těmto pohledávkám,

Novelizace spočívala zejména v dílčím zpřesnění zařazování některých specifických úvěrů do rizikových kategorií. Jednalo se o povinnost zařazení úvěru, který byl

poskytnut na splacení klasifikované pohledávky, minimiálně do té kategorie, do které příslušel takto splácený úvěr. Také se bankám nově zakázalo, aby pohledávky nezajištěné proti kurzovému riziku zařazovaly mezi standardní úvěry, ale stanovilo se, aby tyto úvěry byly klasifikovány minimálně jako sledované úvěry. Nejzávažnější úprava

se týkala povinnosti bank do konce roku 1997 zpracovat systém pro

posuzování kvality zajišťování pohledávek (kategorizace zajištění, způsob sledování, oceňování a frekvence přeceňování hodnoty zajištění).

Kapitálová přiměřenost, úvěrová angažovanost, klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek k těmto pohledávkám, pravidla likvidity, nezajištěné devizové pozice bank, portfolio cenných papírů a majetkové podíly bank, omezení pro některé druhy úvěrů a investic do majetkových účastí, požadavky na zprávu o hospodaření banky. 102

127


____________________________________________________________________________

opatření o zásadách vytváření portfolií cenných papírů a majetkových podílů bankami a krytí rizika znehodnocení cenných papírů a majetkových podílů opravnými položkami,

Opatření původně z roku 1996 bylo upřesněno, co se týká definice základních pojmů a

principů a dále dalo bankám šest měsíců k tomu, aby dosáhly potřebného objemu opravných položek k cenným papírům a majetkovým podílům. Zároveň banky musely

v tomto období vypracovat svoji investiční strategii a rozhodnout o rozdělení cenných papírů mezi jednotlivé typy portfolií.

opatření o omezení a podmínkách pro některé druhy úvěrů a investic do majetkových účastí,

Novelizace spočívala zejména ve stanovení, které bankám určilo, že doba mezi

převodem cenného papíru a provedením platby nesmí být delší než šest dnů. Pokud je

tato doba delší, pak banka musí takto vzniklé pohledávky zařadit jako úvěr se všemi z toho plynoucími důsledky. ČNB tak reagovala na praxi, kdy některé banky

poskytovaly zálohy na nákup cenných papírů nebo platily předem ještě nedodané cenné papíry ze svého majetku při sjednání odkladu kupní ceny s klientem (doba mezi dodáním cenného papíru a provedením platby byla neúměrně dlouhá). Finanční

prostředky vázané v těchto operacích měly povahu úvěrů, ale nebyly takto ze strany bank posuzovány.

opatření o požadavcích na zprávu o hospodaření banky. Novelizace z roku 1997 významně změnila koncepci zpráv o hospodaření banky. Zpráva měla být více orientována na interní systémy řízení rizik v jednotlivých

bankách a jejich posouzení auditorem. Zvláštní důraz byl zejména kladen na audit

systému pro zajišťování úvěrů. Nově byl také zařazen požadavek na popis zapojení banky do obchodování s deriváty, systém jejich účtování a oceňování.

128


____________________________________________________________________________

V roce 1997 se dále dokončily přípravy na dvou významných novelách zákona o bankách

č.21/1992 Sb. Novely se vžily pod pojmy „ malá „ a „ velká „ novela. Počátkem roku 1998

103

vstoupila v platnost malá novela zákona o bankách č.16/98 Sb. Hlavní oblasti,

kterých se změny týkaly, byly tyto:

propojení bank s podnikovou sférou,

oddělení investičního a komerčního bankovnictví, ostatní oblasti.

1. Propojení bank s podnikovou sférou Zákon zakázal bankám vykonávat kontrolu nad právnickými osobami s výjimkou bank, finančních institucí a tzv. podniků pomocných bankovních služeb. Omezena byla též kvalifikovaná účast banky v právnických osobách, které nejsou bankou, finanční institucí

nebo podnikem pomocných bankovních služeb – ta nesměla překročit v jedné právnické

osobě 15 % kapitálu banky, v souhrnu vůči všem právnickým osobámi pak 60 % kapitálu banky.

Tato omezení jsou v souladu se směrnicemi ES/EU, stejně jako nově definované pojmy:

kontrola – přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 50 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech právnické osoby, nebo právo jmenovat nebo

odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředitelů právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ve

které je osoba společníkem, akcionářem nebo členem,

nepřímý podíl – podíl držený zprostředkovaně, a to prostřednictvím právnické osoby, nad kterou je vykonávána kontrola,

finanční instituce – jiná právnická osoba než banka podle zákona o bankách, která

provádí některou z činností vyjmenovaných zákonem o bankách, např. investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna,

kvalifikovaná účast – přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním

jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech právnické osoby nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby,

103

6.2.1998.

129


____________________________________________________________________________

podnik pomocných bankovních služeb – právnická osoba, která poskytuje služby sloužící k podpoře podnikání bank.

Novela dále zakázala členům představenstva, dozorčí rady a zaměstnancům banky být

současně členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady jiné právnické osoby zabývající

se podnikáním. Zákaz neplatí v případě, kdy banka má nad touto právnickou osobou kontrolu – absencí „svého člověka“ v klíčových orgánech kontrolovaného subjektu by banka totiž mohla být poškozena. Člen statutárního orgánu banky a člen dozorčí rady

banky navíc může být členem statutárního orgánu či dozorčí rady právnické osoby, která má kontrolu nad předmětnou bankou.

Novela přinesla pro banky určitá omezení, pokud jde o obchodování s cennými papíry a

s právy spojenými s cennými papíry nebo s právy od nich odvozenými. Byla stanovena

povinnost banky provádět tyto obchody na vlastní účet pouze za nejvýhodnějších podmínek pro banku, zejména za nejvýhodnější cenu, kterou bylo možné při vynaložení

odborné péče dosáhnout. Zákon zakotvil i způsoby prokazování této odborné péče, aby nemohlo docházet k různým výkladům.

2. Oddělení investičního a komerčního bankovnictví Banka je dle novely povinna zabránit při provádění investičních obchodů využívání

informací získaných v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a naopak. Dále je zakázáno při provádění investičních obchodů na vlastní účet využívání informací získaných v souvislosti s jejími investičními obchody na účet klienta a naopak. Banka je dále povinna učinit ve svém organizačním, řídícím a kontrolním systému opatření zajišťující oddělení úvěrových a investičních obchodů. 3. Ostatní oblasti Novela pamatovala i na situace související s ukončením činnosti banky a s její likvidací. Likvidátora banky může jmenovat pouze soud na návrh ČNB. O zrušení banky může valná

hromada rozhodnout pouze s předchozím písemným souhlasem ČNB. Šlo o první krok k budoucí právní úpravě řízené likvidace banky, která nebyla v zákoně o bankách dosud právně upravena a na banky se tak vztahovaly normy platné pro běžné akciové společnosti. 130


____________________________________________________________________________

Novinkou bylo též zvýšení maximální možné výplaty z Fondu pojištění vkladů jednomu klientovi ze 100.000,- na 300.000,- Kč, relativní limit 80 % z pojištěného vkladu zůstal

nezměněn.

Malou novelu zákona o bankách doplnila v témže roce velká novela zákona o bankách, č.165/98 Sb. Velká novela vstoupila v platnost v září 1998, necelých 8 měsíců po účinnosti

malé novely. Novelizace se týkala následujících oblastí.

Při udělení licence byla nově posuzována způsobilost zakladatele s podílem 10 % a více na

hlasovacích právech banky. Regulátor tak mohl posoudit, zda je akcionář dostatečně finančně silný, aby v případě potřeby mohl navýšit základní jmění v bance nebo jiným

způsobem posílit finanční pozici banky. Při udělení licence také zkoumal, do jaké skupiny

majetkově a personálně propojených osob akcionář patří, čím se tato skupina zabývá, zda je transparentní, jak tato skupina jako celek hospodaří, jaká je její zadluženost apod.104

Snaha o to, aby nejvyšší vedení banky mělo skutečný přehled o její činnosti a mohlo

správně rozhodovat o řízení banky vedla k nařízení, že statutární orgán banky musí být složen výhradně z vedoucích zaměstnanců banky. Zákon umožnil nově stíhat členy

statutárního orgánu z odpovědnosti za škodu, která vyplyne z porušení jejich povinností vyplývajících z právních předpisů nebo stanov a která vznikne věřitelům banky. Banka již

nesměla provádět obchody, které by poškozovaly zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a ohrožovaly bezpečnost a stabilitu banky. Banky nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banky. Těmito opatřeními chtěli

zákonodárci zabránit „tunelování“ bankovních ústavů, které je technicky snadno proveditelné, avšak u soudu potom těžko prokazatelné, protože vedoucí pracovník banky se může odvolávat na svou neznalost či nezkušenost.

Zpřísnila se také informační povinnost bank - zveřejňování čtvrtletních informací o

složení akcionářů, o činnosti banky a finančních ukazatelů, jak to stanoví opatření ČNB,

povinnost informovat ČNB o změně stanov, návrzích personálních změn, záměru otevřít pobočku v zahraničí či založit právnickou osobu v zahraničí. 104

Důvodová zpráva k novele zákona č. 165/98 Sb.

131


____________________________________________________________________________

ČNB musela být požádána o souhlas při nabývání podílu na bance, který představuje nejméně 10 %, 20 %, 33 % nebo 50 % hlasovacích práv nebo zvýšit svůj podíl tak, že dosáhne tyto limity a oznámit snížení podílu na bance, pokud klesne pod stejné limity.

Žadatelé o získání předchozího souhlasu začali ze strany ČNB být posuzováni stejným způsobem jako zakladatelé banky v řízení o povolení působit jako banka.

Doposud platná právní úprava neměla nástroje proti akcionářům, kteří jednají proti zájmům stability banky a bankovního sektoru. Jedním z hlavních cílů novely bylo tuto situaci změnit. Především bylo důležité zabezpečit, aby orgány bankovního dohledu měly

v každém okamžiku možnost získat přehled o akcionářské struktuře banky. Proto dal zákon bankám možnost vydávat pouze zaknihované akcie (pro akcie s hlasovacím právem,

prioritním akciím nebyla předepsána forma, avšak takové akcie jsou bez jakékoliv výjimky

zbaveny hlasovacích práv). Na základě nové úpravy byla banka povinna před konáním

valné hromady předložit České národní bance výpis akcionářů. ČNB v tomto seznamu označila akcionáře, kterým byla dříve odňata akcionářská práva a u kterých nově shledala důvod pro jejich odnětí. Tímto důvodem není jen nabytí akcií v rozporu se zákonem, ale i

případ, kdy vliv majitele akcií je nebo může být na újmu řádnému a obezřetnému vedení

banky. Valná hromada se nesmí bez písemného vyjádření ČNB k výpisu z registru emitenta konat. Pokud by banka připustila označené osoby k účasti a hlasování, má ČNB

možnost navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady. Toto ustanovení vychází z druhé bankovní směrnice (89/646/EHS)105.

Novela upravila také pravidla platebního styku mezi bankami, který dosud regulovala jen

vyhláška č. 51/92 Sb. Systém je postaven na zásadách snížení systémových rizik, které

jsou prosazovány v zemích EU – krytí jednotlivých plateb, neodvolatelnost zúčtování. Úprava řeší mimo jiné opravná zúčtování – stanoví povinnosti chybující banky ve vztahu

ke klientovi a přesně vymezuje její právo vyslat storno bance, která vede účet neoprávněného příjemce.

Článek 11, bod 5 : „V případech, kdy vliv akcionářů může mít negativní dopad na hospodárné a řádné řízení instituce, členské státy budou vyžadovat, aby příslušné orgány podnikly přiměřená opatření k ukončení tohoto stavu. Taková opatření mohou spočívat například v soudních příkazech, sankcích proti členům správních rad a ředitelům nebo zastavení výkonu hlasovacího práva spojeného s akciemi vlastněnými příslušnými akcionáři.“ 105

132


____________________________________________________________________________

Ustanovení o tom, že banka musí učinit určité kroky (zvýšení základního jmění, omezení

v získávání některých aktiv atd.), pokud kapitálová přiměřenost klesne pod dvě třetiny stanoveného poměru, by mělo bankám jasně vymezit postup ČNB v daném případě. Ukazatel kapitálové přiměřenosti je základním signálem skutečné síly banky, její pokles

znamená ohrožení stability a při dalším poklesu pak snižuje šance věřitelů banky na

získání vložených finančních prostředků. Při poklesu hodnoty pod 1/3 předepsané výše je ČNB povinna odejmout bankovní licenci.

Další změny doznalo i pojištění vkladů. To se touto novelou začalo vztahovat i na

právnické osoby, spoluúčast klienta byla snížena na 10 % (výplata tedy kryla 90 % vkladů,

stejně jako v EU) a opět došlo ke zvýšení maximální pojistné částky na 400.000,- Kč. Na poskytnutí náhrady z Fondu pojištění vkladů nemají nárok osoby, které způsobily

neschopnost banky dostát svým závazkům nebo které mají k dotčené bance zvláštní vztah a také vlastníci vkladů vzniklých v souvislosti s legalizací výnosů z trestné činnosti.

Kromě výše uvedených změn v bankovní legislativě došlo také k dalším klíčovým úpravám zákonů, které úzce s bankovnictvím souvisí. Změny byly následující : od 1.4.1998 zákon č.15/1998 Sb. o Komisi pro cenné papíry,

od 1.4.1998 novela zákona č.328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání,

od 1.1.1998 novela trestního zákona .

1. Zákon č.15/1998 Sb. o Komisi pro cenné papíry Tento zákon ovlivnil podnikání bank zejména z pohledu jejich funkce obchodníka s cennými papíry.

Tímto zákonem byl vytvořen nový orgán státního dozoru nad

kapitálovým trhem, ale byla také zakotvena chybějící základní obezřetnostní pravidla pro činnost obchodníků s cennými papíry.

133


____________________________________________________________________________

2. Novela zákona č.328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání Novela přinesla zejména tyto změny :

ze zákona se vypustilo, že neschopnost dlužníka plnit své platné závazky musí trvat delší dobu, což je podstatná změna pro dlužníka z hlediska povinnosti podat návrh na konkurz,

rozšíření okruhu případů, kdy pro konkurz platí zvláštní procesní úprava, nikoliv občanský soudní řád,

povinnost dlužníka podat návrh na konkurz nejen v případě, dojde-li k úpadku předlužením, ale též v případě úpadku pro insolvenci,

zvýšení počtu konkurzních věřitelů z 15 na 50 pro případy, kdy je povinností ustavit věřitelský výbor,

stanovení povinnosti správci konkurzní podstaty předložit soudu konečnou zprávu do 18 měsíců od prohlášení konkurzu,

povinnost soudu, aby při splnění zákonných podmínek vydal usnesení o prohlášení konkurzu bez zbytečného odkladu.

3. Novela trestního zákona Novela se pokusila částečně napravit zvýhodněné postavení dlužníka nad věřitelem.

Novela trestního zákona se z hlediska bankovního podnikání zaměřila na rozšíření stávajících skutkových podstat trestných činů v oblasti zkreslování údajů hospodářské a

obchodní evidence. Podstatné je v tomto směru vypuštění nutnosti prokázat pohnutku pachatele zajistit sobě nebo jiné osobě neoprávněné výhody. Dále novela přinesla

specifické vymezení úvěrového podvodu, což by mělo přispět k usnadnění dokazování podvodného jednání v případech uvedení nepravdivých údajů v rámci jednání o uzavření

úvěrové smlouvy a při použití úvěru na jiný účel než byl sjednán v úvěrové smlouvě.

Klíčový význam má nové ustanovení, které odstranilo pochybnosti o možnosti postihu osob, které jednají za právnickou osobu.

134


____________________________________________________________________________

3.5

Dílčí shrnutí

Transformace bankovního sektoru v letech 1994 – 1997 byla významnou měrou poznamenána problémy v subsektoru malých bank a jejich řešením. Skupina malých

bank se začala formovat počátkem 90.-tých let a jejich počet rychle rostl, přesto se na bilanční sumě v roce 1994 podílely pouze 8,78 % . Ve skupině malých bank šlo o problém

s kvalitou nově poskytnutých úvěrů, jejichž podstatná část byla poskytnuta v době 1990-

1992. Problémy s kvalitou úvěrového portfolia v malých bankách kulminovaly v letech

1994-1997 .

Malé banky si musely budovat od základu svou pobočkovou síť a čelit tradičnímu sklonu

vkladatelů v jejich orientaci na zavedené velké banky. To mělo vliv na získávání

finančních zdrojů. Malé banky nedisponovaly dostatečnou bází primárních zdrojů a tak situaci řešily nákupem dražších zdrojů na mezibankovním trhu. Protože úrokové sazby

na tomto trhu byly zpočátku vysoké, soustředily malé banky ve svých aktivech vysoký

podíl úvěrů i jiných pohledávek do rizikových aktivit s nadprůměrně vysokou mírou návratnosti. Počátek činnosti malých bank většinou doprovázela úvěrová expanze, tempo

růstu poskytovaných úvěrů se však brzy zpomalilo. Začaly se projevovat náznaky

nedostatečné kvality úvěrového portfolia. Kombinace nekvalitního úvěrového portfolia a

drahých zdrojů z mezibankovního trhu způsobily malým bankám problémy s likviditou. Navíc na poskytnuté úvěry neměly banky vytvořeny dostatečné rezervy a opravné položky.

Krytí rizik opravnými položkami a rezervami se začalo v malých bankách významně

zvyšovat až s přijetím opatření ČNB o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných

položek k nestandardním úvěrům v roce 1994. V bankách začalo docházet k razantnímu nárůstu tvorby rezerv a opravných položek, což mělo značný dopad na hospodářské výsledky bank. Banka se většinou dostala do takové finanční situace, ze které se vlastními

silami a činností nemohla dostat. Finanční analýzy AB banky a COOP banky tento scénář krizového vývoje v malých bankách potvrzují. Je nutné mít na zřeteli, že charakteristiky uvedeného scénáře se v jednotlivých bankách naplnily v rozlišné míře a rozsahu.

Bylo nutné stabilizovat vzniklou situaci v subsektoru malých bank.To znamenalo zejména

realizaci Konsolidačního programu II. a Stabilizačního programu, ale také zvýšenou legislativní činnost a snahu optimalizovat právní rámec.

135


____________________________________________________________________________

V roce 1996 byl spuštěn Konsolidační program II., kterého se zúčastnilo 15 bank.

V rámci přijatých opatření vůči jednotlivým bankám došlo : ke snížení

základního

jmění

a zavedení

Velkomoravská banka, Podnikatelská banka),

nucené

správy

(Realitbanka,

k ukončení činnosti (První slezská banka, Kreditní banka Plzeň a COOP banka),

k odprodeji banky s předpokladem budoucí fúze (Ekoagrobanka, Bankovní dům Skala a Evrobanka),

k navýšení základního jmění stávajícími akcionáři nebo novým investorem (Banka Haná, Moravia Banka, Universal banka, Pragobanka, Plzeňská banka, Foresbank).

K podpoře úspěšnosti Konsolidačního programu II. ČNB navíc poskytla v případech

malých a středních bank záruky na výplatu vkladů nad rámec Fondu pojištění vkladů (FPV), a to do výše 4 mil. Kč.

Proces konsolidace se neobešel bez poklesu důvěry veřejnosti v bankovní sektor. Malé

banky zaznamenaly významný odliv vkladů ve prospěch velkých bank. Aby se zamezilo problémům s likviditou v subsektoru malých bank tak se v roce 1997 realizoval

Stabilizační program. Do stabilizačního programu se zapojilo celkem 6 bank (Banka Haná, Zemská banka, Pragobanka, Moravia banka, Universal banka, Foresbank) a byla

jim nabídnuta možnost finanční podpory k posílení likvidity. Specializovaná instituce

Česká finanční, s.r.o. odkoupila od bank nebonitní pohledávky v nominální hodnotě do výše maximálně 110% jejich základního jmění.

Legislativní rámec bankovnictví zaznamenal velké změny. Tyto změny byly vyvolány

většinou problémy bankovní praxe (zejména v subsektoru malých bank) a často přišly dle mého názoru se značným zpožděním.

Klíčové bylo v roce 1994 přijetí nového opatření ČNB o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek k nestandardním úvěrům.

Do poloviny roku 1994 tak

neexistoval (až na nezávazná doporučení ČNB) žádný jednotící systém této oblasti. To mělo za následek značně zkreslené údaje v bilancích bank, které byly předkládány ČNB.

136


____________________________________________________________________________

Zákon o bankách byl v období let 1994 – 1997 několikrát novelizován. Novelou

č.156/1994 Sb. se zavedlo pojištění vkladů. Pravděpodobně nejvýznamnějšími změnami zákona o bankách byly malá (zákon č.16/1998 Sb.) a velká novela (zákon č.165/1998

Sb.). V rámci těchto novel bylo mimo jiné upraveno propojení bank s podnikovou sférou,

omezena personální účast zástupců bank v jiných právnických osobách, dále došlo

k oddělení investičního a komerčního bankovnictví, byla rozšířena informační povinnost bank vůči veřejnosti a byly uskutečněny další významné změny v rámci tohoto zákona .

137


____________________________________________________________________________

4

Vymezení a rozčlenění příčin bankovní krize v České republice

V této kapitole se věnuji míře a rozsahu bankovní krize v ČR. Posuzuji, jakou měrou naplnila krize českého bankovního sektoru definici bankovní krize, zejména co se týká objemu klasifikovaných úvěrů a nákladů na sanaci bankovního sektoru. Dále se zabývám

analýzou příčin bankovní krize v ČR. Identifikuji a zkoumám faktory, které dle mého názoru negativně působily a ovlivnily vnitřní a vnější kontrolu činnosti bank, a tím se ve větší či menší míře podílely na vzniku bankovní krize v ČR. 4.1

Naplnění definice bankovní krize v České republice

V teoretické studii o bankovních krizích, v kapitole č.1.1.1, jsem uvedla, že bankovní krize

se nejčastěji posuzuje podle podílu klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů a

podle výše nákladů na záchranu bankovního sektoru. Podle metodiky MMF106 se jedná o

bankovní krizi v případě, kdy se podíl klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu úvěrů pohybuje kolem 15-20% a náklady na sanaci bankovního sektoru dosahují 5% HDP . Jak naplňuje tuto definici rozsah a průběh bankovní krize v ČR ?

V roce 1999 dosáhl v České republice poměr klasifikovaných úvěrů k celkovým bankovním úvěrům hodnoty až 32 % . Jde o jednu třetinu všech úvěrů. Vývoj podílu klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem naznačuje následující graf č.26 .

106

Goldstein, Turner (1996).

138


____________________________________________________________________________

Graf 26

Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem v letech 1995 -2002, vždy

k 31. 12. za banky s licencí v daném roce bez KoB a bank v nucené správě (v %)

Zdroj : www.cnb.cz

Z grafu č.26 je patrné, že v roce 1999 hodnota klasifikovaných úvěrů kulminovala na

dosud nejvyšší úrovni. Od té doby vykazuje podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem klesající tendenci. Na konci roku 2003 byl tento podíl 11,15%.

Co se týká dalšího faktoru charakterizujícího rozsah bankovní krize, tak celkové náklady na stabilizaci českého bankovního sektoru z veřejných prostředků se v průběhu ekonomické transformace

odhadují na sumu kolem cca 500 mld. Kč, což je asi

28 % HDP. Podrobnému rozboru nákladů se věnuji v následující samostatné kapitole č.4.2. 4.2

Celkové náklady na stabilizaci českého bankovního sektoru v průběhu ekonomické transformace

Stát zaplatil za to, aby se bankovní sektor dostal do dnešní stabilizované podoby, poměrně

vysokou cenu. Uvedenou sumu je však nutno posuzovat velmi opatrně. Hodně záleží na metodice, jakou se náklady měří a co vše zahrnují. Z tohoto důvodu jsou mnohá srovnání s dalšími, zejména transformačními ekonomikami velmi sporná. Náklady jsou měřitelné

poměrně jasným způsobem, těžší je odhadnout budoucí výnosy z majetku, který stát

převzal, např. jaké množství aktiv a za kolik dokáže prodat Česká konsolidační agentura 139


____________________________________________________________________________

(ČKA). Většinou se také do bilance státní pomoci nezapočítávají minulé výnosy, tj. privatizační příjmy z prodeje státních bank, dále dividendy a daně placené těmito bankami

před prodejem. Jde tedy o výčet nákladů s částečnou úpravou o dosud známé a jasné výnosy a v žádném případě nejde o konečnou sumu. Tabulka 38

Celkové náklady na stabilizaci českého bankovního sektoru v průběhu ekonomické transformace (v mld. Kč)

Konsolidační program I.

116 mld. Kč

Převod vybraných pohledávek před privatizací státních podílů ve velkých bankách Případ IPB

Případ Agrobanka

42 mld. Kč

Konsolidační program II.

32,9 mld. Kč

Stabilizační program

14,9 mld. Kč

Celkem

516,8 mld. Kč

Zdroj : www.cnb.cz

4.2.1

111 mld. Kč ( 53 mld. Kč ČS + 58 mld. Kč KB ) 200 mld. Kč

Konsolidační program I.

Přínosem Konsolidačního programu I. byla rekapitalizace a částečná konsolidace velkých

bank v průběhu první fáze ekonomické transformace. Díky tomu mohly banky plynule plnit svou zprostředkující funkci mezi vkladateli a příjemci úvěrů a obsluhovat peněžní

transakce v kritickém období privatizace a vstupu nových firem na trh. Tím bylo pravděpodobně

zabráněno vzniku možné systémové krize v první fázi transformace.

Konsolidačnímu programu a nákladům na něj se věnuji podrobně v kapitole č.2.2.1. 4.2.2

Privatizace státních podílů ve velkých bankách

Privatizace státních podílů ve velkých bankách byla v ČR oddalována a spojena s velkými náklady na očištění bilancí před vlastním prodejem.

V případě ČSOB se česká vláda 31. května 1999 rozhodla přijmout nabídku belgické

KBC Bank na odprodej podílu 65,69 % v ČSOB. KBC Bank zaplatila za tento podíl v ČSOB 40 mld. Kč. ČSOB byla jedinou privatizovanou bankou u nás, kterou nebylo třeba 140


____________________________________________________________________________

nijak zvlášť za účelem prodeje očišťovat od špatných pohledávek. Jediným problémem

banky byla pohledávka za Slovenskou inkasní, která vznikla v souvislosti s vyvedením

aktiv vzniklých před rokem 1989. Aby mohla privatizace proběhnout hladce, vystavil stát záruku na tuto pohledávku, která činila v době privatizace 12,5 mld. Kč. Převzetím IPB v roce 2000 se budu deailněji zabývat v kapitole týkající se privatizace IPB.

Mnohem vyšší náklady byly spojeny s očištěním bilance ČS před její privatizací. ČS od státu dostala podporu v celkové hodnotě kolem 53 mld. Kč. Tabulka 39

Finanční pomoc státu pro ČS před její privatizací (v mld. Kč)

Rok 1998 1999 2000 Celkem

Forma Podřízený dluh od KoB na dobu 10 let Převod vybraných pohledávek do KoB Navýšení základního jmění, FNM Převod vybraných pohledávek do KoB Převod vybraných pohledávek do KoB107 Převod dalších aktiv z leasingové spol.Corfina do KoB Sociální úvěry108

Zdroj : vlastní zpracování

Nominální hodnota (v mld. Kč) 5,5 10,397 4,495 32,957

Reálná hodnota/ zaplacená cena (v mld. Kč) 5,5 6,499 4,495 19,872

1,2

1,2

14,747

5,819 75,115

9,033

5,819 52,418

Vláda ČR rozhodla 2. února 2000 o prodeji majoritního balíku akcií České spořitelny

rakouské Erste Bank. Tento 52,07% balík akcií koupila Erste Bank za 19 mld. Kč. Stát poskytl dále záruku, která se týkala vybraných úvěrů v objemu zhruba 20 - 25 mld. Kč.

Pokud by se zhoršila během jednoho roku návratnost těchto úvěrů, měla ČS právo převést je na KoB. Erste Bank se naopak zavázala, že do dvou let navýší základní jmění ČS o minimálně 4 mld. Kč a poskytne 20 mld. Kč na úvěry pro bytovou výstavbu.

Poslední privatizovanou bankou byla Komerční banka. V polovině roku 2001 byl odprodán státní podíl KB do rukou francouzské Société Générale za 40,2 mld. Kč.

ČS získala 1. března 2000 záruku KoB na převod dalších pochybných aktiv a mimobilančních položek až do výše 93,28 mld. Kč. Záruka měla formu opcí, kterých je celkem pět. ČS zrealizovala dvě opce a převedla celkem 14,747 mld. Kč aktiv za 9,033 mld. Kč. 108 Jde o úrokové výnosy a administrativní poplatky spojené s tzv. “sociálními úvěry” - zejména novomanželské půjčky ještě z dob předchozího systému. 107

141


____________________________________________________________________________

Dalším vážným zájemcem byla italská UniCredito. Také KB prošla před svou privatizací nákladnou očistou, která celkem stála 58 mld. Kč109, což dokládá následující tabulka č.40. Tabulka 40

Finanční pomoc státu pro KB před její privatizací (v mld. Kč)

Rok

Forma

1999

Převod vybraných pohledávek do KoB Převod vybraných pohledávek do KoB Navýšení základního jmění , FNM Fiskální pomoc110 Převod vybraných pohledávek do ČKA 111

2000 2001 2002

Celkem

Zdroj : vlastní zpracování

4.2.3

Nominální hodnota (v mld. Kč) 23,1 60,0 6,772 1,24

Reálná hodnota/ zaplacená cena (v mld. Kč) 13,6 36,0 6,772 1,24

91,492

57,992

0,38

0,38

Investiční a poštovní banka

IPB zahájila svou činnost v lednu 1990 a vznikla delimitací ze SBČS. Téměř 2/3 jejích

aktiv tvořily úvěry na velké investiční akce (např. Temelín) a bytovou výstavbu. Banka

nedisponovala velkým počtem klientů, hustou sítí domácích poboček či korespondenčních

bank v zahraničí. Proto došel management banky k rozhodnutí, že je třeba rozsáhlá expanze spočívající ve vybudování univerzální banky podílející se na všech segmentech bankovních služeb (od drobného podnikání přes malé a střední podnikatele až po služby pro velké firmy).

Banka se také rozhodla aktivně se zapojit do privatizace (především kupónové privatizace) a začala skupovat strategické podíly v českých podnicích. Strategii se bance dařilo

naplňovat a již v roce 1993 se stala nejrychleji rostoucí bankou z hlediska primárních

depozit. Banka nevytvářela jen finanční impérium, ale pokoušela se také o silné

průmyslové impérium. To bylo založené na kombinaci vlastnických, úvěrových i Euro, č. 2/03, str. 23. Komerční banka dostala od státu tzv. „fiskální výpomoc“, která za rok 2000 činila 676 mil. Kč a za rok 2001 564 mil. Kč. Celková suma 1,24 mld. Kč odpovídá 31 % ze 4 mld. Kč rezerv, které banka vytvořila nad zákonný rámec pro tvorbu rezerv, a tím si snížila daňovou povinnost . 111 Nakonec ještě stát podpořil prodej KB do rukou Société Générale tím, že vystavil záruku v maximální výši 20 mld. Kč na nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky. Banka již v rámci této záruky převedla do ČKA aktiva v nominální hodnotě 380 mil. Kč (ke konci roku 2002). 109 110

142


____________________________________________________________________________

personálních vazeb mezi bankou a celou řadou českých podniků, k čemuž ji pomohla kupónová privatizace (1991-1994). Pomocí investičních fondů spravovaných První investiční a.s. (PIAS) získala nemalé podíly v mnoha českých podnicích.

Již v roce 1996 se banka začala dostávat do problémů, které se jí dlouhou dobu dařilo zakrývat. Banka měla sice trvalý úspěch v získávání klientů, ale měla problémy s jejich

efektivním umísťováním. Díky neustále rostoucím vkladům se nedostala do potíží s likviditou, ale díky podstupovaným rizikům ji začala hrozit nesolventnost. Řešení by

bylo např. zvýšení kapitálu banky jejími akcionáři. Management banky ovšem namísto toho provedl několik operací, které nesnižovaly rizika plynoucí ze ztrátových úvěrů, ale

pouze je dočasně zamaskovaly. Byly to pouze účetní operace, kdy se určitá nekvalitní aktiva v bilanci přetransformovala tak, že jejich nízká kvalita nebyla na první pohled zřejmá (kajmanské fondy, přechod na holdingovou strukturu a další).

Management IPB se snažil ovládnout vlastnické podíly v bance a neustále posiloval svou kontrolní pozici v bance – jednak svými nákupy akcií IPB pomocí fondů PIAS či díky

níže uvedenému snižování státního podílu v bance, ale také skrze nefinanční společnosti,

které byly s bankou či managementem spojené úvěrovými, vlastnickými či personálními vztahy.

Problémy v IPB přetrvávaly, hrozil ji jednak pokles kapitálové přiměřenosti, v horším

případě také insolvence. Jediným řešením byl prodej silnému zahraničnímu partnerovi, neboť kapitálové posílení bylo nad možnosti domácích investorů. Tento scénář se zdál být výhodným i pro vládu, neboť by se zbavila problémové banky, ve které neměla ani majoritu.

V roce 1997 bylo vyhlášeno výběrové řízení na prodej státního podílu v Investiční a

poštovní bance. V té době stát již nebyl majitelem majoritního balíku akcií, jelikož se od

roku 1993 nepodílel na navyšování základního kapitálu a vlastnil tak pouze 36 % akcií.

Tento zhruba 36 % podíl si stát udržel až do roku 1998.

Výběrového řízení se zúčastnily holandská ING Bank a japonská společnost Nomura. Nomura ohlásila, že prostřednictvím menších akcionářů kontroluje v bance téměř 50 %

143


____________________________________________________________________________

podíl, což výrazně ovlivnilo výběr strategického partnera112. Nomura navíc nevyžadovala

očištění bilance IPB. Za 36% akcií nabídla Nomura 6 mld. Kč (300,- Kč za akcii).

Následovaly hloubkové kontroly IPB, které zjistily nižší hodnotu banky, než která byla avizována při vyhlášení výběrového řízení.

Nakonec podepsala vláda s Nomurou v březnu 1998 smlouvu o prodeji IPB za 3mld. Kč

(147,- Kč za akcii), přičemž se Nomura zavázala navýšit základní jmění o 6 mld. Kč a

dalších 6 mld. Kč získat pro banku jako podřízený dluh. Ještě před privatizací převedla

banka na KoB aktiva v hodnotě 16,1 mld. Kč113.

V roce 2000 se začaly šířit informace o špatném finančním zdraví IPB. ČNB provedla

v IPB prohlídku a zjistila, že na vybraném vzorku úvěrů je 10 % standardních úvěrů, přestože jich banka vykazovala 89 %. Kapitálová přiměřenost dosahovala prakticky

záporných hodnot, i když banka vykazovala hodnotu přes stanovených 8 %. Zcela otevřeně se začalo spekulovat o krizových variantách, jako např. uvalení nucené správy. V pondělí

12.6. 2000 začal samotný run na banku a IPB během jeho prvních tří dnů ztratila

17 mld. Kč114. První oficiální jednání státu s Nomurou a managementem IPB se

uskutečnila 15.6.2000 a byl projednáván návrh spočívající v prodeji části podniku IPB

Konsolidační bance. I když byla již od roku 1998 IPB plně soukromou banku, vzhledem k jejímu významu a velikosti nebylo pravděpodobné, že by stát nečinně přihlížel jejímu bankrotu („too big to fail“). Minimalizace negativních dopadů na ekonomiku a zachování

stability bankovního sektoru byly hlavní priority a důvody státu (ČNB a vlády), proč byl ochoten se podílet na řešení situace IPB.

ČNB rozhodla, po obdržení souhlasného stanoviska MF v pátek 16.6.2000, o zavedení nucené správy v IPB . Nucený správce po převzetí kontroly nad bankou oslovil ČSOB,

aby mu předložila návrh na převzetí IPB. Nucený správce rovněž oznámil, že kapitálová

přiměřenost banky poklesla pod jednu třetinu stanoveného limitu. ČNB na toto prohlášení Management IPB a Nomura začali spolupracovat, již od léta 1996. Spolu začaly skupovat akcie Radegastu a Plzeňského Prazdroje, aby získaly v obou společnostech majoritu. Nomura také kapitálově vstoupila do IPB prostřednictvím firmy Nusthell, která postupně koupila necelých 10% akcií. V dubnu 1997 také Nomura podepsala akcionářskou dohodu s českými akcionáři, kteří měli blízko k managementu IPB (PIAS, Bankovní Holding, Charouz Holding atd.). 113 Tato aktiva tvořily pohledávky spojené s financováním a úvěrováním družstevní bytové výstavby, tedy relativně dlouhodobě vázané prostředky s nízkým výnosem, nicméně ve velké většině řádně splácené. 114 IPB z celkových 33 mld. Kč likvidních prostředků, které měla k dispozici na začátku týdne, zbylo ke konci týdne cca 16,5 mld. Kč. 112

144


____________________________________________________________________________

vůči IPB reagovala zahájením správního řízení o odnětí povolení působit jako banka. Hrozba odnětí povolení a následný konkurs vedla k urychlení jednání o prodeji IPB.

Stát se snažil danou situaci řešit co nejrychleji a během několika dní po převzetí ústavu

správcem prodal banku do rukou ČSOB. ČSOB převzala veškerá aktiva a pasiva IPB, včetně poboček a zaměstnanců a vstoupila do práv a závazků souvisejících s podnikem IPB. Stát rovněž vystavil záruku na aktiva přebírané banky a opce na převod aktiv do

České konsolidační agentury. Záruka je omezena částkou 154,5 mld. Kč. Výše nákladů, které má nést stát, záleží na výši čerpání této záruky ze strany ČSOB po převzetí IPB.

ČSOB získala dále slib odškodnění od ČNB na některé škody utrpěné v souvislosti s převzetím a záruku na pohledávky vyplývající z mimobilančních položek přebírané

banky a neevidované pohledávky. Ke konci roku 2002 činila hodnota převedených aktiv

103,43 mld Kč. Odborníci považují za pravděpodobné, že celkové náklady státu související s pádem IPB se budou pohybovat kolem 200 mld. Kč

115

. Celkové náklady

spojené s vyřešením situace v IPB jsou mimořádně vysoké, pozitivní stránkou tohoto řešení ovšem zůstává zamezení vzniku systémové krize bankovního sektoru .116 4.2.4

Agrobanka

Další případem, který mohl znehodnotit vše, co bylo do té doby vykonáno v subsektoru malých bank včetně možných dopadů na celý bankovní sektor, byla situace v Agrobance. Agrobanku jsem sice zařadila do druhé skupiny postižených malých bank, ale je zde řešena zvlášť. AGB byla v té době totiž 6. největší bankou působící v ČR a podle výše bilanční sumy by se řadila do skupiny bank střední velikosti. Vývoj situace v AGB, příčiny jejího pádu a rozbor s tím souvisejích nákladů je popsán v kapitole č.3.3.2. 4.2.5

Konsolidační program II. a Stabilizační program

Vzhledem k tomu, že se ve své práci zabývám krizí v subsektoru malých bank, je

relevantní posoudit náklady, které směřovaly právě do této oblasti bankovního sektoru. Jde o náklady v rámci Konsolidačního programu II. a Stabilizačního programu. Následující

tabulka č.41 shrnuje finanční pomoc jednotlivým malým bankám.

Euro č. 2/2003, str. 23. IPB vedla účty např. České pošty, jejímž prostřednictvím dochází například k výplatě důchodů či VZP, největší české zdravotní pojišťovně. 115 116

145


____________________________________________________________________________

Tabulka 41

Ekoagrobanka Foresbanka Union banka

Finanční pomoc subsektoru malých bank (v mld. Kč) 11 mld. Kč 9 mld. Kč 8,2 mld. Kč

( 5,537 mld. Kč Evrobanka + 1,913 mld. Kč Bankovní dům Skala + 0,769 mld. Kč Ekoagrobanka ) Banka Haná Pragobanka Bankovní dům Skala COOP banka Podnikatelská banka Universal banka Moravia banka Zemská banka (Expandia, e-Banka) První městská banka

5,6 mld. Kč 5,1 mld. Kč 4,1 mld. Kč 3,87 mld. Kč 1,46 mld. Kč 1,4 mld. Kč 0,9 mld. Kč 0,55 mld. Kč 0,167 mld. Kč

Zdroj: Euro č. 2/2003, str. 20

Relativně nejvíce peněz plynulo do Ekoagrobanky, celkem 11 mld. Kč. Během nucené

správy v roce 1996 vstoupila do banky jako akcionář Union banka, která následně převzala část obchodních aktivit zkrachovalé Ekoagrobanky. Stát Union banku podpořil

769 mil. Kč, což byla kompenzace za škody vzniklé v souvislosti s převzetím. Stát pomohl

také COOP bance, celkem 3,87 mld. Kč , ani tato suma však nezabránila následnému

krachu. Stejný osud potkal i Bankovní dům Skala, do kterého plynulo 4,1 mld. Kč.

V tomto případě se opět angažovala Union banka, která od státu v souvislosti s převzetím Skaly získala 1,913 mld Kč. Do potíží se v roce 1996 dostala i Evrobanka, která rovněž

skončila v rukou Union banky. Její likvidace přišla na 5,537 mld. Kč. Foresbanka si

celkem vyžádala téměř 9 mld. Kč, nakonec ji převzala Union banka a s tím i její závazek ze Stabilizačního programu. Universal banka vyčerpala ze

Stabilizačního programu

1,4 mld. Kč a poté zkrachovala. Podobný osud měla i Pragobanka, které před krachem

nepomohlo ani 5,1 mld. Kč. Do Moravia banky plynulo 0,9 mld. Kč. Podnikatelskou

banku převzala skupina J&T a dnes působí pod názvem J&T banka, která prošla úspěšně

procesem vyrovnání a vkladatelům bylo celkem vyplaceno 1,46 mld. Kč. Banka Haná

získala ze Stabilizačního programu 5,6 mld. Kč a byla následně převzata IPB. Závazek vůči České finanční leží nyní na ČSOB, ale je kryt státní garancí vztahující se na aktiva

zkrachovalé IPB . Úspěšně prošla Stabilizačním programem eBanka. Celková pomoc státu

146


____________________________________________________________________________

v jejím případě činila 550 mil. Kč. Nejlevnější záležitostí na pomyslném žebříčku byla První městská banka, za kterou stát zaplatil 167,3 mil. Kč.117 4.3

Selhání vnější kontroly činnosti bank v České republice

Vzhledem k zadání práce budu nyní identifikovat a charakterizovat jednotlivé příčiny bankovní krize v ČR. Budu vycházet z již získaných konkrétních poznatků v rámci předešlých kapitol, zejména z kapitol druhé a třetí. Příčiny bankovní krize v ČR jsou

členěny podle toho, zda negativně ovlivnily vnější či vnitřní kontrolu činnosti bank (viz schéma 3).

Jsem si vědoma toho, že jednotlivé aspekty vnitřní a vnější kontroly spolu navzájem souvisí a prolínají se, a tudíž je často velmi obtížné je navzájem striktně oddělit a zařadit je pouze pod jednu kategorii (nedostatky vnitřní či vnější kontroly) . 4.3.1

Narušení efektivnosti fungování tržního mechanismu

Efektivní fungování tržního mechanismu, jako kontrolního mechanismu dohledu nad bankami, bylo v ČR v průběhu transformace narušeno. Transformační prostředí přispělo k prohloubení negativního působení asymetrické informace.

Nerovný přístup k informacím působil především na straně klientů, tedy věřitelů bank. Věřitelé bank jsou hlavním subjektem vnější tržní kontroly činnosti bank. Jejich postavení

na počátku transformace bankovního sektoru v ČR bylo poznamenáno nejistotou a nepřehledností na trhu. Věřitelé bank nebyli schopni si opatřit obsahově dostačující

informace o činnosti bank, aby mohli posoudit její finanční situaci a rozhodnout se, zda své vklady v dané bance ponechají nebo je přesunou do jiné banky, která se chová podle jejich

představ (výnos versus riziko). Banky měly danou informační povinnost vůči veřejnosti (zákon č.158/1989 Sb.), byly povinny ročně zveřejňovat své účetní závěrky a zprávy k

nim. Chyběly informace o složení akcionářů, o činnostech banky a finančních ukazatelích. Banky sice informovaly věřitele, ale příliš obecná povaha, nedostatečný

rozsah a malá frekvence informací vedl k horší orientaci věřitelů. Informační povinnost bank se významněji zpřísnila až velkou novelou zákona o bankách č.165/1998 Sb. 117

Euro č. 2/2003, str. 24.

147


____________________________________________________________________________

Ke zhoršení situace dále přispělo to, že v počáteční fázi neexistovalo hodnocení bank ratingovými agenturami. Akcie bank se také neobchodovaly ve velkých objemech na burze.

Věřitelé českých bank často nedokázali posoudit finanční situaci bank a bezpečnost svých

vkladů. Jednak nebyli schopni správně situaci vyhodnotit, ale především neměli zájem

svoje vklady dostatečně monitorovat. K tomu výrazně přispělo zavedení pojištění vkladů

fyzických osob v roce 1994. Náhrada se sice poskytovala pouze do výše 100 000,-Kč pro jednoho vkladatele, ale i přesto se zvýšilo riziko pasivního chování věřitelů bank. Navíc

v případech malých českých bank stát poskytl záruky na výplatu vkladů nad rámec Fondu pojištění vkladů, a to do výše až 4 mil. Kč. Vědomí věřitelů, že stát je garantem vkladů,

ještě posilovalo dominantní postavení státu v bankovním sektoru (v rámci tehdy ještě nezprivatizovaných bank). U věřitelů ve velkých bankách se státním podílem bylo riziko nedostatečného zájmu věřitelů monitorovat banky pravděpodobně nejvyšší. Stát by nenechal padnout velkou banku (too big to fail), natož když v ní měl podíl.

Nedostak zájmu ze strany věřitelů mohl být důsledkem i jejich postavení. Drobní věřitelé většinou nebyli schopni vytvářet souvislý a potřebný tlak na banky, aby se chovaly

žádoucím způsobem. V ČR často ani velcí věřitelé ( podniky, penzijní fondy, ..atd.) nebyli

schopni vyvinout účinný tlak na činnost bank. Na mezibankovním trhu sice velké banky

po signálech ze subsektoru malých bank zamezily poskytování zdrojů malým bankám, ale

těžko to lze posuzovat jako snahu o systematický tlak na změnu činnosti bank. V tomto případě šlo nejspíš o reakci na vzniklé problémy.

Asymetrie informací se částečně projevovala také na straně bank. České banky se potýkaly na počátku transformace s nedostatečnou finanční historií firem, kterým půjčovaly

peníze. To vše zvyšovalo pravděpodobnost, že banka bude nejistá při posuzování

úvěrového rizika a že se o úvěry budou ucházet i firmy s velmi rizikovými projekty. To mělo za následek vznik tzv. nežádoucího výběru a morálního hazardu.

148


____________________________________________________________________________

4.3.2

Nedostatečné provádění bankovní regulace a dohledu

Hlavním subjektem vnější netržní kontroly je bankovní regulace a dohled. Pojetí bankovního dohledu a regulace v ČR nebylo na počátku transformace (1990-1992) zcela standardní. Výkonem dohledu nad obezřetným podnikáním bank a spořitelen nebyla

pověřena centrální banka, nýbrž ministerstvo financí. Státní dozor ministerstva financí měl

však omezené pravomoci. Nemohl vydávat závazná opatření k usměrňování rizikovosti

bankovního podnikání ani jinak regulovat hospodaření bank. Navíc v tehdejší platné právní úpravě nebyla vůbec zakotvena povinnost bank dodržovat pravidla obezřetného

podnikání. Byla zmíněna pouze povinnost bank použít vlastní a svěřené finanční

prostředky takovým způsobem, aby zaručovaly plnění závazků bank. Až od počátku roku 1992 (s účinností zákonů č.21 a č.22/1992 Sb.) přešel výkon bankovního dohledu na

centrální banku a ve stejnou dobu se objevila také první sada obezřetnostních pravidel.

Nestandardní pojetí bankovního dohledu a neexistence pravidel obezřetného podnikání

během prvních dvou let transformace se negativně projevily na efektivnosti f ngování vnější netržní kontroly.

Co se týká podmínek vstupu do odvětví docházelo v průběhu transformace k jejich

postupnému zpřísňování. Liberální licenční politika byla po eskalaci prvních problémů

v subsektoru malých bank postupně utlumena a vydávání nových licencí bylo zhruba od

roku 1994 skoro úplně zastaveno. V roce 1990 stačilo k založení banky základní jmění pouze ve výši 50 mil. Kčs. Hranice byla sice v roce 1991 zvýšena na 300 mil. Kčs a v roce

1993 na 500 mil. Kč, přesto počáteční nastavení bylo nedostatečné. Dalším problémem

bylo posuzování původu finančních prostředků ke splácení základního jmění a hodnocení profesionální a morální způsobilosti zakladatelů banky. Sporné bylo také posuzování odborné kvalifikace osob navrhovaných do vedení banky. Čeští manažeři

mohli nabídnout na počátku transformace zkušenosti z bankovnictví uplatňovaného v centrálně plánované ekonomice a zahraniční manažeři na našem trhu začali působit později.

Zákon navíc na počátku 90.-tých let ještě neumožňoval regulovat změny

akcionářské struktury již existujících, povolených bank, ani dopad těchto změn do statutárních orgánů bank. Ještě je nutné zmínit že nebyly dostatečně posuzovány kvality

kontrolních a účetních vnitrobankovních systémů a banka nebyla hodnocena v rámci celé finanční skupiny (bankovní dohled na konsolidovaném základě, viz opatření ČNB č.2

z 8.7.1999 a harmonizační novela č. 126/2002 Sb.). Obecně lze shrnout, že licenční řízení 149


____________________________________________________________________________

na počátku transformace bylo poznamenáno nedostatkem informací o žadatelích,

o jejich finanční situaci a vývoji hospodaření . Také původní výše základního jmění byla nastavena příliš nízko (50 mil. Kčs) .

Postupem času docházelo i k zpřísňování pravidel obezřetného chování bank. První sada obezřetnostních pravidel začala platit poměrně pozdě (od počátku roku 1992). Jednalo se

o úpravu kapitálové přiměřenosti, likvidity, úvěrové angažovanosti a omezení pro nezajištěné devizové pozice. Se značným zpožděním začalo platit opatření o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek k nestandardním úvěrům. Toto zpoždění

mělo za následek, že do poloviny roku 1994 neexistovala žádná pravidla, která by tuto problematiku řešila a sjednocovala pro bankovní sektor. Z toho vznikl problém značně zkreslených údajů v bilancích bank, které byly předkládány ČNB. S tím souvisí i polemika

kolem možnosti bank daňově uznat větší část vytvořených rezerv a opravných položek než byla stanovena tehdy zákonem (viz zákon č.593/1992 Sb.). Dalším opatřením, které

vstoupilo v platnost dle mého názoru pozdě, bylo v roce 1994 opatření o omezení pro některé druhy úvěrů a investic do majetkových účastí. Opatření mělo zamezit propojování

banky s osobami blízkými bance a ČNB tak opožděně reagovala na již vzniklé problémy

v subsektoru malých bank. S tím, jak se zvyšovala aktivita bank na trzích cenných papírů, bylo nutné omezit rizika ztráty ze znehodnocení cenných papírů a majetkových podílů.

Proto bylo v roce 1996 přijato opatření o zásadách vytváření portfolií cenných papírů a

majetkových podílů bankami a krytí rizika znehodnocení cenných papírů a majetkových podílů opravnými položkami.

Pro efektivní fungování vnější netržní kontroly je také nutné, aby byla přesně vymezena

politika ukončení činnosti bank a výstupu z odvětví. V počátcích transformace českého

bankovnictví byly nedostatečně upraveny pravomoci bankovního dohledu v případech zjištěných dočasných nebo přetrvávajících nedostatků v činnosti bank. Nedostatečně byl

definován i institut nucené správy. Centrální banka měla v podstatě pouze tři možnosti, jak zjednat nápravu – a sice uložit pokutu do výše 5 mil. Kč, zavést nucenou správu, či

odejmout povolení působit jako banka. Neexistovala možnost nápravy snížením základního jmění, pokuta byla opět nastavena na nízké úrovni a nucenou správu nebylo

možné zavést ihned po zjištění nedostatků. To vše bylo odstraněno až novelou zákona o bankách z roku 1994 (č.156/1994 Sb.) . Významným zjasněním a zjednodušením výstupu

150


____________________________________________________________________________

z odvětví bylo také ustanovení o tom, že při poklesu hodnoty kapitálové přiměřenosti pod 1/3 předepsané výše dojde k odejmutí licence ( až velká novela č. 165/1998 Sb.)

Na další nedostatky legislativního rámce reagovala v roce 1998 malá a velká novela zákona o bankách, které :

omezily úlohy bank jako majitelů nefinančních institucí, oddělily komerční a investiční bankovnictví, zpřísnily informační povinnost bank, úpravily pravidla platebního styku. 4.4

Selhání vnitřní kontroly činnosti bank v České republice

Omezená účinnost vnitřní kontroly hrála v ČR významnou roli při vzniku problémů

bankovního sektoru118. Hlavními aktéry vnitřní kontroly bank byly majitelé a management

bank. 4.4.1

Selhání managementu a akcionářů banky bez zjevného úmyslu poškodit banku

Jedním z hlavních projevů selhání českého managementu bylo špatné řízení úvěrového

rizika. Situace byla způsobena chybným přístupem k řízení rizika a nedostatečnou profesní

úrovní managementu. Vliv mohlo mít i nedostatečné technické vybavení (informační a

účetní systém). Často byly nevhodně nastaveny zásady pro poskytování úvěrů a systém pro sledování kvality portfolia. Pochybení byla i u nastavení úvěrových limitů. Management bank byl vystaven tlaku akcionářů na zvyšování hodnoty banky a podstupoval tak riziko, které by jinak pro banku bylo nepřijatelné. Management také chyboval v nedokonalém

zajišťování úvěrů v důsledku celkově chybně nastavených vnitřních předpisů. Často neprobíhala ani následná kontrola zajišťovacích instrumentů. Obecně byla podceněna

úloha monitoringu klientů a obchodů, což vedlo ke snížení možnosti včas odhadnout začínající problémy u klienta. Další chyby při řízení úvěrového rizika

v ČR byly –

povrchně prováděné vstupní analýzy v procesu zjišťování reálné úvěruschopnosti klienta, 118

Jonáš (1998), Jílek (2000), Latter (1997).

151


____________________________________________________________________________

subjektivní chybná hodnocení předkládaných podkladů a analýz, nereálné ocenění hodnoty nabízeného zajištění atd. Specifické podmínky transformace rozhodně nepřispěly k přehlednější

a

snažší

identifikaci,

měření

a

sledování

úvěrového

rizika.

Makroekonomická nestabilita, systémové šoky, neexistence úvěrové historie dlužníků a nedostatek zkušených manažerů na českém bankovním trhu ještě dále zhoršovaly situaci s řízením úvěrového rizika.

Manažeři v českých bankách měli většinou mnohem silnější pozici a svobodu rozhodování, než je obvyklé, neboť orgány zastupující majitele nevykonávaly vždy

účinnou kontrolu hospodaření bank119. Tento rys byl významně posílen zejména ve velkých bankách se státní účastí. Silná pozice manažerů často vedla k preferenci jejich

vlastních požitků a zájmů. Jejich pozici ještě posiloval fakt, že nabídka zkušených manažerů byla dost omezená a tak se cítili nenahraditelní.

Dalším faktorem, který oslaboval systém vnitřní kontroly bylo nedostatečné uplatňování vlastnických práv ze stran českých akcionářů. Nízká koncentrace vlastnické struktury neumožňovala vždy rozptýleným vlastníkům bank aktivně vykonávat vlastnická práva dohlížet na činnosti banky a kontrolovat výsledky managementu.

Důvodem pro

nedostatečné uplatňování vlastnických práv nebyla vždy vlastnická struktura, ale také laxní přístup akcionářů k výkonu vlastnických práv. K tomu často docházelo v případě velkých českých bank se státním podílem. Zástupci státu nevystupovali vždy jako důslední

obhájci zájmů vlastníků a nevytvářeli potřebnou protiváhu vůči managementu banky. Tato situace byla navíc ještě prodlužována oddalující se privatizací státních podílů ve velkých českých bankách. Dřívější privatizace by přinesla nové vlastníky, kteří by mnohem víc než

stát prosazovali výkon svých vlastnických práv včetně silnějšího tlaku na management.

Negativní důsledky státního podílu v bankách byly ještě umocněny dalším problémem

českého bankovního sektoru, a sice kapitálovou provázaností bank a podniků120.

Kapitálová provázanost bank a podniků měla za následek, že banky mohly rozhodovat

Jonáš (1998 : 79). Kapitálová provázanost bank a podniků vzešla z kupónové privatizace. Investiční fondy, které byly založeny bankami, nemohly přímo vlastnit akcie jiných bank. Proto banky zřídily dceřinné investiční společnosti a teprve tyto společnosti založily investiční privatizační fondy, které již mohly akcie bank v průběhu kupónové privatizace skupovat. Nešlo jen o vzájemnou kapitálovou provázanost finančních institucí, vazba bank a investičních fondů vytvořila v ČR nezvyklou vlastnickou vazbu na podnikatelskou sféru. Banky se staly nejen věřiteli převážné části firem, ale společně s fondy současně i jejich vlastníky. 119 120

152


____________________________________________________________________________

o způsobu financování firem, poskytovaly úvěry upadajícím firmám a nevyvíjely tlak na restrukturalizaci podniků. 4.4.2

Selhání managementu a akcionářů banky se záměrem poškodit banku a

zájmy vkladatelů

Pojem tunelování se dával do souvislosti i s českým bankovním sektorem. Zřejmě

nejčastějšími nelegálními praktikami v této souvislosti bylo poskytování úvěrů akcionářům a dalším osobám se zvláštním vztahem k bance. Zjednodušeně vše probíhalo tak, že si „subjekt“ založil banku a po zahájení činnosti začal přijímat depozita, ať již primární či sekundární. Zároveň začal poskytovat úvěry, a to zejména vlastníkům banky či

osobám s nimi spřízněným. Ti je samozřejmě nespláceli a prostředky dále převedli ve prospěch jiných vlastních firem. K tomu často docházelo zejména v těch případech, kdy

vlastníci banky byli současně ve vedení těchto bank. S tím souvisel problém opakovaného úvěrování již jednou bankou poskytnutých úvěrů vlastním akcionářům a problém

záměrného nevymáhání splatných pohledávek na obchodních společnostech spjatých s akcionáři banky nebo s vedením banky.

Kromě poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance byla v ČR zaznamenána celá skupina úvěrových podvodů. Známé jsou případy, kdy byl bankou poskytnut úvěr

přesto, že ten, kdo o něj požádal, jej zajistil zástavním právem k nemovitosti nebo movité

věci, která zjevně nesplňovala podmínky pro to, aby mohla reálně plnit funkci zástavy

(např. již zastavenou nemovitost). V souvislosti se zastavením úvěru docházelo často k nadhodnocování zástav, na kterém se kromě managementu a akcionářů mohli podílet i znalci. Mnoho úvěrů bylo zajištěno směnkami vystavenými třetími osobami, které výstavci

nebyli schopni zaplatit. Dále se vyskytly případy podvodného získávání úvěrů u několika bank současně. Podnikatelé přitom ručili stále stejným majetkem, případně používali

falešné dokumenty, padělané živnostenské listy či padělané výpisy z katastru nemovitostí. Na realizaci těchto operací se někdy soustavně podílelo větší množství osob, mohli tam přitom patřit i soudní znalci oceňující zastavované movité nebo nemovité věci. Provedení

poměrně velkého množství úvěrových operací bylo spojeno s předáváním určitých provizí

představitelům bank, kteří schvalovali poskytování úvěrů. Dalším pochybením bylo např.

fiktivní úvěry, zakrývání problémových úvěrů, obcházení pravidel úvěrové angažovanosti, falešné účtování, skrývání ztrátových operací, vedení kont mimo účetní evidenci atd. 153


____________________________________________________________________________

K dalším selháním českého managementu a akcionářů došlo v rámci operací se základním

kapitálem. Šlo zejména o splácení základního kapitálu banky z jejích vlastních

prostředků. Nejčastějším způsobem bylo poskytnutí úvěru bankou osobě blízké bance a

použití těchto prostředků ke zvýšení základního kapitálu banky. Další způsob byl nákup

málo hodnotných akcií od osoby blízké bance a použití prostředků z této operace na zvýšení základního kapitálu banky nebo prodej cenných papírů z portfolia banky osobě jí

blízké a jejich použití ke zvýšení základního kapitálu banky. Vyskytly se také případy

fiktivního zvýšení základního kapitálu banky akcionářem tak, že akcionář vložil do základního jmění nadhodnocený nepenežní vklad (nemovitost, cenné papíry). Kromě

operací se základním kapitálem se ukázalo velmi nebezpečným také nezákonné nabývání

majetkových účastí na bance. Banka tak mohla být nepřímo ovládnuta prostřednictvím

jedné, nebo několika jiných společností jednajících ve shodě, pokud tyto společnosti do svého portfolia získaly takové množství akcií banky, které jim to umožnilo. Dalšími formami případy :

selhání managementu a akcionářů bank v ČR

nevýhodné zastavování dobrých aktiv,

pořizování nekvalitních cenných papírů nebo majetkových banky,

byly následující

účastí do portfolia

odčerpávání majetkových hodnot z banky sjednáváním pro banku nevýhodných smluv,

prodej aktiv za cenu nižší, než je jejich tržní hodnota,

sjednání pro banku nevýhodných smluv o tzv. správě portfolia cenných papírů, sjednávání pro banku nevýhodných smluv o převodech cenných papírů,

pro banku nevýhodné poskytování záloh na nákup cenných papírů obchodníkům s cennými papíry,

nedodržování

obecně

bankovních obchodů,

závazných

právních

norem

regulujících

provádění

přijímání nadměrných rizik v aktivních bankovních obchodech a provádění pro banku nevýhodných obchodních operací spojených s porušováním obezřetného podnikání,

154


____________________________________________________________________________

zneužívání důvěrných informací v obchodním styku na peněžním a kapitálovém trhu,

zkreslování účetních výkazů a hlášení pro bankovní dohled a daňové delikty, fiktivní vylepšování bilance banky a daňové trestné činy, pořízení vědomě nepravdivých bankovních auditů, nedostatečná tvorba opravných položek,

nevymáhání splatných pohledávek na obchodních společnostech spjatých s akcionáři banky nebo s vedením banky,

potlačování prvků systému vnitřní kontroly a výběr nekvalitního managementu,

splácení úvěrů dalším úvěrováním ke škodě banky, poskytování úvěrů akcionářům banky a použití účelově určených úvěrů jiným způsobem, než bylo dohodnuto,

sjednávání nadměrných podrozvahových závazků,

neoprávněné čerpání prostředků z fondů pojištění vkladů nebo nad rámec tohoto pojištění,

nezákonné operace v souvislosti se změnami ve složení statutárních orgánů atd. 4.5

Stabilizovaný bankovní sektor a jeho další vývoj

Po ustálení situace v subsektoru malých bank ovlivnilo bankovní sektor několik dalších

události, které měly významný vliv na jeho současnou podobu. Podobu a strukturu bankovního trhu ovlivnila zejména privatizace státních podílů ve velkých českých bankách (viz kapitola č.4.2.2), nucená správa v IPB (viz kapitola č.4.2.3) a příprava

vstupu ČR do EU a s tím související harmonizace české bankovní legislativy s předpisy ES/EU .

Harmonizace české bankovní legislativy v podstatě začala již na samotném počátku transformace, neboť už zákon č. 21/1992 Sb. vycházel v některých ustanoveních ze směrnic ES. Stěžejní harmonizační proces byl odstartován až po roce 2000, kdy nejprve

vstoupilo v platnost opatření ČNB o kapitálové přiměřenosti zohledňující nejen úvěrové,

ale i tržní riziko (na bázi CAD II) a později, v roce 2002, rozsáhlá harmonizační novela

zákona o bankách. Tato klíčová novela č.126/2002 Sb. upravila zejména jednotnou

155


____________________________________________________________________________

bankovní licenci 121 a princip dohledu domovským členským státem122 a dále pak zásady

konsolidovaného dohledu123. Také došlo k novelizaci několika opatření ČNB a ke změně

dalších zákonů ovlivňujících bankovní podnikání, a sice - k novelizaci zákona o konkurzu

a vyrovnání, k novelizaci zákona o účetnictví. V platnost vešel nový zákon o veřejných dražbách, zákon o auditorech, zákon o platebním styku a další.

V současné době lze považovat bankovní sektor v ČR za stabilizovaný. V roce 1994 a 1995 kulminoval počet bank na počtu 55 a od té doby dochází k postupnému snižování počtu působících bank (na konci roku 2003 je 35 bank). Snižování počtu bank vede ke

zvětšování velikosti bank vyjádřené velikostí bilanční sumy nebo základním kapitálem.

Jde o projev měnící se struktury českého bankovního trhu, kde pokračuje nastolený trend koncentrace. Charakteristickým rysem je formování skupiny bank střední velikosti

(bilanční suma 25 -100 mld. Kč), jednak v důsledku fúzí a akvizic, ale také jako důsledek zvýšené aktivity a významu zahraničních bank a poboček zahraničních bank.

Výše uvedené změny ve struktuře bankovního trhu se samozřejmě projevily ve změnách ve

vlastnické struktuře. Došlo k poklesu vlastnického podílu českého soukromého sektoru ve prospěch zahraničního kapitálu. V současnosti mají největší vlastnický podíl zahraniční subjekty převážně ze zemí EU.

Dalším charakteristickým rysem vývoje bankovního sektoru bylo zpomalení dynamiky růstu bilanční sumy, pravděpodobně v důsledku celkové stagnace hospodářství na konci

90.-tých let a díky zvýšené obezřetnosti bank při činnosti. Právě zvýšená opatrnost při poskytování úvěrů způsobila pokles úvěrové emise124 (v roce 1999 dokonce pokles celkového objemu úvěrů). V roce 2000 a 2001 se opět obnovil mírný růst úvěrů.

Jednotná bankovní licence obecně poskytuje bankám, kterým byla udělena bankovní licence v jejich domovském státě a které podléhají dohledu orgánů svého domovského státu, výsadu uznávání jejich licencí v celé EU. 122 Zásada kontroly domovským členským státem umožňuje bance instituci provozující činnost v jiném členském státě buď prostřednictvím pobočky, nebo poskytováním bankovních služeb přes hranice členských států, aby podléhala dohledu ze strany orgánů vlastního členského státu, v němž má své sídlo a svou centrálu. 123 Harmonizační novela rozšířila dohled na konsolidovaném základě i na skupiny finančních holdingových společností a smíšených holdingových společností. Dále se v novele definovaly základní pojmy a pravidla provádění dohledu na konsolidovaném základě, která jsou v podrobné formě dále rozvedena ve vyhlášce ČNB č.333/2002 Sb. 124 Od poloviny roku 1998 se růst úvěrů výrazně zpomalil a v průběhu dalšího roku byl v reálném vyjádření dokonce negativní. K tomuto vývoji přispěla jednak vysoká hladina nominálních i úrokových sazeb, která dovolovala získání úvěrů jen pro nadprůměrně efektivní a důvěryhodné projekty. Tento faktor byl postupně eliminován, neboť docházelo k postupnému snižování základních úrokových sazeb. 121

156


____________________________________________________________________________

Co se týká kvality úvěrového portfolia, ta zůstává velkým problémem bankovního sektoru.

Vysoký podíl klasifikovaných úvěrů v portfoliu bank vyplývá ze stále poměrně nízkého odpisu pohledávek proti vytvořeným opravným položkám a zejména z obtížné realizovatelnosti zástav. Po roce 1999 se projevila tendence ke snížení podílu

klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech. Na zlepšení kvality úvěrového portfolia se výrazně podílelo vyvedení špatných úvěrů z velkých bank před jejich privatizací, projevila se také větší obezřetnost a lepší řízení úvěrového rizika v bankách. Zajímavou statistikou je i percentuální krytí vážených klasifikovaných úvěrů125 opravnými položkami a rezervami.

To se zřetelně zvýšilo v roce 2001 a činilo 81,02 %. Pokud vezmeme v úvahu zástavy k úvěrům, které v těchto číslech nejsou zohledněny, pohybuje se krytí nad 100 % vážené

klasifikace. Přehled o kvalitě úvěrového portfolia a o dalších vybraných ukazatelích

charakterizujících vývoj v bankovním sektoru po skončení bankovní krize v ČR podává podrobněji příloha č.6.

Co se týká pasiv, zpomalila se dynamika růstu primárních zdrojů. Nejvýznamnější

položkou jsou i nadále vklady klientů (obyvatelstvo, podniková sféra), které tvoří cca 50% bilanční sumy. Mírná stagnace vkladů klientů je pravděpodobně ovlivněna nízkou úrovní

jejich zhodnocení, preferencí spotřeby u domácností, konkurencí zhodnocování vkladů prostřednictvím alternativních produktů (penzijní fondy, životní a kapitálové pojištění).

Nižší míra růstu primárních vkladů také souvisí s nižším tempem ekonomického růstu. Stabilní růst vkladů zaznamenávají stavební spořitelny.

Reálnou úroveň kapitálového vybavení bank lze posoudit z ukazatele kapitálové přiměřenosti.126 Na konci 90.-tých let byl ukazatel negativně ovlivněn zejména zvýšeným

tlakem na tvorbu opravných položek a rezerv127. Od konce roku 2000 se kapitálová přiměřenost bankovního sektoru pohybuje na stabilní úrovni kolem 15%.

Ztrátové hospodaření bankovního sektoru v letech 1998 a 1999 bylo způsobeno zejména

vysokou tvorbou opravných položek a rezerv, od roku 2000 vykazuje bankovní sektor čistý zisk. Hlavním důvodem kladného hospodářského výsledku bankovního sektoru byla kromě

Vážená klasifikace odráží rizikovost jednotlivých kategorií pohledávek, dostane se součtem součinů skupiny úvěrů s danou váhou : ke sledovaným úvěrům se přiřadí váha 5 %, k nestandardním 20 %, k pochybným 50 % a ke ztrátovým 100 %. 125

126 127

Od roku 2000 se při výpočtu kapitálové přiměřenosti zohledňuje také tržní riziko. Formou růstu odečitatelných položek z kapitálu banky nebo formou nižšího zisku.

157


____________________________________________________________________________

pozitivního vývoje všeobecných provozních nákladů především nižší tvorba opravných položek a rezerv.

Celkově lze shrnout, že hlavní činností bankovního sektoru nadále zůstává přijímání

vkladů a poskytování úvěrů. Banky se ve větší míře neorientují na obchody s cennými papíry (s výjimkou státních dluhopisů). V rámci klasického bankovnictví diverzifikují

banky obchodní činnosti a rozšiřují nabídku bankovních produktů, což pozitivně působí na stimulaci konkurence v bankovním sektoru. 4.6

Dílčí shrnutí

V teoretické studii jsem vytvořila model průběhu bankovní krize (viz schéma č.2 v kapitole č.1.1.1). Toto obecné schéma nyní naplním konkrétními závěry z průběhu

bankovní krize v ČR. Jde o hlavní závěry výzkumu, jednotlivým tématům se věnuji

podrobněji v samostatných kapitolách (zejména v rámci kapitoly č.3.). Následující schéma č.4 lze proto považovat za zpřehlednění a shrnutí dané problematiky.

Na vzniku bankovní krize se kromě nedostatků vnitřní a vnější kontroly činnosti bank podílely také další faktory nezahrnuté ani do jedné ze zmíněných kategorií příčin. Na počátku 90.-tých let došlo k prudkému propadu HDP, později také k poklesu cen

nemovitostí (tzv. asset bubble128). Vliv měla samozřejmě i samotná příprava a průběh

finanční liberalizace. Detailnější rozbor těchto faktorů je ovšem nad rozsah této práce a vzhledem ke zvolené hypotéze se jím nebudu dále zabývat.

128

Polouček (1999 : 169).

158

Schéma 4

Průběh bankovní krize v ČR Důsledky :

Hlavní příčiny :

Vnitřní kontrola :

- špatné řízení bank (zejména úvěrového rizika) a neaktivní uplatňování vlastnických práv - podvody a korupce vedení bank při poskytování úvěrů, obecně hospodářská kriminalita (zejména poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance) Vnější kontrola :

- nedostatečné provádění bankovní regulace a dohledu, zejména opožděné zavádění legislativy - narušení efektivnosti tržního mechanismu prostřednictvím asymetrie informací podrobněji viz kapitola 4.3, 4.4

Bankovní krize v ČR 1994-1997 zejména krize v sektoru malých bank - podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem dosahoval v roce 1999 až 32% - náklady na konsolidaci se odhadují na cca 500 mld. Kč, t.j. 28 % HDP rozsah a průběh bankovní krize v ČR – podrobněji viz kapitoly č.3.2, 3.3, 3.4 Restrukturalizace a konsolidace bankovního sektoru: - Konsolidační program II. - Stabilizační program - privatizace státních podílů ve velkých bankách - posílení zahraničního vlastnického kapitálu - formování skupiny bank střední velikosti a posilování skupiny zahraničních bank - neustále pokračující trend ke koncentraci bankovního sektoru 159

- pokles důvěry v malé banky - přesun vkladů směrem do velkých bank - zvýšení obezřetného chování bank - pokles úvěrové emise - zvýšená tvorba opravných položek a rezerv ke klasifikovaným úvěrům a s tím související ztrátové hospodaření - zlepšení legislativního rámce


____________________________________________________________________________

Závěr V úvodu práce byly definovány tři cíle vedoucí k ověření hypotézy. Prvním cílem bylo

provést teoretický rozbor a analýzu problematiky bankovních krizí, zejména identifikaci faktorů, které charakterizují vnitřní a vnější kontrolu činnosti bank.

K bankovním krizím docházelo v průmyslových zemích minimálně od 19. století, avšak

teprve v posledních dvou desetiletích došlo k obrovské explozi bankovních krizí po celém

světě – zvýšila se jejich frekvence, okruh zemí, které postihují, a také závažnost negativních dopadů bankovních krizí na ekonomiky. V 80.-tých a 90.-tých letech zasáhla bankovní krize většinu členských zemí MMF. Bankovní krize postihují jak vyspělé

ekonomiky, tak rozvojové země či nově vznikající trhy. Na počátku 90.-tých let zasáhla vlna bankovních krizí také většinu transformačních ekonomik.

Bankovní krize je nutno posuzovat jako komplexní problematiku – od prvotních příčin vzniku až po úplnou konsolidaci a restrukturalizaci bankovního sektoru. Vzhledem ke zvolené hypotéze jsem se ve větším rozsahu věnovala analýze příčin bankovních krizí.

Příčiny bankovních krizí jsou výsledkem působení celé řady faktorů. Příčiny bankovních

krizí jsem rozdělila na tři základní podskupiny – nedostatky vnější kontroly, nedostatky vnitřní kontroly a ostatní faktory.

Nedostatky vnější kontroly činnosti bank spočívají v narušení efektivnosti tržního mechanismu prostřednictvím asymetrie informací , což vede k problému nežádoucího výběru a k problému morálního hazardu. Asymetrie informací působí i na straně bank a spočívá v nedostatečném přenosu informací od banky směrem ke klientovi. Omezené možnosti tržního mechanismu jsou korigovány a doplněny významnou měrou vnějšími netržními mechanismy kontroly - zejména bankovní regulací a dohledem. Mezi selhání

vnější netržní kontroly patří především nepřesné a nedostatečné nadefinování či dokonce neexistence podmínek vstupu do odvětví, výstupu z odvětví, pravidel obezřetného chování pro banky a další relevantní bankovní legislativy.

Nedostatky vnitřní kontroly činnosti bank spočívají zejména v selhání managementu a

akcionářů banky. V případě selhání managementu z důvodu nedostatku zkušeností či 160


____________________________________________________________________________

informací jde především o špatné řízení úvěrového rizika. Mnohem závažnější je selhání

managementu a akcionářů se záměrem poškodit banku a zájmy vkladatelů (bankovní kriminalita). Pravděpodobně tím nejznámnějším způsobem selhání managementu a akcionářů bank je poskytování úvěrů osobám se zvláštním vztahem k bance.

Vzhledem k výše uvedenému a k dílčímu závěru kapitoly jedna se domnívám, že první cíl disertační práce byl splněn.

Druhým cílem disertační práce bylo v souvislostech transformace bankovního sektoru popsat a analyzovat problém bankovní krize v ČR - od příčin vzniku bankovní krize přes její průběh a rozsah až po konsolidaci českého bankovního sektoru. Podstatou transformace bankovního sektoru v ČR

byl přechod na dvoustupňovou

bankovní soustavu, což znamenalo především oddělení emisní

a obchodní činnosti

centrální banky a vznik nových obchodních bank. Během transformace ale došlo ještě k dalším významným změnám, které ovlivnily strukturu bankovnictví do dnešní

konsolidované podoby. Za součást transformace proto považuji zejména budování

institucionálního a legislativního rámce bankovnictví, Konsolidační program I. a privatizaci státem vlastněných bank.

Pro počáteční fázi transformace bankovnictví (1990-1993) byl charakteristický prudký rozvoj komerčního bankovnictví.

V této době se zformovala skupina malých bank

převážně s českým soukromým kapitálem. Malé banky neměly dostatečný přístup k primárním zdrojům a tak si půjčovaly dražší zdroje na mezibankovním trhu. Další jejich

charakteristikou byl nízký objem bilanční sumy a neúměrná exponovanost v obchodech s vysokou rizikovostí. Počátek činnosti malých bank doprovázel boom úvěrů, zejména do

soukromého sektoru. Již v roce 1993 se v tomto sektoru malých bank začaly objevovat

první problémy s kvalitou úvěrového portfolia. Skupina malých bank byla na rozdíl od velkých bank zatížena pouze problémy s kvalitou nově poskytnutých úvěrů. Rozhodující

část špatných nových úvěrů byla poskytnuta v době 1990-1992. Vzhledem k běžné lhůtě splatnosti nepřesahující 4 roky problém kulminoval právě v letech 1994-1997 v podobě bankovní krize v ČR .

161


____________________________________________________________________________

Bylo nutné stabilizovat vzniklou situaci v subsektoru malých bank. To znamenalo zejména

realizaci Konsolidačního programu II. a Stabilizačního programu, ale také zvýšenou legislativní činnost a snahu optimalizovat právní rámec. V roce 1996 byl spuštěn Konsolidační program II., kterého se zúčastnilo 15 bank, a sice

-

Realitbanka,

Velkomoravská banka, Podnikatelská banka, První slezská banka, Kreditní banka Plzeň a

COOP banka, Ekoagrobanka, Bankovní dům Skala, Evrobanka, Banka Haná, Moravia

Banka, Universal banka, Pragobanka, Plzeňská banka, Foresbank. K podpoře úspěšnosti Konsolidačního programu II. ČNB navíc poskytla v případech malých a středních bank záruky na výplatu vkladů nad rámec Fondu pojištění vkladů, a to do výše 4 mil. Kč.

Proces konsolidace se neobešel bez poklesu důvěry veřejnosti v bankovní sektor. Malé banky zaznamenaly významný odliv vkladů ve prospěch velkých bank. Aby se zamezilo

problémům s likviditou v subsektoru malých bank, tak se v roce 1997 realizoval Stabilizační program. Do stabilizačního programu se zapojilo celkem 6 bank (Banka Haná, Zemská banka, Pragobanka, Moravia banka, Universal banka, Foresbank) a byla jim

nabídnuta možnost finanční podpory k posílení likvidity. Specializovaná instituce Česká finanční, s.r.o. odkoupila od bank nebonitní pohledávky v nominální hodnotě do výše maximálně 110% jejich základního jmění.

Legislativní rámec bankovnictví zaznamenal velké změny. Klíčové bylo v roce 1994 přijetí nového opatření ČNB o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek k nestandardním úvěrům. Dalšími významnými změnami bylo přijetí malé (zákon č.16/1998 Sb.) a velké novely (zákon č.165/1998 Sb.) zákona o bankách.

Vzhledem k výše uvedému a k dílčím závěrům kapitoly dvě a tři se domnívám, že druhý cíl disertační práce byl splněn.

Třetím cílem disertační práce bylo na základě zjištěných poznatků determinovat vztah

mezi faktory charakterizujícími vnitřní kontrolu činnosti bank, vnější kontrolu činnosti bank a jejich vztah k bankovní krizi v ČR.

Bankovní krize, která proběhla v ČR v letech 1994-1997, měla mnoho příčin. Ke vzniku

problémů bezesporu přispěla makroekonomická nestabilita na počátku 90.-tých let, prudký pokles HDP, pokles cen nemovistostí a další specifika vyplývající přímo z podstaty 162


____________________________________________________________________________

transformace. Na vzniku problémů v subsektoru malých bank se dále podílely faktory,

které vznikly jako selhání vnitřní a vnější kontroly činnosti bank. Někteří ekonomové129 ve

svých studiích akcentují selhání vnitřní kontroly činnosti bank jako klíčové pro vznik bankovní krize v ČR.

Mezi selhání vnitřní kontroly činnosti bank patří zejména následující -

špatné řízení

úvěrového rizika, silná pozice manažerů v bankách (zejména v bankách se státním podílem), nedostatečné uplatňování vlastnických práv ze stran českých akcionářů, laxní přístup akcionářů k výkonu vlastnických práv, poskytování úvěrů akcionářům a dalším

osobám se zvláštním vztahem k bance, úvěrové podvody, fiktivní navyšování základního jmění a další druhy bankovních podvodů.

Mezi selhání vnější kontroly činnosti bank patří nedostatečně definovaná povinnost bank

poskytovat informace veřejnosti (obecná povaha, nedostatečný rozsah a malá frekvence informací). Zejména chyběly informace o složení akcionářů, o činnostech banky a

finančních ukazatelích (zavedeno až velkou novelou v roce 1998). Čeští klienti často neměly zájem svoje vklady dostatečně monitorovat, k čemuž přispělo zavedení pojištění vkladů fyzických osob v roce 1994 a výplata vkladů nad rámec Fondu pojištění vkladů do

výše až 4 mil. Kč (v případě zkrachovalých malých bank). Nízká koncentrace vlastnické struktury měla za následek nedostatečný tlak na banky, aby se chovaly žádoucím způsobem. Selhala také vnější netržní kontrola v podobě nedostatečného provádění

bankovní regulace a dohledu. Pojetí bankovního dohledu a regulace v ČR nebylo na

počátku transformace (1990-1992) zcela standardní. Navíc v tehdejší platné právní úpravě nebyla vůbec zakotvena povinnost bank dodržovat pravidla obezřetného podnikání

(do 31.1.1992). Podmínky vstupu do odvětví byly příliš měkké. V roce 1990 stačilo k založení banky základní jmění pouze ve výši 50 mil. Kčs. Dalším problémem bylo

posuzování původu finančních prostředků ke splácení základního jmění a hodnocení profesionální a morální způsobilosti zakladatelů banky. Sporné bylo také posuzování

odborné kvalifikace osob navrhovaných do vedení banky. První sada obezřetnostních pravidel začala platit poměrně pozdě (od počátku roku 1992). Dle mého názoru se

značným zpožděním začalo platit opatření o klasifikaci pohledávek a tvorbě rezerv a opravných položek k nestandardním úvěrům (v roce 1994). Také opatření zamezující 129

Jílek (2000), Jonáš (1998) , Mervart (1998), Polouček (1999).

163


____________________________________________________________________________

propojování banky s osobami blízkými bance začalo platit až v roce 1994 (omezení pro některé druhy úvěrů a investic do majetkových účastí). V počátcích transformace českého bankovnictví byly nedostatečně upraveny pravomoci bankovního dohledu v případech

zjištěných dočasných nebo přetrvávajících nedostatků v činnosti bank. Nedostatečně byl definován i institut nucené správy. Kromě toho nebyla do roku 1998 omezena úloha bank jako majitelů nefinančních institucí a další oblasti (oddělení komerčního a investičního bankovnictví).

Vzhledem k nestandardnímu pojetí bankovního dohledu, neexistenci pravidel obezřetného podnikání v počátcích transformace a faktu, že většinou legislativa reagovala se zpožděním

na již vzniklé problémy, lze také vnější kontrole činnosti bank připsat významný podíl na vzniku bankovní krize v ČR.

Výše uvedené příčiny bankovní krize v ČR (nedostatky vnější a vnitřní kontroly) byly

ještě posíleny podněty vycházejícími ze samotné podstaty transfomace, negativně se projevily zejména nepříznivé výchozí makroekonomické podmínky.

Vzhledem k výše uvedenému a k dílčím závěrům kapitoly čtyři se domnívám, že i třetí cíl disertační práce byl splněn.

Domnívám se, že po splnění všech tří cílů disertační práce mohu konstatovat, že se mi podařilo ověřit platnost hypotézy z úvodu disertační práce. Mohu se ztotožnit s tvrzením, že se na vznik problémů českého bankovního sektoru během jeho transformace, které

kulminovaly v letech 1994-1997 v podobě bankovní krize, podílely nejenom nedostatky

vnitřní kontroly činnosti bank, ale také významným způsobem nedostatky vnější kontroly činnosti bank.

164


____________________________________________________________________________

English summary Developed industrial economies, developing economies, new market economies as well as

transition economies have experienced banking crises or severe banking distress. Most of the countries in central and eastern Europe, CIS130 and baltic countries were affected by

banking crises in 1990s.

The Czech republic also faced serious problems in banking sector during transition period.

The czech banking crisis occured between 1994-1997 and was related not only to subsector of small banks but significantly affected also large state-owned banks. The objective of

this paper is to analyze causes of banking crises in the Czech republic and to assess the extent of internal and external bank control mechanism failure. The attention is in particular paid to problems and their remedy in small banks though the problems in large state owned banks are also discussed.

The initial stage of transition (1990-1993) was characteristic by rapid increase in the number of new commercial banks. The subsector of small banks was established in this

period and its share on balance amount reached 8,78% in 1994. This group of banks was

part of a lending boom at the beginning of 1990s when loans were directed mostly to the privat sector. The small banks did not have sufficient access to primary sources (clients

deposits) so they had been forced to borrow more expensive resources from the interbanking market. These banks were undercapitalized with low balance amount and were engaged in too risky credit contracts. The first indications of bad loans quality appeared in

1993 when the share of non-performing loans as percentage of total loans reached 23,75%. Altogether, 19 small sized banks had faced a financial problem until 1997.

Consolidation program II. and Stabilization program were designed to resolve problems in

the subsector of small banks. The former was aimed at cleaning the portfolios of small

banks and the later provided cash-flow relief to distressed banks. The affected banks were

either re-capitalized, merged with other banks or went into liquidation. The costs for restructuring of small banks are estimated to 47,8 bil. CZK. The costs for restructuring of

130

The Commonwealth of Independent states (Georgia ,Kazachstan, the Kyrgyz republic, Ukraine).

165


____________________________________________________________________________

the whole banking sector are estimated to cca 500 bil. CZK (28% GDP) and apart from above mentioned small banks restructuring costs include also following : - Consolidation program I. for state-owned banks (116 bil. CZK) - Privatization of state-owned banks (111 bil. CZK) - Case of IPB (200 bil. CZK)

- Case of Agrobanka (42 bil. CZK) The causes of banking crises in the Czech republic could be split into three categories -

failure of internal bank control, failure of external bank control and others factors (recession, liberalization). Mismanagement of credit hazard, connected lendings and other kind of banking criminality are falling into internal control failings. Deficiencies in the

bank supervision and in the legal framework come under the external control failure heading. Adequate supervisory systems and prudential regulation came into place with a

significant delay. The first set of prudential rules came into force only in 1992 and other significant issues (cross-ownership between banks and enterprises, loan classification etc.) were not properly legally arranged either. The significant impact on appearance of banking crisis in the Czech republic had failure of internal control, as well as failure of external control.

After the situation was settled in the subsector of small sized banks several events influenced the present state and structure of banking sector in the Czech republic –

privatization of state owned banks, forced administration in IPB and harmonization of

czech banking law with ES/EU standards. Nowadays can be banking sector in the Czech republic considered as stable and consolidated.

166


____________________________________________________________________________

Seznam zkratek

AD - Agregátní poptávka

BIS - Banka pro mezinárodní platby

CPE - Centrálně plánovaná ekonomika ČKA - Česká konsolidační agentura ČNB - Česká národní banka

EGAP - Exportní garanční a pojišťovací společnost ES/EU - Evropské společenství/ Evropská unie

FAÚ - Finanční analytický útvar Ministerstva financí FIM - Finská marka

FMF- Federální ministerstvo financí FRF - Francouzský frank

FPV - Fond pojištění vkladů

HDP - Hrubý domácí produkt

IAS - International accounting standards, mezinárodně uznávané účetní standardy MF - Ministerstvo financí

MMF - Mezinárodní měnový fond NBH - Maďarská národní banka NBP- Polská národní banka

NBS - Národní banka Slovenska

RVHP - Rada vzájemné hospodářské pomoci S&L instituce - Saving and loans instituce SEK - Švédská koruna SB - Světová banka

SBČS - Státní banka československá

TOZ - Úvěry na trvale se obracející zásoby USD - Americký dolar

167


____________________________________________________________________________

Seznam literatury Monografie :

Anderson, R.W., Kegels, CH. (1998) Transition banking : financial development of Central and Eastern Europe. Oxford : Clarendon press, 1998. 300 p. ISBN 0-19-829013-6 Blejer, M.I., Škreb, M. (2002) Financial policies in emerging markets. Cambridge : The MIT Press, 2002. 259 p. ISBN 0-262-02525-6 Caprio, G., Humter, W.C., Kaufman, G.G., Leipziger, D.M. (1998) Preventing bank crises lessons from recent global bank failures, Washington : IBRD press, 1998. 377 p. ISBN 0-8213-4202-9 Dvořák, P. (1998) Bankovnictví. 3.vydání. Praha : VŠE v Praze, 1998. 341 s. ISBN 807079-585-9 Dvořák, P. (1999) Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 1.vydání. Praha : Linde Praha, 1999. 475 s. ISBN 80-7201-141-3 Fajkus, B. (1997) Současná filosofie a metodologie vědy. 1.vydání. Praha : Filosofia, 1997. 135 s. ISBN 80-7007-585-9 Freixas, X., Rochet, J.CH. (1997) Microeconomics of banking. Cambridge : The MIT Press, 1997. 312 p. ISBN 0262061937 Holman, R. a kol. (1999) Dějiny ekonomického myšlení. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 1999. 541 s. ISBN 80-7179-238-1 Holman, R. (2000) Transformace české ekonomiky v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1.vydání. Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000. 106 s. ISBN 80902795-6-2 Jílek, J. (2000) Finanční rizika. 1.vydání. Praha : GRADA Publishing, 2000. 628 s. ISBN 80-7169-579-3 Jílek, J., Svobodová, J. (2004) Účetnictví bank a finančních institucí. 2.vydání. Praha : GRADA Publishing, 2004. 150 s. ISBN 80-247-0860-4 Jonáš, J. , Bulíř, A. (1995) Ekonomie reformy – Vybrané stati o teoretických a praktických otázkách přechodu k tržní ekonomice. Praha : Management Press, 1995, 503 s., ISBN 8085603845 Jonáš, J. (1998) Bankovní krize a ekonomická transformace. 1.vydání. Praha : Management Press, 1998. 107 s. ISBN 80-85943-70-0 Klaus, V. (1991) Ekonomická věda a ekonomická reforma: Statě, eseje. Praha : Gennex & Top Agency, 1991, 230 s., ISBN 80-900626-1-x

168


____________________________________________________________________________

Kaufman, G. (1998) Bank crises : causes, analysis and prevention . Stamford : JAI Press Inc., 1998, 322 p., ISBN 0-7623-0358-1 Latter, T. (1997) The causes and management of banking crises. London : The centre for central banking studies, Bank of England, 1997, 44 p., ISBN 1 85730 175 7 Mervart, J. (1998) České banky v kontextu světového vývoje. 1.vydání. Praha : NLN s.r.o., 1998. 156 s. ISBN 80-7106-236-7 Polouček, S. (1999) České bankovnictví na přelomu tisíciletí. 1.vydání. Ostrava : Ethics, 1999. 190s. ISBN 80-238-3982-9 Revenda, Z. (1999) Centrální bankovnictví. 1.vydání. Praha : Management Press, 1999. 735 s. ISBN 80-85943-89-1 Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Štenglová, I., Sovák, Z., a kol. (1998) Trestná činnost na českém kapitálovém trhu a v bankovní sféře. Praha : Institut ministerstva spravedlnosti ČR pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1998, 590 s. Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Štenglová, I., Sovák, Z., a kol. (2001) Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. 1 vydání. Praha: C.H.Beck, 2001, 776 s., ISBN 80-7179-493-7 Spěváček, V. a kol. (2002) Transformace české ekonomiky : politické, ekonomické a sociální aspekty. 1.vydání. Praha : Linde, 2002, 524 s., ISBN 80-86131-32-7 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.(1998) Trestní zákon – komentář. 3.vydání. Praha : C.H.Beck, 1998, 1347 s., ISBN 80-7179-162-8 Tomášek, M. (1997) Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. 1.vydání. Praha : Linde Praha a.s., 1997. 516 s. ISBN 80-7201-052-2 Ziegler, K. a kol. (1997) Finanční řízení bank. 1.vydání. Praha : Bankovní institut, 1997. 341 s. ISBN 80-902243-1-8 Články a stati :

Analýza a hodnocení finanční situace banky na základě veřejně přístupných informací.(1996) Bankovnictví,1996, číslo 13 Bankovní sektor v období ekonomické transformace - zápis z jednání bankovní rady (1996). Bankovnictví, 1996, č. 20, s. 24 Bankovní krize ve světě.(1996) Bankovnictví, 1996, č.21, str.6-8

Czesany, S. (1999) Vývoj bankovního sektoru ČR. Bankovnictví, 1999, číslo 11, str.10-12 Český bankovní sektor - zpráva ratingové společnosti Duff and Phelps CZ a.s. (2000) . Bankovnictví, 2000, číslo 3, str.16-18

169


____________________________________________________________________________

Dokončení transformace podniků a bank v ČR, studie Světové banky (2001). Bankovnictví, 2001, číslo 1, str.32-34 Diamond, D.W., Dybvig, P.H. (1986) Banking theory, deposit insurance and bank regulation. The Journal of business, 1986, no.59, p.55-68 Griffith-Jones, S., Fitzgerald, E.V.K.(1995) Rozvoj finančního sektoru ve střední a východní Evropě. Finance a úvěr,1995, roč.45, č.10, str. 560-577 Goldstein, M. (1996) Banking crises – What do we D.C.1996

know ?. IMF Survey, Washington

Hartlová, V. (2000) Aktuální požadavky na bankovní legislativu. Bankovnictví, 2000, roč. 8, č. 6, str. 16 – 17. Hermes, N., Lensink, R. (2000) Financial system development in transition economies. Journal of banking and finance, 2000, vol.24 Chvojka, P., Zeman, K. (2000) Tendence dosavadního vývoje zemí střední a východní Evropy. Politická ekonomie, 2000, č. 2, str.799-820 Chvojka, P. (1998) Několik poznámek k problému privatizace velkých českých bank. Bankovnictv , 1998 Jonáš, J. (1997a) Bankovní krize - zkušenosti,příčiny a prevence. Finance a úvěr ,1997, roč.47, č.8, str.449-462 Jonáš, J. (1997b) Problémy bankovního sektoru v ČR. Finance a úvěr,1997, roč.47, č.9, str.513-527 Kunert, J. (1999) České bankovnictví- určitě ne v roce nula. Finance a úvěr, 1999, roč.49, č.6, str.307-322 Kupka, M. (2001) Privatizace bank očima makroekonoma. Bankovnictví, 2001, č.7-8, str.5 Luňák, J. (1996) Banky a měnová politika v období transformace československé, resp. české ekonomiky. Finance a úvěr, 1996, roč.46, č.3, str.132-141 Machala, K. (2004) Svět klasifikovaných úvěrů a rizikových aktiv. Bankovnictví, 2004, roč. 40, č. 12, s. 8-10 Mašindová, V.: Novela zákona o bankách očima regulátora, Bankovnictví, 2000, roč. 8, č. 6, str. 22 – 24. Mataj, J. (2002) Harmonizační novela zákona o bankách. Bankovnictví, 2002, roč. 10, č. 4, s. 12 – 13. Mishkin, F.S. (1996) Asymetric information and financial crises, A developing country perspective. IMF Research department seminar paper, Washington D.C. March 1996

170


____________________________________________________________________________

Nejedlý, M. (1999) Srovnání hospodaření nejvýznamnějších českých, maďarských a polských bank. Finance a úvěr, 1999, roč.49, č.6, str.352-366 Pagano, M. (1993) Financial markets and growth. European economic review, 1993, no 37 Procházka, P., Sedláček, P.(2002) MMF a EU prověřují stabilitu finančního sektoru České republiky. Bankovnictví, 2002, č.1, str.27-29 Scholtens, B. (2000) Financial regulation and financial system architecture. Journal of banking and finance, 2000, no. 24 Sobek, O. (1999) Vybrané problémy rozvoja bankovného sektora v transformujúcich sa ekonomikách, Bratislava 1999, pracovní materiál NBS – Inštitút menových a finančných študií Stavárek, D. (2002) Dopady restrukturalizace bankovního sektoru na malé a střední podnikatele. Bankovnictví ,2002, č.1, str.32-33 Šámal, P., Púry, F. (1999) Finanční kriminalita a organizovaný zločin. Právní rádce,1999, č.12 Tesař, V. (1994) Transformace českých bank pokračuje. Finance a úvěr, 1994, roč.44, č.12, str.658-663 Tkáčová, D. (2001) Bankový sektor Slovenskej republiky.Biatec, 2001, roč.9, č.8,9,10 Tůma, Z. (2000) Deset let transformace bankovnictví v ČR a budování bankovního dohledu. Bankovnictví, 2000, č.12, str.3 Tůma, Z. (2001) Bankovní sektor v ČR a jeho regulace, Praha 2001, pracovní materiál ČNB Tůma, Z. (2002) Banking sector development in the Czech republic, Praha 2002, pracovní materiál ČNB Zahradník, P. (1996a) Evropská dohoda, český bankovní sektor a jeho adaptace na podmínky EU. Finance a úvěr, 1996, roč.46, č.10, str.578-592 Zahradník, P. (1996b) Banky v ČR a jejich vstup do Evropy. Finance a úvěr,1996, roč.46 , č.12, str.715-730 Elektronické zdroje :

Ariccia, G. (1998) Asymmetric information and the market structure of banking industry. IMF Working paper WP/98/92. [online] c1998 [cit.21-07-2004] Dostupné z : Caprio, G., Klingebiel,D. (1996) Bank insolvencies, cross-country experience. Policy research working paper WPS 1620. [online] c1996 [cit.20-03-2003] 171


____________________________________________________________________________

Dostupné z : http://wdsbeta.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/IW3P/IB/1996/07/01/00 0009265_3961214130910/Rendered/PDF/multi_page.pdf> Demirguc-Kunt, A., Detragiache,E. (1997) The determinants of banking crises - evidence from developing and developed countries. IMF Working paper WP/97/106. [online] c1997 [cit.06-11-2003] Dostupné z : Demirguc-Kunt, A., Detragiache,E. (1998) Financial liberalization and financial fragility. IMF WP/98/83. [online] c1998 [cit.03-04-2003] Dostupné z : Demirguc-Kunt, A., Detragiache, E . (2000) Does deposit insurance increase banking system stability ?. IMF Working papers WP/00/3. [online] c2000 [cit.12-05-2003] Dostupné z : Dziobek,C., Pazarbasioglu,C. (1997) Lessons from systemic bank restructuring, a survey of 24 countries. IMF Working papers WP/97/161. [online] c1997 [cit.08-05-2002] Dostupné z : Enoch, Ch.A., Gulde, A.M., Hardy D.C. (2002) Banking crises and resolution – experience in some transition economies. IMF Working paper WP/02/56 . [online] c2002 [cit.09-082002] Dostupné z : < http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2002/wp0256.pdf> Eichengreen, B., Rose, A.K. (1998) Staying afloat when the wind shifts : external factors and emerging-market banking crises. CEPR Discussion paper no.1828 . [online] c1998 [cit.01-07-2002] Dostupné z : < http://www.papers.nber.org/papers/W1828 > Fries, S., Taci, A. (2002) Banking reform and development in transition economies . EBRD Working paper No.71. [online] c2002 [cit.03-03-2003] Dostupné z : Frydl,E.J. (1999) The length and cost of banking crises. IMF Working papers WP/99/30. [online] c1999 [cit.08-05-2001] Dostupné z : Frydl, E.J. , Quintyn M. (2000) The benefits and costs of intervening in banking crises. IMF Working papers WP/00/147 . [online] c2000 [cit.11-07-2002] Dostupné z : Goldstein, M.,Turner, P. (1996) Banking crises in emerging economies : origins and policy options. BIS Economic papers no.46. [online] c1996 [cit.05-08-2002] Dostupné z : Hardy, D.C. , Pazarbasioglu , C . (1998) The leading indicators of banking crises - Was Asia different ?. IMF Working papers WP/98/91. [online] c1998 [cit.12-09-2002] Dostupné z : 172


____________________________________________________________________________

Hoelscher,D.S., Quintyn, M. (2003) Managing systemic banking crises. IMF Occasional papers no.224. [online] c2003 [cit.07-09-2003] Dostupné z : Honohan, P.(1997) Banking system failures in developing and transition countries – diagnosis and prediction. BIS Working paper no.39. [online] c1997 [cit.05-03-2004] Dostupné z : Hutchinson, M., McDill. (1999) Are all banking crises alike ?- The Japenese experience in international comparison. NBER Working paper no.7253 . [online] c1999 [cit.12-08-2002] Dostupné z : < http://www.papers.nber.org/papers/W7253 > Kaminsky,G.L. (1999) Currency and banking crises : the early warning of distress. IMF Working papers WP/99/178. [online] c1999 [cit.25-05-2002] Dostupné z : Martinez, J.D.L (2000) The management and resolution of banking crises. The World bank Discussion papers no 412. [online] c2000 [cit.28-01-2002] Dostupné z : Matoušek, R. (1998) The czech banking system in the light of regulation and supervision selected issues. ČNB Working paper No.5. [online] c1998 [cit.25-01-2002] Dostupné z : Mishkin, F.S. (2001) Financial policies and the prevention of financial crises in emerging market economies. The World bank policy research working papers no.2683. [online] c2001 [cit.14-11-2003] Dostupné z : Rossi, M. (1999) Financial fragility and economic performance in developing countries : Do capital controls, prudential regulation and supervision matter ? .IMF Working paper WP/99/66. [online] c1999 [cit.07-05-2003] Dostupné z : Smith, B.D. (2001) Banks, short-term debt and financial crises – theory, policy implications,and applications. University of Texas, 2001. [online] c2001 [cit.08-07-2003] Dostupné z :

Slovak republic – Selected issues and statistical appendix (1999). IMF Staff country report no.99/112. [online] c1999 [cit.05-01-2006] Dostupné z :

Slovak republic – Selected issues and statistical appendix ( 2001 ). IMF Staff country report no.01/129. [online] c2001 [cit.05-01-2006] Dostupné z :

173


____________________________________________________________________________

Tang, H., Zoli, E., Klytchnikova, I. (2000) Banking crises in transition economies- fiscal costs and related issues. The world bank policy research working papers no. 2484. [online] c2000 [cit.08-08-2001] Dostupné z : Zákony, opatření ČNB :

Zákon č.21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších úprav, včetně důvodových zpráv k jednotlivým novelám Zákon č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších úprav Zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku Zákon č. 61/96 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Opatření ČNB (relevantní opatření ČNB ve znění pozdějších úprav) Směrnice ES/EU (č.77/780/EHS, č.89/646/EHS, č.95/26/ES) Zprávy České národní banky:

Bankovní dohled v České republice, 1993-2003 Transformační náklady na ozdravění a konsolidaci bankovního sektoru Výroční zprávy ČNB, 1993-2003 Základní ukazatele bankovního sektoru, ( 2004) Zpráva o činnosti bankovního dohledu v České republice, 1999 ( souhrnný dokument) Zprávy o činnosti bankovního dohledu v České republice 1990-1999 Zpráva o finanční stabilitě, 2004 Zpráva o stabilitě bankovního sektoru, 2004 Internetové stránky :

www.cka.cz, www.kob.cz, www.cnb.cz, www.imf.org, www.worldbank.org, www.ebrd.org

174


____________________________________________________________________________

Tabulka 1

Seznam tabulek, grafů a schémat

Tabulka 2 Tabulka 3 Tabulka 4 Tabulka 5 Tabulka 6 Tabulka 7 Tabulka 8 Tabulka 9 Tabulka 10 Tabulka 11 Tabulka 12 Tabulka 13 Tabulka 14 Tabulka 15 Tabulka 16 Tabulka 17 Tabulka 18 Tabulka 19 Tabulka 20 Tabulka 21 Tabulka 22 Tabulka 23 Tabulka 24 Tabulka 25 Tabulka 26 Tabulka 27 Tabulka 28 Tabulka 29 Tabulka 30 Tabulka 31 Tabulka 32 Tabulka 33 Tabulka 34 Tabulka 35 Tabulka 36 Tabulka 37 Tabulka 38 Tabulka 39 Tabulka 40 Tabulka 41

Procentní zastoupení bankovních problémů a krizí ve světě od roku 1980 do roku 1998 (procenta ve skupině zemí) ......................................................10 Struktura bankovního trhu v Polsku, 1993 ................................................12 Struktura bankovního trhu v Maďarsku, 1993...........................................13 Struktura bankovního trhu na Slovensku, 1993 .........................................14 Podíl státu ve velkých bankách ve Slovenské republice (v %)...................15 Klasifikované úvěry na Slovensku (v % z celkových úvěrů) .....................15 Výše fiskálních nákladů v transformačních ekonomikách v letech 19911998..........................................................................................................51 Základní ukazatele vývoje české ekonomiky v letech 1990-1993 .............54 Vývoj povinných minimálních rezerv (PMR) v letech 1990-1993 .............56 Úvěry na TOZ převedené do KoB v r. 1991 (v mld. Kčs)..........................59 Podíl státu v bankách po částečné privatizaci v roce 1992 (v %) ...............60 Počet bank v České republice v letech 1990-1993.....................................61 Objem bilanční sumy (v mld. Kčs/Kč*) ....................................................63 Průměrné nominální úrokové sazby z úvěrů v letech 1991- 1993 ..............66 Úrokové sazby z úvěrů podle druhu klienta v roce 1991 (v %)..................67 Klasifikované úvěry v letech 1992 a 1993.................................................67 Průměrné nominální úrokové sazby z vkladů v letech 1991-1993 .............71 Průměrná úroková sazba z vkladů podle druhu klienta v roce 1991 (v %) .72 Úvěrová angažovanost bank, stav v roce 1992 ..........................................78 Legislativní úprava bankovnictví v ČR v letech 1990-1993.......................80 Základní ukazatele vývoje české ekonomiky v letech 1994-1997 .............84 Struktura bilanční sumy (v mil. Kč) ..........................................................87 Kvalita úvěrového portfolia k 31.12.1995 .................................................89 První skupina postižených bank, roky 1993-1995 .....................................93 Vývoj aktiv a pasiv AB Banky, a.s. v letech 1991 až 1996 (v tis. Kč)........96 Vývoj úvěrů poskytnutých AB Bankou, a.s. v letech 1991 až 1996 (v tis. Kč)..................................................................................................97 Podíl standardních a klasifikovaných úvěrů na celkovém objemu poskytnutých úvěrů (v %) .........................................................................97 Podíl jednotlivých položek aktiv na celkové bilanční sumě (v %) .............98 Podíl jednotlivých položek pasiv na celkové bilanční sumě (v %) ...........100 Podíl úvěrů na aktivech (v %) .................................................................102 Krytí úvěrů primárními vklady (v %)......................................................102 Vývoj kapitálu, aktiv a rizikově vážených aktiv (v tis. Kč)......................103 Druhá skupina postižených bank a Konsolidační program II. , rok 1996 110 Vývoj aktiv a pasiv COOP banky, a.s. v letech 1992 – 1998 (v tis. Kč)...116 Vývoj podílu poskytnutých úvěrů na aktivech COOP banky, a.s. v letech 1992 - 1998 (v %). ..................................................................................120 Vývoj podílu primárních zdrojů na celkových úvěrech COOP banky, a.s. v letech 1992 - 1998 (v %) .....................................................................121 Kapitálová přiměřenost COOP banky, a.s. v letech 1992 – 1997 (v %) ...121 Celkové náklady na stabilizaci českého bankovního sektoru v průběhu ekonomické transformace (v mld. Kč).....................................................140 Finanční pomoc státu pro ČS před její privatizací (v mld. Kč).................141 Finanční pomoc státu pro KB před její privatizací (v mld. Kč)................142 Finanční pomoc subsektoru malých bank (v mld. Kč) .............................146 175


____________________________________________________________________________

Graf 1 Graf 2 Graf 3 Graf 4 Graf 5 Graf 6

Graf 25 Graf 26

Efekt nežádoucího výběru ............................................................................26 Efekt morálního hazardu...............................................................................28 Vývoj diskontní sazby v letech 1990-1993....................................................56 Vývoj lombardní sazby v letech 1990-1993 ..................................................56 Struktura aktiv bankovního sektoru v roce 1993 ...........................................64 Korunové úvěry podnikům a obyvatelstvu v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč) ...............................................................................................65 Rozdělení korunových úvěrů podle odvětví v roce 1993...............................66 Struktura pasiv bankovního sektoru v roce 1993...........................................68 Vývoj vkladů v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč) ..........................................69 Vývoj vkladů u obyvatelstva v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč) ...................70 Vývoj vkladů v podnikové sféře v letech 1989-1993 (mld. Kčs/Kč)..............70 Rozdělení korunových vkladů podle sektorů v roce 1993..............................71 Vývoj základních úrokových sazeb ČNB v letech 1994-1997 .......................86 Struktura aktiv bankovního sektoru k 31.12.1994 a k 31.12.1995..................88 Struktura pasiv bankovního sektoru k 31.12.1994 a k 31.12.1995 .................90 Rozložení bank podle velikosti bilanční sumy ..............................................91 Vývoj jednotlivých položek aktiv (v mil.Kč) ................................................98 Srovnání klasifikovaných úvěrů a k nim vytvořených rezerv a opr.položek ..99 Vývoj celkových rezerv, opravných položek a hospodářského výsledku (v mil. Kč) ..................................................................................................100 Vývoj jednotlivých položek pasiv (v mil. Kč) .............................................101 Vývoj jednotlivých položek aktiv COOP banky , a.s. (v tis.Kč) ..................117 Klasifikované úvěry na úvěrech celkem COOP banky, a.s. (v tis. Kč).........118 Opravné položky a rezervy k úvěrům COOP banky, a.s. (v tis. Kč) ............118 Tvorba rezerv a opravných položek a jejich vliv na tvorbu hospodářského výsledku COOP banky , a.s. v letech 1992 - 1998 (v tis. Kč) ......................119 Vývoj jednotlivých položek pasiv COOP banky, a.s. (v tis. Kč)..................120 Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem v letech 1995 -2002 .........139

Schéma 1 Schéma 2 Schéma 3 Schéma 4

Bankovní systém jako otevřený systém...........................................................8 Schéma průběhu bankovní krize .....................................................................9 Obecné rozdělení příčin bankovní krize ........................................................25 Průběh bankovní krize v ČR .......................................................................159

Graf 7 Graf 8 Graf 9 Graf 10 Graf 11 Graf 12 Graf 13 Graf 14 Graf 15 Graf 16 Graf 17 Graf 18 Graf 19 Graf 20 Graf 21 Graf 22 Graf 23 Graf 24

Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5 Příloha 6

Seznam příloh

Přehled významnějších bankovních krizí ve světě a jejich časové určení Bankovní krize v transformačních ekonomikách Souhrn významných studií na téma bankovní krize Přehled dalších studií na téma bankovní krize Délka a náklady bankovních krizí v dalších zemích Přehled vybraných ukazatelů charakterizujících vývoj v bankovním sektoru po skončení bankovní krize v ČR

176

Přílohy

Příloha č. 1

Přehled významnějších bankovních krizí ve světě a jejich časové určení Afrika

Země

Časové období

Angola Benin Botswana Burkina Faso Burundi Kamerun Kapverdy Kongo

1991 1988 – 90 1994 – 95 1988 – 94 1994 1989 –1993 1993 80.- léta 1991 1994 Středoafrická republika 80. – léta 1994 Čad 80. – léta 1994 Cote d`Ivoire 1988 – 91 Džibutsko 1991 – 93 Equatorial Guinea 1983 – 85 1995 Eritrea 1993 Etiopie 1994 – 1995 Gabon 1995 Gambie 1985 – 1992 Ghana 1982 – 89 Guinea 1985 1993 – 1994 Keňa 1985 – 89 1992 1993 – 95

Asie a Dálný východ Země Lesotho Libérie Madagaskar

Časové období

1988 1991 – 1995 1984 – 1989 1991 – 1995 Mali 1987 – 1989 1995 Mauritánie 1984 – 93 Mozambique 1988 –1993 1994 – 1995 Nigérie 1991-1995 Rwanda 1991 Sao Tome-Principe 80. – léta Senegal 1988 – 91 Sierra Leone 1990 Somálsko 1990 Jihoafrická republika 1977 1985 Svazijsko 1995 Tanzánie 1987 1995 Togo 1993 – 95 Uganda 1994 Zair 1991 – 92 Zambie 1995 Zimbabwe 1995

Země Bangladéš Bhútán Brunej Čína Fidži Hongkong Indie Indonésie Korejská republika Laos Malaysie Mongolsko Nepál Pákistán Papua-Nová Guinea Filipíny Singapur Srí Lanka Taiwan Thajsko

Časové období 80. - léta počátek 90. - let polovina 80. - let 80. - léta 1995 1982 – 83 1983 – 86 1994 – 95 1992 - 1994 1993 počátek 90. - let 1985 – 88 1991 1988 1980 1989 - 1994 1981 – 87 1982 1989 – 93 1983 – 84 1995 1983 – 87 1991

Příloha č. 1

Přehled významnějších bankovních krizí ve světě a jejich časové určení

Latinská Amerika a Karibik Země Časové období Argentina Bolívie Brazílie Chile

1980 – 82 1989 – 99 1995 1986 – 87 1994 1990 1994 – 95 1976 1981 – 83

Kolumbie 1982 – 87 Kostarika 1987 Dominikánská republika1992 Ekvádor počátek 90. - let Salvador 1989 Guyana 1993 - 95 Haiti 1991 Jamajka 1994 Mexiko 1981 – 82 1995 Nikaragua konec 80. - let Panama 1988 - 89 Paraguay 1995 Peru 1983 - 90 Svatý Vincenc 1994 Trinidad 1982 - 91 Uruguay 1981 - 85 Venezuela 1980 1994 – 95

Severní Afrika a Střední východ Země Časové období Alžírsko Egypt Jordánsko Izrael Kuvajt Libanon Maroko Tunisko Turecko

1990 - 1992 počátek 80. - let 1990 – 91 1989 - 90 1977 – 84 80. - léta 1988 - 90 počátek 80. - let 1991 - 95 1982 – 85 1991 1994

Transformující se ekonomiky Země Časové období Albánie Arménie Ázerbájdžán Bělorusko Bosna Bulharsko Chorvatsko Česká republika Estonsko Georgia Maďarsko Kazachstán Kyrgyzstán Lotyšsko Litva Makedonie Moldavsko Polsko Rumunsko Rusko Slovensko Slovinsko Ukrajina Uzbekistán

1992 1994 1995 1995 1992 1991 - 97 1995 1991-98 1992-95 1994- 97 1987 -88 1991 - 98 1991 - 96 1994 - 96 1993 - 98 1995 – 98 1993 - 94 1994 1991 - 98 1990 – 93 1992 1991 -95 1992 - 94 1994 - 98 1993

Příloha č. 1

Přehled významnějších bankovních krizí ve světě a jejich časové určení

Vyspělé tržní ekonomiky, ekonomiky zemí OECD Země Časové období Austrálie Kanada Dánsko Finsko Francie Německo (SRN)

1989 – 92 1983 - 85 1987 - 92 1991 - 94 1991 – 95 konec 70 .- let 1990 - 93 Řecko 1991 - 95 Island 1985 - 86 1993 Irsko 1985 Itálie 1990 - 95 Japonsko 1992 - 95 Nový Zéland 1987 - 90 Norsko 1987 - 93 Portugalsko 1986 - 89 Španělsko 1977 -85 Švédsko 1990 -93 Velká Británie 1974 - 76 Spojené státy americké 1984 - 91

Zdroj : upraveno podle Caprio,Klingebiel ( 1996 : 13-32 )

Příloha č.2 Země

Bulharsko

Maďarsko

Bankovní krize v transformačních ekonomikách Období Povaha krize 90. léta 1991-1994: ozdravení portfolií bank od špatných úvěrů z dob centralizovaného systému 1995: problémy solventnosti a likvidity u dvou státem vlastněných bank 1996-1997: problém likvidity, rovněž peněžní krize 90. léta 1992-1993: konsolidační program na ozdravení portfolií bank - převzaté špatné úvěry 1993-1994: restrukturalizace bank a úvěrový konsolidační program 1995: problém solventnosti státem vlastněné Agrobanky run na druhou největší obchodní banku (Postbank), nesolventnost v malých privátních bankách

Rozsah krize

Postižené banky

Klasifikované půjčky tvořily 54% všech půjček bank. Bývalé státem vlastněné banky

Problém solventnost/likvidita

Solventnost

Státem vlastněné banky

Solventnost a likvidita

1/3 všech bank shledána nesolventními a zavřeny .

Státní a soukromé


1992: Odhadovalo se, že 20% celkových úvěrů byly klasifikované úvěry.


Solventnost

1993: 30% celkových úvěrů byly klasifikované.


Solventnost


Solventnost

Soukromé banky

Likvidita a solventnost

Příloha č.2 Země Makedonie

Polsko

Estonsko

Bankovní krize v transformačních ekonomikách Období Povaha krize 90. léta 1990: ozdravení portfolia velkých bank od klasifikovaných půjček, 8 spořitelen zavřeno 90. léta 1990: ozdravení portfolií bank od ztrát způsobených devalvací měny v roce 1989 1993-1994: restrukturalizační program ozdravení podniků a státních bank 1991-1994: problémy solventnosti ve dvou specializovaných bankách 1994-1998: problémy solventnosti u zemědělských družstevních bank 1992 4 banky čelily 1994 problémům se solventností. 1994 Druhá největší banka (Social Bank) měla likvidní problémy a špatné portfolio úvěrů, zavřena v 1995.

Rozsah krize 1993: Klasifikované aktiva byla kolem 80% celkových aktiv.

Postižené banky




4 banky byly významně postiženy ztrátami ze změny kurzu. Státem vlastněné banky

Solventnost

1992: 30% celkových úvěrů bylo klasifikovaných.


Solventnost


Solventnost

200 družstevních záložen bylo na pokraji bankrotu, 60 Většinou státem vlastněné dočasně uzavřených. družstevní záložny

Solventnost

40 % aktiv bankovních aktiv bylo považováno za špatné. Soukromé banky

Solventnost

Bylo vybráno více jak 1/2 bankovních deposit klienty.

Likvidita a solventnost

Soukromá banka se zbytkovou účastí státu


Lotyšsko

Litva

Gruzie

Bankovní krize v transformačních ekonomikách Období Povaha krize 90. léta 1993-1994: restrukturalizacční operace ve 2 bankách 1995: uzavření největší soukromé banky (Baltija),3 malé a střední banky prohlásily nesolventnost, 15 bankovních licencí odebráno 1995 - insolventnost ve 4 1996 bankách (2 největší), problém solventnosti napříč celým bankovním systémem 90. léta 1994: nesolventnost v pěti státem vlastněných bankách,mnoho malých bank nedodržovalo předpisy 1995-1997: problémy solventnosti a likvidity v Agrobance


Rozsah krize Postižené banky Klasifikované úvěry tvořily v roce 1993 5% všech aktiv bank. Státem vlastněné banky

Solventnost

40 % všech aktiv bank bylo zasaženo krizí .

Problémy solventnosti způsobující výběry deposit.

Soukromé banky

Klasifikované úvěry tvořily v roce 1996 32 % všech aktiv bank Soukromé a státní banky

Problémy solventnosti způsobující výběry deposit.

Špatné úvěry tořily 40 všech úvěrů. Soukromé a státní banky

Solventnost

Nesolventní aktiva tvořily 7 % všech bankovních aktiv.


Soukromá

Příloha č.2

Bankovní krize v transformačních ekonomikách

Země Období Povaha krize Kazachstán 90. léta 1994-1996: restrukturalizační program na ozdravení portfolií bank 1996: 4 velké banky se dostaly do problému solventnosti a likvidity. 1994 Kyrgyzská 1996 republika ozdravení bank od špatných úvěrů 90. léta 1995: Centrální banka Ukrajina intervenovala ve 20 bankách.

Rozsah krize 50-55 % obchodních úvěrů bylo špatných.

V 1994 bylo 92 % všech úvěrů klasifikovaných. 4 největší banky byly insolventní.

V 1998 byly špatné aktiva 1996-1998: Přes 50 bank stále ve výši 40 % všech aktiv bank. zlikvidováno.

Zdroj : upraveno podle Tang, Zoli,Klytchnikova (2000: 8-10 )

Postižené banky


Soukromé a státní banky

Solventnost

Státem vlastněné banky a soukromé banky


Dříve státem vlastněné banky

Solventnost

Státem vlastněné a soukromé banky

Solventnost

Státem vlastněné a soukromé banky

Solventnost

Příloha č.3

Souhrn významných studií na téma bankovní krize (uvedené v textu kapitoly 1.2.1 doplněné o další rozšiřující informace)

Název studie Název studie/ / anglicky česky

Autoři, rok

Hlavní předmět zkoumání

Banking on crises – expensive lessons, article from book : Bank crises – causes, analysis and prevention

Caprio, 1998 Bankovnictví v krizi : nákladná lekce, článek z knihy : Bankovní krize – příčiny, analýza a prevence

Bankovní regulace a prostředí, ve kterém banky operují

The determinants of banking crises : evidence from developing and developed countries, IMF Working paper WP/97/106

Determinanty DemirgucDeterminanty bankovních krizí Kunt,Detragiache systémových : důkazy 1997 bankovních krizí z rozvojových a rozvinutých zemí

Staying afloat when the wind shifts : external factors and emergingmarket banking crises, CEPR Discussion paper no.1828

Eichengreen Zůstat na lodi , když se mění vítr Rose, 1998 – Vnější faktory a bankovní krize na nově vznikajících trzích

Dopad vnějších faktorů ( úroková míra a růst objemu výroby v zemích OECD )

Vedlejší předmět zkoumání -

Vliv pojištění vkladů a vymahatelnosti práva

Vzorky a metodologie 12 vybraných zemí Asie a Latinské Ameriky

65 zemí – rozvojové a rozvinuté země

105 rozvojových Vliv struktury dluhu, zadlužení, zemí, 1975-1992 vliv režimu směnných kurzů,vliv domácí finanční struktury

Kauzální proměnné CAR ( Capital assets ratio ), klasifikace úvěrů, procento aktiv v zahraničních bankách, práva dlužníků a věřitelů, vymahatelnost práva, index korupce Ekonomický růst ,úroková míra,úvěry, inflace,vládní deficit, depreciace kurzu, M2/rezervy, bankovní aktiva, pojištění vkladů, právo a pořádek Úroková míra v zemích OECD, růst výroby v zemích OECD, rezervy, veřejný dluh, běžný účet,rozpočet vlády, růst úvěrů, režim směnného kurzu

Hlavní poznatky z výzkumu Aspekty ovlivňující pst.vzniku bankovní krize : - kapitálová přiměřenost, - struktura a kvalita aktiv, - kvalita řízení, - ziskovost, - likvidita, - prostředí, ve kterém banky operují, - transparentnost. Větší pst. vzniku krize , když : - je nízký růst, - je vysoká inflace a úrokové míry .

Jiná zjištění -

-

Vliv na vznik krize má také pojištění vkladů a slabé právo. Je ne příliš jasný dopad systému směnného kurzu.

Příloha č.3


Název studie Název studie/ / anglicky česky Banking crises in emerging economies : origins and policy options, BIS Economic papers no.46

Bankovní krize na nově vznikajících trzích : zdroje a volba hospodářské politiky

Autoři, rok Goldstein Turner, 1996


Vedlejší předmět zkoumání

Vzorky a metodologie

Rozvojové země Projevy a příčiny Volba a nově vznikající bankovních krizí hospodářské trhy ( vzorek ) politiky (vhodného mixu) k řešení problému bankovní krize a k následnému posílení bankovního sektoru

Kauzální proměnné Domácí a zahraniční úrokové sazby, devizový kurz, ekonomický růst, inflace,M2/GNP, podíl státem vlastněných bank,limity úvěrové angažovanosti, kapitálová přiměřenost, průměrná návratnost aktiv

Hlavní poznatky z výzkumu Příčiny bankovních krizí jsou :

- makroekonomická nestabilita,

- úvěrová expanze , pokles tržních cen aktiv, nárazový příliv kapitálu, - významné rozdíly v likviditě, splatnosti a denominaci bankovních aktiv a pasiv, - nedostatečná příprava na finanční liberalizaci, -vysoká angažovanost státu/vlády v bankovním sektoru, poskytování úvěrů spřízněným osobám, příliš mírné nastavení limitů úvěrové angažovanosti popř. nedodržování těchto limitů, - nedostatky v právní úpravě bankovnictví včetně úpravy účetních pravidel, - poruchy ve správném formování podnětů pro chování vlastníků,manažerů, vkladatelů a bankovního dohledu, -nevhodná volba systému směnného kurzu.

Jiná zjištění -

Příloha č.3


Název studie Název studie/ / anglicky česky The causes and Příčiny a řízení management of bankovních krizí banking crises, The centre for central banking studies, Bank of England, 1997

Financial policies and the prevention of financial crises in emerging market economies, Policy research working papers no.2683, The World Bank

Autoři, rok Latter,1997

Finanční politika Mishkin,2001 a prevence finančních krizí v nových tržních ekonomikách



Vzorky a metodologie

Kauzální proměnné

Hlavní příčiny Předcházení a bankovních krizí náprava problémů v bankovním sektoru

-

-

Stanovení faktorů podporujících vznik finanční krize

-

-

Definice finanční krize ( morální hazard,nežádoucí výběr ) , jakou finanční politiku zvolit, aby došlo k eliminaci rizika vzniku finanční krize

Hlavní poznatky z výzkumu

Jiná zjištění

Příčiny bankovních krizí jsou následující : - makroekonomické příčiny, - mikroekonomické příčiny , ( dostatečnost a efektivnost prováděného bankovního dohledu, nedostatky v právní a účetní úpravě bankovního systému, zvolení vhodného stupně liberalizace bankovního trhu, přílišná angažovanost vlády v bankovním sektoru, morální hazard a nedostatečná transparentnost, - špatně zvolená bankovní strategie a selhání ve vlastní provozní činnosti, - bankovní podvody a korupce. Faktory omezující vznik finanční krize : - obezřetný dohled, - účetní standardy, - právní a soudní systém, - podpora tržních mechanismů, - vstup zahraničních bank, - kapitálová vybavenost bank, - redukce státem vlastněných bank, důraz na privatizaci, - omezení velikosti zahraničního zadlužení, - omezení politiky „ too big to fail „ .

Popis bankovních krizí v několika zemích (USA,Japonsko, Mexiko a další )

Faktory podporující vznik finanční krize : - poškození bilancí bank, - zvýšení úrokových sazeb, - nejistota, -poškození bilancí podniků.

Příloha č.3


Název studie Název studie/ / anglicky česky Banking crises in transition economies, Policy research working papers no. 2484, The World Bank

Bankovní krize v transformující ch se ekonomikách

Autoři, rok Tang - Zoli – Klytchnikova , 2000



Průběh bankovních krizí v transformačních ekonomikách

Restrukturalizace bankovního sektoru, náklady bankovních krizí

Vzorky a metodologie 12 transformačních ekonomik, střední a východní Evropa, pobaltské státy a země Společenství nezávislých států



Jiná zjištění

Příčinami vzniku bankovních krizí : - proces transformace se svými specifiky, - externí šoky, - makroekonomická nestabilita, - nedostatky bankovního dohledu a právního rámce, - podvody, korupce, insider obchdy.

Rozdílné strategie uplatňované transformačními ekonomikami při nápravě a restrukturalizaci bankovního sektoru

Čeští autoři : Název studie

Autoři, rok


Bankovní krize - zkušenosti, Jonáš,1997 příčiny a prevence

Teorie asymetrických informací

Bankovní krize a ekonomická transformace

Příčiny bankovní krize a úloha vnitřní a vnější kontroly bank -

Jonáš,1998


Vliv finanční liberalizace na průběh bankovní krize teorie asymetrické informace finanční liberalizace

Hlavní poznatky Ke vzniku bankovních krizí přispívá : - informační asymetrie a její doprovodné jevy – nežádoucí výběr a morální hazard, - průběh finanční liberalizace. Kromě informační asymetrie a finanční liberalizace se za příčiny bankovní krize považují : - nedostatky vnitřní kontroly oslabení vnitřního mechanismu kontroly a regulace, - nedostatky vnější kontroly snížení účinnosti tržního mechanismu ve finančním sektoru, nedostatečný bankovní dohled a regulace.

Jiná zjištění

Příloha č.3


Název studie

Autoři, rok


Příčiny bankovní krize


Finanční rizika

Jílek, 2000

Bankovnictví na přelomu tisíciletí

Polouček, 1999 Charakteristika,příčiny a Bankovní krize v ČR následky bankovní krize

České banky v kontextu světového vývoje

Mervart, 1998

Příčiny a projevy bankovních krizí , předcházení bankovním krizím , řešení a stabilizace bankovního sektoru

Popis bankovních krizí ve světe

Hlavní poznatky

Jiná zjištění

Další příčiny jsou : Příčiny bankovních krizí jsou : - neefektivní činnost - makroekonomická nestabilita, bank, - špatné řízení zejména úvěrového rizika, - tunelování , podvody a korupce ze strany - nadměrný počet pracovníků bank, vedení bank. - nedostatečné účetnictví bank a podniků, - právní prostředí. Příčiny bankovních krizí jsou : - makroekonomická nestabilita, - cenová bublina aktiv, - změny devizových kurzů, - výše a nestabilita úrokových sazeb, - průběh finanční liberalizace, - legislativa, - chyby managementu a vlastníků, - transparentnost a informovanost, - klasifikované úvěry. Bankovních krize Vnitřní příčiny bankovních krizí : v postkomunistických - selhání managementu, zemích : - nedostatečný dohled vlastníků, - nepřehledné - podvodné jednání bankovních transformační zaměstnanců. prostředí , Vnější příčiny bankovních krizí : - neexistující - vývoj politické situace , kapitálové trhy, - zvolená strategie prováděné hospodářské - zvýšená poptávka politiky, po bankovních - vnější zásahy do činnosti bank , úvěrech na - uskutečňování určité vládní průmyslové privatizaci podniků, politiky. - nezkušenost managementu s novými tržními podmínkami.

Příloha č.4 Název studie / anglicky

Přehled dalších studií na téma bankovní krize (nejsou uvedeny v textu kapitoly 1.2.1) Název studie/ česky

Autoři, rok


Vedlejší předmět Vzorky a zkoumání metodologie



Jiná zjištění

Bank insolvencies, cross-country experience, PRWP No. 1620, The World Bank

Platební neschopnost bank, mezinárodní zkušenost

Caprio – Klingebiel, 1996

Obecně průběh bankovní krize

-

69 zemí v časovém úseku od roku 1970

Rozsah bankovních krizí ( klasifikované úvěry ), náklady na řešení problémů (%z GDP), ekonomický růst, objem úvěrů, úroková míra

Existuje nedostatek indikátorů pro včasné rozpoznání blížících se problémů. Řešení bankovních krizí je nákladnější v rozvojových zemí , ve vyspělých tržních ekonomikách nejsou náklady tak vysoké.

-

Does deposit insurance increase banking system stability ? IMF WP/00/3 Lessons from systemic bank restructuring, a survey of 24 countries, IMF WP/97/161

Zabezpečí pojištění vkladů větší stabilitu bankovního systému ?

DemirgucKunt,Detragiache, 2000

Dopad různých systémů pojištění vkladů na stabilitu bankovního systému

61 zemí – rozvojové a rozvinuté země 1980-1997

Různé systémy pojištění vkladů, další proměnné jako ve studiích z roku 1997,1998

Pojištění vkladů zvyšuje pst. krizí, zejména během finanční liberalizace a v případě slabého institucionálního zázemí .

Nepříznivý dopad pojištění vkladů je silnější , když je krytí rozsáhlé a financované vládou.

Poznatky ze systematické restrukturalizace bank, souhrn 24 zemí

Dziobek Pazarbasioglu,1997

Efektivita restrukturalizace bankovního systému

24 zemí

Objem klasifikovaných úvěrů, provozní náklady, úrokové výnosy, M2/GDP, úroková marže, náklady jako %GDP

Úspěšná restrukturalizace vyžaduje komplexní přístup, nejen k postiženým bankám, ale zároveň je nutné odstranit další nedostatky, jako např. nefungující právní a regulatorní rámec .

Náklady na nápravu problémů v bankovním sektoru jsou tím nižší, čím dříve se začne s restrukturalizací . Restrukturalizaci by měla řídit jedna vůdčí instituce, pokud je to centrální banka, pak hrozí její zapojení do financování celého projektu.

Úloha centrální banky v restrukturalizačním procesu

Příloha č.4

Přehled dalších studií na téma bankovní krize (nejsou uvedeny v textu kapitoly 1.2.1)

Název studie / anglicky

Název studie/ česky

Autoři, rok





Jiná zjištění

The length and Délka a náklady cost of bankovních krizí banking crises, IMF WP/99/30

Frydl ,1999

Přehled nesrovnalostí mezi současnými studiemi vzhledem k délce a nákladům bankovních krizí

Vztah mezi délkou a náklady bankovní krize

4 databáze použité v předešlých studiích

Důležité rozdíly mezi načasováním, délkou a náklady bankovní krize

Banking and currency crises – How common are twins ? Unpublished manuscript, Federal reserve bank of California Leading indicators of banking crises : Was Asia different ?, IMF WP/98/91

Bankovní a měnová krize, jak běžný je souběh obou dvou ?

Glick -Hutchinson, 1999

Příčiny bankovních a měnových krizí, okolnosti za kterých se objevují jednotlivě nebo společně tzv.twins

Zda –li jednotlivý typ krize zabezpečuje informace o pravděpodobnosti výskytu druhého typu krize

90 zemí – rozvojové a rozvinuté země 1975 – 1997

Délka krize, úroková míra, mezera v objemu úvěrů , náklady bankovních krizí Růst GDP, inflace, finanční liberalizace

Existuje neurčitá souvislost mezi délkou bankovní krize a ušlým GDP. Bankovní krize je dobrým vodícím indikátorem krize měnové, opačně neplatí.

Hlavní ukazatele bankovních krizí : Byl případ Asie rozdílný ?

Hardy - Pazarbasioglu 1998

Identifikace makroekonomických a finančních proměnných jako hlavních indikátorů vzniku bankovní krize

Odhad hodnot hlavních ukazatelů v případě predikce Asijské krize

38 zemí rozvojové a rozvinuté země, 1980 – 1997

Vyšší pst. krize je když : - poklesne růst GDP, - inflační cyklus , růst úvěrů, - příliv kapitálu , vysoké úrokové míry.

- malé množství makroekonomick ých hodnot pro Asii, - rozdíly mezi střídmou a rozvinutou krizí.

Banking system failures in developing and transition countries : diagnosis and prediction, BIS WP no.39

Poruchy bankovního systému v rozvojových zemích a na nově vznikajících trzích : diagnósa a predikce

Honohan, 1997

Definice bankovní krize, příčiny bankovních krizí

Stanovení signálů/indikátorů pro včasné odhalení problémů

24 zemí

Růst GDP, růst spotřeby, růst investic, depozitní závazky, úvěry, závazky v cizí měně, inflace, růst dovozu, -

Bankovní krize definuje a dělí na tři skupiny : - makroekonomická epidemie, - mikroekonomická epidemie, - bankovní krize lokálního charakteru.

-

Častěji se objevují twin, tedy obě krize současně.

Příloha č.4




Autoři, rok





Jiná zjištění

Managing Řízení systémové systemic bankovní krize banking crises, IMF OP no.224, summary

Hoelscher - Quintyn, 2003

Krizový management a systém řízení bankovní krize

Náklady bankovních krizí, příkladová studie průběhu bankovní krize

-

Řízení bankovní krize a následná náprava je komplexní, často několikaletý proces. Klíč k úspěšné restrukturalizaci spočívá v koordinaci bankovní strategie s celkovou koncepcí hospodářské politiky.

European banking distress and EMU, Unpublished manuscript, University of California Are all banking crises alike ? :The Japenese experience in international comparison, NBER WP no.7253

Evropská bankovní krize a EMU

Hutchinson,1999

Determinanty krizí, zaměřeno na evropskou zkušenost

Náchylnost EU 90 zemí k systémovému riziku rozvojové a rozvinuté země 1975-1997

GDP,inflace, směnný kurz,finanční liberalizace, systém regulace

Jsou si všechny bankovní krize podobné ? : Japonská zkušenost v mezinárodním srovnání

Hutchinson - McDill, 1999

Determinanty krizí, zaměřeno na Japonskou zkušenost

Identifikace hlavních ukazatelů

Nižší pravděpodobnost krize nastává, když : - jsou způsobilý úředníci, - prosazení práva je na dobré úrovni, - vysoké účetní standardy . Vyšší pravděpodobnost krize nastává když : -klesají ceny aktiv, nízký růst, - probíhá finanční liberalizace, - existuje pojištění vkladů, - nízká nezávislost centrální banky.

Řešení bankovních krizí je nákladné, náklady mohou být minimalizovány tím, že se zvolí vhodná restrukturalizační strategie, která je aplikována co nejdříve, včasná implementace je žádoucí, protože jinak dochází k dalšímu zvyšování nákladů. Model predikuje nízkou pravděpodobnost krize v zemích EMU.

-

97 zemí rozvojové a rozvinuté země 1975-1997

Pojištění vkladů, finanční liberalizace, nezávislost centrální banky, růst GDP, růst úvěrů, úroková míra, inflace, ceny na burze,vládní rozpočet, M2/rezervy,depreci ace

Na počátku krize bylo Japonsko v silné makroekonomick é pozici, úroková míra a cena aktiv jsou dobrými ukazateli.

Příloha č.4




Autoři, rok





Jiná zjištění

Currency and banking crises : the early warning of distress, IMF WP/99/178

Měnové a bankovní krize : včasné signály o vzniku problémů

Kaminsky, 1999

Varovné indikátory a signály krizové situace

Souvislosti mezi bankovní a měnovou krizí

Bankovní krize předchází krizi měnové, finanční liberalizace předchází bankovní krizi.

Mezi běžné makroekonomick é příčiny patří úvěrovací boom, velký příliv kapitálu, recese, nadhodnocení aktiv.

The ongoing crisis in the czech banking industry, article from book : Bank crises – causes, analysis and prevention

Krize v českém Mondschean, 1998 bankovním průmyslu, článek z knihy : Bankovní krize – příčiny, analýza a prevence

Vývoj bankovnictví v ČR a bankovní krize

M2 multiplikátor, úvěry, úrokové míry, M2/rezervy, vklady, export/import, GDP, burza, vládní rozpočet a další faktory Ekonomický růst,nezaměstnan ost, inflace, spotřebitelské ceny, průměrná nominální a reálná mzda, produktivita práce,směnný kurz CZK, 3MPribor, M2,ROA,ROE, úroková marže, klasifikované úvěry

Financial fragility and economic performance in developing countries : Do capital controls, prudential regulation and supervision matter ?

Finanční křehkost Rossi, 1999 a ekonomická výkonnost v rozvojových zemích : Jaký má vliv kontrola kapitálu, obezřetná regulace a dohled ? IMF WP/99/66

Souvislost mezi liberalizací Vývoj nových měření 15 zemí kapitálového účtu, liberalizace, regulace a rozvojové země obezřetnou regulací a dohledu 1990-1997 dohledem a finanční krizí

Kontrola pohybu kapitálu, obezřetná regulace a dohled, bezpečnost vkladů , růst GDP, úrokové míry, inflace, M2/rezervy, inflace, úvěry a další faktory

Vyšší pravděpodobnost krize nastává při odlivu kapitálu a v případě vyšší bezpečnosti vkladů.

20 zemí rozvojové a rozvinuté země 1970-1995

Transformační ekonomika ČR

Poučení z případu české bankovní krize : - Odkládat problémy s řešením kvality úvěrů je příliš nákladné. - Zavést liberální požadavky pro vstup do odvětví bez dostatečného bankovního dohledu a regulace vede k nákladným krachům bank. - Kupónová privatizace nevede nutně ke zdokonalení firemního řízení. Nízký růst GDP je spojen krizí.


Délka a náklady bankovních krizí v dalších zemích

Argentina Chile Uruguay Izrael Pobřeží slonoviny Venezuela Benin Senegal Španělsko Mauretánie Mexiko Maďarsko Tanzánie Finsko Brazílie Švédsko Ghana Kolumbie Srí Lanka Malajsie Norsko USA Filipiny Guinea Turecko Thajsko Zambie

Trvání (roky) 3 7 4 7 4 2 3 4 9 10 5 5 1 4 3 4 7 6 5 4 7 13 7 1 4 5 1

Zdroj : upraveno podle Frydl (1999)

Náklady (jako %HDP) 55.3 41.2 31.2 30 25 18 17 17 16.8 15 13.5 10 10 8 7.5 6.4 6 5 5 4.7 4 3.2 3 3 2.5 1.5 1.4

Příloha č.6

Přehled vybraných ukazatelů charakterizujících vývoj v bankovním sektoru po skončení bankovní krize v ČR

Bilanční suma (v mil.Kč) Klasifikované úvěry (v mil.Kč ), v tom -sledované -nestandardní -pochybné -ztrátové Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech celkem (v %) Vážená klasifikace celkem (v mil.Kč) Podíl vážené klasifikace na úvěrech celkem (v %) Krytí vážené klasifikace rezervami a opravnými položkami (v %) Rychle likvidní aktiva k aktivům celkem (v %) Kapitál (v mil.Kč) Kapitálová přiměřenost (v %) Čistý zisk k aktivům (v %) Čistý zisk k vlastnímu kapitálu (v %)

1998 2,208,200 258,004

1999 2,317,478 291,061

2000 2,509,455 257,762

2001 2,784,698 210,103

58,721 33,427 35,538 130,318 26,45

92,124 39,379 38,433 121,125 32,15

85,814 54,910 27,276 89,762 29,83

75,984 32,531 29,725 71,862 21,53

157,708

152,823

118,672

97,030

16,17

16,88

13,73

9,95

68,48

67,91

65,00

81,02

23,30

26,66

26,91

28,03

126,047 12,10

133,155 13,59

124,228 14,87

132,335 15,52

1,16 5,22

0,24 4,32

0,62 11,97

0,64 12,89

Bankovní krize v České republice v souvislostech transformace bankovního sektoru

Recommend Documents