B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY

NÁVRH ÚPN VÚC OSTRAVA - KARVINÁ

B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY f) 1 DOPRAVA

B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY f) 1

DOPRAVA

a)

HLAVNÍ ZÁSADY ŘEŠENÍ DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY

Ekonomický rozvoj řešeného území VÚC je podmíněn kvalitním a vzájemně provázaným řešením dopravní infrastruktury, která zde zahrnuje oblast dopravy silniční, železniční, letecké a vodní. Území má nadprůměrnou hustotu silniční a železniční sítě vůči hustotě těchto sítí v ČR, jak bylo podrobněji rozvedeno v předchozí průzkumové a rozborové části elaborátu. Vzhledem ke značnému ekonomickému významu území v rámci ČR, mimořádné hustotě obyvatelstva, průmyslových a jiných podnikatelských aktivit však celková koncepce stávající dopravní soustavy postrádá adekvátně rychlou realizaci nadřazených, kapacitních a rychlostně segregovaných, dopravních tahů pro spojení s jinými velkými aglomeracemi státu a se sousedním Polskem - jeho lidnatou hornoslezskou průmyslovou katovickou oblastí. Význam nadřazených tahů se zvýšil po zpracování rozvojové strategie dopravní politiky České republiky (usnesení vlády č. 413 z 17. 6. 1998) v souladu s koncepcí Evropské unie o rozvoji multimodální trans-evropské dopravní sítě (TEN), rozšířené o dopravní koridory pro země střední a východní Evropy (TINA). Z nich přes území řešeného VÚC je vedena větev B VI. transevropského multimodálního tranzitního koridoru (jako spojky mezi koridorem č. VI. a IV.), jehož součástí se stává dálnice D 47, celostátní dráhy na tratích č. 270 a 320, které jsou součástí II. a III. tranzitního železničního koridoru ČR, vysokorychlostní železnice (VRT), vodní cesta D-O-L, mezinárodní letiště Ostrava v Mošnově a terminál kombinované dopravy v Bohumíně-Vrbici. Řešení návrhu VÚC respektuje všechny nadřazené záměry multimodálního koridoru, potvrzuje jejich územní začlenění, řeší jejich navázání na regionální dopravní systémy, které pak vyžadují zpětně další úpravy a doplnění pro co nejúčelnější využití nadřazených tahů, koordinuje je s ostatními významnými prvky urbanizovaného území a to nejen ku prospěchu řešeného území okresů Ostrava a Karviná, ale i území celého Moravskoslezského kraje. Návrh sleduje v konečném cíli vznik vyvážené a funkční dopravní infrastruktury, která nejen zvládne výrazný růst dopravní zátěže při zvýšení rychlosti a bezpečnosti dopravy, ale odstraní nebo zmírní závažné nedostatky, mezi které především patří značnou tranzitní dopravou zatížené průtahy souvislým osídlením, a to na stávající silniční síti I., II., vybraných silnicích III. třídy a ve městě Ostravě i na síti významných místních komunikací. V řešení problematiky veřejné hromadné přepravy osob stanovuje hlavní zásady pro budování jednotného dopravního integrovaného systému v zájmu snižování podílu individuální osobní dopravy v dělbě přepravní práce. Pro spojení s Polskou republikou se navrhuje zvýšení hraniční propustnosti. Jsou vyznačeny všechny hraniční přechody s rozlišením jejich významu a kvality jejich přístupnosti. V dopravní koncepci je obsaženo i trasování dálkových a regionálních cyklotras pro cykloturistiku. Výchozími podklady pro řešení jsou dopravní části územních plánů VÚC, řešících sousední území, dopravní části schválených územních plánů měst a obcí včetně jejich změn, i změn připravovaných a zpracované územně technické podklady ve formě různých studií apod. Jejich soupis je obsažen v samostatném oddíle souhrnné textové části. Pokud je navrhováno řešení od schválené ÚPD odlišně, pak jsou uvedeny důvody pro změnu. Návrh je zpracován včetně úprav dopravního řešení, požadovaných v Souborném stanovisku ke konceptu řešení „Územního plánu velkého územního celku Ostrava – Karviná“ z listopadu 2004, schváleném zastupitelstvem MS kraje v květnu 2005 - dále uváděno zkratkou Ss. Řešení přihlíží i ke schválené Koncepci rozvoje dopravní infrastruktury MS kraje. Ve zvláštní příloze k této zprávě je obsaženo, jak jsou jednotlivé požadavky Ss splněny.

a) 1

Rozsah a způsob zpracování

Grafická část základního dopravního řešení je v měř. 1 : 25 000 (výkres č. 3.2) a v širších vztazích v měř. 1 : 100 000 (výkres č. 3.10). Grafické vyznačení dopravních veřejně prospěšných staveb (VPS) je ve výkrese č. 3.8. Zákres v měř. 1 : 25 000 odlišuje stávající stav od návrhu, předpokládaného k realizaci v návrhovém údobí do r. 2015, a návrh po r. 2015, představující územní rezervu. Jako stávající stav jsou zakresleny i úseky t.č. již rozestavěné podle platného stavebního povolení. Navrhované záměry jsou dle požadavku SS invariantní. Jako územně náročnější liniové stavby jsou podle legendy odlišeny vícepruhové komunikace od dvoupruhových. Řešení u stávajících, rozestavěných nebo podrobně projekčně již zpracovaných

URBANISTICKÉ STŘEDISKO OSTRAVA, s.r.o.

105



mimoúrovňových křižovatek (MÚK) je vykresleno, u ostatních, zatím jen studijně uvažovaných, je znázorněno zvláštní značkou. U železničních tratí jsou vyznačeny počty traťových kolejí, plošná železniční zařízení a označení zastávek. Vzhledem ke specifice území je zakreslena i rozsáhlá vlečková síť v úsecích mimo uzavřené prostory závodů, kterým slouží. Zákres v měř. 1 : 100 000 u silnic I. a II. třídy neodlišuje čtyřpruhové komunikace od dvoupruhových a návrh do r. 2015 i po r. 2015 je jednotně pojednán jako cílový stav. Zákres dopravních tras na sousedícím území Slovenska a Polska je orientační, neboť je převzat z různých podkladů a nemá proto jednotnou hloubku vypovídací úrovně jako na našem území. Na doprovodných tabulkách a schematech (TAB č. f.1.1 – f.1.10), které jsou zařazeny na konci této zprávy, jsou obsaženy údaje a přehledné charakteristiky, které podávají lepší představu o některých aspektech významných pro navrhované řešení.

b)

SILNIČNÍ DOPRAVA

b) 1

Širší dopravní vazby

Řešené území, které je severovýchodní výspou republiky, je napojeno na ostatní území státu především navrhovanou trasou dálnice D 47 (Lipník n/B - Bělotín - Ostrava - státní hranice s Polskem), navazující na navrhovaný úsek trasy D1 (Vyškov - Lipník n/B). D 47 je současně jedním z úseků mezinárodní transevropské dálnice sever - jih (TEM = Trans - European - Motorway) která je součástí výše zmíněného VI.B multimodálního transevropského koridoru. V rámci dálniční sítě ČR zprostředkuje D 47 dálniční spojení republiky s Polskem (na polskou autostrádu A 1) a umožní dálniční napojení ostravské aglomerace, jako druhé největší aglomerace ČR, na aglomeraci o brněnskou a pražskou. Druhé spojení s pražskou aglomerací zajistí spojení D 47 s dálnicí D 11 prostřednictvím rychlostní komunikace R 35 z Lipníku nad Bečvou přes Olomouc do Hradce Králové. Jižní část území protíná koncový úsek čtyřpruhové rychlostní silnice R 48 (D 47 v Bělotíně - Nový Jičín – Frýdek-Místek - Český Těšín - státní hranice s Polskem v Chotěbuzi), po které je veden doplňkový tah mezinárodní evropské silniční sítě s označením E 462 (Brno - Olomouc - Hranice - Český Těšín - Polsko). Tato komunikace zajišťuje spojení vnitrozemí ČR s jihovýchodním územím Polska. Obě komunikace jsou obsaženy v základních dokumentech rozvoje silniční dopravy ČR - viz usnesení vlády ČR č. 631/93, 513/94, 528/96 a 741/1999. Jako třetí důležité silniční spojení potvrzuje řešení VÚC potřebu návrhu nové rychlostní komunikace (není zatím vedena v síti rychlostních silnic ČR), která propojí dálnici D 47 z dálničního uzlu Bohumín - Vrbice se silnicí R 48 v prostoru Třanovic (již v okrese Frýdek - Místek) s dalším pokračováním kolem Třince na hraniční přechod na Slovensko v Mostech u Jablunkova. Komunikace umožní rychlý přístup z Třinecka a Karvinska na D 47 a R 48, odlehčí pohraniční silnici I.tř.č.67 a doplní síť dálnic a rychlostních komunikací v prostoru Moravskoslezského kraje. Podle návrhu pobočky ŘSaD v Brně je pracovně označena R 67 a v pokračování od R 48 jako R 11 (v předchozích dokumentech měla v celé délce označení H 11). Spojení řešeného území se sousedními okresy budou zajišťovat mimo zmíněné nadřazené tahy především silnice I. třídy č. 11, 56, 58, silnice II. třídy č. 468, 469, 473, 474, 478, 486 a stávající úseky silnic I. třídy, které po výstavbě dálnice nebo jiné zásadní přeložky významově poklesnou a doporučují se přeřadit do sítě silnic nižší třídy. Silniční spojení s Polskem bude přes hraniční přechody, z nichž hlavní význam budou mít přechody v Bohumíně (I/67, I/58), ve Věřňovicích (D 47), v Dolních Marklovicích (III/4753), v Chotěbuzi (I/48) a v Českém Těšíně (III/04824 a 04822).

b) 2

Dopravní zatížení pozemních komunikací.

Pozemní komunikace jsou zatěžovány vozidly, uskutečňujícími přepravní vztahy osob a nákladů. Jejich celkový podíl v dělbě přepravní práce mezi jednotlivými druhy dopravy je pro pozemní komunikace výrazně převažující. Pro představu o zatížení jednotlivých úseků sítě jsou prováděny dopravní průzkumy různé hloubky zjišťování údajů. V předchozí fázi zpracování úkolu (Průzkumy a rozbory) jsou uvedeny hodnoty zatížení v r. 1998 na základních komunikacích v území podle několika zdrojů, zpracovaných ne do stejné hloubky a ne jednotně pro řešené území a pro stejné období. Od doby zpracování etapy Průzkumů a rozborů fa DOPING Brno pro ŘSaD uskutečnila směrový dopravní průzkum vnější dopravy (tranzitní a zdrojové s cílovou) na vstupech do jednotlivých měst okresů kraje a zpracovala v r. 2000 „Model individuální automobilové dopravy, Moravskoslezský kraj“ (dále jen „Model“), obsahující matematický model zatížení stávající a výhledové silniční sítě kraje automobilovou dopravou a to pro stávající dopravní


106



vztahy v roce 2000, které nutno pro jakékoli výhledové období nutno násobit výhledovými koeficienty předpokládaného růstu dopravních výkonů (viz dále). Pro potřebu „Koncepce rozvoje dopravní infrastruktury MS kraje“ byl „Model“ rozšířen o dvě varianty dopravního zatížení v r. 2000 (dále uváděny zkratkou „Model 1“, ev. „Model 2“), které zatížení rozvádějí na dvě etapy doplnění silniční sítě o nové trasy – skromnější variantu 1, uvažující pouze s realizací dálnice vč. jejího připojení na ostatní silniční síť, přeložky sil. I/11 od Ostravy do Opavy a přeložek na sil. I/67 v prostoru Karvinska a téměř cílovou variantu 2, která rozsahem změn na silniční síti zasahuje ale za horizont r. 2015 pro který je řešen návrh VÚC (ze zásadních přeložek neuvažuje pouze s dostavbou dvou úseků trasy R 67). Poněvadž není reálné, aby do r. 2015 byly vybudovány oba silniční tahy na Opavu (I/11 a I/56) v plném čtyřpruhovém profilu, není reálná ani úplná výstavba „Jižní tangenty“ a „Východní obvodové komunikace“ v Ostravě, není žádná z variant plně použitelná pro rozvahu o zatížení komunikační sítě v území VÚC. Navíc nedává představu o celkovém zatížení silničních úseků uvnitř území města Ostravy (které tvoří velmi významnou část řešeného území VÚC) a větších měst karvinského okresu, neboť nezahrnuje vnitroměstskou dopravu, která především v Ostravě tvoří na mnohým úsecích základních komunikací města rozhodující složku dopravního zatížení. Jsou proto výsledky „Modelu“ použity jen v rozvaze o zatížení k r. 2015 u vstupních silničních úseků do území VÚC a to podle varianty, která je pro daný úsek přijatelnější. Proto pro představu o celkovém zatížení stávající silniční sítě v r. 2000 jsou brány v úvahu i výsledky celostátního profilového sčítání dopravy v r. 2000, prováděného ŘSaD ČR Praha (viz přiložené kopie schemat pro oba okresy, zpracované ŘSaD Praha (TAB. f.1.1, TAB. f.1.2) s prognózou předpokládaného růstu dopravy k r. 2015 na vybraných sčítacích úsecích komunikační sítě podle výhledových koeficientů ŘSaD z roku 1998 (viz tabulky TAB. f.1.3 - TAB. f.1.6). Údaje jsou v počtu jízd vozidel za 24h pracovního dne v roce a to obousměrně, včetně dopravy vnitroměstské (v dalším textu jsou uváděny zkratkou „ŘSaD“). Zmíněné koeficienty dávají k r. 2015 průměrný nárůst zatížení na dálnicích a rychlostních komunikacích o cca 44%, na sil.I.tř. o cca 40%, II.tř. o cca 32% a III.tř. o cca 25%, kteréžto zvyšující hodnoty pro r. 2015 se použijí v rozvaze i pro zatížení úseků v „Modelu“. U nových tras, kde zatížení bude ovlivňovat i vnitroměstská doprava, jsou prognózované údaje „Modelu“ částečné a proto je uváděno jen odhadované zatížení. Návrh šířkových kategorií silničních úseků vychází z jejich návrhu v „Koncepci rozvoje dopravní infrastruktury v MS kraji“, který se opírá o kategorizace silniční sítě, stanovenou ŘSaD, a posuzuje se, zda odpovídají předpokládanému zatížení v r. 2015. Z hlediska výkonnosti komunikace (podle ČSN 73 6101) se bere v úvahu, že pro rozhodnutí o přechodu na čtyřpruhové uspořádání, dvoupruhová komunikace nejvyšší šířkové kategorie 11,5 pro úseky mimo zastavěné území a v rovinatém terénu u rychlostní kategorie R 11,5/100 pro požadovanou jízdní rychlost (j.r) 70 km/h převede kolem 7 000 mv/24h a pro ještě přípustnou j.r. 50 km/h kolem 12 000 mv/24h a pro kategorii S 11,5/80 s neomezeným přístupem pro j.r. 50 km/h kolem 12 000 mv/24h a pro ještě přípustnou j.r. 40 km/h lze připustit zatížení kolem 14 000 mv/24h. Přitom je třeba dbát i na šířkovou homogenizaci delších úseků.

b) 3

Charakteristika a návrh koncepce řešení základních tahů komunikační sítě.

Největší rozsah navrhovaných změn v uspořádání sítě se soustřeďuje na základní komunikační tahy, neboť ty jsou nositeli rozhodujících přepravních vztahů a nejvíce ovlivňují hospodářský potenciál území, jeho další rozvoj a tím i prosperitu celé oblasti a to v úzké součinnosti s regiony sousedních zemí. Z významového hlediska jsou v konceptu řešení VÚC základní tahy členěny do tří skupin. •

Dálnice s celostátním a mezinárodním dopravním významem.

•

Rychlostní komunikace s mezinárodním a celostátním významem a silnice I. třídy s nadregionálním a regionálním významem (krajským), které zajišťují převážně spojení s ostatním územím Moravskoslezského kraje.

•

Silnice II. třídy a další významné komunikace s regionálním významem, které rozvádí do území dopravu předchozích nadřazených tahů a jsou využívány především pro dopravu na střední vzdálenosti.

Pro lepší pochopení vzájemného spojení větších sídel regionu a jejich vnitřní obsluhy jsou graficky vyznačeny jako zvláštní 4. skupina i některé tahy silnic III. třídy a místních komunikací (MK). Uspořádání komunikační sítě v řešeném území si i po navrhovaných úpravách zachovává převážně charakter systému roštového. Pouze ve městech Karviná a Český Těšín se formuje do radiálně okružního systému.


107



Souhrnný přehled o charakteristikách navrhovaných zásadních změn a úprav na vybraných základních komunikací v území (dálnice, silnice I. a II. třídy) je na tabulkách TAB. f.1.7 - TAB. f.1.10. V tabulkách nejsou uváděny drobnější úpravy, navrhovaná řešení MÚK a také úpravy na síti 4. skupiny, které jsou patrné pouze z grafické části řešení. Údaje o přibližné délce v km a šířkových kategoriích v tabulce se vždy týkají jen hlavní trasy a nezahrnují vyvolané dílčí přeložky a rampy MÚK, které jsou pojednány v grafice tam, kde dosud není zpracována dokumentace alespoň ve stupni DÚR, vyznačeny pouze značkou (kroužkem). Údaje o výhledovém zatížení tras k r. 2015 v mv/24h je třeba brát jen orientačně. −

Dálnice D 47

Jedná se o komunikaci mezinárodního a celostátního významu, v celé své délce od Lipníka n/Bečvou po hraniční přechod s Polskem již územně stabilizovanou, která svou polohou také doplňuje základní komunikační systém v západní části města Ostravy a nahrazuje dopravně nevyhovující průběh silnice I/58 v severovýchodní části města. Pro přípravu a postupnou realizaci je dělena na několik staveb, z nichž na řešené území VÚC zasahují stavby D 4707 Bílovec – Ostrava (Rudná), D 4708 Ostrava (Rudná) – Hrušov, D4709.1 Hrušov – Bohumín 1.stavba, D 4709.1 Hrušov – Bohumín 2.stavba a D 4709.2 Bohumín – hraniční přechod s Polskem Věřňovice – Gorzyczki. První čtyři stavby jsou již rozestavěny s termínem celkového dokončení k r. 2008. Jelikož potřebné pozemky jsou již vykoupeny, zakreslují se tyto stavby v grafické části VÚC jako stávající stav. Stavba D 4709.2 dosud nebyla zahájena, má zpracovanou dokumentaci k územnímu rozhodnutí (DÚR). Její koridor je v souladu se schváleným ÚPN VÚC Ostravské aglomerace a je stabilizována schváleným územním plánem města Bohumín. Je součástí dokumentace EIA na všechny stavby dálnice přes Ostravu s kladným stanoviskem MŽP ČR v rámci procesu dle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Zprovoznění všech staveb dálnice a návazných úseků k Lipníku n/Bečvou včetně připojení příslušného úseku autostrády A1 na polské straně se předpokládá k r. 2009. Zatížení úseku dálnice D 47 pro r. 2015 se předpokládá podle „Modelu 1“ na vstupu do území Ostravy cca 22 000 po cca 7 300 mv/24h v místě přechodu na polské území podle „Modelu 1 i 2“. Podle prognózy fy ADIAS Brno pro ŘSaD Praha z r. 1998 jsou údaje o něco vyšší (od cca 25 500 po cca 8 100 mv/24h). Přesto lze očekávat ještě další zvýšení z titulu atraktivity dálnice pro široké území kraje a sousedního Polska a pro vnitroměstskou dopravu v Ostravě. Na př. z údajů Transprojektu Warszava by hraniční zatížení v r. 2015 mohlo dosáhnout až 23000 mv/24h s převážným rozptylem na řešeném území VÚC. Šířkové uspořádání dálnice je na řešeném území v kategorii D 28/120. Součástí dálnice jsou i navržené mimoúrovňové křižovatky (dále MÚK) se základní silniční sítí. Na řešeném území je jich navrženo 5 (těsně před jihozápadním vstupem dálnice na území města Ostravy je MÚK “Klimkovice” se stávající silnicí I/47). Dále jsou to MÚK “Rudná” se sil. I/11, MÚK “Severní spoj” s navrženou novou komunikací téhož jména, jejíž úsek od sil. I/58 po D47 je veden jako přeložka sil. I/47, MÚK “Prodloužená Místecká” se silnicí I/56, MÚK “Vrbice” se sil. I/58 a navrhovanou silnicí R 67 a MÚK “Bohumín” s přeloženou silnicí I/67. V územním rozhodnutí stavby č. 4708 zahrnutá neúplná MÚK “Hrušov” s ulicí Bohumínskou (nynější sil. I/58) nebude v rámci stavby realizována, neboť její umístění nesplňuje normové parametry pro vzdálenost se sousední MÚK “Vrbice”. Její rampy jsou rozhodnutím investora přesunuty do možné realizace po r. 2015, pokud by se prokázala jejich nezbytnost a bylo dosaženo výjimky. Jako důsledek této změny se proto navrhuje prodloužení silnice III/0581 (ulice Slovenská) v souběhu s D 47 až po ulici Bohumínskou, aby bylo zabráněno přetížení ulice Mariánskohorské a Muglinovské pro dopravní vztahy z dálnice do východní části Ostravy (prodloužení Slovenské není ale součástí stavby dálnice). Řešení územně rozložené MÚK v Bohumíně se sil. I/67 ve spolupráci s navrženou přeložkou silnice I/67 umožňuje v západní části napojení D 47 na nově navrhovaný hraniční přechod Bohumín - Chalupki, město Bohumín a silnici I/58 od městské části Vrbice, ve východní části připojení uvažované průmyslové zóny v Dolní Lutyni. Tato řešení jsou převzata ze schválené 1. – 4. změny ÚPN města Bohumín. Na trase dálnice v prostoru Antošovic je navržena oboustranná odpočívka. Logistické a jiné potřeby v mezistátním styku (překladiště pro různé druhy doprav a j. s případnou vnitrostátní celní kontrolou) se budou uskutečňovat v terminálu, navrhovaném v prostoru Vrbice, jak bude dále uvedeno. Zařízení pro údržbu dálnice (SSÚD) je navrženo u MÚK Místecká s příjezdem z ulice Slovenské. Na hraničním úseku dálnice je ponechána oboustranná územní rezerva po r. 2015 po případnou dopravní plochu, zatím bez konkrétního určení.


108



−

Rychlostní silnice R 48

Jedná se také o komunikaci s mezinárodním a celostátním významem. Je součástí sítě rychlostních čtyřpruhových silnic ČR. T.č. se již přestavuje zásadními směrovými přeložkami na směrově rozdělené čtyřpruhové uspořádání R 22,5/100, které nahradí stávající silnici I/48, která se stává neúnosnou pro dálkovou, převážně těžkou dopravu, směřující na hraniční přechod do Polska v Chotěbuzi a stane se tak výrazným prvkem v ochraně životního prostředí všech sídel v okolí, kterými stávající silnice I/48 prochází, včetně zásadního řešení dopravních problémů města Český Těšín. Do řešeného území VÚC zasahuje v celkové délce cca 9 km, zahrnující t.č. již rozestavěný úsek přeložky od Třanovic po Horní Žukov a již vybudovanou část západního obchvatu Českého Těšína. Její křižovatky jsou řešeny mimoúrovňově. Stávající trasa silnice I/48 se stane doprovodnou komunikací pro obsluhu přilehlého území a bude převedena do sítě silnic MS kraje. Podle „Modelu 1“ převezme nová trasa silnice cca 93 % zatížení stávající silnice. K r. 2015 pak podle „ŘSaD“ lze předpokládat její zatížení cca 8 300 mv/24h. −

Rychlostní silnice R 67

Silnice je nově navrhována jako nová komunikace, která po své plné dostavbě bude mít rovněž funkci mezinárodního a celostátního významu. Tah je severovýchodojižní orientace, napojený na D 47 v MÚK Vrbice a umožní převést přepravní vztahy do oblasti Karvinska s co nejdelším využitím dálnice D 47 a tím odlehčí západovýchodní ostravskou magistrálu sil. I/11 “Rudná” (která je stále více zatěžována vnitroměstskou dopravou), a stávající silnici I/67 v příhraničním území karvinského okresu. Současně řeší i problematiku dopravně nevyhovujícího vedení silnice II/470 územím Rychvaldu a Orlové a silnice I/11 a II/474 územím Havířova a Těrlicka. Trasa byla studijně několikrát prověřována ve více variantách v oblasti průchodu územím Petřvaldu, Orlové, Havířova, Horní Suché a Těrlicka, které byly znázorněny v konceptu řešení VÚC. V návrhu VÚC je již její trasa řešena invariantně a to s respektováním požadavků Ss. V úseku od dálniční MÚK Vrbice po katastr Rychvaldu respektuje řešení podle DÚR (HBH Brno, 2001). Na katastru Rychvaldu je stabilizovaná poloha trasy v souladu se schváleným ÚPN obce. Další průběh trasy je veden v souladu s požadavkem Ss v koridoru varianty „B“ (označené tak v konceptu řešení VÚC), vedené převážně východním územím Petřvaldu s křížením silnice I/59 formou MÚK (přičemž úsek přes Petřvald respektuje již zpracovanou změnu č. 2 ÚPN SÚ obce), krátkým průchodem jižním výběžkem katastru Orlové a přechodem do katastru Dolní Suché přes útlumové území dolu Dukla s následným přechodem na peážní úsek s navrhovanou přeložkou silnice I/11 vůči Havířovu, který je stabilizován v ÚPN města Havířova. Pokračování trasy přes území Horní Suché do prostoru Havířov – Životice je navrženo opět v souladu s požadavkem Ss v koridoru v konceptu řešení ÚPN VÚC označené optimální varianty „A“, která přes Horní Suchou respektuje změnu č. 2 ÚPN SÚ obce Horní Suchá a koncept změny č. 1 ÚPN města Havířova (varianta č. 4), tj. po západním okraji lesního masivu „Velký les“. V tomto úseku peážuje s navrhovanou přeložkou sil. I/11 – viz další odrážka. Pokračování trasy územím Těrlicka je vedeno v poloze, která umožňuje větší oddálení trasy od sousední havířovské lokality rodinných domů „Osinky“ a dále v nejzápadnější poloze vůči zástavbě (s tunelovým úsekem), a to podle řešení, obsaženého v t.č. zpracovaném konceptu změny ÚPN SÚ obce. Zatížení celého tahu R 67 od dálniční MÚK Vrbice v úseku po sil. I/59 v „Modelu 2“ k r. 2015 by mělo být až 22 000 mv/24h, v „Modelu 1“ pouze 8 000 mv/24h (v této variantě uvažuje s novou trasou pouze po sil. II/470). Návrh řešení VÚC k r. 2015 navrhuje přeložit do nové trasy R 67 i sil. II/470 přes Rychvald do Petřvaldu na sil. I/59 a to v zájmu lepšího spojení z dálnice do severovýchodní části karvinského okresu. Prvý úsek od MÚK Vrbice po II/470 podle DÚR v plném profilu MR 24,5/80, neboť zde bude přitížení vnitroměstské dopravy mezi západním a východním územím města Ostravy prostřednictvím atraktivní dálnice (odhad celkového zatížení > 10 000 mv/24h). Další pokračování k zapojení do sil. I/59 pak v etapově polovičním profilu R 11,5/100. Teprve po r. 2015 se postupně přistoupí k dostavbě zbývajících úseků a doplnění etapově realizovaných úseků v polovičním profilu do plného profilu rychlostní čtyřpruhové směrově rozdělené komunikace. −

Silnice I/11

Silnice má nadregionální význam. V Moravskoslezském kraji je spojnicí větších měst s Ostravou (Bruntál - Opava - Ostrava - Havířov - Český Těšín - Třinec - hraniční přechod na Slovensko v Mostech u Jablunkova) a spolu se sil. I/57 od Opavy přes Krnov na hraniční přechod do Polska (Bartultovice Trzebina) vytvoří severojižní dopravní osu území kraje. Přitom po jejím úseku od Českého Těšína (z hraničního přechodu na sil. I/48 v Chotěbuzi) na Slovensko je veden hlavní tah evropské sítě s označením


109



E 75. V Ostravě bude připojena na dálnici D 47 v MÚK “Rudná”. Silnice je i hlavní přístupovou trasou z Ostravy do rekreační oblasti Jeseníků. Průtah silnice územím Ostravy je ve vstupní části od Velké Polomi překládán do polohy navazující na stávající čtyřpruhovou západovýchodní magistrálu v základním komunikačním systému města (Rudná). Přeložka významně odlehčí nevyhovující stávající průběh silnice jak na území sousedního opavského okresu tak na území Ostravy, kde v zalomeném průtahu západní obytnou částí Ostravy Poruby s pouličním vedením tramvajové trati neúměrně zvyšuje nežádoucí vlivy dopravy na životní prostředí. Poloha přeložky je převzata podle dokumentace k územnímu rozhodnutí (DÚR), z r. 2004 a bude realizována jako součást přivaděčů na dálnici D 47. Je také v souladu s řešením tahu na území sousedního opavského okresu podle jeho schváleného návrhu ÚPN VÚC, kde bude realizačně plynule pokračovat a pokládá se již za územně stabilizovanou. Pro vstupní úseky silnice I/11 a I/56 z opavského okresu do řešeného území VÚC jsou využity k prognóze zatížení k r. 2015 údaje „Modelu 1“, který uvažuje shodně s návrhem VÚC s prioritní výstavbou přeložky silnice I/11 v plném šířkovém uspořádání před stavbou přeložky sil. I/56. Celková doprava na obou silnicích k r. 2015 včetně stávající sil. I/11 a sil. III/46611 vůči okresu Opava by byla celkem cca 36 000 mv/24h. Z toho přeložka sil. I/11 spolu se stávající trasou silnice I/11 převádí cca 63%, z toho pak cca 90% přejde na vlastní přeložku. Potom zatížení přeložky I/11 od Velké Polomi do území Ostravy bude cca 20 400 mv./24h a po stávající silnici pojede cca 2 300 mv/24h, celkem 22 700 mv/24h. Na MÚK se stávající sil. I/11 se pak podle „Modelu 1“ celkové zatížení vnější dopravy rozdělí na „Prodlouženou Rudnou“ a stávající I/11 po cca 50%. K tomu nutno připočíst část dopravy vnitroměstské do západních částí města Ostravy - Krásného Pole a Plesné, která se pravděpodobně opět rozdělí po 50% na stávající sil. I/11 (Opavská) a přeložku. Z prognózy „ŘSaD“ lze odvodit její velikost na cca 1800mv/24h. Potom zatížení „Prodloužené Rudné“ bude v r. 2015 : 11 350 + 900 = cca 12 300mv/24h. Šířková kategorie přeložky je navržena podle DÚR S 24,5/100. Na stávající trase “Rudná”, převážně v kategorii S 24,5/100, se navrhuje v souladu s územním plánem města do r. 2015 přestavba úrovňových křižovatek na MÚK s ulicemi Závodní, Lidickou a Vratimovskou a doplnění MÚK s Místeckou o další dvě rampy. Po r. 2015 pak její výhledová šířková rekonstrukce od MÚK Plzeňská po MÚK s III/4703 z neděleného na směrově rozdělený čtyřpruh a v tom úsek od MÚK Místecká po MÚK Frýdecká na směrově rozdělený šestipruh. Pro průchod silnice karvinskou částí území se navrhuje zásadní řešení problematiky nevhodného průchodu středem zástavby města Havířova a dopravně zcela nevyhovujícího vedení do Těrlicka a odstranění značného závleku do Českého Těšína kolem vodní nádrže. V souladu s územním plánem města Havířova je proto vedení silnice navrženo v trase, využívající v Havířově od okružní křižovatky (rondel) v přednádražním prostoru úsek silnice II/475 s jeho šířkovou rekonstrukcí a dílčí přeložkou do MÚK se silnicí III/47210 na směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci. Po r. 2015 se navrhuje na tomto úseku křížení silnice s okružní křižovatkou mimoúrovňově. Další pokračování trasy pokračuje v nové poloze přes území Prostřední Suché (v souladu s ÚP Havířova) a Horní Suché do Životic, kde naváže formou MÚK na sil. II/474. Tento úsek bude v převážné části v peáži s budoucím tahem silnice R 67 – viz popis v odrážce k tahu R 67. Trasu R 67 mimoúrovňově opouští v Životicích a pokračuje přes území obce Albrechtice a Stanislavice do Českého Těšína, kde bude zapojena do stávajícího obchvatu R 48. Průchod přeložky přes obec Albrechtice je stabilizován v jejím územním plánu. Návazný úsek přes Stanislavice a Chotěbuz je řešen invariantně podle požadavku Ss a respektuje polohu ve Změně č. 1 ÚPNSÚ Český Těšín - Chotěbuz s připojením silnice III/4686. Realizace přeložky I/11 od Havířova přes Horní Suchou a Životice po Český Těšín a prodloužení ulice Dlouhé v Havířově do Životic v návrhovém období do r. 2015 zásadně ovlivní rozdělení dopravního zatížení v prostoru Havířova na jednotlivé trasy. Toto rozdělení se přebírá podle „Modelu 2“ (která uvažuje se zmíněnou novou trasou I/11), ale s vědomím, že bude vyšší o vnitroměstskou dopravu, která uvedené hodnoty zvýší a to především v prvém úseku od rondelu po III/47210, kde podle „Modelu“ je prognóza cca 7 400 mv/24h, ale podle „ŘSaD“ cca 11 300 mv/24h. Zatížení úseku přes Prostřední a Horní Suchou do Životic se předpokládá cca 11500 mv/24h s návrhem v kategorii R 11,5/100, jako prvé etapy budoucího rozšíření na rychlostní směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci pro tah R 67. Pokračování na Český Těšín s prognózovaným zatížením od 10 900 – 8 900 mv/24h se navrhuje v kategorii S 11,5/80. Jeho odbočení od R 67 se navrhuje podle studie ÚDIMO ve formě MÚK, umožňující i napojení prodloužené ulice Dlouhé z Havířova do Životic. V úseku trasy na Český Těšín se navrhuje směrně připojení silnic III/4743, 4749 a 4686 a do silnice I/48 ve formě MÚK. Realizace přeložky sil. I/11 na Český Těšín umožní odlehčení jejího stávajícího úseku od Havířova před vstupem do Těrlicka na cca 700 mv/24h a na sil. II/474 na průtahu


110



Těrlickem na 6 600 – 7 100 mv/24h. To prokazuje, že k realizaci tahu R 67 přes území Těrlicka bude možno přistoupit až po r. 2015. Pokračování silnice I/11 od Českého Těšína na jih je vedeno v peáži po západním obchvatu sil. I/48 s návrhem odpojení v MÚK Svibice do nové trasy k Ropici, jako jižní část obchvatu města, zahrnující MÚK se stávající sil. I/11 a MÚK se sil. II/468 od Třince.. Trasa je zde stabilizována projektovou dokumentací ke stavebnímu povolení a k zadání stavby (DSP+DZS) v šířkové kategorii S 11,5/80 a je připravována k zahájení v nejbližší době. Zatížení tohoto úseku k r. 2015 „Modelu 2“ bude cca 10 800 mv/24h. −

Silnice I/56

Silnice má nadregionální význam. V Opavě na ni navazuje silnice I/57 ve směru na Krnov a hraniční přechod do Polska Bartultovice – Trzebina. Umožňuje druhé spojení Ostravy s Opavou přes Hlučínsko a z Ostravy přes Frýdek - Místek a Frýdlant n/Ostravicí se silnicí I/35, která pokračuje na hraniční přechod na Slovensko (Bumbálka). Je i hlavní přístupovou trasou pro rekreační dopravu z Ostravy do Beskyd. V Ostravě bude připojena na dálnici v MÚK “Místecká” přeložkou, navazující jižním směrem na stávající kapacitní průtah městem a severním směrem na Hlučín. Jižní připojovací úsek od dálniční MÚK Místecká po sil. II/479 (ulice Českobratrská) je řešen podle zpracované dokumentace pro stavební povolení na dvě stavby (rok 2002 a 2004), které budou realizovány jako součást přivaděčů na dálnici D 47 a to v kategorii MR 24,5/80 pro odhadované zatížení > 20 000 mv/24h. Krátký zbývající úsek od Českobratrské po ČAS arénu (kde naváže na již vybudovanou severojižní magistrálu města ve směrově rozděleném čtyřpruhovém uspořádání ve směru na Frýdek - Místek) vyžaduje šířkovou rekonstrukci na tutéž kategorii s vybudováním MÚK s ulicí Českobratrskou. Severní napojení od dálniční MÚK Místecká na Hlučín je územně stabilizováno a je v souladu s územním plánem města Ostravy i návrhem ÚPN VÚC opavského okresu. Na podkladě rozboru výhledové zátěže mezi Ostravou a okresem Opava - viz odrážka o sil. I/11 se předpokládá zatížení přecházející do okresu Opava v r. 2015 cca 13 300 mv/24h, které se dělí mezi sil I/56 a III/46610. Úsek stávající trasy I/56 mezi sil III/01137 a silnicí I/58 v Ostravě (ul.Hlučínská) bude navíc zatížen i dopravou vnitroměstskou do městských částí Petřkovice, Lhotka a Hošťálkovice. Podle „ŘSaD“ by celkové zatížení na ulici Hlučínská v tomto úseku dosáhlo cca 21 000 mv/24h. Toto množství nutno snížit o cca 3300 mv/24h, které podle „Modelu 1“ přetáhne nová přeložka sil. I/11 na Opavu, na cca 17700 mv/24h.Poněvadž „Model 1“ neuvažuje s realizací nové přeložky sil. I/56 od D47 na Hlučín, návrh VÚC zatížení „ŘSaD“ rozděluje mezi novou trasu, stávající trasu a silnici III/46611 odhadem v poměru 70:20:10%. Pak zatížení úseku nové sil. I/56 od dálniční MÚK po sil. III/01137 bude ve výši cca 12 400 mv/24h u stávající sil I/56 (ulice Hlučínská) po křižovatku se sil. III/46611 cca 5 300 mv/24h, které se dále rozdělí na 3 500 mv/24h na stávající I/56 v kategorii S 9,5 a 1 800 mv/24h na silnici III/46610 přes Petřkovice). Je proto navrhován úsek od dálniční MÚK Místecká po sil. III/01137 jako čtyřpruhová směrově rozdělená komunikace s MÚK se sil. III/01137. Pokračování na Hlučín pak do r. 2015 postačí v etapové poloviční kategorii S 11,5/100-M a jeho doplnění na plný profil čtyřpruhové směrově rozdělené komunikace až po r. 2015, neboť zatížení 13 300 mv/24h se bude dělit mezi přeložku a stávající trasu – opět odhadem 70:30. Výpadový úsek od MÚK se sil. II/478 v Hrabové v kategorii S 26,5/120-M plně vyhoví i předpokládanému zatížení v r. 2015 (podle „ŘSaD“ cca 23 100 mv/24h) . −

Silnice I/58

Silnice má nadregionální význam (od sil. I/35 v Rožnově pod Radhoštěm - Příbor - Ostrava Bohumín). Její vstup do Ostravy od Krmelína je řešen návrhem přeložky stávající trasy, která má odstranit v zájmu ochrany životního prostředí nepřijatelný průchod sousední obcí Krmelín (okres Frýdek Místek), do severozápadního obchvatu obce, který zasáhne i na řešené území Ostravy. Územní plán města Ostravy, návrh ÚPN Beskydy a v roce 2000 zpracovaný obce Krmelín řeší sice obchvat jako nespornou věc, ale navzájem se trasy obchvatu polohově liší a to hlavně v hraničním území Ostravy a Krmelína. Podle požadavku Ss je v návrhu VÚC respektována trasa ze schváleného ÚP VÚC Beskydy. I zpracovaná studie „Přeložka I/58 Petřvald – Ostrava (UDI Morava 2002), objednaná ŘSaD, řeší přeložku v několika variantách které se poněkud odchylují od VÚC Beskydy. Nelze proto pokládat trasu přeložky v tomto prostoru ještě za stabilizovanou. Se stávající silnicí I/56 na území Ostravy je pak navržena MÚK. Pro prognózu zatížení silnice I/58 na tomto vstupním úseku jsou využity údaje „Modelu 2“, který uvažuje s přeložkou silnice do obchvatu Krmelína. Na obchvatu pak předpokládá zatížení v r. 2015 cca 20400mv/24h. Navrhuje se proto přeložku silnice I/58 v tomto úseku realizovat v návrhovém údobí již v plném profilu jako směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci. Při vjezdu na území Ostravy k tomuto zatížení přibude cca 6400 mv/24h od stáv. sil. I/58 a sil. II/486 od Brušperku na celkem 27 000 mv/24h.


111



V souladu s ÚPN města se proto navrhuje příčné propojení silnice I/58 se silnicí I/56 jako budoucí součást t.zv. “Jižní tangenty” města, po níž bude vedena nová poloha silnice II/478 (viz samostatná odrážka) a to pro návrhové období k r. 2015 v kategorii S 11,5/100-M, která převede se sníženou jízdní rychlostí odhadem polovinu zatížení, t.j. cca 13 500 mv/24h na silnici I/56 (Místeckou). Po r. 2015 se pak navrhuje u této spojky i stávající trasy I/56 do Ostravy rozšíření na plný profil S 16,5/80 (mimo krátký úsek stáv. I/56 v prostoru Dubiny, který je navrhován k rozšíření již do r. 2015) a rozšíření spojky mezi I/58 a I/56 na směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci. Další průběh silnice I/58 Ostravou po ulicích Plzeňské a části Mariánskohorské po MÚK s prodlouženou Místeckou (I/56) je stabilizován, navrhuje se na něm přestavba úrovňové křižovatky se sil. II/479 (u vodárny v Nové Vsi) na MÚK. Problémový je navazující úsek Mariánskohorské od MÚK s I/56 přes Dalimilův podjezd pod železniční tratí č. 323 po sil.II/466 (ulice Hlučínská). V ÚPN města Ostravy navrhovaná mimořádně nákladná přeložka tohoto úseku silnice I/58 přes komerční obvod ČD a přednádražní prostor žst. Ostrava hl.n. v souběhu se železniční tratí č. 270 do ulice Bohumínské se nepokládá za potřebnou ani pro období po r. 2015, neboť dálnice a navrhované prodloužení silnice III/0581 (ulice Slovenská) po Bohumínskou v souběhu s dálniční trasou (viz odstavec o D47), převezmou valnou část zatížení stávající trasy. Podle „Modelu 1“ bude zatížení sil. I/58 k r. 2015 v ulici Muglinovské mezi Dalimilovým podjezdem a ulicí Hlučínskou cca 11 300 mv/24h, ovšem bez vnitroměstské dopravy, ale také bez úvahy o přesunu části zátěže na Prodlouženou Slovenskou, kterou „Model“ nemá ve své síti. Podle „ŘSaD“ v r. 2015 (bez dálnice a Prodloužené Slovenské) by zde bylo zatížení cca 37 300 mv/24h. Z těchto údajů nelze vysledovat o kolik se sníží toto celkové zatížení. Město Ostrava t.č. připravuje záměr na prověření reálnosti nákladné přeložky kolem trati s následným promítnutím do změny ÚP. Do návrhu VÚC se proto již přeložka nezařazuje – jedná se o záležitost vnitroměstského významu. Nelze vyloučit, že po r. 2015 bude překročeno prahové zatížení dvoupruhového úseku ulice Muglinovské a bude jej nutno rozšířit na nedělené čtyřpruhové uspořádání MS 16,5/60, přičemž nevyhovující dopravní parametry podjezdu si zřejmě vyžádají uspíšení jeho zásadní přestavby již v návrhovém období. Úsek silnice z Ostravy do Bohumína na hraniční přechod s Polskem (Chalupki) je zčásti polohově upraven jako vyvolaná stavba D 47 v šířkové kategorii S 11,5/80 a v prostoru Bohumína respektuje navrhovanou přeložku podle Změny č. 1 ÚPN města, odstraňující úrovňový přejezd s tratí ČD, v kategorii MS 12,5/80 . Jeho zatížení podle „Modelu 1“ v r. 2015 je cca 2 200 mv/24h, ale bez vnitroměstské dopravy z městských částí Vrbice a Pudlova. −

Silnice I/59

Silnice má regionální význam. Zajišťuje spojení Ostravy s městy Orlovou a Karvinou. Jedná se o stabilizovanou trasu, mající v celé délce směrově nedělené čtyřpruhové uspořádání. Od MÚK s I/11 po MÚK s R 67 se navrhuje její šířková homogenizace na kategorii MS 16,5/80. Od MÚK se sil. R 67 v Petřvaldě se navrhuje podle požadavku Ss její šířková rekonstrukce na směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci, neboť se stane pro město Karvinou hlavní přístupovou komunikací od D 47 přes R 67. Její rekonstrukce si vyžádá i postupnou přestavbu úrovňových silničních křižovatek na MÚK (z nichž okružní křižovatka se sil. II/472 v Karviné-Dolech bude přestavěna na MÚK až v návrhovém období po r. 2015. Prognóza zatížení nejvíce exponovaného úseku před vjezdem do Karviné je podle „Modelu 2“ cca 20 400 mv/24h, ale bez vnitroměstské dopravy z Karviná Doly. −

Silnice I/67

Silnice má regionální význam. Spojuje pohraniční města okresu Karviná : Český Těšín, Karvinou a Bohumín a na jihu již v okrese Frýdek - Místek Třinec. Její průtahy Karvinou, Dětmarovicemi a Bohumínem jsou překládány do územně stabilizovaných obchvatových poloh v souladu s územními plány těchto sídel a to z důvodu ochrany životního prostředí. V Bohumíně bude silnice připojena na dálnici D 47 prostřednictvím polohově rozdělené MÚK a bude pak pokračovat přípojným úsekem na nový most přes řeku Odru do Polska (nový silniční hraniční přechod Bohumín - Chalupki). Mimo MÚK s dálnicí D47 se na trase nově navrhují MÚK v předpolích skřečoňského nadjezdu nad železniční tratí a po r. 2015 v Karviné se sil. II/475 a stávající silnicí I/67 do města. Prognóza zatížení silnice v r. 2015 v úseku Český Těšín – Karviná podle „Modelu 2“ se pohybuje mezi 12 000 – 13 000 mv/24h podle „ŘSaD“ cca 11 100 mv/24h. Za trvale postačující se zde pokládá šířková homogenizace trasy na kategorii S 11,5/80. Úsek od připojení II/475 po most přes Olši v Karviné bude mít podle „ŘSaD“ již cca 14 200 mv/24h a navrhuje se jej rozšířit na nedělený čtyřpruh S 16,5/80. Navrhovaný jihozápadní obchvat Karviné po MÚK se sil. I/59 podle „Modelu 1 i 2“ bude mít zatížení kolem 8 000 mv/24h - navrhuje se pro něj kategorie S 11,5/80 a podle požadavku Ss a v souladu s ÚP města Karviná po r. 2015 jeho rozšíření na směrově rozdělenou čtyřpruhovou komunikaci. Podle „Modelu 2“ bude zatížení na obchvatu


112



Dětmarovic cca 10 100mv/24h a na východním obchvatu Bohumína cca 6 200 mv/24h. Pro obě přeložky se navrhuje kategorie S 11,5/80. Silnice II/468 Silnice má regionální význam. Spojuje město Český Těšín s Třincem (okres Frýdek - Místek). Její průtah Českým Těšínem je v souladu s územním plánem města v zájmu odvedení nežádoucí tranzitní dopravy ukončen v jižní části napojením na navrženou přeložku sil. I/11 formou MÚK. Je navržena v šířkové kategorii S 11,5/80. −

Silnice II/469

Silnice má regionální význam. Spojuje městský obvod Ostrava Poruba s hlučínskou částí okresu Opava. Její trasa ve vstupní části do Ostravy je navržena v nové poloze, navazující na navrhovaný obchvat sousedního Děhylova (okres Opava) s pokračováním v prodloužené ulici Martinovské (sil. III/46620) a to v souladu s řešením územních plánů Děhylova a Ostravy a s řešením ÚPN VÚC okresu Opava. Důvodem přeložky je odstranění dopravně nevyhovujícího výškového a směrového vedení stávající silnice na území Ostravy a Děhylova. Zatížení přeložky k r. 2015 podle „Modelu 1“ bude cca 7 600 mv/24h. Kategorie přeložky se navrhuje S 11,5/80. Další pokračování silnice je navrženo po stávající ulici Martinovské s její dílčí přeložkou v zapojení do sil. II/479 (Opavská) v kategorii MS 28/60 a po ulici Francouzské a Polské s jejich rozšířením a dílčí přeložkou v zapojení na stávající MÚK se sil. I/11 (Rudná) v navrhované kategorie MS 16,5/60. −

Silnice II/470

Silnice má regionální význam ve spojení severovýchodní části Ostravy s Rychvaldem a Orlovou. Její funkci přes Rychvald do Orlové převezme výhledově tah R 67 a odstraní její nevyhovující průtah Rychvaldem a Orlovou. Stávající trasu se zde pak doporučuje přeřadit do silnic nižší třídy. Úsek silnice na území Ostravy (Orlovská) si ponechá význam II. třídy. −

Silnice II/471

Silnice má regionální význam ve spojení silnice II/470 v Rychvaldě s Bohumínem. Podle ÚPN města Bohumín je navržena ve městě její nová trasa v zapojení do dálniční MÚK Bohumín, která spolu s obchvatem sil. I/67 odlehčí vnitroměstskou komunikační síť od nežádoucí tranzitní dopravy. Je navržena v kategorii MS 12,5/60. Prognózované zatížení dle „Modelu 1“ je cca 2200 mv/24h, ovšem bez vnitroměstské dopravy. Z ÚPN města se přebírá pro údobí po r. 2015 koridor pro přeložení směrově a výškově závadného úseku silnice přes Záblatí do Rychvaldu do polohy po západní straně Záblatského rybníku v kategorii S 11,5/80, která by měla pak pokračování v tzv. Východní obvodové komunikaci města Ostravy. −

Silnice II/473

Silnice má regionální význam ve spojení sil. I/59 v Petřvaldě přes Šenov do okresu Frýdek - Místek. Na řešeném území se jedná o krátký stabilizovaný úsek. −

Silnice II/474

Silnice má regionální význam. Zajišťuje spojení sil. I/67 v Dětmarovicích přes Orlovou, Horní Suchou a Těrlicko do Třanovic (okres Frýdek - Místek). Na jejím průtahu Orlovou je nvrhována v souladu s územním plánem města dílčí přeložka, odstraňující dopravně závadné úseky. Jižní část přeložky je navrhována až po r. 2015. Její pokračování od sil. II/475 přes Horní Suchou do Havířova Životic, které po realizaci přeložky silnice I/11 sníží svůj význam, se doporučuje přeřadit do nižší třídy. Průtah Těrlickem a výpad na Třanovice si podrží svou regionální funkci do doby realizace výhledové trasy R 67. −

Silnice II/475

Silnice má regionální význam ve spojení Havířova s Karvinou přes Horní Suchou. Umožňuje druhé spojení Ostravy s Karvinou a spolupracuje tak se silnicí I/59. Její trasa je stabilizována a navrhuje se u ní pouze odstranit úrovňové křížení s tratí ČD č. 320 nadjezdem. Po r. 2015 pak nahradit křižovatku se sil. I/67 MÚK.


113



−

Silnice II/477

Silnice má regionální význam a zajišťuje paralelně s kapacitní silnicí I/56 spojení Ostravy s Frýdkem - Místkem po pravém břehu řeky Ostravice. Jedná se o polohově a šířkově stabilizovanou trasu až na jižní úsek ulice Frýdecké, kde se navrhuje dílčí přeložka odstraňující závadný úrovňový přejezd s tratí ČD č. 323 do Vratimova (okres Frýdek - Místek) v kategorii S 11,5/80 (prognózované zatížení k r. 2015 podle “Modelu 1“ je cca 11 400 mv/24h) a po r. 2015 prodloužení neděleného čtyřpruhového uspořádání po zmíněnou přeložku. Po přeložce s nadjezdem nad tratí bude peážovat po r. 2015 navrhovaný úsek sil. II/478 po sil. I/11, jako součást Jižní tangenty města. -

Silnice II/478

Silnice má regionální význam v tangenciálním spojení stávající silnice I/47 od Klimkovic (okres Nový Jičín) přes jižní ostravské městské obvody Polanku, Starou a Novou Bělou a Hrabovou do Vratimova a Šenova (okres Frýdek - Místek). Její dopravně nedostatečné a z hlediska negativních vlivů dopravy závadné páteřní průchody zástavbou těchto městských částí ovšem nesplňují podmínky pro funkci městské tangenty. V souladu s územním plánem města Ostravy je navržena nová trasa jejího vedení, jejíž realizace je rozdělena do etapových úseků, z nichž převážná část je navrhována až po r. 2015. V návrhovém období se pokládá za nutnou výstavba příčné spojky mezi silnicemi I/58 a I/56 (viz odrážka sil. I/58), odstranění úrovňového křížení s tratí ČD č. 270 v Polance a etapová přeložka trasy ulice Krmelínské a severní části ulice Paskovské v Hrabové. Návrh ÚPN VÚC vylučuje západní výhledové zapojení tangenty přes západní část Polanky do přeložky silnice I/47 v Klimkovicích jako řešení neefektivní, nemající ani oporu v řešení územního plánu Klimkovic. Tangentu napojuje na silnici III/4785 (ulice Polanecká), která bude zapojena do dálničního uzlu “Rudná”. Tím odpadne i náročné dvojí přemostění trati ČD č. 270 a výhledové VRT. Stávající průtah silnice II/478 přes Polanku se doporučuje pak přeřadit do silnic III. třídy. −

Silnice II/479

Silnice má regionální význam pro své západovýchodní vedení nejhustěji obydlenými částmi Ostravy (Opavská, 28. Října, Českobratrská, Těšínská). Její značné dopravní přetížení a nepřijatelnost rozšiřování jejích kritických úseků vyžaduje opatření pro odklon velké části dopravy z její trasy. Mezi ně patří t.zv. “Severní spoj”, Nová Železárenská s MÚK se silnicí I/56 (Hlubina) a pokračování přes oblast Karoliny do stávající MÚK s II/477 a podél Zárubku v nové trase po sil. I/59. Poloha těchto odlehčovacích tras je územním plánem města a podrobnými studiemi nebo i DSP (“Severní spoj”) již stabilizovaná a všechny si podrží regionální význam. Naopak stávající průtah silnice II/479 po ulicích 28. října, Českobratrské a částečně i Těšínské se doporučuje přeřadit do silnic nižší třídy. Trasa úseku “Severního spoje” se dělí na dvě stavby. Úsek od Mariánskohorské (I/58) do dálniční MÚK je navržen jako dálniční přivaděč v přeložce sil. I/47, úsek od MÚK do Poruby bude moci být realizován až po výstavbě Prodloužené Rudné na Velkou Polom, aby nebyl zatížen tranzitní dopravou z dálnice na Opavu. Zatížení 1. úseku, který je navržen podle DSP v šířkové kategorii S 22,5/70 bude mít zatížení k r. 2015 podle „Modelu 1“ cca 15 500 mv/24h. K tomu ovšem nutno přičíst značný příčinek dopravy vnitroměstské ze stávající sil. II/479 (ulice 28.října – zatížená dle prognózy „ŘSaD“ v r. 2015 cca 35 400 mv/24h) a to po realizaci jeho 2. části od D 47 do Poruby. Jeho velikost lze odhadnout na min. 10 000 mv/24h. Nová Železárenská zčásti využívá stávajících úseků a je navrhována na kategorii MS 12,5/60. Významný je návrh jejího prodloužení do MÚK se sil. II/477 v centrální části města (území Karoliny). Předpokládá se, že převezme cca 40 % výhledového zatížení stávající trasy, t.j. kolem 8000 - 9000 mv/24h. Všechny její úseky se navrhují v šířkové kategorii S 12,5/60. S problematikou silnice II/479 je spojen i návrh místně rozdělené MÚK se silnicí I/58 (u vodárny v Nové Vsi) a její šířkovou rekonstrukcí v centrální části města (ulice Českobratrská) včetně nového mostu nad tratí č. 323 a MÚK se sil. I/56. −

Důležitější význam

se přisuzuje některým komunikacím, které dotvářejí koncepci základních tahů a jsou i významnějšími spojnicemi se sousedními okresy. U některých z nich jsou navrhovány i úpravy potřebné pro kompletaci komunikačního systému příslušných měst.


114



Na území Ostravy jsou to MK - ulice Horní (jižní část) a ulice Dr. Martínka s navrhovaným prodloužením po silnici II/477 (Frýdecká), dosavadní trasa sil. I/11 po ulici Opavské ve směru na Velkou Polom, kterou po realizaci přeložky silnice I/11 (prodloužená Rudná) se doporučuje uvažovat jako prodloužení silnice II. tř. č. 465 z Velké Polomi a stávající silnice I/47 od dálniční MÚK Klimkovice po MÚK s Prodlouženou Rudnou, která umožní sjezd z dálnice do západní části Poruby. Dále přeložka sil. III/4692 z Poruby do Vřesiny, vyvolaná přeložkou tahu sil. I/11, souběžná silnice III/0581 (ulice Slovenská) s dálnicí, s navrhovaným prodloužením do Hrušova, umožňující vyloučit přeložku sil. I/58 jižně železniční trati č. 270, navrhovaná přeložka sil. III/4703 od ulice Vratimovské po sil. III/4721 (Michálkovická) jako součást tzv. „Východní obvodové komunikace“, pokračující v návrhu po r. 2015 až k tahu R 67 a dále jako přeložka sil. II/471 do Bohumína a konečně navrhovaná MK Nová Porážková v centrální oblasti města podél trati č. 323, odlehčující ulici Nádražní. V Havířově jsou to silnice III/4746 (Dělnická), MK - ulice Dlouhá s navrhovaným prodloužením do Životic (která se pak doporučuje převést do krajské silniční sítě), silnice III/47210 mezi Havířovem a Orlovou, navrhované prodloužení silnice III/4726 od Petřvaldu přes Havířov severně železniční trati č. 321 a přecházející do přeložky sil. III/4744 na Horní Suchou (které významně odlehčí zatížení ulice Hlavní a Dlouhé v Havířově Městě) a přeložka sil. III/4731 na Horní Bludovice, zajišťující lepší spojení jižní oblasti Havířova s Frýdkem - Místkem. V Karviné je to stávající průtah silnice I/67 a přeložka silnice III/4689 do Petrovic. Po r. 2015 pak prodloužení sil. III/47215 z Doubravy na sil. I/67 v severní části Karviné a přeložka s nadjezdem nad železniční tratí č. 320 na sil. III/4754, zkracující od Karviné příjezd k hraničnímu přechodu Dolní Marklovice – Marklowice Górne. Do jejich výčtu spadá i po r. 2015 navrhované pokračování silnice II/471 z dálničního uzlu Bohumín do území opavského okresu (v návrhu VÚC je označeno podle ÚPN VÚC okresu Opava jako silnice II/466) a to podle schválené změny č. 1 ÚPN města Bohumína. Významnou trasou bude příjezdná komunikace do uvažované průmyslové zóny v Dolní Lutyni z východní části okresu Karviná, odklánějící se ze silnice I/67 v části Dětmarovic-Koukolné a přecházející na sever od železniční trati č. 270, kterou pak povšechně sleduje až do katastru Dolní Lutyně. Jedná se o významnou účelovou komunikaci v délce cca 8 km v šířkové kategorii S 9,5/80. Její trasa přes území Dětmarovic je převzata ze změny č. 4 ÚPNSÚ obce v r. 2005 s pokračováním podle studie UDI Morava. Obdobně pro jižní průmyslovou zónu Hrabová se navrhuje příjezd včetně MÚK ze sil. I/58. Mezi tyto komunikace se zařazuje i dílčí přeložka na sil. III/46811, která zlepšuje přístupnost hraničního přechodu pro malý pohraniční styk Závada – Golkowice a vybudování příjezdné komunikace k navrhovanému hraničnímu přechodu pro malý pohraniční styk Karviná Ráj I - Kaczyce Dólne, jako prodloužení koncového úseku silnice II/472. −

Problematika komunikací místního významu

Všechny ostatní silnice III.třídy a MK v území mají již jen lokální význam. V grafice jsou vyznačeny ty z nich, které umožňují zpřístupnění ostatních menších sídel, či kompletují obslužnou komunikační síť větších měst. Mnohé mají směrové i jiné dopravní závady, které však s ohledem na nízká dopravní zatížení nejsou zdaleka tak závažné jako závady na sítích nadřazených. Návrhy na jejich odstranění formou dílčích přeložek jsou součástí příslušných územních plánů obcí a nejsou uváděny v seznamu VPS řešeného VÚC. Návrh VÚC ale navrhuje některé změny na této síti komunikací proti návrhům obsaženým v územních plánech sídel či jiných dokumentech : −

Z řešení se vypouští výhledové příčné propojení ulice Výškovické (MK) s ulicí Proskovickou (III/4787) a dalším prodloužením až na ulici Na Lukách (II/478) jako řešení nepodložené přepravními vztahy ani rozvojem obytného území a zásahem do chráněné oblasti Poodří.

−

Z řešení se vypouští navrhované výhledové propojení mezi silnicemi I/67 s výhledovou trasou sil. II/471 u areálu ŽDB v Karviné.

−

Navrhované připojení městské části Hošťálkovice s Porubou ze silnice III/01137 (Petřkovická) prostřednictvím spojky podél dálnice na “Severní spoj” se navrhuje nahradit výhodnější a dostačující trasou podél sadu (v ÚPN města jako druhé výhledové napojení). Tím se sníží i počet úrovňových křižovatek na čtyřpruhovém “Severním spoji”.

−

Navrhovaný příjezd, sloužící obsluze navrhovaného terminálu a logistického centra v Bohumíně Vrbici není podle 1. změny ÚPN Bohumína již řešen jako přeložka silnice I/58, ale jako účelová komunikace. V grafice VÚC jsou vyznačeny jen oboustranné vjezdy do tohoto území.


115



b) 4

Plošně významná zařízení pro silniční dopravu

V grafické části je zakreslen návrh na dvě významné plochy pro překládání nákladů. Jedná se o terminál v prostoru přednádraží Bohumín Vrbice, představující intermodální logistické centrum na transevropském multimodálním dopravním koridoru VI.B, které bude koordinovat, synchronizovat a optimalizovat pohyb prvků a kompletů na dopravní síti pro obslužnost dálnice D 47, silnice I/67, II. a III. tranzitní železniční koridor, výhledovou oderskou vodní cestu a spolupráci s leteckou cargo dopravou z letiště Ostrava - Mošnov. Jeho prioritou bude kontejnerové překladiště s realizací kombinované nákladní dopravy na velké vzdálenosti mezi podobnými evropskými centry. Umístění terminálu je upraveno podle řešení ÚPN města Bohumína včetně příjezdné páteřní komunikace (viz podrobněji navrhovaná změna v odstavci “Problematika komunikací místního významu” v kapitole f) 2. c). Přesto, že zkapacitnění hraničního přechodu na přeložce silnice I/67 a dálniční hraniční přechod ve Věřňovicích způsobí výrazné odlehčení přechodu na R 48 v Chotěbuzi, navrhuje se podle požadavku “Zadání” a v souladu s ÚPN, druhý terminál pro silniční dopravu v Českém Těšíně u přeložené silnice R 48. Pro údobí po r. 2015 je navržen po obou stranách dálnice D 47 v katastru Věřňovice možný prostor pro dopravní zařízení.

b) 5

Silniční hraniční přechody do Polské republiky

Hraniční přechody od května roku 2005 spadají do pravomoci Policie ČR – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a není na nich již prováděna celní kontrola. V řešeném území VÚC sousedí s Polskou republikou pouze území okresu Karviná. Vzájemné dopravní propojení obou států je umožněno vybranými pozemními komunikacemi na hraničních přechodech s různým druhem vzájemně dohodnutého provozu (pozn.: železniční hraniční přechody viz oddíl 12.3 e). Jedná se o přechody stávající i nově navrhované na silnicích, MK nebo ÚK. Jejich označení a způsob provozu na nich je uveden ve „Sdělení MV ČR o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a rozsahu jejich provozu“ (č. 1/2003 Sb.). Jsou děleny na hraniční přechody pro státní občany ČR a cizince, přechody určené výhradně pro malý pohraniční styk mezi ČR a PR a přechody na turistických stezkách. Poslední typ přechodu na řešeném území není. Význam použitých značek pro uváděné přechody : vss = cr = pr = m = 50 = n = zt = -

-

státní občan ČR nebo cizinec p = pěší státní občan ČR c = cyklista státní příslušník Polské republiky oa = osoba jedoucí v osobním automobilu osoba jedoucí na motocyklu b = osoba jedoucí v autobusu osoba jedoucí na malém motocyklu (do obsahu válců 50 ccm) osoba jedoucí v nákladním vozidle (není-li za „n“ číslice, je vozidlo bez omezení tonáže) osoba používající zemědělskou techniku

Bohumín – Chalupki…………………………….. Bohumín - Chalupki ……………………………... Věřňovice – Gorzyczki…………………………... Chotěbuz – Cieszyn……………………………... Dolní Marklovice - Marklowice Górne…………. Český Těšín - Cieszyn (směr ČR ) ……….…. Český Těšín - Cieszyn (směr Polsko)………..

navržená silnice I/67………. stávající sil.I/58…................. navržená dálnice D 47...…... silnice I/48…………….…….. sil.III/4753….……………….. sil.III/04824……………….… sil.III/04822………………….

vss, vss, vss, vss, vss, vss, vss,

m, oa, b, n p ,c, m m, oa, b, n p, c, m, oa, p, c, m, oa p, c, m, oa p, c, m, oa

*) *) b, n **)

Přechody určené výhradně pro malý pohraniční styk : -

Kopytov – Olza………………………….…….….

MK……………………………

p, c,c50, zt

-

Věřňovice – Gorzyczki………………….…….… Věřňovice - Laziska ……………………..……… Závada - Golkowice …………………………..… Karviná Hranice– Zebrzydowice Wymyslów…. Karviná Ráj II - Kaczyce Górne (směr Polsko). Karviná Ráj I – Kaczyce Dólne (směr ČR)……. Chotěbuz - Marklowice ……………………...….

.MK…………………………... .ÚK ………………………..… sil.III/46811 ………………… MK (Žižkova) ……………… .sil.III/47216………….……... sil.II/472……..………..…...… MK………………………..…..

p, c, 50, zt p. c, 50, zt cr, pr, p, c, m, oa ***) p, c *) p, c m, oa, zt p, c, m, oa, zt *) p, c *)

*)

**) ***)

jedná se o nově navrhovaný přechod po r. 2015 se navrhuje zkrátit příjezd na hraniční přechod od Karviné po sil. III/4754 s přeložkou do nadjezdu nad železniční tratí v souladu s ÚPN obce Petrovice. navržena dílčí přeložka sil. III/46811 pro zlepšení příjezdu na přechod.


116



Navrhovaný dálniční přechod zajistí především severní spojení ve směru na Katowice, Lodz, Warszawu a Gdaňsk, přechod na Chalupki spojení na Ratiborz, Opole, Wroclaw a dálniční síť severozápadní Evropy. Pro stávající přechod silnice I/48 v Chotěbuzi a navrhovaný přechod sil. I/67 v Bohumíně se navrhuje vybudovat dostatečně dimenzované plochy pro odstavení kamionů před jejich celním odbavením. U sil. R 48 v místě navrhovaného terminálu Český Těšín, u I/67 do doby vybudování terminálu Vrbice plochu navazující na přístupový úsek silnice I/67. Způsob provozu na přechodech Bohumín – Chalupki (nová sil. I/67 a stávající sil. I/58) se v návrhu rozděluje tak, že přechod na stávající sil. I/58 bude sloužit jen pěším, cyklistům a motocyklistům. Návrhem zjednosměrnění stávajícího hraničního přechodu Karviná-Ráj II-Kaczyce Górne ve směru ČR - Polsko a otevřením opačného směru Polsko – ČR obnovou dřívějšího hraničního přechodu na sil. II/472 v Karviné-Ráji I – Kaczyce Dólne se zvýší hraniční propustnost v Karviné Ráji. Nově navrhované hraniční přechody v Karviné-Hranicích a v Chotěbuzi zlepší spojení pro pěší a cyklisty, neboť navážou bezprostředně za státní hranicí na stávající polské cyklotrasy (126 Y a 24 C).

c)

ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA

c) 1

Širší dopravní vazby

Přepravu po železnici zajišťují podle platného znění zákona o drahách č. 266/1994 Sb. železniční dráhy. Základní spojení řešeného území s ostatním územím státu zajišťují především dvě dráhy celostátní, které slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě. Je to železniční trať č. 270 (Praha Olomouc - Přerov - Ostrava - Bohumín) s návaznou tratí č. 320 (Bohumín- Dětmarovice - Petrovice u Karviné - státní hranice s Polskem a Dětmarovice (Petrovice u Karviné) - Mosty u Jablunkova - státní hranice se Slovenskem), které návazností na dopravní systém sousedního Polska a Slovenska patří i mezi hlavní spojení republiky s oběma státy. Tratě jsou součástí páteřního systému ČR, postupně přestavovanému v rámci t.zv. tranzitních železničních koridorů na rychlost do 160 km/h (podle evropské dohody o hlavních mezinárodních železničních tratích - AGC - mají označení E65 a E40). Jsou také součástí evropského VI. multimodálního dopravního koridoru. Po r. 2015 se k nim v řešeném území připojí i vysokorychlostní trať (VRT) z Varšavy do Vídně s rychlostí min. 250 km/h. Mezi celostátní dráhy se dále zahrnují tratě č. 321 (Ostrava-Svinov - Český Těšín se spojkou Polanka nad Odrou – Ostrava-Vítkovice), která spojuje tratě č. 270 a 320 přes jižní částí Ostravy a Havířov, trať č. 323 (Ostrava hl.n. – Frýdek-Místek - Frenštát - Valašské Meziříčí) a trať č. 316 (Ostrava Svinov Opava východ s pokračováním po trati č. 310 na Krnov a Olomouc), které zajišťují další spojení se sousedními okresy MS kraje a sousedním Zlínským a Olomouckým krajem a hraniční přechodový úsek s Polskem – trať č. 832 (Bohumín - Chalupki). Mezi dráhy regionální se řadí trať č. 322 (Český Těšín Frýdek - Místek) a hraniční přechodový úsek č. 835 (Český Těšín - Cieszyn).

c) 2

Charakteristika a návrh koncepce řešení železničních drah

Železniční dráhy na území VÚC jsou spravovány státní organizací „Správa železniční dopravní cesty“, provozování dopravní cesty pak náleží akciové společnosti „České dráhy“. Jsou v zásadě územně stabilizované a návrh řešení u nich potvrzuje záměry na jejich modernizační přestavbu a navrhuje některá doplnění pro jejich lepší funkci v Ostravském integrovaném dopravním systému (ODIS), jehož nosným prvkem se stane kolejová doprava. − Trať č. 270 Dvoukolejná elektrifikovaná trať s levostranným provozem. Je součástí II. tranzitního železničního koridoru ČR a jsou po ní vedeny dva mezinárodní železniční tahy : E 65 (Gdyně - Varšava - Katovice Petrovice u Karviné - Ostrava - Břeclav - Vídeň - Rjeka) a E 40 (Le Havre - Paříž - Norimberk - Cheb - Praha - Ostrava - Žilina - Košice - Lvov). Prochází severní částí území v celkové délce cca 22 km v poměrně úzkém dopravním koridoru s dálnicí D 47. Přestavba trati v rámci modernizace II. koridoru byla již v zásadě dokončena. Dokončují se ještě úpravy v žst. Ostrava-Svinov, Ostrava-hl.nádraží a Bohumín. − Trať č. 320 Dvoukolejná elektrifikovaná trať. V úseku Bohumín - Dětmarovice - Petrovice u Karviné - státní hranice je součástí II. tranzitního koridoru a mezinárodního tahu E 65 (návaznost na trať č. 270).


117



Od Dětmarovic a Petrovic u Karviné (jednokolejná spojka z odbočky Závada do odbočky Koukolná) na Český Těšín ve směru na hraniční přechod se Slovenskem v Mostech u Jablunkova je součástí III. tranzitního železničního koridoru ČR a mezinárodního železničního tahu E 40, jehož modernizace na zvýšení rychlosti do 160 km/hod vč. zlepšení traťového zabezpečovacího zařízení bude realizována v návrhovém období VÚC. Bude probíhat převážně na pozemku ČD a v ochranném pásmu dráhy. Trať prochází východní částí okresu Karviná v celkové délce (včetně úseků ke státní hranici) cca 42 km. Z důvodu permanentní sanace, odstraňující vlivy důlní činnosti na povrch území, je úsek trati mezi stanicemi Karviná - Louky tříkolejný. − Trať č. 321 Dvoukolejná elektrifikovaná, která je doplňkovou tratí II. tranzitního železničního koridoru. Leží celá na řešeném území v délce cca 44 km. Tvoří diagonální spojení mezi tratěmi č. 270 a 320 a to od stanice Ostrava Svinov a výhybnou Polanka n/O do stanice Český Těšín. Je také odlehčovací tratí pro mezinárodní tah E 40. Připojení na trať č. 270 je jednokolejnými spojkami z odbočky Odra do stanice Ostrava - Svinov a do výhybny Polanka n/O. Trať má dostatečnou provozní kapacitu až na zapojení do stanice Ostrava - Svinov, které se navrhuje z kapacitních důvodů od odbočky Odra zdvoukolejnit a současně územně upravit v místě křížení s tratí č. 270 v zájmu nejvhodnějšího přemostění společného koridoru trati a výhledové VRT. V připojení do Českého Těšína je vyhovující tříkolejný společný úsek s tratí č. 320 (Chotěbuz - Český Těšín). − Trať č. 316 Jednokolejná trať celostátního významu s motorovou trakcí. V r. 2005 byla započata její elektrifikace s celkovou obnovou a modernizací zabezpečovacího zařízení. Je napojena na trať č. 270 ve stanici Ostrava - Svinov. Zajišťuje spojení území s opavským okresem a s dalším spojením tratí č. 310 s okresem Bruntál. Slouží převážně osobní dopravě. Do řešeného území zasahuje jen úsekem délky cca 5 km. Po přestavbě se stane významnou součástí ODIS. Po návrhovém období r. 2015 uvažovaná spojka trati na trať č. 270 ve směru na Ostravu hl.n. od stanice Ostrava-Třebovice nad severním zhlavím stanice Ostrava Svinov, nemá ekonomické opodstatnění. Stanice Ostrava - Svinov je totiž významným dopravním uzlem i v rámci ODIS a pro jízdy od Opavy na Ostravu hl.n. není velmi krátká úvrať ve stanici Ostrava - Svinov významnějším časovým zdržením. − Trať č. 323 Na řešeném území dvoukolejná trať celostátního významu s motorovou trakcí. Je napojena na trať č. 270 ve stanici Ostrava hl.n. Zajišťuje důležité spojení s okresem Frýdek - Místek s dalším pokračováním do okresů Nový Jičín a Vsetín. Její délka na území VÚC je cca 9 km. Navrhuje se její elektrifikace a modernizace zabezpečovacího zařízení. Pro odstranění úvraťových jízd přes žst. Ostrava Kunčice je navržena ze žst. Vratimov jednokolejná spojka s tratí č. 321 do žst. Ostrava Bartovice. − Trať č. 322 Jednokolejná trať regionálního významu s motorovou trakcí. Je napojena na stanici Český Těšín a zajišťuje podružné spojení jihovýchodní části území s okresem Frýdek - Místek. Na území VÚC má délku cca 4 km. Na trati se navrhuje modernizace zabezpečovacího zařízení. − Traťový úsek č. 832 Dvoukolejná elektrifikovaná trať celostátního významu, napojená do stanice Bohumín. Má jednokolejnou spojku Vrbice - odbočka Pudlov. Celková délka včetně spojky cca 5 km. Slouží převážně dálkové nákladní dopravě. Její význam výrazně vzroste po realizaci terminálu s logistickým centrem ve Vrbici. Součástí stavby dálnice D 47 je dílčí přeložka trati s mostem nad dálnicí a výškovou korekcí nivelety.


118



− Traťový úsek č. 835 Jednokolejná elektrifikovaná trať, regionálního významu, zapojená do stanice Český Těšín v délce cca 1 km. − Nově se navrhuje v souladu s ÚPN města Ostravy spojovací jednokolejná trať regionálního významu mezi stanicemi Ostrava - Vítkovice a Ostrava - střed a to úpravou stávajícího vlečkového propojení obou stanic přes již opuštěný bývalý areál aglomerace a vysokých pecí Vítkovických železáren a strojíren. Trať bude elektrifikována a stane se součástí železniční části ODIS. Zapojení tratě do stanice Ostrava - Vítkovice bude do její jižní osobní části s využitím mostu trati č. 321 nad řekou Ostravicí. − Vysokorychlostní trať (VRT) Řešeným územím je v návrhu po r. 2015 veden koridor pro vysokorychlostní trať (VRT) pro rychlost min. 250 km/h, která bude rovněž součástí VI. multimodálního koridoru, která bude vedena ve směru od polských Katovic přes Ostravu na jih Moravy. Její trasa je převzata ze studie SÚDOP Brno z r. 1995, ale s úpravou jejího souběhu s tratí č. 270 mezi Jistebníkem a výhybnou Polanka n/O. (podle ÚPN města Ostravy). Úprava spočívá v dřívějším přechodu na jižní stranu trati č. 270, která bude místně přeložena do nadjezdu nad VRT, a ve vhodnějším křížení s kolejemi tratě č. 321. Další průběh trati je v zásadě územně stabilizován řešením územními plány měst a obcí, jejichž správním územím prochází. Trať bude mít důsledné mimoúrovňové křížení s veškerou komunikační sítí. Na trase VRT bude pro dálkové rychlovlaky stanice v žst. Ostrava hl.n. a pro případné rychlovlaky, končící na našem území od jihu, i žst. Ostrava - Svinov.

c) 3

Železniční stanice a zastávky

Využívání železniční dopravy je prostřednictvím železničních stanic a zastávek. Jejich význam v přepravním procesu je ale značně rozdílný. Významnou roli mají stanice s připojenými regionálními tratěmi a s dalšími manipulačními pracemi v nákladní dopravě. Všechny významné železniční uzly leží na tratích I. kategorie. Na II. a III. tranzitním koridoru to jsou železniční stanice Ostrava - Svinov, Ostrava hl.n., Bohumín a Český Těšín. Na trati č. 321 navíc Ostrava - Kunčice a Havířov. Plošně nejnáročnější Ostrava hl.n. a Bohumín se samostatnými pořádacími kolejovými skupinami ve formě přednádraží mají další železniční zařízení (komerční obvody, dílny, depa kolejových vozidel a j.) a jsou v území klíčovými stanicemi. Modernizace tranzitních koridorů zahrnuje také provozní zařízení jejich stanic a to zejména hlavních uzlů Ostrava - Svinov, Ostrava hl.n., Bohumín, a Český Těšín, spočívajících v odstranění nedostatků nejen v jejich kolejovém vybavení a zabezpečovacím zařízení, ale i ve způsobu řešení nástupišť pro osobní dopravu a přístupu k nim. Ve stanici Ostrava hl.n. se navrhuje upravit kolejiště a zabezpečovací zařízení pro umožnění vlakových cest od frýdlantských nástupišť na trati č. 232 na trať č. 270 ve směru na Ostravu Svinov a zpět a to pro lepší využití tratě v rámci ODIS. Všechny tyto úpravy jsou předmětem podrobnějších stupňů dokumentace a nezařazují se mezi VPS předmětného VÚC. V návaznosti na pořádací kolejiště přednádraží Bohumín Vrbice je navržena výstavba terminálu s logistickým centrem - viz již kapitolu f) 2 d). Pro zvýšení atraktivity ODIS se navrhuje v návrhovém období na železničních tratích zřízení dalších zastávek pro osobní přepravu. Na trati č. 270 zastávka Bohumín Vrbice v sousedství “Terminálu Vrbice”, na trati č. 320 u nadjezdu sil.III/46813 nad tratí Skřečoň - Nová Ves a v prostoru Český Těšín Svibice, na trati č. 321 Ostrava-Zábřeh u Výškovické ulice a Jižní brána Mittal steel Ostrava, na trati č. 323 jižně od nadjezdu ulice Českobratrské Ostrava centrum. Původní záměr pro zřízení zastávky na trati č. 321 v Havířově u nemocnice nebyl územním plánem města Havířova přijat z důvodu jednak z důvodu technicky náročnějších podmínek pro její zřízení a budování přestupního uzlu na MHD v daném prostoru, jednak s přihlédnutím k přednostem, které poskytne dostavba hlavního přestupního uzlu u žst. Havířov. Pomocný přestupní uzel je žádoucí vybudovat na sousední zastávce Havířov - Prostřední Suchá. Nepokládá se za účelnou obnova zastávky Ostrava - Hrušov na trati č. 270 pro výrazný odliv obyvatel a redukci pracovních míst v jejím okolí. Nová zastávka se pokládá za potřebnou na navrženém spojovacím traťovém úseku Ostrava Vítkovice - Ostrava střed, která bude sloužit přístupu k navrhovaným podnikatelským aktivitám v daném prostoru.


119



c) 4

Vlečková síť

Soustředění důlních a hutních zařízení v území VÚC si vynutilo vybudování rozsáhlého vlečkového systému. Vlečkový systém nástupných závodů a provozů dřívějších Vítkovických železáren a strojíren a závodu Mittal Steel Ostrava (dříve Nová huť) má v podstatě uzavřený charakter a je napojen na trať č. 321 v žst. Ostrava - Vítkovice, Ostrava - Kunčice a Ostrava - Bartovice. Důlní vlečkový systém (v celkovém rozsahu cca 318 km a spravovaný nyní OKD Doprava a.s.), má vedeny propojovací trati (vesměs jednokolejné) s tratěmi ČD napříč východním územím Ostravy a především karvinského okresu. Jsou to především historická Rotschildova “Báňská dráha”, úseky dřívějších celostátních drah, které musely být v karvinské části v důsledků deformací povrchu území, způsobovaných důlní těžbou, pro veřejný provoz opuštěny a nahrazeny nynějšími úseky tratí č. 320 a 321 a několika doplňkovými spojkami. Jejich napojení je na trať č. 270 v žst. Bohumín a žst. Ostrava hl. n. - obvod Hrušov, na trať č. 320 v žst. Louky n/Olší, na trať č. 323 v Ostravě střed a na trať č. 321 v žst. Havířov a žst. Albrechtice u Českého Těšína. V návrhovém údobí se tento hlavní kolejový systém zachovává až na připojení na trať č. 323 v žst. Ostrava - střed, které se navrhuje přemístit, v souladu s ÚPN města Ostravy, do žst. Ostrava – Kunčičky po stávající vlečce mezi bývalými doly Alexandr a Jakub s návrhem jejího propojení na Báňskou dráhu v prostoru Hranečníku. Návrh řešení ve VÚC je upraven podle varianty „A“ „Dopravně urbanistické studie náhrady Báňské dráhy v úseku Ostrava-střed po Zárubek“ (Dopravní projektování s.r.o. Ostrava 2003), ale s ponecháním připojení kolejiště bývalého dolu Zárubek (jak je požadováno v SS). Součástí řešení je i kolejové spojení z trati č. 323 na vlečku pod silnicí II/477 v Kunčičkách s nákladnější přestavbou stávající silniční MÚK. Vlečková napojení z hlavního systému k rušeným dolům se zachovávají pro možnost jejich využití podnikatelskými aktivitami na uvolněných plochách. Mimo popsaný hlavní vlečkový systém se v území zachovávají vlečková připojení dalších velkých průmyslových podniků na železniční trati. Na trať č. 320 v žst. Petrovice u Karviné je připojena severní průmyslové oblast Karviné (bývalá trať ČSD) a v žst. Dětmarovice Elektrárna Dětmarovice. Na trať č. 270 jsou v přednádražích žst. Ostrava hl.n. připojeny koksovny Odra a Šverma a Borsochem - Moravské chemické závody, v žst. Ostrava - Svinov teplárna Třebovice. V údobí do r. 2015 je navržena příjezdná vlečka pro uvažovanou průmyslovou zónu v Dolní Lutyni, napojená na žst. Bohumín, a to podle Zadání ke změně č.6 územního plánu obce. Podle požadavku SS se ponechává i návrh na vlečkové připojení jižní části průmyslové oblasti Ostrava-Hrabová z kolejiště OKDDoprava u dolu Paskov v Paskově. Je však již zpracována studie „Rozšíření zóny Hrabová“ (Arpik Ostrava 2005), která potřebu vlečky neprokazuje. Není ale promítnuta do změn ÚP města Ostravy. Pro údobí po r. 2015 je navrženo : -

připojení přístavu Ostrava ve Vrbici podle studie AQATIS z r. 2000 a to napojením na přístavní předávací kolejiště severně trati č. 270, od východu napojené na západní zhlaví přednádraží Bohumín - Vrbice a od západu na vlečkový systém OKD Doprava vyvedením spojovací koleje z kolejiště bývalého dolu Heřmanice s nadjezdem nad tratí č. 270.

-

Propojení vlečkových kolejišť OKD-Doprava mezi doly Lazy a Dukla.

-

Podle požadavku Ss je ponechána i územní rezerva pro vyvedení vlečky do případné průmyslové zóny Šilheřovice v opavském okrese (není řešena ve VÚC okresu Opava) a to z trati č. 832 Bohumín – Chalupki.

V rámci řešení VÚC byla zkoumána vhodnost využití vlečkového systému pro osobní dopravu a to pro připojení města Orlové (na železniční síť má připojení pouze autobusovou dopravou do žst. Dětmarovice na trati č. 320) nebo jiné využití v systému ODIS. Především je nutno konstatovat, že uvedení vlečkové trati do stavu vhodného pro osobní dopravu s odpovídající kvalitou a při zachování nutného provozu nákladní dopravy (rychlost, zabezpečovací zařízení, nástupiště s kvalitními bezkolizními přístupy od osídlení, nezbytné provozní objekty) se jeví jako velmi nákladná záležitost. Pro připojení Orlové je významnou nevýhodou fakt, že těžiště zástavby města je již mimo pěší přijatelnou pěší dostupnost od případné stanice a tudíž by bylo nutno počítat opět s přestupem na autobusovou dopravu pro převážnou část cestujících. Za těchto okolností se proto jeví dosavadní způsob připojení města autobusovou dopravou jak vůči Ostravě tak i Karviné a na železniční trať v Dětmarovicích za výhodnější. Z hlediska využití vleček v rámci železničního systému ODIS se navrhuje spojení žst. Ostrava Vítkovice a Ostrava - střed přestavbou opuštěné vlečkové koleje Vítkovických železáren - viz více v odstavci f) 3 b. Další využití důlních vlečkových přípojných tratí by bylo mimo výše vyjmenované návrhy investičně nákladnější o elektrifikaci trati a provozně zřejmě ztrátové pro problematické kapacitní


120



využití jejich průchodu převážně řídce osídleným územím s dlouhými docházkovými vzdálenostmi. To se týká i případné úvahy o provozování t.zv. lehčí “vlakotramvaje” (po vzoru některých podstatně hustěji obydlených území v Německu). Vyvstává zde problém vhodných vozidel, které by mohly být použitelné i na tramvajovém systému města Ostravy, ale i na vhodnosti připojovacích míst. Z nich by bylo jediné vhodné připojení v oblasti Ostravy v přestupním uzlu MHD Hranečník. V okrese Karviná takové místo není. Přes tyto problémy a pochybnosti je možno vždy otázku většího využití vlečkového systému pro ODIS prověřit podrobnou ekonomicko provozní studií, neboť v řešení návrhu VÚC jsou hlavní důlní vlečkové trati v návrhovém údobí zachovávány.

c) 5

Železniční hraniční přechody

S Polskem spojují území tři stávající, územně stabilizované, železniční přechody pro drážní osobní i nákladní přepravu pro občany ČR nebo cizince (podle značení „Sdělení MV ČR o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a rozsahu jejich provozu“ č. 1/2003 Sb. vss a žel.) - Bohumín - Chalupki - Petrovice u Karviné - Zebrzydowice, - Český Těšín - Cieszyn Po r. 2015 přibude v prostoru Petrovice u Karviné přechod na trase VRT. Mimo řešené území je na trati č. 320 (železničním koridoru III) železniční přechod se Slovenskem (Mosty u Jablunkova - Čadca).

d)

LETECKÁ DOPRAVA

Pro leteckou dopravu slouží území VÚC letiště Ostrava - Mošnov se statutem mezinárodního letiště, které se stává součástí infrastruktury VI. transevropského multimodálního koridoru. Letiště není v řešeném území VÚC, má ale pro něj mimořádný význam. Nachází se v sousedním okrese Nový Jičín ve vzdálenosti cca 22 km od centra města Ostravy. Letiště svými parametry (délka vzletové a přistávací dráhy cca 3 600 m, šířka 60 m) je druhým největším letištěm v ČR. Je na něm provozována pravidelná a charterová osobní a nákladní letecká doprava, slouží široké spádové oblasti i mimo rámec Ostravské aglomerace a má všechny předpoklady, aby se jeho mezinárodní využívání rozšířilo i pro přilehlá území polského Slezska a Slovenska. V jeho okolí se rozvíjí rozsáhlá ekonomická zóna, která značně zvýší využívání letiště. Z Ostravy je letiště přístupné po silnici I/58, ze severních částí okresu Karviná po dálnici D 47 a silnicích I/58 a I/11 přes Ostravu, z jeho jižních částí po silnici R 48 a I/58. Od dálnice D 47 ze směru od Brna je příjezd z dálniční MÚK “Studénka” po sil. II/464. Rozvoj ekonomické zóny u letiště zvýší využívání silnice I/58 a vynutí si její kapacitní přestavbu. Pro sportovní využívání obyvatel je k dispozici sportovní letiště se statutem veřejného vnitrostátního letiště v sousedním opavském okrese v Zábřehu u Hlučína, patřící Slezskému aeroklubu (vzdálenost od centra Ostravy cca 22 km po silnici I/56). Letiště slouží i pro zemědělské účely, pro které je k dispozici i pracovní letiště se zpevněnou drahou v prostoru Vojkovice - Hnojník na území okresu Frýdek - Místek (vzdálenost od centra Havířova cca 13 km). Pro zrychlení přepravy osob z letiště Ostrava Mošnov do města Ostravy a velkých měst karvinského okresu se předpokládá ve vzdálenějším horizontu při dosahování velkých množství přepravovaných osob využívání vrtulníkové dopravy. Za tím účelem se navrhuje vybudovat řádně vybavené veřejné heliporty (mimo přistávací plochy pro vrtulníky záchranné služby, zřízené na území nebo v sousedství velkých nemocnic). V Ostravě se navrhují (mimo stávající heliport v Ostravě Zábřehu, který slouží integrované záchranné službě) tři (pro centrum města, oblast hutního průmyslu a Porubu, další pak v Havířově, Karviné a Českém Těšíně. Jejich umístění v grafické části návrhu je pouze rámcové a je potřebné je přesněji lokalizovat v ÚPN příslušných měst, kde pak budou zahrnuta do VPS.


121



e)

VODNÍ DOPRAVA

Radou Evropského společenství pod č.j. ES 93/630/EEC bylo průplavní spojení D-O-L zařazeno do transevropské dopravní sítě a Českou republikou byla následně ratifikována mezinárodní dohoda AGN (Evropská dohoda o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu), v níž je spojení D-O-L zahrnuto pod označením E 20 a E 30 a stala se tak součástí českého právního řádu sdělením č. 163/1999 Sb. Oderská větev vodní cesty až po spojení s polským Kozlí je dále sledována jako součást systému vodních cest střední a východní Evropy a stala se i součástí VI. transevropského multimodálního koridoru. Zákonem o vnitrozemské plavbě č.114/95 Sb je mezi sledované dopravně významné využitelné vodní cesty zařazen v povodí Odry pouze úsek vodního toku řeky Odry od Ostravy Polanky po státní hranici s Polskem a úsek vodního toku řeky Ostravice pod ústí řeky Lučiny. Usnesení vlády č. 635 ze dne 11. 12. 1996 uložilo ministru pro místní rozvoj ve spolupráci s ministrem dopravy a spojů v rámci zabezpečit ochranu území pro výhledové splavnění vodních toků Moravy a Odry a trasy průplavního spojení D-O-L směrných částí územních plánů velkých územních celků. V okrese Karviná je ještě podle vyhlášky MD ČR č. 222/1995 Sb., o vodních cestách považována za sledovanou účelovou vodní cestu přehradní vodní nádrž Těrlicko a případně těžební jezera štěrkopísku s těžbou prováděnou plovoucími stroji. Je proto v návrhu územního plánu předmětného VÚC pro období po r. 2015 zakreslen povodím řeky Odry koridor oderské větve vodní cesty D-O-L. Původní řešení "Generálního řešení D-O-L", zpracovaného Hydroprojektem Praha v letech 1966 - 1968 bylo v průběhu let podrobeno kritice a studijně několikrát přehodnocováno. Aktuální "Generální řešení průplavního spojení D-O-L - oderská větev" zpracovaly v prosinci 2001 Vodní cesty a.s.Praha. Toto řešení úsek trasy přes území města Ostravy v podstatě zásadně neměnily vůči původnímu Generálnímu řešení a vodní cesta jde zde korytem řeky Odry, s dílčími kanálovými úseky, jejichž poloha se na území města Ostravy přebírá podle požadavku SS invariantně podle územního plánu města Ostravy. Jako součást vodní cesty je zde navrhováno i splavnění úseku řeky Ostravice od Odry po soutok s řekou Lučinou podle přílohy k zákonu o vnitrozemské plavbě č. 114/95 Sb. Z trasy byl již vypuštěn přístav v Ostravě Záhřebu pro kolizi s významným prameništěm Dubí a podle požadavku orgánů města Ostravy při projednávání konceptu řešení VÚC 10. 9. 2001 také hutní přístav na řece Ostravici v prostoru dolních Vítkovic, který by vyžadoval splavnění dalšího úseku řeky Ostravice mimo zákon č. 114/95 Sb. Oba již nejsou obsaženy v územním plánu města. Na trase vodní cesty jsou uvažovány plavební komory (PK) Proskovice, Svinov a Přívoz a na hraně vodní cesty event. překladiště Mariánské Hory. V prostoru Bohumína je situace složitější, neboť poslední dopravně - vodohospodářské studie AQATIS Brno (2000) upravuje průchod trasy vodní cesty ve dvou variantách A a B. Varianta A je vedena průpichem hraničních meandrů řeky Odry podle „Generálního řešení“ k soutoku řek Odry a Olše, před nímž se uvažuje zřídit jez a PK Kopytov. Dále opouští území ČR a pokračuje územím Polské republiky do Kozle. Varianta B v zájmu odstranění průpichu meandrů řeky je vedena laterálním průplavem jihovýchodní částí Bohumína a kolem Kopytova do řeky Olše. Tato úprava není součástí žádné schválené změny ÚPN města Bohumín. Poněvadž o konečné podobě trasy v tomto prostoru není dosud rozhodnuto, řešení vyžaduje mezivládní dohodu mezi ČR a Polskem, je podle požadavku Ss v tomto prostoru vymezen pro vodní cestu pro návrhové údobí po r. 2015 koridor, zahrnující celou plochu mezi variantou A a variantou B. Je třeba ještě upozornit, že t.č. je posuzována i možnost další varianty, která by opustila naše území v Bohumíně západně od meandrů řeky Odry. Jednání Česko polské pracovní skupiny pro přípravu realizace splavnění Odry v úseku Kožle - Ostrava proběhlo počátkem prosince 2004. Polská strana se s ohledem na odlišné kompetence a legislativu v Polské republice dosud k jednotlivým variantám definitivně nevyjádřila. Podle studie AQATIS se stabilizuje i poloha přístavního bazénu Ostrava do prostoru štěrkoviště Vrbice, v souladu s ÚPn města Bohumína. Záměr není v rozporu s uvažovaným využitím štěrkoviště pro rekreaci, pro kterou se ponechává východní polovina plochy. Pro silniční dopravu bude přístav zpřístupněn od dálničního uzlu Vrbice a zavlečkován z vlastního předávacího kolejiště, napojeného na přednádraží Bohumín - Vrbice a vlečkový systém OKD - Doprava (viz také odst. f) 3.d). Podle dohody AGN, která vstoupila v platnost 26.7.1999, musí nové vodní cesty kategorie E odpovídat nejméně parametrům třídy Vb, které jsou charakterizovány pro tlačnou sestavu délky 172 – 185 m, šířky 11,4 m, ponoru 2,5 – 4,5 m, nosnosti 3 200 – 6 000 t a s nejmenší výškou pod mosty 5,25 – 9,10 m. Ve smyslu § 8 odst.1 vyhlášky č. 222/1995 Sb. o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravně nebezpečných věcí, ve znění pozdějších předpisů, smějí být na vodní cestě dopravně významné, stavěny mosty o nejmenší podjezdné výšce 7,0 m nad nejvyšší plavební hladinou. Při rekonstrukci mostních objektů musí být dodržena podjezdná výška nejméně 5,25 m nad nejvyšší


122



plavební hladinou. Do tzv. účelových vodních cest se řadí se podle § 3 vyhlášky č. 222/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, i těžební jezera štěrkopísku s těžbou prováděnou plovoucími stroji a činnost na těchto cestách podléhá rovněž souhlasu Státní plavební správy

f)

VEŘEJNÁ HROMADNÁ DOPRAVA OSOB (VHDO)

Veřejná osobní přeprava patří mezi služby ve veřejném zájmu a je součástí dopravní politiky ČR (usnesení vlády č. 413 z 17. 6. 1998). Její kvalita výrazně ovlivňuje podmínky ekonomického a společenského života v území. V řešeném území je zajišťována dopravou železniční, provozovanou ČD, příměstskou dopravou autobusovou, provozovanou v rozhodující míře akciovými společnostmi Connex Morava, ČSAD Karviná, ČSAD Havířov, ČSAD Frýdek - Místek, ČSAD Třinec (do území zajíždějí i některé spoje TQM, a.s. Opava a ČSAD, a.s. Vsetín) a městskou hromadnou dopravou (MHD), kterou provozuje v Ostravě Dopravní podnik Ostrava, a.s. a ve městech Havířov, Karviná, Český Těšín, Orlová příslušné akciové společnosti. Všechna velká města na území VÚC mají vybudována autobusová nádraží a mimo Orlovou jsou v nich umístěny i potřebné plochy pro další provozní zařízení dopravních podniků (vozovny, opravny ap.). V zásadě se zdůrazňuje potřeba zlepšení podmínek pro VHDO jako alternativa k individuální dopravě osob (IAD). Je třeba vytvářet podmínky pro zvýšení atraktivity VHDO, aby se stala konkurenceschopnější vůči IAD zejména v kratších a každodenních jízdách a tím zmírnila tlak IAD na zvyšování nároků na kapacity komunikační sítě a parkovacích ploch. Problematika rozvoje MHD je v návrhu VÚC vyjádřena jen v obecných rysech s konkretizací několika důležitějších aspektů, jinak její řešení je věcí podrobnějších stupňů ÚPD.

Obsluha velkých měst (MHD) V Ostravě je MHD provozována třemi systémy (tramvaj, trolejbus, autobus). MHD zajišťuje obsluhu i částí území sousedících okresů Karviná, Opava, Nový Jičín a Frýdek - Místek. V grafické části je pouze vyznačen podle požadavku Ss jako návrh po r. 2015 záměr na prodloužení tramvajové trati od smyčky u Černého potoka do Hlučína (není zatím v ÚP města Ostravy) a to podle řešení VÚC okresu Opava. Upozorňuje se ale, že záměr byl prověřován územně technickou studií „Kolejová trasa Hlučín – Ostrava“ (DIPRO Praha 2004), která proti řešení ve VÚC okresu Opava pokládá za vhodnější vésti trať od křižovatky stávající sil. I/56 se silnicí III/01137 přes území Petřkovic a následně i Ludgeřovic po III/46611, nikoliv s využitím tělesa stávající silnice I/56. V Havířově, Karviné, Českém Těšíně, Orlové, Bohumíně je MHD provozována pouze autobusovou dopravou. Další rozvoj MHD ve městech je věcí podrobnějších územních plánů. Návrh řešení VÚC podporuje koordinovanou integraci VHDO (provozní a tarifní koordinace jednotlivých druhů doprav s přitažlivým řešením přestupních míst, to vše v zájmu zvýšení atraktivnosti pro cestující a konkurenceschopnosti vůči IAD). Záměr má obecně podporu vlády ČR, která svým usnesením č. 385 schválila střednědobou strategii pro koordinaci veřejné dopravy na území státu. Za dopravní obslužnost vhodnou pro integraci se uvažují podle zkušeností z jiných zemí cesty do 50 km vzdálenosti nebo do jedné hodiny trvání jízdy. Na Ostravsku integrace VHD již započala v r. 1995 pod názvem Ostravský dopravní integrovaný systém (ODIS) a postupně má zahrnout celý Moravskoslezský kraj. Koncepce rozvoje ODIS sleduje přesun nosného systému z dopravy autobusové na dopravu kolejovou (železniční a tramvajovou) vzhledem k jejím nesporným přednostem (ekologie, energetická účinnost a kapacitní možnosti). Doprava autobusová a trolejbusová budou mít doplňkovou funkci. K dosažení tohoto cíle přispěje navrhovaná elektrizace tratí č. 316 ze žst. Ostrava - Svinov do žst. Opava v.n. a č. 323 ze žst. Ostrava hl.n. do žst. Frýdek - Místek, úpravy v žst. Ostrava hl.n (umožnění přejezdu od Ostravy - Svinova k Frýdlantskému nástupišti na trati č. 323) a doplnění železniční sítě o nově navrhované zastávky. Dále rozšíření tramvajové sítě v Ostravě s napojením Hlučína a kvalitní vybavení přestupních uzlů (terminálů MHD) na území Ostravy a velkých měst okresu Karviná.


123



g)

PĚŠÍ A CYKLISTICKÝ PROVOZ

g) 1

Pěší provoz

Řešení problematiky pěšího provozu je věcí podrobnějších stupňů ÚPD. Proto se pouze upozorňuje na značené turistické trasy, sloužící pěší rekreační turistice. Ze sousedních okresů vůči Ostravě trasy vesměs končí v okrajových částech města, kde navazují na prostředky MHD. V okrese Karviná jsou vedeny z Bohumína, Karviné a Českého Těšína k vodním nádržím Těrlicko a Žermanice. Poněvadž žádná z nich nevede k hraničním přechodům do Polska, doporučuje se jejich napojení na dále uvedené hraniční přechody s návazností na systém značených turistických tras na polském území : - Stávající přechod u sil. I/58 Bohumín - Chalupki - Navrhovaný přechod na MK Karviná Hranice - Marklowice Dolne - Stávající přechody podél silnic III.tř. Český Těšín – Cieszyn

g) 2

Cyklistický provoz

Využívání jízdního kola, jako prostředku pro individuální přepravu osob, je faktorem, který v každodenních a rekreačních cestách obyvatel přispívá určitým dílem, podobně jako veřejná hromadná doprava osob, ku snižování tlaku individuální automobilové dopravy na komunikační síť, K rozvoji cyklistického provozu musí ale být vytvořeny dostatečně atraktivní podmínky. Návrh příslušných cyklistických tras v území jednotlivých měst a obcí je věcí jejich územních plánů. Návrh řešení VÚC se zaměřuje jen na širší hledisko využívání kola pro rekreační zájmy obyvatel, t.zv. cykloturistiku. Proto jsou v grafické části orientačně vyznačeny pouze cyklotrasy dálkového a významnějšího regionálního významu. Jejich vedení a označení u stávajících tras je převzato z cykloturistických map pro město Ostravu a okolí a euroregion Těšínské Slezsko a jejich síť je navrhováno doplnit o dvě nové trasy, sledující povšechně vodní tok řek Olše a Ostravice. Velké části úseků nadřazených tras jsou již vyznačeny v terénu - viz legenda grafické části. Cyklotrasy jsou vedeny po stávajících, málo zatížených pozemních komunikacích, zčásti představují sólo cyklostezky. Jejich přesná poloha však také podléhá možnostem jejich vedení v rámci řešení územních plánů jednotlivých obcí a nově navrhované úseky musí být proto zařazovány do VPS v těchto územních plánech. Dále uváděné zařazení tras do tříd je v souladu se zásadami značení základního systému cyklistických tras v ČR (Klub českých turistů). Územím jsou vedeny tři dálkové cyklotrasy I. a II. třídy : − Trasa I. třídy č. 5 (Rakousko - Polsko), vstupující do území VÚC z okresu Nový Jičín v Ostravě Polance a území opouštějící v Ostravě Martinově. Trasa má i slovní označení “Jantarová stezka” nebo “Moravská brána”. − Trasa II. třídy (z Polska přes Javorník, Opavu, Ostravu, Havířov na Třinec, Jablunkov, vstupující do území z okresu Opava (č. 55) v Ostravě Martinově v peáži po trase č. 5. V Ostravě Třebovicích navrhuje řešení VÚC její odpojení po cyklotrasách měst Ostravy a Bohumína (přes Hošťálkovice a Lhotku, Petřkovice (pod Landekem), Antošovice, Bohumín). Dále pokračuje jako trasa č. 56 přes Orlovou a Havířov a Těrlicko do okresu Frýdek - Místek jižně Horního Žukova. − Trasa II. třídy (Jihlava - Český Těšín) s číslem 46, vstupující do území z okresu Frýdek - Místek po krátké peáži po trase č. 56 v prostoru Dolního Žukova a pokračující na polské území přes hraniční přechody Český Těšín - Cieszyn. Nese také označení Beskydsko – Karpatská magistrála.

Regionální význam se v území přisuzuje dalším třem trasám III. třídy, umožňujícím žádoucí doplnění dálkových tras : − Trasa 56B Navrhuje se jako odbočná větev, vedená od trasy 56 v Dolní Lutyni po silnici III/46812, z níž se napojí na hraniční přechody pro malý pohraniční styk Věřňovice – Gorzyczki a Věřňovice – Laziska a pak střídavě podél levého a pravého břehu řeky Olše přes Karvinou a Louky do Chotěbuze, a odtud


124



v souběhu s trasou č.6100 k Těrlické vodní nádrži, kde se vrátí na trasu č. 56. V prostoru nádraží Chotěbuz se navrhuje trasu propojit navrhovanou lávkou přes řeku Olši na navrhovaný hraniční přechod pro malý pohraniční styk pro pěší a cyklisty Chotěbuz - Marklowice s významnou polskou cyklotrasou 24C. − Trasa č. 6097 Je vedena od Petrovic z hraničního přechodu Marklovice – Marklowice Górne přes Karvinou, kde se na ni připojí spojka na navrhovaný hraniční přechod pro malý pohraniční styk Karviná Hranice – Zebrzydowice Wymyslów s pokračováním na trasu č. 56 severně od Těrlické vodní nádrže.

− Navrhované spojení Ostravy s Beskydy vedené od trasy č. 55 v Ostravě Hrušově podél řeky Ostravice na Frýdek - Místek, zatím bez označení.

h)

OCHRANNÁ DOPRAVNÍ PÁSMA, NEGATIVNÍ VLIVY POZEMNÍ DOPRAVY.

h) 1

Ochranná dopravní pásma

Dopravní stavby mají zákony určena ochranná pásma. U dálnic, silnic a místních komunikací I. a II. třídy se jedná o silniční ochranná pásma, stanovená Zákonem o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. a týkají se pouze úseků mimo souvisle zastavěná území obcí. U železnic, vleček a samostatně vedených tramvajových a trolejbusových tratí se jedná o ochranná pásma dráhy, stanovená Zákonem o drahách č. 266/Sb. Jejich šířka je u dálnice a čtyřpruhových rychlostních silnic 100 m od osy každého jízdního jednosměrného pásu. U ostatních silnic I. třídy je pásmo 50 m, u silnic II. a III. pak pouze 15 m od osy komunikace, případně osy jednosměrného pásu při čtyřpruhovém uspořádání U železničních tratí má pásmo šířku 60 m od osy krajní koleje, nejméně však ve vzdálenosti 30 m od hranic obvodu dráhy, u vleček mimo uzavřené prostory a u tramvajových tratí 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu. Uvedená ochranná pásma jsou územním limitem na úseku dopravní infrastruktury.

h) 1

Negativní vlivy z pozemní dopravy

Pozemní doprava silniční i železniční je zdrojem negativních vlivů znehodnocujících kvalitu životního prostředí. Mezi ně patří především nadměrný hluk a znečišťování ovzduší plynnými emisemi oxidu dusíku Nox. I když lze k roku 2015 předpokládat technická zlepšení vozidel, která by produkci těchto emisí snížila, budou jejich hodnoty stále znamenat ve zvyšujícím se dopravním provozu významný negativní prvek. Jejich nadměrné působení na okolí, vyžadující ochranu před překračováním přípustných hodnot daných hygienickými předpisy, může být rámcově hodnoceno až v ÚPD měst a obcí a podrobně s konkrétními návrhy na účinná ochranná opatření v podrobných hlukových a emisních studiích. Řešení dopravní části návrhu VÚC přispívá z územního hlediska ke snižování těchto nežádoucích účinků pozemní dopravy na obytné části sídel návrhem nových tras mimo zastavěná území (dálnice a silniční přeložky), které odlehčí přetíženým úsekům stávající sítě od nežádoucí tranzitní dopravy a vytvoří dostatečně dimenzovanou základní dopravní síť, která na sebe stáhne hlavní dálkové a meziměstské dopravní proudy. V místech přiblížení těchto tahů na kritické vzdálenosti vůči okolní zástavbě musí se stát jejich nedílnou součástí účinná protihluková opatření, která je budou od okolí izolovat i opticky a to řešením v podrobnější územní a projektové dokumentaci. Problematickou zůstane ochrana před těmito vlivy u dopravně trvale vysoce zatížených hlavních komunikací v průtazích hustě osídlenými částmi města Ostravy, Havířova a Karviné, kde bude míti převahu silná doprava vnitroměstská. Zde nutno uvažovat s opatřeními na zklidňování dopravního proudu (na př. snížení rychlosti, úprava křižovatek) i pasivními opatřeními pro jejich okolí. K určitému snížení tlaku individuální automobilové dopravy na území přispěje nesporně zásadní rozšíření a zkvalitnění budovaného integrovaného systému ve veřejné hromadné dopravě osob a rozvoj cykloturistiky po navrhovaných trasách.


125


B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY f) 2 VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

f) 2

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Úvod

Vodní hospodářství České republiky vstoupilo v období po roce 1990 do etapy, kterou lze charakterizovat novými ekosystémovými vztahy mezi vodním hospodářstvím a společností a novými přístupy s ohledem na mezinárodní aspekty. Snižují se nároky na extenzivní využívání vodních zdrojů, dochází k poklesu odběrů vody a vypouštěného znečištění, zvyšují se nároky na zabezpečení funkce vody v životním prostředí, krajině a v ekosystémech, rostou požadavky v rámci mezinárodních povodí a ochrany moří. Tato současná etapa je a v dalším období bude ještě výrazněji poznamenána důsledky přijetí Mezinárodních závazků v rámci mezinárodních říčních komisí na ochranu Labe, Odry a Dunaje a důsledky našeho zapojení do dalších evropských struktur a Evropské unie. Stěžejní v této etapě budou vztahy majetkoprávní, organizační, legislativní a ekonomické.

a)

ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU – VEŘEJNÉ VODOVODY

a) 1

Stav

Město Ostrava a okres Karviná patří v rámci České republiky k nejlépe vybaveným oblastem, kde podíl obyvatel zásobovaných vodou z veřejných vodovodů dosahuje téměř 100%. V současné době se pro Ostravu uvádí 99,8% a pro okres Karviná 98,8% trvale bydlících obyvatel napojených na veřejný vodovod, což je v rámci ČR vysoce nadprůměrná hodnota. V roce 1999 bylo celkově v ČR 87% obyvatel zásobovaných vodou z veřejných vodovodů, v severomoravském kraji 88% a např. v kraji středočeském pouze 71% (v Praze ale 99,9%). Vodovodní síť Ostravska a Karvinska je napojena na nadregionální vodárenskou soustavu – Ostravský oblastní vodovod (OOV), který vznikl sloučením Kružberského a Beskydského skupinového vodovodu. Hlavními zdroji vody jsou zde vodárenské nádrže Kružberk a Slezská Harta s úpravnou vody v Podhradí u Vítkova s kapacitou 2200 l/s, Šance s úpravnou v Nové Vsi u Frýdlantu s kapacitou 2200 l/s a Morávka s úpravnou ve Vyšních Lhotách s kapacitou 450 l/s. Na OOV jsou napojeny též části okresů Bruntál, Frýdek – Místek, Opava, Nový Jičín a Přerov, voda je dodávána z Karvinska též do sousedního Polska. Do budoucna se plánuje posílení funkce OOV zejména v okresech Bruntál a Frýdek – Místek a zvýšení dotace do částí okresů Olomouc a Přerov. Kvalita produkované pitné vody je velmi dobrá a trvale vyhovuje požadavkům na pitnou vodu včetně nároků na vodu pro přípravu kojenecké stravy. Základní kostra nadřazené vodovodní sítě Ostravy a Karvinska je tvořena následujícími přivaděči a vodojemy OOV (v závorce je uvedena maximální a minimální hladina vody ve vodojemu v metrech nad mořem v systému Balt po vyrovnání) : -

Kružberské přivaděče 2xDN 1000 do vdj. Krásné Pole vdj. Krásné pole 2x9600 m 3 + 3x6000 m 3 (330-325) přivaděč Krásné Pole – Bohumín – Karviná DN 1200 až 700 do vdj. Doubrava vdj. Bohumín Záblatí 3x2500 m 3 (249,5-244,4) vdj. Doubrava 3x2000 m 3 (288,8-279,0) přivaděč Krásné Pole – Stará Bělá DN 1200 až DN 500 Kružberský přivaděč Světlov – Stará Bělá DN 600 vdj. Stará Bělá 2x2000 m 3 + 6x5400 m 3 (286,6-281,7) přivaděč Světlov – Krmelín DN 1200 vdj. Krmelín 2x20 000 m 3 (328,5-322,5) Beskydský přivaděč Chlebovice – Krmelín DN 500 Beskydský přivaděč Bruzovice – Krmelín DN 900 až 800 Beskydské přivaděče Bruzovice – Bludovice DN 700 a DN 800 Beskydský přivaděč Dobrá – Bludovice DN 500 až DN 600 vdj. Bludovice 2x10 000 m 3 + 2x6000 m 3 (345,0-340,0) přivaděč Bludovice – Karviná 2x DN 800 až DN 600 vdj. Karviná Podlesí 2x5000 m 3 (307,0-302,2) vdj. Karviná Ráj 2x6000 m 3 (295,0-291,0) Beskydský přivaděč Tošanovice – Český Těšín DN 500 až 300 do vdj. Žukov a Mosty vdj. Žukov 2x1000 m 3 (343,6-338,6) vdj. Mosty 2x2500 m 3 (346,2-341,5).


126



Tato nadřazená vodovodní síť byla prakticky dobudovaná a až na plánované prodloužení druhé větve řadu Bludovice – Karviná a přeložku řadu v Doubravě se neuvažuje o rozšiřování OOV v řešeném území. Ze systému OOV bylo pro potřeby Ostravy v roce 1997 dodáno 30 141 000 m3 vody, pro potřeby okresu Karviná bylo v roce 1998 dodáno 21 132 000 m3 vody (viz tab. f) 2.1). Doplňkovou či strategicky rezervní funkci mají v řešené oblasti místní vodní zdroje (viz příloha f) 2.A). V Ostravě jsou využívány zdroje Nová Ves a Dubí, Stará Bělá – Palesek, Sýkorův Důl a Pešatek, Zábřeh – Bělský les a Bartovice – Ještěrka 1 a 2 s celkovou kapacitou cca 360 l/s uváděnou v roce 1999. Pro Ostravu jsou dále využívány zdroje Vratimov – Důlňák s kapacitou cca 23 l/s v okrese Frýdek – Místek, naopak pro potřeby okresu Opava byl využíván zdroj Nová Plesná s povoleným odběrem 11 l/s (již mimo provoz). Vodní zdroje v Ostravě je plánováno zachovat a využívat zhruba na dosavadní úrovni, zvýšit lze odběry ze zdrojů Nová Ves a Bartovice, případně zřídit nové zdroje v Poodří u Dubí s kapacitou 150 l/s, ve Staré Bělé u Pešatku s kapacitou 10 l/s a v Bartovicích u Ještěrky s kapacitou 12 l/s. V okrese Karviná jsou pro veřejné vodovody v současné době využívány již jen dva významnější zdroje podzemních vod : Doubrava – Špluchov a Karviná – Staré Město s celkovou vydatností 52 l/s. Vlivem důlní činnosti se vydatnost zdroje Špluchov postupně snižuje a počítá se s jeho zánikem v letech 2005-2010. U zdroje Staré Město do roku 2010 by k žádným projevům poddolování nemělo dojít. Akumulace pitné vody je v obou řešených územních celcích zajištěna celkově v dostatečné výši, v jednotlivých lokalitách však může být absence místních vodojemů pro příslušné tlakové pásmo příčinou provozních problémů z hlediska tlakových poměrů v síti. Dostavba vodojemů navržených územními plány je často ale zpochybňována samotnými provozovateli vodovodních sítí, protože tlakové poměry lze do určité míry optimalizovat jinými technickými zařízeními (automatickými tlakovými stanicemi a redukčními ventily) a zdržení vody ve vodojemech může mít negativní vliv na kvalitu vody. S výstavbou nadřazených vodojemů se neuvažuje. Plánované vytvoření dílčích tlakových pásem včetně doplnění chybějících vodojemů a dostavba či rekonstrukce vodovodní sítě je předmětem územně plánovací dokumentace nižších stupňů a dalších technických podkladů. Pro okres Karviná byl zpracován Program rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVKÚC) z roku 1999, který řeší období do roku 2010, v Ostravě taková dokumentace zpracovaná nebyla (dokumentace zpracované před rokem 1990 jsou již v mnohém zastaralé). Od roku 2004 je závazný Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Moravskoslezského kraje, který PRVKÚC okresu Karviná převzal a který byl schválen zastupitelstvem MS kraje.

a) 2

Stanovení potřeby pitné vody

Orientační stanovení potřeby pitné vody pro řešené území v návrhovém období do roku 2015 (viz tab. f) 2.1) vychází z demografické prognózy nepatrně klesajícího počtu obyvatel a z předpokladu stagnující, případně velmi mírně rostoucí specifické potřeby vody jak pro obyvatelstvo, tak pro ostatní odběratele, přičemž se uvažuje s jejich zásobením ze 100% z veřejných vodovodů. Specifická potřeba vody je stanovena v souladu se zadáním ÚPN VÚC podle dolní hranice možného vývoje dle Směrného vodohospodářského plánu (publikace SVP č. 44 z roku 1997) pro trvale bydlící obyvatelstvo v Ostravě ve výši 155 l na osobu a den a v okrese Karviná ve výši 150 l/os.den, pro ostatní odběratele (vybavenost, průmysl, zemědělství apod.) v Ostravě ve výši 85 l/os.den a v okrese Karviná 65 l/os.den. Množství nefakturované vody by mělo poklesnout v Ostravě z 32% alespoň na 25% a v okrese Karviná z 23% alespoň na 20%. Za těchto předpokladů bude průměrná potřeba vody pro celé řešené území zhruba ve výši 2004 l/s, což představuje požadavek na zvýšení dodávky vody oproti současnému stavu o necelé 1%, i když se spotřeba u koncových odběratel zvýší zhruba o 8,5%. Pro Ostravu bude nutno vyrábět cca 1148 l/s pitné vody, z čehož z OOV by mělo být dodáváno maximálně 800 l/s a zbývajících 350 l/s by mělo být získáváno z místních zdrojů. Využití místních zdrojů lze přitom podle výše vložených prostředků zvýšit až na 550 l/s, takže konečné rozdělení dodávky vody se může v průběhu návrhového období měnit a bude záviset především na ekonomických ukazatelích. V okrese Karviná se po roce 2010 nepočítá s významným využíváním místních zdrojů (v provozu zůstane zřejmě pouze zdroj Karviná – Staré Město, jehož využití vyplyne z konkrétních vlivů důlní činnosti na kvalitu a vydatnost jímacího území) a téměř veškerá potřeba pitné vody ve výši cca 856 l/s bude kryta dodávkou z OOV (dle PRVKÚC bude potřeba vody k roku 2010 – 843 l/s). Realizací prodloužení OOV z Karviné přes Petrovice do Polska se potřeba vody zvyšuje ještě o cca 105 l/s (max. 180 l/s) uvažovaných pro dotaci Polska.


127



a) 3

Návrh vodovodní sítě

Nadřazená vodovodní síť kapacitně vyhoví požadavkům na ni kladených v návrhovém období do roku 2015. V Ostravě není navrženo posílení řadů ani vodojemů OOV, dříve uvažovaná dotace města výstavbou přivaděče z Bílova do vdj. Záhumenice není dále sledovaná a je upuštěno od územního hájení jeho trasy. V okrese Karviná je těžba v oblasti Špluchova podmíněna vybudováním přeložky úseku řadu OOV DN 800 z vdj. Doubrava do Karviné v délce cca 2,5 km, která má být dokončena v letošním roce, do roku 2010 je dále plánováno rekonstruovat poddolováním značně zasažený vodojem Doubrava. V platnosti zůstává i záměr na zdvojení přivaděče OOV Bludovice – Karviná DN 600 v úseku Životice – Albrechtice (územní rezerva). Hlavní zásobovací a rozváděcí síť, která má v Ostravě délku zhruba 1050 km a v okrese Karviná 1120 km, je v návrhovém období plánováno rozšiřovat až na výjimky pouze do nově zastavovaných lokalit. Investičně nákladnější však budou rekonstrukce zastaralých a na Karvinsku poddolováním poškozených 3 úseků sítě. I míra akumulace jak v Ostravě, kde je k dispozici objem cca 140 140 m , tak v okrese Karviná, 3 kde je k dispozici objem cca 100 682 m , velmi dobře zabezpečí plynulou dodávku vody. Plánovaná dostavba některých vodojemů má proto význam především pro optimalizaci tlakových poměrů a zajištění akumulace v jednotlivých tlakových pásmech sítě. V Ostravě je z těchto důvodů navrženo dále sledovat výstavbu vodojemu Koblov včetně přivaděče, rozšíření vodojemu Hošťálkovice a věžového vodojemu v Polance. V okrese Karviná je navrženo hájit území pro další vodojem v Albrechticích, dostavbu další komory vdj. Dolní Žukov, přerušovací komory Mosty a věžového vdj. Horní Žukov v Českém Těšíně, výstavbu zemního a věžových vodojemů pro Šumbark a Životice v Havířově, dostavbu věžového vodojemu Rychvald v Dolní Lutyni a věžového vodojemu Výhoda v Orlové pro případnou realizaci po roce 2010. Kolem vodovodních řadů je k jejich bezprostřední ochraně před poškozením navrženo respektovat ochranná pásma vymezená v souladu se zákonem o vodovodech a kanalizacích do vzdálenosti 2,5 m na každou stranu od vnějšího líce potrubí větších než DN 500 a 1,5 m u řadů menších profilů. V těchto pásmech lze provádět stavby, zemní práce, terénní úpravy, skládky, výsadbu porostů či jiné činnosti omezující přístup k řadům nebo ohrožující stav či provoz řadů jen se souhlasem vlastníka, případně provozovatele řadu nebo na základě povolení vodoprávního úřadu. K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti využívaných zdrojů podzemních vod je nutno respektovat stanovená ochranná pásma (OP), případně jejich rozsah revidovat a nově stanovit vodoprávním úřadem. Podle zákona o vodách má být OP 1. stupně vymezeno minimálně do vzdálenosti 10 m od jímacího zařízení (výjimečně i méně). Vně OP 1. stupně může být vymezeno i OP 2. stupně, které může vodoprávní úřad stanovovat též postupně a po částech podle potřeby. U nevyužívaných či zaniklých vodních zdrojů Zadky v Horní Lutyni, Holotovec v Petřvaldu, Podolkovice v Horní Suché a Louky v Karviné je navrženo ochranná pásma zrušit, u vodního zdroje Plesná je navrženo zrušit alespoň vnější část OP 2. stupně. Do vážné kolize se dostává výhledový záměr průplavu Dunaj – Odra – Labe s ochrannými pásmy prameniště Dubí v Ostravě, které plní roli významného a strategicky i do budoucna důležitého vodního zdroje pro Ostravu. Trasu průplavu bude nutno i v těchto místech vést korytem Odry a vyloučit znehodnocení prameniště. Mezi neveřejné vodovody, zásobující pitnou vodou významnější průmyslové podniky lze zařadit vodovod Bochemie se zdrojem Bohumín – Baginec a vodovod Dolu Dukla se zdrojem Havířov – Bartošůvka. Vodovod Nové huti se zdrojem v Ostravě – Hrabové již není využíván, zdroj vody je z hygienických důvodů mimo provoz. ÚPN VÚC neuvažuje v této oblasti s žádnými změnami, kromě plánovaného zdvojení přívodního řadu z Vratimova do Nové huti. Pozn. : uvedené parametry vodovodních řadů a vodojemů je nutno považovat za směrné, nejsou předmětem schvalování a lze je upravit projektovou dokumentací.


128



TABULKA č.: f) 2.1 VYBRANÉ UKAZATELE ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU

Ostrava

r. 1997

okr. Karviná

r. 2015

r. 1998

Řešené území

r. 2015

97-98

2015

Počet obyvatel celkem

ks

324 327

310 000

283 143

275 200

607 470

585 200

Počet obyvatel zásobených z veřejných vodovodů

ks

320 700

310 000

279 853

275 200

600 553

585 200

%

98,9

100

98,8

100

98,8

100

Délka vodovodní sítě

km

1 052

3

Voda vyrobená celkem

m /d % 3

Voda převzatá z OOV

m /d %

Voda vyrobená z místních zdrojů

3

m /d % 3

Voda fakturovaná celkem

m /d %

Voda fakturovaná – obyvatelstvo

3

m /d % 3

Voda fakturovaná – ostatní

m /d

Voda nefakturovaná

m /d

1 121

2 173

103 660

99 200

68 345

73 960

172 005

173 160

100

100

100

100

100

100

82 578

68 960

57 895

73 960

140 473

142 920

80

70

85

100

82

83

21 082

30 240

10 450

-

31 532

30 240

20

30

15

-

18

17

70 296

74 400

52 794

59 168

123 090

133 568

68

75

77

80

72

77

45 956

48 050

37 963

41 280

83 919

89 330

65

65

72

70

68

67

24 340

26 350

14 831

17 888

39 171

44 238

35

35

28

30

32

33

33 364

24 800

15 551

14 792

48 915

39 592

%

32

25

23

20

28

23

Specifická potřeba celkem z vody vyrobené

l/os.d

323

320

244

269

286

296

Specifická potřeba cekem z vody fakturované

l/os.d

219

240

189

215

205

228

Specifická potřeba vody obyv. z vody fakturované

pro

l/os.d

143

155

136

150

140

153

Specifická potřeba pro ostatní z vody fakturované

l/os.d

76

85

53

65

65

75

% 3


129



PŘÍLOHA č.: f) 2.A PŘEHLED MÍSTNÍCH VODNÍCH ZDROJŮ Název

Vydatnost (l/s)

Č. rozhodnutí

Poznámka

1999

2015

o ochranných pásmech

Nová Ves a Dubí

260

250

166/88

V Dubí lze zvýšit o 150 l/s

Stará Bělá – Palesek

45

Sýkorův Důl

10 V Pešatku lze zvýšit o 10 l/s

a Pešatek

11

50

155/88

Zábřeh – Bělský les

23

20

167/88

Bartovice – Ještěrka I,II

11

10

151/88

-

-

-

(11)

-

149/88

Lipina Nová Plesná Důlňák, Rakovec, Stará Datyně, Nová Datyně Zimnice

23

20

Ostrava - celkem

383

350

Karviná – Špluchov

60

-

Mimo řešené území v okrese Frýdek – Místek

Lze zvýšit o 12 l/s V ÚPN navržen ke zrušení V r. 2002 mimo provoz, dřív využíván v okrese Opava Nová Datyně navržená v ÚPN ke zrušení

Lze zvýšit až na cca 550 l/s 499/74;

V roce 2004 snížen odběr na 16,07 l/s

2353/235/77 Karviná – Staré Město

55

35

481/72

V roce 2000 snížen odběr na 36,4 l/s

Horní Suchá – Podolkovice

15

-

481/72;

V roce 2000 již mimo provoz

6882/93; 1020/1048/97 Bohumín – Baginec

(15)

(15)

1264/233.1/70;

Pro firmu Bochemie

Petřvald – Holotovec

-

-

100/73

Karviná – Louky

-

-

783/73/74

Horní Lutyně – Zadky

-

-

585/74

Petrovice – Plytkovec

(1)

-

-

Havířov – Bartošůvka

(3)

(3)

Pro Důl Dukla

Okres Karviná – celkem

130

35

Pro veřejný vodovod

20/88

b)

Zrušen v roce 1996 bez vlivu na OP Zrušeno pram. Podjedlí bez vlivu na OP Zrušen v roce 1988 bez vlivu na OP OP navržena v ÚPN

OBJEKTY STÁTNÍ POZOROVACÍ SÍTĚ PODZEMNÍCH VOD

Na území města Ostravy a okresu Karviná se nachází řada objektů státní pozorovací sítě podzemních vod, jejichž správcem je Český hydrometeorologický ústav Praha, pobočka Ostrava. Z nich jsou pro využití území významné zejména pozorovací vrty mělkých podzemních vod, kolem kterých se vodoprávním rozhodnutím stanovuje ochranné pásmo do vzdálenosti 250 m. Veškerá investiční činnost v těchto ochranných pásmech podléhá souhlasu správce vrtů, zejména by zde neměl být ovlivňován vodní režim a měl by být zajištěn přístup k pozemkům. Problém spočívá v tom, že ve většině starších územních plánů z řešeného území nejsou vrty ČHMÚ vyznačeny a jejich ochranná pásma ať už oficiálně vyhlášená či zatím pouze navržená nejsou respektována při plánování různých investic. Na území města Ostravy je těchto vrtů 68 a v okrese Karviná 27, z nichž pro vrty VO 159, VO 160, 101/1 až 101/12, 102/1 a 102/3 na území Bohumína nejsou OP zatím stanovena. Předkládaný ÚPN VÚC jejich vymezení navrhuje, i když jsou v kolizi s výhledovým záměrem průplavu D-O-L. V případě realizace průplavu bude nutno mezi vyvolané investice zařadit zřízení náhradních pozorovacích vrtů.


130



c)

MINERÁLNÍ VODY

K přírodnímu bohatství regionu patří silně mineralizované sodno - chloridové jodobromové vody, jejichž podrobnou charakteristikou se zabývá „Regionální surovinová studie“ - Unigeo Ostrava 1992. Stručně lze shrnout, že tyto vody „darkovského typu“ s obsahem jodidů větším než 20 mg/l se vyskytují v kolektorech hlavního písčitého obzoru v hloubce od 150 m pod terénem níže a v pásmech detritu v nadloží uhlonosného karbonu. Jejich statická neobnovitelná zásoba je uváděna v celkové výši 2360 mil. m3, z čehož využitelná je asi 1/5 tedy 472 mil. m3. Největší zásoby jsou v detritu ve východní části Bludovického výmolu od Vratimova přes Chotěbuz po hranici s Polskem a v Dětmarovickém výmolu. Menší zásoby jsou v těchto výmolech i v hlavním písčitém obzoru. Zásoby jsou snižovány důlní činnosti. Jodobromové vody jsou využitelné v balneoterapii. V lázních Karviná - Darkov, které jsou bohaté na výskyt těchto vod nepříliš hluboko pod terénem, jsou využívány již od předminulého století. Z důvodů rozšiřování těžby uhlí do prostoru Darkova, bylo v 70. tých letech rozhodnuto lázně zrušit a zřídit nové v oblasti Klimkovic. I když je dnes výstavba lázní v Klimkovicích dokončena, podle dokumentu „Koexistence hornické činnosti a života města Karviná“ z roku 1993 má být vypracován znalecký posudek řešící vlivy dobývání na zástavbu lázní Darkov a na hladinu jodobromových pramenů a spodních vod a možnosti zachování těchto lázní. Původní ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů - vrtů Helena, Olivie a Jan I. pozbyla významu likvidací vrtů Olivie a Jan I., pro vrt Helena byla jejich platnost zrušena v roce 1975. Od roku 1976 platí pro ostatní vrty (Nový vrt, lemina, Helena, Karel – NP 680, Valentina – NP 694, Cigan – NP 746, NP 745, NP 735, NP 737 a NP 736) „Režim dočasné ochrany lázní Darkov“, na kterém se dohodly Ministerstvo zdravotnictví ČSR, Federální ministerstvo paliv a energetiky a Obvodní báňský úřad Ostrava. Okolí zdrojů vymezené v rámci dohody znaleckým posudkem je prozatímním ochranným pásmem jodobromových vod lázeňského místa Darkov. Jodobromové vody jsou dále jímány v areálu Lázeňského rehabilitačního ústavu Karviná – Hranice a v jeho okolí (vrty NP 747, NP 748, NP 743, NP 741, NP 740, NP 742, NP 744, NP 738 a studna Dubina). I zde se projevují negativní důlní vlivy (úroveň léčivých vod je 400 m pod terénem), přesto se uvažuje s rozšířením areálu. Pro zdejší přírodní léčivé zdroje jsou navržena ochranná pásma do vzdálenosti 15 m kolem vrtů územním plánem zóny Karviná - Mizerov z roku 1996. Na žádost Českého geologického ústavu doporučuje ÚPN VÚC kompetentním orgánům dořešit ochranu přírodních léčivých vod lázeňského místa Darkov a Hranice v Karviné. Další lokalitou s bohatým výskytem léčivých jodových vod je oblast Jodových sanatorií v Klimkovicích, která zasahuje i do jižní části Ostravy (v k. ú. Polanka nad Odrou jsou to vrty NP 791 až NP 798 a vrty Nový Jan NP 758 a Petr 759, vrty 709 v Proskovicích, Eva NP 760 ve Staré Bělé a Ctirad NP 778 byly zrušeny Vyhláškou MZd č. 290/1998 Sb.). Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Klimkovice jsou vyhlášena usnesením vlády ČR č. 27 z 3. 2. 1982. Využití území zde podléhá (podle zákona č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů – o péči a zdraví lidu a podle vyhlášky č. 423/2001 Sb. o zdrojích a lázních) souhlasu Inspektorátu lázní a zřídel. Rovněž na území Havířova a v jeho okolí byla v minulosti prozkoumána řada vrtů zasahujících do hlavního písčitého kolektoru spodního badenu, který je zdrojem minerálních jodobromových vod darkovského typu. Pro umožnění budoucího využití některého z perspektivních vrtů k lázeňským účelům je v územním plánu Havířova navržena územní ochrana těchto vrtů do vzdálenosti 15 m, jako nejlépe využitelný je hodnocen vrt NP 753 u nemocnice. Možnosti využití zdrojů jodobromových vod z lokalit Bludovického či Dětmarovického výmolu není, s ohledem na hloubku zdrojů 500-1000 m, příliš perspektivní. Jiné využití těchto silně mineralizovaných vod je otázkou dalšího výzkumu. V minulosti byl na Dole František solivar na výrobu jodobromových solí. Dnes otázka nakládání s těmito vodami souvisí spíše s problematikou přečerpávání z dolů do povrchových nádrží a toků a se zneškodněním zasolených vod, výhledově by však mohly být důlní vody i zdrojem druhotných surovin.

d)

ZÁSOBOVÁNÍ UŽITKOVOU VODOU – PRŮMYSLOVÉ VODOVODY

Nejvýznamnějšími zdroji vody pro průmyslové vodovody Ostravska a Karvinska jsou zdroje povrchové vody nadregionální víceúčelové vodohospodářské soustavy Povodí Odry (VHS PO). Pro ostravské podniky je průmyslová voda odebírána z hlavních vodních toků města - Odry, Ostravice a Opavy a z vodní nádrže Žermanice, subsystém však spolupracuje i se záložními akumulacemi v nádržích Šance, Baška, Olešná a s dalšími prvky VHS PO. Pro Vítkovické železárny je voda odebírána


131



z Ostravice v km 8,6, z Odry v Zábřehu a v Nové Vsi, kam je vyveden i převod vody z Opavy. Celkový odběr lze zabezpečit až do výše 1100 l/s. Pro Novou huť je voda odebírána z Ostravice v km 8,6 a z nádrže Žermanice dodávána přivaděči 2 x DN 900, celkový odběr lze zajistit do výše 1450 l/s. Z řeky Opavy je dále odebírána voda pro Elektrárnu Třebovice a Prefu, z Odry pro MCHZ, Ostravské koksovny OKD, Ostramo a další podniky a z Ostravice pro Technoplyn a OKD. Pro průmyslové vodovody v okrese Karviná jsou nejvýznamnějšími zdroji pro ten účel vybudované vodní nádrže (VN) Těrlicko a Žermanice (mimo řešené území) a větší vodní toky. Jednotlivé podniky jsou často zásobeny z více zdrojů, mnohde je k technologickým účelům využívána i vlastní voda odpadní. 3 Z VN Těrlicko je řadem DN 800 přes akumulační nádrž v Dolním Těrlicku 2 x 50 000 m zásoben Důl ČSM ve Stonavě. Sem je rovněž přiváděna voda odbočkou DN 500 z řadu DN 800, kterým je dále zásobena vnitřní organizační jednotka (VOJ) 9. květen Dolu Darkov (též vlastní zdroj – usazovací nádrž Křivý Důl). Další větví DN 500 z řadu DN 700 je voda z Těrlické nádrže dodávána pro VOJ František Dolu Lazy v Horní Suché (v současné době DIAMO s.p.) a VOJ Dukla Dolu Lazy v Dolní Suché. Přes akumulační nádrž 3 Mistřovice 35 000 m jsou řadem DN 800 zásobeny Třinecké železárny (mimo řešené území). Z VN Žermanice je voda mimo jiné dodávána dvěma řady DN 900 do Nové hutí v Ostravě. Z odbočky je zásoben areál Havířov, do něhož může být voda též čerpána z Lučiny. Odtud je zásoben řadem DN 400 Důl Fučík v Petřvaldě, jehož druhý přívod DN 300 je mimo provoz. Zdrojem provozní vody pro VOJ 1. máj v Karviné – Dolech (v současné době DIAMO, s.p.) a pro VOJ Darkov Dolu Darkov je řeka Stonávka, odkud je voda čerpána a vedena řady DN 500. VOJ Dolu Darkov ve Stonavě je zásoben dvěma řady DN 700 z Olše ze Starého Města. Z čerpací stanice Sovinec je z Olše zásoben VOJ ČSA 1. Dolu ČSA. Pro Jäkl Karviná je voda odebírána z rybníka Větrov. Důl Lazy a VOJ Doubrava Dolu ČSA v Orlové jsou zásobeny řady DN 500 z Olše ze Špluchova. Elektrárna Dětmarovice je z Olše zásobena dvěma řady DN 800 přes akumulační nádrž. Bohumínské průmyslové podniky odebírají provozní a technologickou vodu ze štěrkovny Vrbice, rybníka Nový stav, z řeky Olše, Lutyňky, Stružky, Bystřinky a Bajcůvky i z řeky Odry. Vybrané údaje o zásobování průmyslovou vodou jsou uvedeny v tabulce j) 2.2. Zásobení průmyslu lze v řešeném území pokládat za bezproblémové. Současný trend spotřeby užitkové vody směřuje k omezování odběrů jak vlivem stagnace či poklesu výroby, tak postupným převáděním vodního hospodářství jednotlivých podniků na úspornější technologie s recirkulací vody. Významnější vliv může mít pouze výhledový záměr na rozšíření EDĚ, kde by mohla nastat potřeba vyššího odběru z řeky Olše nebo posílení odběru z řeky Odry v Hrušově dnes využívaného pro koksovnu Svoboda. Za tím účelem je navrženo hájit území pro prodloužení přívodního řadu užitkové vody od Autopalu Rychvald k EDĚ a pro rekonstrukci úseku řadu z Hrušova do Rychvaldu na DN 700.


132



TABULKA č.: f) 2.2 VYBRANÉ ÚDAJE O ZÁSOBOVÁNÍ PRŮMYSLOVOU VODOU

Odběratel

Zdroj

Max. povolený odběr

Vítkovice, a.s.

Odra

600 l/s

MCHZ, a.s.

Odra

666 l/s

OKD – OKK, a.s.

Odra

140 l/s, 3 500 00 m3/r

Ostramo Vlček, s.r.o

Odra

31 l/s

MST – Elektrárna Třebovice

Opava

334 l/s

Vítkovice, a.s.

Opava

600 l/s

Nová huť, a.s.

Ostravice

700 l/s

Vítkovice, a.s.

Ostravice

400 l/s

OKD, a.s.

Ostravice

170 l/s

Linde Technoplyn

Ostravice

30 l/s

OKD, a.s.

VN Těrlicko

8 854 000 m3/r

ČMD – Důl ČSM Stonava

VN Těrlicko

3 470 000 m3/r

TŽ Třinec

VN Těrlicko

5 500 000 m3/r

Teplárny Karviná

VN Těrlicko

2 150 000 m3/r

Rekultivace Havířov

VN Těrlicko

66 000 m3/r

Plnírna PB Horní Suchá

VN Těrlicko

12 000 m3/r

OKD, a.s.

Olše

2 900 000 m3/r

Teplárny Karviná

Olše

2 700 000 m3/r

ČMD – Důl ČSM Stonava

Olše

900 000 m3/r

Elektrárna Dětmarovice

Olše

600 l/s, 10 000 000 m3/r

Důl ČSA

Olše

6 100 000 m /r

Jäkl Karviná

Olše

260 000 m /r

OKD, a.s.

Lučina

2 020 000 m /r

Teplárny Karviná

Lučina

300 000 m /r

Tenas Havířov

Lučina

12 000 m3/r


3

3

3

3

133



e)

LIKVIDACE KOMUNÁLNÍCH ODPADNÍCH VOD

e) 1

Stav

V Ostravě je likvidace odpadních vod zajištěna na velmi dobré úrovni. Kanalizační síť je z převážné části jednotná. Její kostru tvoří hlavní sběrače, které v rámci svých povodí odvodňují jednotlivé části města : sběrač A – Moravskou Ostravu a Přívoz sběrač B – Slezskou Ostravu a Muglinov sběrač C – Mariánské Hory, Hulváky, část Zábřehu, Vítkovice, Hrabůvku, Hrabovou, Dubinu a část Nové Bělé, na sběrač je napojena též kanalizace Vratimova v okrese Frýdek – Místek sběrač D – Novou Ves, Zábřeh, Výškovice, Třebovice, Porubu, Pustkovec, Martinov, část Plesné a část Svinova, Lhotku a Hošťálkovice, Polanku a z okresu Nový Jičín Klimkovice sběrač T – vybudován pro napojení Petřkovic a Ludgeřovic s Markvartovicemi Stoková síť má délku cca 732 km a je na ni napojeno 300 000 obyvatel města (zhruba 95%). Na veřejnou kanalizaci jsou napojeny též objekty vybavenosti a průmyslové podniky, které se na celkové produkci splaškových vod podílejí asi 30%. Technický stav stokové sítě odpovídá jejímu stáří. Zhruba 80 km stok především v centrálních částech města je starší 50 let a hlavně vlivem poddolování na nich došlo k poruchám sklonu a zanášení s následným zmenšením průtočného profilu, v extrémních případech bývá potrubí porušeno střihem. Technické objekty na kanalizaci jsou zde vesměs přetěžovány a neumožňují dostatečné nařeďování splaškových vod při odlehčování do toků. V lepším technickém stavu s dostatečnou kapacitou jsou stoky v novějších městských obvodech Ostrava – jih a Poruba, kde byly budovány současně s novou bytovou výstavbou. Od 90.tých let je moderními technologiemi budován velkokapacitní sběrač D, který umožňuje postupným připojováním nových větví bezproblémové odvádění odpadních vod ze západní a jižní části města na ústřední čistírnu odpadních vod. V okrajových částech města jsou většinou odpadní vody likvidovány v žumpo-septikových systémech, které jsou často vyústěny do nevyhovující kanalizace, a bez dalšího čištění vypouštěny do toků. V Ostravě jsou provozovány čtyři čistírny odpadních vod, z nichž tři mají pouze lokální význam. ČOV Heřmanice 1 a Heřmanice 2 s kapacitou 370 a 1050 m3/d budou využívány trvale, a ČOV Michálkovice čistí odpadní vody z JZ části Rychvaldu. Celkově je na čistírny v Ostravě napojeno zhruba 93% obyvatel. Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) v Ostravě - Přívoze byla uvedena do provozu v roce 1997 s projektovými parametry : hydraulická kapacita 184 372 m3/d, látkové zatížení 38 331 BSK5/d odpovídající 638 850 EO. ÚČOV čistí odpadní vody z větší části zástavby města, z potravinářského průmyslu, koncentrované i předčištěné fenolčpavkové vody z koksoven a další biologicky čistitelné odpadní vody z ostatního průmyslu. Technologie čistění je založena na principu nízkozatěžované aktivace s nitrifikací a předřazenou denitrifikací, s odvodňováním anaerobně stabilizovaného kalu na odstředivkách a s automatizovaným systémem řízení technologických procesů. Speciální technologický stupeň na odstraňování fosforu není zatím zařazen. V současné době je ÚČOV jak hydraulicky tak látkově vytížena zhruba na 50%, má tedy dostatečnou kapacitní rezervu pro postupné připojování dalších městských částí. Pásmo ochrany prostředí kolem ÚČOV není stanoveno, v rozsahu oplocení včetně areálu bývalé ČOV je však rozhodnutím OOVP MMO č. 262/97 vyhlášeno ochranné pásmo vodohospodářského díla, do jehož části zasahuje v souladu se schváleným ÚPN města Ostravy plánovaná mimoúrovňová okružní křižovatka dálnice D 47 a prodloužené Místecké ulice. Pro Ostravu je zpracován generel kanalizace z roku 1992, jehož návrhy jsou postupně realizovány, místy je však přehodnocován. Na území okresu Karviná sahají počátky budování kanalizace do minulého století. Nejstarší úseky stokové sítě jsou v Českém Těšíně a v Bohumíně. Největší rozmach výstavby kanalizací a čistíren odpadních vod (ČOV) spadá do 60.tých a 70.tých let. Do roku 1980 byly uvedeny do provozu ČOV v Havířově, Karviné, Těrlicku, Rychvaldu a Orlové. Na kanalizaci bylo již tehdy napojeno 84% obyvatel, na čistírny 76%. Po roce 1980 lze zaznamenat určitou stagnaci stokování, i když počet obyvatel nadále rostl. V tomto období byla postavena pouze ČOV v Albrechticích. Na přelomu 80.tých a 90.tých let, kdy znečištění vodních toků nabývá alarmujících hodnot, začíná se znova věnovat likvidaci odpadních vod větší pozornost. Zahajovány jsou velké investiční akce na rekonstrukce a rozšiřování starších čistíren, v menších obcích se zřizují kanalizace. Očekává se stejné tempo růstu počtu obyvatel jako v předchozím období a stále


134



rostoucí potřeba vody a tedy i produkce odpadních vod. Po zavedení tržních vztahů do vodárenství a stokování a při útlumových programech pro odvětví těžby a těžkého průmyslu však opačně dochází k poklesu produkce odpadních vod. Tento jev způsobuje častou předimenzovanost rozestavěných čistírenských zařízení. V 90.tých letech byly vybudovány nové významné ČOV pro Havířov v Šenově (okr. Frýdek – Místek), pro Bohumín v místní části Šunychl, pro část Těrlicka v místní části Hradiště a nová ČOV pro Karvinou. V nedávné době byla dokončena stavba ČOV pro Rychvald, nová ČOV Fučík pro Petřvald (v Orlové) a nová ČOV v Karviné. Rekonstruovány byly též ČOV Český Těšín a ČOV Těrlicko – Hradiště. V současné době patří okres Karviná mezi oblasti, v nichž je likvidace odpadních vod zajištěna na velmi dobré úrovni. Akciovou společností SmVaK je provozováno zhruba 500 km kanalizačních sběračů, které odvádějí odpadní vody od 85% obyvatel a dalších producentů. Na 9 centrálních ČOV s celkovou kapacitou cca 90 000 m3/d jsou čištěny odpadní vody od 80% obyvatel okresu. Nedostatkem kanalizačních soustav je ne vždy vyhovující účinnost čistíren a značná část stavebně nevyhovující kanalizace. Starší úseky kanalizační sítě nebyly budované jako vodotěsné, často byly zřizované přímo pro zatrubnění znečištěných vodotečí. Velmi nepříznivě se na stavu kanalizace projevují účinky poddolování. Stokami je tak odváděno velké množství balastních vod, což způsobuje hydraulické přetěžování čistíren, nepříznivé nařeďování splašků a horší účinnost biologického procesu čištění. Rovněž odlehčovací komory nemají vesměs parametry pro požadovaný poměr řešení a umožňují tak přítok znečištěných splašků do vodotečí. Řešené území je v oblasti odkanalizování celkově vybaveno nadprůměrně, v celé ČR i v rámci bývalého Severomoravského kraje je na kanalizaci napojeno pouze 75% obyvatel. V řešeném území jsou vymezeny tzv. zranitelné oblasti, kde se klade zvýšený důraz na eliminaci biogenních prvků z komunálních odpadních vod a ze zemědělství. Větší čistírny zde bude nutno vybavit technologií na odbourávání sloučenin dusíku a fosforu, za domovní ČOV zařazovat zemní filtry jako třetí stupně čištění odpadních vod. Dle Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. jsou v území okresu Karviná (CZ 0813) mezi zranitelné oblasti zařazena katastrální území Rychvald, Petřvald u Karviné, Horní Lutyně, Poruba u Orlové, Lazy u Orlové a Orlová a v území Ostravy (CZ 0816) k. ú. Krásné Pole, Poruba, Poruba – Jih, Polanka nad Odrou, Stará Bělá, Proskovice a Michálkovice.

e) 2

Návrh

Návrh koncepce rozvoje odkanalizování a čištění odpadních vod vychází především ze snahy o snížení rozdílu mezi počtem obyvatel zásobovaných vodou z veřejných vodovodů a počtem obyvatel žijících v domech napojených na kanalizace s účinnými čistírnami odpadních vod. Tento poměr, který je spolehlivým ukazatelem míry zaostávání, má být během návrhového období do roku 2015 v souladu se zadáním snížen v Ostravě ze současných 98,9 : 95 (93-ČOV)% na 100 : 97 (97%) a v Karviné ze současných 98,8 : 85 (80%) na 100 : 90 (85%) (viz tab. f) 2.3). Pro dosažení těchto cílů je v Ostravě navrženo především soustředit převážnou část odpadních vod do vybudovaných kmenových sběračů a čistit je na ÚČOV v Přívoze. V povodí sběrače A je navrženo dobudovat kanalizaci v Přívoze, v povodí sb. B připojení části Koblova, Hrušova, částí Slezské Ostravy a Radvanic. Na povodí sběrače C je nově navrženo pomocí čerpací stanice přes Ostravici připojit Kunčičky a podle původních záměrů stokovou síť Hrabové prodloužit přes Mitrovice do Nové Bělé. Na sběrač D je navrženo připojit Plesnou a přes Vřesinu (okr. NJ) Krásné Pole. Zvažována je též možnost napojit na tento sběrač kanalizaci z Dolní Lhoty a Čavisova, kde se dříve uvažovala společná ČOV v Dolní Lhotě (mimo řešené území). Sběrač D je dále prodlužován do Staré Bělé a do Proskovic, u Výškovic je na něj napojena nově vybudovaná kanalizace z Polanky, do které jsou odkanalizovány Klimkovice (okr. NJ) Rovněž sem lze napojit uvažovanou splaškovou kanalizaci ze Staré Vsi na Ondřejnicí dle projektové dokumentace pro územní řízení. V povodí sběrače T probíhá výstavba kanalizace v Petřkovicích, na kterou lze napojit též Ludgeřovice a Markvartovice (z okresu Opava). V okrajových částech města, kde není reálné přivedení odpadních vod na ÚČOV do Přívozu, je navrženo vybudovat lokální čistírny. Jedná se především o ČOV Antošovice, ČOV Koblov – sever, ČOV Bartovice–Křivec, která má být zřízena hlavně pro potřebu Petřvaldu (okres Karviná) a ČOV Bartovice– Za tratí. Stávající ČOV v Heřmanicích – Orlovská je plánováno rekonstruovat a napojit na ni další území. Naopak části Bartovic – Podlesí a U statku je navrženo odkanalizovat přes Šenov (v okr. Frýdek – Místek) na ÚČOV Havířov (okres Karviná). V okrese Karviná je v souladu s PRVKÚC navrženo především dobudovat v okresním městě chybějící kanalizaci, zejména plánované sběrače C, D, H a A. Na kanalizaci Karviné bude nadále napojena


135



část obce Petrovice, naopak v Karviné se počítá s budováním lokálních ČOV v částech Doly a Louky a provizorně pro lokalitu Žižkova. V největším městě okresu – v Havířově je navrženo v prvé řadě dobudovat kanalizaci v povodí sběrače F a napojení Horní Suché na ÚČOV Havířova v Šenově. Po dobudování stokové sítě bude možno na ÚČOV likvidovat i odpadní vody z dalších dosud nepřipojených městských částí – Životic a Prostřední a Dolní Suché, v Životicích bude poté možno zrušit lokální čistírnu. Naopak provizorně je plánováno vybudovat několik lokálních čistíren v okrajových částech města – v Dolní Datyni a v Bludovicích, které by výhledově mohly být rovněž sběrači propojeny na ÚČOV. V Orlové, kde má centrální čistírna značnou kapacitní rezervu, je navržena především dostavba kanalizace pro připojování dalších lokalit a výstavba lokální ČOV Výhoda. Pro JZ část bude sloužit navržená lokální ČOV Holotovec v Petřvaldu. V Českém Těšíně je navrženo připojit na centrální ČOV ve Zpupné Lhotě, Chotěbuz se Zpupnou Lhotou. S výstavbou lokálních ČOV se počítá v Horním Žukově a ve Stanislavicích. V Bohumíně, kde byla centrální ČOV vybudovaná v nedávných letech, je navrženo postupnou výstavbou kanalizačních sítí napojovat jak centrální, tak okrajové části města, po roce 2010 se plánuje připojit komunální odpadní vody z Železáren a drátoven, které provozují vlastní čistírny průmyslových odpadních vod. Novým záměrem je využití centrální ČOV Bohumín i pro čištění odpadních vod z polských Křižanovic a přilehlých sídel. Počítá se s přítokem 200-600 m3/d splaškových odpadních vod. K největším obcím okresu, které mají méně než 10 tisíc obyvatel, patří Rychvald a Petřvald. V Rychvaldu je navrženo na vybudovanou centrální ČOV postupnou výstavbou kanalizace napojit i oblasti, kde jsou zatím odpadní vody čištěny pouze mechanicky ve starých emšerských nádržích. Část Petřvaldu je již dnes připojena na ČOV Fučík v Orlové, po provedené intenzifikaci této ČOV bude připojená oblast dále rozšiřována. Pro JZ část Petřvaldu je navrženo vybudovat lokální ČOV Křivec v Ostravě – Bartovicích. Naopak na navržené lokální ČOV Holotovec budou čištěny vody z JZ části Orlové. V Dolní Lutyni lze dostavou kanalizace využít kapacitní rezervu stávající centrální čistírny, lokální ČOV je navrženo zřídit pro odlehlou část obce – Věřňovice. Pro Horní Suchou, která byla dosud odkanalizovaná do soustavy biologických nádrží (ČOV Dolu Dukla) je nezbytně nutné dobudování kanalizace napojené na sběrač F Havířov ÚČOV. Část Petrovic je již dnes odkanalizovaná na ÚČOV Karviné, pro centrum obce je navrženo výstavbou nové ČOV nahradit stávající lokální čistírny a pro západní část obce – Závadu vybudovat samostatnou čistírnu. Zvažována je i možnost napojení Petrovic na ÚČOV Karviná. V Těrlicku, je severní část pravého břehu nádrže navrženo odkanalizovat na ČOV v Albrechticích. V Dětmarovicích je navrženo stávající lokální čistírny v centru obce nahradit čistírnou centrální a naopak v JZ části zřídit čistírnu lokální, eventuálně napojit obce rovněž na ÚČOV Karviná. Pouze tři obce v okrese mají méně než 2000 obyvatel, i zde se však plánuje rozvoj kanalizací. V Doubravě je navrženo kromě stávající ČOV v centru obce zřídit další u Doubravského potoka, v Hranicích a v Kozinci, ve Stonavě se stávající čistírny pro centrum a Hořany přepojí na navrženou ČOV na severu obce, na nevytíženou ČOV Dolu ČSM se napojí lokalita Mexiko a pro lokalitu Holkovice se zřídí vlastní lokální čistírna. Chotěbuz včetně Zpupné Lhoty je navrženo připojit na ČOV Českého Těšína ve Zpupné Lhotě. Poznámka :

Uvedené profily kanalizace a kapacity ČOV je nutno považovat za směrné, nejsou předmětem schvalování a lez je upravit projektovou dokumentací. Přesná poloha jednotlivých ČOV je dána konfigurací terénu a konkrétní polohu musí rovněž určit podrobnější územně plánovací dokumentace. Zákres navržených ČOV v ÚPN VÚC Ostrava – Karviná je pouze orientační. Přehled stávajících a navržených čistíren je uveden v příloze f) 2.B


136



TABULKA č.: f) 2.3 VYBRANÉ UKAZATELE ODKANALIZOVÁNÍ Obec podle

Počet obyvatel

Velikosti trvale bydlících

napojených na kanalizaci

1998

2015

1998

324 327

310 000

301 500

93

300 700

97

294 100

91

300 700

97

Havířov

86 924

86 000

81 975

94

84 208

98

78 319

90

81 700

95

Karviná

66 695

62 000

62 243

93

60 140

97

60 837

91

58 900

95

Orlová

35 870

34 000

32 242

90

32 300

95

28 964

81

30 600

90

Český Těšín

26 532

26 000

21 394

81

22 100

85

20 210

76

20 800

80

Bohumín

23 654

23 000

19 221

81

21 850

95

11 605

49

19 550

85

Rychvald

6 773

6 800

2 845

42

4 420

65

2 140

32

3 400

50

Petřvald

6 725

6 700

3 363

50

4 355

65

2 421

36

3 350

50

Dolní Lutyně

4 807

4 900

2 696

56

2 940

60

612

13

2 450

50

Horní Suchá

4 405

4 450

2 203

50

2 670

60

-

-

2 225

50

Petrovice

4 334

4 450

1 357

31

1 780

40

679

16

1 558

35

Těrllicko

4 097

4 200

2 330

57

3 150

75

2 301

56

3 150

75

Albrechtice

4 068

4 100

2 807

69

3 075

75

2 604

64

2 870

70

Dětmarovice

3 743

3 900

2 095

56

2 340

60

244

7

1 950

50

Doubrava

1 801

1 850

540

30

925

50

126

7

740

40

Stonava

1 711

1 800

684

40

900

50

428

25

720

40

Chotěbuz

1 000

1 050

378

38

420

40

-

-

315

30

Okr. Karviná

283 143

275 200

238 373

84

247 645

90

211 490

75

234 278

85

Řešené území

607 470

585 200

539 873

89

548 345

94

505 590

83

534 978

91

Ostrava (1997)


%

2015

napojených na ČOV %

1998

%

2015

%

137



PŘÍLOHA č. : f) 2.B PŘEHLED ČISTÍREN ODPADNÍCH VOD Obec – část obce napojená na ČOV (mech.-biologickou)

Stav ČOV Q24 3

Ostrava – ÚČOV

– Heřmanice 1 – Heřmanice 2 – Františkov - Antošovice - Koblov – sever - Michálkovice - Bartovice – Křivec - Bartovice – Za tratí Havířov – ÚČOV

- Životice - Zákostelí - Dolní Datyně Karviná – ÚČOV - Žižkova - Doly - Louky Orlová - Poruba - Fučík - Výhoda Český Těšín - ÚČOV - Horní Žukov - U kaple - Stanislavice - sever - Stanislavice - jih Bohumín Rychvald Dolní Lutyně - Věřňovice Petrovice - Závada Těrlicko - Hradiště Albrechtice - Paseky - Nový Svět Dětmarovice - jihozápad Doubrava – centrum - Doubravský potok - Hranice Kozinec Stonava – centrum - Hořany - sever - Důl ČSM

m /d 184 372

370 1 050 120 800 44 480

BSK5 kg/d 38 331

6 191

31 500

-

16 522 9 245

3 500

8 401 -

2 020 151 -

70 259 710 893 2x25 150 88 500

2 350

93 202 -

75,6


Návrh ČOV EO ks 638 850

5300 103 183 350 88 300 300 58 333 2 000 43 515 33 680 3 000 2 520 286 1 730 3 700 3 750 2x120 116 500 518 -

Q24 3

EO

m /d -

ks -

*) *) *) *) *) -

*) *) *) 500 *) -

-

-

600 900 88 300 100 100 *) 250 -

-

50 200 180 -

31 500 -

*)

600 150 *) *) 30 60 1 690 -

-

730 3 000 800 *) *) 250 500 2 650 200 1 000 500 200 1 100 -

Poznámka *) kapacitu ÚPN VÚC neřeší

Územní rezerva pro rozšíření (odstraň. P), napojí se Vřesina a Klimkovice (okr. NJ), Ludgeřovice a Markvartovice (okr. OP) a část Paskova a Stará Ves n/O. (okr. F-M), je připojen Vratimov (okr. F-M), ev. lze napojit i Dolní Lhotu s Čavisovem (okr. OP) Intenzifikace Provizorní (zruší se)

Včetně 1500 EO z Rychvaldu (okr. KI) Včetně 250 EO z Petřvaldu (okr. KI) V Šenově (okres F-M), napojí se Horní Suchá, Šenov (okr. F-M) a část Bartovic (OV) Provizorní (zruší se) 5 ČOV, výhledově se přepojí na ÚČOV Ve stavbě, včetně 800 EO z Petrovic provizorní

Kapacitní rezerva Intenzifikace i pro Petřvald V Chotěbuzi – Zpupné Lhotě, napojí se Chotěbuz vč. Zpupné Lhoty

Napojí se Krzyzanovice (Polsko) 1. et. pro centrum, výhledově 6 000 EO Kapacitní rezerva Stávající malé ČOV se zruší V r. 2005 přepojení na ČOV Hradiště Intenzifikace i pro část Těrlicka

2 malé ČOV zrušit

Zrušit, přepojit na ČOV sever Zrušit, přepojit na ČOV sever Kapacitní rezerva, napojí se Holkovice

138



f)

LIKVIDACE PRŮMYSLOVÝCH ODPADNÍCH VOD

f) 1

Stav

Odpadní vody z průmyslových podniků jsou z velké části likvidovány na městských čistírnách odpadních vod. V Ostravě jsou to především koksovny, Masokombinát Martinov a řada dalších menších producentů, v okrese Karviná Kovona a Jäkl Karviná, Perex Český Těšín a další. Řada významných producentů zejména biologicky obtížně čistitelných odpadních vod má vybudovány vlastní čistírny či alespoň předčištění. Mezi nejvýznamnější správce vlastních čistíren patří v Ostravě Nová huť, Vítkovice, Dopravní podnik Ostrava, OZO Kunčice, OKD – Doprava a Strabag Svinov, v okrese Karviná Železárny a drátovny, Prefizol a Bochemie Bohumín, Elektrárna Dětmarovice a většina dolů OKD, využívajících k čištění odkaliště. Průmyslové odpadní vody jsou vesměs likvidovány vyhovujícím způsobem v rámci vodoprávních povolení. S útlumem těžby a provozů úpraven uhlí se postupně řeší i rekultivace sedimentačních nádrží a odkališť. Vážným problémem je likvidace starých ekologických zátěží, kterými jsou zejména odpadové nádrže Ostrama, odkaliště OKD ve Lhotce, sedimentační nádrže v Prostřední Suché a další.Na území Ostravy jsou do Ostravice vypouštěny předčištěné odpadní vody z Biocelu Paskov a z Dolu Paskov (okr. Frýdek – Místek), které se významně podílejí na znečištění toků. Specifickým problémem Ostravska a Karvinska je likvidace detritových důlních vod. Tyto silně mineralizované jodobromové vody jsou vypouštěny do povrchových vod, kde způsobují nežádoucí znečištění. Do Karvinského potoka jsou vypouštěny důlní vody z Dolu ČSA Dolu Darkov a Dolu ČSM a do Stružky z Dolu Fučík (DIAMO s.p.) přes akumulační jámu Žofie, z lokality Dukla a VOJ Dolu Lazy a z lokality Doubrava VOJ Dolu ČSA, z lokality Dukla jsou důlní vody přes ČOV Sušanka dále do Sušanky odváděny již jen havarijně. Tak znečišťuje Karvinský potok Olši a Stružkou se důlní vody přes akumulační a dávkovací nádrž - Heřmanický rybník dostávají do Odry. Z karvinské části revíru se ročně čerpá zhruba 7-8 mil. m3 důlních vod, které obsahují v litru cca 20 g rozpuštěných látek, z čehož polovina jsou chloridové anionty (80 tisíc tun chloridů ročně). Vypouštění důlních vod z ostravské části revíru bylo zastaveno s ukončením těžby. Z důvodu ohrožení zástavby při vystoupání důlních vod k povrchu jsou tyto vody podzemními překopy sváděny do centrální jímky čerpací stanice v areálu bývalého Dolu Jeremenko, odkud jsou řízeně přečerpávány do Ostravice. Stávající přímé odvádění důlních vod do řek nebo nepřímé odvádění do řek přes dávkovací nádrž podléhá předem stanoveným limitům (Česko-polská salinitní dohoda a na ni navazující dodatek z roku 1985).

f) 2

Návrh

V rámci projednání zadání ÚPN VÚC nebyl vznesen žádný požadavek na změnu stávajícího řešení likvidace průmyslových odpadních vod či na územní hájení trasy nového odpadovodu nebo plochy pro novou průmyslovou ČOV. Jedinými známými záměry jsou dostavba či rekonstrukce ČOV Nové huti v areálu podniku a záměr Železáren a drátoven Bohumín přepojit po roce 2010 komunální odpadní vody na městskou ČOV. Oba záměry jsou akceptovatelné, jejich realizace nevyvolá žádné územní střety. Průmyslové čistírny několika dalších podniků jsou naopak nevytížené a mohou být v lokálním měřítku využity pro okolní zástavbu. Např. na ČOV Elektrárny Dětmarovice je navrženo napojit plánovanou výrobní zónu u EDĚ a na ČOV Dolu ČSM ve Stonavě je navrženo napojit místní část Mexiko. ČOV Dolu Dukla – biologické rybníky u Sušanky v Havířově – Prostřední Suché budou částečně rekultivovány, vyčištěny a využívány i k případné krátkodobé rekreaci. V oblasti likvidace slaných důlních vod se v souladu se zadáním předpokládá v návrhovém období setrvalý stav jejich produkce s postupným poklesem ve výhledovém období a jejich řízené vypouštění do vodních toků v intencích stávajících salinitních dohod. S otvírkou nových polí v oblasti Dětmarovického výmolu, která by způsobila významný růst produkce detritových vod a překročení limitů pro přímé či řízené vypouštění do toků a která by tak vyvolala nutnost jiných způsobů řešení (odsolování destilací, reverzní osmózou či elektrodialýzou, zpětné ukládání solanky do hlubinných vrtů, odvádění důlních vod či solanky do Baltického moře nebo další budování velkoobjemových akumulačních nádrží), se podle informací zástupců OKD neuvažuje ani ve výhledovém období. Rovněž s otvírkou polí ve Frenštátské části revíru, která by mohla způsobit zvýšení salinity Odry, se podle VÚC Beskydy v návrhovém období nepočítá. Momentálně se projednává žádost o zvýšení vypouštěného množství důlních vod z 15 000 m3/rok na 50 000 3 m /rok z důvodu uvažované průzkumné ražby pro těžbu plynu v lokalitě Frenštát. Naopak za nový námět pro využití slaných důlních vod z Ostravské části revíru lze považovat výstavbu Aquaparku v části areálu Karoliny, který však zatím není blíže propracován a vyhodnocen z kvantitativního ani kvalitativního hlediska.


139



g)

VODNÍ TOKY A NÁDRŽE – ODTOKOVÉ POMĚRY

g) 1

Stav

které

Území města Ostravy a okresu Karviná patří do základního hydrologického povodí řeky Odry, je částí úmoří Baltského moře. Odtokové poměry jsou zde silně ovlivněny důlní činností.

Město Ostrava je situováno v prostoru soutoků Odry s Opavou a s Ostravicí a s dalšími přítoky těchto velkých řek. Mezi významné vodní toky, které jsou ve správě Povodí Odry, s.p. jsou dle vyhlášky MZe 470/2001 Sb. zařazeny Odra, Ostravice, Opava, Lučina, Porubka a Ondřejnice, která je hraničním tokem s okresem Frýdek - Místek. Kromě Porubky se jedná vesměs o toky s upravenými koryty. Dále je na území města evidováno cca 80 drobných vodních toků ve správě Zemědělské vodohospodářské správy, Lesů ČR, Ostravských vodáren a kanalizací, úřadů městských obvodů a dalších organizací. Tyto vodoteče jsou vesměs neupravené, často zarostlé vegetací s množstvím odpadů v korytech i podél nich. Vodních nádrží je v Ostravě zhruba 40, jedná se vesměs o jezera vzniklá vytěžením či zatopením poddolovaných poklesových kotlin a o uměle vytvořené rybníky či malé vodní nádrže s jiným speciálním účelem. Mezi největší patří štěrkoviště Koblov - Antošovice, dávkovací nádrž slaných důlních vod Heřmanice, dočišťovací nádrž Bartovice a rybniční soustava v Polance. Štěrkoviště a umělá koupaliště jsou využívána k rekreaci a k vodním sportům. Největší umělé letní koupaliště s plochou 4 ha je v Ostravě – Porubě. Největším vodním tokem v okrese Karviná je Odra, která však protéká pouze jeho severozápadním okrajem přes Bohumín. V hraničním úseku má Odra přirozené meandrující koryto. Páteřním tokem okresu je pravostranný přítok Odry - řeka Olše, která tvoří v několika úsecích přirozenou hranici s Polskem. Horní tok Olše má charakter přirozeného štěrkonosného beskydského toku, níže má koryto v městských tratích regulované ale silně devastované vlivy poddolování. Jihozápadním okrajem okresu protéká řeka Lučina, která je pravostranným přítokem Ostravice. Má polopřírodní silně meandrující koryto, které bylo v úseku Havířova vyhlášeno za chráněný přírodní útvar. Kromě Odry, Olše a Lučiny patří na Karvinsku mezi významné vodní toky, které jsou ve správě Povodí Odry, s.p., ještě Stonávka, Petrůvka, Ropičanka a Orlovská Stružka. Tyto toky jsou vesměs rovněž silně zasaženy důlními vlivy, ztrátou podélného sklonu místy vznikají gravitačně neodvodnitelná, trvale zatopená území. Zároveň jsou znečišťovány slanými důlními a ostatními odpadními vodami. K významnějším drobným vodním tokům patří Sušanka, Karvinský potok, Petřvaldská a Bohumínská Stružka, Hrabinka a Chotěbuzka. Mezi nejvýznamnější vodní nádrže v okrese Karviná patří VN Těrlicko vybudovaná na řece Stonávce v roce 1962. Zemní hráz délky 617 m v koruně a maximální výšky 25 m umožňuje akumulaci 22 mil. m3 vody v zásobním prostoru a dalších 5 mil. m3 vody v prostoru ochranném při zatopené ploše 268 až 290 ha. Nádrž je začleněna do vodohospodářské soustavy Povodí Odry, kde slouží jako zdroj průmyslové vody pro doly OKR a Třinecké železárny, kompenzuje odběry z Olše pro TŽ a EDĚ, retenčním objemem ovlivňuje 3 3 průtoky z hodnoty 150 m /s na 65 m /s a umožňuje rekreační využití a plavbu. Lokality Pacalůvka, Pod motelem a Těrlicko střed VN Těrlicko jsou dle Vyhlášky MZd č. 159/2003 Sb. zařazeny mezi koupací oblasti, kde se na kontrolu jakosti vod vztahuje zvláštní předpis (Vyhl. č. 464/2000 Sb.). Ostatní vodní nádrže na Karvinsku mají vesměs specializovanou funkci. Jsou to plošně rozsáhlá odkaliště a sedimentační nádrže v Karviné, Havířově, Orlové, Doubravě, v Horní Suché a ve Stonavě, které jsou postupně rekultivovány, rybniční soustavy v Karviné, v Rychvaldu a v Bohumíně a štěrkoviště v Bohumíně, která jsou využívána k rekreaci a vodním sportům. Vrbické jezero a Kališovo jezero jsou rovněž zařazeny mezi koupací oblasti. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) do řešeného území nezasahují.

g) 2

Návrh

Ve městě Ostravě ani v okrese Karviná nejsou navrhovány žádné významné směrové úpravy tras koryt vodních toků ani jejich zatrubňování. V souladu se zadáním respektuje návrh ÚPN VÚC stávající trasy vodních toků a přírodě blízké vodní plochy a plánovanou zástavbu jim v maximální míře přizpůsobuje. Rovněž protipovodňová ochrana území, které je věnována následující kapitola, není založena na soustavné regulaci toků, nýbrž spočívá spíše na ohrázování urbanizovaného území. Zásahy do vodotečí se tak v návrhovém období omezí v podstatě pouze na opravy stávajících stabilizačních a ochranných prvků, na jejich doplnění v rámci zahlazování důlních vlivů a na usnadnění průtočnosti odstraněním překážek či nevhodného zatrubnění. Dílčí směrové úpravy jsou předpokládány pouze na Porubce v Ostravě – Svinově. Nové odvodňovací příkopy jsou navrženy pro odvádění vnitřních vod z bezodtokých kotlin v Ostravě – Nové Vsi a Hrušově a v Bohumíně – Pudlově a v Olšinkách.


140



Zásadní vliv na vodní toky by mohlo mít až ve výhledovém období uvažované budování průplavu Dunaj – Odra – Labe, kterému je věnována pozornost v kapitole Doprava. Funkce stávajících vodních nádrží zůstanou v zásadě v návrhovém období až na výjimky nezměněny. V Ostravě – Polance je dle ÚPN města Ostravy plánováno využití stávajících rybníků Malý Polní a Velký Polní k rekreaci, podobně jsou k rekreaci určena i zatopená štěrkoviště podél Odry v Koblově, Antošovicích a ve Vrbici, kde je nutno hájit územní rezervu i pro přístav, dále poklesová území vyplněná vodou v Karviné – Darkově a výhledově též Sušanecké rybníky v Havířově – Suché. Odkaliště důlních závodů budou postupně rekultivována pro jiné využití v souladu s programy komplexního zahlazování důlních vlivů (viz kap Zahlazování negativních vlivů důlní činnosti na ŽP). Ve vodní nádrži Těrlicko dochází v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod. Pro zlepšení kvality vody v této nádrži je podle studie z roku 1989 navrženo především důsledné odkanalizování oblasti kolem nádrže, obnovení objemu předřazené záchytné nádrže vytěžením sedimentů, zvýšení přítoku vody do nádrže posílením převodu vody z Ropičanky (Řeky) do Černého potoka a mimo jiné též rekonstrukce bezpečnostního přelivu na ovladatelný. Jedním z nejdůležitějších opatření je eliminace splachů a průsaků ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků a znečištění vod živočišnou výrobou v povodí. Záměr vyčištění záchytné nádrže je ale v rozporu s návrhem obce Těrlicko na vyhlášení přírodní rezervace Těrlické mokřady v tomto prostoru. Další menší záchytnou nádrž je dle ÚPN Těrlicka z roku 1994 plánováno zřídit na Stonávce pod jezem v Hradišti.

h)

PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA

h) 1

Stav

Pro území města Ostravy bylo v minulých letech zpracováno několik materiálů týkajících se protipovodňové ochrany města. Územní plán města Ostravy vycházel z materiálu Povodí Odry z roku 1992, který až na známé problémové úseky hodnotil zabezpečenost proti povodním jako přiměřenou. Souvisle zastavěná území podél Odry, Ostravice, Opavy i dalších toků jsou vesměs chráněna provedenými regulacemi toků a jejich ohrázováním až na průtok Q100. Za nedostatečně zajištěná jsou považována území Hrušova, Koblova a Antošovic podél Odry, kde nebyly dobudovány hráze požadovaných parametrů nebo byly hráze zasaženy důlními vlivy, a území Svinova a Poruby – Vsi podél Porubky, jejíž koryto provede maximálně průtoky Q5 až Q20. Ostatní záplavová území ve městě se týkají buď zcela nezastavěných oblastí Dubí, Hošťálkovic, Lhotky a Bartovic nebo řídce osídlených či rekreačně využívaných oblastí Třebovic a Proskovic, kde je ochrana na Q5 až Q10 považována za přiměřenou. Územní plán města Ostravy z roku 1994 navrhoval realizací dílčích technických opatření (lokální zvýšení hrází, prohrábky koryt, rekonstrukce mostních objektů apod.) zabezpečit protipovodňovou ochranu pro občanské stavby na Q50 a průmyslových objektů na Q100. Během katastrofální povodně v červenci 1997, při které kulminační průtok dosahoval hodnot vysoce nad Q100 (uvádí se pro Odru pod Ostravicí Q300 až Q500), došlo k porušení některých úseků hrází jejich přelitím, jinde k prostému vybřežení vodních toků. V Ostravě tak byla zaplavena rozsáhlá území zejména podél Odry, Opavy a Porubky, zpětným prouděním byla zasažena i část území podél Ostravice. Nejhorší dopad mělo zaplavení bezodtokých oblastí v Nové Vsi a v Hrušově, odkud jsou tzv. vnitřní vody v případě Nové Vsi odváděny otevřenými příkopy na zemědělské pozemky, kde postupně vsakují, a v případě Hrušova jsou technicky nevyhovující kanalizací s čerpacími stanicemi přečerpávány do Odry. Na základě povodňových událostí ČHMÚ provedl revizi hydrologických údajů a tzv. N-leté vody v některých úsecích toků zvýšil. Na úseku Odry přes Ostravu toto zvýšení činilo 9-11%. Od doby provedení soustavné úpravy Odry přes Ostravu v šedesátých letech došlo navíc vlivem hlubinné hornické činnosti ke značným poklesům terénu. Všechny výše uvedené faktory vyústily ve zpracování studie odtokových poměrů na řece Odře přes město Ostravu v roce 2000, a to jednak na základě nového leteckého měřičského snímkování a již pro zvýšené hodnoty 100-letých vod na Odře. S přihlédnutím k dnešní úrovni znalosti na úseku inženýrské geologie v oboru ochranných říčních hrází mnohé úseky starých hrází z tohoto pohledu nedosahovaly bezpečnostních standardů. Zpracovaná studie Odry přes Ostravu tak prokázala, že oderské hráze sice výškově převedou stoletou povodeň (pouze v úseku mezi zábřežským jezem a mostem ul. Rudné mají hráze vzhledem ke zvýšenému průtoku stoleté vody v několika krátkých úsecích „nulové“ převýšení), navrhla však jejich zvýšení na délce 5,7 km tak, aby bylo dosaženo jednotného převýšení koruny hrází v hodnotě 0,8 m nad výškovým průběhem hladiny Q100. Práce byly ihned zahájeny a v Nové Vsi a Mariánských Horách probíhají podle důležitosti, finančních možností a připravenosti území. Na levém


141



břehu Odry zbývá prodloužit zavázání ochranné hráze podél Porubky v Ostravě – Svinově tak, aby byla zajištěna ochrana proti stoleté vodě z Odry, resp. plně využita již existující hráz, mající svou korunu nad Q100. Realizace této investiční akce se však nepřipravuje z důvodu záporného stanoviska ze strany města Ostravy. Pod soutokem Odry s Opavou je na levém břehu v Ostravě – Lhotce ohrožováno několik osamocených domů vodou padesátiletou a vyšší. Řešení se zde nepřipravuje. Ostrava, Přívoz je ohrožena od průtoku padesátileté vody z Černého příkopu, jehož pravý břeh je nízký. Odtoková situace se ve výústní trati Černého příkopu vyřeší jeho přeložkou realizovanou v rámci výstavby dálnice D 47. Po provedení rekonstrukcí oderských hrází v Ostravě bude vhodné doplnit ohrázování Odry proti Q100 v prostoru Antošovic a části Koblova, které jsou dnes ohrožovány od vody dvacetileté, což částečně brzdí rozvoj této oblasti, o kterou je živý zájem. Naopak za nežádoucí je nutno označit zřízení nové hráze podél Koblova v místní části Žabník, a to přes to, že je ohrožován již od desetileté vody. Jako nevhodné se zde zřízení hráze jeví proto, že by toto opatření bylo nepřiměřené pro porovnání investičních nákladů a povodňových škod zde vznikajících, plochy ohroženého území a rovněž proto, že část chráněné plochy by byla zabrána a tedy znehodnocena jinak. (Před rokem 1989 byla zpracována projektová dokumentace ohrázování Koblova, která však byla z ekonomických důvodů odložena a bylo předpokládáno, že postupně dojde k zahaldování předmětného území. V 90.letech minulého století, kdy bylo zřejmé, že k dalším důlním poklesům vlivem hlubinné těžby uhlí již nedojde, se znovu zvažovala ochrana Koblova. Bylo vyloučeno těsné ohrázování podél Odry, protože to by způsobilo snížení úrovně protipovodňové ochrany pravého břehu řeky Odry výše proti proudu až po Lhotecký jez včetně vyústní trati Ostravice po silniční most B. Němcové. Proto se hledala další varianta, a tou je odsazené ohrázování tak, aby nedošlo k výraznému omezení průtoku velkých vod levobřežním záplavovým územím. Ohrázování bylo navrženo podél místních svodnic, aby bylo umožněno odvádění vnitřních vod. Hráz by nebyla zavázána do zvýšeného terénu, a proto by se její dolní části dostávala zpětným vzdutím část průtoků zpět, aniž by však ohrožovala dnešní zástavbu. Výstavbou koblovské hráze by bylo před stoletým průtokem v Odře ochráněno kolem 30 domů nákladem cca 90 mil. Kč. Hráz by měla výšku od 2 do 7 metrů, v průměru kolem 4 metrů nad stávajícím terénem. Z uvedených údajů vyplývala náročnost na její založení, zhotovení a provoz, a vždy by existovalo určité potenciální ohrožení chráněné zástavby za ní velkou vodou). Zpětným vzdutím od Odry Stružkou je ohrožována část Hrušova od desetileté vody, řešení je obsaženo v projektové dokumentaci pro Bohumínsko a je postupně připravováno a realizováno. Podél Porubky se rozkládá zástavba obcí Krásné Pole, Vřesina a ostravských městských obvodů Poruba a Svinov (s Dubím). Dnešní povodňová ochrana obytné zástavby Poruby a Svinova, která je místy chráněna jen na Q5, je jednoznačně nedostatečná. Zkapacitnění koryta Porubky na vodu Q50 je z důvodů rozsahu záboru okolních pozemků a vyvolaných investic (rekonstrukce mostů a na ně navazujících komunikací, demolice řady nemovitostí, které by měly být chráněny, přeložky inženýrských sítí, řešení odvodnění vnitřních vod a zpětného vzdutí vod za povodní do kanalizací) prakticky nereálná. Proto se navrhuje upravit koryto Porubky na délce cca 4 000 m na kapacitu Q20, již lze taktéž dosáhnout zlepšení stavu průtočnosti u celé řady dnes nevyhovujících silničních mostů a u železničního mostu na trati ČD Přerov – Ostrava hl. n. Další zlepšení a navýšení ochrany proti průtoku Q50 až Q100 by bylo možno docílit jen zhotovením suchých poldrů směrem proti toku, nejlépe v území nad obcí Vřesina. Eventualita výstavby poldru závisí na dohodě řešící střet zájmů v tom smyslu, že opatření se buduje v území jedné obce a efekt z jeho existence slouží obci jiné. Jako nepatřičnou a z hlediska správce toku za zcela nepřiměřenou se považuje snaha řešit situaci povodňové ochrany u chatové osady v Krásném Poli, která vznikla živelnou výstavbou. Řeka Ostravice, především výstavbou údolní nádrže Šance v kombinaci s provedenými úpravami, je kapacitní do průtoků Q100. V návrhovém období bude nutno přistoupit jen k lokálnímu zvyšování, resp. dorovnání pravobřežních hrází ostravské říční trati na délce kolem 2 700 m za účelem získání jednotného převýšení hrází nad stoletou vodou spolu s řešením povodňové situace v povodí potoka Ščučí, z kterého je dnes zaplavována průtokem od dvacetileté vody městská část Ostrava – Hrabová. Dorovnání hrází je navrženo ve stavebně technických opatřeních a bude provedeno do r. 2005. Studijně bylo řešení pro Hrabovou připraveno v kombinaci ohrázování podél odlehčovacího ramene Ščučí v Hrabové se zřízením dalšího odlehčení ze Ščučího potoka do Olešné v Paskově, což mělo zajistit ochranu až proti stoleté vodě. Z důvodu záporného stanoviska majitelů pozemků není realizace odlehčení na katastru Paskova dále sledovaná, zvažuje se tedy zkapacitnění stávajícího odlehčení Ščučího potoka v Hrabové. Na území města Ostravy jsou v současné době vymezena záplavová území pro Lučinu v říčním km (ř. km) 0,00-9,05, Michálkovický potok v ř. km 2,55-4,65, Odru v ř. km 10,4-34,3, Opavu v ř. km 0,0-36,5, Ostravici v ř. km 0-14, Porubku v ř. km 0-12 a Ščučí v ř. km 0,0-5,3.


142



V okrese Karviná lze za nejohroženější z hlediska hustoty zástavby a rozsahu záplav označit území Bohumína, Karviné, Českého Těšína, částí Dolní Lutyně – Věřňovic a částí Doubravy, ležících v záplavových územích Odry a Olše. K opakovaným záplavám ale dochází též podél Petrůvky v Petrovicích, Stonávky v Těrlicku, v nezastavěném území podél Lučiny mezi Havířovem a Šenovem a v mnoha dalších menších lokalitách. Specifickým problémem Karvinska je vytváření gravitačně neodvodnitelných poklesových kotlin, které jsou důsledkem důlní činnosti. Katastrofální povodeň v červenci 1997 postihla z okresu Karviná především město Bohumín, kde při průtoku v Odře odpovídajícímu cca Q200 došlo k přelití hrází ve Starém Bohumíně a k zaplavení téměř celého města. Rozsah a délka trvání povodňového stavu způsobily v Bohumíně obrovské škody, které město zařadily mezi nejhůře postižené oblasti na Moravě. V ostatních sídlech v okrese nebyly následky této povodně tak vážné, protože Těšínská část Beskyd, kde pramení Olše a její přítoky, nebyla přívalovými srážkami zasažena tak výrazně jako část v povodí Ostravice a Jeseníky. Průtoky Olše a ostatních toků na Karvinsku dosahovaly maximálně hodnot Q20. Bohumínsko je území s velmi komplikovanými odtokovými poměry z hlediska vzniku záplav. Ty způsobují hlavní dva vodní toky – Odra s Olší – v kombinaci s místními drobnými vodotečemi, u kterých se uplatňuje zpětné vzdutí povodňových vod z obou hlavních recipientů. Významná část zástavby v tomto prostoru je přímo ohrožována již vodou dvacetiletou a řešení tohoto neutěšeného stavu bylo dosud vždy spojováno s definitivním a cílovým uspořádáním v podobě regulované a splavněné řeky Odry. Tato cesta však po desetiletích optimistických prognóz dosud nevedla k požadovanému cíli a po katastrofální povodni v roce 1997 začal být sledován pod společenským tlakem směr usilující provést protipovodňová opatření ještě v předstihu před tím, než bude vybudováno v pozdějším výhledu cílové řešení v podobě průplavního spojení. U těchto opatření byl původně navrhovaný stupeň povodňové ochrany uvažován na 50-letou vodu, to však doznalo k současnému stavu postupně změny v tom smyslu, že se navrhuje nyní ochrana na Q100, a to především z důvodu ochrany připravované dálnice D 47 a vzhledem k již zanedbatelnému nárůstu nákladů mezi řešením na Q50 nebo na Q100. Tato uvažovaná opatření k zabezpečení protipovodňové ochrany zástavby Bohumínska, která zatím nebudou využívat budoucího uspořádání splavněné Odry, spočívají ve výstavbě přibližně 23 km dlouhých, od Odry odsazených hrází, v odlehčení koryt v délce 5 km a v mobilní instalaci tří čerpacích stanic k přečerpávání vnitřních vod. Práce na protipovodňové ochraně Bohumínska byly zahájeny, jsou průběžně realizovány nebo již hotovy. Jedná se o stavby 1 až 6, jejichž dokončení se předpokládá na konci roku 2006, následně bude upraven rozsah záplavového území (podmínkou je dokončení souvisejícího úseku dálnice D 47, který uceleně propojí již vybudovaná vodní díla na ochranu proti povodním). Oblasti nad železniční tratí ČD budou řešeny stavbami 7, 8 a 9 v předpokládaném období 2007 – 2010. Po jejich realizaci bude opět upraven rozsah záplavových území. Všechny dřívější záměry na zlepšení ochrany před povodněmi v předmětném prostoru uvažovaly s provedením regulace toku Odry v trase průpichu hraničních meandrů. Mimo povodňovou ochranu bylo smyslem tohoto záměru i stabilizovat trasu toku, který zde vytváří státní hranice mezi ČR a PR. Odra a její hraniční meandry jsou však dnes ceněny i ekologicky, protože tzv. putování meandrů vytváří nová stanoviště pro flóru a faunu a kromě vlastní CHKO Poodří se na celé Odře jedná o poslední úsek se zachovalou přirozenou dynamikou koryta. Je snaha zařadit tyto hraniční meandry Odry (v duchu směrnice Evropské společenství EHS č. 92/43) jako jeden z článků do evropské ekologické soustavy NATURA 2000. Uvedená snaha je v přímém rozporu se zásadou na směrovou neměnnost koryta hraničního toku, jehož střednice vytváří vlastní státní hranice. Správce povodí Odry snahu o ponechání meandrující Odry podporuje. Stružka je vodním tokem, který územím, kudy protéká, mění odshora postupně svůj název – z Orlovské Stružky na Rychvaldskou a následně pak na Stružku Vrbickou. Celé její povodí je silně degradováno důlními vlivy. Dvě největší odtokové závady byl již odstraněny. Byla provedena rekonstrukce zaklenutého úseku Stružky přes Orlovou na 100-letou vodu a zhotoven byl nový železniční most na trati ČD v úseku Ostrava hl. n. – Bohumín. Protipovodňová opatření nejsou nutná a proto nejsou připravovaná. Historicky Stružka protékala Bohumínem a jako opatření proti povodním se již v minulosti vybudovalo koryto přes Vrbici do Odry. Původní koryto tak dnes odbočuje od tzv. Rychvaldského jezu a nese odtud název Bohumínská stružka, jejíž povodňové řešení je součástí řešení „Bohumínská“. U Olše je situace při řešení odtokových poměrů poněkud ztížena skutečnosti, že značná část délky koryta Olše s Petrůvkou vytváří státní hranice mezi ČR a PR. Český Těšín je chráněn dostatečně na Q50. Lokální odtokové závady přetrvávají na soutoku Olše s Ropičankou. Řešení souvisí především s úpravou silničního mostu přes výustní trať Ropičanky a další lokální závady. Obdobná závada existuje na soutoku Olše se Sadovým potokem, jejíž řešení je projekčně připraveno v podobě výstavby opěrných zdí, a na soutoku Olše s Hrabinkou, kde je nutno odstranit či zvýšit silniční most, přeložit nadzemní potrubí, odstranit stupně v korytě, koryto místně rozšířit a zvýšit jeho levý břeh.


143



Nejsložitější na řece Olši byla z povodňového hlediska situace v Karviné. Zcela nevyhovující stav byl v ochraně proti povodním v prostoru mostu Sokolovských hrdinů v Darkově, který měl kapacitu mezi Q5 až Q10. Zvýšení mostu bylo realizováno v roce 2004. Následně se zvýšila navazující pravobřežní zeď podél 3 lázní na délce 140 m, a to až proti vodě stoleté, protože velká část jejího průtoku (kolem 100 m /s) ohrožovala celou Karvinou. Jinak se v Karviné v současné době zvyšují protipovodňové hráze až k soutoku s Petrůvkou z titulu důlních škod podle skutečně proběhlých poklesů. V současné době se rovněž zpevňuje a upravuje niveleta hráze ve Věřňovicích, kterou tvoří příjezdová cesta, což zajistí ochranu až proti vodě padesátileté. Tato stavební akce však nevyřeší problematiku odvedení tzv. vnitřních vod ze zahrázovaného prostoru Věřňovic a vliv zpětného vzdutí kanalizací do obce, kdy tento problém vyvstane od průtoku pětileté vody a vyšší. Na řece Stonávce byla postavena údolní nádrž Těrlicko, která transformuje povodňové průtoky a říční trať pod ní není povodněmi ohrožována. Vybřežení velkých vod se pravidelně opakuje jen nad údolní nádrží Těrlicko, kde leží již v záplavě pětileté vody chatová osada Hradiště. Osada vznikla postupně bez souhlasu vodohospodářského orgánu a stanoviska správce toku na místě, kde byly v souvislosti s výstavbou přehrady v šedesátých letech provedeny výkupy staré zástavby právě proto, aby k jejich zaplavování nedocházelo. Pod nádrží Těrlicko na Stonávce nejsou evidovány větší odtokové problémy vyjma prostoru mostu silnice Ostrava – Karviná v Karviné 2 Doly, což by měl řešit jeho správce. Neutěšená situace přetrvává na řece Petrůvce, kde jsou nemovitosti zaplavovány již průtokem mezi Q5 až Q10. Byl zpracován projekt na ochranu Petrovic u Karviné před záplavami z Petrůvky, který navrhoval zřízení odlehčovacího ramene, avšak cena výstavby byla neúměrně vysoká (kolem 90 mil. Kč). V současné době je pro sídlo Petrovice u Karviné navrhováno řešení s ochranou pouze nejvíce ohrožených objektů souvislé zástavby s tím, že některé domy zůstanou v záplavovém území a budou řešeny pouze povodňovým plánem. Návrh opatření spočívá ve vybudování soustavy hrází většinou odsazených od koryta toku v celkové délce 2,4,kmm a výšce 0,5 až 1,5 m. V úseku 80 m, kde je stávající zástavba umístěna v bezprostřední blízkosti toku, je navržena opěrná zeď. Zhoršené odtokové poměry jsou na Karvinsku i na mnohých drobných tocích. Např. v povodí Lutyňky došlo výstavbou sídlišť k podstatnému úbytku přirozených retenčních ploch a při vydatnějších srážkách dochází k zaplavování území a erosivnímu poškozování koryt vodních toků. Na území bývalého okresu Karviná jsou v současné době vymezena záplavová území pro Bohumínskou stružku v ř. km 0,00-10,53, Hrabinku v ř. km 0,00-6,25, Chotěbuzku v ř. km 0,000-9,735, Karvinský potok v ř. km 0,000-6,05, Larischův příkop v ř. km 0,000-1,025, Lučinu v ř. km 15,295-25,211, Michálkovický potok v ř. km 0,00-2,55, Karvinskou Mlýnku v ř. km 0,000-3,846, Odru v ř. km 0,0-10,4, Olši v ř. km 0,255-48,000, Orlovskou Stružku v ř. km 0,000-14,115, Petrůvku v ř. km 0,00-14,27, Petřvaldskou Stružku v ř. km 0,00-4,68, Ropičanku v ř. km 0,0 – 1,5, Sadový potok v ř. km 0,00 – 5,11, Stonávku v ř. km 0-21, Sušanku v ř. km 0,00-10,37 a Železárenský potok v ř. km 0,00-2,53. Známo je rovněž záplavové území Mizerovského potoka v Karviné, které bylo stanoveno v rámci hydrotechnických výpočtů kanalizačních sběračů v Karviné. Pro inundační území řeky Lučiny v Havířově při průtoku Q100 je Městským úřadem vyhlášena stavební uzávěra, která je respektována i v územním plánu Havířova. S problematikou ochrany území s rizikem zatopení souvisí stanovení a využití území v dosahu zvláštních povodní, tzv. průlomových vln vodohospodářských nádrží. Hranice dosahů průlomových vln jsou stanoveny studiemi kritických provozních situací jednotlivých vodních děl. V současné době není znám žádný právní předpis, který by upravoval využití takto vymezeného území. Z pohledu jednotlivých resortů se jedná více méně o doporučení, které aktivity nejsou vhodné, např. z hlediska civilní obrany by v území neměly být budovány úkryty CO, z hlediska hygieny by zde neměly být sklady jedovatých či jinak nebezpečných látek, z hlediska energetiky by zde neměla být budována významnější energocentra, z podnikatelského hlediska by zde neměly být umísťovány sklady cenného zboží apod. Závazné regulativy pro takto ohrožená území by měly být součástí krizových a havarijních plánů měst a obcí.


144



h) 2

Návrh

Územní plán navrhuje v souladu se zadáním plánovat protipovodňovou ochranu území podle normy TVN 75 2103 Úpravy řek (z r. 1998), která doporučuje ochranu historických center měst v historické zástavbě nejméně na Q100, ochranu souvislé zástavby průmyslových areálů, liniových staveb a objektů nejméně na Q50 a rozptýlené bytové a průmyslové zástavby nejméně na Q20. Této ochrany lze dosáhnout více způsoby či jejich kombinací : - zachycením povodňových průtoků v retenčních prostorech nádrží či inundačních území - zvýšením kapacity koryt vodních toků jejich regulací či ohrázováním - úpravou odtokových poměrů v celém povodí (protierozní opatření, zalesňování, zatravňování apod.) - vymístěním objektů vyžadujících ochranu ze záplavových území nebo jejich bezpečnou úpravou. ÚPN VÚC je koordinován s „Koncepčním dokumentem pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje v přechodném období do r. 2010“ (schválen zastupitelstvem MSK 9/2003) a jeho probíhající aktualizací, který vychází ze stejných zásad. Z průběhu nedávných povodní je zřejmé, že zásadní význam má zachycení povodňových průtoků nad ochraňovaným územím. Z regionálního hlediska je kromě posílení ochranné funkce stávajících vodních nádrží úpravou manipulačních řádů plánováno i vybudování nádrží nových, které by měly význam pro řešené území. V souladu se Směrným vodohospodářským plánem a územními plány velkých územních celků Beskydy a Jeseníky je doporučeno vybudování několika retenčních nádrží mimo řešené území. V řešeném území je navrženo vybudovat retenční nádrže především na Porubce a v povodí Lutyňky, místní význam bude mít rovněž realizovaný poldr v Hrabové a dešťové zdrže v Karviné (zde se též uvažuje s retenční nádrží v Mizerově). Na Porubce jsou navrženy (dle SOP Aquatis a.s. 9/1999) dvě suché nádrže. První z nich s hrází výšky 7 m v ř. km 7,605 (k. Poruba – Ves, cca 200 m nad koupalištěm) zadrží 253,2 tis. 3 m vody, zátopa po kótu 238,3 m n.m. zasáhne až za silniční most ve Vřesině, který bude nutno rekonstruovat. Na levém břehu u mostu bude nutno ohrázovat levobřežní konec zátopy boční hrází délky 350 m. Druhá nádrž je navržena celá v k. ú. Vřesina (hráz výšky 9,33 m, objem 382,5 tis. m3, max. hladina na kótě 245,12 m n.m., levá boční hráz délky 400 m, přeložky koryta nad a pod nádrží v délce 410 a 250 m). Jiným způsobem nelze ochranu zaplavovaného území ve Svinově a v Porubě alespoň na Q50 zajistit. Území nádrží je dnes rovněž v záplavovém území a pro jiné stavby stejně nevyužitelné. Několik objektů v zátopě budoucích nádrží bude nutno vykoupit. Dále se předpokládá navýšení tělesa souběžné silnice a tramvajové trati místně až o 1 m. V povodí Lutyňky jsou dle studií „Posouzení odtokových poměrů Hraničního potoka (Výšiny) a bezejmenného potoka (Olmovce) – ing. Dubová 10/2001“ navrženy dvě retenční nádrže. První z nich na Výšině (V = 8,5 tis. m3, H = 4 m) umožní transformaci průtoků z Q100 = 2,3 m3/s na Q5 =0,5 m3/s. Druhá 3 3 3 na Olmovci (V = 24 tis. m , H = 6 m) transformaci z Q100 =1,5 m /s na Q5 = 0,2 m /s. Spolu se stávající 3 retenční nádrží na Lutyňce (V = 60 tis. m ) budou mít význam nejen pro stávající zástavbu, ale jistě i pro uvažovanou strategickou průmyslovou zónu v Dolní Lutyni. Zvýšení ochrany území před povodněmi technickými úpravami toků je navrženo zejména v Ostravě na Porubce a v Karviné. U Porubky se bude jednat o dílčí přeložky a směrové úpravy toku a především odstranění či rekonstrukce mostních objektů, lávek a propustků, bránících volnému průtoku vod při zvýšených průtocích. V Karviné jsou úpravy nutné na drobných místních vodotečích (Mlýnka, Larischův příkop), které mají místy kapacitu pouze Q2 až Q5. Dobudováním hrázových systémů a vyřešením problémů vnitřních vod je navrženo zajistit požadovanou ochranu území v Ostravě – Hrušově, Koblově a Antošovicích a v okrese Karviná především v Bohumíně a Petrovicích. Tyto stavby mají přes svou nezpochybnitelnou důležitost víceméně lokální charakter a jsou pouze informativně uvedeny v následující tabulce, aby mohly být doplněny do územních plánů příslušných měst a obcí. Ve městě Ostravě se v letech 2007 až 2010 bude pokračovat v rekonstrukcích hrází podél řeky Odry v Přívoze, Hrušově a Zábřehu a realizovaná bude levobřežní hráz v Antošovicích a v části Koblova. Význam přesahující území jednoho města či jedné obce má výstavba hrází Vrbické stružky, která zajistí ochranu proti zpětnému vzdutí z Odry jak v Ostravě – Hrušově, tak v Bohumíně – Pudlově a Vrbici. Nadmístní význam má rovněž protipovodňová ochrana uvažované strategické průmyslové zóny v Dolní Lutyni, pro kterou bude nutno teprve zpracovat komplexní studii, řešící jako možné ohrožení průsaky starých hrází Olše, tak zaplavování z místních melioračních příkopů a stružek. Opatření navržená na Petrůvce bude nutno odsouhlasit Polskou stranou. Zvýšení ochrany Kopytova nad Q20 závisí na realizaci plánovaných protipovodňových úprav na Polském území.


145



Vliv úpravy odtokových poměrů v povodí na zajištění protipovodňové ochrany je významný spíše v horských a podhorských územích a při krátkodobých přívalových deštích. V řešeném území lze doporučit pouze rozumné nakládání s dešťovými vodami při řešení odkanalizování území. Při stavebních úpravách pozemků a objektů by měl být důraz kladen na možnost vsakování neznečištěných srážkových vod do terénu zřizováním propustných zpevněných ploch, zelených střech a miskovitě upravených zelených ploch, které zadrží a zpomalí přívalovou vlnu. Rovněž návrh na uvolňování známých záplavových území má v ÚPN VÚC spíše deklarativní charakter, protože se nelze detailně zabývat kapacitou jednotlivých komunikačních propustků apod. Obecně však je nutno považovat záplavová území za zcela nevhodná pro novou občanskou i průmyslovou zástavbu a nezbytně nutné komunikační prvky v inundacích navrhovat v souladu s požadavky na bezpečný průchod velkých vod. Podle zákona o vodách nelze ve vymezených aktivních zónách záplavových území budovat žádné stavby s výjimkou vodních děl a nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury. Využití záplavového území mimo aktivní zónu je navrženo regulovat minimálně v tom smyslu, že zde nebudou umisťovány či prováděny stavby zdravotnických zařízení, sociálních ústavů, školních či rekreačních zařízení a dalších veřejných staveb obdobného charakteru a objekty, v nichž se nakládá se závadnými látkami.


146



PŘÍLOHA f) 2.C PŘEHLED PROTIPOVODŇOVÝCH OPATŘENÍ Ohrožené území OV – Zábřeh

1)

Q stav 100

– Přívoz

Odra

20

100

Zpětné vzdutí Černého příkopu

– Hrušov

Odra

10

100

Zpětné vzdutí Vrbické stružky

– Antošovice

Odra

20

100

Chybí hráz

– Koblov

Odra

10

20

Chybí hráz

– Poruba – Svinov – Dubí

Porubka

5

50-100

Nekapacitní koryto zpětné vzdutí z Odry těsnost zástavby

– Krásné Pole

Porubka

5

20

– Hrabová

Ostravice Ščučí

100 20

100 100

Ohrožení chatoviště Zpětné vzdutí odlehčovacího ramene, nekapacitní koryto

– Martinov

Opava

5

20

– Třebovice

Opava

50

100

Odra

10

100

Chybí hráz

Vrbická stružka

10

100

Zpětné vzdutí z Odry až do Hrušova Zpětné vzdutí z Odry

Bohumín – Pudlov – Vrbice

Q návrh 100

2)

Vodní tok Odra

Bajcůvka

Karviná

Olše

5-100

20-100

Dolní Lutyně – Věřňovice Český Těšín

Olše

10

50

Olše

50

50

Petrůvka

2

20

Stonávka 2

2

20

Petrovice u Karviné Těrlicko

Poznámka :

1) 2) 3)

Problém Malé převýšení

Ohrožení chatoviště

Účinky poddolování Zpětné vzdutí kanalizací při Q5 Zpětné vzdutí Ropičanky a Sadového potoka Nekapacitní koryto Ohroženo chatoviště

3)

Řešení Rekonstrukce a zvýšení PB i LB hráze (km 24,3-26,0) Přeložka výustní trati Černého příkopu (v realizaci s D 47) Rekonstrukce a zvýšení PB i LB hráze (km 15,57-16,82) Viz opatření v Bohumíně, rekonstrukce a zvýšení PB hráze (km 12,70-14,95) Výstavba LB hráze (km 9,2-12,0) Částečné vymístění ohrožené zástavby a částečné ohrázování Úprava koryta na Q20 v km 0,9-7,2, výstavba poldrů ve Vřesině (zvýšení ochrany na Q50Q100) Výstavba odlehčovacího ramene (km 10,68-11,60) Zvýšení LB hráze Ostravice (328 m) zkapacitnění Ščučího potoka a jeho odlehčovacího ramene Řešení se nenavrhuje Souvisí s výstavbou Severního spoje Výstavba PB hráze v Pudlově (1810 m) Výstavba LB hráze (km 0-2) Výstavba PB hráze (1244 m) Výstavba LB hráze (785 m), odvodňovacího příkopu (1115 m) a povodňové ČS Rekonstrukce hrází a dostavba zdi podél lázní Dobudování hrázového systému Souvisí s přestavbou mostu

Výstavba hrází (km 2,0-4,6 a 9,9-11,5) Řešení se připravuje

stávající úroveň ochrany doporučená úroveň ochrany LB – levobřežní, PB – pravobřežní, ČS – čerpací stanice


147


B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY f) 3 ENERGETIKA

f) 3

ENERGETIKA

a)

ZÁSOBOVÁNÍ ELEKTRICKOU ENERGIÍ

a) 1

Zhodnocení současného stavu

Zdroje el. energie - výrobu el. energie a její dodávku do rozvodných sítí ČEZ - Severomoravská energetika a.s zajišťují: - České energetické závody, a.s.(ČEZ) - Elektrárna Dětmarovice (EDĚ) - Dalkia ČR a.s. (dříve MST) – Elektrárna Třebovice (ETB), Teplárna Přívoz (TPV), Výtopna Mariánské Hory (VMH), Teplárna ČSA (TČA) a Teplárna Karviná (TKV) - Průmyslové podniky Mittal Steel Ostrava a.s.( dříve Nová huť) a Vítkovice a.s. Přehled zdrojů el. Energie a jejich instalovaný výkon je uveden v následující tabulce : Výrobce

Instalovaný výkon [MWe ]

El. Dětmarovice (EDĚ) Elektrárna Třebovice (ETB) Teplárna Karviná (TKV) Teplárna ČSA (TČA) Teplárna Přívoz (TPV) Mittal Steel Vítkovice Výtopna Mariánské Hory Region celkem Poznámka :

800 177 (od 1. 11. 2004) 55 24 12,8 254 79 0,7 (od 1. 4. 2004) 1 402,5

V elektrárně Třebovice byl k 1.11. 2004 nahrazen stávající kondenzační turbogenerátor TG 14 (50 MW) novým odběrovým turbogenerátorem TG 16 ( 72 MW). Ve výtopně Mariánské Hory byl k 1.4.2004 uveden do provozu protitlaký turbogenerátor TG1 (0,7 MW)

Výkonová bilance zájmového území regionu je kladná, špičkový odběr se pohybuje v rozmězí 1000 – 1050 MW. Přebytek výkonu, zejména z výroby el. energie v EDĚ je dodáván do nadřazené přenosové soustavy. V případě krátkodobého výkonového deficitu (odstávaky zdrojů) je potřebný výkon zajištěn z nadřazené přenosové soustavy - transformací 400/110 kV a 220/110 kV v uzlech Albrechtice, Nošovice a Lískovec.

Nadřazená přenosová soustava - nadřazená přenosová soustava zajišťuje přenos el. výkonu do míst s jeho trvalým deficitem s vazbou na Polskou republiku. V území regionu je zastoupena vedeními VVN 400 a 220 kV: VVN 460 400 kV Nošovice - Albrechtice VVN 443 400 kV Albrechtice - Wielopole VVN 444 400 kV Nošovice - Wielopole VVN 245 – 246 220 kV Lískovec – Kopanina, Bujakow Jediným uzlovým bodem nadřazené přenosové soustavy v území je transformační stanice 400/110 kV Albrechtice s výkonem 2x250 MVA. Správcem nadřazené přenosové soustavy je ČEPS, a.s. (Česká přenosová soustava, a.s.) Distribuční soustava VVN - 110 kV - distribuční soustava VVN -110 kV zajišťuje přenos el. výkonu z uzlových bodů nadřazené přenosové soustavy a elektráren pro napájecí body - transformační stanice VVN/VN, přičemž používaná napětí VN jsou 23, 10,5 a 6,3 kV. Distribuční síť 110 kV je na území ostravsko – karvinského regionu značně zahuštěna. Kromě linek VVN 691 a 692 (vývody z EDĚ) jsou všechna vedení provedena jako dvojitá s vodiči 3x150 - 3x2x670 AlFe. Technický stav distribuční sítě 110 kV je dobrý, převážná část je ve stáří 15 - 25 let. Provozovatelem sítě 110 kV ČEZ – Distribuce, a.s.


148



Distribuční síť 110 kV byla doplněna novým dvojitým vedením 110 kV důl Darkov – důl ČSM – Polská republika, jehož provozovatelem je a.s. OKD. Na distribuční síť 110 kV je napojeno celkem 30 napájecích uzlů 110 kV s 69 transformátory VVN/VN s celkovým výkonem 2 345 MVA. ČEZ - Severomoravská energetika a.s. z toho provozuje 12 napájecích uzlů s výkonem 1 168 MVA. Celkový přehled napájecích uzlů 110 kV je uveden v následující tabulce : ČEZ – Distribuce a.s. Název uzlu Převod [kV/kV]

Počet [ks]

TR Výkon [MVA]

Třebovice Teplárna Přívoz Kunčice Černá louka Výškovice Martinov Albrechtice 110 Bohumín - Pudlov Karviná - Petrovice Havířov Orlová Doubrava

5 4 3 3 2 2 2 2 2 2 1 2

243 100 140 130 65 50 65 80 100 80 25 90

ČEZ - Distribuce a.s. - celkem

30

1 168

Ostatní provozovatelé : Název uzlu Převod [kV/kV]

Počet TR [ks]

Výkon TR [MVA]

Vítkovice I – III Mittal Steel I – IV MCHZ Ostrava Teplárna Karviná Důl ČSA Karviná Důl ČSM Stonava Důl Lazy Orlová Důl Fučík Petřvald Důl 9. Květen Stonava Důl Dukla Havířov Důl Darkov HZ Důl Darkov PZ ŽDB I – II

8 309 6 315 2 50 2 63 3 90 2 80 2 80 zrušeno bez náhrady 2 80 2 100 3 120 3 75 4 115

110/23/10.5 110/23 110/23 110/23 110/10,5/6,3 110/10,5/6,3 110/23 110/23 110/23 110/23/6,3 110/23 110/23

110/23 110/23 110/23 110/23 110/23/6,3 110/23/6,3 110/23/6,3 110/23 110/23 110/23 110/23/6,3 110/23/6,3 110/23

Ostatní - celkem Region - celkem

39 69

1 177 2 345 MVA

Celkový špičkový odběr z napájecích bodů 110/VN dosahuje 600 – 650 MW , z toho 260 – 280 MW připadá na odběr z uzlů ČEZ – SME, a.s. U distribučních napájecích bodů provozovaných ČEZ – SME, a.s., která je výhradním dodavatelem el. energie pro obyvatelstvo a maloodběr je ve srovnání s minulými lety patrná stagnace zatížení, u ostatních napájecích bodů je zřejmý pokles zatížení. Tento stav u obyvatelstva a maloodběru je dán zastavením růstu elektrického přímotopného vytápění, u ostatních pak poklesem výroby. V řešeném území bylo v r. 1997 evidováno celkem 303 820 odběratelů s ročním odběrem 1 117 GWh.


149



Distribuční sítˇ 22 kV – venkovní distribuční síť 22 kV ve správě ČEZ - Diostribuce a.s. zajišťuje dodávku el. energie k jednotlivým sídlům. Hlavní napájecí linky 22 kV jsou různého stáří a provedení, převážně s vodiči 3x120 AlFe. K hlavním napájecím linkám na území Ostravy patří VN 03 – 54 Třebovice – Bílovec; VN 13 – 14 Kunčice – Ostrava; VN 179 (dříve VN17) – 18 Třebovice – Dolní Benešov; VN 177 (dříve VN 19) Třebovice – Ostrava; VN 184 (dříve VN 104) Ostrava – Dolní Benešov, na území Karviné pak VN 174 (dříve VN 12) Bohumín – Orlová, VN 60 Orlová – Karviná , VN 74 Kunčice – Albrechtice, VN 79 Albrechtice – Lískovec, VN 105 Albrechtice – Ropice, VN 39 Ropice – Karviná. Kabelová distribuční síť 22 kV je plošně provozována ve městech Bohumín, Český Těšín, Orlová, dále v městských částech Havířov – Šumbark (nová zástavba), Ostrava Fifejdy a v části městského centra v Ostravě. Distribuční síť 10 a 6 kV - kabelová distribuční síť 10 kV je plošně provozována v městské části Ostrava – Poruba (IV.- VIII. obvod) s napojením na rozvodnu 110/10 kV Martinov a rozvodnu 22/10/6 kV Poruba B a městské části Ostrava – Jih (Starý Zábřeh, Jižní město, Výškovice, Bělský les a Dubina) s jediným zdrojem - rozvodnou 110/10 kV Výškovice. Kabelová distribuční síť 6 kV je plošně provozována v městech Karviná a Havířov, částečně pak v městském centru Ostravy, Mariánských Horách, v městské části Ostrava – Poruba (I.- III. obvod) a městské části Ostrava – Jih (Zábřeh, Hrabůvka). Obecně lze konstatovat, že provozované sítě 6 kV ve stáří 40 – 50 let technicky dožívají a nevyhovují svými přenosovými schopnostmi. Přechod z napěťové hladiny 6 kV na 22 kV probíhá v současné době v Ostravě – centru a zahájena byla také v Karviné a Havířově. Provozovatelem těchto sítí v regionu je ČEZ Distribuce a.s.. Rozvodný závod Ostrava. V území je dále provozována distribuční soustava 22 kV ve správě OKD, která zajišťuje dodávku el. energie do důlních závodů bez vlastní TS 110/22 kV a náhradní napájení mezi důlními závody. V souvislosti s útlumem důlní činnosti jsou v těchto sítích značné přenosové rezervy.

a) 2.

Návrh řešení

Vývoj špičkového zatížení - hospodářským vývojem po r. 1989 se snížilo špičkové zatížení napájecích uzlů o cca 15 %. Současný vývoj spotřeby el. energie svědčí o výrazné změně skladby u jednotlivých odběratelů ve prospěch rozvoje terciální sféry a obyvatelstva. Po razantním nárůstu špičkového zatížení v letech 1994 - 96 z důvodu připojování elektrických přímotopů, se během návrhové období očekává zmírnění tohoto růstu a jeho ustálení na ročním přírůstku ve výši 1 - 2% na cca 1130 MW v r. 2010, a 1200 MW v r. 2015. Očekávané snižování energetické náročnosti průmyslové výroby může tento nárůst mírně snížit. Zdroje elektrické energie - výstavba nových zdrojů el. energie na území regionu vyplývá především z mimoregionálních potřeb a snahy využít el. energii jako výhodný vývozní artikl. Obecně lze konstatovat, že pro výstavbu nových zdrojů jsou v území regionu dobré technické podmínky jako vhodné lokality výstavby, dostupnost paliva, likvidace zbytků spalování suchou cestou, dostatek kvalifikovaných pracovních sil a odbytové podmínky zejména pro vyrobené teplo. Podmínkou je dodržení zpřísněných emisních limitů tuhých emisí, SO2 a NOx. K výstavbě nových zdrojů se nejlépe hodí lokality stávajících elektráren, které poskytují základní infrastrukturu a prověřené podmínky i kvalifikované pracovní síly. Elektrárenská společnost ČEZ, a.s. která vyrábí 75% elektřiny v České republice, uvažuje s možností výstavby nového uhelného zdroje s výkonem 300 MW e s příp. dostavbou dalších 300 MW e v Dětmarovicích, jako jedné z možných lokalit. Výstavba nového zdroje by v tomto případě byla realizována na stávajících pozemcích ČEZ-EDĚ v areálu elektrárny. Jako palivo se předpokládá černé energetické uhlí, zásobování surovou vodou z řeky Olše, likvidace zbytků spalování v dolech OKD. Čištění spalin nového zdroje bude provedeno na limity, které se předpokládají v Evropském společenství po r. 2010 Rozvojové aktivity a.s. Dalkia ČR – divize Karviná ( dříve TEK ) byly v uplynulých letech zaměřeny především na ekologizaci a zefektivnění provozu stávajících zdrojů. Výroba tepla a el. energie je od roku 1998 soustředěna do zdrojů TKV a TČA. Zdroj Teplárna Suchá (TSU) byl ostaven. V rámci modernizace TKV byla mimo jiné instalována kondenzační odběrová turbina s výkonem 40 MW e u stávajícího zdroje. Další rozvoj zdrojů TKV a TČA po r. 2005 předpokládá buď vyvedení tepla z EDĚ do oblasti Karviné


150



(projekt JVCD) nebo provoz stávajících zdrojů (s jejich II. etapou modernizace po r. 2010), event. částečné využití stávajících zdrojů doplněných výstavbou energetického bloku v oblasti TKV (projekt EZK s 2 fluidními kotli a - 400 t h-1 (2x315 MW t) a 1 odběrovou turbinou s výkonem 270 MW e. ) Společnost Slezská energetika s.r.o. uvažuje s výstavbou nového elektrárenského bloku v areálu dolu ČSM Stonava. Palivová základna pro tento blok je navržena pro spalování především černého uhlí z vlastního dolu, příp. z revíru OKD. Nový energetický zdroj Stonava (EZS) bude na základě souhlasného stanoviska Ministerstva životního prostředí sestávat ze dvou bloků, každý o výkonu 55 MW e s tím, že musí být splněny garantované hodnoty uvedené v podmínkách stanoviska v následující posloupnosti : -1

-

zahájit výstavbu 1. bloku o parametrech cca 185 tp h , tj. cca 150 MW t a 55 MW e jako modernizaci stávajícího zdroje teplárny ČSM Stonava

-

výstavbu 2. bloku o stejných parametrech jednoznačně podmínit zrušením jiného energetického zdroje v regionu, který z hlediska emisí bude minimálně srovnatelný s novou kapacitou. Po uvedení 2. bloku do provozu bude trvale odstavena teplárna dolu ČSM Stonava.

Návrh ÚPN VÚC podnikatelské záměry na výstavbu nových energetických zdrojů v karvinském regionu akceptuje jako alternativní řešení s tím, že nepovažuje realizaci všech zdrojů v daném časovém horizontu za potřebnou a ekologicky únosnou. V případě, že nedojde k realizaci vyvedení tepla z EDĚ do soustavy Karviná, Havířov, doporučuje se v souladu s územním plánem města Karviná realizovat projekt EZK, případně pokračovat v modernizaci stávajících výrobních bloků na TKV a TČA. Zpracovaná Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje pouze okrajově zmiňuje výstavbu nového energetického zdroje spol. Slezská energetika ve Stonavě a ostatními zdroji se nezabývá. Výroba el. energie v teplárně TČA bude během návrhového období zachována nebo v případě realizace vyvedení tepla z EDĚ omezována v důsledku předpokládaného zrušení tohoto zdroje. Zrušení zdroje TČA je také vázáno na budoucí spolupráci mezi EDĚ a společností Dalkia ČR - divize Karviná při společných dodávkách tepelné energie do stávajících a nově budovaných systémů CZT . Nelze předpokládat, že by společnost Dalkia ČR ukončila provoz svých kogeneračních zdrojů v divizi Karviná (TKV a TČA) a přestala dodávat teplo do stávajících systémů CZT v Karviné a Havířově. Výroba el. energie v závodních elektrárnách Vítkovice, Mittal Steel a ŽDB bude udržována ve stávajícím rozsahu. Další výrobu el. energie lze očekávat výstavbou kogeneračních jednotek jako náhrady za dožívající tepelné zdroje zařazené v registru REZZO 1 ve výši 20 - 30 MW. Obnovitelné zdroje elektrické energie (malé vodní elektrárny, větrné elektrárny) budou mít svým významem pouze lokální charakter, bez rozhodujícího vlivu na zásobování el. energií v zájmovém území. Jejich zřizování, pokud bude v souladu s podmínkami ochrany přírody a režimy odtokových poměrů, je žádoucí podporovat. Nadřazená distribuční soustava - pro distribuční soustavy VVN 400 a 220 kV se s výstavbou nových napájecích bodů VVN/110 kV se neuvažuje. V souvislosti se strategickým rozvojem přenosové soustavy ČEPS a.s. a předpokládaným posílením přenosového profilu elektrické energie mezi Polskem a ČR (požadavek EU do r. 2010) dojde k rekonstrukci stávajícího vedení VVN 443 – 444. Tato rekonstrukce (výměna vodičů) bude realizována ve stávající trase, bez nároku na zábor území a ve stávajícím koridoru ochranného pásma. Z hlediska výhledových zájmů společnosti ČEPS a.s. se uvažuje s vyvedením výkonu z případného nového energetického zdroje v Elektrárně Dětmarovice do Nošovic a dále do rozvodny Albrechtice. Trasa nového vedení 2 x 400 kV v úseku Dětmarovice - Nošovice je převzata z návrhu dokumentace k územnímu řízení (Energovod Praha, 03/1999 Pro výhledové prodloužení trasy vedení 400 kV z Nošovic do Albrechtic se předpokládá se, že tento úsek vedení bude realizován v trase stávajícího jednoduchého vedení VVN 460. Ochranné pásmo případného nového vedení bude stanoveno podle platného energetického zákona. Distribuční soustava 110 kV - distribuční soustava 110 kV v území je stabilizována a její provoz bude probíhat nadále bez podstatných změn. V souvislosti s výstavbou nového energetického zdroje EZK se uvažuje s vyvedením výkonu po stávajících linkách 110 kV do uzlu Albrechtice (VVN 623-624 a VVN 625626), které bude nutno rekonstruovat. V případě výstavby nového energetického zdroje ve Stonavě bude vyvedení výkonu zajištěno novým jednoduchým vedením 110 kV Stonava – Albrechtice. Pro zajištění příkonu průmyslové zóny Dolní Lutyně - Letiště se navrhuje výstavba napájecího vedení 110 kV z rozvodny Bohumín – Pudlov příp. vedení 110 kV z Elektrárny Dětmarovice (v souběhu se stávajícím vedením VVN 691).


151



Během návrhového období lze očekávat především rekonstrukce linek VVN -110 kV postavených před r. 1960 a provedení některých dílčí přeložek: V souvislosti s výstavbou dálnice D 47 byly realizovány přeložky vedení VVN 615 - 616 a 614 - 647 ve Svinově, vedení VVN 633 - 634 a VVN 5641 spolu s přeložkami VN 177 (dříve VN 19) – VN 167 (dříve VN 40, VN 179 (dříve VN 17) a vedení VVN 631 - 632 v Bohumíně – Vrbici, navržena je dále přeložka vedení VVN 691 v Bohumíně. Záměry nové výstavby v lokalitách Ostrava - Svinov a Havířov - Životice vyvolávají potřebu přeložek vedení 110 kV VVN 651 - 652 a VVN 611 - 612 mimo území budoucí zástavby. Část trasy vedení 110 kV VVN 613 - 648 procházející zastavěným územím Hrabůvky se výhledově navrhuje uložit do kabelu. V souvislosti s výstavbou Logistického centra – terminálu Bohumína zóny podnikání jihozápadně od rozvodny 110/22 kV Bohumín je nutno provést dílčí přeložky vedení VVN 631- 632 a vedení 22 kV. Pro uvolnění těžby štěrkopísku v Dolní Lutyni je navržena dílčí přeložka VVN 691. V souvislosti s návrhem skládky na území Horní Suché se navrhuje přeložka vedení 2 x 110 kV – VVN 693 – 696 mimo plochu určenou ke skládce. Pro vedení 110 kV VVN 614 - 647 a 615 - 616 procházející na levý břeh Odry územím Národního přírodní rezervace Polanská niva s meandrujícím tokem řeky Odry se podle požadavku Správy chráněné krajinné oblasti Poodří a z důvodu ochrany vedení navrhuje přeložka mimo meandrující tok. V důsledku projevů důlní činnosti v lokalitách Kotliny a Kozinec lze očekávat poklesy, které se projeví vytvořením víceméně souvislých vodních ploch s dotčením vedední VVN 693 - 694, VVN 673 - 674, VVN 630 - 678 a vedení VN 115 - 116. Přeložky dotčených vedení budou provedeny v rámci asanačně rekultivačních prací. Rozsah přeložek bude určen podle vývoje situace. V lokalitě Glembovec, kde přímo centrem poklesů prochází sou běžně vedení VVN 693 - 694 a VN 115 – 116, lze očekávat ve svahovitém terénu sesuvné projevy. Dotčený vedením je nutno věnovat zvýšenou pozornost, zejména stabilitě podpěrných bodů, napínání vodičů a vzdálenosti vodičů nad terénem. Celková přeložka vedení se nepředpokládá. Původní záměr na výstavbu nového napájecího bodu 110 kV v Ostravě Hrabové byl ze strany ČEZ - SME, a.s. pozměněn s tím, že potřebný příkon pro komunálně bytovou sféru v této oblasti je v současné době zajištěn kabelovými napaječi VN ze stávající rozvodny na dole Paskov, která byla převedena do vlastnictví ČEZ – SME, a.s.. S ohledem na projevující se výkonový deficit v městské části Ostrava Zábřeh se navrhuje výstavba nového napájecího bodu 110 /22/10,5 kV Ostrava Zábřeh, situovaného v jihozápadním oku mimoúrovňové křižovatky Rudná – Plzeňská, napojeného krátkou přípojkou z vedení 110 kV – VVN 613 – 648, s klasickou venkovní částí 110 kV a zděnou rozvodnou VN. Nové napájecí body 110/22 kV se dále navrhují pro zajištění příkonu průmyslové zóny Karviná – Nové pole a uvažované průmyslové zóny Dolní Lutyně - Letiště. V souvislosti se zajištěním napájení průmyslové zóny Karviná – Nové Pole se uvažuje s rozšířením rozvodny R 110 kV Doubrava o dvě pole 110 kV spolu s náhradou stávajícího nadzemního vedení 110 kV – VVN 629 – 678 za dvě dvojitá vedení 110 kV. V případě výstavby nového energetického zdroje ve Stonavě bude jeho součástí také nová rozvodna 110 kV. Návrh respektuje územní rezervu pro výhledovou výstavbu distribučního napájecího bodu 110/22 kV v Havířově - Šumbarku převzaté z územního plánu Havířova. Na ostatním území je proximita distribučních napájecích bodů 110/22 kV dostatečná. V důsledku útlumu důlní činnosti došlo ke zrušení napájecích bodů Důl Oderský a Zárubek a dolu Fučík I – Pokrok Petřvald. V ostatních napájecích bodů OKD se vzhledem ke klesajícímu odběru vytváří rezerva, kterou je možno nabídnout jako bilanční přebytek případným zájemcům k využití. Obdobná situace je i distribuční soustavě 22 kV-OKD. Tato rezerva se doporučuje využít především pro zajištění podnikatelské činnosti středních a větších podnikatelů. Pro energetickou soustavu OKD je garantováno operativní odstraňování poruch a výpadků v dodávce proudu. Distribuční soustava 22 a 6 kV - nárůst zatížení v řešeném území lze v příštích letech očekávat především na linkách 22 kV a jejich odbočkách k jednotlivým sídlům, dále v městských kabelových sítích a v rozvodných sítích NN. Pro pokrytí tohoto nárůstu je nutno důsledně zajišťovat obnovu distribuční soustavy 22 kV spolu se zvyšováním hustoty stanic VN/NN a rekonstrukcí nevyhovujících sítí NN v jednotlivých sídlech.


152



Konfigurace venkovních sítí 22 kV zůstane z převážné části zachována. V Ostravě bude dokončen systémový přechod z napěťové hladiny 6 kV na napěťovou hladinu 22 kV v lokalitách Moravská Ostrava, Přívoz, Mariánské Hory, Slezská Ostrava, Vítkovice a Hrabůvka, resp. na 10 kV v Ostravě - Porubě (I,II a III obvod). Pro posílení stávající kabelové sítě a zajištění nových odběrů v lokalitách Dubina, Bělský Les, Hrabová a Hrabůvka byly položeny kabelové napaječe VN 22 a 10 kV z rozvodny Paskov. V karvinské oblasti byla realizována výstavba přívodního vedení VN - 22kV pro průmyslovou zónu Karviná – Nové pole, napájené z rozvodny Petrovice. V souvislosti s důlní činností a následnou rekultivací jsou navrženy přeložky vedení VN 39 a VN 67 na poddolovaném území Louky, Darkov a Staré Město. K rekonstrukci na větší průřez se navrhují linky VN 39 Karviná - Český Těšín, VN 105 Albrechtice - Český Těšín, VN 06 Riviera - Ropice, VN 74 Albrechtice – Šenov. V souvislosti s výstavbou dálnice D 47 je navržena přeložka vedení VN 159 (dříve VN 80) v Bohumíně. Během návrhového období bude dokončen také přechod z napěťové hldiny 6 kV na 22 kV v Karviné a v Havířově. Navrhované změny v distribučních soustavách VN jsou převážně lokálního charakteru a vzhledem k použitému měřítku jsou v grafické části dokumentace zobrazeny pouze významnější přeložky těchto vedení. Elektrické vytápění - elektrická energie, využívaná jako topné medium, je v místě spotřeby z hlediska ochrany životního vítaným energetickým zdrojem bez negativních vlivů. Její využití z hlediska energetické účinnosti v cyklu zdroj - spotřebič je však problematické. K tomu přistupuje také vysoká investiční náročnost pro zajištění špičkového odběru než je tomu např. při využití zemního plynu, v určitých případech i při napojení na systém CZT. Obecně lze konstatovat, že pro plynofikaci nejsou vhodná sídla na poddolovaném území v jižní části Karviné (Doly, Louky) a střed obce Doubrava. V těchto lokalitách se doporučuje vytvářet podmínky pro využití el. energie k vytápění, jako náhrady za tuhá paliva v rozsahu 20-30% bytů. V plynofikovaných sídlech bude el. energie doplňkovým topným mediem pro vytápění cca 10 % bytů v RD. Podle uvažovaného rozvoje rodinné zástavby lze očekávat nárůst el vytápění o 500 – 700 bytů v RD. Rozšíření tohoto způsobu vytápění bude závislé na vývoji relace cen el. energie a zemního plynu. Z tohoto důvodu se přednostně doporučují různé druhy kombinovaného vytápění (akumulace + přímotop) příp. využití tepelných čerpadel.

a) 3.

Vliv na životní prostředí

Pro eliminaci vlivu energetických zařízení na životní prostředí (hluk TR, elektromagnetické pole vedení), k zajištění jejich spolehlivého provozu, k ochraně života, zdraví a majetku osob je nutno respektovat ochranné pásma nadzemních vedení 400, 220, 110 a 22 kV a transformačních stanic VVN/VVN resp. VVN/VN ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.§ 46 (Energetický zákon) ve znění pozdějších předpisů. Ochranná pásma nadzemních elektrických vedení (vzdálenost od krajního vodiče): VVN VVN VVN VN VN Poznámka :

400 kV 220 kV 110 kV 22 kV (vodiče bez izolace) 22 kV (izolované vodiče)

20 (25) m 15 (20) m 12 (15) m 7 (10) m 2m

Údaje v závorce platí pro vedení postavená před datem účinnosti Energetického zákona, tj. před rokem 1995.

Ochranné pásmo transformačních stanic s napětím větším než 52 kV : 20 m od oplocení nebo vnějšího líce obvodového zdiva


153



b)

ZÁSOBOVÁNÍ PLYNEM

b) 1.


V zájmovém území ostravsko - karvinského regionu jsou na rozdíl od jiných oblastí ČR nezávisle provozovány 3 kvalitativně rozdílné systémy zásobování plynem: Systém zemního plynu naftového - je nejvýznamnějším distribučním systémem plynu v území. Tvoří jej vysokotlaké dálkové plynovody PN 25 a PN 40 různých dimenzí, které dopravují zemní plyn z předávacích stanic VVTL/VTL Děhylov a Štramberk a rozvádějí jej v řešeném území. Výhradním dodavatelem zemního plynu naftového je RWE - Severomoravská plynárenská, a.s. Ostrava. Do řešeného je zemní plyn dodáván třemi VTL plynovody : DN 500, PN 40 Příbor - Staříč – Suchá DN 500, PN 40 Děhylov – Poruba – Jižní město (Přemyšov) DN 500 resp. DN 300, PN 40 Děhylov - Ludgeřovice – Bohumín Tyto plynovody jsou vzájemně propojeny systémem vysokotlakých plynovodů (VTL), který zahrnuje následující plynovody : DN 300, PN 25 Přemyšov – Rychaltice DN 300, PN 40 Havířov (Suchá) – Dolní Lutyně DN 500, PN 25 Havířov (Suchá) - Albrechtice DN 300, PN 40 Bohumín - Dětmarovice DN 200, PN 25 Stonava - Dětmarovice DN 500, PN 25 Stonava - Albrechtice – Český Těšín (Žukov) Dodávku zemního plynu pro a.s. Vítkovice zajišťuje plynovod DN 500, PN 10 Paskov - Vítkovice. V území ostravsko – karvinského regionu je v současné době plynofikováno 15 měst a obcí. Patří k nim Ostrava (včetně všech městských částí), Karviná (včetně Mizerova, částečně Lázní Darkov), Havířov (včetně Bludovic, Dolní Suché, Šumbarku, Životic, Dolní Datyně), Orlová (včetně Lutyně, Poruby) , Bohumín (včetně Pudlova, Vrbice, Skřečoně, Záblatí a Starého Bohumína), Český Těšín (včetně Mostů, Mistřovic, Stanislavic a Dolní Žukova), Chotěbuz, Petřvald, Rychvald, Dětmarovice, Dolní Lutyně, Petrovice u Karviné, Albrechtice (včetně Pacalůvky), Horní Suchá a Těrlicko, včetně Hradiště. Z důvodu poddolování území nejsou plynofikovány obce Doubrava a Stonava. Celková délka místních sítí (STL + NTL) dosahuje 1 686 km, z toho 807 km v provedení STL. Dodávku plynu do místních sítí zajišťuje 58 regulačních stanic napojených ze systému VTL a 67 regulačních stanic napojených z STL. Kombinované sítě STL + NTL jsou provozovány v Ostravě, Karviné, Havířově, Bohumíně,Českém Těšíně, Orlové a Rychvaldu. Z místních sítí je napojeno 209 528 odběratelů s následující skladbou : Obyvatelstvo 203 453 odběratelů, z toho 33 200 s otopem Maloodběr 5 780 odběratelů, z toho 4 650 s otop Velkoodběr a střední odběr 295 odběratelů, převážně s otopem


154



Rozdělení odběratelů a odběru plynu na jednotlivá sídla za rok 1998 je uvedeno v tabulce : Plynofikované Počet sídlo odběratelů Ostrava Karviná Petrovice Bohumín Dětmarovice Dolní Lutyně Havířov Albrechtic Těrlicko Horní Suchá Český Těšín Chotěbuz Orlová Petřvald Rychvald

120 912 23 264 816 7 615 838 951 33 435 332 309 246 10 345

Celkem

209 528

9 286 725 1 284

Roční odběr (mil. m3 rok-1)

Délka m.s. celkem (km)

109,9 872,6 23,6 114,9 3,6 36,7 17,7 81,0 5,8 35,6 „ 47,6 31,7 211,5 „ 8,9 „ 31,9 „ 11,3 24,8 119,6 zahrnuta v Českém Těšíně 14,8 57,0 „ 24,5 „ 34,9 231,9

1686,0

Délka m.s STL (km)

Zimní maximum ( m3 h-1)

334,7 37,5 36,7 36,5 35,6 47,6 84,6 8,9 31,5 9,7 62,2

26 000 3 900 1 200 5 100 800 470 8 300 750 „

24,4 24,5 30,6

2 150 1 500 970

807,0

59 100

8 270

Nejvyššího stupně plynofikace bylo dosaženo v Českém Těšíně kde specifický odběr dosahuje 2 397 m3 rok-1 na odběratele. Kromě odběratelů z místních sítí v jednotlivých sídlech je přímo z dálkovodu prostřednictvím 3 vlastních RS zásobováno plynem 41 velkoodběratelů s celkovým ročním odběrem cca 268 mil m ZP. K největším ZP v území patří a.s Vítkovice, Mittal Steel a Železárny a drátovny Bohumín, kteří se na tomto 3 -1 odběru podílí 70%. Špičkový odběr z dálkovodu dosahuje cca 39 000 m h . Významnou akcí pro zabezpečení sezónních odběrových výkyvů v dodávce zemního plynu naftového v ostravsko - karvinské oblasti je výstavba podzemního zásobníku plynu (PZP) na vytěženém plynovém ložisku Žukov. Původní název podzemního zásobníku PZP Žukov se mění na PZP Třanovice. Součástí výstavby I. etapy výstavby PZP byla stavba VTL plynovodu DN 500, PN 40 Albrechtice areál PZP, regulační stanice a zapojení 4 sond do provizorního vtláčení a těžby. I.stavba byla ukončena v r. 1993. Dále byla provedena rekonstrukce stávajících sond, přístupových cest a ploch kolem sond. Do stavby bylo zahrnuto i provizorní připojení sond na vtláčení a těžbu prostřednictvím stávajícího páteřního rozvodu. V současné době se dokončuje výstavba vlastního areálu PZP včetně odvrtání 22 nových sond, rek. 14 sond včetně jejich zapojení do systému uskladňování a těžby, dále VVTL přípojek a přístupových 3 -1 komunikací, včetně VVTL plynovodu DN 500 PN 64 Příbor -Žukov a RS Žukov s výkonem 100 000 m h . PZP Třanovice byl uveden do provozu v 9/2000. Ochranné pásmo kolem těžebně - vtláčecích vrtů na území PZP Třanovice je stanoveno výnosem Českého báňského úřadu (ČBÚ) č.11/1996 na 150 m. V jednotlivých případech a po předchozím projednání s ČBÚ lze snížit ochranné pásmo kolem vrtu ze 150 na min. 80 m. V distribuci zemního plynu nejsou v zájmovém území regionu vážnější problémy, distribuční síť VTL vyhovuje stávající poptávce a v podstatě je schopna zajistit i předpokládaný rozvoj plynofikace. Systém zemního plynu karbonského z důlní degazace - v řešeném území je rozšířen středotlaký systém degazačního plynu který tvoří sběrný plynovod DN 400 propojující karvinskou oblast s ostravskou Novou Hutí. Provozovatelem tohoto systému je OKD – DPB Paskov a.s. Na tento plynovod jsou napojeny důlní podniky ČMD – důl ČSM a OKD doly Lazy, Čs. Armáda, Darkov, Teplárna Karviná a některé další odštěpné závody. Řízení systému je v prvé řadě zaměřeno na nalezení rovnovážného stavu mezi dodávkou a odběrem plynu. K hlavním odběratelům degazačního plynu z uvedeného systému kromě vlastních dolů patří Mittal Steel a Teplárna Karviná a.s. Dalkia Morava. Celková těžba degazačního plynu v r. 1998 dosáhla 3 cca 36 mil. m .


155



Systém koksárenského plynu - tento středotlaký systém provozují OKD – OKK a.s.. Je zásobován ze dvou závodů OKK - koksovna Šverma a Svoboda na území Ostravy. Koksovna ČSA v Karviné byla zrušena. Koksárenský plyn vzniká jako vedlejší produkt při výrobě koksu a jeho množství je na této výrobě závislé. Koksovny jsou vzájemně propojeny středotlakým plynovodem DN 500, PN 3. I když jsou na tomto systému umístěny tři plynojemy musí být v případě nedostatku plynu sníženy dodávky odběratelům, pokud nabídka převyšuje poptávku snižuje se výroba koksu. K volnému spalování plynu dochází pouze v případě technické závady. Vzhledem k tomu, že koksárenský plyn a plyn z důlní degazace mají nižší kvalitu z hlediska energetického obsahu i obsahu nečistot, dodává se pouze pro velkoodběratele s výrobní spotřebou. Na systém koksárenského plynu jsou v zájmovém území napojeni hlavní odběratelé Teplárna Přívoz, Výtopna Mariánské Hory a Vítkovice a.s. Celková roční spotřeba plynu u těchto odběratelů dosahuje 3 cca 200 mil m . Koksárenský a vysokopecní plyn příp. směsný plyn vyrobený ve Vítkovicích a Mittal Steel Ostrava se využívá pro vlastní potřebu uvnitř těchto podniků. Propan - butan - v zájmovém území se ročně spotřebuje cca 1 500 t propan-butanu především pro vaření v domácnostech. PB je dopravován v ocelových lahvích s náplní o hmotnosti 2, 5, 10 a 33 kg z plnírny PB Primaplyn spol. s r.o. v Horní Suché. S rozšiřováním plošné plynofikace sídel spotřeba propan – butanu postupně klesá. Bioplyn – bioplyn produkují ČOV Ostrava, Karviná, Orlová – Poruba, Český Těšín, Bohumín využití toho plynu má pouze lokální charakter v areálu závodů. Bioplyn jímaný na skládce tuhého komunálního odpadu v Hrušově nemá dosud využití.

b) 2.

Návrh řešení

Uskladňování, těžba a výroba plynu - významnou akcí pro zabezpečení sezónních odběrových výkyvů v dodávce zemního plynu v ostravsko - karvinské oblasti byla výstavba podzemního zásobníku plynu (PZP) Třanovice na vytěženém plynovém ložisku Žukov. Provoz tohoto podzemního zásobníku byl zahájen v 9/2000. Další etapa (do r. 2005) zahrnuje zvýšení technických parametrů PZP v závislosti na vyhodnocení I. etapy a dalších průzkumných pracích, jejichž cílem je dosažení 3

-

max. denního těžebního výkonu 6 mil. m /den

-

roční aktivní sklad kapacity 400 mil. m /rok

3

Investorem celého souboru staveb je a.s. Transgas Praha. Novou technologií, která může přispět k rozvoji místních dodávek plynu je těžba plynu sorbovaného na uhlí hydraulickým štěpením. V řešeném území se nachází několik průzkumných polí vhodných pro těžbu ložiskového plynu - metanu, který lze využít jako ekologicky čisté palivo. Vzhledem k tomu, že produkční vrty nárokují určité plochy (60x80 m při fázi vrtání resp. 8x10 m při fázi produkční) a jejich umístění podle výnosu Českého báňského úřadu č.11/1986 nesmí být blíže než 150 m od souvislé zástavby a jiných společensky důležitých objektů, je nutná budoucí koordinace umístění těchto vrtů se záměry územních plánu jednotlivých obcí. Předpokládá se, že během produkční životnosti ložiska v ostravsko - karvinské oblasti (asi 20 let) lze vytěžit řádově několik miliard tohoto ekologicky čistého paliva. U zemního plynu z důlní degazace se vzhledem k propojení většiny důlních podniků s Mittal Steel v Ostravě předpokládá jeho efektivnější využití. Výše dodávek degazačního je závislá na těžbě uhlí. S postupným útlumem těžby uhlí v karvinském regionu dochází ke snižování produkce degazačního plynu, v ostravské oblasti produkce degazačního plynu postupně zaniká. Ve spotřebě koksu otopového i metalurgického došlo v posledních letech k poklesu poptávky. Návrh územního plánu Ostravy předpokládá do r. 2010 zrušení koksovny OKK – Šverma a zrušení koksovny Vítkovice. Koksárenský plyn pak bude produkován pouze v koksovně OKK – Svoboda a koksovně Mittal Steel Ostrava. Pro lepší využití koksárenského plynu jsou navrženy středotlaké plynovody z koksovny Svoboda do Mittal Steel Ostrava a elektrárny Dětmarovice.


156



K možnosti využití bioplynu ze skládky tuhého komunálního odpadu v Hrušově, která je provozována společností OZO Ostrava, s.r.o. poskytl provozovatel skládky tyto informace : 3 1 - jímané množství plynu 800 - 1 000 m h- po dobu 12 let 3

-

výhřevnost plynu cca 20 MJ m- (5,5 kW)

-

porovnání se zemním plynem 1 m ZP = 1,7 m bioplynu

3

3

Jímaný plyn nemá v současné době využití. Tento plyn lze využít pro vytápění a příprava TUV v komunální nebo výrobní sféře, příp. pro výrobu tepla a elektrické energie v kogeneračním zdroji. Návrh ÚPN VÚC jednoznačně doporučuje využití jímaného plynu zejména ve východní části území zóny Hrušov při samostatném trubním rozvodu plynu. Systém zemního plynu naftového – odběr zemního plynu naftového jako ekologického paliva vhodného pro domácnosti, komunální sféru i podnikatelské aktivity bude mít během návrhového období rozhodující podíl na spotřebě plynu. Bilanci potřeby zemního plynu může v tomto období zásadně ovlivnit omezení hutní produkce v podnicích Vítkovice, Mittal Steel a ŽDB, omezení výroby koksárenského plynu, plynofikace velkých tepelných zdrojů, cena zemního plynu, příp. rozvoj těžby sorbovaného plynu. Rozšíření počtu plynofikovaných domácnosti nemá na bilanci potřeby plynu podstatný vliv. Vzhledem k protichůdnému vlivu uvedených faktorů se předpokládá, že při zachování ekonomického potenciálu regionu bude roční přírůstek potřeby plynu dosahovat 1 – 2 %. VVTL, VTL plynovody a regulační stanice – pro zajištění dodávek zemního plynu během návrhového období bude využívána především stávající soustava vysokotlakých plynovodů, která v zastaralých úsecích bude obnovena a pro zefektivnění provozu doplněna novými plynovody. V souvislosti s rozšířením tranzitní plynovodní sítě se v navrhuje trasa VVTL plynovodu DN 500, PN 64, který je veden z podzemního zásobníku plynu Třanovice na hranici ČR/Polsko. Trasa plynovodu vychází ze Studie proveditelnosti propojení (Plynoprojekt, a.s. Praha, 04/2004). Nový plynovod bude zhotoven z ocelových trub opatřených proti korozi, uložených v celé své délce pod zemí. Součástí plynovodu bude i telekomunikační optický kabel zajišťující přenos provozních dat a povelů, uložený ve společné rýze s plynovodem. V ostravské oblasti se s výstavbou dalších vysokotlakých plynovodů během návrhového období neuvažuje. Stávající plynovod DN 500, PN 10 Staříč – Vítkovice (615049) bude v úseku Stará Bělá – Vítkovice rekonstruován na provoz s vyšší tlakovou hladinou. Odbočkou z tohoto plynovodu se v prostoru Hulváky - Bedřiška navrhuje napojení nové regulační stanice VTL/STL Bedřiška s výkonem 15 –20 000 m3h–1, která tlakově a kapacitně posílí středotlakou plynovodní síť v prostoru Mariánských Hor a Zábřehu. Další úsek plynovodu DN 500 Stará Bělá – Hrabová bude převeden na středotlaký provoz. Výstavba dalších regulačních stanic VTL/STL Michálkovice a Přívoz – Na náhonu (podle návrhu ÚPN města Ostravy) se po konzultaci s SMP a.s. nenavrhuje. V karvinské oblasti se vysokotlaká plynárenská síť navrhuje doplnit novými plynovody : DN 500/300, PN 40 Třanovice – Karviná Doly (Teplárna Karviná) – nový plynovod je veden převážně v trasách stávajících VTL plynovodů DN 500 Třanovice - Mistřovice (622101), DN 500 Stonava – Žukov (623001), DN 500 Suchá – Albrechtice (623005) s jižním obchvatem obce Albrechtice, v úseku Důl 9. Květen – Teplárna Karviná pak v souběhu s degazačním plynovodem DN 500/300 (626050). DN 300, PN 40 Třanovice – Český Těšín (Žukov) - nový plynovod je veden v upravené trase územím Horního a Dolního Žukova, částečně v souběhu s plynovody VVTL provozovanými v této oblasti (podle SmPI , dokumentace k ÚŘ, 09/2000). Dále bude na území karvinské oblasti provedena rekonstrukce (obnova) některých stávajících VTL plynovodů na vyšší tlakovou hladinu PN 40, s příp. zvětšením profilu potrubí. Jedné se o následující plynovody : Český Těšín (Žukov) – Třinec (623 009) – obnova plynovodu DN 500, PN 25 na DN 500, PN 40, s dílčími odchylkami od stávající trasy (ve výstavbě) Havířov (Suchá) - Albrechtice (623 005) – obnova plynovodu DN 500, PN 25 na DN 500, PN 40, s úpravami stávající trasy v Havířově, Horní Suché a navrženým jižním obchvatem obce Albrechtice


157



Albrechtice – Český Těšín (Žukov) (623 001) – obnova plynovodu DN 500, PN 25 na DN 500, PN 40, s dílčími odchylkami od stávající trasy V souvislosti s výstavbou dálnice D 47 se v prostoru Bohumína navrhuje přeložka VTL plynovodu DN 300, PN 40 Ludgeřovice – Bohumín (612024). VTL plynovod DN 200 Dětmarovice – Karviná Vyhlídka byl převeden na středotlaký provoz. Distribuční síť v Karvinské oblasti se dále navrhuje doplnit novými RS v lokalitách Karviná – Ráj (U Hřbitova) a Karviná – Doly a Českém Těšíně (průmyslová zóna). Pro uvažovanou průmyslovou zónu Dolní Lutyně – Letiště se potřeba plynu navrhuje zajistit z nové regulační stanice VTL/STL, napojené vysokotlakou přípojkou DN 300 ze stávajícího plynovodu DN 300 Bohumín – Dětmarovice. Trasa přípojky vede souběžně s I/67k obslužné komunikaci rozvojové lokality (podle Změny č. 3 ÚPN Bohumín). Plynofikace nových sídel - zemní plyn jako ušlechtilé palivo je vhodný zdroj energie jak z energetického hlediska tak i z hlediska životního prostředí. Jedinou závažnou škodlivinou ve spalinách plynu jsou NOx, ale v podstatně menším množství než ve spalinách pevných či kapalných paliv. Jako ekologicky šetrné palivo má zemní plyn význam především pro decentralizované systémy vytápění, domovní kotelny a individuální spotřebiče. Vedle nutnosti dovozu tohoto paliva a jeho plovoucí ceny podle výkyvů světových cen ropy je v podstatě pro rozvoj plynofikace jediným limitujícím faktorem nedostatek finančních prostředků obcí. Jedinou novou obcí navrženou k plošné plynofikaci je Stonava, kde v minulých letech, vzhledem k poddolování území bylo preferováno vytápění elektrickou energií a vytvořeny pro tento způsob vytápění technické podmínky (postaveny nové trafostanice a provedena rekonstrukce sítě NN). Pro finanční náročnost tohoto způsobu vytápění přistoupila obec k prověření možnosti plošné plynofikace. Zpracovaný generel plynofikace navrhuje rozšíření středotlaké plynovodní sítě s napojením na místní sítě Albrechtic a Horní Suché. Další rozšíření plošné plynofikace tepelných zdrojů bude v návrhovém období soustředěna zejména na dokončení plynofikace v okrajových částech Ostravy (Nová Bělá, Slezská Ostrava – Heřmanice, Polanka – Janov, okrajových částech Karviné - Mizerov, Staré Město, Havířova - Dolní Datyně, Orlové - Výhoda, Zimný důl, Bohumína - Šunychlu, Záblatí, Vrbice, Dětmarovic – Koukolné a Doubravy – Hranice, Oplíží. Rozšíření plynofikace v uvedených lokalitách bude řešeno napojením na místní středotlakou plynovodní síť nejbližšího plynofikovaného sídla. Místní plynovodní sítě v nově plynofikovaných lokalitách budou vesměs provedeny jako středotlaké, v tlakové úrovni do 0,3 MPa. Středotlaký rozvod plynu je při menších profilech velmi pružný a dovoluje při zachování navržených dimenzí provádět značné změny v jeho kapacitním vytížení. Pro rozšíření plynofikace v sídlech Orlová, Petřvald a Rychvald byl v roce 2000 zpracován generel plynofikace fy SMPI Ostrava. Obecně lze konstatovat, že pro plynofikaci nejsou vhodná sídla na poddolovaném území Karviné (Doly, Louky) a centrální část obce Doubrava. Využití zemního plynu se dále doporučuje pro kogenerační jednotky budované v souvislosti s rekonstrukcí a ekologizací provozu zejména i středních zdrojů zařazených v registru REZZO 2 a pro zajištění potřeb nových podnikatelských aktivit mimo dosah CZT.


158



b) 3.


Plynárenská zařízení jsou uložena v zemi a svým provozem životní prostředí zásadně neovlivní. K zajištění spolehlivého provozu, k zamezení nebo zmírnění účinků havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví a majetku osob je nutno respektovat ochranná a bezpečnostní pásma VVTL, VTL plynovodů, regulačních stanic a ochranná pásma STL, NTL plynovodů a přípojek jimiž se rozvádějí plyny v zastavěném území ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.§ 68 a § 69 (Energetický zákon) ve znění pozdějších předpisů. Ochranné pásmo kolem těžebně - vtláčecích vrtů na území PZP Třanovice je stanoveno vyhláškou Českého báňského úřadu (ČBÚ) č.236/1998 Sb. § 40. Bezpečnostní pásma plynovodů (vzdálenost od okraje potrubí) : VVTL do DN 500 150 m VTL nad DN 250 40 m VTL do DN 250 20 m VTL do DN 100 15 m Bezpečnostní vzdálenost vrtů od objektů a zařízení – 150 m od souvislé obytné zástavby a objektů živočišné výroby, s možností snížení na 50 až 30 m v případech stanovených vyhláškou. V případě výskytu sirovodíku nesmí být tato vzdálenost menší než 300 m.

c)

ZÁSOBOVÁNÍ TEPLEM

c) 1.


Území regionu podle ČSN 06 0210 - mapy oblasti nejnižších venkovních teplot přísluší do oblasti o s výpočtovou teplotou tex = - 15 C. Podle způsobu vytápění je možno území regionu rozdělit na oblasti : s centralizovaným zásobováním teplem (CZT) z ústředních zdrojů tepla s výkonem nad 5 MW s decentralizovaným zásobováním teplem z průmyslových, blokových, domovních kotelen a lokálních zdrojů v RD příp. bytových domech Centralizované zásobování teplem - centralizované zásobování teplem v území je zastoupeno rozsáhlými soustavami CZT v Ostravě, Karviné, Havířově, Orlové, dále několika menšími soustavami v Bohumíně, Českém Těšíně a Stonavě. CZT Ostrava - dominantní postavení ve výrobě a dodávce tepla na území města Ostravy má a.s. Dalkia ČR., divize Ostrava (DOV) se základními teplárenskými zdroji Elektrárnou Třebovice (ETB), Teplárnou Přívoz (TPV), Výtopnou Mariánské Hory (VMH) a špičkovými zdroji Mobilní kotelnou Jižní Město (MKJM) a Mobilní kotelnou Teplárny Přívoz (MK TPV). Dalšími dodavateli tepla do soustav CZT na území města jsou závodní teplárny a.s. Vítkovic (45 MW) a Mittal Steel Ostrava (140 MW). Teplárenské zdroje ETB, TPV, Vítkovice a Mittal Steel, od 1. 4. 2004 také zdroj VMH, jsou provozovány s kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie. Jako paliva ve zdrojích soustav CZT v Ostravě převažuje černého prachové uhlí ze zdrojů OKD se v TPV a VMH dále využívá koksárenský plyn, ve špičkových zdrojích pak zemní plyn. V závodní teplárně Vítkovic se jako paliva využívá černé prachové uhlí, proplástek, koksárenský a zemní plyn. V závodní teplárně Mittal Steel Ostrava se kromě černého prachového uhlí využívá degazační a vysokopecní plyn. Celkově je na území města provozováno více než 400 km tras tepelných sítí (primárních i sekundárních), které dodávají teplo pro byty, vybavenost a podnikatelské aktivity, elektrická energie je dodávána do rozvodné sítě a.s. SME. Na soustavu CZT v Ostravě je napojeno cca 95 000 bytů a převážná část vybavenosti. Celkově je na území města Ostravy ve zdrojích soustav CZT provozováno 39 kotlů s celkovým výkonem 2 644,9 MW t.


159



Přehled zdrojů tepla soustav CZT na území města Ostravy je uveden v následující tabulce : Instalovaný výkon [MW]

Zdroj

Tepelný

elektrický

HV Dalkia ČR (DOV), a.s. - Elektrárna Třebovice - Teplárna Přívoz - MK TPV - Výtopna Mariánské Hory - MK JM Vítkovice, a.s. Mittal Steel, a.s.

Pára 116 46,5 -

648,9 198,8 33,0 62,4 403,4 1 088,4

Výroba tepla [ TJ rok -1]

177 12,8 0,7 79 195

13 045 2 265 2,9 787 8,6 7 003 18 445

Hlavní zásobované oblasti z primárních soustav CZT na území města Ostravy jsou : Jižní Město -

Zdroje : ETB, MK JM, Mittal Steel (max. dodávka 140 MW) Topné medium : horká voda 85 – 160/60 oC Odběr tepla : 162 odběrních míst, špičkový odběr 300 MW, resp.2 800 TJ/rok

Poruba -

Zdroje: ETB Topné medium : horká voda 85 – 145/60 oC Odběr tepla : 135 odběrních míst, špičkový odběr 230 MW, resp.2 200 TJ/rok

Martinov – Svinov -

Zdroje : ETB Topné medium : sytá pára 0,9 MPa, 1.3 MPa Odběr tepla : 27 odběrních míst, špičkový odběr 35 MW, resp. 360 TJ/rok

Ostrava – střed -

Zdroje : TPV, MK TPV, VMH, ETP Topné medium : sytá pára 0,9 MPa Odběr tepla : 182 odběrních míst, špičkový odběr 180 MW, resp. 1 700 TJ/rok

Ostrava–Šalamouna -

Zdroje : Vítkovice (max. dodávka 55 MW), Redukční a výměníková stanice Fifejdy (TPV, VMH, ETP) o Topné medium : horká voda 85 – 130/60 C Odběr tepla : 97 odběrních míst, špičkový odběr 57 MW, resp. 505 TJ/rok

Přívoz – Slovenská -

Zdroje : TPV Topné medium : teplá voda 100/60 oC Odběr tepla : 11 odběrních míst, špičkový odběr 5 MW, resp. 40 TJ/rok

Svinov–Elektrárenská ul. -

Zdroje : ETB Topné medium : teplá voda 85-110/70 oC Odběr tepla : 6 odběrních míst, špičkový odběr 1 MW, resp.5 TJ

Slezská Ostrava -

Zdroje : TPV Topné medium : teplá voda 80-130/60 oC Odběr tepla : 4 odběrní místa, špičkový odběr 3,5 MW, resp. 35 TJ/rok

Celkový špičkový odběr ze soustav CZT na území Ostravy (mimo odběr vlastních zdrojů a průmyslových závodů ve kterých jsou umístěny) dosahuje cca 825 MW. CZT Havířov – Karviná - primárním výrobcem a distributorem tepla pro soustavy CZT Karviné a Havířova je Dalkia ČR a.s. Divize Karviná (DKA) se svými zdroji Teplárna Karviná (TKV) a Teplárna Čs. Armády (TČA) s primárními horkovodními sítěmi v Karviné a Havířově a sekundárními sítěmi


160



a předávacími stanicemi v Karviné. V r. 1998 došlo k propojení horkovodních sítí soustav CZT Havířov a CZT Karviná novým horkovodem 2 x DN 600. Tato integrovaná soustava je provozována následovně : Mimo topnou sezónu jsou obě soustavy hydraulicky propojeny a teplo je dodáváno pouze z jednoho zdroje pro do Havířova i Karviné (zpravidla z TKV) V topné sezóně je TČA základním zdrojem pro město Karviná a až 50 MW t je dodáváno pro město Havířov přes samostatnou výměníkovou stanici. TKV je základní zdroj pro město Havířov. Hydraulicky jsou sítě Karviná a Havířov odděleny) V případě výpadku jednoho z těchto zdrojů je možno z druhého zdroje dodávat teplo současně do obou měst, díky jejich vzájemné zastupitelnosti při havarijních stavech. Soustava CZT Karviná - základním zdrojem soustavy CZT města Karviná je Teplárna Čs. Armády. Teplárna Čs. Armády (TČA) – tepelný výkon teplárny 228 MW t je instalován ve 4 parních kotlích. Palivem černé prachové uhlí (95%), dále pak degazační a zemní plyn. Horkovodní soustava města Karviné je napojena tepelným napaječem 2 x DN 600 v nadzemním provedení. Z horkovodní soustavy s parametry o 160/90 C je prostřednictvím 75 předávacích stanic dodáváno teplo pro převážnou část bytově - komunální 2 sféry ve městě (20 800 bytů a 420 000 m nebytových prostor). V roce 2002 byla na soustavu CZT napojena průmyslová zóna Nové pole a Nemocnice v Karviné Ráji. Špičková dodávka tepla do městské soustavy dosahuje 135 MW t. Teplárna dále zajišťuje technologickou páru pro sousední důl ČSA ve výši 24 MW t . Roční dodávka tepla ze zdroje TČA pro CZT Karviná (včetně ztrát v primérní síti) dosahuje cca 1 100 TJ. Provozovateli předávacích stanic a sekundárních sítí jsou Dalkia ČR, a.s.- DKA (33 PS), OKD –správa majetku (14 PS) a ostatní provozovatelé ((28 PS). Soustava CZT Havířov - základním zdrojem soustavy CZT města Havířov je od r. 1998 Teplárna Karviná. Dřívější dodávka tepla z Teplárny Suchá (TSU) byla ukončena s koncem roku 1998, v souvislosti s propojením se zdroji TKV a TČA a soustavou CZT Karviná a rozsáhlou rekonstrukcí zdroje TKV (projekt Modernizace TEK). Teplárna Karviná (TKV) - tepelným výkon teplárny 248 MW t je instalován ve 4 parních granulačních kotlích, které prošly celkovou modernizací a ekologizací. Palivem je černé prachové uhlí (95%) a degazační plyn. Z Teplárny Karviná je možno do soustavy CZT města Havířov dodávat teplo v horké vodě novým o horkovodním napaječem 2 x DN 600 ve výši 214 MW t, při –15 C (včetně ztrát v primérní síti) tj. cca 2 200 TJ/rok. Současně TKV zabezpečuje dodávky v horké vodě pro důl Dukla ve výši cca 23 MW t a důl Barbora v páře a horké vodě ve výši 6 MW t. V topné sezóně se na dodávkách tepla do soustavy CZT Havířov, díky propojeným soustavám CZT Havířov a CZT Karviná, podílí také druhý provozovaný zdroj Teplárna Čs. armády (TČA). Oba teplárenské zdroje společnosti Dalkia ČR - DAK - TKV a TČA jsou provozovány s kombinovanou výrobou elektrické energie na TKV – 55 MW e, na TČA – 24 MW e . o

Z horkovodní soustavy města Havířova s parametry 160/60 C, je prostřednictvím 166 předávacích stanic dodáváno teplo pro převážnou část bytově - komunální sféry ve městě (29 640 bytů a cca 500 000 m2 nebytových prostor). Špičková dodávka tepla do soustavy dosahuje cca 212 MW. Provozovateli předávacích stanic a sekundárních sítí jsou Havířovská teplárenská společnost a.s. (72 PS), OKD – správa majetku (66 PS) a ostatní provozovatelé ((28 PS). Soustava CZT Orlová - základním zdrojem soustavy CZT Orlová je elektrárna Dětmarovice (EDĚ), která je provozována a.s. ČEZ Praha s instalovaným tepelným výkonem 1 932 MW t. Jedná se o kondenzační elektrárnu s neregulovanými odběry tepla. Patří mezi zdroje el. energie propojené do celorepublikové nadřazené elektrizační soustavy. Elektrárna je osazena 4 elektrárenskými bloky, každý 1 s parním granulačním průtočným kotlem 650 t h- (483 MW t) a turbogenerátorem s výkonem 200 MW e. Pro výrobu elektřiny jsou v průběhu roku využívány pouze 2 kotle, na každém kotli je ve čtyřletém cyklu prováděna generální oprava. Výroba tepla v EDÉ je zajištěna spalováním domácího černého uhlí v ekologicky dobře ošetřeném zdroji. Kotle jsou vybaveny elektrostatickými filtry s účinností 99,8 %, spolu s odsířením a denitrifikací spalin. Dále jsou v EDĚ provozovány 2 kotle na topný olej s celkovým výkonem 23,8 MW. Horkovodní soustava města Orlové je napojena tepelným napaječem 2 x DN 400 s tepelným o výkonem 104 MW t. Z horkovodní soustavy s parametry 160/60 C je prostřednictvím 49 předávacích stanic (z toho 3 na území Dětmarovic) dodáváno teplo pro převážnou část bytově - komunální sféry v sídlišti Orlová


161



2

Lutyně. ( 8 800 bytů a 180 000 m nebytových prostor), v r. 1997 byla soustava rozšířena v lokalitě Poruba s přepojením kotelen OKD Bytservis, Bastro, Rekultivace a dolu Fučík Orlová (Žofie) s odběrem cca 4 MW. Špičková dodávka tepla do soustavy dosahuje 67 MW t. Soustavy CZT menšího rozsahu jsou provozovány v Bohumíně, Českém Těšíně, a Stonavě. CZT Bohumín - tvoří teplovodní soustava kotelny K3. Tato kotelna je vybavena plynovými kotli s instalovaným výkonem 8,4 MW. Teplo je dodáváno pro 640 bytů a vybavenost..Lokální soustava zásobující teplem 250 bytů a část vybavenosti je napojena z tepelného zdroje ŽDB Bohumín s výkonem 160 MW t, který je instalován v 5 parních kotlích. Palivem je černouhelný prach a zemní plyn. o

CZT Český Těšín - teplovodní soustava CZT s parametry 90/70 C je napojena z kotelny Hrabinská, osazené 4 kotli PGV s celkovým výkonem 6,8 MW. Palivem je zemní plyn, ze soustavy je napojeno 650 bytů 2 a 5 150m nebytových prostor. CZT Stonava - základním zdrojem je parní kotelna dolu ČSM s instalovaným výkonem 150 MW v 3 parních kotlích, která dodává teplo v horké vodě pro doly Darkov a důl ČSM - jih. Palivem je proplástek a zemní plyn. Na území okresu Karviná je ve zdrojích soustav CZT provozováno 35 kotlů s celkovým výkonem 2 968,5 MW t. Všechny zdroje soustav CZT v ostravsko - karvinském regionu jsou zařazeny v celostátním registru zdrojů znečišťujících ovzduší REZZO 1, jejich celkový výkon dosahuje 5613,4 MW t. Ze soustav centralizovaného zásobování teplem je na území regionu zásobováno teplem cca 156 800 bytů, tj. cca 80 % celkového počtu bytů v bytových domech.


162



Decentralizované zásobování teplem - z hlediska znečišťování ovzduší pevnými a plynnými emisemi jsou významné také průmyslové a komunální zdroje tepla s výkonem nad 5 MW zařazené v registru REZZO 1. Přehled těchto zdrojů je uveden v následující tabulce : Název zdroje OSTRAMO – Vlček Ostravské opravny a strojírny Přívoz Aliachem – Mariánské Hory Vítkovice – Stará ocelárna CEMOS Ostrava VSO Ředitelství VSO – panelárna Hrabová OKD – Důl Odra Heřmanice OKD – Pila SALMA VOKD – Unibeton Muglinov OKD – Bastro Radvanice VVUÚ Radvanice Nemocnice Poruba Unikov – Polanecká Tažírna trub – Svinov OKD Důl Doubrava Nemocnice Havířov OKD Důl František Kovona Karviná Kavoz Karviná Nemocnice Karviná Čs.lázně Darkov OKD Důl ČSA z.Jindřich Jakl Karviná ČD Bohumín Bochemie Bohumín Nemocnice Bohumín OKD Důl Lazy OKD Důl Fučík Orlová OKD Důl Fučík Petřvald OKD Důl Darkov OKD Důl 9. Květen Stonava Autopal Rychvald Nemocnice Orlová CELKEM 31 zdrojů Z toho na území města Ostravy : 15 zdrojů

počet kotlů 2 3 1 1 3 3 2 8 4 4 4 3 3 3 3 3 2 2 2 3 3 2 3 4 2 3 3

3 3 2 2 89 kotlů 47 kotlů

výkon [MW] 58,0 26,4 11,9 21,6 13,4 12,0 5,8 44,0 7,0 6,8 43,9 8,1 9,3 7,1 16,4 36,2 5,6 zrušena 27,5 5,8 13,4 6,4 13,4 17,8 41,6 14,9 6,9 67,2 zrušena zrušena 35,8 35,8 14,1 6,7 641,8 MW t 291,7 MW

palivo TTO ČU, ZP ZP, JINÉ TTO TTO,ZP ZP ZP DP ČU, DH ZP ZP ZP ZP ZP TTO ČU ZP ZP HU ZP ZP ČU ZP Jiné ZP ZP ČU,DP

ZP, PROP PROP,ZP ZP ZP

t

V tepelných zdrojích zařazených v registru REZZO 1 (včetně zdrojů teplárenských) výrazně převažuje spotřeba tuhých paliv, zvláště černého prachového a tříděného uhlí (3 mil. t/rok) především v důlních kotelnách a teplárenských zdrojích. Významný je také podíl plynných paliv, zemního plynu (110 mil. m3/rok), koksárenského plynu (260 mil. m3/rok) a degazačního a vysokopecního plynu resp. 3 směsného plynu 1 050 mil. m /rok. Podíl spotřeby ostatních druhů paliv je zanedbatelný. Výkon tepelných zdrojů spalujících pouze zemní plyn dosahuje cca 285 MW t. Dále je v území provozováno 536 středních zdrojů tepla s výkonem nad 200 kW zařazených v registru REZZO 2. Tyto tepelné zdroje zahrnují domovní a blokové kotelny bytových domů a kotelny pro samostatné objekty vybavenosti a menších podnikatelských provozoven. Celkový výkon těchto zdrojů dosahuje 440 MW, z toho na město Ostrava připadá 249 zdrojů s výkonem 174 MW. Z celkového výkonu těchto zdrojů je zemním plynem pokryto 290 MW, z toho 85 MW v Ostravě. Z uvedených zdrojů je v řešeném území zásobováno teplem cca 21 000 bytů. Lokální vytápění je rozšířeno především v individuální zástavbě RD. Zemního plynu k otopu využívá cca 33 200 bytů v plynofikovaných lokalitách, elektrická energie k otopu se využívá v cca 3 500 bytech.


163



Z uvedeného průzkumu vyplývá, že značná část zejména středních tepelných zdrojů v území (180 zdrojů s výkonem cca 120 MW) je provozována na tuhá paliva s negativními vlivem na životní prostředí. Je proto žádoucí tyto zdroje napojovat na systémy CZT a mimo jejich dosah pak využívat ušlechtilá paliva.

c) 2.

Návrh řešení

Centralizované zásobování teplem - v normálních, ustálených hospodářských podmínkách se z pohledu prakticky celé Evropy jeví jako nejúčelnější z ekologického i ekonomického hlediska centralizované teplo dodávané v horké vodě na základě kombinované výroby elektřiny a tepla z mnoha obecně známých důvodů z nichž nejvýznamnější jsou : - úspora paliva vyplývající z kombinovaná výroby elektřiny a tepla, spolu s ekologickým přínosem ve snížení exhalací - v součtu nižší potřeba instalovaného výkonu zdroje než u jednotlivých kotelen s využitím nesoučasnosti odběrů a setrvačnosti sítě - změna paliva je snadněji proveditelná v teplárně, která může běžně provozovat dvoupalivový systém, než u jednotlivých odběratelů ve městě - možnost dispečerského řízení soustavy CZT spolu s automatickou regulací předávacích stanic řízených počítačem - snížení možností příčin výbuchu v hustě obydlených městských částech proti rozsáhlému užití plynu v malých zdrojích - objekty předávacích stanic jsou na rozdíl od domovních kotelen či kogeneračních jednotek bez komínů, které narušují estetiku prostředí - možnost přednostního využití domácích surovinových zdrojů, z těch především jakostní černé uhlí s vysokou technologickou úrovní a účinností spalování a čištění spalin, spolu s kombinovanou výrobou tepelné a elektrické energie a vzájemnou zastupitelností jednotlivých zdrojů propojených ve velkých sítích CZT,naplňují systémy CZT cíle státní politiky a státní energetické koncepce (nezávislost na cizích zdrojích energie, bezpečnost zdrojů spolu s ochranou životního prostředí, spolehlivost dodávek energií apod. Zejména v nových zónách hromadného bydlení, ve městech kde je CZT zavedeno je žádoucí tento způsob zásobování teplem preferovat, s tím že se nevylučují také jiné tepelné zdroje za předpokladu, že bude prokázáno, že jejich provozem nedojde ke zhoršení kvality životního prostředí. Návrh napojení nových odběratelů v hromadné zástavbě s velkou koncentrací obyvatelstva na soustavu CZT, resp. přepojení nevyhovujících uhelných kotelen v její blízkosti je dán především ekologickým hlediskem, protože tento způsob rozvodu tepla ke spotřebiteli nezatěžuje ovzduší emisemi a tepelná energie rozváděná v potrubí nemá žádné vnější škodlivé vlivy. Významné je také ekonomické hledisko, kdy tepelná energie vyrobená v kombinovaném cyklu šetří palivo, tím snižuje tepelnou zátěž, emise CO2 a pod. S rozvojem soustav CZT pro novou hromadnou bytovou zástavbu a přepojení stávajících uhelných příp. plynových kotelen se uvažuje v Ostravě, Karviné, Havířově, Orlové, Bohumíně a Českém Těšíně. Z uvažovaného nárůstu počtu bytů v těchto sídlech BD se předpokládá, že 90% tj. cca 13 000 nových bytů v BD bude napojeno ze soustav CZT. Nárůst potřeb tepla v jednotlivých soustavách po započtení vybavenosti a přepojení kotelen bude po korekci koeficientem současnosti a realizace KSR = 0,75 následující: Ostrava –

120 MW, rozšíření soustavy se navrhuje pro dostavbu městské vybavenosti, dostavbu zóny Volha – Poděbradova, novou výstavbu v oblasti Karoliny centra oblasti Svinova, Jižních svahů, Jižního města a přepojení kotelen v oblastech městské centrum, Mariánské Hory, Kunčičky, Radvanická kotlina a Slezská Ostrava.

Karviná –

25 MW, rozšíření soustavy se navrhuje pro lokalitu Mizerov a dostavbu městského centra.

Havířov –

30 MW, rozšíření soustavy se navrhuje pro přepojení kotelen a novou výstavbu v lokalitě Šumbark a Prostřední Suchá.

Orlová –

8 MW, rozšíření sítě CZT se navrhuje pro novou zástavbu v centru.


164



Bohumín –

40 - 50 MW, jedná se o navrženou soustavu CZT napojenou z elektrárny Dětmarovice, která by přepojila plynové kotelny v městském centru a jeho okolí, napojila průmyslovou zónu Dolní Lutyně. Alternativní možností je napojení odběratelů v Bohumíně z teplárny ŽDB.

Č. Těšín –

40 – 50 MW, jedná se o navrženou soustavu CZT napojenou z Třineckých železáren, která by přepojila plynové kotelny pro hromadnou bytovou zástavbu ve Svibici a městském centru.

Zdrojové zajištění soustav CZT v ostravské části regionu - bude zaměřeno na modernizaci stávajících zařízení s příp. zvýšením výkonu kotelních jednotek v současném území jednotlivých závodů a teplárenských divizí. V souvislosti s případným ukončením provozu koksovny Šverma bude provoz Výtopny Mariánské Hory dále pokračovat a dodávka koksárenského plynu jako paliva bude zajištěna z koksovny Svoboda. Výhledově se uvažuje s výstavbou zařízení pro energetické využití směsných komunálních odpadů na území města Ostravy. Případné umístění tohoto zařízení v lokalitě VMH se jeví jako výhodné z hlediska možnosti napojení tohoto zařízení na soustavu CZT a spolupráce s tímto zdrojem pro zajištění stability dodávek a možnosti spalování přebytků koksárenského plynu, tj. druhotných energetických zdrojů. Z hlediska výhledového využití území koksovny Šverma je nežádoucí budování nového klasického centrálního zdroje tepla v tomto prostoru s ohledem na životní prostředí obyvatel sídliště Fifejdy. Zajištění dodávek tepla pro novou zástavbu na území města Ostravy, resp. přepojování kotelen bude možno zajistit ze stávajících zdrojů Dalkia Morava za podmínky ekonomické návratnosti dané zejména vzdáleností nových připojení na stávající systém CZT. Předpokládá se, že z elektrárny Třebovice bude zajištěna potřeba tepla pro novou zástavbu ve Svinově a Mariánských Horách, včetně přepojení kotelen v Mariánských Horách. Pro zvýšení dodávky tepla do oblasti Mariánských Hor je navržen nový horkovodní napaječ 2 x DN 500 z elektrárny Třebovice (podle ÚPN města Ostravy). Teplárna Přívoz zajistí zvýšené dodávky na území městského centra. Parní soustava Ostrava – střed zásobovaná z této teplárny bude koncem návrhového období fyzicky dožívat a lze proto očekávat její rekonstrukcí na soustavu horkovodní. Dále je možno očekávat stabilizaci dodávek tepla z elektrárny Vítkovice pro soustavu Ostrava – Šalamouna a ze z teplárny Mittal Steel Ostrava pro soustavu Poruba – Jižní město. Mobilní kotelny budou nadále plnit funkci klasických špičkových zdrojů. Kombinace, vzájemné doplňování a zálohování těchto zdrojů zajišťuje stabilitu a bezpečnost provozu CZT. Další možností rozšíření centralizovaného zásobování teplem v Ostravě je nabídka a.s. Mittal Steel Ostrava na dodávku tepla ve výši cca 200 MW t pro přepojení kotelen v oblastech Kunčičky, Radvanická kotlina, Slezská Ostrava, příp. pro novou výstavbu v oblasti Karoliny. (podle studie Rozšíření soustavy centralizovaného zásobování teplem Ostrava z NH a.s. – I etapa, Mittal Steel – projekce, 04/2000). Teplo z areálu závodu bude vyvedeno novým horkovodním napaječem 2 x DN 600 s odbočkami 2x DN 200 pro Kunčičky, 2x DN 300 pro Radvanickou kotlinu a Slezskou Ostravu a 2 x DN 500 pro oblast Karoliny a městské centrum. Dodávku tepla z tohoto zdroje lze s výhodou využít také při rekonstrukci parní sítě v centru města na horkovodní. Realizace tohoto záměru bude závislá na jeho ekonomické průchodnosti a cenové konkurenceschopnosti dodávek tepla. Návrh ÚP tento podnikatelský záměr akceptuje s tím, že doporučuje upřednostnit dodávku tepla pro Ostravu před alternativní možností dodávek tepla pro Havířov. Zdrojové zajištění soustav CZT v karvinské části regionu – v současné době (2005) jsou stávající zdroje spol. Dalkia ČR – DKA - teplárna TKV a TČA plně vyhovující pro zabezpečení dodávek jak po stránce technické, tak po stránce ekologické. Záměrem ČEZ a.s. Praha – Elektrárna Dětmarovice je vyvedení tepelného výkonu do integrované soustavy CZT Karviná – Havířov , který je motivován snahou největšího výrobce tepla a elektrické energie v regionu o zajištění optimálního výkonu zdroje s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla při dosažení co nejvyšší účinnosti využití energie obsažené v palivu. Dalkia ČR - DAK – na dvou zdrojích TKV a TČA byla koncem 90. let provedena investičně náročná rekonstrukce zaměřená na splnění ekologických limitů a zvýšení spolehlivosti dodávek tepla. Realizace této koncepce byla vzhledem k její šíři do několika navzájem provázaných projektů zaměřených na modernizaci provozu, snižování produkce emisí a technologii odpadového hospodářství.


165



Realizací těchto projektů bylo vyřešeno spolehlivé zásobování měst Karviná a Havířov teplem, přičemž došlo k zásadnímu snížení celkové produkce emisí pevných i plynných. Hydraulická doprava popílku a strusky byla nahrazena technologiemi, které umožnily výrazně omezit povrchové ukládání popelovin na složištích. Produkovaný popílek a struska je převážně ukládán do dolů OKD. Elektrárna Dětmarovice - v elektrárně byla provedena investičně náročná ekologizace, odsíření a denitrifikace, při kterém kromě snížení plynných emisí byl snížen úlet popílku o 50%. Dále se uvažuje s úpravou strojovny s cílem umožnit zvýšení vyvedeného tepelného výkonu o 270 - 440 MW t. Teplo vyváděné z odběrů turbin pro ohřev topné vody bude odebírané na úkor výroby el. energie, bez zvýšení spotřeby paliva při zefektivnění výroby elektřiny v této elektrárně. V případě rozšíření EDĚ o nový energetický zdroj 300 – 600 MW e se s rozšířením dodávek tepla neuvažuje. Pro vyvedení tepla do integrované soustavy CZT Havířov - Karviná je navržen nový horkovodní napaječ 2 x DN 800 (160/60oC s tepelným výkonem 400 MW t) ze zdroje EDĚ do Karviné, kde dojde k propojení se stávajícím horkovodem 2 x DN 600 TČA - Karviná (podle dokumentace Vyvedení tepelného výkonu z elektrárny Dětmarovice – aktualizace technického řešení, Energoprojekta Přerov 10/2002). Pro vyvedení tepelného výkonu z EDĚ do Bohumína je navržen horkovodní napaječ 2x DN 500/400 (145/60oC s tepelným výkonem 88 MW t), jehož trasa je vedena podél železniční trati z Dětmarovic do Bohumína, s napojením města Bohumín a dodávkou tepla ve výši 46 MW. Pro uvažovanou průmyslovou zónu Dolní Lutyně – Letiště je na této trase vysazena odbočka 2xDN 200 pro odběr cca 15 – 20 MW. Vzhledem k tomu, že není dosud vyjasněna otázka možnosti dodávek tepla z Elektrárny Dětmarovice do soustavy CZT Karviná – Havířov, nelze stanovit jednoznačnou koncepci ve vývoji dodávek tepla. Zpracovaná Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje tuto problematiku neřeší. V zásadě lze během návrhového období očekávat vývoj v dodávkách tepla pro soustavu CZT Karviná – Havířov ve třech možných alternativách: Alt.I – vyvedení tepla z EDĚ do Karviné novým horkovodem 2 x DN 800 (projekt JVCD) bude realizován a umožní zrušení stávajícího zdroje TČA . Provoz TKV zůstane zachován. Alt.II – pokračování Modernizace TKV a TČA etapa II, zahrnující dokončení rekonstrukce výrobních bloků na TKV a TČA a konzervace současného stavu v rozsahu současného využití území Alt.III – celková modernizace zdroje TKV se soustředěním výkonu v této lokalitě výstavbou nového energetického zdroje se dvěma energetickými bloky (cca 2 x 315 MW t a 1 odběrová turbina s výkonem 270 MW e). Palivem bude černé energetické uhlí z OKD, likvidace zbytků spalování jako zakládka v dolech OKD příp. stavební materiál. Případná výstavba nového energetického zdroje v lokalitě TČA se nedoporučuje. Návrh vychází z podnikatelských záměrů obou subjektů provozujících soustavy CZT v karvinském regionu (a.s. ČEZ a Dalkia ČR). Z ekonomického a ekologického hlediska se pro zdrojové zajištění jeví nejvýhodnější realizovat základní dodávky tepla pro soustavy CZT Havířov a Karviná ze základního zdroje EDĚ a špičkové dodávky tepla z teplárny Karviná, bez nároku na výstavbu nového energetického zdroje v prostoru TKV. Vzájemné propojení těchto ekologicky přijatelných zdrojů umožní řadu variabilních provozních možností při zajištění spolehlivosti dodávek tepla. Významným ekologickým přínosem by bylo také zrušení provozu TČA. Uvedená řešení by zakládala zabezpečení dodávek tepla do soustavy CZT až za rok 2020. Pro soustavu CZT Orlová bude dodávka tepla během návrhového období zajištěna z elektrárny Dětmarovice. Výstavba nového energetického zdroje na dole ČSM Stonava nahradí stávající teplárenský zdroj který bude odstaven mimo provoz. Vzhledem k superkombinované výrobě V Třineckých železárnách a.s. (elektřina, teplo, stlačený vzduch a j.) při zachování hutnické výroby je možné udržet nízkou cenu vyrobeného tepla. Na základě toho management TŽ - energetika Třinec a.s. uvažuje o vyvedení tepelného výkonu cca 50 MW t do nové lokality Českého Těšína kde zásobování teplem je řešeno decentralizovaně blokovými kotelnami na zemní plyn. Reálnost těchto úvah je dána stále rostoucí cenou plynu jako dovozového paliva, které podléhá výkyvům ve světových cenách ropných produktů. Pro alternativu vyvedení tepla pro Český Těšín byla zpracována studie (HP /1994), která pro dodávku horké vody do tohoto města navrhuje horkovodní napaječ 2 x DN 350. Pro zvýšení ekonomie provozu soustav CZT je nutno dále snižovat spotřebu tepla ve stávající bytové a občanské výstavbě zateplováním budov dodatečnými tepelnými izolacemi spolu se snižováním


166



ztrát v sekundárních sítích. Systém blokových výměníkových stanic se navrhuje postupně nahrazovat objektovými předávacími stanicemi s přípravou TUV spolu se zaváděním řídícího a kontrolního systému provozu výměníkových stanic. Po provedení uvedených opatření lze očekávat snížení bilančních potřeb tepla v jednotlivých soustavách o 10 -15%. Využití energie získané termickou likvidací směsného komunálního odpadu, dostupného zejména ve větších městech, by příznivě ovlivnilo cenu tepla v soustavách CZT i cenu vlastní likvidace odpadu. Na území Ostravy se proto doporučuje zvážit možnost alternativní výstavby energetické jednotky pro termickou likvidaci směsných komunálních odpadů v návaznosti na stávající Recyklačního závod v Kunčicích, příp. v prostoru lokality ETB nebo Výtopny Mariánské Hory. Na území okresu Karviná se pro termickou likvidaci směsného komunálního odpadu uvažuje s lokalitou Havířov – Prostřední Suchá, alternativně pak v areálu Dolu František v Horní Suché nebo v lokalitě Barbora k.ú Karviná -Doly. Očekávaná produkce tepelné energie se při soustředění do jedné lokality odhaduje na 30 – 35 MW a lze ji využít v soustavách CZT Ostravy, příp. města Havířova. Zpracovaná Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje výstavbu energetických zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla na bázi termické likvidace směsného komunálního odpadu v lokalitách Ostrava a Karviná nevylučuje. Decentralizované zásobování teplem – během návrhového období se navrhuje v maximální míře využít možnosti přepojení tepelných zdrojů na tuhá paliva příp. zemní plyn (především z registru REZZO 2) na soustavu CZT všude tam, kde zdroj bude v ekonomickém dosahu stávající nebo uvažované soustavy CZT. Jedná se o ostravské lokality - centrum, Mariánském Hory, Slezská Ostrava, Kunčičky, Radvanice, Hranečník, Zárubek a karvinské lokality – Havířov Šumbark, Orlová – město. Pro byty s rozptýlenou zástavbou RD v sídlech se soustavou CZT a pro byty a objekty vybavenosti v ostatních sídlech bude zachován stávající decentralizovaný způsob vytápění s preferencí zemního plynu jako paliva a doplňkovou funkcí el. energie , biomasy příp. obnovitelných zdrojů energie (dřevní hmota, solární energie) Zemní plyn - zemní plyn jako ekologicky šetrné palivo má význam především pro decentralizované vytápěcí systémy, blokové, domovní kotelny a individuální spotřebiče. Je nejvhodnější náhradou za pevná paliva která se v těchto zdrojích převážně využívají. Jedinou novou obcí navrženou k plošné plynofikaci je Stonava, kde v minulých letech, vzhledem k poddolování území bylo preferováno vytápění elektrickou energií a vytvořeny pro tento způsob vytápění technické podmínky (postaveny nové trafostanice a provedena rekonstrukce sítě NN). Pro finanční náročnost tohoto způsobu vytápění přistoupila obec k prověření možnosti plošné plynofikace. Zpracovaný generel plynofikace navrhuje rozšíření středotlaké plynovodní sítě s napojením na místní sítě Albrechtic a Horní Suché. Další rozšíření plošné plynofikace tepelných zdrojů bude v návrhovém období soustředěna zejména na dokončení plynofikace v okrajových částech Ostravy (Nová Bělá, Slezská Ostrava – Heřmanice, Polanka – Janov, okrajových částech Karviné - Mizerov, Staré Město, Havířova - Dolní Datyně, Orlové - Výhoda, Zimný důl, Bohumína - Šunychlu, Záblatí, Vrbice, Dětmarovic – Koukolné a Doubravy – Hranice, Oplíží. Rozšíření plynofikace v uvedených lokalitách bude řešeno napojením na místní středotlakou plynovodní síť nejbližšího plynofikovaného sídla. Místní plynovodní sítě v nově plynofikovaných lokalitách budou vesměs provedeny jako středotlaké, v tlakové úrovni do 0,3 MPa. Středotlaký rozvod plynu je při menších profilech velmi pružný a dovoluje při zachování navržených dimenzí provádět značné změny v jeho kapacitním vytížení. Pro rozšíření plynofikace v sídlech Orlová, Petřvald a Rychvald byl v roce 2000 zpracován generel plynofikace fy SMPI Ostrava. Obecně lze konstatovat, že pro plynofikaci nejsou vhodná sídla na poddolovaném území Karviné (Doly, Louky) a centrální část obce Doubrava. Zemní plyn lze využít také při výstavbě kogeneračních jednotek na bázi plynových motorů nebo spalovacích turbin, vhodných zejména pro odvětví zpracovatelského průmyslu s kontinuální celoroční spotřebou tepla a el. energie, v komunální oblasti jsou vhodnými objekty zejména plavecké stadiony, nemocnice a hotely. Výstavba kogeneračních jednotek se doporučuje při rekonstrukci dožívajících zdrojů zařazených v registru v REZZO 2 s výkonem nad 1 MW a pro zajištění potřeb tepla nových podnikatelských aktivit mimo dosah CZT. V této sféře může roli konkurenta výhledově sehrát využití sorbovaného plynu na uhlí. V této souvislosti je nutno upozornit na skutečnost, že budování kogeneračních systému v oblastech s CZT má pro individuální investory jen časově omezený přínos v úspoře provozních nákladů proti současné ceně tepla z CZT. Vyšší tempo růstu ceny plynu po určité době povede ke zvýšení provozních nákladů nad úroveň cen z CZT a to i za předpokladu kompenzace nákladů na plyn výnosem z prodeje elektřiny. Stanovení časového horizontu bodu zvratu je v současné době z pohledu inflačního vývoje prakticky


167



nemožné. Z uvedeného důvodu doporučujeme každý záměr uvažovaného typu podrobit detailní ekonomické analýze. Elektrická energie – v plynofikovaných sídlech bude elektrická energie doplňkovým topným mediem pro vytápění cca 10 % bytů. Pouze v těch lokalitách kde se neuvažuje se zavedením plynu se doporučuje vytvářet podmínky pro využití elektrické energie k vytápění, jako náhrady za tuhá paliva v rozsahu 20 -30% bytů, s orientací na akumulační způsoby vytápění a tepelná čerpadla. Celkově lze očekávat rozšíření využití elektrické energie pro vytápění v rozsahu 4 000 - 4 500 bytů. Zkapalněný topný plyn – vzhledem k rozsáhlé plynofikaci území trubním rozvodem plynu a ceně zkapalněného topného plynu bude tento způsob vytápění plnit funkci doplňkového topného media pro byty a vybavenost zvláště v lokalitách kde nebude zaveden zemní plyn. Pro vytápění zkapalněným topným plynem se doporučuje budovat samostatné zásobníky zkapalněného plynu pro každý vytápěný objekt s kapacitou umožňující plnění zásobníku po cca 3 měsících. Při výhřevnosti 46 MJ/kg nahradí 40t zkapalněného topného plynu roční spotřebu koksu ve výši 100 t. Obnovitelné zdroje - z obnovitelných zdrojů tepla lze pro rodinnou zástavbu v širším měřítku uvažovat s rozšířením využití sluneční energie, jejíž přeměna na tepelnou energii ve slunečních kolektorech je stále nejjednodušší a nejhospodárnější metodou využití sluneční energie. Průměrná suma globálního slunečního záření dopadajícího na horizontální plochu velikosti 1 m2 má v území regionu průměrnou hodnotu cca 1,0 MWh/m2rok-1. Uvedenou hodnotu lze využít prostřednictvím solárních systémů pracujících s teplonosnou kapalinou s provozní teplotou do 100 oC pro ohřev TUV a dotápění. Využití solární energie se doporučuje v oblastech, které nebudou zásobovány plynem nebo tam, kde je možno využít nízkopotenciální teplo (bazény, nové objekty s podlahovým vytápěním, hotely a bytové domy s centrálním rozvodem TUV ap.) Podmínky pro širší využití obnovitelných zdrojů energie (biomasy z lesnictví a zemědělství) jsou vzhledem průmyslovému charakteru území a jeho vysoké urbanizaci méně vhodné. Přesto se doporučuje zpracování studie která by prověřila možnost průmyslového zpracování biomasy k výrobě syntetických olejů pyrolýzou dřevo – celulózových materiálů (odpadní biomasa z dřevařského průmyslu a zemědělství). Výhodou těchto olejů je kromě vysoké výhřevnosti jejich snadná doprava, manipulace, skladování i možnost okamžitého použití v existujících systémech. Je třeba zdůraznit, že využití biomasy se jeví jako hlavní strategický obnovitelný průmyslový zdroj energie bez závislosti na dovozu.

c) 3.


Znečišťování ovzduší spalovacími procesy v bytově - komunálním hospodářství a průmyslu způsobuje stále vyšší zatížení ovzduší cizorodými látkami s vážnými důsledky dlouhodobého působení těchto látek na vyvolání řady rizikových onemocnění. Ekologizací provozu velkých zdrojů na tuhá paliva (odsíření, denitrifikace, odprášení látkovými filtry) bylo v posledních letech dosaženo podstatného omezení imisních vlivů v celém ostravsko - karvinském regionu. Navržený rozsah využití zemního plynu a elektrické energie pro vytápění, spolu s dalšími ekologickými způsoby vytápění bude další výraznou změnou v palivo energetické bilanci tepelných zdrojů, která zlepší kvalitu životního prostředí a příznivě ovlivní ekologické vztahy v území. Využitím ušlechtilých paliv dojde k podstatnému snížení pevných i plynných exhalací a polétavé prašnosti v topném období, přičemž odpadne znečištění výfukovými plyny při rozvozu pevného paliva a odvozu popela. Výrazně se sníží také nároky na skladování pevného domovního odpadu. Pro zajištění spolehlivého provozu, ochraně života, zdraví a majetku je nutno v řešeném území respektovat ochranná pásma pro výrobu a rozvod tepelné energie včetně stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky stanovená podle § 87, zák.č. 458/2000 Sb. (Energetický zákon). V této souvislosti upozorňujeme na platnost nového zákona o ochraně ovzduší (Sb. zákonů č. 86/2002), který kromě jiného umožňuje nařízením obce zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečištění a stanovit podmínky pro spalování nebo jiný způsob likvidace suchých rostlinných materiálů. (§ 50, odst. g) a h)).


168


B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY f) 4 SPOJE

f) 4

SPOJE

a)

TELEKOMUNIKACE

a) 1


Prostřednictvím telekomunikačních služeb a.s. Český Telecom a dalších operátorů na pevné telekomunikační příp. bezdrátové síti (SELF servis, Aliatel, Contactel, České radiokomunikace, E-tel, Tele-2) je v řešeném území zajišťován místní, meziměstský a mezinárodní telefonní styk spolu s dalšími službami jako je TELEFAX, POSTFAX, veřejná radiokontaktní služba, veřejná datová služba, pronájem digitálních okruhů pro přenos dat, služby euroISDN, INTERNET OnLine, ADSL a propojení s veřejnou sítí mobilních telefonů v systému GSM – Eurotel, T – Mobile a Vodafone. Telekomunikační provoz v území ostravsko – karvinského regionu je členěn do atrakčních obvodů jednotlivých digitálních ústředen (RSU), které jsou základním územním prvkem telefonní sítě. Několik vhodně seskupených digitálních ústředen je sdruženo do uzlového bodu, kterým je hostitelská digitální ústředna (HOST), která tvoří základní prvek meziměstské telefonní sítě a zajišťuje vnitřní telefonní styk uvnitř uzlu a meziměstský styk mezi HOST. Všechny hostitelské ústředny v ostravsko – karvinském regionu jsou součástí telefonního obvodu 55, 59 Moravskoslezský kraj. Přehled hostitelských ústředen s počtem napojených RSU je uveden v následující tabulce : TO 59 OSTRAVA :

HOST – OS 61 HOST – OS 62 HOST – OS 66 HOST – OS 67 HOST – OS 69 HOST – BO 60 HOST – OR 65 HOST – KA 63 HOST – HA 64 HOST – HA 68

Ostrava – Mlýnská (3 RSU) Ostrava – Slezská (7 RSU) Ostrava – Mariánské Hory (2 RSU) Ostrava – Dubina (6 RSU) Ostrava Poruba – Spojů (9 RSU) Bohumín (3 RSU) Orlová (6 RSU) Karviná (4 RSU) Havířov – Kmochova (7 RSU) Havířov – Mickiewiczova (3 RSU)

TO 55 - TŘINEC :

HOST – ČT 71,74

Český Těšín (8 RSU)

V letech 1993 - 2000 byla v řešeném území vybudována rozsáhlá síť dálkových optických kabelů ve správě Českého Telecomu a.s. servis zajišťující vzájemné propojení hostitelských ústředen a napojení RSU na ústředny HOST. Kromě toho je každá z uvedených hostitelských ústředen přímo napojena na tranzitní ústředny TÚ Ostrava - Mariánské Hory a TÚ Brno, které zajišťují styk se 158 TO v České republice a mezinárodní telefonní styk s cca 227 evropskými a zámořskými státy. Kapacita digitálních telefonních ústředen v území je dostatečná, dokončena byla také rekonstrukce účastnických přístupových sítí ve městech a ostatních sídlech s vyhovujícími parametry i pro výhledovou intenzitu telekomunikačního provozu. Hustota bytových stanic v jednotlivých sídlech je velmi rozdílná a pohybuje se od 15 do 25 stanic na 100 obyvatel. Celkový počet bytových stanic v území dosahuje cca 253 000, pro podnikatelské aktivity je k dispozici dalších cca 30 000 stanic. Nové žadatele o zřízení telefonní stanice lze na většině řešeného území okamžitě uspokojit. V území je dále rozšířena pevná síť vybudovaná společnosti SELF servis s.r.o. Brno která zajišťuje telekomunikační služby pro společnosti Transgas, Radiokomunikace a další operátory. Pro telefonní a datové služby je v území významně rozšířeno užívání mobilní telefonní sítě provozované třemi operátory – Eurotel, T - Mobile a Vodafone se značnou dynamikou ročního přírůstku klientů.


169



a) 2.

Návrh řešení

Rozvoj telefonizace v jednotlivých sídlech řešeného území bude kapacitně řešen na výhledovou hustotu telefonních stanic odpovídající 100 % telefonizovaných bytů s 30 % rezervou pro vybavenost a podnikatelskou sféru. V návrhovém období bude rozvoj telekomunikačního provozu řešen především na volné kapacitě stávajících digitálních ústředen RSU, HOST, TU. Vzhledem k minimalizaci prostorových nároků digitální technologie je většina stávajících spojových objektů pro umístění, příp. rozšíření kapacity nových digitálních bloků vyhovující. Základní optická přenosová síť Českého Telecomu a.s je v podstatě vybudována, během návrhového období dojde k některým mnístním propojením mezi stávajícími digitálními ústřednami (např. Těrlicko – Albrechtice), případně napojení nových ústředen do základní sítě, která najsou graficky zobrazena. Další rozvoj pevné sítě bude zaměřen především na proces zkvalitňování služeb, kde výraznou slabinou je dosud přístup k INTERNETU jako zdroji informací na základních školách a v menších venkovských obcích, podobně jako budování veřejných datových sítí s otevřeným přístupem. Rozšiřovat se bude také počet telefonních účastníků mobilní telefonní sítě, která je významným konkurentem pevné sítě. V případě výstavby nových základnových stanic operátorů mobilní sítě se doporučuje tato zařízení sdružovat na společné stožáry příp. výškové budovy. Provoz podzemních telekomunikačních vedení je chráněn ochranným pásmem ve smyslu zákona o elektronických telekomunikacích č. 127/2005 Sb., § 102.

b)

RADIOKOMUNIKACE

Tyto služby zahrnují šíření programu Čs. rozhlasu a Čs. Televize, přenos meziměstských telefonních hovorů, speciální pevné služby a inspekční činnost. Pokrytí řešeného území rozhlasovým a televizním signálem – na území Ostravy a Karviné je rozhlasové a televizní vysílání zajišťováno z radiokomunikačních středisek (RS) v majetku Radiokomunikací, a.s. následovně : radiokomunikační středisko

program

kanál / frekvence

pokrytí

Topolná

R-DV

Čro 1 – Radiožurnál

270 kHz

OVA/KA

Dobrochov

R-SV

Čro 2 – Ostrava

954 kHz

OVA/KA

Ostrava-Hošťálkovice

TV

NOVA ČT 1 ČT 2 TV PRIMA R-VKV Radio Impuls Radio Frekvence 1 Radio Hellax Radio Orion ČRO 1 - Radiožurnál ČRO 3 - Vltava ČRO Ostrava

1. kanál 31. kanál 51. kanál 48. kanál 89,0 MHz 91,0 MHz 93,7 MHz 96.4 MHz 101,4 MHz 104,8 MHz 107,3 MHz

OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA OVA/KA

Třinec- Javorový

TV

ČT 1 TV NOVA R-VKV ČRO 1 - Radiožurnál Radio Orion ČRO 2 - Praha ČRO 5 Ostrava

26. kanál 28. kanál 92,1 MHz 98,7 MHz 101,9 MHz 105,3 MHz

KA/FM KA/FM KA/FM KA/FM KA/FM KA/FM

Lysá hora

TV

37. kanál 52. kanál

KA/FM/lokálně OVA KA/FM/lokálně OVA


ČT 1 TV NOVA

170



Dále je možno lokálně sledovat soukromé rozhlasové stanice vysílající v pásmu VKV : Ostrava – Slezská

VKV

KISS Morava Evropa 2-Morava BBC-World Service

89,8 MHz 97,7 MHz 106,3 MHz

Ostrava – Dobroslavice

VKV

Radio Čas Radio Hey

92,8 MHz 94,7 MHz

Třinec Javorový

VKV

Radio Čas

98,3 MHz

Z uvedených RS se v řešeném území nachází pouze vysílač Ostrava – Hošťálkovice. Rozhlasový vysílač Ostrava – Svinov byl zrušen. Dále je možno přijímat regionální vysílání v okresu Karviná z televizního studia TV Local Stonava na 29. kanále a programy Polské televize (TP 1 - 8. kanál, TP 2 – 21. Kanál) z vysílače Katowice. Pokrytí z vysílačů umístěných na RKS Jeseník – Praděd a TV Radhošť je v lokalitách OVA/KA nahodilé, podmíněno vhodným profilem terénu. Televizní převaděče nejsou v řešeném území provozovány. Signál ČT1, ČT2, Televize Prima, a celá řady dalších televizních a rozhlasových programů, je dále vysílán prostřednictvím satelitu Eutelsat v paketu Czech Link. Vzhledem k omezení plynoucí z vysílacích práv jsou televizní programy zabezpečeny proti neautorizovanému příjmu systémem CryptoWorks. Při instalaci parabolické antény a příslušného dekodéru lze dosáhnout kvalitního, digitálního příjmu uvedených programů. Území je dále pokryto pozemním digitálním signálem (DVB –T), který šíří programy ČT1, ČT2, ČT 24, ČT4 Sport a TV Nova, včetně řady rozhlasových programů z vysílače Ostrava – Hladnou, vodojem na 39. kanále (618 MHz). Pro příjem uvedeného signálu je nutný televizor s digitálním tunerem (IDTV – Integrated Digital TV) příp. jakýkoliv stávající televizor vybavit digitálním přijímačem. Výhledově, bude v oblasti rozhlasového vysílání rozvojová činnost směřovat ke zvyšování objemu rozhlasového vysílání v pásmu VKV, spolu se zvyšováním podílu stereofonních programů. Po r. 2005 se předpokládá zavedení digitálního rozhlasového vysílání a zavedení terestriální televize (HDTV) s vysokou rozlišovací schopností, která bude šířena pozemními vysílači a rozšíření digitálního signálu. Dále dojde k vysokému nárůstu počtu televizních i rozhlasových programů šířených pomocí družic. Perspektivně se očekává rozvoj provozu soukromých stanic rozhlasu a televize vedle veřejnoprávních stanic a rozvoj soukromých radiopojítek. Provoz těchto zařízení bude koordinován a.s. Radiokomunikace. V této souvislosti upozorňujeme na skutečnost, že jakákoliv výstavba může mít vliv na kvalitu rozhlasového a televizního signálu v dané lokalitě. Zvláště při výstavbě výškových objektů s kovovým opláštěním dochází v jeho okolí k degradaci až ztrátě signálu. V případě, že k takové situaci dojde, je investor povinen na své náklady vzniklé problémy odstranit. Radioreléové spoje - tyto spoje jsou určeny pro přenos televizní a rozhlasové modulace a přenos telefonních hovorů a přenosu dat. K dálkovému přenosu je určeno spojení mezi základními objekty v majetku Radiokomunikací a.s.. (RS). K realizaci datových radioreléových zákaznických spojů v území se využívá základnových stanic na vytipovaných výškových objektech s umístěním technologického radiového uzlu. Mezi základními objekty v majetku Radiokomunikací, a.s. a základními stanicemi (ZS) je realizován radioreléový spoj značné přenosové kapacity a samotný spoj pro zákazníka je pak dále realizován mezi základní stanicí a zákazníkem. Provoz všech těchto spojů vyžaduje přímou viditelnost sousedních stanic.


171



Důležité radioreléové trasy vedené nad řešeným územím a jsou zároveň zobrazeny v grafické dokumentaci jsou uvedeny v následujícím přehledu : koncový bod RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Hošťálkovice RS Lysá Hora RS Javorový RS Lysá Hora RS Lysá Hora Poznámka :

mezibod odrazná deska Bazaly -

koncový bod pozn. RS Praděd RS Veselský kopec RS Lysá hora RS Radhošť RS Javorový ČT studio Bezruč ZS OVA – Havlíčkovo n. (Panorama) ZS OVA – Plynární (RWE – SMP) ZS OVA – Varenská (Dům vodohospodářů) ZS OVA – Vítkovická (budova ČSAD) ZS OVA – 17. Listopadu (Dům energetiky) ZS OVA – 30. Dubna (Policie ČR) ZS Karviná (Rehabilitační ústav) ZS Havířov – Mánesova ZS Havířov – Merkur ZS ŽDB Bohumín ZS Havířov – Merkur ZS Havířov – Merkur Havířov – Kaufland Karviná – Kaufland

Z dříve uváděných významnějších radioreléových spojů byl ukončen provoz spoje RS Hošťálkovice – Szyndzielnia (PL) a spoje RS Hošťálkovice – OVA Mariánské Hory (Český Telecom).

Objekty s označením ZS jsou aktivně připojeny do základní sítě Čra, a.s. dálkovým optickým kabelem Praha – Brno- Ostrava, Ostrava – Hradec Králové – Ústí nad Labem. Kruhové ochranné pásmo kolem objektů o poloměru 500 m je nutno respektovat kolem RS Hošťálkovice. Ministerstvo vnitra ČR pro svá spojení, přenosy datových souborů a informací používá také technologii radioreléových spojů Českých radiokomunikací a.s. Jedná se o trasu Radíkov – Holý kopec – Veselský kopec – Hošťálkovice. Pro přenos datových souborů na jednotlivá ředitelství policie ČR používá MV ČR vlastní radioreléové trasy. V řešeném území se jedná o následující radioreléové trasy (směrové VAM spoje) : -

KS PČR Ostrava 30. dubna – gymnazium Hladnovská – Michálkovická.160 - Javorový Ostrava Ostrčilova (výškový dům) – Lysá Hora Ostrava Ostrčilova (výškový dům) – DI PČR Vítkovice, Výstavní OŘ PČR Karviná – Lysá Hora OO PČR Havířov Šumbark – Lysá hora Dále jsou využívány sdružené trasy s Radiokomunikacemi, a .s .:

-

RS Hošťálkovice – Ostrava Ostrčilova (výškový dům) a Ostrava Ostrčilova (výškový dům) – Kamenná – (Maleník - Holý kopec)

Nad řešeným územím provozují Radiokomunikace, a.s. dalších několik stovek skoků radioreléových tras zákaznického charakteru, které nejsou v ÚPN VÚC dokumentovány. Objektivně je životnost jednotlivých zákaznických spojů v rozmezí dnů až roků a na zákaznické spoje není možné požadovat ochranu formou vyhlašování ochranných kruhových pásem u příslušných stavebních úřadů.


172

B f) NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY

Recommend Documents